Univerzita Karlova v Praze Právnická Fakulta. Katedra finančního právy a finanční vědy DIPLOMOVÁ PRÁCE

Univerzita Karlova v Praze Právnická Fakulta Katedra finančního právy a finanční vědy

DIPLOMOVÁ PRÁCE Srovnání právní úpravy centrální banky v České republice a ve vybraných zemích Evropské unie

Vypracoval: Bc. Dominik Vojta Vedoucí diplomové práce: JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. Akademický rok: 2012/2013

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 17. prosince 2012

Dominik Vojta

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 2 Úvod ................................................................................................................................. 4 1.

Přehled platných právních předpisů, upravujících postavení centrálních bank v jednotlivých zemích .............................................................................................. 7 1.1. 1.2. 1.3.

Česká republika .............................................................................................................. 7 Spolková republika Německo ......................................................................................... 7 Velká Británie ................................................................................................................. 8

2.

Přehled literatury, zabývající se problematikou nezávislosti centrálních bank ......................................................................................................................... 10

3.

Česká republika ..................................................................................................... 14

4.

5.

3.1.

Historický vývoj centrálního bankovnictví, institutů a jejich postavení na našem území ............................................................................................................................ 14

3.2. 3.3. 3.4. 3.5. 3.6. 3.7. 3.8.

Období Rakouska-Uherska ........................................................................................... 14 Československá republika ............................................................................................ 16 Národní banka Československá .................................................................................... 17 Národní banka po Mnichovu 1938 ............................................................................... 20 Národní banka Československá po osvobození Československé republiky .................21 Česká národní banka ..................................................................................................... 26 Vstup České republiky do Evropské unie ..................................................................... 26

Spolková republika Německo ............................................................................... 27 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5.

Reichsbank.................................................................................................................... 27 Vývoj po 2. světové válce, Banka německých zemí..................................................... 28 Struktura a fungování Banky německých zemí ............................................................ 30 Protikladné názory Adenauerovy vlády a Banky německých zemí..............................32 Zákon o Německé spolkové bance z roku 1957 ........................................................... 38

4.6. 4.7.

Podoba banky a vývoj do roku 1990 ............................................................................ 40 Současnost .................................................................................................................... 40

Velká Británie ........................................................................................................ 42 5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5.

Založení Bank of England ............................................................................................ 42 Vývoj v 19. století ........................................................................................................ 43 Konec soukromé éry Bank of England ......................................................................... 44 Změny na konci 20. století............................................................................................ 45 Současná podoba Bank of England .............................................................................. 46

-2-

6.

7.

Nejpoužívanější indexy měření ............................................................................. 47 6.1.

Index Bade-Parkin ........................................................................................................ 47

6.2. 6.3. 6.4. 6.5.

Index Grilli, Masciandaro a Tabellini ........................................................................... 48 Index Cukiermann ........................................................................................................ 49 Index Eijffinger-Schaling ............................................................................................. 51 Index Loungani-Sheets ................................................................................................. 52

Určení stupně samostatnosti ................................................................................. 55 7.1. 7.2.

Samostatnost centrální banky v měnové oblasti ........................................................... 55 Změření a porovnání nezávislosti bank za využití teoretických modelů ......................56

7.2.1. 7.2.2. 7.2.3. 7.2.4. 7.2.5.

7.3.

Index Bade-Parkin ............................................................................................................ 57 Index Grilli, Masciandaro a Tabellini ............................................................................... 58 Index Cukiermann ............................................................................................................ 60 Index Eijffinger-Schaling ................................................................................................. 61 Index Loungani-Sheets ..................................................................................................... 62

Přehled naměřených hodnot ......................................................................................... 65

Závěr .............................................................................................................................. 66 Seznam použitých zkratek ........................................................................................... 68 Seznam použité literatury ............................................................................................ 69 České/Československé právní dokumenty: .............................................................................. 73 Cizojazyčné právní dokumenty:............................................................................................... 74 Internetové zdroje: ................................................................................................................... 75

Appendix ........................................................................................................................ 77

-3-

Úvod Ve své práci se chci zaměřit na porovnání právní úpravy v otázce nezávislosti tří mnou cíleně vybraných centrálních bank, neboť navzdory tomu, že centrální banky dnes již mají své neoddiskutovatelné nezastupitelné místo v mocenské hierarchii každé vyspělé (tržní) ekonomiky právních států, jejich postavení, činnost a právní úprava těchto se neustále vyvíjí, a mezi centrálními bankami tak existuje řada rozdílů. Všechny státy, které reprezentují vybrané banky, jsou součástí Evropské unie, jejich úloha je ale historicky i ekonomicky rozdílná. Stejný osud sdílejí i jejich klíčové bankovní instituty. Česká národní banka, jakožto banka země, ve které žijeme, je logickou volbou – ve srovnání s ní budou jednotlivá měření prováděna a výsledky porovnávány. V mé snaze o výběr států s rozdílným státním zřízením navíc představuje zástupce unitárního státního zřízení. Patrně nejzajímavěji by mělo dopadnout srovnání s německou Bundesbankou, která na počátku transformace začátkem 90. let stála současné české bance vzorem 1; jde o banku země s nejsilnější ekonomikou v Evropě a v názorech mnohých ekonomů a národohospodářů vystupuje jako představitel v podstatě ideálního modelu zřízená centrálního bankovního institutu. Do výběru příhodně náleží i jakožto zástupce federálního zřízení. Třetí vybranou je britská Bank of England, reprezentujíc banku v monarchistickém státním uspořádání. Je třeba rovněž neopomenout, že každá banka (dá se říci i každá z mnou vybraných zemí) prošla rozdílným dějinným vývojem a různorodým bojem o vlastní nezávislé a respektované postavení, kterým bude také věnována značná pozornost. V jednotlivých historických kapitolách se vždy zaměřím na klíčové období v minulosti každé z bank, ať už jím byl problematický přechod České národní banky z banky uprostřed centrálně plánované ekonomiky na banku v tržním režimu hospodářství, či etablování a boj o nezávislost dnešní Bundesbanky v kontextu Německem prohrané 2. světové války a následnému období rozdělení a scelování státu nejdříve pod dohledem vítězných mocností a posléze v unifikaci vlastního státu.

1

Zákon č. 22/1992 Sb. z prosince 1991, který upravoval statut SBČS, kopíroval v hlavních systémových bodech legislativní úpravu německé Bundesbanky. http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2001/cl_01_010322.html [cit. 15. prosince 2012]

-4-

Každá z těchto bank má své postavení upraveno jinou formou; mým cílem je porovnání postavení těchto bank, jejich právních úprav, a pokus o jakési změření či určení míry jejich nezávislosti. Za tímto účelem vyjdu z řady teoretických prací a modelů, jejichž autoři se o podobné kvantifikované zjištění pokoušeli. Ačkoli zaměření mé práce leží zejména v porovnání právních aspektů nezávislost, nelze se, i vzhledem k sestavení daných modelů, vyhnout nezávislosti na poli formulování a realizace cílů měnové politiky. Právní nezávislost, resp. nejrůznější zákony či statuty, je totiž jen jedním z prvků, které skutečnou míru nezávislosti centrálně-bankovního institutu určují. Nezávislost tedy spatřujeme především v autonomii ve vztahu k vládě, parlamentu nebo jiné politické či výkonné moci při formulování a realizaci cílů a nástrojů měnové politiky. 2 V současnosti je centrální bankovnictví ve většině vyspělých států reprezentováno již samostatnými, na rozhodnutí vlády nezávislými institucemi. Přirozeně tomu tak ale nebylo vždy. Tendenci posilovat samostatnost centrálních bank ve všech klíčových oblastech můžeme pozorovat od první poloviny 80. let 20. století, kdy jedním z hnacích motorů těchto kroků bylo přesvědčení o úzce vzájemné souvislosti mezi samostatností centrální banky a úspěšností v dosahování jejích ekonomických (měnově stabilních) cílů. 3 Je třeba říci, že pro samostatnost centrální banky platí „všeho moc škodí“. Případnou kritiku (příliš) samostatné centrální banky by bylo možno vést tím směrem, že takto samostatná a nikým v podstatě neovlivnitelná instituce nemá v demokratickém systému své místo z těch důvodů, že by se mohla vymknout jakékoliv kontrole a začít se chovat jako „stát ve státě“. To by vzhledem k roli, jakou centrální banka v tržní ekonomice hraje, mohlo vést k nežádoucím důsledkům. Banka zkrátka „musí“ ve větší

SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 3 Přesto lze stále v některých méně vyspělých ekonomikách čas od času vysledovat snahy podřídit centrální banky rozhodnutím vlád, včetně možnosti čerpat téměř neomezené úvěry na krytí schodku ve státních rozpočtech. – REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 27-28, 81-82 2

-5-

či menší míře respektovat existující ekonomickou situaci a celkovou hospodářskou politiku. 4 Obecně však lze uzavřít, že tendence vývoje jsou v této oblasti více méně jednoznačné – tam, kde dosavadní legislativa nepostačovala, dochází k posilování samostatnosti centrálních bank, především v oblasti rozhodování o měnové politice, resp. v širším pojetí v její makroekonomické funkci. 5

Po úvodu, který nastiňuje zaměření práce, bude v Kapitole 1 následovat stručný přehled literatury, která se k dané problematice vztahuje, stručné představení postupů a modelů, které budou dále rozpracovány v teorii představující Kapitole 6 a následně využité v kvantitativní části práce v Kapitole 7. Kapitola 2 představí současnou právní úpravu, tedy skutečně jen základní právní předpisy té dané země, které se postavení centrálních bank věnují, bez jakýchkoliv hodnotících soudů. V následných Kapitolách 3-5 budou představeny jednotlivé centrální banky (ČNB, Bundesbanka a Bank of England) a vývoj jejich postavení a nezávislosti od založení po dnešní dobu. Hlavní cíl práce, tedy posouzení a zhodnocení skutečné míry nezávislosti v jednotlivých úpravách, přehledné zpracování a jejich vzájemné porovnání za aplikace teoretických modelů měření bude náplní Kapitoly 7 a Závěru.

Obavy o přílišnou samostatnost centrální banky se objevují například v souvislosti se zahájením činnosti Evropské centrální banky v rámci Evropské unie od roku 1999. Některé země se, možná právem, obávají ztráty měnové suverenity národních centrálních bank ve prospěch této instituce, která by měla vykonávat měnovou politiku jednotně na celém území, bez ohledu na případné rozdílné potřeby jednotlivých členů. – REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999, 741 s. ISBN 80-859-4389-1. – str. 104, 105 5 K posilování samostatnosti ale nedochází ve všech zemích. Naopak, například Národní banka Slovenska ztratila od roku 1998 část své samostatnosti – došlo ke zvýšení limitu úvěrování vlády, ve vedení banky je polovina členů jmenovaných vládou a rozpočet banky schvaluje parlament. Určité (nakonec neprosazené) názory na omezení stupně samostatnosti se ze strany některých politických stran objevily v roce 1998 také v České republice. – REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999, 741 s. ISBN 80-859-4389-1. – str. 104, 105 4

-6-

1. Přehled platných právních předpisů, upravujících postavení centrálních bank v jednotlivých zemích V tomto stručném přehledu uvedu přehled právních předpisů, jimiž jednotlivé státy upravují postavení centrálních bank. Nelze předpokládat, že všichni čtenáři jsou (pravděpodobně s výjimkou úpravy českého centrálního bankovnictví) obeznámeni s právním rámcem německé a zejména britské banky.

1.1. Česká republika V České republice je institut centrální banky zakotven přímo v nejdůležitějším právním předpise, tedy v Ústavě České republiky. Ústavodárce jej do Ústavy umístil pod Hlavu šestou za jednotlivé části klasického dělení státní moci, a navíc ji oddělil ustanovením o Nejvyšším kontrolním úřadě (Hlava pátá). Toto řazení můžeme interpretovat tak, že ústavodárce se pokusil zdůraznit nezávislost „bankovní moci“ na ostatních, zejména na moci výkonné, na vládě (Hlava třetí). Hlava šestá, konkrétně článek 98, pak označuje Českou národní banku za ústřední banku státu a v tomtéž odstavci pokládá základy její nezávislosti, když stanoví, že do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. 6 V druhém odstavci pak odkazuje na prováděcí zákon, kterým je zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který pro činnost, funkci a další atributy ČNB představuje nejdůležitější předpis.

1.2. Spolková republika Německo Německou Bundesbanku upravuje jediný zákon, a sice tzv. Bundesbankgesetz (BBankG) 7 neboli Zákon o německé Bundesbance, nově přijatý po znovusjednocení Německé spolkové republiky 22. října 1992.

6 7

Čl. 98 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. Gesetz über die Deutsche Bundesbank.

-7-

Primární zakotvení nicméně, stejně jako v případě České republiky, obsahuje Grundgesetz neboli Základní zákon Spolkové republiky Německo (obdoba české Ústavy), který zřízení centrální banky předpokládá v článku 88. 8

1.3. Velká Británie Zřejmě nejkomplikovanější je právní úprava centrálního bankovnictví ve Velké Británii. Při absenci jednoho celistvého dokumentu jakožto ústavy, což je často interpretováno tak, že země nemá psanou ústavu, tvoří právní úpravu vztahující se k Bank of England zákony, které jsou legislativní zkratkou označovány jako Bank of England Act 9 (lze označit za jakousi „bankovní ústavu“). V současnosti tedy mezi základní předpisy upravující centrální banku patří: • The 1694 Act, kterým byla banka ustanovena a inkorporována do britského

systému; • The 1694 Charter, který stanovuje základní kapitál banky a opravňuje ji

k užívání pečeti, k držbě pozemků a jiného majetku, a zakládá její trestněprávní subjektivitu a subjektivitu k právním úkonům (žalovat a být žalován); • The 1844 Act, který zakotvuje dělbu působností a pravomocí jednotlivých

tímto předpisem rovněž zřízených bankovních oddělení; • The 1946 Act, kterým došlo ke znárodnění banky a převedení jejího kapitálu

pod ministerstvo financí 10 a který obsahuje různá ustanovení ohledně managementu banky; • The 1998 Charter, který obsahuje ustanovení týkající se převodu kapitálu a

prohlášení guvernérů a členů představenstva; • The 1998 Act, který představil nová ustanovení týkající se ústavy a funkcí

Soudního dvora, ustanovil Výbor pro měnovou politiku (MPC) 11, podávání zpráv bankou, financování a souvisejících otázek; a „Spolek zřídí měnovou a cedulovou banku jako spolkovou banku.“ – Článek 88 Základního zákona SRN z roku 1949. 9 http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/legislation/default.aspx [cit. 15. prosince 2012] 10 V originálním znění: HM Treasury - http://www.hm-treasury.gov.uk/ [cit. 15. prosince 2012] 11 V originálním znění: Monetary Policy Committee. 8

-8-

• The 2009 Act, který zavedl řadu důležitých změn týkajících se odpovědnosti,

pravomocí a úlohy banky a potvrdil nezávislost centrální banky v její funkci kontrolora a zajišťovatele měnové stability. Pro úplnost výčtu předpisů upravující bankovní oblast ve Velké Británii je ještě třeba zmínit The Memorandum of Understanding between HM Treasury, the Bank and the Financial Services Authority 12, které netvoří součást bankovní ústavy; není však bez významu.

12

V překladu: Zpráva o porozumění mezi Státní pokladnou, bankou a Úřadem pro finanční služby.

-9-

2. Přehled literatury, zabývající se problematikou nezávislosti centrálních bank V dnešní době je obecně přijímanou skutečností, že vysoká míra nezávislosti centrální banky spojená s určitým explicitně vyjádřeným mandátem k boji s inflací, jsou důležitými institucionálními prostředky k zajištění základních makroekonomických ukazatelů hospodářství, zejm. cenové stability. V souladu s těmito poznatky dochází k pozměňování

právních

úprav

jednotlivých

zemí

(pokud

tyto

již

nejsou

zakomponovány). Teoretický podklad tohoto uvažování tvoří tzv. model časové nekonzistentnosti 13,

představený

v pracích

Rules

Rather

than

Discretion:

The Inconsistency of Optimal Plans (autoři Finn E. Kydland, Edwarda C. Prescott, z roku 1977) a Rules, Discretion and Reputation in a Model of Monetary Policy (autoři Robert J. Barro, David B. Gordon, z roku 1983), jehož základní úvahou je, že vláda (moc výkonná) trpí jistou inflační zaujatostí, v důsledku čehož je, při případných vládních snahách o měnovou politiku, inflace sub-optimální. V následném vývoji pak za účelem redukce této nevhodné zaujatosti navrhl Kenneth Rogoff v práci The Optimal Degree of Discretion in Monetary Policy delegovat výkon měnové politiky „nezávislému a konzervativnímu 14 centrálnímu bankéři“ 15. K potvrzení správnosti těchto teoretických úvah vznikla řada empirických studií skutečně prokazujících vliv nezávislosti centrální banky na míru inflace. S tím, jak byl empiricky potvrzen vztah negativní korelace mezi stupněm bankovní nezávislostí a inflací, se od 80. let 20. století řada autorů začala pokoušet o sestavení indexů, na jejichž základě by bylo možné postavení jednotlivých bank co nejpřesněji vyjádřit a porovnat. Většina takto vzniknuvších indexů vyšla z analýzy zákonů o centrálním bankovnictví (případně i ústavních zákonů), statutů centrálních 13

V originále „time inconsistency model“. – KYDLAND Finn E.; PRESCOTT Edward C. Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans. The Journal of Political Economy. The University of Chicago Press. 1977, č. 85, str. 473-492., BARRO Robert J.; GORDON David B. Rules, Discretion and Reputation in a Model of Monetary Policy. Journal of Monetary Economics. 1983, č. 12, str. 101121. North-Holland. 14 Konzervativní ve smyslu toho, že centrální banka oproti vládě klade větší váhu na cenovou stabilitu v dlouhodobém časovém horizontu než na aktuální (a do značné míry politicky ovlivnitelnou) míru inflace. 15 ROGOFF Kenneth. The Optimal Degree of Commitment to an Intermediate Monetary Target. The Quarterly Journal of Economics. John Wiley & Sons. 1985, č. 100, str. 1169-1189.

- 10 -

bank a jiných podzákonných norem dotýkajících se činnosti centrální banky. Předností tohoto postupu je, že kvantifikace takové kvalitativní charakteristiky, jakou nezávislost centrální

banky

bezesporu

představuje,

je

odvozena

od

relativně

vysoce

formalizovaných a jednoznačných zákonných ustanovení. Většina tvůrců indexů právní nezávislosti se striktně řídí principem platnosti psaného práva a vyhýbá se pokusům o vlastní interpretace. 16 Větší míra vlastního názoru se pak naopak prosazuje při výběru kritérií, jimiž má být nezávislost charakterizována, a při agregaci jednotlivých kritérií do kompozitního indexu (typické především u Cukiermanova indexu a indexu Lounganiho-Sheetse – viz Kapitolu 6). 17 Jedni z prvních průkopníků na poli měření nezávislosti centrálních bank byli v roce 1988 Robin Bade a Michael Parkin se svou studií Central Bank Laws and Monetary Policy, kde byl představen jejich index vyjadřující míru politické nezávislosti dvanácti jimi vybraných centrálních bank. 18 Jejich konceptu se o rok později chopil italský autor Alberto Alesina, aby původní index, sestávající ze tří kritérií, v práci Macroeconomics and Politics rozšířil o další, čtvrté, kritérium. 19 Alesina se otázce nezávislosti centrálního bankovnictví a jejího vlivu na hospodářskou výkonnost zemí věnoval značnou dobu; důkazem toho je i společná snaha prokázat vliv míry nezávislosti na jiné makroekonomické ukazatele, než pouze na inflaci, o níž se pokusil s Lawrencem H. Summersem o pár let později v publikaci Central Bank Independence and Macroeconomic Performance: Some Comparative Evidence. Autoři však byli nuceni uzavřít, že na základě analýz makroekonomických dat vybraných zemí nelze jednoznačně vysledovat (kladný či záporný) vliv nezávislosti

Výjimkou je index Eijffingera a Schalinga, při jehož konstrukci jsou zákony o centrální bance porovnávány s praxí měnové politiky a autoři se snaží zohlednit i skutečnou nezávislost. – viz Kapitolu 6. 17 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 18 BADE Robin; PARKIN Michael. Central Bank Laws and Monetary Policy. London, Ontario, Canada: Department of Economics University of Western Ontario. 1988. 19 ALESINA Alberto. Macroeconomics and Politics. NBER Macroeconomics Annual. 1988, č. 3, str. 1362. MIT Press. ISBN: 0-262-06119-8. 16

- 11 -

centrálního finančního institutu na hospodářské ukazatele, jako jsou HDP, nezaměstnanost apod. 20 Dosud představené indexy pracovaly pouze s problematikou nezávislosti v otázce vztahu centrální banka – moc výkonná, vláda. Tento přístup rozšířila trojice autorů Vittorio Grilli, Donato Masciandaro a Guido Tabellini, kteří ve studii Political and Monetary Institutions and Public Financial Policies in the Industrial Countries představili nový směr v měření bankovní nezávislosti, kdy jejich kompozitní index sestával ze dvou částí – dvou indexů, jeden opět vyjadřující politickou, druhý nově už i ekonomickou nezávislost. 21 Na vyjádření politické nezávislosti banky jakožto svobody při volbě hlavních cílů měnové politiky navázali Sylvester Eijffinger a Eric Schaling v roce 1993 při tvorbě asymetrického indexu ve studii Central Bank Independence in Twelve Industrial Countries. 22 Autonomie banky je podle nich determinována vztahy mezi centrální bankou a vládou nebo parlamentem při formulování měnové politiky, procedurami jmenování představitelů centrální banky a v neposlední řadě formálně (zákonem) vymezenou odpovědností banky za měnovou politiku. 23 Ještě před prací Eijffingera se Schalingem byla vydána studie Measuring the Independence of Central Banks and its Effect on Policy Outcomes kolektivu autorů Alex Cukierman, Steven B. Webb a Bilin Neyapti (1992). 24 Ti zde zkonstruovali index, jenž se od předchozích indexů odlišoval jak větším počtem prvků nezávislosti, tak

20

ALESINA Alberto; SUMMERS Lawrence H. Central Bank Independence and Macroeconomic Performance: Some Empirical Evidence. Journal of Money, Credit and Banking. 1993, č. 25, str. 151162. Ohio State University Press. 21 GRILLI Vittorio; MASCIANDARO Donato; TABELLINI Guido. Political and Monetary Institutions and Public Financial Policies in the Industrial Countries. Economic Policy. Blackwell Publishing. 1991, roč. 6, č. 13, str. 342-392. 22 EIJFFINGER Sylvester C. W.; SCHALING Eric. Central Bank Independence in Twelve Industrial Countries. Banco Nazionale del Lavoro Quarterly Review. 1993, č. 46, str. 49-89. ISSN 0005-4607. 23 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 24 CUKIERMAN Alex; WEBB Steven B. NEYAPTI Bilin. Measuring the Independence of Central Banks and Its Effect on Policy Outcomes. The World Bank Economic Revue. 1992, roč. 6, č. 3, str. 353398.

- 12 -

způsobem jejich bodového hodnocení. Nešlo však o principiální rozdíly v přístupu, neboť základní posuzované komponenty nezávislosti zůstaly shodné. Guy Debelle a Stanley Fischer v How Independent Should a Central Bank be? 25 rozlišili mezi cílovou a nástrojovou nezávislostí. Cílová nezávislost odráží možnost centrální banky určovat svobodně konečné cíle měnové politiky. Cílová nezávislost je užší pojem než politická nezávislost podle GMT, neboť nebere v úvahu politické síly, jež ovlivňují centrální banku i poté, co si stanovila své měnově-politické cíle. Nástrojová nezávislost znamená, že centrální banka má svobodu při volbě prostředků k dosahování svých cílů, a v úzkém pojetí je ekvivalentní s definicí ekonomické nezávislosti podle GMT. 26 Z jejich práce pak při tvorbě vlastního indexu vyšli Prakash Loungani a Nathan Sheets. Index Loungani-Sheets z roku 1995, představený v práci Central Bank Independence, Inflation and Growth in Transition Economies, je příkladem kombinovaného indexu právní nezávislosti centrální banky, přičemž při jeho konstrukci vyšli nejen ze zmíněných Debelleho a Fischera, ale i Grilliho, Masciandara, Tabelliniho a Cukiermana a spol. – autoři kombinují výše uvedené přístupy a vytvářejí vlastní index nezávislosti tak, že první složku indexu představuje cílová nezávislost podle Debelleho a Fischera, druhou je ekonomická nezávislost podle GMT a třetí tvoří nezávislost politická. Inspirace Cukiermanem a spol. je patrná při agregaci do jednoho ukazatele, kde je využita jejich metoda bodové škály. 27

25

DEBELLE Guy; FISCHER Stanley. How Independent Should a Central Bank be? Federal Reserve Bank of Boston. 1994, str. 195-225. 26 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 27 Ibid.

- 13 -

3. Česká republika Centrální bankovnictví na území dnešního českého státu prošlo mnoha podobami, především proto, že od okamžiku jeho institucionálního etablování docházelo (nuceně) k opakovaným změnám formy státního zřízení. Postavení centrální banky, jakožto klíčového představitele monetární politiky, se zákonitě v jednotlivých etapách výrazně odlišovalo. Tomuto vývoji se podrobně věnuje tato kapitola.

3.1. Historický vývoj centrálního bankovnictví, institutů a jejich postavení na našem území Historie systémového centrálního bankovnictví na území dnešní České republiky se váže na dějinný vývoj naší země a s tím, jak se různé systémy počínají v 19. stol. objevovat v Evropě, tak i v Rakousku-Uhersku vznikají první cedulové ústavy zaštiťující funkce dnešních moderních centrálních bank. Do vzniku samostatného Československa zaznamenáváme dva ústavy bývalého císařství (Privilegovaná rakouská národní banka a Rakousko-uherská banka), po roce 1918 pak do vzniku dnešní ČNB na našem území vykonávalo funkce peněžního ústavu celkem pět institucí – chronologicky od roku 1918 Bankovní úřad ministerstva financí, posléze Národní banka Československá, v okupačním období Národní banka pro Čechy a Moravu, po osvobození obnovená Národní banka Československá a od roku 1950 Státní banka Československá. Tyto instituce se odlišovaly nejen na první pohled názvem, ale především teritoriálním rozsahem svých působností, náplní svých činností, jakož i mírou autonomie vůči politické reprezentaci své doby.

3.2. Období Rakouska-Uherska Funkci cedulového ústavu v rámci Rakouského císařství (a později v rámci rakousko-uherské monarchie) plnila od roku 1816 Privilegovaná rakouská národní banka 28. K jejímu ustavení vedla snaha o stabilizaci jak politických tak ekonomických poměrů po vídeňském kongresu, která přinesla rozhodnutí uspořádat rozhárané peněžní Privilegierte Österreichische National-Zettel-Bank – MARTINČÍK, David. 80 let historie naši centrální banky. Národohospodářský obzor: National economic horizonts. 2006, roč. 6, č. 2, str. 26-41 Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU. ISBN 1213-2446.

28

- 14 -

poměry prostřednictvím privilegované cedulové banky. Dva patenty z 1. června 1816 (tzv. Stadionova reforma) obsahovaly jednak základní rysy takového plánu, jednak zatímní reglement či řád nové banky, jež pod firmou "Privilegovaná rakouská národní banka" byla otevřena 1. července 1816 jako soukromý bankovní ústav pod ochranou státu ve formě akciové společnosti a patentem z 15. června 1817 obdržela první definitivní statut s privilegiem na 25 let. 29 Co do samostatnosti postavení byla správa nového ústavu nejprve svěřena prozatímnímu osmičlennému ředitelství v čele s guvernérem, kteří byli jmenováni vládou z kandidátů volených jednou vládní a třemi veřejnými korporacemi. Stanovy z roku 1817 pak potvrdily postavení ředitelství jako vedoucího správního orgánu banky, nyní již však nově voleného pouze stálým výborem akcionářů. To se i nadále skládalo, krom takto volených dvanácti ředitelů, z guvernéra a jeho náměstka, jež byli ale jmenováni císařem. Kontrolu nad výkonem správy ze strany akciových podílníků vykonával výbor akcionářů, který odpovídal valné hromadě sta nejvýznamnějších akcionářů. Státní dozor nad ústavem pak vykonával vládní komisař. V průběhu let 1821 až 1841 musela banka neustále usilovat o udržení své nezávislosti na státu, který na ní pohlížel jako na pouhý úvěrní ústav státní pokladny. V roce 1820 banka převzala v rámci zvýšení rentability svých obchodních činností od státu jeho vlastní cenné papíry výměnou za státní úpis téměř poloviny jejích akcií. O převzetí dalších státních cenných papírů v letech 1821 a 1831 však již nerozhodovala ze své vůle a byla donucena je převzít na přímý tlak státní správy. Nárůst vlivu státu na národní banku posléze dostal více než konkrétní podobu v obnovení privilegia cedulové banky v roce 1841, kterým byla omezena práva akcionářů ve prospěch státu, a došlo k převedení banky pod přímou kontrolu vlády. 30 Vývoj v oblasti kovového podkladu oběživa již od poloviny 40. let však vedl státní správu k opatrnosti ve vztahu k národní bance. Stálý strach z jejího pádu, a tím i PŮLPÁNOVÁ, Stanislava; PŮLPÁN Karel. Nástin vývoje peněz a měny na našem území do roku 1945 – 2. část. Finance a úvěr. 1994, č. 1, str. 38-42. Praha: Karlova univerzita v Praze. ISBN 00151920. 30 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999, 741 s. ISBN 80-859-4389-1. – str. 33. 29

- 15 -

z krize státních financí, vedl nejprve k pokusům o reformování banky a posléze i k uvolnění státního vlivu. Jeho výsledkem pak byla bankovní akta z roku 1862 inspirovaná anglickými Peelovými akty (1844). Ta zakotvila nezávislost cedulové banky na státu a svěřila rozhodování v ústavu opět do rukou volených zástupců akcionářů. Další narušení suverenity však na sebe opět nenechalo dlouho čekat, když již v roce 1866 v souvislosti s prusko-rakouskou válkou stát přistoupil k vydání nekrytých státovek a vyžádal si od národní banky rozsáhlé úvěry na vedení drahého konfliktu. 31 V důsledku porážky rakouské císařské armády ve válce proti Prusku došlo k tzv. rakousko-uherskému vyrovnání v únoru 1867. S tím, jak se přistoupilo k vyrovnání na politické úrovni, korespondovalo pozdější vyrovnání na úrovni cedulové banky. Na základě zákona byla Privilegovaná rakouská národní banka transformována v akciovou banku a změnila svůj název na Rakousko-uherskou banku. Dualistickému uspořádání odpovídala i správa ústavu – v čele sice stála unifikující sedmnáctičlenná generální rada, jejíchž dvanáct členů bylo voleno valnou hromadou a zbylých pět (včetně guvernéra a dvou viceguvernérů) jmenováno císařem, ale v duchu dualismu měla Předlitavská i Zalitavská část konfederace vlastní hlavní ústav s ředitelstvím. Takto nově vzniklá emisní banka si záhy vydobyla pozici, která jí pak až do 1. světové války umožnila provádět nezávislou měnovou politiku. 32

3.3. Československá republika Po vytvoření samostatného československého státu si jeho čelní představitelé v čele s Aloisem Rašínem uvědomovali nutnost vytvořit vlastní samostatnou národní banku a co nejrychleji se oddělit od stávajících struktur Rakousko-uherské banky, v jejíchž klíčových orgánech sice bylo české zastoupení (např. v generální radě), ale přetvoření její pražské filiálky do nového autonomního ústavu a emise vlastní měny na území Československa bylo vzhledem k vzájemné provázanosti nástupnických států a obav před inflací základním stavebním kamenem v nově vznikající republice.

KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 23. 32 Ibid. – str. 24. 31

- 16 -

K upevnění ekonomické situace posloužilo kromě známé Rašínovy měnové reformy 33 i založení centrální emisní instituce. Základní zásady existence nové instituce byly specifikovány nařízením československé vlády č. 119 z 6. března 1919 a později zákonem č. 187/1919, kterými byl ministr financí zmocněn obstarávat funkce centrální banky a zřídit si k tomuto účelu bankovní úřad. 34 12. května byl tedy posléze na základě nařízení č. 247/1919 zřízen Bankovní úřad ministerstva financí. 35 Bankovní úřad byl zřízen jako státní instituce, jako orgán ministerstva financí, který byl pověřen funkcí československého cedulového ústavu. Nejvyšším statutárním orgánem Bankovního úřadu se stal desetičlenný „bankovní výbor při ministerstvu financí“, který se jednak podílel na vrcholné správě úřadu a zároveň působil jako poradní orgán ministra financí ve věcech správy měny a státního dluhu. Z hlediska nezávislosti ústavu je zcela patrné jeho naprosté navázání na výkonnou složku státní moci, neboť veškerá jeho rozhodnutí ve správní oblasti podléhala konečnému schválení ministra, který vždy zároveň i stál v jeho čele. Ministr dále i jmenoval ostatní členy výboru ze zástupců zájmových skupin peněžnictví. Kromě těchto ministrem jmenovaných členů působil při bankovním výboru zástupce Národního shromáždění (zástupce moci zákonodárné), který byl do funkce nominován kontrolní komisí pro dávku z majetku. Při rovnosti v hlasování členy výboru vždy rozhodoval hlas ministra. 36

3.4. Národní banka Československá Bankovní úřad se mimo jiné podílel i na přípravě vzniku Národní banky Československé, ať už po legislativní či hospodářsko-finanční a měnové stránce 37, který umožnilo zlepšení ekonomické situace Československa po překonání krize z první pol. 20. let. Při debatě o podobě nově vznikající instituce, která probíhala vlastně už od vzniku samostatného státu, byla zdůrazňována nutnost nezávislosti cedulového ústavu Uzavření hranic a okolkování bankovek ve dnech 3. - 9. března 1919. Nařízení č. 119/1919 Sb. zákonů a nařízení, o úpravě poměru k Rakousko-uherské bance + Zákon č. 187/1919 Sb., jímž se upravuje oběh a správa platidel v Československém státě a doplňuje zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. zákonů a nařízení. 35 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 63. 36 Ibid. – str. 63. 37 Ibid. – str. 67. 33 34

- 17 -

na vládě a zejména na státním hospodaření. Co do formy akciová cedulová banka (ne státní) měla být zárukou proti politizaci emisní činnosti jako jedné z nejvýznamnějších složek hospodářského života. 38 Návrh rámcového vládního zákona z 27. ledna 1920 předpokládal akciovou formu banky, zároveň však vládě umožňoval cedulovou banku zestátnit. Proti tomuto byl posléze předložen návrh již úplného zákona v dubnu 1920. 39 Jednou z nejspornějších oblastí nového návrhu se stalo ustanovení o třetinové akciové držbě státu, která byla limitována výkonem akcionářských práv na valné hromadě. Stát zde totiž měl přiřčeno právo pouze jednoho hlasu, tak jako ostatní akcionáři vlastnící více než deset akcií banky. Zákon však byl přesto schválen 40(viz níže). Významu tohoto ustanovení si byli vědomi vrcholní představitele politického života, např. Antonín Švehla, kteří usilovali o novelizaci zákona o Národní bance Československé tak, aby státu zajistila patřičný vliv i na valné hromadě, a proto byli představitelé zřizovacího výboru Národní banky, zastánci nezávislosti centrální emisní instituce, nuceni až do samotného zřízení cedulového ústavu odrážet požadavky na vzrůst státního vlivu na chod banky. V rámci snahy o zvýraznění samostatného postavení tito rovněž požadovali v roce 1922 přejmenování Bankovního úřadu ministerstva financí na Československý bankovní ústav cedulový. 41 Základní normou, ze které pak nově vzniklý ústav vycházel, byl zákon č. 347 Sb. ze 14. dubna 1920, který doznal definitivní podoby v upraveném znění zákona č. 102 Sb. z 23. dubna 1925 a na jehož základě byla projektována nová ústřední banka jako akciová společnost. 42 Národní banka Československá zahájila svou činnost 1. dubna 1926. Nejvyšším statutárním orgánem byla valná hromada, avšak bez valných kompetencí – sice volila KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 67. 39 Zákon č. 347/1920 Sb. zákonů a nařízení, o akciové bance cedulové. 40 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 68. 41 Argumentovali tím, že v mírových dobách je sepětí cedulového ú.stavu se státem vnímáno společností negativně vzhledem ke zkušenostem se státní monetární politikou v době války. – KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 68. 42 Zákon č. 102/1925 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. zákonů a nařízení, o akciové bance cedulové. 38

- 18 -

členy bankovní rady (ale ani ne všechny) a revidujícího výboru, avšak bez vlastní nominační iniciativy, neboť tito členové byli předjednáni zástupci čtyř hlavních skupin akcionářů 43, a měla případně projednávat návrhy změn stanov a zvýšení či snížení akciového kapitálu. K tomu však po roce 1926 nikdy nedošlo. 44 Nejvyšším výkonným statutárním orgánem byla bankovní rada. Řídila banku jak v otázkách měnové politiky, tak i ve věcech osobních a věcných. Spolu s guvernérem jmenovaným prezidentem republiky, který stál v jejím čele, tvořilo radu dalších devět členu, z nichž šest volila valná hromada akcionářů, a zbylé tři nominoval prezident na návrh vlády. Bankovní rada byla silně zpolitizována, zastoupeny byly v podstatě všechny politické strany; kupodivu se však rozdílné ideje příliš neprojevovaly při řešení různých finančních problémů. 45 Kontrolním orgánem byl revidující pětičlenný výbor, volený valnou hromadou, který dohlížel na vnitřní hospodaření Národní banky. V jeho pravomoci rovněž bylo pozastavení rozhodnutí bankovní rady a postoupení je k rozhodnutí valné hromadě. 46 Stát si navíc i zde zachoval možnost vlastní kontroly nad bankou, když do ní jménem ministra financí dosazoval vládního komisaře s právem kontrolovat činnost banky. 47 Výkonným orgánem pro všechny činnosti cedulové banky byla obchodní správa. Jednalo se o v podstatě ředitelství složené z vrchního ředitele, jeho náměstka a tajemníka. Do funkce nejvyššího úředníka instituce byl vždy vybírán odborník, který svou národohospodářskou orientací „vyhovoval“ stávajícímu guvernérovi, proto se změnou guvernéra docházelo i ke změně na pozici vrchního ředitele. 48

Ústřední jednota hospodářských družstev, Svaz spořitelen, Jednota záložen a skupina průmyslových akcionářů. 44 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 69. 45 Ibid. – str. 70. 46 Ibid. – str. 71. 47 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 444. 48 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 71. 43

- 19 -

Struktura banky procházela v průběhu její existence řadou změn a definitivně se ustálila až v průběhu let 1937 a 1938. Její další vývoj však zcela ovlivnila Mnichovská dohoda a nacistická okupace území Československa, při níž nemohlo být na nezávislost instituce pomýšleno.

3.5. Národní banka po Mnichovu 1938 Okupace zbytku po Mnichovu okleštěného území Československa a nové státoprávní uspořádání se silně negativně projevilo v oslabení autonomního postavení ústřední Národní banky. Na doporučení Říšské banky došlo vládním nařízením č. 96/1939 Sb. 49 ke změně jejího firemního označení na Národní banku pro Čechy a Moravu. 50 Následovala nucená výměna guvernéra a další změny mezi členy bankovní rady, ať už na základě rasového klíče či příslušnosti k československým organizacím. 51 V březnu 1939 pak byl Říšskou bankou dosazen zvláštní zmocněnec Friedrich Müller a následně se kontrolní funkce v Národní bance ujal z pověření Úřadu říšského protektora zmocněnec říšského ministerstva hospodářství dr. Herbert Winkler. Zároveň na správu banku vykonával významný vliv i samotný Úřad říšského protektora, kde významné pozice zastávali bývalí čeští Němci v čele s K. H. Frankem. Ti byli zastoupeni ve správě banky především Erichem Sturmem, který získal vliv na veškeré personální záležitosti banky a díky němuž dále byla důležitá vedoucí místa v ústředí a vedení obsazena exponenty nacistické strany. Ti tvrdě zasahovali proti českému charakteru ústavu a snažili se o jeho ovlivňování přímo. Ve vedení ústavu tak docházelo k dvojkolejnosti v řízení, přičemž agenda německých zástupců byla pro operativní činnost rozhodující. 52 Statutární orgány Národní banky a její obchodní správa tak byly odsouzeny pouze do role vykonavatelů vůle německých orgánů. Nařízení vlády č. 96/1939 Sb., o zastavení působnosti Národní banky Česko-Slovenské na území mimo Protektorát Čechy a Morava. 50 Národní banka československá byla nejdříve přejmenována na Národní banku česko-slovenskou (27. ledna 1939). K jejímu dalšímu přejmenování došlo 31. března téhož roku. – REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261230-7. – str. 445. 51 Z rasových důvodů odešli např. Robert Mandelík a Emil Lustig, další pro svou příslušnost k Sokolu či bývalí legionáři. – KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 81. 52 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 81, 82. 49

- 20 -

3.6. Národní banka Československá po osvobození Československé republiky Po válce byla situace v oblasti emisního bankovnictví komplikovaná z toho hlediska, že na území státu působily dvě cedulové banky. V Českých zemích došlo k obnově Národní banky v červnu 1945, na Slovensku ještě poté několik měsíců působila Slovenská národní banka. 53 Již v červnu 1945 byla usnesením nové vlády zřízena dočasná správa Národní banky, čímž byly ukončeny diskuze o možném svěření úkonů

tzv.

Československému

měnovému

úřadu,

který

vznikl

na

základě

prezidentského dekretu z 12. listopadu 1944 a plnil funkci cedulového ústavu nejprve pro účely exilové vlády v Anglii a posléze i československé košické vlády. Jeho činnost byla ukončena po vytvoření jednotné Národní banky v říjnu 1945. 54 Nejvyšším statutárním orgánem Národní banky se od 6. června stala, namísto dosavadní bankovní rady protektorátního cedulového ústavu, dočasná správa jmenovaná předsedou vlády ČSR. Zpočátku pětičlenná, posléze doplněná o další dva slovenské zástupce. 55

Další správní vývoj narušilo nastolení komunistického režimu. Hned na jeho počátku byl přijat zákon č. 38/1940 Sb., o Národní bance Československé z 11. března 1948. Po únorovém převratu byl pod vedením komunistů i na půdě banky zřízen akční výbor Národní fronty. Ten odstranil dosavadní nelevicové osobnosti z vedoucích míst a tyto posty obsadil představiteli komunistické strany. Došlo k zapojení Národní banky do procesu centralizace a direktivního řízení ekonomiky státu, do plánového hospodářství všemi úseky své činnosti, čímž došlo k omezení její autonomie, neboť ačkoli byla banka nadále formálně nezávislá, zákon stanovil povinnost guvernéra účastnit se jednání vlády v řadě ekonomických otázek. Došlo tak k poklesu postavení banky na pouhého vykonavatele vládní hospodářské politiky.

53

Ta vznikla po vyhlášení nezávislého Slovenského státu z konce listopadu 1938. KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 85. 55 Její působnost ukončilo nahrazení novou bankovní radou v říjnu 1948. 54

- 21 -

Vedoucím správním orgánem se opět stala bankovní rada, kterou nyní kromě guvernéra a viceguvernéra, kteří byli jmenováni prezidentem republiky, tvořilo sedm členů. Ti byli jmenováni vládu dle návrhů ministra financí a slovenského pověřence financí (v případě slovenských členů). Vliv ministerstva financí na chod ústavu byl dále upevněn ustanovením, že jeden z členů bankovní rady musí být úředníkem ministerstva financí. 56 Revidující výbor byl rovněž zachován, v nové podobě šestičlenného orgánu. Další vývoj předznamenala snaha vedoucích představitelů režimu zřídit po vzoru SSSR jednotnou banku, jak emisního tam provozního charakteru. Tomuto se Národní banka snažila bránit a zdůrazňovala nutnost oddělení emisní a obchodní činnosti, ale neúspěšně a zákonem č. 31/1950 Sb. z 9. března 1950 byla zřízena Státní banka československá, která převzala práva a povinnosti Národní banky Československé. 57 Státní banka československá následně ve svém více než čtyřicetiletém působení prošla řadou změn, které byly charakteristické podřízeností banky státní orgánům a její snahou o získání větší autonomie. Byla ustavena jako instituce, která podle tehdejší legislativy centrálně řízeného hospodářství zcela spadala do vlivu ministerstva financí. Ministr financí jmenoval, se souhlasem vlády a na návrh stranických orgánů, generálního ředitele banky, jenž stál v jejím čele, a který v roli nejvyššího představitele ústřední banky státu byl ministru, vládě i stranickému vedení osobně odpovědný za řízení instituce. Jemu pak podléhaly všechny útvary v ústředí banky. Prakticky po celou dobu existence Státní banky podléhaly generálnímu řediteli (později předsedům banky) sekretariát banky, odbor legislativní a odbory personální a kádrový. Takovéto nekvalifikované vedení a správa ústavu se odrážely v řadě chyb, kterých se funkcionáři dopouštěli jak po organizační stránce, tak v plynulém fungování instituce jako takové. 58 Tyto problémy přiměly vedení banky za asistence ministerstva financí k vyžádání pomoci Státní banky SSSR. Na popud jejích poradců pak došlo k ještě tužší centralizaci úvěrové soustavy podle sovětského vzoru. Původní organizační schéma se KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 87. 57 Ibid. – str. 90. 58 Ibid. – str. 94. 56

- 22 -

neosvědčilo a tak se nejvyšším statutárním orgánem stala od 1. ledna 1953 bankovní správa, což byl ve své podstatě poradní orgán generálního ředitele. Předsedou bankovní správy se stal generální ředitel, později od 70. let předseda SBČS. Členy správy jmenoval a odvolával do roku 1965 ministr financí a schvalovala vláda, v letech 19651989 pak výlučně vláda. 59 V polovině roku 1956 se Státní banka poprvé osmělila vydobýt si nezávislost na ministerstvu financí (či alespoň oslabení jeho vlivu). Vzhledem k situaci v SSSR, kde tamní státní Gosbanka dosáhla vynětí svého předsedy z kompetence ministra financí, žádala i SBČS postavení na roveň hospodářským ministerstvům. Ministr financí však v reakci na tento požadavek navrhl, aby otázka zvýšení práv a samostatnosti byla řešena v rámci odpovědnosti ministerstva. Otázka byla postoupena ministerskému předsedovi a posléze i politickému byru ÚV KSČ, které v zásadě potvrdilo odmítavé stanovisko ministerstva financí, nicméně zároveň i doporučilo delimitaci některých rozhodovacích pravomocí z ministerstva a vlády na Státní banku. 60 V 60. letech pokračovala banka ve své snaze vymanit se z područí politické moci; stagnace československé ekonomiky ji k tomu utvářela příhodné podmínky. Zlepšením měla být reforma z roku 1965, tzv. zdokonalení řízení soustavy národního hospodářství, kterou se upustilo od systému řízení a kontroly z jediného centra. Prvním úspěšným krokem snahy Státní banky o autonomii pak bylo přijetí zákona č. 117 Sb. z 10. listopadu 1965. Na jeho základě byla vyňata z podřízenosti ministerstva financí a stala se samostatným orgánem provádějícím s plnou odpovědností měnovou politiku ve státě. V návaznosti na nový zákon byl přijat i nový statut Státní banky, na jehož základě nastaly změny v organizační struktuře, z nichž nejzásadnější bylo zřízení oborových oddělení, které přímo a samy řídily činnost okresních poboček ve vztahu k jednotlivým odvětvím průmyslu. Rovněž nejvyšší představitel banky, generální ředitel, byl již nadále jako odborník ve svém oboru uznávám a zván na zasedání vlády, kde měl možnost se vyjadřovat a i oponovat návrhům, které dle jeho mínění mohly škodit ekonomice státu.

KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 95. 60 Ibid. – str. 98. 59

- 23 -

Rozhodující slovo v makro i mikroekonomické oblasti si však i nadále ponechaly vládní orgány a vedení KSČ. 61 Pokračování reformních kroků pak měly přinést roky 1968 a 1969. V návaznosti na snahu o nové federativní uspořádání Československa z roku 1968 bylo v plánu i přistoupit k reorganizaci centrálního bankovnictví a postavení Státní banky. Přijímané změny v koncepci a další kroky však zastavil nástup normalizace, když už v září 1969 bylo rozhodnuto plénem ÚV KSČ o opětovné organizaci Státní banky jakožto centralizovaného finančně-ekonomického orgánu. Nové zřízení bylo potvrzeno zákonem č.144/1970 Sb., s účinností od 1. ledna 1971. V čele banky nově stál předseda, jmenovaný prezidentem a odpovědný za její chod. Bankovní rada si zachovala své postavení jakožto nejvyšší statutární grémium, bankovní správa jako poradní orgán předsedy banky. 62 S rostoucími hospodářskými problémy v Československu v 80. letech mělo dojít k reformě socialistického ekonomického systému, zejména ke zvýšení významu bankovní a finanční soustavy, který doposud byla ve své podstatě degradována na úlohu pasivního zprostředkovatele finančních prostředků. Ke změnám vybízely i situace v SSSR a Maďarsku, kde byl zaveden model dvoustupňového bankovního systému, kde existovala jedna emisní banka a soustava bank obchodních. Pro oddělení československé centrální banky jakožto emisního ústavu republiky pak došlo usneseními federální vlády ČSSR č. 29/1988 a č. 198/1988. 63 Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé, který na tato usnesení navázal, pak již banku definoval jen jako banku bank. V její správě byla i nadále zachována podřízenost federální vládě, ale zároveň došlo ke kodifikaci nezávislosti jejího vrcholného představitele, tedy předsedy SBČS, na vládě. Teprve až prvního místopředsedu a místopředsedy banky jmenovala na návrh předsedy SBČS vláda. 64 Do zákona se však nedostal návrh skupiny poslanců na KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 98. 62 Ibid. – str. 102. 63 Usnesení č. 29/1988 Směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanizmu a usnesení č. 198/1988 Směrnice o opatřeních k oddělení emisní a úvěrové obchodní činnosti bankovní soustavy a o pravidlech úvěrové emise. 64 Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé. 61

- 24 -

stanovení absolutní autonomie centrální banky a doporučení rozdělit jmenování bankovních představitelů rovným dílem mezi prezidenta, vládu a poslance federálního shromáždění. 65 V roce 1990 po nástupu demokracie došlo, tak jak předpokládaly bankovní zákony z roku 1989, k vytvoření systému komerčních (dosud však ještě státních) bank a jediné centrální banky státu. Ačkoli navzdory novému státnímu zřízení nedošlo k přijetí nové legislativy v oblasti centrálního bankovnictví (ohledně banky samotné), v průběhu let 1990 a 1992 došlo k významným změnám v organizační struktuře státní banky. Snaha o maximální nezávislost ústavu vedla již na počátku roku 1990 k vytvoření nové bankovní rady, která byla jakožto řídící orgán posléze potvrzena ústavním zákonem č. 556/1990 Sb., který měnil dosavadní zákon o Československé federativní republice, a kde byla rovněž poprvé zmíněna pozice guvernéra centrální banky. 66 Zákon stanovující novou koncepci centrální banky pak byl přijat 20. prosince 1991 67. Dle tohoto zákona měla mít centrální banka postavení státní instituce, avšak šlo o samostatnou právnickou osobu, která je absolutně nezávislá na výkonné státní moci. Banka podléhala pouze kontrole nezávislého auditu a měla povinnost dvakrát ročně podávat zprávy o měnovém vývoji ve Federálním shromáždění ČSFR. V jejím čele stála bankovní rada skládající se ze sedmi členů – guvernéra, dvou viceguvernérů, dvou viceguvernérů pověřených řízením republikových ústředí a dvou jejích zástupců. Pro zachování jejich nezávislosti byli jmenováni prezidentem republiky. 68

Zákon vstoupil v platnost 1. února 1992 a nová bankovní rada, již jmenovaná prezidentem, nastoupila na jeho základě do úřadu 1. června. Její činnost však spadala do období příprav rozpadu společné republiky a vytváření samostatných emisních ústavů, k čemuž v případě budoucí České republiky došlo 17. prosince na základě zákona č.

KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 105. 66 Ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. 67 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. 68 KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. – str. 106, 107. 65

- 25 -

6/1993 Sb. (viz níže). Posledním dnem fungování společné centrální banky – Státní banky československé – tak byl 31. prosinec 1992.

3.7. Česká národní banka Vznik nové emisní instituce k 1. lednu 1993 byl upraven Ústavou České republiky a zákonem o České národní bance č. 6/1993 Sb. Za nejvyšší orgán byla ustanovena sedmičlenná bankovní rada, jejímiž členy jsou guvernér (nejvýznamnější, zastupuje ČNB navenek, podpisové právo), dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady, kteří zastávají funkce vrchních ředitelů. Jmenování všech členů rady se plně nachází v kompetenci prezidenta České republiky. V zákoně však není určeno na čí návrh. Funkční období všech členů je šestileté, s možností jednoho opětovného jmenování. 69

3.8. Vstup České republiky do Evropské unie Od dne vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost je postavení a působnost České národní banky v rámci Evropského společenství, resp. Evropské unie, a v Evropském systému centrálních bank upraveno článkem II zákona č. 442/2000 Sb. (ve znění čl. IV zákona č. 127/2002 Sb.) Podle něj je Česká národní banka součástí Evropského systému centrálních bank dle Smlouvy o založení Evropského společenství a podle Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. 70

§ 6 Zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Zákon č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

69 70

- 26 -

4. Spolková republika Německo Německá spolková banka, Deutsche Bundesbank, položila kořeny svému současnému všeobecně uznávanému nezávislému postavení při poválečné obnově poraženého a rozděleného Německa. Tehdy dokázala vhodným usměrňováním představ Spojenců a přesvědčením a silou svých čelních představitelů ovlivňovat formování legislativy ve svůj prospěch. Z toho důvodu je na poválečné období znovubudování německého státu v této kapitole kladen největší důraz.

4.1. Reichsbank Na území dnešního Německa byla první centrální banka založena v roce 1875 pod názvem Reichsbank 71. Prioritními cíli založení byly unifikace organizace emise oběživa a zlepšení platebního styku, dalším neméně významným byla úvěrová podpora vlády; nicméně v době založení a nejbližších následujících letech byl v německých zemích mír a rychlý ekonomický růst, což nevedlo k významnějšímu vládnímu zadlužování. Reichsbank byla jako akciová společnost ve vlastnictví veřejných i soukromých vlastníků. V jejím čele stál Centrální výbor volený soukromými akcionáři, jehož členové se scházeli každý měsíc na konzultacích s ředitelem banky – tato praxe měla údajně pozitivní vliv na činnost banky. Akciová Reichsbank sice byla orientována na zisk – docházelo k výplatám dividend, nicméně hlavním cílem její činnosti byla „starost o veřejné blaho“, tj. především péče o kvalitní měnu. To vedlo k tomu, že se banka postupně stávala neziskovou organizací. Hyperinflace, kterou bylo Německo postiženo po prohrané 1. světové válce v letech 1922 a 1923, vedla k posilování nezávislosti německé centrální banky. 72 Vedení Reichsbank (Deutsche Reichsbank) byla říšskoněmeckou centrální bankou od svého zřízení k 1. lednu 1876 (krátce po ustavení Německé říše v roce 1871) do roku 1945. – http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/archiv_cnb/fondy/deutsche_reichsbank.html [cit. 15. prosince 2012], http://en.wikipedia.org/wiki/Reichsbank [cit. 15. prosince 2012] 72 Zejm. zákony z let 1922 a 1924; v této souvislosti je třeba zmínit především tzv. Dawesův plán (1924), na jehož základě měly být řešeny ekonomické problémy vznikající z povinností poražených států platit 71

- 27 -

banky se tak stalo odpovědným za měnovou politiku s tím, že došlo ke stanovení limitů úvěrů poskytovaných centrální bankou vládě. V roce 1933 však došlo k další změně – vedení banky bylo odteď jmenováno (i s možností odvolání) říšským Kancléřem (kterým se roku 1934 stal Adolf Hitler). V roce 1939 byla banka znárodněna. 73

4.2. Vývoj po 2. světové válce, Banka německých zemí Po znovu prohrané 2. světové válce byl v roce 1948 v západní části mocnostmi rozděleného Německa vybudován bankovní systém tržní ekonomiky s novou centrální bankou. 74 Systém sestával z právně samostatných zemských bank Landeszentralbanken (LZB) a právně samostatného ústředí s názvem Banka německých zemí, Bank deutscher Länder (BdL), se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. BdL, předchůdce dnešní Bundesbanky, byla od svého založení roku 1948 považována za jakési kompromisní řešení britsko-amerického vlivu v otázce vlivu nad poválečným rozděleným územím Německa. Oproti ujednání přijatých v Postupimské dohodě na stejnojmenné konferenci roku 1945, která požadovala, aby Spojenci zacházeli se čtyřmi okupačními zónami jako s jednotným ekonomickým útvarem, se vývoj finančních sektorů jednotlivých zón ubíral zcela odlišně. Vedeni centralizovanou organizační strukturou Bank of England se britské okupační jednotky soustředily na zachování struktur bývalé Reichsbanky, aby se již v listopadu roku 1945 její centrum v Hamburku ujalo funkcí na celém území svěřeném dohledu Spojeného království. Plány na obnovení centralizace německého centrálního bankovnictví a finančního sektoru v Hamburku (poté, co došlo ke ztrátě berlínské centrály), které přicházely od Reichsbanky, byly Brity vítány a podporovány; tradiční dobré vztahy mezi oběma bankami přežily i válku.

válečné reparace, a jehož jedním z hlavních bodů bylo ustanovení o nezávislosti Reichsbanky na říšské vládě. – http://en.wikipedia.org/wiki/Reichsbank [cit. 15. prosince 2012] 73 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 485-487. 74 Staatsbank der DDR neboli Státní banka Německé Demokratické Republiky byla centální bankou na území Východního Německa. Založena byla k 1. Lednu 1968 na základech bývalé Deutsche Notenbank. – http://en.wikipedia.org/wiki/Staatsbank [cit. 15. prosince 2012]

- 28 -

Americké

zastoupení

však

obdobné

představy

nesdílelo.

K

zajištění

permanentního oslabení poraženého totalitního Německa představovala celková decentralizace pro Spojené státy klíčový poválečný aspekt. Původní Reichsbanka byla považována za součást nacistického režimu a jako taková měla být přirozeně předělána dle amerického systému. A ačkoli byl tento plán posléze odmítnut Spojeneckou kontrolní radou (čtyřstranným tělesem vykonávající dohled nad poválečným Německem) pro aplikaci ve všech zónách, Američané svůj plán na svém svěřeném území prosadili a ustanovili centrální banky jednotlivých spolkových zemí, Landeszentralbanken, na počátku roku 1947. Francouzská reakce na sebe nenechala dlouho čekat, když už v únoru 1947 došlo ke stejnému kroku i na jejím území; Britové nakonec neochotně ustoupili až v březnu 1948 poté, co od USA získali ústupek v podobě souhlasu k ustavení nové BdL. Původně vzniknuvší jakožto centrální banka pro americko-britskou „bi-zónu“, došlo k rozšíření jejího vlivu i na francouzské LZB poté, co došlo k připojení francouzské části před měnovou reformou 20. června 1948 75. Původní americké vize předpokládaly vznik jakéhosi centralizovaného řídícího systému v podobě jediné rady pro LZB 76. Britové však úspěšně namísto rady prosadili zřízení skutečné banky, a to takové, která kromě Rady centrální banky (Zentralbankrat), reprezentující předsedy jednotlivých LZB, měla mít i své vlastní představenstvo (Direktorium). Jak se posléze ukázalo, s Wilhelmem Vockem jakožto prezidentem direktoria, byla britská představa o silné centrále v rámci jinak decentralizovaného německého centrálního bankovnictví naplněna. Vocke, který měl podporu jak v Reichsbance, tak v Bank of England, se záhy stal nejen dominantní postavou v rámci BdL, ale zároveň i klíčovým faktorem ve snaze o dosažení nezávislosti nově ustaveného institutu.

75 76

Se zpětně retroaktivním účinkem k 25. březnu 1948. Zejména Dodgeův plán na vytvoření tzv. Länder-Union-Bank z dubna 1946.

- 29 -

4.3. Struktura a fungování Banky německých zemí Bez centrální německé vlády či ustaveného parlamentu v roce 1948, kdy BdL fungující napříč třemi zónami prováděla měnovou reformu, ulpíval alespoň částečný vliv v měnových otázkách (z německého pohledu) na jednotlivých zemích. Přestože zemské vlády nebyly v pozici, kdy by mohly svým LZB dávat vlastní instrukce, jejich kontrolní prostředky spočívaly zejména v možnosti jmenovat a odvolávat vrchní představitele bank. A vzhledem k tomu, že předsedové LZB tvořily Radu centrální banky, měly země svůj zprostředkovaný politický vliv i na politiku BdL, třebaže v decentralizované podobě. Přesto je nanejvýš s podivem, i vhledem k jejich vlastním domácím režimům, že Spojenci takto explicitně stanovily politickou nezávislost BdL. Neboť u nich doma, s tím jak se USA participovali na poválečné obnově Evropy v programu New Deal i v důsledku dalších jiných s válkou spjatých výdajů, došlo k nárůstu veřejného dluhu, který se dostal pod přísný dohled ministerstva financí 77. Obdobně situace ve Spojeném království, kde už od září 1931 byla spolupráce mezi Bank of England a HM Treasury značně zintenzivněna; vývoj zde eskaloval natolik, že došlo ke znárodnění banky, a ministerstvu byla v roce 1946 svěřena pravomoc udílet bance pokyny 78. Francouzská vláda vykonávala přímý dohled nad svou centrální institucí dle zákona z roku 1936, aby jí rovněž znárodnila v roce 1945. Navíc reprezentace na zemské úrovni neustále tvrdě usilovala o navýšení nezávislosti svých LZB i BdL. Je proto poněkud s podivem, že Spojenci chtěli Německo vybavit tím, co je dnes považováno za veřejný statek – tedy nezávislost centrální bankovní instituce. Faktem zůstává, že tehdejší BdL nebyla ve skutečnosti nezávislá takřka vůbec; byla naopak pod všeobjímající kontrolou Spojenců. Článek II Zákona o BdL 79 stanovil, že: „Při určování měnové politiky Banky se představenstvo řídí pokyny vydávanými Spojeneckou Bankovní Radou.“ Neboť tak, jak původně předpokládal Dodgeův plán 77

Americké U.S. Department of the Treasury. – http://www.treasury.gov/Pages/default.aspx [cit. 15. prosince 2012] 78 Viz Kapitolu 5. 79 Zákon č. 60 Americké vojenské vlády a Nařízení Britské vojenské vlády č. 129 o ustavení Banky německých Zemí.

- 30 -

z roku 1946, byla spolu s BdL tato Spojenecká Bankovní Rada (navíc sídlící spolu s bankou pod jednou střechou) zřízena, aby vykonávala Spojeneckou (ne Německou) kontrolu banky. 80 A, alespoň z počátku, se Rada ujala supervize nad BdL v rozsahu, který zahrnoval záležitosti čelních představitelů banky, určování a implementaci měnové politiky i dohled nad finančními otázkami. BdL samotná si své závislé postavení dobře uvědomovala a ve svých snahách o prosazení vlastních strategií se nebála vstoupit s Radou do konfliktu. Patrně k otestování kam až může ve svých požadavcích zajít (zejména v prvotní fázi), BdL „často odporovala pokynům Rady, snažíc se o prosazení odlišné politiky než Spojenci“ 81. V pozdějším období se vztah mezi dohlížitelem a dohlíženým zlepšil s tím, jak se politická situace vyvíjela, a schylovalo se ke změnám. Zásadní změna se odehrála v září 1949, kdy došlo k přesunu pravomocí vojenských vlád do rukou Spojenecké Vrchní Rady 82 v kontextu tzv. Besatzungsstatutu 83. Od té doby se role Spojenecké Bankovní Rady omezila na pouhé podávání zpráv orgánu Spojenecké Vrchní Rady, a sice Finančnímu výboru, který převzal veškerou zodpovědnost. Výbor se tím ocitl v lehce nekomfortní situaci – na jedné straně neměl přílišný zájem vykonávat přímý dohled (patrně proto, že bylo zřejmé, že jeho dny jsou sečteny dle všeobecně sdíleného očekávání převzetí agendy Německem), na druhé straně však v jeho rukou zůstávala odpovědnost do doby, než se tak skutečně stane. Z toho důvodu se výbor snažil přimět novou německou vládu k aktivní činnosti za účelem přijetí změn v této sféře.

Z úmluvy o zřízení Rady: „…se zřizuje za účelem výkonu úplného dohledu nad kroky prováděné BdL v rozsahu v jakém má být uskutečněn Zákon č. 60 Americké vojenské vlády a Nařízení Britské vojenské vlády č. 129 o ustavení Banky německých Zemí“. 81 DICKHAUS, Monika. The Foster-Mother of „The Bank that Rules Europe“: the Bank deutscher Länder, the Bank of England and the Allied Banking Commission. Bance, A. (Hrsg.) The Cultural Legacy of the British Occupation in Germany. Stuttgart, SRN: 1997. – str. 301. 82 Spojenecká Vrchní Rada (Allied High Commission, někdy také High Commission for Occupied Germany – Vrchní komise pro okupované Německo) vznikla roku 1948 s tím, jak došlo k rozpadu bývalé Spojenecké Kontrolní Rady (Allied Control Council). Jejím úkolem byla regulace a dohled nad rozvojem nově vzniknuvší Spolkové republiky Německo (Západní Německo). – http://en.wikipedia.org/wiki/Allied_High_Commission [cit. 15. prosince 2012] 83 Tzv. Okupační statut Německa (v originále Besatzungsstatut) z 10. dubna 1949 specifikoval působnost a pravomoci nově ustavených orgánů Západního Německa, kterými se staly Německá vláda a Spojenecká Vrchní Rada (viz výše). V účinnosti vydržel do roku 1955. – http://en.wikipedia.org/wiki/Occupation_statute [cit. 15. prosince 2012] 80

- 31 -

Spojenecká Vrchní Rady nepovažovala za vhodné jednoduše zprostit BdL svých ovládacích pravomocí, čímž by vzniklo jakési vakuum politické kontroly a v tuto chvíli nepatřičná volnost banky. Spíše se snažila dotlačit německou vládu k uspořádání nového modelu dohledu před tím, než by k opuštění z jejich strany došlo. Od samého počátku se Spojenci snažily pouze jaksi o vnitřní strukturalizaci politických vztahů v bance. Jejich úmyslem nebylo předejít vlastnímu německému rozhodnutí ohledně ukotvení nezávislosti centrální bankovnictví; nutnost rozhodnout o této otázce pouze oddalovali (je pochopitelné, že neměli zájem o fungování takové banky, která by byla nezávislá na jejich vlastní kontrole v době, kdy by byli jinak stále „ve vedení“ země). To neznamená, že by Spojenci neměli vliv na pozdější vývoj, zejména na skutečnost, že BdL skončila jako instituce s dalekosáhlou nezávislostí v rámci nové SRN. 84 Jejich následný přínos byl však spíš nepřímé povahy; silná pozice banky vznikla jakožto vedlejší produkt politiky decentralizace a federalizace Německa.

4.4. Protikladné názory Adenauerovy vlády a Banky německých zemí Článek 88 Západoněmeckého Základního zákona z 23. května 1949 nařizoval federální vládě zřídit „měnovou a cedulovou banku jako spolkovou banku“ 85 (Bundesbanku). Ne později než v srpnu 1949 započaly uvnitř BdL interní přípravy směřující k tomuto kroku. Panovala zde jistá neshoda v otázce, nakolik by decentralizovaný systém měl být zachován s tím, že BdL tak, jak byla Spojenci zřízena, by se pouze stala Bundesbankou – takovéto řešení preferovaly jednotlivé země a také většina bankéřů; na opačné straně stál názor, dle kterého mělo dostat přednost mnohem centralizovanější řešení. V této, krom mnoha jiných, otázce se do pře dostali Wilhelm Vocke, ze své pozice prezidenta direktoria, a Karl Bernard, prezident Rady centrální banky, kteří reprezentovali rivalitu nejen mezi sebou osobně, ale i mezi dvěma hlavními vedoucími orgány banky. Nicméně pokud šlo o zajištění bankovní nezávislosti, byli Na první pohled by se mohlo zdát, že okupační cizí mocnosti jsou zcela způsobilé za zavedení tradice nezávislé centrální banky v Německu, neboť Spojenci zavedený zákon o BdL v roce 1948 (tzv. Zákon č. 60 Americké vojenské vlády a Nařízení Britské vojenské vlády č. 129, o ustavení Banky německých Zemí) explicitně stanovil, že banka nebude poslušná německé politické reprezentaci. – BUCHHEIM, Christoph. Die Errichtung der Bank deutscher Länder und die Währungsreform in Westdeutschland. Fünfzig Jahre Deutsche Mark: Notenbank und Währung in Deutschland seit 1948. Deutsche Bundesbank. München, SRN: C.H. Beck. 1998. 85 Čl. 88 Základního zákona Spolkové republiky Německo. 84

- 32 -

centrální bankéři nanejvýš sjednoceni a usilovali o dosažení institučně-politických zájmů s maximálním odhodláním. BdL dosáhla úspěchu v tomto boji, když si vybojovala dohodu, dle které volba jejích dvou prezidentů měla být potvrzována hlavou státu (spolkovým prezidentem) a také mělo dojít k vytvoření stálého výboru, sestávající ze Spolkového Kancléře, ministrů hospodářství a financí a obou bankovních prezidentů. Předpokládanou funkcí výboru měla být pravidelná diskuze nad všemi klíčovými otázkami v ekonomické a úvěrové oblasti a přijímání závěrů „ve vzájemné důvěře a spolupráci“ 86. Toto řešení podporované BdL sice na jedné straně stvrzovalo, že banka netrpí naivní iluzí o možnosti udržet si své postavení naprosto nezávislé instituce vůči německým politickým silám; na druhé straně však jedním dechem jasně proklamovalo snahu o extrémní formu nezávislosti – v porovnání se soudobými úmluvami kdekoliv jinde ve světě i vzhledem k tehdy panujícímu smýšlení. Patrně nepřekvapí, že spolková vláda měla své vlastní odlišné představy, ačkoli interně postrádala obecnou shodu jak ohledně otázky organizační struktury centrálního bankovnictví, tak způsobu, jakým měl být strukturován její vlastní vztah k bance. Např. Ludwig Erhard, první spolkový ministr hospodářství a slavný strůjce „hospodářského zázraku“, byl údajně zastáncem celkové nezávislosti centrální banky. Proti němu, a byl to on, kdo byl nakonec zodpovědný za návrh zákona o Bundesbance, stál ministr financí Fritz Schäfter, inspirující se spojeneckým modelem decentralizace. Podle Schäftera by nezávislá banka dobře sloužila svému účelu, tu a tam především jako potřebný štít proti požadavkům na rozsah parlamentních výdajů. Nicméně jeho hlavním principem byla nedělitelná zodpovědnost vlády za ucelenou hospodářskou politiku a v tomto pohledu nemohla být centrální banka v pozici, kde by mohla vládu „přemoci“. S podporou tohoto smýšlení mohl najisto počítat s Kancléřem Adenauerem.

86

Zpráva z 29. září 1949 od pracovní skupiny BdL v otázce Bundesbanky.

- 33 -

Zajímavostí je, že zpočátku i na zemské úrovni existovala podpora pro zajištění vlivu spolkové vlády nad bankou. Např. na konferenci (zemských) ministrů financí v Königsteinu

v prosinci

1949 byl

navržen

plán kontroly měnové

politiky

prostřednictvím spolkové vládní ministerské rady pro hospodářskou politiku. Ta, ačkoli nedávajíc bance přímé specifické pokyny, by připravila obecné zásady, dle kterých by se banka řídila. Podobné smýšlení na této úrovni vydrželo asi do poloviny roku 1950; částečným důvodem byla jistá frustrace spolkových zemí z nedostatku vlastního vlivu na politiku BdL z let 1948-9, ze situace, která dle zemí byla vzhledem k tomu, že ony nesly zodpovědnost za výsledky, zcela neakceptovatelná. A negativně vnímány byly rovněž snahy BdL o potlačení vlivu zemí nad jejich vlastními LZB. 87 Toto provládně naladěné smýšlení však mělo být záhy zastíněno rivalitou mezi zeměmi a federální vládou, bující z palčivých otázek jako např. té o rozdělení zisků centrální banky. Prvotní návrh ministerstva financí vycházející ze struktury staré Reichsbanky 88, avšak stanovující nový přístup v tom, že specifikoval úkol banky na „zabezpečení měny s přihlédnutím k ekonomickým potřebám“, byl pro BdL zcela nepřijatelný a banka zareagovala předložením vlastního návrhu. Z původního znění neochotně převzala stanovené cíle (v upraveném znění „primárním úkolem banky je zabezpečení měny“), a hlavní část své kritiky směřovala vůči soudu, který dle jejího mínění odstraňoval její nezávislost, v důsledku čehož by byla oslabována důvěra v měnu. Banka zcela správně upozornila na fakt, že Schäftrův návrh by velmi zneprůhlednil rozhodování a odpovědnost v měnové politice. Jako alternativu pro případy vládního veta BdL navrhla opakované hlasování Rady centrální banky. Prvotní várka návrhů v zásadě reflektovala protichůdné názory na otázku, kdo by měl mít finální slovo při určování hospodářské politiky a co by bylo vyžadováno od 87

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 7,8. 88 Součástí mělo být Kuratorium, sestávajícím ze Spolkového Kancléře a pod federálním vlivem, určujícím zásady měnové politiky banky, a Rada centrální banky, kam mohli docházet vládní zmocněnci s pravomocí práva veta. V návrhu se dále počítalo s rolí spolkového prezidenta, který by jmenoval a odvolával (ze závažných důvodů) oba dva prezidenty BdL, a nově i předsedu tzv. odvolacího soudu (Appellationsinstanz), který chtěl Schäfter zřídit za účelem rozhodování sporů (např. v otázce vládního veta) a který měl sestávat z pěti vládních zmocněnců a z pěti zástupců BdL. V případě rovnosti hlasů by rozhodující váhu měl právě hlas předsedy soudu.

- 34 -

BdL v rámci kooperace s vládou. Banka akceptovala, že principiálně má vláda právo stanovit relevantní cíle hospodářské politiky. Na druhou stranu však zastávala názor, že toto právo lze uplatnit do té míry, pokud banka usoudí, že sladění vlastní měnové politiky s hospodářskou politikou vlády je možné v každém daném okamžiku. 89 V zásadě tedy stanovení limitů přijatelné spolupráce mělo být v diskreci banky, což by otvíralo možnost stavět se proti vládě. Z pohledu BdL byl stav věcí, kdy by právo na její vlastní uvážení mohlo být anulováno nějakým „sudím“ (pod vládní kontrolou), neakceptovatelný. Zhruba ekvivalentně neakceptovatelnou byla pro Schäftera představa, že by banka mohla být schopna oponovat vládě. Jelikož vláda má vrcholnou zodpovědnost za výsledky přijímaných rozhodnutí, měla mít dle jeho názoru i rozhodující slovo při jejich utváření. Ministr striktně zastával pozici, že vláda nesmí dopustit, aby „hospodářská politika byla diktována Radou centrální banky“, což byl postoj, se kterým se ztotožňoval i Adenauer. Nový návrh z pera ministerstva financí z 5. září 1950 přeformulovával funkci banky na „zabezpečení měny“ a zaváděl, že při naplňování svých úkolů měla brát v potaz vládní hospodářskou politiku s tím, že zásady pro měnovou a úvěrovou politiku budou dohadovány společně s vládou. 90 Je zřejmé, že příslušné postoje soupeřících stran byly značně nekompatibilní a diskuze na podzim 1950 tak uvázla na mrtvém bodě. V rámci politického spektra sice panovalo přesvědčení, že Bundesbanka by neměla být ani zcela nezávislá ani přímo závislá na vládních instrukcích, ale nejasnosti zůstávaly v tom, jaká míra nezávislosti nastaví tu správnou rovnováhu a zároveň zajistí žádoucí míru politické kontroly. Vzhledem k tomu, že snahy o vyřešení rozporu v otázce spolupráce mezi bankou a vládou na tvorbě měnové politiky se ukazovaly jako v podstatě neuskutečnitelné, přesouvalo se jádro diskuze na otázku jmenování bankovních představitelů. Cesta udržení vládního vlivu na měnovou politiku skrze personální vazby se zřetelně ukazovala býti mnohem průchodnější a ne tak na první pohled transparentní. 89

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 8. 90 Ibid. – str. 9.

- 35 -

Zpočátku byli nejvyšší představitelé LZB, kteří pak utvářeli Radu centrální banky, jmenováni svými příslušnými zemskými vládami, a Rada centrální banky si pak dále už sama volila oba prezidenty BdL, stejně jako zbývající členy direktoria banky; to platilo v dobách Spojeneckého dohledu, tedy v době neexistence spolkové vlády, která se poté, co byla ustavena, potýkala s realitou nulového vlivu na jmenovací proces a měnovou politiku obecně. 91 A ačkoli společným zájmem jak spolkové tak zemských reprezentací bylo oslabení role centrálních bankéřů, citlivým tématem bylo rozvržení pravomocí mezi nimi. To se týkalo otázky, zda má spolková vláda získat možnost vyjadřovat se k představitelům LZB v rámci Rady centrální banky, a otázky jmenování členů direktoria – zda má direktorium spadat výhradně pod kontrolou spolkové vlády. Jak jedna z frakcí spolkové vlády vedená Ludwigem Erhardem prosazovala celkovou

reorganizace

systému

centrálního

bankovnictví

směrem

k více

centralizovanému pojetí, zemské vlády si byly nanejvýš vědomy hrozby omezení svých pravomocí, pokud by spolková vlády posílila své kontrolní mechanismy. Tyto obavy rozhodně nebyly zmírněny pokusy kompletně obejít Bundesrat 92 argumentací, že přijatý Základní zákon nařizuje zřídit federální banku spolkové vládě a tedy vylučuje jakoukoliv roli zemí v této otázce (kontroverze, která musela být posléze vyřešena až ústavním soudem). Zatímco se tedy politické reprezentace přely mezi sebou navzájem, BdL byla spokojená se svým současným statusem de facto dalekosáhlé nezávislosti jak na německé tak na spojenecké politické kontrole, kterou nabyla v září 1949, a nijak nemínila jeho změnu uspěchat. Proto byla proti své vůli zaskočena, když spolková vláda (bez předchozí konzultace či upozornění) ještě na podzim téhož roku upozornila na nutnost přizpůsobení bankovních stanov Spojeneckou Vrchní Radu. Rozhodující podnět k úpravě pozice banky však nakonec vzešel ze strany Spojenců, kdy v souvislosti

91

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 10. 92 Bundesrat neboli spolková rada je legislativní útvar sestávající ze zástupců jednotlivých spolkových zemí. Dá se považovat za jakousi horní komoru parlamentu, ačkoli Základní zákon ani žádný jiný právní předpis jej takto výslovně neoznačuje. - http://en.wikipedia.org/wiki/Bundesrat_of_Germany [cit. 15. prosince 2012]

- 36 -

s revizí Okupačního statut Německa zaslala Spojenecká Vrchní Rada dopis Kancléři Adenaurovi (doručen 6. března 1951), ve kterém jej vyzvala, aby zajistil německou kontrolu nad BdL tak, aby se Spojenci mohli vzdát své. Vlastní načasování spojeneckého požadavku poněkud zaskočilo spolkovou vládu. Diskuze na téma Bundesbanky sice již nějakou dobu probíhaly a promítaly se i do taktiky, kterou Schäfter s Adenaurem užívali k vyjednávání podoby zákona o Bundesbance, na finální podnět od Spojenců (a dohodu nad zněním návrhu zákona) se však stále čekalo, až přišel v poměrně nečekaný moment; jen pár dnů před jejím obdržením ještě Schäfter přednesl vládě nový návrh zákona, nevěda o vývoji na straně Spojenců. Nenadálou situaci chtěl ministr využít k překvapení vedení banky (ta se o rozhodnutí dozvěděla až na zasedání 26. nebo 27. března 93) a připravil návrh interního předpisu, kde kterého by se vláda ujala funkce Spojenecké Bankovní Rady, čímž by jí zajistil všechny důležité aspekty objímající „sevření“ BdL, i pokud by se jednalo o pouhé dočasné řešení situace. BdL na toto vládní řešení reagovala vlastním, ekvivalentně radikálním návrhem, který by její nezávislost zakotvil de jure – a který by, jak BdL neopomněla ironicky poznamenat, prakticky nezměnil současný status quo, neboť Spojenecká Bankovní Rada již nějakou dobu nevyužívala svých dohledových a kontrolních pravomocí. Krom toho banka jakožto kompromisní řešení navrhla přidat ustanovení, které by neumožňovaly bance ignorovat základní rysy vládní hospodářské politiky a změny jejích stanov by rovněž podléhaly vládnímu odsouhlasení. 94 Toto znění se stalo podkladem pro následující vyjednávání mezi vládou a BdL v dubnu 1941, do jehož závěrečné fáze intervenoval Kancléř se svým požadavkem na posílení bankovní povinnosti „podporovat příslušnými způsoby“ vládní kroky v měnové politice. Návrh zákona předložený Bundesratu (horní komoře parlamentu – viz výše) 2. května 1951 pak finálně zněl takto: „Banka je povinna brát na vědomí vládní měnovou

93

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 11. 94 Ibid. – str. 12.

- 37 -

politikou a podporovat ji v souvislosti se svými úkoly“ 95. Poté co znění prošlo hlasováním v horní komoře, bylo schváleno i příslušným Výborem pro peníze a úvěry 96 v rámci dolní komory (Bundestag), který vyjádřil neochotu přidávat příliš mnoho detailů do prozatímně přijímané úpravy ze strachu, že by tím mohl být dotčen konečný právní předpis. Jediná připomínka se týkala absence ustanovení pro řešení případných sporů. 97 Jak se později ukázalo, tento narychlo přijatý Übergangsgesetz 98, který vstoupil v platnost 10. srpna 1951, předňal konečný zákon – jehož přijetí trvalo dalších šest let – ve všech důležitých bodech. Obsahujíc nejasně definované kompetence banky společně s povinností podpory vládní hospodářské politiky, náležitě ustanovil německou tradici nezávislé centrální banky, ačkoliv zároveň ponechal na jejím uvážení určení hranice, kdy může více či méně otevřeně odporovat vládním opatřením. Všechny způsoby, kterými se Schäfter do svých návrhů pokoušel inkorporovat vládní záruky nadvlády nad bankou, byly zablokovány. V souladu s Vockeho vizí si banka vydobyla vytouženou pozici vládního antagonisty.

4.5. Zákon o Německé spolkové bance 99 z roku 1957 Jméno Ludwiga Erharda bylo již zmíněno v souvislosti s jeho pozicí ministra hospodářství

v Adenauerově

vládě

a

získáním

věhlasu

v souvislosti

s

tzv.

Wirtschaftswunder – německým hospodářským zázrakem. Z pohledu dalšího vývoje je třeba zmínit jeho ordoliberální přesvědčení a také to, že vždy silně podporoval nezávislost centrální banky. Konec konců, bylo to za doby jeho vlády na ministerstvu hospodářství, kdy konečně došlo ke schválení řádné zákonné úpravy a k finálnímu ukotvení nezávislosti Bundesbanky.

95

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 12. 96 Ausschuss für Geld und Kredit. 97 BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 12. 98 Do češtiny bychom výraz přeložili nejspíše jako „přechodný zákon“. 99 Gesetz über die Deutsche Bundesbank.

- 38 -

Není pochyb o tom, že první Kancléř Západního Německa, Konrad Adenauer, jinak poměrně úspěšně usilující o rozhodný vliv nad veškerými aspekty politických mocí, důkladně brojil proti nedostatku vlivu právě nad centrální bankou. Jak v roce 1951 při přijímání Übergangsgesetzu (viz výše), tak pak v roce 1956 považoval ustanovení diskutovaná v rámci návrhu zákona za rozporná vzhledem k ústavě (Základnímu zákonu). 100 V pozdějším případě bylo Kancléři, vzhledem k jeho pozici, vyhověno a znění relevantních ustanovení byla přepsána; konkrétně úloha zabezpečení měny měla být sdílena Bundesbankou a vládou, úprava bankovní nezávislosti na vládních instrukcích byla v rámci nového znění upozadněna do ústraní. Nicméně ve chvíli, kdy Adenauer dosáhl dohody ohledně svých představ na půdě kabinetu, navrhovaná konstrukce o rozvržení vlivu narazila na odpor obou komor parlamentu. Bundesrat výslovně považoval, aby byla nezávislost Bundesbanky v zákoně explicitně zdůrazněna. A na prvním čtení v Bundestagu vyjádřil mluvčí sociálně-demokratické strany, Walter Seuffert, stejnou touhu. V květnu roku 1956 (tedy rok před přijetím zákona) Adenauerovo veřejné agresivní napadení BdL kvůli zvyšování diskontních sazeb (známé jako aféra Gurzenich), vyvolalo vlnu solidarity se strážcem měny napříč celou německou společností. 101 Situace to byla centrálními bankéři více než vítaná, neboť ve chvíli, kdy postavení banky se blížilo fázi definitivního právního zakotvení, byla podpora ze strany veřejného mínění jasně na jejich straně – a skutečně, vládní odpovědnost za zabezpečení měny byla nakonec opět ze znění zákona společným přípravným výborem obou komor parlamentu vypuštěna, přičemž spolkovým zemím byla zachována jejich silnější pozici pro výběr vedoucích bankovních představitelů. 102

„…Bundesbanka by se stala primárním kontrolním orgánem veřejné moci, alespoň co se sféry monetární politiky týče, ačkoli by ze své pozice nebyla nikomu politicky odpovědná. Taková úprava by přiřkla centrální bance pozici uvnitř státu, která by jí umožňovala oponovat politickým silám.“ – Zápis ze 143. zasedání spolkové vlády ze dne 11. července 1956, str. 474-476. 101 BERGER Helge. The Bundesbank’s Path to Independence: Evidence from the 1950s. Public Choice. Kluwer Academic Publishers, NL. 1997, roč. 93, str. 427-453. 102 BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004. – str. 25. 100

- 39 -

Je jasné, že Adenauerovy ambice nebyly naplněny, jak spolkové země a opoziční levé křídlo v parlamentu cítily povinnost ochránit bankovní nezávislost před kancléřovým sevřením. A v čemž v podstatě zcela uspěly. Výsledkem bylo takřka úplné zachování předběžné konstrukce z roku 1951 v konečném zákoně, s výjimkou ještě více zdůrazněného zřetelu na nezávislost banky. S platností k 26. červenci 1957 došlo přijetím zákona o Bundesbance k zlegalizování role, které nejen že se Adenauer bál, ale považoval ji za protiústavní; k vytvoření orgánu veřejné moci, který může oponovat vládě dle vlastního uvážení, ale bez odpovědnosti vůči nikomu.

4.6. Podoba banky a vývoj do roku 1990 Rada centrální banky si v rámci nového zákona podržela postavení vrcholného orgánu Bundesbanky přijímající klíčová rozhodnutí. Měla rozhodující vliv na měnovou a úvěrovou politiku a stanovila základní pravidla správy. Direktorium, jakožto centrální výkonný orgán, bylo odpovědné za řádnou implementaci rozhodnutí přijatých v rámci Rady centrální banky; krom toho řídilo chod banky a především bylo zodpovědné za jednání s federální vládou a její „zvláštní aktiva“ (Sondervermögen) a za celou řadu finančních operací. Direktorium tvořili prezident a viceprezident Deutsche Bundesbank a dalších (až) šest členů. 103 Těsně před sjednocením Německa 3. října 1990 došlo 1. července téhož roku i k měnovému sjednocení. Východoněmecká Staatsbank der DDR ukončila svou činnost a jedinou měnou zůstala (západo)německá marka. 104

4.7. Současnost Ústředí centrální banky se od počátku její existence nachází ve Frankfurtu nad Mohanem s tím, že přibylo dalších 8 regionálních poboček v Berlíně, Düsseldorfu,

103

http://en.wikipedia.org/wiki/Deutsche_Bundesbank#1948.E2.80.931957 [cit. 15. prosince 2012] Přes nepochybně vysoký stupeň samostatnosti Deutsche Bundesbank došlo k výměně východoněmeckých marek za západoněmecké v poměru 1:1 – Deutsche Bundesbank přitom tvrdě prosazovala poměr 2:1. Kancléř Helmut Kohl ale prosadil svou a prezident banky Karl Otto Pöhl reagoval podáním demise.

104

- 40 -

Hamburgu, Hanoveru, Lipsku, Mohuči, Mnichově a Stuttgartu. Každá z poboček má v čele prezidenta, který je zodpovědný výkonné radě Bundesbanky. 105 V čele centrální banky stojí šestičlenná výkonná rada, která banku řídí a spravuje. Tvoří ji čtyři členové, prezident banky stojící v jejím čele a jeho zástupce, kteří jsou jmenováni Spolkovým prezidentem. Prezidenta banky, jeho zástupce a jednoho ze členů rady navrhuje na jejich posty Spolková vláda (Bundesregierung); zbývající členy rady navrhuje horní komora parlamentu (Bundesrat) se souhlasem vlády. 106 Funkční období je obvykle osmileté, zákon však umožňuje jmenovat člena na dobu kratší, nesmí však jít o jmenování na méně než pět let. 107

105

http://www.bundesbank.de/Navigation/DE/Bundesbank/Aufgaben_und_Organisation/Organisation/orga nisation.html [cit. 15. prosince 2012] 106

http://www.bundesbank.de/Navigation/DE/Bundesbank/Aufgaben_und_Organisation/Organisation/orga nisation.html [cit. 15. prosince 2012] 107 Čl. 7 odst. 3 zákona o Německé spolkové bance.

- 41 -

5. Velká Británie Britská centrální banka, Bank of England za dobu svého dlouhého působení prodělala (v porovnání s ostatními bankami vybranými pro tuto práci) relativně poklidný vývoj. Nejzajímavější na její historii je patrně to, že původně byla ustavena jakožto soukromá instituce a do područí státní moci se dostala až v průběhu 20. stol.

5.1. Založení Bank of England Britové považují svou centrální banku za nejstarší na světě. Ve skutečnosti ale byla Bank of England založena jako druhá nejstarší banka až o 26 let později než centrální banka ve Švédsku, Sveriges Riksbank 108, ale od jejího počátku šlo o „čistě centrální“ banku jako zcela novou instituci.

První úvahy o založení centrální banky jsou spojeny s rokem 1672, kdy král Karel II. přestal splácet své půjčky získané ve stvrzenkách („bankovkách“) zlatníků 109, čímž poprvé došlo ke značnému narušení důvěry veřejnosti v osobu panovníka. Rozhodujícím impulsem však byla až válka proti Francii 110, konkrétně zdrcující porážka Anglie, způsobená dominancí francouzského námořnictva. 111 Pokud Anglie chtěla zůstat velmocí globálního rozsahu, neměla jinou šanci než vybudovat obdobně vlivné námořní vojsko. Problémy uskutečnění tohoto záměru byly prázdná panovnická pokladna a reputace vládnoucích kruhů, která neumožňovala si vypůjčit potřebných 1,2 mil. liber. K motivaci případných upisovatelů proto posloužil návrh, dle kterého tito měli být sdruženi do nově vzniknuvší společnosti s názvem Bank of England.

Švédská Riksbanken byla založena roku 1668 a je tak nejstarší bankou na světě. – WETTERBERG, Gunnar. Pengarna & Makten: Riksbankens historia. Stockholm: Sveriges riksbank i samarbete med Atlantis, 2009, 551 s. ISBN 978-917-3532-877. 109 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 489. 110 Devítiletá válka nebo také válka Augšpurské ligy, válka o falcké dědictví či válka Velké aliance (1688-1697) představovala válečný konflikt, kdy se proti Francii Ludvíka XIV. postavila koalice evropských států s cílem zamezit další francouzské územní expanzi. – http://en.wikipedia.org/wiki/Nine_Years%27_War [cit. 15. prosince 2012] 111 Klíčová porážka v tzv. Battle of Beachy Head (1690). 108

- 42 -

Návrh, podporovaný řadou vlivných obchodníků londýnského obchodního a finančního centra v City na založení první bankovní společnosti s ručením omezeným v Anglii 112, byl lákavý nejen v tom, že Koruna mohla získat přístup k dalším prostředkům, ale i v minimálních nákladech na založení. Banka samozřejmě musela být k zahájení činnosti vybavena základním kapitálem. Na základě výzvy bohatí Angličané upsali ve prospěch banky během necelých dvou týdnů akciový kapitál v potřebné výši 1,2 mil. liber (z čehož polovina šla na vybudování námořnictva). Král na oplátku udělil bance (potažmo věřitelům-akcionářům) výhradní právo správy královských financí a jako jedinému takto inkorporovanému institutu privilegium emitovat bankovky. 113 Banka byla zřízena dle návrhu Charlese Montagua, prvního hraběte z Halifaxu, v roce 1694, na základě plánu, který navrhl skotský obchodník William Paterson v roce 1691, ale kterému tehdy nebylo vyhověno. 114 Návrh Patersona vycházel (jak se později při kolekci kapitálu správně ukázalo) z víry v anglický patriotismus. Zakládací listina (Charter) byla podepsána 27. července. Ihned po založení vystupovala banka jako banka královské Koruny, vedla jí účty a poskytovala výhodné úvěry cestou emise nových bankovek, které se staly potřebným zdrojem financování válečných výdajů. 115

5.2. Vývoj v 19. století Po řadě událostí, kdy banka z důvodů nesplácení úvěrů vládou stála několikrát před úpadkem, přišla léta 1844-1845, kdy banka na základě zákonů z těchto let 116 získala monopol na emise bankovek na území Anglie a Skotska. Zákon z roku 1844 rovněž provázal emisi bankovek s objemem zlatých rezerv a rozdělil banku na dvě relativně samostatné části, resp. oddělení – Issue Department a Banking Department. Toto rozdělení je v Bank of England respektováno dodnes 117.

112

BAGEHOT Walter. Lombard Street: A Description of the Money Market. Third edition. London: Henry S. King, 1873, 359 s. 113 Ibid. 114 British Parliamentary reports on international finance: the Cunliffe Committee and the Macmillan Committee reports. New York: Arno Press, 1978, 322 s. ISBN 04-051-1212-2. 115 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 489. 116 The Bank Charter Act 1844 a tzv. Peelovy zákony. 117 Dnes jde spíše už jen o tradici a formální záležitost.

- 43 -

V pozici bankéře bank v podobě nouzových úvěrů bankám začala Bank of England vystupovat v souvislosti s tzv. Overend, Gurney & Company krizí z roku 1866. Zatímco v předchozích letech byl tento institut chápán jako standard opatrnosti vyznávající spíše odpor proti pochybným praktikám, v průběhu let 1855-65 banka expandovala do něčeho, co vypadalo spíše jako finanční konglomerát. Postupné bankroty společností, jejichž účty banka spravovala, vedly k tomu, že aktiva těchto firem, majetek k průmyslové činnosti z dob průmyslové revoluce, končila v rukou samotné banky, která se posléze pokoušela je provozovat na vlastní účet. V jednu chvíli Overend ovládal dvě miniaturní flotily, které patřily Anglo-řeckým obchodníkům a silně investoval do akcií železnice a jiných průmyslových cenných papírů. Banka v důsledku toho dokonce transformovala do formy společnosti s ručením omezeným. Problémové podnikání, nastupující finanční krize a kolaps akciových trhů na přelomu let 1865-1866 však přivodily její úpadek. V důsledku pádu takto mamutí společnosti se finanční trh v podstatě zastavil a míra nedůvěry způsobovala odmítání jiných druhů oběživa, než bankovky Bank of England. Ta vydáním značného objemu likvidity k znovunastartování transakcí v podstatě převzala úlohu posledního věřitele bank. 118

5.3. Konec soukromé éry Bank of England Stát se v bance pokoušel prosazovat svůj vliv takřka neustále. Např. v roce 1917 premiér Lloyd-George dotlačil banku k podpoře vládní politiky a o dvacet let později si guvernér banky baron Montagu C. Norman veřejně stěžoval, že „je nástrojem ministerstva financí“. 119 Definitivní konec soukromé éry Bank of England se pak datuje k 1. březnu 1946, kdy došlo ke znárodnění banky labouristickou vládou. Od této doby již vedení banky nejmenují akcionáři, ale královská rodina na návrh ministerského předsedy. 120 Znárodnění banky současně znamenalo podřízení činností banky vládě; článek 4 odst. 1 zákona stanovil, že ministerstvo financí může dávat centrální bance takové pokyny, o kterých je po konzultaci s guvernérem banky přesvědčeno, že jsou 118

FLANDREAU Marc; UGOLINI Stefano. Where It All Began: Lending of Last Resort and the Bank of England During the Overend, Gurney Panic of 1866. EHES Working Papers in Economic History. 2011, č. 7. 119 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 490. 120 Bank of England Act 1946 – čl. 2 odst. 2.

- 44 -

nezbytné ve veřejném zájmu. 121 To v praxi znamenalo, že ministr financí 122 rozhodoval o všem podstatném. Až do závěrečného čtvrtletí roku 1993 dokonce ministerstvo schvalovalo zprávy banky o měnovém vývoji země.

5.4. Změny na konci 20. století Ministři financí konzervativních vlád v 80. a 90. letech Nigel Lawson a Norman Lamont byli pro větší samostatnost Bank of England, zatímco premiérka Lady Margaret Thatcher (vládnoucí v letech 1979-1990) a premiér John Major (1990-1997), byli proti. Hlavním argumentem proti posílení samostatnosti byla tzv. Zpráva Radcliffeovy komise, podle které je odpovědnost vlády i v této oblasti ústavním principem. 123 Průlom do této praxe učinila opět až labouristická vláda ministerského předsedy Tonyho Blaira, která 6. května 1997, dva dny po vyhraných volbách, oznámila, že diskontní sazbu (jakožto nejvýznamnější z měnově-politických instrumentů banky) bude již napříště určovat sama centrální banka. 124 To omezilo další vliv vlády na centrální banku, a vláda tak ztratila možnost snižovat výdaje spojené s platbami úroků ze státního dluhu cestou snižování diskontní sazby. Vláda si však nadále ponechala pravomoc nad určováním konkrétního cíle (míry inflace) a systémem měnového kursu libry. 125 Změny byly potvrzeny novým zákonem 126, který vstoupil v platnost 1. června 1998. 127

Bank of England Act 1946 – čl. 4 odst. 1. Ve Velké Británie se funkce zodpovědná za veškeré ekonomické a finanční otázky označuje jako Chancellor of the Exchequer. – http://en.wikipedia.org/wiki/Chancellor_of_the_Exchequer [cit. 15. prosince 2012] 123 RADCLIFFE Report. Committee on the Working of the Monetary System. London: Her Majesty's Stationery Office, 1959. ISBN 01-085-0376-3. 124 http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_politics/6625869.stm [cit. 15. prosince 2012] 125 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999, 741 s. ISBN 80-859-4389-1. 126 The Bank of England Act 1998. 127 Čl. 45 The Bank of England Act 1998. 121 122

- 45 -

5.5. Současná podoba Bank of England Bankovní rada (The Court of Directors) je dle zákona z roku 1998 128 zodpovědná za řízení bankovní agendy, jiné než představuje formulování měnové politiky – tu má na starosti Výbor pro měnovou politiku (Monetary Policy Committee). Povinnosti rady zahrnují stanovení cílů a strategií banky, zajištění účinného výkonu bankovních funkcí a co nejefektivnější využití jejích zdrojů. Od roku 2009 má banka zákonnou povinnost „přispět k ochraně a posílení stability finančních systémů Spojeného království“ a Soudního dvora, ke konzultacím s HM Treasury 129 a na základě doporučení Výboru pro finanční stabilitu 130 určit strategii banky ve vztahu k tomuto cíli. 131 The Bank of England Act 2009 rovněž zredukoval počet členů bankovní rady z devatenácti na současných dvanáct. Zákon stanoví, že jmenování guvernéra, dvou jeho zástupců (tzv. Deputy Governors) a devíti nevládních členů (Directors), provádí Koruna. Funkční období guvernéra a zástupců je pět let, u ostatních členů bankovní rady tři roky, u všech s možností opětného jmenování. Jednoho z Directors určuje ministr financí za předsedu bankovní rady. 132 Bankovní rada se schází minimálně sedmkrát do roka. 133

128

The Bank of England Act 1998. Ministerstvo financí. 130 Výbor pro finanční stabilitu byl zřízen zákonem 2009. Skládá se z guvernéra a jeho zástupců, čtyř členů bankovní rady jmenovaných předsedou rady, a pozorovatele ministerstva financí (který nemusí mít hlasovací právo). – http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/governance/default.aspx [cit. 15. prosince 2012] 131 http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/governance/default.aspx [cit. 15. prosince 2012] 132 The Bank of England Act 2009. 133 http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/people/court.aspx [cit. 15. prosince 2012] 129

- 46 -

6. Nejpoužívanější indexy měření V této teoretické kapitole chronologicky představím nejčastěji používané indexy měření nezávislosti centrálních bank, spolu s jejich konstrukcí, které pak poslouží pro změření nezávislosti mnou vybraných bank v kapitole následující.

6.1. Index Bade-Parkin Bade a Parkin pojali nezávislost centrální banky především jako nezávislost politickou, tedy nezávislost na moci výkonné, kterou definovali na základě těchto (tří) kritérií:

1.

Má centrální banka konečné slovo při formulováni a realizaci měnové politiky?

2.

Je představitel vlády členem bankovní rady?

3.

Je jmenování některých členů bankovní rady mimo kontrolu vlády?

Každé kritérium může nabývat hodnoty 0 nebo 1 (ano/ne), celkový stupeň politické nezávislosti je určen součtem bodů za tato kritéria (může tedy nabývat hodnot 0 až 3). V tomto měření jsou pak rozlišovány čtyři typy politické nezávislosti bank; nejméně nezávislou představuje hodnota 0, nejvíce nezávislou pak bude centrální banka s hodnotou indexu 3. 134 K dalšímu rozpracování indexu přispěl v roce 1988 italský autor Alberto Alesina, který v publikaci Macroeconomics and Politics 135 přidal čtvrté kritérium povinnosti nákupů krátkodobých pokladničních poukázek vlády centrální bankou. 136

134

BADE Robin; PARKIN Michael. Central Bank Laws and Monetary Policy. London, Ontario, Canada: Department of Economics University of Western Ontario. 1988. 135 ALESINA Alberto. Macroeconomics and Politics. NBER Macroeconomics Annual. 1988, č. 3, str. 1362. MIT Press. ISBN: 0-262-06119-8. 136 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273.

- 47 -

6.2. Index Grilli, Masciandaro a Tabellini Vittorio Grilli, Donato Masciandaro a Guido Tabellini při tvorbě indexu (GMT index) už rozlišili dvě formy nezávislosti, a to politickou a ekonomickou; politickou definují jako pravomoc centrální banky zvolit si hlavní cíl měnové politiky (např. úroveň inflace nebo výstupu), ekonomickou nezávislostí rozumí svobodu centrální banky při výběru nástrojů, jimiž má být stanovených cílů dosahováno. Pravomoc volit cíl měnové politiky podle nich závisí na jmenovací proceduře členů vrcholného orgánu centrální banky, vztahu mezi tímto vrcholným orgánem a vládou a formální odpovědností centrální banky za vedení měnové politiky. Ekonomická nezávislost závisí jednak na tom, zda je vláda nějak omezována při čerpání půjček od centrální banky, jednak na typu měnových nástrojů pod kontrolou banky. 137 Na základě toho vytvořili dva částečné indexy – index politické nezávislosti a index ekonomické nezávislosti, každý opět charakterizován souborem odpovědí na tyto otázky:

Politická nezávislost:

1.

Je guvernér jmenován vládou?

2.

Je guvernér jmenován na více než 5 let?

3.

Je celá bankovní rada jmenována vládou?

4.

Je bankovní rada jmenována na více než 5 let?

5.

Je nařízena účast představitele vlády v bankovní radě?

6.

Vyžaduje se souhlas vlády s měnovou politikou?

7.

Má centrální banka uloženo zákonem sledovat měnovou stabilitu?

8.

Posiluje zákon pozici centrální banky při konfliktu s vládou?

SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273.

137

- 48 -

Ekonomická nezávislost:

1.

Poskytuje centrální banka přímý úvěr vládě automaticky?

2.

Je přímý úvěr poskytován za tržní úrokovou míru?

3.

Je přímý úvěr vládě poskytován na přechodnou dobu?

4.

Je přímý úvěr vládě poskytován v omezené výši?

5.

Účastní se centrální banka na primárním trhu veřejného dluhu?

6.

Je diskontní sazba určována bankovní radou?

7.

Je centrální banka pověřena bankovním dohledem (sama, podílí se)?

Obdobně jako u indexu Bade-Parkin nabývá hodnota každého kritéria 0 nebo 1. V otázce č. 7 u indexu ekonomické nezávislosti je záporná odpověď (banka nevykonává dohled) ohodnocena nula body; v případě, že banka vykonává dohled společně s jinou institucí, je výsledkem jeden bod. Celková hodnota indexu GMT je pak vytvořena jako nevážený součet všech odpovědí. 138

6.3. Index Cukiermann Alex Cukierman se svými kolegy vytvořil index, jenž se od jejich předchůdců odlišoval jak větším počtem prvků nezávislosti, tak způsobem jejich bodového ohodnocení. Cukierman a spol. rozlišují následující čtyři komponenty, jež jsou konkretizovány pomocí řady kritérií (v závorce): 1.

personální nezávislost klíčového představitele centrální banky – nejčastěji guvernér – na vládě (čtyři kritéria: délka funkčního období guvernéra, kdo jej jmenuje, podmínky jeho odvolání, zda-li může zastávat nějaké další funkce),

2.

politická nezávislost – odpovědnost za vedení monetární politiky (tři kritéria: kdo formuluje měnovou politiku, kdo má konečné slovo v případě

138

GRILLI Vittorio; MASCIANDARO Donato; TABELLINI Guido. Political and Monetary Institutions and Public Financial Policies in the Industrial Countries. Economic Policy. Blackwell Publishing. 1991, roč. 6, č. 13, str. 342-392.

- 49 -

konfliktu mezi bankou a vládou, zda se centrální banka aktivně účastní sestavování státního rozpočtu), 3.

cílová nezávislost – pravomoc banky při volbě hlavních cílů měnové politiky (jediné kritérium, jestli je cenová stabilita jediným, hlavním, nebo dílčím cílem),

4.

instrumentální nezávislost – pravomoc centrální banky ve volbě nástrojů měnové politiky (osm kritérií: omezenost přímého úvěrování vlády, omezenost sekuritizovaných úvěrů vládě, kdo rozhoduje o termínech splácení půjček, kdo jsou potenciální dlužníci centrální banky, jak je limitován rozsah půjček, jak je limitována doba splatnosti půjček, jaké jsou úrokové sazby na půjčky vládě, jestli může banka nakupovat vládní papíry na primárním trhu). 139

Pro sestavení finálního ukazatele nezávisloti je vzhledem k množství a rozmanitosti hledisek třeba postupovat ve dvou krocích. V první fázi jsou, vzhledem k tomu, že některá z uvedených šestnácti kritérií jsou definována příliš úzce a mají menší vypovídací schopnost než ostatní, autory agregována do osmi vyšších mezikritérií vytvořených následujícím postupem: čtyři proměnné týkající se funkce guvernéra jsou agregovány do jednoho kritéria na základě prostého neváženého průměru; tři proměnné týkající se politické nezávislosti jsou rovněž agregovány do jediného kritéria, ale váženým průměrem, kdy váha proměnné „způsob řešení konfliktů mezi bankou a vládou“ je 0,5 a u zbývajících dvou proměnných po 0,25; kritérium cílové nezávislosti a první čtyři kriteria instrumentální nezávislosti zůstávají beze změn, ale poslední čtyři kritéria instrumentální nezávislosti jsou opět agregována do jediného kritéria pomocí neváženého průměru. Ve druhém kroku agregace lze postupovat dvěma způsoby. Výsledný index je bud neváženým průměrem z předchozích osmi mezikritérií (nazývá se LVAU – Legal

139

CUKIERMAN Alex; WEBB Steven B. NEYAPTI Bilin. Measuring the Independence of Central Banks and Its Effect on Policy Outcomes. The World Bank Economic Revue. 1992, roč. 6, č. 3, str. 353398.

- 50 -

Variable Average Unweighted), nebo může být počítán jako vážený průměr (LVAW – Legal Variable Average Weighted), kdy váhy jsou následující: 140

personální nezávislost

0,20

politická nezávislost

0,15

cílová nezávislost

0,15

omezení přímých půjček

0,15

omezeni sekuritizovaných půjček

0,10

kdo rozhoduje o půjčkách

0,10

potenciální dlužníci

0,05

ostatní omezení půjček

0,10

Celkem

1,00

Drobnou vadou tohoto jinak komplikovaného, takřka vědeckého, přístupu je skutečnost, že postup agregace a odhad vah významnosti jak v prvním tak v druhém kroku agregace je založen na ryze subjektivních úvahách autorů a není nijak blíže vysvětlen.

6.4. Index Eijffinger-Schaling Sylvester Eijffinger a Eric Schaling v roce 1993 charakterizovali (obdobně jako GMT) politickou nezávislost centrální banky jako svobodu při volbě hlavních cílů měnové politiky. Nezávislost je podle nich určena ve třech sférách: procesy při jmenování jednotlivých představitelů centrální banky, vztahy centrální banka – vláda nebo centrální banka – parlamentem při formulování měnové politiky, a formálně vymezenými cíli měnové politiky, které musí sledovat. 141

SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 141 ARNONE Marco; LAURENS Bernard J.; SEGALOTTO Jean-François. The Measurement of Central Bank Autonomy: Survey of Models, Indicators, and Empirical Evidence. International Monetary Fund. 2006. 140

- 51 -

Na základě těchto charakteristik sestavili tzv. asymetrický index politické nezávislosti, jenž má tři složky: 1.

Centrální banka výlučně odpovědná za měnovou politiku je hodnocena 2 body; pokud sdílí odpovědnost společně s vládou, pak dostává 1 bod; nemá žádný vliv na měnovou politiku – 0 bodů.

2.

Do bankovní rady je/není jmenován představitel vlády – 0/1 bod.

3.

Více než polovina členů bankovní rady je/není jmenována nezávisle na vládě – 0/1 bod. 142

Vzhledem k tomu, že u prvního kritéria existují tři možnosti (odtud označení asymetrický) – může nabývat hodnot 0 až 2 body (žádný vliv CB na měnovou politiku = 0, společná odpovědnost = 1, samostatná odpovědnost = 2) a u zbývajících dvou kritérii je hodnota 0 nebo 1 – lze odvodit celkem až dvanáct typů politické nezávislosti centrální banky. Celková hodnota indexu politické nezávislosti je prostým neváženým součtem kritérií a nabývá tedy hodnot 0 až 4 body. 143

6.5. Index Loungani-Sheets Index Loungani-Sheets je příkladem kombinovaného indexu právní nezávislosti centrální banky. Autoři vyšli z indexů Debelleho a Fischera, Grilliho, Masciandara, Tabelliniho a Cukiermana a spol. tak, že první složku indexu představuje cílová nezávislost podle indexu Debelleho a Fischera, druhou složku tvoří ekonomická nezávislost podle GMT a třetí složkou je nezávislost politická. Při agregaci do jednoho ukazatele pak vycházejí z metody bodové škály podle Cukiermana a spol. 144 Test nezávislosti centrální banky je založen na následujících (čtrnácti) otázkách:

142

EIJFFINGER Sylvester C. W.; SCHALING Eric. Central Bank Independence in Twelve Industrial Countries. Banco Nazionale del Lavoro Quarterly Review. 1993, č. 46, str. 49-89. ISSN 0005-4607. 143 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. 144 K tomuto blížeji viz Kapitolu 2.

- 52 -

Cílová nezávislost:

1.

Obsahuje zákon o centrální bance ustanovení o cenové stabilitě jako ústřední makroekonomický cíl centrální banky?

Ekonomická nezávislost:

2.

Kontroluje centrální banka „nástroje“ měnové politiky? (Nástroji se rozumí (i) operace na volném trhu, (ii) povinné minimální rezervy, (iii) diskontní sazby)

3.

Existuje závazný právní limit na přímé financování vlády centrální bankou? 145

4.

Je vláda oprávněna získat přímý úvěr od centrální banky?

5.

Podléhá centrální banka nařízením vlády při provádění měnové politiky?

Politická nezávislost:

6.

Může být guvernér odvolán výkonnou mocí nebo parlamentem v případě konfliktu týkajícího se měnové politiky?

7.

Přesahuje funkční období guvernéra volební cyklus?

8.

Přesahuje funkční období členů bankovní rady volební cyklus?

9.

Je guvernér jmenován výkonnou mocí?

10. Je některý ze členů bankovní rady jmenován výkonnou mocí? 11. Je počet členů bankovní rady jmenovaných výkonnou mocí větší než počet členů jmenovaných jinými orgány? 12. Může se představitel vlády nebo vládní úředník zúčastnit zasedání bankovní rady? 13. Má představitel vlády nebo vládní úředník v bankovní radě hlasovací právo? Protože není zřejmé, co to je závazný limit na přímé financování vlády centrální bankou, stanovili ho autoři ve výši deset procent z očekávaných rozpočtových příjmů (někdy je totiž tento limit příliš vysoký, takže nepředstavuje faktické omezení vlády a významně snižuje nezávislost — například v Arménii je to až 25 procent z očekávaných rozpočtových příjmů).

145

- 53 -

14. Má představitel vlády nebo vládní úředník v bankovní radě právo veta? 146 Kladné odpovědi na otázky 1, 3, 4, 7 a 8 jsou ohodnoceny jedním bodem, v případě otázky č. 2 je každá subotázka týkající se konkrétního měnového nástroje ohodnocena 1/3 bodu. U otázek 5, 6 a 9-14 jsou jedním bodem ohodnoceny záporné odpovědi. Nejednoznačné odpovědi jsou ohodnoceny 1/2 bodu. Čím vyšší je skóre, tím vyšší je nezávislost CB. Problematiku volby vah při agregaci čtrnácti odpovědí do jediného ukazatele řešili autoři konstrukcí dvou indexů, tzv. CBI-DF indexu, vycházejícího ze studie Debelleho a Fischera, kde cílové nezávislosti je přidělena stejná váha jako v souhrnu ekonomické nezávislosti (tedy 1/2 pro cílovou nezávislost – otázka č. 1 a 1/8 pro každou ze čtyř odpovědí týkajících se ekonomické nezávislosti – otázky č. 2-5), a tzv. indexu SIB. Ten je odvozen od hodnocení stupně nezávislosti německé Bundesbanky. Ta je brána jako referenční vzorek a za rozhodující pro hodnocení nezávislosti ostatních centrálních bank se považují jen ty charakteristiky, jež Bundesbanka splňuje. Z testu tak vypadnou otázky 4 a 9-12 a odpovědím na zbývajících 9 otázek je přidělena shodná váha 1/9. Bundesbanka byla zvolena jednak proto, že je považována za archetyp nezávislé a efektivní centrální banky, jednak proto, že v mnoha tranzitivních ekonomikách, především ve východní Evropě, sloužila jako základní model pro centrální bankovnictví. 147

146

LOUNGANI Prakash; SHEETS Nathan. Central Bank Independence, Inflation and Growth in Transition Economies. International Finance Discussions Papers. 1995, č. 519. 147 SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273.

- 54 -

7. Určení stupně samostatnosti Jak již bylo v předchozích kapitolách řečeno, samostatnost centrálních bank je upravena ve formě zákonů daných zemí. Její naplnění však závisí na mnoha dalších okolnostech – především na míře konkrétnosti zákonné úpravy a schopnostech představitelů vedení banky využívat možností daných zákonem. Absolutní samostatnost centrální banky však neexistuje v žádné vyspělé ekonomice, navíc nikde nelze vyloučit změnu příslušného zákona (z nedávné minulosti zejména případ Velké Británie, viz níže). 148

7.1. Samostatnost centrální banky v měnové oblasti Ačkoli se tato práce problematice pravomoci v oblasti měnové politiky nevěnuje, je vhodné se na tomto místě alespoň několika slovy zmínit o jejím vztahu k nezávislosti

centrálně-bankovní

instituce

(už

jen

z toho

důvodu,

že

řada

„pokročilejších“ výpočtů tuto zahrnuje). Obecně lze konstatovat, že pokud je centrální banka v oblasti měnové politiky nezávislá na „pokynech“ vlády, tj. že sama rozhoduje o jejím charakteru, potom lze předpokládat vyšší pravděpodobnost provádění restriktivní měnové politiky. 149 Pokud je centrální banka na pokynech vlády závislá, o charakteru měnové politiky nakonec rozhoduje vláda. Snahou každé vlády je udržet se u moci i po skončení daného volebního období neboli vyhrát volby příští. Proto s blížícími se volbami může vláda inklinovat k myšlence vyvíjet tlak na centrální banku směrem ke zmírnění restrikce, aby bylo preferováno snižování míry nezaměstnanosti před bojem proti inflaci, neboť ta je jedním ze zásadních a poměrně voličsky jednoduše vnímatelných ukazatelů ekonomické REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 86. 149 Vyjděme z úvahy, že pokud bude veřejnost očekávat růst budoucí míry inflace, pak při mzdových vyjednávání bude z její strany usilováno o prosazení vyššího nárůstu nominálních mezd v budoucím období. Tyto by měly být vyšší než míra inflace pro zachování současné úrovně. Naopak bude-li veřejnost věřit v provádění restriktivní měnové politiky, a tím ve snížení míry inflace, spokojí se s nižšími nárůsty nominálních mezd. 148

- 55 -

prosperity, a tedy v důsledku příznivých statistik k získání voličské přízně a zvýšení šance na (znovu)zvolení. Pokud má vláda možnost zásahů do rozhodování centrální banky, roste pravděpodobnost expanzivní měnové politiky. Po volbách se preference (staro)nové vlády naopak mnohdy přesouvají ve prospěch boje proti inflaci, a tedy zpět k restriktivní měnové politice. 150 Problém tedy spočívá v tom, že politici operují v krátkém časovém horizontu funkčního období. Během něj je možné pomocí měnové (či fiskální) expanze stimulovat ekonomický růst i za cenu růstu míry inflace a růstu zaměstnanosti, čímž může vláda zároveň stimulovat růst své politické popularity. V rámci snah o měnovou stabilitu jsou ale tyto výkyvy značně nevhodné a úspěch banky na tomto poli je tedy v zásadě poplatný míře oddělení a apolitizaci centrálního bankovnictví. Úspěšnost boje proti inflaci předpokládá nemožnost vlády aktivně zasahovat do měnové politiky. Samostatnost centrální banky v této oblasti je proto jednou z bezpodmínečných podmínek pro cenovou stabilitu. 151

7.2. Změření a porovnání nezávislosti bank za využití teoretických modelů Změření, stanovení určité škály a určení stupně samostatnosti je velmi obtížné, neboť naprostá většina charakteristik není ze své podstaty kvantifikovatelná. Různé výpočty mohou mít různé výsledky v závislosti na zvolených charakteristikách, stanovení jejich významu a konkrétním (rozuměj subjektivním) číselném hodnocení každé z nich.

Toto chování vlády se někdy označuje termínem „cyklus vlády“. Nutno říci, že vzhledem k tomu, že se jedná o model, realita bývá často odlišná. Preference cílů ze strany vlády jsou navíc ovlivněny aktuální mírou inflace a nezaměstnaností. Např. při vysoké míře nezaměstnanosti a nízké míře inflace lze předpokládat cíle snížení míry nezaměstnanosti bez ohledu na časovou vzdálenost voleb. – REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7. – str. 86. 151 Ibid. – str. 83, 84. 150

- 56 -

K určení a porovnání nezávislosti mnou vybraných bank využiji jednotlivé modely

zabývající

se

měřením

představených v Kapitolách 2 a 6.

nezávislosti

centrálně-bankovních

institutů

152

7.2.1. Index Bade-Parkin ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Má CB konečné slovo při formulováni a realizaci měnové politiky?







Je představitel vlády členem bankovní rady?







Je jmenování některých členů bankovní rady mimo kontrolu vlády?







Dle základního Bade-Parkin indexu jsou jak ČNB tak německá Bundesbanka hodnoceny 3 body a představují tedy ideální nejvíce nezávislou formu zřízení. Anglická Bank of England získává 2,5 bodu, neboť v porovnání s ostatními zákonnými úpravami jí nelze přiřknout celý bod za první otázku. 153 Dle zákona z roku 1998 154 má totiž v otázce měnové politiky rozhodující slovo Výbor pro měnovou politiku, který je jakousi komisí zřízenou v rámci banky, a dá se říci, že (většinou) i rozhoduje v souladu s názory bankovní rady. Výbor je totiž složen z devíti členů, z nichž pět (guvernér, jeho zástupci a další dva členové bankovní rady guvernérem určení) jsou zástupci nejvyššího bankovního orgánu, ale zbylí čtyři členové jsou přímými zástupci ministra financí, který je do této funkce vybírá a dosazuje. V případě, že se zástupci té či oné strany neshodnou a její členové vykazují jednotnost při hlasování, má „banka“ těsnou rozhodovací většinu 5:4 a tedy stanovené kritérium splňuje. Tato institucionální úprava vnitřních vztahů a rozdělení úkolů, působící určité nepopiratelné oslabení pozice bankovní rady v otázce měnové politiky, však

Pro jejich teoretickou konstrukci viz Kapitolu 6; k objasnění výpočtu Cukiermannova indexu viz Tab. č. 1 a č. 2 v Appendixu. 153 Tato skutečnost se netýká pouze Indexu Bade-Parkin, ale i ostatních. 154 Čl. 13 The Bank of England Act 1998. 152

- 57 -

neopravňuje k zařazení banky do stejné kategorii s centrální bankou České republiky či Německa.

7.2.2. Index Grilli, Masciandaro a Tabellini Politická nezávislost:

ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Je guvernér jmenován vládou?







Je guvernér jmenován na více než 5 let?







Je bankovní rada jmenována vládou?







Je bankovní rada jmenována na více než 5 let?







Je nařízena účast představitele vlády v bankovní radě?







Vyžaduje se souhlas vlády s měnovou politikou?







Má CB uloženo zákonem sledovat měnovou stabilitu?







Posiluje zákon pozici CB při konfliktu s vládou?







ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Poskytuje CB přímý úvěr vládě automaticky?







Je přímý úvěr poskytován za tržní úrokovou míru?







Je přímý úvěr vládě poskytován na přechodnou dobu?







Je přímý úvěr vládě poskytován v omezené výši?







Ekonomická nezávislost:

- 58 -

Účastní se CB na primárním trhu veřejného dluhu?







Je diskontní sazba určována bankovní radou?







Je CB pověřena bankovním dohledem? 155







V konstrukci GMT indexu dostává v rámci politické nezávislosti ČNB stejně bodů jako Bundesbanka, a sice plný počet 8 bodů. BoE ztrácí dva body za funkční období členů bankovní rady, které je v jejím případě pouze pětileté. Další bod jí ubírá ustanovení čl. 19 zákona z roku 1998 156, který ministerstvu financí uděluje pravomoc udílet bance v určitých situacích příkazy. Tento článek tedy lze interpretovat jako případnou převahu ministerstva (a tedy vlády) nad bankou. S jistotou se však dá říci, že její pozici rozhodně neposiluje. V důsledku těchto skutečností je BoE ohodnocena 5 body. Při měření ekonomické nezávislosti vychází jako nejvíce samostatná ČNB, která má oproti Bundesbance i BoE bod navíc za to, že jí zákon svěřuje dohled nad bankami, a je tedy hodnocena opět 8 body oproti 7 bodům pro zbývající dvě instituce. V součtu tedy ČNB vychází jako ideálně nezávislá s plným možným počtem 16 bodů; Bundesbanka s 15 se takřka neodlišuje, BoE už svými 12 body přece jen ztrácí a ze srovnání vychází jako více závislá.

155 156

ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve světě. 2006. Čl. 19 The Bank of England Act 1998.

- 59 -

7.2.3. Index Cukiermann

Personální nezávislost klíčového představitele CB, nejčastěji guvernéra, na vládě

Politická nezávislost

Cílová nezávislost

Instrumentální nezávislost

157

ČNB

Bundes banka

Bank of England

Délka funkčního období guvernéra?

0,75

0,75

0,50

Kdo jej jmenuje?

0,00

0,00

0,00

Jaké jsou podmínky jeho odvolání?

0,83

1,00

0,83

Může zastávat nějaké další funkce?

1,00

1,00

1,00

Kdo formuluje měnovou politiku?

1,00

1,00

0,67

Kdo má konečné slovo v případě konfliktu mezi bankou a vládou?

1,00

1,00

0,80

Účastní se CB aktivně sestavování státního rozpočtu?

0,00

0,00

0,00

Je cenová stabilita jediným / hlavním / dílčím cílem?

1,00

1,00

0,80

Je omezeno přímé úvěrování vlády?

1,00

1,00

1,00

Je omezena možnost sekuritizovaných úvěrů vládě?

1,00

1,00

1,00

Kdo rozhoduje o termínech splácení půjček?

1,00

1,00

1,00

Kdo jsou potenciální dlužníci CB?

0,33

0,33

0,33

Jak je limitován rozsah půjček?

1,00

1,00

1,00

Jak je limitována doba splatnosti půjček?

1,00

0,00

0,00

Jaké jsou úrokové sazby na půjčky vládě? 157

1,00

1,00

1,00

Může banka nakupovat vládní papíry na primárním trhu?

1,00

1,00

1,00

Půjčky vládě nejsou povoleny – proto ohodnocení 1,00 pro maximální efekt dané položky.

- 60 -

Tento index je co do jeho konstrukce suverénně nejkomplikovanější a nejpromyšlenější. Nevýhodou je, jak už bylo řečeno, absence vysvětlení užití daných vah a poměrů. To ale nebrání zhodnocení a porovnání v těchto výpočtech dosažených hodnot.

Hodnoty LVAU neboli Legal Variable Average Unweighted indexu nabývají hodnot 0,84 u ČNB, 0,81 u Bundesbanky a 0,75 u BoE. LVAW (Legal Variable Average Weighted) index pak byl vypočten na hodnoty 0,78, 0,79 a 0,71. 158 Zajímavé na těchto číslech (krom toho, že obecně můžeme konstatovat, že všechny hodnoty reprezentují vysokou míry nezávislosti) je skutečnost, že podle LVAU je o pár setinek „nezávislejší“ česká ČNB než její vzor, německá Bundesbanka. Vážený průměr LVAW už pak těsně staví do popředí právě Bundesbanku. Rozdíl mezi bankami u tohoto měření představují dvě kritéria, a sice otázka možnosti odvolání guvernéra (prezidenta) banky, která v německém zákoně není a je tudíž hodnocena vyšší známkou, a kritérium doby splatnosti půjček, jehož opětovná absence je tentokrát trestaná bodovou ztrátou. Ačkoli jsou rozdíly takto nepatrné, při rozdílné metodice (vážení, nevážení) vycházejí rozdílné výsledky. BoE tak jako při ostatních měřeních ztrácí, zejména účastí představitelů ministerstva na formování měnové politiky.

7.2.4. Index Eijffinger-Schaling ČNB

Bundesbanka

Bank of England

výlučně

výlučně

sdílí

Je do bankovní rady jmenován představitel vlády?







Je více než polovina členů bankovní rady jmenována nezávisle na vládě?







Je CB výlučně odpovědná za měnovou politiku / sdílí odpovědnost společně s vládou / nemá žádný vliv na měnovou politiku?

158

Viz Tabulku č. 2 v Appendixu.

- 61 -

Výsledek asymetrického indexu lze mít u BoE za lehce odlišný, podobně jako v případě Bade-Parkin indexu, (a i ze stejného důvodu – účast vládních zmocněnců v jejím Výboru pro měnovou politiku), tedy z důvodu odpovědi a ohodnocení prvního kritéria. ČNB a Bundesbanka v tomto měření získávají maximální možný počet 4 bodů, BoE ztrácí za určitou formu sdílení odpovědnosti za měnovou politiku (viz hodnocení BP indexu) a musí být proto opět nahlížena jako lehce závislejší .

7.2.5. Index Loungani-Sheets Cílová nezávislost:

ČNB

Bundesbanka

Bank of England







ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Operace na volném trhu







Povinné minimální rezervy







Diskontní sazby







Existuje závazný právní limit na přímé financování vlády CB?







Je vláda oprávněna získat přímý úvěr od CB?







Podléhá CB nařízením vlády při provádění měnové politiky?







Obsahuje zákon o CB ustanovení o cenové stabilitě jako ústřední makroekonomický cíl CB?

Ekonomická nezávislost:

Kontroluje CB „nástroje“ měnové politiky?

- 62 -

Politická nezávislost:

ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Může být guvernér odvolán výkonnou mocí nebo parlamentem v případě konfliktu týkajícího se měnové politiky?







Přesahuje funkční období guvernéra volební cyklus?







Přesahuje funkční období členů bankovní rady volební cyklus?







Je guvernér jmenován výkonnou mocí?







Je některý ze členů bankovní rady jmenován výkonnou mocí?







Je počet členů bankovní rady jmenovaných výkonnou mocí větší než počet členů jmenovaných jinými orgány?







Může se představitel vlády / vládní úředník zúčastnit zasedání bankovní rady?







Má představitel vlády / vládní úředník v bankovní radě hlasovací právo?







Má představitel vlády / vládní úředník v bankovní radě právo veta?







V případě tohoto indexu je třeba poznamenat, že autoři Prakash Loungani a Nathan

Sheets

svou

práci

zaměřili

na

nově

vznikající

centrální

banky

v postkomunistických transitivních ekonomikách. Za účelem srovnání proto využili fakt, že německá Bundesbanka stála mnohým takovým předlohou a ke vztahu k ní vyšli především při konstrukci SBI indexu. Interpretace výsledků indexu tedy nemůže být zcela objektivní, zejm. u zmiňované Bundesbanky. Body z otázek 1-5 tvoří tzv. CBI-DF index 159, v případě ČNB a Bundebanky je jeho hodnota shodná, a sice 0,875. U BoE je hodnota nižší – u otázky č. 5 je nutno vzít

159

Viz Kapitolu 6.

- 63 -

v potaz ustanovení čl. 19 zákona z roku 1998 160, který ministerstvu financí dává pravomoc po konzultaci s guvernérem banky nařídit bance, jak má postupovat v měnové politice, pokud se ministerstvo domnívá, že takový příkaz je potřeba učinit ve veřejném zájmu za zvlášť mimořádných ekonomických situacích. CBI-DF index v případě BoE pak tedy dosahuje hodnoty 0,750. Jelikož má ČNB v otázkách, které se započítávají do SIB indexu (všechny kromě otázek 4 a 9-12), stejné odpovědi jako Bundesbanka, je hodnota jejího indexu stejná, tedy 1,000. BoE se oproti ČNB odlišuje pouze v otázce č. 5 a hodnota jejího indexu je proto 0,889. 161 Rozdíly v části indexu založeném na politické nezávislosti jsou malé, BoE oproti ostatním konkurentům ztrácí body za to, že funkční období členů bankovní rady nepřesahuje funkční období vlády. Ve Velké Británie jsou obě tato období pětiletá a tedy shodná. V ČR i v Německu je funkční období vlády čtyři roky. Proto jak ČNB (se šestiletým funkčním obdobím členů bankovní rady), tak Bundesbanka (typicky osmileté, s možnou výjimkou kratšího ale ne méně než pět let) mají v těchto kritériích navrch. Tento index jako jediný v kritériích volby guvernéra a členů bankovní rady zmiňuje výkonnou moc na rozdíl od předchozích indexů, které pracují s pojmem vláda. Všechny tři banky tudíž ztrácejí body v otázkách 9-11, které se jmenováním zabývají, a v otázce 12 (možná účast člena vlády na zasedání bankovní rady). Důsledkem není změna poměru nezávislostí mezi jednotlivými bankami (jde o plošnou ztrátu bodů, proto BoE ve finále typicky horší výsledek než ostatní dvě banky), ale v případném řazení výsledků bank do pásem podle obdržených bodů – banky nemusí nutně spadnout mezi nejnezávislejší v porovnání s ostatními světovými centrálními bankami.

160 161

Čl. 19 The Bank of England Act 1998. Viz Kapitolu 6.

- 64 -

7.3. Přehled naměřených hodnot ČNB

Bundesbanka

Bank of England

Index Bade-Parkin (ze 3 možných)

3

3

2,5

Index Grilli, Masciandaro a Tabellini (z 16)

16

15

13

LVAU (z 1)

0,84

0,81

0,75

LVAW (z 1)

0,78

0,79

0,71

4

4

3,5

CBI-DF (z 1)

0,875

0,875

0,750

SBI (z 1)

1,000

1,000

0,889

Index Cukiermann

Index Eijffinger-Schaling (ze 4)

Index Loungani-Sheets

- 65 -

Závěr Na úvod závěrečného shrnutí je třeba vyzdvihnout nejdůležitější poznatek, a sice že výsledky všech měření potvrdily očekávaní ohledně příslušnosti nejen České národní banky (ačkoli té především), ale i ostatních dvou bank (i Bank of England), do skupiny centrálních bank světa s nejvyšší mírou právně zakotvené nezávislosti v současnosti a tedy vhodnosti platných a účinných právních úprav v jednotlivých zemích. Ztráty v rámci jednotlivých indexů jsou v případě české a německé banky minimální, při procentuálním vyjádření jde o jednotlivá procenta, která schází do ideálního stavu. Britská centrální banka ve všech srovnání bez výjimky končí na pomyslné bronzové příčce, je to dáno zejména účastí představitelů ministerstva financí na tvorbě monetární politiky a shodnou délkou funkčního období členů výkonné rady a vládních představitelů. Zejména v otázce vlivu ministerstva na Výbor pro měnovou politiku (MPC) je výrazný prostor ke zlepšení britské legislativy. Všechny indexy rovněž potvrzují úvodní hypotézu ohledně německé Bundesbanky jakožto představitele téměř ideálního zřízení – čeští zákonodárci se ale po revoluci a nastolení tržního systému ekonomiky inspirovali více než dobře a při tvorbě nového legislativního aktu vdechli českému institutu možná ještě optimálnější zákonné zakotvení. Při srovnání výsledků vidíme, že (ačkoli jakékoliv rozdíly v hodnotách indexů mezi ČNB a Bundesbankou jsou zanedbatelné) ČNB porazila svou německou konkurentku ve dvou případech a prohrála jen v jedné z forem indexu Cukiermann. Navrch má ČNB v oblasti regulace a dohledu bank, kde jako jediná z výběru je vysoce samostatná, neboť je jediným subjektem, který stanovuje pravidla bankovní činnosti a ve spolupráci s externími auditory zabezpečuje dohled nad bankami. Prostor ke zvýraznění odluky od jakéhokoliv vlivu výkonné moci je naopak v délce funkčního období členů výkonné rady (ta je zatím největší devízou Bundesbanky) a jistou možnost politického vlivu na banku lze spatřit v situacích, kdy dojde ke ztrátovému hospodaření banky. V těchto chvílích totiž parlament, resp. vláda, spolurozhodují o způsobech pokrytí ztráty, včetně případného poskytnutí rozpočtových prostředků k tomuto účelu.

- 66 -

Na případu britské Bank of England lze pozorovat trend posledních dekád, tedy že dochází nebo že mnohde už došlo k prosazení přesvědčení ohledně negativního vztahu mezi nezávislostí centrální banky a míry inflace (teorie rovněž došla svého potvrzení v množství empirických prací), v důsledku čehož dochází k přijímání nových zákonů v zemích, kde doposavad byla vládě svěřena diskrece v otázkách měnové politiky. 162 Je neoddiskutovatelné, že vláda, která má možnost ovlivnit svůj osud kroky, které nemusí být v danou chvíli ve prospěch společnosti, je sváděna k procesům, které jí mohou v očích laické veřejnosti zajistit výhodnější postavení. Proti takovýmto manipulacím je samostatná centrální banka chráněna, což přispívá k dosažení všude formulovaného cíle měnové stability. Bank of England se v této oblasti dostalo zásadního rozšíření pravomocí až v roce 1998, což je poměrně pozdě jak v porovnání s ostatními bankami v mém výběru, tak vzhledem k nejdelší historii z pozorovaných bank. Do ideálního stavu má však, jak už bylo poznamenáno výše, stále daleko např. i proto, že v případě že dojde k odchylce hodnoty indexu spotřebitelských cen CPI (stanovovaného měsíčně vládou) větší než +– 1 procentní bod, musí banka podat vysvětlení „otevřeným dopisem“ ministru financí, obsahujícím vysvětlení proč k této situaci došlo a jaké kroky k nápravě banka zamýšlí. 163

Typickým případem země s v minulosti výrazně potlačenou nezávislostí centrální banky, která ale v nedávné době přijetím nové legislativy zcela změnila její postavení, je Nový Zéland. 163 K tomu poprvé došlo v březnu 2007, kdy míra inflace překročila 3,1% a tedy pronikla intervalem +–1 procentní bod oproti stanovené 2% hranici. – http://www.bankofengland.co.uk/monetarypolicy/Pages/framework/framework.aspx [cit. 15. prosince 2012] 162

- 67 -

Seznam použitých zkratek BBankG

–

Bundesbankgesetz

BdL

–

Bank deutscher Länder

BoE

–

Bank of England

Index BP

–

Index Bade-Parkin

Index GMT

–

Index Grilli, Masciandaro a Tabellini

CB

–

Centrální banka

CBI-DF index

–

Central Bank Independence - Debelle and Fischer index

ČNB

–

Česká národní banka

ČR

–

Česká republika

ČSFR

–

Česká a Slovenská Federativní Republika

ČSR

–

Československá republika

ČSSR

–

Československá socialistická republika

DDR

–

Deutsche Demokratische Republik

KSČ

–

Komunistická strana Československa

LVAU index

–

Legal Variable Average Unweighted index

LVAW index

–

Legal Variable Average Weighted index

LZB

–

Landeszentralbanken

MPC

–

Monetary Policy Committee

SBČS

–

Státní banka československá

SIB index

–

Bundesbank-Index

SRN

–

Spolková republika Německo

SSSR

–

Svaz sovětských socialistických republik

VB

–

Velká Británie

ÚV KSČ

–

Ústřední výbor komunistické strany Československa

- 68 -

Seznam použité literatury [1]

ALESINA Alberto. Macroeconomics and Politics. NBER Macroeconomics Annual. 1988, č. 3, str. 13-62. MIT Press. ISBN: 0-262-06119-8.

[2]

ALESINA Alberto; SUMMERS Lawrence H. Central Bank Independence and Macroeconomic Performance: Some Empirical Evidence. Journal of Money, Credit and Banking. 1993, č. 25, str. 151-162. Ohio State University Press.

[3]

ARNONE Marco; LAURENS Bernard J.; SEGALOTTO Jean-François. The Measurement of Central Bank Autonomy: Survey of Models, Indicators, and Empirical Evidence. International Monetary Fund. 2006.

[4]

BADE Robin; PARKIN Michael. Central Bank Laws and Monetary Policy. London, Ontario, Canada: Department of Economics University of Western Ontario. 1988.

[5]

BAGEHOT Walter. Lombard Street: A Description of the Money Market. Third edition. London: Henry S. King, 1873, 359 s.

[6]

BARRO Robert J.; GORDON David B. Rules, Discretion and Reputation in a Model of Monetary Policy. Journal of Monetary Economics. 1983, č. 12, str. 101-121. North-Holland.

[7]

BERGER Helge. The Bundesbank’s Path to Independence: Evidence from the 1950s. Public Choice. Kluwer Academic Publishers, NL. 1997, roč. 93, str. 427-453.

[8]

BERGER Helge; HAAN Jakob de; EIJFFINGER Sylvester C. W. Central Bank Independence: An Update of Theory and Evidence. Munich: CESifo. 2000

[9]

BIBOW Jörg. Investigating the Intellectual Origins of Euroland’s Macroeconomic Policy Regime: Central Banking Institutions and Traditions in West Germany After the War. The Levy Economics Institute of Bard College. 2004.

- 69 -

[10] BUCHHEIM Christoph. Die Errichtung der Bank deutscher Länder und die Währungsreform in Westdeutschland. Fünfzig Jahre Deutsche Mark: Notenbank und Währung in Deutschland seit 1948. Deutsche Bundesbank. München, SRN: C.H. Beck. 1998. [11] British Parliamentary reports on international finance: the Cunliffe Committee and the Macmillan Committee reports. New York: Arno Press, 1978, 322 s. ISBN 04-051-1212-2. [12] CUKIERMAN Alex; WEBB Steven B. NEYAPTI Bilin. Measuring the Independence of Central Banks and Its Effect on Policy Outcomes. The World Bank Economic Revue. 1992, roč. 6, č. 3, str. 353-398. [13] ČNB. Institucionální uspořádání finanční regulace a dohledu ve světě. 2006. Dostupný také z WWW: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/s ouhrnne_informace_fin_trhy/ostatni_analyticke_publikace/download/fin_regul ace_svet.pdf [14] DEBELLE Guy; FISCHER Stanley. How Independent Should a Central Bank be? Federal Reserve Bank of Boston. 1994, str. 195-225. [15] DICKHAUS Monika. The Foster-Mother of „The Bank that Rules Europe“: the Bank deutscher Länder, the Bank of England and the Allied Banking Commission. Bance, A. (Hrsg.) The Cultural Legacy of the British Occupation in Germany. Stuttgart, SRN: 1997, str. 294-324. [16] EIJFFINGER Sylvester C. W.; SCHALING Eric. Central Bank Independence in Twelve Industrial Countries. Banco Nazionale del Lavoro Quarterly Review. 1993, č. 46, str. 49-89. ISSN 0005-4607. [17] FLANDREAU Marc; UGOLINI Stefano. Where It All Began: Lending of Last Resort and the Bank of England During the Overend, Gurney Panic of 1866. EHES Working Papers in Economic History. 2011, č. 7.

- 70 -

[18] GRILLI Vittorio; MASCIANDARO Donato; TABELLINI Guido. Political and Monetary Institutions and Public Financial Policies in the Industrial Countries. Economic Policy. Blackwell Publishing. 1991, roč. 6, č. 13, str. 342392. [19] KUNERT, Jakub; NOVOTNÝ Jiří. Centrální bankovnictví v českých zemích. Vyd. 1. V Praze: Česká národní banka, 2008, 183 s. ISBN 978-808-7225-066. [20] KYDLAND Finn E.; PRESCOTT Edward C. Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans. The Journal of Political Economy. The University of Chicago Press. 1977, č. 85, str. 473-492. [21] LOUNGANI Prakash; SHEETS Nathan. Central Bank Independence, Inflation and Growth in Transition Economies. International Finance Discussions Papers. 1995, č. 519. [22] MARTINČÍK, David. 80 let historie naši centrální banky. Národohospodářský obzor: National economic horizonts. 2006, roč. 6, č. 2, str. 26-41 Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU. ISBN 1213-2446. [23] PŮLPÁNOVÁ, Stanislava; PŮLPÁN Karel. Nástin vývoje peněz a měny na našem území do roku 1945 – 2. část. Finance a úvěr. 1994, č. 1, str. 38-42. Praha: Karlova univerzita v Praze. ISBN 0015-1920. [24] RADCLIFFE Report. Committee on the Working of the Monetary System. London: Her Majesty's Stationery Office, 1959. ISBN 01-085-0376-3. [25] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1999, 741 s. ISBN 80-859-4389-1. [26] REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2011, 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7.

- 71 -

[27] ROGOFF Kenneth. The Optimal Degree of Commitment to an Intermediate Monetary Target. The Quarterly Journal of Economics. John Wiley & Sons. 1985, č. 100, str. 1169-1189. [28] SOUKUP Pavel. Měření nezávislosti centrální banky. Bankovnictví. 1998, č. 5, str. 20-24. Praha: Economia, a.s. ISBN 1212-4273. [29] WETTERBERG Gunnar. Pengarna & Makten: Riksbankens historia. Stockholm: Sveriges riksbank i samarbete med Atlantis, 2009, 551 s. ISBN 978-917-3532-877.

- 72 -

České/Československé právní dokumenty: Nařízení č. 119/1919 Sb. zákonů a nařízení, o úpravě poměru k Rakousko-uherské bance Zákon č. 187/1919 Sb., jímž se upravuje oběh a správa platidel v Československém státě a doplňuje zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. zákonů a nařízení Nařízení vlády č. 247/1919 Sb. Zákon č. 347/1920 Sb. zákonů a nařízení, o akciové bance cedulové Zákon č. 102/1925 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. zákonů a nařízení, o akciové bance cedulové Nařízení vlády č. 96/1939 Sb., o zastavení působnosti Národní banky Česko-Slovenské na území mimo Protektorát Čechy a Morava Zákon č. 38/1940 Sb., o Národní bance Československé Zákon č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé Zákon č. 117/1965 Sb., o Státní bance československé Zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé Usnesení č. 29/1988 Směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanizmu Usnesení č. 198/1988 Směrnice o opatřeních k oddělení emisní a úvěrové obchodní činnosti bankovní soustavy a o pravidlech úvěrové emise Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé Ústavní zákon č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

- 73 -

Zákon č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu

Cizojazyčné právní dokumenty: Gesetz über die Deutsche Bundesbank (Zákon o Německé spolkové bance) Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland (Základní zákon Spolkové republiky Německo) Gesetz Nr. 60 der Militärregierung- Deutschland Amerikanisches Kontrollgebiet / Verordnung Nr. 129 Militärregierung-Deutschland Britisches Kontrollgebiet – Errichtung der Bank deutscher Länder (Zákon č. 60 Americké vojenské vlády a Nařízení Britské vojenské vlády č. 129, o ustavení Banky německých Zemí) Protokoll der 143. Kabinettssitzung von 11. Juli 1956 (Zápis ze 143. zasedání spolkové vlády ze dne 11. července 1956)

The Bank of England Act 1694 (Zákon o Bank of England z roku 1694) The Charter of the Bank of England 1694 (Listina upravující postavení Bank of England z roku 1694) The Bank Charter Act 1844 (Listina upravující postavení Bank of England z roku 1844) The Bank of England Act 1946 (Zákon o Bank of England z roku 1946) The Bank of England Act 1998 (Zákon o Bank of England z roku 1998) The Charter of the Bank of England 1998 (Listina upravující postavení Bank of England z roku 1998) The Banking Act 2009 (Zákon o bankách z roku 2009) The Memorandum of Understanding between HM Treasury, the Bank and the Financial Services Authority (Zpráva o porozumění mezi Státní pokladnou, bankou a Úřadem pro finanční služby)

- 74 -

Internetové zdroje: http://en.wikipedia.org/wiki/Allied_High_Commission – Obecné informace o Spojenecké Vrchní Radě http://en.wikipedia.org/wiki/Bundesrat_of_Germany – Obecné informace o Spolkové radě Německa http://en.wikipedia.org/wiki/Chancellor_of_the_Exchequer – Obecné informace o ministru financí Velké Británie http://en.wikipedia.org/wiki/Deutsche_Bundesbank#1948.E2.80.931957 – Obecné informace o Bundesbance http://en.wikipedia.org/wiki/Nine_Years%27_War – Obecné informace o Devítileté válce http://en.wikipedia.org/wiki/Occupation_statute – Obecné informace o Okupačním statutu Německa http://en.wikipedia.org/wiki/Reichsbank – Obecné informace o říšské Reichsbance http://en.wikipedia.org/wiki/Staatsbank – Obecné informace o Státní bance Německé Demokratické Republiky http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_politics/6625869.stm – Zpráva BBC k udělení nezávislosti centrální banky na poli diskontní sazby http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/governance/default.aspx – Informace o správě BoE http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/legislation/default.aspx – Informace o zákonech upravující BoE http://www.bankofengland.co.uk/about/Pages/people/court.aspx – Informace o bankovní radě BoE

- 75 -

http://www.bankofengland.co.uk/monetarypolicy/Pages/framework/framework.aspx – Informace o povinnostech banky v otázce neúspěšného cílování inflace http://www.bundesbank.de/Navigation/DE/Bundesbank/Aufgaben_und_Organisation/O rganisation/organisation.html – Informace o správě Bundesbanky http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/archiv_cnb/fondy/deutsche_reichsbank.html – Obecné informace o říšské Reichsbance http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2001/cl_01_01032 2.html – Obecné informace o úpravě České národní banky http://www.hm-treasury.gov.uk/ – Britské HM Treasury (Ministerstvo financí) http://www.treasury.gov/Pages/default.aspx – Americké U.S. Department of the Treasury (Ministerstvo financí)

- 76 -

Appendix

- 77 -