UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra české literatury
Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku (Diplomová práce)
vedoucí diplomové práce: PhDr. Miloš Sládek vypracovala: Kristýna Hladíková Hradiš ko pod Medníkem 293, 252 09 ť
Č
7. ro ník, JL - ZSV č
denní studium 1997 - 2004 Rok dokon ení diplomové práce: 2004 č
Č
estné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn s použitím ě
uvedených pramen a literatury. ů
V Brunšov ě
25. 11. 2004
2
Seznam zkratek a vysvětlivek: b. d.
bez datace
et. al. (et alii)
a jiní
FF UK
Filosofická fakulta Univerzity Karlovy
HK
Hradec Králové
IBIDEM
tamtéž
J. J.
Jaromír Jech
J. Š. K.
Josef Štefan Kubín
kp.
korespondence p ijatá
LA PNP
Literární archiv Památníku národního písemnictví
mj.
mimo jiné
op. cit.
citováno d íve
PedF
Pedagogická fakulta
p íloha na CD
p íloha diplomové práce na CD (p iložená)
P íloha
p íloha diplomové práce (tišt ná)
rkp.
rukopis
srov.
srovnej
t. r.
téhož roku
ÚHV PedF HK
Ústav historických v d Pedagogické fakulty Univerzity
ř
ř
ř
ř
ř
ř
ě
ř
ě
Hradec Králové VŠP
Vysoká škola pedagogická
3
Moje pod kování pat í t mto lidem: ě
V prvé ad
PhDr. Miloši Sládkovi, který celý kladský výzkum v roce 1999
ě
ř
ě
ř
inicioval, dokázal, že m téma postupn za alo zajímat a který dále „mimo jiné“ zpracoval ě
ě
č
obsáhlou literární poz stalost Jaromíra Jecha tak, že jsem z ní mohla erpat. ů
č
Práce by rostla s výrazn menší radostí, kdyby nebylo prom. hist. Karola Bílka a ě
jeho zcela nevídaného p ístupu k badatel m ve Starých Hradech. ů
ř
Díky Mgr. Janu Linkovi se mi dostal do rukou polský turistický pr vodce, který byl ů
pro terénní výzkum v Kladsku naprosto nezbytný. Pomohl mi také najít první kladské Č
echy mezi kladskými Poláky. Paní Sylvii Jechové d kuji za laskavé svolení k nahlédnutí do literární poz stalosti ě
ů
jejího manžela. Ráda bych pod kovala také doc. Karlu Altmanovi, který m ě
ě
b hem bádání ě
v archivu ve Starých Hradech nejednou pomohl z etnografického scestí. Za velkou osobní podporu chci v neposlední ad pod kovat Ing. et Mgr. Otakaru ě
ř
Č
ě
erbovi, kterého si velmi vážím. Zvláštní pod kování si zasluhují „mé“ kladské
Č
ešky, jmenovit Marie Hauschke,
ě
ě
Uršula Langerová, Róza Rokitenská, Zofia Zwikirsch, Antonina Brycz a také celá rodina Č
Wolski, která m v „ eském koutku“ tak vlídn p ijala pod svou st echu. ě
ě
ř
ř
D kuji naposledy své rodin , p edevším za trp livost a dodržování únosné míry ě
ě
ě
ř
hluku p i psaní diplomové práce. ř
4
1.
ÚVOD........................................................................................................................................ 7
1.1. 2.
ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY K UVEDENÉ PROBLEMATICE.................................. 9 KLADŠTÍ ČEŠI.................................................................................................................... 23
2.1.
KLADSKO – HISTORICKO-GEOGRAFICKÝ EXKURZ ....................................................... 23
2.1.1. 2.2.
POVÁLE
Č
NÉ NAD JE A ZKLAMÁNÍ 1918 Ě
– 1947 ............................................................ 29
SPECIFIKA ČESKÉ MENŠINY V KLADSKU ........................................................................ 36
2.2.1.
TOULA
2.2.2.
KLADŠTINA........................................................................................................................ 40
3.
Č
KY ........................................................................................................................ 39
JOSEF ŠTEFAN KUBÍN ................................................................................................... 42
3.1.
ŽIVOTOPIS ........................................................................................................................... 42
3.2.
J. Š. KUBÍN – MEZNÍK ČESKÉ ETNOGRAFIE ................................................................... 47
3.2.1.
POLEMIKA J. Š. KUBÍNA S V. TILLEM ............................................................................ 49
3.3.
ZÁJEM O ČESKÉ MENŠINY ................................................................................................. 54
3.4.
KLADSKÉ SBĚRY ................................................................................................................. 55
3.4.1.
DOBOVÉ HODNOCENÍ KUBÍNOVÝCH SB
3.4.2.
METODY SB
3.4.3.
KLADSKÝ VYPRAV
3.4.4.
VZNIK
4.
Č
Ě
R ................................................................... 57 Ů
Ě
RU ................................................................................................................ 59 Ě
Č
....................................................................................................... 62
TENÁ SKÉ EDICE KLADSKÝCH POVÍDEK .......................................................... 63 Ř
JAROMÍR JECH ................................................................................................................. 65
4.1.
ŽIVOTOPIS ........................................................................................................................... 65
4.2.
JECHOVY VÝZKUMY V KLADSKU ..................................................................................... 67
4.2.1.
KLADSKÁ VYPRAV
4.2.2.
METODY SB
Ě
Ě
Č
KA FILOMÉNA HORNYCHOVÁ ..................................................... 73
RU ................................................................................................................ 75
5
4.2.3.
VZNIK JECHOVY
4.2.4.
REAKCE NA JECHOVY VÝZKUMY .................................................................................... 79
5. 5.1. 6.
Č
TENÁ SKÉ EDICE KLADSKÝCH POVÍDEK.......................................... 79 Ř
SROVNÁNÍ KUBÍNOVÝCH A JECHOVÝCH VÝZKUMŮ V KLADSKU ........ 82 KRITÉRIA SROVNÁVÁNÍ ..................................................................................................... 82 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O VÝZKUMECH VE VESNICÍCH V „ČESKÉM
KOUTKU“ V KLADSKU NA PŘELOMU TISÍCILETÍ .................................................. 89 6.1.
KLADSKÝ VYPRAVĚČ NA PŘELOMU TISÍCILETÍ ............................................................. 89
6.2.
TŘETÍ REVIZE KLADSKÝCH SBĚRŮ .................................................................................. 91
6.3.
KLADSKÁ POVÍDKA .......................................................................................................... 101
7.
ZÁVĚR ................................................................................................................................. 116
8.
PŘEHLED PRAMENŮ A LITERATURY .................................................................. 119
9.
PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 128
6
1.
Úvod
Bylo nebylo…
Dr. Miloš Sládek spolu s dr. Helenou Kupcovou z PedF UK a s Mgr. Janem Linkou z FF UK zorganizovali na podzim roku 1999 pro studenty pražské Pedagogické fakulty vynikající p tidenní literární exkurzi sm ovanou do míst ě
ě
ř
p vodního eského osídlení v Kladsku. ů
č
Tenkrát jsme také zajeli do tak zvaného
Č
Č
eského koutku, do
ermné, která je
dodnes z kladských vesnic nejznám jší. A také do Stroužného. Byl už studený ě
podzim, za alo pršet a tak jsme jen p es okénko autobusu zhlédli pár stavení a č
ř
strouženský skanzen. Vesnice vypadala jak po vym ení, nikde ani živá ka, lov k si č
ř
č
ě
vzpomn l na truchlivá slova Josefa Štefana Kubína, když se lou il s touto „uloupenou ě
č
Č
č
eskou hal zkou“ na stánkách svého eského Kladska. ů
Č
P esto jsme se p íští rok rozhodli znovu se do „ eského koutku“ podívat. Byla to ř
ř
cesta objevná, ale také plná roz arování, to první nás ekalo hned za Machovskou č
č
Lhotou, když jsme vstoupili na území Nouzína, do vesnice, kde ješt v padesátých ě
letech našel Jaromír Jech svou nejlepší vyprav ku, paní Filoménu Hornychovou. Ve ě
č
vesnici jsme nepotkali živou duši. Zmizelo také n kolik stavení. ě
Č
I mn se však poda ilo objevit n kolik posledních kladských ech , a to nejprve ve ě
ě
ř
ů
Stroužném a ve Slaném. V ervnu téhož roku jsem podnikla sv j první terénní výzkum, p i kterém jsem ů
č
ř
Č
našla další kladské echy a po ídila první diktafonové nahrávky. Od té doby jsem se ř
Č
do „ eského koutku“ v Kladsku vypravila v následujících letech ješt ě
č
ty ikrát, ř
naposledy letos v íjnu, p i poslední revizi dnešního stavu kladského folkloru. ř
ř
Každá cesta byla objevná, t ebaže se pole mé p sobnosti stále zužovalo, jak ů
ř
ubývala i ta poslední hrstka p vodního eského obyvatelstva. P esto byl celý výzkum, ů
č
č
ř
i spíše poslední revize kladských sb r Kubínových z po átku minulého století a ě
ů
č
sb r Jaromíra Jecha z padesátých let, jak doufám, p ínosný. Nenašla jsem už žádné ě
ů
ř
7
Č
aktivní vyprav e, poslední kladské ešky na n však dodnes vzpomínají. A poté, co ě
ě
č
se mi už na za átku poda ilo navodit tu správnou a d v rnou atmosféru, mohla jsem č
ů
ř
ě
dokonce poznat jejich každodenní zp sob života a zachytit i n kolik málo písní, které ů
ě
si ješt dnes p i práci a nebo jen tak na zápraží zpívají. Jen velmi z ídka jsem nahrála i ě
ř
ř
n jaké to kladské vypráv ní. Nej ast ji to byla známá povídka Vo Čertově skále, jejíž ě
ě
ě
č
varianty p edložím v kapitole o kladské povídce. ř
Pokusila jsem se tedy zachytit dnešní stav kladského folkloru v místech, kde se č
eská populace udržela nejdéle. Tato práce se jej pokouší zmapovat v širších souvislostech. Nem že opominout ů
alespo stru ná historická zastavení u zlomových událostí v Kladsku, která se vždy ň
č
Č
výrazn zapsala do života oby ejných kladských ě
ech . Byly to p edevším ob ů
č
ě
ř
sv tové války, kdy se vždy s velkou nad jí ekalo na p ipojení Kladska, které bylo ě
ě
č
ř
odstoupeno Prusku za slezských válek v polovin 18. století za vlády Marie Terezie. ě
Pokaždé následovalo velké roz arování. S lehkou nadsázkou lze íci, že Kladsko se č
stalo op t sou ástí ě
č
Č
ř
ech až letos, kdy
Č
eská republika spolu s Polskem vstoupila do
Evropské unie.
Pokusím se rozebrat Kubín v novátorský p ístup nejen k folkloru (terénní zápisy ů
ř
folklorních látek publikoval v podob , jakou zapsal p ímo u vyprav e nebo zp váka), ě
ě
ř
ě
č
ale i k samotným jeho nositel m. ů
Celou jednu kapitolu v nuji Jaromíru Jechovi, který v návaznosti na Josefa Štefana ě
Kubína podnikl vlastní etnografický výzkum v Kladsku a vydal ješt obsáhlejší sbírku ě
lidových povídek. Ke studiu poz stalosti Jaromíra Jecha jsem p istupovala s laskavým svolením ů
ř
Ř
vdovy, paní Sylvie Jechové z í an. č
Č
A kone n p edstavím vlastní výzkum ve vesnicích „ eského koutku“ v Kladsku č
ě
ř
v letech 2000 – 2004. Č
Práce, kterou p edkládám v nuji v první ad všem milým kladským ech m, které ě
ř
ě
ř
ů
jsem m la to št stí ješt potkat a kte í se m ujali p i mých kladských putováních. ě
ě
ě
ě
ř
ř
Doufám, že bude minimáln p ipomínkou a ukázkou kdysi folklorn velmi bohatého ě
ě
ř
regionu, který si po více jak dv století od pruského záboru uchoval svá p vodní ě
ů
8
specifika a dále je rozvíjel, v lepším p ípad snad poslouží i jako inspirace pro vlastní ě
ř
objevování kraj , lidí a kultur, které z naší pam ti už tém ů
ě
ě
vymizeli.
ř
1.1. Rozbor pramenů a literatury k uvedené problematice
Nejprve zmíním osobní fondy obou folklorist , fond Josef Štefan Kubín a fond ů
Jaromír Jech. Potom bude následovat rozbor sekundární literatury, v níž kladu zvláštní d raz p edevším na Kladské sborníky. Z ostatní „kladské“ literatury vybírám jednak ů
ř
dobové práce a studie a také nejnov jší tituly hodnotící zp tn a s pot ebným odstupem ě
ě
ě
ř
situaci po první a druhé sv tové válce, kdy byla v c p ipojení Kladska vždy znovu ě
ě
ř
tematizována.
Diplomová práce, kterou p edkládám, vznikala z velké ř
č
ásti prakticky, b hem ě
Č
p tiletého výzkumu v „ eském koutku“ v Kladsku. Tato práce byla také zásadn ě
ě
podložena podrobným a dlouhodobým studiem obou uvedených fond . Fondy jsou ů
uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, v sou asné dob ě
č
na pracovišti ve Starých Hradech. Oba celky jsou již zpracované. Celek Josef Štefan Kubín1 zpracoval v roce 1968 Jan Wagner. Osahuje mj. osobní dokumenty, korespondenci a rukopisy. Nejvíce jsem pracovala s korespondencí p ijatou i odeslanou a také s pracemi etnografickými a ř
jazykovými. Z nevydaných rukopis stojí za zmínku nap . Lidopis obce K elina, Lidové ů
ř
ř
Č
písn z Jižních ech nebo Popis hlu ínské moravštiny. ě
č
Kubínova poz stalost obsahuje nep eberné množství poznámek nejen z terénních ů
ř
výzkum , které jsou však mnohdy ne itelné. Kubín v tšinu z poznámek a rt po izoval až ů
ě
č
č
ř
v pozdním v ku (okolo svých devadesáti let) a jejich rukopis bývá tedy zna n rozt esený ě
č
ě
ř
a zhusta ne itelný. č
1
WAGNER, J.: Josef Štefan Kubín (1864 - 1965). Literární pozůstalost. Praha: Literární archiv
Památníku národního písemnictví, 1968. 9
V Kubínov fondu jsem p ekvapiv nenalezla pot ebný ilustrativní vzorek jeho ě
ě
ř
ř
poznámek z terénu - jeho stenografických záznam kladských vypráv ní. ů
Ř
ada z nich je
ě
nedatována a jak jsem již uvedla, psána naprosto ne itelným rukopisem. P vodn jsem ů
č
m la v úmyslu vytvo it celou jednu kapitolu, která by byla alespo ě
ň
ř
č
ě
áste nou odpov dí O. ě
č
Sirovátkovi,2 práv co se tý e autenti nosti záznam kladských povídek. ě
č
ů
č
Fond je v každém p ípad zpracován ucelen a p ehledn až na poslední ty i ě
ř
ě
ě
ř
č
ř
kartóny, které do poz stalosti p ibyly po zpracování. ů
ř
Celek Jaromír Jech byl zpracován v roce 2002 dr. Milošem Sládkem a celý fond je rovn ž uložen na pracovišti LA PNP ve Starých Hradech.3 ě
Pro sv j zám r jsem nejvíce využila Jechovu osobní korespondenci. P ekvapivé ů
ě
ř
bylo, jak málo vzájemné korespondence s J. Š. Kubínem se ve fondu dochovalo.4 P ínosné ř
Č
jsou naopak dopisy kladských ech , z nichž n které otiskuji v P íloze a také v p íloze na ů
ě
ř
ř
CD a n které z nich interpretuji p ímo v textu. ě
ř
V ásti rukopisy vlastní byly cenným dokladem o metodologii v praxi Jechovy č
„zprávy z terénních výzkum “ v Kladsku. Obsahují cestovní doklady a p edevším ů
ř
podrobn rozvržený p edpokládaný plán výzkumu a poté rovn ž podrobné zprávy o ě
ě
ř
dosažených výsledcích t chto cest. Této problematice v nuji kapitolu Jaromír Jech ě
ě
Metody sběru a z t chto materiál vycházím v kapitole o vlastních terénních výzkumech v ě
ů
Č
„ eském koutku“ v Kladsku v letech 2000 – 2004. Literární poz stalost je cenná i v dalších ohledech. Zajímavá je korespondence ů
s rumunskými
Č
echy v Banátu, kam Jech podnikl n kolik výzkumných cest, nebo oddíl ě
Metelkovské korespondence (oddíl cizí korespondence). Tyto sekce jsem využila jen okrajov , p edevším pro ucelený dojem z Jechovy etnografické práce v terénu, z jeho ě
ř
p ístupu k folkloru. ř
P i zpracování diplomové práce o kladských sb rech jsem byla z ejm první, kdo ě
ř
ř
ě
podrobn využil osobní fond Jaromíra Jecha. ě
2
Viz kapitola o J. Š. Kubínovi.
3
SLÁDEK, M.: Jaromír Jech (1918 – 1992). Soupis osobního fondu. Praha: LA PNP, 2002.
4
To samé platí také o fondu Josef Štefan Kubín. 10
Historický p ehled o celém kladském území mi umožnili p edevším Kladské ř
ř
sborníky. První sborník tohoto zam ení vydal Václav erný v roce 1946.5 O tuto edici lánk Č
ě
ů
č
ř
a studií v novaných Kladsku, jeho sounáležitosti geografické, jazykové, náboženské aj. ě
s eskou zemí se postaral Václav č
Č
erný (jeho matka pocházela z Velké
Č
ermné). Je to
jeden z mála skute n výrazných povále ných pokus zejména o politickou osv tu ve v ci ě
č
ů
č
ě
ě
Kladsko. Na mnoha místech se tu zd raz uje nepostradatelnost p ipojení Kladska ze ň
ů
ř
strategických d vod „[…] z Kladska je nutno u initi hrani ní hradbu na ochranu vlastního ů
ů
č
č
území […].“6 Nalezneme tu p ísp vky ke kladskému ná e í (B. Havránek), k um leckému ě
ř
ř
ě
č
místopisu, barokní krajin , náboženskému životu (pout do Wambe ic); najdeme tu ovšem ě
Č
i vzpomínku kladské
ě
ř
ešky Sidy Volfové, která se sama pokoušela o etnografický
výzkum. Kapitolou nazvanou pateticky Zápas o Kladsko7 Václav
Č
erný sborník uzavírá.
Sborník však vyšel pozd , t ebaže se v samém záv ru sborníku do teme slov, vyjad ujících ě
ě
ř
č
ř
8
p ece jen jistou nad ji. ě
ř
Kladský sborník, soubor studií kolektivu autor ů
a zárove
stoupenc
ň
p ipojení
ů
ř
Č
Kladska k eskoslovensku, ke kterému se v povále né dob upínaly nové nad je, kon í ě
č
ě
posmutn lým tónem: „Ve chvíli, kdy toto píši, v ervenci 1946, ě
Č
č
č
č
ekají tedy kladští
echové v dohled svých domov a doufají s námi ve spravedlnost, jejíž platný výrok ů
ů
vynese mírová konference Spojených národ .“9 Sborník nabízí celkový p ehled o historii, ů
ř
duchovní kultu e, o kladském ná e í, kladské literatu e atd. ř
č
ř
ř
Kladský sborník z roku 1946 reaguje na všechny snahy o p ipojení Kladska, tedy i na ř
ty po první sv tové válce. Osm kladských studií p esahuje dosavadní politicky zúžený ě
ř
pohled na tuto problematiku a nabízí pr hledy literární, jazykové, um lecké… ů
ě
Je namíst porovnat tuto publikaci s dalšími Kladskými sborníky. ě
5
Kladský sborník. (ed. Václav erný) Praha: Družstevní práce, 1946. Č
6
Kladský sborník 1946, s. 122.
7 Č
ERNÝ, Václav. Zápas o Kladsko. In Kladský sborník. Praha: Družstevní práce, 1946, s. 145 –
156. 8
O událostech v roce 1945 viz také kapitola Poválečné naděje a zklamání 1918 - 1947.
9
Kladský sborník 1946, s. 154. 11
O padesát let pozd ji vyšel nový Kladský sborník I. Sborník má p isp t k projasn ní ě
komplikovaných
č
ř
esko-polských vztah
ě
ě
po druhé sv tové válce. Obsahuje historické
ů
ě
studie o prom nách kladských hranic od dob panování Slavníkovc až po dvacáté století. ě
ů
V tomto prvním novodobém Kladském sborníku je na rtnuta nejprve jakási osnova celého č
projektu, která bude dále rozvíjena z obou stran, z eské i polské univerzity a regionálních č
odborných pracoviš . ť
Odkazuji p edevším na lánek Zde ka Jiráska K otázce n kterých eských aktivit pro ň
č
ř
ě
č
10
získání Kladska po roce 1945 , na lánek Lydie Baštecké N kolik poznámek k tzv. ě
č
Kladské kronice11 nebo na Zprávu o innosti esko-polské Kladské komise od Jaroslava č
Č
č
ápa.12
V roce 1998 vyšel Kladský sborník II. (I. díl v roce 1996 V Kruhu) na PedF VŠP v Hradci Králové, pod vedením A. Václavíkové. Obsahuje 20 studií a statí, jmenovit nap . ě
Č
O. Felcmana, L. Hladkého, J. T my, P. Sedlá ka, J. ů
č
ř
ápa, Z. Filipa, E. Koudelkové a
jiných. „Jedná se znovu o soubor v deckých prací, které svým pojetím odpovídají koncepci ě
grantových projekt
Kladsko. Územní, státoprávní, politický, správní a spole ensko-
ů
č
kulturní vývoj regionu na eskomoravském pomezí“.13 č
Tématu této práce se nejvíce blížila krátká studie Evy Koudelkové Lidoví vyprav i ě
č
14
Č
z kladského „ eského koutku“ v zápisech Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Tento drobný p ísp vek je blízký také mému tématu, jak už vysvítá z jeho názvu. Rozsah ty ě
ř
č
stránek a z ejm ř
ř
ani zám r studie neumož uje žádný hlubší vhled do lidového
ě
ň
ě
vyprav ství – pouze rekapituluje poznatky obou folklorist , tak jak jsou sneseny ě
ů
č
v úvodních i záv re ných pasážích obou folklorních sbírek. č
10
ě
č
JIRÁSEK, Zden k. K otázce n kterých eských aktivit pro získání Kladska po roce 1945. In ě
ě
č
Kladský sborník I. HK: PedF, 1996, s. 120 – 136. 11
BAŠTECKÁ, Lydie. N kolik poznámek k takzvané Kladské kronice. In Kladský sborník I. HK: ě
PedF, 1996, s. 157 – 160. 12 Č
ÁP, Jaroslav. Zpráva o innosti esko-polské Kladské komise. In Kladský sborník I. HK: PedF, č
č
1996, s. 179 – 181. 13
Kladský sborník II. Hradec Králové: PedF VŠP, 1998, s. 283 - 284.
14
KOUDELKOVÁ, Eva. Lidoví vyprav i z kladského „ eského koutku“ v zápisech J. Š. Kubína a ě
Č
č
J. Jecha. In Kladský sborník II, Hradec Králové: PedF, 1998, s. 257 – 260. 12
Kladský sborník III. z roku 1999 se z v tší ásti zam uje na situaci po obou ě
ě
č
ř
sv tových válkách. Ji í Šouša a Jaroslav Š la se podrobn zabývají vznikem Spole nosti ě
ů
ř
ě
č
(posléze Svazu-) p átel Kladska a jeho osv tovou inností, a to až do konce padesátých let. ě
ř
č
V lánku nenajdeme p ekvapiv informaci o Jaromíru Jechovi, který se pochopiteln o č
ě
ř
ě
kladskou otázku zajímal. Jan Klíma upozor uje na velice významné období tzv. Výmarské republiky15 (1919 – ň
1933) po zhroucení N mecké íše v listopadu 1918, kdy se Kladsko ocitlo ve velmi ě
ř
zvláštní mezinárodní situaci. Hlavní problém byl p esto spat ován ve Slezsku16, kterému se ř
ř
také dostalo historiografické „pé e“, zatímco o Kladsku eští ani polští historici tém č
nepsali. Klíma p ekvapiv
uvádí, že „ eská historiografie nem la mnoho d vod
ě
ř
ě
č
ě
č
ů
mezivále ným vývojem Kladsku zabývat a polská historiografie pe liv č
p íchod polského etnika, tedy d jiny po roce 1945.“
se
zachytila až
ě
č
ů
ř
17
ě
ř
Rekapituluje problémy v N mecku (epidemie ch ipky, celkový chaos a rozklad ě
ř
spole nosti), postupné zmír ování eských požadavk na území Kladska (dv varianty ň
č
ů
č
ě
p ipojení), proti eskou propagandu ve dvacátých letech („Rok Kladska“, 1933), atd. č
ř
Absurditu toho, jak se kladská otázka nakonec vyvinula, dokládá na p íkladu Vitorazska, ř
jehož oprávn nost na p ipojení byla nesrovnateln nižší a podobnými argumenty vlastn ě
ě
ř
ě
ani nepodložitelná. Shrnuje, co všechno vedlo
č
i mohlo vést ke kone nému verdiktu postupimské č
konference.
15
Výmarská republika (v ele s prezidentem Hindeburkem) byla pokusem o ryze demokratický – č
v d jinách N mecka první pokus svého druhu – stát. Její existenci ukon ila hospodá ská krize ve t icátých ě
ě
č
ř
ř
letech a nástup Hitlera k moci v roce 1933. 16
VOCHALA, Joža. Pro nové české Slezsko. Moravská Ostrava, 1945. V této brožu e jsou obsaženy ř
plány na p ipojení celého Dolního Slezska tak, aby byla vypln na široká spára sahající na západ až k Lužici. ě
ř
ě
Ve sv tle srovnání s tímto sm lým plánem se jeví kladská propaganda zcela nevinn . ě
ě
17
ě
KLÍMA, J. Kladsko po první sv tové válce a v období Výmarské republiky (1918 – 1933). In ě
Kladský sborník III. HK: VŠP, 1999, s. 115. 13
V Suplementu Kladského sborníku III. snesla R žena Hluši ková významné ů
č
dokumenty ke kladské otázce po druhé sv tové válce a doprovodila je vlastními studiemi, ě
nap . Kladsko a
Č
ř
eskoslovensko v letech 1945 – 1947.18 Je to další pokus informovat
ve ejnost o dosud nep ehledné situaci kolem plánovaného p ipojení Kladska po obou ř
ř
ř
sv tových válkách. ě
Kladský sborník IV. (2001) dopl uje dosavadní p ísp vky ke st edov kým d jinám ň
ě
ř
ě
ř
ě
Kladska (nap . Martin Šandera, Generální sn m zemí Koruny eské v Kladsku roku 1512 ě
ř
č
nebo Jaroslav Š la, Boj kladských m st s místní šlechtou o právo va ení piva v XVI. ů
ě
ř
století), Lucie Jarkovská znovu rekapituluje plány na p ipojení Kladska v prost edí ř
ř
domácího odboje, povále ný vývoj událostí tentokrát studují polští badatelé (nap . č
ř
Krzysztof Ko bial Niemcy, Czesi, Polacy na Zemi Kłodzkiej w XX wieku nebo Piotr ź
Pałys W sprawie sytuacji militarnej w Kotlince Kłodzkiej w maju i czerwcu 1945 r.)
Zatím poslední vydání Kladského sborníku, v po adí páté (2003), v prvé ad p ináší ř
ř
ě
ř
p ehled eské historické produkce o Kladsku od konce druhé sv tové války až do p elomu ě
č
ř
ř
tisíciletí. Další studie jsou v novány hospodá ství, šlecht , heraldice, lokálním hrani ním ě
ě
ř
č
spor m, sklá ství, turistice po roce 1945; polské p ísp vky zkoumají odraz kladské otázky ů
ř
ě
ř
v dobovém eském tisku mezi roky 1945 – 1947, hodnotí existenci eské školy v Chudob . č
ě
č
V rubrice Materiály najdeme nap . edici Popisu Kladského hrabství Bohuslava Balbína od ř
Kate iny Pasty íkové19 – tento text Balbín už nesta il p ed smrtí vydat. ř
č
ř
ř
Kladským sborník m v nuji tolik pozornosti hlavn ů
ě
ě
proto, že je to jediné
periodikum (mezinárodní), které se i dnes zabývá kladskou problematikou na v decké ě
úrovni a které tak p ispívá k fungování nov vzniklého Euroregionu Glacensis, který ě
ř
vznikl podepsáním smlouvy v Hradci Králové v roce 1996.
18
HLUŠI KOVÁ, R žena. Kladsko a Č
ů
Č
eskoslovensko v letech 1945 – 1947. In Kladský sborník
III., Suplementum. HK – Wrocław, 1999, s. 5 – 48. 19
PASTY ÍKOVÁ, Kate ina. Popis Kladského hrabství Bohuslava Balbína (edice). In Kladský Ř
ř
sborník V. HK: ÚVH, 2003, s. 259 – 280. 14
V decké zam ení odlišuje novodobé královéhradecké kladské sborníky od prací s ě
ě
ř
kladským zam ením z dvacátých a posléze ty icátých let. Výjimku tvo í snad práv jen ě
č
ř
ř
ě
ř
Kladský sborník z roku 1946, který je také zam en p evážn v decky a nacionáln lad né ě
ř
ě
ř
ě
ě
ě
texty jsou v n m v minimální mí e. ě
ř
Zarážející je, jak málo odborné pozornosti je ve dvacátém století v nováno práv ě
ě
Kladsku. A to i v obou povále ných obdobích, kdy se uvažovalo o p ipojení Kladska č
ř
Č
k echám. Literaturu, kterou v této práci uvádím, téma p ipojování Kladska pochopiteln ě
ř
nevy erpávám, i tak není k dispozici zásadn více titul . Teprve až královéhradecké ě
č
ů
sborníky a nejnov jší historické studie20 se vypo ádávají s tímto nedostatkem. ě
ř
Informace o historickém vývoji Kladska, o znovunastolení otázky po možnostech zm ny hranic ve prosp ch eského státu po obou sv tových válkách, které pokaždé vzaly ě
ě
ě
č
za své, jsem erpala z dobových materiál i z nejnov jších studií zabývajících se kladskou ů
č
ě
problematikou. Krom výše uvedených Kladských sborník , které velice podrobn zpracovávají ě
ů
ě
d jiny Kladska od devátého století až do dnešní doby, a ě
Náchodska
21
č
asopisu Stopami d jin ě
22
nebo vlastiv dného periodika Od kladského pomezí , jsem vycházela nap . ě
ř
z Václava Davídka, Smutek i nad je eské zem ě
23
ě
č
(vydala spole nost p átel Kladska v roce č
ř
1945). Akcent je tu položen op t na zem pisnou polohu („horopisn jeví se Kladsko jako ě
ě
ě
zmenšenina eské zem , […].“24) a na osídlení. Č
ě
20
Nap . KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004, ISBN 80ř
246-0655-0. 21
Stopami dějin Náchodska, Sborník Státního okresního archivu Náchod. Ro . 1. Náchod, 1995. č
22
Od kladského pomezí. Vlastiv dný ě
č
asopis pro politický okres broumovský, náchodský,
novom stský nad Metují a trutnovský, ro . 13, . 3 - 4. Náchod, 1935 - 1936. ě
č
23
č
DAVÍDEK, Václav. Smutek i naděje České země. Společnost přátel Kladska v Praze. Praha:
Svoboda, 1945. 24
DAVÍDEK, Václav. Kladsko! Smutek i naděje České země. Praha: Svoboda, 1945, s. 8. 15
V roce 1946 vydal F. Kulhánek „studijní práci“ Boj o Kladsko.25 Obsahuje kapitoly jako Náš boj o Kladsko; Náchod a kladští Čechové. Český koutek; Význam pohraničního Náchoda. Zemská stezka; Všeobecné dějiny Kladska aj. P ipomíná aktivity „Kladské ř
Č
komise“ , p edevším memorandum z roku 1919, které kladští eši ze strachu nepodepsali; ř
rekapituluje nad jné o ekávání p ipojení Kladska až do roku 1921. Jako i n které další ě
č
ě
ř
informa ní brožury vznikající po druhé sv tové válce, má i tato adu nedostatk : ě
č
ů
ř
tezovitost, zd razn ní jen n kolika historických událostí bez ohledu na širší souvislosti atd. ů
ě
ě
Dokresluje však naléhavost všech povále ných aktivit sm ujících k p ipojení Kladska. ě
č
ř
ř
Najdeme tu ovšem i kapitolku týkající se kladských písemných památek, ke kterým pat í ř
jednak tzv. Kladská kronika26 a Selský ot enáš – oba texty sebral a pozd ji ve svých ě
č
etnografických studiích uve ejnil J. Š. Kubín, jehož význam ve v ci Kladsko hodnotí ě
ř
Kulhánek velmi vysoce. Historický sborní ek Kladsko v historii eského státu od autor Tichý – Vojtíšek – č
ů
č
27
Nohejlová-Prátová z roku 1947 , vydaný Kladským kulturním ústavem (z ízen Svazem ř
p átel Kladska) op t p ipomíná a apeluje na historickou a kulturní kontinuitu Kladska ě
ř
ř
s celým eským národem. Op t zd raz uje strategický a vojenský význam tohoto regionu ě
č
ň
ů
pro eský stát. Také tato publikace vyzdvihuje dílo J. Š. Kubína, který m l „vzk ísit“ eský ě
č
č
ř
zájem o Kladsko ješt p ed první sv tovou válkou. ě
ě
ř
Ke správnému kritickému nadhledu na tyto povále né práce mi pomohly jednak č
Č
královéhradecké Kladské sborníky (viz níže), jednak nap . práce e ka M. Kadlece Hry o ň
ř
hranice (2001), nebo také v tomto roce vydaná obsáhlá kniha Karla Kaplana Č
eskoslovensko v povále né Evrop (2004). ě
č
Obsáhlá studie Hry o hranice28 se zam uje na problematické zvraty v d jinách ě
ě
ř
Kladska, zvlášt pak po první sv tové válce. Kniha obsahuje na stran 243 d ležitý ě
ě
ě
srovnávací terminologický aparát kladských toponym, konkrétn ě
č
ů
ást Místopisného ná rtu č
25
KULHÁNEK, František. Boj o Kladsko. Praha: Práce, 1946.
26
KUBÍN, Josef, Štefan. Lidová kronika kladská. Mladá Boleslav: Vyšší reálka c. k., Šestá výro ní č
zpráva, 1910, s. 3 – 25. 27
VINOHRADSKÝ, L. – TICHÝ, J. – VOJTÍŠEK, V. – NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E.: Kladsko
v historii českého státu. Praha: Universum, 1947. 28
KADLEC, en k M. Hry o hranice. Praha: Fortuna, 2001. Č
ě
16
Horního Ponisí – Kladska (1:75 000), jehož autorem je J. Mašek (1944). Navazuje tak na starší práce Kubínovy (p edevším na eské Kladsko)29 a na Kladský sborník (1946). Tato Č
ř
pasáž mj. dokládá proces vznikání n kterých eských novotvar . ě
ů
č
Kadlec hodnotí negativní úlohu Francie, a to od dob pruského záboru prakticky až po dvacátá léta 20. století. Francie garantovala Prusku držbu jak Dolního Slezska, tak celého Kladska „na v né asy“ a p i rozhodujících versailleských jednání, tedy po sto šedesáti ě
č
č
ř
letech podle Kadlece znovu odmítla m nit historické pruské hranice. ě
P ínosné jsou kapitoly Projekt povále ných korekcí hranic po mírové konferenci, č
ř
celonárodní ú ast na p íprav korekcí hranic, nebo Povále ná obnova hranic (Perspektivy č
ě
ř
č
obnovy hranic s Polskem), kde zmi uje p edevším polský teror v i eskému obyvatelstvu ň
ů
ř
č
č
v Kladsku, o kterém psal i dobový zahrani ní tisk, p esto, uzavírá, „od konce druhé č
ř
sv tové války mírové uspo ádání dosud postrádáme.“30 ě
ř
Č
Zcela nová monografie
eskoslovensko v povále né Evrop ě
č
od Karla Kaplana
(2004)31 adí „kladský problém“ do širokých souvislostí s eským (ovšem i polským) č
ř
nacionalismem po druhé sv tové válce. Shrnuje i vývoj nárok ě
na Kladsko, od t ch
ů
ě
naprosto maximálních (vzešlých kupodivu nejprve od komunist ), p es postupné ubírání až ů
ř
po návrhy odstupu n kterých území. Velice plasticky vysv tluje nelehkou úlohu ě
č
ě
eskoslovenské vlády v ele s prezidentem E. Benešem a také krátkozraké spoléhání se na č
podporu SSSR. Využila jsem i kapitoly v nované p ístupu evropských vlád ě
ř
k eskoslovenským snahám o p ipojení Kladska. č
ř
Z regionálních periodik jmenujme alespo ň
Náchod Stopami d jin Náchodska. ě
32
sborníky Státního okresního archivu
Ty se kladské problematice sice také v nují, ovšem ě
jak už ostatn z názvu periodika vyplývá, zam ují se na Kladsko jen okrajov . ě
ě
ě
ř
29
KUBÍN, Josef Štefan. České Kladsko. Praha, 1926.
30
KADLEC 2001, s. 167.
31
Nap . KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004, ISBN 80ř
246-0655-0. 32
Srov. Pozn. 20. 17
Č
Zmi me alespo studie Jaroslava ápa Vále né události na esko-kladském pomezí ň
ň
č
č
(1740–1742) nebo Zde ka Bíla Kladský komitét p i ONV v Náchod v prvním ísle tohoto ň
ě
ř
č
periodika, které vychází od roku 1995. Dále jsme vzcházeli z t etího a osmého ísla. č
ř
Na internetu je zp ístupn n další regionální vlastiv dný asopis, vycházející jinak ě
ř
ě
č
op t v Náchod , Rodným krajem (od roku 1990). I tady ob as najdeme zmínku, n kdy ě
ě
ě
č
Č
p ímo studii o „ eském koutku“ v Kladsku, p ípadn o fungování n kterého d ív jšího i ř
ě
ř
ě
ě
ř
č
dnešního kladského spolku, a už to byl Kladský komitét nebo Kladská komise, která byla ť
znovu obnovena v roce 1993 jako esko-polská Kladská komise historik . ů
č
Z bohaté produkce historicko-kartografických publikací Evy Semotanové jsem ech, Moravy a Slezska33 v zrcadle staletí a Atlas zemí Koruny
Č
použila zejména Mapy
eské34. Zajímavý je vývoj kartografického zpracování Kladska po roce 1742, které
č
Č
k eskému království už sice nepat ilo, p esto bylo ješt ř
ě
ř
ř
adu desetiletí do spole né mapy č
zanášeno. Autorka zd vod uje tento fakt nákladností dostupných technických prost edk . ň
ů
ů
ř
V rámci samotného pohádkoslovného studia jsem vycházela p edn z etnografické i ř
ě
autorské tvorby Josefa Štefana Kubína, z publikací Jaromíra Jecha, z jeho otišt ných v padesátých a šedesátých letech v asopise ě
č
Č
č
lánk ů
eský lid. Na stránkách našeho
nejprestižn jšího etnografického periodika otiskovali své studie na obdobná témata další ě
p ední etnografové (p edevším O. Sirovátka), z kterých vycházím v kapitole v nované J. ř
ě
ř
Jechovi. I v obnoveném asopise
Č
eský lid (po roce 1989) najdeme lánky v nované
č
Kladsku,
č
ě
č
i p ímo kladským sb r m Kubínovým (O. Brandtová, která mj. v novala ě
ř
ů
ě
Kubínov prozaické tvorb svou diplomovou práci: Vyprav ě
ě
ě
č
Josef Štefan Kubín ve
smíchové tradici35).
33
SEMOTANOVÁ, Eva. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha: Libri, 2001.
34
SEMOTANOVÁ, Eva. Atlas zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Sk ivan ml., 2002. ř
35
BRANDTOVÁ, O.: Vypravěč Josef Štefan Kubín ve smíchové tradici. Praha: Univerzita Karlova.
Filosofická fakulta. Katedra eské literatury, 1994, 94 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Helena Šmahelová, č
CSc. 18
K získání základní orientace v problematice folkloru mi posloužila Proppova Morfologie pohádky36, Folklór a folkloristika Leš áka a Sirovátky, Lidová tradice (usp. J. č
Č
Jech a O. Skalníková), p íloha eského lidu Jazyk, kultura a spole nost i Marsyas Karla č
ř
Č
č
apka. Proppova monografie Morfologie pohádky mi byla základním pr vodcem v otázkách ů
typologie pohádek a v možnostech jejich porovnávání založeném na strukturních analýzách každé látky. P edbíhá o p l století strukturní zam ení badatel šedesátých let. ů
ř
ě
ů
ř
Morfologie pohádky je p elomová folkloristická studie dvacátých let. V. J. Propp ř
(1895 – 1970), ruský germanista a folklorista a p edch dce strukturalismu,37 vydal tuto ů
ř
studii už v roce 1928. Ve sv t byla objevena až v šedesátých letech, do eštiny byla ě
ě
č
p eložena v roce 1999 (z tohoto vydání vycházíme i my). Propp v p ístup k pohádce ů
ř
ř
(konkrétn ke „kouzelné pohádce“, kterou považuje za nejstarší pohádkový útvar, jenž je ě
p ímo odvozen z rituálu prvobytných spole ností) je novátorský svou propracovaností č
ř
metodologického p ístupu k jinak základním otázkám typu „co je to pohádka?“, „odkud se ř
pohádka bere?“ atd. Podstatná je znalost poetiky neboli struktury (morfologie) lidového podání. K tomu je pot eba práv ě
ř
morfologické analýzy, která je pouze prvním, ale
nezbytným krokem k následnému genetickému zkoumání žánru pohádky. Zajímavou pasáž p edstavuje Proppovo pojetí folkloru jako mezinárodního jevu. Na rozdíl od tehdejšího ř
pozitivistického programu shromáždit co nejv tší množství materiálu, p ichází Propp ě
ř
s požadavkem zredukovat toto množství syžet ů
a soust edit se na jejich strukturu. ř
N kolikrát v tomto ohledu odkazuje na Ji ího Polívku, „jehož komparativních studií si ě
ř
jinak velice cenil a p ikládal jim fundamentální význam pro n které své (pozd jší) ě
ř
ě
výzkumy.“38 Tvrdí ale, že Polívk v rozsáhlý soupis všech dostupných variant je ve své ší i ů
ř
stejn nezkoumatelný a na základní otázky nem že odpov d t. ě
ů
ě
ě
V kapitole Transformace kouzelné pohádky uvádí všechny možné prom ny ě
pohádkových motiv , a už v závislosti na individualit vyprav e i na vlivu literatury ť
ů
ě
ě
č
č
Propp tvrdí, že vliv literatury psané na pohádku je zanedbatelný (srovnej s kapitolou Polemika J. Š. Kubína s V. Tillem): „Pohádka má takovou schopnost odporu, že se o ni 36
PROPP, Vladimir Jakovlevi . Morfologie pohádky. Praha: H & H, 1999. č
37
O Proppov „pionýrství“ v této oblasti se s uznáním vyjad uje i R. Jakobson In JAKOBSON, ě
ř
Roman. Poetická funkce. Praha: H & H, 1995, s. 100. 38
PROPP 1999, s. 343. 19
jiné formy rozbíjejí a nejsou s to s pohádkou splynout. Dojde-li p ece jen k setkání, ř
pohádka vít zí. Z ostatních literárních žánr do sebe pohádka v le uje nej ast ji bylinu a ě
ů
ň
č
ě
č
legendu. Podstatn vzácn jší jsou substituce materiálem z oblasti románu. Ur itou roli tu ě
ě
č
hraje je román rytí ský. Ten však je asto sám odvozen z pohádky.“39 č
ř
Do polemiky s J. Polívkou se znovu dostává v kapitole Historické kořeny kouzelné pohádky. Op t zd raz uje pot ebu studovat lidové podání komplexn , to znamená ě
ň
ů
ě
ř
s ohledem na „historickou skute nost“ – na archaické myšlení prvotních spole ností, č
č
p edevším na jejich rituály. ř
Bez zajímavosti s ohledem na moje téma není ani Proppovo pojetí smíchu (kap. Rituální smích ve folkloru). Zánik narativních žánr nakonec Propp vysv tluje zánikem ů
ě
spole enství v d sledku s vývojem nových forem myšlení a zm n né reality každodenního ů
č
ě
ě
života. Zjednodušíme-li maximáln tuto tezi, m žeme na jejím základ pochopit situaci v ě
ů
ě
Č
„ eském koutku“ v druhé polovin 20. století. ě
Pro pot eby vlastních terénních výzkum jsem využila nap . Turistického pr vodce ů
ř
Č
ů
ř
SSR-Jirásk v kraj a Kladsko40. Jedná se klasický turistický pr vodce, který je však ů
ů
dopln n zajímavými vzpomínkovými pasážemi A. Jiráska a Z. Nejedlého.41 ě
Polský Słownik geografii turystycznej Sudetów - Góry Stołowe42 je v podstat jediný ě
Č
a skute n kvalitní pr vodce mj. i po „ eském koutku“, dopln ný množstvím informací o ě
č
ů
ě
historických prom nách, postupných zm nách názv ě
ě
ů
vesnic po jednotlivých záborech
(nap . 1470 Pstruzny, 1574 Strausseney, 1765 Strausseney, 1922 Staussdörfel, 1945 ř
Stru yny, Pstr na), s uvedením po tu stavení a s porovnáním po tu obyvatelstva po Ŝ
ą
Ŝ
č
č
každém s ítání.43 K dokonalé orientaci pak slouží navíc množství ilustrativních fotografií. č
39
IBIDEM, s. 143.
40
Turistický průvodce ČSSR. Praha, 1965.
41
IBIDEM, s. 177: „Proto také ten, kdo chce postihnout význam Náchodska pro Jiráskovo dílo po
stránce národopisné a národnostní, nem l by opomenout jít sem, do t chto kladských vesnic, nejlépe do ě
ě
Stroužného. Stane-li tu u starého bratrského h bit vku a zahledí-li se dol ř
ů
ů
na eskou stranu, nem že č
ů
neprocítit a nepochopit to zvláštní pouto, jež váže tyto kraje a jejich lidi i p es státní hranice […].“ ř
42
Słownik geografii turystycznej Tom 13 – Góry Stołowe. (red. Marek Staffa) Warszawa: PTTK
„Kraj“, 2. vydání, dopln né, 1996, s. 194. ě
43
Z tohoto slovníku vyšli i auto i studie ř
Č
eské názvy hrani ních vrch , sídel a vodních tok č
ů
v Kladsku, Marek ŠEBELA a Ji í FIŠER In Kladský sborník V. HK: ÚHV PedF, 2003, s. 355 – 408. ř
20
ů
Z monografií o Josefu Štefanu Kubínovi jsem použila p edevším publikace O. ř
Chaloupky, Vyprav ě
Josef Štefan Kubín44 a Josef Štefan Kubín od Františka Všeti ky.45
č
č
Tyto monografie jsou spíše útlými brožurkami o Kubínov prozaické innosti, jen zlehka ě
č
se dotýkají také jeho etnografické vášn . Použila jsem je proto jen velice z ídka a ě
ř
v kapitole o Kubínov životopisu jsem zd raznila práv onu druhou stránku Kubínových ě
ů
ě
v deckých zájm . ě
ů
Byly to p edevším první t i vydání Kubínových Kladských povídek, opat ených ř
ř
ř
doslovy a poznámkovými aparáty autora, J. Polívky a J. Jecha, ze kterých jsem erpala. č
Orientaci v jejich motivické ší i, historicko-spole enských souvislostech, jako i genezi č
ř
jejich kone né podoby, mi umožnil Kubín v zevrubný spis, zpracovaný už po átkem ů
č
č
dvacátého století a nazvaný eské Kladsko.46 Poprvé vyšlo eské Kladsko roku 1919 jako Č
brožura zásluhou
Č
Č
eskoslovenského cizineckého ú adu v Praze, podruhé v roce 1926 ř
nákladem Národopisné spole nosti eskoslovenské, již jako obsáhlé dílo.47 č
Podobné rysy má i studie
č
Č
eské emigrantské osady v pruském Slezsku.48 Chápala
jsem je jen jako další ukázku Kubínových sb ratelských metod, jinak jsem z tohoto ě
lidopisu vycházet nemohla, protože „štrálská“ problematika je pochopitelná z odlišného úhlu pohledu. Štrálští
Č
echové se rozhodli emigrovat na základ vlastního náboženského ě
(evangelického) p esv d ení. ě
ř
Lidomluva
Č
č
ech ů
kladských49 (1913) je významná už tím, jak podrobn ě
zpracovávala kladský dialekt. Takováto studie byla v bec první svého druhu na našem ů
území. Obsahuje navíc slovník kladského ná e í, který v té dob znamenal vedle Bartošova ř
ě
č
44
CHALOUPKA, O. Vypravěč Josef Štefan Kubín. Hradec Králové, 1966.
45
VŠETI KA, František. Josef Štefan Kubín. Praha 1986. Č
46
Viz pozn. 27.
47
Viz kapitola J. Š. K. – Životopis.
48
Č
KUBÍN, Josef Štefan. České emigrantské osady v pruském Slezsku. Čechové štrálští. Praha:
eskoslovenský ústav zahrani ní, 1931. č
49
KUBÍN, Josef Štefan. Lidomluva Čechů kladských. (Příspěvek k české dialektologii.) Praha, 1913.
(Rozpravy SAV, t . III., .37). Č
ř
č
21
a Hruškova slovníku50 nejvydatn jší dialektologický lexikon v bec. Byl to Kubín v první ě
ů
ů
lidopis.
Jechova Lidová vypráv ní z Kladska51 jsou v nována „zasloužilému um lci Josefu ě
ě
ě
Štefanu Kubínovi“. V úvodu Jech lí í zm ny v ší ení a tradování folkloru b hem ě
č
ě
ř
posledních století, p edevším pak za posledních padesát let od sb r Kubínových; dále se ě
ř
ů
rozepisuje o práci „sou asných“ folklorist a o „zániku klasické lidové prózy“ v bec. ů
č
ů
Ve zvukové p íloze na CD vybíráme ukázky ze zajímavého zvukového nosi e Jak se č
ř
mluvilo v eských vesnicích v cizin
52
ě
č
(Autentické zvukové ukázky z eských ná e í), č
č
ř
vydaného ze zvukových soubor dialektologického odd lení Ústavu pro jazyk eský AV ů
Č
ě
č
Č
R, které byly získány b hem p íprav na vydání eského jazykového atlasu v roce 1969. ě
ř
Č
Toto CD navazuje na první díl, který se jmenoval Jak se mluví v echách a mapuje eská č
ná e í, které se sice vztahují k území č
ř
Č
ech, ale jejich mluv í žijí na tzv. č
č
eských
jazykových ostrovech v zahrani í. Vedle ukázek z St elínska, Žitomirska, Daruvarska a č
ř
rumunského Banátu jsou na kompaktní disk za azeny i autentické zvukové nahrávky ř
Č
Jechových vyprav ě
č
ů
z „ eského koutku“ v Kladsku. Všechny tyto komunity si po
dlouhou dobu udržely mnoho eských specifik, p edevším svou rodnou e . č
50
ř
Na Hrušk v slovník Kubín navázal zcela transparentn , p esto si v dopise zaslanému Polívkou ů
p e te výtky a zárove ř
č
ř
č
ě
ň
ř
vysv tlení, pro nem že Akademie vydat jím p ipravovanou Lidomluvu ě
č
ů
ř
Č
ech
ů
kladských. Kubín si pod text dopisu poznamenal: „[...] Moje Lidomluva Kladská, byla p vodn zpracována ů
na zp sob Hruškova Slovníku chodského, který vydala ů
Č
ě
es. Akademie, a také se tak choval.“ [LA PNP,
osobní fond Josefa Štefana Kubína, kp. Dopis Ji ího Polívky z 11. 11. 1910] Viz P íloha. ř
ř
51
JECH, Jaromír. Lidová vyprávění z Kladska. Praha: SNKLHU, 1959.
52
Jak se mluvilo v Českých vesnicích v cizině. (Autentické zvukové eských ná e í) Praha: Academia, č
2002.
22
ř
č
2.
Kladští Češi
„Naproti tomu všechna snaha správní, vojačina, vliv cizí školy i kazatelny […] po věk údolně působící, dokonaly dílo poroby jinde: Kladští, podle jazyka sice Češi, ztratili již nadobro české vědomí a cítění. Dlouhá doba cizího a cílevědomého panství uhnětla jejich duši i hlavu po prusku.“53 Nejprve se budu alespo ve stru nosti zabývat výjime nou geografií Kladska, která ň
č
č
se stala jedním z hlavních argument snesených v memorandech po první i druhé sv tové ů
ě
válce. Potom p ipomenu hlavní etapy historického vývoje a osídlení Kladska a velmi ř
Č
stru n zmíním p edevším povále né snahy o p ipojení Kladska k eskoslovensku. č
ě
č
ř
ř
V kapitole se budu dále v novat specifickým znak m eské menšiny v Kladsku, ě
ů
č
p edevším v „ eském koutku“.54 V souvislosti s tím se zamýšlím nad fenoménem Č
ř
kladského vyprav e. ě
č
Všechny tyto faktory se výrazným zp sobem spolupodílely na dnešním stavu ů
Č
p vodn ryze eského etnika v „ eském koutku“ v Kladsku. Proto je tu také zmi uji, ů
ě
ň
č
t ebaže jen na malé ploše. ř
2.1. Kladsko – historicko-geografický exkurz
„Některé územní požadavky se československé delegaci na mírových jednáních v roce 1919 prosadit nepodařilo, především vrácení Kladska a Lužice a vytvoření spojovacího koridoru. Požadavek připojení Kladska k československému státu se setkal u tehdejší veřejnosti s poměrně značným ohlasem, zejména u české menšiny, dosud žijící na kladském území, ale i mezi vědci, spisovateli a novináři. Znovuzískání Kladska podporoval např. F. X. Šalda nebo A. Jirásek.“55
53
KUBÍN 1926, s. 30.
54
Odkazuji na kapitolu o kladské povídce, která pat í k výrazným rys m kladského folkloru. ř
55
SEMOTANOVÁ 2001. 23
ů
Toponymum Kladsko (a název eky Nisy) je v bec nejstarší eský název v tomto ů
ř
č
Č
regionu, doložený už u Kosmy. Kubín v eském Kladsku (1926) uvádí, že se eský název č
udržel až do 13. století, kdy se za íná užívat i název n mecký, Glatz. ě
č
Oblast Kłodsko56 (Kladsko, Glatzer Land) se nachází v Kladské kotlin , která tvo í ě
výb žek Polské republiky na území
ř
ech. Rozkládá se na ploše 1639,4 km2
Č
ě
57
jižn od ě
dolnoslezského m sta Wrocłav (Vratislav) mezi Broumovským a Javornickým výb žkem. ě
ě
Kladská kotlina je vklín na mezi území
Č
ech, Moravy, Horního Slezska a Dolního
ě
Slezska. Oblast Kladska je ze všech stran obklopena p irozenou hranicí, kterou tvo í poho í ř
Č
ř
ř
Č
eské vyso iny ( eského masívu), konkrétn Krkonošsko-jesenické soustavy (Sudetské ě
č
soustavy), Krkonošské podsoustavy. Z geologického hlediska oblast Kladska skládá z krystalických b idlic (Orlické hory, Králický Sn žník a oblast východn od eky Nysa ě
ř
ě
ř
Kłodzka – Kladská Nisa), prvohorních struktur (severní a áste n i západní hranice č
Kladska), druhohorních (pískovcové oblasti na severozápad ě
č
ě
č
a ve st edu Kladska) a ř
tvrtohorních ( í ní nánosy v centrální ásti Kladské pánve) sediment . Charakteristickými č
ř
ů
č
horninami pro Kladský výb žek jsou ruly (prvohorní a starší oblasti), pískovce (druhohorní ě
celky) a písky ( tvrtohorní naplaveniny). Na území Kladska zasahují následující horopisné č
celky: •
Broumovská vrchovina – severozápadní ást Kladska. Pro tuto oblast jsou typické č
bizardní pískovcové útvary vytvo ené selektivním zv tráváním díky p sobení v tru, ě
ř
ů
ě
mrznoucí vody a zm n teplot. Mezi takové oblasti na polském území pat í Szczeliniec ě
56
ř
Polská toponyma byla v tšinou vytvá ena až po 2. sv tové válce. Pro jejich vytvo ení se v zásad ě
ě
ř
ě
ř
používaly následující postupy: 1. Vymyšlení zcela nového pojmenování, nap . Altheide / Starý Bor – Polanica, Heuscheuer / ř
Hejšovina – Szczeliniec. 2. P eložení starého n meckého ozna ení, nap . Mittelwalde / Mezilesí – Mi dzylesie, Seitenberg – ě
ř
č
ę
ř
Stronie. 3. Úpravou n meckých názv , nap . Landeck – L dek ě
ů
ą
ř
4. Úpravou starých eských názv , nap . Levín – Lewin, Kladsko – Kłodsko. č
57
ů
ř
Kladské hrabství je vklín no mezi echy, Moravu a Slezsko, rozkádá se na rozloze 1636 km2 Č
ě
(srovnej ŠEBELA, M. – FIŠER, J. eské názvy hrani ních vrch , sídel a vodních tok v Kladsku. Č
č
In Kladský sborník V. 2003.) 24
ů
ů
(Hejšovina, Heuscheuer)58, Bor, Bł dne Skały (Bludné skály) nebo Skałne Grzyby ę
(Skalní h iby). Tyto útvary spole n s dalšími tvo í Park Narodowy Gór Stołowych ě
č
ř
ř
(Národní park Stolové hory). Orlické hory – ve dvou rovnob žných h betech, Orlické hory a Byst ické hory, tvo í
•
ě
ř
ř
ř
západní a jihozápadní okraj Kladska. Králický Sn žník – masív na jižním okraji Kladska, na jehož severním okraji pramení
•
ě
Kladská Nisa. Králický Sn žník ležící na rozhraní Moravy a Kladska se svojí výškou ě
1423 m n. m.59 p edstavuje nejvyšší bod kladského území. ř
Rychlebské hory, Bílé hory – leží na východ Kladska a tvo í hranici mezi Kladskem
•
ě
ř
a Horním Slezskem. •
Vartecké hory, Soví hory – na severu
•
Kladská kotlina
Významnými body na map Kladska jsou horské pr smyky, které p edstavují ě
ů
ř
jediné p irozené propojení Kladské pánve s okolním sv tem. Jedním z nejd ležit jších je ě
ř
ů
ě
pr rva Kladské Nisy mezi vrchy Mühlberk a Varta (Vartecká brána) spojující Kladsko se ů
zbytkem Polska, mezi další významné pr smyky pat í Przeł cz Srebrna (Pr smyk ů
ę
ř
ů
Silberberský), Przeł cz Miedzyleska, Przeł cz Polskie Wrota, Przeł cz Kłodzka nebo ę
ę
ę
Przeł cz Gierałtowska (Pr smyk Neudecký). T mito pr smyky prochází také všechny ę
ů
ě
ů
d ležité železni ní i silni ní komunikace – spojnice Kladsko – Náchod, Kladsko – Lichkov ů
č
č
nebo Kladsko – Vratislav. Páte í ní sít stromovitého typu tvo í Kladská Nisa do níž zleva p itéká Bystrzyca ř
ř
ě
č
ř
ř
Ś
(Byst ice), Dusznica (Dušnická Byst ice) a cinawka (St nava) a zprava Biała Kłodzka ř
ě
ř
(B lá). V tšina území Kladska pat í do úmo í Baltského mo e, do n hož jsou vody ě
ě
ř
ř
ě
ř
Č
Kladské Nisy odvád ny ekou Odrou. Pouze nejzápadn jší ást Kladska („ eský koutek“) ě
ě
ř
je odvod ována do Labe. Tuto ást protékají ň
č
Č
č
ermná, Srbský potok, Brlenka, Bystra a
potok Slaný. Všechny tyto vodní toky se na eské stran vlévají do Metuje. Také západní ě
č
svahy Byst ických hor a východní svahy Orlických hor jsou odvod ovány Divokou Orlicí. ň
ř
58
Na Hejšovinu umístil Karel apek d j Doktorské pohádky. Č
59
ě
Starší literatura, nap íklad Kladský sborník, 1946, uvádí nadmo skou výšku 1422 m. ř
ř
25
Mezi nejvýznamn jší sídla kladského regiónu pat í Kłodsko (Kladsko, Glatz), které ě
ř
leží v centrální ásti Kladské pánve na b ezích Kladské Nisy, dále m sta Nowa Ruda č
ě
ř
(Nová Ruda, Neurode), L dek-Zdrój (Landek, Landeck, Bad Landeck)60, Bystrzyca ą
Kłodzka (Bystrzyca, Kladská Byst ice, Habelschwerdt), Polanica-Zdrój (Starý Bor, Bad ř
Altheide), Duszniki-Zdrój (Dušníky, Bad Reinerz), Kudowa-Zdrój (Chudoba, Bad Kudowa) a Radków (Radkov, Radek, Hrádek, Wünschelburg).
zd raznit specifickou geografii „ eského koutku“61. Č
M li bychom ješt ě
ě
ů
Nahlédneme-li do mapy, nalezneme tak ka „zmenšeninu
Č
ech“. Dokonce i povodí Nisy
ř
Č
p ipomíná zrcadlov obrácenou í ní sí Vltavy „ eský koutek“, území t sn p i hranicích ť
ě
ř
ě
č
ř
ě
ř
Č
s R, v sousedství Náchodska, na polské stran pak okolí láze ského m sta Kudowa ň
ě
ě
Zdrój, on ch 11 vesnic s eskou menšinou, „Der böhmische Winkel“, je z eteln odd len ě
č
ě
ř
ě
od zbytku Kladska a po stránce geografické jasn pat í do širšího území eské kotliny. ě
č
ř
„Vstupujeme-li branou náchodskou na p du Kladska, ani nepozorujeme, že jsme p ekro ili ů
ř
č
hranice. Lidé mluví týmž jazykem a máme p ed sebou týž krajinný ráz, ani v nejmenším se ř
nelišící od oblasti, kterou jsme práv opustili.“62 ě
Č
Co se pomístních jmen v Kladsku a speciáln v „ eském koutku“ tý e, je t eba tuto ě
č
ř
problematiku od základu osv tlit. V níže uvedené srovnávací tabulce esko–n mecko– ě
polských názv ů
ě
č
jedenácti kladských vesnic, ve kterých jsme i my provád li výzkum, ě
p edstavuje první kolonka tradi ní n mecké ozna ení (Straußeney), které koexistovalo ě
č
ř
č
v p ípad Koutku s p vodn jším eským toponymem (Stroužné / Pstružné). Jak jsme již ř
ě
ů
ě
č
výše uvedli, polská jména vznikala až po roce 1945 (PstrąŜna). V poznámkách k tabulce uvádíme ješt jinou n meckou variantu, ve v tšin p ípad vzniklou po roce 1937, po ě
ě
ě
ě
ř
ů
nástupu Hitlera k moci, kdy byly vesnice násiln p ejmenovávány, aby z nich zmizela ě
jakákoli slovanská stopa (Straußdırfel). Kladští
60
Landek je považován za nejstarší polské lázn . ě
61
n m. B hmischer Winkel, pol. K tek Czeski ě
62
ı
ą
Kladský sborník 1946, s. 97 – 98. 26
ř
Č
eši dnes toto ozna ení vnímají jako č
velmi expresivní. Zajímavé je, že tyto varianty tradi ních n meckých názv najdeme na ě
č
n meckých mapách ješt ze šedesátých let. ě
ů
63
ě
Rozhodli jsme se nepoužívat dnešní polská ozna ení, protože se ve své práci č
zabýváme eským etnikem. Nadto dnešní kladští
Č
eši používají práv ě
č
eská ozna ení
č
č
svých vesnic.
Kladský kraj pat il už v 10. století eským Slavníkovc m (tuto první zmínku o ů
č
ř
Kladsku najdeme u Kosmy), po roce 995 se vlády nad kmeny Charvát
zmocnili
ů
P emyslovci a tím za ala éra územních spor mezi knížaty eskými a polskými, které ů
č
ř
č
vy ešil až mír v roce 1137, a to ve prosp ch Prahy. ě
ř
Od konce 12. století proudily do oblasti n me tí kolonisti na pozvání Václava I. A ě
č
pozd ji jeho syna P emysla Otakara II. Z jazykového hlediska je zajímavé, že v této dob ě
ě
ř
dostává ada osad a m st jméno po svém zakladateli (Hawelwerde po velmoži krále ě
ř
Václava I., Havlovi z Lemberka; dnešní Kladská Byst ice).64 ř
V roce 1241, za vlády Václava I., se Kladsko ubránilo velkému tatarskému nájezdu a dostalo se pod správu eského velmože Havla z Lemberka. N mecká kolonizace území ě
č
vrcholí za P emysla Otakara II. ř
B hem celé historie bylo Kladsko neustále zastavováno a vzr stal tu tak všeobecn ě
ů
ě
silný pocit odlou enosti, až 20. 11. 1344 si vymohlo privilegium ukon it další vyd lování. č
ě
č
To se poda ilo s nejv tší pravd podobností díky Arnoštu z Pardubic, který krátce p ed tím ě
ř
ě
ř
dosedl na arcibiskupský stolec v Praze. Arnošt z Pardubic znamenal výrazné pojítko mezi Č
Kladskem a
echy – dodnes se tu p ipomíná jeho mariánské zjevení v chrámu ř
Nanebevstoupení Panny Marie a je v kraji uctíván jako sv tec.65 Roku 1454 kupuje ě
Kladsko a Minstrbersko
č
eský zemský správce Ji í z Pod brad od Viléma Krušiny ě
ř
z Lichtenburka a v roce 1462 jej už z pozice eského krále povyšuje na suverénní hrabství č
(ve znaku je korunovaný dvouocasý eský lev). V roce 1569 se zem vrátila p ímo pod ě
č
ř
správu eské koruny a ta na oplátku uznala kladský sn mík. D ležitou skute ností z stává, ě
č
63
ů
č
ů
viz P íloha na CD. ř
64
VINOHRADSKÝ, L. – TICHÝ, J. – VOJTÍŠEK, V. – NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, E.: Kladsko
v historii českého státu. Praha: Universum, 1947, s. 14. 65
30. 6. 1364 byl poh ben v kladském farním chrámu. Událost je p ipomínána adou legend a lidé na ř
ř
ni dodnes vzpomínají. 27
ř
že Ji í z Pod brad vylou il oba své syny z nástupnictví, a to v dobré ví e ve slibné ě
ř
č
ř
spojenectví s Polskem p enechal místo Jind ichovi polskému princi Vladislavu ř
ř
Jagellonskému. Definitivní te kou za všemi dosavadními spory byla pruská anexe z roku 174266, č
eským zemským sn mem z donucení zpe et na dne 16. 7. 1743. Fridrich II. získal Dolní ě
č
ě
č
Slezsko, kladské hrabství a v tšinu hornoslezského území. ě
Tzv. války slezské, do jisté míry sou ást „válek o rakouské d dictví“, za aly ve ě
č
č
ty icátých letech 18. století. Pruský král Fridrich II. vyrazil p ekvapiv
č
ř
ě
ř
do boje za
uchvácení ásti rakouského d dictví velice mladý. Jeho hlavní plány se týkaly od za átku ě
č
č
zabrání Slezska. Jeho armáda byla místními protestanty ve Slezsku p átelsky p ivítána. ř
ř
Tím za aly „slezské války“, které trvaly až do roku 1763. Vále né úsp chy druhé „slezské č
ě
č
války“ byly potvrzeny 25. prosince 1745 tzv. dráž anským mírem. A 18. íjna 1748 byl ď
ř
v Cáchách podepsán mír, kterým bylo definitivn potvrzeno odtržení Slezska a Kladska a ě
z Pruska se tak stala sv tová velmoc. ě
Samotné obsazování Slezska a Kladska m lo n kolik fází, ale o tom se tu zmi ovat ě
ň
ě
nechci. Marie Terezie se s nastalou situací nehodlala smí it. Poda ilo se jí iniciovat v té ř
ř
dob (1. kv tna 1756) naprosto nevídanou evropskou diplomatickou revoluci (s podporou ě
ě
Francie a Ruska). Pruský vpád do Saska v srpnu téhož roku znamenal za átek tzv. č
sedmileté války. V n kolika vále ných st etech v padesátých letech vyšlo jako vít z ě
č
ě
ř
nakonec rakouské vojsko. Obrat nastal po smrti carevny Alžb ty Petrovny, kdy z aliance ě
odešla ruská armáda. Habsburkové z stali op t sami. V následné sedmileté válce dobyl ů
ě
generál Laudon 26. 7. 1760 m sto Kladsko. V ervenci roku 1762 v bitv u Burkersdorfu ě
ě
č
zvít zil ale op t Fridrich II a na saském loveckém záme ku Hubertsburg byla 15. 2. 1763 ě
ě
č
podepsána poslední mírová smlouva, která pruský zábor jenom potvrdila. Hubertsburský mír byl uzav en na základ uznání p edchozího statu quo. Tím za alo století pruskoě
ř
č
ř
rakouského mocenského dualismu ve st ední Evrop . ě
ř
Po následujících 150 let byl eský živel z oblasti zatla ován stále více k jihozápadní č
č
polsko- eské hranici, kde z stalo posléze posledních jedenáct eských vsí67 a osad, z nichž ů
č
č
v tšina se dochovala do naší doby. Germanizace, které tyto p vodn ě
ů
66
ě
č
eské vesnice
Slezsko a Kladsko (a ást severovýchodních ech) bylo v celém rozsahu obsazeno už 10. dubna Č
č
1741, po vít zství pruské armády u Molvice. ě
67
Po et 11 kladských vsí s eským obyvatelstvem literatu e i p ímo v etnografických sb rech č
č
ř
ě
ř
kolísá. Dále se k nim adí ješt Malá ermná , Mok iny, Machov, Machovské kon iny, ížné aj. ř
ě
Č
č
ř
28
Č
podléhaly, m la n kolik fází. Rozhodující je rok 1870, kdy tu bylo zlikvidováno eské ě
ě
č
školství, následovala likvidace esky vedených farností. č
Č
Kubín pod pojmem „ eský koutek“ rozumí tyto vesnice: Slané, B ezová, Žakš, ř
Č
Chudoba (s Blažejovem), Velká (N mecká) ermná, Jakubovice, Stroužné (s Bukovinou), ě
Nouzín (s Ostrou Horou). (Nap . Levín je už v dob Kubínových terénních výzkum tém ě
ř
ů
ě
ř
zcela pon m en.) ě
č
Více o historickém vývoji Kladska s d razem na územn -správní vývoj viz P íloha. ů
ě
ř
2.1.1. Poválečné naděje a zklamání 1918 – 1947
P i zpracování této kapitoly, která je pro výzkum eské menšiny v Kladsku velmi č
ř
podstatná, jsme vycházeli mj. i z n kolika brožur a informa ních letá k , které jsou ě
znateln
dobov
ě
č
č
ů
zabarveny. Z hlediska stylu je to jasná ukázka nacionalisticky a
ě
propagandisticky lad ného pamfletu. Bylo by užite né zmapovat problematiku eského ě
č
č
nacionalismu po obou sv tových válkách, práv v souvislosti s plánovanými zm nami ě
ě
ě
hranic, ale pro pot eby naší práce zmíníme tento fakt jen okrajov . Zajímavých, asto ě
ř
subjektivn lad ných formulací se do teme i v p ísp vku Václava ě
ě
č
ř
ě
č
Č
erného v Kladském
sborníku, který také uspo ádal a vydal na podn t Josefa Kotrlého (za války místop edsedy ě
ř
Č
ř
NS68). Č
Václav
erný p ipomíná snahy inteligence „Jiráskova kraje“ po skon ení první č
ř
sv tové války. Tato iniciativa vzešla p edevším z ad u itel a vyvrcholila v sepsání petice, ě
ř
ů
č
ř
která m la být odeslána do Prahy a pak p ímo do Pa íže, kde se m la stát pádným ě
ř
ě
ř
argumentem p i ešení povále ného uspo ádání na Versaillské mírové konferenci. Akce ř
č
ř
ř
byla údajn podpo ena deklarovaným zájmem samotného prezidenta T. G. Masaryka.69 ě
ř
Ihned po první sv tové válce se v Náchod ustavila Kladská komise, mezi jejíž leny ě
ě
č
68
Kladský sborník, 1946
69
viz Masarykovy návšt vy Kladska v roce 1901, 1903. Kladský sborník, 1946. V kladské vesnici ě
Stroužné vyrostl v lo ském roce na zdejší evangelické fa e Kalwince z roku 1872 ( .p. 85) do mramoru ň
ř
č
tesaný polsko- eský pam tní zápis: V letech 1901 a 1903 navštívil své evangelické souvěrce v obci Stroužné č
ě
a Bukovina T. G. M., člověk víry, filosof, státník, první prezident ČSR v letech 1918 - 1935. Na památku tehdejších událostí a pro uchování paměti budoucích pokolení, reformovaní evangelíci a přáteli. 11. 9. 2004. 29
pat ila ada významných osobností, zdaleka ne pouze z Náchodska. Alois Jirásek byl ř
ř
jmenován do funkce jakéhosi konzula kladských zájm v Praze, F. X. Šalda dokonce ů
Č
doporu oval ozbrojenou výpravu k obsazení „ eského koutku“. P edevším však Kladská č
ř
komise vypracovala pod vedením V.
Č
erného (otce editora Kladského sborníku) v roce
1919 memorandum o osudu kladských ech (25. kv tna 1919)70 a odeslala jej do Prahy. Č
ů
ě
K t mto snahám byl p izván odborník ve v ci rozhodn zb hlý, Josef Štefan Kubín. ě
ě
ř
ě
ě
Č
Ferdinand Kan ra, jednatel Místního odboru eskoslovanské jednoty v Náchod mu píše ě
ě
Č
v kv tnu 1919, op t jménem „ eskoslovanské jednoty“ v Náchod , aby se k celé v ci ě
ě
ě
ě
p ipojil a aby se zú astnil kladské deputace k prezidentu Masarykovi.71 č
ř
Otázkou z stává, kolik toho mohl Kubín ve v ci p ipojení Kladska u init, kdyby se ů
ě
č
ř
zmín né deputace zú astnil.72 ě
č
O m síc pozd ji bylo Masarykovi doru eno druhé memorandum (z 19. ervna ě
ě
č
č
1919), které vzniklo z iniciativy Františka Bílého. Zd raz ován byl op t význam ň
ů
ě
73
strategický, vojenský : Kladsko je už svou geografickou polohou p ímo ur eno k obran ě
č
ř
Č
Č
Č
ech a celé eskoslovenské republiky. „Horopisn jeví se Kladsko jako zmenšenina eské ě
zem , echy v kostce.“74 Č
ě
70
V P íloze uvádíme dopis (memorandum) zaslaný také Kubínovi n kterými východo eskými ě
ř
č
organizacemi (nap . Obecním ú adem m sta Náchod, Hronova, Poli ky, Místním odborem ř
ě
ř
č
eskoslovanské
Č
jednoty v Náchod atd.), kterým jej hlavní p edstavitelé t chto organizací informují o svých zám rech ě
ě
ř
ě
„žalovat“ mírové konferenci ve Versailles na sou asný stav pruského Kladska. V list se op t rekapituluje č
ě
ě
úpadek p vodního eského hrabství po pruské anexi po roce 1742. [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis ů
č
z 25. 5. 1919] 71
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 21. 5. 1919] viz P íloha. ř
72
V dopise z kv tna 1919 od Ferdinanda Kan ry se pisatel podivuje nad tím, že Kubín nedostal ě
ě
telegram jako pozvánku na velice zásadní sch zku kladské deputace s Cizineckým svazem na Pražském ů
Hrad
p ed odesláním memoranda náchodských obcí do Pa íže: „Deputace o ekávána byla…již na
ě
ř
č
ř
nádraží…jelo se na hrad. Tam byli p ijati kanclé em Dr. Šámalem, generálem Pellé, Dr. Scheinerem. ř
ř
Generálu Pellému […] odevzdána memoranda obšírná – sestavená na základ Vašich statistik. Deputace ě
vyslechnuta s velikým zájmem […]. Zdá se však nyní, že prohráno všechno není […] jsou to vlastn plody ě
Vašeho neúnavného a nadšeného studia opušt ných ech v Kladsku. P ejeme Vám i sob , aby vše na konec Č
ě
ů
ř
ě
š astn dopadlo […].“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 30. 5. 1919]. ť
ě
73
Krzysztof KO BIAT shrnuje, že a už byly tehdy sneseny jakékoli argumenty, etnografické ť
ś
nevyjímaje, zásadní z stavala otázka strategická. In: Niemcy, Czesi, Polacy na zemi Kłodzkej w XX wieku. ů
In Kladský sborník IV., HK, 2001. 74
DAVÍDEK 1945, s. 7. 30
Memoranda (týkající se Kladska) nem la žádný reálný dopad (t ebaže se tehdy až ě
ř
do roku 1921 stále ješt po ítalo s ur itými nad jemi na p ipojení Kladska)75, a to mj. také ě
č
ě
č
ř
z dalšího podstatného d vodu: petici nepodepsal jediný kladský
Č
ů
ě
ě
ě
eských snahách již od jara 1916 (30. 6. 1917 byly požadavky vyhlášeny oficiáln na ě
č
ř
ech (!). N mci v d li o
íšské rad ve Vídni), a proto za ala hned po válce strategická n mecká protestní kampa . ě
ň
ě
č
Kubín p ipomíná, že v d sledku silné proti eské agitace „není divu, že náš kladský lid, po ů
ř
č
150 letech tak úsilovn
hn tený do kadlubu matky Germánie, již se nemohl sám
ě
ě
nadchnouti pro p vodní vlast […] Proto se také nenašel jediná ek v Koutku, který by byl ů
č
podepsal zmín né memorandum ě
eských obcí, jež bylo v lednu 1919 k podpis m ů
č
p ichystáno. Nesm li! Ba byli do té míry zpracováni, že k domluvám našich sv d ili: ,A ě
ř
ě
č
dybysme m li šeno vynaložit, t á i spravedliuje kreu cedit, jen dyž vostanem tadyk u ě
ř
Prajska!‘ “76 Kladští
Č
eši se zalekli možných represálií a sami nepodnikli žádné akce na
podporu p ipojení k nov vzniklé republice.77 Práv v té dob se lou í s tímto krajem ě
ř
v úvodu ke svému
Č
ě
ě
č
eskému Kladsku J. Š. Kubín velice známými, dojemnými slovy. A
dodává, že práv díky v této dob tak asto hlásanému heslu po sebeur ení národ (i ě
ě
č
ů
č
Masaryk zanesl Kladsko do p edb žné mapy Evropy už v roce 1916)78, byla ve ejnost ě
ř
ř
v této otázce do zna né míry ukolébána, a tak krom zmín ných memorand Kladské ě
č
ě
komise (která vznikla až v roce 1919, kdy už bylo jasné, že je pozd a kdy byl také ě
požadavek na p ipojení celého Kladska zm n n na návrh na p ipojení jen okrajové ásti ě
ř
ě
č
ř
Č
(„ eského koutku“) ) a n kolika letá k , nepodnikla v roce 1918 jiné zásadn jší kroky. O ě
ů
č
ě
p ipojení Kladska se jednoduše zpo átku v bec nepochybovalo. ů
č
ř
18. ledna 1919 byla v Pa íži zahájena mírová konference. 5. února79 na ní vystoupil ř
E. Beneš ( eskou delegaci vedl K. Kramá a dále ji zastupovali E. Beneš – ministr č
ř
zahrani ních v cí a Š. Osuský – sekretá ) a p edložil Rad ě
č
75
ř
ě
ř
deseti
č
eskoslovenské
Úpravy státní hranice probíhaly až do roku 1924 (severní hranice Slovenska), viz
SEMOTANOVÁ 2001. 76
KUBÍN 1926, s. 9.
77
V t icátých letech, speciáln po nástupu Hitlera, byl omezen i “malý pohrani ní styk”, pon m eny ě
ř
č
ě
č
názvy obcí atd. 78
T. G. Masaryk r. 1916 v Londýn v bec poprvé kartograficky vyjád il návrh budoucí podoby ě
územního rozsahu
Č
ů
ř
eskoslovenska. Do mapy Evropy zakreslil historické
Č
echy, Moravu,
Č
eské Slezsko,
Slovensko (zatím severní ást Uherska), Vitorazsko,Valticko, jižní ást Kladska [!], ást Lužice a Ratibo sko. č
79
č
Podle SEMOTANOVÉ 2001 to bylo dne 6. února. 31
č
ř
požadavky, tzv. sedm memorand (1. Uznání eských zemí v jejich historických hranicích č
s n kterými ratifikacemi proti N mecku – ást [!] Kladska, ást území Horního Slezska – a ě
ě
č
č
Č
proti Rakousku – ást Moravského pole, Gmünd ( eské Velenice) a okolí, jižní b eh Dyje č
ř
a pravý b eh eky Moravy; 2. P ivt lení Slovenska; 3. P ipojení Podkarpatské Rusi; 4. ř
ř
ě
ř
Z ízení koridoru mezi
Č
ř
eskoslovenskem a Jugoslávií; 5. Internacionalizace n kterých ě
ř
hlavních ek a tratí; 6. Pomoc Lužickým Srb m; 7. Ochrana eské menšiny ve Vídni).80 ů
ř
V Rad ě
č
č
ty p evládlo nakonec zjednodušené stanovisko nem nit hranice, netrhat ř
ě
ř
žádné území, které nepat ilo osvobozené zemi t sn p ed válkou… ě
ř
ě
81
ř
Jakmile za ala druhá sv tová válka, „nad je na spojení s Kladskem rázem ožily. ě
č
na naší,
Hlavn ě
ě
eské stran . Kdo v il navzdor všemu zdání v kone nou porážku ě
č
ě
č
ř
N mecka, v il i v úsp ch našeho obnoveného nároku na Kladsko.“82 ě
ě
ě
ř
Náchodští se za ali p ipravovat proto již od roku 1941, pou eni nezdarem z minula. č
č
ř
P esto kone ný verdikt postupimské konference sv uje nakonec v rámci západního záboru ě
č
ř
ř
Kladsko do zatímní správy Polák m. ů
E. Beneš už na za átku druhé sv tové války vytvá el v exilu nové návrhy budoucích ě
č
hranic
Č
ř
eskoslovenska. Zajímavý je Beneš v plánovaný ústupek N mecku v západních a ů
severních
Č
echách a ve Slezsku (tém ě
ř
ě
milion obyvatel n mecké národnosti). Náhradu ě
vid l v p ipojení ásti [!] Kladska podél jeho jihozápadní historické hranice.83 Povále ný ě
č
ř
č
politický vývoj podléhal rychlým zm nám, proto se z ejm i neustále m nily Benešovy ě
ě
ř
ě
územní požadavky na Kladsko: ješt v únoru 1945 to byla stále ást kladského zemí, na ě
č
diplomatických jednáních v letech 1945 – 1946 však už bylo požadováno celé Kladsko, a to se práv vzhledem k tehdejším eskoslovensko-polským vztah m84 nepoda ilo prosadit. ě
80
ů
č
srovnej www.libri.cz (D jiny zemí Koruny eské) ě
81
ř
č
Kubín k tomu dodává: „…Ale nejsou dosud známy podrobnosti, pro konference zamítla náš č
nárok aspo na kladský Koutek. Pronikly jen soukromé zprávy, že se Amerika a po ní i Anglie postavily ň
proti snaze, trhati od N mecka ásti dávno nabyté…“ KUBÍN 1926, s. 8. ě
č
82
Kladský sborník 1946, s. 150.
83
BRANDES 1993.
84
Napjatým zvlášt kv li vleklému esko-polskému sporu o T šínsko. ě
ů
č
ě
32
„Ve skute nosti bylo v tu chvíli možno získat pro republiku Kladsko již jen vým nou ě
č
s N meckou íší za n jaký zn m ený kraj eského pohrani í.“ ě
ě
ř
Kladští
Č
ě
č
č
85
č
eši dodnes vzpomínají na hr zy polské repatriace, kdy museli asto jen ů
č
s pe inami prchat s celými rodinami (n kdy prchala i celá vesnice) p es hranice. Kdo ě
ř
ř
z stal, nemohl už o rok pozd ji (!) navštívit své p íbuzné v t sném sousedství. T sn po ů
ě
ě
ř
Č
Č
válce v „ eském koutku“ žije ješt asi 5000 kladských
ě
ě
ech , b hem jednoho roku se
ě
ů
ě
jejich po et rapidn snížil a v padesátých letech tu Jech objeví zhruba 500 posledních ě
č
Č
ech . ů
Ješt v prosinci 1945 je v Praze založen Svaz p átel Kladska ( estným p edsedou je ě
č
ř
ř
zvolen J. Š. Kubín), pov ený osv tou. Byl však sv dkem pouze násilného exodu ě
Č
kladských Č
ě
ř
ě
ech . Práv v poslední studii Kladského sborníku teme tato slova Václava ů
ě
č
Č
erného: „Ve chvíli, kdy toto píši, v ervenci 1946, ekají tedy kladští echové v dohledu č
svých domov
č
a doufají s námi ve spravedlnost, jejíž platný výrok vynese mírová
ů
konference Spojených národ .“86 ů
Zajímavé je, že o Kubínovi se v této souvislosti dovídáme práv jen jako o ě
p edsedovi Svazu p átel Kladska - v jeho korespondenci a v bec v celém jeho fondu ř
ů
ř
nenalezneme tak ka žádné doklady o jeho jiných aktivitách87, mám na mysli p edevším to, ř
ř
že Kubín, který se už v roce 1926 s Kladskem jednou rozlou il, své stanovisko kupodivu č
nezm nil.88 Nepoda ilo se mi zjistit, do jaké míry byl Kubín skeptický a do jaké míry již ě
ř
85
Kladský sborník 1946, s 148. Davídek naopak uvádí, že „ eskoslovenské požadavky byly tehdy č
dokonce tak blahovolné, že Kladsko m lo býti získáno za n který výb žek eské zem ..“ [DAVÍDEK 1945]. ě
ě
ě
č
ě
86
Kladský sborník 1946, s. 154.
87
Najdeme tu jen n kolik dopis od lidí, kte í se na n j ob as obracejí jako k autorit ve v ci ě
ů
ě
ř
č
ě
ě
Kladska. Ukázkou zárove ilustruji ml ení kolem esko-polských povále ných „tahanic“ o Kladsko. „[…] ň
č
č
č
Dovoluji si poznamenati, že po válce, když rozví ila zájem ve ejnosti otázka kladská a jednalo se o to, zda ř
ř
bude Kladsko p ipojeno k nám, navštívil jsem Vás tehdy znovu na rozmluvu s Vámi jako s nejv tším ě
ř
znalcem Kladska. Bohužel – lánek o tom nevyšel. Mám jej dosud v rukopise a použil jsem nyní ástí z n ho, č
č
ě
ale tehdy noviny z nemístné šetrnosti v i Polák m nesm ly psát o této ožehavé otázce. Jsme my to divný ů
č
ů
ě
národ, který se bojí hlásit o své…“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis Prokopa Tomana ml. z 10. 11. 1949] 88
P ed rokem 1926 je tomu jinak: „[…] Odbor
Č
ř
eskoslovanské jednoty v Náchod nám sd lil, že se ě
ě
rá íte zasazovati o z ízení eské školky ve Slaném a v N mecké ermé u Chudoby v Kladsku, žádaje p itom, č
ř
č
Č
ě
ř
aby i spolek ,Komenský‘ v Praze ku z ízení t chto školek p isp l [...].“ [IBIDEM, dopis spolku „Komenský“ ř
ě
ř
z 24. 9. 1924] 33
ě
vy erpaný ( po druhé sv tové válce mu bylo už více jak 80 let…). I jeho lenství ve Svazu ě
č
č
p átel Kladska bylo vícemén ě
ř
Č
estné, výkonným p edsedou byl Václav erný.
č
ř
Jak jsem zmínili výše, brožury a informa ní letá ky, plakáty jsou bohaté na č
emocionáln
č
zabarvená hesla a fráze, schémata map a plánk , která ale mnohdy
ě
ů
neodpovídají realit , nebo ji p inejmenším ú elov pon kud zkreslují. Uvedu jako p íklad ě
ě
č
ř
ě
ř
n kolik v t z útlého sborní ku PhDr. Václava Davídka. ě
ě
89
č
Č
„ echové neúto ili z Kladska č
Č
nikdy – na echy se z Kladska úto ilo vždycky! […] Kladsko, kraj a lid, o ekává p íchod č
č
ř
Č
spravedlnosti. Doufá, že nyní již nadešla vytoužená chvíle jeho návratu dom , do
ech.
ů
Nechce a nem že žíti se svými utla ovateli v n meckém dom , kde se cítí cizí […].“ ů
ě
č
ě
Tady je namíst p ipomenout Vochalovu brožuru Pro nové České Slezsko z r. 1945 ě
ř
s podtitulem „Jak si illegální pracovníci domácího slezského odboje p edstavovali nové, ř
samosprávné a samostatné
Č
eské Slezsko v novém
Č
eskoslovensku.“90 T icetistránková ř
brožura apeluje ve všech svých kapitolách („Obnovujeme samosprávné, nové Č
Č
eské
Č
Slezsko…“, „ eské Slezsko jako jednotný národohospodá ský celek…“, „ eské Slezsko, ř
Č
jednotná osv tová oblast…“, „ eskému Slezsku nutno vrátit…“ apod.) p edevším na to, ě
ř
„aby lid lašského p vodu, žijící ve svých krajích celého horního Pood í, kde vytvo il ů
ř
ř
jednotný regionální celek […] obnovil si op tn samosprávnou a politicko-administrativní ě
zemi pod názvem
ě
eské Slezsko.“91 Ve srovnání s kladskými memorandy p edloženými
Č
ř
v Pa íži r. 1919, dalšími informa ními letáky Spole nosti p átel Kladska (nebo i Kladským č
ř
č
ř
sborníkem z roku 1946), nás tento text p ekvapí svými samoz ejmými požadavky, které ř
ř
opravdu nejsou skromné: Slezská národní rada, která oficiáln
se svým programem
ě
vystoupila 5. kv tna 1945, si pod pojmem „nové ě
Č
eské Slezsko“ p edstavovala rozsáhlé ř
území horního Pood í až po Moravskou bránu, které musí sousedit na západ s Lužicí, a ě
ř
spolu s Kladskem tak vznikne nové a strategicky zásadní území
Č
Č
eskoslovenska: „ eské
Slezsko, složené z T šínska, Opavska, Hlu ínska, 3 politických (to je 6 soudních) okres ě
ů
č
moravského Lašska (tzv. širšího Ostravska), dále z Pruského horního Slezska, v etn č
89
DAVÍDEK 1945, s. 3.
90
VOCHALA, J. Pro nové české Slezsko. Moravská Ostrava, 1945.
91
IBIDEM, s. 3. 34
ě
Kladska a severního Podkrkonoší, má dle našeho plánu tvo it jednotnou zemi,která by ř
sousedila se zemí Lužickou,
územn ě
Č
Č
eskou, Moravskou i Slovenskou. Hranice
eskoslovenska s Polskem má v zásad jíti po toku Odry a Olzy, a koli i na pravém b ehu ě
t chto ek máme ješt ě
ě
ř
č
své zájmy národopisné a národohospodá ské.“92 Text je ale ř
porovnatelný nap . s prokladskými letáky po r. 1945. 8.
č
ř
projednávaly územní požadavky
Č
ervna 1945 se ve vlád ě
SR na Kladsko a Ratibo sko, p i emž nejradikáln ji ř
vystupovali komunisté (V. Kopecký), kte í kladli maximální nároky. ř
92
ř
IBIDEM, s. 22. 35
ř
č
ě
tabulka 1 český název
lidové označení
německý název
polský název
Slané
Slanej, Slaný
Schlaney93
Słoné
B ezová
Brzezowie
ř
Velká Č
N mecká ě
Č
ermná Žakš
94
Brzozowie
Tscherbeney95
Czermna
Sackisch
Zakrze
Č
ermná, erma Žakec, Žakeš
Chudoba
Kudowa,
Bad Kudowa Zdrój
(Cudowa) Blažejov
Blasewei
Bła ejów
Jakubovice
Jacobowitz96
Jakubowice
Strausseney97
Pstr na
Bukowine98
Bukovina
Stroužné
Stroužnej
Bukovina
Ŝ
ą
Ŝ
(Kłodzka) Nouzín Ostrá Hora
Vostrá Hora
Nauseney99
Ostra Góra
Scharfenberg100
Ostra
Góra
( ást) č
2.2. Specifika české menšiny v Kladsku
„A přece obecný život má tu všude ještě ráz nesporně český. Hojné besídky mladých, svěžené hrou na harmoniku, živí jenom českou písničku, ba i věnečky 93
od roku 1937 Schnellau; 911 obyv. (1939)
94
od roku 1921 Birkhagen
95
od roku 1937 Grenzek, p edtím i Windeck ř
96
od roku 1937 Wachtgrund
97
od roku 1937 Straußd rfel ı
98
od roku 1937 Tannh bel, historicky osada u Stroužného ő
99
od roku 1937Schrfenberg
100
od roku 1937 název p enesen i na Nouzín ř
36
odvedenců (před asentacej) pořádané v Herdenově hostinci, jsou zábavami českými…“101 Kubín v noval Kladsku n kolik podrobných studií a zd raz uje v nich propojenost ě
ě
ň
ů
tohoto regionu se svým mate ským územím. „Kladsko bylo a trvalo vždy jen pod panstvím ř
eským.“ 102
č
Když tu J. Š. Kubín zapo al v roce 1902 svou sb ratelskou innost, našel tu (dle ě
č
č
svých precizních poznámek) celkem 5250 „ eských duší“.103 Zajímavé je, že ješt t sn po ě
č
ě
ě
druhé sv tové válce tu žije 5100 esky mluvících obyvatel! Ale už b hem n kolika ě
ě
č
ě
následujících povále ných dn se v tšina rozhoduje pro út k ke svým rodinám na eské ů
č
ě
ě
č
stran a po et se rapidn snižuje na 1500 obyvatel. Jaromír Jech tu pak v listopadu 1957 ě
ě
č
našel už jen p ibližn 500 esky hovo ících obyvatel, dnes tu po podrobném hledání ě
ř
č
ř
Č
najdeme ty i kladské ešky! č
ř
Č
Specifika
č
eské menšiny v „ eském koutku“ v Kladsku jsou výsledkem
dlouhotrvající izolace eského etnika. Historický nástin této izolace jsme se alespo ň
č
v hrubých rysech snažili nastínit v kapitole v nované historickému vývoji kladského ě
regionu, nyní se na celý problém podíváme z jiného úhlu. Kubína všude lákalo, jak poznamenává Jaromír Jech, to, emu hrozil zánik. V č
Č
„ eském koutku“ našel tradici zachovalou v takové mí e, v jaké se už v rámci Království ř
Č
eského nikde jinde nevyskytovala, nebo na v tšin území pokra oval od poloviny 19. ť
ě
ě
č
století naopak proces rozkladný, který byl umocn n p edevším uvoln ním spole enských ě
ě
ř
č
vazeb, zrušením roboty aj. Zdejší lid v Kladsku naproti tomu setrvával v naprosté izolaci, na které se snad nejradikáln ji podepsal rok 1870, kdy byly v celém Kladsku uzav eny ě
ř
eské školy. Tuto skute nost hodnotí Filoména Hornychová, Jechova vyprav ka, jako
č
ě
č
č
Č
„brutální zlom“. V „ eském koutku“ byla zavedena výuka n meckého jazyka. I dnešní ě
Č
kladští eši vám budou o této k ivd vypráv t s nep ehlédnutelným povzdechem. V celém ě
ř
ě
ř
Č
„ eském koutku“ zbyly poslední ty i eské kostely: v B ezové, v Žakši (levínská filiálka), č
ř
č
ř
101
KUBÍN 1926.
102
ŠIMÁK, J. V.: Časopis Českého muzea. ro . I., 1922. č
103
V Lidomluv ě
Č
ech kladských poznamenává, jak se po ty zdejších ech v pracích jednotlivých ů
Č
č
ů
historik liší, nap . A. V. Šembera uvádí 4758 duší eských v Kladsku, Ott v slovník nau ný 10 000, ů
ř
č
ů
Patschovsky 4000, J. V. Charvát podle dr. Tetznera 5600, Kubín uvádí po et 5250. č
37
č
farní kostel v n mecké
Č
ermné a evangelický kostel ve Stroužném, ale ani v nich se už
ě
nekázalo
esky. Germaniza ní tlak posílil i všeobecnou pruskou propagandou, která
č
č
Č
dosáhla svého vrcholu po první sv tové válce, tedy v dob , kdy se v echách znovu ě
ě
uvažovalo o p ipojení Kladska. Cílem této propagandy bylo pochopiteln
to, aby
ě
ř
memorandum podepsalo co nejmenší procento kladských
Č
ech . Výsledek je opravdu ů
zarážející. Nepodepsal nikdo. Tato izolace však m la pro lidovou tradici ú inek opa ný, než jaký bychom mohli ě
č
č
o ekávat. P vodní jazyk eský se uchovával v prost edí rodinném a také díky pevným a ů
č
č
ř
úzkým sousedským vztah m v každé vesnici. Lidé se setkávali p i každé p íležitosti – p i ů
ř
ř
ř
práci, p i svátcích a slavnostech. ř
Lidé ztratili schopnost esky íst a psát, tuto dovednost si zachoval jen málokterý, č
č
zato si hojn vypravovali. Dodnes tu vzpomínají na své slavné vyprav e, k nimž ješt ě
ě
ě
č
jako d ti chodívali s rodi i na p ástky, na posvícení a jedním dechem dodávají, že oni už ě
č
ř
na ty vypráv nky nejsou, že už si nic nepamatují, nebo že se jim ani vzpomínat nechce ě
(podobná pochopitelná únava, kterou jsme sledovali i u samotného Kubína po druhé sv tové válce). ě
Lidé chodívali k sob navzájem na „toula ky“104, kde si vypráv li ledacos. Byly to ě
ě
č
povídky r znorodé, od místních pov stí p es pohádky o strašidlech (typická jsou ů
ě
ř
v n kterých vsích vypráv ní o hastrmanech, (p edevším ve Slaném)105 až po humorky, ě
ě
ř
z nichž n které byly peprné natolik, že bylo nutné vykázat ven „bosé lidi“ (d ti). V tomto ě
ě
d v rném spole enství se uchovaly pohádky jako sou ást repertoáru pro dosp lé a ů
ě
č
ě
č
neztrácely na své oblib .106 Postupn do nich pronikaly novelistické prvky, látky se ě
ě
motivicky sbližovaly a docházelo k jejich zkracování. To je jev, který ve dvacátých letech zaznamenává také Propp ve své Morfologii pohádky v souvislosti s celkovým úpadkem 104
Viz podkapitola v novaná kladskému vyprav i, p ípadn Filomén Hornychové nebo samotné ě
ě
č
ř
ě
ě
toula ce. č
105
Dodnes vám práv ve Slaném pov dí hned n kolik verzí hastrmanských p íb h , které se ě
ě
ě
ě
ř
ů
„jistojistotn “ udály u místního rybní ku. ě
106
č
„D ívejc, ešt takle asi p ed t iceti roky [tj. ve dvacátých letech], to bejvaly p kny asy u nás ve ě
ř
ř
ě
ř
č
Stroužnym. Ve dne se d lalo za stavem a soukalo, taky se chodilo do lesa na d ívi a na trávu, a jak se bylo ě
ř
ve er po ve e i, tak se šlo toulat. A nejvic k Machom [...] P ichodili muský toulat, ty vypravovali pouda ky, č
č
ř
č
ř
a d iu jak za starejch asu to šechno bylo. Holky chodívaly taky toulat. Pak se taky hralo na hermoniku a ř
č
zpívalo se, ty mladý, a starý, ty si halt vypravovali vo tech starostich a vo ušem. Bylo to p kný asy.“ In ě
JECH 1959, s. 282 - 283. 38
č
vyprav ství. Nutno proto znovu p ipomenout kapitoly p edchozí, že totiž i v druhé p li ě
č
ř
ů
ř
dvacátého století nachází Jaromír Jech stále velice uzav ený, izolovaný okruh vyprav ě
ř
č
ů
a
jejich publika, ve kterém se poda ilo p ežít typickým kladským pouda kám, pohádkám, ř
č
ř
humorkám i prostým úslovím v tém ě
ř
nezm n né podob . ě
ě
ě
Č
V eském Kladsku píše Kubín hned v úvodu truchlivá slova: „[…] dnes, kdy zklamala poslední nad je, že by se nám tato pruská haluz mohla kdy obrodit, i sebe ě
skrovn jší památka na ni bude nám asem jen vzácn jší..“107 ě
ě
č
Kubín se ve svém kladském lidopisu (stejn
tak provede pozd ji i v lidopisu
ě
ě
st elínském, podkrkonošském, hlu ínském…) zabývá opravdu každou stránkou b žného, ě
č
ř
Č
každodenního života kladského echa. Č
V jeho etnografických titulech, p edevším v eském Kladsku, se Kubín zabývá ř
celým kladským folklorem, a už to jsou zvyky, nap . tzv. lítova ky a dynova ky, ť
č
ř
č
zasv cen píše i o náboženském život vesni an a p edevším, a to je typické pro každý ě
ě
ě
ů
č
ř
jeho lidopis, zkoumá ko eny p ínos izolace, ve které se jeho vybraná spole nost dále ř
č
ř
Č
vyvíjela, a už to byla hromadná emigrace ech štrálských, nebo nedobrovolná izolace u ť
ů
Č
kladských ech . ů
2.2.1. Toulačky
„Nuže, pojďme také na kladskou toulačku. – Již se kde kam všichni sesedli, hovor se pomalu rozpřádá. Začnou vo kalčovině, vo polskym, z vojinčiny, běžné i veselé tlachoty a prašky, přesuzujou se drobné novinky rodinné i místní, co kdo potroubil a dal do echa. Ba, nic se nesmlčí […] A tak toho natlaskaj, to sám kominik ví. No ale posmějou se u všeho, pochlichtaj, aš sou nědá vod smíchu tuhý[…].“108 Kubín ješt zažil toto velice intimní spole enství kladských vesni an a s dojetím ě
č
č
ů
na n j asto vzpomíná. Šibalsky hned také dodává, že na toula kách se „semlelo“ všechno, ě
č
č
a i když se „tetky“ zlobily, že by to „bosí lidé“ slyšet nem li, v tšinou se na n rychle zase ě
ě
ě
zapomn lo. Na toula ky p icházívaly i matky s dít tem jen „v uzlí ku“. „Ovšem i ísla ě
č
ě
ř
č
č
pornografická jsou v oblib m rou p evydatnou, hovíce nehlazené povaze lidové. Kdo ě
107
KUBÍN 1926, s. 3.
108
IBIDEM, s. 141.
ě
ř
39
slyšíš, p ijmi je s tímto soudným ohledem a shovívav “, adresuje Kubín všem, kdo by se ě
ř
snad cht li nad n kterým vypráv ním pohoršit – možná míní samotného J. Polívku. Ten ě
ě
ě
vysv tluje své váhání, má-li n které povídky do celé sbírky Kladských povídek v bec ě
ě
ů
za adit.109 ř
Kubín se kladským toula kám nejednou obdivuje. Chápe je nejen jako pravidelná č
setkávání soused , ale upozor uje také na jejich podstatnou funkci psychologickou. ň
ů
V kladských vesnicích se mluvilo
č
esky jen „mezi svými“, veškerý ve ejný, ř
administrativní styk se odbýval, dle nejr zn jších na ízení v n m in . Lidé si na ů
ě
ě
ř
ě
č
Č
toula kách odpo inuli hlavn duševn . Jiné zábavy v „ eském koutku“ nebylo, lidé nem li č
ě
č
ě
ě
ani knihovnu. „Šeno im je, ty e i, náramn zájemný. Co jinde poskytne kniha, noviny …, ě
č
ř
p vecké besedy i koncerty, vše ve skrovné obdob nahradí tyto toula ky. Chtivá duše se ě
ě
č
naplní… Tam se tlumo í nejen denní starosti a zájmy, co se kde šustlo, než ožívá i lidová č
povídka, vtipná numírka a píse .“110 ň
2.2.2. Kladština
O Kladském dialektu se lze dozv d t z obsáhlé a zasv cené Kubínovy studie ě
ě
ě
Lidomluva ech kladských.111 Č
ů
Další informace jsem erpala z úvod
i Jechových doslov
ů
č
ů
k ob ma kladským ě
sbírkám z konce padesátých let. Č
D ležité informace poskytne i eský jazykový atlas. ů
Vzácná je i ukázka tohoto eského ná e í na CD s názvem Jak se mluvilo v eských č
ř
č
č
vesnicích v cizin , které p ipravilo k vydání v Academii dialektologické odd lení Ústavu ě
ě
ř
pro jazyk eský AV
Č
č
R v roce 2002. Autentické nahrávky po ízené pro ř
Č
eský jazykový
atlas v roce 1969 porovnat s dnešním stavem ná e í není tak ka možné, protože okruh ř
109
č
ř
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 14. 1. 1909], b hem týdne Kubín Polívku p esv d í o ě
ř
ě
č
nutnosti vydat i „peprné“ humorky : „[...] Co se tý e „humorek“, myslím, že bylo nejlépe, kdyby se za adily č
ř
tak jak ostatní podle místa a vypravovatele, aniž by se vytýkaly zvlášt . Nevzbuzovala by se takto zvláštní ě
pozornost p edem, zapadly by mezi vaším ostatním bohatým materiálem a nezavdaly by p í inu ř
ř
k rozho enému kázání r zných mravokárc [...].“ ř
č
ů
110
ů
KUBÍN 1958.
40
č
mluv ích se do p elomu tisíciletí zúžil na desítku, b hem posledních ty let, b hem č
ě
ř
č
kterých tato diplomová práce vznikala, zaznamenal i tento poslední
ě
ř
eský jazykový
č
Č
ostr vek další úbytek. V íjnu 2004 jsem v „ eském koutku“ v Kladsku napo ítala ů
č
ř
Č
poslední ty i kladské echy (!). č
ř
Kladský dialekt pat il ke kdysi velmi výrazným ř
eským ná e ím.
č
Ř
adí se
č
ř
k severovýchodo eské jazykové ná e ní oblasti, p estože jeho mluv í žijí již od poloviny č
č
ř
č
ř
18. století na tzv. eském jazykovém ostrov v dnešním Polsku. Kladština je víc než jiné ě
č
dialekty unikátní svými mluv ími – jedná se o zvláštní izolát eského obyvatelstva, č
č
vyvíjejícího se po dv století uvnit Pruska a po druhé sv tové válce v rámci Polska. ě
ě
ř
Mezi nejvýrazn jší znaky kladského ná e í pat í zám na hlásky v za samohlásku u ě
ř
č
ě
ř
(prauda, kreu, poudá, zrouna, slauný, ušechno, do usi, dřiu, …). Typický a velmi astý je výskyt bilabiálního v [w], zvlášt v postavení mezi ě
č
samohláskami (hlawa). Jiný charakteristický výslovnostní rys, který se vyskytuje i v mých zvukových nahrávkách, je p echod hlásky w v j (drobečkoj, Vajsnychtoj, na Bukojně, seďala na lajci ř
(na lavici),…) Mezi další ná e ní znaky pat í zjednodušení skupiny dn na nn (jennou, jennoho, č
ř
ř
polenne, …), p íslovce důle, p í estí s nep ehlasovaným a (ležal, víďali, bolalo,…), ř
ř
č
ř
tendence po vyrovnání tvar 2. a 6.pádu, p i emž 6.pád p ejal funci 2.pádu (byla z tejch ů
ř
č
ř
nejpruunějších vesnicích, kolipak tech hlavouch přeci máš,…), jmenné tvary u jmen p ivlast ujících rodin (vona byla z Machova Benešova). ň
ř
ě
Č
Kladští
eši hovo ili a dodnes hovo í t emi jazyky: esky, polsky a n mecky. ř
ř
ř
ě
č
Všichni ti, se kterými jsem se setkala i já, projevovali radost, že si mohou zase jednou popovídat „po esku“. č
V p íloze na CD uvádím alespo ň
ř
Č
malou ukázku vlastních nahrávek kladských
ech z let 1999 - 2004. Jejich kvalita je bohužel velmi nízká, proto jsem si vyp j ila i ů
ů
č
n kolik ukázek z již zmín ného CD vydaného v Academii v roce 2002, t ebaže jsou na ě
ě
ř
n m ukázky ze šedesátých let. ě
111
KUBÍN 1913. 41
3.
Josef Štefan Kubín
3.1. Životopis
„J. Š. Kubín se dožil pohádkových sto jedna let a opravdu, díváme-li se na jeho fotografie ze stáří, připadáme si málem jako v blízkosti divomocného kouzelníka nebo přinejmenším hromovitého dědka-vypravěče, bydlícího v chatrči na kopci a shlížejícího klidně na hemžení světa… Na hlavě má čepičku podobnou hrnci, zpod které mu vyčuhují husté cucky vlasů. Vypoulené oči, štětka brady a velké rty bafající fajfku…”112
Josef Štefan Kubín se narodil 7. 10. 1864 v Ji ín , zem el 1. 11. 1965 v Praze. Už č
ě
ř
tato první v ta by mohla navodit kuriózní tón celé kapitoly. Jak jsme již uvedli, jeho v k je ě
ě
pozoruhodný sám o sob , uv domíme-li si navíc, jaké století vlastn ě
ě
ě
pokrývá: byl
pam tníkem Jana Nerudy i Karla Jaromíra Erbena, ješt za svých fakultních studií se ě
ě
setkával s Jaroslavem Vrchlickým (pod jeho vlivem zkoušel i veršovat ve stylu reflexivní poezie, tyto první veršíky se pozd ji objevily ve Vlnách a vlnkách; po Vrchlického ě
p ekladu Božské komedie p eložil Kubín Píse o Rollandovi). Narodil se stejného roku ř
ň
ř
jako J. S. Machar a Antonín Sova, zažil válku u Hradce Králové, zrovna tak ob války ě
sv tové; dožil se dokonce v ku kosmického, o kterém již zmín ný Neruda teprve snil… ě
ě
ě
Do konce první sv tové války se podepisoval jen svým ob anským jménem Josef ě
č
Č
Kubín. Na po est vzniku spole ného státu ech a Slovák a také proto, aby se odlišil od č
ů
č
ů
sou asného publikujícího jmenovce, p ijal p ídomek Štefan. č
ř
ř
O život , díle, výzkumných zájmech i o putování po vlastech eských i koutech ě
č
č
dávno již ztracených pro eský národ m žeme po archivech najít nejednu zajímavost, č
ů
sv d ící o svérázném zjevu obce spisovatelské i rodící se v decké etnografie, budeme se ě
ě
č
112
KUBÍN, Josef Štefan. Baba nad čerta. Praha: Baobab, 2001. 42
však snažit podtrhnout p edevším Kubínovy snahy folkloristické, etnografické, a to ř
v souvislosti s „bojem o Kladsko”. Kubín byl rozeným sb ratelem – tém ě
ě
v každé publikaci, která se jeho životem nebo
ř
dílem n jak zabývá, najdeme spolehliv ě
jeden a týž Kubín v citát, vzpomínku na
ě
ů
kamarádku z d tství, od které slyšel svou první lidovou písni ku: „Bylo mi asi osum let, ě
č
dyž sem poprve slyšel lidovou písni ku. Zpívalo ji d v e ze sousedství stejného v ku, ě
č
ě
č
Em a Bartošová. Poslouchám, poslouchám udiven, a jako že m to chytne do tenat. To ě
č
byla jiná e než slyšeti všedn , nový sv t p edstav, plný nevystihlého kouzla. Písni ka mi ě
č
ř
ě
č
ř
vzrušila všechen cit, vzbudila ve mn neznámé dojmy. To d v e znalo ešt asi p t šest ě
ě
ě
č
ě
jiných, všecky sem si na míst zapsal, a to byl m j první zp vní ek. Kochal sem se v n m ě
ů
ě
ě
č
nevýslovn , a odtud lidová píse se stala mým dycht ním, sem jejím milencem dodnes.“113 ň
ě
ě
O rok pozd ji si zakoupil Básn J. J. Kollára a pátral po dalších zajímavých autorech ě
ě
a spisech, odebíral asopisy Lumír, Osv tu, Ruch, Zlatou Prahu a Kv ty. „Pak sme ě
č
ě
študentíci m li zp vný sv j kroužek o vagacích, a to už byl náš rejst ík lidových písní ě
ě
ů
ř
hezky bohatý. O písn slovanské sme jej rozhojnili, dyž nás pak alma pojala pod svá ě
k ídla.“114 Sb ratelství látek lidových uchvátilo Kubína od d tství. ě
ř
ě
Na Filosofické fakult UK studoval mj. u prof. Ji ího Polívky, který jej velmi ě
ř
ovlivnil v pot eb hledat z velké ásti již ztracené ko eny lidové slovesnosti a který jej ř
ě
č
ř
provázel p i tvorb Povídek kladských (viz dále). J. Polívka se stal poté dlouholetým ř
ě
redaktorem Kubínových etnografických prací. Studiu etnografie, folkloristiky a dialektologie se Kubín v noval ale spíš soukrom . ě
ě
Po absolutoriu filosofické fakulty v roce 1891 nastoupil na místo st edoškolského ř
Č
profesora v Kutné Ho e, o rok pozd ji, v letech 1892 - 1902 pobýval na reálce v eských ě
ř
Bud jovicích, toto místo využíval k astým zajíž kám do Pošumaví a do Vitorazska, které ě
ď
č
bylo tehdy celé sou ástí Dolních Rakous, a to za ú elem sb ru lidových látek u tamní č
č
ě
eské menšiny pro plánované vydání folklorní sbírky.
č
V roce 1902 p esídlil do Ji ína, kde za al pracovat na svých nejrozsáhlejších sb rech č
ř
ě
č
Č
Podkrkonošských, odtud vyjížd l i do „ eského koutku“ v Kladsku. V Mladé Boleslavi ě
p sobil od roku 1909. Nakonec se usadil v roce 1912 v Praze, v Truhlá ské ulici. O jeho ů
ř
113
KUBÍN, J. Š. Kladské povídky. Praha: SNKLHU, 1958.
114
CHALOUPKA, O. Vypravěč Josef Štefan Kubín. HK, 1966, s. 13. 43
oblib mezi studenty sv d í etná korespondence115 (v p íloze uvádíme alespo jednu ě
ě
č
č
ň
ř
gratulaci J. Š. Kubínovi k jeho stým narozeninám od bývalého studenta z Truhlá ské ulice, ř
básníka Vladimíra Holana).
Č
eský a francouzský jazyk vyu oval až do roku 1925, kdy č
odešel do penze. I na tomto poli publikoval adu cenných materiál : byla to nap . celá série ů
ř
ř
francouzských u ebnic, dva francouzské slovníky, vydal také francouzská dramata i č
antologii francouzské poezie XIX. století; po sedm let vydával populární asopis Causerie. č
P ekládal nejen z francouzštiny, ale také ze špan lštiny. Sou asn vydal 19 svazk sbírek ě
ř
ě
č
ů
lidového vypráv ní a pohádek a pracoval rovn ž na sb rech materiál pro zamýšlené ě
ě
ě
ů
d jiny eského divadla; tento projekt musel bohužel kv li nep ístupnosti víde ských ě
ů
č
ň
ř
archiv opustit. Ve dvacátých letech uzav el svou národopisnou tvorbu116 a práv v této ů
ě
ř
dob se prom nil v plodného spisovatele. Zpo átku psal pohádky pro d ti, po roce 1939 se ě
ě
ě
č
v noval vlastní autorské tvorb . Debutoval ve svých sedmdesáti sedmi letech! Jednalo se ě
ě
už o rozsáhlejší prózu Hrozná chvíle.117 Velkým inspira ním zdrojem mu i tady byly č
vlastní folkloristické záznamy a studie. Léta 1903 - 1908 strávil v Kladsku za ú elem národopisných studií, výsledkem byla č
sbírka Povídky kladské, jejíž první svazek vyšel poprvé v letech 1908 - 1909 jako p íloha ř
Národopisného v stníku, druhý svazek – také na pokra ování – v letech 1910 - 1914. P i ě
č
ř
druhém, tená ském vydání nesla sbírka už dnešní název Kladské povídky (Mladá fronta, č
ř
1948). Následovalo vydání Lidové kroniky kladské na Mladoboleslavské reálce118, dále publikoval roku 1913 Lidomluvu ech kladských, v eském tená i119 vyšly v roce 1925 Č
Č
ů
č
ř
Kladské písni ky, doprovozené poznámkami Ji ího Horáka.120 č
ř
V roce 1926 vydal kone n
Č
eské Kladsko, které bylo p ipraveno k vydání už v roce
ě
č
ř
1909.
115
V literární poz stalosti Jaromíra Jecha jsme objevili milou vzpomínku Jana Buchara, bývalého ů
žáka J. Š. Kubína, na svého u itele, kterou uvádíme v P íloze. [„Plním s radostí…“ LA PNP, osobní fond č
ř
Jaromíra Jecha, kp., dopis Jana Buchara z 21. 9. 1988] 116
Za okupace zni il Kubín k vydání již p ipravený lidopis Hlu ínska a v souvislosti se sporem s V. č
č
ř
Tillem i materiál ke t etímu dílu Lidových povídek z eského Podkrkonoší. č
ř
117
Za knižní prvotinu lze v ur itém pohledu považovat i rtu Po stopách Svatopluka echu (1926). č
Č
č
118
KUBÍN 1910.
119
„ eský tená “ – spolek pro vydávání a ší ení pou né i krásné etby eské, založen roku 1907. Č
120
č
ř
č
ř
Uvedené tituly byly již p edm tem p edchozích poznámek. ř
ě
ř
44
č
č
Kubín v jeho úvodu poznamenal: „Spis tento je ástí díla, jemuž jsem po léta č
v noval mnoho úsilí, cílem snahy mé bylo zachovat naší pam ti vše, co je ješt obsahem ě
ě
ě
hlavy, srdce a života kladského echa: p edevším jeho dialekt, povídku a píse .“121 Č
ň
ř
Jednotlivé kapitoly (P ehled d jepisný, Pom ry náboženské, Milostná známost, ě
ř
ě
Svatba, Chalpa, Kuchyn , Kladské d ti, Od v, Nemoc, V k, Na hospod , Toula ka, ě
ě
ě
ě
ě
č
Kladština aj.) dokládají Kubín v nevy erpatelný zájem o všechny oblasti všedního života ů
č
lidí na zkoumaném území. Kapitoly nejsou jen drobnými sondami i naopak zevrubným č
vý tem pe liv zaznamenaných fakt , jsou naopak dokladem autorova hlubokého poznání č
ě
č
ů
každodenního života tohoto „Koutku“, výsledkem pozorného, poctivého a osobn ě
Č
lad ného mnohaletého zkoumání.
tená e zaujme text i po jazykové stránce – už tady se
ě
ř
Kubín stylizoval do postavy kladského vyprav e. Hned v úvodu p edznamenal sv j ě
č
ů
ř
Č
skeptický postoj k možnosti návratu kladského území eskoslovenské republice. „Z obou Č
knih je z ejmé, že Kubín znal štrálské okolí a zejména „ eský koutek“ velmi dokonale. ř
Ob studie sv d í o autorov d v rném styku s obyvatelstvem; Kubín v d l o každém ě
ě
ě
č
ů
ě
ě
ě
kladském a štrálském našinci, pamatoval si, odkud pochází, jaký má v k a jaké povolání. ě
Znal je tak, jak dobrý spisovatel zná postavy svého románu. Život pruských
Č
ech lí il ů
č
p itom bez naivnosti a zjednodušování; jinak ani necht l a nedovedl, nebo jeho pohled byl ť
ě
ř
prost romantických retuší a neup ímné prudérie.“122 ř
Č
O rok d íve vyšel výbor Kladské písni ky (Kubínovi se na podn t „ eského pracovního výboru pro lidovou píse ň
Č
západních
ě
č
ř
v echách“123 poda ilo p i sb rech v jižních a Č
ř
ě
ř
echách, v Roudnicku, Polabí, na Boleslavsku, Ho icku, Chlumecku, ř
Vysokomýtsku, Ji ínsku, Náchodsku, Podkrkonoší a Kladsku zapsat celkem 2278 písní, č
které jsou dnes jako rukopisná sbírka uloženy v Etnologickém ústavu AV. Pozoruhodné je, že obsáhlá sbírka K. J. Erbena ítá jen o 10 písní více! Musíme vzít navíc v potaz č
skute nost, že Kubín m l práci ztíženou nap íklad už jen celkovými historickými a ě
č
ř
spole enskými prom nami regionu za poslední století. ě
č
121
KUBÍN 1926, s. 8.
122
VŠETI KA, František. Josef Štefan Kubín. Praha, 1986, s. 24. Č
123
Otakar Hostinský, editel eského pracovního výboru Pro eskou píse v echách, se k vydání Č
ř
č
ň
Č
Kladských písni ek vyjád il v dopise Kubínovi takto: „[...] Co se týká Kladských písní, rozhodli jsme se, že č
ř
je do sbírky p ijmeme p esto, že nasbírány jsou za hranicemi ech, pro jejichž území je výbor náš ustanoven. ř
Č
ř
Vždy etnograficky pat í písn ty k echám.“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 23. 7. 1907] ť
ř
ě
Č
45
Tento úctyhodný materiál využil pozd ji p i sepisování svých Jivínských rapsódií, ě
ř
nap . v Srdci v bou i najdeme v každém ísle alespo jednu písni ku. ř
ň
č
ř
č
Kde má Kubínova soustavná sb ratelská innost své vlastní po átky? „Roku 1901 ě
č
č
Č
sem pojal náhlý úmysl poznat e a duchovní kulturu ech v našem sousedství na cizím ř
ů
č
území – Velenice, Kladsko […]. Pracoval sem tam mnoho let a vy erpal všechnu kulturu č
duchovní. Zejména lidové povídky kladské vzbudily veliký ohlas odborného sv ta pro ě
jejich bohatství látek a sytou mluvu lidovou. Proto sem se odhodlal stejné dílo na íti i č
124
v rodném Podkrkonoší […].“
V Kladsku (jako ostatn
i v jiných oblastech) studoval lidové zvyky, sociální
ě
Č
strukturu i psychologii zdejších izolovaných ech . Po 150 let si tu totiž dokázali uchovat ů
svou rodnou e i p es obrovské germaniza ní tlaky.125 ř
č
č
ř
Následovaly cesty ke štrálským
Č
ech m (1926 - 1927), emigrant m hlásícím se ů
ů
k církvi bratrské reformované, žijícím v okolí m sta St elína v pruském Slezsku. ě
ř
Po první sv tové válce Kubín zamí il do Hlu ínska (1928 - 1937). Lidopis Hlu ínska ě
č
ř
č
se však dochoval jen v rukopise, Kubín sám n kolikrát vzpomíná, jaké všechny události ě
p ekazily jeho knižní vydání. ř
Poznamenali jsme již, že vlastní autorské innosti se J. Š. Kubín za al v novat až po č
č
etap sb ratelské. Tato váše , díky které nám z stal živ ě
ň
ě
ů
ě
zachován alespo
zlomek
ň
ě
„kladské hal zky“, vrostla do celého Kubínova díla - ani jeho prózy nejsou prosty lidové ů
mluvy, humorek, ostrovtipu a všech výrazných charakteristik jeho lidových baje . Práv č
tento p ístup si získal nevšední a mnohaletou oblibu u tená č
ř
č
ř
ů
ů
ě
všech v kových kategorií, o ě
emž sv d í etná tená ská korespondence. ě
č
č
č
ř
Uve me namátkou nejznám jší díla autorská: knihy povídek Kudrlinky, Hrozná ď
ě
chvíle, Bou e nad hlavou jsou ur ena spíše pro dosp lé, pat í do okruhu tzv. rapsodií. ě
č
ř
ř
Pohádkové knihy pro d ti jsou klasickými adaptacemi folklorního podání. Pat í sem nap . ě
ř
Zlatodol ( ty svazkový soubor pohádek). č
ř
Uspo ádal a vydal Národní pohádky B. N mcové (1926). ě
ř
124
KUBÍN 1958, s. 9.
125
Viz dále, kapitola Specifika eské menšiny v Kladsku. č
46
ř
Kubínovo dílo bylo vysoce cen no už za jeho života. Stal se mj. lenem Královské ě
č
č
eské spole nosti nauk (1934), mimo ádným lenem tvrté t ídy č
č
ř
č
č
č
eské akademie v d a ě
ř
um ní (1946), estným lenem Národopisné spole nosti ě
Č
Č
SAV (1958), estným lenem
č
č
č
International Society for Folk-Narrative Research (1962). P i p íležitosti výro í stých narozenin, ješt ř
za plného zdraví, byl jmenován
ě
č
ř
národním um lcem. ě
P ispíval do velkého po tu č
ř
č
asopis
odborných, kulturních, regionálních, i do
ů
Č
deník : V stník eských profesor , Budivoj ( eské Bud jovice), Das Magazin für die ů
ě
ů
č
ě
Č
Literatur des In- und Auslandes (Lipsko), Bud jovice),
Kv ty
ě
Č
ě
Krakonošovy
eskoslovenská etnografie, Malý
Č
eská Thalia, Jiho eské listy ( eské č
(Ji ín),
Národopisný
č
Č
tená , Venkov,
č
v stník ě
č
eskoslovanský, Č
eský lid, Listy filologické,
ř
as,
Panoráma, Nový život, Literární noviny, Náš domov (Opava), Sborník Muzejního spolku v Ji ín , Od kladského pomezí (Náchod), Host do domu, Rudé právo aj. Psal pod č
ě
pseudonymy Josef Ji , Zorav, Kbn. č
3.2. J. Š. Kubín – mezník české etnografie
Studium národopisu u Ji ího Polívky p esv d ilo J. Š. Kubína o pot eb hledat ř
ě
ř
č
ě
ř
„zapadlé“ vyprav e lidových pohádek, povídek a písní a neztratit tak navždy spojnici ě
č
mezi minulostí a budoucností. Ve své metod se radikáln odlišuje od metod d ív jších, ě
ě
ř
ě
které ješt nesou patrný vliv J. J. Rousseaua (teze o p vodní istot a dokonalé p irozenosti ě
ů
č
ě
ř
lidu, stejn jako teorie brat í Grimm o p vodních pohanských mytologiích, které stojí ě
ů
ř
ů
v pozadí všech sou asných pohádek, vypráv ní, po ekadel, mudrosloví atd.).126 ě
č
ř
P ínos Kubína – metodologa ke sb ratelství m žeme ocenit v n kolika zásadních ě
ř
ů
ě
bodech: p edevším svou hlavní pozornost zam il na konkrétního lov ka, na jeho sociální ě
ř
ě
č
ř
kontext, jazykový projev a zp sob života v bec, p i emž se nejedná o dichotomii, o ů
ů
ř
č
separované zkoumání jednotlivých jev , ale o komplexní a neodd lenou analýzu celého ů
ě
pozadí vyprav ství. Proto Kubín lenil své sbírky dokumentující lidové vyprav ství ě
126
č
ě
č
č
Srovnej NOVÁK, Bohumil: Autor lidových baječů Josef Štefan Kubín. In [LA PNP, osobní fond
J. Š. Kubína, práce etnografické a jazykové, edi ní. Neotišt no, rkp.] č
ě
47
podle místa a podle vyprav e, proto neváhal uvést i více variant téže pohádky, povídky i ě
humorky.
č
č
127
Pokusil se zp ístupnit sou asnému tená i nikoli pouze genezi kone né podoby č
ř
č
č
ř
vypráv ní (už to samo o sob je pochopiteln velmi cenné), nýbrž usiloval spíše o to ě
ě
ě
odhalit všechny okolnosti, které mají na konkrétní výtvor rozhodující vliv a které jej iní č
neopakovatelným navzdory existujícím variantám. Vztah, který existuje mezi výtvorem a jeho lidovým tlumo níkem, „lidovým baje em“, který jej svérázn vždy znovu a znovu č
ě
č
vytvá í ve své fantazii, je tím hlavním, co Kubín ve svých studiích zd raz oval. Kubín ň
ů
ř
neodd loval výtvor od vyprav e, cenil si každé varianty, každá totiž vznikla za jiné ě
ě
č
situace, která více i mén výrazn ovlivnila výsledný syžet.128 ě
č
ě
Kubín chápal folklor jako autentickou výpov
v ur itém ase a prostoru, ovlivn nou
ď
ě
č
ě
č
dlouholetou tradicí, která se p enášela bez výrazn jších zm n z pokolení na pokolení a ě
ř
ě
která tudíž nepot ebovala vn jších zásah , sb ratelových úprav a jakýchkoli jiných zásah ě
ř
ů
ě
ů
do textu. Kubín a jeho nejbližší spolupracovníci se postarali „pouze“ o zevrubný poznámkový aparát. A práv v tomto sm ru mají všechny jeho etnografické publikace sv j ě
ě
ů
velký význam. Se svými zasv cenými pasportiza ními údaji o každém z informátor , ě
dopln nými komplexn ě
ě
ů
č
pojatými studiemi o daném „úkrají“, lidovém zvykosloví a
slovníkem, podal Kubín nakonec ucelený obraz života zkoumaného etnika, takže p ípadní ř
jeho následovníci mohou plynule navázat na hotov zpracovaný výzkum a v novat se dále ě
č
ě
ist jen vlastním studiím. ě
Ten nejv tší obrat však spo ívá nejen v d sledném zachování epického jádra p íb hu, ě
ů
č
ř
ě
ale zejména v poctivém zachování konkrétní podoby jazyka v jeho p irozeném prost edí. A ř
ř
práv v tom byl p ístup J. Š. Kubína novátorský. ě
ř
V tomto sv tle pak ztrácejí na významu kritické poznámky p edních badatel (v ele ě
ů
ř
č
s V. Tillem), hodnotících kladské látky jako opisy nebo p inejmenším produkty závislé na ř
vlastní d ív jší tená ské zkušenosti vyprav ř
tém ě
ř
ě
č
ě
ř
č
ů
. Na p d ů
ě
č
asopisu Slavie se rozpoutal
souboj V. Tilleho, J. Š. Kubína a J. Polívky, kterému bychom m li alespo v té mí e, ě
v jaké je to podstatné pro naše téma, také v novat pozornost. ě
127
Viz dále, kapitola Kladské sb ry. ě
128
To jsem se snažila doložit v kapitole v nované kladské povídce. ě
48
ň
ř
3.2.1. Polemika J. Š. Kubína s V. Tillem
Kladské povídky nebyly p ijaty celou odbornou ve ejností. Notné výhrady k nim m l ř
ě
ř
p edevším Václav Tille129 (a nejen k nim – na jeho soustavnou kritiku reagoval Kubín ř
spálením posledního dílu svých Lidových povídek z Podkrkonoší. Tato podkrkonošská sbírka nezaznamenala kupodivu žádný
tená ský ohlas - Kubín to dává za vinu
č
ř
akademickému, ne tená skému vydání.130 Už v roce 1914 píše Tille v Národopisném č
ř
v stníku studie o hodnot ě
ě
č
eských sbírek: „Mimoto ím dál víc se projevovala závislost č
eských povídek vypráv ných na povídkách tišt ných, zkoumáním sbírek mizela d v ra ě
č
ě
ů
ě
v zp sob sbírání a kone n jsem ztratil nadobro víru ve zvláštní pohádkový sv t vytvo ený ů
ě
č
ě
ř
,lidem’. Nabyl jsem p esv d ení, že látky ústního podání jsou p vodu knižního a velmi ě
ř
ů
č
r znorodé. Jen útvar, v kterém vyprav i látku podávají, má svoji hodnotu, bu osobitostí ů
ě
ď
č
vyprav e, neb vlivem n kolikerého p enášení v té vypráv né podob .“ ě
ě
č
ě
ř
131
ě
Tille tak ovšem p ehodnotil i své dílo, sv j starý rukopis zni il a pokusil se o ů
ř
č
„kritický rozbor materiálu“. Z této pozice pak kritizoval (by nep ímo) i J. Polívku: „Výb r ť
ě
ř
látek ze všeho toho, co sbírky obsahují, není ud lán podle n jaké soustavy. Staré d lení na ě
ě
ě
,pohádky’, ,pov sti’ a tak dále je práv tak zbyte né, jako rozeznávání pohádek mytických, ě
ě
č
Ř
legend, satir apod. ídil jsem výb r jen praktickými ohledy…“ ě
Tille má v záv ru své sbírky abecední soupis, který obsahuje tyto oddíly: „abecední ě
seznam lidových pohádek podle hesel“; „rozbor sbírek, ze kterých jsou povídky vybrány“; „ocen ní jich“; „vý et text pro abecední soupis neužitých“; „abecední seznam všech hesel ě
ů
č
129
Václav TILLE (1867 - 1937), eský historik, divadelní a filmový teoretik a kritik, profesor č
srovnávacích d jin literatury, sb ratel a teoretik lidové slovesnosti. V p edmluv k Soupisu eských pohádek ě
ě
ě
ř
č
píše toto: „Dohodli jsme se kdysi s prof. Polívkou, že u iníme soupis eských pohádek. Prof. Polívka si č
č
vybral pohádky slovenské a vydal jich již dva svazky v Tur ianském Sv. Martine “ In TILLE, Václav. Soupis č
českých pohádek I. – II. Praha, 1937. Tille srovnával pohádkové sb ry Kuldovy z Valašska s látkami cizího ě
lidového podání. Roku 1888 p ijal doporu ení Fr. Bartoše a sám se rozjel na Moravu do Valašska. Tady se č
ř
za al zajímat o to, jak um lá literatura zp tn ovliv uje folklor. Jeho p íští studie zjiš ovaly vliv beletrie na ť
č
ě
ě
ň
ě
ř
vznik lidových pohádek a pov stí a staly se p edm tem kritiky namí ené práv proti J. Š. Kubínovi. ě
130
ř
ě
ř
ě
Sv j podíl má na tom ovšem i celková úprava sbírky, použitá grafika atd. Protože na první pohled ů
byla „ne tená ská“ i první edice Povídek kladských, která se naproti tomu ujala mezi širokou ve ejností č
ř
ř
ihned. 131
In: Slavie, IV, 1926, s. 100. 49
z obou
ástí s hojnými odkazy r zných hesel“. Výsledkem je tedy maximální ů
č
nep ehlednost – tento soupis jako by p edpokládal znalost všech pohádek podle názv , ř
ů
ř
protože jinak v n m vyhledávat nelze. Na rozdíl od Kubína (a Polívky), kritizovaného za ě
neodbornost, postrádá tato jinak obsáhlá sbírka p ehledn jší ě
ř
č
len ní po krajích, po ě
oblastech nebo alespo po vyprav ích – tuto cestu užil práv Kubín a zdá se být azením ň
ě
ě
č
ř
nejp ehledn jším. V tomto ohledu m žeme sledovat patrné vedení J. Polívky.132 ě
ř
ů
Tille hodnotil první vydání Lidových povídek z eského Podkrkonoší kladn – v roce ě
č
1926 v asopise Venkov, o t i roky pozd ji je naopak odmítá v asopise Slavie.133 Tato č
ě
ř
č
studie je známá p edevším tím, že Tille v ní n kolikrát zd raznil velkou závislost ě
ř
Kubínových vyprav ě
na knižní p edloze, a Kubínovu dlouholetou práci a její p ínos tak
ů
č
ů
ř
ř
zleh il. V. Tille byl však hlavn teoretik, pomineme-li vlastní n kolikadenní terénní ě
č
ě
výzkum na Valašsku (vzniklý soubor sb r ě
doprovodil vlastním látkoslovným
ů
komentá em, pasportiza ní údaje o informátorech jsou ale p íliš stru né a neosobní), své č
ř
ř
č
v decké poznatky stav l na zcela jiné zkušenosti. ě
ě
Jedním z hlavních rozdíl ů
mezi ob ma etnografy byl už samotný p ístup ke ě
ř
sb ratelství. Zatímco Kubín si „svoje úkrají“ prozkoumal dopodrobna ze všech stran, sžil ě
se s místními vyprav i a asto se sem i po n kolik let vracel, aby doplnil své p edchozí ě
č
ě
č
ř
výzkumy o nová fakta134, Tille podnikl jen jediný, n kolikadenní terénní výzkum a jinak se ě
v noval hlavn teoretickému bádání, srovnávacím metodám apod. ě
ě
132
Ji í POLÍVKA v korespondenci s J. Š. Kubínem doporu uje: „Vaše báchorky Kladské jsou velmi č
ř
zajímavým p ísp vkem i lidovým […], prosil bych Vás jen, abyste p epracoval úvod, sd lil v n m n co o ě
ř
ě
ř
ě
ě
eších kladských v bec, n co o Vašich spravovatelích, o jich zam stnání, byl-li kdy mimo rodnou obci a
Č
ů
ě
ě
jak, o jejich vzd lání, o vypravování pohádek v bec, snad také všeobecné poznámky o formálním rázu t chto ě
ů
ě
pohádek. Bibliografické odkazy p i iním k jednotlivým ísl m již sám […]. Ochotn otisknu Vaši sbírku ř
č
č
ů
ě
Kladských pohádek, ale dovolíte, abych k nim p ipojil kriticko-bibliografické poznámky, jak jsem to u inil č
ř
nap . k Tillovým slovenským pohádkám v posledním ísle v stníku. Hledím vždy, aby materiál lidov dný č
ř
ě
ě
byl dle možnosti opat en náležitým aparátem v deckým. Jazykem i látkou jsou pohádky sepsané Vámi ě
ř
zajímavé […].” [LA PNP Praha (pracovišt Staré Hrady), osobní fond J. Š. Kubína, kp., dopisy z 4. 10. a 20. ě
10. 1907] 133
Slavie 4, 1926, s. 99 - 120 a 294 - 313.
134
Ve výboru Na vaši radost Kubín vypravuje: „Z Ji ína místo do Velenic jsem za al jezdit od roku č
č
1902 na Kladsko. No Kladsko je mali ký okruh, takzvaný eský koutek, který jsem zpracoval. Dokud jsem Č
č
nebyl do posledního bodu hotov se vším, od á do zet, po ád jsem tam jezdil. Po sedm let. Každé prázdniny. ř
T eba váno ní taky, ale hlavn velké prázdniny. Ovšem poprvé jsem tam byl na podzim, šest ned l nejmí . č
ř
ě
ě
ň
Pak t eba jedny prázdniny m síc celý, jindy celé dva m síce. Jeden rok jsem m l dovolenou…na písn , ř
ě
ě
50
ě
ě
V dopise zaslaném 11. 11. 1925 se Tille omlouvá: „Velect ný pane, vrátil jsem se ě
teprv dnes z Italie – promi te, že jsem tedy nemohl d ív odpov d t. Vyjel bych si s Vámi ň
ě
ř
velice rád, poslechnout n kterého z Vašich vyprav ě
ě
č
ě
, prominete však, že to nemohu
ů
u init v nejbližší dob : mám tolik v cí vy izovat po víc jak p lletní nep ítomnosti v Praze, ě
č
ě
ů
ř
ř
že opravdu po ítám hodiny. Jakmile se však trochu uvolním, vyjedu si velmi rád a budeme č
mít p íležitost pohovo it si o thematu, jež nás oba tak živ zajímá. Jsem cele Váš […]“ ř
ě
ř
Kubín si na okraj p ipsal: „Ani na trojí mou pozvánku nevyhov l.“ ě
ř
Jeho význam pro srovnávací d jiny literatury je nesporný, porovnáme-li však ě
preciznost sb r ě
ů
i úrove výsledného uspo ádání Soupisu eských pohádek135 s lidovými ň
č
č
ř
sb ry z Podkrkonoší nebo Kladska, rozdíly jsou markantní: Kubín sbíral nejen pro ú ely ě
č
č
ist v decké, své sbírky zamýšlel vydat i pro b žného tená e – laika, který se v nich m l ě
ě
ě
č
ě
ř
snadno orientovat; povídky jsou v nich uspo ádány podle místa (jednotlivých vesnic) a ř
vždy jmenovit p ipsány konkrétnímu vyprav i. Naproti tomu Tille zvolil nep ehledný ě
ě
ř
č
ř
abecední seznam . Kubín byl však na en i z neautenti nosti látek, které zapisoval z „úst lidu“. „Tille ř
č
č
snižuje jeho p edpoklad, že lid je bezd ným nositelem dávných zbytk národní lidové ě
ř
ů
č
kultury“ 136 Bez zajímavosti není rovn ž Tille v pohled na Kubínovy vyprav e a jejich svérázné ě
ů
ě
č
Č
hodnocení: „ íseln vede Anna Kulí ková, sta ena z ji ínského chudobince, jejíž zp sob ě
č
ů
č
ř
vypráv ní Kubín chválí. Sedm jejích povídek pochází cele neb ě
áste n
č
ze sbírky
ě
č
N mcové, osm ze sbírky Radostova, povídka O putující mrtvole ( . 61) je odnož ísla 123 ě
č
č
ze Zrcadla pošetilosti a íslo 64, Soud o uva ená vejce, nápadn se shoduje s íslem 7 u B. č
ě
ř
č
Václavka (1898), takže lze p edpokládat spole ný pramen. Zbývá sice ješt dost ísel, ě
č
ř
č
jejichž p ímý pramen neznáme, jež však p esto plní podez ení. Kulí ková jinak vypravuje ř
ř
č
ř
romantické i humoristické látky schváln ě
hrub , i lascivn , má i ě
ě
ř
adu žert . ů
137
V romantických povídkách jsou u ní nápadny individuální zvláštnosti.”
pohádky a na celou tu kulturu kladských ech . Ten rok jsem se v eském koutku zdržel vždycky dlouho. Č
Č
ů
Ale ono se toho i za vakace sejde takové množství materiálu, že by jeden ne ek.” In KUBÍN, Josef Štefan. ř
Na vaši radost. HK: Kruh, 1985, s. 336. 135
TILLE 1937
136
IBIDEM, s. 547.
137
IBIDEM, s. 547 – 548. 51
Zejména tyto zjednodušující a povrchní soudy se Kubína dotkly nejvíce, nebo si ť
svých vyprav ě
cenil p edevším jako lidí, až na druhém míst teprve jako informátor .
ů
č
ě
ř
ů
Tille napadá Kubína i v problematice vhodnosti zapisování žert
a anekdot,
ů
z údajného nesmysln ě
č
astého opakování všelijakých „drobností“ o strašidlech, o duších,
hastrmanech, sv týlkách, divých ženách atd. Ani tady si nejsme zcela jisti zám rem jeho ě
ě
kritiky: Kubín pochopiteln nepublikoval všechny své zápisy, jejich po et naopak výrazn ě
ě
č
zredukoval a usiloval hlavn o objektivní podání tradovaných látek, jejich frekvence a míst ě
výskytu. Tille shrnuje: „I když sb ratel svými sbírkami nedosáhl toho, eho dop ál, mají p ece ě
č
ř
ř
cenu pro studium tím, že to, co bývalo v r zných úpravách považováno za národní, ů
bezd n lidem ústn dochovanou prastarou tradicí, nejsou než ozv ny tisk z nedávné ě
ě
č
ě
ě
ů
doby.” Jedním dechem dodává: „Polívkovy poznámky adí se k nejlepším pracím toho ř
druhu v cizin .“138 ě
V narážkách na nep vodnost tradovaných a sb ratelem zapisovaných látek však Tille ů
ě
zcela opominul Kubín v hlavní zám r, totiž zaznamenat nejen tradici p edk , ale více než ů
ě
ř
ů
to tradici živou, tradovanou p ímo p ed o ima sb ratele, dále dotvá enou a vlastn op t ř
ř
ě
č
ě
ř
ě
nov vznikající. Nemá tedy smysl kritizovat Kubína za práci s takovým typem zdroj . Tille ě
ů
však ze svého stanoviska, ze kterého se vyslovoval proti údajnému epigonství a kopírování p edlohy, neustoupil. ř
Jaká byla reakce J. Polívky? Na výtky profesora Tilleho nabídl Polívka vysv tlení ě
stanoviska své práce komentátorské a edi ní, opravil a zesm šnil teze prof. Tilleho o ě
č
veškeré p íbuznosti látek a dodal, že nalézt jeden jediný spole ný pramen je nadlidské č
ř
úsilí. P edevším však radikáln zavrhl sebejisté kritikovo tvrzení o kopírování tišt né verze ě
ř
ě
pohádek do ústní lidové slovesnosti („mnohem nesnadn ji lze ur it tvrditi, že ústní podání ě
č
ě
vzešlo z jisté p edlohy tišt né...“139). ř
ě
Kubín k tomu dodal: „…odmítl jsem vyprav e, nutící se do mluvy knižní, a i jejich ě
č
č
č
ísla byla zajímavá…“140 Tato Kubínovy poznámka je velmi d ležitá. Zde ji uvádím jako ů
reakci na Tilleovy výtky k neautenti nosti Kubínových zápis lidových vypráv ní, pozd ji ů
č
138
Tille, 1937, s. 560.
139
Slavie, IV, 1926, s. 572
140
IBIDEM 52
ě
ě
se k ní ješt vrátím, až bude e o Old ichu Sirovátkovi a o jeho tezi (v korespondenci ě
č
ř
ř
zaslané Jaromíru Jechovi), ne nepodobné výroku V. Tilleho. D ležitý argument vid l Kubín v jednoduché skute nosti, že kladský vyprav ů
ě
ě
č
č
jednoduše literární p edlohy nem l, a ten, u kterého by se p ece jen po generace uchoval ě
ř
ř
n jaký eský tisk, na n j nem l as. Je troufalé se proto domnívat, že vyprav i jen ě
ě
č
ě
ě
č
č
p evypráv li pohádky, které si d íve p e etli: „M j otec nikdy ne etl – až na udanou ě
ř
ř
ů
č
ř
č
výjimku, […] a tedy také neznal ani jedné pohádkové sbírky. Totéž platí o jeho matce m rou ješt vrchovat jší (chudi ká chaloupka v Podhradí) [...]. Mohl ovšem i z vojny n co ě
ě
ě
ě
č
získati, pobyl v letech padesátých minulého století v Mohu i, Uhrách, Sedmihradech. Ale č
to sotva byla ísla z N mcové, z Radostova […] Ba kdyby ta knížka byla jen tak lehko ě
č
zdrojem pohádká , stál by z t ch, koho vskutku tli, anebo tou, aspo jeden za každým ů
ř
ě
č
ň
č
rohem [...] Není lidovému lov ku tak lehké, p e íst a povídat.”141 ě
č
č
ř
Kubín, stejn jako B. M. Kulda ovšem neupravoval to, co zapsal, nezbavoval zápisy ě
jejich autenticity, naopak ji v rn dokumentuje a zajímá se vždy na prvním míst o ě
ě
ě
vyprav e (hovo í o tzv. mluvní psychologii ve vyprav ov podání), poskytuje o nich ě
č
ě
ř
č
ě
d ležité údaje sloužící jako výborný pasportiza ní materiál; podává tak dílo v decké a ů
ě
č
soustavné, zárove však otev ené pro možnosti dalšího výzkumu. ň
ř
Augustin Seifert píše v jednom kubínovském lánku o p ijetí Kubínových sbírek č
lidových podání: „Nemén ě
ř
rozruchu zp sobily o trnáct let pozd ji Lidové povídky ů
ě
č
z eského Podkrkonoší. V této sbírce je však zachycen toliko jih Podkrkonoší, jakkoli č
obsahuje 600 ísel. Sever opublikován nebyl – vlivem Václava Tilleho – íká J. Š. Kubín č
ř
kdyby byla vyšla tato další polovina podkrkonošských povídek, nebyla by mohla být vydána práce Tilleho- [...].“142 Na záv r chci ješt ě
ě
p ipomenout jiný Tille v soupis – povídky sebrané na ů
ř
Valašsku,143 kde Tille prokázal na více místech pon kud p ezíravý vztah ke svým ě
informátor m. ů
141
IBIDEM, s. 574.
142
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., novinové výst ižky a drobné tisky] ř
143
TILLE, Václav. Povídky sebrané na Valašsku. b. m. v. 1888. 53
ř
Kubín svým p ístupem reagoval na sou asnou podobu eské folkloristiky. V roce č
ř
Č
č
Č
1891 založil en k Zíbrt asopis eský lid. Hned v prvním ísle nabádá v úvodu k tomu, ě
č
č
aby se za alo sbírat folklorní materiál co možná nejd íve. č
ř
3.3. Zájem o české menšiny
Č
Kubínovy cesty za kladskými echy za aly poté, co získal u itelské místo v Ji ín . č
č
č
ě
Rozjel se tedy do Kladska, kde bádal n kolik let, p esn od roku 1903 do roku 1908 – ě
ě
ř
tehdy za íná v Národopisném v stníku eskoslovanském vycházet na pokra ování první ě
č
č
č
díl jeho Povídek kladských. Když „vy erpal všechnu lidovou kulturu duchovní“, zamí il do Podkrkonoší. To č
ř
mu bylo také nejbližší, i vyprav e se mu da ilo získávat snadn ji. Pohyboval se tu daleko ě
č
ě
ř
snadn ji a zvládl neporovnateln rozsáhlejší území a zapsal daleko více lidových látek u ě
ě
po etn jší skupiny vyprav ě
č
ě
. Konzultoval také s p edními eskými spisovateli, kterým
ů
č
č
ř
bylo toto prost edí rovn ž blízké, nap . s K. V. Raisem.144 Vrcholem podkrkonošských ě
ř
ř
sb r je dvousvazkové vydání Lidových povídek z Podkrkonoší. ě
ů
„Poté m zlákali ě
Č
eši štrálští,“145 píše Kubín v úvodu ke Kladským povídkám.
Plodem tamního, op t n kolikaletého národopisného zkoumání, je kniha ě
Č
eské
ě
emigrantské osady v pruském Slezsku.146 Toto lidopisné dílo op t p edstavuje kompletní ě
ř
studii o život , folkloru, náboženských specifikách zdejší eské komunity žijící v okolí ě
č
m sta Štrálu (St elín), kam utekli v polovin 18. století, „aby tu mohli svobodn p stit víru ě
ě
ř
svých otc “ ů
147
ě
ě
a kde založili n kolik osad a vesnic. ě
Č
Po první sv tové válce p ipadlo eskoslovenské republice mj. Hlu ínsko na severní ě
č
ř
Morav s osídlením lašských Moravc . Odvedl stejn precizní práci, která obsahovala ě
ů
ě
mluvnici, slovník, vlastní povídky a písn . Kubín práci p edložil Královské spole nosti ě
ř
144
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 3. 3. 1916]
145
KUBÍN 1958, s. 9.
146
V dopise manželce August píše Kubín o sb rech ve „Štrálu“: „Pohádky a nic takového tu není, ě
ě
jen e [...].“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., ko., dopis z r. 1926] ř
č
č
147
IBIDEM 54
nauk v roce 1939, ale ta od vydání z finan ních d vod prozatím (po dobu okupace) ů
č
opustila.
148
Č
ů
ásti hlu ínského lidopisu nakonec za války spálil, jak íká, bylo tam mnoho č
ř
protin meckých pasáží. Zbylé pasáže p ipravované knihy najdeme v osobním fondu J.Š. ě
ř
Kubína. Terénním výzkumem v Hlu ínsku Kubín završil svá etnografická studia a nadále už č
z nich „jen“ erpal v rámci své vlastní autorské produkce, což se týká p edevším p ti č
ě
ř
svazk slavných jivínských rapsódií. ů
V literární poz stalosti najdeme také dosud nevydaný Lidopis d diny K elina, ů
ě
ř
k vydání p ipravený roku 1918. Studie obsahuje v tší oddíl humorné lidové poezie, jsou tu ě
ř
zejména tzv. pošt va ky a jiné humorky. Vesnice K elina je Kubínovi velmi blízká, byl ě
č
ř
rodákem z blízkého okolí a práv na tomto území se poprvé u il správn p istupovat ke ě
ě
č
ř
svým lidovým „baje m“ a k jejich vypravování. č
ů
3.4. Kladské sběry
„Přece však jedna kniha zbyla dosud aspoň starším lidem, jest tištěna jejich srdci, mluví k nim dosud dávným jazykem rodným, ještě tak svérázným a bohatým – jest to kniha pohádek a zkazek zděděných od otcův a dědů. V té čítávají nazpaměť za černých hodinek a zimních večerů, kniha ta pomáhá udržovati jazyk český v lůně rodin,v jímavé poesii její osvěžují zraněná často srdce svá, stránky její kouzlí jim do duše smavou vidinu štěstí. A z knihy této hleděl jsem zachytiti díl podstatný, spěchávaje po léta s dechem utajeným, se srdcem ztišeným do tohoto kraje čarovného, jenž v cizí záplavě dosud tak intimně a domácky mluví k české duši…“149
148
Bohumil Bydžovský se v dopise Kubínovi jménem Královské eské spole nosti nauk omlouvá, č
č
že svazek Popis hlučínské moravčiny nevyjde. „[…] A tím více lituje, že p es p íznivý posudek nem že pro ř
ř
ů
nedostatek prost edk vaše dílo vytisknouti.“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 13. 3. 1940]. Na to ř
ů
Kubín hlu ínský lidopis zni il. č
149
č
KUBÍN 1958, s. 14. 55
J. Š. Kubín se rozhodl poznat Kladsko, tamní
č
eský lid na samém za átku č
dvacátého století. Zamýšlel sice nejprve prostudovat folklor a zp sob života jiného ů
eského etnika žijícího za hranicemi, ve Vitorazsku, ale už po roce svého st edoškolského
č
ř
Č
p sobení v eských Bud jovicích byl p evelen na reálku do Ji ína. A práv odtud podnikl ů
ě
ě
č
ř
první pr zkumné cesty na území Kladska. ů
Nebudeme podrobn lí it to, co se objevuje v každé studii nebo lánku v novanému ě
č
ě
č
Č
národopisné innosti Kubína – všechny vycházejí z jeho
eského Kladska a vícemén jej ě
č
citují; zam íme se na p ínos jeho mnohaletého neúnavného bádání v Kladsku, pozd ji už ě
ř
ě
ř
Č
jen v „ eském koutku“ a pokusíme se zp ístupnit dobové ohlasy na tuto jeho innost, a už ť
č
ř
Č
ze strany jeho kladských p átel nebo odborné ve ejnosti. ř
č
erpali jsme i z velkém po tu č
ř
tená ská korespondence v poz stalosti. ů
ř
Kubín sbíral v Kladsku také lidové písn , které i s notovými záznamy vydal v roce ě
1925 pod názvem Kladské písni ky. I ty zaznamenaly mnoho kladných ohlas .150 ů
č
Kubín pracoval na sb rech písní také v souvislosti s nov vydávanými pokyny a ě
ě
pravidly pro sb r folklorního materiálu – byl to nap . leták s názvem Lidová píse ě
ň
ř
v Rakousku (Ú el podniku a pokyny sb ratel m), rozší ený ě
č
ů
ř
Č
eským pracovním výborem
Č
pro lidovou píse v echách v prosinci roku 1906, kterému na za átku 20. století p edsedal ň
č
ř
dr. Otakar Hostinský. V pokynech je zd raz ován p edevším p ísn ň
ů
ř
v decký ráz
ě
ř
ě
vydávaných sbírek folklorních hudebních projev , k emu má práv tato informa ní ů
ě
č
č
brožura napomoci. Dále je d raz kladen na urychlení sb r pod heslem „ ím d ív, tím líp“ ů
ě
– pln odpovídá Zíbrtovu pojetí ě
Č
ů
č
ř
eského lidu. Hlavní bod programu, který Kubín svým
sb ratelským dílem také napl uje, je „zaznamenati z úst lidu to, co dosud nebylo objeveno ň
ě
neb aspo uve ejn no.“ S tímto ryze kritickým p ístupem k materiálu samoz ejm souvisí ň
ě
ř
ř
ě
ř
také požadavek zapisovat originál bez vlastních zásah do textu a jeho úprav sb ratelem – ů
ě
„Texty písní zapisovati jest úpln podle výslovnosti lidu a nevylu ovati ani hrubých, t eba ě
č
ř
i neslušných text a výraz .“ ů
150
ů
Jan Jakubec, Kubín v p ítel a vysokoškolský profesor píše: „Tvá zpráva naplnila mne up ímnou ů
ř
ř
radostí, vyv rají nám netušené bohaté prameny, nejlepší to sv dectví, jak v asný podnik – obírání písní, a ě
ě
naléhavý.“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 2. 1. 1907] 56
č
3.4.1. Dobové hodnocení Kubínových sběrů
Ohlas na obsáhlé Povídky Kladské (a posléze na druhý díl Kladských povídek) byl, jak jsme uvedli výše, zna ný. Osobní fond J.Š. Kubína ukrývá velké množství d kovné ě
č
korespondence. Je to korespondence od Kubínových p átel, ale zejména od ř
tená .
č
ů
ř
Hronovský u itel Alois Jirásek (jmenovec slavného autora románu U nás), píše Kubínovi: č
„P ed vánocemi jsme provedli s d tmi st ední školy v Hronov ě
ř
scénku ,Vánoce na
ě
ř
Č
kladském pomezí’ podle Vaší studie , eské Kladské‘. D ti, mezi nimiž je mnoho ě
kladských ech , velmi zajímalo, v kterých letech jste v Kladsku pobýval.“ 151 Č
ů
V období hlavní etnografické aktivity v Kladsku ve dvacátých letech 20. století dostává Kubín adu povzbuzujících dopis plných rad, doporu ení i nám t , jak objevit ů
ř
č
ě
č
ů
další folklorní materiál.152 Povídky kladské našly odezvu už b hem svého prvního vydání v letech 1908 - 1909 a ě
1910-1914 na stránkách Národopisného v stníku eskoslovanského. V ty icátých letech ě
č
č
ř
se uvažuje o druhém vydání úsp šné sbírky, které iniciuje sám autor, ale vše komplikuje ě
válka. Redaktor Vyšehradu Ladislav Kuncí vysv tluje v dopise z 28. 2. 1943 Kubínovi, ě
ř
pro musí nakladatelství od úmyslu vydat Kubínovu tená sky oblíbenou folklorní sbírku č
č
ř
upustit.153
151
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 8. 1. 1955]
152
„Skute ný zisk mých cest byl velmi nepatrný; zvlášt v porovnání toho, co bylo již vykonáno č
ě
Vámi. Upozor uji Vás na výborného vyprav e Macha ve Stroužném, který by mohl ješt vypovídat.“ [LA ň
ě
č
ě
PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis Josefa Zídka z 10. 4. 1926] 153
„Uvažovali jsme o Vaší laskavé nabídce na vydání Kladských povídek. P i uvážení všech ř
rozhodujících okolností nemohli bychom ve vydání dodržeti Vámi požadovanou lh tu a z toho d vodu jsme ů
ů
nuceni vydání se z íci a Vám za Vaši d v ru co nejsrde n ji pod kovati. […] Ale jako jsme se podnes ů
ř
ě
č
ě
ě
nevzdali tak nadobro, není ani Vaše usilovná práce sb ratelská a buditelská marná. P ipravil jsem Váš ě
ř
rukopis, chcete-li ho opravdu užíti jinak, ale prosím Vás, vážený a milý pane, abyste se vzdal beznad je a ě
výt žek své práce zachoval jako dobu bohdá p ec jenom nedalekou. Snad bychom mohli te ě
po íti
ď
ř
č
soustavnou práci o život a památkách t ch našich národních zlomk , jež z stanou v cizin , a já opravdu ě
ě
ů
ů
ě
pomýšlím v ministerstvu národní osv ty na p ípravné práce toho druhu,jen co se mi vrátí Adolf ě
ř
Č
erný
z Pa íže. Pak bohdá bude lze sejíti se znova s vámi i s vaší prací [...].“ [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., ř
dopis z 28. 3. 1943] 57
Ohlasy zaznívaly i ze samotného Kladska. Jako p íklad uve me dopis kladského ď
ř
Č
echa z Levína, zaslaného Kubínovi b hem jeho kladských výzkum . Celý jej uvádíme ě
ů
v P íloze. ř
Na Kubínovy sb ry reagovala v letech 1958 - 1964 také Františka Semeráková (naroz. ě
r. 1891) z Olešnice v Orlických horách.154 Vzpomíná na své d tství, kdy chodívala z Malé ě
Č
Č
ermné do m š anky do Náchoda a kdy potkávala Kubína jedoucího na kole do „ eského ť
ě
koutku“. V korespondenci najdeme mnoho obdivných a vzpomínkových dopis nebo pohlednic ů
( asto zasílaných p ímo z Kladska). Josef Zídka mu píše nap . tato slova: „[...] jednak jsem č
ř
ř
slýchal o Vás i v Kladsku, v Nouzín , na Bukovin i jinde, kde si na Vás dosud rádi ě
ě
vzpomínají.“155 Augustin Seifert píše v jednom novinovém
lánku: „[...] Kone n
č
ě
č
v roce 1908
vycházejí Povídky kladské [...]. Vzbudily sensaci nejen svým obsahem, nýbrž i rozsahem látek a zp sobem epického vypráv ní. Kubín p ísn a p esn zachoval originalitu lidové ů
ě
ě
ř
ř
ě
verse do poslední hlásky, všechny zvláštnosti fabule i jejího podání a vyzvedl fonetickou tvá nost lidového vypráv ní, tak d ležitou pro jednotu jejich formy a obsahu. Tím se mu ě
ř
ů
poda ilo ve tená ích vyvolat plnou sílu dojmu [...]. T žko si p edstavit potíže, s jakými č
ř
ě
ř
ř
sbírky vznikaly. Hledat po horách a dolech vyprav e, toulat se hned o hladu [...], jednou ě
vyprav ě
č
nebyl doma, podruhé mezitím um el156 [...]. Kubín m l problémy také u saze
č
ě
ř
č
ů
157
v tiskárn – podez ívali ho, že ani neumí esky [...].“ ě
č
ř
V ra Karlíková píše o Kubínových sbírkách v roce 1962 tuto recenzi: „[...] Jsou ě
vzácným dokladem o život lidového vypráv ní. Pat í k nejrozsáhlejším sbírkám lidové ě
ě
ř
prózy ve sv tové literatu e, vynikají p esností zápis a zpráv o vyprav ích. Kubínovo ě
ř
ů
ř
ě
č
folkloristické dílo je víc studiem lidové p ítomnosti než jen uchováváním odedávna ř
tradované lidové slovesné kultury. V porovnání s díly klasických evropských pohádká ř
ů
je
unikátním dokladem o prom nách, jakými prochází lidové vypráv ní v konkrétní ě
ě
historické situaci [...].“158
154
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 10. 2. 1959]
155
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 18. 5. 1926]
156
Stejnou zkušenost jsem ud lala v Kladsku i já. ě
157
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., novinové výst ižky a drobné tisky] ř
158
IBIDEM. 58
Známý
č
eský folklorista Old ich Sirovátka shrnuje Kubín v p ínos takto: „[...] ů
ř
ř
vytvo il nové, moderní metody zápisu lidové prózy a díky tomu mohl osv tlit toto um ní ě
ř
zcela nov , neo ekávan a syt .“ ě
ě
č
ě
159
ě
V jednom z dopis
O. Sirovátky je vyslovena velice zásadní myšlenka: „[…] Je
ů
otázka, zda tená ne eká také n co jiného, totiž analýzu vlastního Kubínova sb ratelského č
ř
ě
č
ě
díla, jeho metody, za azení do dobových a našich a mezinárodních souvislostí sb ratelství ě
ř
a folkloristiky, atd., konfrontaci jeho metody s dnešními požadavky… Mn osobn nap . ě
ě
ř
dodnes není jasné, nakolik byl Kubín autentický, v rný a nakolik upravoval, vybíral, nebo ě
nakolik se liší jako sb ratelský modus operandi na Kladsku od Podkrkonoší nebo ě
Hlu ínska […].“160 č
3.4.2. Metody sběru
„ Chcete-li získat lidové povídky, nesmíte jít na lidi s bubnem. Sběratel není řezník, který přijde do vesnice a křičí do otevřených dveří: Máte krávu na prodej? Je třeba nejdřív nalézt důvěru lidí, zbavit je rozpaků, musejí mě pokládat za svého a pak teprve budou vyprávět tak, jak jsou zvyklí ve svém domácím prostředí!“161
Kubín d sledn dodržoval veškerá metodologická doporu ení týkajících se sb r ů
ě
ě
č
ústní slovesnosti. Bohumil Novák píše ve své studii Autor lidových baje č
také o metodách našeho p edního folkloristy a jeho p ístupu k vyprav ř
ě
ř
ů
J. Š. Kubín162
ů
ů
č
m. „Z tohoto
p esv d ení o svébytnosti konkrétního jazykového projevu jakožto um leckého slovesného ř
ě
ě
č
útvaru (sui generis) plyne i Kubínova sb ratelská metoda: neupravovat, nestylizovat, a ě
tedy nezkreslovat, nýbrž zachovat lidovost, zachovat jazyk a tedy i sep tí s hovorovou ě
lidovou mluvou. Za tyto znaky své tvorby byl Kubín v roce svých stých narozenin jmenován národním um lcem.“ ě
159
IBIDEM
160
[LA PNP, osobní fond J. Jecha, kp., dopis O. Sirovátky z 9. 8. 1964.]
161
[LA PNP, osobní fond Jaromíra Jecha, kp. p ijatá, dopis O. Sirovátky b.d., cituje J. Š. Kubína] ř
162
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., rkp. cizí, NOVÁK, Bohumil. P edmluva k vydání Lidových ř
povídek z Podkrkonoší v Družstevní Práci] 59
Ale již dlouho p ed tím byl Kubín se svou metodou dáván za p íklad všem, kdo by ř
ř
se pokusili bádat na poli ústní lidové slovesnosti, a t m, kte í by také projevili zájem o ě
ř
sb ratelskou innost. ě
č
Kubínovy sbírky jsou cenným p edpokladem další badatelské innosti – práv díky ě
č
ř
tomuto zp sobu podání m žeme i my nyní, na za átku jednadvacátého století sledovat a ů
ů
č
dále zkoumat lidové tradice, zvyky a oby eje, každodenní zp sob života vyprav ů
č
ě
ů
č
.
Kubín migra ní teorii pohádkových motiv zna n rozší il: jím zapsané povídky a ů
č
ě
č
ř
pohádky jsou sv dectvím o lidové básnivosti jeho baje , o její svébytné existenci. Jsou to ě
ů
č
skute né lidové a nikoli um lé a p etvo ené báchorky, které nám p edkládají nap . Erben a ě
č
ř
ř
ř
ř
N mcová. Kone n nám Kubín dokazuje, jak podstatné je hledat originál a nejen p etvá et ě
č
ě
ř
ř
folklorní materiál k obrazu svému. Kubínovy vyprav i si vybírají jen to, co je opravdu ě
č
kdysi zaujalo, když sami slyšeli tato vypráv ní od svých p edk nebo od soused , a co je ě
ů
ř
ů
v jejich každodennosti stále živé, pou né, zábavné, kv li emu stojí za to scházet se na ů
č
č
dra kách, chodit na „toula ky“. To, co zapomn li, neváhají doplnit, domyslet, č
ě
č
zkombinovat, což
č
iní z výsledného výtvoru neopakovatelný p íb h, ě
ř
č
asto bizarn ě
poslepovaný dohromady, který ale ni í mýtus lidovosti, jak nám jej odkázalo národní č
obrození. Naopak ukazuje na reálnost tradování lidového materiálu. P ínos jeho metody je p edevším v zp ístupn ní neupravených, autentických ř
ř
ě
ř
folklorních podání široké tená ské ve ejnosti i odborník m. 163 č
ř
ů
ř
Kubínovy terénní výzkumy
Už n kolikrát jsme zmínili Kubín v postup p i terénním výzkumu. Znovu ě
ů
ř
zd razn me a na korespondenci doložme lidský rozm r jeho práce.164 Odborná ve ejnost ů
ě
ě
ř
Č
v Praze a stejn tak kladští eši si vážili jeho zp sobu práce, shromaž ování materiálu. ě
163
ď
ů
doplnit poznámkou z Jechovy korespondence od O. Sirovátky, str. 50 výpisk . ů
164
Vážený pane profesore! Poslední dobou projevuje se živější zájem o sousední kladské vesničky
[..]. Jsem sice machovský rodák a také znám od mlada zdejší i sousední kraj, seznámil jsem se i s vašimi studiemi, přiznávám se však, že zájem ten se šíří a nestačím vyhověti všem požadavkům, neboť metoda práce v Čes. Koutku nemůže být jiná, než s kterou jste sem přišel Vy, živý a přímý styk s lidmi, kteří mohou být ještě zváni Čechy [...] [LA PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis Josefa Zídka z 10. 4. 1926] 60
P edevším však Kubín díky onomu podstatnému lidskému rozm ru své práce ě
ř
pronikl brzy do jádra vyprav ských kolektiv ě
s p irozeným ostychem vyprav ě
ř
ů
č
a nemusel se tak dlouho potýkat
ů
č
, jako hlavní p ekážkou folklorních výzkum . ů
ř
Vše podstatné o terénních výzkumech jsme již uvedli v kapitole Životopis J. Š. Kubína. V rozhlasovém po adu, který byl odvysílaný 10. 10. 1944 u p íležitosti Kubínových ř
ř
osmdesátých narozenin a který p ipravil František Kožík, zazn la mj. tato Kubínova slova ě
ř
(na dotaz, co ho vlastn p im lo ke sbírání lidových pohádek a povídek) : „[...] Nešlo mi ě
ě
ř
jen o sb r pohádek, já jsem studoval celý soubor lidové duchovní kultury, který v sob ě
ě
zahrnuje mimo dialekt taky píse , zvykosloví, ovšem i pohádku. A ty pohádky a povídky ň
m ly být jenom lidovým dokladem pro mou odbornou práci mluvnickou, ty nebyly ě
zapisovány samy pro sebe [...].“ Na další otázku redaktora sm ující k tomu, jak vlastn Kubín sbíral texty, on ě
ě
ř
odpovídá: „[...] Povím Vám to krátkými slovy: p ijdu do neznámé vsi, tam se delším ř
pobytem pomalu seznámím se svým okolím, vyptám se t eba v hospod , kdo umí zpívat, ě
ř
nebo vypravovat, a jak si takové lidi zjistím, ihned se s nimi hledím seznámit. Pomalu si je za nu ocho ovat. Je-li to n jaký d da, vezmu ho na pivo, nabídnu mu uct ní, a je pomalu č
ě
č
ě
ě
m j. Ovšem staly se aj náhody, potkal jsem t eba babi ku, hrabala v lese, a tak jsem psal ů
č
ř
hned na míst , na kolen [...] No, hledím z n ho všechno vy erpat, všechen obsah duše, a ě
ě
ě
č
vedle n ho si pomalu d lám zásobu nových lidí… Chodím za nimi všude, t eba ráno v šest ě
ě
ř
hodin na pastvu, kde po libosti vyzvídám od strejce i babky [...].“165
Zápisy (stenografické) z terénních výzkumů
Kubínovy zápisy lidových vypráv ní zaznamenávají v rn nejen podání samo, jeho ě
ě
ě
obsahovou složku, ale také složku jazykovou. Novodobá eská v decká folkloristika klade č
ě
d raz na tyto v rné zápisy a také proto si velmi cení Kubínových metod a dává je za ů
ě
p íklad. ř
165
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., novinové výst ižky a drobné tisky] ř
61
Tyto neupravované terénní zápisy umož ují plastický dojem celé situace b hem ň
ě
samotného vypravování, které je vždy záležitostí velice intimní. Proniknout k vyprav i ě
č
tak blízko, je opravdu zna n složitá a dlouhodobá záležitost, což m žeme potvrdit ě
č
ů
Č
z vlastní zkušenosti v „ eském koutku“ v Kladsku. Zp sob Kubínových záznam ů
umož uje navíc p edstavit si i vyprav ň
ě
ř
č
ů
ů
v jazykový p ednes a jeho povahu. ř
Kubín nem l k dispozici nahrávací za ízení, proto jsou jeho terénní zápisky ě
po izovány
č
ř
ř
asto stenograficky, ve snaze o co nejv rn jší záznam slyšeného. P i ě
ě
ř
namátkové sond do edice a do jeho terénních poznámek pozorujeme naprostou shodu. ě
3.4.3. Kladský vyprav ě
č
„…I ty staré hlavy, tlumači lidových tradic, odcházejí pomalu a nebývá za ně platnějších nástupců – zejména tu, kde se cizí škola, cizí prostředí státní zmocnilo všech vlivů a jen po svém formuje lid. Odešli Obst, Středa, Kříž, Jirman…, odešla Šrůtková, Langrová a jiní, kdož mi po léta s nelíčenou ochotou rozdávali ze svých pokladů…“166
Fenomén kladského vypravěčství Č
Za n me kapitolou z eského Kladska, kde Kubín v nuje svým kladským č
vyprav ě
č
ů
ě
ě
m nejednu pasáž. Zvláštní vzpomínku najdeme v kapitole „Povaha lidu. Živá
kniha“: „Jan Obst! S které stránky ho načíti? Je vždycky stejně zajímavý, ať jako dychtivý čtenář a vypravěč, ať jako zpěvák písní příkladných i lidových plampaček, neb i humurista, ,mistr nad mistry vyučený’. Žert a šprým ho ni na chvíli neopustí. Zanícený tlamač lidové tradice i sám duch básnivý a mudrácký – šeno má z dochtipu. Studánka jeho je vždy plná, nedoberná. Ba, jakoby chtěl duchovní úhor kladských Čechů opatřiti jen sám, sám, sám!
166
IBIDEM 62
Hle, jak ho cení vlastní jeho sousedé: Och jej, o jej, to je starej hrdlouhář! (vypravěč); huba jako berlička; takovej báječnik, bajka stará, že mu není veusi roven; ten nemá jen slámu hlauje, taky trochu sena! A co šelmováni dovede hned usmyslit, to sjet neviďal! Smíchy bejváme aš tuhý. Ten to umí s pruni klasy, och ty buchty! Takovej povida, pojdal by vod rána do večera a zasej naspátek…“167 Kubín našel v Kladsku n kolik desítek skv lých vyprav ě
ě
ě
č
ů
, ale práv zmín ný Obst ě
ě
byl jedním z jeho nejmilejších kladských figurek. K dalším pat ila nap . Anna Šr tková168, ř
ů
ř
K íž z Bukoviny nebo Václav Jirman z Nouzína. „I mezi Kladskými potkáš takové. Jsou to ř
rozumci a humoristi, povídkáři a zpěváci, všichni živá kniha, jež se ochotně hlásí ke slovu tam, kde duševní žízeň pálí nejvíce. Sám přítel osud je poslal lidu, aby mu byli náhradou v kulturních újmách…“169 Kubín mezi n svým lidsky p irozeným p ístupem zcela zapadl. Kladští ho zvali ě
ř
ř
dokonce i na své toula ky. Na záv r této kapitoly je dobré znovu si p ipomenout citát ě
č
ř
Č
z apkových studií Marsyas, kde se mu poda ilo výborn vystihnout kouzlo a zárove ň
ě
ř
pot ebu vypráv ní, pot ebu a rozkoš z mluveného slova. ě
ř
ř
3.4.4. Vznik tená ské edice kladských povídek č
ř
Ji í Polívka p išel s nápadem uspo ádat kladské folklorní látky podle jednotlivých ř
vyprav ě
ř
a podle míst, kde je Kubín zapsal.170
ů
č
ř
Ji í Polívka se nadšen ujal editorské práce na Povídkách kladských. Sv d í o tom ě
ř
ě
č
nejen výsledek (první vydání Povídek kladských v letech 1908 – 1909 a 1910 – 1914), ale také korespondence s J. Š. Kubínem z let 1907 – 1926.171
167
KUBÍN 1926, s. 117.
168
Anna Šr tková z Blažejova. ů
169
KUBÍN 1926, s. 116.
170
„[...] Cht l bych [materiál] jej však jinak uspo ádati, a sice dle vypravovatel a míst [...].“ [LA ě
ř
PNP, osobní fond J. Š. K., kp., dopis z 26. 10. 1907] 63
ů
Polívka opat il Kubínovy povídky obsáhlým kriticko-bibliografickým komentá em, ř
ř
který byl ur en p edevším odborné ve ejnosti. Zachoval p itom prvotní podobu č
ř
ř
ř
Kubínových terénních zápis . ů
Jaromír Jech, editor t etího vydání Kladských povídek pracuje s textem pon kud ě
ř
odlišn – chce jej více zp ístupnit nejen badatel m, ale i oby ejnému tená i. Omezuje se ě
ů
ř
č
č
ř
p edevším na srovnávací poznámky, které mají poskytnou základní orientaci v rozší ení ř
ř
pohádkových motiv v nejznám jších sv tových pohádkových sbírkách. ů
ě
ě
V edi ních poznámkách vysv tluje Jech pravidla transkripce, kterou se t etí vydání ě
č
ř
Kubínovy sbírky (1958) odlišuje od prvých dvou. Jech Kubín v materiál p izp sobuje více ů
ů
ř
jeho obsahové stránce. „Je tedy žádoucí rozhodnout se pro takový zp sob p episu hlásek a ů
ř
jejich skupin, který by nenarušil charakter ná e í a který by zárove uleh oval tení.“172 ř
ň
č
č
č
Vychází p itom z nových požadavk kladených na fonetický p epis. ů
ř
ř
Vysv tluje, v em navazuje na kriticko-bibliografický komentá Ji ího Polívky ě
č
ř
ř
z prvního vydání Povídek kladských a na co klade oproti Polívkovi hlavní d raz v t etí ů
ř
verzi kladských sb r . ě
171
ů
„Materiál Vámi zaslaný jest tak znamenitý a obsáhlý, že chci jej tisknouti v zvláštní p íloze ř
v Národopisném v stníku, abych jej pak mohl vydat ve zvláštní knize.“ IBIDEM. ě
172
KUBÍN , 1958, s. 440. 64
4.
Jaromír Jech
4.1. Životopis
„…a když jsem se poprvé rozjel do českých vesnic na Kladsku, bylo mi, jako kdybych objevil novou pevninu. Zastihl jsem dlouhou řadu dobrých i vynikajících vypravěčů a přesvědčil jsem se, že v tomto zapomenutém koutku jako by zázrakem bylo zachováno nesmírné folklorní bohatství, jaké, pokud vím, nikde jinde v českých krajích dnes nenajdeme.”173
Jaromír Jech se narodil 27. 8. 1918 ve Václavicích na Benešovsku, zem el 19. 9. ř
174
1992 v Praze.
Významný
eský folklorista, etnograf, literární historik, germanista,
č
spisovatel. Absolvoval gymnázium v Benešov , poté studoval na FF UK v Praze. Po druhé ě
sv tové válce získal stipendium na universit v Basileji. V roce 1946 se aproboval jako ě
ě
st edoškolský profesor, po t ech letech zakon il doktorandské studium. ř
č
ř
Od roku 1954 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku
Č
SAV, zastával mj.
funkci vedoucího slovesn folkloristického odd lení a v roce 1964 se stal editelem celého ě
ě
ř
Ústavu (po akademiku Ji ím Horákovi), p edsedou celostátní oborové komise pro ř
ř
etnografii a folkloristiku a zárove p edsedou pro obhajoby kandidátských diserta ních ň
č
ř
prací v oboru národopisu. Ješt p ed tím byl v Pa íži v roce 1960 zvolen zakládajícím ě
ř
ř
lenem International Society for Folk-Narrative Research a
č
č
lenem celonárodopisné
sv tové organizace International Society for Ethnology and Folklore. ě
V roce 1972 byl z postu editele Ústavu pro etnografii a folkloristiku z politických ř
Č
d vod odvolán. Odešel do Ústavu pro eskou a sv tovou literaturu SAV. Známá je také ů
ů
ě
č
173
JECH, Jaromír. Lidová vyprávění z Kladska. Praha: SNKLHU, 1959.
174
Vzpomínkovou e pronesl na Jechov poh bu O. Sirovátka. ř
č
ě
ř
65
jeho dlouholetá spolupráce s Památníkem Zapadlých vlastenc v Pasekách nad Jizerou a ů
s královéhradeckým nakladatelstvím Kruh aj. Zpo átku se profiloval p edevším jako jazykov dec (a zejména dialektolog) a jako č
ě
ř
literární v dec s d razem na lidovou slovesnost, a to již b hem vysokoškolského studia ě
ů
ě
(krátce po uzav ení vysokých škol). Tehdy uve ej uje první rozsáhlejší sta ve sborníku ť
ř
ň
ř
Podblanicko (Odkaz života kraje v krásném písemnictví). Jako dialektolog se projevil p i pozd jších terénních výzkumech. Pokouší se ě
ř
p eklenout propast mezi dv ma základními p ístupy dosavadní evropské folkloristiky: ě
ř
ř
mezi p ístupem filologickým a p ístupem funk ním (biologickým, ekologickým). ř
č
ř
Zam uje se zejména na lidovou prózu v jejím historickém vývoji, ale i v sou asné dob a ě
ě
č
ř
na r zných místech eského etnika u nás i u zahrani ních eských menšin (krom Kladska ů
č
č
ě
č
podniká studijní cesty také p edevším do rumunského Banátu). ř
Č
Významná je pro náš ú el jeho publika ní innost v eském lidu (od roku 1954 je č
č
č
lenem redakce). Mezi jeho knižní publikace, kterými se budeme zabývat, pat í nap .
č
ř
ř
Lidové povídky z Kladska, vydané v SNKLHU v Praze v roce 1959, tedy rok po vlastní edici t etího vydání Kubínových Kladských povídek, které k vydání sám p ipravil. ř
ř
Uve me ješt soupis pohádek Tschechische Volksmärchen (Berlín, 1961). ď
ě
Je ale také editorem souborného šestisvazkového díla J. Š. Kubína, které p evádí do ř
nové, tzv. tená ské transkripce. Sou ástí edice je kvalitní srovnávací poznámkový aparát a č
č
ř
obsáhlé, vy erpávající a zasv cené studie. V bec poprvé užil metody op tovných revizních ě
č
ů
ě
výzkum . ů
Výsledky své
mnohaleté
folkloristické
innosti
č
zúro uje č
a
popularizuje
v pohádkových knížkách vycházejících v SNDK (Povídá babi ka pouda ku, 1962, Moudrý č
č
rozsudek, 1962, Žerty s hastrmany a erty, 1965 aj.). č
V jeho osobním fondu, uloženém v pobo ce Památníku národního písemnictví ve č
Starých Hradech, nalezneme mezi všemi položkami p es 250 titul , jsou mezi nimi zprávy, ů
ř
nejr zn jší glosy, recenze a kratší lánky. ů
ě
č
Č
V korespondenci v Jechov fondu a také v jeho láncích uve ej ovaných v eském ě
č
ř
ň
lidu od šedesátých let nalezneme mnoho zajímavých výsledk jeho zahrani ních terénních ů
č
výzkum . Jech bádal v Banátu, u lužických Srb , v chorvatském Daruvarsku a p edevším ů
ů
ř
Č
v Kladsku, v „ eském koutku.“ Tyto výzkumy jsou doloženy mj. v Jechov literární ě
poz stalosti. Pat í k nim rovn ž vlastní nákresy, mapky a plánky a výsledné zprávy o ů
ř
ě
t chto výzkumech. ě
66
V jeho osobním fondu se zachovala ada terénních zápis a zpráv a také odkaz na ů
ř
ů
magnetofonové nahrávky folkloru na Neveklovsku, Benešovsku, Voticku,
Ř
í ansku, č
Chodsku, Kolínsku, v Podkrkonoší, na Boleslavsku, Ji ínsku Hradecku, T ebí sku nebo na č
Č
eskokrumlovsku.
Ř
ada t chto výzkum ě
prob hla zám rn
ů
č
ř
ě
ě
padesát let po tamních
ě
výzkumech Kubínových – v tšina sond m la tedy op t kontrolní charakter. ě
ě
ě
Jmenujme nap . lánek K otázce polsko-české redakce povídkových látek (1966). ř
č
Jaromír Jech se po Kubínov vzoru zasloužil o d kladnou revizi folkloru kladských ě
Č
ů
Č
ech v „ eském koutku” a to v dob , kdy bylo již definitivn jasné, že nám toto území ů
ě
ě
nikdy nep ipadne, a kdy navíc už jen st ží kdo mohl o ekávat v polonizovaných vesnicích ě
ř
č
by jen zbytky eského folkloru. Ale o tom až v dalších kapitolách. ť
č
4.2. Jechovy výzkumy v Kladsku
„Všichni dnešní vypravěči, žijící nadále v Kladsku nebo přesídlení do Čech, nejsou dobrými vypravěči. V převážné většině představují typy, které ve folkloristice označujeme jako pasivní nositele folkloru. Ve své hlavě totiž jen uchovávají slyšené folklorní látky. A ty pak znovu ožijí, zmocní-li se jich vynikající vypravěčská osobnost. Pasivním nositelům přísluší zásluha, že střeží lidovou tradici […].“175
Jaromír Jech je v mnohém pokra ovatelem folkloristického díla Josefa Štefana č
Kubína. Stal se nejen jeho editorem (po J. Polívkovi), ale také blízkým p ítelem. ř
V roce 1957 se v rámci p íprav na t etí vydání Kubínových Kladských povídek ř
ř
(vyšly roku 1958) rozhodl pro podrobnou revizi Kubínových folklorních sb r v kladském ě
ů
Č
„ eském koutku” na území dnešního Polska. Již rok po vydání Kladských povídek vydal vlastní knihu kladských látek, která o tém ě
ř
šedesát pohádkových ísel p ed í svým č
ř
č
rozsahem sbírku Kubínovu!
175
JECH, Jaromír. U kladských vyprav
ě
č
ů
po padesáti letech. (Doslov) In KUBÍN, J. Š. Kladské
povídky. Praha: SNKLHU, 1958, s. 447. 67
Získat povolení k vycestování, by se jednalo o Polsko a o cesty motivované ist ť
ě
č
výzkumn , nebylo p esto nijak jednoduché. „Po jedné návšt v (u Kubín ) se pak stalo, že ě
ě
ř
ě
ů
jsem si dodal odvahu a zavolal na nejvyšší kompetentní místa. Spojili m s nám stkem ě
ě
ministerstva vnitra, kterému jsem p ednesl svoji žádost: Cht l bych pokra ovat ve ě
ř
č
výzkumech po stopách Josefa Štefana Kubína na Kladsku a zaznamenat tam z lidových povídek v hodin dvanácté úpln všechno, co se ješt zaznamenat dá. K tomuto ú elu bych ě
ě
ě
č
pot eboval zvláštní permanentní propustku do Polska. Na druhý den jsem propustku m l ě
ř
v ruce […] O týden pozd ji jsem se op t pon kud ,posílen‘ vracel od Kubín a tentokrát ě
ě
ě
ů
jsem zatelefonoval polskému velvyslanci: Cht l bych pokra ovat ve výzkumu[…] a tak ě
č
dále. Následující den jsem byl na velvyslanectví p ijat a moje výzkumy v Kladsku pak ř
probíhaly se souhlasem polských ú ad i za jejich pomoci […]”176 ů
ř
Jech se však s problémy b hem svého výzkumu v Kladsku potýkal vlastn pokaždé. ě
ě
Ve Zpráv o studijním pobytu v Polsku ve dnech 11. 7. - 1. 8. 1958 teme, že i p es ě
č
ř
oficiální pozvání Fonografického ústavu p i Pozna ské univerzit a Varšavské slavistické ň
ř
ě
pracovny PAN (Polská akademie v d), které Jech obdržel, nastaly obvyklé problémy ě
s vy izováním pasových formalit. Výjezdní povolení Jech sice nakonec dostal, ale až 7. ř
č
č
ervence, p i emž konference, které se pozvánka týkala, probíhala ve dnech 2. - 4. č
ř
ervence. „Bez proponované p ípravy jsem tedy vykonal s pracovníky obou uvedených ř
institucí, s doc. dr. Zenonem Sobierajskim z Poznan a s mgr. Januszem Siatkowskim ě
177
z Varšavy
Č
, plánovaný terénní výzkum v okolí Chudoby (Kudowa Zdrój), tj. v „ eském
koutku“ v Kladsku.“ Toto byl záznam ze t etí výzkumné cesty. Ta první se uskute nila v listopadu 1955. č
ř
P i za átku práce na novém vydání Kubína si jako sv j cíl vytkl Jech „ […] získat ů
č
ř
nejnutn jší podklady k napsání doslovu a poznámkového aparátu k této sbírce, respektive ě
zjistit sou asný stav vyprav ství na Kladsku […] doplnit studium Kubínových zápis ě
č
ů
č
lidové prózy o nové aspekty a opakovat za padesát let od záznam Kubínových výzkum ů
kladských lidových povídek a zjistit tak, jak se dále vyvíjely, rozkládaly, jak byl místní fond obohacován o nová témata atd […]”178 Výsledek p ed il veškerá jeho o ekávání. ř
č
č
176
KUBÍN, 1985.
177
Oba kolegové byli astými spolupracovníky J. Jecha p i jeho terénních výzkumech v Kladsku. č
178
ř
[LA PNP, osobní fond J. J., doklady, zpráva o studijním pobytu v Polsku ve dnech 11. 7. -1. 8.
1958.] 68
B hem krátké doby tu nalezl folklor a skv lé vyprav e.179 A to navzdory rychle ě
ě
ě
č
postupujícímu zániku zbytku eského etnika na Kladsku. Ve zpráv tedy svou sb ratelskou ě
č
ě
innost rozhodn obhajoval. ě
č
V nujme se podrobn ji v po adí ke t etí Jechov výzkumné cest do Kladska, do ě
ě
ř
ě
ř
ě
„ eského koutku”, protože práv až zpráva o této cest je v Jechov fondu k dispozici.180 Č
ě
ě
ě
Ve dnech 11. 7. - 1. 8. roku 1958 podnikl Jech v po adí již t etí výzkumnou cestu do ř
ř
Kladska181, do všech jedenácti kladských vesnic, v nichž se doposavad udržel eský jazyk č
jako hlavní komunika ní prost edek. B hem tohoto t ítýdenního výzkumu získal Jech č
ě
ř
ř
údaje p ímo od desítek informátor , hloubkový výzkum provedl u osmi z nich. Nejv tší ů
ř
ě
p ekvapení ekalo Jecha a posléze eskou odbornou ve ejnost ve vesnici Nouzín, poblíž č
ř
č
ř
Č
Vostré Hory. Nejprve mu kladská eška Rozálie Hartwigová (nar. r. 1894 v Nouzín , žena ě
Josefa Hartwiga) pov d la n kolik p íb h , potom ale došla do vedlejšího stavení a ě
ě
ě
ě
ř
ů
p ivedla svou švagrovou, Filoménu Hornychovou, která svým bohatým repertoárem ř
povídek Jecha natolik uchvátila, že se na druhou polovinu ervence 1958 do Nouzína č
dokonce p est hoval, aby mohl zapisovat pokaždé, kdy si Hornychová na n co vzpomene. ě
ř
ě
Vypráv la prý neustále… Stala se posléze nejv tší Jechovou vyprav kou. V nujeme ji ě
ě
ě
ě
č
níže alespo stru nou podkapitolu. ň
č
V samotném Nouzín jenom b hem deseti dní nasbíral Jech jednaosmdesát ísel ě
ě
č
(v etn variant); byly to pohádky a místní pov sti, které tu p evažovaly nad humorkami a č
ě
ě
ř
povídkami pov re nými. Jech byl šokován a k tomuto naprosto neo ekávanému objevu se ě
č
č
vrátil pozd ji ješt mnohokrát: „Tolik vypráv ní jediného vyprav e u nás zapsáno nebylo ě
ě
ě
ě
č
ani v d ív jších dobách, kdy povídky žily ve vesnickém spole enství daleko intensivn ji ě
ř
ě
č
než dnes. Záznamy u Filomény Hornychové znovu potvrzují, jak významné místo m lo ě
Č
lidové vypráv ní v život kladských ech , kte í esky íst a psát neum li a kterým ústní ě
ě
ů
ř
č
ě
č
tradice nahrazovala b žnou etbu182 […] Je t eba klást d raz p i folkloristickém studiu na ě
179
č
ů
ř
ř
Po Kubínových skeptických záv rech v eském Kladsku, týkajících se rychle postupující Č
ě
germanizace zbylých ech , to muselo být obrovské p ekvapení! Č
ů
ř
180
SLÁDEK, 2002.
181
V dubnu téhož roku provedl p edvýzkum na eské stran hranice. ř
182
č
ě
Srovnej s kapitolou Polemika J. Š. K. s V. Tillem 69
vynikající vyprav ské individuality, které bývají nositeli i tv rci folkloru a p es svou ě
ů
č
ř
výjime nost typickými p edstaviteli místního vyprav ství […] nelze je ovšem studovat č
ě
ř
č
isolovan od poslucha ských kolektiv a od zp sobu života v ur itém prost edí […]“183 ě
ů
č
ů
č
ř
Jak jsme již uvedli, b hem tohoto výzkumu s ním spolupracovali jeho polští ě
kolegové (a p átelé), Siatkowski se Sobierajskim. ř
Jech ve zpráv také litoval, že nemohl tehdy po ídit zvukové nahrávky u všech ě
informátor , nebo ť
ů
ř
manipulace s magnetofonem byla v n kterých místech naprosto ě
znemožn na. N kdy se o problém postaraly op t ú ady. Kde se tedy nahrávat nepoda ilo, ě
ě
ě
ř
ř
zapisoval Jech, tak jako p ed ním Kubín, ru n .184 ě
č
ř
B hem dalších dvou váno ních terénních výzkum (18. 12. - 23. 12. 1958 a 28. 12. ě
ů
č
- 30. 12. 1958) navštívil Jaromír Jech znovu Slané, Velkou Srbskou, Ž árky, Mok iny a ď
Č
Č
ermnou, Stroužné, Vysokou
ervený Kostelec, tedy vesnice na obou stranách hranice.
ř
Vypráv li mu J. Jung, E. Neuman, V. Hanuš, M. Machová, E. Cviký , A. Ka er, J. Barto ě
ň
č
ř
a manželé Drašnarovi. Všechna jejich vypráv ní zaznamenal Jech ru n , a dopl oval je ě
ň
ě
č
podrobnými pasportiza ními údaji. Toto byla už jistá revize povídkových text ů
č
(metoda op tovných sb r ).185 Ve správ
z p edchozích výzkum ů
ř
ě
ě
ů
si poznamenal, že
ě
služební auto bylo „zadáno“, takže se musel pohybovat pouze p šky, což mu z asových ě
č
d vod znemožnilo navštívit Františku Semerákovou. ů
ů
V roce 1959 podnikl Jech v tšinu svých kladských terénních výzkum , ale už ě
ů
menšího rozsahu. Jejich cílem bylo op t ov ení jazykové správnosti na jednotlivých ě
ě
ř
sporných místech a kontrola a dopln ní pasportiza ních údaj ě
(zejména údaje o
ů
č
Č
provenienci). Jech ve dnech 24. - 29. 7. a 7. -13. 8. navštívil Mok iny, ermnou, Nouzín, ř
Č
Slané a
ervený Kostelec. U Filomény Hornychové získal dalších ty iat icet nových (!) č
ř
ř
povídek, zachycených op t ru n , a to 15. 8. 1958 ě
ě
č
16. - 21. zá í téhož roku se celou svou revizi zápis lidové prózy pokusil definitivn ů
ř
ě
dokon it a zkompletovat. Poda ilo se mu to u Jos. Zochra, Jos. Dostálové v Machov i u č
ě
ř
Ant. Ka era ve Vysoké Srbské. I tady zapisoval z technických d vod ů
č
183
ů
zase ru n , u č
ě
V korespondenci s Josefem Barton m najdeme také nejednu pochvalu: „P ekvapilo m , jak jste se ě
ř
ě
do celé v ci vžil […] vy jste je (povídky) však na kladské stran vykopal jako archeologický nález […].“ ě
ě
[LA PNP, osobní fond J. J., kp., dopis Josefa Barton z 14. 4. 1959 ] ě
184
P i porovnání ru ních zápis – Kubínových i Jechových, m žeme konstatovat, že se neliší od č
ř
ů
ů
verzí vydaných knižn ! Jde o v rný p epis. ě
185
ě
ř
Viz podkapitola v novaná Filomén Hornychové. ě
ě
70
Filomény Hornychové po ídil dalších dev tadvacet látek. V té dob t iadevadesátiletá ě
ř
ě
ř
Anna Langrová (ze Staré Hejdy, roz. Burdychová) poskytla Jechovi patnáct vypráv ní. ě
15. - 17. 12. 1959 odjel Jech na Náchodsko. Navštívil hlavn Josefa Barton ze ě
ě
Ž árek–Mok in, který mu byl místním pr vodcem. V Hostinném u R. Bernarda zapsal jen ď
ů
ř
p íhody z jeho života a r zné historické reminiscence, anekdoty a n jaké humorky z jeho ů
ř
ě
rodišt v Chudob . ě
ě
V roce 1960 odjel Jech do „Koutku“ již 11. ledna a zdržel se celých jedenáct dní. Zam il se na výzkum kladské prózy. Ministerstvo vnitra mu kone n ud lilo zvláštní ě
ě
č
ř
ě
pr kaz pro p ekra ování hranic, jeho výzkum podpo ily i polské ú ady. Navštívil Slané, ů
č
ř
Č
Velkou
ř
ř
ermnou, Jakubovice, Stroužné a Nouzín. U vyprav ě
č
E. Neumana, V. Hanuše,
ů
A. Frankové, A. Drašnara, M. Machové a F. Hornychové po ídil tentokrát 12 zvukových ř
186
pásk
všech druh lidové prózy. U F. Hornychové zaznamenal p ír stek šestapadesát
ů
ů
ř
ů
kus . ů
12. b ezna 1960 podal další zprávu o výjezdu do Polska, z 1. - 8. b ezna, kdy ř
ř
navštívil Kladsko i Náchodsko. Cílem bylo zrevidovat poslední lednové záznamy a zjistit další vyprav e na našem území, kte í do ě
č
ř
Č
ech p esídlili v roce 1960 a p ipravit si p du ř
ů
ř
pro další terénní sondy. V Náchod našel manžele Krieglovi (p ist hované ze Slaného). Napsal, že „nejsou ě
ě
ř
zvláš dobrými vyprav i a myslím, že posta í dv návšt vy, které jsem u nich vykonal ť
ě
č
ě
č
ě
[…].” Poskytli mu pouze pov ry a pašerácké historky. U E. Neumana si Jech poznamenal ě
„vyprav ě
odmítá vypráv t p i nahrávce magnetofonu […]“, že si jakoby „šet í“ svá ě
č
ř
ř
vypráv ní. Jech k tomu ale zárove sám dodal, „že je t eba i za jediným podáním vážit za ň
ě
ř
vyprav em dlouhou cestu.“ ě
č
V kv tnu 1960 se Jech vydal do Kladska ve dnech 13. - 25. Teprve tehdy je mu ě
kone n vydán cestovní pas s p tirázovým výjezdním povolením. Jako úkol si stanovil 1.: ě
č
ě
pokra ovat v zápisech lidových povídek, 2. studovat prameny a písemné (tišt né) doklady ě
č
Č
o lidových vypráv ní, 3. zahájit výzkum u rodin kladských ech v jižním cípu Kladska. ě
ů
Ru n zapsal deset povídek, na magnetofon nahrál 19 ísel. Zaznamenal také zcela č
ě
č
nové povídkové druhy: démonologické, humorky a vypráv ní ze života. Navštívil ě
vyprav e E. Neumana, M. Langrovou, Fr. Hanuše, J. Junga (ze Slaného), A. Langrovou, ě
č
186
Na ústavním p ístroji Sonet. ř
71
Fr. Bittnara (z Chudoby). Prostudoval také kalendá e a fotokopie z již pon m ené ě
ř
č
187
B ezové-Mezilesí. ř
O m síc pozd ji podnikl Jech další výzkumnou cestu, ve dnech 18. - 23. ervna ě
ě
č
1960 s cílem mj. tentokrát zapsat pov sti z kladského pomezí u Karla Dvo á ka (bratrance ě
ř
č
Filomény Hornychové) z Teplic nad Metují. P i této p íležitosti našel výbornou ř
ř
Č
vyprav ku, t iasedmdesátiletou Annu Gruntovou z erveného Kostelce, a zaznamenal ě
č
ř
dalších deset vypráv ní („srovnávací materiál s nedalekou oblastí kladskou a zárove jsou ň
ě
to vypráv ní z revíru, kde se za íná provád t nový kolektivní výzkum našeho ústavu… ě
ě
č
Lidová spisovatelka Fr. Semeráková z Olešnice zpracovala ve svých dosud neuve ejn ných povídkách zna ný po et folklorních látek z eských vesnic na Kladsku ě
ř
č
č
č
[…] Bohužel tento materiál je zcela neut íd n, není opat en pasportizací apod…“ ě
ř
ř
Č
V Malé ermné mu odvypráv la p tapadesátiletá Marie Kaválková dv povídky o ě
ě
ě
vodníkovi a osmdesátiletá Anna Da ková vzpomínala na J. Š. Kubína, který se u ní stavil ň
p ed šedesáti lety. ř
O další m síc (2. - 21. ervence 1960) pozd ji odjel Jech za polskou vyprav kou ě
ě
č
ě
č
M. Szuczwarovou, studovat nová vypráv ní. „Jak známo, nelze povídky u toho i onoho ě
č
vyprav e zapisovat jednorázov . P i hloubkovém, vy erpávajícím výzkumu je t eba ě
ě
č
č
ř
ř
návšt vy po krátkém nebo delším ase opakovat […].“ Poda ilo se mu zapsat 30 nových ě
č
ř
vypráv ní (ze života, pov ry, pohádky). ě
ě
Č
V Nouzín navštívil Filoménu Hornychovou, v Žakši Fr. Bittnara, v ermné V. ě
Č
Hanuše, ve Slaném J. Junga, ve Stroužném M. Machovou, ale tady, v „ eském koutku“ se mu nepoda ilo zapsat v bec nic – dobu si tentokrát špatn na asoval, protože práv ů
ř
ě
ě
č
probíhala sklize sena. ň
Své výpravy do Kladska uzav el na dlouhou dobu v srpnu, ve dnech 23. - 31. 8. ř
1960. Ve zpráv
z tohoto výzkumu (13. 9. 1960) Jech poznamenal, že primární je
ě
srovnávání zápis (což práv Františka Semeráková neu inila, a je jinak její povídkový a ů
ě
č
č
pohádkový materiál dost bohatý) – rýsuje se tady otázka, pro č
Jech sám mnoho
nasbíraných variant ve své kladské sbírce vynechal (a pouze je uvedl v poznámkovém aparátu).
187
Uvádí, že ty i rodiny se bohužel nedávno vyst hovaly. č
ř
ě
72
V šedesátých letech Filoménu Hornychovou navštívil v Nouzín
n kolikrát,
ě
ě
nakonec se ale fenomenální kladská vyprav ka odst hovala za svou dcerou do n meckého ě
ě
č
ě
Duisburgu. Postupn ji nau il pracovat s magnetofonem a Filoména skute n i v dob jeho ě
č
ě
č
ě
nep ítomnosti stále vypravuje. Tyto verze už do vydání z r. 1959 pochopiteln neza adil. ě
ř
ř
Ani však nevydal další sbírku. Už takto je v Lidových povídkách z Kladska obsaženo celých 118 vypráv ní jen od této vyprav ky. ě
ě
č
Poslední zpráva o výzkumu v Kladsku má datum 18. 7. 1968 a nese název „Zpráva o kontrolní návšt v u kladské vyprav ky Filomény Hornychové“ Obsahuje už jen ě
ě
ě
č
Č
posmutn lé konstatování o nezadržitelném úpadku prozaického folkloru v „ eském ě
koutku“ v Kladsku.
4.2.1. Kladská vypravěčka Filoména Hornychová
„Odpoledne […] jsem přišel za vypravěčkou, která vede domácnost své provdané dcery. Usedl jsem v předsíni, kde stloukala máslo a přitom bez přestání vyprávěla. A od toho dne jsem pak k ní každodenně dojížděl nebo docházel z Chudoby a ručně si zapisoval každou její povídku. Nikdy se nestalo, že by nečinně při vyprávění seděla […].“188 Narodila se 22. ledna 1905 poblíž Pasterkova, rodi m Ann č
Burdychovým, kladským
Č
ů
a Karlu
ě
ech m, ale v prost edí už zcela pon m eném. Byla to samota, ů
ě
ř
č
její d tství se tak odehrávalo jen v úzkém rodinném kruhu, který z ídkakdy navštívil ě
ř
n který p íbuzný. Všichni m li ale jedno spole né: zálibu ve vypráv ní. Malá Filoména ě
ě
ř
ě
č
Burdychová slýchávala odmali ka pohádky a povídky nejr zn jších druh . Matka jí ů
č
vypráv la spíše pohádky, pozd ji je Filoména sama ě
ě
č
ě
ů
etla v n meckých ě
ítankách a
č
knížkách a nakonec se práv ony staly hlavní ástí jejího repertoáru. Otec m l v oblib ě
ě
č
ě
zase místní pov sti, pov ry i humorky; rodinné návšt vy babi ek se rovn ž neobešly bez ě
ě
ě
ě
č
vypráv ní. To byl její hlavní folklorní zdroj. Druhým byla etba, p edevším n meckých ě
č
ř
ě
knížek. První a nep íjemné setkání s n m inou ekalo na Filoménu ve škole v Kalasperku. ě
ř
č
č
Vzpomíná, že do té doby n m inu slyšela snad jen párkrát, a první rok ve škole byl pro ni ě
188
č
JECH 1959, s. 25. 73
proto velmi t žký. Díky svému talentu už ale po chvíli za ala sama n mecké knížky nejen ě
ě
č
Č
íst, ale také shán t, a na oplátku z nich p ed ítala matce. „ eské knihy jako tém ě
č
kladským
Č
ě
č
ř
všem
ř
ech m byly jí nedostupné svým pravopisem, jemuž se p ece ve škole nikdy ů
ř
neu ili […].“189 č
V osmnácti letech se provdala do Nouzína. Manžel František Hornych (1900 1944) byl d lníkem, byl to „pokrokový lov k, rád hrál divadlo (Hornychová nikdy ě
ě
č
nehrála) nebo chodil na p edstavení do Machova, stejn jako všichni nouzínští sousedé ě
ř
190
[…].“
V šestadvaceti letech jí manžel zem el a ona z stala sama se t emi malými dcerami. ů
ř
ř
Prožívá tíživou životní etapu. P esto se práv tehdy stává opravdovou vyprav kou.191 ě
ř
ě
č
Č
S nelí eným obdivem na ní i dnes vzpomíná poslední kladská eška paní Marie Hauschke, č
která se s ní za mlada setkala. Jiní o ní dodnes vypravují jen z doslechu. Jakoby v návaznosti na Kubínovu polemiku s Tillem píše Jech v medailonku v novaném Hornychové o tom, jak se to má s vlivem etby a vlastního autorství na ě
č
výslednou podobu konkrétního vypráv ní. „Pln takové povídky, by jsou pod p ímým ť
ě
ě
ř
vlivem etby, m žeme za adit do folkloru, pon vadž je Hornychová ,takle po svým, po ů
č
č
ě
ř
esku’ nejednou vypráv la, pon vadž se od ní dále ší ily a sehrály v život místního lidu ě
ě
ě
ř
stejnou úlohu jako ta vypráv ní, pro n ž p ímou tišt nou p edlohu zjistit nelze, nebo ji ě
ě
ě
ř
ř
m žeme st ží p edpokládat. Nadto vytvá ela Hornychová svým ,volným p ekladem a ů
ě
ř
ř
ř
svými úpravami’ povídky úpln nové, samostatné.“
192
ě
Navíc Hornychová sama asto v úvodu svého vypráv ní udává jejich knižní p vod ě
č
ů
– nej ast ji se odvolává na Kinder- und Hausmärchen b í Grimm . ě
č
ů
ř
Od Kubínových vyprav ě
č
ů
se liší i postojem k vlastním látkám: chápe je jen jako ve
fantazii vzniklá povídání a asto dodává, že v rohodná jsou jen vypráv ní „ze života“. ě
č
ě
T ch má ovšem ve svém repertoáru zdaleka nejmén . K otázce postoje vyprav ě
ě
ě
č
ů
k vlastnímu vypráv ní se ješt vrátíme v kapitole v nované terénním výzkum m dnešního ě
ě
ě
ů
stavu kladského folkloru.
189
IBIDEM, s. 20.
190
IBIDEM, s. 19.
191
O své vyprav ské vášni sama poznamenává: „Já diž sem v tom, tak z toho nevyjdu. To je n co ě
č
ě
pro m .“ IBIDEM. ě
192
IBIDEM, s. 21. 74
Jak jsme již nazna ili, Jech p i své poslední (revizní) návšt v u Hornychové v roce č
ě
ř
ě
1968 musel konstatovat, že Hornychová už p estala vypráv t, pouze ob as poví vnu ce ě
ř
č
č
pohádku na dobrou noc. V té dob už žila u své dcery v N mecku. Zm nila radikáln ě
ě
ě
ě
prost edí, ve kterém celý život žila a kde p i každodenní rozmanité innosti m la neustále ř
ě
č
ř
komu vypravovat. Filoména Hornychová smutn p iznává, že už to není její sv t, na který ě
ě
ř
byla zvyklá. Nemá už komu vypráv t… „Já ráda vypravuju, jenže te
nemám komu.
ď
ě
Dcera íká: ,Jen toho nech a po spát.’ “193 ď
ř
4.2.2. Metody sběru
Jech vychází po metodologické stránce z Kubína, alespo
co se tý e v rných
ň
ě
č
Č
záznam ústní slovesnosti b hem jeho vlastních výzkum v „ eském koutku“ v Kladsku. ů
ě
ů
Pracuje ovšem samoz ejm podle nových pokyn rozvíjející se eské etnografie. ě
ř
ů
č
V jeho osobním fondu najdeme nejednu p íru ku ur enou pro sb ratele, terénní badatele. č
ř
ě
č
Zajímavou ukázkou takovýchto pokyn je nap . Dotazník Ústavu pro lidovou píse ů
ň
ř
z listopadu roku 1940. Jeho p edsedou byl tehdy Kubín v i Jech v spolupracovník, Ji í ů
ř
ů
ř
Horák. Č
Ve V stníku
SAV vyšla v roce 1943 Pravidla pro v decký p epis dialektických
ě
ě
ř
zápis . M la ujednotit p ístup všech sb ratel k nashromážd nému folklornímu materiálu. ů
ě
ě
ř
ů
ě
I ve studii Lidová prozaická tradice v ústním a písemném projevu194 rekapituluje sv j p ístup k vyprav ů
ě
ř
ů
č
m. Zajímav se tu rozepisuje mj. také o nemístnosti romantického ě
p ístupu k vyprav i neznalého písma.195 ě
ř
č
Pro ilustraci Jechových metod uve me ukázku lánku Fr. Všeti ky. Jedná se sice o ď
č
č
pojednání o sbírce z Podkrkonoší, ale to jen dokazuje rovnocenný p ístup k folklornímu ř
materiálu: „[...] Lidové povídky z eského Podkrkonoší vyšly zásluhou Jaromíra Jecha, č
který u inil jednu nezvyklou v c: p ibližn ě
č
ě
ř
padesát let po Kubínovi se vrátil do
Podkrkonoší a sledoval zde osudy zapsaných látek. Vyhledával je jednak u potomk ů
Kubínových vyprav ě
č
ů
, jednak v prost edí, kde p sobili. Výsledek tohoto pr zkumu, ů
ř
193
IBIDEM, s. 25.
194
JECH, Jaromír – SKALNÍKOVÁ, Olga. Lidová tradice. Praha: Akademie, 1985.
195
Srovnej podkapitola Polemika s V. Tillem. 75
ů
zahrnutý Jechem do poznámkového aparátu a komentovaný v doslovu, je zajímavý, katastrofální a o ekávaný zárove : podkrkonošská folklorní próza je ve stadiu hlubokého ň
č
196
úpadku [...].“ Ve
zprávách
z terénních
výzkum
v Kladsku
ů
najdeme
vlastní
Jech v ů
metodologický program jedné návšt vy Nouzína (Filomény Hornychové)197: ě
Pomýšlím vydat materiál jako samostatnou sbírku povídek Filomény
•
Hornychové. Dříve však chci některé zápisy zopakovat198 pro poznání variability prozaického podání, pro zjištění, zda vypravěčka náleží k improvizačnímu typu apod. •
Povídky ostatních vypravěčů chci uspořádat v druhou sbírku.199
•
Zapsaný materiál bude sloužit k napsání teoretické studie o životě lidových povídek na Kladsku za posledních padesát let.
Jech um l skombinovat oba základní zp soby sb r , a to jak sb ry expedi ní, tak i ě
ů
sb ry stacionární. S n kterými kladskými ě
Č
ě
ů
ě
č
echy se sp átelil natolik, že v dob , kdy se
ě
ě
ř
Č
nemohl osobn rozjet do „ eského koutku“, sbírali a nahrávali kladský folklor sami kladští ě
Č
eši, p edevším Josef Barto z Mok in. ň
ř
ř
Pasportizace „Úvodní portrét před ukázkami z repertoáru každého vypravěče je obšírnější než u J. Š. Kubína, neboť dnešní folkloristika nechce osvětlovat nositele a tvůrce prozaického folkloru jen biograficky, nýbrž v souvislosti s celým jeho okolím, s životem lidu, s posluchačským kolektivem. Zkoumá přitom i vztah vypravěčů k látkám a jejich konkrétní realizace.“200 196
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., novinové výst ižky a drobné tisky.] ř
197
[LA PNP, osobní fond Jaromíra Jecha, doklady]
198
Opakované terénní sondy jsou další známkou poctivé sb ratelské práce. Jech tak kontroluje nejen ě
sebe, ale i to, jak a v d sledku eho se konkrétní m ní, jak migruje i na tak malé ploše, jakou je „ eský ů
č
Č
ě
koutek“. Srov. KOUDELKOVÁ, Eva. Vzácné kladské varianty migrující látky o Meluzín . In Kladský ě
sborník III. HK: PedF VŠP, 1999, s. 343 – 350. 199
Jech v Lidových vypráv ní z Kladska nikde neuvádí, pro se nakonec rozhodl oba prozaické ě
č
folklorní soubory („hornychovský“ a všechen ostaní) spojit v jedinou sbírku. 200
JECH 1959, s. 482. 76
Jaromír Jech postupoval p i terénním výzkumu podobn jako J. Š. Kubín, ale ě
ř
s d kladn jším v deckým rozvrhem: zastavme se nap . u otázky pasportizace. ů
ě
ě
ř
P íklad Jechova zápisu vypráv ní. Tomu p edchází stru ná informace o momentální ě
ř
č
ř
situaci: Zapisováno u Filomény Hornychové – vypravěčka tloukla máslo, přitom její zeť Alfred a dcera K.; dále J. Siatkowski a Z. Sobierajski jako normální posluchači.201
Nebo: Situace vyprávění: V pokoji u Hornychové, ze sběratelů jen Jech (nepřítomen Siatkowski a Sobierajski), sedí u stolu, na rohu vypravěčka s malou vnučkou, kterou chová na ruce.202
Takovéto poznámky nalezneme v Jechov osobním fondu na útržcích papíru, na ě
které v rychlosti zapisoval b hem svých kladských výzkum , když nem l k dispozici ě
ů
ě
magnetofon. Ve sbírce však najdeme podrobn jší údaje o vyprav ích. Mají ě
ě
č
tená i lépe
č
ř
zp ístupnit kladský folklor. ř
Jechovy pasportiza ní údaje jsou daleko plasti t jší než poznámky tohoto druhu u č
č
ě
Kubína. Jech z p vodních pracovních pasportizací vytvá í celé medailony svých ů
vyprav ě
č
ů
ř
. Jako by z celé Jechovy sbírky
išelo jedno velké p ekvapení z toho, co
č
ř
Č
v kladském „ eském koutku“ skute n spíše náhodou objevil. č
ě
Pracovní verze pasportiza ních údaj m ly zhruba tuto strukturu: jméno křestní a ů
č
ě
příjmení, věk, informace o tom, zda se informátor přistěhoval nebo zda žije v dané lokalitě od narození, povolání, znalost čtení a psaní, odkud zná své podání,… atd.203 Uve me si ukázku jednoho kratšího medailonku v novaného Josefu Homolá ovi ze ď
ě
č
Slaného:
201
[LA PNP, osobní fond J. J., terénní zápisy, 16. 7. 1958]
202
IBIDEM 17. 7. 1958.
203
Srov. viz Dotazník Ústavu pro lidovou píse , který sestavil v listopadu 1940 Ji í Horák. [LA ň
ř
PNP, osobní fond J. J., drobné tisky jiných autor ] ů
77
Rozený humorista Josef Homoláč (nar. 1892 v Malé Čermné) zná bezpočet povídek, k nimž mu poskytuje látku jeho pestrý život; byl listonošem, později tkalcem, instalatérem, elektrikářem, příležitostným dělníkem, ponocným, až posléze zakotvil jako „kontrolér stau“ v textilní továrně. Při vyprávění svých příběhů znovu prožívá a názornými, čilými pohyby dokresluje každý významný detail. Stal se proto ve Slaném oblíbeným vypravěčem jak v domácím prostředí, tak v hostinci. Vzpomínka na vypravěče a šibala Jana Obsta je po postřezích J. Š. Kubína [...] opět dokladem, jak svérázná postava Obstova vycházela z úst slánských vypravovatelů do místní lidové tradice.204 Tato ukázka demonstruje, jak pozorný v i svým informátor m Jaromír Jech byl. ů
ů
č
Č
B hem op tovných, kontrolních výzkum v „ eském koutku“ si up es oval také ě
ě
ů
ň
ř
pasportiza ní údaje o vyprav ích. Dopl oval údaje o život , o funkci lidového vypráv ní ě
č
ň
č
ě
ě
v lokalit a zejména názvy, které svým povídkám dávali sami vyprav i, stejn tak i údaje ě
ě
ě
č
o pramenech vypráv ní, resp. údaje o d ív jších vyprav ích, od nichž p ejímali „svá“ ě
ř
ě
ě
č
ř
vypráv ní Jechovy informáto i. ě
ř
Takový kontrolní pasportiza ní údaj o Filomén Hornychové (ze kterého se ovšem ě
č
dozvíme i n které souvislosti týkající se celé lokality) vypadá zhruba takto: V dubnu 1962 ě
přesídlila se svou rodinou z Nouzína, kde počet obyvatel z původních 300 klesl na deset, do Duisburgu v západním Německu; důvodem k odchodu byly zejména tíživé životní podmínky v téměř opuštěné vesnici, které se stávaly tím nesnesitelnější, čím více se její vnuci blížili ke školnímu věku205 […] Situace pro přirozené vyprávění však během mé návštěvy nemohla být vyvolána: Filoména Hornychová po odchodu z nouzínské samoty, kde žila pouze svým pohádkám a pověstem, přišla do úplně nového světa: „Jako by mě vysypali z mrakouch.“ Svět pohádek se jí rozplynul, i když občas byla nucena vyprávět své vnučce Ritě, avšak spíše německy [...] Její vyprávění bylo neucelené, útržkovité, spíše jen regesta [...]“206
204
JECH 1959, s. 389.
205
O tom referujeme v kapitole Poslední revize kladských sb r na p elomu tisíciletí. ě
206
ů
ř
[LA PNP, osobní fond J. J., doklady, Zpráva kontrolní návšt v u kladské vyprav ky Filomény ě
Hornychové z 18. 7. 1968] 78
ě
ě
č
4.2.3. Vznik Jechovy tená ské edice kladských povídek207 č
ř
Lidová vypráv ní z Kladska byla vydána v Státním nakladatelství krásné literatury, ě
hudby a um ní v roce 1959, rok poté, kdy ve stejném nakladatelství vyšlo t etí vydání ě
ř
Kubínových sb r (Kladských povídek). Jech je v noval „zasloužilému um lci Josefu ě
ů
ě
ě
Štefanu Kubínovi“. Celá sbírka vznikla vlastn díky poctivé edi ní práci Jaromíra Jecha. Jech se rozjel ě
č
Č
do vesnic „ eského koutku“ na území Polska v souvislosti s plánovanou t etí edicí ř
Kubínových Kladských povídek. V bec ale nepo ítal s tím, co v tom zapadlém koutku ů
č
sv ta objeví. Po druhé sv tové válce se všechna ná e í prudce nivelizovala,nestalo-li se tak ě
ě
ř
č
Č
už p ed ní. P esto Jech našel v „ eském koutku“ uzav enou esky mluvící komunitu a ř
ř
č
ř
uprost ed ní dokonce výte né vyprav e. ě
č
ř
č
Výsledkem byla sbírka Lidová vypráv ní z Kladska, která po etn p ed ila sbírku ě
ě
č
ř
č
Kubínovu, a to o celých padesát sedm ísel! č
V záv ru své úvodní studie O kladských lidových povídkách se Jech lou í t mito ě
č
ě
slovy: „Zbývá nyní jen si p át, abychom tyto povídky etli se srdcem vnímavým pro č
ř
estetické hodnoty folkloru a pro mluvené slovo vyprav ovo, které se namnoze ídí jinými ě
č
ř
zákony než slovo spisovatelovo. M jme dále na pam ti i významnou úlohu, jakou tyto ě
ě
povídky hrály v život odumírající v tve našeho národa, komu byly ur ovány, jak byly ě
ě
č
poslucha i p ijímány a co v nich oni hledali. A zejména spat ujme v t chto povídkách č
ř
ě
ř
nedílnou sou ást našeho kulturního d dictví.“208 ě
č
4.2.4. Reakce na Jechovy výzkumy
Č
Jaromír Jech odjel do „ eského koutku“ ješt n kolikrát v šedesátých letech. Jeho ě
další revize vlastních sb r ě
207
JECH 1959.
208
JECH 1959, s. 14.
ů
a reakce kladských
79
ě
Č
ech ů
na n ě
dokládá op t osobní ě
korespondence.209 Nejvíc dopis se zachovalo od Josefa Barton – n které z nich uvádíme ů
ě
ě
pro ukázku v P íloze. Také polský tisk p inesl ob as letmou zmínku o ř
č
ř
eském
č
etnografickém badateli na území Polska. 210
Č
Josef Barto , kladský ech a Jech v vyprav ň
ů
ě
, který reagoval na Jech v zájem, ů
č
posílá Jechovi v letech 1959 - 1969 celkem p t obsáhlých dopis ě
a v nich v tšinou
ů
ě
„objednané“ vzpomínky, místní vzpomínková vypráv ní, grotesky. V p íloze na CD ě
ř
otiskujeme nap . h í ky („ ermenské grotesky“) Strouženský sedlák Marek nebo ř
ř
č
č
Čermenské boudičky. Barto v dopise píše: „[...] ob zasílané jsou z konce minulého století ň
ě
a ilustrují život jaký tenkrát u nás na hranici skute n byl […].“211 ě
č
své záznamy kladského folkloru komentuje na jednom míst
Barto ň
takto:
ě
„Neumím svýma h í kama prorážet si cestu do naši literat ry nebo vím že by se na mne ť
ř
ů
č
dívali naše esa jako Croma onci na neandrtálce ale Kladským rodák m a pam tník m ň
ů
ě
ů
p ece pohnou osrdím, jako vaše kniha kterou jste poslal Kladským p átel m na západ ř
ů
ř
212
[…].“
Č
Josef Barto se nadchl pro Jechovu práci a stal se brzy jeho pr vodcem po „ eském ň
ů
koutku“213. Zásoboval Jecha mnohými v cnými p ipomínkami ke kladskému ná e í.214 ě
ř
č
ř
Podává také zprávu o Filomén Hornychové a o stavu kladského folkloru na konci ě
padesátých let: „Vaše vyprav ka z kladského Nouzína, pí Filoména Hornychová, teké už ě
č
dala p ednost n mecku a z Velké ě
ř
Č
ermné tém ě
ř
už všichni
Č
eši. Ostatn p esídlují i ti, ě
ř
kte í jsou u nás na Hronovsku a Policku, takže pohádka (Bylo jednou jedno hrabství) už ř
skute n kon í. Váš Velko ermenský vyprav , typograf pan Vilém Hanuš se snad držel ě
č
209
č
ě
č
č
P i p episu n kterých pasáží z korespondence s kladskými echy zachováváme p vodní podobu ř
Č
ě
ř
ů
jejich pravopisu, protože i to slouží jako jistý jazykov dný doklad „kladštiny“. Výjimku tvo í dopisy Josefa ě
ř
Barton z Mok in, který jako místní intelektuál m l mj. p ístup i k eským knihám. Však také bydlel na eské ě
ě
ř
č
ř
č
stran hranice. ě
210
V Lidových povídkách z Kladska otiskl Jech celkem dev t Barto ových vypráv ní. ň
ě
211
ě
[LA PNP, osobní fond J. J., kp., dopis Jos. Barton z 10. 4. 1960] ě
212
IBIDEM.
213
„[...] P ekvapilo mn , jak jste se do celé v ci vžil, nebo její uskute n ní je v naší dob velmi ť
ě
ř
ě
č
ě
ě
ztíženo tím, že mnohé Vaše dialektické výrazy valem mizí a velmi málo se jich u nás na eské stran už č
ě
používá […] Jsem Vám opravdu vd en za to, že uve ejn ním svých prací obohatíte náš kraj o to, co by za ě
č
ř
ě
chvíli bylo nenávratn ztraceno.“ ě
214
Viz nap . dopis Josefa Barton z 14. 4. 1959 [LA PNP, osobní fond J. J., kp.] ř
ě
80
nejdéle, ale když ho Poláci vysadili z jeho vlastního domku na ulici, rozhodli se i s Hronovskými Holubovi (Teuberovi) a odlet li také.“215 ě
Č
Jiný Jech v kladský
ech, Vilém Hanuš, zaslal Jechovi mezi roky 1981 - 1985
ů
celkem t ináct dopis , v tšinou už jen v n m in . ů
ř
ě
ě
ě
č
V osmdesátých letech psal Jechovi už z Leopoldstalu a pouze n mecky. Také on ě
d koval Jechovi za zaslané kladské lidové sbírky. Jeho dopisy rekapitulují polské ě
povále né vystupování v i kladským ů
č
Č
ech m. Vypo ítával Jechovi, kdo z jeho ů
č
č
informátor už zem el, vzpomínal nap . na Martu Machovou (zem ela v Dušníkách 1. ů
ř
ř
ř
ervence 1978).216 A také litoval, že Machovy d ti se už za ním do „ eského koutku“ Č
č
ě
svobodn nepodívají. ě
Z další korespondence jsou zajímavé dopisy s manželi Siatkowskimi a se Zenonem Sobierajskim, Jechovými kolegy z Polska. Také s Vilémem Teuberem si Jech adu let dopisoval. V letech 1958 - 1961 mu bylo ř
z Kladska doru eno 10 dopis . Také Teuber pomáhal Jechovi s magnetofonovými ů
č
nahrávkami v dob , kdy byl Jech v Praze. Teuber nahrával i u Filomény Hornychové. ě
Filoména Hornychová psala Jechovi p tkrát, a to v letech 1959 - 1984. Zastavme se ě
u dopis Filomény Hornychové. Není jich mnoho, délka období, do kterých se rozprostírají ů
však zárove dokládá obrovskou prom nu této fenomenální kladské vyprav ky, zvlášt ň
ě
ě
ě
č
po jejím p est hování se do n meckého Duisburgu. ř
ě
ě
Č
V posledním dopise z roku 1984 vzpomínala Hornychová s nostalgií na „ eský koutek“. To už psala jen n mecky. V dopise Jechovi sd lila, že už nevypráví, protože už ě
ě
není komu, i s malou vnu kou si povídá jen n mecky. Žila jen vzpomínkami na sv j č
ě
ů
Nouzín.217Krátce poté Filoména Hornychová umírá.
215
JECH, IBIDEM, dopis z 17. 8. 1969.
216
Na manžela paní Marty Machové ve Stroužném také asto vzpomínají, zem el nedávno. č
217
Jech, op. cit., dopis z 9. 11. 1984. 81
ř
5.
Srovnání Kubínových a Jechových výzkumů v Kladsku
5.1. Kritéria srovnávání
Prvním kritériem, které nám pom že porovnat Kubín v p ínos folkloristice ů
ů
ř
s p ínosem Jaromíra Jecha, bude vztah obou badatel ke svým informátor m. ů
ř
Dalším
parametrem,
který
souvisí
ů
s prvním
kritériem,
p ístup
bude
ř
k pasportiza ním údaj m. ů
č
T etím bodem bude p ehledná ukázka lokalit, kde Kubín a Jech v rozmezí p lky ř
ů
ř
století sbírali kladský folklor. V tabulce zárove ň
uvedeme vý et jejich informátor ů
č
s po tem otišt ných povídek, které poskytli Kubínovi a Jechovi. ě
č
Č
tvrté kritériem bude p ístup k textu. V kapitolách v novaných Kubínovi a Jechovi ě
ř
jsme na tuto problematiku narazili mnohokrát. Te ď
se zjišt ná fakta pokusíme p ehledn ě
ě
ř
shrnout. Pátým kritériem je len ní sbírky folklorních podání. ě
č
•
Vztah badatel k vyprav i ů
ě
č
Celé Kubínovo folkloristické dílo, ást jeho korespondence v osobním fondu, ale i č
díla ist autorská dokládají jeho výjime ný vztah k vyprav č
ě
ě
č
č
m. Kubín se v prost edí,
ů
ř
které mínil podrobn prozkoumat, adaptoval velice rychle a dob e. Z takových pobyt pak ě
ů
ř
podával roztomilé zprávy své rodin , že se „u svých ě
Č
ech “ zdrží déle, než m l ů
ě
naplánováno. Snad všude, a v Kladsku p edevším jej brzy vesni ané p ijali za svého. č
ř
ř
D kazem takového intimního p átelství je nap . i pozvání na kladské toula ky. ů
ř
Jech v vtah k vyprav ů
ě
m lidových povídek byl radikáln prom n n setkáním
ů
č
č
ř
ě
ě
ě
s fenomenální kladskou vyprav kou Filoménou Hornychovou na konci padesátých let 20. ě
č
82
století. V novali jsme jí samostatnou podkapitolu mj. i proto, že dodnes tato žena žije jako ě
Č
úctyhodná vyprav ka ve vzpomínkách posledních kladských ech . ě
ů
č
Č
Také Jechova korespondence s kladskými
echy, p edevším s Josefem Barton m, ě
ř
sv d í o jeho p átelských vztazích se znovu objevenou „ eskou hal zkou“. ě
č
ů
č
ř
I Jech si posteskl, že vyprav ě
č
ů
ubývá p edevším proto, že mizí okruh jejich ř
poslucha . č
ů
Oba badatelé p istupovali ke svým „povída m“ velmi osobn . Sv d í o tom č
ř
ů
ě
ě
č
korespondence Josefa Štefana Kubína nebo zprávy z výzkum u Jaromíra Jecha. Ten se ů
rozepisuje se p edevším o Filomén Hornychové, o tom, jak se do Nouzína dokonce na as ě
ř
č
p est hoval, aby mohl trávit se svou vyprav kou celý den a zaznamenat tak všechny její ř
ě
ě
č
innosti od rána až do ve era. Poznamenal si nejednou, že pokud tato žena pracuje, potud
č
č
také vypráví. I Kubín ud lal vše proto, aby jeho zápisy m ly skute n autentickou podobu, tedy ě
ě
ě
č
aby realisticky zapadaly do celkového kontextu kladské vesnické spole nosti – nešlo jen o č
to „p ekopírovat“ vypráv ní do poznámkového bloku. Kubín navšt voval i nemocné, asto ě
ř
ě
č
Č
se vydával za svými kladskými echy tam, kam se p est hovali. ě
ř
O tom, jak náro ný m že být tento terénní výzkum a jaké p ekvapení m že skýtat, ů
č
ů
ř
jsem se snažila p iblížit ve zpráv v následující kapitole. ě
ř
Pasportizace
•
Na p íkladech Kubínových a Jechových pasportiza ních údaj
si lze na první
ů
č
ř
pohled všimnou obsahové disproporce. Zatímco Kubín cht l t mito údaji jen zarámovat ě
ě
soubor vypráv ní u svých informátor , Jech je rozpracoval a využil zám rn více. A to ě
ů
ě
p edevším proto, aby prost ednictvím charakteristik svých informátor ř
ů
ř
jedine nost faktu samotné jejich existence coby živých vyprav ě
č
č
ů
ě
demonstroval
v pozdních padesátých
letech. Jaromír Jech však pracoval v jiné dob , kdy se prom nily také požadavky na terénní ě
ě
výzkum. Byly to p edevším n které etnografické dotazníky, které m ly ujednotit práci ě
ř
ě
Č
badatel na celém území eskoslovenska. ů
•
P ehled lokalit sb r a všech vyprav ř
ě
ů
ě
83
Č
č
ů
v „ eském koutku“
V následující tabulce p edkládáme srovnávací p ehled míst, kde oba badatelé sbírali ř
ř
kladský folklorní materiál a také vý et vyprav ě
č
, jejichž povídky byly vydány v obou
ů
č
kladských sbírkách, v Kladských povídkách i v Lidových vypráv ní z Kladska. ě
Č
Znovu p ipomínáme problematiku
eského koutku, on ch „jedenácti“ p vodn ě
ř
č
ů
ě
eských vesnic v dnešním polském Kłodzku. Pat í sem tyto vesnice (v nich bylo v dob Kubínových terénních výzkum nejvíce ě
ř
č
ů
esky mluvících obyvatel): Březové – Slané – Chudoba – Malá Čermná – Velká Čermná – Blažejov – Jakubovice – Stroužné s Bukovinou – Nouzín s Ostrou Horou. Z tabulky je patrno, že i Kubín za adil do Kladských povídek n které vesnice, ě
ř
které p vodn do „kladské jedenáctky“ nepo ítal, a to p edevším z toho d vodu, že je ů
ě
č
ů
ř
považoval ve srovnání s ostatními za více pon m ené nebo proto, že ležely na eské stran ě
č
ě
č
hranice (Machovské Kon iny). č
B hem terénního výzkumu však nap . našel výrazného, by t eba jen jediného ť
ě
ř
ř
vyprav e, a proto po et svých lokalit rozší il, jako v p ípad ě
č
č
ř
ě
ř
Č
ížného (Jan Jirman) nebo
Machovských Kon in (Kristina Flousková). A t ebaže bádal i v Nouzín (viz ukázka č
ě
ř
z korespondence), uvedl ve sbírce pouze Ostrou Horu, která pat ila k Nouzínu jako jeho ř
osada (podobn jako je tomu v p ípad Stroužného a p ilehlé osady Bukovina, která už leží ě
ě
ř
ř
na eské stran ). T ebaže existuje množství pr vodc ě
č
ů
ř
(a mnohdy navazují práv
ů
ě
na
Č
Kubínovu povšechnou studii eské Kladsko (1926), Kubín i Jech povýšili nad geografické hledisko aktuální stav folkloru, tak jak se jim ho poda ilo ješt zaznamenat. ě
ř
D ležité je k tomu poznamenat, že malý p íhrani ní styk p ed nástupem Hitlera ů
č
ř
ř
k moci, nebo ješt lépe p ed vypuknutím první sv tové války byl tém ě
ě
ř
ě
neomezený a
ř
sousedé, asto sp ízn né rodiny po obou stranách hranice, se hojn navšt vovali. A spolu č
ř
ě
ě
ě
s tím se oživoval i kladský folklor. A ten se stal jasným kritériem pro oba folkloristy.
Jech za adil do vlastní sbírky (Lidová vypráv ní Kladska) celkem deset vesnic. Na ě
ř
rozdíl od Kubína uvedl Nouzín (tam sebral úctyhodných 118 vypráv ní od jediné ě
vyprav ky, Filomény Hornychové). Neuvedl naopak Chudobu a Blažejov (v padesátých ě
č
letech tu už nenalezl výrazného eského vyprav e). Do desítky vesnic za adil eský ě
č
č
Machov a Mok iny, p íhrani ní eské vesnice. V Machov našel Jech kladskou ř
ř
č
ě
č
Josefu Zochrovou, která sem p esídlila spole n č
ř
ě
ě
č
84
Č
ešku
s manželem z Bukoviny. Ta ho
nasm rovala na svou sousedku, vyprav ku Josefu Dostálovou. ě
č
ř
Machov leží na eské stran hranice, p esto ho Jech adí do své sbírky. Vysv tluje ě
č
ř
ě
ř
to v medailonku v novaném Josef Dostálové: „Její povídky jsou zajímavé i z etnických ě
ě
d vod . Nejde pouze o to, že p izp sobuje slyšené nebo tené látky místnímu prost edí ů
ů
ř
ů
č
ř
[...]. P edevším máme na mysli, že hrani ní poloha Machova udává též ráz místní č
ř
vyprav ské tradici i folklornímu fondu naší vyprav ky. Jeví se tu totiž z etelné ě
ě
č
č
ř
souvislosti s kladskou lidovou prózou.“218 Proto ji Jech také adí až na konec celé své ř
sbírky.
218
JECH 1959, s. 450 - 451. 85
tabulka 2: Srovnání lokalit kladských sběrů J.Š. Kubína a J. Jecha J.Š. Kubín
Jaromír Jech
Lokalita
Vypravěč(i)219
Lokalita
Vypravěč(i)
1.
Malá ermná
Ant. Hurdálek (6)
Malá ermná
Fr. Martinec (1)
2.
Velká ermná
Václav Hanuš (3), Jan Vítek (1), Fr. St eda (9)
Velká ermná
Vilém Hanuš (25), Augustin a Anna Teuberovi (3), Josef Pí (5)
Č
Č
Č
Č
ř
č
3.
Jakubovice
Jan Burdych (2), Jan Drašnar (9), Václav Holub (6), Jakub Vencl (2)
Jakubovice
Fr. Drašnar (3), Fr. Drašnarová (6), Anna Drašnarová (1)
4.
Stroužné
Alois Jansa (1)
Stroužné
Marta Machová (13), Emil Cviký (2) ř
5.
Bukovina
Jan Hercig (2), Kristina M llerová (1), Fr. Št pán (3)
Bukovina
Fr. Zochrová (1)
ő
ě
6.
B ezová
Josef Kosá (21)
B ezová
Celestin a Anna Drechslerovi (1)
7.
Slané
Karel Kopá ek (10), Fr. Langrová (14), Jan Obst (10), Jan Štiranda (3), Ji í Vašata (12)
Slané
Ant. Ka er (3), Josef Homolá (1), Ant. Pit inec (4), Emil Neuman (6), Jaroslav Jung (13)
Machovské Kon iny
Václav Klimeš (18), Kristina Flousková (1)
Machov
Jos. Dostálová (13)
9.
Vostrá Hora
Václav Jirman (8)
Nouzín
Filoména Hornychová (118)
10.
Chudoba Horní
František Bek (10)
Mok iny220
Marie Barto ová (2), Josef Barto (9)
ř
ř
ř
č
č
č
ř
8.
č
ř
ň
ř
ň
11. 12.
Blažejov
Anna Šr tková (14) ů
ížné
Č
Jan Jirman (7)
CELKEM:
219
173 čísel
CELKEM:
230 čísel
V závorce za jménem vyprav e uvádíme po et text , které jsou otišt ny v Kubínov nebo ě
č
č
ů
ě
ě
Jechov sbírce. ě
220
Osadu Mok iny založil podle Jechových údaj Václav Barto na sklonku 18. století p ímo na ř
ů
prusko- eských hranicích. č
86
ň
ř
P ístup k textu a jeho úpravy
•
ř
Kubín nem l na rozdíl od Jaromíra Jecha a od nás k dispozici žádné technické ě
vymoženosti, zvlášt nahrávací za ízení. Jak jsem již uvedli výše, v podkapitole v nované ě
ě
ř
Kubínovým stenografickým záznam m lidového vypráv ní, byl Kubín p i práci v terénu ů
ě
ř
odkázán jen na rychlost svého psaní. Proto jsou jeho záznamy velmi obtížn ě
itelné.
č
P esto je tento zp sob p ístupu k textu vyprav e velmi cenný. To, eho si na první ů
ř
ě
ř
č
č
pohled nevšimneme, ale hned na pohled druhý nás minimáln zarazí, je fakt, že se jedná o ě
p ednes nep ipravený, nenapsaný, ale spontánní, vznikající ve chvíli vypráv ní samého, ř
ě
ř
p ímo p ed o ima Kubína, který jej z erstva stenograficky zaznamenával a tak ř
č
ř
č
„zakonzervoval“. „Kubínovou trvalou zásluhou badatele i sb ratele je, že nelitoval asu ani námahy, ě
č
aby ukázal a p ed zapomenutím zachránil všechno to, co se v pam ti, mysli a srdci ě
ř
Č
kladských ech uchovalo a co v lepém kladském koutku ješt po 150 letech soustavné a ů
ě
násilné germanizace žilo a kvetlo duchem národním [...], objevil a oz ejmil životnost, ř
sytost a jadrnost mluvy lidu, její sílu i básnickou moc. P itom, veden snahou uchovat její ř
sv žest, bohatost i rozkošacenost, její jadrnost i krajový svéráz, až do t ch nejjemn jších ě
ě
ě
odstín v lexiku, stavb v ty, v její intonaci i osobit kladeném p ízvuku, vyslechl desítky ů
ě
ne-li stovky vyprav ě
č
ů
ě
ě
ř
, jimž visel doslova na ústech, jen aby nez stal svým záznamem nic ů
dlužen jejich podání [...].“221Uvedený citát je dobrou ukázkou, která zárove rekapituluje ň
Kubín v p ínos. Novák si ve studii klade nárok na to, že na Kubína jako první upozornil ů
ř
práv on. A v dopise Kubínovi si st žuje, že jeho lánek nikdy nevyšel. ě
ě
č
Po n m, o p l století pozd ji stejn u inil i Jaromír Jech a po zhruba stejn dlouhé ě
ů
ě
ě
ě
č
dob jsme se o to pokusili i my. ě
Č
•
len ní sbírek ě
Kubín ve spolupráci se svým prvním editorem, Ji ím Polívkou,
č
ř
sebraný kladský prozaický materiál podle míst a podle vyprav ě
221
č
ů
lenil všechen
. Jech si po ínal v p ípad č
ř
ě
[LA PNP, osobní fond J. Š. K., rkp. cizí, Novák, Bohumil: P edmluva k vydání Lidových povídek ř
z Podkrkonoší v Družstevní práci.] 87
práce na t etí edici Kubínových sb r ě
ř
stejn
ů
ě
jako ve vlastní sbírce velmi podobn , ě
vynechal jen íslování lokalit. č
Tato metoda má velkou výhodu v tom, že je p ehledn jší než dosud tradi ní ě
ř
č
motivické len ní. Tento zp sob rozd lení látek umož uje sledovat nap . migraci každé ě
č
ů
ň
ě
látky – tímto zp sobem Jech zárove
navázal na Kubína a ve stejném ohledu m žu
ň
ů
ř
ů
pokra ovat ukázkách migrace látek od vesnice k vesnici nebo od vyprav e k vyprav i ě
č
ě
č
č
také já. Oba badatelé reagovali na stejné výzvy o nutnosti sbírat vše v „hodin dvanácté“. ě
Alois Jakubec tuto skute nost shrnuje v jenom svém lánku: „[...] Prof. Kubín zasáhl ješt č
ě
č
v pravý as. Dnes lidové povídky, pov sti a pohádky práv jako lidové písn upadají ě
č
ě
ě
neodvratn v zapomenutí. Není divu. Zmizelo dávno už to družné prost edí a ovzduší, ve ě
ř
kterém se pohádkám tak znamenit da ilo [...] Proto k i ím: Zapisujte, kdo m žete! Bije ě
dvanáctá!“
222
ř
ř
222
IBIDEM, novinové výst ižky a drobné tisky ř
88
č
ů
6. Záv re ná zpráva o výzkumech ve vesnicích v „ eském koutku“ v ě
Č
č
Kladsku na p elomu tisíciletí ř
6.1. Kladský vypravěč na přelomu tisíciletí
„Srdce mám český, hlavu německou a papíry polský…“223
Tato ást diplomové práce je založena na vlastních terénních výzkumech, které č
jsem v kladských vesnicích provád la v letech 2000 – 2004. V úvodu této práce jsem ě
stru n zmínila první „expedi ní“ výzkum, zde p edstavím také další ty i. ě
č
č
č
ř
ř
Č
Možnosti folklorního sb ru v „ eském koutku“ na p elomu tisíciletí jsou ě
ř
samoz ejm velmi omezené. Pokoušela jsem se o konkrétní výsledek celé ty i roky. ě
ř
č
ř
Nenahrávala jsem pouze povídky, pohádky nebo humorky, nezaznamenávala jsem ale ani pouze vypráv ní ze života nebo ojedin lé písn , t ebaže práv za nimi jsem se do Kladska ě
ě
ě
ě
ř
p vodn vypravila. Postupn práce nabývala více a více osobních rozm r , jak jsem ů
ě
ě
ě
ů
Č
hloub ji pronikala do každodenního života posledních kladských ech . Možná práv díky ě
ů
Č
tomu, jak málo
ě
ech jsem tu nalezla, mi na druhou stranu umožnilo poznat je lépe. O ů
tom, jak intimní dokáže být atmosféra b hem vypráv ní a co všechno ji m že narušit, se ě
ě
ů
zmíním dále. Nerada bych, aby celá tato kapitola vyzn la p íliš nostalgicky, protože nostalgi tí ě
č
ř
nejsou ani ti, které jsem tu, v polském Kladsku, potkala. Pravdou však z stává, že na ů
Č
č
lov ka, který se díky výletu do „ eského koutku“ vrátí na asové ose o n kolik desetiletí ě
č
ě
zpátky, p sobí celá situace zdejšího, z obou stran ( eské i polské) stále velmi izolovaného ů
č
kraje, minimáln neobvykle. ě
223
Odpov ě
ď
paní Marie Hauschke na otázku, jaké národnosti se cítí být. 89
Č
Zásadní prom na osídlení v „ eském koutku“ nastala b hem jediného povále ného ě
ě
Č
roku 1946, kdy mnoho rodin uprchlo do
č
ech, a už z donucení nebo dobrovoln . ť
ě
V tšinou se vyst hovalci usadili v t sném sousedství u svých rodin na eské stran hranice. ě
ě
ě
ě
č
Na konci padesátých let zde Jaromír Jech našel už „pouze“ zhruba1000 kladských Č
ech a na rozdíl od Kubína po nich musel pátrat dále od hranice, hloub ji v horách a také ů
ě
na eské stran , nap . v Mok inách nebo v Machov . ě
č
ř
ě
ř
Na eské osídlení v „ eském koutku“224 tu existuje n kolik málo památek, které ale Č
ě
č
zb žnému pohledu kolemjdoucího snadno uniknou. V p ílohách uvádím nap . fotografie ě
ř
ř
památného sloupu ve Slaném s eským biblickým nápisem.225 Již zmín ná Velká ermná Č
ě
č
je známá svou kostnicí. Na obrovské mase ostatk
po epidemii cholery a moru po
ů
t icetileté válce je tam jako zvláštní „relikvie“ posazena lebka ermenského starosty č
ř
Martince, který se za prusko-rakouských válek postavil oddílu pruských voják a byl ů
zast elen. Jeho prost elená lebka je místními pr vodci vydávána ovšem za rebela, který byl ř
ů
ř
potrestán vlastním lidem. V ermenské kostnici je také n kolik eských nápis . ě
č
ů
č
Ve Slaném stojí na návsi památný sloup s eským biblickým nápisem z knihy č
Jeremiáš. Jeho fotografie uvádím v p ílohách. ř
Mezi památky smutn jšího charakteru pat í ada ruin, základ stavení ve všech ě
ř
ů
ř
kladských vesnicích, které jsem navštívila. Rozbo ené základy kladských dom m žeme ů
ř
spat it nejvíce asi v Nouzín , vesnici kdysi osídlené výhradn ě
ř
ě
č
ů
eským obyvatelstvem.
Dnes, jak op t uvádíme na fotografiích v obrazové ásti p ílohy na CD, p sobí Nouzín ě
č
ů
ř
naprosto mrtvým dojmem. Jiné takovéto hromádky kamení a cihel není t žké zpozorovat ě
na okrajích dalších kladských vesnic. Zbyla tu nap . eská zvoni ka. ř
č
č
Památku na eské osídlení „Koutku“ najdeme také na každém zdejším h bitov . č
ě
ř
Stále dokola se tu opakují jména Lelek, Kolá ný, Houška, n která v eské podob , jiná ě
č
ě
č
s pravopisem n meckým. Fotografie n kterých náhrobk uvádím op t v obrazové p íloze ě
ě
ů
ě
ř
na CD.
224
Hloub ji v Kladsku jsem z praktických d vod a také s ohledem na zam ení této diplomové ě
ů
ů
práce pochopiteln nepátrala. ě
225
Jedná se o text z knihy Jeremiáš. 90
ě
ř
Výraznou prom nu nezaznamenala jen kladská vesnice a osídlení, ale i samotný ě
fenomén kladského vypravěče. Tato práce vznikala tak dlouho práv proto, že i hledání ě
kladských vyprav ě
nebylo v bec samoz ejmé. M žu konstatovat, že jsem nenalezla
ů
č
ů
ů
ř
žádného aktivního informátora a že jsem musela naopak vynaložit velké úsilí, abych získala v bec n jaké vypráv ní. Vyprav ovo spole enství – publikum se za alo rozpadat ů
ě
ě
ě
č
č
č
t sn po druhé sv tové válce, jak jsem uvedla nap . na ukázce korespondence J. Jecha ě
ě
ě
ř
s Filoménou Hornychovou. Jech ješt našel adu aktivních vyprav ě
ě
ř
č
, sám však na mnoha
ů
místech uvádí, že emigrace (p edevším do N mecka) pokra ovala i v šedesátých letech a ě
ř
č
že onen „rozkladný proces“, o kterém hovo í už Kubín, nabral ne ekan rychlé tempo. M j ě
č
ř
ů
výzkum v Kladsku to jenom potvrzuje. Č
Kladští eši se dnes zdráhají pov d t vám n jakou pohádku - pohádky jsou prý jen ě
ě
ě
pro d ti a oni na n nemají as. Rad ji vzpomínají na sv j život, na to, jak v roce 1945 ě
ě
ě
č
ů
p išli Poláci, jak se utíkalo p es hranice nebo jak pašovali. Kdybych m la parafrázovat ř
ě
ř
Č
jeden televizní dokument a pokusit se odpov d t na otázku „Jak se žije kladským ech m ě
ě
ů
dnes?“, nev d la bych, jak správn a vy erpávajícím zp sobem odpov d t. Každý kladský ě
Č
ě
ě
ů
č
ě
ě
ech, kterého jsem potkala, p edstavoval výraznou osobnost, a už to byli paní Marie ť
ř
Hauschke, Zofia Zwikirsch a Antonina Brycz ze Stroužného nebo paní Róza Rokitenská Č
z ermné i paní Uršula Langerová a pan Jind ich Seidler ze Slaného. Každý z nich prožil č
ř
Č
na území „ eského koutku“ mnoho výrazných – nejen politických d jinných zvrat , které ě
ů
m ly dopad na každého z nich. P esto si nikdo z nich nepost žoval, rádi se naopak vraceli ě
ě
ř
ve vzpomínkách ke svému d tství. Žádný z nich také nezalitoval, že nedošlo po válce ě
Č
k p ipojení Kladska k eskoslovenské republice. Na výše zmín nou otázku však, jak aspo ň
ě
ř
doufám, odpovídá ur itým zp sobem celá tato práce. č
ů
Č
V následující podkapitole p edstavím jednotlivé terénní výzkumy v „ eském ř
koutku“.
6.2. T etí revize kladských sb r ě
ř
ů
Č
Do „ eského koutku“ jsem se vydala celkem p tkrát, a to v t chto dnech: ě
91
ě
•
25. – 28. kv tna 2000
•
15. - 20. ervna 2000
•
20. – 22. íjna 2000
•
27. – 30. zá í 2001
•
20. – 21. íjna 2004
•
25. – 28. května 2000
ě
č
ř
ř
ř
První cesta byla uskute n na za ú elem dopátrat se alespo n kolika kladských ě
č
Č
ň
č
ě
Č
ech na území tzv. eského koutku. Byla to jen malá expedice ve složení: PhDr. Miloš ů
Sládek, Mgr. Jan Linka, Mgr. Jan Bouchal a Kristýna Hladíková. Č
V kladských vesnicích jsme strávili t i dny a našli p t ě
ř
ech , a to ve Stroužném ů
paní Marii Hauschke, Zofii Zwikirsch a Antoninu Brycz a dále paní Uršulu Langerovou a pana Jind icha Seidlera ve Slaném. Se všemi jsme hovo ili, na diktafon jsem také ř
ř
zaznamenala první vypráv ní a písn . Získali jsem také p ibližné adresy dalších možných ě
ě
ř
Č
kladských ech . ů
Č
Do „ eského koutku“ jsme se dostali p es Machovskou Lhotu. Hned za hranicemi ř
nás ekalo nemilé p ekvapení. P išli jsem do Nouzína, vesnice, ve které objevil Jaromír č
ř
ř
Jech na konci padesátých let excelentní vyprav ku Filoménu Hornychovou. Dojem, který ě
č
jsme si z tohoto kladského obrázku odnesli, nebyl v bec ut šený. Práv naopak. Ve vsi ů
ě
ě
zbylo jen n kolik málo stavení, p esto byla až na polskou d stojnickou školu vylidn ná. ě
ů
ř
ě
Pouze ve stráni jsme našli odhalené základy po bývalých kladských staveních. „Nejpo etn jší“ č
zastoupení
ě
kladských
Č
ech ů
jsme
našli
ve
Stroužném.
Nejvýrazn jší strouženskou figurkou je bezesporu paní Marie Hauschke (Houšková, ě
narozená 30. 12. 1928 ve Stroužném). Na její vlastní p ání ji v dalším textu budu nazývat ř
paní Maruška. Tato energická žena bydlí na samém dolním cípu vesnice, u eských hranic. č
Ráda to zmi uje a íká, že prý žije na konci Polska. Ve vesnici zná každého a ráda vypráví ň
ř
nejr zn jší události ze života svých soused . ů
ě
ů
Nikdy se neprovdala. V mládí studovala, cht la být u itelkou, ale brzy ji zem el ě
č
ř
otec a ona se rozhodla z stat s matkou ve Stroužném. S nepatrnou melancholií v hlase na ů
92
tuto dobu dnes vzpomíná, ale vzáp tí d razn dodává, že rozhodn ni eho nelituje. O své ě
ů
ě
ě
matce také asto a ráda vypráví a lituje, že tenkrát ten „pražský pán“,
č
226
který chodil jedin ě
č
k paní Mart Machové, sousedce Houšk , m l zajít i za maminkou paní Marušky. Ta prý ě
ů
ě
také ráda vypráv la a hlavn zpívala. Všechno, co jsem si b hem t ch p t let u paní ě
ě
ě
ě
ě
Marušky zaznamenala, pochází prý od její maminky. Paní Marie mi v tšinou zpívala a já n které její písn uvádím v p íloze na CD. ě
ě
ě
ř
Nahrávky, které jsem pokaždé po ídila v lese, kam paní Maruška chodívá každý den na ř
pravidelnou procházku, mají bohužel sníženou kvalitu. I tak jsem toho názoru, že je pot eba je zde publikovat. ř
B hem této první návšt vy nám paní Maruška pov d la nejeden p íb h ze svého ě
ě
ě
ě
ě
ř
mládí, dalo by se íci nejednu humorku. Jen jako malou ukázku nezadržitelného proudu ř
ř
e i této iperné sta enky p epíši na tomto míst historku, která se stala jejímu otci a č
č
ř
ě
ř
vypráví o tom, kterak se do Stroužného dostal první automobil. Paní Maruška se p i ní ř
zajíkala smíchem. … No víte, první auto. No von sek tam, že jo, a viďal, že jede to tam dolu, víte, tou silnicí a žáný koně. Hrčí to, tak hodil kosu a tam dolu, víte, tam, kde je dnes skanzen, tak tam to stálo a už lidi vodtud a to myslí si, ďábel v tom sedi, víte? Vrčí! A jede bez koní, no to bylo první auto, sme viďali, víte. Je to zajímavý, sedmnáct roků měl, tak to…, no víte, to bylo takovej zázrak, že to nemohli rozumět, že to jede bez koní, no. Paní Maruška nás potom vzala ješt jednou do lesa a zazpívala nám n které, ě
ě
p evážn duchovní písn , podle všeho velmi staré hudební památky.227 Uvedu proto ješt ř
ě
ě
ě
jednu, hudební (mariánskou) ukázku. Vyšla hvězda od východu, vyšla hvězda svítící. Aj to byla Matka Boží, rodička nejsvětější. REF: Maria, ó Maria, tisíckrát buď uctěna, Naše srdce k tobě volá, zdrávas Panno Maria. 226
Rozum j Jaromír Jech. ě
227
SLÁDEK, Miloš. Kladské obrázky aneb na okraj folkloristického výzkumu Jaromíra Jecha
v Kladsku. In Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002 – 2003. (p ipravil Antonín ř
Kostlán) Sv. 6, Praha: Výzkumné centrum pro d jiny v dy, 2003, s. 473. ě
ě
93
Ptactvo libě prozpěvuje, stromy se zelenají. Pole vůni vydávají, požehnání žádají.
REF:
Celý rok sem očekával, kdy ta radost nastane, Abych se moh potěšiti, ó Maria u tebe.
REF:
Tuto a mnoho dalších písní si paní Marie zpívá každý den v lese, kterým je obklopena celá její chaloupka. O tom, jak to v takovém stavení vypadá, si lze alespo ň
áste n vytvo it ur itou p edstavu na základ fotografií v p ílohách.
č
č
ě
č
ř
ě
ř
ř
Paní Marie nás všechny zavedla ke dv ma evangeli kám228. První z nich, paní ě
č
Antonina Brycz (rozená Lelková, 17. 5. 1922 – 31. 12. 2002), žila na opa ném konci č
Stroužného ve svém domku. Už tehdy byla t i roky upoutána na l žko, ale jinak se t šila ů
ř
ě
dobrému duševnímu zdraví. Paní Marie ji chodila každý den navšt vovat a spole n ě
vzpomínaly na své mládí. V naší p ítomnosti se však paní Brycz tém ě
ř
ě
č
neosm lila, a tak ě
ř
byla jedinou „vyprav kou“ op t paní Marie. Paní Brycz vzpomínala p edevším na polské ě
ě
č
ř
Ř
Č
repatrianty, kte í p ibyli do „ eského koutku“ z východního Polska. ř
ř
íkala, že se nedali
srovnat s t mi, kte í p icházeli od Varšavy.229 Nakonec nám paní Brycz p ece jen pov d la ě
ř
ř
ě
ř
jedno kladské povídání, pro tuto oblast naprosto typické, tedy vypráv ní O
Č
ě
ertov
ě
ě
skále.230 Č
Další poslední strouženská kladská eška, paní Zofia Zwikirsch (rozená Flousková, 16. 1. 1917 – 9. 8. 2003) tentokrát ve Stroužném nebyla.231
Ve Slaném jsme jen p es plot krátce mluvili s paní Uršulou Langerovou. V novala ě
ř
nám pouze n kolik vzpomínek na Poláky, kte í p išli do Slaného v roce 1945. Navázat s ní ě
ř
ř
v tší kontakt se mi poda ilo až b hem další, ervnové návšt vy. ě
ě
ř
228
ě
č
Ve Stroužném vznikla v 19. století evangelická farnost a byl tu postaven také evangelický kostel.
Katolíci za izovali církevní ob ady v tšinou v ermné. ř
229
ř
ě
Č
„To ješt sou víc takoví kulturální…“ ě
230
Viz následující kapitola o kladské povídce.
231
Bohužel musím konstatovat, že poslední dv jmenované ženy již zem ely. To jsem zjistila p i ě
ř
zatím poslední cest do „ eského koutku“ letos v íjnu. ě
Č
ř
94
ř
Č
Poslední kladský ech, kterého jsme v roce 2000 našli, byl soused paní Langerové, pan Jind ich Seidler. Tento svérázný vysloužilý voják nám vypráv l jen samé vále né ě
ř
č
p íhody a o pohádkách necht l ani slyšet. Nejen proto jsem se u n j p íšt už nestavovala. ě
ř
ě
ě
ř
Celkov lze p ínos této první cesty do Kladska shrnout takto. Poda ilo se najít ě
ř
ř
Č
kladské echy a získat možnost znovu se za nimi vypravit. Poda ilo se to p edevším díky ř
ř
Janu Linkovi, který mi zprost edkoval kontakt s kladskými Poláky. D ležité bylo hlavn ů
ř
ě
navázat dobrý první kontakt, což se poda ilo; nejen paní Maruška byla nadšená, že se za ní ř
vypravil n kdo až z Prahy. ě
•
15. – 20. června 2000
Druhá cesta, tentokrát sm ovaná už za konkrétními kladskými ě
Č
ř
echy, byla také
nejdelší. Pokoušela jsem se o t i úkoly najednou: ř
Č
Č
1. lépe poznat kladské echy ( ešky), které jsme potkali v kv tnu t. r. ě
Č
2. najít další kladské echy (i na eské stran hranice) ě
č
3. zaznamenat další kladská vypráv ní, pop . písn ě
ě
ř
Hned první den se mi poda ilo p esv d it paní Uršulu Langerovou, aby m pozvala ř
ř
ě
ě
č
k sob dom a pokusila se vzpomenout si na n jaká slanská vypráv ní. Paní Uršula m ě
ů
ě
ě
ě
tehdy p ekvapila. Tentokrát jsem u jejího domu zazvonila sice sama, ale i tak trvalo ř
nejmén hodinu, než m vpustila až do domu. ě
ě
Doma se prom nila okamžit v hostitelku i co se folkloru tý e. Nahrála jsem u ní ě
ě
č
celou devadesátiminutovou kazetu. Zprvu si sice odmítala na n co vzpomenout, ale zkusila ě
jsem jí p e íst n kolik ukázek z Jechových sb r ř
č
ě
ě
a ona hned ožila. Vypráv la velmi
ů
ě
podobné látky, jaké ve Slaném zaznamenal p ed padesáti lety i Jech. ř
Paní Uršula uva ila kafe a zasedly jsme spole n s jejím psem ke stolu. Vytvo ila č
ř
ě
p íjemnou pohodu, její vypráv ní byla prostá jakéhokoli stýskání si. ř
ě
95
ř
Dušovala se, že i ona n kolikrát potkala ve vsi hastrmana, který ji vyd sil vždy brzy ě
ě
ráno, když šla pracovat do továrny. Strašidlo na sebe tehdy prý bralo podobu koníka. Dále vypráv la „Vo slanckym dvo e“,232 o jiných strašidlech, nap . o sv týlkách. ě
ř
ě
ř
Paní Maruška se vrátila do Stroužného až na konci mého pobytu v Kladsku, proto se m ujala její polská nete , paní Marie Wolski. Její d m mi poskytl skute nou základnu. ě
ů
ř
č
Každý den jsem se vydala do n které kladské vesnice. ě
Nejprve jsem op t po necelém m síci navštívila paní Zwikirsch. Ráda si se mnou ě
ě
povídala, zárove mi však n kolikrát zopakovala, že vypráv t neumí a že na to není. ň
ě
ě
Vzpomn la si jen na Rozsypací skálu na Bo e nebo na to, že na Homoli by m l být ě
ě
ř
zakopaný n jaký poklad. ě
Paní Brycz byla sdíln jší. Šly jsme ji navštívit i s paní Maruškou, která se mezitím ě
vrátila z N mecka, kde má p íbuzné. Zde je malá ukázka jednoho jejího vypráv ní: ě
ě
ř
A vo čem je Múž v peci? To bylo tak, že jeden, že jena porád říkala, že tak miluje svýho múže a porád… a ten kamarád vod toho, přítel, že to jednou zprubuje, esli vopraudu ho má tak ráda. Porád to vopakoval a tak si jenou lehnul do postele, že je jako nemocnej a ten druhej se ustrojil jako za smrt… to paní Machová233 vypravovala… Ahá, počkejme! Né, to bylo tak, že vona řikala, že by vona za něj umřela, že… a tak vona si lehla do postele a… tak (tiše) „Už si pro tebe du. Lež na svým místě!“ A se přiblížil a vona…: „A, von se skoval do pece“ (šeptá). A von zas: „Už si pro tebe du!!“ Vona: „Múž je v peci!!“ A pak, jak už byl docela blízko, tak křičela: „Múž je v peciii!!!“ (hlasit , smích). Tak se pak tomu smáli, jak vytrubovali, že vona ho tak má ráda, že by za ě
něj umřela. (smích) Uve me si pro srovnání vypráv ní Marty Machové, které tady ve Stroužném ď
ě
zaznamenal Jaromír Jech 20. ervence 1957.234 č
232
Typické strouženské vypráv ní, které najdeme i u Jechových vyprav ě
ě
Jaroslava Junga. 233
Marta Machová ze Stroužného, Jechova vyprav ka. ě
234
č
JECH 1959, s. 280 – 281. 96
č
ů
Antonína Pit ince a ř
Múž v peci Byla jena manželka, ta dycky řikala: „Múži, já tě mám tak ráda, že dybys měl umřit, já bych za tebe umřela.“ No tak von to vypravoval večír hospodě muským a jeden říkal: „Počkej, mý i zkusíme, jesi tě má tak ráda. Ty di domu, lehni si, buď nemocnej, honě nařikej a já se ustroim za smrt a pak přídu. Budeme vidět, co bude dělat.“ Tak von přišel, venku začne: „Už pro tebe du, už pro tebe du.“ Žena říká: „Vlez do pece! Vlez stekle do pece! Aby ta smrt tě neuzala.“ Múž vlez do pece, lehla si vona do postele. Teďka jak si do postele lehla, smrt de porád blíž a blíž. Žena tichym hlasem: „Múž je v peci.“ Smrt: „No, já si už du.“ Žena silnějšim hlasem: „Múž je v peci!“ Diž smrt přišla eště blíž, vona křičí: „Múž je v peciii!“ No tak von pak viďal, jak vona ho má ráda. Že ho přeci prozradila, že von je v peci. A muský z toho měli radost, že i tak mohli podvíst. No. Že jako, že to není prauda, že by za něj umřela. Je víc než patrné, že se vypráv ní výrazn prom nilo. P edevším se zkrátilo. ě
ě
ě
ř
Vyprav ka, paní Brycz, už n které pasáže zapomn la, vrací se, opakuje se. Zachovává ě
ě
č
ě
však triadickou pointu a celý záv r. Rozhodn však vypravovala tuto povídku s velkým ě
ě
zápalem, jak to ur it sama zažila kdysi u paní Marty Machové. č
ě
Jeden den jsem vyrazila i do vesnic na eské stran . Prošla jsem nap . Vysokou ě
č
ř
Č
Srbskou, Závrchy, ale i Hronov. Získala jsem n kolik adres na kladské echy, kte í se sem ě
ř
po druhé sv tové válce p est hovali. Bohužel jsem nikoho nezastihla doma. Dozv d la ě
ě
ř
ě
ě
Č
jsem se od místních, že se v ermné po ádá 18. ervence 2000 Sjezd rodák z Kladska. ř
ů
č
Pokusila jsem se zkontaktovat s organizátorem, ale nedostalo se žádné odpov di. ě
Tento ervnový výzkum byl po všech stránkách náro ný, ale také p ínosný. Nahrála č
č
ř
jsem samoz ejm daleko více materiálu, uvádím zde jen jeho nepatrný zlomek. Týdenní ř
ě
97
kladský pobyt mi umožnil „splnit“ zejména první ze stanovených úkol – poznat lépe ů
Č
kladské echy. Tentokrát m zvali už srde n k p íštímu shledání. ě
č
ě
ř
20. – 22. října 2000
•
B hem tohoto pobytu v Kladsku, který jsem uskute nila s Lucií Votánkovou, ě
č
studentkou FF UK, se mi poda ilo nahrát jen n kolik málo skute ných povídek. V tšinou ě
ř
ě
č
si paní Marie Hauschke na pohádky a povídky vzpomínat necht la. ě
Totéž se mi stalo v p ípad paní Brycz i paní Zwikirsch. Místo dve í mi tentokrát ě
ř
ř
otev ely jen okno a omlouvaly se, že už je podzim a tedy chladno a ony že jsou už moc ř
unavené. Vypadá to tedy, že cesta byla neúsp šná. N co podobného se stalo ale každému ě
sb rateli.235
Č
ě
jeho práce.
ě
lov k musí pe liv zvážit všechny faktory, které ovlivní kone ný výsledek ě
Č
ě
č
č
asto se zám r nepoda í realizovat už jenom z d vod ě
ů
ř
ů
špatného,
„nesprávného“ po así. Toto byl práv ten p íklad. ě
č
ř
Situaci jsem ešila tak, že jsem si prošla více kladských míst a vesnic a snažila se ř
pozorovat detaily, na které není tolik asu p i „b žném“ terénním výzkumu. č
ř
ě
Nakonec jsem u paní Marušky zaznamenala další vzácnou variantu folklorní látky Č
Vo ertov skále. Její p epis uvádím hned v následující kapitole. ě
ř
•
27. – 30. září 2001
Na dlouhou dobu poslední kladský výzkum jsem podnikla na podzim roku 2001, tentokrát už (!) v zá í. ř
Plán cesty byl obdobný jako b hem každého p edchozího bádání na území ě
ř
Č
„ eského koutku“.
235
Viz kapitola v novaná Jaromíru Jechovi. ě
98
První cesta vedla ve Stroužném op t za paní Maruškou. Tentokrát jsem u ní ě
nezaznamenala žádné další vypráv ní. Stejn tomu bylo i u paní Brycz. Pouze jsme se ě
ě
pozdravily. Dozv d la jsem se už v p edchozím roce o Gerhardu Teuberovi, který prý stále žije ě
ě
ř
v Jakubovicích. Je to údajn další z posledních kladských
Č
ech . S politováním musím
ě
ů
konstatovat, že se mi ho nepoda ilo zastihnout doma. ř
Jiný a velký objev m ovšem ekal ve vesnici, kterou pokaždé procházím cestou do ě
č
Č
Stroužného – tedy ve Velké ermné. Č
O paní Róze Rokitenské ( narozená 19. 8. 1919 v ermné) jsem slyšela už v kv tnu ě
roku 2000 od paní Marušky ze Stroužného. Ta chodívá do
Č
ermné na bohoslužby a
pokaždé se zastavuje u své p ítelkyn , paní R ženky (tak si p ála být oslovována). ě
ř
ů
ř
Doposud jsem ani jednou nem la št stí a paní Rózu doma nikdy nezastihla. Tentokrát, ě
ě
s v domím, že jsem v Kladsku možná naposledy, jsem p ed jejím domkem naproti ě
č
ř
ermenské kostnici ekala celý den. Teprve k ve eru dvaaosmdesátiletá kladská č
Č
eška
č
skute n p ijela - na kole. ě
č
ř
Bez velkých rozpak , což nebývá zvykem, m pozvala dál, a bez okolk za ala ů
ě
ů
č
vypráv t podle klasického postupu: nejprve to byla vypráv ní ze života, potom n jaká ta ě
ě
ě
kladská povídková vypráv ní. ě
Sta enka se rozpovídala o hastrmanech, o m e, která v noci trápila jejího d de ka, ů
ř
ě
ř
č
o pašerácích (i o svých d tských zkušenostech s pašováním „v malém“), o sv týlkách, o ě
ě
pokladu na Homoli; mnoho z t chto p íb h ě
ě
ř
P edevším mi však poskytla další verzi o ř
Č
ů
slyšela v d tství od svého d de ka. ě
ě
č
ertov skále. Uvádím ji op t v následující ě
ě
podkapitole. Její vypráv ní m lo odlišný ráz od toho, co jsem v Kladsku doposud slyšela. Paní ě
ě
Róza tvrdila, že se o knihy ani o pohádky nikdy nezajímala, zato však hrála náruživ ě
ochotnické divadlo. Na fotografiích z mládí vypadá velmi p itažliv (mohu-li to posoudit), ř
ě
nikdy se však neprovdala. Ženicha jí zast elili ve válce. ř
Ve vesnici je dob e známá, na sv j v k byla v roce 2001 až p ekvapiv ů
ř
č
ě
ř
ě
č
ilá a
inorodá. Dojemná byla ale hlavn její laskavost a nadšení, které projevovala nad mou ě
návšt vou. ě
99
20. – 21. října 2004
•
Č
Č
Datum zatím poslední cesty za kladskými echy žijícími i dnes na území „ eského koutku“ v Kladsku. Tato cesta m la jednozna n ě
revizní charakter. B hem t íleté p estávky jsem
ě
č
ě
ř
ř
n kolikrát psala paní Marii Hauschke, ale pokaždé bez odezvy. Nem la jsem o ní ani o ě
ě
dalších kladských
Č
eších žádné zprávy, a tak jsem se rozhodla, ješt p ed blížícím se ě
ř
termínem odevzdání této diplomové práce, o poslední kladský „výlet“. Paní Marie se naprosto nezm nila (ani nezmoud ela, jak íká její nete , paní Marie ě
ř
ř
ř
Wolski, u které jsem i tentokrát v pozdních ve erních hodinách našla úto išt ). Zatímco se č
na paní Marušce
č
as v bec nepodepsal, ob ů
č
ě
další milé sta enky, paní Brycz s paní
ě
ř
Zwikirsch, jsem ve Stroužném už nepotkala. Ob jsou poh beny na bratrském h bit vku u ě
ř
ů
ř
kostela, naho e ve Stroužném. ř
Paní Maruška m uvítala jako vždy – brzkou ranní procházkou do lesa. Znovu jsem ě
si nahrála její procít ný zp v za ranního kurop ní v lese za její chaloupkou. Tyto chvíle ě
ě
ě
mají neopakovatelnou, pohádkovou atmosféru. Znovu mi vypráv la o svém d tství, o babi ce Františce Dostálové z Nouzína, ě
ě
č
kterou chodívala jako malá navšt vovat a kde se také setkala s Filoménou Hornychovou. ě
Žádnou konkrétní vzpomínku na tuto vyhlášenou vyprav ku bohužel nemá. ě
č
Paní Uršulu Langrovou jsem ve Slaném letos v íjnu nezastihla. ř
Má poslední kladská návšt va sm ovala k paní Róze Rokitenské, která stále žije ve ě
Č
Velké
ě
ř
ermné. Tato kladská vyprav ka, dnes p taosmdesátiletá, na první pohled už ě
ě
č
rozhodn nebudí dojem, že by m la ješt n jakou energii na vypráv ní. I tentokrát m však ě
ě
ě
ě
ě
ě
mile p ekvapila. Posed ly jsme nad kávou dobré dv hodiny a paní R ženka vlastn tém ě
ř
ě
ů
ě
ě
ř
p esn zopakovala sv j „repertoár“. To jsem ale zjistila až p i zp tné p ehrávce obou kazet, ř
ě
ů
ř
ě
ř
v danou chvíli jsem op t poslouchala se zatajeným dechem. ě
Jako milé rozlou ení s touto vyprav kou uvádím v následující kapitole poslední ě
č
č
Č
zaznamenanou verzi povídky o ertov kameni. Paní R ženka ji vypráv la i tentokrát. ě
ů
100
ě
6.3. Kladská povídka
„Pohádka totiž není původně literatura; pohádka je povídání. Pravá pohádka nevzniká tím, že ji národopisný sběratel zaznamená, nýbrž tím, že ji babička povídá dětem, člen kmene Yoruba členům kmene Yoruba nebo profesionální pohádkář auditoriu v arabské kavárně. Skutečná pohádka, pohádka ve své pravé funkci je povídání v kruhu posluchačů. Rodí se z potřeby vypravovat a rozkoše naslouchat. Vynález písma a knihtisku nás odcizil této původní a prastaré rozkoši; už nesedíme v kruhu, abychom viseli na rtech expertního povídače; čteme své noviny nebo svou knížku, což nás zbavuje pralidského puzení sesednout se a nechat se ukolébat mluveným slovem. Proto skutečná pohádka žije jenom tam, kde ještě nepřevládlo cářství písma: u dětí a primitivů.236
Jedine nost a charakteristické rysy kladské povídky bychom si m li ukázat na ě
č
p íklad , který má nejvíce doložených variant. Jednou z nejtypi t jších látek je „poudání“ ě
ř
č
ě
Vo Čertově skále237. Zapsal ji hned n kolikrát a z úst r zných svých vyprav ě
tak Jech a po dalších tém ě
ů
ě
č
jak Kubín,
ů
padesáti letech i já. Je to v bec jedna z posledních povídek, ů
ř
které se na Kladsku a p edevším ve Stroužném (ale také ve Velké ř
Č
ermné nebo na
Chudob ) vypráv jí dodnes. Domnívám se, že je pot eba uvést jen n kolik ukázek, které ě
ě
ě
ř
však pln ilustrují fenomén kladské povídky, a to až do dnešní doby, kdy se už jedná pouze ě
o reprodukce. Ale o tom až dále. Na ukázkách ze sb r Kubínových, Jechových i vlastních ě
m žeme zárove
sledovat vývoj této látky. Vypráv ní se zjednodušuje, zkracuje a
ň
ů
ů
ě
p edevším ubývá d v ry vyprav e ve vlastní vypráv ní. ů
ř
ě
ě
ě
č
Č
Nejprve uvedu dv podání, která Kubín uve ej uje v eském Kladsku. Jsou to už ě
ř
ň
upravené texty, Kubínovo autorské zpracování.238 Na skále byl kdysi zámek, jenž patřil pánům z Leopoldova (Leopoldstal). Kdy tu seděli, nikdo neumí udati. Ještě stavení těsně u skály sluje „na zámku“. Zámek
236 Č
237
APEK, Karel. Marsyas. Praha: Fr. Borový, 1941.
Ukázka na Kubínov map publikované v eském Kladsku, 1926 v P íloze. ě
238
Č
ě
ř
KUBÍN, J. Š.: eské Kladsko, 1926, s. 16. P edznamenává, že „ ertova skála je edi ový útvar Č
Č
ř
č
č
dnes již valn zkomolený; dodal kámen na zdejší silni ku. N mci zatkli na ni tabulku: Der sagenhafte ť
ě
č
ě
Teufelstein. Pov stnou stala se povídkami lidu eského, jenž o ní bájí…“ ě
č
101
jako hnízdo lupičské býval pravým postrachem cestujících a vozků, kteří se tudy brali k Machovu a k Polici. Vražda stíhala tu vraždu, přepad za přepadem, mladé dívky byly na hrad vlečeny a padly tu neřestem za oběť. Přišly ostatky a mládenci okolní se těšili na taneční veselí. Ale bez dívek? Ty pomalu všecky zavlečeny do hradní peleše. I přísahali pomstu. Sborem vytáhli v noci před neplechý hrad, že za spánku spomohou všem dívkám k svobodě. Ale tam se zatím rozpoutaly divé orgie, výskot a smích zaléhá v dálné okolí. Tu již mládenci vyzvali sama ďábla na pomoc. A hrůza! – rána třeskne na ránu, jedna zasáhla také hrad a ten proměněn ve skalisko. Toť ta čertova skála. Jiná, ast jší verze, vykládá p vod skaliska jako bývalou hospodu: č
ě
ů
Šenkýř, člověk pustý, otvíral všem neřestem dům. Nebylo neděle, svátku, ba již i za bohoslužby, aby tu nešuměl taneční rej. Přišel první masopust, mládenci i panny se sešli z celého okolí, divoké vášně zahučely šenkovnou…. Již zpito všecko, již i v rouše Adamově obnoven tanec. Teď před půl nocí vstoupí krásný, roztodivný myslivec, bere k tanci dívku za dívkou, až jenom po něm jsou všecky jako posedlé. Domácí hoši soptí vztekem, zatínají pěsti, jejich repotem se třese šenkovna. Ale marno vše! Holky v myslivcově náručí jen létají, tváře planou, dech je opouští. Každá jako polomrtvá klesá ve víru. Dávno minula půlnoc. Tu se hoši spikli, noži dotírají na záletného myslivce. Ale nastoj! Po každém bodnutí nůž se ohýbá jako plechový, a jen výsměch šklebí se jim do očí. Teď se myslivec proměnil v ďábla, pod zemí to děsně zahučelo, a vráz tady zeje děsná prohlubeň. Všichni minutou v ní zmizeli. Čert přivalil skálu na otvor, aby nikdo z nich neshlédl světla denního až do věků. Lidé vybíhají z chalup, dívají se zděšeni, - a hle, tam sedí na skále postava rohatá, očí jí planou pekelným bleskem. Nyní se podívejme na povídku zapsanou p ímo „z úst lidu“. Je na první pohled ř
patrné, že výše uvedený text není p esný p epis terénního zápisu. Ty se naopak vyzna ují ř
č
č
ř
astými odmlkami, vsuvkami „no“, nejr zn jšími dodatky k vlastnímu vypráv ní ů
239
vlastními komentá i. ř
239
ě
ě
č
i
Jinak je ovšem pozoruhodné, že text je plynulý, a to i bez
Viz dále. 102
Kubínových stylistických zásah . Nebylo jich tedy jednak t eba, hlavn ů
ě
ř
však je to
„folklorní sv dectví“ úpln jiného typu. ě
ě
Kubínovi ji vypráv l Václav Jirman. Kubín mu v úvodním medailonku v nuje mj. ě
ě
tato slova: „[…] A analfabet, byl velice zkoumavý a všímavý. Hovo il bez oddechu č
ř
[…].“240 Tam, co je teď Čertova skála, měla bejt přec jenom hospoda. Jednou tam bylo plno mlaďáku, a ty tancovali celou noc. Na druhej den byla neděle, lidi chodili už do kostela, ale ty tam eště tancovali, a z lidi si dělali paškány. Hostinskej jim poudá, že už budou služby boží, ale voni ledva co slyšali. Hráli, tancovali dál, v kostele že nic nedostanou, že lepší v hospodě. „Jo, u mě, co hrdlo ráčí, a tam, co duše přeje.“ A nebylo nic platný. Dyž už legraci ušenu vodbyli, lidi choděj z kostela. Teď jim hostinskej poudá: „Vidíte, ty už dou z kostela, a vý ste tadyk.“ „No tak sme!“ A vtom to zkamenatělo. Čert vzal tu skálu na zády a přikryl říšnici. Je to samochticí vostrovek. Jen hostinskej zustal beze ušeho, a pak poudal, že to proto, že zanedbali kostel.241 Č
V Jechov sbírce najdeme hned n kolik povídek o ertov skále. Ve svém doslovu ě
ě
ě
ke Kubínov sbírce uvádí, že je to nejrozší en jší kladské vypráv ní v bec a že ji sám ě
ř
ě
ě
zapsal doposud jedenáctkrát (další varianty v Jechov ě
ů
poz stalosti pocházejí od jeho ů
polského p ítele, kolegy Siatkowskeho). ř
Za n me u jeho nejlepší vyprav ky, u Filomény Hornychové z Nouzína: č
ě
ě
č
Čertova skála (Varianta A)242: Co bych vám teď měla spěšněm vypravovat? Vo ty Čertový skále už znáte?
240
KUBÍN 1958, s. 157.
241
IBIDEM, s. 168 (Václav Jirman, Vostrá Hora). 103
Tadykle za Stroužnym je takovej velkej kchámen, tomu řikaj Čertova skála. To byla něhdy hospoda. A v půstě a v zakázanym čase, hdy nemaj bejt muziky, tak se tam mladá lehkomyslná mládeř bavila. Tancovali. Bylo to právě na popelečnou tředu. Tancovali a lidi se vo to zpouzeli, proč tancujou. Najenou přišel takovej tanečnik, šechnejma holkama tančil. Druhý hoši, ty ďáli zle, že im šechny holky bral, až bylo půl noci, tak se stal takovej velkej řmot a uhodil hrom a blejskalo a Lepolda (tak se menovala ta hospoda) se spropadla do země a čert na ni navalil takovou okropnou skálu. A proto se eště dneska nazejvá Čertova skála. (Varianta B)243: Čertova skála, to měla bejt něhdy hospoda. Lepolda se menovala. Tam chodívali hrát karty. Tomu hospodskymu řikali, čertouská hospoda že to je. Tach tam ty mlady hoši dicky chodívali hrát karty, právě diž byl kostel. Místo do kostela šli radši do hospody. Jenou taky tam hrali a najenou přišel takovej mysliveček tam a začal s níma hrát. Hral, vobehral je a pak mu napadlo, že s níma bude hrát vo duši. Ty lehkomyslny chlapi se s nim pustili do hrani, nejprúnějši, ten vyhral. Ted se druhy ulakoměli, začli hrát, prohrali duši. Jeden po druhym, až i šechny prohrali. I ten prúni, kerej nejdřiu i vyhral, prohral i pak taky. Potom uhodil hrom, celá Lepolda spadla do země, čert na ni navalil velikou skálu, kerá tam leži ponnes. A menuje se Čertova skála. Po cely Čermy. Vilém Hanuš z Velké
Č
ermné, ale oblíbený vyprav ě
Č
v celém „ eském koutku“
č
vypráv l Jechovi tuto verzi: ě
Čertova skála Na Čertový skále stála hospoda. Žánej ji ve usi neviďal, ale stála tam. A tam se hralo na karty. Jenou sobotu na neděli šel taky jeden cizej host a sed si k tem hráčum a hral s nima. A porád prohrával a tamty vyhrávali. Ale pak se ten vobrázek
242
Zapsána J. Jechem ru n 16. 7. 1958. In: Jech, J.: Lidová vypráv ní z Kladska, str. 32 - 33. č
243
ě
ě
Jechova nahrávka z 26. 10. 1958. 104
vobrátil a vyhrával ten cizej. Nu a hrali, hrali, až poslední halíř vydali. Tak ten jeden hráč se už rozzlobil a prosil, ať už to čert nebo ďábel veme. A ten cizej poudá: „To možete mit.“ A viďali, že má konckou nohu, a právě bylo slyšet – jak starý lidi vypravujou – podzdvihováni. A z toho čerta se uďál plamen, hospoda shořela, a dyž chodili z ranní, z kostela, tak lidi viďali místo ty hospody tu skalu, co eště dneska tam je.244 Je to povídka krátká, ale Jech dodává, že tišt ný text nem že pln nahradit celkový ě
ů
ě
Hanuš v projev, doprovázený svéráznou mimikou a gestikulací. O to se práv snažíme ů
ě
Č
v p iložených vlastních nahrávkách posledních kladských ech ze za átku 21. století. ů
ř
č
Č
Josef Pí také z Velké ermné si vzpomn l na podobné povídání: č
ě
Čertova skála No v Čermý je Čertova skála. Dřívejc to měla bejt hospoda. Sedláci jezdili z Machova až do Dušníka – dřiu bylo povoz jenom, žáný auta. A v ty hospodě se dicky stavovali. Taky se tam jennou sešlo ich nesmirně mnoho sedláku a hrali karty. No a zpívalo se. Najennou se tam vobjevil takovej mládeneček, měl housle sebou. A dyž voni zpívali, poudal im: „Tak si zahráme.“ Začal hrát a voni zpívali u toho, a dyž toho měli dost, sed si tam k tem kartám a hral s nima. Šechno vyhral. Co bylo, šechno vyhral! A dyž viděli, vo čem se jedná, že byly šechny peníze pryč, tak na milyho chlapa a že mu ich chtěj nabouchat. Ale von měl nesmirnou sílu, von je zmoh, že a tim šmytcem je tak dlouho tlouk, a nerozbil se! Bylo pul noc a milá hospoda začala hořet. Jakym zpusobem, to žánej neví. Hospoda shořela a ten mládenec zmízel, ale ty sedláci ne. Potom ty lidi řikali vo tom, že to byl čert. A tim pádem se menuje to Čertova skála. 245
244
JECH 1959, s.329 - 330.
245
IBIDEM, s. 364. 105
Hned za hranicemi, ve vesnici Slaném, bydlel u svého p stouna, Adolfa Vítka, ě
Jaroslav Jung, který byl jednak vyprav em (na kterého nap . paní Uršula Langrová ě
č
ř
dodnes vzpomíná a povídá nám „Vo tom bejvalym Slanskym dvo e“246 nebo hned n kolik ě
ř
lokáln ě
č
astých hastrmanských povídek), jednak sám asto vzpomínal na charakteristické č
kladské „toula ky“, na to, co všechno slyšel jako sirotek „vod muskejch“, a t ebas také na č
ř
to, jak „strejci“ vzpomínali na Kubínovy vyprav e – Antonína Hurdálka nebo Jana ě
č
Štirandu. Op t vybereme ukázku povídky O ertov skále247: Č
ě
ě
Vo Čertový skále No Čertova skála, to je nahoře v Čermý. Jak sem poslouchal ty stary musky, dyž přišli k sobě, tak vo tom vypravovali, že tam na tom místě, co ta Čertova skála stoi. Tam měla bejt dřiu hospoda. A v ty hospodě často se hrávalo karty A jednu sobotu před velkými svátky – jaky svátky to práuje byly, to nevim; to si nepamatuju, co za svátky to měly bejt – to tam taky hrali karty vod večera až do samýho rána. A tak k ránu k nim přišel ňáky myslivec, dokud eště tam hrali, a ptal se, esli može k nim přisednout, že by si taky s níma zahral. A voni mu dovolili: „Inu, to ať si s námi zahrá.“ No měli s nim dosti štěsti, že prohraval, tak to ty lidi dost bavilo, im dodávalo chutě, i hrali až do bilyho rána. Ale potom se karta vobrátila, myslivec dostal lepši kartu, měl vic štěsti, vodehral svy peníze zpátky, vobehral je eště vo jejich peníze a potom už neměli groša. No to co? Poveďal: „Teďkom si zahráme, že já vám vodevzdám, dyž vyhrajete vý, všecky peníze, co já mám, a vý mně vodevzdáte, dyž prohráte, vaše duše.“ No a hráli dále, a dyž bylo po hře a von zasej vyhral, tak im poveďal: „Tak. Tak se přichystejte na pekelnou jezdu.“ A zařmělo, zem se oteuřela, sluj se zrobila a spadla hospoda sakumpak s tejma hráčmi do ty sloje a zem se zauřela a nalezla se na tom mistě ta skála. Vod ty doby to meno Čertova skála.
246
Viz dále
247
IBIDEM, s. 409. 106
Zajímavé je porovnat Lidová vypráv ní z Kladska s p vodní nevydanou, širší ě
ů
Jechovou sbírkou kladských motiv . V poz stalosti najdeme i velice okrajové ů
ů
vzpomínkové vypráv ní s démonologickými prvky, n kolik makaronských text , zví ecí ě
ě
ů
ř
povídky i grotesky, nalezneme tu ale op t nejv tší zastoupení látky Vo Čertově skále. ě
ě
Františka Zochrová z Bukoviny vypráví: Čertova skála No Čertova skála, to byla hospoda. A tam se děly takový kousky šeredný, zlý! Pili a karty hrali a šeno. A teď tam jenou, dyš tam bylo toli lidu a tancovali a ďáli šelijaký hlouposti, tak se vodeuřely dveře a přišel takovej myslivec do toho. Hezkej myslivec. A najenou se to zbořilo, ta hospoda. A místo hospody byla skála veliká. A tak řikaj, že to byl čert, ten myslivec, že se proměnila ve skálu ta hospoda. To nás učil už i učitel ve škole, vo ty Čertový skále. Ale stejně to prauda není.248 Jechova oblíbená vyprav ka ze Stroužného, Marta Machová, na kterou p i každé ě
č
ř
Č
Č
naší návšt v „ eského koutku“ vzpomíná poslední kladská eška paní Marie Hauschke, ě
ě
poskytla Jechovy tuto verzi: Vo Čertovy skále Byla tam hospoda a tam řikali, že hrali karty, zlořečili, kleli, přišla bouře a sta-… Byla tam hospoda a tam hrali karty, karbanici. A přitom tak kleli, nadávali. A najenou se stal takovej rámus a z ty hospody se stala skála, zavalili se tam.
248
[LA PNP Praha, pracovišt Staré Hrady, osobní fond J. J., Lidová vypráv ní z Kladska, edice – ě
ě
p vodní, širší verze.] ů
107
Soused Marty Machové, Emil Cviký –„místní filosof“- nabídl hned dv varianty. ě
ř
Jech však ve své sbírce uvedl jen dv nejzajímav jší historické látky ( Vo Žižkoi a ě
ě
Č
Poklady). Zde je tedy neotišt ná verze povídky o ertov skále: ě
ě
Poudačka vo Čertvy skále (Varianta A)249: Víc nevim, než že tam měla bejt hospoda a že tam neděli, co byly služby boži, že tam hrali karty. No a že najenou pak jako, že buh je potrestal, až se to rozsypalo, šeno zkamenatělo a byla Čertova skála. (Varianta B)250:Tam nahoře v Čermý je skála. Řikaj i Čertova skála. A tam měla bejt někdy hospoda. Ty lidi tam byli trochu bezbožny, že namísto služby božich šli do ty hospody, hrali karty. Že pak najenou ty lidi tam zkamenatěli a z ty hospody že se uďála skála, která do tejďka se menuje Čertova skála. Také Františka Drašnarová, žena jiného Jechova významného informátora a vyprav e kladských humorek, Františka Drašnara, vypravuje o ě
Č
č
ertov skále. Jech ji ě
hodnotí rovn ž s velkým uznáním. ě
Čertova skála251 („…Co se vyprávělo vo Čertový skále?“) (Drašnar: No, že to byl zámek. Teď tam řikaj na zámku.) Drašnarová: No jo, byla to velká hospoda, na zámku. No. A tam měli tancovat, tam chodili mladý lidi a honě tancovali a na vostatek právě, jak táta říkal, a pili a tancovali a hrali karty a vobjevil se im tam ňákej mládenec mysliveckej. A taky tancoval a voni chtěli it domu a im porád řikal: „Jen tancujte a nebojte se. Eště domu nepudem.“
249
IBIDEM
250
IBIDEM
251
IBIDEM 108
No a tak šechny zkamenatěli. Jedna stará babička to vypravovala, eště jak muj neulasni otec chodil do školy. Jak tam chodila, že řikala, že tam je eště taková díra, kudyk měly bejt dveře. A jinýho já nevím. Anna Drašnerová z Jakubovic, vnu ka Kubínova vyprav e Jakuba Vencla, sd lila ě
č
ě
č
Jechovi jen t i vypráv ní, z nich Jech otiskl jen verzi Sklennej vrch. Spole n s manželem ě
ř
č
ě
Č
vypráv li Jechovi také povídku o ertov skále: ě
ě
Čertova skála Něco jsem slyšela poudat, proč řikaj Čertova skála. Řikaj, že tam byla dřiu hospoda. Neděli, dyž byly služby bóži, že tam hrali karty. Dycky prohrávali. Jeden tam přišel takovej a dycky vyhral. No a pak řikali, že to byl čert, že ta hospoda se proměnila, že z ni byla skála. A vod ty chvíle tomu řikaj Čertova skála. Antonín Drašner: Vo Čertový skále252 To sem teda slyšal, jak to bylo. Na vostatek se to stalo, ne? Tak na vostatek se tančilo šude, jak to bylo. Tam taky to byla velká hospoda. A tak tančili na ten vostatek a docházela dvanáctá hodina, tam přišli dvá v zelenejch šatech jako mysliveckej a tančili sebou. Museli to bejt ňáky hezký chlapci takoví. Ty si brali ďoučata k tanci a šeny tak po nich toužily, chtěly s nima šeny tancovat, tak dobře dovedli. A tančili pak až do třech hodin na Popelečnou středu. Pak se tam stal takovej řmot drobánko, ty hoši zdejší po tech cizejch, chtěli im nabit, jak to bejvá, a ty dva pak utekli ven a najenou se to tam začalo řmotit šeno a pak ty lidi, co tam kolem vostávali, ty vyběhli ven, co se tam děje a tam k ty hospodě a z ty hospody byla skála. To teda že na Popelečnou středu, jako půstě, tančili. To měli bejt čerti ty dvá mysliuci. Zrouna se změnili do čertousky podoby jako.
252
IBIDEM 109
V Lidových povídkách z Kladska není v bec uveden repertoár Marie Simonové. ů
Č
Jech jen uvádí, že se narodila r. 1892 v eské Č
Č
ermné jako M. Cviký ová a v roce 1946 ř
Č
p esídlila do ech, do Hronova. Zápis povídky o ertov skále je z 15. 4. 1958. ě
ř
Čertova skála253 Já jinýho nic nevím než takle, že tam tancovali až do rána. Hospůdka to byla. Taková velká hospoda a tam se vadili a takoví legrace šelijaký tam ďáli. A to šlo vod soboty až na neděli. Neděli, že má každej vodpočivat – to bylo dřiu túze, jakpak bych vám to řekla, no, přísný. A voni to ale nedrželi. Až dopoledne za nákej čas to zkamenělo a nebyla hospoda žádná, a je samej kámen. Ve vesnici B ezová našel Jech manžele Drechslerovi. Celestin Drechsler byl sice ř
p vodem N mec, ale v továrn ů
ě
ě
v Žakši se nau il č
č
esky vypráv t kladské povídky. ě
V Lidových vypráv ních z Kladska uve ej uje Jech p esto jen jediné vypráv ní, Vo ě
ň
ř
ě
ř
hastrmanech a iný pouda ky. A v edi ní poznámce up es uje, že v B ezové vymíraly č
č
ř
ň
ř
tradi ní folklorní látky nejrychleji. V poz stalosti najdeme spolehliv další verzi známé ů
č
ě
povídky: Vo tý Čertovský skále To muselo bejt dřívej pravda vo tý Čertový skále. Tam byla hospoda, bejvávala hospoda. /Anna Drechslerová: A hrávali tam karty./ Do ty hospody dicky chodili na karty. Dicki hrávali mariáš a vo peníze. To muselo bejt vo svátkách nebo vo půstu. Teď to přecej bylo zakázáno v Německu všechno. /A.D.: To se netančilo./ A to jenou neděli dopoledne hrali taky karty a přišel do ty hospody čert. Tak šudy, domoh, to šlo voknama a dveříma. Utekli ven. A co v tom vostalo, z toho se ďál kámen. To byla ta Čertova hospoda. Vokna sou vidět, komín je vidět a dveře sou vidět. A nahoře tam na střeše, tam rostou smrčky, březky a vořechy.
253
IBIDEM 110
Jechovy sebrané varianty uzav eme ukázkou od Františky Hubkové, narozené ř
v Machovské Lhot a provdané do Nouzína. Pro zajímavost dodejme, že paní Hubková ě
byla babi ka paní Marie Hauschke, mé sou asné informátorky. K ní jako d v e asto č
ě
č
č
č
chodívala a u ní se také setkala s Jechovou vyprav kou Filoménou Hornychovou. ě
č
Vypráv ní je zatím jedno z nejkratších. ě
Vo tom Suchdole No vo tom Suchdole. Nesmi se tancovat, řeknem, vo Popelečné středě. A tam taky ich tancovalo. A jak kohout zakokrhal, tak čert nes skálu a tam i upustil a ta skála tam je posavaď, běžte se tam podivat [...] No je to prauda, ta skála tam je, já sem i sama vídala. Tu tam ztratil.
V Jechov osobním fondu najdeme také ást zápis kladských sb r jeho ě
ů
č
ě
ů
polského kolegy, Janusze Siatkowskeho.254 Uve me také jeho t i sebrané ď
ř
„ ertovské“ povídky: č
Opowidanie o diabelskiej skale Dyby to byla prauda, to tam hospoda měla bejt. A tancovali tam, a bylo to práuje masopustě. To se nemělo tancovat, to byl velkej hřích. A tak tancovali tam, a ďáli takové hlouposti, nahý tancovali, byli slíknutý. Přišli tam čerti na ně a šechny skamenatěli. A tak z hospody se uďála veliká skála, a hospoda byla pryč, a ti lidé šechny tam zůstali a se skamenatěli. Od ty chvíle, že tam říkaj Čertová skála. Viďali ste tam? Teď to nic není, ale bylo i vidět dřiu, ta byla vysoká dřiu. Dy se silnic dělala, polovičku kamena vzali s ní a dali na silnic. Taky sem tam pracoval na ty silnici, jak sem byl eště svobodnej.
254
Zatímco na Jaromíra Jecha si dnešní kladské ešky vzpomn ly hned (paní Marie Hauschke vždy Č
ě
dodala, že m l Jech p ijít hlavn k její matce, ta prý um la vypráv t zrovna jako paní Machová…), na ě
ř
ě
ě
Siatkowskeho si vzpomínají jen jako na „n jakého pána“ z Polska. ě
111
ě
Toto první zachytil a posléze foneticky p epsal Siatkowski ve Stroužném, od ř
pana Krista.255 Poprvé se v textu o ertov skále objevuje více ert . Jinak povídka Č
ě
zachovává tradi ní syžet. Vyprav ě
č
č
č
ů
ji dopl uje vlastním vzpomínkovým dodatkem o ň
stavb silnice, na níž m l být brán materiál z tohoto dnes už nenápadného skaliska.256 ě
ě
Také další vypráv ní je ze Stroužného, první od paní Marty Machové, druhé, ě
vypráv né následovn , od paní Bartoní kové. ě
ě
č
Byli veseli v ty chalpě, byli vopili. Ty ženy tejch múžu, kerý cely noci hrali karty, se vozbronily – sou řeči – a mluvily, že čert na ně vyšel, že byl konec tim karbaníkum. A já sem to slyšela ináč, že tam tancovali na velkej svátek, a že tam uhodilo. A odtud tomu říkaj Čertová skála. Tam je taková velká díra a tam ten čert leží. To bylo před stama léty. U Čertovy skály my sme tam hráli na vojnu. Šak ste to viďali? Poslední Siatkowskeho zachycená verze je od paní Františky Zochrové z Bukoviny. Že to byla hospoda dřiu, hospoda to byla a tam se ďály nepěkný věci, takový nedobrý. Tancovali, pili a šeredný věci mluvily. A tak že to už se Bůh nemoh na to dívat a jednou do rána hospoda byla pryč. A na místě hospody byla skála, čert i tam nasadil. Šak ste tam viďali, dyž ste šli.
B hem mého „toulání“ kladskými vesnicemi se mi poda ilo sebrat a zapsat, vlastn ě
ě
ř
nahrát na diktafon jen nepatrný zlome ek kladských povídek, zdaleka však ne č
zanedbatelný. O tom podám zprávu dále. Zatím jen uvedu p episy vlastních záznam této ů
ř
nejrozší en jší kladské látky. ř
255
ě
[LA PNP, osobní fond J. J., rukopisy cizí, Siatkowski, J.: Zápis vypráv ní z Kladska.] ě
256
viz p edchozí kapitola T etí revize kladských sb r . ř
ř
ě
112
ů
V kv tnu 2000 jsem u paní Brycz (rozené Lelkové) zachytila jediné pohádkové ě
vypráv ní, samoz ejm ě
ě
ř
o
Č
ertovský skále. Dále už se vypráv t zdráhala.257 Ve ě
zvukové p íloze bohužel neuvádím originál, protože se mi velmi tichý hlas paní Brycz ř
nepoda ilo zachytit na diktafon dostate n kvalitn . Text pat í k t m kratším, ale vypráv n č
ř
ě
ě
ř
ě
ě
byl velice zdlouhav , pozvolna, jak se na n j vyprav ka postupn a s velkou námahou ě
ě
ě
ě
č
rozpomínala: "…taková hloupost … To tam … kvůli tomu ta skála tam je – ta Čertovská skála, však ti by vám mohli vokázat … no to, jak teda je ... jak už je konec, že, ale voni se ještě bavěji, no a tak najenou se ten, ta zem svalila, takovej velkej ten kámen zavalil tu hospodu [smích], no … a to takový bajky to byly …“ Č
Také paní Marie Hauschke mi nakonec vypráv la o ertov skále, ale až p i dalších ě
ě
ř
návšt vách Stroužného… ě
Čertova skála (za ne vypráv ní znenadání) Byla tam hospoda. A voni v sobotu hrali muský karty. ě
č
V noci, vo pulnoci nákej cizej přišel a stále vyhrával. A tak ten jeden se rozzlobil a uzal křeslo a na něj, teda židli, a ten zniknul, ale bylo vidět, že má koňský kopyto na jený noze. A ráno šli lidi z kostela z Čermý domů, že, a už nebylo hospody, ale byla ta skála. Vypráv ní mojí hlavní informátorky, paní Marie Hauschke, je z uvedených text ě
ů
jedno z nejkratších. Č
P ítelkyn paní Marie Hauschke, Róza Rokitenská z Velké ermné, mi v zá í roku ě
ř
ř
2001 vypráv la tuto verzi: ě
(Tém ě
ř
bez nadechnutí na íná další povídku) No a … Na Čertově skále, to byla č
hospoda… To už děda tátoj vypravoval dycky, jak eště byl malej. No a tak hrali karty a to
257
viz dále, kapitola Terénní výzkumy v Kladsku na p elomu tisíciletí. ř
113
byla právě velká v kostele. No a tak hrali karty a pak přišel takovej fešák, v zelenym… a pero měl na klobouku a řiká: „No tak můžu si s vámi zahrat?“ „No, esli chcete, tak sedněte.“ A tak s nima hral a von, že to byl jako čert, řikali. A jedni řikali, že je to myslivec, to není čert. No a von vyhral šeno. Šeny peníze měl a voni ho chtěli jako pak napast, že, že mu ty peníze zas vemou zpátky. A von, najenou to tam bouchlo a šeno se zesypalo a udělal se ten – Čertouni kámen. I poslední zaznamenaná varianta této látky pochází od paní Rózy Rokitenské. Nahrála jsem ji u ní doma letos v íjnu. ř
No a jak tadyk je ten kámen, že, jak se de na Stroužnou, tak tam snad hrali. Tady byla velká a tam hrali karty. A najenou přišel jeden pán, fešák snad a voni si mysleli, že to je lesní, no „a možu s váma hrat?“ No a šeno vyhrál. A najenou von tak překlel a najenou se to začalo sypat… tak sme se dycky báli. Čertova skála.
Č
Vypráv la ji velice zaujat a s láskou. Paní Róza byla první kladskou eškou, která ě
ě
se dostala do víru vypráv ní velice rychle a snadno, prakticky ihned. P i jejím vypráv ní ě
ě
ř
jsem si už dokázala alespo v hrubých obrysech p edstavit Jechovu Filoménu, neutuchající ň
ř
proud mluveného slova, st ídu naprosto r znorodých kladských vypráv ní, která mají tu ů
ř
ě
moc, že p im jí i rozt kaného vyprav e k velké pozornosti. ř
ě
ě
ě
č
V textech takto p epsaných se vnit ní zaujetí vyprav e projeví jen t žko. I proto ř
ě
ř
ě
č
jsem se rozhodla publikovat n která vypráv ní paní R ženky v p íloze na CD. ě
ě
ů
ř
V této podkapitole jsem se na konkrétních textech snažila demonstrovat postupný vývoj ( i úpadek?) jedné kladské folklorní látky. č
Vybrala jsem zám rn ě
Č
povídání o
ě
ertov ě
skále, které ve Stroužném nebo
Č
v ermné vždy pat ilo k t m frekventovaným. O tom sv d í záznamy Kubínovy, Jechovy ě
ř
ě
č
a také moje. Po tem variant nez stává m j sb r za prvními dv ma nijak pozadu. ů
č
ů
ě
ě
Ukazuje se na n m však n co d ležitého: verze se stále zkracují, p ibývá v nich ě
ě
ů
ř
novelistických prvk , vyprav i mají v tší pot ebu komentovat pohádkovost textu, ů
ě
č
ě
ř
114
p ípadn text za azovat do b žných reálií zdejšího života. P ibývá kontaktních výraz jako ě
ř
ě
ř
ů
ř
no, že, víte, radostný pánečku a jiné. Také ostatní zaznamenané povídkové látky, které jsem zde neuvád la, dokládají ě
výše uvedené prom ny. Zkracování, ubývání kouzelných motiv , zm ny v p ístupu ě
ů
k v rohodnosti vlastních vypráv ní. ě
ě
115
ě
ř
7.
Závěr
Jak je z p edchozího textu diplomové práce z ejmé, pokusila jsem se prostudovat ř
ř
téma kladského lidového vypráv ní z více úhl pohledu. Vedle archivního studia jsem se ě
ů
zabývala také terénním výzkumem. Na tomto míst se krom celkového shrnutí problematiky budu v novat i ut íd ní ě
ě
ě
obecn jších otázek, na n ž by m la být tato práce alespo ě
ě
ň
ě
č
ě
ř
áste nou odpov dí. ě
č
Studium velkého množství historické literatury mi umožnilo získat ucelený náhled na jednotlivé problematické historické etapy esko-kladské otázky. Podrobné studium č
t chto materiál ě
se stalo základem výzkumu, který jsem p edložila v poslední velké
ů
ř
kapitole. Prostudovala jsem v tšinu kladsky zam ené literární produkce ze ty icátých let. ě
ě
č
ř
ř
Jsou to tisky menšího rozsahu, vesm s s nacionálním podtextem. Této problematice jsem ě
se v práci také v novala, by v mí e odpovídající zám ru poukázat na dnešní situaci v ť
ě
ě
ř
Č
„ eském koutku“, na dnešní stav kladského vyprav ství a osídlení. ě
č
P edpokládala jsem, že ve fondu Josefa Štefana Kubína najdu doklady o jeho ř
metodách p ímého zápisu, že doložím autenti nost povídek, které Kubín vydal na základ ě
č
ř
vlastních terénních výzkum knižn . Kubínovy stenograficky provedené poznámky jsou ů
ě
bohužel zhusta naprosto ne itelné. Mnoho z nich je dosud neut íd no. A koli je Kubínovi č
ř
ě
č
na rozdíl od Jaromíra Jecha v nováno neporovnateln více literatury, poda ilo se mi zjistit ě
ě
ř
a publikovat n která nová zjišt ní. Týkají se dosud nevydaných lidopis ě
ě
(K elina,
ů
ř
Hlu ínská morav ina) a oddílu p ijaté korespondence. Z té lze pochopit, pro k vydání č
č
č
ř
nedošlo, jak problematické bylo vydání n kterých jiných Kubínových prací a p edevším to, ě
ř
jak Kubínovo etnografické dílo vznikalo. V Jechov literární poz stalosti jsem hledala mezi korespondencí více doklad o ě
ů
ů
spolupráci s Kubínem. Spole ná korespondence je ale minimální. Touto cestou se tedy o č
jejich spolupráci nelze více dozv d t. Z ejm ě
ě
ě
ř
jako první jsem hloub ji prostudovala ě
Č
Jechovu korespondenci s kladskými echy po roce 1945, která pat í k významnému oddílu ř
celého fondu. Dopisy jsou dokladem nejen jazykové degradace, vypovídají také o Č
sebereflexi kladských ech podnícené v deckým zájmem o n samotné. Dopisy jsou dále ů
sv dectvím o tom, že se i kladští ě
ě
Č
ě
eši, kte í byli nuceni se po druhé sv tové válce z ě
ř
116
Č
„ eského koutku“ vyst hovat, aktivn ě
snažili o zaznamenání
ě
kladského lidového
vypráv ní. ě
V návaznosti na podrobné prostudování obou fond
p edkládám kapitolu
ů
ř
porovnávající badatelskou innost Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Tato studie je č
první svého druhu. Z porovnání vyplynuly shody i rozdíly v p ístupu k terénnímu ř
výzkumu, k informátor m i ke zpracování nashromážd ného prozaického folklorního ů
ě
materiálu. Z dobové korespondence je patrné, jak velký ohlas m la jejich innost. ě
č
Č
V poslední kapitole p edkládám vlastní kladský výzkum, který jsem v „ eském ř
koutku“ provád la v letech 2000 – 2004, a uvádím tu zprávy z jednotlivých výzkum . ě
ů
Zvláštní oddíl je v nován kladské povídce, jejím prom nám a jejímu sou asnému ě
ě
č
stavu. Kladská lidová povídka se tematicky výrazn zkrátila, tém ě
ě
z ní zmizely kouzelné
ř
motivy, a to v závislosti na celkové prom n p ístupu kladských vyprav ě
ě
ě
ř
Č
Zaznamenala jsem jistou p ezíravost v postojích kladských
ech k vlastnímu folkloru. ů
ř
Celkov lze u init záv r, že lidové povídky mezi posledními kladskými ě
Č
echy už nežijí.
ě
č
k povídce.
ů
č
Chybí jim další základní a d ležitá skute nost: publikum. V tomto ohledu má tato práce ů
č
skute n revizní charakter a nem že si klást, a ani se o to nepokouší, nárok na n jaký nový č
ě
ů
ě
objev, p irovnatelný k tomu Jechovu v padesátých letech. Jisté je, že se tento výzkum ř
lidových povídek poda ilo provést v Kladsku v poslední možné chvíli. ř
Kladská lidová povídka se p estala vyvíjet v moment , kdy se rozbila tradi ní ě
ř
sousedství, tolik p íznivá a zárove kladských vyprav ě
nezbytná pro její existenci. Prom nil se i vztah
ň
ř
č
č
ě
k vlastnímu vypráv ní – v d sledku zm ny prost edí podlehl
ů
ě
ů
ě
ř
nevratným zm nám. ě
Diplomová práce Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku" v Kladsku má zprost edkovat poslední možné setkání s eskou menšinou v dnešním polském č
ř
Kladsku. K zásadním p ínos m práce pat í p edevším to, že vznikala mj. na základ studia ř
ů
ř
ě
ř
osobní poz stalosti Jaromíra Jecha, p i emž šlo z ejm o v bec první odborné využití. ů
ř
č
ě
ř
ů
Výzkum je dále založen na srovnání etnografického díle Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Č
Jecha. K výsledk m práce se adí zmapování osídlení eské národnosti v „ eském koutku“ ů
č
ř
v Kladsku. Práce zaznamenává tradi ní ústní lidovou slovesnost v celém procesu jejího č
117
sdílení a p edávání, který je, t ebaže ve velmi zúžené mí e, patrný na tomto území dodnes. ř
ř
ř
P íloha na internetu zp ístup uje problematiku eské menšiny v Kladsku širší ve ejnosti. ř
ř
ň
č
ř
118
8.
Přehled pramenů a literatury
BALBÍN, Bohuslav. Krásy a bohatství české země. (ed. Zd nka Tichá). Praha: Panorama, ě
1986. BAŠTECKÁ, Lydie. N kolik poznámek k takzvané Kladské kronice. In Kladský sborník I. ě
HK: PedF, 1996, s. 157 – 160. BÍL, Zden k. Kladský komitét p i ONV v Náchod . In Stopami Náchodska 1, Náchod, ě
ě
ř
1995, s. 72 – 81. BÍL, Zden k. Ješt jednou k boji o Kladsko. In Stopami Náchodska 3, Náchod, 1997, s. ě
ě
127 – 132. BÍL, Zden k. D je na hranicích – jak je prožívali podloudníci a pohrani ní strážníci a jak ě
ě
č
je lí í básníci a spisovatelé. In Stopami Náchodska 8, Náchod, 2002, s. 275 – 284. č
BOGATYREV, P. Souvislosti tvorby. Praha, 1971, s. 36 – 48. BRANDES, D. Opožd ná eská alternativa k „mnichovskému diktátu“. In ĎAS, . 2, 1993, ě
č
č
s. 29 - 36. BRANDTOVÁ, Olga. Vypravěč Josef Štefan Kubín ve smíchové tradici. Univerzita Karlova. FF. Praha, 1994, 94 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Helena Šmahelová, CSc. BRANDTOVÁ, O. Kubínovy soubory lidových povídek jako pramen cizích geografických a etnografických reálií v lidové próze. Český lid, . 86, 2000, s. 215 – č
227. Č
APEK, Karel. Marsyas. Praha: Fr. Borový, 1941.
Č
ÁP, Jaroslav.
Č
esko – kladská hranice v 18. a 19. století. In Kladský sborník II. HK:
PedF, 1998, s. 183 – 208. Č
ÁP, Jaroslav.: Vále né události na esko-kladském pomezí. In Stopami dějin Náchodska č
č
1, Náchod, 1995, s. 29 – 43. Č
ÁP, Jaroslav. Zpráva o innosti esko-polské Kladské komise. In Kladský sborník I. HK: č
č
PedF, 1996, s. 179 – 181. Č
ERNÝ, Václav. Křik koruny české, Paměti, 1938 – 1948. (Náš kulturní odboj za války). Brno: Atlantis, 1992. ISBN 80-7108-059-4.
Č
ERNÝ, V. Školy na kladském pomezí ke konci století 18. In Od kladského pomezí I, 1993, s. 38 – 40. 119
Československá etnografie, II., 1954, s. 395 – 405. Československá vlastivěda, díl III.. Praha: Lidová kultura, 1968. DAVÍDEK, Václav. Smutek i naděje České země. Společnost přátel Kladska v Praze. Praha: Svoboda, 1945. DUSÍK, V.: Zpráva o Kladsku. In Jiráskův kraj I., . 16 – 17, Náchod, 1945, s. 7. č
Č
FELCMAN, Ond ej – MUSIL, František. eská historiografie a výzkum d jin Kladska na ě
ř
p elomu tisíciletí. In Kladský sborník V. HK: ÚHV, 2003, s. 29 – 48. ř
FILIP, Z. Aktivita severomoravského národního výboru ve sporech o Kladsko po íjnu ř
1918. In: Kladský sborník II. Hradec Králové: Pedagogická fakulta, 1998, s. 253 – 256, ISSN 1212-1223. GRYSERKOVÁ, M. Výskyt názv obcí a m st v náchodské pam tní knize v zápisech z let ů
ě
ě
1442 – 1456. In Stopami Náchodska 1, Náchod, 1995, s. 9 – 16. HLADÍKOVÁ, Kristýna. Josef Štefan Kubín – autor Kladských povídek. Sběratel J. Š. Kubín a jeho pokračovatel Jaromír Jech v „Českém koutku“ v Kladsku. Ro níková č
práce z literatury. Praha: Univerzita Karlova. Pedagogická fakulta. Katedra
Č
eské
literatury, 2000. Č
HUTAR, Zbyn k. „ eský koutek“ v srdci kladských hor. In Listy 30, . 4, 2000, s. 61 ě
č
64. CHALOUPKA, O. Vypravěč Josef Štefan Kubín. Hradec Králové, 1966. JAKOBSON, Roman. Poetická funkce. Praha: H&H, 1995, ISBN 80-85787-83-0. Jak se mluvilo v Českých vesnicích v cizině. (Autentické zvukové
č
eských ná e í) Praha: ř
č
Academia, 2002. JECH, Jaromír. Tv r í p íklad Josefa Štefana Kubína. In Český lid 41, 1954, s. 193 – 195. ů
č
ř
JECH, Jaromír. Význam Josefa Štefana Kubína pro
č
eskou folkloristiku. In
Československá etnografie 2, 1954, s. 395 – 405. JECH, Jaromír. U kladských vyprav ě
č
ů
po padesáti letech. (Doslov) In KUBÍN, J. Š.
Kladské povídky. Praha: SNKLHU, 1958, s. 443 – 449. JECH, Jaromír. Lidová vyprávění z Kladska. Praha: SNKLHU, 1959. JECH, Jaromír. Dílo Josefa Štefana Kubína ve sv tle korespondence Ji ího Polívky. In ě
ř
Český lid 51. 1964, s. 272 – 281. JECH, Jaromír. U vyprav ě
Č
č
ů
eského ráje po padesáti letech. (Doslov) In KUBÍN, J. Š.
Lidové povídky z Podkrkonoší I. Praha: SNKLHU, 1964. s. 577 – 588.
120
JECH, Jaromír. U vyprav ě
podkrkonošského úkrají východního po padesáti letech.
ů
č
(Doslov) In KUBÍN, J. Š. Lidové povídky z Podkrkonoší II. Praha: SNKLHU, 1971, s. 486 – 504. JECH, Jaromír – SKALNÍKOVÁ, Olga. Lidová tradice. Praha: Akademie, 1985. JECH, Jaromír. Doslov In KUBÍN, J. Š. Na vaši radost. Hradec Králové: Kruh, 1985. JIRÁSEK, Zden k. K otázce n kterých eských aktivit pro získání Kladska po roce 1945. ě
ě
č
In Kladský sborník I. HK: PedF, 1996, s. 120 – 136. Č
KADLEC, en k. M. Hry o hranice. Praha: Fortuna, 2001. ě
KAN RA, Ferdinand.: Náš boj o Kladsko. In Náchodsko. Náchod, 1933, s. 287 – 292. Ě
KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004, ISBN 80246-0655-0. KAPLAN, Karel. Pravda o Československu 1945 – 1948. Praha: Karolinum, 1990. KAPRAS, Jan. Odcizené části českého státu. Praha, Vojna a mír III, 1918. Č
Kladský sborník (ed. Václav erný). Praha: Družstevní práce. 1946. Kladský sborník I (Dissertationes historicae). Hradec Králové: PedF, 1996, ISSN 12121223. Kladský sborník II. HK: PedF VŠP, 1998. Kladský sborník III. HK: PedF VŠP, 1999. Kladský sborník IV. HK: PedF VŠP, 2001. Kladský sborník V. Hradec Králové: Ústav historických v d PedF, 2003. ě
KLÍMA, J. Kladsko po první sv tové válce a v období Výmarské republiky (1918 – 1933). ě
In Kladský sborník III. HK: PedF VŠP, 1999, s. 115 – 136. Č
KOUDELKOVÁ, Eva. Lidoví vyprav i z kladského „ eského koutku“ v zápisech J. Š. ě
č
Kubína a J. Jecha. In Kladský sborník II, Hradec Králové: PedF, 1998, s. 257 – 260. KOUDELKOVÁ, Eva. Vzácné kladské varianty migrující látky o Meluzín . In Kladský ě
sborník III. HK: PedF VŠP, 1999, s. 343 – 350. KOśBIAL, Krzysztof. Niemcy, Czesi, Polacy na Ziemi Kłodzkiej w XX wieku. Stan badań i zarys problemytyki. In Kladský sborník IV. HK: PedF, 2001, s. 101 – 113. KİGLER, J.: Die Chroniken der Grafschaft Glatz. Band 2, 1993. KUBÍN, Josef, Štefan. Lidová kronika kladská. Mladá Boleslav: Vyšší reálka c. k., Šestá výro ní zpráva, 1910, s. 3 – 25. č
KUBÍN, Josef Štefan. Lidomluva Čechů kladských. (Příspěvek k české dialektologii.) Č
Praha, 1913. (Rozpravy SAV, t . III., .37) ř
č
121
KUBÍN, J. Š. Do Kladska! In Časopis turistů. Vydává Klub eských turist v Praze, ro . ů
č
č
XXVI., . 3. – 4., 1914. č
Č
KUBÍN, J. Š. Kladské písničky. Praha: eský tená XVII., sv. 4.- 5. , 1925. č
ř
KUBÍN, J. Š. České Kladsko. Praha, 1926. KUBÍN, J. Š. České emigrantské osady v pruském Slezsku. Čechové štrálští. Praha: Č
eskoslovenský ústav zahrani ní, 1931. č
KUBÍN, J. Š. Jak jsem sbíral. In Český lid, 1954. KUBÍN, J. Š. M j folklor. In. Český lid, 41, 1954, s. 5. ů
KUBÍN, J. Š. Kladské povídky. Praha: SNKLHU, 1958. KUBÍN, J. Š. Lidové povídky z Podkrkonoší I. Praha, 1964. KUBÍN, J. Š. Lidové povídky z Podkrkonoší II. Praha, 1971. KUBÍN, J. Š. Na vaši radost. Hradec Králové: Kruh, 1985. KUBÍN, J. Š. Baba nad čerta. Praha: Baobab, 2001. KULHÁNEK, František. Boj o Kladsko. Praha: Práce, 1946. Č
LEŠ ÁK, Milan. – SIROVÁTKA, Old ich. Folklor a folkloristika. Bratislava: Smena, ř
1982. Lidová zbožnost ve východních Čechách a v Kladsku. Náchod: Státní galerie výtvarného um ní v Náchod , 1997, ISBN 80-85057-54-9. ě
ě
Lidové hry z Moravy. Sbírka Julia Feifalika (Ed. Jaroslav Kolár). Praha: Odeon, 1986. MÜLLER, Helmut a kol. Dějiny Německa. Praha: LN, 1999. ISBN 80-7106-188-3. Náchodsko. Spo itelna m stská v Náchod . Náchod, 1933. ě
ř
ě
Od kladského pomezí. Vlastiv dný asopis pro politický okres broumovský, náchodský, ě
č
novom stský nad Metují a trutnovský, ro . 13, . 3 - 4. Náchod, 1935 - 1936. ě
č
č
PODHORSKÝ, M. Broumovská vrchovina. Adršpašsko–teplické skály, Góry Stołowe. Praha: Freytag & Berndt, 2001, ISBN 80-85822-30-X. POLÍVKA, Ji í. Súpis slovenských rozprávok. Tur iansky Sv. Martin, 1923 – 1932. č
ř
PROPP, Vladimir Jakovlevi . Morfologie pohádky. Praha: H&H, 1999, ISBN 80-86022č
16-1. SALZMANN, Zden k. Jazyk, kultura a spole nost. Úvod do lingvistické antropologie In ě
č
Český lid – suplement 83/1996, Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV
Č
R,
1997, ISSN 0009-0794. SATKE, Antonín. Pohádka ve sb rech eských folklorist po 2. sv tové válce In Český lid ě
ů
č
85, 1998. s. 351 – 357. 122
ě
Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002 – 2003. (p ipravil ř
Antonín Kostlán) Sv. 6, Praha: Výzkumné centrum pro d jiny v dy, 2003, ISBN 80ě
ě
7285-025-3. SEMOTANOVÁ, Eva. Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-078-6. SEMOTANOVÁ, Eva. Atlas zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Sk ivan ml., ř
2002. ISBN 80-86493-04-0. SIROVÁTKA, Old ich. K padesátinám Jaromíra Jecha In Český lid 56, 1969, s. 115. ř
SIROVÁTKA, O. Současná česká literatura a folklor. Praha, 1985. Č
SIROVÁTKA, O. Srovnávací studie o české lidové slovesnosti. Brno: AV R, 1996. ISBN 80-85010-62-3. SLÁDEK, Miloš. Jaromír Jech (1918 – 1992). Soupis osobního fondu. Praha: LA PNP, 2002. SLÁDEK, Miloš. Kladské obrázky aneb na okraj folkloristického výzkumu Jaromíra Jecha v Kladsku. In Semináře a studie Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2002 – 2003. (p ipravil Antonín Kostlán) Sv. 6, Praha: Výzkumné centrum pro d jiny v dy, 2003, s. 467 ě
ř
ě
– 473. Slavie, IV, 1926. Slovník českých spisovatelů. Praha, 1964. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl I. Ústav pro eskou literaturu AV č
Č
R.
Brána. Praha, 1995. Slovník literární teorie. Praha, 1984. Słownik geografii turystycznej Sudetów Tom 13 – Góry Stołowe. (red. Marek Staffa) Warszawa: PTTK „Kraj“, 2. vydání, dopln né, 1996. ě
Stopami dějin Náchodska, Sborník Státního okresního archivu Náchod. Ro . 1. Náchod, č
1995. ŠEBELA, Marek – FIŠER, Ji í.
Č
eské názvy hrani ních vrch , sídel a vodních tok č
ř
ů
ů
v Kladsku. In Kladský sborník V. HK: ÚHV, 2003, s. 355 – 408. ŠIMÁK, V. Časopis Českého muzea. I. Praha, 1922. ŠOUŠA, Ji í – Š LA, Jaroslav. D jiny svazu p átel Kladska – jeho vznik, organizace, ř
č
Ů
ě
ř
innost a zánik 1945 – 1958. In Kladský sborník III. HK: PedF VŠP, 1999, s. 165 – 200.
123
TICHÝ, Josef. – VOJTÍŠEK, Václav. – NOHEJLOVÁ - PRÁTOVÁ, Emanuela. Kladsko v historii českého státu. Praha: Universum, 1947. TILLE, Václav. Povídky sebrané na Valašsku. b. m. v. 1888. TILLE, Václav. Soupis českých pohádek I. –II. Praha, 1929 – 1937. Turistický průvodce ČSSR – Jiráskův kraj a Kladsko. Praha, 1965. VÁCLAVEK, Bed ich. Lidová slovesnost v českém vývoji literárním. Praha: Václav Petr, ř
1940. Č
VŠETI KA, František. Josef Štefan Kubín. Praha 1986. VOCHALA, Joža. Pro nové české Slezsko. Moravská Ostrava, 1945. WAGNER, Jan. Josef Štefan Kubín (1864-1965). Literární pozůstalost. Praha: LA PNP, 1968. Internetové zdroje: DRESCHER, Christian. Karten und Pläne aus der Grafschaft Glatz [online]. c2001 – 2004, poslední revize 3. 3. 2004 [cit. 15. 10. 2004]. Dostupné z
. Euroregion Glacensis [online]. [cit. 20. 8. 2004]. Dostupné z < http://www.euroglacensis.cz/>. Hilfen für den Familienforscher in der Grafschaft Glatz [online]. c2001, poslední revize 18. 6. 2001 [cit. 15. 10. 2004]. Dostupné z
. HOLUBEC, Stanislav. K n kterým aspekt m eských d jin [online]. Poslední revize 20. ě
ů
ě
č
10. 2003 [cit. 12. 9. 2004]. Dostupné z . KNOLL, Vladislav. Osudy zem Kladské [online]. c1999 [cit. 20. 8. 2004]. Dostupné z ě
. Powiat Kłodzki [online]. [cit. 21. 8. 2004]. Dostupné z < http://www.powiat.klodzko.pl/>.
124
Resumé Č
V diplomové práci sleduji vývoj prozaického žánru lidové povídky v „ eském koutku“ v Kladsku a fenomén vyprav ství, tak jak se prom nil b hem celého jednoho ě
ě
č
ě
století. Na archivní studium fond
Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha navazuji
ů
vlastím terénním výzkumem, který jsem v kladských vesnicích s p vodním ů
č
eským
obyvatelstvem provád la na za átku dvacátého prvního století. ě
č
Diplomová práce zprost edkovává poslední možné setkání s eskou menšinou č
ř
v dnešním polském Kladsku. Mapuje výskyt posledních kladských
Č
Č
ech
v „ eském
ů
koutku“. P vodn n kolikatisícové eské etnikum prod lalo radikální zm ny a dnes tu ů
ě
ě
ě
č
Č
zbyly poslední t i kladské ř
ešky. Zánik
č
ě
eské menšiny je neodvratný, b hem mého ě
výzkumu zem ely minimáln další dv informátorky. Práce dále zaznamenává prom ny ř
ě
ě
ě
tradi ní ústní lidové slovesnosti v celém procesu její existence. Vznikala na základ studia ě
č
osobní poz stalosti Jaromíra Jecha, p i emž šlo z ejm o v bec první zpracování fondu. ů
ř
č
ě
ř
ů
Prostudována byla také osobní poz stalost J. Š. Kubína. Výzkum je dále založen na ů
srovnání etnografického díla J. Š. Kubína a J. Jecha. Diplomová práce p ispívá k ešení ř
ř
otázky autenti nosti terénních etnografických zápis kladské ústní lidové slovesnosti. ů
č
P íloha na internetu zp ístup uje problematiku ř
ř
ň
ve ejnosti. ř
125
č
eské menšiny v Kladsku širší
Anotace HLADÍKOVÁ, Kristýna. Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku“ v Kladsku. (Diplomová práce) Praha 2004 – Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra eské č
literatury, 128 s. Diplomová práce studuje vývoj prozaického folkloru eské menšiny v Kladsku, p edevším č
ř
kladskou lidovou povídku a prom ny fenoménu vyprav ství na území tzv. ě
ě
koutku.
126
č
Č
eského
Klíčová slova
Č
ústní lidová slovesnost – „ eský koutek“ – Kladsko – sb r lidových vypráv ní – ě
kladská lidová povídka – eská menšina v zahrani í č
č
127
ě
9.
Přílohy
Práci uzavírá P íloha. Obsahuje fotografie z vlastních cest do Kladska i snímky ř
Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha, které mi byly zap j eny Literárním archivem ů
č
Č
Památníku národního písemnictví. Dále jsou tu ukázky rukopis kladských ech a výb r ů
ů
ě
z korespondence. Upozor uji zde na p ehlednou tabulku historického vývoje Kladska. ň
ř
K diplomové práci p ikládám p ílohu na CD. Krom toho je možné tyto p ílohy ř
ě
ř
ř
prohlížet na webových stránkách na adrese http://kladsko.nazory.cz. Tato multimediální p íloha obsahuje následující oddíly: ř
Č
•
zvukové nahrávky vypráv ní, zp v i vzpomínek ze života kladských ech
•
fotografie z vlastních výzkum mezi vesni any v Kladsku v letech 1999 -
ě
ě
ů
ů
2004: kladští
Č
ů
č
eši (fotografie Uršuly Langrové, Marie Hauschke a Rózy
Rokitenské), zbytky eských kladských stavení (Nouzín), n které významné ě
č
objekty v p vodn ů
ě
č
eských vesnicích (Stroužné, Slané, …)
•
fotografie z Jechovy poz stalosti (J. Š. Kubín)
•
fotografie z oslav Kubínových stých narozenin (zámek Dob íš)
•
mapy, plány
•
ukázky dopis kladských ech adresovaných J. Š. Kubínovi a Jechovi
•
ukázky z terénních zápis J. Š. Kubína
ů
ř
Č
ů
ů
ů
Obsah webových stránek bude pr b žn aktualizován. ů
ě
ě
128
