Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra fyzické geografie a geoekologie
Pedologie
Metody ve fyzické geografii I.
Václav ČERNÍK 3. 12. 2012
2. UBZM ZS 2012/2013
Mapa půd katastrálního území zobrazující půdy
[1]
Charakteristika půd Katastrální území Česká Mez má celkovou rozlohu 33,4 ha.
Skupiny půdních typů Na katastrálním území se nachází 3 rozdílné skupiny půdních typů. Skupina mělkých půd (kambizemě, rankery, litozemě) má rozlohu 4,3 ha, tj. 12,9 % území katastru. Skupina oglejených (mramorovaných) půd (pseudogleje) má rozlohu 1,7 ha, tj. 5,1 % území katastru. Skupina kambizemí má rozlohu 24,2 ha, tj. 72,5 % území katastru. Skupina kambizemí je tedy nejrozšířenější skupina půdních typů ve zvoleném katastrálním území. Mělké půdy (kambizemě, rankery, litozemě) se vyskytují na pevných substrátech bez rozlišení. V podorničí od 30 cm jsou silně skeletovité nebo s pevnou horninou, slabě až středně skeletovité, v ornici středně těžké lehčí až lehké, převážně výsušné, závislé na srážkách. Mohou být zrnitostně středně těžké až těžké, ty pak lépe zadržují vodu. Také mohou být s mělkým drnovým horizontem s výchozy pevných hornin, zpravidla 10 až 15 cm mocným, s nepříznivými vláhovými poměry. Oglejené (mramorované) půdy (pseudogleje) se vyskytují na sprašových hlínách, spraších, svahových (polygenetických) hlínách, opukách, břidlicích, permokarbonu, flyši, jílovitých zvětralinách břidlic, permokarbonu a flyše, tufech, bazických vyvřelinách, žulách, rulách a jiných pevných horninách, na zahliněných štěrkopíscích, terasách, morénách, lehčích i těžších sedimentech limnického tercieru, na slínech, jílech mořského neogenu mohou být s příměsí eolitického materiálu. Lehké až velmi těžké, bez skeletu (nebo jen s příměsí) až středně skeletovité. Mohou být málo vodopropustné. Se sklonem k dočasnému převhlčení nebo zamokření, s vodním režimem závislým na srážkách nebo periodicky zamokřené. Mohou mít velmi nepříjemné fyzikální vlastnosti. Půdy skupiny kambizemí se vyskytují na přemístěných svahovinách karbonátosilikátových hornin, opukách a tvrdých slínovcích, středně těžkém flyši, permokarbonu, břidlicích, pískovcích, drobách, kulmu, brdském kambriu, bazických a ultrabazických horninách a jejich tufech, rulách, svorech, fylitech, žulách, na svahovinách sedimentárních hornin (pískovce, permokarbon, flyš), syenitech, granodioritech, ortoruláchlehké až těžké, s různou skeletovitostí. Mohou být s vyšším obsahem grusu. Se dobrou až střední vododržností, ale mohou být i výsušné. Středně hluboké.
Klimatický region Na celém katastrálním území se nachází pouze jeden klimatický region: mírně teplý, vlhký (MT4).
Sklonitost Na katastrálním území se nachází 2 rozdílné sklonitosti půd. Rovina (0–3°) má rozlohu 2 ha, tj. 5,9 % území katastru. Převládá zde mírný sklon (3–7°), který má rozlohu 28,2 ha, tj. 84,4 % území katastru. Expozice svahu se neurčuje.
[2]
Skeletovitost Na katastrálním území se nachází 2 rozdílné skeletovitosti půd. Půda slabě skeletovitá má rozlohu 4,3 ha, tj. 12,9 % území katastru. Půda bezskeletovitá až slabě skeletovitá má rozlohu 25,9 ha, tj. 77,5 % území katastru. Půda bezskeletovitá až slabě skeletovitá je tedy nejrozšířenější na území katastru.
Hloubka půdy Na katastrálním území se nachází 2 rozdílní hloubky půd. Půda mělká má rozlohu 4,3 ha, tj. 12,9 % území katastru. Půda hluboká, středně hluboká má rozlohu 25,9 ha, tj. 77,5 % katastru. Půda hluboká, středně hluboká je nejrozšířenější na území katastru.
Půdní druhy – diagram Vzorek 1 – písek
[3]
Vzorek 2 – hlína
Vzorek 3 – prachovitá hlína
[4]
Určení obsahu humusu, pH a kyselosti půdy První vzorek je písek, obsahuje 5,39 % humusu, pH má hodnotu 4,95 a řadí se mezi silně kyselé půdy. Druhý vzorek je hlína, obsahuje 5,12 % humusu, pH má hodnotu 9,32 a řadí se mezi silně alkalické půdy. Třetí vzorek je prachovitá hlína, obsahuje 5,21 % humusu, pH má hodnotu 9,35 a řadí se mezi silně alkalické půdy.
[5]
