UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Podoby udržitelného využití bývalých pražských pivovarů

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Martin Dobrovodský

Podoby udržitelného využití bývalých pražských pivovarů

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: prof. PhDr. Václav Matoušek, CSc.

Praha 2013

Autor práce: Martin Dobrovodský Vedoucí práce: prof. PhDr. Václav Matoušek, CSc.

Rok obhajoby: 2014

Bibliografický záznam DOBROVODSKÝ, Martin. Podoby udržitelného využití bývalých pražských pivovarů. Praha, 2013. 62 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Václav Matoušek, CSc.

Klíčová slova Pivovarnictví, Praha, Průmyslová revoluce, Udržitelné využití, Revitalizace

Keywords Brewing industry, Prague, Industrial revolution, Sustainable re-use, Revitalisation

Rozsah práce: 95 743 znaků včetně mezer (Úvod – Závěr)

Čestné prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že jsem řádně odcitoval všechny použité zdroje a literaturu. 3. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. 4. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne:

Martin Dobrovodský

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu své práce prof. PhDr. Václavu Matouškovi, CSc. za cenné rady, připomínky, ochotu a trpělivost při psaní této bakalářské práce.

Obsah

ÚVOD................................................................................................................................................... 2 1.

REVITALIZACE........................................................................................................................ 6 1.1 1.2

2.

PIVOVARNICTVÍ.................................................................................................................... 15 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.5.1 2.5.2 2.5.3 2.5.4 2.5.5 2.5.6 2.5.7 2.5.8

3.

Počátky a vývoj pivovarnictví na českém území................................................................... 15 Pivovarnictví v době šlechtického režijního velkostatku....................................................... 16 Nástup industrializace a její vliv na pivovarnictví ............................................................... 17 Pivovarnictví v období druhé průmyslové revoluce ............................................................. 20 Struktura pivovarnických areálů......................................................................................... 21 Sladovna ....................................................................................................................... 21 Humno .......................................................................................................................... 21 Hvozd............................................................................................................................ 23 Pivovar ......................................................................................................................... 24 Spilka............................................................................................................................ 25 Sklepní prostory ............................................................................................................ 25 Požahovna..................................................................................................................... 26 Ostatní prostory pivovaru.............................................................................................. 27

PŘÍKLADY PRAŽSKÝCH REVITALIZOVANÝCH PIVOVARŮ....................................... 28 3.1 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.4

4.

Vysvětlení pojmu revitalizace ............................................................................................... 6 Podoby revitalizací .............................................................................................................. 8

Únětický pivovar................................................................................................................ 29 Historie Únětického pivovaru ........................................................................................ 29 Proces revitalizace Únětického pivovaru........................................................................ 31 Budoucnost Únětického pivovaru................................................................................... 34 Vysočanský pivovar............................................................................................................ 35 Historie Vysočanského pivovaru .................................................................................... 35 Proces revitalizace Vysočanského pivovaru ................................................................... 37 Budoucnost Vysočanského pivovaru............................................................................... 38 Holešovický pivovar........................................................................................................... 39 Historie Holešovického pivovaru ................................................................................... 39 Proces revitalizace Holešovického pivovaru................................................................... 40 Budoucnost Holešovického pivovaru.............................................................................. 43 Srovnání průběhu revitalizací zkoumaných pivovarů........................................................... 44

NEVYUŽITÉ OBJEKTY BÝVALÝCH PRAŽSKÝCH PIVOVARŮ..................................... 47 4.1 4.2 4.3

Pivovar Braník................................................................................................................... 47 Nuselský pivovar................................................................................................................ 49 Pivovar a vinopalna U Halánků ......................................................................................... 51

ZÁVĚR............................................................................................................................................... 53 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE............................................................................................. 55

2

Úvod Jako téma bakalářské práce jsem si vybral popis revitalizace industriálních budov vybraných pražských pivovarů a rozbor způsobů jejich udržitelného využití. Toto téma jsem si vybral především z důvodu mého osobního zájmu o industriální architekturu a její historický, společenský a kulturní přesah do současné doby. O problematiku udržitelného využití starých industriálních budov jsem se začal hlouběji zajímat během studia na Fakultě humanitních studií a to především díky seminářům Archeologie novověku a industriální archeologie a Průmyslová revoluce kolem nás, jejichž vyučujícím je vedoucího mé práce pan profesor PhDr. Václav Matoušek, CSc. Právě během těchto seminářů jsem se poprvé setkal s termíny jako industriální archeologie, revitalizace a udržitelné využití. Pro sepsání bakalářské práce jsem zvolil téma udržitelného využití industriálních areálů starých pivovarů především z toho důvodu, že se těchto objektů nachází na území Čech velké množství. Z historického hlediska se navíc pivovarnictví řadí mezi nejproduktivnější, nejdůležitější a také nejoblíbenější hospodářská odvětví českého státu. Historicky se pivo vařilo nejprve v malém množství pro osobní potřebu. S větší poptávkou se později vaření piva přesunulo pod světskou a církevní správu do prostor hradů či klášterů. Velký rozvoj pivovarnictví je dále spojen s rozvojem šlechtického velkostatku na konci 15. a v první polovině 16. století.1 K centralizaci výroby piva později přispěl i vznik právovárečných domů. S nástupem industriální revoluce se výroba zprofesionalizovala a dala tak vzniknout především samostatně stojícím pivovarským objektům. Tato historická kontinuita znamená, že více než u kteréhokoliv jiného potravinářského průmyslu na našem území zanechaly všechny výše zmíněné etapy vaření piva nesmazatelné stopy na podobě industriální krajiny České republiky. Architektonická podoba pivovarů, často násilně přizpůsobená pro potřebu správného začlenění výrobních postupů spojených s vařením piva, navíc oproti jiným industriálním památkám2 vytváří v rámci průmyslové krajiny unikátní a snadno rozeznatelný objekt.

1

Tomuto historickému období vaření piva se podrobněji věnuji v kapitole 2.2 Pivovarnictví v době šlechtického režijního velkostatku. 2 Pod takovými památkami si můžeme představit například jednotvárné cukrovarnické budovy, nebo textilní a strojírenské haly, které pro svůj chod nepotřebovali natolik komplexní rozestavení jako právě pivovary. Pivovarské objekty naopak vzhledem ke složitým a časově náročným výrobním postupům představují složité nejednotvárné industriální areály, často se skládající z několika samostatně stojících budov.

3 Bakalářskou práci jsem se rozhodl rozdělit do čtyř hlavních kapitol. Postupně se v nich věnuji vysvětlení samotného pojmu revitalizace, seznámení s historickým a technologickým vývojem pivovarnictví na našem území a následně představení tří obnovených pivovarnických areálů. V poslední kapitole pak ještě stručně představuji další tři bývalé pivovary, které čekají na své nové využití. V první kapitole s názvem Revitalizace popisuji nejprve pojem samotný, tedy v jakém významu a s jakými obdobami se tento výraz používá. Následně představuji jednotlivé způsoby obnovy starých industriálních objektů. V této kapitole čerpám informace především z literatury, ve které se autoři přímo zaměřují na udržitelnost industriálních objektů a ne jejich další využití. S historickými základy oboru industriální archeologie a s vymezením základních pojmů mi nejlépe pomohla kniha Industrial heritage re-tooled3 autora Jamese Doueta a také příspěvek autora Neila Cossonse Průmysl včerejška, odkaz zítřku?, prezentovaného ve sborníku Průmyslové dědictví4, který vyšel ve spolupráci s Výzkumným centrem průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze. Jednotlivým způsobům revitalizací se poté věnují pan profesor ing. arch. Tomáš Šenberger ve své knize Rekonstrukce výrobnětechnických staveb k novým účelům5 a profesor Michael Stratton v knize Industrial Buildings: Conservation and Regeneration.6 Právě popsání způsobů nového využití industriálních objektů tak, jak je ve svých knihách prezentovali výše zmínění autoři, se poté snažím aplikovat na tři vybrané revitalizované pivovarnické areály. Hlavním cílem této práce je tedy snaha zjistit, zda se ustálené definice badatelů zabývajících se obnovu industriálních objektů dají skutečně použít na konkrétní případy obnovených pivovarnických areálů. V druhé kapitole s názvem Pivovarnictví se nejprve věnuji stručné charakterizaci historických etap spojených s vývojem pivovarnictví na našem území. K seznámení se s úplnými počátky pivovarnictví na českém území jsem využil především publikaci

3

DOUET, Edited by James. Industrial heritage re-tooled: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1st ed. Lancaster: Carnegie Publishing Ltd. 4 BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví: [sborník příspěvků z mezinárodního bienále Industriální stopy] = Industrial heritage : [conference proceedings from the international biennial "Vestiges of Industry". Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2008, 335 s. 5 ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům. 2. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995. 110 s. 6 STRATTON, Edited by Michael. Industrial Buildings: Conservation and Regeneration. Editor Michael Stratton. London: Spon Press, 2000, viii, 232 s.

4 České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví.7V další kapitole věnující se období pivovarnictví v době šlechtického režijního velkostatku jsem pak čerpal především z knih Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální8 a Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích.9 V posledních dvou historických podkapitolách se poté věnuji nejprve rozvoji pivovarnictví v době nástupu industrializace a následně v období druhé průmyslové revoluce. Kromě již zmíněných publikací mi k seznámení se s rozvojem pivovarnictví v období průmyslové revoluce posloužily i knihy Český průmysl a tzv. druhá průmyslová revoluce10 a Hospodářské dějiny (16.-20. století).11 V další části kapitoly pivovarnictví se poté věnuji stručné charakterizace jednotlivých částí pivovarnických areálů. V této kapitole jsem čerpal především z již zmíněné publikace České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. U popisů částí pivovarnických areálů se zároveň snažím nastínit možné způsoby jejich nového využití. Ve třetí kapitole s názvem Příklady pražských revitalizovaných pivovarů poté představuji tři mnou vybrané bývalé pivovary, které prošly během posledních let rekonstrukcí a které jsou dnes opět plně využívány. Jsou jimi Únětický, Vysočanský a Holešovický pivovar. U každého pivovaru jsem nejprve popsal jeho historii. Poté se věnuji průběhu jeho obnovy a způsobu jeho dalšího využití. V závěrečné souhrnné podkapitole pak srovnávám způsoby revitalizací vybraných pivovarů a snažím se tyto způsoby aplikovat na rozdělení, které ve svých knihách představili autoři Tomáš Šenberger a Michael Stratton. Čtvrtá kapitola nese název Nevyužité objekty bývalých pražských pivovarů a poskytuje jakýsi vhled do problematiky chátrajících nebo ne plně využívaných bývalých pivovarů. V případě pivovarů v Nuslích a Braníku se jedná o klasické nevyužívané objekty industriálních pivovarů, v případě bývalého pivovaru a vinopalny v domě U 7

CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, 178, 7 s. Stavební kniha (EXPO DATA). 8 MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ©2010. 381 s. 9 MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1976. 156 s. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Monographia; ser. 1, sv. 59/1975. 10 HORSKÁ, Pavla. Český průmysl a tzv. druhá průmyslová revoluce. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 77 s. Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd; roč. 75, seš. 3. 11 STELLNER, František. Hospodářské dějiny (16.-20. století). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 139 s.

5 Halánků pak o nedořešenou přeměnu původního řemeslného pivovaru fungujícího v městské zástavbě. V závěru práce poté shrnuji jednotlivé poznatky, ke kterým jsem se dobral během psaní této bakalářské práce. Snažím se především zhodnotit dosavadní pohled badatelů na jednotlivé způsoby obnovy industriálních objektů a také relevantnost rozdělení těchto způsobů v případě, že se aplikují na reálně provedené revitalizace vybraných pivovarnických areálů.

6

1. Revitalizace

1.1 Vysvětlení pojmu revitalizace Cílem revitalizace je snaha o opravu a zrenovování historických budov a areálů, v souladu se zachováním jejich původní podoby a následného upravení daného objektu tak, aby bylo možné ho opět využít pro nové účely. Z terminologického hlediska se můžeme v literatuře setkat s dvěma základními okruhy výrazů, které se týkají obnovy starých budov. Nejlépe tyto okruhy popsal profesor ing. arch. Tomáš Šenberger ve své knize Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: „ První okruh lze charakterizovat český výrazem ´´znovuoživení´´. Běžně používaná ´´mezinárodní´´ synonyma jsou reaktivace, regenerace, reanimace, případně rehabilitace, směřující spíše k uvedení do původního stavu. Druhý okruh naplňují termíny, vyjadřující ´´nové navrácení´´ nebo ´´opětovné použití´´. Angličtina používá termín recycling, reusing, reuse, případně new using, němčina Umnutzung, Wiederverwendung. Pro konkrétní případy změny funkcí, do češtiny přeložitelné ne příliš výstižnými výrazy ´´přeměna´´, ´´změna´´ nebo ´´přestavba´´ a ´´obnova´´, se používá v anglické literatuře termínu conversion, refurbishment, nebo řidčeji alternation.“.12 Revitalizace je proces, kterého se účastní hned několik dílčích zájmových skupin. Termín zájmové skupiny používám zcela záměrně. Každý subjekt podílející se na revitalizaci pivovaru má svůj zájem. Na jedné straně se setkáváme s historickým a kulturně-sociálním zájmem, který reprezentují například historikové, památkáři nebo architekti. Na druhé straně se setkáváme převážně se zájmy finančníků a developerů,13 kteří vidí v objektu revitalizace příležitost pro rozvoj vlastního byznysu. Proces revitalizace je vždy postaven na vzájemné dohodě výše zmíněných subjektů. Ideálním výsledkem revitalizace je zrekonstruování objektu do jeho původní 12

ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům. 2. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 7. 13 Pojem developer pochází z ang. slova develope – rozvíjet. Ve spojitosti s revitalizací industriálních objektů se jedná o člověka, který zajišťuje projektování, financování, inženýrskou činnost a výstavbu komerčních a rezidenčních nemovitostí.

7 podoby, s možností dalšího využití pro sociálně kulturní účely. Zde hovoříme například o vzniku obytných prostor, restauračních zařízení nebo místností určených pro kulturní akce, jakými mohou být například výstavy, koncerty či divadelní představení. Během posledních let můžeme postřehnout, že se zájem veřejnosti o revitalizaci a nové využití starých industriálních objektů a areálů postupně zvyšuje. Jako hlavní důvod pro zachování industriálního objektu se nejčastěji objevuje právě možnost jeho aktivního využívání, které je považováno za jediný možný argument proč industriální objekty a areály zachovat.14 Díky poměrně strmě rostoucímu zájmu veřejnosti o proces obnovy starých industriálních budov z posledních let se může zdát, že se jedná o mladou společenskou disciplínu. První iniciativy se snahou o obnovu industriálních budov se však objevily již v 60. letech 20. století v USA. K obnově industriálních budov došlo například v San Francisku, nebo dělnickém Bostonu.15 Z USA se trend obnovy industriálních budov přesunul do Velké Británie, která je považována za kolébku průmyslové revoluce v Evropě. V dnešní době prošla procesem revitalizace drtivá většina industriálních areálů ve Velké Británii. Právě přes Británii se snaha o jejich obnovu dostala do celé Evropy a nastolila nový trend aktivního využití starých industriálních objektů. Stále rozvíjející se trend revitalizování starých industriálních budov sebou však přináší i mnohá úskalí. Neil Cossons, autor příspěvku do sborníku Bienále industriální stopy, označil za největší problém nedostatečnou kvalifikovanost aktérů revitalizace (památkářů, architektů, nebo developerů) a s tím spojený nedostatek odborného vedení během celého procesu. Zároveň však dodává, že: ‚, … developeři i architekti získávají zkušenosti, víc se zajímají o uchování historických budov, konstrukcí a detailů, uvědomují si, že toto jsou kvality, které posílí osobitost recyklovaných historických budov a jsou jejich rozlišujícím a zhodnocujícím prvkem.‘‘16 Jak jsem již uvedl o několik řádků výše, na revitalizaci objektu se podílí celá řada rozdílných institucí a aktérů. To, o jaké druhy institucí a aktérů se jedná, závisí především na samotném objektu, který je předmětem revitalizace. Na jeho historickém 14

DOUET, James. Industrial heritage re-tooled: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1st ed. Lancaster: Carnegie Publishing Ltd., 2012, s. 12. 15 COSSONS, Neil. Průmysl včerejška, odkaz zítřku? In: BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2008, s. 24. 16 COSSONS, Neil. Průmysl včerejška, odkaz zítřku? In.: BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2008, s. 25.

8 vývoji a s tím související historické hodnotě, na jeho geografické poloze17 a na možnostech jeho dalšího využití. U každého objektu se setkáváme s několika institucemi, které jsou přítomny téměř pokaždé (památkáři, architekti). Někdy se však najdou i objekty, kde se jednání o jejich dalším osudu účastní i takoví aktéři, jakými mohou být například původní majitelé objektu, nebo obyvatelé sousedních budov. V této bakalářské práci se zaměřuji především na finální podobu celého procesu revitalizace, tedy již na samotné nové využití vybraného objektu.

1.2 Podoby revitalizací Jednotlivým podobám revitalizace se věnuji v kapitolách popisujících rozdílné způsoby udržitelné obnovy industriálních budov vybraných pražských pivovarů. Největší rozdíly nacházíme v míře zachování původní podoby daného pivovaru a v jeho novém využití. V prvním případě mluvíme o rozsahu zachování původní podoby a struktury, tedy do jaké míry zůstane nedotčena konstrukce budovy, rozvržení jednotlivých místností, ale třeba i jednotlivých prvků, jakými jsou okna či dveře. Během každého procesu revitalizace převládá snaha obnovit prostor ve své původní podobě, se zachováním co největšího množství originálních prvků. Velký vliv na novou podobu areálu má způsob jeho dalšího využití, který určuje, jak moc bude zachována původní podoba nejen celého areálu pivovaru, ale i již zmíněných dílčích architektonických prvků. Při samotném posuzování toho, zda je vůbec možné stavbu revitalizovat, musí být nejprve zhodnoceno několik základních hledisek. Již zmiňovaný profesor ing. arch. Tomáš Šenberger je ve své knize Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům18 rozdělil na hlediska urbanistická, architektonická a ekonomická.19 V případě urbanistického hlediska zkoumáme především vztah objektu k jeho okolí a jeho historickou, současnou, případně budoucí úlohu v dané městské lokalitě. Z hlediska architektonického zkoumáme historickou a estetickou, případně kulturní hodnotu nejen 17

Zda mluvíme o samostatně stojící budově, nebo naopak objektu, který je součástí větší aglomerace. ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, 110 s. 19 ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 30. 18

9 celého objektu, ale i jeho dílčích částí. Za nutnost je považováno i zhodnocení celkového stavebního stavu objektu a jeho uzpůsobilost k dalším úpravám. Hledisko ekonomické se pak zabývá finanční náročností celého projektu. Ceně jednotlivých částí objektu a pozemků, dostupností a návratností investic a možností využít dotací či finančních příspěvků.20 Posuzování výše zmíněných hledisek zabývajících se vhodností průmyslového objektu pro nové využití bezprostředně souvisí se způsobem, jakým bude zrekonstruovaný objekt využíván. Tomáš Šenberger ve své knize rozděluje industriální objekty na dvě kategorie: „Využití pro ekonomické aktivity“ a „Využití pro nevýrobní účely“.21 U kategorie zabývající se využíváním starých industriálních objektů pro ekonomické účely Šenberger zdůrazňuje, že: „Nejpřirozenější funkcí, kterou mohou bývalé výrobní objekty přijmout, je opět výroba, i když třeba z jiné oblasti a hlavně na jiné úrovni, odpovídající rozvoji techniky na přelomu 21. století.“22 Dále pak upozorňuje na fakt, že pro její další využití je důležité umístění výrobní budovy:23 „Pokud je výrobní budova, která ztratila svoji původní funkci, součástí stabilizovaného nebo rozvíjejícího se závodu, může mít výběr její nové náplně značné rozpětí. Taková budova může přijmout ty funkce, které odpovídají jejímu charakteru i umístění v rámci generelu závodu, od pomocných, přes výrobní, až k nevýrobním. (…) pokud není budova součástí většího výrobního závodu, nabízí se její využití pro rozličné ekonomické aktivity. (…) je možné si představit činnosti zahrnující administrativu a výzkum na jednom pólu, individuální a malosériovou výrobu uprostřed a služby všech kategorií na pólu druhém.“.24 Za nejrozšířenější formu nového využití industriálních objektů považuje Šenberger druhou zmiňovanou kategorii, tedy jejich využívání pro nevýrobní účely. Autor dále uvádí, že: „Množství typů původních budov, umístěných v různých prostředích, vytvářejí s množstvím možných nových účelů značný počet kombinací, závislých na

20

ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 30. 21 Tamtéž, s. 35, 36. 22 Tamtéž, s. 35. 23 V případě pivovarů mluvíme o budově varny, která je považována za hlavní prostor pivovaru, ve kterém probíhá nejdůležitější část procesu výroby piva, jeho samotné vaření. 24 ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 35.

10 konkrétních vstupních podmínkách a fantazii a schopnostech projektanta.“25 Nové využití industriálních objektů poté rozřazuje do čtyř kategorií:26 Kulturní účely Pro takové účely se nejlépe hodí industriální stavby s vysokými stropy a velkými prostory, případně budovy kombinující malé a velké sály. Pro takové účely se nejlépe hodí například bývalé sklady, výtopny, či čerpací stanice vody. Školy Zde jsou největším problémem přísné nároky kladené na podobu budov, které slouží jako školy. I přesto jsou některé bývalé industriální objekty k takovémuto účelu využívány, nejčastěji uměleckými, odbornými či učňovskými školami. Bydlení Konverze starých industriálních objektů do podob bytů je jedním z nejčastějších a nejoblíbenějších způsobů jejich využití. Velkou výhodou je variabilita prostor industriálních budov a možnost jejich konverze do různých velikostí jednotlivých obytných prostor, od malých bytů určených k přechodnému bydlení a ateliérů až po velké luxusní apartmány. „Byty ve starých továrnách vykazují navíc hodnoty, které normální výstavba obytných staveb nemůže nabídnout. Jsou to především větší, vzájemně související plochy, větší proměnlivost vnitřního dělení a větší diferenciovaná světlá výška prostorů. Vnitřní prostory jsou oživené detaily industriální architektury – režným zdivem, litinovými sloupy, nýtovanými nosníky nebo tvary okenních otvorů.“.27 Městská vybavení Tento způsob nového využití představuje především otevření industriálního objektu veřejnosti a vznik například sportovních a zábavních center či obchodních sítí. „Tradiční západní koncept kombinuje v centrech městského vybavení tři jeho nejoblíbenější složky – zábavu, stravování a obchod. Centra mohou být specializovaná 25

ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 36. 26 Popis všech těchto kategorií se snažím co nejstručněji shrnout do několika vět tak, aby utvořily co nejucelenější představu o daném způsobu využití industriálního objektu. Přímé citace z knihy jsou ohraničeny uvozovkami. 27 ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 37.

11 (pouze obchody, tržnice) nebo náplň mohou tvořit kina, divadla, sportoviště, ale i prostory pro vzdělávání, knihovny nebo výstavní sály. (…) Neobvyklá nejsou ani polyfunkční využití, při kterých se záměrně směšují funkce městského vybavení, bydlení i ekonomické aktivity.“.28 Tomáš Šenberger dále zdůrazňuje, že právě: „Kombinované využití reanimovaných výrobních budov, spojující různé funkce v jeden harmonický celek, je perspektivní cesta k záchraně budov industriálního dědictví.“.29 Podobně jako Tomáš Šenberger vyjmenoval několik základních způsobů využití starých industriálních objektů ve své knize Industrial Buildings i profesor Michael Stratton:30 Průmyslové využití Autor pod tímto pojmem poukazuje na způsob využití staré industriální budovy buď ke svému původnímu účelu, nebo k jinému výrobně technickému využití. Vlivem fungování nových výrobních technologií mohou průmyslové objekty projít kompletní modernizací. U starých budov pak mohou být například vyměněna okna nebo střechy. Větší firmy mohou také transformovat některé části budov například na kancelářské prostory. Bydlení Z historického hlediska můžeme říci, že lidé nejprve kombinovali místa své práce a svého soukromého života. Typickým příkladem takového kombinovaného místa může být například zemědělská usedlost. V posledních stoletích však docházelo k zásadnímu oddělení pracovního a soukromého života, přesněji řečeno k oddělení místa kde lidé pracují a kde tráví svůj volný čas. Přeměna původních industriálních budov, dříve sloužících jako místa určena pro práci, do podoby obytných prostor, tak opět navrací soukromý život na půdu těchto objektů. Autor dále poukazuje na to, že industriální objekty poskytují variabilní prostor umožňující vznik nejen malých, v dnešní době velice žádaných, loftových bytů, ale také vznik velkých apartmánů a bytů určených pro všechny věkové generace. 28

ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995, s. 37. 29 Tamtéž. 30 STRATTON, Edited by Michael. Industrial Buildings: Conservation and Regeneration. Editor Michael Stratton. London: Spon Press, 2000, viii, 232 s.

12

Kanceláře Přeměna industriálních budov na kancelářské prostory byla podle autora v posledních dvaceti letech hlavním typem revitalizace. Prvotní přeměny těchto objektů byly především pro firmy z oblastí designu či médií. Rozsáhlé, ničím nepřerušené prostory starých továren jsou ideální pro plánování rozlehlých otevřených kanceláří. Velké a prestižní firmy mohou takové objekty využívat především díky dobré lokalizaci objektu v rámci města. Vzhledem k velkému ale zároveň i minimálně oddělitelnému vnitřnímu prostoru mohou být zaměstnanci firem navíc vzájemně velmi dobře propojeni. V neposlední řadě je taková budova pro firmu i jistou vizitkou a skrze její revitalizaci může firma odrážet své vlastní snahy a cíle. Kombinované využití Vzhledem k tomu, že existuje mnoho typů industriálních budov, můžeme mluvit o nespočtu způsobů jejich využití. Budova, která se navíc využívá hned několika způsoby, tedy že kombinuje například kancelářské, obytné, komerční či kulturní prostory, se jeví velice zajímavou jak pro její obyvatele/nájemníky/vlastníky, tak pro širokou veřejnost využívající služeb umístěných v objektu. Při kombinovaném využití je navíc na nájemce a vlastníky jednotlivých částí budovy rozloženo finanční riziko spojené s fungováním celého objektu.31 Kulturní využití Pořádání kulturních akcí je, především v rámci kombinovaného využití, jedním z klíčových způsobů jak přivést staré industriální budovy opět k životu. Díky velkým továrním a výrobním halám jsou industriální budovy často vyhledávané pro pořádání hudebních koncertů. Dalším častým způsobem využívání těchto prostor je jejich přeměna na galerie a výstavní sály. Přístup k objektu jako k památce Podle autora se jedná o naprostý opak komerčního využití industriálních budov. Některé z těchto budov totiž mohou být uzpůsobeny tak, že by je jakákoliv snaha o jejich 31

Například nezájem o kancelářské prostory v budově ještě nemusí znamenat její zánik či chátrání, jelikož tato budova může stále sloužit komerčním či soukromým účelům dalších vlastníků a nájemníků, kteří se mohou postarat o její chod a údržbu.

13 přeměnu a nové využití spíše poškodila a odstranila tak původní historický ráz objektu. Takové industriální stavby by proto měly být pouze zrenovovány a zakonzervovány a měly sloužit jako pomníky připomínající dobu, ve které byly postaveny.32 Oba dva autoři ve svých knihách rozdělili způsoby nového využití industriálních objektů do dvou hlavních proudů. Prvním z nich je ekonomické, respektive průmyslové využití, kdy je budova nejčastěji revitalizována buď ke svému původnímu, nebo jinému průmyslově výrobnímu účelu. Druhý možný proud, kterým se může revitalizace ubírat, rozdělují autoři na několik dílčích částí, kdy je možné objekt využívat k obytným, kancelářským nebo jiným komerčním účelům, případně kdy je možné v objektu zaznamenat kombinovací těchto dílčích využití. Osobně v tomto rozdělení postrádám možnost vzájemné kombinace dvou hlavních proudů revitalizací. Mnoho nově zrekonstruovaných pivovarů ke svému původnímu účelu, tedy vaření piva, například zároveň láká návštěvníky na prohlídky výrobních prostor objektu nebo kulturní akce pořádané v areálu pivovaru. V takovém případě pak může dojít ke kombinaci průmyslového a kulturního využití objektu. Všechny výše zmíněné příklady využití bývalých industriálních budov se dají aplikovat velmi obecně na kterékoliv průmyslové objekty. Mezi tyto objekty se řadí i pivovary, které jsou hlavním tématem této práce. O pivovarnických areálech však můžeme více než o jakýchkoliv jiných industriálních objektech mluvit jako o atypických a výjimečných funkčních stavbách. V případě revitalizací jednotlivých částí pivovarů můžeme mluvit například o tom, do jaké míry se změnila funkčnost pivovarnické spilky, sladovny, varny, či ležáckých sklepů. Například v případě revitalizace do podoby bytových prostor mohou ležácké sklepy sloužit jako tradiční sklepy, tedy úložné prostory, přidělené k novým bytovým jednotkám. V případě revitalizace do podoby restaurace mohou tyto ležácké sklepy alespoň částečně nabýt své původní podoby a sloužit jako prostory pro ukládání potravin a jiných surovin spojených s chodem restauračního zařízení. V některých případech jde o zachování původních prvků pivovaru z čistě estetických důvodů, například komín vedoucí ze stojatého humna již nemusí v nově obnoveném areálu 32

STRATTON, Edited by Michael. Industrial Buildings: Conservation and Regeneration. Editor Michael Stratton. London: Spon Press, 2000, viii, s. 42.

14 zastávat žádnou funkci. Z historického a estetického hlediska však zůstává téměř vždy zachován, neboť představuje lehce rozeznatelný ikonický symbol každého pivovaru. Takto můžeme hovořit o každé části pivovarnického areálu. Nové využití starých prostor se tedy liší především podle toho, jakou funkci nově zrevitalizovaný objekt pivovaru zastává.

15

2. Pivovarnictví

2.1

Počátky a vývoj pivovarnictví na českém území Pivovarnictví patřilo vždy k jednomu z nejdůležitějších a mezi lidmi i

nejoblíbenějších odvětví hospodářství. Stručné shrnutí historie a vývoje pivovarnictví by mělo poskytnout pevné základy pro nadcházející kapitoly, věnující se revitalizaci samotných pivovarů. Historický vývoj zpracování surovin potřebných k výrobě piva, stejně jako jeho samotná výroba, totiž zásadně ovlivnily podobu pivovarských areálů. Zejména pak období průmyslové revoluce, inovace postupů vaření piva a s tím související nutná přestavba pivovarských areálů, všechny tyto faktory přispěly na přelomu 19. a 20. století k zásadním přestavbám pivovarů do podoby, v jaké je známe dnes. První doklady o vaření piva pocházejí z oblasti Mezopotámie z období zhruba 3000 až 2800 let před naším letopočtem. 33 Společně s rozšířením tohoto nápoje se měnily i postupy jeho přípravy. Během několika tisíc let prošel proces vaření piva značným vývojem, a to nejen technologickým, ale i společenským. Z původně doma připravovaného nápoje pro osobní potřebu se pivo stalo předmětem hromadné výroby, obchodu a spotřeby. První písemná informace o výrobě piva v Čechách pochází z roku 993 a odkazuje na výrobu piva v areálu Břevnovského kláštera.34 Důležitým obdobím pro rozvoj pivovarnictví je pak 13. století, kdy se ve velkém začínají zakládat města, s čímž je spojen i vznik měšťanského pivovarnictví. Ve městech bylo zavedeno právo várečné, které bylo přidělováno jednotlivým domům. „Výroba piva byla považována za nejdůležitější, nejužitečnější a především nejvýdělečnější městskou činnost.“35 Kromě jednotlivých domácností se pivo nadále vařilo v klášterech, na hradištích nebo panských sídlech. Na rozdíl od obyčejných domácností, kde byl pivovar často součástí přímo

33

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 49. 34 Tamtéž, s. 50. 35 Tamtéž.

16 obytné části domu, se pivo v klášterech a na šlechtických sídlech vařilo v samostatně stojící budově.

2.2

Pivovarnictví v době šlechtického režijního velkostatku Až do 18. století se pivo vařilo prakticky stále stejným způsobem, inovace lze

zaznamenat pouze v právním přístupu k výrobě a distribuci piva.36 Během 18. století dochází k rušení provozu v právovárečných domech. Vlivem nástupu industrializace a rostoucí urbanizace se na území měst začínají spojovat právovárečné domy a menší pivovary. Tak vznikají první větší pivovarnické areály. Stále se však jedná především o takové pivovary, které se skládají z jedné, maximálně dvou budov. Velký vliv na podobu pivovarů má i dobový architektonický styl. Od 16. do 19. století se tak setkáváme s pivovary, které nesou známky renesanční, barokní a klasicistní architektury. Zajímavostí je, že ani průmyslová revoluce a s ní související inovace a rekonstrukce pivovarů zásadně nezměnila celkový dobový architektonický vzhled celého areálu. Naopak se snažila zachovat původní ráz a začlenit pivovar do doby, v jaké byl postaven. I přes výstavbu nových areálů, přidaných k původním stavením, se v drtivé většině případů podařilo tuto původní historickou podobu zachovat. V první polovině 16. století hovoříme o období šlechtického režijního velkostatku, jehož rozvoj však zpomalila ekonomická krize, zaviněná třicetiletou válkou. Obnovený rozvoj šlechtického velkostatku nastal opět v 90. letech 17. století a vyvrcholil v 2. polovině 18. století.37 Hlavním rysem tohoto období byla centralizace zemědělské a řemeslné výroby do větších správních celků. Jednalo se o proces, který nastavil trend hospodářského růstu českých zemí. Pro nás tolik důležité pivovarnictví patřilo k největším příjmovým položkám tehdejších statků. Výroba a produkce piva tvořila významnou část příjmů velkostatků jak v oblasti Polabí, tak i na území na západ a jih od Prahy.38

36

Více například JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 52n. 37 MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Agentura Krigl, 2010, s. 73. 38 MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1976, s. 75.

17 Ke zdokonalení výroby piva dochází během druhé poloviny 18. století. Inovace výrobních procesů sebou přináší nové uspořádání pivovarských budov. V popředí průmyslové revoluce tak začíná nejen přestavba dosud fungujících pivovarů, ale především výstavba nových, velkých pivovarnických areálů. V roce 1805 byl v centru Prahy založen Wankův pivovar U Primasů. Jednalo se o největší pivovar své doby.39 Největší zlom na poli rozvoje českého pivovarnictví přichází v roce 1842, kdy zahájil provoz měšťanský pivovar v Plzni.

2.3

Nástup industrializace a její vliv na pivovarnictví Období průmyslové revoluce je pro naši práci nejklíčovější, neboť právě v této

době docházelo k nejradikálnějším změnám ve způsobu vaření piva a následným úpravám pivovarnických budov. Pojem industrializace je ve světě, stejně jako v Čechách, spojován především s obdobím technologických a kulturních změn, které měly velký vliv na utváření společnosti zhruba od dvacátých let 19. století do první poloviny 20. století a které se souhrnně nazývají průmyslovou revolucí. Jedná se o pojem, který se začíná objevovat v evropské literatuře v 1. polovině 19. století. Průmyslová revoluce je chápána jako období spojené s rozvojem průmyslu a nových technologií, přechodem z parních zařízení na elektrická, masivním rozšířením železnice či rozvojem stavitelství. Již od svého počátku byla průmyslová revoluce definována jako souhrn hlubokých změn mnoha dílčích složek hospodářství, sociálního a kulturního systému.40 V Knize Hospodářské dějiny (16. – 20. století) se setkáváme s definicí Martina Kováře, který průmyslovou revoluci charakterizuje, jako: „ (…) dlouhodobý, složitý proces hromadného zavádění strojů do výroby a s tím související dalekosáhlé hospodářské a sociální změny.“41 V odborné literatuře se dnes zároveň setkáváme s pojmy jako vědecká, filosofická, dopravní nebo demografická revoluce. Každý z těchto pojmů pod sebou zaštiťuje určité odvětví hospodářského, sociálního a kulturního vývoje určitého regionu.

39

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 57. 40 MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Agentura Krigl, 2010, s. 66.

18 Průmyslová revoluce byla zahájena v Anglii v polovině 18. století. Jednalo se primárně o proces technologických a ekonomických změn, sekundárně pak změn sociálních a obecně kulturních. Proces technologických inovací a kulturních změn pokračoval z Anglie dále na východ až do tehdejšího Rakouska - Uherska. V každé zemi se však průmyslová revoluce projevovala odlišně. Velkou měrou se na této nesouměrnosti podílely sociální, demografické a geografické vlastnosti daného regionu. V již zmíněné Anglii zažila největší rozmach přístavní města, která se stala centrem nejen průmyslového, ale i kulturně-sociálního dění. Na našem území se počátek průmyslové revoluce datuje do 20. a 30. let 19. století. (odkaz???) Základem českého hospodářství bylo především zemědělství, textilní a potravinářský průmysl, zejména pak cukrovarnictví a pivovarnictví. V osmdesátých letech 19. století dochází na našem území k výraznému rozvoji těžebního průmyslu, díky kterému se naplno rozjel také průmysl strojírenský, jedno z nejdůležitějších odvětví průmyslové revoluce. Ve městech se začaly stavět velké továrny, jejichž cílem byla výroba a zdokonalování těžebních technologií. Tento, dá se říci průmyslový koloběh výroby těžké techniky a její následné využívání v těžebním průmyslu, položil základy pro další společenský a kulturní rozvoj v Čechách. Společně s technologickými inovacemi se během průmyslové revoluce měnila i samotná společnost. Již zmíněná urbanizace a s ní spojená masivní migrace lidí z venkova do

měst dala

vzniknout naprosto novému kulturnímu prostředí.

Zaznamenáváme počátky tzv. dělnické třídy, lidí, kteří nacházejí své uplatnění jako pracovníci v továrnách a průmyslových areálech. Uvnitř měst tak vznikají nové aglomerace, to vše na pozadí technologického rozmachu a nových možností. Rozvoj technologií přispívá nejen k hospodářskému, ale i k společenskokulturnímu rozvoji země a jejich obyvatel. Změna výrobních postupů a soustředění průmyslového a technologického rozvoje do velkých měst však zárovně negativně přispívá k vytváření velkých rozdílů mezi životními podmínkami obyvatel regionů více či méně zasažených průmyslovou výrobou. Obyvatelé měst a regionů bohatých na přírodní suroviny tak procházejí značným společenským rozvojem, zatímco obyvatelé z průmyslově chudších regionů za nimi v technologickém a kulturním vývoji lehce zaostávají. Tento trend regionálního rozdělování společnosti na průmyslově vyspělejší a

41

KOVÁŘ In: STELLNER, František. Hospodářské dějiny (16.-20. století). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, s. 36.

19 zaostalejší je jedním z negativních projevů, který provází celé období průmyslové revoluce. 42 První průmyslová revoluce vrcholí v 70. letech 19. století. Industrializace společnosti dosáhla svého vrcholu na poli změny výrobních prostředků téměř ve všech průmyslových odvětvích. Následně se až do 30. let 20. století obrací pozornost ke zdokonalování již zaběhnutých technologií43. George Friedmann tyto změny popsal ve své knize Krise pokroku,44 kde poprvé použil termín ‘‘Druhá průmyslová revoluce‘‘. Za největší změnu považoval Friedmann praktické využití elektrické energie. Přechod od páry k elektřině považuje zároveň jako přechod z první průmyslové revoluce do druhé. Mezi další technologické změny, které se udály během druhé průmyslové revoluce, považuje Friedmann například: ‘‘ (…) pronikání automatických obráběcích strojů do výrobního procesu, počátek užívání tekutých a plynných paliv, vynález spalovacích motorů a s ním spojenou revoluci v dopravě na souši, na moři i ve vzduchu, revoluci v zemědělském nářadí, masové pronikání chemických vynálezů do průmyslové a zemědělské

výroby

a

intensivní

vývoj

telefonů,

telegrafů,

radiofonie

a

kinematografie.‘‘45 Na pozadí průmyslové revoluce a technologického vzestupu se měnila i podoba sociálního a kulturního života obyvatel industrializovaných regionů. Největší podíl na tom měla především elektrická energie, která začala být koncem 19. století rozváděna do všech velkých měst. Nejen noční, ale i pracovní život obyvatel měst tak dostával nový rozměr. Například továrny a jiné průmyslové budovy si mohly díky elektrickému osvětlení dovolit prodloužit pracovní dobu svých zaměstnanců. Technika byla především nástrojem výroby a produkce, přirozeně však pronikla i do kulturního prostředí. Průmyslová revoluce na pozadí městského prostoru dala vzniknout mnohým masovým zábavám. Vzrostl počet biografů, hromadná výroba a používání motocyklů a automobilů znamenalo počátek motoristickým sportů. Ve městech se začaly objevovat zábavné atrakce, jako kolotoče, lanové dráhy nebo fontány.

42

K tématu více např. HORSKÁ, Pavla. Český průmysl a tzv. druhá průmyslová revoluce. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 4n. 43 Právě tato část průmyslové revoluce je nejdůležitější pro další rozvoj pivovarnictví v Čechách. Nové technologie vaření piva mají zásadní dopad na podobu českých pivovarů, které se postupně rozšiřují a přestavují do podoby, v jaké je známe dnes. 44 FRIEDMANN, Georges. Krise pokroku. Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1937, 429 s. 45 FRIEDMANN In: HORSKÁ, Pavla. Český průmysl a tzv. druhá průmyslová revoluce. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 6.

20 Všechny tyto společenské aktivity byly neodmyslitelně spojeny s městským nočním životem. Zde se opět dostáváme k pivovarnictví, tedy k pivu jako nápoji a jeho distribuci. Období průmyslové revoluce a zvýšení intenzity nočního společenského života znamenal enormní růst distribuce piva a s ním spojený nárůst počtu hospod a výčepů, a tedy i samotnou spotřebu piva, které se stává jedním z masových prostředků společenské zábavy. Technologický pokrok, urbanizace a větší spotřeba piva ve městech a s ní spojené vzrůstající nároky na kvalitu a množství piva byly důvodem pro nutné technologické inovace v procesech přípravy, vaření a distribuce piva.

2.4

Pivovarnictví v období druhé průmyslové revoluce Za největší zlom v moderním pivovarnictví je považován přechod z řemeslné

výroby piva k průmyslové, který je spojován s otevřením měšťanského pivovaru v Plzni v roce 1842. Plzeňský pivovar začal jako první používat spodní způsob kvašení piva oproti původnímu svrchnímu. Tato změna technologického postupu znamenala výrazné strukturální a architektonické změny prakticky všech budov, které jsou součástí pivovaru do podob, ve které je známe dnes. Právě architektonická podoba pivovaru nám dnes může při prvním pohledu na pivovarnický areál napovědět, zda se jedná o původní renesanční řemeslný pivovar, nebo o zcela nový industriální objekt. V případě, že se v areálu prolíná původní renesanční architektura s novými průmyslovými prvky, můžeme s jistotou říci, že se jedná o takový pivovarnický areál, který prošel alespoň částečnou technologickou rekonstrukcí. Druhá polovina 19. století však kromě změny způsobu kvašení piva zaznamenala i rozdílné využívání energie potřebné pro chod pivovaru. Wankův pivovar U primasů zavedl jako první na našem území vaření piva pomocí parostroje. Strojírenské firmy se začaly specializovat na výrobu sladovnických a pivovarnických zařízení. Od 60. let 19. století byl do pivovarnické výroby zaveden strojní motor. V následujících letech 1869 – 1888 bylo jen v Čechách postaveno a uvedeno do provozu 34 nových pivovarů. V roce 1900 vyrábělo v Čechách pivo 804 pivovarů.46

46

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 58.

21

2.5

Struktura pivovarnických areálů Pro nadcházející podkapitoly, které se věnují revitalizaci jednotlivých částí

budov pivovarnických areálů, je nutné tyto prostory nejprve popsat, a to jak z pohledu čistě funkčního, tak z pohledu architektonického a estetického. Prakticky všechny pivovary budované nebo přestavěné v době tzv. druhé průmyslové revoluce mají stejné rozmístění budov, ve kterých se pivo připravuje, vaří či skladuje. Pivovarnické areály se tak od sebe liší především velikostí jednotlivých budov a také svým umístěním. Některé leží uprostřed aglomerace, jiné na jejím okraji.

2.5.1

Sladovna Jedná se o prostor, ve kterém se připravuje slad, tedy naklíčené a osušené obilné

zrno používané k výrobě piva. Slad je hotový produkt schopný jakéhokoliv transportu. Sladovna tak nemusí ležet v přímé blízkosti hlavní budovy pivovaru. Její podobu můžeme přirovnat k sýpce. Budova sladovny se skládá ze dvou částí, kterými jsou humno a hvozd.47

2.5.2

Humno Spodní část sladovny, ve které klíčí namočený ječmen a mění se na zelený slad.

Je to klenutý, zhruba čtyři metry vysoký prostor s tlustými zdmi pro zachování konzistentní teploty. Místnost má zpravidla kamennou podlahu a je bez oken. Přívod světla a vzduchu do humna je často regulován manuálně pomocí různých průduchů a otvorů ve zdi a ve stropě. Během staletí výroby piva se prostor humna výrazně nezměnil. V 19. a 20. století prošly vývojem pouze některé konstrukční prvky, kdy čistě kamenné a cihlové materiály nahradily litinové sloupy a železobetonové pilíře. 48 Z hlediska nového využití je humno jedním z nejuniverzálnějších prostor v pivovaru. Litinové sloupy a klenby různorodých typů vytvářejí specifický přízemní prostor, nabízející širokou škálu možností jeho využití.

47

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 65. 48 Tamtéž.

22 Obr. č . 1 - Humnová sladovna zámeckého pivovaru Herold v Březnici

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.pivovar-herold.cz/pivovar [cit. 2013-12-30]

Obr. č. 2 – Humnová sladovna pivovaru v Protivíně

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://pivni.info/galerie/693-pivovarska-sladovna-protivin [cit. 2013-12-30]

23

2.5.3

Hvozd Jedna z nejdůležitějších součástí sladovny, ve které probíhá tzv. hvozdění. Jedná

se o proces, kdy se naklíčený ječmen suší uměle vyvozeným teplem. Hlavním cílem hvozdění je zastavení klíčení zrna v takové fázi, kdy jsou již vytvořeny látky potřebné pro výrobu piva.49 Vývoj procesu hvozdění prošel třemi stupni. Nejprve se zrna ječmene sušila na přímém slunci. Později se přešlo k tzv. ležatým hvozdům, kde byla zrna uložena do obdélníkového prostoru lemovaného čtyřmi zídkami. Zrna se následně sušila pomocí uměle přivedeného kouře. Třetím, nejnovějším a pro pozdější podobu pivovarů nejdůležitějším způsobem sušení zrn ječmene bylo sušení ve stojatém hvozdu. Zrna se zde suší pomocí ohřátého vzduchu a nepřijdou tak vůbec do styku se zplodinami z topeniště. Charakteristickým prvkem stojatého hvozdu jsou hvozdové komíny, které tak již zdálky lehce identifikují budovu sladovny. Zatímco ležaté hvozdy neměly na podobu budovy sladovny prakticky žádný vliv, stojaté hvozdy již znamenaly značnou úpravu budovy do její věžovité podoby, jejíž součástí se stal i již zmíněný hvozdový komín.50 Tento ventilační komín byl navíc zakončen plechovou nástavbou fungující jako regulátor proudu vzduchu. Právě věžovitá podoba stojatého hvozdu a typický ventilační komín dělají z této budovy nejvýraznější a nejsnáze rozeznatelný prvek pivovarnického areálu. Obr. č. 3 – Zrevitalizovaný stojatý hvozd pivovaru v Hradci králové

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.npu.cz/novostavby/nove-vestarem/vypis/detail/125/ [cit. 2013-12-30]

49

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 66. 50 Tamtéž, s. 67.

24

2.5.4

Pivovar Hlavní budovou pivovarnického areálu je samotný pivovar. Jedná se o budovu,

ve které jsou soustředěny veškeré výrobní procesy při vaření piva. Hlavní součástí budovy je varna. Je to největší místnost pivovaru, která je dobře rozeznatelná díky vysokým průmyslovým oknům a množství malých větracích komínů. Prostor bývá často rozdělen na dvě patra a kromě velkých varných nádob a kádí je vyplněn i veškerým technickým vybavením potřebným k vaření piva.51 Varna pivovaru je vybavena masivními ocelovými a litinovými konstrukcemi, sloužícími k vaření piva. V interiéru se často vyskytují typická mosazná zábradlí a měděné kotle. Kvůli nutnosti udržení trvalé čistoty a snadné omyvatelnosti prostoru bývají podlahy a do určité výše i stěny varny pokryté kachličkami. Obr. č. 4 – Varna Pivovarského dvora Zvíkov

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.pivovar-zvikov.cz [cit. 2013-12-30]

51

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 70.

25

2.5.5

Spilka Součástí budovy pivovaru je také spilka. Uzavřená chladná místnost, ve které

dochází k závěrečné fázi kvašení piva. V roce 1842 se změnil způsob kvašení ze svrchního na spodní, což souviselo i se značnou úpravou tohoto prostoru. Úprava technologie kvašení vedla ve většině případů k tomu, že se spilka stala samostatně stojící budovou, stále však v těsné blízkosti navazující na budovu pivovaru.52 Obr. č. 5 – Otevřená spilka pivovaru Bernard

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.protext.cz/english/zprava.php?id=11708 [cit. 2013-12-30]

2.5.6

Sklepní prostory Po několika dnech kvašení53 je pivo ze spilky transportováno do ležáckých

sklepů. Jsou to prostorné chladné místnosti, kde leží uvařené pivo ještě několik dalších týdnů až měsíců. Tyto ležácké sklepy se nacházejí téměř vždy pod úrovní terénu, čímž je zaručeno zachování stálého klimatu. V těsném sousedství sklepů je umístěna lednice pivovaru. Prostor, ve kterém je přes rok skladováno větší či menší množství ledu,

52

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 72. 53 V závislosti na druhu a přípravě daného piva.

26 sloužící k regulaci sklepní teploty. Rozsáhlé budování sklepů bylo opět spojeno se změnou způsobu kvašení piva. Při původním svrchním kvašení nebyly takové sklepy vůbec potřeba. Celková velikost sklepů se odvíjí od velikosti samotného pivovaru. Setkáváme se tak s malými sklepy pro několik málo sudů, až po rozsáhlé sklepní komplexy, které jsou vybaveny speciálním větracím systémem určeným pro cirkulaci vzduchu.54 Při revitalizaci pivovaru bývají sklepy využity především ke svému původnímu účelu. V případě obnovení pivovarnické činnosti se sklepy opět stávají místem sloužícím k uskladnění piva. Při obnově areálu do podoby bytových jednotek, kanceláří nebo restaurací se pak ze sklepů díky jejich velmi chladnému a dlouhodobě neobyvatelnému prostředí stávají především skladové prostory. Obr. č. 6 – sklepní prostory Plzeňského pivovaru

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.prazdroj.cz [cit. 2013-12-30]

2.5.7

Požahovna Součástí řemeslných a později i industriálních pivovarnických areálů byl také

prostor, ve kterém docházelo k výrobě a vysmolování sudů. Požahovna se mohla nacházet buď přímo ve sklepě pivovaru, nebo se mohlo jednat o uvnitř areálu samostatně stojící budovu. Součástí této budovy byla velmi často i kovářská a dřevařská dílna. Pro distribuci piva však byly postupem času původní dřevěné sudy nahrazeny sudy hliníkovými a později nerezovými. Většina samostatně stojících požahoven tak byla už ve 20. století buď naprosto zrušena, nebo přeměněna například na garáže, stáje či sklady. 54

JIROUŠKOVÁ In: CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 72.

27

2.5.8

Ostatní prostory pivovaru Mezi ostatní prostory můžeme zařadit veškeré budovy, které přiléhaly k objektu

pivovarnického areálu, ale na samotném procesu výroby piva se podílely pouze nepřímo nebo vůbec. Mezi takové prostory patří například stodoly, chlévy a stáje, které slouží jako příbytky pro hospodářská zvířata. Dále pak například garáže a přístavky fungující pro vozový park pivovaru. V neposlední řadě se jedná také o budovy určené jako obytné prostory pro zaměstnance pivovaru. Obr. č. 7 – Komplexní pohled na bývalý Pivovar Markuse Strassmanna v Ostravě

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://amo.ostrava.cz/cs/vystavy/vystava-zapomenuta-ostrava/pivovarmarkuse-strassmanna-pivovarska-ul.-c.-p.-74 [cit. 2013-12-30]

28

3. Příklady pražských revitalizovaných pivovarů V následujících podkapitolách se věnuji detailnějšímu průběhu revitalizací tří vybraných pivovarů. Prvním z nich je malý rodinný pivovar z Únětic. Ten byl v posledních několika letech novými majiteli zrekonstruován a znovu uveden do provozu. Druhým vybraným objektem je bývalý Vysočanský pivovar, který prošel stejně jako pivovar v Úněticích nákladnou rekonstrukcí. Nový majitel objektu zřídil v areálu bývalého pivovaru restauraci a moderní hotel. Třetím zkoumaným objektem je pak bývalý Holešovický pivovar, který byl revitalizován soukromým developerem a nyní je využíván pro obytné, kancelářské a jiné komerční účely. Každý pivovar jsem se rozhodl nejprve stručně představit. Popsat kde přesně se nachází, nastínit jeho historii a také způsob jeho fungování v minulosti. Následně se snažím popsat průběh, jakým byl objekt revitalizován a také to, v jaké podobě a jakým způsobem objekt pivovaru funguje dnes. V závěrečných podkapitolách jednotlivých rozebíraných pivovarů se pak snažím popsat, jakým způsobem bude objekt nadále využíván a jaké další technologické a architektonické změny ho případně čekají. V závěrečné souhrnné podkapitole se pak věnuji srovnání revitalizací všech tří pivovarů. Snažím se porovnat nejen průběh obnov těchto objektů, ale především porovnat to, do jaké míry se výsledné podoby zrevitalizovaných pivovarů liší v závislosti na jejich novém využití, tedy jak výslednou podobu objektu ovlivnil fakt, že se i nadále využívá ke svému původnímu účelu, nebo že byl naopak konvertován na hotelové a restaurační, případně obytné a kancelářské prostory. V jedné z úvodních kapitol této práce se věnuji konkrétním způsobům obnovy industriálních budov a to skrze rozdělení, které ve svých knihách představili autoři Tomáš Šenberger a Michael Stratton. Právě na jejich dělení se pokusím aplikovat způsob

revitalizace

mnou

vybraných

areálů

Únětického,

Vysočanského

a

Holešovického pivovaru a konkrétně tak vymezit způsob obnovy každého z těchto pivovarů.

29

3.1

Únětický pivovar Pivovar se nachází v obci Únětice, jen několik kilometrů severozápadně od

Prahy, s jejímž katastrálním územím bezprostředně sousedí. Obec má celkem 706 obyvatel, 55 a právě místní pivovar je jednou z jejích dominant a nejnavštěvovanějších, stále aktivně využívaných památek.

3.1.1

Historie Únětického pivovaru Historie Únětického pivovaru sahá až do roku 1710. Tento letopočet je vyražen

na jednom ze základových pilířů nacházejících se v prostorách bývalého sladovnického humna, které dnes slouží jako pivovarský výčep. Pivovar byl původně ve vlastnictví církevní instituce, přesněji řečeno Metropolitní kapitule u Sv. Víta v Praze, která však budovu pivovaru po většinu času pronajímala.56 Únětický pivovar zažil, stejně jako pivovarnictví obecně, dobu svého největšího rozkvětu v druhé polovině 19. století. V tomto období byl dlouhodobým nájemcem pivovaru sládek Alexander Kottler, za jehož působení byl pivovar v roce 1897 třetím největším v regionu.57 V této době prošel pivovar zásadní technologickou proměnou, k vaření piva se totiž v Úněticích začal používat parostrojní pohon, díky kterému byl postaven dnes pro pivovar tolik typický komín, který byl součástí pece pro výrobu páry. Rozvoz piva do hospod a restauračních zařízení nejen v okolí pivovaru byl zprvu zajištěn koňskými povozy. Součástí pivovaru je tak i stodola a chlévy. Sílící konkurence v oblasti pivovarnictví, umístění pivovaru mimo Prahu a především 1. světová válka. To jsou tři hlavní faktory, které byly na počátku 20. století předzvěstí stagnace a útlumu pivovarnického průmyslu v Úněticích. V období 1. republiky zde ještě byly pokusy o obnovu pivovaru, veškeré snahy však přerušila 2. světová válka. V období Protektorátu Čechy a Morava v roce 1942 byl pivovar dokonce zakonzervován. V roce 1945 se snažila pivovarskou tradici v Úněticích obnovit manželka posledního, během války zesnulého nájemníka J. Fidlera Olga. Na obnovení provozu pivovaru se také podílela jejich dcera Marie. Pivovar pod jejich dozorem prošel fází 55

[online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.unetice.cz/unetice.asp?Menu=Urad [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/o-pivovaru 57 Tamtéž. 56

30 modernizace a technologického rozvoje. Toto období však trvalo pouhé tři roky. Změna politických poměrů v roce 1948 znamenala ukončení majetnictví pivovaru Metropolitní kapitulou u Sv. Víta a do pivovaru byla dosazena správa ze smíchovského Staropramenu, pod níž pivovar fungoval ještě několik let. Definitivní ukončení pivovarnického řemesla v Úněticích se datuje k roku 1951.58 Od 60. let objekt pivovaru postupně využívaly společnosti Technomat a Madeta jako skladové a kancelářské prostory. V tomto období došlo v pivovaru k zásadním úpravám, které nenávratně poznamenaly podobu celého objektu. Zásadní zlom přišel pro pivovar v roce 2010. Pod vedením manželů Lucie a Štěpána Tkadlecových vznikla v září tohoto roku akciová společnost Únětický pivovar, která v listopadu téhož roku pivovar odkoupila za účelem obnovy pivovarnického průmyslu v Úněticích. Právě pod vedením manželů Tkadlecových pivovar v současné době slouží svému původnímu účelu, výrobě a distribuci unikátního piva. Kromě znovuzrození samotného pivovarnického průmyslu se stal pivovar v posledních letech také centrem četných kulturních akcí v obci i celém regionu.59 Obr. č. 8 – Historický pohled na areál Únětického pivovaru

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/fotogalerie/historicke [cit. 2013-12-30] 58

[online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/o-pivovaru Veškeré informace týkající se revitalizace pivovaru a jeho využívání od roku 2010 jsem získal osobně, přímo od manželů Tkadlecových, kteří mě ochotně provedli celým pivovarem a poskytli mi nikde nepublikované informace. 59

31 Obr. č. 8 – Únětický pivovar v polovině 20. století

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/fotogalerie/historicke [cit. 2013-12-30]

3.1.2

Proces revitalizace Únětického pivovaru Svou původní tvář začal pivovar postupně měnit v 60. letech 20. století, kdy

prostory pivovaru využívala společnost Technomat ke skladovým účelům. V této době došlo k poměrně razantnímu zásahu na celém objektu pivovaru, když byly o několik desítek centimetrů sníženy a renovovány střechy pivovaru. Z tohoto období ale existuje jen velmi málo dokumentace o veškerých úpravách na objektu. Tato rozsáhlá přestavba střechy je patrná z jejího nynějšího vzhledu, kdy je z venkovního pohledu na pivovar v jeho nejvyšších patrech jasně viditelné právě toto snížení střechy. Zevnitř je pak patrné použití nových trámů a nových střešních obkladů. Dá se však říci, že zmíněné snížení střechy a její celková rekonstrukce žádným zásadním způsobem nezměnily historický vzhled budovy a nesnížily její estetickou hodnotu. Po firmě Technomat se v Únětickém pivovaru usídlila společnost Madeta, která opět využívala budovu jako skladové a kancelářské prostory. Právě v této době prošel pivovar dalšími zásadními změnami, které ovšem už výrazně pozměnily původní ráz a podobu pivovarské budovy. Objekt dvoupatrové varny s typickými velkými okny byl z

32 velké části zcela zbourán a jeho zbytek byl přeměněn na kancelářské prostory, které nyní využívají i současní majitelé pivovaru. K objektu varny byl původně připojen i stojatý hvozd, ale ten byl přebudován na točité schodiště vedoucí právě k těmto kancelářím. V případě stojatého hvozdu se jednalo především o interiérní úpravu, zatímco přebudování varny na kancelářské prostory si vyžádalo podstatně rozsáhlejší zásah do vnější podoby objektu. Druhou, dosti zásadní změnou na celkové podobě pivovaru byla výměna původních oken za okna plastová. Tak poměrně razantní zásah do vnějšího pláště budovy výrazně promíchal historické a moderní technologické prvky. Tato rekonstrukce oken se z hlediska historického rázu celého objektu už na první pohled jeví jako velmi nešetrná. Od roku 2010 je Únětický pivovar ve vlastnictví manželů Tkadlecových, kteří sice objektu vrátili jeho původní funkční vlastnosti, avšak vzhledem k technologickému vývoji prostředků a postupů při procesu vaření piva tak učinili ve velmi pozměněné podobě. Jak jsem již zmínil výše, původní varna byla postupem času přeměněna na kanceláře, stojatý hvozd na schodiště. Stejnému účelu tyto části pivovaru slouží i dnes. Bylo tedy nutné najít nové umístění pro varnu. Díky novým moderním postupům je nyní samotná varna diametrálně odlišná od varny původní, zejména pak tím, že zaujímá daleko méně místa. Proto mohla být nová varna umístěna pod střechu, do prostor, které dříve sloužily ke klíčení ječmene. Hlavním důvodem umístění varny pod střechu byla snaha oddělit proces vaření piva probíhající za vysokých teplot od procesů kvašení, skladování a stáčení, které naopak vyžadují převážně chladné prostředí ve spodních patrech pivovaru. Přesunutí varny do těchto horních místností pivovaru bylo provedeno s maximálním důrazem na zachování původních estetických a funkčních hodnot budovy. Největší proměnou však prošel prostor sladovnického humna v přízemí objektu, který byl velmi citlivě zrekonstruován a nyní slouží jako restaurační zařízení a výčep. V těchto prostorách byla zachována původní oblouková konstrukce. Právě na jednom z pilířů, nacházejícím se zhruba uprostřed nynější restaurace, je vyryt rok pravděpodobného založení původního pivovaru – 1710. Změna technologických postupů při vaření piva vedla především k minimalizaci a centralizaci technického zařízení. I přes obnovu své původní funkce nejsou nyní zdaleka využity veškeré prostory areálu. Na pivovarském dvoře se například nachází velká zděná stodola a na ní napojené chlévy a stáje, které dříve sloužily jako příbytky pro domácí a tažná zvířata. Zde ustájení koně byli důležitou součástí původní distribuce

33 piva v regionu, která probíhala za pomoci povozů tažených koňmi. V současné době tyto prostory slouží jako skladiště, čekající na své další využití. Obr. č. 9 – Současný pohled na budovu Únětického pivovaru

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/fotogalerie/ pivovarske-prostory [cit. 2013-12-30]

Obr. č. 10 – Restaurace nacházející se v prostorách bývalého sladovnického humna.

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/fotogalerie/ pivovarske-prostory [cit. 2013-12-30]

34 Obr. č. 10 – Pohled na historický pilíř bývalého sladovnického humna, který je nyní součástí pivovarské restaurace

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.unetickypivovar.cz/fotogalerie/ pivovarske-prostory [cit. 2013-12-30]

3.1.3

Budoucnost Únětického pivovaru Do budoucna majitelé pivovaru nepočítají s rozšířením varny ani ostatních

výrobních prostředků. Důraz majitelů pivovaru je kladen na kvalitu, nikoliv na kvantitu produkce piva. Kromě vlastní restaurace nyní pivovar dodává pivo i do dalších zhruba 80 hospod a restauračních zařízení, které se nacházejí jak v okolí Únětického pivovaru, tak převážně na Praze 6. Postupem času mají majitelé přesto v plánu zrevitalizovat některé dosud nevyužívané prostory. Jedná se například o velkou část půdních prostor a o výše zmíněnou stodolu a stáje. Ty by měly v budoucnosti posloužit jako venkovní výčep, případně jako prostor pro pořádání různých kulturních akcí. Výhledově mají majitelé pivovaru v plánu i renovaci střechy a dalších venkovních prostor. To vše s maximální snahou zachovat původní vzhled a uspořádání celého objektu.

35 Přeměna Únětického pivovaru probíhala ve 20. století v několika vlnách. Po ukončení provozu to byly převážně technické změny, během kterých byla snížena střecha pivovaru, zbourána velká část původní varny a její zbytek i s přidruženým hvozdem přeměněn na kancelářské prostory. Většina původních oken byla navíc nešetrně vyměněna za okna plastová. Pod novými majiteli byla nová varna umístěna do prostoru pod střechou a zároveň byl velmi citlivě přeměněn prostor sladovnického humna na restaurační zařízení. V budoucích letech se navíc chystají úpravy na dvoře stojící stodoly a stájí a celková renovace vnějšího pláště budov.

3.2

Vysočanský pivovar Pivovar se nachází v městské části Praha 9 ve Vysočanech na rohu ulic

Freyova60 a U Vysočanského pivovaru. Vysočany byly, spolu s dalšími 36 obcemi, připojeny k Praze v roce 1922, což je rok, od kterého se datuje vznik tzv. Velké Prahy.61 Vysočany byly vždy považovány za jednu z nejprůmyslovějších částí Prahy, což se na jejich podobě podepsalo v době průmyslové revoluce, v období již zmíněného připojení k Velké Praze a během 2. světové války, kdy byly Vysočany bombardovány spojeneckými letadly.

3.2.1

Historie Vysočanského pivovaru Počátky zdokumentované historie Vysočanského pivovaru nalezneme v roce

1860. Od 1. června tohoto roku přešel pivovar do vlastnictví dominikánského kláštera u sv. Jiljí v Praze. Historie objektu před rokem 1860 bohužel není dostatečně doložena. Podle celkové konstrukce budovy a zavedeného technologického vybavení, které se v objektu v roce 1860 nacházelo, je však jisté, že se v pivovaru vařilo pivo dlouho před tím, než přešel pod správu dominikánů. 62 V roce 1883 si pivovar pronajal vysočanský sládek Karel Spurný a o rok později provedl v objektu první výraznější rekonstrukci. K pivovaru byla přistavěna nová 60

Pojmenovaná po rodině Freyů, která ve Vysočanech založila cukrovar a zasloužila se o celkový rozvoj této části Prahy. 61 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 9: [Vysočany]. Praha: MILPO, 1997, s. 15. 62 Tamtéž, s. 43.

36 humna, hvozd, sklep, stáje a obytné místnosti. Tato přestavba byla následně kolaudována 1. srpna roku 1885. Za další dva roky získal Karel Spurný povolení pro osobní provozování hostinské činnosti. Důležitou technologickou inovací, kterou Karel Spurný v pivovaru zavedl, byl přechod z původně ručního pohonu na pohon parní a strojní.63 Definitivně přešel pivovar pod vlastnictví Karla Spurného v roce 1908, kdy celý objekt pivovaru, včetně přilehlých pozemků a zahrady, odkoupil od dominikánů. V této době zaznamenal pivovar svůj největší rozkvět. Rybník v pivovarské zahradě, napájený z ramene řeky Rokytky, sloužil v zimě jako zdroj ledu, který byl ukládán přímo do pivovarských lednic, a tím tak poskytoval přirozené přírodní chlazení při finálním procesu výroby piva, čímž se výrazně snížily celkové náklady pivovaru. Spurnému se navíc podařilo zkultivovat zbytek zahrad a přeměnit je na kulturní centrum. Část zahrady byla přebudována na anglický park, kde byl postaven šestihranný pavilon, který sloužil mimo jiné jako loutkové divadlo. O doby 1. světové války však pivovar přestal fungovat a začal postupně chátrat. Pivovar nebyl obnoven ani v období 1. republiky, považované za období velkého průmyslového rozkvětu Československa. V té době v areálu fungovala pouze, mezi místními velmi populární, restaurace Formanka. Velkým štěstím bylo také to, že objekt pivovaru nebyl během 2. světové války poškozen mohutným náletem z 25. března roku 1945, kdy spojenecká letadla bombardovala oblast severovýchodní části Prahy, ve které se kromě pivovaru nacházelo také mnoho průmyslových areálů, podílejících se na výrobě technologií pro tehdejší německou Říši. 64 Během padesátých let prošel areál pivovaru poměrně velkými změnami a následně byl využíván hned několika institucemi, jakými byly např. lidová škola umění nebo modeláři Svazarmu. V roce 1968 sloužila budova dokonce jako ubytovna pro vojáky sovětské armády. V roce 1989 přešel objekt pivovaru pod vlastnictví stavební firmy ZUKR. Iniciátorem koupě byl majitel firmy ZUKR Jan Zupka, který vyrůstal v okolí pivovaru a z nostalgických důvodů se tedy rozhodl objekt odkoupit a zrenovovat. Nyní slouží budovy bývalého pivovaru jako restaurační zařízení a hotel.

63 64

BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 9: [Vysočany]. Praha: MILPO, 1997, s. 44. Tamtéž, s. 15.

37

3.2.2

Proces revitalizace Vysočanského pivovaru Poměrně razantní přeměnou prošel areál pivovaru v 50. letech 20. století, kdy

byla zbourána jeho podstatná část. Bohužel se mi nepodařilo získat přístup k dokumentaci, která by mapovala postupnou demolici částí pivovaru. Z nynější podoby celého objektu je však patrné, že zůstala zachována prakticky jen hlavní budova pivovaru, považována tehdejšími správci objektu za jedinou využitelnou. Právě tato hlavní budova byla místem, kde nalezly prostory pro své působení již v předchozí kapitole zmiňované instituce - lidová škola umění a modeláři Svazarmu. Důslednou renovací prošla hlavní budova pivovaru až v porevolučních letech, kdy se na celém procesu revitalizace podílela stavební firma ZUKR. Ta se zároveň stala i novým vlastníkem pivovaru. Pozitivním faktorem při procesu revitalizace areálu Vysočanského pivovaru byl osobní vztah majitele firmy ZUKR pana Jana Zupky k tomuto pivovaru a jeho snaha o maximální zachování původní podoby objektu. Během rekonstrukce budovy byly například na několika místech ponechány původní stropní trámy. 65 Podařilo se také zachovat jen lehce poupravenou budovu stojatého hvozdu s párníkem,66 dominantu pivovarnického areálu, která mu dodává tolik typický vzhled. V přízemí budovy se nyní nacházejí dvě restaurační zařízení. První z nich je nově vybudovaná restaurace Cortéz, v jejíchž prostorách bylo zachováno původní zdivo z opuky, které dodává restauraci historický ráz. Z druhé strany budovy byla zrekonstruována původní restaurace, ze které je přímý vstup do velké letní zahrady. Velmi razantním zásahem do podoby celého areálu byla výstavba nové budovy v moderním stylu. Ve dvou patrech je v ní nyní k dispozici 46 pokojů pro návštěvníky hotelu, dále také recepce, jídelna a konferenční místnosti. V původní historické budově se pak nachází dalších 42 hotelových pokojů. Jak u nové, tak i u staré budovy byly vybudovány moderní výtahy pro bezbariérový přístup do vyšších pater objektu.67

65

[online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://www.hotel-pivovar.cz/vysocansky-pivovar JÁKL, Pavel a Milan STAREC. Pivovary poté: konverze a rekonstrukce = [Breweries after : conversion and reconstruction = Brauereien danach : Umnutzung und Rekonstruktion. 1. vyd. Editor Dagmar Broncová. Ilustrace Sonja Sovová. Redaktor Jaroslav Koreček, Oldřich Stefan, Ginette Stočesová. Kostelec nad Černými lesy: Černokostelecký pivovarský archiv a muzeum, c2011, s. 33. 67 [online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://www.hotel-pivovar.cz/vitejte-na-strankach-hotelupivovar 66

38 Součástí procesu revitalizace Vysočanského pivovaru bylo i ošetření vnějšího pláště budovy, rekonstrukce původní střechy a výměna starých dřevěných oken za okna plastová.68 Obr. č. 11 – Pohled na zrevitalizovanou budovu pivovaru a stojatého hvozdu

Zdroj: [online]. Dostupné z: http://www.usedlosti.ctrnactka.net/pos44 [cit. 2013-12-30]

3.2.3

Budoucnost Vysočanského pivovaru Celý objekt momentálně prochází finální fází rekonstrukce. V následujícím roce

2014 by měla proběhnout přestavba poslední patra budovy, kde bude hostům hotelu k dispozici 12 luxusních apartmánů. Firma ZUKR navíc plánuje opravit venkovní parkoviště, fasádu budovy a dále pak upravit celkové okolí areálu. To vše s maximálním ohledem na původní podobu objektu Vysočanského pivovaru.

68

Plastová okna byla vyměněna i v Únětickém pivovaru, kterému se věnuje předchozí kapitola. V případě objektu Vysočanského pivovaru se však nejednalo o tak nešetrný zásah, jelikož byla okna zasazena do nově zrekonstruovaného vnějšího pláště budovy, zatímco v případě Únětického pivovaru se jednalo o instalaci oken do původní, neošetřené a nezrekonstruované zdi.

39

3.3

Holešovický pivovar Pražská čtvrť Holešovice je dnes považována za jednu z nerozvíjejících se částí

hlavního města. V druhé polovině 20. století zaznamenaly Holešovice nebývalý průmyslový rozvoj, který vyvrcholil připojením Holešovic k Praze dne 18. listopadu 1884.69 Měšťanský pivovar, postavený právě v době největšího rozkvětu Holešovic, byl ve dvacátém století považován za jednu z průmyslových dominant celé Prahy.

3.3.1

Historie Holešovického pivovaru Počátek výstavby Holešovického pivovaru se datuje k roku 1895, kdy se konšelé

a městská rada Prahy dohodli na potřebě vybudovat velký pivovar, který by zásoboval pražské hospody a restaurační zařízení.70 Jako místo pro výstavbu nového pivovaru byla vybrána

lokalita

zvaná

Maniny,

nacházející

se

v Holešovicích,

jedné

z nejprůmyslovějších částí Prahy. Na výstavbě pivovaru a jeho následném technologickém vybavení se podíleli dodavatelé jako Ringhoffer nebo Křižík. Svého času se tedy jednalo o jeden z nejmodernějších pivovarů na našem území. První pražský měšťanský pivovar, jak znělo oficiální pojmenování nového pivovaru v Holešovicích, vystavil první pivo v roce 1897 a dokončil tak několik desítek let trvající proces destrukce malých a lokálních městských pivovárků.71 Vedením pivovaru byl po jeho otevření pověřen Karel Vendulák, sládek a majitel staroměstského pivovaru U Medvídků.72 Největší rozkvět zažívá Holešovický pivovar v první polovině 20. století. Obrovskou výhodou pivovaru bylo jeho umístění poblíž řeky Vltavy, která v zimě poskytovala dostatek ledu, zajišťujícího celoroční chlazení vedoucí k stálé kvalitě a chuti piva. Úpadek pivovaru nastal v období socialismu. V roce 1948 byl objekt znárodněn a postupně přejmenován na závod Holešovice.73 Ve velkém se začalo pivo v Holešovickém pivovaru vařit opět až po roce 1989, kdy se pivovar vrátil i ke svému 69

ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Svazek 3. Praha : Otto, 1880, s. 402. [online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/pa/holesovice.htm 71 Tento proces vedl mimo jiné k založení pivovaru v Braníku. 72 Hotel a pivovar U Medvídků funguje dodnes. Nachází se v ulici Na Perštýně a patří k vyhledávaným turistickým cílům. 73 [online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://www.pivovary.info/historie/pa/holesovice.htm 70

40 původnímu názvu. Pivo se zde vařilo pod jednotnou značkou Měšťan, a to až do roku 1998, pak se společnost Pražské pivovary rozhodla v Holešovicích ukončit provoz s cílem soustředit výrobu piva v Praze na Smíchov a do Braníka. Od roku 2000 do roku 2008 probíhala kompletní rekonstrukce objektu bývalého Holešovického pivovaru, která vedla k vytvoření obytných a komerčních prostor.

3.3.2

Proces revitalizace Holešovického pivovaru Areál Holešovického pivovaru je tvořen hned několika budovami, mezi které

patří bývalá sladovna, pivovarská lahvárna a spilka. Autorem projektu revitalizace bývalého Měšťanského pivovaru byla společnost CMC architects. Kompletní proces obnovy celého areálu trval více než deset let a probíhal v několika fázích. První etapou obnovy objektu byla přestavba bývalé správní budovy pivovaru pro mediální společnost Ringier. Již od počátku procesu revitalizace areálu bylo snahou společnosti CMC architects zachovat co největší množství původních prvků objektu. Cílem revitalizace bylo především restaurování fasád, citlivé odkrytí a ošetření nosných konstrukcí a začlenění moderních prvků do původních těl objektů.74 Otevřený a provzdušněný, ale zároveň jednotlivě oddělený prostor objektu B nyní přesně vyhovuje požadavkům mediální společnosti Ringier, která prostory využívá jako redakční kanceláře. Druhou etapou revitalizace byla přestavba původní pivovarské budovy, ve které bylo vybudováno množství loftových bytů.75 Jedná se o atypický obytný prostor, mající dva základní znaky. Prvním z nich je otevřená dvoupatrová dispozice obytného prostoru, kdy není horní patro bytu od spodního odděleno žádnou stěnou. Druhým znakem loftového bytu jsou vysoká průchozí okna zasazena do kovových rámů, která často tvoří jednu celou stěnu obytného prostoru. Oba tyto znaky dělají z tohoto typu bytu obytnou místnost navazující na tradici velkých průmyslových prostor, do kterých jsou pro ještě větší autentičnost tyto byty zasazeny. Vybudování právě loftových bytů tak bylo ideálním využitím průmyslových prostor bývalé pivovarské budovy.

74

[online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=643 75 [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=3389&type=3

41 Součástí areálu jsou i dvě, zcela nové rezidenční budovy, které ohraničily centrální náměstí pivovaru a pomohly tak uzavřít celý objekt bývalého Měšťanského pivovaru a vytvořit tak zcela samostatně fungující centrum obytných a kancelářských prostor. Obr. č. 12, 13, 14, 15 – Pohledy na zrevitalizovaný areál Holešovického pivovaru.

42

Zdroj: ING Real Estate [online]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/15135/lofts-a7holesovicky-pivovar-rezidencni-luxus-v-podani-ing/ [cit. 2013-12-30]

43

3.3.3

Budoucnost Holešovického pivovaru Kromě obytných a kancelářských prostor se v areálu nyní nachází restaurační

zařízení Avion, drogerie DM a samoobsluha Albert.76 Areál bývalého Měšťanského pivovaru v Holešovicích je dnes plně funkčním zrekonstruovaným komplexem, který slouží jako příklad ideálně zrevitalizovaného industriálního objektu. V roce 2008, tedy ještě před dokončení obnovy areálu, získal projekt revitalizace pivovaru v Holešovicích prestižní ocenění Best of realty v kategorii Rezidenční objekty.77 Další významné ocenění získal projekt o rok později v soutěži Construction & Investment Journal Awards v obdobné kategorii Nejlepší rezidenční objekt roku.78 Vzhledem k tomu, že celková rekonstrukce objektu proběhla v uplynulých letech, se momentálně neplánují žádné další výraznější úpravy či zásahy do původních pivovarských objektů. Za největší změny lze tedy považovat pouze průběžnou obměnu nájemníků kanceláří či majitelů obytných prostor, jejichž působení v objektu pivovaru však nemá žádný vliv na jeho současnou estetickou a funkční podobu.

76

[online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.a7officecenter.cz/cz/services [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://bydleni.idnes.cz/holesovicky-pivovar-prestaveny-nabyty-ziskal-oceneni-best-of-realty-1ej-/architektura.aspx?c=A091120_125156_architektura_web 78 [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.crestcom.cz/tiskove_stredisko/presscenter.php?p=text_detail&idfirmy=119&idslozky=1850 &idtextu=8465 77

44

3.4

Srovnání průběhu revitalizací zkoumaných pivovarů U všech tří pivovarů, které jsem představil na předešlých řádcích této práce,

můžeme sledovat hned několik společných znaků, které měly zásadní vliv na výslednou podobu obnoveného areálu. Prvním společným znakem je podobný historický vývoj vybraných pivovarů v druhé polovině 20. století. Únětický pivovar sloužil od 60. let jako firemní sklad, pivovar ve Vysočanech zase jako prostor pro instituce nijak nesouvisející s pivovarnickým průmyslem. Holešovický pivovar sice stále sloužil svému původnímu účelu, ovšem pouze ve velmi omezené podobě. Lepší časy nastaly pro tyto pivovary až na přelomu 20. a 21. století, kdy se jejich obnovy ujali noví majitelé, případně developerské firmy. Druhým a nejdůležitějším společným znakem byla snaha těchto nových majitelů o zachování co nejvíce původních prvků pivovarnických budov. Únětický pivovar se, i přes radikální změny ve způsobu vaření piva a nové umístění technologických zařízení, změnil ze všech tří vybraných areálů nejméně. Z původní budovy byla ve 20. století zbořena pouze část původní varny. Stojatý hvozd byl sice z vnitřní části upraven na schodiště, ale z vnějšího pohledu působí nedotčeně a dobově. Oproti tomu z Vysočanského pivovaru zbyla pouze hlavní pivovarnická budova, alespoň té však byla díky citlivému přístupu nového majitele navrácena původní podoba. V případě areálu Holešovického pivovaru nedošlo ke zbytečnému bourání původních budov, ale naopak k jejich spojování a přetváření. I zde však můžeme vidět snahu o zachování typických prvků pivovarů, jakými může být právě stojatý hvozd, nebo vysoká okna varny. Výslednou podobu obnovy jednotlivých pivovarů můžeme aplikovat na jeden z druhů revitalizací, které jsem představil v kapitole Podoby revitalizací. Tomáš Šenberger a Michael Stratton, autoři publikací zabývajících se právě procesy revitalizací industriálních areálů, vyjmenovali několik způsobů, jakými se dají tyto areály obnovit a opět přivést k životu. Únětický pivovar byl podle klasifikace Šenbergerovy revitalizován pro ekonomické účely. Nyní slouží ke svému původnímu účelu, tedy výrobě a produkci piva. Z pivovaru se však během jeho obnoveného fungování stalo také kulturní centrum obce Únětice. Na půdě pivovaru se pravidelně konají společenské akce k příležitosti

45 oslav například velikonočních a vánočních svátků nebo masopustu. Můžeme tak říci, že nově zrevitalizovaný pivovar slouží zároveň i k nevýrobním, přesněji řečeno kulturním účelům. Vysočanský pivovar byl zrevitalizován do podoby hotelu a restauračního zařízení. Přestože se nejedná o žádný druh průmyslové výroby, bylo primárním záměrem nového majitele vybudovat prosperující firmu v oblasti hotelnictví. O pivovaru tedy můžeme říci, že byl revitalizován pro ekonomické aktivity. Na rozdíl od Únětického pivovaru je tento objekt striktně zaměřen pouze na svou hotelovou a restaurační činnost a nenabízí tak žádný hlubší kulturní přesah. Obnova tohoto pivovaru je tak spojena pouze se soukromými ekonomickými aktivitami jeho nového majitele. Obnovu Holešovického pivovaru můžeme považovat za nejkomplexnější ze všech tří vybraných objektů. Při obnově Holešovického pivovaru mluvíme o striktně nevýrobních účelech. V objektu se nyní nachází především množství kancelářských a obytných prostor. Podle klasifikace Strattonovy můžeme v případě Únětického pivovaru opět mluvit o obnově k průmyslovému využití objektu. Navíc můžeme, stejně jako v případě dělení Tomáše Šenbergera, mluvit o kulturním využití Únětického pivovaru. U obnovy Vysočanského pivovaru se však setkáváme s problémem přiřazení revitalizace do podoby hotelu k některé z definic Michaela Strattona. Nejedná se ani o průmyslové využití objektu, ani o typickou přeměnu na obytné prostory. Hotelové pokoje, kanceláře pro majitele a zaměstnance pivovaru a restaurační zařízení tvoří prostředí kombinující několik druhů nového využití objektu. V omezeném slova smyslu můžeme revitalizaci pivovaru do podoby hotelu přirovnat ke kombinovanému využití. Holešovický pivovar je pak typickým příkladem kombinovaného využití industriálního objektu podle Michaela Strattona. V areálu pivovaru se nacházejí soukromé byty, kancelářské prostory, restaurace i obchody. Při aplikování způsobů nového využití vybraných pivovarů na dělení podle autorů Tomáše Šenbergera a Michaela Strattona jsme zjistili, že je u některých objektů jen velmi obtížné definovat přesný způsob nového využití pivovaru podle přesně stanovených definic. Především v případě Vysočanského pivovaru konvertovaného na hotel je jen velmi těžké vymezit jednotnou funkci obnoveného areálu. Naopak u Únětického pivovaru jsme mohli přesně vymezit způsob obnovy nejen k výrobním a průmyslovým, ale také kulturním účelům. Holešovický pivovar pak

46 můžeme označit za typického představitele kombinovaného využití industriálního objektu. Hlavním problémem obou klasifikací a jejich aplikací na vybrané pivovary je tedy příliš velké rozpětí způsobů jakým mohou být pivovary využívány a především pak možnost jejich kombinování. Ideálním řešením jak klasifikovat způsoby revitalizací industriálních budov by mohla být kombinace dělení autorů Šenbergera a Strattona. Tedy obnova areálu buď pro Ekonomické, nevýrobní, nebo kombinované účely. V případě ekonomických aktivit by se pak mohlo jednat jak o využívání objektu ke svému původnímu účelu, tak například i k provozování hotelnictví, restaurace atd. V případě využití pro nevýrobní účely by se dalo mluvit o obnově budovy do podoby soukromých bytů, nebo kanceláří. Třetí kategorií by pak bylo využití ke kombinovaným účelům, kdy by se v objektu vyskytoval například hotel, restaurace, komerční prostory obchodů, místo pro pořádání kulturních akcí apod.

47

4. Nevyužité objekty bývalých pražských pivovarů

4.1

Pivovar Braník Pivovar Braník založilo 13 pražský sládků v roce 1989 a pojmenovali ho Pivovar

pražský sládků, úvěrní a výrobní družstvo.79 Na jaře roku 1899 pak pivovar změnil název na Společenský pivovar pražských sládků a hostinských.80 Na jeho výstavbě se podílely společnosti jako Ringhoffer či Kolben. První pivo pak bylo v pivovaru Braník uvařeno v roce 1900.81 Od tohoto roku se v pivovaru vařilo pivo nepřetržitě až do jeho uzavření v roce 2007. Největší rozkvět zažil pivovar v první polovině 20. Století. Objekt pivovaru se skládal ze sedmi samostatných budov a patřil mezi největší průmyslové objekty na území Prahy. Velikost pivovaru nejlépe popsal autor Milan Polák v knize Pražské pivovárky a pivovary: „ Administrativní budova připomínala letohrádek. Sladovnu tvořily dvě postranní humna a dvojitý hvozd, opatřený samoobracečem sladu, a dále místnost na máčení ječmene i na přechovávání chmele. Ve sladovně se během kampaně zpracovalo 240 vagónů ječmene, což odpovídalo usušení jednoho vagonu sladu denně. Denní kapacita varny byla 600 hl. Ve strojovně byl umístěn parní stroj o výkonu 150 HP, který poháněl „zimotvorné zařízení systému Lindeho“ a rezervní parní stroj o výkonu 120 HP. Za strojovnou se nacházela kotelna, k níž přiléhala dílna, skladiště a sušírna mláta. Vedle strojovny pak byla chladírna se sklepy a pod chladírnou spilky sestávající se ze čtyř oddělení pro 200 kvasných kádí o obsahu 25 hl. O poschodí níže se nacházely sklepy, tvořené osmi odděleními. V každém oddělení bylo čtyřiadvacet šedesáti- a čtyřicetihektolitrových sudů. Zásoba ve sklepích a spilkách činila 20 000 hl piva. Součástí pivovaru byla i bedárna s požahovárnou. Požahování velkých sudů se dělalo ručně, malé nádobí se požahovalo strojně. V hospodářské budově byla i stáj pro 41 koní.“82 Zajímavý je i způsob jakým pivovar dopravoval pivo do Prahy. Ještě před proražením Vyšehradského tunelu se pivo do Prahy vozilo buď nuselským údolím, nebo 79

POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003, s. 117. Tamtéž. 81 Tamtéž. 82 Tamtéž. 80

48 vodní cestou po Vltavě. K tomuto účelu sloužil pivovaru vlastní přístav a dvě lodě.83 Sudy a lahve se vodní cestou dopravovaly na Výtoň, odkud již byly rozváženy koňskými povozy. Postupný úpadek vaření piva v Braníku nastal po 2. světové válce spolu s procesem znárodnění v roce 1948. Dalších deset let však pivovar zůstal samostatným subjektem. V roce 1958 byl pak začleněn k národnímu podniku Pražské pivovary. 84 V roce 1990 se začal areál Branického pivovaru postupně rekonstruovat. Nejprve byla zavedena nová varna, po které následovalo nainstalování nové stáčírny plechovek a KEG sudů, výstavba nové lahvárny a instalace několika desítek úložných tanků. V posledním desetiletí 20. století zažil pivovar v Braníku nevídaný rozvoj, srovnatelný se svým úspěšným obdobím první poloviny 20. století. Objekt pivovaru v Braníku odkoupila s cílem přebudování objektu na obytné prostory od Pivovarů Staropramen v roce 2007 společnost ING Real Estate Development.85 Tento projekt však nakonec nebyl vůbec realizován, v roce 2012 pak následně areál odkoupila dvojice nových investorů. Cílem současných majitelů je vybudovat v areálu pivovaru kancelářské prostory a zázemí pro malé a středně velké firmy, sklady pro čerstvé ovoce a zeleninu, nebo výdejní místa internetových obchodů.86 Celý areál pivovaru Braník patří mezi nejzajímavější industriální objekty nejen v Praze, ale v celé České republice. Do budoucna může pivovar v Braníku představovat ukázkový projekt, jak úspěšně obnovit starý pivovarský areál, ovšem pouze v případě, že se podaří zrevitalizovat pivovar do zamýšlené podoby a přitom zachovat jeho původní ráz a jeho estetickou a kulturní hodnotu.

83

POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003, s. 119. Tamtéž. 85 [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=3866&type=1 86 [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-59051250-pivovar-branik-otevirabrany-podnikatelum 84

49 Obr. č. 16 – Pohled na areál bývalého pivovaru v Braníku

Zdroj: [online]. http://www.hornictvi.info/techpam/branik/50.JPG [cit. 2013-12-30]

4.2

Nuselský pivovar Počátky pivovarnictví v Nuslích se datují až do 16. století. Současné, doposud

zachované budovy, pak byly postaveny v letech 1694 až 1734.87 Pivovar postupně změnil několik majitelů, až jej v roce 1857 získala pivovarská rodina Waldsteinů, za jejichž doby se pivovar řadil k předním producentům piva v Praze. Největšího rozvoje se pivovar dočkal v roce 1897, kdy se stal vlastnictvím akciové společnosti a byl přejmenován na Akciový parostrojní pivovar a sladovnu v Nuslích u Prahy. 88 Pivovar úspěšně přežil období 1. světové války a v meziválečném období se vrátil na špičku pražských průmyslových areálů. V době 2. světové války byl však pivovar obsazen německou brannou mocí a jeho provoz byl zastaven. Pivo se v nuslích 87 88

POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003, s. 47. Tamtéž, s. 48.

50 začalo opět vařit v roce 1947. O jedenáct let později, v roce 1958, pak pivovar přešel pod vlastnictví Pražských pivovarů, kteří jej v roce 1960 uzavřely a v areálu nechaly v provozu pouze sladovnu. 89 Ve stejném roce se do pivovaru nachovaly vinařské závody. Ke konci 20. století však začal pivovar chátrat, stal se útokem bezdomovců a zlodějů a celkově se zhoršil i technický stav budovy. V posledních letech se objevilo množství projektů, které měly za cíl zrevitalizovat objekt pivovaru a přeměnit ho na kancelářské a obytné prostory. Všechny snahy investorů ale skončili na požadavcích památkářů, kteří požadují naprosté zachování všech částí areálů. Skloubení procesu revitalizace pivovaru a důsledné zachování jeho původní podoby je proces natolik nákladný, že od projektu odlákal všechny dosavadní investory. Nejnovější informace však hovoří o projektu revitalizace pivovaru společností KF Development, která stojí například za rekonstrukcí Měšťanského pivovaru v Olomouci. Na webových stránkách společnosti je areál nuselského pivovaru představen mezi projekty, připravenými k realizaci.90 Obr. č. 17 – Současná podoba pivovaru v Nuslích

Zdroj: Jan Bartuška [online]. http://www.pividky.cz/povidky/rijen2011/nusle.php [cit. 2013-12-30] 89 90

Tamtéž. [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupné z: http://www.kfdevelopment.cz/projekty/

51

4.3

Pivovar a vinopalna U Halánků Objekt bývalého pivovaru a vinopalny v domě U Halánků se nachází v centru

Prahy Na Betlémském náměstí, přímo naproti Betlémské kapli na Starém Městě. Momentálně se v objektu nachází Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Historie domu U Halánků je pevně spjata právě s rodinou Nárpstkových. Dům U Halánků je unikátní nejen svou polohou a bohatou historií, ale především tím, jakým způsobem byl celý objekt během několika století využíván. Z historických pramenů lze jen velmi těžce dohledat, kdy byl pivovar v domě U Halánků založen. Stejně tak je velmi problematické přesně určit ukončení provozu pivovaru. První zmínka o domě pochází z roku 1440, kdy nesl dům přívlastek Sezemských. Již v té době se k domu pojilo právo pivovárečné, součástí domu byla navíc i sladovna, která zůstala funkční až do 19. století, kdy byla sladovnická živnost v domě U Halánků ukončena.91 Celý objekt domu U Halánků se původně skládal z pěti oddělených budov, které nechal na konci 16. století přestavět pražský primátor Václav Krocín z Drahobejle.92 V následujících stoletích se v objektu vystřídalo několik majitelů, včetně Jana Halánka, sladovníka z Jičína. Právě po něm dnes nese celý objekt název u Halánků. Nejdůležitějším mezníkem historie domu U Halánků se stal rok 1826, kdy dům zakoupil vyučený sladovník Antonín Fingerhut a jeho žena Anna, vdova po malostranském pivovarníkovi. Pivovar provozovali manželé nejprve společně, po smrti Antonína Fingerhuta se pak provozu ujala samotná Anna Fingerhutová. V roce 1862 se z Ameriky vrátil Vojtěch Náprstek, jeden ze synů manželů Fingerhutových a v budově zřídil České průmyslové muzeum. Pivovar a vinopalna přitom v domě nadále fungovaly společně s muzeem. Zánik pivovaru se datuje zhruba k roku 1875.93 Náprstkovo muzeum však v domě zůstalo a to až do současnosti, kdy je součástí Národního muzea. V průběhu posledních let prošel objekt domu U Halánků velmi citlivou rekonstrukcí. Především budova, ve které jsou umístěny stálé expozice a výstavy prošla značnou modernizací. Bohužel se nedochovaly žádné nákresy ani popisy původní budovy pivovaru, vinopalny a sladovny a lze tak jen velmi stěží dohledat jakým způsobem byly jednotlivé části pivovaru přestavěny a k jakým účelům tyto prostory 91

POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003, s. 157. Tamtéž. 93 Tamtéž, s. 158. 92

52 slouží teď. Pouze dvě části domu U Halánků, které jsou momentálně využívány, můžeme přiřadit k pivovarnickému řemeslu, které dříve v domě fungovalo. Místnost v přízemí domu, která bezprostředně sousedí se vstupní branou do celého objektu, dříve sloužila jako výčep pivovaru. Dnes tento prostor slouží jako restaurátorská dílna. V přízemí napravo od vchodové brány se dnes v podélné budově nacházejí depozitáře Náprstkova muzea. Tento prostor s klenutým stropem dříve sloužil jako sklad obilí, které se používalo k výrobě piva. Oba tyto dochované prostory, restaurátorská dílna a depozitář muzea, se nacházejí v prakticky nezměněných prostorách muzea a nabízejí tak alespoň částečný vhled do historie pivovaru a vinopalny U Halánků. Obr. č. 18 – Průčelí domu U Halánků

Zdroj: [online]. http://www.radio.cz/cz/static/narodni-muzeum/naprstkovo-muzeum [cit. 2013-12-30]

53

Závěr V bakalářské práci na téma Podoby udržitelného využití bývalých pražských pivovarů jsem se pokusil přiblížit téma obnovy a nového využití tří vybraných pražských pivovarů. V prvních kapitolách práce jsem popsal pojem revitalizace ve smyslu znovuoživení opuštěných industriálních budov. Zároveň jsem představil možné výsledné podoby revitalizací tak, jak je ve svých knihách popsali Tomáš Šenberger a Michael Stratton. V následných kapitolách jsem stručně představil historii pivovarnictví na území Čech a to především v období první a druhé průmyslové revoluce. Součástí těchto kapitol bylo také popsání budov a technologického vybavení pivovarnických areálů a jejich historický vývoj v závislosti na modernizaci varních postupů. V následujících kapitolách věnujících se rozboru revitalizace jednotlivých pivovarů jsem nejprve každý z pivovarů krátce představil, nastínil jsem jeho historický vývoj a vlastnickou strukturu. Následně jsem se podrobněji věnoval popisu obnovy jednotlivých částí pivovarnických areálů, jejich výsledné podobě, případně plánům jejich majitelů jak dále objekt upravit a využít. V následné souhrnné kapitole jsem se poté snažil porovnat jednotlivé podoby revitalizací vybraných pivovarů a aplikovat je na způsoby dělení, jak je ve svých knihách představili již zmiňovaní autoři Tomáš Šenberger a Michael Stratton. V této kapitole jsem došel k hlavnímu zjištění této bakalářské práce, tedy že v případě některých způsobů obnov industriálních areálů je jen velmi těžké přiřadit jejich výslednou revitalizovanou podobu k některé z ustálených definic. Především v případě Vysočanského pivovaru konvertovaného na hotel a restauraci je jen velmi těžké odlišit funkci ekonomickou a nevýrobní tak jak je rozlišil Tomáš Šenberger. V případě Únětického pivovaru můžeme naopak mluvit o revitalizaci pro ekonomické a výrobní účely, ovšem s přesahem využití objektu pro kulturní účely. Holešovický pivovar pak můžeme označit za typického představitele kombinovaného využití bývalého pivovarnického areálu.

54 V následných podkapitolách jsem se ještě snažil představit tři objekty bývalých pivovarů čekajících na své nové využití. Konkrétně se jedná o pivovar Braník, pivovar v Nuslích a pivovar a vinopalnu U Halánků. V případě prvních dvou pivovarů se jedná o možnost obnovy klasického industriálního objektu. Pivovar a vinopalna U Halánků je poté typickým představitelem bývalého renesančního pivovaru zasazeného do původní městské zástavby. Tento pivovar je již z části využit a některé z jeho bývalých prostor dnes slouží pro Náprstkovo muzeum, přesto se však v areálu stále nacházejí takové prostory bývalého pivovaru, které čekají na svou obnovu a nové využití. Výsledkem této práce je tedy zjištění, že i přes stále rostoucí zájem o obnovu industriálních areálů a množství publikací věnující se výsledným podobám jednotlivých revitalizací můžeme i dnes najít příklady takových způsobů znovuoživení industriálních budov, které se buď naprosto vymykají ustáleným definicím, nebo naopak tyto definice, stejně jako způsoby svého nového využití, kombinují. Tento fakt pouze potvrzuje, že zájem o obnovy industriálních budov roste vysokým tempem, ovšem prozatím postrádá pevnější základy pro svůj hlubší výzkum. To je dáno především dvěma faktory. V prvé řadě je to tím, že se jedná o poměrně mladý obor, u kterého je potřeba delšího časového období na vyhodnocení úspěchů či neúspěchů v rámci obnov jednotlivých industriálních objektů. Druhým faktorem je obrovské rozpětí možností jak industriální objekt oživit a jak opět využít.

55

Použitá literatura

BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví: [sborník příspěvků z mezinárodního bienále Industriální stopy] = Industrial heritage : [conference proceedings from the international biennial "Vestiges of Industry". Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2008, 335 s. ISBN 978-80-01-04067-6. BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o Praze 9: [Vysočany]. Praha: MILPO, 1997. 174 s. Knihy o Praze. ISBN 80-86098-01-X. CUŘÍNOVÁ, Petra. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, 178, 7 s. Stavební kniha (EXPO DATA). ISBN 978-80-7293-182-8. DOUET, Edited by James. Industrial heritage re-tooled: the TICCIH guide to industrial heritage conservation. 1st ed. Lancaster: Carnegie Publishing Ltd. ISBN 978-185-9362181. HORSKÁ, Pavla. Český průmysl a tzv. druhá průmyslová revoluce. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965. 77 s. Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd; roč. 75, seš. 3. JÁKL, Pavel a STAREC, Milan. Pivovary poté: konverze a rekonstrukce = [Breweries after: conversion and reconstruction = Brauereien danach: Umnutzung und Rekonstruktion. V Praze: Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT, ©2011. 52 s. ISBN 978-80-01-04754-5. MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ©2010. 381 s. ISBN 978-80-86912-36-3.

56 MAUR, Eduard. Český komorní velkostatek v 17. století: příspěvek k otázce "druhého nevolnictví" v českých zemích. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1976. 156 s. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Monographia; ser. 1, sv. 59/1975. POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003, 244 s. ISBN 80-727-7193-0. STELLNER, František. Hospodářské dějiny (16.-20. století). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 139 s. ISBN 80-245-1141-X. STRATTON, Edited by Michael. Industrial Buildings: Conservation and Regeneration. Editor Michael Stratton. London: Spon Press, 2000, viii, 232 s. ISBN 02-033-6247-0. ŠENBERGER, Tomáš. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům. 2. vyd. Praha: Národní technické muzeum, 1995. 110 s. Rozpravy Národního technického muzea v Praze; ISBN 80-7037-044-0. ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Svazek 3. Praha : Otto, 1880. 506 s.

Seznam online zdrojů http://www.a7officecenter.cz http://www.amo.ostrava.cz http://www.archiweb.cz/ http://www.bydleni.idnes.cz http://www.crestcom.cz http://www.ekonom.ihned.cz http://www.hornictvi.info http://www.hotel-pivovar.cz http://www.kfdevelopment.cz http://www.npu.cz http://www.pividky.cz http://www.pivni.info http://www.pivovar-herold.cz

57 http://www.pivovar-zvikov.cz http://www.pivovary.info http://www.prazdroj.cz http://www.protext.cz http://www.radio.cz http://www.stavebni-forum.cz http://www.unetice.cz http://www.unetickypivovar.cz http://www.usedlosti.ctrnactka.net