UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra občanského práva

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Diplomová práce

Josef Málek

Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. František Zoulík, CSc.

Praha, říjen 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem v ní vyznačil všechny prameny, z nichž jsem čerpal, způsobem ve vědecké práci obvyklým.

V Praze 27.10. 2008

Josef Málek

Poděkování Děkuji panu prof. JUDr. Františku Zoulíkovi, CSc, vedoucímu mé diplomové práce za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování.

V Praze 27.10.2008

Josef Málek

Obsah: Obsah:......................................................................................................................... 0 1. Občanské právo procesní – civilní proces ........................................................... 3 1.1 Římský civilní proces ......................................................................................................... 3 1.1.1 Rozsudek a právní moc v římském právu .................................................................. 3 1.2 Stručně k historii civilního procesu v českých zemích...................................................... 4 2. Rozhodnutí ............................................................................................................. 6 2.1 Rozsudek............................................................................................................................. 6 2.1.1 Forma rozsudku, jeho vyhotovení a případný vliv na právní moc ............................. 7 2.2 Usnesení.............................................................................................................................. 8 2.2.1 Vyhotovení usnesení ................................................................................................... 9 3. Právní moc.............................................................................................................11 3.1 Formální právní moc......................................................................................................... 11 3.1.1 Doručování ................................................................................................................ 12 3.1.2 Problematika doručování rozhodčích nálezů............................................................. 14 3.2 Materiální stránka právní moci ......................................................................................... 17 3.2.1 Rei iudicata............................................................................................................... 18 3.3 Opravné prostředky vzhledem k nabytí či změně právní moci......................................... 20 3.3.1 Opravné prostředky řádné ......................................................................................... 20 3.3.2 Odkladný (suspenzivní) účinek ................................................................................. 22 3.4 Mimořádné opravné prostředky........................................................................................ 22 3.4.1 Dovolání §236 o.s.ř. .................................................................................................. 23 3.4.2 Žaloba na obnovu řízení §228 o.s.ř. .......................................................................... 24 3.4.3 Žaloba pro zmatečnost §229 o.s.ř.............................................................................. 24 4. Vykonatelnost rozhodnutí.....................................................................................27 4.1 Vykonatelnost po formální stránce ................................................................................... 28 4.2 Vykonatelnost po materiální stránce................................................................................. 30 4.3 Nevykonatelná rozhodnutí................................................................................................ 31 4.4 Rozhodnutí předběžně vykonatelná.................................................................................. 31 4.5 Doložka právní moci a vykonatelnosti ............................................................................. 32 4.5.1 Vadná doložka právní moci....................................................................................... 34 4.6 Vykonatelnost a doručování ............................................................................................. 35 5. Některé druhy rozhodnutí a řízení v souvislosti s uplatněním právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí........................................................................................36 5.1 Rozsudek na plnění........................................................................................................... 36 5.2 Směnečný (šekový) platební rozkaz ................................................................................. 38 5.2.1 Vykonatelnost směnečného (šekového) platebního rozkazu..................................... 39 5.3 Vykonatelnost soudního smíru ......................................................................................... 40 5.4 K podmínkám vykonatelnosti notářského zápisu ............................................................. 41 5.5 Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti.............................................................. 42 5.6 Vykonatelnost platebního výměru .................................................................................... 44 5.7 Vykonatelnost rozhodčího řízení v ČR............................................................................. 45 6. Vykonatelnost cizích rozhodnutí (v rámci Evropského společenství)...............48 6.1 Evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky........................................................... 50 6.2 Evropský platební rozkaz a jeho vykonatelnost................................................................ 53 6.3 Evropské řízení o drobných pohledávkách ....................................................................... 54 Závěr ..........................................................................................................................55 Seznam zkratek .........................................................................................................56 Použitá literatura .......................................................................................................57

Úvod V této práci s názvem právní moc a vykonatelnost rozhodnutí se chci převážně věnovat

pojmům

právní moc a vykonatelnost a jejich účinky v různých druzích

rozhodnutí a řízení, ale nebudu se striktně omezovat jen na tyto pojmy. Pokusím se v této práci podívat na téma právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí z širšího pohledu občanského práva procesního a budu se věnovat i pojmům, které na první pohled nejsou hlavními body tohoto tématu, ale v širších souvislostech a z celkového záběru této práce k zmíněné problematice patří. V úvodu věnuji pozornost obecně odvětví občanského práva procesního a civilnímu procesu pod nějž subsumujeme právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. V dalších částech práce se zaobírám základními pojmy související s právní mocí a vykonatelností rozhodnutí. Nejprve vysvětluji z pohledu práva co je rozhodnutí a jaké jsou jeho druhy. Následně se snažím o ukázky a podstatu právní moci a vykonatelnosti u některých druhů rozhodnutí a jejich důležitost pro možné domožení se práva. Poukazuji, že bez právní moci a jeho vykonatelnosti by rozhodnutí soudu či rozhodce pozbývalo smyslu. Právní moc a vykonatelnost souvisí s případným výkonem rozhodnutí jemuž dodává státní autorita sílu pohnout se subjekty, které nedostály svých povinností, a to ať s úmyslem či bez úmyslu. Na druhou stranu doba než dojde k nabytí právní moci, umožňuje účastníkům, kteří nepokládají rozhodnutí za správné, aby využili možnost podat

opravné prostředky, a odložit tímto právní moc a vykonatelnost

rozhodnutí až do rozhodnutí vyšší soudní instance. V této souvislosti věnuji pozornost opravným prostředkům a to jak řádným tak i mimořádným, které ovlivňují případné nabytí a v určitých případech i pozbytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí vůči určitým účastníkům, popřípadě i jiným osobám vně i mimo řízení. Opravné prostředky svým charakterem a podstatou

ovlivňují případné nabytí právní moci a tedy i

vykonatelnosti rozhodnutí a z tohoto důvodu jsem jim věnoval část této práce. Toto ovšem neplatí bez výjimky, jak bude nadále zmíněno v této práci. Právní moc je podstatným momentem každého rozhodnutí. Neznamená sice pro subjekty „konec všech nadějí“ ještě rozhodnutí změnit, ale je již bez využití mimořádných opravných prostředků konečným stavem pro stav jež rozhodnutí ustavuje. Pokusím se, aby z celé práce vyplynula důležitost institutu právní moci a

1

vykonatelnosti rozhodnutí směřující k domožení se svého práva, a zároveň prostředku jež

dává

ochranu, a to splněním nezbytných podmínek, k případnému výkonu

rozhodnutí, jež by neměl oporu v právu. Využívám v této práce odborné publikace z občanského práva procesního a řadu judikátů Nejvyššího soudu ČR. Tato práce je ukončena k právnímu stavu dne 25.9.2008.

Diplomová práce, ve které se převážně věnují právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí je součástí daleko většího celku pod nějž spadá a tj. občanské právo procesní. Občanské právo procesní je materie, o které lze napsat mnoho a také se tomu tak děje v řadě rozsáhlých publikací od renomovaných autorů. Já si v úvodu pro potřeby své práce dovolím jen krátce vystihnout základní myšlenky a trochu z historického vývoje této disciplíny a naznačím souvislosti s právní mocí rozhodnutí a vykonatelností.

2

1. Občanské právo procesní – civilní proces Občanské procesní právo je právem, a to konkrétně právem veřejným. Občanské právo procesní upravuje vztahy, v nichž aspoň na jedné straně tohoto vztahu vystupuje orgán veřejné moci, jako její nositel. Upravuje postupy (neboli procesy), při vydávání aktů aplikace práva, jež se týkají práv a povinností stanovených normami soukromého práva. Můžeme hovořit o určité univerzalitě občanského práva procesního, jelikož neslouží jen k uplatnění hmotněprávních norem práva občanského, ale

i

hmotněprávních norem práva rodinného a pracovního. Někdy dochází k překrývání termínu občanské právo procesní a civilní proces. Tyto dva termíny však neznamenají totéž. Občanské právo procesní upravuje civilní proces. Civilní proces je tedy předmětem občanského práva procesního, nikoli předmětem vztahů, ale předmětem norem. Civilní proces je postup, jež vede k vydání aktu aplikace práva. Jde o postup soudu a účastníků při vzniku či realizaci individuálního právního aktu upraveného normami občanského práva procesního.

1.1 Římský civilní proces Úvodem stručně naznačím základy civilního procesu v Římské říši, jež je základem pro moderní civilní proces vůbec. V prvních etapách existence Římské říše hrála velkou roli svémoc. Tento stav byl však nežádoucím a postupem času se ho více či méně dařilo vytlačovat řízením před soudem. Na římských soudech převažovalo řízení sporné, ale nebylo výjimkou ani řízení nesporné. Řízení se dělilo na dvě stádia. Prvé stadium se konalo před soudním úředníkem a nazývalo se in iure a druhé navazující na prvé, se nazývalo iudicum, neboli řízení před soudcem. Soudní řízení v Římě prošlo vývojem od řízení legisakčního, až k procesu formulovému.

1.1.1 Rozsudek a právní moc v římském právu Trochu více prostoru věnuji rozsudku v římském právu, jelikož některé podobnosti s římským rozsudkem lze nalézt i v dnešních rozsudcích. Dnešní rozsudek

3

pro zmeškání by našel svůj základ v principu, že pokud se jedna strana sporu nedostavila, po chvilkovém čekání soudce rozhodl ve prospěch strany přítomné. Římský proces se vyznačoval i tím, že proti vydanému rozsudku nebylo již možné odvolání. Takže rozsudek nabyl právní moci již svým vynesením. Takže neexistovala lhůta či prostředek, který by již vydané rozhodnutí mohl změnit nebo oddálit jeho účinky. Neznamenalo to však, že rozsudek bude ihned vykonatelný a vykonán. Římský civilní proces stanovoval lhůtu pro dobrovolné splnění rozsudku a až po uplynutí této lhůty mohl nastat nucený výkon rozhodnutí. Rozsudek v římském civilním procesu měl obyčejně deklaratorní povahu, to znamená, že pro strany nevytvářel práva nová, ale jen neodvolatelně vyhlašuje, jaká práva mezi stranami již existují. „Rozsudek je pro strany závazný a považuje se za pravdu (pro veritate accipitur), a to i když je objektivně nesprávný. Z toho pak vyplývá, že nové projednávání rozřešeného problému se nepřipouští, v některých případech ze samého práva (ipse iure), v některých „ope exceptionis“ (tedy v důsledku námitky věci rozsouzené – exceptio rei iudicatae)“.1 V dnešním pojetí lze mluvit o materiální stránce právní moci a to v závaznosti rozhodnutí a překážky věci rozsouzené. K výkonu rozhodnutí na základě vydaného rozsudku docházelo až po uplynutí 30 dnů od vydání rozsudku, což byla lhůta pro dobrovolné splnění. Neučinil-li tak odsouzený a nesrovnal tak stav faktický stav se stavem právním následovala exekuce na celý jeho majetek. Římské právo později ponechávalo určitou část z exekuce majetku pro potřeby odsouzeného. Dnešními slovy by se to dalo nazvat jistým životním minimem. Od roku 326 př.n.l. byla vyloučena exekuce na osobu dlužníka a byla možná jen exekuce na majetek. Římský civilní proces se stal inspirací pro mnoho dalších právníků a teoretiků při nových koncepcích civilního procesu.

1.2 Stručně k historii civilního procesu v českých zemích „Na soudu staročeského procesu působili kmeti, na Moravě zemští hospodáři. Jednání před soudem bylo ústní a veřejné“.2 Ve 13. století byl konstituován zemský soud, jemuž předsedal panovník za účasti šlechtických přísedících. Až do 18. století se 1 2

Jaromír Kincl, Valentin Urfus, Michal Škrejpek – Římské právo C.H. Beck 1997, str.125 Jaruška Stavinohová, Petr Hlavsa – Civilní proces a organizace soudnictví, DOPLNĚK 2003 str.24

4

nejprve zvětší a později zmenší části prosazovalo obyčejové právo procesní. Vykonatelnost a právní moc rozhodnutí vycházela v nejstarších dobách ze zvyklostí, které se na daném území vytvořily. Právní moc rozhodnutí byla povětšinou okamžitá. Až roku 1781 Josefínský soudní řád definitivně odstranil obyčejové právo z českého právního řádu. Ke konci 19 století se civilní proces dočkal řady nových předpisů upravující jeho materii.A došlo k vlastnímu oddělení procesu od hmotného práva. Civilní řád soudní (zákon č. 113/1895) tzv. jurisdikční norma byl zákonem upravující civilní právo procesní. Byl základní normou upravující civilní právo procesní a k němu byly připojovány další zákony, které doplňovaly v potřebném rozsahu materií civilního práva procesního. Byly jimi např. zákony 78 a 79/1896 r.z. exekuční řád, 217/1896 r.z. zákon o organizaci soudní. Nesporný proces byl upraven v roce 1931 zákonem č. 100/1931 o zásadních ustanovení řízení nesporného. Jako samostatný druh civilního řízení byl nesporný proces upraven až v roce 1950, kdy docházelo k devalvaci základních právních pojmů jako proces, žalobce, žalovaný, žaloba. „Zákon z roku 1950 byl nahrazen dosavadním občanským soudním řádem, tedy zákonem č. 99/1963, jež byl změněn desítkami novel, z čehož mezi nejzásadnější patří novela provedena zákonem č. 30/2000 sb., na jehož vzniku se podíleli zejména soudci Nejvyššího soudu ČR Lubomír Drápal a Jaroslav Bureš“.3 Za další významné novely počítáme zákon č. 519/1991 Sb., dále nález Ústavního soudu zveřejněný pod č. 276/2001 Sb. jímž byla zrušena část o.s.ř. upravující správní soudnictví.

3

J. Jirsa – Novinky v civilním řízením soudním, Orac 2005, str.8

5

2. Rozhodnutí V úvodu je třeba si osvětlit co vlastně rozhodnutí je a jaké jsou podmínky toho, aby rozhodnutí skutečně mohlo mít zamýšlené účinky. Ne každé rozhodnutí musí nutně znamenat pro jakýkoliv subjekt určitá práva či povinnosti. Pokud budeme dále pracovat s rozhodnutími, která souvisejí s právní mocí a vykonatelností, respektive jich nabývají, tak si musíme vysvětlit, jaká tyto rozhodnutí jsou a jaké musí splňovat předpoklady a požadavky. Jak bude dále níže uvedeno ne jen obsah, ale i forma může ve výsledku ovlivnit správnost a bezchybnost daného rozhodnutí, což může vést k napadnutí rozhodnutí opravnými prostředky, a přinejmenším k oddálení nabytí právní moci rozhodnutí a tím i jeho vykonatelnosti. „Soudní rozhodnutí je to, čím se končí věc sama, jde tedy o završení řízení. Lze je definovat jako výrok soudu, který má závazné právní důsledky, stanovené objektivním právem“.4 Soudní rozhodnutí není však jediným rozhodnutím, které může následně nabýt právní moci a vykonatelnosti. Rozhodnutí autoritativně řeší ty poruchy v právních vztazích o jejichž řešení účastníci požádali nebo které řeší soud i bez jejich návrhu. Každé rozhodnutí, aby bylo jeho prostřednictvím se možno domoci „spravedlnosti“, musí nabýt právní moci. Dá se říci, že musí nabýt závaznosti pro účastníky. Některá rozhodnutí tuto závaznost pro účastníky nabývají již svým vyhlášením popřípadě vyhotovením a některá až po uplynutí stanovené lhůty. Jedním z nejdůležitějších kriterií pro členění rozhodnutí je jejich forma. Občanský soudní řád rozeznává tři druhy rozhodnutí. Rozsudek, usnesení, platební rozkaz respektive směnečný platební rozkaz.

2.1 Rozsudek Rozsudek aby mohl mít zamýšlené účinky, musí nabýt právní moci. Děje se tomu tak uplynutí lhůty uvedené v rozsudku k možnosti podat odvolání. Toto neplatí však u rozsudků odvolacích soudů, kdy nabývají právní moci již řádným doručením. Nejčastějšími formami rozhodnutí jsou rozsudky a usnesení. Mezi rozsudkem a usnesením existuje řada rozdílů vyplívající z povahy nároků o nichž rozhoduje a o

4

J. Jirsa – Novinky v civilním řízením soudním, Orac 2005 str.106

6

přípustnosti řádných i mimořádných opravných prostředků. Další rozdíly mezi rozsudkem a usnesením souvisejí se způsobem doručování a jejich formálními náležitostmi a tím i nabývání právní moci. Rozsudek se vždy účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, doručuje do vlastních rukou. Usnesení se doručuje do vlastních rukou jen v případě, kdy je možno proti němu podat odvolání či dovolání anebo v případě, že je to třeba pro vedení řízení nebo z něho vyplývá pro účastníky nějaká povinnost. Soud ve věci samé ( tím se rozumí nárok, který byl předmětem řízení) rozhoduje rozsudkem, usnesením rozhoduje v případě kdy mu tak zákon umožňuje (§ 152 o.s.ř.)

2.1.1 Forma rozsudku, jeho vyhotovení a případný vliv na právní moc Forma rozsudku, tedy jeho vyhotovení, může ve svém důsledku ovlivnit formální správnost daného rozhodnutí a tím i ovlivnit nabytí právní moci a případnou vykonatelnost. Písemné vyhotovení rozsudku obsahuje nejprve uvedení spisové značky v pravém horním rohu pak následují slova „Jménem republiky“ dále záhlaví rozhodnutí v němž musí být uvedeno, který soud rozhodnutí vydal, rozsudek i usnesení musí obsahovat označení soudu, který rozhodoval, jméno soudce, který jej vydal (dříve pouze u rozsudku), přesné označení účastníků, jejich zástupců, případnou účast státního zastupitelství a označení projednávané věci. „Označení účastníků musí být velmi precizní. Záhlaví má totiž přímý vztah k výroku rozhodnutí a vůbec k jeho vykonatelnosti“.5 Jako příklad zmíním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. 32 Odo 948/2003-II. Při písemném vyhotovení usnesení došlo k chybě, když ve výroku bylo chybně uvedeno jméno, příjmení a sídlo advokáta, k jehož rukám byl žalovaný povinen zaplatit náklady dovolacího řízení. Jednalo se o zřejmou nesprávnost, neboť ve výroku usnesení bylo uvedeno, že žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení a ze záhlaví usnesení bylo zřejmé, že žalobce byl zastoupen JUDr. J. N., advokátem, se sídlem v P. 1, S. č. 51, což byl advokát, který zastupoval protistranu. V tomto případě došlo k záměně advokáta žalovaného se zástupcem žalobkyně. „Ve smyslu § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je namístě v rozhodnutí opravit kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud tak 5

J. Jirsa – Novinky v civilním řízení soudním, Orac 2005,str.107

7

může učinit kdykoli, i po právní moci rozhodnutí“.6 Postupem podle § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř. je tedy možné pochybení napravit, aniž by vydáním opravného usnesení byla dotčena právní moc a vykonatelnost tímto usnesením opraveného rozhodnutí.

Vyhotovení rozsudku. „Po záhlaví následuje výrok rozhodnutí (enunciát). Výrok rozsudku obsahuje rozhodnutí ve věci samé, vyjádření pregnantní formou, neboť jen tato část rozsudku nabývá právní moci a je vykonatelná. Výrok rozsudku zní buď na plnění, na určení právního vztahu nebo práva nebo na založení, změnu nebo zánik právního vztahu, zejména jde-li o otázky osobního stavu“.7 Po výroku či výrocích následuje odůvodnění rozsudku. To by mělo začínat tím, co uvádí účastní v žalobě, následně přednese při jednání, tedy žalobním tvrzením. Soudce by měl z žaloby vystihnout to podstatné, tedy základní skutková tvrzení individualizující souzenou věc tak, aby bylo zřejmé, jaká věc byla souzena a následně rozhodnuta, což může mít vliv na budoucí spor mezi týmiž účastníky a na případné použití zásady věci rozsouzené (res iudicata) - §159 odst. 3 o.s.ř., která přestavuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Po výroku či výrocích rozhodnutí a následném odůvodnění nesmí chybět poučení o možnosti podat opravný prostředek. Pokud je odvolání přípustné tak zároveň poučení o odvolací lhůtě a ke kterému soudu je potřeba odvolání podat. Vše uzavírá podpis předsedy senátu, popřípadě jiného člena senátu. V případech kdy rozhodoval samosoudce, podepíše vyhotovení rozsudku on popřípadě jiný předsedou soudu pověřený soudce.

2.2 Usnesení Usnesením soud rozhoduje o věci samé v dědickém řízení, o úschovách, umoření listin, v řízením detenčním, v některých věcech péče o nezletilé, o zápisu do obchodního rejstříku, o ustanovení opatrovníka, v řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, ve věcech kapitálového 6 7

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=17736&searchstr=32+Odo+948%2F2003-II J. Jirsa – Novinky v civilním řízení soudním, Orac 2005, str.108

8

trhu, ve věcech sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve věcech volebních, ve věcech zákonnosti zajištění cizince a jeho propuštění, ve věci soudního prodeje zástavy, v řízení konkurzním a vyrovnávacím, o žalobě na obnovu řízní, o žalobě pro zmatečnost, ve věcech výkonu rozhodnutí. Usnesením, kterým se nerozhoduje ve věci samé se povětšinou upravují podmínky řízení. Jedná se o rozhodnutí jímž se rozhoduje o přerušení řízení, o odročení řízení, o odročení jednání, o ustanovení znalce, o stanovení odměny pro znalce nebo tlumočníka, o svědečném, ale také o nákladech řízení, schválení smíru. Usneseními již se vede řízení není soud vázán, takže je může změnit a rozhodnout znovu. Právní moc a vykonatelnost usnesení je podobná jako u rozsudku s rozdílem, že pokud v usnesení nebyla uložena povinnost k plnění, je takové usnesení vykonatelné již doručením a ne tedy uplynutím stanovené lhůty pro možnost podat opravný prostředek, jak bývá převážně stanoveno v rozsudku. Takovéto usnesení tedy nabývá právní moci okamžikem doručení. V případě, že se usnesení nedoručuje jeho vykonatelnost nastává okamžikem vyhlášení případně okamžikem vyhotovení. Běh pariční lhůty (lhůta jež je určena k dobrovolnému splnění povinností určených v rozhodnutí) začíná běžet již dnem doručení. Ale je tu možnost, že soud určí zda lhůta začíná běžet dnem doručení nebo až nabytím právní moci. Stejně tomu tak je i u plnění jiných povinností. Opětovně může být stanoveno, zda je třeba splnit povinnost okamžitě či až po nabytí právní moci usnesení.

2.2.1 Vyhotovení usnesení Usnesení taktéž obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o opravných prostředcích. Není uvedeno slovy „Jménem republiky“ se státním znakem. „V záhlaví obsahuje údaj o tom, který soud je vydal, jména a příjmení soudců (přísedících) a označení účastníků řízení a jejich zástupců (označení osob, které jednají za právnickou osobu, stát, obec nebo kraj se neuvádí) a označení projednávané věci. Obsah odůvodnění předepsán není vyjma usnesení, jímž se rozhoduje o věci samé“.8

V

určitých případech není nutno usnesení odůvodňovat vůbec a to v případě kdy bylo 8

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str.232

9

vyhověno návrhu, kterému nikdo neodporoval. Neodůvodňují se ani usnesení, kterými je vedeno řízení.

10

3. Právní moc Termín právní moc vznikl překladem německého Rechtskraft. Ve skutečnosti nemá pravomocné rozhodnutí právní moc, ale je samo právem. „Za právní moc rozhodnutí můžeme považovat vlastnost soudních rozhodnutí spočívající v tom, že má závazné účinky na vztahy, o nichž se vyslovuje, nazýváme v procesní nauce právní moc rozhodnutí“.9 Jednou z podmínek toho, aby rozhodnutí mohlo nabýt právní moci je řádně doručené toto rozhodnutí. Řádně doručený rozsudek nabývá právní moci a to v prvém případě uplynutím 15 dnů od jeho doručení, v druhém případě uplynutím 15 dnů, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo nesprávnou osobou, v třetím případě dnem doručení rozsudku, vzdali-li se účastníci práva odvolání po vyhlášení rozsudku, ve čtvrtém případě dnem doručení rozsudku odvolacího soudu, jestliže bylo podáno odvolání, v pátém případě jako kdyby k odvolání nedošlo, jestliže vezme odvolatel odvolání zpět (to neplatí pro rozsudky jimiž bylo manželství rozvedeno, prohlášeno za neplatné nebo neexistující). Doručováním se dále budu zabývat samostatně v další části této práce. „Právní moc (§159 OSŘ) se projevuje v tom, že rozsudek má závazné účinky na právní vztahy, o nich se vyslovuje (tzv. materiální stránka právní moci). Tyto účinky jsou pozitivní (závaznost a nezměnitelnost rozsudku, ale i negativní (překážka věci rozhodnuté – rei iudicatae). Hovoříme-li o tzv. formální stránce právní moci, máme tím na mysli procesní podmínky, za nichž nastávají účinky závaznosti rozsudku“.10

3.1 Formální právní moc Formální právní moci nabývá rozsudek pokud byl doručen všem účastníkům, kterým doručen měl být, a nelze jej již napadnout odvoláním. To je zpravidla marným uplynutím odvolací lhůty. A to dnem následujícím po uplynutí lhůty. Stejně tak pokud bylo odvolání podáno opožděně, osobou neoprávněnou a z tohoto důvodu je soud odmítl. Taktéž pokud odvolatel vzal své odvolání zpět. Pokud odvolací soud připustil odvolání jako přípustné tak rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení rozhodnutí 9

Jaruška Stavinohová, Petr Hlavsa – Civilní proces a organizace soudnictví, DOPLNĚK 2003 str. 405 Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str.228

10

11

odvolacího soudu. Formální právní moc lze také vymezit jako podmínky, za kterých rozhodnutí nabývá právní moci (stává se nezměnitelným). Jako jeden z předpokladů formální právní moci rozhodnutí se přitom klade požadavek jeho řádného doručení účastníkům řízení.

3.1.1 Doručování Velmi často dochází ze strany žalovaných k úmyslnému ztěžování podmínek doručování a ne vždy se pak podaří rozhodnutí řádně doručit, což může mít za následek nedostatek podmínek nabytí formální právní moci a tím i případné vykonatelnosti rozhodnutí. Řádné doručení je jednou z podmínek nabytí formální právní moci rozhodnutí. Doručování fyzickým osobám je v dnešní úpravě o.s.ř. koncipováno tak, že je-li doručováno na adresu uvedenou v evidenci obyvatel nebo na adresu, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na tuto adresu, či na adresu, kterou jinak označila jako místo pro doručování, stává se doručení neúčinné, a to v případě, že fyzická osoba prokáže, že se v den doručení a v době určené pro vyzvednutí 3 až 10 dnů, v případě doručení do vlastních rukou, od uložení v místě doručení nezdržovala. Podle § 46 odst. 6 o.s.ř. nese v takovém to případě důkazní břemeno osoba, které bylo doručováno. V případě doručování na adresu, která není vedena v evidenci obyvatel a pokud fyzická osoba nepožádala o doručování na jinou adresu či jinak neoznačila místo pro doručování, nese důkazní břemeno soud a je na jeho prokázání, že se osoba na takovém místě zdržovala. U doručování právnické osobě současná právní úprava doručování rozlišuje, zda je doručováno na adresu zapsanou v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku nebo na adresu skutečného sídla (§ 19c ObčZ) anebo zda bylo doručováno na adresu, kterou sdělila právnická osoba soudu. V případě, že byla písemnost doručována na adresu sídla zapsanou v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku, je doručení neúčinné, pokud právnická osoba prokáže, že v den doručení a to opět ve lhůtách 3 až 10 dnů pro doručení ve skutečnosti sídlila jinde, a že bez zbytečného odkladu požádala o změnu zápisu v obchodním nebo jiném veřejném rejstříku. Pokud byla písemnost doručována na adresu skutečného sídla, je uložení písemnosti neúčinné, jestliže právnická osoba prokáže, že v den doručení nebyl zastižen nikdo, kdo byl oprávněn takovouto písemnost

12

přijmout a v době uložení (3 až 10 dnů) sídlila ve skutečnosti jinde. § 45f o.s.ř. již umožňuje doručování prostřednictvím veřejné datové sítě. Soud může takto písemnost doručit, jen jestliže adresát soudu sdělil svou elektronickou adresu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát. V takovém to případě soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě se stává neúčinným, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou.. Účinné doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje i za doručení do vlastních rukou adresáta.

Ministerstvo spravedlnosti na ne zcela jednoznačný stav, kdy ne vždy se daří řádně doručit a dochází k průtahům v řízení, reaguje návrhem změny o.s.ř., který dne 25.2.2008 schválila vláda. Návrh vychází ze stavu, kdy problém s efektivitou doručování soudních písemností mají zejména soudy prvního a druhého stupně. Nová úprava proto mění zásadním způsobem odpovědnost za doručení písemností, přesouvá totiž odpovědnost ze státu na adresáta. „Změna zákona počítá se zavedením povinné doručovací adresy, kterou si bude moci každý sám zvolit, nebo bude zjištěna z dostupných registrů, jako je centrální evidence obyvatel, obchodní rejstřík či živnostenský rejstřík“.11 Předkládaná novela občanského soudního řádu zařazuje mezi způsoby doručování také doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (§45, § 46, § 47). Novela neobsahuje zvláštní úpravu doručování tímto způsobem a odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým je návrh zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů. Tento předpis zavádí jednotný informační systém datových schránek, které budou orgány veřejné moci využívat. Jejich využití bude zahrnovat i doručování písemností adresátům, kteří budou mít datovou 11

http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/txtexpresion_d%c4%9bdick%c3%a9%20%c5%99%c3%adzen%c3 %ad/art_3609/rbsearchsource_articles/vlada-schvalila-novelu-obcanskeho-soudniho-radu.aspx

13

zpřístupněnou schránku. Tento způsob doručování se nebude omezovat jen na řízení dle o.s.ř., ale bude mít širší uplatnění, např. i ve správním řízení. Navrhovaná právní úprava stanoví doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky za prioritní způsob před jiným elektronickým doručováním na elektronickou adresu. Na elektronickou adresu lze doručovat pouze tehdy, nelze – li doručovat do datové schránky. Základem nového systému doručování je tedy povinná doručovací adresa. Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa datové schránky evidovaná podle zvláštního právního předpisu. Pokud nemá adresát zpřístupněnu datovou schránku, doručuje se pak v prvé řadě na adresu pro doručování, kterou adresát sdělí soudu. Adresát může sdělit soudu jinou adresu nebo elektronickou adresu. Soud na elektronickou adresu doručuje v případě, že adresát soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát. U doručování prostřednictvím doručujícího orgánu či účastníkem řízení nebo jeho zástupcem je adresou pro doručování adresa uvedená v § 46b návrhu. Navrhovaná právní úprava rozlišuje doručování do vlastních rukou, doručování a doručování jiných písemností. Při doručování do vlastních rukou se liší od současné právní úpravy ve sjednocení doby, po kterou je písemnost uložena v trvání 10 dní. Po uplynutí lhůty 10 dnů se písemnost považuje za doručenou. Při doručování do vlastních rukou se po uplynutí desetidenní úložní doby písemnost již nevrací soudu, ale je vhozena do schránky adresáta. I když vhození do schránky nemá již pro adresáta žádné právní účinky, zvyšuje se tím pravděpodobnost, že se účastník po uplynutí úložní doby dozví, jaká písemnost mu byla doručena. Vhození do schránky je jedním ze změkčovacích institutů ve fikci doručení. V souvislosti s elektronizací justice zvýrazňuje a upřednostňuje elektronické doručení. Zatím k datu ukončení této práce nevstoupil tento návrh v účinnost.

3.1.2 Problematika doručování rozhodčích nálezů Nyní zmíním zde v praxi se poměrně často opakující případ problematiky doručování a tím i řádného nabytí formální právní moci u rozhodčích nálezů. Pravomoc

14

rozhodce v konkrétní věci rozhodnout bývá dána rozhodčí doložkou, kterou společně obě strany uzavřeli. Podle ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou právní moci. Nezbytnost doručení je na místě z důvodu, že rozhodčí nález pokud splní podmínky vyjádřené v § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. nabude dnem doručení účinku soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci a je soudně vykonatelný. Jelikož doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení není v zákoně č. 216/1994 Sb. nikterak upraveno, uplatní se ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení. To znamená, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu (stejně jako rozsudku, viz § 45b odst. 1, § 158 odst. 2 o.s.ř.) se doručuje účastníkům rozhodčího řízení do vlastních rukou. „Právní moc a vykonatelnost je pak podmíněna řádným a účinným doručením rozhodčího nálezu“.12

Podle ustanovení § 46 odst. 1 o.s.ř. písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se dotyčná osoba zdržuje. V případě, že o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila. Toto však neplatí v případě pokud by jí nemohla být písemnost v označeném místě doručena způsobem jaký určuje zákon. „Podle ustanovení § 46 odst. 3 o.s.ř., nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v § 46 odst. 1 o.s.ř. a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou uloží“.13 Jinou písemnost doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí,

že pak následně tuto písemnost této osobě

odevzdá. V případě, že se nepodaří ani takto osobě, které má být doručeno doručit, tak tuto písemnost uloží. Bez předchozího pokusu o doručení písemnosti na adresu uvedenou v § 46 odst. 1 o.s.ř. je možno písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba předem písemně požádá doručující orgán a to jen v případě, že podpis na žádosti byl úředně ověřen. „Podle ustanovení § 50a odst. 1 o.s.ř., zjistí-li doručující orgán, že adresát 12

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35775&searchstr=Cdo+1612%2F2006 http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35775&searchstr=Cdo+1612%2F2006

13

15

zemřel nebo že se odstěhoval anebo že není v místě doručování znám, nepoužije ustanovení § 46 odst. 3, § 47 odst. 3, § 48 odst. 3, § 48a odst. 3, § 48b odst. 3, § 48c odst. 3, § 48h odst. 3 a § 48i odst. 3 a písemnost vrátí se zprávou o tomto soudu, který mu ji předal k doručení“.14 Pro posouzení vykonatelnosti rozhodčího nálezu vzhledem k řádnému doručení je rozhodující, zda úprava rozhodčího řízení umožňuje, aby si strany dle § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. měly možnost si ustanovit odlišný postup pro doručování písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, popřípadě aby se podrobily podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb. statutu (řádu) stálého rozhodčího soudu, jímž jsou odlišná pravidla doručování písemného vyhotovení rozhodčího nálezu určena. Statuty a řády také mohou na základě svého obsahu určit způsob řízení a rozhodování. Mohou upravit i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců a to i pravidel týkajících se nákladů řízení a odměňování rozhodců. Podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., pokud se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a dále si nesjednaly v rozhodčí smlouvě jiné podmínky, pak se má za to, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem. Rozsah otázek řízení není zákonem č. 216/1994 Sb. přímo upraven. Jeho kogentními ustanoveními a ustanoveními, z nichž vyplývají základní zásady českého rozhodčího řízení (viz § 18), je vymezen rámec, ve kterém se mohou strany (rozhodci) pohybovat. „Platí, že na otázky, u kterých nebyla možnost dispozice s nimi využita, stejně jako na otázky, které nespadají do uvedeného rámce, je nutné aplikovat v souladu s § 30 zákona č. 216/1994 Sb. přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu“.15 To znamená, že ustanovení občanského soudního řádu nelze užít mechanicky tam, kde strany, rozhodci či zákon č. 216/1994 Sb. mlčí, nýbrž že při této aplikaci je nutné zohlednit zásady, na nichž je rozhodčí řízení vystavěno (zásadu rovnosti stran zahrnující povinnost poskytnout jim plnou příležitost k uplatnění práv, zásadu dispoziční, zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, zásadu projednací, zásadu volného hodnocení důkazů, zásadu neformálnosti vedení řízení). Doručování rozhodnutí stranám součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení, není. Je tomu tak proto, že jak již bylo naznačeno výše, stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku 14 15

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35775&searchstr=Cdo+1612%2F2006 http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35775&searchstr=Cdo+1612%2F2006

16

jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení se končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení a to v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. § 23, § 24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu § 27 zákona č. 216/1994 Sb. (ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. proto počítá se zvláštní, jinou než o postupu v rozhodčím řízení, dohodou stran, nemá-li být rozhodčí nález odůvodněn). Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je dána v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Jelikož vydáním rozhodčího nálezu řízení končí a již si strany nemohou určit vlastní parametry pro způsob doručení, které by pak měly rozhodný vliv na případnou právní moc a vykonatelnost nálezu. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Jinými slovy, písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebo usnesení musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a následující. o.s.ř.).

3.2 Materiální stránka právní moci Materiální stránka právní moci to je závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí. Závaznost znamená být příslušným rozsudkem vázán. Vázáni rozsudkem mohou být účastníci (rozsudek o povinnosti nahradit škodu zavazuje pouze žalovaného k povinnosti škodu zaplatit a opravňuje žalobce tuto náhradu škody žádat.) řízení a všechny státní orgány, z tohoto však existují i výjimky a to v případech v § 267a, 273 odst. 3 o.s.ř.. V těchto případech závaznost rozhodnutí není jen pro účastníky, ale zavazuje i některé jiné osoby, které se řízení neúčastnily. Dále může být také závaznost pro každého. To v případě pokud jím bylo rozhodnuto o osobním stavu (o rozvodu manželství, o prohlášení za mrtvého, o zbavení způsobilosti k právním úkonům, o osvojení a v dalších případech). Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí

17

nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Soudu v rámci vykonávacího řízení tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům provedení výkonu rozhodnutí, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod.. Není-li možné z exekučního titulu uvedené náležitosti materiální vykonatelnosti dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže být takový titul způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí

3.2.1 Rei iudicata Překladem „věc rozsouzená“. Podle této zásady nelze rozhodnout o věci, o které již jednou pravomocně rozhodl jiný soud. I z důvodu právní jistoty nemůže soud jednat a rozhodovat o věci, o které již jednou soud pravomocně rozhodl. Tato zásada je odražena přímo i v textu občanského soudního řádu v ustanovení § 159a. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Ponechme prozatím stranou případy prolomující tuto zásadu, jako je např. podání mimořádného opravného prostředku nebo případy uvedené v ustanovení § 199 o.s.ř. (objeví se osoba prohlášená za mrtvou). Je třeba objasnit, v kterých případech se skutečně jedná o věc již pravomocně rozsouzenou, a kdy tedy lze zásadu rei iudicata uplatnit.

Vždy se musí jednat o stejnou věc. O stejnou věc jde tehdy, týká-li se stejného nároku nebo stavu vyplývajícího ze stejného skutku. Má se týkat téhož předmětu a týchž osob. „Tentýž předmět řízení je charakterizován nejen stejným nárokem, ale i tím, že nárok vyplývá ze stejných skutkových tvrzení. Nejde o stejný nárok, jestliže je uplatňováno právo na zaplacení 20 000 Kč mezi týmiž účastníky, ovšem jednou je to z titulu odpovědnosti za vady (sleva z ceny díla), v dalším případě z titulu smluvní

18

pokuty“.16 Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutkového děje lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben. Následek je pro určení skutku podstatný z důvodu, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je proto dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (například skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co se týče totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení. Překážka věci rozsouzené se projevuje v materiální právní moci a patří mezi podmínky řízení. Zjistí-li soud, že o téže věci již bylo pravomocně rozhodnuto, řízení zastaví (§ 104 odst. o.s.ř.). Jestliže soud věc projedná a rozhodne, ačkoliv tomu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, jde o zmatečnost řízení (§ 229 odst. 2 písm.b) Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60, ročník 2001). Věc jednou pravomocně rozhodnuta znamená, že skončilo-li řízení rozsudkem, který nabyl právní moci a účastník podá v téže věci znovu žalobu, musí soud řízení zastavit. Soud tak činí usnesením, proti němuž je odvolání přípustné. Objektivní meze právní moci jsou určeny v ustanovení §159 odst.5 o.s.ř. – věc v právní moci nemůže být 16

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 182

19

znovu projednán. Závaznost nesprávného rozsudku se prosadí i v případě eventuálního nesprávného rozhodnutí, dokud nebude učiněna.

3.3 Opravné prostředky vzhledem k nabytí či změně právní moci Opravné prostředky mohou ovlivnit nabývání právní moci rozhodnutí a dokonce můžou vést případě mimořádných opravných prostředků i ke změně rozhodnutí, jež již právní moci nabylo

3.3.1 Opravné prostředky řádné Opravné prostředky vůči rozhodnutí soudu, mají podstatný význam k nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, jelikož řádně podaný opravný prostředek právní moc a tím i vykonatelnost rozhodnutí odkládá. Je prostředkem pro účastníka, který neměl ve věci úspěch, či není plně spokojen s rozhodnutím soudu, jak může oddálit právní moc a tím vykonatelnost a výkon rozhodnutí. K možnosti podání opravného prostředku je dána určitá lhůta, aby případný odvolatel mohl zvážit svůj další postup a dle svého uvážení napadnout rozhodnutí, ve kterém shledává vady, či vady v postupu řízení. S tímto ovšem plně nekorelují

rozhodnutí, která jsou předběžně

vykonatelná jak bude dále uvedeno. Opravné prostředky – samostatné (oddělené právní moci (§206 odst.2 o.s.ř.). Oddělená právní moc. K oddělené právní moci, tj. právní moci výroku, který není napaden. Jeho právní moc není odvoláním dotčena. K tomuto může dojít v případech: A) bylo-li rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem. O tento případ jde tehdy, když soud rozhoduje jedním rozhodnutím o několika různých nárocích mezi týmiž účastníky. K takové situaci může dojít například z vůle žalobce, který v jednom návrhu uplatňuje více nároků (např. navrhuje, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit mu zůstatky několika různých nesplacených úvěrů). B) týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná sám za sebe (samostatní společníci), a odvolání se vztahuje jen na některé společníky. C) jde-li o výroky o nákladech řízení, příslušenství pohledávky o lhůtě k plnění, nebo předběžné

20

vykonatelnosti rozsudku. Ve výjimečných případech může soud, který napadené rozhodnutí vydal, odkladný účinek odvolání vyloučit. Jedna se o případ kdy odvoláním nejsou napadeny všechny výroky rozhodnutí. Právní moci pak nabude jen výrok, který odvoláním napadnut nebyl. Toto však platí jen v případě, že výroky lze od sebe oddělit. Pokud výroky nelze od sebe oddělit, tak není možný případ, aby bylo odvolání podáno jen vůči jednomu tomuto výroku a druhému nikoliv. Odvolání nemá odkladný účinek ve vztahu k ostatním výrokům rozhodnutí tehdy, bylo-li podáno pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku. V těchto případech ostatní výroky odvolací soud přezkoumá samostatně a výroky nabudou právní moci.

Opožděně podané odvolání. V případě kdy bylo odvolání podáno opožděně bude postup soudu dle zákona následující. Soud opožděné odvolání odmítne dle § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. aniž by odvolací soud byl oprávněn jakkoli zkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí, odvolací soud nemůže (postupem podle § 221 o.s.ř.) reagovat ani na zjevné procesní vady jakými jsou například nedostatek soudní pravomoci, rozhodování vyloučeného soudce či nesprávné obsazení soudu prvního stupně. Jde o projev jedné ze stránek materiální právní moci rozhodnutí, jíž je zásadní nezměnitelnost rozhodnutí, které nebylo napadeno včasným odvoláním. Zrušit usnesení, jímž bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost, by bylo možno jen pro takové vady řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně, jež mohly mít vliv na správnost úsudku odvolacího soudu o opožděnosti odvolání.

Proti některým druhům rozhodnutí soudu, nelze odvolání podat vůbec nebo jen za úzce stanovených podmínek. Podat odvolání nelze například proti usnesení jímž se vede řízení, nebo nelze napadat rozsudky v tzv. bagatelních věcech. Jedná se o spory ve kterých plnění nepřesahuje výši 2000,-Kč. Odvolání proti kontumačnímu rozsudku, lze podat jen v případě, na základě tvrzení, že pro vynesení takového rozsudku nebyly dány zákonné předpoklady. Kdy strana tvrdí, že pro vydání kontumačního rozsudku nebyly dány zákonné předpoklady. Řádně podané odvolání vyvolává dva základní účinky. Suspenzivní (odkladný) a devolutivní účinek. Z hlediska právní moci rozhodnutí je

21

významnější účinek suspenzivní, jelikož se odkladný účinek rozhodnutí týká přímo právní moci dotčeného rozhodnutí.

3.3.2 Odkladný (suspenzivní) účinek Odkladný (suspensivní) účinek znamená, že včas podaným odvoláním se odkládá právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí.a to do doby než o odvolání rozhodne odvolací soud. Odvoláním se zpravidla odkládá i vykonatelnost rozhodnutí. Vykonatelnost se odkládá, jestliže je rozhodnutí vykonatelné až po právní moci popřípadě současně s právní mocí rozsudku. Výjimkou jsou rozsudky předběžně vykonatelné, u nichž nastává vykonatelnost bez ohledu na právní moc uplynutím lhůty k plnění, která počíná běžet od doručení rozsudku. Usnesení je zásadně vykonatelné bez ohledu na právní moc, výjimkou je případ, kdy zákon stanoví nebo soud vysloví, že usnesení je vykonatelné až po nabytí právní moci. Suspenzivní účinky odvolání se zásadně vztahují na celé napadené rozhodnutí. Až na výjimky, které jsem již uvedl.

3.4 Mimořádné opravné prostředky Mimořádné opravné prostředky umožňují napadnout rozhodnutí, které je již v právní moci. Jak bylo již výše uvedeno materiální stránkou právní moci je i její nezměnitelnost. Toto však neplatí bez výjimky. Napadnout rozhodnutí, které je již v právní moci lze mimořádnými opravnými prostředky. Jedná se sice o poměrně razantní zásah do právní jistoty, v případě již vydaného rozhodnutí, ale na druhou stranu je vyváženo objektivním principem domoci se spravedlnosti. Ve prospěch právní jistoty zákon v některých případech použití mimořádných opravných prostředků vylučuje a zároveň stanoví důvody, pro které je možno těchto prostředků využít. Využití mimořádných opravných prostředků přichází v úvahu pouze v případech, kdy z důvodu pochybení by mohl být určitý subjekt omezen či připraven o své právo, které mu náleží. Nebo naopak být neoprávněně postižen. V zájmu všech zúčastněných je, aby nutnost využívat mimořádné opravné prostředky byla co možná nejnižší. Jelikož každý mimořádný opravný prostředek, který byl využit a dal zapravdu stěžovateli nepřímo

22

usvědčuje soudy z chyb, které se staly v předchozích řízeních. A čím méně chyb v řízeních před soudy nalezneme tím větší důvěra v celý systém bude panovat. Druhý ve skrze pozitivní přínos mimořádných opravných prostředků je možné nalézt v tom, že dávají možnost napravit pochybení, ke kterým již došlo a není možno využít k jejich nápravě řádných opravných prostředků. A jelikož není pravděpodobně možné zajistit to, že k určitým pochybením v rozhodování některých případů docházet nebude jsou mimořádné opravné prostředky důležitým nástrojem k dosažení co možná nejvyššího možného počtu případů, kdy právu bude učiněno zadost. Mimořádnými opravnými prostředky z hlediska občanského práva procesního jsou: dovolání, žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost.

3.4.1 Dovolání §236 o.s.ř. Dovoláním je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, které až na výjimky nabývá právní moci. Dovoláním lze napadnout jak rozsudek tak usnesení a to z důvodu nepodložených skutkových závěrů, z nesprávného právního posouzení, nebo ta, která trpí vážnými procesními vadami. Předmětem dovolání může být jen vyhlášené rozhodnutí v odvolacím řízení. Podáním dovolání se neodkládá ani právní moc ani vykonatelnost napadeného rozhodnutí, což je z hlediska právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí věc zásadního významu. Ovšem pro případ, že by neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí mohla být odvolateli způsobena na jeho právech újma, může dovolací soud rozhodnout usnesením o odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Může tak učinit na návrh, ovšem i bez návrhu účastníka. Předpokladem je, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, je přípustné, má všechny náležitosti a jeví se jako pravděpodobné, že mu bude vyhověno. Odložení vykonatelnosti má za následek, že na základě napadeného rozhodnutí lze sice rozhodnout o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ale provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) se odloží do doby, na kterou byla vykonatelnost rozhodnutí odložena. Významnou zásadou je však nedotknutelnost právních vztahů jiných osob než účastníků na něž rozhodnutí dovolacího soudu nemá vliv. Jejich právní vztahy vychází se stavu, k němuž došlo nabytím právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Právní

23

názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). Tímto nedochází k narušení právních vztahů osob jiných než účastníků, vzniklých na základě rozhodnutí jež bylo napadeno dovoláním. Tato zásada zaručuje právní jistotu, že jejich jednání bude po právu, a není jej možno z titulu změny původního rozhodnutí napadat a měnit.

3.4.2 Žaloba na obnovu řízení §228 o.s.ř. Žalobu na obnovu řízení lze podat ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl, nebo kdy jej mohl uplatnit. Tato lhůta nemůže ovšem skončit dříve než uplynou tři měsíce od právní moci napadeného rozhodnutí. „Nejpozději však takovou žalobu může podat do tří let od okamžiku, kdy napadené rozhodnutí nabylo právní moci. Zmeškání lhůt nelze prominout“.17 Žaloba se podává u soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni. Dvě stádia řízení. První judicium rescindens se rozhoduje o přípustnosti žaloby. Pokud soud shledá přípustnost žaloby tak povolí obnovu řízení, pokud nikoliv tak usnesením žalobu zamítne. Nabytím právní moci usnesení o povolení obnovy řízení se ze zákona odkládá vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§235g o.s.ř.) Odklad trvá až do doby než bude skončeno obnovené řízení. Druhé judicium rescissorium, projednáním věci v rozsahu v jakém byla obnova řízení povolena. Pokud v obnoveném řízení soud shledá, že původní rozhodnutí bylo správné tak usnesením zamítne návrh na změnu původního rozhodnutí. Pokud soud usoudí, že původní rozhodnutí je nesprávné, tak rozsudkem ve věci rozhodne a tím původní rozhodnutí změní. Nové rozhodnutí nemá vliv na právní vztahy třetích osob, které se odvíjeli od původního rozhodnutí.

3.4.3 Žaloba pro zmatečnost §229 o.s.ř. Je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k nápravě vad právních (procesněprávních), tedy k tomu, aby mohla být zrušena rozhodnutí, která byla vydána pro řízení postiženého zásadními a podstatnými vadami (bylo zmatečné), a to bez 17

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 284

24

ohledu na to, zda konečná rozhodnutí jsou nebo nejsou věcně správná. „Touto žalobou se nelze domáhat nápravy pochybení, kterých se soud dopustil ve zjištění skutkového stavu nebo při právním (hmotněprávním) posouzení věci“.18 Lze napadnout již pravomocné rozhodnutí. Nemohou být napadena rozhodnutí jež nabyla právní moci o rozvodu manželství, že manželství je neplatné či zde manželství je či není, výroky o nákladech řízení, lhůtě k plnění či předběžné vykonatelnosti. Nelze napadat usnesení jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Žalobu lze podat jen z taxativně uvedených důvodů. Tím se zaručuje, že tento institut nebude zbytečně zneužívám a nadměrně zatěžovat soudnictví. Důvody pro podání žaloby pro zmatečnost. Účastník neměl procesní způsobilost nebo nebyl řádně zastoupen, účastník neměl způsobilost být účastníkem řízení, soud rozhodl ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Dále pokud soud byl nesprávně obsazen. Přípustné je pokud místo samosoudce rozhodoval senát. Dalším důvodem je pokud bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího. Mezi nepříznivým rozhodnutím pro účastníka a trestným jednáním soudce nebo přísedícího musí být příčinná souvislost. „Další okruh případů, kdy lze podat žalobu pro zmatečnost, tvoří ty, kdy tento opravný prostředek směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo i odvolacího soudu, jimiž bylo řízení skončeno ve věci samé, tedy rozsudkem, platebním rozkazem, směnečným či šekovým platebním rozkazem nebo usnesením o věci samé“.19 Jde o případ, kdy odvolací soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), neboť vykonávané rozhodnutí nebylo po materiální stránce vykonatelné, a to zpravidla proto, že povinnost v něm uložená nebyla dostatečně individualizována, čili stanovena konkrétně a přesně. „Na roveň zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je třeba postavit rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ze stejných důvodů výkon rozhodnutí zastaven“.20 Lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost je stanovena podle důvodů o který se žalobní důvod opírá. Obecně lze říci, že subjektivní lhůta je tříměsíční od doručení napadeného rozhodnutí tomu, kdo žalobu podává. Zvláštní úpravu počátku běhu lhůty,

18

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str.286 19 Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str.287-288 20 Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str.288

25

spočívající v tom, že napadané rozhodnutí je materiálně nevykonatelné. Začíná běžet od právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí právě z důvodu jeho materiální nevykonatelnosti. Objektivní lhůta je tři roky. Běží od právní moci napadeného rozhodnutí. Prominutí lhůt není přípustné. První stádium judicium rescindens, soud zkoumá opodstatněnost žaloby. Po nařízení jednání a pokládá-li žalobu za nedůvodnou usnesením ji zamítne v opačném případě rozhodnutí usnesením zruší. Změna rozhodnutí nezasahuje do právních vztahů třetích osob a jejich právní poměry se řídí pravomocným rozhodnutím proti kterému byla podána žaloba pro zmatečnost.

26

4. Vykonatelnost rozhodnutí Vykonatelnost rozhodnutí lze uvést jako souhrn určitých presumpcí, za kterých je možno nařídit výkon rozhodnutí. Rozhodnutí, která vykonatelná být mohou a jsou, se nazývají tituly pro výkon rozhodnutí (exekuční tituly). Teoreticky vykonatelná rozhodnutí ovšem ještě neznamenají praktickou vykonatelnost rozhodnutí. Bez možnosti

praktického donucení

účastníka

ke splnění povinnosti

vycházející

z rozhodnutí soudu ztrácí vykonatelnost svůj význam. Ustanovení občanského soudního řádu o vykonatelnosti se týkají všech druhů rozsudků, tj. na plnění, určovacích i statusových. Podmínky vzniku a účinků vykonatelnosti jsou však rozdílné podle toho o jakém předmětu řízení se rozhodnutí vyslovuje. Vykonatelností rozhodnutí (§161 o.s.ř.) se rozumí to, že povinnost uloženou takovým rozhodnutím, lze vynutit i proti vůli účastníka, kterému byla uložena. Je-li touto povinností něco plnit (zaplatit peníze, vyklidit byt, postavit plot), ale tato povinnost nebyla splněna dobrovolně, může být vynucena soudním výkonem rozhodnutí (exekucí). Podle § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o.s.ř.. Základní podmínkou, aby mohl být nařízen a veden výkon rozhodnutí (exekuce), je existence rozhodnutí, jímž byla povinnému stanovena konkrétní povinnost k plnění, kterou povinný však dobrovolně nesplnil (tj. existence exekučního titulu, který musí splňovat podmínky materiální a formální vykonatelnosti). U rozsudků, kterými se neukládá žádná povinnost k plnění (ve věcech statusových, ve věcech určení práva), projevuje se vykonatelnost tím, že výrok takového rozsudku musí být už od jeho právní moci respektován těmi, pro které je závazný (např. že manželství je rozvedeno, že je nezletilé dítě osvojeno apod.). Vykonatelnost těchto rozsudků se projeví v tom, že se jejich obsah stává závazným a musí být plně respektován těmi, na něž se vztahují subjektivní meze právní moci. „Vykonatelnost statusových rozsudků se projevuje nadto tím, že soud je povinen oznamovat tato rozhodnutí orgánům státní správy. Zvláštní úprava, pokud jde o vykonatelnost, je stanovena pro rozsudky ukládající prohlášení vůle, a to přesto, že se i jimi ukládá povinnost plnění. Zákon stanoví, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují tato

27

prohlášení“.21 Není-li tedy v rozsudku uložena povinnost k plnění, stává se rozsudek vykonatelným současně s okamžikem, kdy nabyl právní moci. Lhůta jež je u rozsudku na plnění k splnění rozhodnutí určena se nazývá pariční lhůta. Tato lhůta je stanovena a to ve výší 15 dnů u povinnosti vyklidit byt a v ostatních věcech je tato lhůta 3 dny od právní moci rozsudku. Tyto lhůty je možné dle úvahy soudu prodloužit. V případě peněžitého plnění je možno plnit ve splátkách přičemž soud stanoví výši splátek a podmínky jejich splatnosti. Soud nemůže tyto lhůty zkrátit, takže v zásadě se rozhodnutí stává vykonatelným 3 dny po nabytí právní moci, vyjma vyklizení. Formální vykonatelnost rozhodnutí souvisí s jeho právními účinky: jen vykonatelné rozhodnutí je způsobilé stát se předmětem (nuceného) výkonu. Rozlišujeme vykonatelnost po formální a materiální stránce.

4.1 Vykonatelnost po formální stránce „Formální složka vykonatelnosti (formální vykonatelnost) je určením, kdy (časově) je exekuční titul vykonatelný“.22 Otázky formální vykonatelnosti exekučního titulu jsou upraveny v rámci právních předpisů, na jejichž základě jsou

pak tyto

exekuční tituly vydávány. Zabýváme-li se formální vykonatelností u rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, zjišťujeme, že právní úprava pro vykonatelnost rozsudků, usnesení a platebních rozkazů se od sebe odlišuje. U rozsudků je základem formální vykonatelnosti ustanovení § 161 odst. i o.s.ř.. Toto ustanovení přisuzuje rozsudku vykonatelnost, jakmile uplyne lhůta k plnění. Zásadně platí (§ 160 o.s.ř.), že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba tuto povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Z tohoto ustanovení však existují i výjimky. Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění vůbec (například u rozsudků určovacích), stávají se tyto rozsudky vykonatelné v okamžiku, kdy nabyly právní moci (§ 161 odst. 2 o. s. ř.); na druhou stranu, tyto rozsudky nejsou exekučním titulem. To samé lze říci o rozsudcích, které ukládají prohlášení vůle (např. rozsudky ukládající povinnost uzavřít budoucí smlouvu podle § 50a odst. 2 ObčZ.). Tyto rozsudky v okamžiku své právní moci přímo na základě ustanovení § 161 odst. 3 nahrazují projev vůle, o který v dané věci šlo. 21

Jaruška Stavinohová, Petr Hlavsa – Civilní proces a organizace soudnictví, DOPLNĚK 2003 str. 407 http://www.skriptar.cz/ob-ansk-pr-vo-meritum-aspi-/565

22

28

„Formální vykonatelnost rozsudku bývá většinou prostřednictvím lhůty k plnění navázána na právní moc rozsudku. Právní moc je sice pravidelným předpokladem vykonatelnosti rozsudku, nicméně není jejím předpokladem nutným“.23 V některých případech se může u rozsudku uplatnit institut předběžné vykonatelnosti (§ 162 o.s.ř.). Zákon přímo ukládá předběžnou vykonatelnost rozsudkům odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku. Předběžnou vykonatelnost může soud vyslovit ve výroku rozsudku a to v případě, že by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. Formální vykonatelnost u snesení je upravena v ustanovení § 171 o.s.ř. Lhůta k plnění nepočíná běžet ode dne právní moci usnesení, ale ode dne doručení usnesení povinnému. Po formální stránce zásadně platí, že vykonatelný je platební rozkaz nebo rozsudek, který nabyl právní moci a lhůta ke splnění povinnosti, která v něm byla stanovena, již uplynula.

Některá rozhodnutí, určovací, o osobním stavu a procesní usnesení jsou pojmově nevykonatelná. „Soudní praxe opakovaně a konstantně dospěla k závěru, že rozhodnutí ukládající vydat nemovitou věc jsou vzhledem k nepřenositelnosti nemovitých věcí (pozemků a staveb spojených se zemí pevným základem) zásadně nevykonatelná. Tak již ve stanovisku uveřejněném pod č. 53/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo konstatováno, že zní-li výrok na „vydání nemovitosti,“ není tu žádná jistota, co má vlastně být provedeno. Chce-li žalobce, aby žalovaný přestal užívat nějakou nemovitost, musí proto žalovat na její vyklizení, protože výrok ukládající vydat nemovitost je nevykonatelný (prostě ji nejde sebrat a odnést žalobci, protože je prostě nemovitá).“

24

Případně nedostatečná konkretizace rozhodnutí soudu o vyklizení nemovitosti postrádá možnost vykonatelnosti, jelikož bez přesné specifikace objektu nelze toto vykonat. V těchto případech dochází k nedostatku materiální vykonatelnosti rozhodnutí. Není-li v soudním rozhodnutí lhůta pro vykonání rozhodnutí, má se podle zákona §261a) odst. 2 o.s.ř. za to, že povinnost je třeba splnit do tří dnů a jde-li o vyklizení bytu, tak do patnácti dnů. „Pokud však byl soud požádán o výkon rozhodnutí správního orgánu, přičemž v tomto rozhodnutí údaj o lhůtě ke splnění povinnosti chybí, zmíněná 23

http://www.skriptar.cz/ob-ansk-pr-vo-meritum-aspi-/565 Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 309

24

29

fikce neplatí a rozhodnutí je třeba považovat v takovém případě za nevykonatelné (k tomu i judikát zveřejněný pod č. 78/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ 25

4.2 Vykonatelnost po materiální stránce Materiální vykonatelnost rozhodnutí znamená, že rozhodnutí lze skutečně vykonat. Nelze např. vykonat rozhodnutí, přikazující někomu vydat věc, kterou už nemá nebo která byla zničena. Výkon takového rozhodnutí je nemožný a nikdo nemůže být postižen za to, že materiálně nevykonatelné rozhodnutí nesplní. „Má-li být exekuční titul po materiální stránce vykonatelný, musí ve svém výroku obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, jakož i přesné vymezení práv a povinností k plnění. Exekuční titul, který tyto náležitosti nemá, není vykonatelným a nemůže být podkladem pro nařízení exekuce. Bude-li exekuce přesto nesprávně nařízena, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastavena“.26 Výkon rozhodnutí může být nařízen jen pro rozhodnutí v právní moci a se splněnými podmínkami pro vykonatelnost. Výkon rozhodnutí může být však nařízen jen pro splatné pohledávky. Příkladem uvádím,

že výkon rozhodnutí přikázáním jiné

peněžité pohledávky nelze nařídit pro výživné, které se stane splatným teprve v budoucnu ( k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 2 Cdo 1537/97, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, roč. 2000 pod č. 21). Je tomu tak proto, že výkon rozhodnutí lze nařídit zásadně jen k vydobytí pohledávek, které se staly splatnými do vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Toto platí všeobecně a to až na jednu výjimku a to výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, je-li vykonáváno rozhodnutí přiznávající právo na opětující se dávky. Ustanovení § 284 odst. 2 o.s.ř., jež tuto výjimku zakotvuje, se u ostatních způsobů výkonu neuplatní (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 6. 1969, sp. zn. 2 Cz 18/69, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, roč. 1970 pod č. 66). Okolnost, že § 312 odst. 1 o.s.ř. umožňuje postižení pohledávky povinného splatné teprve v budoucnu, na tom nic

25

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 310 26 http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/vykonatelnost-exekucniho-titulu-52564.html?mail

30

nemění, ani tuto pohledávku nelze výkonem rozhodnutí postihnout, jestliže se teprve v budoucnu stane splatnou pohledávka oprávněného.

4.3 Nevykonatelná rozhodnutí Rozhodnutí v nalézacím řízení, která nejsou vykonatelná – není tu možnost vynutit splnění povinností v nich obsažených

proti vůli těch, jimž byly uloženy.

Některá rozhodnutí jsou nevykonatelná již pojmově. Nic nikomu neukládají. Příkladem může být rozvod manželství. Právní moci rozvodu manželství dochází k zániku manželství a není co vykonávat. „Ustanovení §161 odst. 3 o.s.ř. pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle toto prohlášení ve skutečnosti nahrazují. Okamžikem právní moci je tedy požadovaná smlouva uzavřena, a ačkoli je žalovanému uložena povinnost ji uzavřít, dokonce takovou povinnost ani nemůže splnit, a to i kdyby stokrát chtěl (nikdo totiž nemůže uzavřít smlouvu, kterou již uzavřel. Rozsudek, jímž se ukládá prohlášení vůle (například povinnost uzavřít smlouvu) tedy nemůže být titulem pro výkon rozhodnutí a nelze dokonce ani hovořit o jeho vykonatelnosti“.27

4.4 Rozhodnutí předběžně vykonatelná Rozsudky tzv. předběžně vykonatelné. Jedná se o rozsudky odsuzující k placení výživného, dále rozsudky odsuzující k zaplacení pracovní odměny (jejíž splatnost nastala v posledních třech měsících před vyhlášením rozsudku). Výživným rozumíme všechny druhy výživného podle zákona o rodině (tedy mezi dětmi a rodiči, manžely, rozvedenými manžely). Rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou podle § 162 odst. 1 o.s.ř. předběžně vykonatelné. Podle § 160 odst. 2 o.s.ř., odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými. „Jestliže předběžně vykonatelné rozsudky lze vykonat bez ohledu na právní moc, splatnost první v budoucnu splatné dávky výživného nastává však nejdříve po doručení písemného vyhotovení rozsudku povinnému účastníkovi. Tomuto závěru neodporuje ani ustanovení § 160 odst. 4 o.s.ř., podle kterého u rozsudků předběžně 27

Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 306

31

vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit; u rozsudků odsuzujících k opětovnému plnění v budoucnu splatných dávek totiž lhůtu k plnění (obecně stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř.) nahrazuje stanovení podmínek pro splatnost jednotlivých dávek“.28 „Za pracovní odměnu se pokládá plat, mzda, odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměna za pracovní pohotovost, ale i náhrada mzdy za dovolenou, práci ve svátcích, při překážkách v práci i náhrada mzdy poskytovaná při neplatném rozvázání pracovního poměru“.29 Druhým případem předběžně vykonatelných rozsudků jsou ty, u nichž to soud k návrhu žalobce sám ve výroku rozsudku stanoví, podmínkou však je že účastníkovi jinak hrozí nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.

4.5 Doložka právní moci a vykonatelnosti Aby mohlo být již vydané rozhodnutí uplatněno v jiném řízení, nebo aby mohl být nařízen jeho výkon, nepostačuje aby navrhovatel předložil písemné vyhotovení rozhodnutí se všemi jeho náležitostmi, ale je třeba prokázat, že toto rozhodnutí je vykonatelné. K tomu slouží vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti přímo na stejnopise rozhodnutí. „Doložka mívá podobu otisku razítka s malým kulatým státním znakem a se třemi kolonkami, do nichž se vepisuje a) datum právní moci, b) datum vykonatelnosti a c) datum vyznačení doložky (existují i omezené verze razítka, kde je uvedeno pouze datum právní moci nebo datum vykonatelnosti)“.30 Z povahy věci vyplývá, že právní moc a vykonatelnost jsou ve své podstatě vždy relativní, tzn. mohou být posuzovány jen z hlediska konkrétního výroku rozhodnutí a má-li rozhodnutí několik výroků, je třeba posuzovat právní moc a vykonatelnost každého výroku zvlášť.

Tento způsob vyznačování právní moci a vykonatelnosti je tudíž nedostatečný a může způsobovat komplikace např. za situace, že byl odvoláním napaden jen některý z výroků, nebo jen některá jeho část. Příkladem, pokud osoba, která je výrokem rozhodnutí zavázána k plnění ve výši 100 000,- Kč a odvolá se do výše 50000,- Kč tak 28

http://www.fsi.cz/index.php?page=clanek&lang=cz&id=43ee47f85633b Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. str. 230 30 http://iuridictum.pecina.cz/w/Rozhodnut%C3%AD 29

32

nastane situaci, že po uplynutí lhůty k podání odvolání, nabude právní moci výrok jen do výše 50 000,- Kč. V případě, že odvolací soud uzná výrok jen z části, tak se již výrok který nabyl právní moci povýší o část, kterou odvolací soud odvolateli neuznal. Je-li na rozhodnutí vyznačena jediná doložka, znamená to, že jsou (plně) pravomocné a vykonatelné všechny výroky rozhodnutí, a to vůči všem. Datum, které je v doložce vepsáno, neznamená datum skutečné právní moci nebo vykonatelnosti, ale datum, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným nebo vykonatelným vůči všem účastníkům.

Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti, případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., § 261 odst. 2, 3 o. s. ř.). Soudní praxe je jednotná v tom, že záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí, nemá povahu rozhodnutí, jímž by byl exekuční soud vázán, a že doložka vykonatelnosti, kterou je opatřen stejnopis rozhodnutí, případně návrh na nařízení exekuce má charakter veřejné listiny podle ustanovení § 134 o. s. ř. (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 409/2003, nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 138/2000).

K posouzení vykonatelnosti rozhodnutí slouží listiny, jak již jsem zmínil mající povahu listin veřejných, a to doložka právní moci, kterou je stejnopis rozhodnutí opatřen, a v případě pochybností doručenka, jež je součástí nalézacího spisu. V případě, že soud dojde k závěru, že rozhodnutí je exekučním titulem, na základě listin které tuto skutečnost v nich potvrzují je na povinném, aby prokázal opak, jinak řečeno, povinného zatěžuje povinnost tvrdit a ke svým tvrzením navrhovat důkazy v případě, že namítá obsahovou nesprávnost uvedených listin. Předložení stejnopisu soudního rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, opatřeného potvrzením o vykonatelnosti vystaveným soudem, který rozhodnutí vydal, nebrání soudu, který má rozhodnout o nařízení výkonu rozhodnutí, aby před nařízením výkonu rozhodnutí – zejména k námitce povinného –

33

správnost tohoto potvrzení sám prověřil.

4.5.1 Vadná doložka právní moci Situace, kdy je na rozhodnutí vyznačena doložka právní moci, ačkoliv rozhodnutí není doposud pravomocné není neobvyklou záležitostí. Stává se to v případech, kdy některému z účastníků, který podal opravný prostředek bylo doručováno na adresu, kde již nebydlel a pošta na vrácené zásilce tuto skutečnost nevyznačila. Soud v tomto případě uplatnil právní domněnku, že se účastník na uvedené adrese zdržoval a rozhodnutí soudu pouze nepřebral a uplatnil tak právní fikci náhradního doručení, a po uplynutí odvolací lhůty vyznačil na rozhodnutí doložku právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Nastane-li stav, že podkladový rozsudek nebyl řádně doručen povinnému, např. z důvodu že rozsudek nebyl doručován na adresu trvalého pobytu, ale na adresu kterou povinný označil v řízení jako místo svého podnikání a pak z následujícího postupu pošty a soudu dojde k vyznačení vykonatelnosti rozsudku tak doložka vykonatelnosti, kterou je opatřen, není správná. Tento rozsudek tak není formálně vykonatelný a nejsou proto splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V takovémto případě je nutné vycházet z faktu, že doložka právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, není sama o sobě rozhodnutím, ale jen osvědčením právní skutečnosti, takže ji nelze napadat opravnými prostředky. Účastník jenž je dotčen chybně vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí může buď požádat o její zrušení nebo postupovat tak jako by dané doložky nebylo a napadnout dané rozhodnutí jako by bylo nepravomocné opravným prostředkem. Pak je již na soudu, aby posoudil jako předběžnou otázku, zda byla doložka právní moci a vykonatelnosti vyznačena v souladu se zákonem. Pokud dospěje k závěru, že tomu tak bylo danou vadnou doložku zruší a projedná případně podaný opravný prostředek.

34

4.6 Vykonatelnost a doručování Vykonatelnost rozhodnutí je zásadně vázána na řádné doručení rozhodnutí povinnému. Právě sem soud bude v případě námitek povinného směrovat svou pozornost a je povinen prověřit, zda potvrzení o vykonatelnosti je věcně správné, resp. zda podkladové rozhodnutí je skutečně vykonatelné. Při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, soud vychází ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, které provedl buď sám nebo prostřednictvím soudu dožádaného. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nejde o dokazování, soud při něm postupuje podle ustanovení § 122 a následující o.s.ř. přiměřeně (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod č. 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

35

5. Některé druhy rozhodnutí a řízení v souvislosti s uplatněním právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. V této kapitole se pokusím nastínit podmínky nabývání právní moci a možnosti vykonatelnosti v různých druzích rozhodnutí a typů řízení. Budu se věnovat jak spornému řízení tak právní moci a vykonatelnosti, která je možná i za podmínek, kdy zúčastněné strany v dané věci sporu nemají, ale konsenzem se zaváží, že za určitých skutečností, daných nesplněním povinností jedné ze stran, může druhá strana bez nalézacího řízení požadovat vykonatelnost daného závazku. Samozřejmě v případech kdy je takový závazek vykonatelný.

5.1 Rozsudek na plnění Žaloby na plnění. Jedna se o žaloby v případech, kdy určitá skutečnost měla být splněna a nestalo se tak, případně byla tato skutečnost porušena. Předmětem plnění může být: dare (něco dát), facere (něco konat), omittere (něčeho se zdržet), pati (něco strpět). Žaloby o plnění povinnosti, jsou žaloby, které směřují k vydání rozhodnutí, jimiž je stanovena vykonatelná povinnost žalovaného, kterou žalovaný dobrovolně nesplnil. Kritériem je obsah petitu. Stanovená povinnost musí odpovídat povinnostem, které jsou stanoveny v hmotněprávním předpisu (reparace). Vydané rozhodnutí má deklaratorní povahu. Pro příklad jsem si vybral žalobu na plnění v němž se jedná o plnění ne jednoho dlužníka, ale více solidárních dlužníků. Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno nebo účastníky dohodnuto, a vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má vůči témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich (§ 511 odst. 1 ObčZ). Věřitel není povinen žalovat všechny solidární dlužníky, aby se pak se svým nárokem mohl obracet na všechny solidárně zavázané dlužníky, ale postačí, když podá žalobu i jen proti jednomu či několika z nich, přičemž pohledávku proti ostatním může uplatnit i později samostatnou žalobou. Rozsudek platí vždy mezi věřitelem a tím spoludlužníkem, který byl žalován. Ve výroku rozhodnutí proti dalšímu spoludlužníku musí být pak stanovena jeho povinnost plnit společně a nerozdílně s dlužníkem proti kterému podal oprávněný žalobu a byl s ní úspěšný.

36

Rozhodnutím, které nabylo právní moci a ukládá jednomu z dlužníků povinnost plnit, závazek nezaniká. Proto dokud závazek trvá (nezanikl), může věřitel vést soudní, popř. exekuční řízení proti dalším solidárně zavázaným dlužníkům. Rozsudek na plnění vydaný proti jednomu ze solidárních dlužníků netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené, jak by se mohlo zdát, že vyplývá z charakteru materiální stránky vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí, pro řízení proti ostatním spoludlužníkům. V soudním řízení nejde nikdy na straně solidárních dlužníků o nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 o.s.ř.). „Každý ze solidárně žalovaných dlužníků jedná totiž v řízení sám za sebe a jeho procesní úkony nezavazují ostatní žalované (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Dokonce i v případě, kdy soud proti všem solidárním dlužníkům rozhodne jedním rozsudkem, nemusí rozhodnutí vyznít pro všechny stejně. Skutečnosti, na jejichž základě dochází k zániku závazku jinak než jeho splněním, totiž nepůsobí automaticky vůči všem dlužníkům“.31 Např. splynutí (§ 584 ObčZ) působí zánik závazku jen ve vztahu k tomu dlužníkovi, v jehož osobě splynulo právo s povinností. Taktéž pokud se jedná o prominutí dluhu (§ 574 ObčZ) vůči jednomu ze spoludlužníků, tak rovněž následně nemá vliv na povinnosti ostatních vůči věřiteli a nemění nic ani na vzájemném vypořádání mezi nimi. Totéž platí i při zániku závazku pro nemožnost plnění, která nastala na straně jednoho z dlužníků. Ani splatnost závazků jednotlivých solidárních dlužníků nemusí být totožná a závazek každého solidárně zavázaného dlužníka se také zvlášť promlčuje. Promlčecí doba běží ve vztahu ke každému ze spoludlužníků zvlášť. Je na místě zmínit, že platí, že rozsudek jež nabyl právní moci o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené (rei iudicatae) o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). „Je tomu tak proto, že rozsudek jež nabyl právní moci o žalobě na plnění v sobě zahrnuje, ať již výslovně nebo mlčky, kladné nebo záporné řešení otázky existence či neexistence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě jako žaloba určovací (k tomu. např. Handl, V. - Rubeš, J. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, Panorama Praha 1985, I. díl, str. 709, a v soudní praxi např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. ledna 1994, sp. zn. IV. ÚS 2/93, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České 31

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=19355&searchstr=32+Odo+529%2F2003

37

republiky, svazku 2, části II., pod číslem 5“.32 Naopak však platí, že při

projednávané věci je zajisté významné

to, že

rozsudek jež nabyl právní moci o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není § 80 písm. c) o.s.ř., nevytváří zásadně překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění § 80 písm. b) o.s.ř. vycházející ze stejného skutkového základu (ze stejného skutku), tuto překážku tvoří jen ve vztahu k nové žalobě na určení.

5.2 Směnečný (šekový) platební rozkaz „Podle ustanovení § 175 o.s.ř. pokud žalobce předloží prvopis směnky nebo šeku, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny, které jsou nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů od vydání tohoto směnečného (šekového) platebního rozkazu zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá“.33

Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Pokud soud žalobci návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhoví, tak následně soud nařídí jednání §175 odst.1 o.s.ř.. V případě, že žalovaný nepodá včas námitky nebo vezme-li je zpět, nabývá směnečný (šekový) rozkaz právní moci a má účinky rozsudku, jež nabyl právní moci. Pokud žalovaný podá námitky opožděně nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud tyto námitky odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn §175 odst.3 o.s.ř.. Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání. K námitkám později vzneseným však již přihlížet nebude. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu §175 odst.4 o.s.ř..

32

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=25464&searchstr=26+Cdo+540%2F2005 http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=37683&searchstr=29+Odo+63%2F2006

33

38

5.2.1 Vykonatelnost směnečného (šekového) platebního rozkazu Směnečný (šekový) platební rozkaz se stává (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání) vykonatelným – a má účinky rozsudku jež nabyl právní moci (§ 159, § 159a o.s.ř.). Těchto účinků nabývá uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu oprávněná nepodá včas námitky obsahující odůvodnění. Podáním takových námitek se v jimi vymezeném rozsahu odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě námitek, které jsou včasně podány a řádně odůvodněny, pak soud v řízení podle § 175 odst. 4 o.s.ř. rozhodne, že směnečný (šekový) platební rozkaz zůstává zcela nebo zčásti v platnosti, nebo že ho zrušuje a popřípadě v jakém rozsahu. Vysloví-li soud, že jej ponechává v platnosti, nabude směnečný platební rozkaz vykonatelnosti dnem, kdy rozsudek soudu o jeho ponechání v platnosti se stane vykonatelným. Zrušením směnečného platebního rozkazu v námitkovém řízení, právní mocí rozsudku určeného v nalézacím řízení končí.

Naopak námitky, které nebyly podány včas, případně nejsou odůvodněny, soud podle ustanovení § 175 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. odmítne. Tím z hlediska vyznačení potvrzení o právní moci (vykonatelnosti) nastane stav, jako kdyby námitky nebyly vůbec podány. Podkladové rozhodnutí si pak způsobilost být exekučním titulem zachovává, i když osoba k tomu oprávněná (žalovaný) jej námitkami napadla. Do doby než (nalézací) soud rozhodne tak, že námitky odmítne, nebo než věc projedná a rozhodne v námitkovém řízení podle § 175 odst. 4 o.s.ř., panuje stav nejistoty, zda suspenzivní účinky námitek skutečně nastaly. Soud výkonu rozhodnutí však musí v řízení, které nařízení výkonu předchází (a ostatně i v dalších stadiích vykonávacího řízení), dát najevo, zda je směnečný platební rozkaz vykonatelným titulem, neboť se zde jedná o věcný předpoklad nařízení výkonu rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

Pokud povinný proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, jehož stejnopis byl opatřen potvrzením o vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.) podal námitky, tak tím předpoklad pro nařízení výkonu rozhodnutí není dán a je pak nezbytné vyčkat rozhodnutí (nalézacího) soudu o tomto opravném prostředku, anebo otázku zda námitky, které obsahují odůvodnění byly podány včas, musí soud výkonu rozhodnutí

39

posoudit (procesně regulérním způsobem) sám ( k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25). Současně platí, že rozhodnutím (nalézacího) soudu o odmítnutí řádného opravného prostředku proti vykonávanému soudnímu rozhodnutí pro jeho opožděnost, je soud výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 254 odst. 1 o.s.ř. vázán a nemůže otázku včasnosti (v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí) znovu přezkoumávat. „Zásada vázanosti přitom platí i pro případy, že nalézací soud o námitkách, které považuje za včasné rozhodne věcně“.34 V případě, že soud shledá námitky žalovaného odůvodněnými, vydaný platební rozkaz zruší. Je přitom vázán kvantitativní stránkou námitek, tj. jejich rozsahem, v jakém žalovaný platební rozkaz napadl. Ustanovení § 175 o.s.ř. neupravuje účinky námitek podaných jen jedním nebo několika žalovanými, proti nimž byl vydán směnečný platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že námitkami se tento platební rozkaz neruší, nepřichází v úvahu analogické použití § 174 odst. 2 o.s.ř.. Účinky takto podaných námitek na právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu je pak třeba posoudit v závislosti na povaze společenství analogicky podle § 206 odst. 1, 2 o.s.ř.. Podá-li námitky některý ze samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o.s.ř.), mají tyto námitky účinky jen ve vztahu k tomu, kdo je podal, a v rozsahu, v jakém je podal. Z toho plyne, že vůči ostatním samostatným společníkům platební rozkaz nabude právní moci, a že soud ve vztahu k nim důvodnost uplatněných námitek posuzovat nemůže (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2000 pod poř. č. 90)

5.3 Vykonatelnost soudního smíru Jak vyplývá z ustanovení § 99 občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.), mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. „Smírem se proto rozumí dohoda, kterou mezi sebou uzavřou účastníci řízení a jejímž cílem je úprava jejich vzájemných práv a povinností“.35 Soudní smír je dohoda účastníků a to jen v případě, 34

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=41416&searchstr=20+Cdo+2994%2F2006 http://www.epravo.cz/top/clanky/vykonatelnost-soudniho-smiru-43701.html

35

40

pokud ji soud schválí. Soud tuto dohodu schvaluje usnesením. V případě schválení má smír účinky rozsudku jež nabyl právní moci. Schválením smíru toto řízení končí. § 171 o.s.ř. určuje za jakých podmínek se soudem schválená dohoda účastníků, tedy smír stává vykonatelným po formální stránce. Podle ustanovení § 171 o. s. ř. odstavce 1/ počíná běžet lhůta k plnění od doručení usnesení. V případě, že tato lhůta k plnění marně uběhne, stává se usnesení vykonatelným. Lhůta k plnění tak běží dle § 171 o.s.ř. odstavce 1 (až na výjimky uvedené v následujícím odstavci) od doručení soudního smíru účastníkovi, který se smírem k plnění zavázal. Z tohoto vyplývá, že nadále není podstatné zda bylo doručeno i druhému účastníkovi, respektive kdy nabyl právní moci. Jelikož schválený soudní smír nabývá právní moci doručením stejnopisu písemného vyhotovení smíru poslednímu z účastníků a to v případě, že už ho nelze dále napadnout odvoláním.. Aby tedy nabyl soudní smír (usnesení o schválení smíru) právní moci, musí být doručen všem účastníkům řízení, aby se stal vykonatelným stačí, aby byl doručen pouze tomu z účastníků řízení, který se zavázal plnění poskytnout

Výjimky, které mají za následek odklad počátku běhu lhůty k plnění. § 171 odst. 3 umožňuje započít běh lhůty až od okamžiku, kdy schválený smír nabyl právní moci. Soud však toto musí uvést přímo ve výroku usnesení o schválení smíru. Stejně tak může nastat běh lhůty pro plnění až nabytím právní moci usnesení o schválení smíru a to v případě, že si tak strany v rámci své dohody ujednaly. Soudní smír (tím míněno usnesení o schválení smíru) se v případech, že nebudou uplatněny výše zmíněné výjimky stává vykonatelným uplynutím lhůty k plnění. „Ta počíná běžet od doručení tomu z účastníků, který se smírem k plnění zavázal. Vykonatelnost soudního smíru proto není obecně vázána na právní moc usnesení, kterým soud o schválení smíru rozhodl“.36

5.4 K podmínkám vykonatelnosti notářského zápisu Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podle ust. § 71 písm. a) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád dále jen NŘ) je veřejnou listinou. Tuto listinu je oprávněn sepsat pouze notář. Žádost notář sepisuje z podnětu věřitele či dlužníka a to za přímé účasti obou těchto stran. Obsahem notářského zápisu 36

http://www.epravo.cz/top/clanky/vykonatelnost-soudniho-smiru-43701.html

41

se svolením k vykonatelnosti je v podstatě dohoda účastníků (tj. věřitele a dlužníka). Na jejímž základě se dlužník zaváže splnit svůj dluh (nebo jiný nárok věřitele) vyplývající z uzavřené smlouvy. V této dohodě zároveň svolí, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a to v případě, že svou povinnost řádně vůči věřiteli nesplní.

V případě, že dlužník své povinnosti, ke kterým se v této dohodě zavázal, skutečně nesplní a neuhradí dlužné plnění, může věřitel podat na základě této listiny návrh na nařízení exekuce na majetek dlužníka. Návrh podává k místně příslušnému okresnímu soudu. Soud pak již na základě tohoto návrhu může v zákonné lhůtě 15 dní usnesením nařídit exekuci na majetek dlužníka. „Za sepsání notářského zápisu náleží notáři odměna, jejíž výše se řídí vyhláškou č. 196/2001 Sb. Stanoví se podle sazby odměny za úkon či úhrn úkonů notářské činnosti určené pevnou částkou nebo procentuálně z tarifní hodnoty, za kterou se považuje hodnota předmětu úkonu. Výše odměny za sepsání notářského zápisu je nicméně mnohem menší než soudní poplatek a zejména náklady právního zastoupení v řízení u soudu“.37

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není soudním rozhodnutím, nemá tedy proto účinky právní moci a není možno se proti němu odvolat či podat nějaký jiný opravný prostředek. Hlavní výhoda notářského zápisu se svolení k vykonatelnosti spočívá v tom, že zákon tuto listinu řadí mezi exekuční tituly, tedy listiny, na základě kterých může soud, za předpokladu splnění zákonných podmínek nařídit exekuci na majetek dlužníka. Je tedy exekučním titulem dle § 274 odst. 1 písm. e) o.s.ř.. Dalším jeho charakteristickým znakem je jeho dobrovolnost. Dlužník nemůže být k sepsání takovéhoto zápisu nucen. Je to tedy jeho projev dobré vůle ve prospěch jistoty zajištění závazku věřitele.

5.5 Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti Ustanovení § 78 písm. a) Exekutorského řádu (dále jen EŘ) opravňuje exekutora k sepisování tzv. exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti, které pak v 37

http://www.penize.cz/18442-jak-efektivne-rychle-a-levne-zajistit-splaceni-dluhu

42

souladu s § 40 odst. 1 písm. d) EŘ mohou být exekučními tituly, na základě kterých bude provedena exekuce bez nutnosti absolvování nalézacího řízení za účelem získání exekučního titulu. „Exekutorský zápis sepsaný dle § 78 písm. a) EŘ lze podřadit ustanovení § 274 písm. h) o.s.ř., a proto může být exekučním titulem i pro výkon rozhodnutí vedený podle občanského soudního řádu. Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti lze podle čl. 57 nařízení Rady ES č. 44/2001 (dále jen Nařízení) vykonat i v jiných státech Evropské unie, pokud k němu bude připojeno osvědčení uvedené v příloze VI tohoto nařízení“.38 Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti zavazuje jednoho účastníka vůči nároku účastníka druhého. V případě že závazek nebude splněn řádně a ve stanovené lhůtě, svoluje účastník jež je s plněním v prodlení k tomu, že bez dalšího řízení podle exekutorského zápisu může být nařízen a proveden výkon rozhodnutí či exekuce. Podmínkou, aby exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti podle § 78 písm. a) EŘ. mohl být exekučním titulem ve výkonu rozhodnutí či exekuci, je jeho obsahová úplnost. Exekutorský zápis musí obsahovat dohodu zahrnující všechny náležitosti uvedené v § 78 písm. a) EŘ, které jsou dále konkretizovány v § 79 odst. 2 a 4, popřípadě v § 79 odst. 3 a musí také obsahovat náležitosti kladené § 79 odst. 1 na obsah každého exekutorského zápisu, tedy i toho, kterým exekutor osvědčuje skutkové děje podle § 77. Jenom za předpokladu, že jsou splněny výše uvedené podmínky, stává se exekutorský zápis nejenom veřejnou listinou podle § 79 odst. 7 EŘ, ale i exekučním titulem dle § 40 odst. 1 písm. d) EŘ nebo § 274 písm. h) o.s.ř.. Nedostatky exekutorského zápisu nemohou být nahrazovány postupem podle § 40 odst. 2 a 3 EŘ. „Není-li tedy v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti uvedena lhůta k plnění či poměr, ve kterém jsou účastníci povinni plnit dělitelné plnění, nelze exekuci takového exekutorského zápisu nařídit a návrh na nařízení exekuce bude zamítnut“.39 Pozornost musí exekutor hlavně věnovat popisu skutečností, na kterých se pohledávka či nárok zakládá a předmětu plnění, aby exekutorský zápis jako exekuční titul netrpěl nedostatky materiální vykonatelnosti, a následně pak v důsledku těchto nedostatků by pak návrh na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí exekutorského

38

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/art_3771/exekutorsky-zapis-se-svolenim-kvykonatelnosti.aspx 39 http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/art_3771/exekutorsky-zapis-se-svolenim-kvykonatelnosti.aspx

43

zápisu mohl být zamítnut. Obsahem exekutorského zápisu nemusí být ve všech případech jen nároky vyplývající z dvoustranných právních úkonů, ale mohou jím být i nároky např. z náhrady škody či bezdůvodného obohacení. Exekuční řád v § 78 písm. a) rozlišuje pohledávky jako nároky z dvoustranných právních úkonů a jiné nároky, které vyplývají ze závazkových vztahů. Nejedná se však jen o tzv. smluvní (kontraktní) závazkové vztahy, ale i závazkové vztahy z protiprávních úkonů (tzv. deliktní závazky). Mezi tyto závazkové vztahy z protiprávních úkonů zařazujeme jak závazky z odpovědnosti za způsobenou škodu, tak i závazky z bezdůvodného obohacení.

„Exekutor samozřejmě nezkoumá, zda osoba oprávněná má skutečný nárok na předmět plnění, který je obsahem exekutorského zápisu, a v souladu s ustanovením § 79 odst. 4 náležitosti dohody uvede v zápisu podle shodného prohlášení účastníků úkonu“.40 Exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný pouze s dlužníkem nelze použít a následně vést exekuci přímo proti ručiteli či manželu povinné osoby. Aby bylo možno vést exekuci vůči těmto osobám musí jako osoby povinné uvedené ve stejném či jiném exekutorském zápisu prohlásit, že svolují k přímé vykonatelnosti zápisu i proti jejich osobám. Dle § 32 odst. 1 a 2 EŘ odpovídá exekutor za škodu, kterou způsobí tím, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti nesplňuje požadavky dané zákonem.

5.6 Vykonatelnost platebního výměru S platebním výměrem se setkáváme v daňovém řízení. Je to jedna z forem rozhodnutí finančního úřadu vůči poplatníkovi. Jedná se asi o nejčastější formou rozhodnutí. Je s ním spojená povinnost zaplatit daň. Na rozdíl od většiny ostatních rozhodnutí mimo toto právní odvětví, mají platební výměry takzvanou okamžitou vykonatelnost. To znamená, že ačkoliv rozhodnutí ještě není v právní moci (lze tedy proti nim podat odvolání), jsou již vykonatelná. „Tato skutečnost se fakticky projevuje tak, že správce daně (finanční úřad) po vydání platebního výměru a uplynutí lhůty plnění v něm obsažené může okamžitě 40

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/art_3771/exekutorsky-zapis-se-svolenim-kvykonatelnosti.aspx

44

přistoupit k exekuci, nezaplatí-li dlužník (poplatník) dobrovolně sám. Tedy nezávisle na tom, zda poplatník může podat odvolání, či zda odvolací řízení stále probíhá“.41 V případě, že poplatník odvolání podává, musí tak učinit ve lhůtě 30 dnů ode dne následujícího po dni doručení rozhodnutí finančního úřadu. Odvolání podává prostřednictví finančního úřadu jež rozhodnutí, proti němuž podává poplatník odvolání, vydal. O odvolání bude rozhodovat úřad nejblíže nadřízený správci daně jež napadené rozhodnutí vydal. V převážné většině případu se jedná o Finanční ředitelství. Po ukončení odvolacího řízení nejsou v zákoně dány žádné konkrétní lhůty. Odvolací orgán má povinnost o odvolání rozhodnout do vypršení prekluzivní lhůty (jež činí 3 roky) pro vyměření daně. Pro příklad u platebního výměru vydaného na základě daňové kontroly počíná běžet od konce roku, v němž úřad začal daňovou kontrolu fakticky provádět. Jelikož každý platební výměr musí nabýt právní moci do konce prekluzivní lhůty, v jejímž rámci lze daň vyměřit či doměřit. Rozhodnutí je v právní moci, nelze-li proti němu uplatnit řádný opravný prostředek či došlo-li k ukončení odvolacího řízení. Pokud by tedy nastal stav, že lhůta uplynula před nabytím právní moci, nebyla by již daň vyměřena v souladu se zákonem, nýbrž v rozporu s ním. V případě, že poplatník není spokojen s výsledkem odvolání, může se svých práv domáhat soudní cestou. Příslušnou žalobu podává k místně příslušnému krajskému soudu v rámci správního soudnictví.

5.7 Vykonatelnost rozhodčího řízení v ČR Úvodem krátce obecně o rozhodčím řízení a pak konkrétně k vykonatelnosti rozhodčího řízení v ČR. Rozhodčí řízení je způsob řešení majetkových sporů, jehož základní úprava je obsažena v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Základním východiskem pro rozhodování majetkových sporů rozhodci je rozhodčí smlouva, resp. rozhodčí doložka, která je uzavřená v souladu s ustanoveními zákona o rozhodčím řízení v platném znění.. Tato dohoda mezi stranami musí mít písemnou formu. V rozhodčím řízení se dle ust. § 2 zák. č. 216/1994 Sb. nemohou řešit: spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí, spory vyvolané prováděním konkurzu nebo vyrovnání a dále nesporná řízení. Rozhodčí řízení se 41

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/dane-ucetnictvi/danove-rizeni-brante-se-soudu/1000465/47124/

45

projednává obdobně jako soudní žaloba a jejím výsledkem je rozhodčí nález. Rozhodnutí rozhodce, které má účinky pravomocného rozsudku je tak řádným exekučním titulem tj. podkladem pro výkon rozhodnutí podle o.s.ř..

„V rozhodčím řízení je možné řešit různé majetkové spory tj. obchodní a osobní situace, nejen spory o zaplacení, ale i nejrůznější pře o majetek a plnění (spory ze směnek, faktur, škody apod.)“.42 Rozhodčí řízení je v těchto případech plnohodnotnou alternativou soudního řízení. Rozhodčí řízení zajišťuje účastníkům rychlý proces, jež je dnes považován za jednu z podstatných výhod arbitrážního řízení, zaměřený na ochranu práv, přičemž arbitr (synonymum slova rozhodce), spor rozhoduje na základě zásad hmotného práva a přiměřeně podle občanského soudního řádu. V rozhodčím řízení je možno uzavřít i smír mezi stranami a to vzájemnou dohodou o smíru. Pokud strany smír uzavřou, nabývá váhy pravomocného rozsudku a v případě neplnění je exekučně vykonatelný. Další podstatnou výhodou je, že rozhodčí nález je snáze vykonatelný, než rozsudek či usnesení soudu ve vztahu k zahraničí, jelikož New Yorská úmluva z roku 1958 umožňuje uznání a výkon rozhodčích nálezů ve více než 130 státech světa. Proti rozhodčímu nálezu, kterým končí rozhodčí řízení, není zpravidla možné odvolání, čímž nedochází k suspenzivním účinkům odvolání, vůči právní moci dotčeného rozhodčího nálezu. Přičemž rozhodčí nález nabývá právní moci doručením stranám sporu a je soudně vykonatelný. O doručení rozhodčího nálezu a k jeho pravidlům již bylo pojednáno v jedné z předchozích kapitol.

Odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu V první řadě vystává otázka zda lze postupovat analogicky podle ustanovení. § 235c o.s.ř. dle něhož může soud v případě, že je pravděpodobné že žalobě bude vyhověno, nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve věci. Postup podle citovaného ustanovení o.s.ř. však v případě rozhodčího řízení není přípustný a to z důvodu, že zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů se použije jako úprava speciální (lex specialis) k úpravě obecné (lex generalis) v o.s.ř.. „Institutem odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu je totiž prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Jde tedy nepochybně o institut zcela 42

http://www.sdruzenispcr.cz/rozhodci_rizeni.htm

46

mimořádný jenž výrazně zasahuje do práv oprávněného při uplatnění nároku na vykonatelnost pravomocného rozhodnutí rozhodce“.43 Odklad vykonatelnosti je však vázán na existenci důvodu ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 zákona 216/1994 Sb. Podmínkou není předběžné posouzení toho, zda jsou důvody pro zrušení nálezu alespoň částečně osvědčeny. Takže příslušný soud nemůže zkoumat existenci důvodů pro zrušení ani jako otázku prejudiciální (předběžnou). Dle § 32 odst. 2 zákona. 216/1994 Sb. Podání návrhu podle odst. 1 (návrh na zrušení rozhodčího nálezu) nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost, kterou podá povinný může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma. Předpokladem, aby soud odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu je, že povinný dostatečně jasně a spolehlivě prokáže dostatečně závažnou újmu, která mu neprodlenou vykonatelností nálezu hrozí. Posuzování relevantnosti takovéto hrozby je však věcí velice složitou a nejednoznačnou a bude záležet na konkrétním soudci, jež bude věc rozhodovat. Ze soudní praxe lze mít za to, že navrhovatel by měl předložením dokladů o hospodaření společnosti, přehledem splatných závazků nebo seznamem pohledávek či přehledem zaměstnanců prokázat, že právě těmto hrozí neprodleným výkonem rozhodnutí závažná újma. Není však jednoznačné zda i důvod, který by vedl k likvidaci společnosti může být důvodem pro odepření výkonu rozhodnutí, kterého se oprávněný domáhá na základě pravomocného rozhodnutí.

43

http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078260-18321110-F00000_d-evropsky-exekucni-titul

47

6. Vykonatelnost cizích rozhodnutí (v rámci Evropského společenství) Úvodem je třeba zdůraznit, že na rozdíl od českých předpisů mezinárodního práva soukromého (včetně dvoustranných smluv o právní pomoci) Úmluva (Bruselská úmluva z roku 1968 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) i Nařízení (Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) rozlišují mezi vykonatelností cizího rozhodnutí, resp. rozhodnutím o jeho vykonatelnosti (tzv. exequatur) a výkonem samotným. „Vykonatelnost rozhodnutí je upravena Úmluvou, resp. nařízením, výkon rozhodnutí jako takový podléhá právnímu řádu státu, na jehož území má být rozhodnutí vykonáno. Pravidla pro vykonatelnost soudních rozhodnutí mezi členskými státy jsou obsažena v druhé části hlavy III, tedy v článcích 38 až 52 nařízení a 31 až 45 Úmluvy“.44 Smyslem nařízení i Úmluvy je vytvořit takové podmínky, aby vykonatelnost cizího rozhodnutí nebyla přespříliš složitá a zároveň zaručovala ochranu straně proti níž výkon rozhodnutí směřuje.

V případě, kdy má být soudní rozhodnutí vykonáno v jiném členském státě, kde má být rozhodnutí vykonáno, je třeba u příslušného soudu v tomto státě požádat o prohlášení, že cizí soudní rozhodnutí je vykonatelné (tzv. řízení exequatur). Na takovýto případ se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Obsahuje pravidla výkonu v jiném členském státě. V platnost vstoupilo dne 1. března 2002. „V porovnání s Bruselskou úmluvou z roku 1968, kterou nahrazuje, zjednodušuje toto nařízení postup pro možnost prohlášení, že soudní rozhodnutí je vykonatelné v jiném státu. Toto nařízení je přímo použitelné, což znamená, že se na něj může u soudu každý spolehnout. Nevztahuje se na Dánsko, kde i nadále platí Bruselská úmluva“.45 Tento fakt týkajícího se výjimky Dánska znamenal problém v důsledném prosazování uznávaní soudních rozhodnutí v rámci Společenství a k 1.7. 2007 vstoupila 44

http://studuj.o106.com/materialy/mps/ostatni/vykonatelnost_rozhodnuti_dle_bruselu_i.doc http://ec.europa.eu/civiljustice/enforce_judgement/enforce_judgement_ec_cs.htm

45

48

v platnost dohoda uzavřena s Dánskem, že Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 se bude na Dánsko vztahovat, mimo výjimky v této mezinárodní smlouvě uvedené, a že vůči Dánsku v otázce této problematiky bude postupováno dle mezinárodního práva veřejného (ne komunitárního). Výše uvedené nařízení stanoví určité zásady pro vykonatelnost cizích soudních rozhodnutí v jiném členském státě. „Může jít o soudní rozhodnutí jakkoli označené, tj. nikoli nutně jen o rozsudek. Z povahy věci jsou vyloučena rozhodnutí procesní povahy. Uznatelné jsou za stanovených podmínek i veřejné listiny a soudní smíry“.46 Rozhodnutí vydané v jednom státě, kde již je vykonatelné bude vykonatelné v jiném státě, pouze v případě, že strana v tomto jiném státě, než ve kterém rozhodnutí již byla vykonatelnost přiznána, podá návrh u místně příslušného soudu tohoto státu na prohlášení vykonatelnosti. Příslušnost soudu je dána podle bydliště strany, vůči níž je výkon navrhován, nebo podle místa výkonu rozhodnutí. V případě, že soud na návrh jedné strany vydá prohlášení vykonatelnosti, musí být toto prohlášení doručeno druhé straně, která je oprávněna se vůči němu bránit pouze u soudu. Realitou ovšem zůstává, že ani Nařízení ani Úmluva neřeší procesní situaci, kdy rozhodnutí bylo již vykonatelné v cizím státě a je ve státě původu v odvolacím řízení úspěšně napadeno a buď změněno nebo zrušeno. „Tímto problémem se zabývá článek 46 nařízení tak, že reaguje na tento problém ve fázi odvolání proti prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí. Další fáze - vlastní výkon či stav po exekuci, již nespadá do rozsahu Úmluvy a byl by zřejmě posuzován národními normami“.47 Uvedu příklad rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu De Wolf v. Harry Cox, 47/76. Žalobce De Wolf byla belgická firma, která vymáhala na nizozemském odpůrci zaplacení částky 23 NLG (cca 360 Kč). Odpůrce částku nezaplatil. Soudní poplatek, který by souvisel s výkonem rozhodnutí však výrazně převyšoval částku, kterou měl odpůrce zaplatit. Mnohem ekonomičtější by bylo v tomto případě podat žalobu v téže věci u nizozemského soudu. V takovémto případě by se však jednalo o nahrazení výkonu cizího rozhodnutí novým původním národním rozhodnutím. Přípustnost tohoto postupu se stala otázkou pro Evropský soudní dvůr. Evropský soudní dvůr tento postup nepřipustil a to z důvodu, že není možné uznání cizího rozhodnutí nahradit novým rozhodnutím v téže věci, jelikož by se pak jednalo o 46

http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_321.htm http://studuj.o106.com/materialy/mps/ostatni/vykonatelnost_rozhodnuti_dle_bruselu_i.doc

47

49

věcné přezkoumání původního rozhodnutí, a to by bylo v rozporu s článkem 34 Úmluvy.

Ne ve všech případech musí být nutně cizí rozhodnutí uznáno a prohlášeno za vykonatelné. A to v případech, že je-li takové uznání v rozporu s veřejným pořádkem. Tímto se již zabýval Ústavní soud ČR, jež ve svém nálezu ÚS 709/05, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který se nezabýval námitkami dlužníka, že rozhodnutí je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu čl. 34 odst.1 Nařízení. Ústavní soud dovodil, že v rozporu s veřejným pořádkem je takový postup cizího soudu, který porušuje základní práva jednotlivce na spravedlivý proces, která jsou garantovaná v České republice. „V tomto případě se jednalo o to, že byl podán návrh na prohlášení vykonatelnosti italského platebního rozkazu. Italský soud vyznačil jeho právní moc a věcí se dále nezabýval, ačkoliv dlužník, česká právnická osoba, proti němu podal včas odpor“.48 Nebo taktéž v případě je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím nebo jestliže písemnost o zahájení řízení nebyla doručena v dostatečném časovém předstihu nebo jestliže se druhá strana nedostaví.

6.1 Evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky Je třeba taktéž zmínit nařízení č. 805/2004 o evropském exekučním titulu pro nesporné pohledávky (evropský exekuční titul), rozhodnutí považované za evropský exekuční titul může být vykonáno v kterémkoli členském státě Unie, aniž by bylo třeba zvláštního uznání zahraničního rozhodnutí. Evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky představuje vykonatelný titul v případech, kdy dlužník prokazatelně nepopírá svou peněžitou pohledávku a to co do jejího druhu i výše a věřitel získal proti dlužníkovi buď soudní rozhodnutí nebo jiný vykonatelný titul. Tento titul musí být založený na výslovném souhlasu dlužníka, jako například smír schválený soudem či ve formě adekvátní veřejné listiny. V případě veřejné listiny přichází v úvahu notářský zápis s přivolením dlužníka k přímé vykonatelnosti nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti. První případ, tedy rozhodnutí soudu tehdy, kdy dlužník pohledávku nerozporuje, je dán i v případě, jestliže se dlužník k řízení nedostaví nebo nereaguje na 48

http://www.wroclaw.so.gov.pl/grant2007/data/BrusselsI-CzechRepublic-CZ.doc

50

výzvu soudu. V tomto případě se postupuje jako by daný nárok uznal. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že pokud povinný chce zpochybnit nárok, musí tak učinit výslovně. „Je tedy zcela nedostatečné, jestliže dlužník sdělí (tak, jak se to v praxi někdy stává), že není schopen dostát svým závazkům (nebo dostát ihned) z důvodů hospodářských problémů, nebo navrhne narovnání, plnění ve splátkách apod. Zvláštností postupu dle citovaného nařízení je, že stát, v němž bylo rozhodnutí vydáno, je za stanovených podmínek potvrdí jako evropský exekuční titul“.49 Následně již pak ve státě, ve kterém má být vykonáno, již poté být přezkoumáváno nemůže. Exekuční soud již nemůže rozhodnutí, vybavené potvrzením o tom, že je evropským exekučním titulem, přezkoumávat ani z hlediska jeho formální ani materiální vykonatelnosti. OSŘ již pak upravuje, který český soud a jak potvrzuje exekuční tituly, jež mají být vykonány v jiném státě Evropské Unie. Na druhou stranu je však zapotřebí právě v souvislosti s výkonem zahraničních rozhodnutí, tedy rovněž v souvislosti s aplikací Nařízení (ES) č. 805/2004 podrobně analyzovat, interpretovat a aplikovat na konkrétní případ úpravu o doručování, která je obsažena v kapitole III. citovaného nařízení, která upravuje minimální požadavky na řízení o nesporných pohledávkách. Zejména se věnuje rozsahu povinnosti poučení v souvislosti s doručováním. Pojem minimální požadavky, který je zde používán vycházející z verze německé, je ovšem poněkud zavádějící. Úprava obsažená v předmětném Nařízení totiž nepředstavuje žádný vlastní procesní předpis. Jedná se o minimální standardy, podle kterých je nutné procesní předpisy státu místa vydání rozhodnutí posuzovat. Za významné je třeba považovat, že na následky v podobě možného potvrzení titulu, jako evropského exekučního titulu pro nesporné pohledávky, musí být dlužník v případě soudního řízení výslovně upozorněn. Takže v těchto souvislostech bude zapotřebí v praxi, v případě nutnosti obrany proti návrhu na výkon rozhodnutí na základě evropského exekučního titulu pro nesporné pohledávky, začít podrobným zkoumáním již první výzvy dlužníka k odpovídající procesní obraně tak, jak tuto obdržel od příslušného zahraničního soudu, respektive ze zahraničí vůbec, v souvislosti s odpovídajícím řízením ve věci. Je tedy požadováno, aby k doručení žaloby, respektive k předvolání a především výzvy k tomu, aby se dlužník (žalovaný vyjádřil), spolu s doručením poučení o 49

http://obcanske.juristic.cz/535268/

51

možných důsledcích omisivního jednání (jednání spočívajícího v nečinnosti), nebo nedostatečného zpochybnění v řízení uplatněného nároku došlo tak, že je prokázáno převzetí adresátem případně osobou spolužijící, nebo zaměstnancem adresáta. V dané souvislosti je zapotřebí upozornit na úpravu obsaženou v čl. 14 odst. 1 c) nařízení (ES) 805/2004, která umožňuje rovněž doručení písemnosti jejím doručením do poštovní schránky dlužníka. Důležité však je, že v případě, kdy má být dokument za účelem doručení odeslán z jednoho členského státu do druhého, se použije nařízení (ES) 805/2004 též ve spojení s úpravou obsaženou v nařízení (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech, a zejména článkem 14 uvedeného nařízení., jakož i ve spojení s prohlášeními členských států učiněnými v souladu s článkem 23 posledně uvedeného nařízení. Česká republika si ovšem v této souvislosti (ve vztahu k nařízení /ES/ 1348/2000) stanovila výhradu. Stanovila si jako podmínku možnosti doručování do ČR (v souladu s článkem 14 nařízení o doručování), že bude přijímat doručení soudních písemností poštou a to za podmínky, že se písemnosti doručují výlučně doporučeně s potvrzením o přijetí nebo obdobným dokladem a doručované písemnosti jsou v češtině nebo jsou opatřeny ověřeným překladem do češtiny nebo se jedná o písemnosti v jednom z úředních jazyků doručujícího členského státu, pokud je příjemce státním příslušníkem dotčeného členského státu. Česká republika se také dále ohradila proti přímému doručování podle článku 15 nařízení o doručování na svém území. Jelikož v poslední době narůstal počet případů, kdy zahraniční justiční orgány se pokoušely o přímé doručení adresátům do České republiky, dokonce i bez požadovaného překladu, když takto doručované listiny nemusí splňovat podmínky příslušného Nařízení o doručování ve smyslu výhrad, které k tomu Česká republika učinila.

Je tedy na snadě více než důsledně doporučit, aby v případě jakéhokoliv výkonu zahraničního titulu proti tuzemskému subjektu v České republice, případně i kdekoli v jiném členském státě, zejména pak jde-li o evropský exekuční titul pro nesporné pohledávky, byly důsledně zkoumány podmínky, za kterých byl takový titul vydán a jeho případnou vykonatelnost, jakož i to, jakým způsobem bylo doručováno, a to právě ve spojení s nařízením(ES)1348/2000.

52

Nařízením výkonu rozhodnutí se v podstatě potvrzuje, že rozhodnutí je skutečně vykonatelné a to jak po formální tak i materiální stránce. Jediné, co soud ještě před nařízením výkonu zkoumá, je to, zda byla splněna podmínka nebo vzájemná povinnost oprávněného. Pokud je to, co povinnému ukládá vykonatelné rozhodnutí, na takovou podmínku nebo na splnění takové povinnosti vázáno. Jelikož rozhodnutí obsahující podmínku nebo ukládající vzájemné povinnosti účastníků (povinnost vzájemného plnění) nejsou totiž sama o sobě vykonatelná. Zvláštní listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem musí proto být bez pochyb doloženo, že podmínka nebo povinnost vzájemného plnění byly splněny.

6.2 Evropský platební rozkaz a jeho vykonatelnost Dne 12. prosince 2008 nabude účinnosti, Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, evropský platebním rozkaz. Jehož aplikací dojde k zrychlení řízení v občanských a obchodních věcech, které se týkají nesporných peněžních nároků. Možnost využít volného pohybu evropských platebních rozkazů bude plně v dispozici žalobce, jenž může tuto možnost využít, nebo dát přednost prostředkům vnitrostátního práva. Řízení bude písemné a mělo by se v co největší míře zakládat na využití formulářů, které jsou přílohou nařízení. Pokud žalobce splní všechny náležitosti návrhu, měl by soud vydat evropský platební rozkaz do 30 dnů. Žalovaný bude oprávněn podat odpor taktéž ve lhůtě 30 dnů. Podání odporu ve lhůtě bude mít za následek ukončení řízení na evropské úrovni a převedení řízení do národního režimu. Výjimkou bude pokud žalobce výslovně uvede, že v případě, kdy byl podán odpor chce, aby bylo řízení skončeno. Pokud odpor podán nebude, soud původu neprodleně prohlásí evropský platební rozkaz za vykonatelný. Ve výjimečných případech může žalovaný požádat o přezkum. Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným v jednom členském státě, je uznáván a vykonáván automaticky i v ostatních členských státech ES bez možnosti napadnout jeho uznání. Výkon se řídí právem státu výkonu za týchž podmínek jako výkon rozhodnutí vydaného v tomto státě.

53

6.3 Evropské řízení o drobných pohledávkách „Dne 15. března 2005 přijala Evropská komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropském řízení o drobných pohledávkách. Cílem návrhu je zjednodušit, urychlit a nákladově omezit soudní řízení týkající se drobných pohledávek, a to zavedením evropského řízení o drobných pohledávkách, které bude stranám sporu k dispozici jako alternativa postupů existujících podle vnitrostátních zákonů členských států; tyto zákony zůstanou nedotčené“.50 Návrh také odstraňuje opatření, která jsou pro uznání rozhodnutí a jeho výkonu vyžadována. Rozhodnutí vynesené v evropském řízení o drobných pohledávkách bude uznáno a vykonáno v jiném členském státu bez další nutnosti prohlášení vykonatelnosti a bez jakékoli možnosti napadnout uznání. Na žádost jedné ze stran sporu soud vydá tiskopis týkající se rozsudku vydaného v rámci evropského řízení o drobných pohledávkách. Případný výkon tohoto rozhodnutí se bude řídit právem státu na jehož území má být tento výkon vykonán.

50

http://ec.europa.eu/civiljustice/enforce_judgement/enforce_judgement_ec_cs.htm

54

Závěr Na úplný konec práce se pokusím shrnout výše uvedené poznatky o právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Právní moc, jejímž nabytím má rozhodnutí závazné účinky na vztahy jež upravuje, dává stranám jistotu určitého stavu věci a možnost dalšího jednání v této jistotě (až na případy využití mimořádných opravných prostředků). Ve většině případů se stává právní moc nezbytnou podmínkou pro následnou vykonatelnost daného rozhodnutí. V případě, že dané rozhodnutí je možné vykonat, tak se dostáváme k samému účelu řízení. Bez výkonu rozhodnutí by celé řízení jak u soudu tak rozhodce pozbývalo svého smyslu. Jsou sice jistě tací, kterým by jen určité „osvědčení“, že jsou v právu možná postačovalo, ale naprostá většina lidí se zároveň i svého práva chce reálně domoci. A k tomuto bez řádného nabytí právní moci a podmínek vykonatelnosti není v určitých typech řízení možné dojít. Z tohoto pohledu jsou otázky právní moci a podmínek vykonatelnosti věcí zásadního významu a je třeba jim věnovat dostatečnou pozornost. Problémem bývá v praxi otázka nabytí právní moci rozhodnutí s otázkou řádného doručení. Poměrně často se setkáváme s pokusy neúčinného doručení a následně dochází k vleklým průtahům v řízení. Následně k podáním

opravných

prostředků z důvodů vadného doručení a vadného nabytí právní moci rozhodnutí bez předpokládaných následků. Tyto problémy s doručováním a následným nabýváním právní moci se pokouší řešit novela o.s.ř., kde jejím základem nového systému doručování je povinná doručovací adresa. Dalším nesporným krokem kupředu bude doručování prostřednictvím veřejné datové sítě. Samozřejmě až čas ukáže nakolik se nový systém osvědčí a jaká bude jeho využitelnost a nakolik zkrátí dnešní průtahy v řízení.

55

Seznam zkratek o.s.ř. - zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník EŘ - zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) Nařízení - nařízení Rady ES č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech NŘ - Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) Úmluva - Bruselská úmluva z roku 1968 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

56

Použitá literatura Právní předpisy:

Zákony ČR:

zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů

Evropské právo:

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32001R0044:CS:NOT Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32006R1896:CS:HTML Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004R0805:CS:HTML Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech z http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000R1348:CS:NOT

57

Literatura:

Bureš J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád: Komentář. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, ISBN 80-717973-91 Civilní proces a organizace soudnictví / Jaruška Stavinohová, Petr Hlavsa. – 1.vydání. - Brno : Masarykova univerzita : Doplněk, 2003. - 660 s. - ISBN 80-7239155-0 JIRSA, Jaromír. Novinky v civilním řízení soudním : kritická studie. Vyd. 1. Praha : Orac, 2005. 133 s. Knihovnička Orac. ISBN 80-86199-86-X Milan Kindl, Alexandr Šíma, Ondřej David – Občanské právo procesní 2.rozšířené vydání, Aleš Čeněk s.r.o. 2008. 407 s. ISBN 9788073800987 RUBEŠ, J., WINTEROVÁ, A. Občanský soudní řád a předpisy souvisící. 5. vydání. Praha: Linde Praha a. s., 1993. ISBN 80-85647-00-1 Vrcha Pavel, Civilní judikatura – 2. vydání. Linde Praha a. s.,2005. 1296 s ISBN 807201-542-7 Jaromír Kincl, Valentin Urfus, Michal Škrejpek – Římské právo C.H. Beck 1997 386 s ISBN 80-7179-031-1

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR: usnesení 20 Cdo 1612/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=35775&searchstr=20+Cdo+1 612%2F2006 rozsudek 20 Cdo 750/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=30469&searchstr=20+Cdo+7 50%2F2006 usnesení 20 Cdo 2136/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=34070&searchstr=20+Cdo+2 136%2F2006 usnesení 20 Cdo 251/2001 z

58

http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=7153&searchstr=20+Cdo+25 1%2F2001 usnesení 20 Cdo 1957/2003 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=20474&searchstr=20+Cdo+1 957%2F2003 usnesení 20 Cdo 2142/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=32059&searchstr=20+Cdo+2 142%2F2006 usnesení 20 Cdo 2994/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=41416&searchstr=20+Cdo+2 994%2F2006 rozsudek 29 Odo 63/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=37683&searchstr=29+Odo+6 3%2F2006 usnesení 20 Cdo 2956/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=40557&searchstr=20+Cdo+2 956%2F2006 usnesení 26 Cdo 540/2005 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=25464&searchstr=26+Cdo+5 40%2F2005 rozsudek 32 Odo 529/2003 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=19355&searchstr=32+Odo+5 29%2F2003 usnesení 20 Cdo 3180/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=39064&searchstr=20+Cdo+3 180%2F2006 usnesení 20 Cdo 2525/2006 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=38560&searchstr=20+Cdo+2 525%2F2006 usnesení 28 Cdo 369/2001 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=3460&searchstr=28+Cdo+36 9%2F2001

59

rozsudek 26 Cdo 149/2001 z http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=read&id=10546&searchstr=26+Cdo+1 49%2F2001

Další prameny: redakce (mic) 55123. Připravovaná novela občanského soudního řádu z http://www.epravo.cz/top/clanky/pripravovana-novela-obcanskeho-soudnihoradu-55123.html JUDr. Bohumila Holubová, Evropský platební rozkaz z http://www.holubova.cz/index.php/news/16 Kocián, Šolc, Balaštík, Evropský platební rozkaz z http://www.ksb.cz/cs/novinky-publikace/303/evropsky-platebni-rozkaz Ivana Fára, Bič na unijní neplatiče z http://ekonom.ihned.cz/c4-10001065-27797250-407000_d-bic-na-unijnineplatice Rozhodčí a správní společnost, a.s., obecně o rozhodčím řízení z http://www.rsas.cz/obecne.html Bc. Sandra Svobodová, Odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a nesprávnosti v postupu soudů při jeho aplikaci v praxi z http://obcanske.juristic.cz/535268/ Prof. Alexandr J. Bělohlávek, Evropský exekuční titul z http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078260-18321110-F00000_d-evropskyexekucni-titul Pavel Nováček, Zajištění pohledávek – notářský zápis z http://www.ipodnikatel.cz/zajisteni-pohledavek-notarsky-zapis.html Marek Zajíček, Jak efektivně, rychle a levně zajistit splacení dluhu? z http://www.penize.cz/18442-jak-efektivne-rychle-a-levne-zajistit-splaceni-dluhu Mgr. Ing. Ondřej Lichnovský, Ing. Roman Andrýsek, Krok za krokem daňovým řízením: braňte se u soudu z

60

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/dane-ucetnictvi/danove-rizeni-brante-sesoudu/1000465/47124/ Tomáš Sum, 4371. Vykonatelnost soudního smíru z http://www.epravo.cz/top/clanky/vykonatelnost-soudniho-smiru-43701.html

Ostatní webové zdroje: http://www.sdruzenispcr.cz/rozhodci_rizeni.htm http://www.rozhodcispolecnost.cz/rozhodci-rizeni.htm http://mrfera.blog.cz/0804/zkracena-rizeni http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/vykonatelnost-exekucniho-titulu52564.html?mail http://www.skriptar.cz/ob-ansk-pr-vo-meritum-aspi-/565 http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/civilni-proces/art_3771/exekutorsky-zapis-sesvolenim-k-vykonatelnosti.aspx http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_321. htm http://ec.europa.eu/civiljustice/enforce_judgement/enforce_judgement_ec_cs.ht m http://iuridictum.pecina.cz/w/Rozhodnut%C3%AD http://iuridictum.pecina.cz/w/Odvol%C3%A1n%C3%AD http://www.fsi.cz/index.php?page=clanek&lang=cz&id=43ee4cb18c6ca http://www.fsi.cz/index.php?page=clanek&lang=cz&id=43ee54587e2a4 http://www.fsi.cz/index.php?page=clanek&lang=cz&id=43ee47f85633b http://www.ipravnik.cz/cz/aktuality/txtexpresion_d%c4%9bdick%c3%a9%20%c 5%99%c3%adzen%c3%ad/art_3609/rbsearchsource_articles/vlada-schvalila-noveluobcanskeho-soudniho-radu.aspx http://www.ipravnik.cz/cz/judikatura/rozhodnuticivilni/txtexpresion_vykonatelnost%20rozhodnut%c3%ad/art_4828/rbsearchsource_arti cles/k-moznosti-prezkoumat-spravnost-potvrzeni-o-vykonatelnosti-soudnihorozhodnuti-pred-narizenim-jeho-vykonu.aspx http://www.ipravnik.cz/cz/judikatura/rozhodnuti-

61

civilni/rbsearchsource_articles/art_5204/txtexpresion_vykonatelnost%20rozhodnut%c3 %ad/ap_2/k-moznosti-prevedeni-prava-z-exekucniho-titulu-na-jinou-osobu-v-pripadepohledavky-zachycene-v-notarskemu-zapise-se-svolenim-k-vykonatelnosti.aspx http://iuridictum.pecina.cz/w/%C5%BDaloba_pro_zmate%C4%8Dnost http://iuridictum.pecina.cz/w/Dovol%C3%A1n%C3%AD http://iuridictum.pecina.cz/w/Obnova_%C5%99%C3%ADzen%C3%AD

62

Legal force and enforcement of judgment Resumé In introduction of this work I write about principles and historical development of the Civil Procedure or civil proceedings at first from view to common development and then from the sight to development in Czech country. This introduction is important for outline and understanding of the civil proceedings as a whole and

resulting

connection with legal force and enforcement of judgment from this. In the next part of this work I interpret a fundamental conception of these subjects such as legal force, enforcement and decision. I analyze a basic concept of legal force and their effects on the participants in proceedings. The basic conditions which must be discharged for decision can really come info force and resulting state for affected person too. I analyze legal force and enforcement of judgment from the point of view of the formal legal force, material legal force and enforcement of judgment too. I give an attention to the conditions for the come into force issued decisions and estoppels to the further proceedings. I deal with rights of remedy such as regular remedy (in the case of use they suspend coming into force decisions), extraordinary relieves (they can contest decisions which already came into force), which are together a break point to the irreversible nature of final decision. In one part I deal about clause of legal force in a legal instrument and to the effects to relevant defective clause of legal force. I analyze a basic fundamentals for enforcement of judgment and her tight links to legal force of judgment. Further I allude about pre – judgment and about cases when enforcement of judgment is impossible. . In the ordinary aspects of decisions I set on the formal side and necessary requirements and detail division possible decisions from different standpoints and their effects. In some part of my work I deal with the question of delivery of decision which are in practical the condition and the matter of in – line dispute in enforcement and later eventual execution of a decision. I try to represent the legal force and enforcement of judgment from the view of theory and practice too. In my work I utilize expertise publications but in many parts I use judgments of Supreme Court of the Czech republic.

63

Klíčová slova :

právní moc,

vykonatelnost

legal force,

enforcement

64