UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Pavla Klimešová
Pořad Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu Bakalářská práce
Praha 2012
Autor práce: Pavla Klimešová Vedoucí práce: PhDr. Martin Lokšík
Rok obhajoby: 2012
Bibliografický záznam KLIMEŠOVÁ,
Pavla.
Pořad
Reportéři
ČT,
autocenzura
a
situační
etika
v investigativním pořadu. Praha, 2012. 44 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.
Abstrakt Bakalářská práce Pořad Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu rozebírá způsob, jakým postupují novináři publicistického pořadu Reportéři ČT při tvorbě jednotlivých reportáží. Pořad vysílaný na veřejnoprávní televizi se snaží rozkrývat investigativním způsobem politicko-společenské problémy a kauzy v české společnosti. Při takovéto práci narážejí novináři na různé střety s Kodexem ČT a řeší, jakým způsobem je překonat. V první části práce jsou představena základní fakta o pořadu, popsána jeho historie od vzniku a prvotních nezdarů až do dnešní podoby, kdy je to jeden z nejvýraznějších projektů na poli české investigativní žurnalistiky. Jsou zde rozebrány zajímavé kauzy, které byly v tomto pořadu odvysílány, jako například reportáž Vyšetřování poslance Wolfa, která vedla k pádu vlády Mirka Topolánka. Práce rozebírá vývoj sledovanosti a ocenění, které dostali členové redakce Reportérů ČT během svého působení v tomto pořadu. V další části práce nabízí teoretické materiály k dané tematice. Vysvětluje, co je to regulace médií a novinářská etika a jakým způsobem ovlivňují novináře a tím pádem i výsledné reportáže.
V poslední části se práce věnuje přímo regulaci a novinářské etice ve spojení s pořadem Reportéři ČT. Podrobněji rozebírá výběr témat a způsob, jakým redaktoři ovlivňují výslednou podobu jejich práce. Zabývá se také rolí dramaturga pořadu Marka Wollnera.
Abstract Bachelor thesis entitled Program ‘Czech TV Reporters’: Auto-Censorship and Situation Ethics analyzes how journalists of the publicity program ‘Czech TV Reporters’ proceed when producing their reports. The program aired by a public service broadcaster aims to uncover socio-political issues and cases in the Czech society through investigative journalism. In this work, the reporters face various challenges with regards to the Czech TV ethical code and find different ways how to overcome these issues. The first part of the thesis outlines the basic factual information about the program, discusses program’s beginnings including all of its initial setbacks up to the current form as one of the most prominent programs of Czech investigative journalism. The thesis analyzes interesting cases that were broadcasted in this program like for instance a report on investigation of member of the Chamber of Deputies of the Czech Parliament Wolf which led to the fall of Mirek Topolanek’s government. The thesis also depicts the development of program’s ratings and different prizes awarded to its reporters. The following section sketches out the existing theories on this issue. It explains what the media regulation and journalism ethics is and how it impacts journalists in their work and their final reports.
The last part discusses the regulation and journalism ethics in the context of ‘Czech TV Reporters’ program. It closely examines how they choose topics and the way how the reporters influence their final product. It also studies the role of Marek Wollner, program’s script editor.
Klíčová slova Reportéři ČT, regulace médií, autocenzura, situační etika, Kodex ČT
Keywords Czech TV Reporters, Media Regulation, Auto-Cenzorship, Situation Ethics, Czech TV Ethical Code
Rozsah práce: Text má 65 004 znaků včetně mezer.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 18. května 2012
Pavla Klimešová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce PhDr. Martinu Lokšíkovi za pomoc při vymýšlení tématu a za podporu během psaní práce, členům redakce Reportéři ČT jmenovitě Marku Wollnerovi, Davidu Macháčkovi, Daliboru Bártkovi a Michaelu Fialovi za čas, který si na mě našli a za otevřenost, s kterou odpovídali na mé otázky. Děkuji Jarmile Klimešové za gramatickou korekturu textu a svým rodičům a sestře Martině za bezmeznou podporu během studia.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky UK FSV Teze BAKALÁŘSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Klimešová Pavla Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2008 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/typ studia: Žurnalistika/prezenční studium Předpokládaný název práce v češtině: Pořad Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu Předpokládaný název práce v angličtině: Programme Reporters of Czech Television, self-censorship and situation ethics in investigative programme Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok – vzor: ZS 2012): (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí, tedy teze schválené v LS 2010/2011 umožňují obhajovat práci nejdříve v LS 2011/2012) LS 2012
Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce (max. 1000 znaků): Téma práce je autocenzura a situační etika v pořadu Reportéři ČT. Cílem práce je zjistit do jaké míry je v pořadu Reportéři ČT využívána autocenzura. Jedná se o investigativní pořad, který často pojednává o ožehavých tématech. Moje otázka je: Autocenzurují redaktoři svoje reportáže? Pokud ano, zajímá mě, jaké jsou jejich důvody. Druhé téma v této práci je situační etika. Chci zjistit, jakým způsobem novináři, kteří pracují na pořadu Reportéři ČT, přistupují k etickým dilematům. Způsob výzkumu bude především formou rozhovorů s hlavními protagonisty tohoto pořadu České televize. Další výzkum bude založený na sledování nejznámějších kauz pořadu a srovnání jejich prezentace v jiných pořadech napříč českými médii. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu):
1. Úvod a. Představení pořadu – základní informace o pořadu Reportéři ČT: jak dlouho je vysílán, čím se zabývá, kdo jsou jeho autoři, ocenění apod. b. Historie pořadu – vznik pořadu, nejznámější kauzy
2. Teoretická část a. Autocenzura – přestavení již existujících pravidel a norem, které se v podobných situacích používají v jiných pořadech se stejnou tematikou b. Situační etika – shrnutí základních informací o situační etice podle Josepha Fletchera, zaměření se především na případy, které jsou blízké pořadu Reportéři ČT
3. Praktická část a. Míra autocenzury v pořadu Reportéři ČT – výzkum založený na informacích získaných při rozhovorech s některými členy redakce pořadu b. Jakým způsobem se redaktoři staví k etice – zda aplikují situační etiku (či absolutistickou nebo antinomickou) 4. Závěr – Shrnutí výsledku zkoumání
Vymezení zpracovávaného materiálu (např. konkrétní titul periodika a období, za které bude analyzován): Vybrané díly pořadu Reportéři ČT mezi lednem 2005 a lednem 2012. Postup (technika) při zpracování materiálu: Deskripce, interview, případová studie, komparace Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a způsobu jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): 1. BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2002. 167 s. Tuto knihu použiji jako alternativní zdroj informací o etice, především pak kapitolu Morálka bez etiky (Etické zákony a mravní standardy). 2. FLETCHER, Joseph F. Situační etika: Nová morálka. Praha: Kalich, 2009. 247 s. Kniha od Josepha Fletchera, která rozebírá Situační etiku, je hlavní zdroj informací na toto téma. Podle této knihy se ne pokaždé musíme zachovat stejně, naše rozhodnutí totiž zaleží na okolnostech. 3. KEEBLE, Richard. Ethics for Journalists. London: Routledge, 2001. 326 s. Tento titul chci použít jako teoretický základ pro svoji práci. Řeší totiž součastnou etiku pro novináře. Zabývá se základními etickými dilematy, které se vyskytují i v pořadu Reportéři ČT. Stěžejní je kapitola 10 Constraints on Journalists – and how to challenge them. 4. MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004. 182 s. Kniha od odborníka na prostředí masové komunikace, která rozebírá oblast médií ze sociologické stránky. Nejvíce mě zajímají kapitoly Politické a Ekonomické prostředí. V těchto kapitolách McNair rozebírá faktory, které ovlivňují žurnalistickou produkci. 5. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Praha: Portál, 2004. 160 s. V knize Mela Thompsona můžeme najít základní shrnutí přístupů k etice, patří mezi nejstěžejnější díla, která byla na toto téma napsaná. Pro moji práci je důležitá hlavně kapitola 13, kde se pojednává o Situační etice. 6. ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/index.php Kodex České televize inspirovaný podle BBC Editorial Guidelines, podle kterého by se daný pořad měl řídit, protože je na této stanici vysílán.
Diplomové práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) SOUČEK, Ondřej. Publicistická reportáž – praktický výstup. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, 2010. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Roman Ondrůj. VONDŘICH, Lukáš. Praktické a právní aspekty metod získávání informací pro účely investigativní žurnalistiky v kontextu novinářské etiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, 2009. Vedoucí bakalářské diplomové práce JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D. BUČEK, Robert. Úloha médií v procesu tvorby veřejné politiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta
sociálních studií, 2008. Vedoucí magisterské diplomové práce doc. JUDr. Jiří Kroupa, CSc.
Datum / Podpis studentky 10. 6. 2011
………………………
TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na UK FSV vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce.
Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga
……………………… Datum / Podpis pedagožky/pedagoga
1
Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 2 1.
PŘEDSTAVENÍ A HISTORIE POŘADU ..................................................................................... 4 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
2.
PŘEDSTAVENÍ POŘADU REPORTÉŘI ČT........................................................................................... 4 HISTORIE POŘADU REPORTÉŘI ČT.................................................................................................. 6 ZAJÍMAVÉ KAUZY REPORTÉRŮ ČT ................................................................................................. 9 SLEDOVANOST POŘADU REPORTÉŘI ČT ....................................................................................... 12 OCENĚNÍ ČLENŮ REDAKCE REPORTÉŘI ČT ................................................................................... 14
REGULACE MÉDIÍ A NOVINÁŘSKÁ ETIKA ........................................................................ 16 2.1 REGULACE MÉDIÍ ............................................................................................................................. 16 2.1.1 Regulace externí ...................................................................................................................... 17 2.1.2 Regulace interní ...................................................................................................................... 28 2.2 NOVINÁŘSKÁ ETIKA ......................................................................................................................... 31 2.2.1 Absolutistická etika.................................................................................................................. 31 2.2.2 Antinomická etika .................................................................................................................... 32 2.2.3 Situační etika ........................................................................................................................... 32
3.
MÍRA AUTOCENZURY A NOVINÁŘSKÁ ETIKA V POŘADU REPORTÉŘI ČT ............ 34 3.1 METODA VÝZKUMU ......................................................................................................................... 34 3.2 MÍRA AUTOCENZURY V POŘADU REPORTÉŘI ČT.............................................................................. 36 3.3 NOVINÁŘSKÁ ETIKA V POŘADU REPORTÉŘI ČT ............................................................................... 41
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 43 SUMMARY .............................................................................................................................................. 44 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 45 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 47 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 48
2
Úvod Pořad
Reportéři
ČT
je
v České
republice
jeden
z nejvýraznějších
investigativních projektů vůbec. Vysílá se už přes osm let a za tu dobu otevřel řadu významných politických a společenských kauz. Jeho sledovanost se pohybuje kolem tři čtvrtě miliónu diváků a každý týden v pondělí večer pomáhá utvářet názory v mnoha domácnostech České republiky. To sebou automaticky přináší velkou zodpovědnost jednotlivých reportérů a dramaturga Marka Wollnera. Celá redakce je zavázána řídit se etickým kodexem ČT a dbát na to, aby sdělovali recipientům pouze absolutně ověřené a vyvážené informace. V první části se tato bakalářská práce snaží představit pořad Reportéři ČT, probrat jeho historii, nejznámější kauzy a sledovanost. Pro lepší porozumění druhé části jsou v té první ještě kapitoly o regulaci médií a novinářské etice. V druhé části se práce snaží zodpovědět otázky, jakým způsobem se reportéři staví k novinářské etice a autocenzuře a jak ovlivňují výslednou podobu jednotlivých reportáží. Po Sametové revoluci se v české žurnalistice neobjevuje cenzura v takové podobě, jak ji známe z období komunistického režimu. V dnešní době se regulace médií řeší spíše samoregulací (etické kodexy jednotlivých novin, časopisů, televizí) nebo autocenzurou (ovlivnění samotným novinářem, který si sám v hlavě rozhodne, co je ještě únosné a co ne). Bakalářská práce rozebírá autocenzuru členů redakce pořadu Reportéři ČT. Za tímto účelem jsem vyzpovídala čtyři zaměstnance České televize – tři reportéry: Dalibora Bártka, Michaela Fialu, Davida Macháčka a dramaturga Marka Wollnera. Zjistila jsem od nich, jakým způsobem postupují při natáčení reportáží, jak se staví k práci se skrytými kamerami, co pro ně znamená novinářská etika a další okolnosti práce na pořadu Reportéři ČT.
3 Pořad Reportéři ČT je jedním z výrazných projektů publicistiky v naší veřejnoprávní televizi, ale i přes tuto skutečnost, mu média nevěnují takovou pozornost. Na rozdíl od podobných pořadů nejsou jeho představitelé tolik veřejně známí. Toto tvrzení potvrzuje i fakt, že o pořadu Reportéři ČT ještě nikdy nevyšla žádná publikace. Z toho důvodu byly často mým jediným zdrojem informací rozhovory s tvůrci pořadu. Abych měla větší jistotu, že se jedná o pravdivé údaje, snažila jsem se mít všechny skutečnosti ověřené od více osob.
4
1. Představení a historie pořadu 1.1
Představení pořadu Reportéři ČT Publicistický pořad Reportéři ČT se zabývá investigativní žurnalistikou. Redakce si
dala za úkol upozorňovat na zajímavá fakta a kauzy a přinášet divákům reportáže o současném dění v České republice nebo nejbližším zahraničí. Obsahově pořad zabírá velice široké spektrum, reportáže vypovídají o politice, ekonomice a dalších společenských tématech. Můžeme zde vidět kauzy z nejvyšší politiky, ale také zajímavé lidské příběhy i záhady. Reportéři ČT se zaměřují na investigativní reportáže z domova i zahraničí, ve kterých se snaží odhalit zajímavé skutečnosti. V pořadu se objevují přímí aktéři událostí i odborníci na daná témata. Redakce spolupracuje s řadou známých novinářů. Mezi nejvýraznější osobnosti, které v současné době působí v redakci pořadu Reportéři ČT, patří Dalibor Bártek, Rebeka Bartůňková, Filip Černý, Markéta Dobiášová, Michael Fiala, David Havlík, David Macháček, Lukáš Landa nebo David Vondráček. Marek Wollner moderátor pořadu je současně i dramaturgem. Redakce je podle Marka Wollnera stabilní, protože mezi jednotlivými členy panuje vzájemný respekt. Jeden z důvodů je podle něj pocit ohrožení, který je sbližuje. Na pořad Reportéři ČT dostává Rada České televize i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání často stížnosti. Vyplývá to z toho, že se pořad Reportéři ČT dotýká ožehavých témat, která nejsou vždy pro všechny aktéry dané kauzy příjemná. V celé historii pořadu redakce ještě žádný soud neprohrála a nemusela platit odškodné. Je to díky důrazu na podložené informace a využívání pouze ověřených zdrojů. Pořad Reportéři ČT vysílá České televize v pondělí v 21.25 na prvním programu. Reprízy jednotlivých dílů můžou vidět zájemci během následujícího týdne v různých časech na programu ČT1 nebo na zpravodajské ČT24.
5 Grafický design pořadu navrhli Martin Rak a Radek Mihule, kteří zpracovávají virtuální grafiku i v dalších pořadech České televize například Toulavá kamera nebo Otázky Václava Moravce. Hudbu k znělce složil přední český skladatel Ondřej Soukup. Podle Marka Wollnera by měl pořad nárok na face-lift1, ale pro změnu chybí dostatečné finanční prostředky. Reportéři ČT nebazírují na vnějších formálních změnách, důležitější roli pro tvůrce hraje obsah jednotlivých relací. Dramaturg a reportér Marek Wollner popisuje investigativní publicistický pořad Reportéři ČT takto: „Kauzy, které natáčíme, jsou vždycky aktuální v hlubším slova smyslu, ale neshrnují jen pěnu dní, vždy nějak trvaleji rezonují ve veřejné debatě. Nevrháme se tedy na témata, po kterých se za týden slehne zem. Jde nám o události, které mají širší dopad a určité skryté pozadí, které klasické denní zpravodajství neodkrývá, ale které je přitom pro poznání stavu věcí klíčové. Proto taky většinou na našich kauzách pracujeme minimálně měsíc.“ 2
1
„kosmetická“ změna grafické úpravy KOULOVÁ, Gabriela. Marek Wollner: Důkazy musejí být neprůstřelné. ČT+ [online]. 2012 [cit. 201204-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/3243-marek-wollnerdukazy-museji-byt-neprustrelne/
2
6
1.2
Historie pořadu Reportéři ČT V průběhu 90. let i po roce 2000 se v českém televizním prostředí objevilo několik
více či méně úspěšných investigativních pořadů. V České televizi jde o pořady Na doraz, Fakta, Klekánice nebo Za zdí. Konkurenční televize Nova vysílala například pořad Na vlastní oči. Starší pořad předcházející Reportérům ČT se jmenoval Klekánice. Publicistický formát byl vysílaný od ledna 1995 do 23. února 2004 na České televizi. Reportéři Televizního studia Ostrava se v něm zaměřovali na zásadní celospolečenské kauzy, které měly dlouhodobý dopad na českou ekonomiku a veřejný život. Od začátku roku 2004 do konce února 2004 se na obrazovkách ČT střídala Klekánice s dalším publicistickým pořadem Fakta. Zdeněk Šámal z pozice ředitele zpravodajství České televize rozhodl o konci obou pořadů k poslednímu únoru 2004. Klekánice a Fakta přestaly vysílat na konci února, těsně před spuštěním Reportérů ČT. Ti poté převzali odpovědnost hlavního investigativního pořadu ve veřejnoprávní televizi. Tím se vyřešila i vnitřní konkurence a části diváckých základen Klekánic a Fakt přešly k pořadu Reportéři ČT. Někteří novináři z Klekánice a Fakt pokračovali v redakci Reportérů ČT například Dalibor Bártek nebo Markéta Dobiášová. Historie pořadu Reportéři ČT se začala psát před rokem 2004. Novinář Zdeněk Pokorný3 napsal tehdejšímu generálnímu řediteli Jiřímu Janečkovi, že má vymyšlenou koncepci na nový investigativní pořad. Díky tomu byl přijat na místo dramaturga nového investigativního pořadu bez výběrového řízení. Česká televize začala vysílat Reportéry ČT 1. března 2004. V pořadu se objevovaly nepříliš kvalitní reportáže nebo krimi příběhy, ve kterých se novináři snažili dělat investigativní žurnalistiku. Problém těchto reportáží byl v častém nedotažení do konce. Pořadem provázela Eva Hrnčířová4.
3 4
Bývalý reportér z pořadu Na vlastní oči (TV Nova) a bývalý dramaturg pořadu Trní (TV Prima) Zaměstnankyně České televize, dnes působí jako zahraniční zpravodajka v Bruselu a pokrývá i Benelux
7 V létě roku 2004 se stal členem redakce také Marek Wollner, který do té doby působil ve zpravodajství České televize. Tomu se nelíbily výsledné podoby reportáží, a tak apeloval na dramaturga Zdeňka Pokorného, aby více dbal na kvalitu. Zdeněk Pokorný byl podle Marka Wollnera příliš nenáročný a nechával reportérům velký prostor. Posléze odešla z pozice moderátorky Eva Hrnčířová a nahradil ji právě Marek Wollner. K tomu Marek Wollner říká: „V téhle době, kdy já jsem měl pořadu dávat tvář, mě mnohem více zajímalo, co se vysílá a jak to vypadá. Protože za to nesete svým způsobem odpovědnost, protože ten člověk, který za to tu odpovědnost nesl, byl skrytý. A já jsem měl problém s tím, že se vysílají blbě napsané nebo špatně natočené věci. Po roce konfliktů se vedení rozhodlo, že na místě dramaturga je potřeba změna. Věděl jsem, že ta práce je nevděčná, ale nakonec jsem se rozhodl na sebe tu odpovědnost vzít a stal jsem se dramaturgem Reportérů ČT na podzim 2005.“ 5 Podle Marka Wollnera se jedná o historicky nejdelší kontinuálně běžící investigativní pořad v ČT. To samé potvrzuje i šéfredaktor Jiří Vondráček, o pořadu v této souvislosti řekl: „Několikaleté trvání pořadu Reportéři ČT je zásadní. V minulosti to bylo tak, že podobný investigativní pořad trval dva roky, pak se ten tým rozpadl. Tým Reportérů ČT pod vedením Marka Wollnera pracuje už 5 nebo 6 let (řečeno v roce 2011 – pozn. autorky) a je to vidět. Jsou to zkušení novináři, jsou naprosto spolehliví. Je to to nejkvalitnější, co televizní investigativní žurnalistika tady má. Reportéři ČT jsou poslední investigativní pořad, který v České republice zbyl. Z toho důvodu je důležitost tohoto pořadu naprosto nezastupitelná.“ 6 Je zde ještě pořad Nedej se, který se vysílá také dlouho, ale s pořadem Reportéři ČT se dá jen těžko srovnávat. Na rozdíl od Reportérů ČT neběží v prime timu7, nemá
5
Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze Jak se dělají Reportéři ČT (režie: Milan Hodek, 2011) 7 „Časový úsek televizního či rozhlasového programového schématu, charakterizovaný největší sledovaností či poslechovostí. U televizního vysílání se nejčastěji uvádí úsek 19-22 hodin.“ OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-80-7277-266-7. 6
8 tak velkou sledovanost a není to jeden z profilových pořadů České televize. Jeho zaměření je spíše ekologické, kdežto Reportéři ČT se zaměřují na reportáže z politickospolečenského života. První dva roky vysílání pořad Reportéři ČT hledal tvář a procházel velkými obměnami. Výsledkem je důraz na investigativní pátrací žurnalistiku v různých sférách politického i společenského života. Redakce Reportérů ČT se nebojí pustit do jakýchkoliv témat a snaží se rozkrývat zásadní kauzy vysoké politiky.
9
1.3
Zajímavé kauzy Reportérů ČT Pořad Reportéři ČT se objevuje na obrazovkách Česká televize už přes osm let.
Za tuto dobu vypátral mnoho zajímavých kauz, které ve velké míře ovlivnily českou společnost. Od zahájení vysílání roku 2004 patří redakce Reportérů ČT k jedné z hlavních redakcí v České republice zabývající se investigativní žurnalistikou. V roce 2011 Česká televize vydala pod hlavičkou Edice ČT8 dvě DVD s devatenácti kauzami. Dramaturg a moderátor Marek Wollner vybral zásadní reportáže z let 2006–2010, které nějakým způsobem ovlivnily českou společnost. Marek Wollner o DVD říká: „Je to průřez toho nejlepšího, co můj tým natočil a odvysílal. Výsledný soubor může sloužit jako kapesní průvodce inteligentního diváka nepřehlednou a divokou krajinou naší doby.“ 9 DVD rozšiřuje dokument s názvem Jak se dělá pořad Reportéři ČT ukazující zákulisí pořadu. Mezi devatenácti reportážemi najdeme velké politicko-společenské kauzy z daného období. Jedná se například o kauzu kolem nejasného účetnictví bývalého senátora a ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka, aféru podivných praktik rozdávání titulů na plzeňských právech, kde získávali lidé tituly podezřele rychle, předražené zakázky při stavbě dálnic, kauzy kolem ministra dopravy Aleše Řebíčka nebo podivné změny zákona okolo dotovaných stravenek. Pravděpodobně nejznámější reportáž Vyšetřování poslance Wolfa vedla dokonce k pádu vlády. Natočil ji Dalibor Bártek a snažil se v ní rozkrýt informace o podivných dotacích z ministerstva životního prostředí pro poslance ČSSD Petra Wolfa. Ten měl údajně v roce 2005 za vlády sociální demokracie v čele s Jiřím Paroubkem dostat dotaci na dva ekologické projekty – studie o vztahu mezi ekonomikou a životním prostředím a
8
Značka výrobků, které si vyrábí Česká televize sama v návaznosti na pořady a osobnosti ČT (DVD audiovizuální nosiče, CD hudební nosiče, knihy, merchandisingové produkty) 9 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze
10 studie o recyklaci pneumatik. Za projekt o ekonomice a životním prostředí měl získat ve třech splátkách šest a půl miliónu korun. V roce 2006 se změnila vláda a Petr Wolf nestihl poslední splátku vybrat. Nejvyšší kontrolní úřad doporučil premiérovi Mirku Topolánkovi, aby dotaci zastavil. NKÚ po prošetření případu řekl, že firma Petra Wolfa UT 2002 část peněz zneužila. Od roku 2008 se případem zabývá policie. O celou kauzu se zajímal i premiér Mirek Topolánek, protože Petr Wolf byl jedním z přeběhlíků podporující vládu. Když se premiér dozvěděl, že Dalibor Bártek chystá tuto reportáž, pověřil svého lobbistu Marka Dalíka kontaktovat reportéra a přesvědčit ho, aby danou kauzu nepouštěl na svět. Za odměnu Marek Dalík nabízel Daliboru Bártkovi informace o několika jiných kauzách, které by mohl natočit. I přes lobbistův nátlak Česká televize reportáž odvysílala, což zásadně přispělo k vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka 24. března 2009. Reportáž o případu Petra Wolfa dokázala velký vliv pořadu Reportéři ČT na dění v České republice a potvrdila jeho důležitost. Reportáž byla odvysílána 16. března 2009 a měla sledovanost 7,6 % tedy 666 tisíc diváků, toto množství odpovídalo 22,22 % share10 na trhu (zdroj ATO – Mediaresearch). Dalibora Bártek vysvětlil, proč je tato kauza milníkem v jeho novinářské práci: „Bohužel nebo bohudík, to nevím, jak definovat, bylo po odvysílání vyvoláno hlasování o nedůvěře vlády, po kterém padl kabinet Mirka Topolánka. Reportáž zásadně ovlivnila dění ve vysoké politice České republiky.“ 11 Další důležité kauzy, které dělal Dalibor Bártek, jsou již zmiňovaný Jiří Čunek a Justiční mafie, kauza OKD12 a Radovan Krejčíř (ještě v rámci pořadu Klekánice). „Základní milník je pro mě Radovan Krejčíř, to je tak trošku moje dítě. V době, kdy jsem ho začal monitorovat a točit o jeho rozsáhlých podvodech a trestné činnosti, o něm tady
10
Podíl na sledovanosti Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě 12 Případ podivných praktik spojených s privatizací těžební společnosti Ostravsko-karvinské doly, jediného producenta černého uhlí v České republice 11
11 ještě nikdo nic nevěděl. Dokonce ačkoliv jsme to v rámci Klekánice vysílali, tak to ostatní média v té době ještě příliš nezajímalo.“ 13
13
Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě
12
1.4
Sledovanost pořadu Reportéři ČT Sledovanost pořadu je dlouhodobě stabilní. Pořad dosahuje v posledních letech
k osmi procentům, což odpovídá přibližně 710 tisícům diváků. Share na trhu se pohybuje okolo 21 %. Pro více informací je uveden graf trendu sledovanosti a podílu na publiku (CS 15+) od 1. 3. 2004 do 22. 4. 2012 v kapitole Přílohy. Důležitý faktor ve sledovanosti Reportérů ČT hraje fluktuační divák. V druhé polovině vysílání probíhá na konkurenčních stanicích reklamní blok. Někteří diváci na dobu reklamní přestávky přepínají na další kanály. Fluktuace je nepravidelný pohyb sem a tam, fluktuační divák je tedy právě někdo, kdo přepíná kanály a pohybuje se na nich. Podle Marka Wollnera se často stává, že tento divák u Reportérů ČT zůstane a tím zvýší celkovou sledovanost až o jedno nebo dvě procenta na 9-10 %. Z tohoto důvodu redakce nasazuje jako třetí reportáž tzv. hluboce lidský příběh. Jde o feature14 ze života občanů. Jedná se o trochu jiný typ reportáže než ty, co mu předcházejí, ale dodává pořadu dynamiku. Na filmovém portálu ČSFD15 je pořad hodnocen 67 %. Z většiny komentářů uživatelů serveru jasně vyplývá, že si tohoto pořadu váží a považují ho za důvěrný investigativní projekt. Oceňují vyváženost (hlavně možnost vyjádření obou stran), nevyhledávání pouze senzačních informací, kvalitní zpracování a objektivitu. Na druhou stranu si někteří hodnotitelé stěžují na necharismatičnost vystupujících reportérů. V kontextu s konkurenčním, dnes už neexistujícím, pořadem televize Nova
14
„Bývá tak označována reportáž s hloubkovou analýzou, jež dění zařazuje a interpretuje. Spojuje názornost a abstrakci, předpokládá uměleckou metodu objevování nových informací a souvislostí použitelných pro žurnalistickou tvorbu. Jako druh publicistického textu se používá v souvislosti s investigativní žurnalistikou a jako druh reportážní tvorby, kdy se jeho tvůrce snaží získat jedinečná fakta z archivů, odborných pramenů či vlastního pozorování a kdy skládá zevrubný obraz konkrétní události se všemi možnými dopady na veřejnost.“ OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-80-7277266-7. 15 česko-slovenská obdoba databáze IMDb – filmová databáze, kde lidé hodnotí a komentují filmy a seriály
13 Na vlastní oči oceňují profesionalitu a vyhnutí se sklouzávání k bulváru. Pro porovnání pořad Na vlastní oči má hodnocení na ČSFD 60 %.
14
Ocenění členů redakce Reportéři ČT
1.5
Pořad Reportéři ČT získal za dobu svého vysílání řadu ocenění. Nadace Open Society Fund ve spolupráci s českým Googlem uděluje od roku 2010 novinářské ceny v několika kategoriích. Pořad Reportéři ČT dostal již dvakrát ocenění za nejlepší investigativní reportáž roku. Cenu za rok 2011 v kategorii Nejlepší investigativněanalytický příspěvek získal reportér Lukáš Landa za sérii o předražených jízdenkách pražského Dopravního podniku. Ve stejné kategorii v roce 2010 uspěli další z redakce Reportérů ČT Michael Fiala a David Havlík se sérií reportáží o kauze Diag Human. Pořad Reportéři ČT má většinou v této kategorii všechny tři nominace a je tedy jasné, že vyhraje někdo z této redakce. Marek Wollner k tomu dodává: „Porota při oceňování přiznala, že sice si všech našich reportáží váží, že všechny splňují nejpřísnější kritéria. Ale musí opakovaně konstatovat, že vybírá z jediného pořadu v celé České republice, protože jiný takový pořad tady není. Na něco podobného si podle mne hrají Soukromá dramata s Jankem Kroupou a Josefem Klímou, ale myslím, že nejsou.“ 16 Reportér Filip Černý získal v květnu 2008 během svého působení v tomto pořadu novinářskou křepelku, ocenění Nadace Českého literárního fondu a města Havlíčkův Brod pro nejnadanější novináře. Toto ocenění je udělováno mladým novinářům do 33 let za významný novinářský počin. Filip Černý také obdržel v říjnu 2007 cenu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a týdeníku Respekt: Nejlepší investigativní reportáž roku za sérii reportáží "Nejdražší evropské dálnice se staví v ČR".17 Velké množství ocenění pro Reportéry ČT získal David Macháček. V květnu 2012 obdržel cenu mezinárodního festivalu filmů o životním prostředí ENVIROFILM za
16
Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze Ocěnění: Reportéři ČT. [online]. 2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/3610-oceneni/ 17
15 reportáž „Ostrostřelci ostrovidů“. V dubnu 2012 dostal cenu mezinárodního festivalu TUR OSTRAVA za reportáž „Kdo je doma Na Plachtě“. V dubnu 2011 vyhrál první cenu v soutěži "PRIX NON PEREANT - Média na pomoc památkám" za reportáž "Nádraží na odstřel". V prosinci 2009 se umístil na druhém místě v televizní kategorii soutěže Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za reportáž „(Bez)dlužníci“. Za stejnou reportáž získal v říjnu 2009 cenu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a týdeníku Respekt za nejlepší televizní a videoreportáž roku. V říjnu 2008 vyhrál cenu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a týdeníku Respekt za nejlepší televizní a videoreportáž roku „Ostří hoši z Třebíče“. V prosinci 2007 obdržel čestné uznání Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za dvoudílnou reportáž Oprava chyby v zákoně (I. díl Postižení bez nároku na odškodné, II. díl Oprava chyby v zákoně).18 I podle ocenění je vidět, že pořad Reportéři ČT dosahuje se svými reportážemi vysokých kvalit. Marek Wollner k tomu dodává: „Dřív se nám stávalo, že jsme udělali dobrý díl Reportérů, pak ale následovaly dva díly průměrné nebo horší. Myslím, že teď v poslední době se nám daří produkovat vyrovnané díly s vysokou kvalitou.“ 19
18
Ocěnění: Reportéři ČT. [online]. 2012 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/3610-oceneni/ 19 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze
16
2. Regulace médií a novinářská etika 2.1 Regulace médií Žurnalistika informuje převážně o věcech, které se dotýkají společnosti a jsou nějakým způsobem relevantní pro obyvatele dané země. Tím žurnalistika společnost formuje a ovlivňuje. Z toho důvodu by mělo být každé médium nějakým způsobem regulováno. Ať se jedná o média tištěná, audiovizuální nebo nová média. Funguje tady princip sociální odpovědnosti. Média jsou součástí veřejného prostoru, mají povinnost vůči čtenářům a musí být usměrňována, aby tyto funkce plnila správně. „Regulace médií, která je hlavním rysem normativního prostředí, můžeme chápat jako soubor ideologicky, politicky, ekonomicky nebo eticky motivovaných postupů a prostředků, s jejichž pomocí je ovlivňováno a omezováno působení médií ve společnosti.“
20
Regulace médií se dělí na dvě větve: regulace externí a regulace interní. Obrazová příloha: Rozdělení regulace médií 21
20
Moravec, V.: Proměny samoregulace médií v ČR po roce 1989. In: KÖPPLOVÁ, Barbara a Jan CEBE. Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii: příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6. - 7. 11. 2006. Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2006, 156 s. ISBN 80-86732-98-3. 21 ČERNÁ, Zuzana. Etika práce se synchronem v televizním zpravodajství a publicistice. Praha, 2011. 77 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.
17
2.1.1 Regulace externí Externí regulace jsou normy přijímané z vrchu – schvaluje a kontroluje je nějaká vyšší moc. Jedná se například o právní rámec činnosti médií nebo cenzurní zásah státní moci. Motivací pro větší externí regulaci médií se často stává touha vládnoucí politické reprezentace o co největší kontrolování obsahu médií a tím pádem upravování ve svůj prospěch. „Cenzura v oblasti tisku, respektive vědy a kultury je mocenský nástroj určený ke kontrole informací určených k veřejnému šíření. V bohaté historii cenzury rozlišujeme několik jejích podob: preventivní či předběžnou, represivní či následnou, autocenzuru, vždy se jedná o násilný zásah do práv autorů a vydavatelů periodického a neperiodického tisku, s následkem jejich okleštění nebo přímo zákazu publikování.“ 22 Mezi externí regulaci médií patří kromě cenzury a právních norem i Kodex České televize, podle kterého se řídí i redakce pořadu Reportéři ČT. I když je to etický kodex a ty většinou spadají do interní regulace, tak fakt, že ho schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (externí instituce), ho řadí do externí regulace (více o změně v kapitole Regulace interní). „K prvnímu rozšíření dokumentu, který měl původně rozsah čtyř stran, došlo z potřeb odlišit své zásady od komerčních televizí, které nově od devadesátých let v rámci duálního systému začaly v českém prostředí vysílat.“ 23 Současná verze Kodexu České televize byla odsouhlasena v Poslanecké sněmovně za vlády Vladimíra Špidly 2. července 2003. Stejně jako řada dalších, byl tento dokument inspirován britským veřejnoprávním vysílatelem BBC a jeho etickým kodexem BBC Editorial Guidelines. Martin Wollner ke Kodexu České televize říká: „Všechno, co
22
OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-80-7277-266-7. 23 CHVÁTALOVÁ, Kateřina. Novinářská etika moderátora televizní nebo rozhlasové diskuse ve veřejnoprávních médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2008. 80 s. Vedoucí diplomové PhDr. Václav Moravec.
18 natočíme, se pokouším srovnat s etickým kodexem ČT, na to je potřeba dbát.“
24
Dramaturg pořadu vyžaduje na všech účastnících procesu výroby reportáže, aby dodržovali etický kodex ČT. Nejde zde jen o reportéry, ale i o kameramany, zvukaře a střihače. Výsledná podoba reportáže se totiž dá ovlivnit během celého procesu výroby. Etický kodex ČT má 26 článků, které stanovují zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání pro Českou televizi a její pracovníky.25 V kontextu pořadu Reportéři ČT jsou nejdůležitější články 1 Divák – občan na prvním místě, článek 4 Tvůrce – základní předpoklad k úspěchu, článek 5 Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice, článek 9 Jazykový projev, článek 13 Zákaz diskriminace, článek 14 Presumpce neviny, článek 15 Respekt soukromí, článek 16 Pravidla při natáčení a článek 22 Střet zájmů. Z prvního článku Divák - občan na prvním místě pro pořad Reportéři ČT vyplývá, že musí dbát na výběr témat, aby zaujaly cílovou skupinu diváků. Jako investigativní pořad veřejnoprávní televize by Reportéři ČT měli vytvářet otevřený prostor pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu. S tím souvisí i článek 5 Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice odstavec 3: „Aktuálněpublicistické pořady České televize nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. Publicistické pořady také dávají ucelenější prostor aktérům událostí vyjádřit argumenty, jimiž zdůvodňují své postoje. Při sledování vývoje demokratické společnosti je nezbytné uvádět investigativní publicistické pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů občanů. Aktuálněpublicistické pořady se také zabývají problematikou životního prostředí, etnických menšin, zdravotně postižených nebo jiných skupin, jakými jsou například senioři, lidé v obtížné sociální situaci nebo spotřebitelé. Spektrum zmíněných pořadů
24
Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/
25
19 odpovídá aktuálním potřebám společnosti zjišťovaným především prostřednictvím reprezentativních sociodemografických výzkumů.“
26
Toto potvrzuje, že takový pořad
jako Reportéři ČT má na obrazovkách veřejnoprávní televize své místo a tím pádem i povinnost přinášet zajímavé kauzy s adekvátními informacemi a souvislostmi. Témata, která redakce vybírá ke zpracování, by měla být rozmanitá a odpovídat současnému dění v České republice. Článek 5 Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice je pro publicistický pořad Reportéři ČT nejdůležitější částí Kodexu ČT. Je v něm ukotvena většina důležitých pravidel, kterými by se členové redakce měli řídit. Jedna z hlavních zásad žurnalistiky je nutnost rozdělovat zpravodajskou a publicistickou část jasným předělem pro snazší orientaci recipientů, kteří tak lépe rozeznají, kde je jim předkládán pouze ověřený fakt určený k vlastní interpretaci a kde autor vyjadřuje osobní formulované názory. „Odstavec 5.7: Česká televize striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem (komentářem). Zprávou se rozumí skutkové tvrzení informující o určitém ději nebo stavu. Zpráva také zpravidla obsahuje informaci o postojích hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Oproti zprávě vyjadřuje hodnotící soud názory, postoje nebo pocity. Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy.“
27
Pořad Reportéři ČT by měl být
oddělen od ostatních programů znělkou s nápisem publicistika, aby bylo divákům jasné, že nadcházející blok obsahuje názory a informace, které je nutné chápat v souvislostech.
26
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/ 27 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/
20 Další důležité odstavce Kodexu ČT jsou 5.8 a 5.9. Tato část dokumentu upravuje nakládání se zjištěnými informacemi. „5.8: Zpráva musí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti a v případech, kdy to pro nemožnost opatřit si všechny informace není beze zbytku uskutečnitelné, postupovat s cílem pravdě se maximálně přiblížit. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jejího podstatného aspektu bude vždy hrubým porušením tohoto imperativu.“ 28 Tato zásada je důležitá, protože by měla zabránit situaci, ve které by reportér podával pravdivé informace, ale kvůli zamlčení některých informací, by zkreslil celou situaci. I přes pravdivost by byla zpráva špatně interpretovaná recipienty, protože by v ní některé informace chyběly. Odstavec 5.9 nutí novináře, aby měli každou informaci ověřenou alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. „5.9: Česká televize smí odvysílat zprávu ověřenou alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě vzájemně nezávislých zdrojů, pouze v případě informací, které oficiálně zpřístupnily veřejné úřady a instituce, postačí jeden oficiální zdroj, neníli z okolností zřejmé, že jde o nepravdivé nebo nepřesné údaje. Pokud je v naléhavých případech pro nemožnost ověřit informaci u druhého zdroje a s ohledem na váhu veřejného zájmu, k němuž se zpráva vztahuje, výjimečně nezbytné odvysílat informaci pocházející pouze z jednoho zdroje, musí na to být divák upozorněn.“
29
V rámci
investigativní žurnalistiky můžou být dva nezávislé zdroje problém. Dalibor Bártek tvrdí toto: „Samozřejmě je vždycky výborné nebo ideální mít každou informaci potvrzenou ze dvou nezávislých zdrojů, ale ne vždy to je možné. V případě, že nemáte fakt ověřený ze dvou zdrojů, ale zapadá to do skutkového děje dané kauzy, tak by měl
28
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/ 29 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/
21 autor vycházet z logiky věci.“
30
Z odstavce 5.9 jasně vyplývá, že v případě, že máte
nějakou pro danou kauzu zásadní informaci, ale máte ji potvrzenou pouze z jednoho zdroje, můžete ji použít, ale musíte na to jasně upozornit diváky. Další důležitý odstavec Kodexu ČT je 5.14. Zakazuje reportérovi dávat najevo svůj názor. „5.14: Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor.“
31
Novináři z redakce pořadu Reportéři ČT mají jako
každý jiný občan právo na vlastní názor. V případě, že točí reportáž, musí potlačit svoje názory a snažit se jednat co nejvíce objektivně. Důležité je také, aby během tvorby reportáže nenadržovali jedné straně (více či méně prostoru pro jednu stranu). „5.17: Editoriální rozhodování v redakcích se řídí především kritérii vyplývajícími z Kodexu. Za obsah zpravodajských a aktuálněpublicistických pořadů odpovídá šéfredaktor příslušné redakce.“
32
Odstavec 5.17 upravuje, že za výslednou podobu
jednotlivých dílů zodpovídá šéfredaktor Reportérů ČT Jiří Vondráček. Je vedoucím celé redakce aktuální publicistiky, pod kterou kromě Reportérů ČT spadají například i Černé ovce a Historie.cs.33 V praxi má většinu editoriálních rozhodování na starosti dramaturg pořadu Marek Wollner. Jiří Vondráček pak sleduje výsledek a má právo žádat o upravení v případě, že podle něj něco neodpovídá potřebné kvalitě. Dalším důležitým článkem je 4 Tvůrce – základní předpoklad úspěchu, který upravuje vztah veřejnoprávní televize a zaměstnance. Z článku je důležitá část 4.3 Výhrada svědomí, která umožňuje zaměstnanci odmítnout práci na nějakém tématu,
30
Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/ 32 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-5-pece-o-informace-vezpravodajstvi-a-aktualni-publicistice/ 33 Redakce aktuální publicistiky: Lidé. In: [online]. [cit. 2012-05-13]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/lide/zpravodajstvi/redakce-aktualni-publicistiky/ 31
22 pokud mu to zakazuje svědomí. „4.3: Výhrada svědomí - Česká televize bude respektovat právo tvůrce na integritu vlastního svědomí, a pokud zaměstnanec svému nadřízenému nebo externí spolupracovník osobě, která s ním za Českou televizi jedná, předem oznámí, že mu svědomí nedovoluje pracovat na určitém tématu, bude takový tvůrce z práce na daném tématu uvolněn, aniž by za to byl s výhradou ušlé odměny za takto nevykonanou práci sankcionován.“
34
To znamená, že člen redakce pořadu
Reportéři ČT může odmítnout práci na nějakém tématu a nemůže za to být trestán. Marek Wollner tvrdí, že na redakčních poradách redakce Reportérů ČT probíhá burza témat. Každý člen redakce může sám vymyslet nebo si vybrat téma. To znamená, že situace odmítání témat nenastává tak často, protože málokdy je téma reportérovi přidělené. Reportér David Macháček k tomu říká: „Z 90 % si témata vybíráme sami. Některé si člověk přinese úplně sám, některé na něj připadnou z toho, co posílají diváci, ale i tak si každý může vybrat z oblasti, která ho zajímá. Může se stát třeba jednou za rok, že člověk dostane něco přiděleného, ale to je spíš protože to je aktualita a je potřeba ji udělat rychle.“ 35 Odstavec 4.6 vyzývá tvůrce v České televizi k dodržování etického kodexu a aplikaci samoregulace. Tvůrci Kodexu ČT věděli, že i přes jeho obsáhlost, není tento dokument schopen ošetřit všechny možné situace. Proto apelují na tvůrce, aby ve sporných situacích, které Kodex ČT neřeší, aplikovali samoregulaci. „Tvůrci, kteří pracují pro Českou televizi, musí zachovávat Kodex, i kdyby nebyli zaměstnanci České televize. Tvůrci jsou také povinni dodržovat v oboru obecně uznávané samoregulační profesní a etické standardy svých profesí. V případě vzniku konfliktu mezi zásadami, které pro tvůrce vyplývají ze samoregulačních profesních norem a některým ustanovením Kodexu
34
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/ cl-4-tvurce-zakladnipredpoklad-uspechu/ 35 Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze
23 nebo interního předpisu České televize, je tvůrce povinen na tuto skutečnost předem upozornit odpovědného pracovníka, který za Českou televizi s tvůrcem jedná. Zaměstnanec je v takovém případě povinen upozornit svého nadřízeného.“ 36 Článek 9 Jazykový projev připomíná, že Česká televize musí dbát na kultivovaný projev, protože je vzorem pro mnoho lidí. ČT by měla být jednou z institucí, která se snaží uchovat češtinu. „Vyjadřování hlasatelů, moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že diváci mohou takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam.“ 37 Zákaz diskriminace, který rozebírá článek 13, jasně odmítá jakékoliv podněty diskriminace. Redakce si musí dávat pozor, aby reportáže nevyvolávaly diskriminační nálady ve společnosti. Čl. 13.2: „Česká televize nebude kohokoliv při svém provozu nebo v programu diskriminovat, zejména z důvodů pohlaví, věku, rasy, sexuální orientace, národnosti, etnické příslušnosti, náboženství nebo příslušnosti k určité sociální skupině.“ 38 „14.1 Česká televize je povinna respektovat zásadu presumpce neviny, z níž vyplývá, že až do pravomocného výroku o vině se na člověka hledí jako na nevinného a nelze mu přičítat spáchání trestného činu nebo přestupku. Zásada presumpce neviny na prvním místě zavazuje státní orgány a nelze ji ve vztahu k povinnostem České televize vykládat tak, že zabraňuje informovat diváky o podezření z kriminálního jednání konkrétního člověka, případně publikovat svědectví osob a informace o postupu státních orgánů v rámci trestního, případně přestupkového řízení. Takový výklad by České televizi znemožňoval podat pravdivou informaci o záležitostech veřejného zájmu. Česká televize
36
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/ cl-4-tvurce-zakladnipredpoklad-uspechu/ 37 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-9-jazykovy-projev/ 38 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-13-zakaz-diskriminace/
24 má však vždy povinnost zdržet se výroků, jimiž by bylo na podezřelého (obviněného) pohlíženo, jako by již byl pravomocně odsouzen.“
39
Článek 14 o presumpci neviny se
pořadu Reportéři ČT úzce týká. V reportážích se objevují osoby obviněné z trestné činnosti nebo přestupku nebo osoby, které by brzy obviněné být mohly, protože figurují mezi podezřelými. Novinář nesní nikdy označit člověka jako viníka, pokud není pravomocně odsouzen. Musí na něj po celou dobu nahlížet jako na nevinného. Zde může být problém v případě, že novinář vypátrá nějakou trestnou činnost nebo přestupek a dělá o dané věci reportáž. Může si být sebejistější, že viníkem je určitá osoba, ale dokud nebude pravomocně odsouzena, musí na ni nahlížet jako na nevinného člověka. Důležitým článkem Kodexu ČT je čl. 15 Respekt soukromí. Tato část dokumentu upravuje, co ČT může uveřejňovat a co už je bráno jako narušení soukromí osoby. Marek Wollner k tomu dodává: „Je pro nás nepřípustné, když máme natočené dveřníky nebo paní ze sekretariátu a použijeme je, protože k dotyčné osobě se nejsme schopní dostat. Je zbytečné za to trestat jeho podřízené, kteří jen dělají svou práci. My je tímto způsobem dehonestujeme, protože jsou asociováni s daným problémem.“
40
Tento
problém je ošetřen v odstavci 15.2. „Česká televize se zdrží uveřejňování obrazových a zvukových materiálů natočených "na prahu" domu, bytu či kanceláře, dříve než k takovému natáčení získá souhlas osoby, které udělení takového svolení přísluší, ledaže by v záležitostech vážného veřejného zájmu byl důvodný předpoklad, že jinak nebude možné určité vyjádření pořídit.“ 41
39
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-14-presumpce-neviny/ 40 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze 41 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-15-respekt-k-soukromi/
25 Dramaturg Marek Wollner přiznal, že dříve byly tyto praktiky zcela běžné, ale v dnešní době se jim už snaží vyhýbat, protože chápou, že narušení soukromí člověka je závažný problém. Pravidla při natáčení (článek 16) dávají reportérům vodítka, podle kterých by měli postupovat při tvorbě jednotlivých reportáží. Pro investigativní publicistický pořad jsou nejdůležitější odstavce 16.7 a 16.14. Ošetřují vyváženost výběru respondentů a použití skryté kamery, dva důležité faktory, které se objevují často v práci reportéra investigativního pořadu. „16.7: Česká televize nezajistí jednomu nebo více respondentům výhodu na úkor ostatních respondentů vystupujících v pořadu, zejména neumožní, aby se respondent vyjádřil poté, co mu bylo přehráno nebo v úplné podobě reprodukováno vyjádření jiného respondenta k tématu. Toto ustanovení však nebrání žádat respondenta o vyjádření ke stanovisku nebo výroku jiné osoby. Respondent musí být v kritických reportážích ve zpravodajství a aktuální publicistice podrobně seznámen s podstatou reportáže, se všemi podstatnými výtkami, které byly proti němu jinými respondenty vzneseny nebo uvedeny na základě fakt. Respondent musí dostat možnost se ke všem podstatným výtkám vyjádřit.“
42
Toto pravidlo je důležité, nutí reportéry dávat
všem respondentům stejné podmínky a stejný prostor. I když se to těžko dodržuje, Marek Wollner se snaží kontrolovat reportéry, aby nezvýhodňovali jednotlivé respondenty oproti ostatním. Pokud se mají vyjádřit na stejné téma, tak by neměli mít možnost vidět vyjádření jiných respondentů. V případě, že by ho členové redakce Reportéři ČT nedodržovali, ztratil by celý pořad kredibilitu. Odstavec 16.14 se zabývá použitím skryté kamery. „16.14 Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu,
42
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-16-pravidla-pri-nataceni/
26 jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu. Během použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu je zapotřebí zvláště pečlivě dbát na dodržení omezení k ochraně soukromí (čl. 15.1 až 15.4). Výběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu. Česká televize zabezpečí, aby nedošlo k jakémukoliv zneužití nebo zpřístupnění v pořadu nepoužitých částí materiálu. Za natáčení skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem se považuje také situace, kdy sice snímaná osoba kameru nebo mikrofon vidí, ale důvodně se domnívá, že nejsou uvedeny do provozu. O použití skryté kamery rozhoduje šéfredaktor příslušné redakce. Na použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák při uvedení takto pořízených záběrů upozorněn.“
43
Jelikož jsou Reportéři ČT investigativní pořad,
použití skryté kamery se jich velice úzce týká. Je to pro členy redakce velké téma a před každým použitím v nějaké reportáži probíhá diskuse, jestli je pro danou situaci skrytá kamera opravdu nutná. David Macháček k tomu říká: „Pracujeme se skrytou kamerou výjimečně. Platí tady, že můžeme natočit cokoliv, ale opustit prostředí ČT může jen to, co je v souladu s Kodexem ČT. Skrytou kameru musí člověk během sestavování reportáže odůvodnit dramaturgovi a šéfredaktorovi aktuální publicistiky. Řada věcí natočená skrytou kamerou by neprošla do vysílání, ale máme ji v hrubých materiálech jako důkaz, že jsme někde byli a snažili se někoho zastihnout, aby nemohl po odvysílání reportáže říct, že nedostal prostor pro vyjádření. Také je to někdy důležité jako doložení toho, co zazní v autorském komentáři.“ 44 Je samozřejmé, že každý reportér má trochu jiná pravidla. Dalibor Bártek, který se specializuje hlavně na hospodářskou kriminalitu s vazbami na politické kruhy a státní
43
Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-16-pravidla-pri-nataceni/ 44 Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze
27 správu a prorůstání businessu do politiky se s použitím skrytých kamer setkává často: „Použití skryté kamery je choulostivá situace – když ji použijete, tak už tím naznačujete, že je v tom něco nekalého. Ale na druhou stranu většina lidí vám tajně říká jiné věci, než by vám řekla normálně na kameru. Já používám skrytou kameru v krajních případech, kdy už ten význam je větší než všechna negativa, která to sebou nese. Ve chvíli, kdy za vámi premiér Mirek Topolánek posílá svého spolupracovníka lobbistu a ten mluví jasně, Mirek mě posílá. Tak tam je veřejný zájem jednoznačný.“
45
Dalibor Bártek naráží na
jeho rozhovor s Markem Dalíkem v roce 2009 před odvysílání reportáže Vyšetřování poslance Wolfa. Dále k tomu dodává: „Během toho hodinového rozhovoru s Markem Dalíkem, jsme se bavili o celé řadě dalších závažných věcí. Jestliže sledujeme případ Wolf a premiér prostřednictvím své pravé ruky žádá o stažení reportáže, je logické, že můžu záznam ze skryté kamery použít, ale už není snadné zdůvodnit, že použiju nahrávku, abych zveřejnil další věci, které jsem se během rozhovoru dozvěděl.“ 46 Dramaturg Marek Wollner má většinou rozhodující slovo v použití skrytých kamer: „Vím, jaká je na veřejnosti ne moc příznivá nálada v přijímání skrytých kamer a jaká je v radách ne moc příznivá situace pro používání skrytých kamer. To znamená, že použití musí být odůvodněné například tím, že s tím člověkem se nedá točit jinak nebo veřejně říká něco jiného, než je realita a my to jinak nezjistíme. Všechno to ale musí být vždy obhajitelné veřejným zájmem.“
47
Veřejným zájmem se myslí něco, co odpovídá zájmu
většiny veřejnosti. Je to zájmem větší skupiny lidí, který je nadřazen zájmům individuálním. Jelikož je to právní spojení, které není nijak definováno zákonem, tak je někdy těžké najít hranici, kdy je věc ve veřejném zájmu a kdy už ne.
45
Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě 47 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze 46
28
2.1.2 Regulace interní Interní regulace je soubor pravidel, který si přijímá dané médium samo. Proto se označuje jako samoregulace nebo autoregulace. „Spadají do ní nejrůznější pravidla profesně přijatelného chování, která přijímají novinářské svazy, odborové a profesní organizace, vlastníci médií či jednotlivé redakce.“
48
Interní regulace se dělí na
autocenzuru, etické kodexy odborových a profesních svazů a etické kodexy mediálních organizací, vlastníků médií, redakcí. Česká žurnalistika byla čtyřicet let pod velmi intenzivní externí regulací ze strany autoritářského státu. Tato cenzura byla považována za zásadní omezování svobody slova. Proto po Sametové revoluci na nějakou dobu úplně zmizela veškerá regulace médií. Tzn. v období 1989–1995 neexistovala téměř žádná oficiální interní nebo externí regulace. Po roce 1995 se začaly objevovat první snahy o částečnou regulaci médií. Průkopníkem v tomto trendu byl Kodex České televize, který byl schválen Radou ČT v čele s Jiřím Grygarem 27. září 1995.49 V té době se ještě jednalo o čistě interní regulaci, protože kodex schvalovala Rada ČT. Jeden z podnětů pro vytvoření Kodexu ČT byla Rezoluce č. 1003 o etice žurnalistiky vypracovaná Radou Evropy v roce 1993. Rada Evropy nemá pravomoc vydávat zákony, dává pouze členským zemím vodítka, jak postupovat v určitých situacích, třeba při vytváření vlastních samoregulačních norem. První verze Kodexu ČT z roku 1995 byla v mnoha ohledech inspirovaná právě Rezolucí č. 1003 a stanovila mantinely, podle kterých by se měli zaměstnanci ČT řídit při výrobě a vysílání pořadů na veřejnoprávní televizi.50 Kodex ČT obsahoval pouze základní principy (odpovědnost novinářského
48
BURTON, Graeme a Jan JIRÁK. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001, 391 s. ISBN 80-85947-67-6. 49 Česká televize od roku 1993: Období 1998 - 1999. In: Česká televize [online]. [cit. 2012-05-06]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ceska-televize-od-r-1993/obdobi-1998-1999/ 50 Moravec, V.: Proměny samoregulace médií v ČR po roce 1989. In: KÖPPLOVÁ, Barbara a Jan CEBE. Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii: příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6.-7.11.2006. Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2006, 156 s. ISBN 80-86732-98-3.
29 povolání, povinnost oddělování zpravodajství od publicistiky, ochrana svobody projevu a regulace zobrazování násilí). Oproti dnešní podobě Kodexu ČT pokrýval kodex z roku 1995 mnohem méně okruhů. „Na základě prvního Kodexu ČT byl koncem roku 1995 ustaven etický panel televize veřejné služby, který se stal konzultačním orgánem vedení ČT.“
51
Etický panel ČT byl zřízen, aby řešil některé otázky okolo dodržování Kodexu
ČT. Má pět členů, které vybírá generální ředitel ČT po konzultaci s Radou ČT. „Účelem Etického panelu je posílit důvěru veřejnosti v odpovědný přístup České televize k otázkám profesní etiky a jejího dodržování. S tím souvisí úkol chránit před vnějším nátlakem především svobodu projevu a potřebné pracovní podmínky pro nezávislou žurnalistiku, ale také všechny ostatní složky tvorby, výroby a vysílání televize veřejné služby.“
52
Marek Wollner přiznává, že s Etickým panelem měli Reportéři ČT dříve
problémy. Bylo to v době, kdy spolu Marek Wollner a Jiří Janeček nevycházeli příliš dobře kvůli reportážím o Aleši Řebíčkovi. Generální ředitel ČT dával některé reportáže z tohoto pořadu na prověření Etickému panelu. V té době dělal tajemníka bývalý komunistický novinář Marek Švehla. „Marek Švehla jako tajemník měnil naše odpovědi na výtky panelu a kvůli tomu Etický panel rozhodoval, že jsou reportáže neetické.“ 53 Dnes je podle Marka Wollnera situace mnohem lepší. Na přelomu let 2000/2001 proběhla v ČT řada událostí, které jsou označovány jako Krize ČT (rychlé zvolení nového generálního ředitele Jiřího Hodače – vznik Krizového výboru – jmenování Jany Bobošíkové šéfkou zpravodajství Jiřím Hodačem - stávka v ČT – rezignace Jiřího Hodače na post generálního ředitele). Kvůli těmto událostem schválil v lednu 2001 Parlament České republiky novelu zákona o ČT (č. 39/2001).
51
Moravec, V.: Proměny samoregulace médií v ČR po roce 1989. In: KÖPPLOVÁ, Barbara a Jan CEBE. Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii: příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6.-7.11.2006. Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2006, 156 s. ISBN 80-86732-98-3. 52 Česká republika. Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. In: 2003. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/eticky-panel-a-zaverecnaustanoveni/ 53 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze
30 Tato novela změnila způsob schvalování Kodexu ČT. Přidala Radě ČT povinnost, že musí dávat Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Kodex ČT ke schválení. Tato změna regulátora přinesla první propojení externí a interní regulace v České republice po roce 1989.54 Česká televize je veřejnoprávní televizí a měla by být nezávislá na státu. Ten ale může přes dolní komoru Parlamentu ČR ovlivňovat finální podobu Kodexu ČT. Poslanecká sněmovna také jmenuje členy Rady ČT a schvaluje výši koncesionářských poplatků. To znamená, že určité narušení nezávislosti zde je. Dalším významným dokumentem samoregulace je Etický kodex novináře od Syndikátu novinářů ČR. Ten byl přijat v roce 1998. Syndikát vyzval všechny novináře, aby ho používali jako vodítko při své práci. Členové redakce Reportéři ČT se řídí i podle tohoto dokumentu.
54
Moravec, V.: Proměny samoregulace médií v ČR po roce 1989. In: KÖPPLOVÁ, Barbara a Jan CEBE. Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii: příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6.-7.11.2006. Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2006, 156 s. ISBN 80-86732-98-3.
31
2.2 Novinářská etika Etika novinářská – obecně se rozumí etikou nauka o morálce, mravnosti, jejích zákonech a pravidlech mravního jednání; v žurnalistice pak souhrn psaných i nepsaných zásad, kterými by se měla řídit práce žurnalisty na základě obecně sdílených hodnotových kritérií. Zásady žurnalistické etiky bývají explicitně vyjádřeny v etických kodexech
žurnalisty,
které
jsou
přijímány
profesními
sdruženími
žurnalistů
v jednotlivých zemích. Syndikát novinářů České republiky doporučil svým členům, aby se řídili etickým kodexem přijatým Mezinárodní federací žurnalistů IFJ, a roku 1998 přijal vlastní Etický kodex novináře. Na jeho dodržování dohlíží Komise pro etiku při SNČR. Zpracovává podání jak novinářů, tak veřejnosti. O verdiktech hlasuje a zveřejňuje je na webu SNČR www.syndikat-novinaru.cz a ty nejzávažnější také prostřednictvím ČTK a mediálních serverů.55 V žurnalistické praxi se rozlišují tři typy etiky, podle kterých se novinář řídí. Jednotlivé typy etiky se vyznačují určitými zásadami, které novinář při práci používá.
2.2.1 Absolutistická etika Absolutistická etika vyznává pevnou sadu principů nebo zákonů, od kterých by se neměl novinář odchylovat. Podle této etiky je možné stanovit morální zásady, které lze uplatňovat univerzálně ve všech situacích. To znamená, že by se novinář měl vždy řídit přesným zněním zákonů, etických kodexů a dalších společenských principů. Absolutní mravní principy vycházejí ze základních hodnot a zásad dané společnosti. Jednotlivé principy společností se nemusí shodovat, protože se mohou lišit i jejich základní hodnoty a zásady. Praktický příklad: Totální odmítnutí skryté kamery, porušování zákonů nebo soukromí.
55
OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-80-7277-266-7.
32
2.2.2 Antinomická etika Antinomická etika je založená na tom, že odmítá jakákoliv předem daná pravidla a morální zásady. Novinář, který jedná podle antinomické etiky, jedná spontánně a nepředvídatelně. Nezajímá se o motivy ani důsledky zveřejnění informací, neřeší presumpci neviny nebo společenské klima. Vyznavači antinomické etiky se většinou rozhodují rychle v dané situaci a improvizují. Kvůli této etice se novinář může často ocitnout na hraně zákona. Praktický příklad: Převlékání se a prohlašování se za někoho jiného.
2.2.3 Situační etika Třetí typem je situační etika. Touto etikou se v dnešní době řídí převážná většina novinářů. Na pomyslných miskách vah se nachází uprostřed mezi dvěma extrémy absolutistické a antinomické etiky. Situacionisté respektují pravidla dané společnosti, ale myslí i na právo na přístup k informacím. Novináři řídící se touto etikou vědí, že smysl debaty o etice není snaha redukovat svobodu projevu, ale snaha respektu a odpovědnosti k publiku. Snaží se tedy vybalancovat základní hodnoty a zásady a potřebu informovat širokou veřejnost. Vždy jednají v kontextu konkrétní situace a hledají přijatelné kompromisy. Zvažují různé možnosti, než udělají další krok. Na rozdíl od novinářů, kteří se řídí podle antinomické etiky, berou ohled na společnost a jednotlivé osoby. Kniha Situation Ethics (1966) od Josepha Fletchera se zabývá společenskými změnami, které probíhaly ve světě v šedesátých letech. Tyto změny souvisely s odklonem od klasického vnímání hodnot a úzkoprsé tradiční morálky k větší svobodě ducha i těla a možnosti sebevyjádření. „V knize Situation Ethics se autor staví proti deduktivní metodě etického uvažování; cítil, že není moudré začínat u pevně stanovených pravidel a odvozovat z nich, co by se mělo v každé konkrétní situaci
33 dělat.“56 Joseph Fletcher stanovil jediný potřebný princip, podle kterého je schopen člověk rozhodnout, co je správné v každé situaci. Jde o pravidlo lásky. Podle Fletchera je totiž v každé situaci správné to, co požaduje láska. Použití právě situační etiky přináší řadu výhod i nevýhod. Mezi výhody patří lehký princip této etiky. Existuje jen jedno pravidlo – pravidlo lásky. Je jednoduché se chovat podle této etiky, když se ohlížíte pouze na jedno nařízení. Rozhodování je rychlé a lehko obhajitelné. „Situační etika dává člověku svobodu vymezit se proti názorům ostatních, aniž by měl pocit, že tím pádem dělá něco špatně nebo že musí ospravedlnit své rozhodnutí. Jinými slovy, je pružná. Dává prostor citové i rozumové reakci na to, co člověk v dané situaci považuje za správné. Jinými slovy, nemusíme se řídit konvenční mravní zásadou, pokud je v rozporu s vaším nejhlubším přesvědčením o tom, co si žádá láska.“ 57 Existují i nevýhody této etiky. I když jde o celkem liberální nahlížení na etiku, pořád je zákon zákonem a omezuje chování.58 Problémové může být i rozhodování, co je a co není správné pro lásku. Člověk se rozhoduje podle zkušeností a charakteru. Ale žádní dva lidé nejsou stejní, a proto se ani ve stejných situacích nebudou chovat stejně. Je tedy těžko předvídatelné, jak se lidé zachovají. „Situační etika má tendenci tříštit složité mravní situace na jednotlivá mravní rozhodnutí, v nichž se láska uplatňuje. V určitém okamžiku může být nutné se zastavit a podívat se s rozvahou na dopad každé jednotlivé volby. Může nastat situace, kdy rozum vyžaduje, aby se něco, co je v rozporu s pocity některé ze zúčastněných osob, aby co lze chápat z hlediska širšího kontextu jako správné.“ 59
56
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN 80-7178-806-6. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN 80-7178-806-6. 58 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN 80-7178-806-6. 59 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN 80-7178-806-6. 57
34
3. Míra autocenzury a novinářská etika v pořadu Reportéři ČT 3.1 Metoda výzkumu V této bakalářské práci používám jako metodu výzkumu princip kvalitativního výzkumu. Věnuji se převážně otázce míry autocenzury a výběru novinářské etiky přímo v pořadu Reportéři ČT. Tuto část jsem dělala dle standardního postupu podle knihy Kvalitativní výzkum.60 „Příprava zahrnuje volbu výzkumného tématu a základní metodologie. Začíná se určením oblasti výzkumu, vymezením problému, následuje vymezení účelu výzkumu a výzkumné otázky (v souhlase se zvolenou základní strategií výzkumu).“ Zvolila jsem si pořad Reportéři ČT jako předmět zkoumání. S pomocí konzultanta práce jsem si určila, že budu zjišťovat míru autocenzury, kterou reportéři používají a situační etiku, kterou během práce aplikují. Pořad je vysílán na veřejnoprávní televizi a mě zajímalo, jaká zde panuje tvůrčí atmosféra. „Plán výzkumu je nejdůležitějším krokem. V této fázi navrhujeme celý výzkum, uvažujeme o výběru zkoumaných objektů, děláme rozhodnutí o podrobnostech výzkumu.“ Vybrala jsem si zkoumané objekty. Zkontaktovala jsem několik členů redakce Reportéři ČT a z nich jsem vybrala čtyři osoby. Rozhovor s dramaturgem Markem Wollnerem byl nejdůležitější, protože v pořadu působí téměř od začátku a jako dramaturg se podílí na řadě stěžejních rozhodnutí. Dále jsem vybrala tři reportéry: Dalibora Bártka, Michaela Fialu a Davida Macháčka.
60
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4.
35 „Provedení studie zahrnuje sběr dat a jejich analýzu s cílem zodpovědět výzkumné otázky.“ Zvolila jsem si jako metodu sběru dat rozhovor. S každým z účastníků výzkumu jsem se sešla zvlášť. Všechny rozhovory jsem si nahrávala na diktafon kromě rozhovoru s Michaelem Fialou, který nahrávání odmítl. Výzkumné otázky: Autocenzurujete nějak své reportáže? Jakou novinářskou etikou se řídíte? Absolutistickou, antinomickou nebo situační? Dodržujete vždy etický kodex ČT? Jaký je váš vztah ke skrytým kamerám? Máte nějaká svoje vlastní pravidla, která spadají do sféry samoregulace? „Zpráva o výsledcích výzkumu završuje badatelskou činnost. Výsledky je možné prezentovat různým způsobem. Obvyklá je textová forma.“ Tato bakalářská práce je zprávou o výsledcích výzkumu míry autocenzury a použití novinářské etiky v pořadu Reportéři ČT.
36
3.2. Míra autocenzury v pořadu Reportéři ČT Autocenzura spadá pod interní regulaci médií. To znamená, že se jedná o soubor pravidel, které si určí novinář sám a sám sebe také kontroluje při jejich dodržování. Autocenzura probíhá především v hlavě novináře. Může to být ale i korigování práce těsně před zveřejněním. Je těžké o autocenzuře dělat obecné závěry, protože se jedná o subjektivní proces, který u každého novináře probíhá jinak. Během komunistického režimu v době, kdy v médiích fungovala tvrdá cenzura, muselo hodně novinářů autocenzurovat svoji tvorbu, protože kdyby psali, co si doopravdy myslí přišli by o práci. To už v dnešní době neplatí. Podle Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky, v naší zemi platí svoboda projevu. To znamená, že pokud člen redakce Reportéři ČT postupuje podle pravidel Kodexu ČT, nemusí obsah reportáže nijak autocenzurovat. Dalibor Bártek autocenzuru definuje jako vlastní schopnost uvažování, kdy člověk ví, s čím může a s čím už nemůže pracovat. Je to podle něj rozhodnutí, jestli je novinář schopen informaci vyprodukovat v takové podobě, aby byla srozumitelná a hlavně pravdivá. „Já bych to nenazýval autocenzurou, ale nějakým výrobním procesem v rámci uvažování každého jednotlivého autora,“ 61 dodává Dalibor Bártek. Sám si určil hranici, co je pro něj nepřípustné. Nikdy by si předem nestanovil, o kom bude dělat reportáže a o kom ne. Nejdůležitější je podle něj zachovat si neutralitu. Právě to je typická věc pro pořad Reportéři ČT, snaží se být co nejvyváženější a nezaměřovat se jen na určitá témata nebo politické strany. Podobný názor na to má i další člen redakce Reportéři ČT David Macháček: „Určitě to nefunguje tak, že by si člověk řekl: Tady tohle by mohl být velký malér, tak to
61
Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě
37 tam nedám. To není ani autocenzura, čím se my řídíme. Vše, co se pustí do vysílání, musí být ověřené a jasně doložitelné a to je jediné pravidlo.“
62
Mezi lidmi se často mluví o tom, že je Česká televize ovlivněná politikou. Je to tím, že členy Rady ČT vybírá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. A zdá se, že si do ní parlamentní strany dosazují spřízněné osoby. Z venku se dá tato skutečnost jen velmi těžko posoudit. David Macháček komentuje, jak to funguje pro pořad Reportéři ČT v praxi: „Někdy vzniká fáma, že na nás tlačí politici a člověk podléhá tlaku a netočí kontroverzní věci, protože by mu je pak ani do vysílání nepustili. Na to já vůbec nevěřím. Ve chvíli kdy to máte vyargumentované, tak neexistuje důvod, proč by se to nevysílalo.“ 63 Je tedy možné, že politici ovlivňují chod televize skrz Radu ČT, ale na pořad Reportéři ČT tento vliv v dnešní době nijak nesahá. Dramaturg Marek Wollner k tomu dodává: „Teď je pro nás nejlepší složení Rady ČT po několika letech, protože v ní nejsou dva lidé, kteří nám dělali hodně problémů: Helena Fibingerová a Jiří Baumruk. Oba dva členové Rady ČT řešili své vlastní komerční zájmy a maskovali to odkazem na etiku. Nedávno Mladá Fronta Dnes odhalila, že v době kdy nás paní Fibingerová popotahovala za reportáž o hejtmance Ústeckého kraje Janě Vaňhové, inkasovala z jejího fondu kolem dvou miliónů korun na atletiku. Jedná se o úplně jasný komerční zájem, který ona maskovala tím, že naše reportáž je neetická. U pana Baumruka to bylo velmi podobné. Často se mu nelíbili reportáže o starostovi Prahy 5 Milanu Jančíkovi. Když on sám mu dělal v té době tiskového mluvčího.“
64
I přes tyto
překážky se nedali Reportéři ČT zastrašit a vždy dělali reportáže na témata, která jim přišla potřebná a aktuální. Standardní proces výroby reportáže probíhá od dvou týdnů do tří měsíců. Výjimečně se protáhne až k půl roku. Tvorba reportáže začíná výběrem tématu. Členové
62
Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze 64 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze 63
38 redakce pořadu Reportéři ČT se sejdou na redakční poradě, kde probíhá burza témat. Téma může přinést reportér sám, ale musí si ho umět před dramaturgem Markem Wollnerem obhájit. „Už při tom schvalování a výběru tématu se snažím dbát na to, aby síto bylo dostatečné husté. Abychom nedělali každou věc, s kterou někdo přijde. Reportéři musí mít své vlastní nápady a zdroje informací. Když reportér přinese nějaké téma, tak s ním o tom diskutuji. Kladu jim novinářské otázky a oni mně musí přesvědčit, že o tom hodně ví a že to má potencionál pro reportáž. Velice často se stane, že reportérovi dojdou argumenty nebo má nepřesvědčivá fakta a téma se nedělá.“ 65 S tématem může také přijít dramaturg Marek Wollner nebo může být vybráno z podnětů, které posílají do redakce diváci. „Myslím, že díky tomu, jak dlouho už fungujeme a jaké jméno jsme si vybudovali, tak nemáme nouzi o divácké podněty. Těžko to odhadnout, ale myslím, že v každé třetí relaci je jedna z reportáží inspirovaná diváckým podnětem.“ 66 Pokud jde o výběr témat, mají Reportéři ČT jen jednu hranici. „Netroufneme si dělat to, na co nemáme důkazy a přesvědčivá fakta. Zajímá nás pravda, ale pokud ji nemůžeme dokázat, tak to nevysíláme.“ 67 Marek Wollner říká, že si dávají pozor, aby nebrali témata Černým ovcím nebo Událostem. V případě, že se jedná o menší kauzu nebo o občansko-právní spor, přenechávají tato témata těmto dvěma relacím. Po schválení tématu reportáže začíná reportér pracovat. Dojedná si rozhovory s klíčovými osobami dané reportáže. Při výběru respondentů hraje největší roli relevance osob. V případě, že někdo odmítá setkání, musí mít reportér zdokumentováno i to. Je to nutné pro případ, že daná osoba později popře, že se ji reportér snažil kontaktovat. Když v reportáži mluví expert, mělo by se jednat o nezávislé hodnocení
65
Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze 67 Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze 66
39 situace. Experti jsou do pořadu Reportéři ČT vybíráni z nejrespektovanějších lidí v oboru, aby kvůli nim nemohla být celá reportáž napadnutelná. Pokud jde o politické respondenty, snaží se reportéři vyhnout politicky motivované kritice. Důvod je ten, že opoziční strana je většinou nepřiměřeně kritická a nemá to tak silnou výpovědní hodnotu. Jelikož se jedná o televizní pořad, musí reportér s kameramanem natočit dostatečné množství ilustračních záběrů, aby měl prostor pro autorský komentář. Někdy není těchto záběrů dost a musejí se opakovat. Po natočení všech potřebných materiálů dopíše reportér scénář a konzultuje ho s Markem Wollnerem: „Nad scénářem začíná první střet mezi autorem a mnou, jakožto dramaturgem. Nejčastěji se ve scénáři objevují nejasnosti. Dramaturg je něco jako učitel ve škole, který klade žákům klasickou otázku, co tím chtěl básník říct. Já se často ptám autorů, co vlastně tím či oním chtěli říct, protože mi to z toho není jasné a pokud to není jasné mně, ačkoliv o tom tématu už dopředu něco vím, tak je samozřejmé, že v tom nebude mít jasno ani divák. Srozumitelnost u televizní reportáže je na prvním místě, na rozdíl od novin se divák nemá šanci k jednotlivým pasážím vrátit.“ 68 Ve chvíli, kdy se reportér s dramaturgem Markem Wollnerem dohodnou na výsledné podobě scénáře, zamíří reportér do studia, kde natočí autorský komentář. Poté se střihačem ve střižně dodělá první verzi, kterou zase schvaluje Marek Wollner. Následně vznikne kompletní reportáž, která zamíří na kontrolní projekci. Této projekce se účastní dramaturg Marek Wollner, šéfredaktor Jiří Vondráček, ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal a šéf režisér Hanuš Hackenschied. Všichni mají právo okomentovat výslednou reportáž a navrhnout změny. „Tam už se většinou napomínají jen technické věci například, že někde chybí titulek nebo je někde nepřesnost v komentáři nebo
68
Jak se dělají Reportéři ČT (režie: Milan Hodek, 2011)
40 slovosled může být nejednoznačný. Tady na tu projekci se slabá věc nedostane. Tu zachytí Marek Wollner jako dramaturg,“ 69 dodává David Macháček. Podle Dalibora Bártka neexistuje ze strany Marka Wollnera cenzura, jde pouze o editorskou kontrolu. „Co se týče publicistiky, nikdy jsem nezažil žádný cenzurní zásah, který by měl co společného s informací, která je s někým spjatá. Jinými slovy necenzuruje se se zájmem někoho chránit nebo naopak poškodit. Všechny zásahy, které tam probíhají, mají dramaturgickou formu.“ 70 Během celého procesu výroby reportáže má autor možnost autocenzurovat její obsah. V praxi se to příliš neděje, protože reportéři mají silné redakční zázemí. Pokud mají argumenty podložené fakty, tak smí pustit do vysílání vše, co je v souladu s Kodexem ČT. David Macháček k tomu dodává: „Nemyslím, že by zde fungovala autocenzura ve smyslu, že člověk dopředu sám sebe koriguje. Je jen obrovský tlak na přesnost všech informací.“ 71
69
Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě 71 Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze 70
41
3.3 Novinářská etika v pořadu Reportéři ČT V dnešní době čelí žurnalistika velkému problému, jak řešit postavení etiky a morálky. „Podle Zygmunta Baumana člověk v naší době rozmělňuje hodnotový systém, hodnoty relativizuje a tím se stává méně důrazným v rozlišování toho, co je dobré a co ne.“ 72 Je proto důležité, aby novináři byli důslední v dodržování novinářské etiky. V současnosti je mezi žurnalisty nejvíce rozšířená situační etika. Její popularitu si můžeme vysvětlit tím, že je jednoduchá, dává člověku částečnou svobodu (na rozdíl od absolutistické etiky), ale nestaví ho na hranici zákona (na rozdíl od antinomické etiky). Z výzkumu k této práci vyšlo najevo, že všichni dotázaní reportéři používají během své práce právě situační etiku. Dalibor Bártek se k otázce novinářské etiky staví takto: „Já si myslím, že novinařina není nic jiného než život. A normální život není ani černá ani bílá. Ačkoliv existují pravidla, tak ta pravidla existují, aby nebyla anarchie. Ale na druhou stranu i při tvorbě každé reportáže, ač už se bavíme o zpravodajské nebo publicistické, musí autor vycházet z logiky věci a ze zdravého úsudku a zdravého rozumu. Jestliže se dozvíte informaci, tak ji posuzujete nejen podle toho, kdo vám ji říká, ale také v jakém kontextu jste se ji dozvěděli, jakou to má logiku, jestli je ta informace v naprostém protikladu se vším ostatním, co je známo nebo naopak zda zapadá do toho skutkového děje. A podle toho posuzujete informaci dále. Že bych riskoval ve smyslu, zveřejním to a snad to bude pravda, tak to nedělám nikdy. Někdy volíte hranici, jak tu informaci uchopit, jak ji zveřejnit. V případě, že se někdo bude bránit, abyste se nedostali do slepé uličky, ze které by nebylo návratu.“ 73 Na všech dotazovaných reportérech je vidět, že mají otázku etiky jasně ujasněnou a ví, o čem mluví. Je to samozřejmé, protože při své práci se velmi často setkávají s nejasnými situacemi, které musí řešit. David Macháček k novinářské etice
72 73
MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 23. února 2010. Rozhovor s Daliborem Bártkem vedený Pavlou Klimešovou dne 19. 4. 2012 v Ostravě
42 říká: „Posuzuju různé případy situačně, ale zároveň si nedokážu představit důvod, proč by člověk musel jít proti normě. Etická pravidla jsou jednoduchá a jasná, že kdo pracuje poctivě, tak se nedostane s nimi do konfliktu nikdy. Pro mě platí nelhat – nemanipulovat – nepodvádět respondenta.“ 74 Marek Wollner je také zastáncem situační etiky. „Víc než etickým kodexem se řídím citem. Kodex ČT respektuji a beru jako obecné vodítko. Realita vytváří konkrétní situace, na které není vždy v Kodexu ČT odpověď, proto člověk musí mít intuici, cit a instinkt a řídit se podle nich. Tyto vlastnosti se hodně tříbí s věkem.“ 75 Trochu jiný přístup má i Michael Fiala, který se specializuje na vysokou politiku a veřejné zakázky. Řídí se situační etikou, ale přiznává, že v nejasných situacích se drží spíše absolutistické etiky, protože si uvědomuje, že by se kvůli špatně uveřejněné informaci mohl dostat do velkých problémů. Výsledek zkoumání je jasný, reportéři se řídí Kodexem ČT a používají situační etiku. Není to pro ně tak velké téma. Nejdůležitější pro ně je, mít dobře podložené informace a být schopen dokázat všechno, co v reportáži říkám nebo ukazuji.
74 75
Rozhovor s Davidem Macháčkem vedený Pavlou Klimešovou dne 18. 4. 2012 v Praze Rozhovor s Markem Wollnerem vedený Pavlou Klimešovou dne 24. 4. 2012 v Praze
43
Závěr V bakalářské práci Reportéři ČT, autocenzura a situační etika v investigativním pořadu se zabývám mírou autocenzury a situační etikou, kterou reportéři tohoto pořadu využívají. Práce je rozdělena do tří tematických oddílů. V prvním představuji pořad Reportéři ČT – historie, zajímavé kauzy, sledovanost a ocenění členů redakce. V druhé části píši o regulaci médií a novinářské etice z teoretického hlediska. Dále rozebírám, jaký má dopad Kodexu ČT přímo na tento pořad. Ve třetí části se zaměřuji přímo na autocenzuru a novinářskou etiku v pořadu Reportéři ČT. Při rozhovorech s jednotlivými reportéry jsem zjistila, že pořad má silné zázemí a oporu v lidech, kteří schvalují obsahovou stránku. Tato skutečnost dovoluje reportérům věnovat se nejrůznějším kauzám bez strachu, že za to budou nějakým způsobem perzekuováni. Není potřeba uplatňovat téměř žádnou autocenzuru. Když má novinář oporu v důkazních prostředcích, může dělat reportáže o všem, co není v rozporu s Kodexem ČT. Co se týče novinářské etiky, všichni dotazovaní reportéři se řídí situační etikou. Nemají problém s použitím skrytých kamer v případě, že je to obhajitelné veřejným zájmem. Na druhou stranu by se nepřevlékli a nevydávali za někoho jiného. Pořad Reportéři ČT je publicistickým investigativním pořadem, který je vysílán na veřejnoprávní televizi. Je dobré znamení, že zde funguje svobodné tvůrčí prostředí a reportéři cítí oporu ve své redakci. Díky tomu mohou pracovat na zajímavých kauzách a snažit se o zlepšení a zprůhlednění politicko-společenské situace v České republice.
44
Summary The bachelor thesis entitled Program ‘Czech TV Reporters’: Auto-Censorship and Situation Ethics examines the level of auto-censorship and situation ethics employed by program’s reporters. The thesis is divided into three main parts. The first one presents the program ‘Czech TV Reporters’, its history, interesting cases, popularity ratings, and prizes awarded to program’s reporters. The second part discusses media regulation and journalism ethics from the theoretical perspective. Furthermore, it describes how the Czech Television Code impacts this particular program. The final third part examines auto-censorship and journalism ethics in the context of the program ‘Czech TV Reporters’. Through interviews with program’s reporters I came to know that the program is very well received by the public who appreciates its content. As a result of this, the reporters do not feel any restrictions when it comes to the case selection as they are not concerned about being persecuted for the results of their work. The reporters hence do not apply almost any auto-censorship. Reporters are free to produce any reports that comply with the Czech Television Code if they have collected proper evidence about the case. When it comes to journalism ethics, all interviewed journalists use situation ethics. They do not restrain themselves from using hidden cameras if that serves the public interest. In contrast, the reporters would not use fake identity or disguise themselves as someone else. The program ‘Czech TV Reporters’ is an investigative publicity program aired by a public service broadcaster. It is a positive indication that the reporters can work in a free creative environment and benefit from the support of their editors. Thank to this, they can work on interesting cases and contribute to an overall improvement of the socio-political situation of the Czech Republic.
45
Použitá literatura Knihy: BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002, 165 s. ISBN 80-86429-11-3. BURTON, Graeme a Jan JIRÁK. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2001, 391 s. ISBN 80-85947-67-6. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008, 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4. JIRÁK, Jan, Josef BERÁNEK a Silvie HEKERLOVÁ. 10 let v českých médiích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 142 s. ISBN 80-7178-925-9. KÖPPLOVÁ, Barbara a Jan CEBE. Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii: příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6.-7.11.2006. Vyd. 1. Praha: Matfyzpress, 2006, 156 s. ISBN 80-86732-98-3. MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 184 s. ISBN 807178-840-6. OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007, 263 s. ISBN 978-807277-266-7. POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. 2., opr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010, 204 s. ISBN 978-80-204-2206-4. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN 80-7178806-6.
Diplomové a bakalářské práce: CHVÁTALOVÁ, Kateřina. Novinářská etika moderátora televizní nebo rozhlasové diskuse ve veřejnoprávních médiích. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2008. 80 s. Vedoucí diplomové PhDr. Václav Moravec. ČERNÁ, Zuzana. Etika práce se synchronem v televizním zpravodajství a publicistice. Praha, 2011. 77 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.
46 Web: Česká republika. Vše o ČT: In: 2012. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/
E-článek: KOULOVÁ, Gabriela. Marek Wollner: Důkazy musejí být neprůstřelné. ČT+ [online]. 2012 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803reporteri-ct/3243-marek-wollner-dukazy-museji-byt-neprustrelne/
Televizní dokument: Jak se dělají Reportéři ČT (režie: Milan Hodek, 2011)
47
Seznam příloh Příloha č. 1: Trend sledovanosti a podílu publiku (CS 15+) – od 1. 3. 2004 do 22. 4. 2012 (graf)
48
Přílohy Příloha č. 1: Trend sledovanosti a podílu publiku (CS 15+) – od 1. 3. 2004 do 22. 4. 2012 (graf)
