UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií
Kristina Hubáčková
Postavení a role Scottish Office: vývoj a proměny ministerstva pro záležitosti Skotska v kontextu devoluce Bakalářská práce
Praha 2016
Autor práce: Kristina Hubáčková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Blanka Říchová, CSc.
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam
HBÁČKOVÁ, Kristina. Postavení a role Scottish Office: vývoj a proměny ministerstva pro záležitosti Skotska v kontextu devoluce. Praha, 2016. 50 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra politologie. Vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Blanka Říchová, CSc.
Abstrakt Tématem bakalářské práce je postavení a role britského ministerstva pro záležitosti Skotska (Scottish Office) a jeho vývoj v kontextu devoluce. Práce sleduje historii Scottish Office od založení v roce 1885 až do zániku v roce 1999, přičemž jeho zánik zasazuje do souvislostí s devolučním procesem ve Velké Británii. Cílem práce je odpovědět na otázku, zda Scottish Office v některé fázi svého vývoje vystupovalo také jako zástupce zájmů Skotska, nebo zda po celou dobu své existence pouze reprezentovalo zájmy vlády Spojeného království. V souvislosti s procesem devoluce se práce zabývá také Scotland Office, jež po realizaci devolučních návrhů v roce 1999 nahradilo Scottish Office. Na základě rozboru činnosti Scottish Office a Scotland Office autorka dochází k závěru, že ministerstvo pro záležitosti Skotska po celou dobu své existence vystupovalo jen jako reprezentant zájmů britské vlády ve Skotsku a o zástupce skotských zájmů v britské vládě se v žádné fázi jeho fungování nejednalo.
Abstract The theme of this bachelor's thesis is the status and role of the British ministry for Scottish affairs (Scottish Office) and its development in the context of devolution. The work traces the history of the Scottish Office since its foundation in 1885 until its dissolution in 1999, while placing its dissolution into the context of the devolution process in the UK. The objective of the work is to answer the
question of whether the Scottish Office acted as a representative of the interests of Scotland at any stage of its development, or whether it only represented the interests of the British Government during the entire period of its existence. In the context of the process of devolution, the work also addresses the Scotland Office, which replaced the Scottish Office after the implementation of devolution proposals in 1999. Based on an analysis and comparison of the activities of the Scottish Office and the Scotland Office, the author concludes that throughout its existence, the ministry for Scottish affairs represented only the interests of the British government in Scotland, and at no stage of its operation was it ever a representative of Scottish interests in the British government.
Klíčová slova Scottish Office, státní tajemník pro Skotsko, Velká Británie, britská vláda, devoluce, Skotsko, Scotland Office
Keywords Scottish Office, Secretary of State for Scotland, Great Britain, British Government, Devolution, Scotland, Scotland Office
Rozsah práce: 89 902 znaků včetně mezer
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne ...................................
Kristina Hubáčková ...................................
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Prof. PhDr. Blance Říchové, CSc. za trpělivost, vstřícný přístup a cenné rady a připomínky k jejímu zpracování. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Martě Chromé, Ph.D. za pomoc s překladem problematických pojmů a svým rodičům za jazykovou korekturu a celkovou podporu při psaní práce.
Institut politologických studií Projekt bakalářské práce
Vymezení tématu bakalářské práce: Ve své práci se zaměřím na Scottish Office a jeho postavení a roli v rámci britského politického systému. Ministerstvo pro záležitosti Skotska existovalo v letech 1885 – 1999 jako úřad vykonávající pod vedením ministra pro skotské záležitosti (Secretary of State for Sotland) celou řadu vládních funkcí ve vztahu ke Skotsku. Tento úřad tedy hrál stěžejní roli ve správě skotských záležitostí a způsob jeho řízení a fungování měl nezanedbatelný dopad na velkou řadu oblastí skotských zájmů. Po vzniku skotského parlamentu v roce 1999 byla většina z jeho činnosti převedena na nově vzniklou skotskou vládu s malým zbytkem funkcí, které si ponechalo Scotland Office jako nástupce původního ministerstva. Cílem mé práce je popsat genezi Scottish Office od jeho vzniku do jeho rozpuštění v rámci procesu skotské devoluce. V práci se zaměřím zejména na vývoj a proměny pravomocí a struktury ministerstva v průběhu jeho fungování a zároveň na podobu pozice ministra pro skotské záležitosti jako nejvyššího představitele úřadu. Práce se dále bude věnovat procesu skotské devoluce, který vedl k rozpuštění ministerstva. Závěrečná část práce bude věnována současnému postavení a činnosti Scotland Office, které se značně omezenými pravomocemi působí jako reprezentant skotských zájmů ve vládě Spojeného království i nadále.
Předpokládaná osnova: 1. Úvod 2. Fungování Scottish Office v letech 1885 – 1999 2.1.
Vznik a formování instituce
2.2.
Struktura a pravomoci Scottish Office
2.3.
Secretary of State for Scotland 2.3.1. Postavení a pravomoci 2.3.2. Ministři pro skotské záležitosti v dějinách
3. Scottish Office v kontextu devoluce 3.1.
Průběh skotské devoluce (referenda 1979 a 1997)
3.2.
Rozpuštění Scottish Office a přenesení pravomocí
4. Současná činnost Scotland Office 4.1.
Podoba instituce
4.2.
Postavení a pravomoci
5. Závěr Literatura: BOGDANOR, Vernon. Devolution in the United Kingdom. Oxford: Oxford University Press, 1999, 342 s. BROWN, Alice, MCCRONE, David a Lindsay PATERSON. Politics and Society in Scotland. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Macmillan, 1998, 260 s. CAMPBELL, R. H. The Scottish Office and the Special Areas in the 1930s. The Historical Journal. Mar. 1979, Vol. 22, No. 1, pp. 167-183 DENVER, David. Voting in the 1997 Scottish and Welsh Devolution Referendums: Information, interests and opinions. European Journal of Political Research. 2002, Vol. 16, No. 6, pp. 827-843. DEVINE, Thomas, M. Scotland in the 20th Century. Ed. Thomas M. Devine and R. J.Finlay. Edinbourgh: Edinbourgh University Press, 1996. 320 s. DEVINE, Thomas. M. The Challenge of Nationalism.' Scotland and the Union 1707 – 2007. Ed. Tom M. Devine. Edinbourgh: Edinbourg University Press, 2008. 256 s. HOOD, Christopher; DUNSIRE, Andrew a Suky THOMPSON. Comparing the Scottish Office with 'Whitehall': A Quantitative Approach. British Journal of Political Science, Jul., 1979, Vol. 9, No. 3. KEARNEY, Hugh. The British Isles: A History of Four Nations. Cambridge: Cambridge University Press, 1995, 324 s. KELLAS, James. The Scottish Political System. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1992, 312 s. MIDWINTER, A., KEATING, M a J. MITCHELL. Politics and Public Policy in Scotland, Basingstoke: Macmillan, 1991, 240 s. MIDWINTER, A.; MCVICAR, M: The Devolution Proposal for Scotland: An assessment and critique. Public Money & Management, 1996, Vol. 16, Issue 4. MITCHELL J. (2003), Governing Scotland: The Invention of Administrative Devolution, Basingstoke: Macmillan, 2003. 259 s. MITCHELL, James. Devolution in the UK. Manchester: Manchester University Press, 2009, 261 s.
MITCHELL J. The Narcissism of Small Differences: Scotland and Westminster, Parliamentary Affairs, 2010, vol.63, pp.98-116. ROVNÁ, Lenka. Kdo vládne Británii?, Praha : Sociologické nakladatelství, 2004, 280 s. WORMALD, J. (ed.). Dějiny Skotska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 346 s.
Obsah ÚVOD ......................................................................................................................... 2 Rozvržení práce a ukotvení tématu v literatuře .................................................... 4 1. FUNGOVÁNÍ SCOTTISH OFFICE V LETECH 1885 – 1999 ............................ 6 1.1 Cesta k vytvoření Scottish Office ..................................................................... 6 1.2 Vznik Scottish Office a jeho fungování do roku 1939 ..................................... 9 1.3 Struktura a pravomoci Scottish Office v letech 1939 – 1997......................... 11 1.3.1 Vývoj Scottish Office v letech 1939 – 1979 ............................................... 11 1.3.2 Postavení Scottish Office v období vlády Konzervativní strany v letech 19791997 a jeho vývoj do roku 1999.......................................................................... 14 1.4 Postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království ............................................................................................................................... 18 1.5 Postavení a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko ............................... 20 1.5.1 Významní státní tajemníci pro Skotsko v historii Scottish Office ............... 22 1.5.2 Důvody úspěchu vybraných státních tajemníků pro Skotsko ...................... 25 2. SCOTTISH OFFICE V KONTEXTU DEVOLUCE .......................................... 28 2.1 Devoluční návrhy New Labour ...................................................................... 28 2.1.1 Referendum o devoluci 1997 a Scotland Act 1998 ..................................... 29 2.2 Rozpuštění Scottish Office a přenesení pravomocí........................................ 30 2.3 Vznik Scotland Office a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999 ....................................................................................................................... 31 2.4 Postavení Scotland Office v rámci britské vlády a jeho vztah ke Skotsku ... 33 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 38 SUMMARY .............................................................................................................. 41 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE .................................................................. 42 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................. 47 PŘÍLOHY................................................................................................................. 48
1
ÚVOD Významným mezníkem v historii Skotska je rok 1707, kdy se Skotské království po přijetí Zákonů o unii1 stalo součástí Království Velké Británie. Přestože na základě těchto zákonů došlo ke zrušení samostatného skotského parlamentu, ne všechny aspekty správy Skotska přešly přímo pod britskou centrální vládu. Skotsku tak byla i po roce 1707 ponechána autonomie v rozhodování v oblasti skotského právního systému, školství a místní správy a stejně tak byla v Zákonech o unii zachována samostatná správa skotské presbyteriánské církve. (Kellas, 1989, s. 2) Z tohoto specifického postavení Skotska v rámci Velké Británie, které přetrvává do současnosti, vychází i nestandardní vymezení pravomocí státního tajemníka pro Skotsko, jenž mezi lety 1926 a 1999 vystupoval jako ministr pro záležitosti Skotska v čele Scottish Office a od roku 1999 působí jako představitel nově vzniklého Scotland Office. Státní tajemník pro Skotsko je jedním z ministrů britského vládního kabinetu. Tito ministři tvoří nejmocnější skupinu v celém politickém systému Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a každý z nich v souladu se zájmy celé země odpovídá za určitou přesně vymezenou politickou oblast. (Rovná, 2004, s. 81 ) Úřad státního tajemníka pro Skotsko se ovšem z tohoto rámce vymyká zejména proto, že rozsah jeho pravomocí není primárně určen věcně, ale teritoriálně. V roce 1885 bylo založeno Scottish Office, které je ústředním tématem této práce. Toto ministerstvo pro záležitosti Skotska ovšem nevzniklo v důsledku úsilí britské vlády o posílení skotské autonomie a přenesení některých svých pravomocí přímo do tohoto regionu. Šlo naopak o snahu centra zefektivnit správu jednoho z regionů, kterým bylo v tomto případě Skotsko. (Říchová, 2008, s. 106) Samotný vznik Scottish Office tedy nebyl součástí procesu devoluce. Podle skotského politologa Jamese Mitchella (2003a, s. 9) je o určité formě devoluce v souvislosti se Scottish Office možné hovořit až na konci třicátých let dvacátého století, kdy byla značně rozšířena úřednická základna ministerstva. V tomto případě ovšem nedošlo k delegování pravomocí britské centrální vlády na jiný politický
1
Jednalo se o dva samostatné zákony, Zákon o unii se Skotskem z roku 1706 přijatý anglickým parlamentem a Zákon o unii s Anglií z roku 1707 přijatý skotským parlamentem. Oba zákony uvedly v platnost podmínky Smlouvy o unii, která byla v roce 1706 dojednána mezi zástupci obou zemí.
2
orgán, který není přímo její součástí, ale jednalo se pouze o přenos úřednických pravomocí mezi jednotlivými vládními ministerstvy. (Mitchell, 2003a, s. 9) O skutečné politické devoluci, kterou jeden z předních britských expertů na ústavní záležitosti Spojeného království Vernon Bogdanor (1999, s. 2-3) definoval jako „přenesení exekutivních a legislativních pravomocí, k němuž vždy dochází směrem z nadřízené politické autority k podřízenému orgánu“, je však v souvislosti se správou Skotska možné hovořit až mnohem později. Podle Bogdanora totiž proces politické devoluce nezbytně zahrnuje vytvoření voleného orgánu, který je alespoň v základní míře nadále podřízen centrální vládě či parlamentu. (Bogdanor, 1999, s. 3) Takovýto proces vedoucí k devolučním změnám ve Velké Británii vyvrcholil mezi lety 1997 a 1999, kdy byl na základě úspěšného labouristického referenda o devoluci vytvořen Skotský parlament. (Deacon a Sandry, 2007, s. 5) Hlavním cílem předkládané práce je odpovědět na otázku, zda Scottish Office v některé fázi svého vývoje vystupovalo jako zástupce skotských zájmů, nebo zda šlo vždy pouze o ministerstvo reprezentující zájmy vlády Spojeného království týkající se Skotska. Výchozím předpokladem je, že Scottish Office po celou dobu své existence sloužilo k prosazování zájmů vlády Spojeného království ve Skotsku, což vyplývá již z výše zmíněného faktu, že Scottish Office vzniklo zejména v důsledku snahy centrální vlády o efektivnější správu Skotska. Pro ověření této hypotézy bude práce sledovat, jak se od založení Scottish Office v roce 1885 do jeho zániku v červenci 1999 vyvíjela jeho struktura, postavení a pravomoci. Zvláštní pozornost bude přitom věnována pozici státního tajemníka pro Skotsko a tomu, jaký vliv na postavení Scottish Office měli v průběhu dějin tito jeho představitelé a jak se na funkci státních tajemníků pro Skotsko podepsala jejich příslušnost ke konkrétní politické straně. Práce bude dále sledovat vývoj postavení státního tajemníka pro Skotsko i v období od roku 1999 do současnosti, kdy bylo Scottish Office nahrazeno jeho nástupnickým ministerstvem Scotland Office. Jak již bylo řečeno, byla geneze Scottish Office z velké části na devoluci nezávislá. To ovšem neznamená, že se ministerstvo pro záležitosti Skotska na podobě devolučního procesu žádným způsobem nepodílelo. Dalším cílem předkládané práce tedy je zasadit Scottish Office do kontextu devoluce a objasnit, jakým způsobem se existence ministerstva podepsala na podobě devolučního procesu a jakým způsobem naopak tento proces ovlivnil podobu Scottish Office.
3
Rozvržení práce a ukotvení tématu v literatuře
Bakalářská práce se skládá ze dvou částí, které se dále dělí na kapitoly. První část práce se zabývá vývojem Scottish Office a jeho fungováním v letech 1885 až 1999 a je členěna do pěti kapitol. Na úvodní kapitolu, která popisuje proces vedoucí k vytvoření Scottish Office, navazuje kapitola druhá, jež se zabývá vznikem ministerstva a jeho fungováním do roku 1939, kdy došlo k výrazné proměně v jeho struktuře. Třetí kapitola sleduje fungování Scottish Office v letech 1939 až 1999 a sestává ze dvou podkapitol, z nichž první je soustředěna na vývoj postavení a pravomocí Scottish Office do roku 1979 a druhá se zabývá postavením ministerstva za vlády Konzervativní strany v letech 1979 až 1997 a představuje vývoj jeho pravomocí do roku 1999, kdy bylo Scottish Office zrušeno. Následující dvě kapitoly se věnují celkovému postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království v letech 1885 až 1999 a postavení státního tajemníka pro Skotsko, včetně představení několika významných osobností, které tento úřad zastávaly. Účelem druhé části bakalářské práce je zasadit fungování Scottish Office do kontextu procesu devoluce. Tato část tudíž nejprve sleduje období od poloviny devadesátých let dvacátého století do roku 1997, kdy došlo k transformaci Labouristické strany na New Labour, což vedlo k vítězství strany ve všeobecných volbách v roce 1997 a následně k vyhlášení úspěšného referenda o devoluci pro Skotsko a Wales v září téhož roku. Následující kapitola se věnuje činnosti Scottish Office od roku 1997 do roku 1999, kdy byly devoluční návrhy New Labour převedeny do praxe, a podílu Scottish Office a státního tajemníka pro Skotsko na vytvoření jejich finální podoby. Poslední dvě kapitoly v této části práce se zabývají vývojem postavení státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999 a podobou a fungováním Scotland Office, jež po zrušení Scottish Office vzniklo jako jeho menší nástupce a které v omezeném rozsahu nadále alespoň formálně působí jako reprezentant skotských zájmů ve vládě Spojeného království. Rozdělení bakalářské práce na dvě hlavní části se do jisté míry odlišuje od původního projektu. Ten předpokládal, že bude složena ze tří oddílů, přičemž vývoj Scottish Office v kontextu devoluce a současná činnost Scotland Office měly být zpracovány samostatně. Z odborné literatury zaměřené na devoluční proces ve Velké
4
Británii však vyplývá, že otázka vzniku a fungování Scotland Office s tématem devoluce úzce souvisí a pro větší ucelenost textu tedy bylo vhodnější, aby tato dvě témata tvořila součást jednoho oddílu práce, věnovaného Scottish Office (a později Scotland Office) v kontextu devoluce. Po konzultaci s vedoucí práce profesorkou Blankou Říchovou jsem se tedy rozhodla tyto dvě zamýšlené části spojit do jedné. Projekt bakalářské práce dále předpokládal, že její součástí bude i kapitola věnovaná devolučnímu procesu v období sedmdesátých let dvacátého století, který vedl k uspořádání neúspěšného labouristického referenda o devoluci v roce 1979. Jak se ovšem ukázalo po hlubším studiu relevantní odborné literatury, devoluční proces v tomto období probíhal nezávisle na Scottish Office a nesouvisel tedy přímo s tématem práce. Proto jsem se rozhodla tuto kapitolu do textu nezařadit. Problematika vývoje a transformace Scottish Office a jeho zasazení do kontextu devoluce představuje zajímavé téma, jemuž se ale v České republice odborná literatura věnuje spíše okrajově. Výjimku tvoří publikace profesorky Blanky Říchové, a to především ve sborníku Úloha politických aktérů v procesu decentralizace. V anglickojazyčném prostředí je téma Scottish Office přirozeně zpracováno obsáhleji. Většinou je ovšem tato problematika součástí publikací s širším tematickým vymezením. Z autorů, kteří se postavení Scottish Office věnují samostatně, je třeba jmenovat zejména Sira Davida Milna, který se ministerstvem pro záležitosti Skotska a postavením státního tajemníka pro Skotsko podrobně zabývá v publikaci The Scottish Office and other Scottish Government Departments a jenž sám v letech 1942 až 1959 působil jako stálý zástupce státního tajemníka pro Skotsko. Dále se práce opírá o publikace skotského politologa James Mitchella, který se zabývá jak problematikou Scottish Office, tak procesem devoluce ve Spojeném království. Za stěžejní lze označit zejména monografii The Scottish Question vydanou v roce 2014, která kromě jiného představuje fungování Scottish Office a Scotland Office od roku 1885 až do současnosti a zároveň se věnuje postavení jednotlivých státních tajemníků pro Skotsko.
5
1. FUNGOVÁNÍ SCOTTISH OFFICE V LETECH 1885 – 1999 1.1 Cesta k vytvoření Scottish Office
Od roku 1603 tvořila dvě do té doby nezávislá království Anglie a Skotsko personální unii, jež byla spojena osobou panovníka, ale ve které si obě monarchie zachovaly vlastní zákonodárné orgány. Do přijetí Zákonů o unii v roce 1707, kterými byly obě monarchie sloučeny do jednoho společného státu s názvem Království Velké Británie, byly záležitosti Skotska pro skotského, a od roku 1603 britského, panovníka spravovány prostřednictvím Soukromé rady Skotska (The Privy Council of Scotland). (Milne, 1957, s. 9) Tato rada se věnovala široké škále lokálních politických, ekonomických, správních a sociálních otázek, dohlížela na výkon práva a zároveň sloužila jako poradní sbor panovníka. Podobně jako například anglický parlament se i Soukromá rada Skotska vyvinula z Královské rady, která od třináctého století působila jako poradní a soudní orgán složený z královských úředníků. (National Records of Scotland, 2015a) Zároveň ve Skotsku již od třináctého století existoval úřad tzv. tajemníka pro Skotsko (Secretary for Scotland), který se v průběhu patnáctého století stal stálým členem Soukromé rady pro Skotsko a zároveň jedním z nejvlivnějších státních úředníků ve Skotsku. (Milne, 1957, s. 8-9; Hume Brown, 1911, s. 365) Po přijetí Zákonů o unii a zrušení původního Skotského parlamentu 1. května 1707 začala být převážná část dosavadních funkcí skotské vlády vykonávaná z Londýna. Soukromá rada Skotska byla v roce 1708 rozpuštěna a ani post tajemníka pro Skotsko a další administrativní struktury, které ve Skotsku před vznikem Království Velké Británie existovaly, nebyly v Zákonech o unii výslovně zachovány. Úřad skotského tajemníka ovšem ani po přijetí těchto zákonů nezanikl. V roce 1708 byl naopak ke dvěma stávajícím státním tajemníkům Spojeného království 2 , jejichž pravomoci nebyly rozděleny věcně, ale spíše teritoriálně, přidán titul vévody z Queensberry, kterému připadala zvláštní zodpovědnost za skotské záležitosti. V rámci 2 Jednalo se o tzv. Secretary of State for the Northern Department a Secretary of State for the Southern Department.
6
vlády Velké Británie tak byla vytvořena funkce státního tajemníka pro Skotsko (Secretary of State for Scotland), který byl pověřen odpovědností za skotskou vládu a skotské záležitosti. (Milne, 1957, s. 9) Zákony o unii také přinesly změnu v působnosti nejvyššího státního zástupce pro Skotsko3 (Lord Advocate). Ten byl hlavou soudní moci ve Skotsku a po roce 1707 se zároveň stal hlavním právním poradcem britské vlády a koruny v civilních i trestních právních záležitostech Skotska. V důsledku právních změn, které následovaly po vytvoření Unie, tedy nejvyšší státní zástupce pro Skotsko získal pozici vedoucího státního úředníka. (Kellas, 1989, s. 29) Když byl v roce 1746 post státního tajemníka pro Skotsko zrušen, byl to právě nejvyšší státní zástupce pro Skotsko, kdo převzal jeho pravomoci. (Milne, 1957, s. 11; Kellas, 1989, s. 29) Od téže doby byla správa vládních záležitostí ve Skotsku formálně v rukou dvou zbylých státních tajemníků, dokud v roce 1782 nepřešla na nově vytvořené ministerstvo vnitra. Ministr vnitra se však ve skotských záležitostech obvykle jen málo orientoval a skutečná moc byla nadále rozdělená mezi nejvyššího státního zástupce pro Skotsko a skupinu neoficiálních skotských správců (Scottish Managers), kteří měli velký vliv nejen ve Skotsku samotném, ale i v britském vládním kabinetu. (Milne, 1957, s. 11) Postupně také docházelo k proměně struktury lokální vlády. Místo založení jednotlivých ministerstev či odborů vytvořila britská vláda za účelem výkonu veřejné politiky ve Skotsku systém specializovaných skotských rad (Scottish Boards). Tyto rady měly zákonem stanovené specifické povinnosti a byly ze své činnosti odpovědné jednotlivým ministrům. Nejvýznamnějšími z nich byla Rada pro průmyslovou výrobu, Rada pro chudinské právo a veřejné zdraví a Rada pro školství.4 (Milne, 1957, s. 212214) Činnost těchto orgánů se však brzy ukázala jako nepříliš efektivní. Terčem kritiky za strany parlamentu se stalo zejména to, že vzhledem k absenci ministra, který by byl přímo odborníkem na Skotsko, bylo těžké určit, kdo za rozhodnutí skotských rad skutečně odpovídá. Navíc byly rady obsazovány zejména laiky, kteří neměli pro danou činnost dostatečnou kvalifikaci, a ne profesionálními státními úředníky. (Kellas, 1989, s. 30) 3
Anglicko-český právnický slovník jako překlad výrazu Lord Advocate na prvním místě uvádí „generální prokurátor“. (Chromá, 2010, s. 188) Po konzultaci s PhDr. Martou Chromou, Ph.D. jsem se ovšem rozhodla zvolit pro český text vhodnější termín „nejvyšší státní zástupce pro Skotsko“. 4 Roku 1872 byl namísto Rady pro školství zřízen Scotch Education Department, fungující jako výbor Soukromé rady Spojeného království.
7
Před rokem 1885 tedy existovalo několik na sobě nezávislých skotských administrativních orgánů, jejichž úkolem byl dozor nad skotskou místní správou. Tato nepřehledná a neúčinná forma správy v kombinaci s vzrůstajícím skotským nacionalismem a s ním spojenou nelibostí k postupné integraci skotských administrativních orgánů pod centrální londýnskou správu vedla ke snahám skotských poslanců o vytvoření funkce skotského ministra a samostatného skotského ministerstva. (Keating, 1976, s. 134) Ustavení ministerstva pro Skotsko a pozice skotského ministra prosazovali i někteří zástupci z řad skotské šlechty. Jedním z nejvýraznějších zastánců obnovení vládní funkce skotského tajemníka byl hrabě z Rosebery, který trvalé vyloučení skotského zástupce z kabinetu vnímal jako značně neuspokojivou a pro Skotsko nevýhodnou situaci. (Gibson, 1985, s. 21) Hrabě z Rosebery argumentoval zejména tím, že na rozdíl od Irska, které je v britském vládním kabinetu zastoupeno státním tajemníkem pro Irsko, Skotsko žádného podobného zástupce ve vládě nemá. V souvislosti s tím poukazoval na to, že neexistence skotského ministerstva se stálým uspořádáním a personálem vede k diskontinuitě ve správě Skotska, jelikož nový nejvyšší státní zástupce pro Skotsko nemá na rozdíl od ministrů jiných vládních oddělení po svém nástupu do funkce na co navázat. (Milne, 1957, s. 14) Skotští poslanci dále kritizovali to, že do působnosti nejvyššího státního zástupce pro Skotsko, který se specializoval na právní záležitosti, spadaly i další oblasti veřejného zájmu. Dalším neméně důležitým argumentem bylo, že v důsledku nedostatečného zastoupení Skotska ve vládě nebyla věnovaná náležitá pozornost podobě zákonů určených přímo Skotsku. (Kellas, 1989, s. 30) Zejména na základě argumentu, že existence skotského ministerstva povede ke zefektivnění správy Skotska ze strany centrální vlády, nakonec premiér William Gladstone v roce 1884 na návrhy požadující vytvoření Scottish Office a obnovení postu skotského tajemníka přistoupil. Nešlo tedy v první řadě o snahu vyhovět skotským zájmům a požadavkům a učinit ústupek skotskému nacionalismu, ale naopak o krok vedoucí k lepšímu zastoupení celobritských zájmů ve Skotsku. (Kellas, 1989, s. 31; Keating, 1976, s. 134)
8
1.2 Vznik Scottish Office a jeho fungování do roku 1939
Poté, co dal premiér Gladstone vytvoření ministerstva pro záležitosti Skotska svůj souhlas, bylo před parlament předloženo několik návrhů zákonů, které pro skotského ministra stanovovaly různý rozsah odpovědnosti a kompetencí. V roce 1885 pak byla představena finální podoba návrhu zákona o tajemníkovi pro Skotsko, který mu přiznával rozsáhlou škálu pravomocí od dohledu nad vzdělávacím systémem, policií, veřejným zdravím, chudinským právem, průmyslem a rybolovem až po správu vězeňských zařízení a pozemních komunikací. Zároveň však návrh v nezměněné podobě zachovával pravomoci nejvyššího státního zástupce pro Skotsko v oblasti skotského práva. Nadále měl existovat i systém skotských rad, kterým byly ponechány jejich statutární povinnosti, ale které měly od té chvíle nepřímo spadat do úřední moci tajemníka pro Skotsko. (Mitchell, 2014, s. 31; Ross, 1981, s. 3) Ve stejné době ovšem po sérii neúspěchů premiéra Gladstona došlo ke změně vládnoucí strany. Po porážce vládního návrhu zákona o státním rozpočtu Gladstone rezignoval a stávající vláda Liberální strany byla nahrazena vládou Konzervativní strany v čele s novým premiérem Lordem Salisburym. (Shannon, 2000, s. 331) Tyto změny zkomplikovaly přijetí velkého množství zákonů navržených původní vládou. Zákon o tajemníkovi pro Skotsko (Secretary for Scotland Act 1885) ovšem jako jeden z mála zákonů z pera předchozí vlády změnu vládnoucí strany přestál. (Mitchell, 2014, s. 31) Královna Viktorie zákon schválila 14. srpna 1885 a na pozici tajemníka pro Skotsko byl jmenován vévoda z Richmondu a Gordonu. (Gibson, 1985, s. 24) Spolu s vytvořením postu tajemníka pro Skotsko došlo i k vytvoření Scottish Office, tedy ministerstva pro záležitosti Skotska, které formálně vystupovalo jako reprezentant skotských zájmů ve vládě. (Mitchell, 2014, s. 31) Členem vládního kabinetu se však tajemník pro Skotsko nestal ihned v roce 1885, ale až o sedm let později roku 1892. V roce 1926 byl pak tajemník pro Skotsko povýšen na pozici státního tajemníka pro Skotsko (Secretary of State for Scotland), tedy plnohodnotného ministra vlády pro záležitosti Skotska. Soustava skotských rad však v praxi fungovala i po roce 1885 téměř nezávisle na Scottish Office. Tento systém se navíc dále rozšiřoval, když v roce 1911 přibyla
9
Rada pro zemědělství (Board for Agriculture) a v roce 1919 Rada pro zdravotnictví (Board for Health). (Milne, 1957, s. 213-215) Změna přišla v roce 1928 spolu se schválením Zákona o reorganizaci skotských úřadů (Reorganisation of Offices (Scotland) Act), který reagoval na obecnou nespokojenost s přetrvávající činností skotských rad. Hlavním bodem tohoto zákona bylo ustavení Úřadu pro skotské zdravotnictví (Department of Health for Scotland) a Úřadu pro skotské zemědělství (Department of Agriculture for Scotland) namísto odpovídajících skotských rad. Vzhledem k tomu, že byly kompetence v daných oblastech přiděleny úřadům samotným, a ne přímo státnímu tajemníkovi pro Skotsko, však nešlo oproti předchozímu uspořádání o příliš výrazné zlepšení. (Ross, 1981, s. 3) Problém s roztříštěností exekutivních pravomocí přetrvával až do roku 1939. Již o dva roky dříve byl za účelem přezkoumání skotské administrativy vytvořen parlamentní výbor pro správu Skotska (Committee on Scottish Administration) v čele s bývalým státním tajemníkem pro Skotsko a ministrem vnitra Johnem Gilmourem. (Mitchell, 2014, s. 68) Zpráva Gilmourova výboru poskytla obecné zhodnocení skotského správního aparátu a zároveň se podrobněji zaměřila na vztahy mezi Scottish Office a ostatními administrativními orgány. Ze zjištění výboru vyplývalo, že funkce státního tajemníka pro Skotsko je v praxi nadále definovaná spíše teritoriálně než podle zákonem stanoveného rozsahu funkcí. Zpráva též poukazovala na problémy ve spolupráci mezi Scottish Office sídlícím v Londýně a orgány působícími přímo v Edinburghu, stejně jako na neefektivní spolupráci jednotlivých londýnských vládních odborů. (Mitchell, 2014, s. 69) Na základě Zákona o reorganizaci skotských úřadů5 (Reorganisation of Offices (Scotland) Act 1939) vycházejícího z doporučení Gilmourova výboru přešly funkce Úřadu pro skotské zemědělství, Úřadu pro skotské zdravotnictví, výboru Soukromé rady Spojeného království pro skotské školství (Scotch Education Department), Úřadu pro skotské vězeňství a Rady pro rybolov přímo pod státního tajemníka pro Skotsko, přičemž dvě naposledy zmíněné instituce byly navíc převedeny pod nově vzniklý odbor Scottish Office pro vnitřní záležitosti (Scottish Home Department). (Milne, 1957, s. 3, 19) Nešlo již tedy o statutární orgány se samostatnou právní subjektivitou, ale o odbory 5
Tímto zákonem byla zrealizována doporučení parlamentního výboru pro správu Skotska (tzv. Gilmourova výboru), který ve své závěrečné zprávě poukázal na nutnost přenesení funkcí původně samostatných odborů přímo pod státního tajemníka pro Skotsko. Šlo o jiný zákon než Reorganisation of Offices (Scotland) Act z roku 1928.
10
existující na podporu výkonu funkce státního tajemníka. Kromě toho přibyla i pozice stálého zástupce státního tajemníka pro Skotsko, který měl především poradní funkci. Zároveň došlo k transformaci vnitřní struktury Scottish Office, ke kterému nyní kromě ministerského ústředí v Dover House v Londýně přibyly čtyři samostatné odbory. (Milne, 1957, s. 19) Jednalo se o zmíněný odbor pro vnitřní záležitosti, odbor pro zdravotnictví (Department of Health), odbor pro školství (Scottish Education Department) a odbor pro zemědělství (Department of Agriculture), do jehož kompetence spadalo i lesnictví a rybolov. Ve stejném roce bylo zřízeno nové ústřední sídlo Scottish Office v St. Andrew’s House v Edinburghu, zatímco původní Dover House v Londýně přetrval jako sídlo státního tajemníka pro Skotsko. K usnadnění komunikace v rámci ministerstva byla v Londýně také pro každý ze čtyř odborů vytvořena styčná kancelář (Liaison Office). (Milne, 1957, s. 19, 24-25) Toto nové skotské sídlo ministerstva bylo otevřeno v roce 1940 a na první pohled se stalo symbolem devoluce, jež je ovšem v tomto kontextu možné chápat pouze jako přenesení pravomocí centrální vlády na regionální úroveň v rámci skotské administrativy. Scottish Office bylo i nadále institucí vlády Spojeného království, řízenou
ze
svého
ústředí
na
Whitehallu
v Londýně.
K fyzickému
přesunu
administrativních sil z Londýna do Skotska navíc téměř nedošlo, protože většina státních úředníků pouze přesídlila v rámci Edinburghu. V nové budově ministerstva kromě toho ani nebyl dostatek prostoru pro stále narůstající počet zaměstnanců, což způsobilo, že část kanceláří Scottish Office zůstala rozptýlená v jiných částech města. V roce 1939 tak nedošlo primárně k decentralizaci skotské administrativy, ale spíše k jejímu sloučení v rámci již existujících Edinburských institucí. (Mitchell, 2014, s. 71) Přesto byl rok 1939 z hlediska Scottish Office velmi důležitým mezníkem, jelikož v jeho průběhu došlo ke značným změnám ve struktuře ministerstva a výraznému rozšíření jeho pravomocí.
1.3 Struktura a pravomoci Scottish Office v letech 1939 – 1997
1.3.1 Vývoj Scottish Office v letech 1939 – 1979 Působnost Scottish Office lze od roku 1939 rozdělit do dvou kategorií. Za prvé se jednalo o oblast, ve které mělo ministerstvo plnou autonomii v rozhodování a jež 11
zahrnovala agendu všech čtyř (a po vytvoření Odboru hospodářského plánování v roce 1973 pěti) hlavních odborů ministerstva. Do druhé kategorie pak patřily všechny záležitosti, které sice také spadaly do působnosti Scottish Office, ale zároveň patřily i do agendy ostatních vládních ministerstev. V tomto případě Scottish Office nejčastěji vystupovalo jako poradní orgán, který neprosazoval výlučně skotskou politickou linii, ale snažil se usměrňovat rozhodnutí ostatních ministerstev tak, aby byla výhodná pro obě strany. Úkolem Scottish Office tedy v první řadě bylo dodat politice Velké Británie skotský rozměr a přizpůsobit ji na lokální úrovni skotskému právnímu systému a historické podobě skotských institucí, od čehož se odvíjel i rozsah jeho pravomocí. (Keating, 2010, s. 21-22) Schválení Zákona o reorganizaci skotských úřadů a přemístění Scottish Office a velké části jeho personálu do St. Andrew’s House v Edinburghu přineslo několik klíčových změn, které ovlivnily jak fungování ministerstva, tak i názor skotské veřejnosti na něj. Nejenom, že Skotsko získalo poprvé od roku 1707 plnohodnotný správní orgán sídlící přímo na jeho území, ale nově zavedená struktura úřadu také nabízela větší flexibilitu ve správě skotských záležitostí. Státní tajemník pro Skotsko tak od té doby představoval nejvyšší autoritu skotské administrativy, která alespoň zdánlivě nebyla řízena pouze přímo z Londýna, ale o jejíchž změnách bylo z velké části rozhodováno na lokální úrovni. Ve Skotsku tedy najednou existovala instituce, která fungovala obdobným způsobem jako autonomní samospráva. (Hanham, 1969, s. 67) Způsob, jakým byly v roce 1939 změny provedeny, ovšem také přinesl pro Scottish Office jistá omezení. To se projevilo zejména v oblasti správy vnitřních záležitostí Skotska, kde postupy užívané již před rokem 1885 a přejaté tehdy nově vytvořeným Scottish Office přetrvaly v téměř nezměněné podobě i po vytvoření odboru pro vnitřní záležitosti. Stejně tak se vnitřní struktura nového odboru skotského školství příliš nelišila od původního výboru pro školství Soukromé rady Spojeného království existujícího již od roku 1872 mimo rámec Scottish Office a zásadním rozdílem bylo jen to, že od roku 1939 spadaly jeho pravomoci přímo pod státního tajemníka pro Skotsko. Dlouhotrvající negativní postoj britského ministerstva financí k existenci Scottish Office a rozšiřování jeho pravomocí navíc vedl ke zvýšenému vládnímu dohledu nad přerozdělováním veřejných výdajů ve Skotsku. Právě v této oblasti bylo nejvíc patrné, že i přes značné rozšíření působnosti Scottish Office, jež bylo provedeno na doporučení Gilmourova výboru, bylo ministerstvo v první řadě stále odpovědné britské centrální vládě. (Hanham, 1969, s. 67-68) 12
To ovšem neznamenalo konec růstu pravomocí Scottish Office a státního tajemníka pro Skotsko. V průběhu a po skončení druhé světové války byla rozšířena působnost Scottish Office v oblasti podpory zemědělské výroby a rybolovu, zdravotnictví, územního plánování a udržitelného rozvoje měst a obcí a v případě energetiky nově v oblasti výstavby a správy vodních elektráren. (Milne, 1957, s. 18-19) Další výraznou změnou, která vedla k dalšímu posílení pravomocí Scottish Office v oblasti zdravotnictví, bylo v roce 1948 vytvoření Národní zdravotní služby Skotska (National Health Service Scotland), tedy veřejně financovaného zdravotního systému, jenž fungoval nezávisle na ostatních částech Británie a byl politicky odpovědný pouze státnímu tajemníkovi pro Skotsko. (Ross, 1981, s. 4) Ve stejném období však došlo i k přenesení pravomocí opačným směrem, tedy ze skotské lokální úrovně na centrální vládu. Největším zásahem do působnosti Scottish Office v tomto smyslu byla ztráta pravomocí v oblasti správy sociálního zabezpečení, jež byla v roce 1948 v rámci celé Británie přenesena na nově vytvořené samostatné ministerstvo pro státní systém sociálního zabezpečení (Ministry of National Insurance). (Kellas, 1989, s. 32) Některé méně důležité pravomoci Scottish Office byly také od roku 1939 postupně převáděny na ministerstvo dopravy, Komisi pro energetiku a Úřad pro lesnictví. Šlo však pouze o výjimečné případy, které byly značně převáženy množstvím pravomocí získaných. (Milne, 1957, s. 20) Další změny ve fungování úřadu nastaly jako důsledek rozsáhlé revize skotské administrativy provedené Královskou komisí pro skotské záležitosti vedenou hrabětem z Balfouru v letech 1953 až 1954. Ve své výsledné zprávě tato komise ohodnotila původní návrhy Gilmourova výboru a soudobou podobu skotské administrativy z velké míry pozitivně, doporučila však i nadále pokračovat v přenosu pravomocí na Scottish Office, a to zejména v oblasti justice a zemědělství. (Milne, 1957, s. 20) V důsledku toho v roce 1955 státní tajemník pro Skotsko získal pravomoc jmenovat ve Skotsku smírčí soudce6, která původně náležela Lordu kancléři. Odpovědnost za silnice a mosty byla převedena z ministerstva dopravy na odbor pro vnitřní záležitosti a odpovědnost za zdraví zvířat na doporučení Balfourovy komise přešla na odbor pro zemědělství v Edinburghu. (Gibson, 1985, s. 125)
6
Laický soudní úředník s omezeným výkonem pravomocí působící u okresního soudu, jehož povinnosti mohou zahrnovat občanskoprávní spory a méně závažné trestné činy jako je krádež, napadení či dopravní přestupky.
13
K významné změně ve struktuře Scottish Office došlo v roce 1973, kdy byl ke stávajícím čtyřem oddělením přidán odbor hospodářského plánování (Economic Planning Department), který převzal některé funkce původního odboru pro vnitřní záležitosti.7 Koncem roku 1974 bylo rozhodnuto, že bude na Scottish Office převedena také část pravomocí ministerstva průmyslu a obchodu týkající se regionálního rozvoje, průmyslu a hospodářské pomoci. (Mitchell, 2009, s. 29) Od roku 1975 tedy státní tajemník pro Skotsko navíc získal odpovědnost za Skotskou rozvojovou agenturu (Scottish Development Agency) a také za správu vládní selektivní pomoci průmyslu, která byla do té doby poskytovaná regionální pobočkou ministerstva průmyslu a obchodu v Glasgow. (Bogdanor, 1979, s. 81) Skotská rozvojová agentura převzala od lokální vlády odpovědnost za podporu zahraničních
průmyslových
investic,
správu
vládou
postavených
podniků
a
průmyslových areálů a získala možnost poskytovat financování investic v podobě půjček a dotací. (Gibson, 1985, s. 160) Od svého založení prošla Skotská rozvojová agentura řadou změn, které odrážely měnící se hospodářskou a politickou situaci jak ve Skotsku, tak v celé Velké Británii. V kontextu decentralizace skotské administrativy je však důležité zejména to, že agentura získala pověst svébytné instituce, jejíž existence ukazovala, že správu skotského hospodářství je možné efektivně provádět pouze přímo ze Skotska. (Mitchell, 2009, s. 29) Přenesení odpovědnosti za rozvoj průmyslu, využití půdy a plánování v oblasti životního prostředí z ministerstva průmyslu sídlícího v Londýně přímo na Scottish Office navíc přispělo ke zjednodušení a zefektivnění koordinace průmyslové strategie a plánování využití půdy ve Skotsku. (Keating, 1976, s. 142-143)
1.3.2 Postavení Scottish Office v období vlády Konzervativní strany v letech 19791997 a jeho vývoj do roku 1999 Vítězstvím ve všeobecných volbách v roce 1979 započalo osmnáct let trvající období vlády Konzervativní strany, pro kterou devoluce nikdy nepředstavovala jedno z hlavních politických témat. Po neúspěšných labouristických devolučních referendech ve Skotsku a Walesu z března 1979 naopak nově ustavená konzervativní vláda 7
Šlo zejména o odpovědnost za rozvoj související s těžbou ropy, dodávkou elektřiny a výstavbou nových měst a obcí. Odbor dále odpovídal za Radu pro rozvoj oblasti Highlands and Islands (The Highlands and Islands Development Board) vytvořenou v roce 1966 a Skotskou radu pro turismus.
14
zdůrazňovala důležitost udržení stability Spojeného království jako celku a k možnosti devoluce se stavěla odmítavě. (Bradbury a Mawson, 1997, s. 76) To ovšem neznamená, že strana v tomto období neměla na postavení Scottish Office a celkovou situaci ve Skotsku značný vliv. Nástup konzervativní vlády premiérky Margaret Thatcherové přinesl jisté oslabení pozice Scottish Office, a to zejména v oblasti správy skotských financí. Přestože bylo ministerstvo vytvořeno právě za vlády Konzervativní strany a strana měla již od počátku nezanedbatelný vliv na to, jakým způsobem se vyvíjela jeho struktura a pravomoci, se již od svého prvního zvolení do funkce v květnu 1979 Margaret Thatcherová stavěla k otázce správy skotských záležitostí spíše negativně. Premiérka Scottish Office kritizovala zejména ve spojitosti se správou veřejných výdajů, které byly v poměru k počtu obyvatel ve Skotsku vyšší než v ostatních částech Británie, což se příčilo vládním snahám sociální výdaje naopak snížit. Přesto však vláda nikdy vážně neuvažovala o úplném zrušení Scottish Office, a to zejména z důvodu neúměrně vysokých nákladů, které by se pojily se zpětným převedením skotské administrativy na ostatní vládní ministerstva. (Mitchell, 2009, s. 30) V důsledku vládní snahy o prohloubení centralizace měla být posílena odpovědnost státního tajemníka pro Skotsko parlamentu díky ustavení výběrového parlamentního výboru pro skotské záležitosti (The Select Committee on Scottish Affairs), který měl za cíl přezkoumávat politickou a správní činnost Scottish Office a jeho jednotlivých oddělení.8 (Bogdanor, 1999, s. 115-116) Výbor se v tomto ohledu ukázal jako velice úspěšný, již od svého vzniku v roce 1979 se však musel potýkat s problémy vyplývajícími z neschopnosti dvou hlavních politických stran dohodnout se na podobě jeho složení. (McConnell a Pyper, 1996, s. 17-18) To dosáhlo tak daleko, že v roce 1987 nebyla vláda kvůli nedostatečnému počtu konzervativních poslanců zastupujících skotské volební obvody schopna výbor obsadit tak, aby v něm byla zachována vládní většina, a jeho činnost byla na několik let pozastavena. 9 (Bogdanor, 1999, s. 116) Radikální hospodářské a sociální reformy konzervativní vlády se projevily i na stále se zvětšujících rozdílech ve voličských preferencích mezi jednotlivými částmi 8
Součástí činnosti výboru byl také dohled nad přerozdělováním veřejných výdajů ve Skotsku a dalšími obecnými záležitostmi, které se Skotska dotýkaly. 9 Roku 1992 byl výbor pro skotské záležitosti obnoven a problém s nedostatkem skotských poslanců byl vyřešen tak, že bylo členství v něm umožněno i poslancům zastupujícím volební obvody mimo Skotsko.
15
Británie. Konzervativní strana si zachovala silné postavení zejména na jihu Anglie, ale v severní Anglii, Skotsku a Walesu podpora konzervativců v osmdesátých letech značně klesla. (Keating a Elcock, 1998, s. 5-6) V roce 1987 tak byl podíl Skotů, kteří ve volbách podpořili Konzervativní stranu, poloviční oproti voličům v Anglii a tento sestupný trend dále pokračoval. (Hutchinson, 2001, s. 139) Postavení konzervativních tajemníků v čele Scottish Office tak bylo oslabeno tím, že jejich stranická příslušnost neodpovídala preferencím skotských voličů (viz Příloha č. 1). (Mitchell, 2014, s. 147) Jedním z faktorů, který přispěl k poklesu popularity Konzervativní strany ve Skotsku, bylo plánované zavedení tzv. Poll Tax, čili paušální daně z hlavy, k němuž mělo ve Skotsku dojít v roce 1989, a tedy o rok dříve než ve zbytku Spojeného království. Toto opatření ještě posílilo nespokojenost Skotů s vládou Konzervativní strany a následné demonstrace a rozsáhlá kampaň vybízející k neplacení daně nakonec vládu donutily od tohoto kontroverzního opatření upustit. (Cameron, 2010, s. 326) Pozice státního tajemníka pro Skotsko byla navíc oslabena tím, že vzhledem k odlišným voličským preferencím v různých částech Británie měl konzervativní tajemník v labouristickém Skotsku jen minimální podporu. Podle Vernona Bogdanora (1999, s. 114) tak pro státní tajemníky pro Skotsko bylo mezi lety 1979 a 1997 velmi obtížné efektivně prosazovat skotské zájmy v parlamentu, protože měli jako zástupci Skotska ve vládním kabinetu poměrně slabou vyjednávací pozici. To, že byli skotští tajemníci jmenováni přímo premiérkou, navíc neznamenalo, že vždy bezvýhradně souhlasili s vládní politikou a nesnažili se zároveň hájit specifické skotské zájmy. (Bradbury a Mawson, 1997, s. 78-79) Krátce po parlamentních volbách v roce 1979 premiérka jmenovala na pozici státního tajemníka pro Skotsko George Youngera, kterému se na počátku osmdesátých let podařilo udržet konsensuální přístup k sociální politice i přesto, že se skotské, na průmyslovou výrobu zaměřené hospodářství, hroutilo. (Brown, McCrone a Paterson, 1998, s. 22) S tím, jak se zásahy centrální vlády do skotského hospodářství stupňovaly, začal Younger vystupovat vůči premiérce Thatcherové kritičtěji a poukazoval na to, že její přístup ke skotskému hospodářství ignoruje tamní regionální specifika, která by ovšem centrální vláda přehlížet neměla. (Mitchell, 2014, s. 148) Na Youngerovo místo v roce 1986 nastoupil Sir Malcolm Rifkind, který ve Skotsku provedl zásadní reformy, jež zahrnovaly privatizaci skotského energetického a dopravního průmyslu. V roce 1990 se však Rifkind začal veřejně distancovat od toho, jakým způsobem Thatcherová obecně ke skotským záležitostem přistupovala. Během 16
svého působení v úřadu tajemníka se Rifkind stejně jako jeho předchůdce Younger musel potýkat právě i s tím, že měla Konzervativní strana ve Skotsku o dost slabší postavení než v Anglii. (Kellas, 2005, s. 52) Ve stejné době také začala vládní politika stále více zasahovat i do oblasti skotského zdravotnictví a školství, které do té doby měly spadat výhradně do působnosti Scottish Office. To bylo také příčinou Rifkindových10 občasných sporů s premiérkou Thatcherovou, kterou upozorňoval na to, že je při provádění reforem ve Skotsku nutné si připustit jistá společenská a politická specifika tohoto regionu a jednat v souladu s nimi.11 Premiérka ovšem tento navrhovaný citlivější přístup ke Skotsku odmítla. (Cameron, 2010, s. 336) James Mitchell (2003, s. 170) názor Thatcherové na Skotsko shrnul tak, že „Z jejího pohledu na pozici Konzervativní strany ve Skotsku příliš nezáleželo, dokud měla strana dostatečně silné postavení v Anglii, které jí zajistilo parlamentní většinu“. Toto odmítnutí specifického přístupu ke Skotsku ovšem jen posilovalo tamní nespokojenost se sociální a hospodářskou politikou centrální vlády, což vedlo k opětovnému vzestupu skotského národního cítění. Navíc rostly i tendence připisovat hospodářské problémy regionu slabé ústavní pozici Skotska v rámci Spojeného království místo toho, aby byly vnímány v ekonomickém kontextu.12 (Brown, McCrone a Paterson, 1998, s. 22) V listopadu roku 1990 došlo ke změně na pozici premiéra, kdy Margaret Thatcherovou v čele vlády vystřídal John Major. Oba státní tajemníci pro Skotsko, kteří se vystřídali v průběhu Majorovy vlády, byli zastánci silné pozice Scottish Office, které mělo být schopné efektivně hájit skotské zájmy i bez vytvoření autonomního regionálního shromáždění. (Kellas, 2005, s. 52) Michael Forsyth, který nastoupil na pozici státního tajemníka pro Skotsko v roce 1986, si ovšem podle vlastních slov uvědomoval rostoucí zájem Skotů o devoluci a upozorňoval na neudržitelnost dosavadní přísně centralistické politiky. (Hutcheon, 2014) Přestože po celou dobu svého působení vystupoval jako striktní odpůrce devoluční politiky, přišel Forsyth s 10
Malcolm Rifkind byl v sedmdesátých letech přesvědčeným zastáncem devoluce a svůj postoj začal měnit až po zvolení Margaret Thatcherové na post premiérky. Podobně na tom byl i jeho předchůdce Younger, který stejně jako Rifkind v devolučním referendu v roce 1979 hlasoval pro provedení devoluce. 11 Na konferenci Skotské labouristické strany v roce 1990, kde musel čelit kritice za to, že není schopen zajistit, aby byla ve vládní politice věnována zájmům Skotska dostatečná pozornost, Rifkind dokonce jako možné řešení zmínil právě možnost devoluce. (Bradbury a Mawson, 1997, s. 79) 12 Na to samozřejmě zareagovala opoziční Labouristická strana, která mimo jiné cílila právě na oblasti, kde měla stávající konzervativní vláda nízkou voličskou podporu. Labouristé se tedy v osmdesátých letech vrátili ke svému dřívějšímu závazku k vytvoření regionálního shromáždění, které podle nové stranické rétoriky mohlo Skotsko ochránit před tvrdými dopady thatcherismu.
17
další řadou reforem vedoucích k rozsáhlejšímu přenosu pravomocí na místní samosprávu, které označil za součást širší iniciativy na zlepšení správy Skotska, jež měla Skotům dát větší kontrolu nad vlastními záležitosti.13 (Griffiths, 1998, s. 18) To neměnilo nic na tom, že nespokojenost s konzervativní vládou ve Skotsku přetrvávala a že Scottish Office bylo vnímáno spíše jako zástupce centrální vlády, který je odtržený od skutečného dění ve Skotsku a neschopný plně porozumět skotským zájmům než jako skotské ministerstvo, které by naopak mělo skotské zájmy hájit. (Deacon a Sandry, 2007, s. 54) Šíře pravomocí ministerstva ovšem i přes sílící kritiku ze strany Margaret Thatcherové dále rostla a konzervativní vlády v letech 1979 až 1997 byly zodpovědné za další převedení pravomocí řady vládních oddělení na Scottish Office a vytvoření výkonných agentur s různou mírou autonomie, které pod ministerstvo pro záležitosti Skotska spadaly. Nejvýznamnější z nich byla grantová agentura na podporu studentů (Student Awards Agency), Agentura pro ochranu skotského rybolovu (Scottish Fisheries Protection Agency) a Skotský katastrální úřad (Registers of Scotland). (National Records of Scotland, 2015b) Tento rozsah působnosti Scottish Office byl zachován i v posledních dvou letech existence ministerstva, kdy Konzervativní stranu ve vládě vystřídala Labouristická strana vedená premiérem Tony Blairem. Až na pár výjimek tedy pravomoci Scottish Office do roku 1999 nepřetržitě narůstaly a státní tajemník pro Skotsko vystupoval v britském vládním kabinetu jako plnohodnotný ministr, který měl na starosti většinu domácí správy Skotska, s jedinými výjimkami v oblasti daňové politiky a správy sociálního zabezpečení. (Keating, 2010, s. 19)
1.4 Postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království
Postavení Scottish Office v rámci politického systému Velké Británie bylo ve velké míře ovlivněno dvěma tendencemi. Šlo za prvé o skotský nacionalismus a z něj vyplývající požadavek o přesunutí administrativy z Londýna do Skotska a za druhé o nutnost decentralizace, která by zefektivnila správu skotských záležitostí. (Kellas, 1989, 13
Forsyth se mimo jiné v roce 1996 zasadil o přesun Stone of Scone, jednoho ze symbolů skotského nacionalismu, který byl v roce 1296 odvezen do Anglie, kde 700 let sloužil jako součást korunovačního obřadu britských králů, z Westminsterského opatství v Londýně zpět do Edinburghu.
18
s. 50) I přes neustálý nárůst pravomocí a relativně silnou pozici státního tajemníka pro Skotsko se Scottish Office nacházelo v paradoxní pozici, kdy na jedné straně samotná jeho existence alespoň formálně představovala ústupek skotskému nacionalismu a s ním spojené snaze o co největší možnou autonomii místní správy, na druhou stranu se však nadále jednalo o oddělení britské centrální vlády, která se nikdy nemohla plně vyčlenit z Whitehallských struktur. (Hanham, 1969, s. 69) Největší překážkou bránící Scottish Office v rozvíjení své vlastní svébytné politické linie bylo právě to, že bylo jako součást centrální vlády v konečném důsledku odpovědné vládnímu kabinetu britského premiéra. To pak mohlo vést k zamítnutí některých politických rozhodnutí, která by byla čistě z pohledu Skotska pro zemi výhodná. Na druhou stranu se ale tento problém vztahoval pouze na některé politické otázky a zůstala široká škála záležitostí, do kterých vládní kabinet nezasahoval a které byly řešeny pouze v rámci Scottish Office jako reakce na vnitřní podněty přímo ze Skotska. (Keating, 1976, s. 142) I v oblastech, za které mělo Scottish Office plnou formální odpovědnost, byla tedy jakákoliv možnost nezávislé iniciativy při tvorbě politiky omezena potřebou jednat v rámci celkové vládní politické linie. V oblastech, které nebyly plně pod kontrolou státního tajemníka pro Skotsko, pak převládala společná tvorba politiky rozdělená mezi Scottish Office a ostatní vládní ministerstva, kde mělo Skotsko úlohu spíše pasivního příjemce rozhodnutí než jejich aktivního iniciátora. Scottish Office tak hrálo vůdčí roli zejména až v následné implementaci politiky ve Skotsku. (Keating a Midwinter, 1981, s. 22-23) To však na druhou stranu také znamenalo, že existovalo pouze malé množství vládních rozhodnutí ovlivňujících Skotsko, do kterých by Scottish Office nemělo možnost zasahovat. To bylo možné zejména díky existenci vládních opatření umožňujících formální zastoupení Skotska na zasedání všech parlamentních výborů, jejichž rozhodnutí mohla mít na Skotsko vliv, a to i v případech, kdy tato rozhodnutí ležela mimo oblast zákonné odpovědnosti státního tajemníka pro Skotsko. (Bogdanor, 1979, s. 81) Nelze tedy říci, že by Scottish Office přes omezení plynoucí z jeho pozice v rámci britské centrální vlády nebylo schopné Skotské záležitosti efektivně spravovat. Zejména díky širokému rozsahu pravomocí zahrnujícímu téměř všechny důležité politické otázky a blízkému kontaktu se skotskými lokálními autoritami a jednotlivci popsal britský politolog Vernon Bogdanor (1979, s. 81) Scottish Office dokonce jako jeden z nejúspěšnějších britských vládních resortů. 19
V tom také tkvěl hlavní význam ministerstva pro záležitosti Skotska jak pro vládu Spojeného království, tak pro samotné Skotsko a skotskou veřejnost. Scottish Office poskytovalo prostředky k efektivnímu řízení skotských záležitostí a umožňovalo modifikaci vládní politiky tak, aby odpovídala skotským zájmům a potřebám bez toho, že by podrývalo autoritu centrální vlády.
1.5 Postavení a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko
Historicky specifická pozice Skotska v rámci Velké Británie se kromě existence samotného Scottish Office projevovala i tím, že šlo od roku 1892 dlouhou dobu o jediný region, který měl ve vládním kabinetu, s výjimkou období první světové války, svého vlastního zástupce, jehož hlavním úkolem bylo hájit výlučné skotské zájmy. (Keating, 1976, s. 139) To bylo ještě zdůrazněno tím, že byla v roce 1926 vytvořena pozice Státního tajemníka pro Skotsko, který měl plnohodnotný status ministra britské vlády. Vzhledem k tomu, že byli do čela Scottish Office tradičně dosazováni skotští poslanci navíc Státní tajemník pro Skotsko mohl stavět na svém skutečném vztahu k regionu a působit jako představitel skotské národní identity. 14 To ovšem neznamená, že byl ve Skotsku automaticky považován za reprezentanta skotských regionálních zájmů. Přestože šlo o ministra pro záležitosti Skotska, byl státní tajemník pro Skotsko v první řadě vnímán jako člen vládního kabinetu a také jako zástupce své politické strany. Agenda nejsilnějších britských politických stran se ovšem často vztahovala na celou Británii a jen zřídka brala v potaz specifické požadavky Skotska. Jako ministr britské vlády tak Státní tajemník pro Skotsko ve velké míře musel následovat politické cíle vládnoucí strany, i když se nemusely shodovat s tím, co bylo pro Skotsko nejvýhodnější. (Mitchell, 2003b, s. 165) Podle J. M. Rosse (1981, s. 9) tak bylo možné pravomoci státního tajemníka pro Skotsko v době fungování Scottish Office rozdělit do tří okruhů podle míry autonomie, která tajemníkům připadala v rozhodování o konkrétních záležitostech. První byla oblast, ve které se skotská legislativa mohla značně lišit od právních předpisů určených 14
V roce 1965 získal podobného zástupce regionálních zájmů i Wales, když došlo k vytvoření Welsh Office, tedy ministerstva pro záležitosti Walesu. Na rozdíl od státních tajemníků pro Skotsko, kteří byli na svou pozici vybíráni ze zástupců skotských volebních obvodů, však u ministrů v čele Welsh Office tato vazba často chyběla.
20
zbytku Británie, a kde tedy měl skotský tajemník velkou autonomii v rozhodování. Tak tomu bylo zejména v záležitostech týkajících se skotského školství. Druhým případem byla oblast pravomocí tajemníka, kde právní předpisy pro Skotsko nesměly vybočit z rámce britské legislativy, ale mohly se odlišovat ve způsobu jejich provádění. To byl mimo jiné případ regionálního rozvoje a hospodářské pomoci. Posledním okruhem byla oblast legislativy, která sice spadala do působnosti Scottish Office, ale od které se tajemník téměř nemohl odchýlit, protože byly tyto právní předpisy primárně pod dohledem jiných ministrů vládního kabinetu. Tak tomu bylo například v oblasti selektivní průmyslové pomoci, energetiky nebo mořského rybolovu. Scottish Office jako takové navíc bylo omezeno tím, že mohlo působit jen v rámci vládou přísně kontrolovaných výdajů. Státním tajemníkům pro Skotsko tak zbýval jen velmi malý prostor na provádění vlastních reforem a inovativních politických kroků, které by odpovídaly přímo na Skotské požadavky, protože přitom naráželi na obavy ze strany ministerstva financí Velké Británie, že by tato opatření byla přílišnou zátěží pro státní pokladnu. (Mitchell, 2003b, s. 165) Státní tajemník pro Skotsko tedy sice měl vystupovat jako zástupce skotských zájmů, značnou část národní politiky uplatňované ve Skotsku však ve skutečnosti nemohl příliš ovlivnit a nebyl za ni ani odpovědný. Vzhledem k velmi širokému záběru pravomocí Scottish Office jakožto teritoriálně a nikoli věcně vymezeného ministerstva se také státní tajemník pro Skotsko musel potýkat s nedostatkem odborných pracovníků, kteří by ho informovali o všech potřebných záležitostech. (Keating, 1976, s. 143) Zatímco převážná část jeho ministerských poradců a dalších zaměstnanců Scottish Office sídlila v Edinburghu, musel státní tajemník pro Skotsko v době, kdy zasedal parlament, trávit čas především v Londýně. Pro držitele úřadu skotského státního tajemníka tak bylo velmi obtížné komunikovat se zbytkem svého ministerstva a udržet si přehled o aktuálním dění přímo ve Skotsku. (Milne, 1957, s. 23) Ačkoli tedy Scottish Office v rámci svých pravomocí fungovalo efektivně, míra decentralizace spojená s jeho vytvořením nebyla natolik vysoká, aby to mělo výraznější vliv na mínění skotské veřejnosti. Skoti totiž o působení státního tajemníka pro Skotsko příliš mnoho nevěděli a pokládali jeho ministerstvo spíše za podružné oddělení britské vlády, které mělo jen málo vlastních nezávislých pravomocí a bylo nadále řízeno převážně z Londýna. (Kellas, 1989, s. 40)
21
Scottish Office tedy sice bylo ministerstvem pro záležitosti Skotska, které vzniklo v odpovědi na historicky danou specifickou pozici tohoto regionu v rámci Spojeného království, ale státní tajemník pro Skotsko byl Skoty vnímán zejména jako ministr britské vlády, jehož postavení a pravomoci těmto specifikům úplně neodpovídaly.
1.5.1 Významní státní tajemníci pro Skotsko v historii Scottish Office Od vzniku pozice státního tajemníka pro Skotsko v červenci 1926 do rozpuštění Scottish Office v červenci roku 1999 se v jeho čele vystřídalo 2315 osob. (viz Příloha č. 1) Ne všichni se ovšem na podobě ministerstva podepsali stejnou měrou. Podle Jamese Mitchella většina z tajemníků v čele Scottish Office patřila mezi spíše podprůměrně schopné politiky, kteří by nebýt existence tohoto ministerstva neměli šanci dosáhnout na post v britském vládním kabinetu. (Mitchell, 2003a, s. 9) Samozřejmě ale existuje několik výjimek, kdy post státního tajemníka pro Skotsko zastávaly silné politické osobnosti, které výrazně přispěly k transformaci a posilování svého ministerstva. Mezi tajemníky, kteří se nejvýrazněji podepsali na podobě a postavení Scottish Office a významně se podíleli na změnách jeho politiky, patří John Gilmour a Walter Elliot. Dalšími významnými ministry v čele Scottish Office pak byli Thomas Johnston a William Ross, kteří přispěli k tomu, že se ze Scottish Office stalo plnohodnotné ministerstvo s širokým rozsahem pravomocí a rozsáhlou úřednickou základnou. (Mitchell, 2003a, s. 9) Prvním skotským tajemníkem, který svůj post zastával již jako plnohodnotný ministr britské vlády, byl Sir John Gilmour, jenž nejprve v roce 1924 do čela Scottish Office nastoupil jako tajemník pro Skotsko a v roce 1926 se pak stal státním tajemníkem pro Skotsko. Změna statusu skotského tajemníka ovšem podle Jamese Mitchella sloužila jako čistě symbolické gesto reagující na posilování skotského nacionalismu, které nemělo na postavení Scottish Office žádný reálný dopad. (Mitchell, 2014, s. 64) V době svého působení v čele Scottish Office ovšem Gilmour přišel s návrhy reforem, které skutečně vedly k rozšíření pravomocí ministerstva a posílení pozice státního tajemníka pro Skotsko v rámci britské vlády a které byly zaměřené 15
Od založení Scottish Office v roce 1885 v jeho čele celkově působilo 35 tajemníků.
22
zejména na přenesení pravomocí specializovaných skotských rad, které do té doby působily jako orgány příslušných britských ministerstev. Ještě za Gilmourova působení v čele Scottish Office byl přijat zákon o reorganizaci skotských úřadů, podle kterého se skotské rady staly součástí Scottish Office místo toho, aby připadly pod odpovídající britská ministerstva.16 (Říchová, 2002, s. 254) Ačkoliv tedy nešlo přímo o nárůst jeho pravomocí, vedly Gilmourovy reformy k rozšíření působnosti Scottish Office a ke zvýšení počtu státních úředníků spadajících přímo pod státního tajemníka pro Skotsko. Gilmour post státního tajemníka pro Skotsko opustil v roce 192917 , přesto se však záležitostem Scottish Office nepřestal věnovat. Kromě jeho předsednictví v parlamentním výboru pro správu Skotska, který se v letech 1937 až 1938 zabýval návrhy na změnu struktury Scottish Office, to byl právě Gilmour, kdo se v roce 1939 zasadil o přesunutí hlavního sídla Scottish Office z Londýna do Edinburghu. (Kellas, 1989, s. 40 ) V době, kdy k přestěhování Scottish Office došlo, zastával pozici státního tajemníka pro Skotsko Walter Elliot, který byl stejně jako Gilmour poslancem skotské Unionistické strany18. Elliot byl státním tajemníkem pro Skotsko jmenován v roce 1936 a ve funkci setrval dva roky, než byl v roce 1938 povýšen na pozici ministra zdravotnictví. V těchto dvou letech v čele Scottish Office se Elliot podílel na zmíněném přesunutí ministerstva do Skotska a na rozšíření jeho stávající úřednické základny a zároveň se zasadil o profesionalizaci státních úředníků, na jejichž místa se snažil dosazovat odborníky z řad skotské inteligence. Tyto kroky tedy přispěly nejen k početnímu růstu zaměstnanců Scottish Office, ale také k nacionalizaci skotské administrativy. (Stewart, 2009, s. 18-19; Říchová, 2002, s. 255) Jako státní tajemník pro Skotsko se Elliot snažil řešit hospodářské problémy Skotska spojené s ekonomickým úpadkem ve třicátých letech dvacátého století, s čímž se pojí i jeho snaha o provedení sociálních reforem, které měly špatnou hospodářskou situaci zlepšit. Elliot se zejména zaměřil na otázku bydlení, které bylo v té době, mimo jiné v souvislosti s dopady Velké hospodářské krize, v žalostném stavu, a stanovil si za cíl vytvořit agenturu nezávislou na skotské místní správě, která by bytové podmínky ve 16
viz kapitola 1.2 O tři roky později v říjnu 1932 nastoupil Gilmour na pozici ministra vnitra britské vlády. 18 Středopravicová politická strana působící ve Skotsku v letech 1912 až 1965, která se poté spojila s Konzervativní stranou. 17
23
Skotsku zlepšila. V roce 1937 tak byla na Elliotův popud založena Scottish Special Housing Association, která podporovala rozvoj výstavby obytných budov a přispěla k celkovému zlepšení bytové situace ve Skotsku. (Mitchell, 2014, s. 46) Obecně tedy Walter Elliot vystupoval jako politik, který byl jako státní tajemník pro Skotsko skutečně schopen porozumět skotskému prostředí a rozpoznat specificky skotské problémy, jejichž řešení potom věnoval zvláštní pozornost. (Cameron, 2010, s. 167) Dalším státním tajemníkem pro Skotsko, který se na podobě Scottish Office významně podepsal, byl Thomas Johnston. Přestože byl Johnston členem Labouristické strany, na pozici skotského státního tajemníka ho v roce 1941 dosadil konzervativní premiér Winston Churchill. K tomuto kroku Churchill přistoupil zejména proto, že v nejistém období druhé světové války předpokládal, že bude Scottish Office ve svém čele potřebovat silnou osobnost, která by zabránila opakování situace z doby první světové
války,
kdy
došlo
ve
skotské
společnosti
k výraznému
nárůstu
levicového radikalismu. (Říchová, 2002, s. 254-255) Takovou osobností zkušený skotský politik Thomas Johnston, který mimo jiné působil jako zástupce Labouristické strany v tzv. Gilmourově výboru a těsně před vyhlášením války v roce 1939 byl jmenován skotským regionálním komisařem pro civilní obranu, bezpochyby byl. (Mitchell, 2014, s. 68) Jako silný zastánce skotské autonomie si Johnston svou účast v Churchillově kabinetu vymínil tím, že mu premiér umožní vytvořit tzv. skotskou státní radu (Scottish Council of State), složenou ze všech bývalých státních tajemníků pro Skotsko nezávisle na jejich stranické příslušnosti, která měla fungovat jako jeho poradní orgán. Pokud skotská státní rada dospěla k jednotnému rozhodnutí ohledně určité problematiky, měl navíc Churchill její návrhy a stanoviska jednoznačně podpořit. (Galbraith, 1995; Mitchell, 2014, s. 68) Dále se Johnston podílel na ustavení Skotské rady pro průmysl (Scottish Council on Industry), která přispěla k vytvoření řady pracovních míst, růstu nových průmyslových odvětví a k celkovému zlepšení sociálních podmínek ve Skotsku. Kromě toho dal také Johnston podnět k vytvoření North of Scotland Hydro-electric Board, jejímž hlavním cílem bylo navrhovat, konstruovat a spravovat hydroenergetické projekty, které vedly ke zkvalitnění dodávky elektrické energie na 90 % území Skotska. (Kellas, 1989, s. 52) Johnstonovo působení v úřadu státního tajemníka pro Skotsko v letech 1941 až 1945 se stalo obdobím ohromné expanze Scottish Office, z něhož se díky němu stalo 24
silné a samostatné ministerstvo se širokým záběrem pravomocí a rozsáhlými zdroji a úřednickou základnou. (Hassan, 2014, s. 12) Díky těmto zásluhám byl Thomas Johnston považován za jednoho z nejschopnějších státních tajemníků pro Skotsko v dějinách a respektovaný skotský historik Thomas Devine ho dokonce označil za „velmi výraznou postavu skotské politiky a nejvýznamnějšího skotského tajemníka dvacátého století“. (Devine, 1999, s. 551-552) Na tento úspěch nejvýrazněji navázal William Ross, který pozici státního tajemníka pro Skotsko zastával dokonce dvakrát v letech 1964 až 1970 a 1974 až 1976, a to pokaždé jako člen kabinetu labouristického premiéra Harolda Wilsona. (viz Příloha č. 1) Ross se tak stal nejdéle působícím státním tajemníkem pro Skotsko v historii Scottish Office. Zároveň byl Ross jedním z nejloajálnějších členů Wilsonova kabinetu, za což mu Wilson na oplátku ponechával ve správě skotských záležitostí poměrně volnou ruku. (Mitchell, 2014, s. 124) Ross, jakožto zatvrzelý odpůrce politické devoluce, této autonomie využíval ve snaze o posílení pozice Scottish Office skrz přenos dalších pravomocí londýnské vlády přímo na jeho ministerstvo. Tato další administrativní devoluce směrem ke Scottish Office podle něj měla vést k oslabení rostoucího skotského nacionalismu. (Mitchell, 2014, s. 126) V souvislosti s těmito snahami byl Ross odpovědný za přenos některých pravomocí ministerstva průmyslu na Scottish Office a vznik dalších skotských agentur spadajících pod odpovědnost státního tajemníka pro Skotsko, jako například Highlands and Islands Development Board a Scottish Development Agency. 19
1.5.2 Důvody úspěchu vybraných státních tajemníků pro Skotsko Přestože John Gilmour a Walter Elliot významně přispěli k transformaci Scottish Office, byl až Thomas Johnston prvním státním tajemníkem pro Skotsko, který se zasadil o to, že Scottish Office získalo statut plnohodnotného ministerstva, jež bylo téměř nezávislé na rozhodování centrální vlády. (Bogdanor, 1999, s. 112, 138) Důvodem, proč se to povedlo právě Johnstonovi, bylo zejména to, že byl státním tajemníkem pro Skotsko v období druhé světové války, a tato neobvyklá situace mu umožnovala činit určité nestandardní kroky. Vzhledem k tomu, že měl Winston Churchill silný zájem na tom, aby Thomas Johnston v letech 1941 až 1945 setrval v 19
viz kapitola 1.3.1
25
čele Scottish Office, měl Johnston vůči premiérovi a tím pádem celé britské vládě nezvykle silnou vyjednávající pozici, jež mu umožňovala přijímat opatření, která by jeho předchůdci jen těžko prosadili. (Mitchell, 2014, s. 54) Podobně tomu bylo i v případu Williama Rosse, kterého premiér Wilson považoval za důležitého spojence a poskytl mu proto značnou míru autonomie v rozhodování. (Mitchell, 2014, s. 123) V případě všech čtyř zmíněných státních tajemníků pro Skotsko, kteří se na podobě ministerstva nejvýrazněji podepsali, je nutné si povšimnout také toho, že působili v čele Scottish Office v době, kdy byla vládnoucí strana zároveň i nejsilnější stranou ve Skotsku. (viz Příloha č. 1) John Gilmour a Walter Elliot byli konzervativními státními tajemníky pro Skotsko v době, kdy se jak na celobritské úrovni, tak i ve Skotsku těšila většině v Dolní komoře parlamentu Konzervativní strana. Thomas Johnston byl sice zástupcem Labouristické strany, jeho situace ale byla specifická v tom, že působil jako člen koaliční vlády v době, kdy opět jak v celém parlamentu, tak ve Skotsku měla většinu křesel Konzervativní strana. Prvním labouristickým státním tajemníkem pro Skotsko, který se výrazně zasadil o posílení Scottish Office, byl William Ross, jenž post státního tajemníka pro Skotsko zastával dokonce dvakrát, a to pokaždé jako člen kabinetu premiéra Harolda Wilsona. Po celou dobu Rossova působení ve Scottish Office měla Labouristická strana většinu křesel jak v Dolní komoře parlamentu Spojeného království jako takové, tak v případě skotských mandátů. Úspěšní státní tajemníci pro Skotsko tak měli silnější pozici i v tom, že jejich stranické zázemí odpovídalo preferencím skotských voličů, jejichž zájmy mělo Scottish Office reprezentovat. Britský politolog James Kellas v roce 1973 formuloval tezi, že má na postavení státního tajemníka pro Skotsko vliv i to, jak Scottish Office vnímá Konzervativní a Labouristická strana, což se odráží na způsobu, jakým premiéři z jednotlivých stran vybírají kandidáty na pozici skotského státního tajemníka. Kellas si povšiml, že labourističtí tajemníci pro Skotsko nastupovali do čela Scottish Office spíše na konci kariéry, a většina z nich po odchodu z úřadu již žádnou obdobnou nebo vyšší politickou funkci nezastávala. Naopak konzervativní státní tajemníci pro Skotsko byli podle Kellase flexibilnější a jejich působení v čele Scottish Office často sloužilo jako odrazový můstek k dalším ministerským funkcím. (Kellas, 1989, s. 41-42) Lze tedy shrnout, že na postavení státního tajemníka pro Skotsko v britském kabinetu a tedy i na pozici Scottish Office v rámci britské vlády, mělo vliv několik faktorů. Jednak to bylo stranické zázemí premiérů, které do jisté míry ovlivňovalo to, 26
zda bude do čela Scottish Office dosazen zkušený politik na konci kariéry, jak tomu bylo v případě Labouristické strany, nebo zda půjde jako v případě Konzervativní strany stejně jako u ostatních ministerstev o výběr podle toho, co je pro premiéra zrovna nejpříhodnější. Dále byla důležitá osobnost samotných tajemníků a to, zda šlo o výrazné postavy skotské politiky ještě před nástupem do úřadu, což mohlo v očích skotské veřejnosti posilovat jejich mandát, nebo jestli byli ve Skotsku spíše neznámí. Dalším faktorem s tím spojeným bylo voličské zázemí vládnoucí strany a to, jestli šlo zároveň o nejsilnější stranu v celém Spojeném království a ve Skotsku. (viz Příloha č. 1) V neposlední řadě měl na to, jak silnou vyjednávací pozici měl státní tajemník pro Skotsko ve vládním kabinetu, vliv jeho vztah s premiérem, který je v britské vládě nejdůležitější postavou. Nejsilnější pozici a nejširší možnost provádět ve Scottish Office změny, které vedly k jeho rozšiřování a posilování jeho pravomocí, měli nepřekvapivě tajemníci se silným postavením vůči premiérovi. To je odrazem toho, že Scottish Office nevzniklo primárně jako reprezentant skotských zájmů ve vládě, ale po celou dobu své existence vystupovalo zejména jako zástupce vládních zájmů ve Skotsku.
27
2. SCOTTISH OFFICE V KONTEXTU DEVOLUCE 2.1 Devoluční návrhy New Labour
Britské parlamentní volby v roce 1992 se nesly ve znamení již čtvrtého volebního neúspěchu Labouristické strany za sebou. Strana si tedy uvědomila, že k tomu, aby u britských voličů znovu získala šanci uspět, bude třeba nový politický přístup, který by jí umožnil oslovit širší škálu voličů. Z tohoto důvodu započal proces postupné vnitřní přeměny Labouristické strany, který v roce 1994 vyvrcholil zvolením mladého a progresivního politika Tonyho Blaira do jejího čela. (Driver a Martell, 2006, s. 11) Blair britské veřejnosti představil reformovaný politický program, který sice nezatracoval tradiční stranické levicové hodnoty, ale zároveň přejímal některé liberální zásady užívané již za vlády Margaret Thatcherové, kterými byla zejména podpora volného obchodu a omezení vlivu státu na podnikání. Tento nový přístup získal označení New Labour. (Labour Party Manifesto, 1997) Přes tyto razantní změny ve stranickém programu však zůstal zachován kladný postoj Labouristické strany k problematice devoluce, který straně umožňoval samu sebe označit za zastánce skotských zájmů a ochránce tradičních skotských institucí a vymezit se tak vůči Konzervativní straně, jež byla ve Skotsku voliči vnímána jako nepřátelská vůči místním zájmům. (Hutchinson, 2001, s. 148) Po zvolení Tonyho Blaira do čela Labouristické strany se tedy strana plně zavázala k provedení politické devoluce ve Skotsku a Walesu. V případě Skotska Labouristická strana vycházela z návrhů Skotského ústavního shromáždění 20 , které v listopadu roku 1995 vydalo dokument nazvaný Scotland's Parliament, Scotland's Right, jenž přinesl několik změn oproti původně plánované podobě devoluce. Nejzásadnější změnou bylo, že v případě Skotska již nemělo jít o ustavení regionálního shromáždění, ale přímo o vytvoření skotského parlamentu, jehož kompetence neměly pouze kopírovat dosavadní působnost Scottish Office, ale dokonce ji přesahovat. Mimo
20
Skotské ústavní shromáždění, jehož hlavním úkolem bylo připravení schématu pro vytvoření skotského parlamentu, vzniklo v roce 1989 a sestávalo ze zástupců Skotské labouristické strany, Skotských liberálních demokratů, Skotské strany zelených, Komunistické strany a dalších politických hnutí a organizací. (Říchová, 2002, s. 271)
28
jiné tak měla budoucímu skotskému parlamentu příslušet pravomoc upravovat výši daní. (Mitchell, 2003b, s. 171) Tyto návrhy ovšem musely čelit ostré kritice ze strany konzervativního státního tajemníka pro Skotsko Michaela Forsytha, který do čela Scottish Office nastoupil v červnu roku 1995. Forsyth vystupoval zejména proti možné pravomoci budoucího skotského parlamentu upravovat výši daní, která se plně neshodovala s přístupem Labouristické strany, jež byla tradičně zastáncem nižší míry zdanění. V reakci na tuto kritiku tedy Labouristická strana podobně jako v roce 1979 spojila případné provedení devolučních návrhů s uspořádáním referenda. (Pattie et al., 1998, s. 3)
2.1.1 Referendum o devoluci 1997 a Scotland Act 1998 Tony Blair poprvé možnost opětovného uspořádání referenda navrhl v létě roku 1996, tedy necelý rok před britskými parlamentními volbami. Ve svém volebním programu se pak Labouristická strana zavázala k vytvoření skotského parlamentu, jehož podoba měla vycházet z doporučení Skotského ústavního shromáždění a kterému kromě zákonodárné pravomoci měla náležet i pravomoc v omezené míře upravovat výši daně z příjmu. Skotský parlament tedy měl skutečně nabýt i kompetence, které do té doby Scottish Office nenáležely. Podoba referenda byla upravena tak, že měli občané Skotska odpovídat na dvě na sobě nezávislé otázky. První se týkala toho, zda si Skoti přejí vytvoření parlamentu, druhá se pak ptala na to, zda má mít tento parlament pravomoc upravovat výši daní. (Labour Party Manifesto, 1997; Mitchell, 2003b, s. 172) Po všeobecných volbách v květnu 1997, v nichž Labour Party s jasnou převahou zvítězila, bylo třeba stranický závazek k provedení devoluce převést do podoby konkrétního návrhu. Dohled nad jeho zpracováním byl v případě Skotska svěřen labouristickému poslanci Donaldu Denwarovi, jenž byl krátce po volbách jmenován státním tajemníkem pro Skotsko a který již jako člen stínového kabinetu vystupoval jako silný zastánce devoluce. (The Institute for Government, 2011, s. 80) Scottish Office, zastoupené právě státním tajemníkem Dewarem, se aktivně účastnilo jednání ve vládním kabinetu o konečné podobě návrhu zákona o vytvoření skotského parlamentu a hrálo v nich na rozdíl od situace před devolučním referendem v roce 1979 stěžejní roli. (The Institute for Government, 2011, s. 81) Ještě před
29
konáním referenda také Dewar vypracoval bílou knihu
21
s názvem Scotland’s
Parliament, která velmi přesvědčivě argumentovala pro provedení devoluce a vytvoření skotského parlamentu. (Cameron, 2010, s. 349) Navíc se Dewarovi povedlo sjednotit všechny zastánce skotské autonomie do jedné společné kampaně vedené Alexem Salmondem ze Skotské národní strany, předsedou strany Liberálních demokratů Jimem Wallacem a právě Donaldem Dewarem. Tento jednotný postup v kampani se ukázal jako klíčová výhoda oproti odpůrcům devoluce, jejichž kampaň byla z velké části nejednotná, neprofesionálně připravená a špatně financovaná. (Brown, McCrone a Paterson, 1998, s. 25) Samotné referendum o devoluci ve Skotsku proběhlo 11. září 1997. Volební účast v něm dosáhla 60,4% voličů, z nichž pro vytvoření skotského parlamentu hlasovalo 74,3% a k možnosti upravovat výši daní se kladně vyjádřilo 63,5% hlasujících. (White a Yonwin, 2004, s. 3) Oproti situaci v roce 1979 tak referendum o devoluci dopadlo pro Labouristickou stranu mnohem příznivěji a v prosinci 1997 vládě nic nebránilo předložit poslancům Dolní komory návrh zákona o vytvoření Skotského parlamentu. (Říchová, 2002, s. 280) Schválením tohoto Zákona o Skotsku22 (Scotland Act 1998) v listopadu 1998 započal proces, ve kterém Skotsko po téměř třech stech letech znovu získalo parlament a který zároveň ukončil téměř 114 let trvající existenci Scottish Office.
2.2 Rozpuštění Scottish Office a přenesení pravomocí
V souladu za Zákonem o Skotsku z roku 1998 přešly na nově ustavený Skotský parlament veškeré pravomoci Scottish Office, které v té době zahrnovaly širokou škálu skotských záležitostí včetně školství, zdravotnictví a sociálních služeb, místní správy, zemědělství, rybolovu a lesnictví, dopravy a správy pozemních komunikací, 21
Bílá kniha představuje soubor oficiálních návrhů pro určitou oblast politiky vydávaný vládou. Oproti návrhu zákona z roku 1978 tento návrh nevymezoval pravomoci budoucího skotského parlamentu, ale naopak obsahoval výčet pravomocí, jež měly i po provedení devoluce nadále náležet britskému parlamentu. Tak tomu mělo být v oblasti makroekonomické politiky, obrany, zahraničních věcí, správy sociálního zabezpečení a ústavy Spojeného království. Všechny ostatní záležitosti měly spadat do pravomoci skotského parlamentu. (McGarvey a Cairney, 2008, s. 1-2) 22
30
hospodářského rozvoje, bydlení, životního prostředí, kulturních záležitostí a sportu. (McGarvey a Cairney, 2008, s. 1-2) Parlament Spojeného království ovšem zcela neztratil možnost do těchto oblastí legislativy zasahovat, jelikož mu Zákon o Skotsku 1998 ponechal možnost nadále vydávat zákony platné pro Skotsko, a to v omezené míře i v záležitostech spadajících do působnosti Skotského parlamentu. (Říchová, 2002, s. 294) I přes pravomoc Skotského parlamentu upravovat výší daní navíc zůstala zachována i finanční závislost Skotska na centrální vládě, jelikož stejně jako v případě Scottish Office závisela výše finančních prostředků přidělených Skotskému parlamentu a skotské vládě na rozhodnutí ministerstva financí. Jedinou změnou bylo to, že nově vzniklé skotské instituce získaly oproti Scottish Office větší autonomii v rozhodování o tom, jak s danými finančními prostředky naloží. (Mitchell, 2004, s. 21) Po schválení Zákona o Skotsku v roce 1998 Scottish Office zřídilo poradní řídící skupinu zahrnující odborníky napříč všemi politickými stranami, která vypracovala podrobnější návrhy na budoucí podobu nového parlamentu. Tyto návrhy byly následně převedeny do jednacího řádu Skotského parlamentu. (Mitchell, 2014, s. 248) První volby do Skotského parlamentu proběhly 6. května 1999 a parlament byl oficiálně královnou svolán 1. července téhož roku. Ve stejný den byly funkce jednotlivých odborů Scottish Office a většina pravomocí státního tajemníka pro Skotsko převedeny na skotskou vládu. (The Scottish Government, 2012) Pozice státního tajemníka pro Skotsko tak byla z velké části nahrazena úřadem skotského prvního ministra (First Minister of Scotland), do něhož byl zvolen právě dosavadní skotský tajemník Donald Dewar. V den vytvoření Skotského parlamentu 1. července 1999 tak fakticky došlo ke zrušení Scottish Office. (White a Yonwin, 2004, s. 10)
2.3 Vznik Scotland Office a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999
Po zániku Scottish Office převzalo pozici reprezentanta Skotska v britské vládě nově vzniklé ministerstvo Scotland Office, v jehož čele i nadále stál státní tajemník pro Skotsko. Toto ministerstvo britské vlády ovšem velikostí ani počtem zaměstnanců zdaleka neodpovídalo původnímu Scottish Office, většina jehož pravomocí a personálu 31
přešla v červenci 1999 přímo pod skotskou exekutivu. Na Scotland Office naproti tomu zbylo jen něco kolem stovky úředníků a tento počet se v dalších letech nadále snižoval. (Kellas, 2005, s. 53) Státní tajemník pro Skotsko ani po zavedení devolučního modelu vládnutí nepřestal být členem britského vládního kabinetu. Vzhledem k tomu, že Scotland Office ztratilo většinu pravomocí a personálu svého předchůdce, bylo ovšem pro státního tajemníka pro Skotsko mnohem obtížnější formálně vystupovat jako zástupce Skotska ve vládě Spojeného království, jelikož již nebyl za skotské záležitosti formálně odpovědný. (Říchová, 2002, s. 296) Státní tajemník pro Skotsko mohl navíc působit jen v rámci přesně vymezených pravomocí, které centrální vládě přiznával Zákon o Skotsku 1998. Scotland Office tak nadále působilo jako ministerstvo zastupující celobritské zájmy, které nemá se Skotským prostředím mnoho společného. Jednou z hlavních náplní činnosti státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999 se stal dohled nad fungováním nově vzniklých skotských orgánů vytvořených Zákonem o Skotsku 1998 a nad tím, že skotská vláda a Skotský parlament nepřekračují rámec svých přidělených pravomocí. Kromě toho mělo Scotland Office obecně dohlížet nad hladkým průběhem devolučního procesu. (Wright, 2005, s. 67; Deacon a Sandry, 2007, s. 78) Státnímu tajemníkovi pro Skotsko od července 1999 mimo jiné připadla pravomoc v určité míře zasahovat do fungování Skotského parlamentu, a to zejména co se týče jeho legislativní činnosti. Tato pravomoc vychází přímo ze Zákona o Skotsku 1998, podle něhož státní tajemník pro Skotsko může do legislativního procesu ve Skotském parlamentu zasáhnout, ale pouze v případě, kdy se domnívá, že je určitý návrh zákona v rozporu s mezinárodním právem nebo mezinárodními dohodami, jimiž je Spojené království vázáno. V tom případě pak má státní tajemník pro Skotsko možnost daný návrh zákona vetovat. (Deacon a Sandry, 2007, s. 71) S ohledem na to, že by takovýto zásah ze strany státního tajemníka pro Skotsko mohl být ve Skotsku vnímán jako snaha centrální vlády o upřednostňování britských zájmů nad skotskými a přispět tak ke zvyšování napětí mezi skotskou vládou a Londýnem, slouží veto skotského tajemníka pouze jako mimořádný prostředek, který má zajistit, aby Skotský parlament a skotská vláda při tvorbě legislativy nepřekročily rámec svých pravomocí. (Říchová, 2002, s. 295; Deacon a Sandry, 2007, s. 71). Vzhledem ke své pravomoci vstupovat, byť v omezené míře, do činnosti skotských autonomních orgánů, měl státní tajemník pro Skotsko v prvních letech po 32
provedení devoluce poměrně široké možnosti zasahovat do skotské politiky. Toto postavení se však postupně proměňovalo, protože s tím, jak rostla legitimita Skotského parlamentu a skotské vlády a důvěra voličů v ně, se opodstatněnost existence Scotland Office postupně snižovala. (McGarvey a Cairney, 2008, s. 159-160)
2.4 Postavení Scotland Office v rámci britské vlády a jeho vztah ke Skotsku
Z toho, že bylo Scotland Office vytvořeno jako prostředník mezi centrální vládou a Skotskem, vyplývá, že měl od 1. července 1999 státní tajemník pro Skotsko se skotskou vládou a zejména se skotským prvním ministrem ve své činnosti úzce spolupracovat a snažit se předcházet jakýmkoliv konfliktům mezi těmito skotským autonomními orgány a Whitehallem. (Deacon a Sandry, 2007, s. 78) Mezi státním tajemníkem pro Skotsko a skotským prvním ministrem však již od vzniku Scotland Office existovalo určité napětí. První státní tajemník pro Skotsko v čele Scotland Office John Reid měl totiž od počátku svého působení v úřadu se skotským prvním ministrem Donaldem Dewarem spory o tom, komu z nich přináleží vystupovat jako ústřední postava skotské politiky. V prvních letech po devoluci byl takto veřejností vnímán zejména první ministr Dewar, který si ve Skotsku již jako státní tajemník v čele Scottish Office svou aktivní rolí v přípravě devolučního procesu vybudoval reputaci schopného politika.23 Po Dewarově náhlém úmrtí v říjnu 2000 však pozice státního tajemníka pro Skotsko v očích veřejnosti relativně posílila. (Mitchell, 2001, s. 56) Na post skotského prvního ministra byl zvažován právě John Reid, nakonec však byl do úřadu zvolen labouristický poslanec Henry McLeish, který neměl v očích skotské veřejnosti tak silnou pozici jako jeho předchůdce Dewar. (Scott, 2000) Napětí ve vztazích mezi Scotland Office a skotskou exekutivou ovšem nadále přetrvávalo. Poté, co v lednu roku 2001 John Reid přešel na pozici státního tajemníka pro Severní Irsko, na post státního tajemníka pro Skotsko poprvé od jeho vytvoření nastoupila žena, kterou byla labouristická poslankyně Helen Liddellová. Ta zastávala podobný přístup ke skotské exekutivě jako její předchůdci a mimo jiné skotského prvního ministra kritizovala za to, že není schopen řešit konflikty ve svém vlastním 23
Svou činností na pozici skotského prvního ministra si pak Dewar dokonce ve Skotsku vysloužil přezdívku “otec národa“. (Grice, 2001)
33
kabinetu. (Mitchell, 2001, s. 56) Kritika se ovšem nevyhnula ani samotné Liddellové, která byla ve skotském tisku napomínána za to, že se skotskými záležitostmi na rozdíl od Skotského parlamentu a skotské vlády dostatečně nezabývá. 24 (The Telegraph, 2002) V souvislosti s neoblíbeností Helen Liddellové sílily ze strany skotského tisku hlasy volající po tom, aby byl post státního tajemníka pro Skotsko pro svou neužitečnost zrušen nebo alespoň spojen s funkcí jiného britského kabinetního ministra. (Mitchell, 2001, s. 56) K tomu skutečně došlo v roce 2003, kdy se Scotland Office spolu se svou velšskou obdobou Wales Office stalo součástí vládního resortu pro ústavní záležitosti (Department of Constitutional Affairs), přičemž obě ministerstva nadále spadala pod celkovou odpovědnost státních tajemníků pro Skotsko a pro Wales. (Kellas, 2005, s. 53) Na toto nově vzniklé ministerstvo pro ústavní záležitosti 25 byly formálně převedeny i finanční prostředky a ostatní aktiva Scotland Office, ačkoliv odpovědnost za ně byla nadále ponechána státnímu tajemníkovi pro Skotsko. Přestože tedy bylo Scotland Office z finančního hlediska závislé na prostředcích, které mu byly ministerstvem pro ústavní záležitosti přiděleny, zůstala mu zachována poměrně velká míra autonomie v tom, jak s nimi naložit. Státní tajemník pro Skotsko byl navíc spolu se státním tajemníkem pro Wales v roce 2003 ministrem financí jmenován na pozici tzv.
Additional
Accounting
Officer,
tedy
úředníka,
který
měl
pravomoc
spolurozhodovat o účetních věcech ministerstva pro ústavní záležitosti. (Justice Committee, 2009, s. 13) Úřad státního tajemníka pro Skotsko byl ovšem zároveň v roce 2003 spojen s postem ministra dopravy, který v té době zastával skotský labouristický poslanec Alastair Darling. (Kellas, 2005, s. 53) Z postu státního tajemníka pro Skotsko se tak stala práce na částečný úvazek, která byla agendou ministra dopravy odsunuta do pozadí. (McGarvey a Cairney, 2008, s. 160) Podle politologa Roberta Hazella (2003, s. 1) se navíc Darling věnoval především agendě ministra dopravy a na záležitosti týkající se Skotska si nevyčlenil více než deset až patnáct procent svého času.
24
Mimo jiné se kritika Liddellové vztahovala i na to, že do svého i tak krátkého třídenního pracovního týdne stíhá zařadit soukromé lekce francouzštiny a exotické zahraniční cesty. 25 Ministerstvo pro ústavní záležitosti bylo dále zodpovědné za britské soudnictví, problematiku lidských práv, organizaci voleb a samozřejmě ústavu Spojeného království.
34
V roce 2007 přešlo Scotland Office spolu s ministerstvem pro ústavní záležitosti pod nově vzniklé ministerstvo spravedlnosti. Pozice Scotland Office v rámci tohoto ministerstva však zůstala v podstatě stejná jako doposud. Největší změnou tak bylo, že post státního tajemníka pro Skotsko byl v témže roce nově spojen s pozicí ministra obrany, kterou v té době zastával labouristický poslanec Des Browne. (Hassan a Shaw, 2012, s. 127) Další změna v postavení státního tajemníka pro Skotsko přišla v říjnu 2008, kdy byl na tuto pozici jmenován labouristický poslanec Jim Murphy, který v té době nezastával žádnou další ministerskou pozici. Tuto změnu si vymohl sám Murphy, který se během rozsáhlé reorganizace vládního kabinetu na podzim roku 2008 chopil příležitosti a přesvědčil premiéra Gordona Browna o tom, že by úřad státního tajemníka pro Skotsko měl být vykonáván samostatně. (BBC, 2015a) Tento stav zůstal zachován i po změně vládnoucí strany, kdy po všeobecných volbách v květnu 2010 nastoupila k moci koalice konzervativců a Liberálních demokratů a do premiérského křesla usedl předseda Konzervativní strany David Cameron. Výsledek voleb na úrovni celého Spojeného království ovšem neodpovídal voličským preferencím ve Skotsku, kde se s jednačtyřiceti křesly stala suverénně nejsilnější Labouristická strana následovaná Liberálními demokraty, kteří ve skotských volebních obvodech získali jedenáct mandátů. Konzervativní strana naproti tomu obhájila v Dolní komoře parlamentu jen jedno křeslo pro skotského poslance. (BBC, 2010) Stejně tak došlo k proměně ve složení Skotského parlamentu, kde ve volbách v květnu 2007 zvítězila Skotská národní strana. (BBC, 2007) Od roku 2010 tedy stranická příslušnost státního tajemníka pro Skotsko neodpovídala ani nejsilnější politické straně ve skotské části parlamentu Spojeného království, ani nejsilnější straně ve Skotském parlamentu. (viz Příloha č. 2) Po vyjednávání mezi koaličními stranami bylo rozhodnuto, že bude státní tajemník pro Skotsko vybrán z řad skotských liberálních demokratů. 26 První volba padla na mladého politika Dannyho Alexandera, který ovšem v úřadu setrval pouhých osmnáct dní, než byl nahrazen dalším liberálním demokratem Michaelem Moorem. V říjnu 2013 došlo na pozici státního tajemníka pro Skotsko znovu ke změně, když na místo Michaela Moorea nastoupil Alistair Carmichael, jehož jmenování bylo spojováno 26
Ještě před volbami v roce 2010 Liberální demokraté činnost Scotland Office kritizovali a dokonce volali po jeho zrušení.
35
se snahou vládní koalice o posílení pozice Scotland Office před blížícím se referendem o nezávislosti Skotska, jež bylo vypsáno na září 2014. (Seldon a Finn, 2015, s. 99) Paradoxní je, že Alistair Carmichael před vstupem Liberálních demokratů do vládní koalice prohlašoval, že by Scotland Office ve své stávající podobě mělo být zrušeno, jelikož pro jeho existenci po devoluci neexistuje žádný pádný důvod, a současně navrhoval, aby teritoriální ministerstva pro Skotsko, Wales a Severní Irsko byla spojena do jediného vládního resortu pro národy a regiony. (The Scotsman, 2007; Mahone, 2013) Na to v době jeho působení často odkazoval jak skotský tisk, tak někteří skotští politici 27 , kteří poukazovali na to, že není možné brát vážně ministerstvo, v jehož čele stojí člověk, který v jeho existenci sám nevidí žádný smysl. (The Scotsman, 2007) Všichni tři liberální státní tajemníci pro Skotsko, kteří se mezi lety 2010 a 2015 v čele Scotland Office vystřídali, kromě toho měli ve Skotsku pozici formálního zástupce skotských zájmů oslabenou tím, že vystupovali jako reprezentanti koaliční vlády, přičemž ani jedna z koaličních stran neměla největší podíl ani na složení skotských poslanců britského parlamentu, ani nebyla nejsilnější stranou v parlamentu skotském. (viz Příloha č. 2) Rozestup mezi preferencemi skotských voličů a stranickým zázemím státního tajemníka pro Skotsko se ještě výrazněji projevil po všeobecných volbách v květnu 2015, kdy Konzervativní strana získala většinu křesel v Dolní komoře parlamentu a David Cameron tedy mohl sestavit vládu bez účasti Liberálních demokratů. Ve Skotsku ovšem s převahou zvítězila Skotská národní strana, která získala 56 z celkového počtu 59 křesel, zatímco Konzervativní strana, Labouristická strana a Liberální demokraté si udrželi po jednom skotském poslanci. (BBC, 2015b) Nadále tak přetrvával stav, kdy se nejsilnější skotské strany v obou orgánech, tedy v britském i Skotském parlamentu, neshodovaly se stranickou příslušností státního tajemníka pro Skotsko.28 (viz Příloha č. 2) David Cameron 11. května 2015 jmenoval státním tajemníkem pro Skotsko právě tohoto jediného skotského poslance Davida Mundella, který úřad zastává do 27
Obzvlášť ostře proti zachování Scotland Office vystupovala například tehdejší náměstkyně skotského prvního ministra Nicola Sturgeon (2013), která ve svém projevu na konferenci Skotské národní strany v Perthu poukázala na to, že Carmichael ještě donedávna zastával v otázce Scotland Office stejný názor jako Skotská národní strana, která již od jeho vzniku usilovala o jeho zrušení. 28 Tento nesoulad byl ještě posílen tím, že byla Konzervativní strana jak ve skotské části britského parlamentu, tak ve Skotském parlamentu až třetí nejsilnější stranou. (BBC, 2015b; BBC, 2011)
36
současnosti. (GOV.UK, 2015a) Jeden z nejvýraznějších současných kritiků Scotland Office, bývalý skotský první ministr a dlouhodobý zastánce skotské nezavilosti Alex Salmond, však od počátku vystupoval proti dosazení Mundella do čela Scotland Office a ještě před jeho jmenováním poukazoval na to, že existence tohoto ministerstva znevažuje Skotský parlament a skotskou vládu a že jmenování Mundella na pozici státního tajemníka pro Skotsko nerespektuje zájmy skotských občanů. (The Courier, 2015) Jediný skotský zástupce Konzervativní strany v Dolní komoře parlamentu Spojeného království a první konzervativní státní tajemník pro Skotsko po osmnácti letech David Mundell přesto od svého nástupu do funkce zdůrazňuje, že je vztah mezi centrální britskou vládou a Skotskem oboustranně prospěšný. V prohlášení k příležitosti sta dní trvání nové konzervativní vlády Davida Camerona v srpnu 2015 navíc Mundell oznámil, že bude v čele Scotland Office i nadále pracovat na prohloubení devoluce, které by vedlo k ještě většímu posílení pravomocí Skotského parlamentu, a zároveň poukázal na to, že je pro obě strany výhodné, aby skotská exekutiva i nadále v co nejužší míře spolupracovala s britskou centrální vládou. (Mundell, 2015) Více než patnáct let po provedení devoluce tedy Scotland Office přetrvává jako nevelké ministerstvo britské vlády, čítající 7 vyšších státních úředníků a přibližně 60 dalších zaměstnanců 29 , a podle prohlášení současného státního tajemníka pro Skotsko to nevypadá, že by jeho činnost měla být v blízké době ukončena
29
Situace v květnu 2015. (Scotland Office and Office of the Advocate General for Scotland, 2015, s. 2528)
37
ZÁVĚR Hlavním cílem této bakalářské práce bylo odpovědět na otázku, zda Scottish Office po celou dobu své existence vystupovalo především jako zástupce zájmů britské vlády ve Skotsku, nebo jestli se v některé fázi jeho vývoje jednalo také o reprezentanta skotských zájmů, a ověřit tak hypotézu, že toto ministerstvo po celou dobu svého fungování sloužilo pouze k prosazování zájmů britské centrální vlády. Z rozboru činnosti Scottish Office v letech 1885 až 1999 je patrné, že jeho hlavní funkcí v průběhu celého tohoto období bylo řízení administrativních záležitostí, které byly z historických důvodů ve Skotsku spravovány odděleně od zbytku Velké Británie tak, aby jejich správa odpovídala zájmům britské centrální vlády. Scottish Office tedy nikdy nepřestalo vystupovat jako zástupce celobritských zájmů a o reprezentanta specifických skotských zájmů ve vládě Velké Británie se v žádné etapě jeho fungování nejednalo. To je zřejmé už z faktu, že podnět k založení Scottish Office nepřišel ze Skotska samotného, ale naopak byl iniciován britskou vládou, která tak učinila ve svém vlastním zájmu, a ne ve snaze vyhovět zájmům skotským. První část práce sledovala vznik Scottish Office a jeho vývoj od roku 1885 do roku 1999. Scottish Office bylo vytvořeno v roce 1885 jako relativně nevýznamné ministerstvo britské vlády, jehož pravomoci se na počátku vztahovaly pouze na úzce vymezenou oblast skotských záležitostí. Rozsah působnosti tohoto ministerstva pro záležitosti Skotska se ovšem po celou dobu jeho fungování postupně zvětšoval, stejně jako posilovala jeho pozice v rámci britské vlády a politického systému celého Spojeného království. Vytvoření funkce státního tajemníka pro Skotsko, který stál v čele Scottish Office od roku 1926, představovalo zpočátku spíše symbolický krok než skutečný posun v postavení ministerstva. Byli to ale právě někteří držitelé tohoto úřadu, kteří se nejvýrazněji zasadili o rozšiřování pravomocí Scottish Office a posilování jeho postavení. Nejvýraznější změna v podobě Scottish Office nastala v období druhé světové války, kdy v úřadu státního tajemníka pro Skotsko působil labourista Thomas Johnston. Ten měl ve vládním kabinetu natolik silnou pozici, že si mohl dovolit prosadit kroky vedoucí k transformaci Scottish Office na skutečně silné ministerstvo s širokým záběrem pravomocí a rozsáhlou úřednickou základnou. Jak práce ukázala, jedním z předpokladů posilování postavení Scottish Office byla právě silná pozice skotského 38
státního tajemníka ve vládním kabinetu, což potvrzuje znatelný nárůst pravomocí ministerstva pod dohledem dalšího vlivného tajemníka Williama Rosse. Kromě toho mělo na postavení Scottish Office vliv i to, zda stranické zázemí státního tajemníka pro Skotsko korespondovalo s preferencemi skotských voličů, vyjádřenými převahou jeho strany ve skotských mandátech v Dolní komoře britského parlamentu. Tak tomu bylo až do vítězství Konzervativní strany ve všeobecných volbách v roce 1979, v nichž konzervativci sice získali většinu poslaneckých křesel na celostátní úrovni, ale ve Skotsku skončili druzí za Labouristickou stranou. Od té doby státní tajemník pro Skotsko vystupoval jako zástupce strany, která podle voličských preferencí Skotů jejich zájmům neodpovídala, což vedlo k oslabení jeho pozice v očích skotské veřejnosti. Dále se bakalářská práce zabývala tezí, že existují odlišnosti v přístupu Labouristické a Konzervativní strany ke Scottish Office a státnímu tajemníkovi pro Skotsko. Hlavním východiskem pro tento poznatek bylo tvrzení politologa Jamese Kellase (1989, s. 41-42), že Konzervativní strana vnímala Scottish Office jako jakékoliv jiné ministerstvo britské vlády a dosazovala do jeho čela flexibilní politiky, u nichž se předpokládalo, že budou mít po odchodu z ministerstva ambice zastávat další ministerské pozice. Labouristická strana naproti tomu podle Kellase ke Scottish Office přistupovala jako k ministerstvu vhodnému pro politiky na konci kariéry. Toto tvrzení ovšem platí pouze do roku 1999, kdy se v důsledku provedení devoluce zásadně proměnil charakter skotského ministerstva. K tehdy vzniklému Scotland Office naopak britské politické strany přistupují podobně a do jeho čela dosazují většinou méně zkušené a flexibilnější politické představitele. Dalším cílem práce bylo zasadit fungování Scottish Office do kontextu devoluce. Devoluční proces ve Spojeném království probíhal až do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století nezávisle na Scottish Office. To se změnilo s nástupem vlády Labouristické strany v roce 1997, kdy se státním tajemníkem pro Skotsko stal labourista Donald Dewar. Ten se velkou měrou podílel na přípravě návrhů na provedení devoluce iniciovaných Labouristickou stranou, které vedly k zániku Scottish Office. Díky tomu se Scottish Office poprvé až v posledních dvou letech své existence přímo zapojilo do devolučního procesu, a to účastí na jednání o podobě zákonů, na jejichž základě došlo ke zrušení ministerstva a převedení jeho pravomocí na Skotský parlament.
39
S provedením devoluce úzce souviselo i vytvoření Scotland Office, které v roce 1999 nahradilo Scottish Office po převedení většiny jeho pravomocí na Skotský parlament a skotskou vládu. Práce tedy dále sledovala fungování Scotland Office a vývoj postavení státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999. Přestože se rozsahem pravomocí ani velikostí úřednické základny svému předchůdci nemůže ani zdaleka rovnat, je Scotland Office nadále britskou vládou prezentováno jako zástupce Skotska a jeho specifických zájmů. Na svých webových stránkách Scotland Office uvádí, že je hlavní náplní jeho činnosti „zastupování skotských zájmů ve vládě Spojeného království stejně jako reprezentace zájmů této vlády ve Skotsku“. (GOV.UK, 2015b) Z rozboru činnosti Scotland Office od roku 1999 do současnosti nicméně vyplývá, že ačkoliv formálně vystupuje jako ministerstvo pro záležitosti Skotska zastupující skotské zájmy v britské vládě, fakticky jde obdobně jako v případě Scottish Office pouze o reprezentanta britských zájmů ve Skotsku.
40
SUMMARY The bachelor thesis addresses the issue of the status and role of the Scottish Office in the context of devolution. Its main objective is to answer the question of whether the Scottish Office, which served as a British ministry for Scottish affairs, only represented the interests of the UK Government during the entire period of its existence, or whether it ever acted as a representative of the interests of Scotland at any stage of its development. An analysis of the activities of the Scottish Office from 1885 to 1999 shows that its main function throughout this entire period was to manage the administrative matters, which, for historical reasons, were managed in Scotland separately from the rest of the United Kingdom so that their management corresponded with the interests of the British central government. The Scottish Office therefore never ceased to act as a representative of purely British interests, and it was never a representative of specific Scottish interests in the government of Great Britain at any stage of its operation. Another objective of the work was to place the operation of the Scottish Office into the context of devolution. The devolution process in the United Kingdom took place until the second half of the 1990's independent of the Scottish Office. This changed only after the victory of the Labour Party in the general election of 1997, when the Scottish Office became directly involved in the devolution process for the first time, participating in negotiations about the forms of laws that led to the dissolution of the ministry and the transfer of its powers. Closely associated with the implementation of devolution was the creation of the Scotland Office, which replaced the Scottish Office in 1999 after transferring most of its powers to the Scottish Parliament and the Scottish Government. An analysis of the activities of the Scotland Office from 1999 to the present shows that although it formally acts as a ministry representing Scottish interests in the British government, it was in fact a representative of the interests of the central government in Scotland, just as in the case of Scottish Office.
41
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE Neperiodická literatura: BOGDANOR, Vernon. Devolution. Oxford: Oxford University Press, 1979, 230 s. BOGDANOR, Vernon. Devolution in the United Kingdom. Oxford: Oxford University Press, 1999, 331 s. BRADBURY, Jonathan a Jon MAWSON. British Regionalism and Devolution: The Challenges of State Reform and European Integration. New York, NY: Routledge, 1997, 328 s. BROWN, Alice, MCCRONE, David a Lindsay PATERSON. Politics and Society in Scotland. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Macmillan, 1998, 260 s. CAMERON, Ewen. Impaled Upon a Thistle. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2010, 433 s. CHROMÁ, Marta. Anglicko-český právnický slovník: English-Czech law dictionary. 3. vyd. Voznice: Leda, 2010, 341 s. DEACON, Russell a Alan SANDRY. Devolution in the United Kingdom : England, Scotland, Wales and Northern Ireland. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2007, 212 s. DEVINE, Thomas. The Scottish Nation: A History 1700-2000. New York: Viking, 1999, 696 s DRIVER, Stephen a Luke MARTELL. New Labour. 2. vyd. Cambridge: Polity Press, 2006, 240 s. ELCOCK, Howard a Michael KEATING. (Eds.) Remaking the Union: Devolution and British Politics in the 1990s. London: Frank Cass Publishers, 1998, 240 s. GIBSON, John. The Thistle and the Crown: A History of the Scottish Office. Edinburgh [Lothian]: H.M.S.O, 1985, 198 s. HANHAM H. J., “The Development of the Scottish Office“. V: WOLFE, James (ed.) Government and Nationalism in Scotland, Edinburgh: Edinburgh University Press, 1969, s. 51-70. HASSAN, Gerry. Independence of the Scottish Mind: Elite Narratives, Public Spaces and the Making of a Modern Nation. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014, 280 s. HASSAN, Gerry a Eric SHAW. The Strange Death of Labour Scotland. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2012, 368 s.
42
HUME BROWN, Peter. History of Scotland to the Present Time. Cambridge: Cambridge University Press, 1911, 452 s. HUTCHISON, I. G. C. Scottish Politics in the Twentieth Century. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave, 2001, 190 s. KEATING, Michael. Government of Scotland: Public Policy Making after Devolution. 2. vyd. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2010, 288 s. KEATING, M. a MIDWINTER A., The Scottish Office in the United Kingdom Policy Network, Glasgow: University of Strathclyde, 1981. 24 s. KELLAS, James. The Scottish Political System. 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1989, 296 s. KELLAS, James. “After the Declaration of Perth: All Change!“. V: MILLER, William. Anglo-Scottish Relations from 1900 to Devolution and Beyond. Oxford: Oxford University Press, 2005, s. 51-62. MCGARVEY, Neil a Paul CAIRNEY. Scottish Politics: An Introduction. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2008, 315 s. MILNE, David. The Scottish Office and Other Scottish Government Departments. London: G. Allen & Unwin, 1957, 232 s. MITCHELL, James. “Scotland: Maturing Devolution“. V: TRENCH, Alan (Ed.) The State of the Nations 2001. Thorverton: Imprint Academics, 2001, s. 45-76. MITCHELL, James. Governing Scotland: The Invention of Administrative Devolution. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2003a, 259 s. MITCHELL, James. “Politics in Scotland“. V: DUNLEAVY, P. Developments in British politics 7. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2003b, s. 161-180. MITCHELL, James. “Expectations, Policy Types and Devolution“. V: TRENCH, Alan (Ed.) Has devolution made a difference?, Exeter: Imprint Academic, 2004, s. 11-40. MITCHELL, James. Devolution in the UK. Manchester: Manchester University Press, 2009, 261 s. MITCHELL, James. The Scottish Question. Oxford: Oxford University Press, 2014, 320 s. ŘÍCHOVÁ, Banka. “Devoluční proces ve Velké Británii. Proměna role politických stran“. V: FIALA, Vlastimil a Blanka ŘÍCHOVÁ. Úloha politických aktérů v procesu decentralizace. Olomouc: Moneta, 2002, s. 247-338. ŘÍCHOVÁ, Blanka. “Spojené království Velké Británie a Severního Irska: devoluce – tradice – změna“. V: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol. Komparace politických
43
systémů: Základní modely demokratických systémů. Praha: Oeconomica, 2008, s. 95153. ROSS, J. M. The Secretary of State for Scotland and the Scottish Office. Glasgow: University of Strathclyde, 1981. 35 s. ROVNÁ, Lenka. Kdo vládne Británii?. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, 280 s. SELDON, Anthony a Mike FINN. The Coalition Effect, 2010–2015. Cambridge: Cambridge University Press, 2015, 614 s. SHANNON, Richard. Gladstone: Heroic Prime Minister 1865-1898. London: Penguin Books, 2000, 702 s. STEWART, David. The Path to Devolution and Change: A Political History of Scotland Under Margaret Thatcher. London: Tauris Academic Studies, 2009, 320 s. WRIGHT, Alex. Who Governs Scotland?. London: Routledge, 2005, 194 s. Periodická literatura: GRIFFITHS, Dylan. Scotland's Parliament: Fundamentals For A New Scotland Act. Public Administration. London: The Constitution Unit, University College London, 1998, 76(3): s. 596. KEATING, Michael. Administrative Devolution in Practice: The Secretary of State for Scotland and the Scottish Office. Public Administration. 1976, 54(2): 133-145. MCCONNELL, Allan a Robert PYPER. The Select Committee On Scottish Affairs: Emerging Themes And Issues. Scottish Affairs. 1996, 15(1): 17-31. PATTIE, C. et al. The 1997 Scottish Referendum: an Analysis of the Results. Scottish Affairs. 1998, 22(1): 1-15. Dokumenty: Justice Committee, Devolution: a decade on, fifth report of session 2008-09, HC 529–I [online]. [cit. 2015-11-20], 2009, London: The Stationery Office, 99s. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/cm200809/cmselect/cmjust/529/52905.htm#n ote40 Labour Party manifesto: New Labour because Britain deserves better [online]. 1997, [cit. 2015-11-16] Dostupné z: http://www.labour-party.org.uk/manifestos/1997/1997labour-manifesto.shtml Scotland Office and Office of the Advocate General for Scotland Annual Report and Accounts 2014-15 [online]. 2015 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/448145/ SO_Report_2014-15.pdf
44
Scottish Devolution (1997-9) [online]. The Institute for Government, 2011 [cit. 201511-20]. Dostupné z: http://www.instituteforgovernment.org.uk/sites/default/files/scottish_devolution_0.pdf WHITE, Isobel a Jessica YONWIN. Devolution in Scotland, Standard Note: SN/PC3000, Edinburgh: Parliament and Constitution Centre, 2004, 18 s. Internetové zdroje: Alex Salmond calls for Scotland Office to be abolished in wake of SNP General Election landslide. The Courier [online]. 2015 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.thecourier.co.uk/news/politics/alex-salmond-calls-for-scotland-office-to-beabolished-in-wake-of-snp-general-election-landslide-1.873866 Election 2015 Scotland. BBC News [online]. 2015b [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/election/2015/scotland Election 2011 - Scotland. BBC News [online]. 2011 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/special/election2011/overview/html/scotland.stm Election 2010. BBC News [online]. 2010 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/1/shared/election2010/results/ GALBRAITH, Russell. The man Churchill called the King of Scotland Tom Johnston: A Scottish Secretary without a Quarter. The Herald [online]. 1995, [cit. 2015-12-03]. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/12067186.The_man_Churchill_called_the_King_ of_Scotland_tom_johnston__a_scottish_secretary_without_quarter/ GRICE, Andrew. The Father of the Nation, who made good on the unfinished business of devolution. The Independent [online]. 2001 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.independent.co.uk/news/uk/politics/the-father-of-the-nation-who-madegood-on-the-unfinished-business-of-devolution-634618.html HAZELL, Robert. The Reshuffle in Perspective. Monitor: The Constitution Unit Bulletin [online]. 2003, (24): 1 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: https://www.ucl.ac.uk/constitution-unit/publications/tabs/monitor-newsletter/monitor24 Helen Do-little. The Telegraph [online]. 2002 [cit. 2015-11-28]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/3572712/Helen-Do-little.html Her Majesty's Government. GOV.UK [online]. 2015a [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/news/her-majestys-government-12-may-2015 History of devolution. The Scottish Government [online]. 2012 [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://www.gov.scot/About/Factfile/18060/11550
45
HUTCHEON, Paul. Revealed: the truth about Michael Forsyth, the Tories and devolution. The Herald [online]. 2014, [cit. 2015-11-1]. Dostupné z: http://www.heraldscotland.com/news/13138981.Revealed__the_truth_about_Michael_ Forsyth__the_Tories_and_devolution/)/ MAHONE, Lynn. Moore replaced as Scottish Secretary by MP who wants position abolished. Newsnet Scotland [online]. 2013 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://newsnet.scot/?p=110898 MUNDELL, David. Scotland in win-win situation one hundred days on from election. GOV.UK [online]. 2015 [cit. 2015-12-04]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/news/david-mundell-scotland-in-win-win-situationone-hundred-days-on-from-election Privy Council Records. National Records of Scotland [online]. 2015a [cit. 2015-12-11]. Dostupné z: http://www.nrscotland.gov.uk/research/guides/privy-council-records Profile: Jim Murphy, Scottish Labour leader. BBC [online]. 2015a [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/uk-scotland-scotland-politics-32719446 Scotland Office: About us. GOV.UK [online]. 2015b [cit. 2015-12-07]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/organisations/scotland-office/about Scotland Office branded 'a pointless relic'. The Scotsman [online]. 2007 [cit. 2015-1202]. Dostupné z: http://www.scotsman.com/news/politics/scotland-office-branded-apointless-relic-1-911858 SCOTT, Kirsty. Dewar's successor to seek more power for parliament. The Guardian [online]. 2000 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/politics/2000/oct/23/scotland.devolution Scottish elections 2007. BBC News [online]. 2007 [cit. 2015-12-02]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/1/shared/vote2007/scottish_parliment/html/region_99999.stm Scottish Government Records After 1707. National Records of Scotland [online]. 2015b [cit. 2015-12-11]. Dostupné z: http://www.nrscotland.gov.uk/research/guides/scottish-government-records-after-1707 Secretary of State for Scotland. GOV.UK [online]. 2015c [cit. 2015-12-03]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/ministers/secretary-of-state-for-scotland STURGEON, Nicola. Speech to SNP conference, Perth, October 18, 2013 [online]. [cit. 2015-12-02] Dostupné z: http://d3n8a8pro7vhmx.cloudfront.net/yesscotland/pages/3159/attachments/original/13 82109831/18.10.13-NicolaSturgeonspeech-SNP_conference.pdf?1382109831
46
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Státní tajemníci pro Skotsko v čele Scottish Office (tabulka) Příloha č. 2: Státní tajemníci pro Skotsko v čele Scotland Office (tabulka)
47
PŘÍLOHY Příloha č.1: Státní tajemníci pro Skotsko v čele Scottish Office
Sir John Gilmour 15.7.1926 - 4.6.1929 William Adamson 7.6.1929 - 24.8.1931 Sir Archibald Sinclair 25.8.1931 - 27.9.1932 Sir Godfrey Collins 28.9.1932 - 29.10.1936
Unionist1
Nejsilnější strana v parlamentu UK Conservative
Labour
Labour
Labour
Liberal
Labour
Unionist
National Liberal
Labour
Unionist
Walter Elliot 29.10.1936 - 16.5.1938
Unionist
Conservative Conservative
Unionist
Stanley Baldwin (do 28.5.1937)
John Colville 6.5.1938 - 10.5.1940 Ernest Brown 14.5.1940 - 8.2.1941 Thomas Johnston 8.2.1941 - 23.5.1945 Harry Primrose, 6th Earl of Rosebery 25.5.1945 - 26.7.1945 Joseph Westwood 3.8.1945 - 7.10.1947 Arthur Woodburn 7.10.1947 - 28.2.1950 Hector McNeil 28.2.1950 - 26.10.1951 James Stuart 30.10.1951 - 13.1.1957
Unionist
Conservative
Unionist
Neville Chamberlain
National Liberal Labour
Conservative
Unionist
Conservative
Unionist
National Liberal
Conservative
Conservative
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Unionist
Conservative
Conservative
John Maclay 13.1.1957 - 13.7.1962
Unionist
Conservative
Conservative
Michael Noble 13.7.1962 - 16.10.1964
Unionist
William Ross 18.10.1964 - 19.6.1970 Gordon Campbell 20.6.1970 - 4.3.1974 William Ross 5.3.1974 - 8.4.1976 Bruce Millan 9.4.1976 - 4.5.1979 George Younger 5.5.1979 - 11.1.1986 Malcolm Rifkind 11.1.1986 - 28.11.1990 Ian Lang 28.11.1990 - 5.7.1995 Michael Forsyth 5.7.1995 - 2.5.1997 Donald Dewar 3.5.1997 - 17.5.1999
Labour
Státní tajemník pro Skotsko
Stranická příslušnost
Nejsilnější strana ve Skotsku Unionist
Premiér Stanley Baldwin
Ramsay MacDonald (do 7.6.1935)
Winston Churchill
Labour
Clement Attlee
Winston Churchill (do 6.5.1955) Sir Anthony Eden (do 8.10.1959)
Labour
Harold Macmillan (do 18.10.1963)
Labour
Labour
Sir Alec Douglas – Home Harold Wilson
Conservative
Conservative
Labour
Edward Heath
Labour
Labour
Labour
Harold Wilson
Labour
Labour
Labour
James Callaghan
Conservative
Conservative
Labour
Conservative
Conservative
Labour
Conservative
Conservative
Labour
Conservative
Conservative
Labour
Labour
Labour
Labour
Conservative
Margaret Thatcher
John Major Tony Blair
1
Unionistická strana byla mezi lety 1912-1965 hlavní středopravicovou politickou stranou ve Skotsku. V roce 1965 se spojila s Konzervativní stranou.
48
Zpracováno podle: MILNE, David. The Scottish Office and Other Scottish Government Departments. London: G. Allen & Unwin, 1957, s. 216-217; ŘÍCHOVÁ, Blanka. “Spojené království Velké Británie a Severního Irska: devoluce – tradice – změna“. V: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol. Komparace politických systémů: Základní modely demokratických systémů. Praha: Oeconomica, 2008, s.106
49
Příloha č. 2: Státní tajemníci pro Skotsko v čele Scotland Office
John Reid 17.5.1999 - 25.1.2001 Helen Liddell 25.1.2001 - 13.6.2003 Alistair Darling 13.6.2003 - 5.5.2006 Douglas Alexander 5.5.2006 - 27.6.2007
Labour
Labour
Labour
Nejsilnější strana ve Skotském parlamentu Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Labour
Des Browne 28.6.2007 - 3.10.2008 Jim Murphy 3.10.2008 - 11.5.2010 Danny Alexander 11.5.2010 - 29.5.2010 Michael Moore 29.5.2010 - 7.10.2013 Alistair Carmichael 7.10.2013 - 8.5.2015 David Mundell 11.5.2015
Labour
Laobour
Labour
Labour
Labour
Labour
Liberal Democrats Liberal Democrats Liberal Democrats Conservative
Conservative
Labour
Conservative
Labour
Conservative
Labour
Conservative
Scottish National Party
Státní tajemník pro Skotsko
Stranická příslušnost
Nejsilnější strana v parlamentu UK
Nejsilnější strana ve Skotsku
Premiér
Tony Blair
Gordon Brown
David Cameron
Labour Labour Scottish National Party Scottish National Party Scottish National Party Scottish National Party Scottish National Party Scottish National Party Scottish National Party
Zpracováno podle: ŘÍCHOVÁ, Blanka. “Spojené království Velké Británie a Severního Irska: devoluce – tradice – změna“. V: DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a kol. Komparace politických systémů: Základní modely demokratických systémů. Praha: Oeconomica, 2008, s.106; GOV.UK, Secretary of State for Scotland, 2015c, Dostupné z: https://www.gov.uk/government/ministers/secretary-of-state-for-scotland
50
