Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Katedra ekologie
Reprodukční chování a rodičovská péče řádu sumců (Siluriformes) Reproductive behaviour and parental care in Siluriformes Bakalářská práce
Radek Lüftner
Školitel: Mgr. Ondřej Slavík, Ph.D. Garant: RNDr. Adam Petrusek, Ph.D. Praha, červenec 2009
PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému školiteli, Mgr. Ondřeji Slavíkovi Ph.D., za konzultaci, cenné rady a vedení mé práce. Dále děkuji RNDr. Adamu Petruskovi Ph.D. za důležité připomínky a Ing. Pavlu Horkému Ph.D. za pomoc se statistickou analýzou. Za trpělivost a podporu děkuji své rodině a nejbližším.
1
ABSTRAKT Řád sumců (Siluriformes) je celosvětově rozšířenou skupinou ryb obývajících širokou škálu biotopů. Sumci jsou zároveň známí svým rozmanitým reprodukčním chováním. U některých druhů probíhají před samotným rozmnožováním náročné přípravy hnízda, zásnubní tance samců nebo morfologické změny těla zvýrazňující pohlavní dimorfismus některých druhů. Cílem práce bylo zjistit podobnosti znaků chování na úrovni čeledí, vymezit typické znaky pro celý řád sumců a diskutovat odlišnosti
mezi čeleděmi Ictaluridae (sumečkovití) a Siluridae (sumcovití), jejichž zástupci se vyskytují v České republice. Ke statistické analýze reprodukčního chování jsem použil údaje o 38 druzích z 19 rodů čerpané ze 36 literárních pramenů, což pokrývá většinu dostupných prací.
Samotný reprodukční akt tvoří sekvence po sobě následujících kroků, často typická pro
konkrétní rod nebo druh. U mnoha druhů, často z různých čeledí, bylo popisováno postavení, při němž
oba partneři leží vedle sebe, ale v opačném směru. V této pozici každý jedinec stočí ocas okolo hlavy partnera. U některých druhů sumců však ocas stáčí pouze samec, zatímco samice zůstává nehybná (25 %). Dalšími variacemi jsou různé otočky v kruhu (30 %) nebo tzv. T-pozice (u čeledi
Callichthyidae), předcházející vypuštění jiker. Velké množství druhů sumců (66 % druhů, o nichž jsem našel informace) staví hnízda. O jikry pečuje většina druhů sumců (82 %) hodnocených v této
práci, mnohé druhy (76 %) v péči pokračují i nadále a starají se o vykulený plůdek. O něco častěji se
zdá být péče o snůšku úkolem samců než samic či obou rodičů. Nejrozšířenější formou péče je
přivádění čerstvé, okysličené vody pohyby těla a ploutví a aktivní obrana hnízda před predátory. Při
srovnání čeledí Ictaluridae a Siluridae je patrné, že sumečkovití vykazují složitější modely chování.
Jejich hnízda mají podobu dutin v bahnitém či kamenitém substrátu. V těchto dutinách se sumečkovití
následně intenzivně starají o své potomstvo, zatímco sumcovití hnízda často nestaví, rozmnožují se většinou ve vegetaci a o své potomky pečují v menší míře.
Klíčová slova: Siluriformes, reprodukční chování, hnízdo, oplození, rodičovská péče
2
ABSTRACT Order catfishes (Siluriformes) is a group of fishes with a worldwide distribution occupying variety of habitats. Catfishes are also known for their various reproductive behaviour. Sophisticated preparations of nests, courtship behaviour or morphological changes underlining sexual dimorphism occur in some species. The aim of this study has been to determine similarities in behaviour on the level of families, to define features characteristic for the whole order and to discuss differences between families of Ictaluridae and Siluridae, whose representatives occur in the Czech Republic. To the statistical analysis I have used information from 36 literary sources, which comprises the majority of available data. The reproductive behaviour consists of subsequence steps, often characteristic for particular genus or species. In many species, often from different families, a head-to-tail contact was described, in which both parents stay close to each other but in opposite direction. In this position, each individual wraps its tail around partner’s head. However, in some species only male wraps his tail, while female stays stationary (25 %). Other variations are various rotations (30 %) or the so-called Tposition (in family Callichthyidae) proceding egg release. Many catfish species (66 % of which I found any information) build nests. Parental care of eggs is present in the majority of catfish species included in this thesis (82 %), many species (76 %) maintain their care even after egg hatching. It’s slightly more frequent that males give parental care, rather than females or both parents. The most widespread models of care giving are egg fanning and aerating by motion of body and fins, and active defence from potential predators. By the comparison of the two families, Ictaluridae and Siluridae, it is evident that Ictaluridae show more sophisticated behavioural patterns. Their nests are in cavities in muddy or rocky substrate. In these cavities the ictalurids intensively take care of their offspring, whereas silurids often don’t build nests, they reproduce mostly in vegetation and their parental care is less sophisticated than in ictalurids.
Key words: Siluriformes, reproductive behaviour, nest, fertilization, parental care
3
OBSAH 1. Úvod .................................................................................................................. 5 1.1 Charakteristika sumců.................................................................................. 6 1.2 Morfologické a behaviorální specializace ................................................... 7 1.3 Význam sumců............................................................................................. 8 2. Reprodukční chování vybraných čeledí sumců............................................... 10 2.1 Callichthyidae ............................................................................................ 10 2.2 Clariidae..................................................................................................... 12 2.3 Ariidae........................................................................................................ 13 2.4 Bagridae ..................................................................................................... 13 2.5 Siluridae ..................................................................................................... 14 2.6 Claroteidae ................................................................................................. 17 2.7 Ictaluridae .................................................................................................. 18 2.8 Zástupci jiných čeledí ................................................................................ 20 3. Zhodnocení reprodukčního chování................................................................ 22 3.1 Faktory ovlivňující sexuální aktivitu ......................................................... 22 3.2 Výběr partnera ........................................................................................... 22 3.3 Stavba hnízd............................................................................................... 23 3.4 Reprodukční akt ......................................................................................... 24 4. Rodičovská péče.............................................................................................. 26 4.1 Proč právě samec?...................................................................................... 26 4.2 Co ovlivňuje úroveň rodičovské péče?...................................................... 28 5. Závěr................................................................................................................ 30 6. Literatura ......................................................................................................... 32 Přílohy ................................................................................................................. 35
4
1. Úvod Chování ryb před reprodukcí a v průběhu reprodukce patří mezi epigamní projevy a je srovnatelné
s tokem ptáků nebo říjí savců (Gaisler a Zima 2007). Vlastní epigamní projevy patří k nejzajímavějším stránkám chování, mohou zahrnout zvláštní postoje, pohyby a hlasy, které se u příslušného druhu mimo dobu námluv vůbec nevyskytují. Reprodukční a jemu blízké sociální chování se při studiu
paprskoploutvých ryb dlouho opomíjelo. Primárně vodní živočichové často nerespektují dvojrodičovský systém a ve většině případů ani nepečují o své potomstvo (Gaisler a Zima 2007). Mezi
lidmi navíc stále převládají mylné domněnky podporující dřívější teze o tom, že jsou ryby schopny pouze instinktivního chování, bez možnosti jakéhokoliv učení. Vzpomeňme například na proklamovanou třísekundovou paměť ryb, satirizovanou mimo jiné ve filmu Hledá se Nemo (Pixar, 2003). Až v nedávné době začaly vycházet studie popisující u ryb mechanismus učení, výběru sexuálního partnera, výběru potravní strategie, rozpoznávání nebezpečí a mnohých dalších aspektů
chování (shrnuto v Brown a kol. 2006). Ukazuje se, že projevy ryb jsou řízeny komplexními vzory chování, včetně mnoha elegantních adaptací a schopností. Obecně u obratlovců, kteří pečují o potomstvo, hraje určitou roli učení (Gaisler a Zima 2007). Učení rozvíjí získané chování a umožňuje tak vznik propracovanějších behaviorálních vzorů. U ryb s rodičovskou péčí lze tedy předpokládat existenci vyšších kognitivních schopností než u ryb bez rodičovské péče. Podobným případem je evoluce párového rozmnožování. Vytvoření rodičovského páru předpokládá, že jsou jedinci schopni
podle určitých kritérií vybírat svého partnera (Brown a kol. 2006). Do řádu sumců jsou zařazovány jak druhy s párovým rozmnožováním, tak druhy vykazující rodičovskou péči. Sumci tak mají potenciál
být jednou ze skupin ryb s velmi vyspělým a rozmanitým chováním. Cílem této práce je popsat reprodukční chování sumců a zjistit podobnosti znaků chování na
úrovni vybraných čeledí. Dále je mou snahou zhodnotit, zda se některé znaky dají považovat za
typické pro celý řád sumců a v neposlední řadě vymezit odlišnosti mezi čeleděmi Ictaluridae (sumečkovití) a Siluridae (sumcovití), jejichž zástupci se vyskytují i v České republice. Sumec velký
(Silurus glanis, Siluridae) je na našem území původním druhem, sumeček americký (Ameiurus nebulosus, Ictaluridae) je druhem nepůvodním, aklimatizovaným. Sumeček byl na naše území dovezen Josefem Šustou pravděpodobně v roce 1890 (Dubský a kol. 2003, Gaisler a Zima 2007).
Úvodní kapitola přináší stručnou charakteristiku řádu, především co se týče chování
a významu sumců. Ve druhé kapitole shrnuji dostupné informace o průběhu reprodukce. Vycházím především z článků publikovaných v odborných časopisech zaměřených na život ryb. Mnoho
informací mohou poskytnout také akvaristická periodika. V těchto zdrojích však často nejsou uvedeny
podmínky, za kterých pozorování probíhalo. Také poznatky z akvakulturních chovů mohou být zkreslené, především z důvodu použití hormonů, které mohou reprodukční chování ovlivnit. Proto tyto zdroje použiji jen okrajově. Poznatky z druhé kapitoly v širším měřítku diskutuji v kapitole třetí. Čtvrtá kapitola je pojednáním o charakteru a pravděpodobném vývoji rodičovské péče u sumců.
5
1.1 Charakteristika sumců Sumci jsou extrémně širokou a překvapivě diverzifikovanou skupinou ryb. Řád Siluriformes se rozpadá do 36 čeledí sdružujících minimálně 3093 popsaných druhů (Ferraris 2007). Systematika
uvnitř řádu je nejasná, každý rok se objevují nové druhy a u mnoha dalších dochází k přejmenování.
Výskyt sumců je potvrzen na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Své nejvyšší diverzity
skupina dosahuje v Jižní Americe, kde se vyskytují především zástupci největší čeledi
Loricariidae (673 druhů). Jako naprostá většina ryb patřících do skupiny Ostariophysi, také sumci jsou
výskytem omezeni na sladké vody. Jen dvě čeledi jsou primárně mořské – široce rozšíření Ariidae (křížovcovití) a vysoce jedovatí indopacifičtí Plotosidae (plotosovití).
Většina sumců žije benticky u dna, ale někteří zástupci čeledí Siluridae (sumcovití), Schilbeidae
(sumčíkovití), Ageneiosidae (hrbohřbetovití) a Hypophthalmidae (spodnookovití) přijali pelagický způsob života. Obsazení vodního sloupce umožnilo vytvoření některých pozoruhodných adaptací, z nichž nejnápadnější je zřejmě ztráta pigmentace kůže a svalstva (např. Kryptopterus bicirrhis, Siluridae) (Helfman a kol. 2000). Variabilita tělesných rozměrů sumců je vysoká. Někteří sumci patří mezi největší sladkovodní ryby světa. Jsou to například draví evropští sumci velcí (Silurus glanis, Siluridae) s délkou těla až pět metrů a hmotností dosahující 330 kilogramů, herbivorní asijští pangasi velcí (Pangasianodon gigas, Pangasiidae) s třemi metry a 300 kilogramy a tři metry dlouzí anténovci vláknovití (Brachyplatystoma filamentosum, Pimelodidae) z Jižní Ameriky. Naopak někteří sumci z čeledi
trnovečkovitých (Scoloplacidae, např. Scoloplax dicra) dosahují v dospělosti jen 17,6 milimetrů (Bailey a Baskin 1976).
Většina sumců má tělo holé, bez šupin. Pouze u několika čeledí jsou různé části těla pokryty
roztroušenými či překrývajícími se kostěnými plátky: Cranoglanididae (plochohlavcovití), Amphiliidae (mřenkovcovití), Ariidae (křížovcovití), Doradidae (trnovcovití), Callichthyidae
(pancéřníčkovití), Loricariidae (krunýřovcovití). U jiných čeledí mohou tělo pokrývat trnovité
výběžky, hrbolky nebo odontody (štětinovité výrůstky): Sisoridae (sisorovití), Doradidae (trnovcovití), Aspredinidae (širokohlavcovití), Scoloplacidae (trnovečkovití) (Helfman a kol. 2000). Využití zdrojů potravy v prostředí sumci je velmi rozmanité. Jsou známy formy planktonožravé (filtrátoři), detritožravé, býložravé, všežravé a dravé. Zvláštním způsobem obživy je konzumace dřeva (Lucas a Baras 2001). Známé jsou i druhy parazitické, živící se slizem, šupinami a krví ostatních ryb (kandirovití - Trichomycteridae). Příkladem může být vandélie obecná (Vandellia cirrhosa, Trichomycteridae) z Jižní Ameriky. Tento 2 až 7 cm dlouhý parazitický druh se přichycuje na žábry ryb, kde se živí sáním krve. Vandellia je proudomilný druh rozpoznávající svou kořist podle intenzity proudění, nejčastěji když potenciální hostitelská ryba vytváří proud vody omývající žaberní plátky. Za určitých okolností může tedy sumec proniknout do močové trubice plavců, kde uvízne svými operkulárními trny, vyžadujíc operativní odstranění (Burgess 1989, podle Helfman a kol. 2000).
6
1.2 Morfologické a behaviorální specializace Sumci přijali širokou škálu životních stylů, diverzifikovali se morfologicky i svým chováním.
U různých čeledí se objevuje mnoho unikátních tělních a orgánových modifikací (obr. 1) (shrnuto v Burgess 1989, podle Helfman a kol. 2000). Mezi tyto odvozené znaky patří suprabranchiální orgány umožňující dýchání atmosférického vzduchu při nepříznivých podmínkách (hypoxie, nízký stav vody)
u čeledi Clariidae. Jiné formy využívají střevní dýchání (Callichthyidae, Loricariidae). Některé tropické druhy z čeledí Clariidae a Heteropneustidae vyvinuly struktury umožňující terestrickou
lokomoci. Těmito adaptacemi vybavení jedinci tedy mohou krátkodobě přežívat i mimo vodní prostředí (Helfman a kol. 2000). Velmi variabilním znakem je velikost očí. Druhy, které obývají kalné
Obr. 1 Charakteristické typy tělního uspořádání sumců vybraných čeledí (kresby John Quinn, z Burgesse 1989, podle Helfmana a kol. 2000).
7
toky či jeskynní prostředí, jsou úplně slepé nebo mají velmi špatný zrak a malé, nedokonalé oči (Ictaluridae – Trogloglanis, Satan, Prietella). Velké oči a dokonalejší zrak mají naopak Pangasiidae. Loricariidae jsou schopni regulovat množství světla dopadajícího na oko pomocí pohyblivé kožní řasy
(www.catfish.cz). Mezi další zvláštnosti jednotlivých skupin sumců lze zařadit např. schopnost šplhat
po stěnách skal a kamenů u čeledi Astroblepidae (šplhavkovití) (Helfman a kol. 2000), inkubace
oplodněných jiker v tlamě samce u čeledi Ariidae (křížovcovití) (Bruton 1996, Helfman a kol. 2000) a lov kořisti a komunikace mezi jedinci stejného druhu pomocí elektrických orgánů u čeledi
Malapteruridae (New 1999). Dalším zajímavým jevem je albinismus. Je známo minimálně 74 druhů sumců, kteří se v přírodě vyskytují v albinotické formě (www.catfish.cz). Schopnost žít a rozmnožovat se i s tímto hendikepem jim zřejmě umožňuje jejich převážně noční aktivita a skrytý způsob života u dna nebo v zakalené, znečištěné vodě.
Řada druhů je obdařena schopností vytvářet zvuky a to především třením báze prsní ploutve
o hrudní pletenec. Výsledný zvuk je podobný pískání nebo skřípání (Ariidae, Aspredinidae, Bagridae, Ictaluridae) (Heyd a Pfeiffer 2000, podle Lucas a Baras 2001). Vokalizace může hrát významnou roli při obhajování teritoria a při namlouvání samičky (Pruzsinszky a Ladich 1998). U některých druhů však stále není jasné, zda jsou zvuky produkovány za účelem vnitrodruhové komunikace nebo zda mají vyjadřovat znepokojení z přítomnosti predátora (Irwin a Hubert 1999). Sumci jsou obecně považováni za ryby s noční aktivitou a solitérním způsobem života, avšak preference světla a tmy
může být sezónně závislá (Slavík a kol. 2007). I v řádu sumců se však najde mnoho druhů žijících výhradně v hejnech, s nejvyšší aktivitou během dne (např. mořský Plotosus lineatus, Plotosidae) (Helfman a kol. 2000).
1.3 Význam sumců Funkce sumců v rybích společenstvech je nezanedbatelná. Někteří sezónně migrující sumci velmi
podstatně ovlivňují strukturu potravního řetězce v jednotlivých oblastech vodního toku. Odhaduje se, že v povodí Amazonky zkonzumuje 5 druhů velkých dravých sumců takové množství potravy (ryb),
které je adekvátní polovině množství ryb zkonzumovaného lidmi (Lucas a Baras 2001). Sumci jsou
tedy nejen žravými predátory vodní říše, ale také potravními konkurenty člověka. Na druhou stranu jsou to sezónně proměnlivé úlovky sumců, které zajišťují mnoha zemím světa obživu a mají vliv na
hospodářskou situaci jednotlivých zemí. I nemigrující sumci jsou důležití svým přispíváním k vyváženosti rybích společenstev (Dubský a kol. 2003). Dravý indický sumec Bagarius yarelli (Sisoridae) dokonce přivykl konzumaci lidského masa. Za přísunem potravy stojí místní zvyk, kterým
je pro nás netradiční pohřeb, kdy se lidské ostatky vhazují do řeky. Byly zaznamenány minimálně tři
případy, kdy sumec napadl a usmrtil člověka (animal.discovery.com). Nezpochybnitelný je význam sumců v oblasti gastronomie, sportovního rybolovu a akvaristiky.
8
Z vědeckého hlediska může být studium sumců velmi objevné. Řád, u kterého se objevuje tolik
odlišných ekologických fenoménů, jistě skýtá ještě mnohá překvapení čekající na odhalení. Už jen
fakt, že se u téhož druhu může objevit rodičovská péče a hejnové chování plůdku a na druhé straně samotářské chování a kanibalismus v dospělosti, je velmi zajímavý (Maitland a Campbell 1992, Baruš a Oliva 1995). V poslední době je patrný rychlý nárůst v počtu nově objevených druhů. Nelson (1994,
podle Teugels 1996) uvádí 2405 druhů, Teugels (1996) zvyšuje číslo na 2584 a nejnovější studie
systematiky celého řádu udává 3093 druhů sumců (Ferraris 2007). Nově objevené druhy se často liší
svými morfologickými znaky či vzorci chování, což pohání snahu vědců blíže prozkoumat a pochopit
životní strategii jednotlivých druhů a vytvořit systém vztahů mezi nimi. Fylogenezi řádu a příbuzenské vztahy čeledí znázorňuje obr. 2 (Sullivan a kol. 2006).
Obr. 2 Fylogeneze řádu sumců (upraveno podle Sullivan a kol. 2006) hvězdičkou jsou označeny čeledi uvedené v této práci
9
2. Reprodukční chování vybraných čeledí sumců Tato kapitola je souhrnem informací o reprodukčních zvycích sumců. Jednotlivé podkapitoly tvoří
čeledi, jejichž zástupci jsou alespoň zčásti prostudováni. Data z této kapitoly podrobněji rozeberu a porovnám v následujících oddílech této práce.
2.1 Callichthyidae Sumci čeledi Callichthyidae (pancéřníčkovití) žijí v lesních potocích Jižní Ameriky, dále v Panamě a na ostrově Trinidad. Jde převážně o malé druhy ryb s významem v akvaristice (Teugels 1996). U sumce Corydoras aeneus byl pozorován unikátní způsob rozmnožování. Samec se k samici natočí břichem, samice se přimkne ke genitálnímu otvoru samce a doslova pije jeho sperma. Sperma prochází trávicím traktem samice a je vypouštěno společně s jikrami do váčku vytvořeného břišními
ploutvemi. Jikry jsou tedy smíchány s čerstvými spermiemi v uzavřeném prostoru zajišťujícím efektivní oplození. Sperma není volně rozptýleno do prostoru a je tedy maximálně využito (Kohda a kol. 1995). Corydoras paleatus je jihoamerický druh sumce, který nestaví hnízda. V období
rozmnožování se samičce často dvoří více samců. Samci se shlukují ve vzdálenosti jedné až dvou
délek těla od samice, někdy i přímo nad samicí, pozornost samičky se snaží zaujmout vokalizací (Kaatz a Lobel 1999). Zvuk vytvářejí vibrací prsních ploutví. Poté samec stiskne vousy samice trnem své prsní ploutve (T-pozice, obr. 3) a vypustí mlíčí. Přibližně po třinácti sekundách se od sebe pár oddělí a lehnou si na dno. Samice v tuto chvíli vypouští jikry do improvizované ,,kapsy“ vytvořené ze svých břišních ploutví. Teprve po vykladení jiker hledá samice vhodné místo, kam oplodněné jikry odloží. Svůj shluk vajíček následně připevní na vhodný substrát, kterým jsou rostliny, kameny, případně stěny experimentální nádrže. Reprodukce trvá jednu až tři hodiny, může probíhat několik dní
po sobě. C. paleatus se rozmnožuje jak ve dne, tak (většinou) v noci. O jikry či plůdek se nestará (Pruzsinszky a Ladich 1998).
Obr. 3 Samec Corydoras paleatus svírající vousy samice trnem své prsní ploutve (podle Pruzsinszky a Ladich 1998).
10
Mezi samci nebyly pozorovány žádné interakce. Samci se tedy nechovají agresivně k ostatním jedincům téhož druhu ve snaze získat přístup k samici (Pruzsinszky a Ladich 1998). V některých případech přistupoval samec k jinému samci (svým chováním a způsobem vokalizace) stejně, jako přistupuje k samici. Je tedy možné, že při prvním setkání samci neumí rozlišovat mezi pohlavími. Samci jsou vždy menší než samice. U druhu Hoplosternum littorale stavbě hnízda předchází námluvní chování. Samec prohání
samici po svém teritoriu, několikrát ji dožene až k hladině, po čemž oba klesají ke dnu. Toto chování se opakuje postupně se stále pomalejším tempem, až se rodičovský pár zastaví na místě a plave v kruhu v laterální orientaci ,,hlava k ocasu“. V této fázi se oba vzájemně dotýkají svými vousy (Andrade a Abe 1996). Při stavbě hnízda plavou ryby v kruzích při hladině vody. Samec nasává vodu z hladiny, samička se přidá později. Vodu pumpují pohyby skřelí přes žábry za tvorby hlenu. Svými břišními ploutvemi vytvářejí sumci z hlenu a vody vzduchové bubliny. Postupným rozbíjením bublin na stále menší a menší fragmenty vytvářejí masu pěny. Způsob, jakým H. littorale manipuluje břišními
ploutvemi, se liší u obou pohlaví. Samci pohybují ploutvemi synchronně, oběma naráz na jednu či
druhou stranu. Samice ploutvemi pohybují střídavě (Andrade a Abe 1996). Samec často přeruší
produkci pěny a klesá ke dnu, kde hledá odumřelou rostlinnou hmotu, z níž vytvoří střechu hnízda. Pro tento účel mají samci abnormálně vyvinutý trn prsní ploutve. Pomocí tohoto trnu dopravují stavební materiál ode dna ke hladině. Při hladině poté samec svou tlamou a prsními ploutvemi umisťuje rostlinný materiál na povrch vytvářené pěny. Výsledkem je kopulovité plovoucí hnízdo připravené k vyplnění oplodněnými jikrami (obr. 4). Reprodukční akt zahajuje samice stimulací boků samce. Totéž posléze provede samec samici a následně akceptuje kontakt tlamy samice se svým genitálním otvorem a je formována tzv. T-pozice. V této poloze samec vypouští sperma do tlamy samice. Po chvíli samička klesne ke dnu, kde bez hnutí
Obr. 4 Plovoucí hnízdo sumce druhu Hoplosternum littorale (upraveno podle Hostache a Mol 1998).
11
setrvá v šikmé poloze hlavou vzhůru přibližně po dobu třiceti až šedesáti sekund. Poté samička plave do hnízda, otočí se břichem vzhůru, zanoří břicho do pěny a za současného rozprostření břišních ploutví a vibrování břicha vypouští jikry (Gautier a kol. 1988, podle Hostache a Mol 1998). Celá sekvence se několikrát opakuje. Není zcela jasné, kdy dochází k oplodnění jiker. Ještě v nedávné době převládal názor, že k oplodnění dojde ve chvíli, kdy samice současně ukládá jikry svými břišními ploutvemi a vypouští sperma z tlamy (Gautier a kol. 1988, podle Hostache a Mol 1998). Hostache a Mol (1998) však navrhují, že sperma může projít trávicím traktem samice a oplodnit jikry uvnitř těla, stejně jako u příbuzného druhu Corydoras aeneus (Kohda a kol. 1995). Usuzují tak z výše zmiňované až šedesátisekundové stagnace samice, v průběhu níž může sperma projít její trávicí soustavou. Rodičovskou péči obstarává samec. Bez jeho neustálé práce na udržování a obnově hnízda se hnízdo rozpadne a vyvíjející se vajíčka klesnou do kalné hypoxické vody a mohou se udusit. Samec hlídá jikry a poté váčkový plůdek pouze po dobu jednoho až dvou dní po vykulení (Pascal a kol. 1994). Reprodukční období trvá až sedm měsíců, během sezony se sumci rozmnožují několikrát (až
čtrnáctkrát). V průběhu roku se tak samec rozmnožuje s větším počtem samic a často také vytváří větší
počet hnízd (Pascal a kol. 1994). Hnízdo může obsahovat jikry až pěti samic oplodněných jedním samcem. Samice jsou velmi plodné, v průběhu sezony mohou produkovat množství jiker dosahující 180 % jejich tělesné hmotnosti (Legendre a kol. 1996). Faktorem, který má rozhodující vliv na zahájení stavby hnízda a nástup rozmnožovací aktivity, je snižující se konduktivita vody (Ramnarine 1995). Hoplosternum thoracatum staví hnízda a agresivně je brání proti vstupu vetřelců. V době tření projevují obě pohlaví příslušnost ke své hnízdní oblasti teritoriální vokalizací (Pruzsinszky a Ladich 1998). Samec staví hnízdo a svými tóny pravděpodobně láká samičku do hnízda. Samice si sama aktivně vybírá samce a vstupuje do jeho teritoria. Samci jsou větší než samice (Pruzsinszky a Ladich 1998).
2.2 Clariidae Clariidae (keříčkovcovití) jsou rozšířeni v Africe, Sýrii, jižním Turecku a jihovýchodní Asii. Hospodářsky nejcennějšími druhy jsou asijští sumci Clarias batrachus a C. macrocephalus a africký C. gariepinus (Teugels 1996). Clarias batrachus a Clarias macrocephalus mají, co se týče reprodukčního chování, podobné návyky. Rozmnožují se během období dešťů v rýžových polích nebo v zaplavené vegetaci při březích vod. Samice tvoří malá hnízda o průměru přibližně 30 cm s hloubkou 5-8 cm. Vyvíjející se jikry hlídá samec (Pillay 1993, podle Legendre a kol. 1996). Velmi agresivní sumec Clarias gariepinus neprojevuje žádnou rodičovskou péči o své potomky (Bruton 1979, podle Legendre a kol. 1996).
12
2.3 Ariidae Většina zástupců čeledi Ariidae (křížovcovití) žije v moři, převážně v tropických a subtropických
oblastech. Ve východní a jihovýchodní Asii tvoří křížovcovití podstatnou část úlovků komerčních rybářů (Teugels 1996). Jihoafrický mořský sumec Galeichthys feliceps produkuje velká vajíčka (v průměru 16 mm), jež jsou inkubována v tlamě rodiče (pohlaví zdroj neuvádí). Líhnutí začíná po 75-80 dnech kdy je u embryí již hotova kompletní diferenciace žaber a ploutví. Příjem potravy začíná v dospělcově ústní dutině krátce po vylíhnutí. Plůdek je vypuštěn přibližně po 140 dnech, kdy dosahuje délky okolo 54 mm (Tilney a Hecht 1993). Australský sumec Neoarius graeffi inkubuje jikry v tlamě po dobu 6-8 týdnů, líhnutí embryí nastává po 4-5 týdnech. Plůdek je vypuštěn z tlamy při délce 59 mm. V době tření se u samců rozšiřuje jejich branchiální oblast, aby pojala celou snůšku a orální epitel zhoustne tak, že zakryje zuby na kosti palatine. To má zabránit zranění plůdku (Rimmer a Merrick 1983 podle Bruton 1996).
2.4 Bagridae Zástupci čeledi Bagridae (sumíčkovití) jsou rozšířeni především ve střední a jihovýchodní Asii. Jsou loveni pro maso, některé druhy (především Mystus sp.) jsou chovány v akvakulturách (Teugels 1996). U druhu Bagrus meridionalis mají dospělci při rodičovské péči rozdělené role. Zatímco samice se stará o vyvíjející se vajíčka, samec prohrabává substrát, aby odkryl bezobratlé, na nichž se živí plůdek. Plůdek sumci brání před predátory (McKaye a kol. 1994). V jezeře Malawi v Africe hlídá B. meridionalis kromě svého potomstva také juvenilní jedince cichlid. Cizí plůdek je udržován při okraji hnízda (Bruton 1996). Coreobagrus (Pseudobagrus) ichikawai se rozmnožuje v párech, většinou v různých jeskyních a štěrbinách. Před třením samec plave okolo svého úkrytu, někdy ještě prohloubí pod svým úkrytem díru, aby tak připravil prostor pro samičku. Watanabe (1994) pozoroval tření v zajetí v umělé nádrži. Při aktu samec prohání samici a šťouchá ji do břicha. Poté je samice vedena do úkrytu samce. Následně buď v úkrytu (obvykle) nebo ve volném prostoru samec ohne své tělo okolo hlavy a břicha samice. Samička stojí hlavou proti ocasnímu násadci samce a zůstává v této pozici několik sekund.
Obr. 5 Reprodukční akt sumce Coreobagrus ichikawai – samec přidržuje samičku svými ploutvemi (upraveno podle Watanabe 1994)
13
Tuto polohu udržuje samec pevným stiskem samičky svými prsními, břišními, řitní a ocasní ploutví (obr. 5). Samice pouze pomalu šlehá ocasem ze strany na stranu. Objetí je ukončeno vypouštěním jiker, při němž se samice často otočí břichem vzhůru. Nebyla zpozorována žádná viditelná ejakulace samce ani zákal způsobený mlíčím. Ihned po vypuštění jiker samice rozmíchá vajíčka rychlým vlněním svého těla. Vajíčka jsou adhesivní, přilepují se k substrátu nebo stěnám úkrytu. Samice opustí místo reprodukce nebo je vyhnána samcem. Po několika minutách se tření opakuje. Ihned po vypuštění jiker začali všichni samci v nádrži vajíčka konzumovat (Watanabe 1994). Přestože samci nevykazovali znaky rodičovské péče, pokračovali v dohlížení na úkryt a napadali ostatní ryby vpuštěné do nádrže. Pelteobagrus fulvidraco vyhrabává 9-14 cm hlubokou hnízdní prohlubeň. Jikry hlídá samec (Bruton 1996).
2.5 Siluridae Čeleď Siluridae (sumcovití) je rozšířena ve střední a jihovýchodní Asii. Pouze rod Silurus se rozšířil do Evropy. Nejvýznamnějším a nejvíce studovaným druhem je Silurus glanis, dosahující až pětimetrové délky (Teugels 1996). Reprodukční biologii sumce Silurus aristotelis, endemita Balkánského poloostrova, sledoval
už ve čtvrtém století před naším letopočtem sám Aristoteles. Své poznatky shrnuje ve svazku Historia animalium (350 př. n. l.). Aristoteles pozoroval, že se tito sumci třou v blízkosti kořenů vrby, potažmo jiného stromu nebo v blízkosti rákosových porostů. Větší sumci vyžadují větší hloubku trdliště,
menším jedincům stačí mělčí voda. Ryby se mezi sebou proplétají, často větší jedinec s menším a dotýkají se svými pohlavními papilami. Po vykladení jsou jikry velikosti vikvového semínka (cca 4 mm) oplodněny samčím mlíčím. Samec dále drží stráž na svém reprodukčním místě a samice plave pryč. Vývoj vajíček
a plůdku je velmi pomalý. Proto samec hlídá své potomstvo po dobu čtyřiceti až padesáti dní, aby zabránil malým rybám zkonzumovat vyvíjející se plůdek. Asijský Silurus asotus se obvykle rozmnožuje v párech, nestaví hnízda. Párovaní samci jsou menší než samice. Tře se večer a v noci. Zřejmě kvůli širšímu geografickému rozšíření se sumci z různých lokalit při reprodukci chovají odlišně. Maehata (2001d) studoval chování S. asotus v povodí jezera Biwa, kde se sumci rozmnožují v kanálech mezi rýžovými plantážemi. Při samotném aktu samec svým tělem obtáčí břicho samice (69% případů), její hlavu (28%) nebo tělo (3%). Poté samička plave dokola (max. 2 kruhy) a po oddělení od samce opíše další 1-3 kruhy o průměru 70-80 cm. Sumci následně opustí místo tření a rozmnožují se v jiné části kanálu, často s různými partnery. Katano a kol. (1988) ve své studii z řeky
Ooi uvádí, že samec nejprve energicky stíhá samici a drží přitom hlavu blízko břicha své partnerky. Poté samec ze strany těsně přilehne k tělu samice, ohne svůj ocas nebo hlavu a následně se obtočí
14
kolem samice tak, aby se dostaly do kontaktu jejich urogenitální papily. V některých případech se o samici zajímají další 2-4 samci i přesto, že se samice nachází v kontaktu s jinými dvěma samci. Mezi samci nedocházelo k žádným konfliktům, které by naznačovaly zvýšenou míru agresivity. Jeden rodičovský pár byl pozorován, jak migruje zavlažovacími kanály a zanechává shluky oplodněných jiker často ve velkých odstupech od sebe. Ačkoli v tomto nestabilním prostředí může velké množství
jiker vyschnout, rozptýlení vajíček do širokého okolí může tyto ztráty redukovat. Sexuální aktivita sumců je indukována zvyšujícím se zákalem vody, narůstající hloubkou a teplotou vody (Maehata 2007). Silurus biwaensis je spolu se sumcem S. lithophilus endemickým druhem povodí jezera Biwa v Japonsku. Reprodukce probíhá v párech, nad kamenitou mělčinou. Samci jsou v páru vždy menší než samice (Maehata 2001a). Dva endemické druhy povodí jezera Biwa se liší délkou přiškrcení samice. Ta je větší u S. biwaensis (Maehata 2001a). Dalším odlišným znakem je počet kruhů vykonaných samicí během aktu. Více kruhů opíše samice S. lithophilus (Maehata 2001a, 2001b). Bylo pozorováno, že samec S. biwaensis se neobtáčí pouze okolo břicha samice, ale v určitém procentu případů postupuje blíže k hlavě, k oblasti hrdla (Maehata, 2001a). Přestože se oba druhy rozmnožují ve stejných místech a přibližně ve stejné době, nedochází mezi nimi k žádným agresivním interakcím (Maehata, 2001b).Faktorem ovlivňujícím nástup sexuální aktivity je zvyšující se stav vody po vydatných deštích (Maehata, 2001c). Maehata (2007) uvádí, že se chování obou endemických druhů vytvořilo modifikací chování sumce Silurus asotus. Tento druh se rovněž vyskytuje v jezeře Biwa, jeho rozšíření je však širší. Endemičtí sumci se tak maximálně přizpůsobili životu ve stojaté vodě největšího japonského jezera. Větší z obou druhů, S. biwaensis, přivykl volné vodě a menší S. lithophilus se svým chováním adaptoval na život poblíž kamenitého prostředí příbřežních zón. Reprodukční chování sumce Silurus glanis shrnuje Copp a kol. (2009). Tření se odehrává obvykle v noci, kdy teplota vody dosáhne 22-23°C. Nejlepší podmínky jsou za teplých, dusných
večerů, charakterizovaných náhlým poklesem tlaku vzduchu, často bezprostředně před bouřkou. Proto vzrůstá agresivita samců při kompetici o místa ke tření. Někteří jedinci tak mohou z konfliktu odejít se zraněním. Hnízdo hloubí samec, obvykle v mělké vodě (40-60 cm). Hnízdem může být mělká
prohlubeň v zarostlém štěrku, písku či mezi jemnými kořeny rostlin nebo jednoduše prostor v zarostlém dně vytvořený udusáním rostlin.
Samec prohání samici těsně pod hladinou, dráždí ji v anální oblasti a často nadzvedne její ocas
nad hladinu. V dalším kroku se samec na 10-12 sekund obtočí kolem samice. Po rozdělení obou dospělců samička pomalu klesá ke dnu a vypouští jikry. Samec ji ihned následuje a vypouští mlíčí k oplození jiker. Celý rituál je několikrát opakován a doprovází jej vydatný hluk. Po 1,5 až 2 hodinách rozmnožování ustává. Na některých lokalitách se sumci třou během jediného dne, na jiných tření
pokračuje po několik následujících dní. V ČR tření probíhá jednorázově v průběhu několika hodin (Baruš a Oliva 1995). Spekuluje se o tom, že opakující se reprodukce probíhá u sumců žijících ve
15
vodách, které rybám nedovolí rozmnožovat se každým rokem, tedy v tocích s nižší teplotou vody (Copp a kol. 2009). Samec hlídá jikry během doby inkubace (Maitland a Campbell 1992). Každých 3-5 minut
pohybuje svou ocasní ploutví, čímž zajišťuje adekvátní přísun kyslíku do doby, než se embrya začnou líhnout. Při teplotě 23-25°C se tak stává po 2,5-3 dnech. Maitland a Campbell (1992) však uvádějí, že hnízdo hlídají oba rodiče a starají se také o váčkový plůdek, dokud nespotřebuje energetické zásoby žloutkového váčku. Plůdek S. glanis je citlivý na světlo a hyne na přímém slunečním svitu, taktéž pokud teplota vody klesne pod 13-14°C (Copp a kol. 2009). Silurus lithophilus se rozmnožuje vždy v párech, netvoří však hnízda. Samci jsou v páru vždy menší než samice. Reprodukce probíhá v noci na ploché kamenité mělčině, v hloubce 5-70 cm. Samice vyhledává vhodné místo pro ukládání jiker. Samec ji po celou dobu následuje.
V okamžiku, kdy se samice zastaví na vhodném místě, samec rychle vyrazí dopředu, stočí ocasní část
svého těla a za současného vibrování ocasní ploutve „zabalí“ hlavu samičky do svého ocasního násadce. Do této chvíle je námluvní chování samce někdy přerušeno úskokem samičky. Pokud přerušeno není, posunuje se samec postupně ke středu těla samičky a obtočí se kolem jejího břicha. V této fázi samec přiškrtí tělo samičky. Přiškrcení se několikrát opakuje (až čtrnáctkrát). Samice je po celou dobu pasivní. Poté začíná samice hýbat hlavou ze strany na stranu a často plave na místě dokola
(až 3 kruhy). Následně samice odsune samce dozadu a rychlým zvednutím svého ocasu a otočením svého těla se od něj oddělí. Po separaci samice opět plave dokola, tentokrát obeplouvá samce. Poté pár opustí kamennou mělčinu, nebo opodál pokračuje v rozmnožování. Během noci se celý reprodukční akt může opakovat až šestnáctkrát (Maehata, 2001a). Ukládání jiker nebylo pozorováno přímo, ale předpokládá se, že k němu dojde ve chvíli, kdy samec přiškrtí tělo samice (obr. 6). Jediným relevantním faktorem ovlivňujícím nástup sexuální aktivity je teplota vody (Maehata, 2001b). Péče o potomstvo nebyla prokázána. Obr. 6 Reprodukční chování sumce Silurus lithophilus (Maehata 2001a) a Samec se samicí hledají místo ke tření. b-d Samice se zastaví, samec rychle plave před samici a obtočí svůj ocas okolo její hlavy za současného vibrování svého těla. e Samec obtočí své tělo okolo břicha samice a okamžitě přiškrtí její tělo. f Samec se oddělí, když samice zvedne zadní část svého těla. g, h Samec a samice plavou v kruhu. i Pár opouští třecí místo
16
2.6 Claroteidae Čeleď Claroteidae je sladkovodní, některé druhy však mohou žít i v estuárech a lagunách při okraji moří (Teugels 1996). Hospodářsky významným druhem je především Chrysichthys nigrodigitatus, jehož reprodukční chování má podobný průběh jako chování sumce Ictalurus punctatus (Legendre a kol. 1996). Dostupné informace o reprodukci pocházejí pouze ze studií provedených v jezeře Tanganika.
Auchenoglanis occidentalis hloubí velká hnízda (2,2-3,8 metrů široká) v písku. Nejhlubší část
hnízda pokrývá směs celých a drcených schránek plžů a mlžů, které sumci vyhrabali ze sedimentů. Snůšku A. occidentalis zahrabává do akumulace schránek a pečuje o ni výhradně samec, po dobu maximálně dvou týdnů. Po této době je plůdek většinou schopný samostatného pohybu. Pečující samci
tráví většinu času pohybem prsních ploutví a vlněním zadní části těla za současného pootočení do strany. Tyto pohyby zajišťují kontinuální proud vody nad snůškou, jenž má zabránit deficitu kyslíku v oblasti uložených jiker. Dalším typem péče je opakované zabořování rypce do substrátu
a odstraňování naplaveniny a jemných částic žaberními otvory pryč od snůšky. Takto samci udržují hnízdní oblast čistou od nežádoucích naplavenin. Je s podivem, že se samci nechovají agresivně k potenciálním predátorům vajíček a dovolí okolním rybám vstupovat do hnízda. Během pozorování se okolní cichlidy krmily na povrchu hnízda a pravděpodobně konzumovaly i oplozené jikry sumců, aniž by na ně samec A. occidentalis zaútočil (Ochi a kol. 2001a). Lophiobagrus aquilus, endemit jezera Tanganika, se rozmnožuje v párech v dutinách pod kameny. Jikry a plůdek až do 15 mm délky inkubuje samec v tlamě. Samci jsou větší než samice (Ochi a kol. 2002). Lophiobagrus cyclurus je taktéž endemickým druhem jezera Tanganika. Tvoří páry, rozmnožuje se pod kameny. Z mnoha nalezených jedinců pouze jeden samec uchovával v tlamě svůj plůdek. Nedá se tedy přesně určit, zda se jedná o znak typický pro celý druh nebo rod (Ochi a kol. 2002). Phyllonemus filinemus se rozmnožuje v párech. Samci nebo samice inkubují v tlamě celou snůšku, dokud plůdek nedosáhne přibližně 12 mm délky. Poté se o své potomstvo podělí s opačným pohlavím a začíná fáze společné inkubace plůdku v tlamě obou rodičů. Rodičovský pár po celou dobu inkubace plůdku žije pohromadě. V některých případech byl plůdek shromažďován ve volném
prostoru nedaleko dospělců mimo ústní dutinu rodiče. Také u velmi vyvinutého plůdku je jeho část vypuštěna z tlamy a agregována blízko rodičů (Ochi a kol. 2001b). U druhu Phyllonemus typus byla pozorována rodičovská péče. Snůšku v tlamě uchovává buď jeden z rodičů nebo oba dospělci. Po absorbování žloutkového váčku je plůdek vypuštěn, aby se krmil pod kameny, stále je však chráněn rodiči (Ochi a kol. 2000).
17
2.7 Ictaluridae Čeleď Ictaluridae (sumečkovití) je rozšířena především v Severní Americe. Řada velkých, ekonomicky důležitých druhů našla uplatnění v akvakulturách i mimo rozsah svého původního rozšíření. Některé druhy rodu Noturus spp. jsou nyní považovány za ohrožené (Teugels 1996). Rozmnožování druhu Ameiurus catus probíhá v párech. Oba rodiče se účastní vyhrabávání hnízda okrouhlého tvaru v písčitém nebo štěrkovém substrátu. Větší oblázky a kameny přenášejí sumci v tlamě, nebo je odstrkávají stranou svým tělem a ploutvemi. Samotný akt probíhá v laterální orientaci ,,hlava k ocasu“, kdy oba dospělci stojí vedle sebe, ale v opačném směru. Samec stočí svou ocasní ploutev kolem hlavy samičky, zatímco samička ukládá masu velkých, lepkavých jiker do hnízda. Vajíčka jsou poté přikryta pískem, naplaveninou, nebo štěrkem. Samec hlídá jikry a plůdek krátký čas po vykulení. Chrání své potomstvo před negativními účinky predace a zároveň pohybuje
ploutvemi tak, aby proudící voda okysličovala vyvíjející se jikry a plůdek (Simon a Wallus 2003). Ameiurus melas se rozmnožuje v párech, v hnízdech stavěných v bahně, písku, štěrku,
naplavenině nebo suti. Hnízdo hloubí pouze samička, čistí jej odfoukáváním lehkých částic a odstrkováním těžších objektů rypcem. Výsledná velikost (šířka) hnízda odpovídá délce těla samice. Hnízda jsou skryta pod ochranným obalem sestávajícím z hustého porostu vegetace. Rozmnožování probíhá v těsném obětí, samec a samice stojí vedle sebe ale v opačném směru, hlavami od sebe. Samec svírá hlavu partnerky svým ocasem, zatímco jeho hlava je s otevřenou tlamou ohnuta dolů. Samička se asi jednu sekundu chvěje, přičemž vypouští jikry. Poté se pár rozdělí, oba rodiče odpočívají a následně plavou nad hnízdem. Samička si od samce udržuje odstup, při přiblížení svého partnera reaguje podrážděně a odstrčí ho pryč (Simon a Wallus 2003). Reprodukční akt se opakuje přibližně pětkrát za hodinu, při každé epizodě samička vypouští přibližně 200 jiker. Jikry leží ve vyhrabaném hnízdě obvykle uvnitř silné vegetace. Plůdek se vyskytuje v kompaktních hejnech nebo volných shlucích chráněných rodiči po dobu několika týdnů. Rodiče opouštějí juvenilní jedince, když tito dosahují velikosti přibližně 25 mm (Simon a Wallus 2003). Tření sumce Ameiurus natalis probíhá v párech. Staví okrouhlá hnízda pod převislými břehy, v děrách, depresích, jeskyních nebo blízko kamenů, kmenů, pařezů, tvrdých rostlinných břehů a v přítocích. Až 60 cm hluboké hnízdo hloubí oba dospělci nebo jen samice. Rozmnožování probíhá v těsném obětí, podobně jako u předchozího druhu. Oba rodiče však obtočí hlavu partnera svým ocasem. Po uložení jiker do hnízda samec vyžene samici a sám se vrací střežit hnízdo a okysličovat jikry. Hejna několika set juvenilních jedinců jsou chráněna rodičem (pravděpodobně jen samcem) do konce července nebo srpna, případně do té doby, než jedinci dosáhnou 50 mm délky (Simon a Wallus 2003). Ameiurus nebulosus, vysazený i v našich vodách, se rozmnožuje v párech, v hnízdech
vytvořených v kořenech a vegetaci nebo upravených čištěním depresí a děr pod převislými břehy, u klád a kamenů v pomalých, zarostlých, bahnitých řekách a jezerech, v přítocích, ve vodách mělčích
18
než 1 m (Simon a Wallus 2003). Typickým substrátem je písek vyčištěný od naplavenin, byla však nalezena také hnízda v ponořených pneumatikách. Chování při rozmnožování zahrnuje kroužení a vzájemné dotyky svými vousy. Poté následuje kontakt ,,hlava k ocasu“ (head-to-tail) při ukládání jiker. Rodiče odhánějí predátory a přivádějí kyslík k jikrám pohyby ploutví. Bylo pozorováno, jak
sumci čistí jikry uchopením několika z nich do tlamy a následným vyplivnutím. Uvádí se, že bez rodičovské péče nepřežije 96 % embryí (Simon a Wallus 2003).
Páry druhu Ictalurus furcatus se rozmnožují v hnízdech nebo dutých prohlubních v břehu
řeky, využívají i umělá hnízda. Stavby hnízda se účastní oba rodiče, společně také pečují o jikry
a juvenilní jedince. O váčkový plůdek se dospělci starají v blízkosti hnízda, jen vzácně ve vodním sloupci (Simon a Wallus 2003). Reprodukce sumce Ictalurus punctatus probíhá v dutinách pod kládami, kameny, podemletými břehy a nánosy v jámách ondater a bobrů, v umělých hnízdech, spíše v mělčích partiích vodních těles. Mohou se rozmnožovat jak v slabých, tak silných proudech. Během sezóny mohou mít
dva vrcholy sexuální aktivity. Samec vyhrabe dutinu v břehu nebo ve dně a udržuje ji čistou od naplavenin. Samice nepomáhá při stavbě hnízda ani při ochraně potomstva. K stimulaci ovipozice je nutné pevné obětí rozmnožujícího se páru. Samice vypouští pohlavní feromony ovlivňující námluvní chování samců (Simon a Wallus 2003). Samci mají v době tření ztlustlé pysky a výrazně zvětšenou hlavu, jež je tak širší než tělo (Tucker a Robinson 1990, podle Legendre a kol. 1996). Podobné chování mají afričtí sumci Chrysichthys nigrodigitatus a Chrysichthys maurus
z čeledi claroteidae (Legendre a kol. 1996).
Samci Noturus exilis jsou během hnízdního období teritoriální a hnízdo připravují sami, bez účasti samičky (Mayden a Burr 1981, podle Burr a Stoeckel 1999). Při aktu oba dospělci stočí ocas okolo hlavy partnera a současně se otáčejí v kruhu (Burr a Stoeckel 1999). Jediné hnízdo sumce Noturus gyrinus bylo nalezeno v písku pod terakotovou střešní taškou.
Hnízdo a snůšku hlídal rodičovský pár (Whiteside a Burr 1986). V akváriu dospělci čistili jikry
chvějivým pohybem řitní ploutve. Samec občas uchopil jikry do tlamy a následně je vyplivl, aby tak vajíčka očistil od sedimentu a zajistil jim rovnoměrný přísun kyslíku (Wang a Kernehan 1979, podle Burr a Stoeckel 1999). Také v akváriu střežili jikry oba rodiče. Noturus miurus se rozmnožuje v párech. Typickým hnízdem tohoto druhu je skulina pod velkým plochým kamenem, ale k rozmnožování ochotně využívá i lidské odpadky jako lahve
a plechovky od piva, koly či sody (Burr a Mayden 1982a). S přípravou hnízda začíná samec, až později se připojuje samice (Bowen 1980, podle Burr a Stoeckel 1999). Reprodukční akt probíhá
pravděpodobně v noci nebo časně z rána. Samci mají v době rozmnožování zvětšené epaxiální svaly na hlavě, výraznější pysky a oteklou genitální papilu (Burr a Mayden 1982a). Samec a samice stočí ocas okolo partnerovy hlavy a zůstávají nehybní (Burr a Stoeckel 1999), nebo stočí ocas pouze samec. Jikry jsou vypuzeny během sérií silných křečí (Fitzpatrick 1981, podle Burr a Stoeckel 1999), během nichž samice pokládají jikry pod svou hlavu a rychlými pohyby svých
19
ploutví odstrkávají jikry dozadu. Samec poté posbírá jikry do tlamy a přemístí je tak, že na dně tvoří souvislou vrstvu (Burr a Stoeckel 1999). V hnízdě samec zůstává asi 4 týdny (Bowen 1980, podle Burr a Stoeckel 1999) a ošetřuje jikry tlamou a tělem.
Noturus nocturnus hnízdí často v lidských odpadcích, podobně jako řada dalších druhů:
N. leptacanthus, N. funebris, N. furiosus (Burr a Stoeckel 1999). V době tření je tělo dospělců pokryto drobnými bílými pupeny (Burr a Mayden 1982b, podle Pfingsten a Edds 1994). Reprodukce probíhá v párech, rodiče stočí ocas okolo partnerovy hlavy, přičemž zůstávají nehybně stát nebo se točí dokola (Burr a Stoeckel 1999). V některých případech samička nestáčí ocas kolem hlavy samce.
Noturus phaeus také často hnízdí v lidských odpadcích (Burr a Stoeckel 1999). Hnízdo začíná
upravovat samice (Chan 1995, podle Burr a Stoeckel 1999). Při aktu samec obtočí svou ocasní ploutev
okolo hlavy samice, jeho partnerka často ocas nestáčí (Burr a Stoeckel 1999). Po skončení reprodukčního aktu stráví samec v hnízdě nejméně 10 dní (Chan 1995, podle Burr a Stoeckel 1999). Noturus placidus staví hnízda, tře se v párech. Z rodičovského páru se na úpravě hnízda podílí samec i samice. Odstrkují kameny a přenášejí je v tlamě tak, že ve štěrkovém substrátu vytvoří
prohlubeň. V době tření se samcům zvětšují epaxiální svaly na hlavě, zvětší se jejich pysky a oblast
úst se zbarví dočervena. Samicím se zvětší břicha, zčervená oblast kolem úst a řitní ploutve (Pfingsten
a Edds 1994, Bulger a kol. 2002). Tření bylo pozorováno pouze v akváriu (Bulger a kol. 2002). Při samotném aktu byl pár pozorován, jak plave v těsném kruhu tak, že se hlava prvého jedince téměř dotýká ocasní ploutve toho druhého. Poté samec obtočí ocas okolo hlavy samičky. V této pozici se oba nepatrně třesou a následně se rozdělí. Celý proces se často opakuje. Tření probíhá v časných ranních hodinách. Po ukončení tření
samec dorážel na samici a vyhnal ji z hnízda, když uviděl, jak zkonzumovala 8 vajíček. Po dvou dnech však sám samec zkonzumoval zbylé jikry. Spekuluje se o tom, zda to bylo způsobeno stresem
z akvarijního prostředí či injekcí hormonů. Možná byl příčinou obyčejný hlad (Bulger a kol 2002).
O jikry pečuje samec. Přivádí k nim kyslík pohyby ocasu a mne je svou tlamou a tělem. Plůdek zůstává v hnízdě, dokud nestráví žloutkový váček (to jest cca při 13 mm délky) (Bulger a kol. 2002).
2.8 Zástupci jiných čeledí Jihoamerický druh Parauchenipterus nuchalis (Auchenipteridae) se rozmnožuje v párech, hnízda nestaví. Samci vytváří kopulační orgán, oplození je vnitřní, uvnitř těla samičky (Mazzoldi a kol. 2007). U sumce Heteropneustes fossilis (Heteropneustidae) hloubí jednoduché hnízdo oba rodiče a oba také střeží jikry a plůdek (Bruton 1996). Australský sladkovodní sumec Tandanus tandanus (Plotosidae) tvoří hnízda v písku nebo štěrku. O jikry se starají oba rodiče, zatímco u většiny ostatních zástupců této čeledi hlídá hnízdo s jikrami pouze samec (Bruton 1996). Synodontis multipunctatus
(Mochokidae) je endemickým druhem jezera Tanganika. Tento sumec je hnízdním parazitem místních
20
cichlid. Ukládá vajíčka tak, že jsou sebrána cichlidou a ta je následně spolu se svými jikrami vyvíjí ve své tlamě. Dělá tak i navzdory tomu, že morfologie vajíček sumců je velmi odlišná od vajíček cichlid. Sumčí plůdek se navíc líhne dříve a po absorbování žloutkového váčku se krmí na plůdku mateřské cichlidy, stále uvnitř její tlamy. Raná vývojová stádia tedy nejsou jen závislá na hostitelích ohledně ochrany a přísunu potravy, ale vykořisťují téměř celou energetickou investici cichlidy (Sato 1986).
21
3. Zhodnocení reprodukčního chování Chování v průběhu reprodukce lze popsat jednotlivými, po sobě následujícími ději. U ryb se obecně charakter jednotlivých dějů neliší u druhů téhož rodu (Maehata 2001a). Pro řád sumců se jako
charakterické znaky nabízejí především stavba hnízda, námluvní tance samců, rozmnožování v párech, přitisknutí samce k samici v opačném směru (head-to-tail) při samotném aktu a následná rodičovská péče (Helfman a kol. 2000, Maehata 2001a, Simon a Wallus 2003). Pokusy o vymezení obecných
vzorů chování pro celý řád však narážejí na nedostatek informací o většině druhů sumců. V této kapitole podrobněji rozeberu jednotlivé aspekty chování. 3.1 Faktory ovlivňující sexuální aktivitu Mezi obvyklé faktory ovlivňující nástup sexuální aktivity patří nárůst teploty vody a prodlužující se
fotoperioda (Maehata 2007). Pro některé druhy sumců jsou však podstatnější jiné podněty, jako zvyšující se zákal vody (Silurus asotus, Maehata 2007), stoupající hladina vody (Silurus biwaensis, Maehata 2001c), snižující se konduktivita vody (Hoplosternum littorale, Ramnarine 1995) nebo klesající tlak vzduchu (Silurus glanis, Copp a kol. 2009). 3.2 Výběr partnera Většina sumců uvedených v této práci se tře v párech (viz tabulku v příloze). Pokud v páru s reprodukcí začíná samec, přistupuje k výběru samice dvěma způsoby (Maehata 2007). V prvním případě se druží s jakoukoli samicí, s kterou přijde do styku. Nijak si ji tedy nevybírá a nemusí o ni bojovat s ostatními samci. Mohl by totiž během těchto konfliktů ztratit partnerku a tedy příležitost k reprodukci. Druhá alternativa uvádí, že může být pro samce prospěšné bojovat s ostatními samci, aby získal lepší partnerku (větší samici, která produkuje více jiker). První případ nastává, pokud je období rozmnožování krátké, druhá strategie je preferována v případě dlouhého reprodukčního období (Maehata 2007). Někdy je však výběr partnera započat samicí, která si aktivně vybírá samce a vstupuje následně do jeho teritoria (např. Hoplosternum thoracatum, Pruzsinszky a Ladich 1998). Námluvní tance samců nejsou příliš prozkoumanou oblastí chování sumců. Uvádí se, že před samotným reprodukčním aktem prohání samec samici například u druhů Hoplosternum littorale (Andrade a Abe 1996), Coreobagrus ichikawai (Watanabe 1994) a Silurus glanis (Copp a kol. 2009). Samci japonských sumců Silurus asotus, S. biwaensis a S. lithophilus plavou se svou partnerkou
dokola a dráždí samici svým ocasem v oblasti její hlavy (Maehata 2001). Sumci čeledi Callichthyidae – Corydoras paleatus a Hoplosternum thoracatum lákají samičku ke tření vyluzováním zvuků (Pruzsinszky a Ladich 1998, Kaatz a Lobel 1999). U samců některých sumečkovitých (Noturus
placidus, N. miurus a Ictalurus punctatus) proběhne před nástupem tření změna zbarvení a tělních proporcí (Burr a Mayden 1982; Tucker a Robinson 1990, podle Legendre a kol. 1996; Bulger a kol.
22
2002). Proměna samce má funkci nalákání samičky ke tření a odstrašení potenciálních predátorů snůšky, neboť u všech tří druhů samec pečuje o své potomstvo (Burr a Stoeckel 1999). 3.3 Stavba hnízd Sumci jsou známí stavěním hnízd. Z dostupných informací o třiatřiceti druzích sumců jsem zjistil, že hnízda staví dvaadvacet z nich (obr. 7). Významný podíl zaujímají severoameričtí sumci z čeledi
Ictaluridae, ti stavějí hnízdo všichni (resp. všichni zahrnutí v této práci, tj. 12 druhů). O čeledi Siluridae jsou velmi kusé informace, dostupné zdroje naznačují spíše opačný trend, hnízdo vytváří
pouze jeden ze čtyř uvedených druhů. Je však možné, že druhy, u nichž informace o stavbě hnízda chybí, hnízda ve skutečnosti nestaví. Výsledky tak mohou být zkreslené.
Hnízda jsou ve většině případů stavěna pouze samci (7 druhů) nebo ve spolupráci se samicí
(7 případů). Pouze u čtyř druhů vytváří hnízda sama samice (obr. 8). Podobné rozložení se vyskytuje
u čeledi Ictaluridae, kde v polovině případů (5 druhů) tvoří hnízdo oba rodiče, ve třech případech pouze samec a u zbylých dvou druhů je hnízdo stavěno pouze samicí. O preferenci pohlaví při stavbě hnízda u čeledi Siluridae literatura mlčí.
Substrátem hnízda může být téměř jakýkoli přirozený či umělý podklad. Přesto výsledky
naznačují určité preference lišící se mezi čeleděmi. Nejvíce druhů (11) preferuje dutiny, ať už
v březích či pod velkými kameny. Štěrkové podloží upřednostňuje pět druhů, kamenité dno tři druhy a vzrostlou vegetaci také tři druhy. Speciálním případem je hnízdní parazitismus jednoho druhu
a tvorba plovoucího pěnového hnízda také u jednoho druhu (obr. 9). U čeledi Ictaluridae sedm druhů hloubí dutinu, zbylé tři druhy se rozmnožují nad štěrkem. Z dostupných informací o čtyřech druzích
Obr. 7 Počet druhů sumců tvořících hnízdo (%). Celkový počet druhů: 33
Obr. 8 Pohlaví sumců, kteří staví hnízdo (%). Celkový počet druhů: 18
23
50 podíl z celkového počtu druhů (%)
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 dutina
kameny
hnízdní parazitismus
pěna
štěrk
vegetace
Obr. 9 Počet druhů sumců upřednostňujících určitý typ substrátu hnízda (%). Celkový počet druhů: 24
čeledi Siluridae vyplývá, že jeden preferuje kamenité podloží a u třech probíhá reprodukce ve vegetaci. Tito tři zástupci sumcovitých jsou ze všech druhů popisovaných v této práci jedinými, kteří se třou v submerzní vegetaci.
3.4 Reprodukční akt Nejčastější pozicí (alespoň co se týče druhů s dostupnými informacemi), při níž dochází k samotnému podnícení vypuštění produktů pohlavních žláz, je těsný kontakt těl samce a samice v opačném směru,
tedy s hlavou směřující k ocasu partnera (head-to-tail). Často ještě oba v páru stočí ocas okolo hlavy
partnera. V mnoha případech to však provádí pouze samec (obr. 5). Méně častým spojením samce se
samicí je tzv. T-pozice, kterou upřednostňují druhy Corydoras aeneus a C. paleatus (Kohda a kol. 1995, Pruzsinszky a Ladich 1998, obr. 3). Jinou minoritní pozici při reprodukci zastávají druhy čeledi
Auchenipteridae (např. Parauchenipterus nuchalis), jimž je vlastní vnitřní oplození. Samci mají kopulační orgán, oba rodiče se tedy k sobě musí natočit břichem tak, aby samec mohl bezpečně zavést spermie do těla samice (Mazzoldi a kol. 2007). K vnitřnímu oplození dochází také u některých druhů čeledí Doradidae a Astroblepidae (Bruton 1996).
Při reprodukčním aktu se samci některých druhů obtáčejí kolem těla samice a přiškrcují její tělo (Maehata 2001a-d). To mělo zřejmě primární smysl v působení fyzikálního tlaku jako stimulace vypouštění jiker samicí (Katano a kol. 1988). Samice Silurus asotus z jezera Biwa však vypouštějí jikry i poté, co samec obtočil pouze hlavu samice. To považuje Maehata (2001d) za známku
24
ritualizace chování, kdy určitá forma chování ztrácí svou původní funkci a stává se symbolickým aktem. Rozptýlení jiker do širokého okolí, pozorované u nemnoha druhů krátce po vykladení, pomáhá v ochraně před jejich zkonzumováním (Watanabe 1994) a zabraňuje kompetici mezi vyvíjejícím se plůdkem o prostor a potravu (Maehata 2001a). Buď tuto taktiku projevují jen samice (např. Coreobagrus ichikawai, Watanabe 1994) nebo je praktikována kroužením obou rodičů nad místem tření (Silurus lithophilus, S. biwaensis, S. asotus, Maehata 2001a-d). Existuje hypotéza, že aktivní rozmíchávání vody za účelem rozptýlení jiker je vlastní rybám adaptovaným na život ve stojatých
vodách. U sumců žijících v řekách se o rozprostření vajíček do širokého okolí postará proud (Maehata 2001a). Při sledování dominance pohlaví v průběhu reprodukčního aktu je možné najít drobné rozdíly.
Pokud o jikry pečuje samec, samice po aktu opouští hnízdo či třecí místo nebo je aktivně vyhnána samcem (Coreobagrus ichikawai, Watanabe 1994; Silurus aristotelis, Aristoteles 350 př. Kr.; Noturus placidus, Bulger a kol. 2002; Ameiurus natalis, Simon a Wallus 2003). Pouze u druhu Ameiurus melas samice vyžene samce, pokud se k ní přiblíží moc blízko. O jikry však poté pečují oba rodiče (Simon a Wallus 2003). Fenotyp chování je u mnoha druhů silně ovlivněn prostředím, v němž druhy žijí (Foster a Endler 1999). Do hry tak vstupují aspekty jako např. fyzikální prostředí, okolní biota, sexuální selekce a mnoho dalších. Sumci téhož druhu žijící v různých lokalitách se tedy mohou značně lišit
svým chováním. Bohužel, množství dostupných zdrojů informací často nedovoluje jakékoliv srovnání. Výjimkou jsou dvě práce (Katano a kol. 1988, Maehata 2001d) shrnující reprodukční chování asijského sumce Silurus asotus. Srovnání obou studií, provedených na různých lokalitách, odhalilo některé odlišnosti v chování sumců tohoto druhu (viz kapitolu 2).
25
4. Rodičovská péče Rodičovská péče je chování, při kterém rodiče zůstávají s potomky a starají se o ně. Způsob rodičovské péče o potomstvo je určován rovnováhou mezi výhodami ze zlepšeného přežívání potomků a náklady rodičů, které snižují pravděpodobnost jejich vlastního přežívání nebo omezují další příležitosti k rozmnožování (Gaisler a Zima 2007). Rodičovská péče zvyšuje poměr přeživších a vylepšuje životaschopnost následující generace. Nevznikla však jako adaptace zvyšující benefit druhu, vyvinula se za účelem maximalizování sobeckých genetických zájmů rodiče (Gross 2005). Je zřejmé, že u vyspělých skupin obratlovců (ptáci, savci) je poměr druhů vykazujících znaky rodičovské péče vůči nepečujícím druhům velmi vysoký. Paprskoploutvé ryby (Actinopterygii) jsou jednou z fylogeneticky starších skupin primárně vodních čelistnatců, což naznačuje, že množství taxonů, jimž
je vlastní rodičovská péče, nebude velké (Gaisler a Zima 2007). Gross (2005) uvádí, že jde přibližně o 20 % čeledí ryb.
Zatímco u ptáků dominuje péče obou rodičů (90-95 % druhů) před péčí matky (5-10 %) a otce (do 1 %), u savců dominuje péče matky (91 % rodů) před péčí obou rodičů (9 %) (Reynolds a kol. 2002). U ryb je situace pozoruhodnější. Gross (2005) uvádí dominanci samčí rodičovské péče (50 % ryb) před péčí samičky (30 %) a obou rodičů (20 %). To se samozřejmě týká pouze těch druhů ryb, které rodičovskou péči vykazují. 4.1 Proč právě samec? Vysvětlení plyne z Williamsova pravidla, které vyjadřuje, že reprodukce nepřináší pouze užitek, ale
nese s sebou také určité náklady či výlohy snižující fitness jedince (Williams 1966, podle Gross 2005). Tato hypotéza může pomoci vysvětlit, které pohlaví vykonává rodičovskou péči a jaký je charakter péče. U ryb se reprodukční úspěšnost samice (vyjádřena počtem jiker) typicky zvyšuje narůstajícím tempem s velikostí těla, přinejmenším více, než je tomu tak u samců. Samčí reprodukční úspěšnost se
s narůstající velikostí těla zvyšuje stále pomalejším tempem (Gros 2005). Pokud budeme popisovat míru energetických výdajů v budoucnosti faktorem velikost těla, zjistíme následující: jedinec, který nebude pečovat o potomstvo, bude ten, který bude do budoucnosti investovat více a bude větších tělesných rozměrů (samice) a menší jedinec s nižšími nároky (samec) bude pečovat o potomky, protože se to samci vyplatí relativně více, než samici. Rodičovská péče samce se tedy nevyvinula proto, že by samec získal z péče větší profit, ale proto, že samec neinvestuje tolik energie do své budoucí reprodukční úspěšnosti (Gross 2005). Podle Reynoldse a kol. (2002) byl navíc vznik
rodičovské péče usnadněn teritorialitou samce. Samec tak má příležitost pečovat o jednu či více snůšek při svém teritoriálním chování. Lze modelovat, za jakých podmínek se u druhů ryb objevují různé typy rodičovské péče (Gross 2005). Předpokládá se, že mateřská péče bude prezentována těmi druhy, u nichž samec
26
investuje do budoucnosti více než samice. To může být například v případě semelparní samice a samce schopného opakované reprodukce. Druhy vyvinou péči obou rodičů, pokud obě pohlaví dosáhnou maximálního celoživotního reprodukčního úspěchu právě díky rodičovské péči. Bez rodičovské péče pak budou ty druhy, u nichž benefit z péče nepřevýší náklady spojené s investicí do
budoucí reprodukční úspěšnosti (Gross 2005). Pohlaví rodiče, který pečuje, se však může v čase
měnit. Tyto čtyři typy rodičovské péče (samec, samice, oba rodiče, žádný z rodičů) tak mohou s určitou pravděpodobností přecházet jeden v druhý (Reynolds a kol. 2002) a vývoj péče tak může zahrnovat cyklickou dynamiku (Gross a Sargent 1985).
U sumců se jen relativně malé procento z hodnocených druhů nestará o jikry vůbec (18 %, 6 druhů). Oba dospělci se o jikry starají u devíti druhů (27 %) a sám samec pečuje u osmnácti druhů (55 %)
(obr. 10). Na základě dostupných informací by se dalo říci, že řád sumců potvrzuje dominanci
rodičovské péče samce, jež je vlastní celé třídě ryb. Je však jasné, že z tak malého vzorku druhů nelze vyvozovat definitivní závěry. Sumci se však liší v poměru druhů vykazujících péči vůči druhům bez rodičovské péče. Zatímco na úrovni všech ryb se odhaduje, že pouze jedna pětina ryb se o potomstvo stará (Gross 2005), u sumců je zřejmě poměr pečujících druhů vůči druhům bez rodičovské péče vyšší. Z druhů zahrnutých v této práci vykazovalo rodičovskou péči 82 % druhů. Počet hodnocených druhů sumců se však pohyboval v řádu desítek, je tedy jasné, že reálná čísla se budou lišit. Co se týče čeledi
sumečkovitých (Ictaluridae), o své jikry se starají všichni testovaní. V případě šesti druhů pouze
samec, u čtyř druhů samec společně se samicí. Tři druhy čeledi Siluridae o jikry nepečují, u dvou druhů pečují pouze samci. Při hodnocení péče o vykulený plůdek se dá předpokládat, že procento sumců „pečovatelů“ bude nižší než procento sumců pečujících pouze o jikry. Tento předpoklad se potvrdil. O plůdek se
80 p o d íl z c e lk o v é h o p o č t u d ru h ů ( % )
p o d íl z c e lk o v é h o p o č t u d r u h ů ( % )
60 50 40 30 20 10
70 60 50 40 30 20 10 0
0 nepečují
oba dospělci
pečují
samec
Obr. 10 Počet druhů sumců pečujících o jikry (%). Celkový počet druhů: 33
nepečují
Obr. 11 Počet druhů sumců pečujících o plůdek (%). Celkový počet druhů: 25
27
stará 76 % sledovaných druhů (oproti 82 % u sumců pečujících jen o jikry). Zbylých 24 % (6 druhů)
se o plůdek nestaralo vůbec (obr. 11). Z čeledi sumečkovitých pečují o plůdek všichni, resp. všichni,
o nichž existují dostupné informace (8 druhů). Z čeledi sumcovitých (Siluridae) se o vykulený plůdek stará pouze jeden z hodnocených druhů. Zbylé tři druhy se o své potomstvo nestarají.
4.2 Co ovlivňuje úroveň rodičovské péče? Na rozsah péče mají vliv následující čtyři faktory: Velikost snůšky – hlídané množství vyvíjejících se jiker je závislé na mnoha faktorech, např. na predaci. Investice v minulosti – pokud má jedinec menší snůšku než měl dříve, pečuje o ni intenzivněji a naopak. Genetická spřízněnost – kvůli střídání partnerů může být genetická vzdálenost mezi rodičem a potomkem různá. Pokud samec rozpozná, že míra jeho otcovství je snížena, může adaptivně snížit stupeň rodičovské péče. Příležitosti k páření – závisí na poměru samic vůči samcům. Pokud se v prostředí vyskytuje více samic, s nimiž se samec může třít, úroveň rodičovské péče bývá nízká (Gross 2005).
Rodičovská péče sumců je velmi rozmanitá. Sahá od té nejjednodušší úrovně, kdy dospělec pouze pasivně setrvává v hnízdě (Watanabe 1994), přes druhy ošetřující své potomstvo tělem, ploutvemi a tlamou (Burr a Stoeckel 1999, Simon a Wallus 2003) až po druhy inkubující jikry a plůdek ve své tlamě (Tilney a Hecht 1993, Bruton 1996). Téměř všechny druhy sumců starající se o potomstvo
aktivně brání hnízdo a chrání embrya před potenciálními narušiteli z řad ryb či jiných obratlovců. Výjimkou je africký sumec Auchenoglanis occidentalis, který, ač pečuje o svou snůšku, dovoluje okolním rybám vstupovat do hnízda (Ochi a kol. 2001a). Za nejpokročilejší znak rodičovské péče se považuje manipulace s jikrami tlamou rodiče. Jde o nasávání a vyplivování jiker za účelem jejich
čištění a okysličení, dobře prozkoumané u sumečkovitých (Burr a Stoeckel 1999, Simon a Wallus
2003), ale především o dlouhodobou inkubaci jiker a plůdku v tlamě rodiče, typickou pro čeleď
Ariidae (Bruton 1996). Ačkoli se inkubace v tlamě vyskytuje primárně u forem žijících v deltách řek
a v mořích, osvojily si ji i některé druhy obývající sladkovodní ekosystémy, např. zástupci čeledi
Claroteidae (Lophiobagrus aquilus, L. cyclurus, Phyllonemus typus a P. filinemus) z afrického jezera Tanganika (Ochi a kol. 2000, 2001b a 2002). Samci některých druhů byli pozorováni, jak ihned po vykladení jiker začali vajíčka konzumovat. V obou zjištěných případech (Coreobagrus ichikawai, Bagridae a Noturus placidus, Ictaluridae) však šlo o reprodukci v zajetí, indukovanou hormony (Watanabe 1994, Bulger a kol. 2002). Tento netypický jev tedy může být způsoben vlivem zvýšené koncentrace chemických látek na chování jedinců a nemusí se v přírodě vyskytovat. Další zvláštností je hnízdní parazitismus druhu
Synodontis multipunctatus (Mochokidae) (Sato 1986). Tento druh vykořisťuje ryby čeledi Cichlidae v jezeře Tanganika. V jiné oblasti Afriky, v jezeře Malawi však cichlidy „vracejí úder“ a nechávají
svůj plůdek hlídat jiným druhem, sumcem Bagrus meridionalis (Bruton 1996). Pro tohoto sumce však
28
péče o cizí snůšku nemusí být nevýhodná. Cizí potomstvo udržuje na periferii hnízda a při útoku predátora se tak snižuje riziko ztráty jeho vlastního plůdku. Přítomnost cizího plůdku snižující ztráty vlastních potomků při napadení hnízda predátorem tak mohla usnadnit evoluci vnitrodruhové a mezidruhové péče o snůšku (McKaye 1985).
Pokud se budeme zabývat srovnáním čeledí Ictaluridae a Siluridae, zjistíme, že Ictaluridae
mají rodičovskou péči mnohem vyvinutější než Siluridae. Z testovaných sumcovitých jsou dostupné informace pouze o sumci Silurus glanis. Rodičovská péče tohoto druhu je prezentována vlnivým pohybem ocasní ploutve, čímž dochází k okysličení jiker (Copp a kol. 2009). Sumečkovití mají péči
rozmanitější. Jikry ošetřují i párovými ploutvemi a tlamou (Burr a Stoeckel 1999, Simon a Wallus 2003). U sumečkovitých je navíc rodičovská péče rozšířena u většího počtu druhů, než je tomu u sumcovitých. Je však velmi obtížné vyvozovat relevantní závěry ze strohých dostupných informací.
29
5. Závěr Intenzita studia jednotlivých skupin sumců je ve světě různá a množství informací o různých čeledích je tak velmi nevyrovnané. Nejprozkoumanější skupinou se zdají být severoameričtí Ictaluridae.
Studium druhů některých čeledí může být problematické; např. řada druhů z čeledi Pimelodidae se
rozmnožuje v přítocích a odlehlých ramenech velkých jihoamerických řek, jejichž rozlehlost a silný
zákal velmi omezuje, popř. znemožňuje pozorování (Barthem a Goulding 1997). U některých druhů byly informace o reprodukci získány především akvaristy. Jejich vědecké využití je však velmi omezené. V těchto podmínkách jsou ryby oproštěny od interakce s okolní biotou ve svém přirozeném prostředí, což má bezpochyby vliv na jejich chování. Z těchto důvodů pokusy o vymezení typických znaků reprodukčního chování sumců ztroskotávají na nedostatku informací o většině druhů. V předkládané práci jsem se snažil poskytnout pohled na reprodukční zvyky sumců a nastínit možné
obecné rysy chování uvnitř řádu. Těmi mohou být především stavba hnízda, rozmnožování v párech
a silně vyvinutá rodičovská péče.
Některé trendy reprodukčního chování bylo možné sledovat na úrovni čeledí. Hnízda sumců
z čeledi Ictaluridae mají často podobu dutin v břehu či substrátu dna, zástupci čeledi Siluridae jsou
svou reprodukcí naopak vázáni na prostředí s ponořenou vegetací. Specialitou čeledi Callichthyidae je
tzv. T-pozice při reprodukčním aktu, kdy se samec svou tlamou dotýká urogenitální papily samice,
nebo naopak přidržuje vousy samice trnem své prsní ploutve. Sumci čeledi Ariidae inkubují jikry
a plůdek po dlouhou dobu ve své tlamě. Většina druhů zahrnutých v této práci vykonává rodičovskou péči. Dospělec při ní setrvává
v hnízdě a přivádí k jikrám proud čerstvé vody pohybem ploutví, těla a tlamy. Nejpokročilejším stupněm rodičovské péče je inkubace jiker a plůdku v tlamě rodiče, probíhající u některých druhů i několik měsíců (Tilney a Hecht 1993, Bruton 1996).
Při srovnání čeledí Ictaluridae a Siluridae lze konstatovat, že čeleď sumečkovitých v mnoha
ohledech vykazuje složitější modely chování. Zástupci této čeledi, rozšíření v Severní Americe, mají především intenzivnější péči o potomstvo, jsou schopni hlasového projevu a jak ukazují mnohé introdukce do oblastí s nepůvodním výskytem, jsou i velmi přizpůsobiví vůči měnícím se podmínkám. Sumcovití, vyskytující se v Palearktidě, mají rodičovskou péči na nižší úrovni. Některé druhy ani nestaví hnízda. Přestože je například sumec velký (Silurus glanis) běžným druhem v mnoha zemích Evropy, o jeho reprodukčním chování a obecně o chování celé čeledi sumcovitých je známo jen velmi
málo informací. Pravděpodobně je tomu tak kvůli noční aktivitě a skrytému způsobu života zástupců této čeledi.
Sumeček americký (Ameiurus nebulosus) a sumec velký (Silurus glanis) se velmi často
vyskytují ve stejném prostředí. Důvodů, proč se v těchto podmínkách sumeček dokáže prosadit, může být několik: efektivnější využití potavních zdrojů, adaptace na méně vhodné podmínky nebo vhodnější reprodukční taktika (např. popisovaná vyšší úroveň rodičovské péče). Na svou bakalářskou práci budu
30
navazovat experimentálním pozorováním a hodnocením reprodukčního chování sumečků amerických
a sumců velkých. Oba druhy se běžně vyskytují v České republice, hospodářsky ceněným druhem je však jen sumec velký. Nepůvodní sumeček se v rybničním chovu vzhledem k pomalému růstu neuplatnil (Dubský a kol. 2003). Cílem bude určit přesnou sekvenci chování při reprodukčním aktu, porovnat denní a noční aktivitu a preference teploty prostředí u obou druhů. Dále se pokusím zhodnotit, zda jsou případné odchylky v reprodukci a rodičovské péči podstatou šíření sumečka v nepůvodním prostředí a prosazení se ve společenstvech s výskytem sumce velkého. Při experimentu budou použity mikročipové implantáty (www.mikrocipy.cz) umožňující sledování pohybové aktivity ryb a platforma EthoVision (www.noldus.com), jejíž pomocí je možné přenést do počítače video a kvantifikovat aktivitu ryb včetně trajektorie pohybu. Předpokládá se, že tyto pokusy budou prováděny v akváriích i velkých experimentálních nádržích a rybnících.
31
6. Literatura Andrade D. V. a Abe A. S. (1997) Foam nest production in the armoured catfish. Journal of Fish Biology, 50, 665-667 Aristoteles (350 př. n l.) Historia Animalium, 621 str. Bailey R. M. a Baskin, J. N. (1976): Scoloplax dicra, a new armored catfish from the bolivian Amazon, Occasional papers of The Museum of Zoology, University of Michigan, Nr. 674, 16 str. Barthem R. a Goulding M. (1997) The catfish connection. Ecology, migration and conservation of Amazon predators. Columbia University Press, 144 str. Baruš V. a Oliva O. (1995) Mihulovci a ryby. Academia, 624 str. Bowen C. A. (1980) The life history of the brindled madtom Noturus miurus (Jordan) in Salt Creek, Hocking and Vinton counties, Ohio. Master’s thesis, Ohio State University, Columbus* Brown C., Laland K. a Krause J. (2006) Fish Cognition and Behavior. Blackwell Publishing, 315 str. Bruton M. N. (1979) The breeding biology and early development of Clarias gariepinus (Pisces: Clariidae) Lake Sibaya, South Africa, with a review of breeding in species of the subgenus Clarias. Transactions of the Zoological Society of London, 35, 1-45* Bruton M. N. (1996) Alternative life-history strategies of catfishes. Aquatic Living Resources, 9, 35-41 Bulger A. G., Wilkinson C. D., Edds D. R. a Wildhaber M. L. (2002) Breeding behavior and reproductive life history of the neosho madtom, Noturus placidus (Teleostei: Ictaluridae). Transactions of the Kansas Academy of Science, 105, 106-124 Burgess W. E. (1989) An atlas of freshwater and marine catfishes: a preliminary survey of the Siluriformes. Tropical Fish Hobbyist Publications, 784 str.* Burr B. M. a Mayden R. L. (1982a) Life history of the brindled madtom, Noturus miurus in Mill Creek, Illinois (Pisces: Ictaluridae). American Midland Naturalist, 107, 25-41 Burr B. M. a Mayden R. L. (1982b) Life history of the freckled madtom, Noturus nocturnus in Mill Creek, Illinois (Pisces: Ictaluridae). Occasional papers of the Museum of Natural History, the University of Kansas, 98, 15 str.* Burr B. M. a Stoeckel J. N. (1999) The natural history of madtoms (Genus Noturus), North America’s diminutive catfishes. American Fisheries Society Symposium, 24, 51-101 Copp G. H., Britton J. R., Cucherousset J., García-Berthou E., Kirk R., Peeler E. a Stakenas S. (2009) Voracious invader or benign feline? A review of the environmental biology of European catfish Silurus glanis in its native and introduced ranges. Fish and Fisheries, Blackwell Publishing, 31 str. Dubský K., Kouřil J. a Šrámek V. (2003) Obecné rybářství. Informatorium, 308 str. Ferraris C. J. Jr. (2007) Checklist of catfishes, recent and fossil (Osteichthyes: Siluriformes), and catalogue of siluriform primary types, Zootaxa, 1418, 628 str. Fitzpatrick K. C. (1981) Comparative reproductive behavior of the slender (Noturus exilis), brindled (N. miurus) and freckled (N. nocturnus) madtoms (Pisces: Ictaluridae). Master’s thesis. Southern Illinois University at Carbondale* Foster S. A. a Endler J. A. (1999) Thoughts on geographic variation in behavior. In: Foster, Endler (eds) Geographic variation in behavior. Oxford University Press, 314 str. Gaisler J. a Zima J. (2007) Zoologie obratlovců. Academia, 692 str. Gautier J. Y., Planquette P. a Rouger Y. (1988) A behavioral analysis of the male-female interactions of Hoplosternum littorale during the breeding season. Revue d‘Ecologie la Terre et la Vie, 43, 398-398, ve francouzštině* Gross M. R. (2005) The evolution of parental care. The Quarterly Review of Biology, 80, 37-46 Gross M. R. a Sargent R. C. (1985) The evolution of male and female parental care in fishes. American Zoologist, 25, 807-822 Helfman G. S., Collette B. B. a Facez D. E. (2000) The Diversity of Fishes, Blackwell Science, 528 str. Heyd A. a Pfeiffer W. (2000) Sound production in catfish (Siluroidei, Ostariophysi, Teleostei) and its relationship to phylogeny and fright reaction. Revue Suisse de Zoologie, 107, 165–211*
32
Hostache G. a Mol J. H. (1998) Reproductive biology of the neotropical armoured catfish Hoplosternum littorale (Siluriformes – Callichthyidae): a synthesis stressing role of the floating bubble nest. Aquatic Living Resources, 11, 173-185 Chan M. D. (1995) Life history and bioenergetics of the brown madtom, Noturus phaeus. Master’s thesis. University of Mississippi, Oxford* Irwin E. R. a Hubert W. A. (1999): Biology and management of ictalurids: A summary of the proceedings of the International catfish symposium. American Fisheries Society Symposium, 24, 495-500 Kaatz I. M. a Lobel P. S. (1999) Acoustic behavoir and reproduction in five species of Corydoras catfishes (Callichthyidae). Biological Bulletin, 197, 241-242 Katano O., Saitoh K. a Koizumi A. (1988) Scatter-spawning of the catfish Silurus asotus. Japanese Journal of Ichthyology, 35, 203-211, v japonštině, s anglickým abstraktem Kohda M., Tanimura M., Kikuenakamura M. a Yamagishi S. (1995) Sperm drinking by female catfishes – a novel mode of insemination. Environmental Biology of Fishes, 42, 1-6 Legendre M., Linhart O. a Billard R. (1996) Spawning and management of gametes, fertilized eggs and embryos in Siluroidei. Aquatic Living Resources, 9, 59-80 Lucas M. C. a Baras E. (2001) Migration of Freshwater Fishes, Blackwell Science, 440 str. Maehata M. (2001a) Mating behaviour of the rock catfish, Silurus lithophilus. Ichthyological Research, 48, 283-287 Maehata M. (2001b) Features of the reproductive ecology of the rock catfish Silurus lithophilus. Ichthyological Research, 49, 109-113 Maehata M. (2001c) The physical factor inducing spawning of the Biwa catfish, Silurus biwaensis. Ichthyological Research, 48, 137-141 Maehata M. (2001d) Stereotyped sequence of mating behaviour in the Far Eastern catfish, Silurus asotus, from Lake Biwa. Ichthyological Research, 49, 202-205 Maehata M. (2007) Reproductive ecology of the far eastern catfish, Silurus asotus (Siluridae), with a comparison to its two congeners in Lake Biwa, Japan. Environmental Biology of Fish, 78: 135-146 Maitland P. S. a Campbell R. N. (1992) Freshwater Fishes. Harper Collins, 420 str. Mayden R. L. a Burr B. M. (1981) Life history of the slender madtom, Noturus exilis in Southern Illinois (Pisces: Ictaluridae). Occasional Papers of the Museum of Natural History, the University of Kansas, 93, 1-64* Mazzoldi C., Lorenzi V. a Rasotto M. B. (2007) Variation of male reproductive apparatus in relation to fertilization modalities in the catfish families Auchenipteridae and Callichthyidae. Journal of Fish Biology, 70, 243-256 McKaye K. R., Mughogho D. E. a Stauffer J. R. (1994) Sex-role differentiation in feeding and defence of young by a biparental catfish, Bagrus meridionalis. Animal Behaviour, 44, 587-596 Nelson J. S. (1994) Fishes of the world, 3rd edition. J. Wiley and sons Inc., 600 str.* New J. G. (1999) The sixth sense of catfish: anatomy, physiology and behavioural role of electroreception. American Fisheries Society Symposium, 24, 125-139 Ochi H. O., Rossiter A. a Yanagisawa Y. (2002) Parental mouthbrooding bagrid catfishes in Lake Tanganyika. Ichthyological Research, 49, 270-273 Ochi H., Kanda T. a Yanagisawa Y. (2001a) Nest building and brooding behavior of the bagrid catfish, Auchenoglanis occidentalis (Valenciennes, 1840), in Lake Tanganyika. Copeia, 2, 566-570 Ochi H., Rossiter A. a Yanagisawa Y. (2000) The first record of a biparental mouthbrooding catfish. Journal of Fish Biology, 57, 1601-1604 Ochi H., Rossiter A. a Yanagisawa Y. (2001b) Biparental mouthbrooding of the catfish Phyllonemus filinemus in Lake Tanganyika. Ichthyological Research, 48, 225-229 Pascal M., Hostache G., Tessier C. a Vallat P. (1994) Reproductive cycle and fecundity in Hoplosternum littorale (Siluriforme), reared in French Guiana. Aquatic Living Resources, 7, 25-37, ve francouzštině, s anglickým abstraktem Pfingsten D. G. a Edds D. R. (1994) Reproductive traits of the neosho madtom, Noturus placidus (Pisces: Ictaluridae). Transactions of the Kansas Academy of Science, 97, 82-87 Pillay T. V. R. (1993) Aquaculture, principles and practices. Fishing New Books, 575 str.*
33
Pruzsinszky I. a Ladich F. (1998) Sound production and reproductive behaviour of the armoured catfish Corydoras paleatus (Callichthyidae). Environmental Biology of Fishes, 53, 183-191 Ramnarine I. W. (1995) Induction of nest building and spawning in Hoplosternum littorale. Journal of Fish Biology, 47, 555-557 Reynolds J. D., Goodwin N. B. a Freckleton R. P. (2002) Evolutionary transitions in parental care and live bearing in vertebrates. Philosophical Transactions of the Royal Society of London B, 357, 269-281 Rimmer M. A. a Merrick J. R. (1983) A review of reproduction and development in the fork-tailed catfishes (Ariidae). Proceedings of the Linnean Society of New South Wales. Sydney, 107, 4150* Sato T. (1986) A brood parasitic catfish of mouthbrooding cichlid fishes in Lake Tanganyika. Nature, 323, 58-59 Simon T. P. a Wallus R. (2003) Reproductive biology and early life history of fishes in the Ohio River drainage. Ictaluridae – Catfish and Madtoms, 232 str. Slavík O., Horký P., Bartoš L., Kolářová J. a Randák T. (2007) Diurnal and seasonal behaviour of adult nad juvenile European catfish as determined by radiotelemetry in the River Berounka, Czech Republic. Journal of Fish Biology, 71, 101-114 Sullivan J. P., Lundberg J. G. a Hardman M. (2006) A phylogenetic analysis of the major groups of catfishes (Teleostei: Siluriformes) using rag1 and rag2 nuclear gene sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution, 41, 636-662 Teugels G. G. (1996) Taxonomy, phylogeny and biogeography of catfishes (Ostariophysi, Siluroidei): an overview. Aquatic Living Resources, 9, 9-34 Tilney R. L. a Hecht T. (1993) Early ontogeny of Galeichthys feliceps from the south east coast of South Africa. Journal of Fish Biology, 43, 183-212 Tucker G. S. a Robinson E. H. (1990) Channel catfish farming handbook. Avi Book, 454 str.* Wang J. C. S. a Kernehan R. J. (1979) Fishes of the Delaware estuaries: a guide to the early life histories. EA Communications, a division of Ecological Analysts, Inc.* Watanabe K. (1994) Mating behavior and larval development of Pseudobagrus ichikawai (Siluriformes: Bagridae). Japanese Journal of Ichthyology, 41, 243-251 Whiteside L. A. a Burr B. M. (1986) Aspects of the life history of the tadpole madtom, Noturus gyrinus (Siluriformes: Ictaluridae), in Southern Illinois. The Ohio Journal of Science, 86, 153160 Williams G. C. (1966) Adaptation and Natural Selection: A Critique of Some Current Evolutionary Thought. Princeton University Press, 307 str.* internetové odkazy: www.catfish.cz www.mikrocipy.cz www.noldus.com animal.discovery.com/fish/river-monsters/goonch-catfish hvězdičkou jsou označeny přejaté citace
34
Přílohy Metodika statistické analýzy Ke statistickému vyhodnocení dat byl použit program SAS (Statistical Analyses System), verze 9.1. Závislosti mezi proměnnými byly testovány pomocí procedury FREQ. Tato procedura slouží k výpočtu, výpisu a ukládání kontingenčních tabulek a zároveň umožňuje výpočet chí-kvadrát testu dobré shody při známých pravděpodobnostech. V podstatě se jedná o testování hypotézy, že realizace vektoru z multinomického rozdělení odpovídá danému vektoru pravděpodobností. V našem případě byly testovány nulové hypotézy, že jednotlivé projevy reprodukčního chování sumců jsou rozloženy
rovnoměrně mezi čeleděmi. S ohledem k nízkému počtu opakování v jednotlivých kategoriích byly hladiny pravděpodobnosti hodnoceny na základě Fisherova exaktního testu. Více informací o použitém postupu uvádí např. Stokes a kol. (1995) nebo Agresti (1996). Literatura: Agresti A. (1996) An Introduction to Categorical Data Analysis, New York: John Wiley & Sons, Inc. Stokes M. E., Davis C. S. a Koch G. G. (1995) Categorical Data Analysis Using the SAS System, Cary, NC: SAS Institute Inc.
35
Tabulka shrnující projevy reprodukčního chování jednotlivých druhů sumců (1. část) čeleď
zdroj
lokalita
hnízdo
párové rozmnožování
Corydoras aeneus
Callichthyidae
Kohda a kol. 1995
Jižní Amerika
Corydoras paleatus
Callichthyidae
Pruzsinszky a Ladich 1998
Jižní Amerika
1 samice + více samců
ne
Hoplosternum littorale
Callichthyidae
Andrade a Abe 1996, Hostache a Mol 1998, Pascal a kol. 1994
Jižní Amerika
ano
ano
Hoplosternum thoracatum
Callichthyidae
Pruzsinszky a Ladich 1998
Jižní Amerika
ano
ano
Parauchenipterus nuchalis
Auchenipteridae
Mazzoldi a kol. 2007
Jižní Amerika
ano
ne
Heteropneustes fossilis
Heteropneustidae
Bruton 1996
Asie
ano
ano
Clarias batrachus
Clariidae
Pillay 1993, podle Legendre a kol. 1996
Asie
ano
ano
Clarias gariepinus
Clariidae
Bruton 1979, podle Legendre a kol. 1996
Afrika
Clarias macrocephalus
Clariidae
Pillay 1993, podle Legendre a kol. 1996
Asie
ano
ano
Galeichthys feliceps
Ariidae
Tilney a Hecht 1993
jižní Afrika, mořský
Neoarius graeffi
Ariidae
Rimmer a Merrick 1983, podle Bruton 1996
Austrálie
Bagrus meridionalis
Bagridae
McKaye a kol. 1994, Bruton 1996
Afrika, jezero Malawi
Coreobagrus ichikawai
Bagridae
Watanabe 1994
Japonsko, řeka Kawaura
Pelteobagrus fulvidraco
Bagridae
Bruton 1996
Asie
Tandanus tandanus
Plotosidae
Bruton 1996
Austrálie
Silurus aristotelis
Siluridae
Aristoteles 350 př. n. l.
Evropa, Balkánský pol.
Silurus asotus
Siluridae
Maehata 2001d, Katano a kol. 1988
Japonsko
ano, někdy více samců ne
Silurus biwaensis
Siluridae
Maehata 2001a
Japonsko, jezero Biwa
ano
ne
Silurus glanis
Siluridae
Maitland a Campbell 1992, Copp a kol. 2009
Evropa
ano
ano
Silurus lithophilus
Siluridae
Maehata 2001a
Japonsko, jezero Biwa
ano
ne
Synodontis multipunctatus
Mochokidae
Sato 1986
Afrika, jezero Tanganika
Auchenoglanis occidentalis
Claroteidae
Ochi a kol. 2001a
Afrika, jezero Tanganika
Lophiobagrus aquilus
Claroteidae
Ochi a kol. 2002
Afrika, jezero Tanganika
Lophiobagrus cyclurus
Claroteidae
Ochi a kol. 2002
Afrika, jezero Tanganika
Phyllonemus filinemus
Claroteidae
Ochi a kol. 2001b
Afrika, jezero Tanganika
ano
Phyllonemus typus
Claroteidae
Ochi a kol. 2000
Afrika, jezero Tanganika
ano
Ameiurus catus
Ictaluridae
Simon a Wallus 2003
východní USA
ano
Ameiurus melas
Ictaluridae
Simon a Wallus 2003
východní USA
ano
ano
Ameiurus natalis
Ictaluridae
Simon a Wallus 2003
střední a východní USA
ano
ano
Ameiurus nebulosus
Ictaluridae
Simon a Wallus 2003
USA, Michigan
ano
ano
Ictalurus furcatus
Ictaluridae
Simon a Wallus 2003
USA, povodí Mississippi
ano
ano
Ictalurus punctatus
Ictaluridae
Tucker a Robinson 1990, podle Legendre a kol. 1996, Simon a Wallus 2003
USA, Washington
ano
ano
Noturus exilis
Ictaluridae
Mayden a Burr 1981, Burr a Stoeckel 1999
jihovýchodní USA
ano
ano
Noturus gyrinus
Ictaluridae
Whiteside a Burr 1986, Wang a Kernehan 1979, podle Burr a Stoeckel 1999
jihovýchodní USA
ano
ano
Noturus miurus
Ictaluridae
Burr a Mayden 1982, Bowen 1980, podle Burr a Stoeckel 1999
jihovýchodní USA
ano
ano
Noturus nocturnus
Ictaluridae
Burr a Stoeckel 1999
jihovýchodní USA
ano
Noturus phaeus
Ictaluridae
Chan 1995, Burr a Stoeckel 1999
jihovýchodní USA
ano
ano
Noturus placidus
Ictaluridae
Pfingsten a Edds 1994, Bulger a kol. 2002
jihovýchodní USA
ano
ano
36
ano ano
ano
ano
ano
ano
hnízdní parazit ano
ano
ano
Tabulka shrnující projevy reprodukčního chování jednotlivých druhů sumců (2. část) kdo staví hnízdo
velikost samec/samice
Corydoras aeneus
reprodukční akt
substrát podloží (hnízda)
T-pozice, sperm-drinking
Corydoras paleatus
samec menší
Hoplosternum littorale
nejprve samec, poté oba
Hoplosternum thoracatum
samec
T-pozice
tvrdý substrát
head-to-tail + otočky v kruhu, T-pozice, sperm-drinking
plovoucí hnízdo z pěny a vegetace
samec větší
Parauchenipterus nuchalis
vnitřní oplození, samci mají kopulační orgán
Heteropneustes fossilis
oba
Clarias batrachus
samice
zaplavená vegetace, rýžové pole, dutá hnízda
samice
zaplavená vegetace, rýžové pole, dutá hnízda
Clarias gariepinus Clarias macrocephalus Galeichthys feliceps Neoarius graeffi Bagrus meridionalis Coreobagrus ichikawai
samec
samčí obtočení ocasu, přidržení ploutvemi
Pelteobagrus fulvidraco Tandanus tandanus
oba
štěrk, písek
Silurus aristotelis
obtáčení, proplétání
kořeny stromů (vrby)
Silurus asotus
samec menší
head-to-tail, zaškrcení, plavba v kruhu
rýžové plantáže
Silurus biwaensis
samec menší
head-to-tail, zaškrcení, plavba v kruhu
Silurus glanis
obtáčení, plavba k hladině
udusaná vegetace, písek, štěrk, kořeny
Silurus lithophilus
head-to-tail, zaškrcení, plavba v kruhu
kamenitá mělčina
Synodontis multipunctatus Auchenoglanis occidentalis
hnízda cichlid, jikry chráněny cichlidami samec
Lophiobagrus aquilus
okrouhlá deprese v písku, štěrk, lastury samec větší
pod kameny
Lophiobagrus cyclurus
pod kameny
Phyllonemus filinemus Phyllonemus typus
okolí kamenů
Ameiurus catus
oba
head-to-tail
jikry přikryté pískem, štěrkem
Ameiurus melas Ameiurus natalis
samice
head-to-tail
bahno, písek, štěrk, jikry kryty vegetací
oba, nebo samice
head-to-tail
dutiny, deprese, kameny, dřevo
head-to-tail + otočky v kruhu
kořeny, vegetace, klády, písek, pneumatika
Ameiurus nebulosus Ictalurus furcatus
oba
Ictalurus punctatus
samec
head-to-tail
Noturus exilis
samec
head-to-tail + otočky v kruhu
Noturus gyrinus
oba
Noturus miurus
nejprve samec, poté oba
Noturus nocturnus
dutiny v březích dutiny, klády, kameny dutina v písku pod střešní taškou head-to-tail nebo pouze samčí obtočení ocasu
dutina pod plochým kamenem, plechovka
head-to-tail nebo pouze samčí obtočení ocasu
Noturus phaeus
nejprve samice, poté oba
nejčastěji pouze samčí obtočení ocasu
lidské odpadky
Noturus placidus
oba
pouze samčí obtočení ocasu
štěrk
37
Tabulka shrnující projevy reprodukčního chování jednotlivých druhů sumců (3. část) péče o jikry
péče o plůdek
ošetřování jiker tlamou
morfologické změny samce
Corydoras aeneus Corydoras paleatus
ne
ne
Hoplosternum littorale
samec
samec, 1-2 dny
Heteropneustes fossilis
oba
oba
Clarias batrachus
samec
Clarias gariepinus
ne
Clarias macrocephalus
samec
Galeichthys feliceps
v tlamě
Neoarius graeffi
v tlamě
v tlamě 6-8 týdnů, do 59 mm plůdku
Bagrus meridionalis
oba
oba
Coreobagrus ichikawai
samec (agresivní)
Pelteobagrus fulvidraco
samec
Tandanus tandanus
oba
Silurus aristotelis
samec
Silurus asotus
ne
ne
Silurus biwaensis
ne
ne
Silurus glanis
samec
Silurus lithophilus
ne
ne
Synodontis multipunctatus
ne
ne
Auchenoglanis occidentalis
samec
samec, 2 týdny
Lophiobagrus aquilus
samec, v tlamě
samec, v tlamě (do 15 mm plůdku)
Lophiobagrus cyclurus
samec, v tlamě
samec, v tlamě
Phyllonemus filinemus
jeden nebo oba, v tlamě
v tlamě, do 12 mm plůdku jeden, poté oba
Phyllonemus typus
jeden nebo oba, v tlamě
jeden nebo oba, v tlamě
Ameiurus catus
samec
samec, krátce
Ameiurus melas
oba
oba, několik týdnů (do 25 mm plůdku)
Ameiurus natalis
samec
samec (do 50 mm plůdku)
Ameiurus nebulosus
nejčastěji oba
nejčastěji oba, 20 dní
Ictalurus furcatus
oba
oba
Ictalurus punctatus
samec
samec, 1 týden
Hoplosternum thoracatum Parauchenipterus nuchalis
ne v tlamě, 140 dní, do 54 mm plůdku
samec, 40-50 dní
ano ano
ano
Noturus exilis Noturus gyrinus
oba
Noturus miurus
samec
ano samec, 4 týdny
ano
ano
samec
ano
ano
Noturus nocturnus Noturus phaeus
samec, 10 dní
Noturus placidus
samec
38