Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra eského jazyka a literatury

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra þeského jazyka a literatury

ýTENÁěSKÁ POPULARITA POSTAV V HARRY POTTEROVI U ŽÁKģ 6. ROýNÍKģ ZŠ A STUDENTģ 1. ROý. SŠ READER´S POPULARITY OF CHARACTERS IN HARRY POTTER BY CHILDREN OF PRIMARY SCHOOL AND SECONDARY SCHOOL

Vedoucí diplomové PhDr. OndĜej Hník, Ph.D. práce: Autorka DP: Michala Gazdaþková TĜebechovická 821, 500 03 Hradec Králové Uþitelství všeobecnČ vzdČlávacích pĜedmČtĤ pro základní školy a stĜední školy anglický jazyk - þeský jazyk (AJ-ýJ) prezenþní studium Rok dokonþení DP 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatnČ s použitím uvedené literatury. Prohlašuji, že odevzdaná elektronická verze diplomové práce je identická s její tištČnou podobou. V Hradci Králové 4. 4. 2011

………………………………. vlastnoruþní podpis

PODċKOVÁNÍ Na tomto místČ bych ráda podČkovala panu PhDr. OndĜeji Hníkovi, Ph.D., vedoucímu své diplomové práce, za cenné námČty a pĜipomínky a za þas, který mi vČnoval, své rodinČ za podporu a trpČlivost a svému pĜíteli za pomoc pĜi úpravČ grafické a tabulkové þásti mé práce.

OBSAH 1

Úvod ........................................................................................................... 6

2

Popularita Harryho Pottera......................................................................... 8 2.1 2.2 2.3 2.4

3

Poetika literární postavy........................................................................... 13 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

4

Dílo J. K. Rowlingové ........................................................................................... 8 Knižní úspČchy ...................................................................................................... 9 Filmové a mediální úspČchy ................................................................................ 11 Fanoušci Harryho Pottera .................................................................................... 12

Definice literární postavy a její vymezení v rámci pĜíbČhu................................. 13 Literární postava a její funkce ............................................................................. 14 Druhy literárních postav ...................................................................................... 15 Literární typy ....................................................................................................... 17 Prezentace a charakterizace literárních postav ................................................... 18 Literární postava v historickém kontextu ............................................................ 20 Práce s literární postavou bČhem výuky.............................................................. 21

Výzkum popularity Harryho Pottera ........................................................ 23 4.1 Cíl výzkumu ........................................................................................................ 23 4.2 Metodologie výzkumu......................................................................................... 24 4.3 PĜíprava výzkumu................................................................................................ 26 4.3.1 VýbČr vzorku ............................................................................................... 26 4.3.2 VýbČr vhodného úryvku a jeho þásteþná interpretace ................................. 30 4.3.3 Obecná charakteristika literárních postav vystupujících v úryvku.............. 34 4.3.4 Sestavení dotazníku ..................................................................................... 35 4.4 Provedení výzkumu ............................................................................................. 38 4.5 Analýza získaných dat ......................................................................................... 40

5

Vyhodnocení výsledkĤ výzkumu ............................................................. 41 5.1 Poþet respondentĤ a rozložení cílových skupin................................................... 41 5.2 Obeznámenost s pĜíbČhem Harryho Pottera (položka þ. 3) ................................. 41 5.3 Hlavní postava úryvku (položky þ. 4 a þ. 5)........................................................ 43 5.4 VytváĜení kladného citového vztahu k postavám (položka þ. 6 a þ. 7) ............... 51 5.4.1 Oblíbené postavy na základní škole ............................................................ 51 5.4.2 Oblíbené postavy na stĜední škole ............................................................... 54 5.4.3 Porovnání preferencí mezi jednotlivými cílovými skupinami .................... 57 5.4.4 Obecná kritéria pro volbu nejsympatiþtČjší postavy.................................... 60 5.5 VytváĜení záporného citového vztahu k postavám (položka þ. 8 a þ. 9) ............. 61 5.5.1 NejménČ oblíbené postavy na základní škole.............................................. 61 5.5.2 NejménČ oblíbené postavy na stĜední škole ................................................ 63 5.5.3 Porovnání preferencí mezi jednotlivými cílovými skupinami .................... 66 5.5.4 Obecná kritéria pro volbu nejménČ sympatické postavy............................. 69 5.6 Potvrzení sympatií (položka þ. 10) ...................................................................... 71 5.7 Vnímání postavy Harryho Pottera (položky þ. 11-14) ........................................ 72 5.7.1 Sympatizování s postavou Harryho Pottera ................................................ 72

5.7.2 5.7.3 5.7.4 5.7.5 5.7.6

6

Charakteristika vystupování Harryho Pottera v úryvku .............................. 74 Etická intence postavy Harryho Pottera ...................................................... 76 PĜedpokládaný vývoj postavy Harryho Pottera ........................................... 78 Vzájemné vztahy mezi položkami þ. 11 - 14............................................... 79 Shrnutí poznatkĤ o postavČ Harryho Pottera............................................... 81

Shrnutí výsledkĤ výzkumu....................................................................... 83 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

VytváĜení vztahu k literárním postavám ............................................................. 83 Hierarchie postav................................................................................................. 84 Postavy sympatické a nesympatické.................................................................... 85 Postava Harryho Pottera ...................................................................................... 87 Knižní a filmové zpracování versus vybraný úryvek .......................................... 88

7

ZávČr......................................................................................................... 89

8

Seznam literatury a použitých zdrojĤ....................................................... 91 8.1 8.2 8.3

9

Beletrie ................................................................................................................ 91 Odborná literatura................................................................................................ 91 Internetové zdroje ................................................................................................ 93

Resumé ..................................................................................................... 95

10 PĜílohy ...................................................................................................... 97 PĜíloha þ. 1 – Dotazníkový formuláĜ ............................................................................... 97 PĜíloha þ. 2 – Kvalitativní vyhodnocení dotazníkĤ ....................................................... 100

1 Úvod Téma své diplomové práce ýtenáĜská popularita postav v Harry Potterovi u žákĤ 6. roþníkĤ ZŠ a studentĤ 1. roþ. SŠ jsem si vybrala z toho dĤvodu, že mČ oblast literatury pro dČti a mládež i celková problematika dČtského þtenáĜství velmi zajímá a že se také úzce vztahuje k oboru þeský jazyk a literatura, který studuji. Diplomová práce mi umožní odhalit nejen nové teoretické poznatky v oblasti dČtského þtenáĜství, ale tyto poznatky budu moci použít také v pedagogické praxi, tedy pĜi výuce þeského jazyka a literatury na základní þi stĜední škole. Problematika dČtského þtenáĜství byla zkoumána jak v minulosti, tak je zkoumána i v souþasnosti mnoha literárními odborníky. Mezi nejvýznamnČjšími lze jmenovat napĜíklad Otokara Chaloupku, Janu Marhounovou, Jaroslava Tomana, Aleše Hamana, Stanislavu Urbanovou a v neposlední ĜadČ také Ladislavu Lederbuchovou, kteĜí se zabývali problematikou dČtského þtenáĜství a jejím odrazem v literární výchovČ z rĤzných hledisek. Jejich studie však nebyly aplikovány na dílo, které bylo v dobČ zkoumání aktuální a které ještČ nebylo zaĜazeno do uþebnic literární výchovy ani do kánonu dČtské literatury. A právČ z tČchto dĤvodĤ jsem se rozhodla zkoumat problematiku dČtského þtenáĜství ve spojitosti s dílem dokonþeným pĜed pouhými dvČma roky, tedy v roce 2008, které má mimo jiné také znaþný kulturní a spoleþenský dopad na vývoj dČtské literatury i samotného souþasného dČtského þtenáĜe. Takovým dílem je právČ dílo Harry Potter od autorky J. K. Rowlingové. Práci jsem zamČĜila na problematiku dČtského þtenáĜství a interpretaci textu, a proto nebude dílo J. K. Rowlingové podrobnČ analyzováno z hlediska literární teorie. V diplomové práci bude využito pĜedevším jeho popularity a jeho literárnČ - kulturního dopadu, které na dnešní dČtské þtenáĜe bezesporu má. Vzhledem k tomu, že se literární obec podrobnČjšímu studiu tohoto literárního díla zatím nevČnovala, a není tedy možné zkoumat problematiku popularity Harryho Pottera pouze na základČ studia literatury a odborných publikací, nabízí se jako nejvhodnČjší nástroj bádání výzkumné šetĜení. To umožní proniknout do problematiky hloubČji a zároveĖ odhalí doposud neznámé skuteþnosti, které budou základem pro vyvození závČrĤ. Hlavním tČžištČm diplomové práce tedy bude kvalitativnČ-kvantitativní výzkumné šetĜení, které bude realizováno na vybraném vzorku respondentĤ ze základních a stĜedních škol. Jako hlavní metoda výzkumu byl vybrán dotazník, který umožĖuje nejen získání kvantitativních, ale i kvalitativních dat. Cílem diplomové práce a jejího výzkumu je tedy odhalit, jaký vliv má popularita díla J. K. Rowlingové a jeho postav na interpretování konkrétního 6

textu u dČtských þtenáĜĤ. Tato problematika bude sledována skrze vnímání literárních postav v úryvku. Díky tomu, že je dílo mezi dČtskými þtenáĜi tak známé, je možné pĜedpokládat, že vČtšina þtenáĜĤ je s pĜíbČhem i s rolí a vystupováním postav v pĜíbČhu obeznámena. V rámci výzkumu proto bude k interpretaci vybrán takový úryvek, ve kterém nebudou postavy vystupovat ve svých typických rolích. NáslednČ bude pozorována reakce dČtských þtenáĜĤ na tuto situaci a pĜednostnČ se bude sledovat, jak dČtští þtenáĜi hodnotí hierarchii postav v úryvku, na základČ þeho si vytváĜejí vztahy k literárním postavám a jak vnímají postavu hlavního hrdiny v úryvku. Na základČ analýzy získaných dat pak budou vyvozeny patĜiþné závČry, tedy zda jsou dČtští þtenáĜi schopni vnímat text nezávisle na knižní pĜedloze, þi zda jsou knižní pĜedlohou a celkovou popularitou díla natolik ovlivnČni, že se od nČho nedokáží odpoutat. Výsledná zjištČní pak budou aplikována do praxe. Výzkum bude sledovat dČtské þtenáĜe nejen jako homogenní celek, ale bude se zaobírat také porovnáváním jednotlivých skupin, tedy þtenáĜĤ 6. tĜíd základní školy a þtenáĜĤ 1. roþníku stĜední školy. V nČkterých oblastech výzkumu budou sledovány také rozdíly v rámci pohlaví þtenáĜĤ. Pokud to charakter výsledkĤ jednotlivých cílových skupin a míra jejich rozdílnosti dovolí, budou z výzkumu vyvozeny obecnČjší závČry. V rámci výzkumného šetĜení je také nutné definovat používané pojmy a objasnit výchozí pĜedpoklady. Z tohoto dĤvodu bude v úvodních kapitolách diplomové práce vČnován prostor informacím, které dokládají/podporují pĜedpoklady o popularitČ Harryho Pottera a popularitČ jeho pĜátel. Dále bude vČnována pozornost poetice literární postavy, jelikož pojetí a vnímání literárních postav je základem pro interpretaci textu, a zároveĖ tedy pro celé výzkumné šetĜení. Poetice literární postavy se vČnovali napĜíklad Milena Šubrtová, která se literární postavou zabývala také ve spojitosti s procesem literárnČvýchovné komunikace, Bohumil FoĜt, Karel Hausenblas a Daniela Hodrová a právČ z jejich pojetí se bude v diplomové práci vycházet. Diplomová práce by tedy mČla odhalit, do jaké míry jsou dČtští þtenáĜi dílem J. K. Rowlingové ovlivnČni a jak se tento vliv projevuje pĜi práci s konkrétním textem. Na základČ zjištČných skuteþností pak bude možné vyvodit, jakým zpĤsobem se dá pĜistupovat k dílu o Harry Potterovi v rámci výuky þeského jazyka a literatury.

7

2 Popularita Harryho Pottera V diplomové práci i v její výzkumné þásti se vychází z pĜedpokladu, že je dílo J. K. Rowlingové u dČtských þtenáĜĤ znaþnČ populární; je proto nutné tento pĜedpoklad alespoĖ þásteþnČ doložit. V této kapitole budou uvedeny informace, které dosvČdþují, že Harry Potter, jeho pĜíbČh i jeho pĜátelé jsou jak ve svČte, tak i u nás opravdu populární. Tuto problematiku je možné studovat nejen s ohledem na þtenáĜské žebĜíþky oblíbenosti, ale také se zĜetelem k þinnosti zábavního i mediálního prĤmyslu, který se na fenoménu Harryho Pottera také významnČ podílí. Pozornost proto bude vČnována jak knižní, tak filmové verzi i dalším mediálním produktĤm. Informace jsou þerpány pĜevážnČ z internetových zdrojĤ a z publikovaných þlánkĤ, které se rĤzným oblastem souvisejícím s Harry Potterem vČnují, a dále také z životopisného díla autorky J. K. Rowlingové. Zdroje jsou uvedeny v seznamu použité literatury. 2.1 Dílo J. K. Rowlingové PĜíbČh o Harry Potterovi je zachycen v sedmidílné sáze, jejíž autorkou je britská spisovatelka J. K. Rowlingová. Ve Velké Británii vychází první díl potterovské ságy Harry Potter a Kámen mudrcĤ v roce 1997 a poslední díl Harry Potter a relikvie smrti v roce 2007, autorka tedy stvoĜila pĜíbČh bČhem pouhých deseti let. Do ýeské republiky se Harry Potter poprvé dostává až v roce 2000, kdy pĜeklad prvního dílu, jehož autorem je Vladimír Medek, vydává nakladatelství Albatros. Díky velkému þtenáĜskému ohlasu pak pĜeklady dalších dílĤ, na nichž se podílí již i Pavel Medek, rychle následují a bČhem let 2000 a 2001 tak vychází další tĜi díly. Na pátý, šestý a sedmý díl série pak þeští þtenáĜi už netrpČlivČ þekají spoleþnČ s fanoušky na celém svČtČ a þeské verze posledních tĜí dílĤ se na náš trh dostávají s minimálním možným zpoždČním od vydání anglického originálu. K pĤvodním sedmi dílĤm série je však nutné pĜiĜadit i další tĜi doplĖkové publikace, Bajky Barda Beedleyho, Famfrpál v prĤbČhu vČkĤ a Fantastická zvíĜata a kde je najít, které se ke svČtu Harryho Pottera úzce vztahují a které celkovou literární mystifikaci úspČšnČ podporují. Jak tedy pĜíbČh Harryho Pottera struþnČ charakterizovat? Jedná se o pĜíbČh, který je urþen mladším i starším þtenáĜĤm. PĤvodním zámČrem autorky totiž bylo, aby soubČžnČ s hlavní postavou stárli i sami þtenáĜi, a proto i jednotlivé díly uzpĤsobila pĜedpokládanému vČku þtenáĜĤ. Každá kniha popisuje jeden rok v životČ hlavního hrdiny, který se odehrává v prostĜedí internátní kouzelnické školy. V prvním díle je Harrymu a jeho spolužákĤm 11 let, v šestém se na konci blíží k 17. narozeninám. Zatímco poþáteþní díly mají spíše charakter pohádky a detektivního dobrodružství, s pĜibývajícími díly i s pĜibývajícím vČkem hlavního hrdiny se dČj i zápletka 8

knihy dostávají do složitČjších rovin, zaþínají být temnČjší a postavy se zaþínají zaobírat i vážnČjšími životními otázkami. ZaĜadit dílo J. K. Rowlingové žánrovČ není úplnČ nejsnadnČjší, jelikož se v nČm kombinuje hned nČkolik literárních žánrĤ. Do popĜedí nejvíce vystupuje žánr autorské pohádky a pĜíbČhu s dČtským hrdinou, zároveĖ však není možné pĜehlédnout ani prvky fantasy literatury, dobrodružné literatury a þásteþnČ také detektivky. Autorka však dokázala tyto žánry umnČ propojit, a vznikl tak pĜíbČh opravdu dĤmyslnČ propracovaný a pro þtenáĜe bezesporu velmi poutavý. PĜíbČh nabízí þtenáĜĤm možnost pohlédnout do fantastického svČta, ve kterém mají obyþejní lidé jako oni nadpĜirozené schopnosti, mohou þarovat a kouzlit. Velmi pĜitažlivá je však skuteþnost, že fantastický svČt nežije svým vlastním životem, jak je to napĜíklad v pĜíbČzích J. R. R. Tolkiena, ale je v pĜíbČhu konfrontován s reálným svČtem, tedy se svČtem naší souþasnosti. Z našeho svČta také pochází sám hlavní hrdina pĜíbČhu. Ten není vykreslen jako typický hrdina, který by disponoval pouze dokonalými a ideálními vlastnostmi, ale je i pĜes svou nadpĜirozenost a výjimeþnost obyþejným chlapcem, který prožívá bČžné problémy, starosti a radosti svého vČku. Spolu s ním pak mĤže þtenáĜ zažívat známé pocity nedostateþnosti, touhu zaĜadit se do spoleþnosti svých vrstevníkĤ a prokázat spoleþnosti užiteþné služby. Harry Potter se tedy zdá být ideálním hrdinou pro souþasné dČtské þtenáĜe. Samotná zápletka pĜíbČhu, tedy boj dobra se zlem, není nijak originální. Dalo by se dokonce Ĝíci, že toto téma je velmi typické pro žánr pohádky i pro žánr fantasy literatury. I pĜesto však autorka Harryho Pottera dokázala k tématu pĜistoupit velmi originálnČ a pomocí pĜíbČhu hlavního hrdiny a jeho prožitých dobrodružství ho atraktivnČ zprostĜedkovala svým þtenáĜĤm. I pĜesto, že nČkteĜí literární kritikové vytýkají dílu jeho pĜekombinovanost, þasté þerpání z jiných literárních dČl, nedostatek významových pĜesahĤ a konotací, nČkteĜí ho pokládají za literaturu brakovou, nebo dokonce za literaturu nebezpeþnou, není možné knihám o Harry Potterovi upĜít jejich originalitu, þtenáĜskou atraktivitu a oblíbenost. 2.2 Knižní úspČchy ÚspČšnost knih J. K. Rowlingové je možné doložit hned nČkolika rĤznými zpĤsoby – poþtem celosvČtových pĜekladĤ, poþtem prodaných výtiskĤ, získáním množství rĤzných knižních a literárních ocenČní þi umístČním v žebĜíþcích þtenáĜsky nejoblíbenČjších knih. Potterovská sága vyšla až doposud ve 200 zemích a byla pĜeložena do 67 svČtových jazykĤ a zaĜadila tak autorku série mezi nejvíce pĜekládané autory všech dob. Dílo bylo pĜeloženo i do takových jazykĤ, jako je napĜíklad hindština, bengálština, velština, urdština þi dokonce latina a stará Ĝeþtina. U staré Ĝeþtiny se dokonce jedná o nejdelší vydané dílo od tĜetího století pĜ.n.l. 9

Knihy mají i speciální americkou verzi s lehce upraveným slovníkem u výrazĤ, které se v britské a americké angliþtinČ liší. Vzhledem k tomu, že oficiální pĜeklady nebylo možné z dĤvodĤ utajení provést dĜíve než po vydání originální verze, a docházelo tak ke znaþnému prodlení, které nebylo fanouškĤm po chuti, stal se Harry Potter také jednou z nejvíce prodávaných anglických knih v neanglicky mluvících zemích po celém svČtČ. Sága o Harry Potterovi se stala nejprodávanČjší sérií v celé knižní historii; celosvČtovČ se jí prodalo více než 400 milionĤ výtiskĤ. Pro zajímavost je možné zmínit, že pĜi vydání šestého dílu Harry Potter a princ dvojí krve bylo v prvních 24 hodinách po vydání prodáno celosvČtovČ témČĜ devČt milionĤ kopií a pĜi vydání sedmého, závČreþného dílu Harry Potter a relikvie smrti dosáhl prodej dokonce poþtu jedenácti milionĤ kopií, a to jenom ve Velké Británii a ve Spojených státech. Ve Spojených státech si sedmý díl série objednalo v pĜedstihu dokonce více než milion pĜíznivcĤ a fanouškĤ. U nás je možné doložit oblíbenost knih J. K. Rowlingové díky žebĜíþkĤm prodeje zveĜejnČným Svazem þeských knihkupcĤ a nakladatelĤ. Na jejich internetových stránkách jsou uvedeny žebĜíþky z let 2002 až 2010, které ukazují, že v každém roce, kdy byl vydán nový díl Harryho Pottera, se tento díl umístil na první pĜíþce neprodávanČjších knih dČtské literatury. Co se týká prodeje prvních þtyĜ dílĤ série, které byly vydány v letech 2000 a 2001, je možné pouze Ĝíci, že v roce 2002, kdy byl žebĜíþek prodeje poprvé zveĜejnČn, se všechny tyto tituly umístily mezi prvními patnácti neprodávanČjšími dČtskými knihami, pĜiþemž Harry Potter a Kámen mudrcĤ obsadil místo první. Z knižních a literárních ocenČní, které autorka Harryho Pottera za celou knižní ságu získala, je možné uvést napĜíklad následující: britská cena za dČtskou literaturu Nestlé Smarties Book Prize (1997, 1998, 1999), skotská cena Scottish Arts Council Book Awards (1999 a 2001), významné britské ocenČní v kategorii dČtské literatury Whitbread children's book of the year award (1999). V roce 2000 byl Harry Potter a vČzeĖ z Azkabanu nominován na nejlepší kniha v rámci cen Hugo Awards, které každoroþnČ oceĖují díla science fiction a fantasy literatury, a v roce 2001 tuto cenu získal þtvrtý díl série Harry Potter a Ohnivý pohár. V roce 2006 získal šestý díl série British Book Award, což je cena, kterou získává þtenáĜsky nejoblíbenČjší kniha ve Velké Británii. Další ocenČní zahrnují nominaci na þestné uznání za literární pĜínos Carnegie Medal (1997), nominaci na Guardian Children's Award (1998), a další þetná zaĜazení do seznamu nejvíce pozoruhodných a uznávaných knih, které zveĜejnila napĜíklad Americká knihovnická asociace, dále celosvČtovČ uznávané noviny New York Times a neménČ známý þasopis Publishers Weekly. V ýeské republice se série o Harry Potterovi stala v rámci ankety Moje kniha, kterou vyhlásil v roce 2004 Svaz knihovníkĤ a informaþních pracovníkĤ ýeské republiky, nejoblíbenČjší knihou souþasnosti a porazila tak 10

napĜíklad þeská klasická díla Saturnin a Babiþka þi dlouhodobČ populární zahraniþní tituly Pán PrstenĤ, EgypĢan Sinuhet þi Malý princ. 2.3 Filmové a mediální úspČchy Popularita knížek o Harry Potterovi zaujala samozĜejmČ i filmový prĤmysl, jehož zástupci J. K. Rowlingovou vzápČtí po úspČchu prvních dvou dílĤ oslovili, a v roce 1998 tak získalo studio Warner Bros. Pictures licenci a povolení všechny vydané i budoucí knižní díly série filmovČ ztvárnit. J. K. Rowlingová si však jako podmínku kladla nejen spolupráci na filmovém scénáĜi, ale také zachování britského rázu pĜíbČhu. Odmítla, aby se film natáþel ve Spojených státech a aby do nČj byli obsazeni ameriþtí herci, a proto se všechny filmové díly natáþely pĜevážnČ ve Velké Británii a s britskými pĜedstaviteli. Filmové zpracování prvního dílu bylo do kin uvedeno v roce 2001 a vzápČtí se stalo komerþním úspČchem. Každou další filmovou premiéru jednotlivých dílĤ pak pĜedcházela obrovská reklamní kampaĖ, která mČla stejnČ tak jako u knižních vydání ohromný úspČch. V roce 2010 bylo uvedeno filmové zpracování první þásti sedmého dílu a na premiéru závČreþné þásti celé série se stále ještČ þeká. Ta probČhne 7. 7. 2011 v LondýnČ a 14.7. 2011 v ýeské republice. Filmová zpracování však získala uznání nejen mezi fanoušky Harryho Pottera, ale byla i velmi pĜíznivČ pĜijata filmovými kritiky. Dosavadních sedm snímkĤ o Harry Potterovi a jeho pĜátelích dosáhlo celkových tržeb kolem 6,4 miliardy dolarĤ, tedy 113 miliard korun, což dokonce pĜekonalo celkové tržby filmĤ o agentu Jamesi Bondovi a také série HvČzdných válek, které jsou pokládány za jedny z komerþnČ nejúspČšnČjších filmĤ. ÚspČšnost filmových zpracování lze doložit také tím, že jednotlivé díly získaly v minulých letech nČkolik nominací na Oscary, a to v technických a hudebních kategoriích, na zlatou sošku však žádný z nich nedosáhl. V letošním roce 2011 však byla Harry Potterovi udČlena cena BAFTA, která je britskou obdobou amerických OscarĤ. OcenČní za významné pĜispČní britské kinematografii a britskému filmovému prĤmyslu pĜevzali spoleþnČ s producentem série Davidem Heymanem a autorkou pĜíbČhĤ J. K. Rowlingovou také pĜedstavitelka Hermiony Ema Watsonová a pĜedstavitel Rona Rupert Grint. Vznikajícího fenoménu Harryho Pottera však nevyužil pouze filmový prĤmysl, ale také komerþní a mediální prĤmysl. Ten se podílel na obrovských reklamních kampaních, které propagovaly vydání nových knižní dílĤ i uvedení nových filmových dílĤ do kin a které úspČšnost a popularitu Harryho Pottera ještČ více podporovaly. Z Harryho Pottera a jeho pĜátel tak tento prĤmysl vytvoĜil prodejní zboží. Na trhu je možné nalézt nepĜeberné množství artiklĤ spojených s Harry Potterem – od rĤzných verzí knižního vydání, pĜes kouzelnické hĤlky a Harryho oblíbené cukrovinky, až po poþítaþové, deskové 11

a mobilní hry. ýtenáĜi si kromČ filmových verzí na DVD mohou zakoupit také audio nahrávku všech sedmi dílĤ na CD. Spoleþnost Universal and Warner Brothers však zašla ještČ dále a v þervnu 2010 dokonce otevĜela zábavní park The Wizarding World of Harry Potter (Kouzelnický svČt Harryho Pottera). Zde je možné nejen navštívit hrad Bradavice, ve kterém Harry Potter a jeho pĜátelé strávili sedm let studií, þi zalétat si na koštČti, ale také koupit si kouzelnickou hĤlku u Ollivendera a vyzkoušet si, jak chutná máslový ležák v hostinci U TĜí košĢat. Fanoušci jsou zábavním parkem naprosto nadšeni a zábavní prĤmysl tak z fenoménu Harry Pottera tČží i nadále. 2.4 Fanoušci Harryho Pottera Fanouškovská základna Harryho Pottera není silná pouze v anglosaském svČtČ, ale také u nás i v jiných þástech svČta. Harryho obdivovatelé si samozĜejmČ nejen kupují knihy a filmy, ale poĜádají a úþastní se i rĤzných spoleþných akcí. Na internetu je možné najít nepĜeberné množství odkazĤ na rĤzné þlánky, blogy, diskuze a fankluby, které se potterovské tematice vČnují. ýeští fanoušci se také úþastní tzv. fanfiction, což je psaní vlastních pĜíbČhĤ inspirovaných svČtem Harryho Pottera. Jedním z nejslavnČjších a nejpovedenČjších výtvorĤ u nás je „Harry Potter a Pán smrti“ (alternativa k 6. dílu), který þítá pĜes dva tisíce stran a má témČĜ sto kapitol. Na nČj pak navazuje pokraþování s názvem „Harry Potter a Pán Pána smrti“. Velké množství fanouškĤ Harryho Pottera se také schází v tzv. internetových školách, kde se sami stávají studenty školy þar a kouzel v Bradavicích. Takovéto školy jsou zpravidla založeny na následujícím principu: každý hráþ si vytvoĜí svou postavu, s tou pak navštČvuje školní prostĜedí zobrazené v podobČ „chatovacích místností“ a zažívá s ní a s ostatními postavami rĤzná dobrodružství. Jedním z nejvČtších takových projektĤ je v ýeské republice projekt Hogwarts Online CZ, dále napĜíklad EBradavice, Hogwarts.cz, Hrad Bradavice aj. Krom tČchto projektĤ u nás funguje i projekt ponČkud odlišný, zvaný Život v Bradavicích, který se dokonce odehrává v interaktivním grafickém prostĜedí. Z výše uvedených informací tedy jasnČ vyplývá, že je Harry Potter oblíbená postava po celém svČtČ, že zájem o jeho pĜíbČh a pĜíbČh jeho pĜátel je opravdu veliký a že se tento literární hrdina stává opravdu fenoménem dnešní doby. Na popularitČ se samozĜejmČ podílí i komerþní a zábavní prĤmysl, ale samotnému knižnímu pĜíbČhu, který stojí u zrodu všeho a který se stal vlastnČ základním kamenem popularity, nelze upĜít nejvýznamnČjší podíl. Díky tomu je možné vycházet z tohoto pĜedpokladu v diplomové práci a v jejím výzkumu. 12

3 Poetika literární postavy V diplomové práci i v její výzkumné þásti se pracuje pĜevážnČ s pojmem „literární postava“, ke kterému se pĜistupuje jednak v rámci interpretace textu a jednak v rámci vlivĤ na vnímání dČtských þtenáĜĤ. Samotná práce se totiž zabývá pĜedevším tím, jak dČtští þtenáĜi vnímají jednotlivé postavy v pĜíbČhu Harryho Pottera a jak jsou pĜi svém chápání ovlivĖováni jejich vyobrazením v knižní a filmové pĜedloze, respektive jakým zpĤsobem na nČ pĤsobí jejich popularita. Z tohoto dĤvodu je nutné se pojmu „literární postava“ vČnovat podrobnČji a uvést v rámci práce jeho podrobnou charakteristiku. V této kapitole proto bude vČnován prostor teorii literární postavy, která bude uvádČna s odkazem na odbornou literaturu. U literární postavy bude uvedena nejprve její definice, dále její vymezení v rámci tematického plánu pĜíbČhu, její funkce v pĜíbČhu, její druhy a typy, její prezentace v pĜíbČhu, její charakteristika a struþnČ také její vývoj v historickém kontextu. Nakonec bude pojem „literární postava“ aplikován na literární výchovu a bude uvedeno, þemu je nejþastČji vČnována pozornost pĜi interpretaci literární postavy ve výuce. 3.1 Definice literární postavy a její vymezení v rámci pĜíbČhu Postava jako literární pojem bývá vymezena rĤznými zpĤsoby, a proto je možné nalézt v odborné literatuĜe hned nČkolik rozdílných definic. Podle L. Lederbuchové (2002, 245) je literární postava „obraz þlovČka v literárním díle“, „hlavní tematická kategorie díla“ a „významná složka v kompozici syžetu dČl epických i dramatických“. J. Peterka (2006, 156) chápe literární postavu jako „každou bytost, která úþinkuje v rámci pĜíbČhu...“. PĜíbČhy totiž podle J. Peterky bez postav neexistují. D. Hodrová (2001, 519) nazývá postavu „prvkem literárního díla epického a dramatického, který prostupuje všechny jeho roviny þi složky a zĜetelnČji než jiné jeho prvky ukazuje jejich propojenost“. I pĜesto, že se jednotlivé definice na první pohled liší, je možné v nich najít hlavní spoleþné prvky a odvodit tak, co je v rámci definice postavy nejdĤležitČjší. Postava je tedy nejþastČji chápána jako obraz lidské bytosti a jako dĤležitá souþást výstavby literárního díla a jeho pĜíbČhu. V rámci definice pojmu je také nutné stanovit jednotné názvosloví. V odborné literatuĜe je možné nalézt nČkolik názvĤ vztahujících se k obrazu þlovČka v literárním díle, z nichž se nejþastČji objevují termíny literární postava, literární charakter, literární hrdina a protagonista pĜíbČhu. Ne všechny jsou však považovány za zcela vyhovující, a proto je nutné vybrat ten, který je obecnČ pokládán za nejvhodnČjší. Jak uvádí J. Hrabák a V. ŠtČpánek (1987, 71), název literární hrdina není úplnČ pĜíhodný, jelikož ne vždy je v rámci postavy zobrazen „þlovČk s opravdu hrdinskými nebo alespoĖ kladnými povahovými rysy“. Z toho dĤvodu se „lépe hodí termín charakter, 13

který je þasto užíván, a ještČ lépe termín literární postava; slovo „charakter“ má totiž v pĤvodním slova smyslu užší význam, protože oznaþuje vlastnČ jen povahu þlovČka“ (tamtéž, 71). Pojem protagonista pĜíbČhu se zase vztahuje spíše k hlavnímu hrdinovi pĜíbČhu a ne k jakékoli postavČ, která se v pĜíbČhu vyskytuje. Z tČchto dĤvodĤ bude v následujících kapitolách užíván pĜednostnČ pojem literární postava. PĜi vymezení literárních postav v rámci pĜíbČhu je možné vycházet z pojetí K. Hausenblase (1971, 116). Ten v tematickém plánu pĜíbČhu rozlišuje tĜi hlavní oblasti: dČj, postavy a prostĜedí. Z tohoto pojetí tedy vyplývá, že literární postava je jednou z hlavních tematických kategorií díla, která zaujímá ve výstavbČ textu jednu z nejdĤležitČjších rolí. K Hausenblas dále uvádí, že mezi postavami, prostĜedím a dČjem existuje vzájemná závislost, pĜi níž se jednotlivé složky vzájemnČ prostupují, podmiĖují a doplĖují: dČj se napĜíklad rozvíjí jednáním a akcemi postav a mĤže být chápán jako „ĜetČz vzájemnČ vázaných událostí vznikajících zmČnami mezi vztahy postav“ (tamtéž, 116), ale také výstavba postav probíhá pod znaþným vlivem dČje apod. Dominantní postavení pak mĤže mít v pĜíbČhu kterákoli složka, pĜiþemž dominance dČje a postav se uplatĖuje mnohem þastČji než dominance prostĜedí. Bez literárních postav by se tedy epický, dramatický a v nČkterých pĜípadech i lyrický pĜíbČh nemohl odehrávat. 3.2 Literární postava a její funkce Literární postava, která je zpravidla urþena svým jménem a která pĜedstavuje téma þlovČka, umožĖuje autorovi pĜekraþovat jeho osobnost a vnímat realitu jiným zpĤsobem. Jak uvádí J. Peterka (2006, 156), autor mĤže pĜi tvoĜení rĤzných postav modelovat a zkoumat odlišné postoje, pohlížet na svČt oþima druhého pohlaví, jiné generace, jiné sociální skupiny, jiné historické doby, ale také oþima zvíĜete, monstra, outsidera apod. Postavy jsou dĤležitým tematickým prvkem u dČjových literárních druhĤ – epiky a dramatu. I lyrika však mĤže pracovat s literárními postavami. „Obdobou postavy v lyrice je lyrický subjekt, v lyrice narativního typu se objevují portréty postav (Naše paní Božena NČmcová, Maminka, PíseĖ o Viktorce) nebo jejich rozvinuté promluvy (Masterova Spoonriverská antologie, poezie J. KoláĜe)“ (tamtéž, 156). Zatímco v lyrice bývá exponována nejþastČji jen jedna postava, v epice i dramatu jich musí být nČkolik, protože se dČj rozvíjí jako konflikt mezi danými postavami. Poþet postav není ani v epice ani v dramatu nijak omezen; þím více se však v pĜíbČhu objeví postav, tím se nárok na þtenáĜe zvyšuje. Velké množství postav také klade nároky na autorovu schopnost postavy dobĜe vykreslit a zároveĖ je mezi sebou provázat tak, aby se þtenáĜ dokázal v dČji a v jejich vztazích orientovat.

14

Funkce postav mohou být v pĜíbČhu rĤzné. Postava mĤže být v pĜíbČhu hybatelem veškerého dČní nebo mĤže být naopak pouze jeho pasivní souþástí. Postava mĤže být v dČji pĜítomná a sama se tak na nČm podílet, nebo se mĤže objevovat pouze retrospektivnČ v promluvách a vzpomínkách ostatních postav a do dČje tak nemusí vĤbec zasahovat. Postava sama mĤže mít také v pĜíbČhu funkci konstrukþní, tzn. mĤže se stát samotným vypravČþem; vypravČþ mĤže v dČji zĤstávat pouhým pozorovatelem a zprostĜedkovatelem událostí, nebo se mĤže sám do dČje zaþleĖovat, a podílet se tak na jeho prĤbČhu (napĜ. v postmoderní literatuĜe). Postavy plní v rámci pĜíbČhu rĤzné role, které jsou pro pĜíbČh také velmi dĤležité. V momentČ, kdy jednotlivé postavy své role zaujmou, vzniká v pĜíbČhu konflikt a þtenáĜe poté zajímá, jak se postava své role zhostí a který z potenciálních zpĤsobĤ reakce na situaci pak vybere. NČkteré postavy mohou svoji roli v pĜíbČhu sdílet s ostatními postavami, jiné naopak plní v rámci pĜíbČhu rolí více. 3.3 Druhy literárních postav V rámci této problematiky se bude vycházet primárnČ z pojetí J. Peterky (2006, 157), který se druhĤm literárních postav podrobnČ vČnuje. Ve své publikaci rozdČluje literární postavy z nČkolika hledisek: podle dĤležitosti v pĜíbČhu, etické funkce, stylizace vztahu k realitČ, pomČru k dČji a konstelace. Podle dĤležitosti v pĜíbČhu se postavy dČlí na hlavní a vedlejší, pĜiþemž hlavní postava bývá þasto nazývána také hrdina þi protagonista pĜíbČhu a vedlejším postavám se Ĝíká epizodní. Hlavní postava je pro pĜíbČh klíþová a vstupuje do ústĜedního konfliktu dČje, zatímco postavy vedlejší mívají v rámci pĜíbČhu spíše roli epizodní. Hierarchie postav však nemusí být v pĜíbČhu vždy jednoznaþná. V nČkterých pĜíbČzích mĤže být dokonce nemožné hlavní postavu identifikovat, jelikož dČj mĤže být vykreslen tak mnohovrstevnatČ a komplikovanČ, že se postavení jednotlivých postav mĤže rĤznČ prolínat. V jiných typech pĜíbČhĤ se mĤže hlavní postava také prĤbČžnČ mČnit; postavy, které v pĜíbČhu zaujímají primárnČ vedlejší roli, se mohou díky pĜíznivému vývoji dostat až na vrchol hierarchie nebo se na scénČ mĤže objevit postava zcela nová, která se vzápČtí stává postavou hlavní, þímž se smČĜování pĜíbČhu mĤže diametrálnČ zmČnit. I samotná dĤležitost postav mĤže mít nČkolik úrovní; postavy vedlejší, které se v pĜíbČhu objeví pouze v jedné þi dvou scénách, mohou být pro vývoj událostí nepostradatelné þi mohou mít dĤležitý symbolický význam v rámci celého pĜíbČhu. Tím se pak jejich dĤležitost znaþnČ zvyšuje. Z hlediska etické funkce lze rozlišovat postavy kladné a záporné, pĜípadnČ neutrální. „Kladná postava zosobĖuje pĜevahu dobra (mĤže pĜitom být navenek nelíbivá), v rámci fikþního svČta postavy morálnČ pĜevyšuje, její konstrukci slouží idealizace. Záporná postava vyjadĜuje pĜevahu zla (mĤže 15

být pĜitom naopak „záludnČ“ krásná, svĤdná), morálnČ stojí pod úrovní ostatních postav, její konstrukci slouží karikování“ (J. Peterka, 2001, 157). Schematické rozvržení postav jako kladných a záporných však platí pouze v nČkterých žánrech, napĜ. v pohádkách, legendách, akþní a populární literatuĜe a výraznČ také v literatuĜe pro dČti a mládež; v umČlecké literatuĜe bývá vykreslení etické intence postav mnohem složitČjší a komplexnČjší. Je také dĤležité podotknout, že etickou intenci postav není možné zamČĖovat s citovým pomČrem þtenáĜe k postavám, který se projevuje elementárnČ u dČtských þtenáĜĤ, ale podprahovČ i u þtenáĜĤ dospČlých. Citový pomČr je vyjádĜen sympatiemi, antipatiemi nebo soucitem. Sympatie þi kladný citový vztah je nejþastČji založen na þtenáĜovČ náklonnosti k postavČ, popĜ. na jeho ztotožnČní s postavou. Sympatická postava imponuje þtenáĜi jako životní vzor, jehož styl nevČdomky napodobuje, jemuž skrytČ závidí jeho pĜíhody a prožitá dobrodružství a s nímž by chtČl propojit i svĤj vlastní život. U postav þtenáĜi vČtšinou obdivují rĤzné aspekty jejich vypodobnČní - od vlastností, schopností, dovedností postav pĜes jejich chování a jednání v urþitých životních situacích až k jejich životnímu údČlu þi vykreslenému životnímu pĜíbČhu. Antipatie, þili nelibost, naopak ve þtenáĜích vyvolávají odpor a opovržení k urþitým postavám. I vytvoĜení záporného citového vztahu k postavČ mĤže být vyvoláno rozdílnými podnČty a þasto se také mĤže stát, že i postava, která byla autorem vykreslena jako kladná, ve þtenáĜích vyvolává spíše pocity nelibosti a zápornou postavu mohou þtenáĜi na druhou stranu zase obdivovat. Soucit jako další možný citový pomČr þtenáĜe k postavČ nevychází ze sympatie þi nesympatie, ale z empatie. ýtenáĜ vČtšinou soucítí s postavou, která se nachází ve svízelné lidské situaci a jejíž životní údČl je v pĜíbČhu velmi tČžký. Soucit mohou vyvolávat jak postavy kladné, tak i postavy záporné, záleží pouze na tom, jak jsou autorem vykresleny a v jakých životních situacích se v prĤbČhu dČje ocitají. Na základČ vztahu postavy k reálnému svČtu se v literatuĜe vyþleĖují postavy fiktivní, smyšlené, a postavy reálné, resp. historické. Postava historická „odkazuje k historicky doložitelné, vČtšinou obecnČ známé osobnosti, v textu je pĜímo pojmenována, ale její literární významy odpovídají pĜedevším zájmĤm kompozice“ (L. Lederbuchová, 2002, 245) a objevuje se pĜevážnČ v literatuĜe faktu a v rámci fikþního vyprávČní pak v románech biografických, autobiografických, historických a také v historických dramatech. Historická postava však nemusí v pĜíbČhu vystupovat pouze v rámci svého reálného vyobrazení, ale její vystupování, skutky a životní osudy mohou být autorem pozmČnČny a upravovány podle potĜeb samotného pĜíbČhu. Pojetí postavy souvisí i s formou fikce, kde se v protikladu k pĜirozeným postavám, jež existují v rámci fyzikálních zákonitostí, vyþleĖují postavy z fantastických a hybridních svČtĤ, jež fyzikální zákony 16

rĤzným zpĤsobem pĜekraþují. Mezi nČ patĜí postavy nadpĜirozené, které se vztahují k náboženským pĜedstavám, zázrakĤm a magii (pánbĤh, andČl, þert, þarodČj), fantastické, zobrazující jakoukoli materiální nebo duchovní entitu (personifikované hraþky v moderní pohádce, postavy Rozumu a ŠtČstí) þi bytosti hyperbolizované a groteskní (sedmihlavý drak, obĜi, trpaslíci, hobiti, Golem) a v neposlední ĜadČ také postavy antropomorfizované. K nim je možné pĜiĜadit nejen postavy zvíĜecí, které jsou zasazeny do alegorických bajek a pohádek nebo pĜímo do pĜíbČhu s pĜírodním tématem, kde vystupují jako polidštČní zvíĜecí hrdinové, ale i postavy polidšĢující pĜírodní jevy (Sluneþník, MČsíþník, VČtrník, DešĢová víla) a také postavy postmortální (umrlec). Podoba postavy závisí také na jejím pomČru k dČji. Ty postavy, které jsou dČji podĜízené, se nazývají postavy plošné a ty, které jsou dČji nadĜízené, jsou postavy plastické (psychologické). „Plošné postavy vystaþí s jednoduchými typovými znaky (krásná pyšná princezna, superman) bez odstínČné psychologie, mají jednoznaþnČ urþený charakter, jsou zpravidla akþní, pĜíznaþné pro pohádky, satiru, grotesky, populární literaturu, þasto symbolizují archetypy a pĤsobí tak na podvČdomí. Plastické postavy naproti tomu zobrazují také duševní události a procesy, na rozdíl od vnČjších akcí obrácené dovnitĜ. Souþástí tohoto diferencovaného vnitĜního života postav jsou emocionální stavy, snČní, rozvažování, vzpomínání apod. Plastické postavy dominují v románech zejm. psychologických a spoleþenských“ (J. Peterka, 2006, 159). Vedle rozlišení postav plošných a plastických existuje také þlenČní na postavy konstantní a vývojové, které buć fyzický proces dospívání a stárnutí i proces morálního formování osobnosti zobrazují, nebo nezobrazují. Ustálené konstelace postav þi jejich rolí se pĜi konstrukci pĜíbČhu a dramatického konfliktu také þasto uplatĖují. V pĜíbČzích je možné nalézt jak kontrastní dvojice (muž a žena, zlo a dobro, pán a sluha, praktik a bloud, Ego a Alter Ego), tak trojúhelníkové sestavy, které jsou pĜedstavovány napĜíklad tĜemi bratry a tĜemi sestrami v pohádkách, milostným trojúhelníkem a trojúhelníkem rodinným ve spoleþenských románech, i rĤznČ poþetné party nejþastČji se objevující v chlapecké þi dívþí próze. 3.4 Literární typy S výše uvedenými druhy literárních postav úzce souvisí také literární typy a proces typizace. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku rozsáhlejší, je jí vČnována samostatná kapitola. Podle L. Ledebuchové (2002, 334) se literárním typem oznaþuje pĜedevším „postava, která svými významy odkazuje k vlastnostem a zpĤsobu chování pĜíznaþným pro lidi urþité skupiny (pracovní, zájmové, vČkové vzdČlanostní, skupiny urþité sociální vrstvy) v urþité historické dobČ (...). Jde 17

o konkrétní individualizovaný obraz þlovČka, v nČmž jsou obsaženy zobecnČné charakteristiky antropologické, psychologické, sociálnČ historické.“ Jak L. Lederbuchová dále uvádí, postava je svým typem natolik urþena, že se v každé situaci musí zachovat tak, jak ji naĜizuje jejích obecný charakter. Kdyby se totiž zachovala jiným zpĤsobem, mohlo by dojít k narušení celého díla, jelikož v rámci pĜíbČhu se vČtšinou typizují nejen na postavy, ale i syžetové situace a syžet jako celek (napĜ. v realistické próze). Je tedy oþividné, že typizace v jistém smyslu omezuje znakovost a brání tematickým složkám úþinnČji komunikovat v rámci umČleckého kontextu. Jako literární typy je tedy možné považovat postavy s výraznou a v tradici ustálenou rolí, které jsou vČtšinou charakteristické pro urþité literární smČry a žánry. Mezi literární typy lze zaĜadit napĜíklad postavy sociálnČ atypické (vČzeĖ, kat, sirotek, outsider), které upĜednostĖuje romantismus, dále postavy sociálnČ typické (dČlník, rolník, buržoazie), jež preferuje realismus, nebo postavy smČrovČ nevyhranČné (pastýĜ, poutník, moudrý staĜec, student, detektiv aj.). NČkteré literární postavy se staly v prĤbČhu þasu tak oblíbenými a reprezentativními literárními typy, že se zaþaly považovat za všeobecnČ platné symboly lidství a zaþala se od nich odvozovat i pojmenování rĤzných charakterĤ, životních koncepcí a existenciálních problémĤ. Jako pĜíklady lze uvést tyto názvy: donchuán, šerlok, romeo, bovarysmus, švejkovina, donkichotství þi oidipovský komplex. Podobná pojmenování se poté používají i ve vztahu k reálným lidem, kteĜí se vykazují stejnými vlastnostmi a chováním jako pĜíslušné literární postavy. Podle potĜeby pĜíbČhu þi žánru mĤže být typizace þásteþnČ modifikována, v tomto pĜípadČ se pak uplatĖují procesy idealizace, karikování a individualizace. Zatímco idealizace, která klade dĤraz na neobyþejné vlastnosti postav, jejich pĜíkladnou ušlechtilost a hrdinství, jež pĜevyšují bČžné lidské jednání, je typická pro žánr eposu, tragédie a legendy, karikování vlastnosti postav a jejich chování spíše zesmČšĖuje a kritizuje, a proto se využívá v rámci komických a satirických žánrĤ. Individualizace na druhou stranu kompenzuje neosobní schémata, které se využívají v rámci typizace, a klade dĤraz na atypické mentální nebo i vnČjší rysy u zvoleného typu þi vzoru. VyþleĖuje tak postavu jako výjimeþnou a odlišnou od ostatních. 3.5 Prezentace a charakterizace literárních postav U literárních postav je nutné zohledĖovat také to, jakým zpĤsobem jsou v textu prezentovány. Jak D. Hodrová (2001, 159) uvádí, postava se v textu realizuje urþitým souborem textových jednotek, pĜiþemž nČkteré se v textu objeví pouze jedinkrát (napĜ. popis tČla postavy) a jiné se v díle opakovanČ vracejí (napĜ. jméno), modifikují þi nahrazují jinými (napĜ. líþení myšlenek, 18

pocitĤ, þinĤ). Je oþividné, že i když se jednotky v textu vyskytují vícekrát, nikdy nejsou prezentovány naprosto stejným zpĤsobem. Již tato skuteþnost poukazuje k tomu, že literární postava má charakter dynamický, jelikož se v textu nejen vyvíjí, ale její realizace je velmi þasto obmČĖována. Jakými zpĤsoby je tedy literární postava v díle prezentována? Podle D. Hodrové jsou nejdĤležitČjší následující zpĤsoby realizace: • promluva vypravČþe o postavČ (pĜímá charakteristika postavy, popis jejího zevnČjšku, chování, jednání, myšlení); souþástí této promluvy je i jméno; • dialogy a výroky jiných postav o této postavČ; • monology vnČjší a vnitĜní; • scénické poznámky (v dramatu, výjimeþnČ i jinde). RĤzné zpĤsoby prezentace postavy nebývají v díle obvykle využity rovnomČrnČ a þasto se také kombinují. V této oblasti totiž záleží nejen na tom, jakým zpĤsobem chce postavu prezentovat samotný autor, ale také na tom, k jakému žánru a historickému období dílo odkazuje. V realismu napĜíklad pĜevládala prezentace literárních postav skrze promluvu vševČdoucího vypravČþe, zatímco v modernismu byla postava realizována pĜevážnČ na základČ vlastních vnitĜních monologĤ. Tyto faktory musejí být pĜi analyzování literární postavy také zohledĖovány. U charakterizace literární postavy, která je v tematické kompozici prvkem dynamickým, se nejþastČji hovoĜí o charakteristice pĜímé a nepĜímé, vnČjší a vnitĜní. Prostor proto bude vČnován obČma pojetím. Podle J. Peterky (2006, 161) pĜímá charakterizace „výslovnČ definuje status postavy (psychologický, morální, spoleþenský, literární) pomocí podstatných a pĜídavných jmen(…). Obvykle je jednorázová a objevuje se na zaþátku vyprávČní, v opaþném pĜípadČ postavu hypotetizuje. Její dominantnost v textu vyvolává dojem racionality, autority a statiþnosti (Rimmon-Kenanová). Jako pĜímou charakterizaci však vnímáme pouze tvrzení dĤvČryhodná, která pocházejí od hlasu s nespornou autoritou v textu.“ PĜímá charakterizace je tedy v textu vyjádĜena explicitnČ, a proto bývá pro þtenáĜe kolikrát mnohem jednodušší a ménČ nároþnČjší na pochopení než charakterizace nepĜímá. O nepĜímé charakterizaci lze pak mluvit v pĜípadČ, když jsou rysy postav rĤznými zpĤsoby implicitnČ pĜedstavovány a dokládány, místo aby byly pojmenovány pĜímo. Tento zpĤsob charakteristiky nemusí být úplnČ jednoznaþný, a z tohoto dĤvodu se mĤže i interpretace postav u þtenáĜĤ þásteþnČ odlišovat. NepĜímá charakterizace se opírá o þinnost postav, jejich Ĝeþ a zpĤsob uvažování v urþité situaci, o jejich vnČjší vzhled a v neposlední ĜadČ o prostĜedí, které postavy ovlivnily nebo které naopak ovlivnilo je. Jak zmiĖuje S. Rimmon-Kenanová (2001, 68), povahový rys postavy mĤže být implikován buć jednorázovým þinem, který postava uskuteþnila, který postava mČla udČlat, ale neudČlala, nebo který postava plánovala a zamýšlela, 19

nebo její obvyklou þinností. Co se týká Ĝeþi postavy, uvádí autorka, že charakteristický mĤže být jak obsah promluvy (co jedna postava Ĝíká o druhé), tak i styl promluvy (jakým jazykem postava mluví), který naznaþuje pĤvod, bydlištČ, spoleþenskou vrstvu þi povolání postavy. U vnČjšího vzhledu se kromČ celkové fyziognomie nejþastČji uplatĖuje i popis tváĜe a odČvu postav. Vykreslení postav v rámci urþitého prostĜedí mĤže postavy také nepĜímo charakterizovat. Charakteristika postavy také mĤže být chápána jako vnČjší zachycující vnČjší znaky postavy (vzhled, popĜ. jednotlivé promluvy), nebo jako vnitĜní vystihující vnitĜní, duševní znaky postavy (temperament, zájmy, nadání, schopnosti, povahové vlastnosti, které se projevují v jednání, ve vztahu k jiným lidem, apod.). Významným charakteristickým rysem postavy je také její jméno. To vČtšinou na první pohled naznaþuje pohlaví postavy a nČkdy také její národnost. Jména postav mohou být náhodná a pro význam pĜíbČhu pomČrnČ nedĤležitá, nebo mohou být zvolena zámČrnČ a mít naopak význam symbolicky velmi dĤležitý. V pĜíbČzích je možné nalézt následující druhy jmen: obyþejná, historická a pseudohistorická, zvukovČ expresivní, mluvící þili symbolická odkazující k vlastnosti þi typu postavy, pĜezdívková, redukovaná, iluzivní þi systémová. ýím více jsou jména postav neobvyklá a upozorĖují na svou stylizovanost, tím více aktivizují þtenáĜovu pozornost. Podle J. Peterky (2006, 159) souvisí s identitou postav i zpĤsobem jejich charakterizace také rozdČlaní postav na definiþní a hypotetizované. „Postava – definice má jednotný charakter, je jednoznaþná, plnČ textem urþená a vysvČtlitelná, naopak postava – hypotéza je nedourþená a vysvČtlitelná jen þásteþnČ, zosobĖuje tajemnost nebo nejednoznaþnost (tulák, cizinec, kouzelník)“ (tamtéž, 159). 3.6 Literární postava v historickém kontextu Literární postavy nejsou v rámci jednotlivých historických období þi literárních smČrĤ zobrazovány vždy stejnČ. V každém období je poetika postavy ovlivnČna dobovými estetickými a etickými normami, tzn. že charakteristika postavy, její funkce v pĜíbČhu a její význam podléhá literárnČhistorickým i spoleþenským faktorĤm. Hrdinové vČtšinou ztČlesĖují dobové ideály, od romantismu se však objevuje i hrdina kontroverzní, jehož cílem je provokovat a pohoršovat spoleþnost. Na základČ pojetí L. Lederbuchové (2002, 246) bude uvedena struþná charakteristika postav ve vybraných historických obdobích a jejich reprezentativních žánrech. V nejstarší literatuĜe se objevují pĜevážnČ tito hrdinové: ve starovČkém eposu je to mýtický hrdina, ve stĜedovČkém eposu je to rytíĜ/šlechtic vyobrazený jako ideál rytíĜských ctností (stateþný, odvážný bojovník, þestný a spravedlivý vladaĜ, ochránce chudých) a v legendČ figuruje svČtec 20

reprezentující kĜesĢanskou víru. V renesanci se již vedle šlechtice objevuje i Ĝemeslník a mČšĢan, s tČmito postavami se zaþíná rozvíjet vČtší význam individualizace a hrdina v tomto období pĜestává zobrazovat nadosobní ideje. V barokní literatuĜe vystupuje vČtšinou postava symbolická nebo alegorická vyjadĜující trauma rozporu božského a lidského, víry a hĜíchu. Klasicistní postava pak staví nad osobní zájmy a city oddanost ideálĤm státu. V romantismu hrdina þasto splývá se samotným autorem, má tedy autobiografické rysy; je také výjimeþný a pohybuje se na okraji spoleþnosti neschopen a neochoten se jí pĜizpĤsobit; je vČtšinou ztvárnČn jako vrah, kat, loupežník apod. Realistická postava je pak vyobrazena jako literární typ, který reprezentuje urþité vlastnosti a zpĤsoby chování v rámci konkrétních sociálních skupin, a usiluje o iluzivní pravdČpodobnost obrazu þlovČka jako spoleþenské bytosti. V naturalismu postavy akcentují biologickou, pudovou stránku þlovČka a její vazbu na sociální prostĜedí, které má determinaþní funkci. Moderní literatura konce 19. století se soustĜedí na postavy, díky nimž mĤže autor zobrazit osobité vidČní svČta, vyjádĜit pravdivé a nezastĜené osobní zkušenosti i prožitky a vykreslit nálady bez falešných ohledĤ a morálních zábran. Absurdní literatura pak využívá postavu jako model individua moderní spoleþnosti, jejíž normy vedou lidi k životním stereotypĤm a vzájemnému odcizení; postmodernismus z tohoto pojetí vychází a zároveĖ využívá veškeré dosavadní ztvárnČní postav. Postavy každého historického období jsou samozĜejmČ významovČ daleko bohatší, existuje také Ĝada pĜechodových podob a historických i stylových modifikací. Tento výþet lze považovat pouze za ilustraþní. 3.7 Práce s literární postavou bČhem výuky V rámci literárního vyuþování je možné vypozorovat tendence, které pĜi práci s postavou pĜevažují. U aktivit spojených s rozborem literárních postav se uþitelé se svými žáky/studenty soustĜedí pĜevážnČ na následující problémy: žáci/studenti posuzují postavy z hlediska jejich dĤležitosti v pĜíbČhu - urþují postavy hlavní a vedlejší, z hlediska jejich etické intence – rozlišují postavy na kladné a záporné - a z hlediska jejich charakterizace – u postav vyhledávají charakteristiku pĜímou a nepĜímou, vnČjší a vnitĜní. Podobné þi lehce obmČnČné úkoly jsou v rámci teorie literárních postav pĜi výuce nejþastČji používány. Je však škoda, že se s literárními postavami nepracuje více do hloubky a že se sleduje pouze jejich základní þlenČní. Podle J. Tomana (2007, 76) je pĜitom práce s postavou u mladších þtenáĜĤ základem interpretace a klíþem k pochopení slovesnČ umČleckého textu. Tuto tezi je možné samozĜejmČ vztáhnout i na þtenáĜe starší. Z tohoto dĤvodu by se mČlo k literárním postavám pĜistupovat komplexnČji a více využívat jejich potenciálu. Jak uvádí 21

L. Ledebuchová (1997, 86), v rámci didaktické interpretace textu je možné se také zamČĜit na rozvoj þtenáĜovy pĜedstavivosti a fantazie, které mohou být provokovány právČ samotným popisem postav. Autorka v zápČtí navrhuje napĜíklad takovýto postup práce. „Uþitel se nad textem epickým ptá žákĤ, jak si pĜedstavují napĜ. postavu v urþité syžetové situaci (tedy nezadává úkol charakterizuj postavu, který je splnČn výþtem nČkolika jejích vlastností). Vyžaduje podrobný popis obleþení, tČlesnosti, fyziognomie v konkrétní syžetové situaci (… ), tedy popis pohybu postavy, její gestikulace, mimického výrazu tváĜe, (…) a vede tak þtenáĜe ke komunikaci i s nepĜímými informacemi textu modelujícími charakter postavy…“ (tamtéž, 86-87). Uþitel mĤže pracovat také se sympatiemi a antipatiemi, které si þtenáĜi bČhem þetby k jednotlivým postavám vytváĜejí, nebo mĤže aktivizovat þtenáĜovu pĜedstavivost pĜedvídáním o pokraþování pĜíbČhu. S literárními postavami se dá pracovat mnoha rĤznými zpĤsoby, záleží pouze na kreativitČ a pĜístupu vyuþujícího a na tom, jak dokáže teorii literárních postav svým žákĤm/studentĤm pĜiblížit.

22

4

Výzkum popularity Harryho Pottera

Na poþátku výzkumného šetĜení je tĜeba objasnit jeho úþel v diplomové práci. Dílo spisovatelky J. K. Rowlingové o Harry Potterovi je dílem velmi aktuálním, poslední þást ságy vyšla v ýeské republice teprve pĜed dvČma lety, tedy v roce 2008, a proto se tomuto dílu doposud široká literární obec do hloubky pĜíliš nevČnovala. Literární kritika a média samozĜejmČ své názory prezentovaly, ale intenzivnČjší studium tohoto díla se u nás zatím neuskuteþnilo. Není tedy možné zkoumat aspekty tohoto díla pouze na základČ studia literatury a odborných publikací, a proto se jako nejvhodnČjší nástroj bádání nabízí výzkumné šetĜení, které umožní proniknout do dané problematiky tohoto díla a odhalit doposud neznámé skuteþnosti. Vzhledem k tomu, že není v silách výzkumníka provést rozsáhlé kvantitativní šetĜení, které by pohlíželo na danou problematiku v nejobecnČjší rovinČ, bude projekt s názvem ýtenáĜská popularita postav v Harry Potterovi u žákĤ 6. roþníkĤ ZŠ a studentĤ 1. roþ. SŠ realizován pĜevážnČ pomocí kvalitativního výzkumu, jenž bude podle potĜeby doplnČn kvantitativními metodami. Na základČ interpretace konkrétního úryvku z díla J. K. Rowlingové bude empirické šetĜení zjišĢovat oblíbenost nejen hlavní postavy díla, ale i oblíbenost ostatních postav díla. Popularita Harryho Pottera pak bude zkoumána ve vztahu k popularitČ ostatních postav, které se v úryvku objevují. ŠetĜení se dále bude soustĜedit na otázku, do jaké míry je hlavní postava oblíbená v daném úryvku a zda je její oblíbenost podmínČna souþasným obrazem Harryho Pottera, který je utváĜen zábavním komerþním prĤmyslem a prezentován nejen ve filmovém zpracování, ale i v ostatních médiích. Problematika nebude zkoumána z hlediska þtenáĜe vČkovČ nevyhranČného, v centru zájmu bude pouze þtenáĜ dČtský. V této kapitole bude vČnován prostor teoretickým stránkám výzkumu, tedy konkrétnímu zamČĜení výzkumu, formulování výzkumných cílĤ, popisu zvolené metodologie a popisu pĜípravné fáze, a následnČ bude vČnována pozornost realizaci výzkumu a zvolenému pĜístupu k analýze získaných dat. 4.1 Cíl výzkumu Ve výzkumu zabývajícím se popularitou Harryho Pottera jsou formulovány dva cíle; první cíl pĜistupuje k problému na úrovni teoretické a druhý cíl se snaží zkoumat daný problém ve spojitosti s praxí. Projekt si klade tyto cíle: 1. odhalit skuteþnosti, na jejichž základČ se vytváĜí vztahy mezi dČtským þtenáĜem a literárními postavami pĜi þetbČ konkrétního úryvku; dále odhalit kritéria, podle nichž dČtský þtenáĜ identifikuje literární postavy jako sympatické a nesympatické; 23

2. prozkoumat, do jaké míry jsou dČtští þtenáĜi ovlivnČni literárním a kulturnČ-spoleþenským fenoménem Harryho Pottera pĜi vytváĜení vlastních vztahĤ k literárním postavám bČhem þetby konkrétního úryvku z díla Harry Potter. Ze stanovených cílĤ vyplývá následnČ formulace výzkumného problému, který je definován jako „vytváĜení vztahĤ mezi þtenáĜem a literárními postavami na základČ interpretace konkrétního textu“. Výzkumný problém je dále zkonkretizován a zúžen pomocí následujících výzkumných otázek: 1. Na základČ þeho si dČtští þtenáĜi vytváĜejí vztah k literárním postavám? 2. Na základČ þeho vnímají dČtští þtenáĜi hierarchii postav v úryvku? Co pro nČ pĜedstavuje pojem „hlavní postava“ a jak ho aplikují v praxi? 3. Podle jakých kritérií vnímají dČtští þtenáĜi literární postavy jako sympatické/nesympatické? a. Jaká kritéria pĜi hodnocení literární postavy upĜednostĖují dívky? Jaká kritéria chlapci? Shodují se tato kritéria þi liší? b. Jaká kritéria pĜi hodnocení literární postavy upĜednostĖují žáci 6. tĜíd základní školy? Jaká kritéria studenti 1. roþníku stĜední školy? Shodují se tato kritéria þi liší? 4. Jak dČtští þtenáĜi vnímají literární postavu Harryho Pottera v úryvku? 5. Do jaké míry jsou dČtští þtenáĜi schopni oprostit se od kulturního a þtenáĜského povČdomí o díle a posuzovat literární postavy na základČ pĜedloženého úryvku? Výzkum se soustĜedí na dvČ cílové skupiny þtenáĜĤ – žáky 6. tĜíd základní školy a studenty 1. roþníku stĜední školy. Cíle výzkumu jsou formulovány ve vztahu k obČma cílovým skupinám, pozornost tedy bude vČnována obČma stejným dílem. Výzkumné šetĜení se bude zabývat výzkumnými otázkami nejprve v rámci jednotlivých skupin a bude odhalovat výsledky a hodnotit je vždy u každé skupiny naprosto nezávisle. NáslednČ budou výsledky obou skupin vzájemnČ porovnávány a na základČ toho se výzkum pokusí vyvodit obecnČjší závČry, které by vyplývaly z hodnocení obou skupin jako homogenního celku. Není však jisté, zda bude vĤbec možné obecnČjší závČry vyvodit, záleží totiž na charakteru výsledkĤ jednotlivých skupin a míĜe jejich rozdílnosti. 4.2 Metodologie výzkumu Pro realizaci výzkumu byl jako hlavní zvolen kvalitativní pĜístup, jehož cílem je studovat sice menší vzorek respondentĤ, ale zato více do hloubky. PĜi pĜípravČ výzkumu se zjistilo, že bude nutné kvalitativní metody v urþitých 24

fázích zkombinovat s metodami kvantitativními, a to pĜedevším ve fázi sbČru dat a jejich analyzování. Bylo tedy rozhodnuto, že projekt bude realizován kvalitativnČ-kvalitativním þili smíšeným výzkumem. Kombinace obou pĜístupĤ se projevila jako velmi pĜínosná, a jak se pozdČji ukázalo, kvantifikace výsledkĤ dokázala úspČšnČ obohatit výsledky zkoumaných skuteþností. K výzkumnému problému se pĜistupovalo induktivní metodou usuzování, což v praxi znamená, že na poþátku výzkumu neprobČhlo studium pĜíslušné odborné literatury, ale k problematice se pĜistupovalo otevĜeným zpĤsobem bez jakýchkoli pĜedpokladĤ a domnČnek. Nebyly tedy formulovány žádné hypotézy, které by mČl výzkum potvrdit þi vyvrátit, ale byly stanoveny výzkumné otázky (viz výše), na nČž výzkum hledal odpovČdi. Tento pĜístup umožnil kontextuálnČ zakotvenČ prozkoumat definovaný problém a pĜinést o nČm dostateþné množství informací. Teprve po získání a prostudování dostateþného množství dat byly hledány opakující se pravidelnosti a formulovány pĜedbČžné závČry. V kvalitativním výzkumu lze sice v závČru vytvoĜit novou hypotézu, ale vzhledem k tomu, že tato hypotéza má platnost pouze pro zkoumaný vzorek respondentĤ, nebylo možné závČry výzkumu zobecĖovat a aplikovat na další pĜípady. Jako hlavní metoda sbČru dat byl vybrán dotazník. Dotazníková forma je sice typická pro kvantitativní výzkum, ale vzhledem k tomu, že tento výzkum kombinuje oba pĜístupy, bylo možné zvolit i dotazník jako vhodnou metodu. Volba dotazníku se jevila jako pĜíznivá pro zkoumanou problematiku popularity Harryho Pottera, protože umožnila získat odpovČdi vČtšího vzorku respondentĤ. Nebylo totiž možné vyvodit výsledky pouze na základČ nČkolika pĜípadových studií þi hloubkových rozhovorĤ, které by byly vedeny jen s malým poþtem dotazovaných. Dotazník nebyl obecného charakteru, ale odkazoval na konkrétní text, který byl vybrán z knihy autorky J. K. Rowlingové Harry Potter a FénixĤv Ĝád. Úkolem respondentĤ tedy bylo odpovČdČt na otázky na základČ þetby daného textu. Dotazník se skládal z kombinace otázek rĤzné povahy – byly navrhnuty otázky uzavĜené (výbČrové, škálové), polouzavĜené, otevĜené a také jedna testová úloha. PĜi sestavování dotazníku se dbalo pĜedevším na to, aby byly otázky jednoznaþné, srozumitelné, aby smČĜovaly k požadovaným cílĤm a aby byly mezi sebou vzájemnČ propojeny. Z dĤvodu validity byly použity i otázky, které lze pokládat za kontrolní a jejichž úkolem bylo ovČĜit pravdivost odpovČdí. Co se týká etické dimenze výzkumu, je nutné zmínit, že oba etické principy, princip dĤvČrnosti a princip pouþeného souhlasu, byly dĤslednČ dodržovány. Zástupci respondentĤ, v tomto pĜípadČ uþitelé, i sami respondenti byli seznámeni s úþelem výzkumu, byli požádáni o souhlas s provedením dotazníku i se závČreþným prezentováním výsledkĤ výzkumu. Byli také utvrzeni o anonymitČ celého šetĜení. Ani jejich jména a ani jména škol, na 25

kterých šetĜení probíhalo, nebyly relevantní a nebyly v žádné þásti projektu zveĜejĖovány. 4.3 PĜíprava výzkumu Po definování metodologických otázek bylo zapotĜebí vČnovat se praktickým otázkám výzkumu, a to zejména výbČru vzorku respondentĤ, výbČru vhodného úryvku a jeho þásteþné interpretaci, obecné charakteristice literárních postav vystupujících v úryvku a sestavení dotazníku. 4.3.1 VýbČr vzorku VýbČr vzorku respondentĤ byl proveden pomocí nČkolika kritérií, která byla definována a priori jednak širší oblastí, ke které se výzkum pĜímo vztahuje, a jednak samotným charakterem šetĜení. Zvolená kritéria byla následující: prostĜedí, velikost skupiny, stupeĖ vzdČlávacího systému a vČk respondentĤ. I pĜesto, že se nČkteré výzkumné otázky zabývají srovnáváním výsledkĤ na základČ pohlaví respondentĤ, bylo toto kritérium považováno za irelevantní a pĜi výbČru vzorku nebylo zohledĖováno. První kritérium výbČru úzce souvisí se studijním oborem výzkumníka, jímž je právČ obor uþitelství þeského jazyka a literatury pro druhý stupeĖ základních škol a pro školy stĜední. Na základČ této skuteþnosti byla cílová skupina vybrána právČ ze školního prostĜedí. Pro výzkum byli jako vhodní respondenti zvoleni žáci druhého stupnČ základní školy (první cílová skupina) a studenti stĜední školy (druhá cílová skupina). Školy byly vybírány náhodnČ, jediným zámČrem bylo, aby se výzkum provedl na þtyĜech rĤzných školách, což mČlo zajistit rĤznorodost respondentĤ a jejich odpovČdí. S ohledem na rĤznorodost byl výzkum realizován ve dvou základních školách, na stĜední odborné škole a na šestiletém gymnáziu. Jedinou podmínkou, na kterou se pĜi výbČru vzorku bral ohled, bylo, že se respondenti tématem týkajícím se Harryho Pottera podrobnČ nezabývali bČhem výuky a ani s ním v rámci žádného projektu nepracovali, a nebyli tedy žádnými faktory pĜedem ovlivnČni. Druhé kritérium výbČru bylo determinováno charakterem výzkumného šetĜení. Již od poþátku bylo zĜejmé, že cílová skupina bude spíše menší velikosti, jak je u kvalitativního pĜístupu obvyklé. Bylo ustanoveno, že výzkum bude proveden ve þtyĜech školních tĜídách, ve dvou tĜídách základní školy a ve dvou tĜídách stĜední školy, a to bez ohledu na to, kolik respondentĤ bude bČhem šetĜení pĜítomno. Na základČ propoþtĤ (4 tĜídy x prĤmČrný poþet žákĤ/studentĤ ve tĜídČ 25) byl stanoven pĜedpokládaný poþet respondentĤ jako 100. TĜetí kritérium výbČru, které se týká stupnČ vzdČlávacího systému, v nČmž se respondenti právČ nacházeli, tedy primární stupeĖ vzdČlávání a 26

sekundární stupeĖ vzdČlávání, pĜímo odkazuje na zvolené prostĜedí a k výzkumníkovu oboru studia. Posledním kritériem výbČru byl vČk respondentĤ a právČ v této oblasti došlo bČhem pĜípravy výzkumu k mnohým zmČnám. Tyto zmČny pak prĤbČžnČ ovlivĖovaly i nČkterá výše zmínČná kritéria. Jako cílový vČk respondentĤ bylo nejprve urþeno 14 a 15 let, což bylo vzápČtí zamítnuto, jelikož takové dvČ skupiny by nebylo možné porovnávat z dĤvodu nedostateþného vČkového rozdílu. Dalším návrhem bylo stáĜí respondentĤ 12 let a 15 let, od toho však bylo také upuštČno, protože obČ skupiny se nacházely jak ve stejném stupni vzdČlávacího systému, tak ve stejné fázi psychologického a þtenáĜského vývoje. Na základČ tČchto úvah pak byly urþeny dvČ finální skupiny, které bylo možné porovnávat z urþených hledisek – respondenti ve vČku 12 let a respondenti ve vČku 16 let, respektive žáci 6. tĜíd základní školy a studenti 1. roþníku stĜední školy. Pro potĜeby výzkumu byla každá skupina struþnČ charakterizována po pedagogické, psychologické a þtenáĜské stránce za pomoci odborné literatury (Kuric, 2000; Chaloupka, 1982; Ledebuchová, 2004). První cílová skupina respondentĤ ve vČku dvanácti let spadá do období puberty, do období stĜedního školního vČku. Žáci 6. tĜíd vstupují na druhý stupeĖ základní školy a tato skuteþnost pro nČ pĜináší dĤležité zmČny. ZmČny se týkají nejen rozšíĜení uþiva a pĜedmČtĤ, ale i zpĤsobu výuky a pĜístupu vyuþujících. Výuka již není vedena pĜevážnČ jedním vyuþujícím, který seznamoval žáky se školním prostĜedím a pomáhal jim vytvoĜit si vztah k uþení, ale žáci jsou nuceni zvyknout si na autoritativnČjší pĜístup vyuþujících a jejich odlišný zpĤsob vyuþování. Na druhém stupni jsou také kladeny vČtší požadavky na kázeĖ a disciplinovanost. Od žákĤ je též oþekáván zodpovČdnČjší pĜístup k vlastnímu sebevzdČlávání a sebevýchovČ, domácí úkoly a domácí pĜíprava jsou již v tomto období nedílnou souþástí vyuþování. Nejen z tČchto dĤvodĤ, ale i z mnoha dalších mĤže být pĜechod z prvního stupnČ na druhý pro nČkteré žáky problematický a záleží na jednotlivcích, jak rychle se dokáží adaptovat na nové prostĜedí a zvyknout si na nové povinnosti. ZmČna školního prostĜedí obohacuje žáky o nové dimenze v oblasti citové i sociální. PĜátelství s vrstevníky zaþíná hrát dĤležitou roli v životČ pubescenta a jeho pohled na svČt je podmínČn právČ na základČ sociálních vztahĤ. Dochází k odklonu od autority rodiþĤ, pubescent zaþíná nahlížet na dospČlé v kritickém svČtle, þastČji odmítá jejich „necitlivé“ zásahy do života a vnucované názory. Pubescent má tendenci hodnotit vše na základČ sebeprojekce. Pohled na život a na svČt se tedy logicky neustále mČní zároveĖ s tím, jak si pubescent rozšiĜuje své vČdomosti, poznatky a zkušenosti. Co se týká oblasti citĤ, je zĜejmé, že na poþátku puberty se vazby utváĜí spíše v rovinČ platonické; pro pubescenty je totiž typické, že si hledají své idoly, 27

které pak obdivují a vzhlížejí k nim s úctou a uznáním. Takový idol je pro nČ vČtšinou nedotknutelným vzorem ve všech ohledech. V oblasti morálního cítČní jsou patrné mnohé rozpory; pubescent uznává „þisté“ mravní ideály a oþekává, že se jimi bude Ĝídit i okolí, sám se však þasto mČnit nechce a k jakékoli kritice ze strany ostatních je pĜehnanČ citlivý. V období puberty také dochází k rozvoji fantazie, vnímání, abstraktního a logického myšlení, dále k rozvoji Ĝeþi a vyjadĜovacích schopností. Charakteristické rysy tohoto období se také odrážejí v pĜístupu pubescenta k þetbČ. Jak je známo, þetba úzce souvisí s uspokojováním potĜeb þtenáĜe a tento vČk není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Pubescent touží po fantazii a po prožívání dobrodružství, která jsou v reálném životČ þasto neuskuteþnitelná a která se odehrávají v neobvyklých, nČkdy až fantastických krajinách. Vzhledem k tomu, jak dĤležité zaþínají být pro pubescenta sociální vztahy a pĜedevším pĜátelství, touží þtenáĜ po takových hrdinech, ke kterým by si mohl vytvoĜit silný citový vztah a se kterými by mohl intenzivnČ prožívat jejich životní údČl, úspČchy a selhání, lásku a trápení. Literární hrdinové pĜedstavují pro þtenáĜe nejen urþitý druh pĜátel a spĜíznČní duší, ale i morální vzory. ýtenáĜ þasto pohlíží na svČt a hodnotí ho oþima literárních hrdinĤ. Dobrodružná literatura s dČtským hrdinou a fantasy literatura splĖují požadavky þtenáĜĤ tohoto vČku, a jsou proto také velmi oblíbené. Potvrzují to i mnohé výzkumy, které se dČtským þtenáĜstvím a žánrovou oblíbeností zabývají. Druhá cílová skupina ve vČku 16 let již patĜí k období adolescence, i když se ocitá na jejím úplném zaþátku. Záleží samozĜejmČ na individuálním vývoji jedince, zda se v tomto vČku blíží spíše adolescentĤm, þi zda ještČ zĤstává pubescentem. Z pedagogického hlediska lze tuto skupinu charakterizovat následovnČ. Studenti prvního roþníku stĜední školy již mají dokonþené základní vzdČlání a rozhodli se pokraþovat ve studiu na vybrané škole. Již samotné rozhodnutí pokraþovat se vzdČláváním je dĤležitým životním krokem, který je samozĜejmČ ovlivnČn výchovou a rodinným prostĜedím, ale každý jedinec by ho mČl uþinit také samostatnČ. V takovém pĜípadČ pak prokáže schopnost uvažovat o svém budoucím životČ a zodpovČdnČ pĜistupovat k dĤležitým životním rozhodnutím. V pĜípadČ výbČru stĜední odborné školy již student smČĜuje k pĜípravČ na konkrétní povolání, v pĜípadČ volby gymnázia mĤže student výbČr konkrétního povolání ještČ o þtyĜi roky odložit a lépe tak zjistit, kterým smČrem se bude jeho život ubírat. ZpĤsob výuky na stĜední škole se pĜíliš neliší od zpĤsobu výuky na druhém stupni základní školy. Co se však mČní, je složení a zamČĜení pĜedmČtĤ a hlavnČ pĜístup vyuþujících. Vztah mezi studenty a vyuþujícími zaþíná být více partnerský, vyuþující pĜenášejí þím dál tím více zodpovČdnosti na studenty a je pouze na nich, jak se k tomu postaví. Vyuþující se soustĜedí 28

na výklad látky a její procviþení, zatímco úkolem studentĤ je samostatnČ se pĜipravovat a poté pĜesvČdþit vyuþujícího o svých znalostech a dovednostech. SebekázeĖ, ctižádost a cílevČdomost hraje v tomto vČku již podstatnou roli. Život na stĜední škole se však netoþí jen kolem uþení, u mnohých studentĤ je uþení až na posledním místČ. V tomto vČku hrají významnou roli vzájemné vztahy, láska a pĜátelství, které se zdají být nejdĤležitČjší vČcí na svČtČ a jimž se vše podĜizuje. PĜátelství uspokojuje typickou potĜebu adolescentĤ sdČlovat své vnitĜní, dĤvČrné prožitky blízké osobČ, trávit spoleþnČ volný þas a sdílet podobné názory na svČt. NezĜídka také pĜátelství pĜerĤstá v lásku þi sexuální vztah. Co se týká vztahĤ k dospČlým, nejsou již tak bouĜlivé jako v pubertČ a dochází k jejich ustálení. Proces osamostatĖování od rodiny sice probíhá nadále a þím dál tím intenzivnČji, na druhou stranu se však adolescenti snaží o postupnou harmonizaci vztahĤ s dospČlými. Adolescent postupnČ ztrácí rozpornost a duševní nevyrovnanost a jeho osobnost se zaþíná formovat. Hledání sebe samého, svého místa na svČtČ je osou utváĜení adolescentovy osobnosti. Dospívající si pomalu vytváĜí vlastní postoj ke svČtu, ke spoleþnosti a ke svému okolí, zaþíná se rýsovat jeho vlastní hodnotový žebĜíþek a ustalují se také morální názory, pĜesvČdþení a vlastnosti. Jako vzory slouží adolescentĤm významní lidé i literární hrdinové, kteĜí pĜedstavují ty nejhodnotnČjší a nejpĜitažlivČjší morální vlastnosti. Co se týká literatury, þtenáĜi v zaþátku tohoto období sice stále tíhnou k dobrodružné literatuĜe a fantasy literatuĜe, dívky stále upĜednostĖují dívþí romány, ale žánrová orientace se postupem þasu mČní a v rámci skupiny pomČrnČ výraznČ diferencuje. Je zde do znaþné míry patrná již shoda se þtenáĜskými zájmy dospČlých, a proto se dospívající starší patnácti let vČtšinou v knihovnách stávají þtenáĜi oddČlení pro dospČlé. Dospívající þasto hledají v knihách odpovČdi na otázky a problémy svého soukromého života, stejnČ tak jako dospČlí jedinci. Na vytváĜení vztahĤ adolescentĤ k þetbČ se vedle podnČtného rodinného a sociálního prostĜedí podílí také škola, respektive literární výuka. Ta rozšiĜuje adolescentĤm jejich literární obzory a pomáhá jim orientovat se v literárním svČtČ. Bohužel se dnes þím dál þastČji stává, že adolescenti zĤstanou literární výukou i samotnou literaturou témČĜ nedotþeni, dávají pĜednost jiným zpĤsobĤm trávení volného þasu a o þetbu a knihy se pĜíliš nezajímají. Z výše zmínČných charakteristik vyplývá, že se obČ skupiny nachází na zaþátku nové etapy, musí se adaptovat na nové prostĜedí, podmínky a povinnosti. Jejich život tedy prochází znaþnými zmČnami, se kterými se právČ snaží vypoĜádat. Na druhou stranu se jejich psychický a sociální vývoj již znaþnČ liší; zatímco se pubescenti vyznaþují pĜedevším nestálostí svých citĤ, názorĤ a pohledĤ na okolí, osobnost adolescentĤ se již formuje a jejich 29

vlastnosti a stanoviska ke svČtu se ustalují. Pro porovnání obou skupin je tedy dĤležité, že mají jak spoleþné prvky, tak se zároveĖ do znaþné míry odlišují. ýásteþný profil cílových skupin byl proveden z toho dĤvodu, že typické vlastnosti respondentĤ daných skupin se projevovaly pĜi komunikaci s textem, na jejich základČ respondenti hodnotili jednotlivé postavy, následnČ pak text interpretovali a odpovídali na otázky. 4.3.2 VýbČr vhodného úryvku a jeho þásteþná interpretace Volba textu zamýšleného k interpretaci byla klíþová pro celé výzkumné šetĜení. Text musel být vybrán tak, aby mohl pĜinést odpovČdi vztahující se k cílĤm výzkumu, aby na jeho základČ mohl být studován výzkumný problém a aby také poskytl odpovČdi na formulované výzkumné otázky. Text musel také vyhovovat požadavkĤm vztahujícím se k cílovým skupinám, tedy k dČtskému þtenáĜi. NejdĤležitČjší byla v tomto ohledu atraktivnost úryvku, a to atraktivnost pro obČ cílové skupiny, a pĜimČĜenost textu. Jako další požadavek byla brána v úvahu logická výstavba textu. Text musel být ucelený a do urþité míry epizodního charakteru; bylo nutné, aby mČl zĜetelný úvod a také jasné zakonþení, závČr. Úryvek však nesmČl být pĜíliš dlouhý, a tedy þasovČ nároþný, aby respondenti neztratili pozornost a motivaci doþíst text do konce. Délka textu musela být také volena s ohledem na þasové možnosti pĜi provádČní dotazníku bČhem vyuþovací hodiny. Dalším aspektem výbČru byla srozumitelnost textu, a to nejen srozumitelnost situaþní, ale také jazyková. Vzhledem k nižšímu vČku jedné z cílových skupin bylo podmínkou užití jednoduchého jazyka bez složitých obrazných pojmenování a cizích slov. VýbČr textu byl však klíþový i z jiného dĤvodu. Respondenti si na jeho základČ vytváĜeli vztahy k literárním postavám, což bylo v rámci cílĤ výzkumu velmi zásadní. DĤležité tedy bylo, aby se literární postavy v úryvku nČjakým zpĤsobem projevovaly a oslovovaly tak þtenáĜe. S ohledem na výše uvedené požadavky byl vybrán následující úryvek z pátého dílu ságy s názvem Harry Potter a FénixĤv Ĝád: „Co je s tebou, Rone?“ zeptal se Fred. Ron neodpovČdČl. Harry se po nČm ohlédl a uvidČl, jak nepohnutČ stojí s pootevĜenou pusou a ohromenČ zírá do dopisu z Bradavic. „Tak co je?“ vyštČkl netrpČlivČ Fred a postavil se za Rona, aby mu mohl pĜes rameno nahlédnout do pergamenu. VzápČtí mu poklesla þelist. „Prefekt?“ vydechl a nevČĜícnČ valil oþi. „Prefekt?“ „Ani náhodou,“ špitl tiše George. „To musí být nČjaký omyl!“ prohlásil Fred, vyškubl Ronovi dopis z ruky a pĜidržel ho proti svČtlu, jako by hledal prĤsvitku. „Nikdo, kdo to má v hlavČ v poĜádku, by z tebe neudČlal prefekta!“ Dvojþata jakoby nacviþeným pohybem otoþila hlavu k Harrymu a zadívala se na nČho. 30

„Poþítali jsme, že to budeš ty!“ zabruþel Fred vyþítavým tónem, jako by je Harry podvedl. „ěíkali jsme si, že Brumbál prostČ musí vybrat tebe!“ dodal rozhoĜþenČ George. „VždyĢ si vyhrál turnaj tĜí kouzelníkĤ a ještČ mnoho dalšího,“ horlil Fred. „Nejspíš mu to zavaĜily všechny ty jeho šílenosti,“ otoþil se k nČmu George. „Jo,“ pĜitakal zamyšlenČ Fred. „Jo, nadČlal jsi až moc problémĤ, kamaráde. No, aspoĖ jeden z vás ví, co je v životČ nejdĤležitČjší.“ PĜešel k Harrymu, poplácal ho po zádech a sežehl Rona zniþujícím pohledem. „Prefekt… z našeho mazánka Ronánka je prefekt!“ „Ach bože, s mamkou to bude k nesnesení,“ zasténal George a vrazil prefektský odznak Ronovi do ruky, jako by se bál, že se jím mĤže pošpinit. Ron, který ještČ neĜekl jediné slovo, odznak popadl a chvíli na nČj upĜenČ zíral. Pak natáhl ruku s odznakem k Harrymu, jako by ho nČmČ žádal, aby potvrdil jeho pravost. Harry si ho vzal. Vtom se s prásknutím rozlétly dveĜe a do ložnice jako vichĜice vtrhla Hermiona se zrudlými tváĜemi a rozevlátými vlasy. V ruce držela obálku. „Máš… pĜišla ti…?“ Všimla si odznaku v Harryho ruce a vypískla. „Já to vČdČla!“ drmolila rozþilenČ a zamávala svým dopisem. „Já taky, Harry, já taky!“ „Já ne!“ vyhrkl honem Harry a strþil odznak nazpátek Ronovi. „To dostal Ron, ne já.“ „To dos…Cože?“ „Ron je prefektem, ne já,“ opakoval Harry. „Ron?“ užasla Hermiona a zatváĜila se nechápavČ. „Ale… urþitČ? Chci Ĝíct…“ Zþervenala, když se k ní Ron otoþil se vzdorovitým výrazem ve tváĜi. „Na tom dopise je moje jméno,“ ubezpeþil ji. „Já…,“ zakoktala Hermiona, která teć vypadala dokonale zmatenČ. „Já… totiž…Páni! To je skvČlé, Rone. To je vážnČ…“ „Neþekané,“ pĜikývl George. „Ne!“ bránila se Hermiona a zardČla se ještČ víc. „Ne, to není…Ron dokázal spoustu…fakt je…“ DveĜe se za ní malinko pootevĜely a do ložnice pozpátku nacouvala paní Weasleyová s plnou náruþí þerstvČ vyžehlených hábitĤ. „Ginny Ĝíkala, že koneþnČ pĜišly ty seznamy uþebnic,“ poznamenala a pĜeletČla oþima po všech obálkách. „Dejte mi ty seznamy, já s nimi dnes odpoledne zajdu do PĜíþné ulice, a zatímco se budete balit, všechno vám koupím. Rone, musím ti sehnat nové pyžamo, z tohohle jsi už nejmíĖ o patnáct centimetrĤ vyrostl. To je neuvČĜitelné, jak rychle rosteš…Jaká barva by se ti líbila?“ „Kup mu þervenozlaté, aby se mu hodilo k odznaku,“ poradil jí s úšklebkem George. „K þemu?“ zeptala se roztržitČ paní Weasleyová, skulila pár kaštanovČ hnČdých ponožek a položila je na Ronovu hromádku. (…) „K jeho…ale Rone, snad jsi ne…“ Ron zvedl odznak do výše. Paní Weasleyová vypískla stejnČ jako pĜedtím Hermiona. „Ne! To snad není pravda! No to je bájeþné, Rone! Prefekt! Tak už to dokázali z rodiny všichni!“ „A co Fred a já, my jsme sousedi odvedle?“ zaškaredil se dotþenČ George, když ho matka odstrþila a objala svého nejmladšího syna. „Poþkej, až to uslyší tvĤj otec! Jsem na tebe tak pyšná, Rone!“ (…) Fred s Georgem za jejími zády vyráželi hlasité dávivé zvuky, paní Weasleyová to však nevnímala. PevnČ objala Rona kolem krku a líbala ho a líbala, až byl za okamžik ještČ þervenČjší než jeho prefektský odznak. „Mami…nech toho…No tak, mami, vzpamatuj se…“ mruþel a snažil se jí odstrþit. (…) JeštČ jednou Rona políbila na tváĜ, hlasitČ popotáhla a vybČhla z ložnice. 31

Fred s Georgem se po sobČ podívali. „Nebude ti vadit, když tČ nepolíbíme, že ne, Rone?“ zeptal se Fred falešnČ ustaraným tónem. „Ale jestli chceš, mĤžem ti vyseknout pukrle,“ nabídl se George. „Hele, nechte toho, nebo…“ zamraþil se na nČ Ron. (…) A vzápČtí se dvojþata hlasitČ pĜemístila pryþ. „Šašci jedni!“ ulevila si rozhoĜþenČ Hermiona a dívala se ke stropu, skrz který teć slyšeli Freda a George, jak ve své ložnici Ĝiþí smíchy. „Nevšímej si jich Rone, prostČ na tebe žárlí!“ „NeĜekl bych, že žárlí,“ zamumlal Rona pochybovaþným tónem a také vzhlédl ke stropu. „Odjakživa tvrdí, že za prefekty se vybírají jen podlézaví šprti…Na druhou stranu ale,“ dodal spokojenČjším hlasem, „nikdy nedostali nové koštČ! Kdybych tak mohl jít s mamkou a vybrat si… Jo, myslím, že za ní pĤjdu a povím jí, že ten Zameták by se mi líbil, jen aby to vČdČla…“ VybČhl z ložnice a nechal Harryho a Hermionu samotné. (…) Na to, že se v pátém roþníku vybírají prefekti, Harry úplnČ zapomnČl. PĜíliš ho zamČstnávaly obavy, že by ho mohli vylouþit z Bradavic, a vĤbec nepomyslel na to, že sovy už vybraným studentĤm roznášejí prefektské odznaky. Kdyby si na to však byl vzpomnČl, kdyby ho nČco takového napadlo… co by þekal? Tohle ne, ozval se mu kdesi v hlavČ tichý pravdomluvný hlásek. Harry protáhl obliþej, jako by se chtČl rozplakat, a zaboĜil ho do dlaní. Bylo zbyteþné si nČco nalhávat; kdyby byl vČdČl, že je prefektský odznak na cestČ, pĜedpokládal by, že pĜijde jemu a ne Ronovi. Znamenalo to snad, že je stejnČ nafoukaný jako Draco Malfoy? Myslí si, že je všem ostatním nadĜazený? VážnČ je pĜesvČdþený, že je lepší než Ron? Ne, popíral to vzdorovitČ hlásek. Je to pravda? Harry se nad tím zamyslel a úzkostlivČ zkoumal svoje pocity. Jsem lepší ve famfrpálu, pokraþoval hlásek, ale v niþem jiném. To je nepochybná pravda, pomyslel si Harry, ve škole o nic lepší než Ron není. Co ale mimo školu? Co všechna ta dobrodružství, která spoleþnČ s Ronem a s Hermionou od pĜíchodu do Bradavic prožili a pĜi nichž jim hrozilo mnohem víc než jen vylouþení? Ron a Hermiona se pĜece na vČtšinČ tČch dobrodružství podíleli se mnou, pĜipomnČl hlásek v jeho hlavČ. ÚplnČ na všech ale ne, dohadoval se sám se sebou Harry. Nebyli se mnou, když jsem bojoval s Quirrellem. Nezápasili s Raddlem a s baziliškem. Nebyli to oni, kdo zahnal všechny ty mozkomory tehdy v noci, kdy Sirius uprchl. Nebyli se mnou na hĜbitovČ toho veþera, kdy se vrátil Voldemort… A znovu se v nČm vzedmul tentýž pocit ukĜivdČnosti, který ho málem zadusil tehdy veþer, když sem pĜiletČl. RozhodnČ jsem toho dokázal víc, pĜemítal rozhoĜþenČ. Dokázal jsem víc než oba dohromady! Možná ale, pĜipustil objektivnČ hlásek, možná Brumbál nevybírá za prefekty jen ty, kdo se zapletli do spousty nebezpeþných situací… Možná je vybírá i podle jiných kvalit. Ron má asi nČco, co ty nemáš…(…) (J. K. Rowlingová: Harry Potter a FénixĤv Ĝád, 153-159)

Úryvek popisuje epizodu, ve které je postava Rona, jedna z hlavních postav pĜíbČhu o Harry Potterovi, neþekanČ ocenČna vyšší autoritou, což je pro jeho okolí velmi pĜekvapivé. Ron je totiž v celém pĜíbČhu þasto chápán pouze jako pĜítel hlavního hrdiny, který žije v jeho stínu a jehož schopnosti jsou znaþnČ podceĖovány. Ostatní postavy v úryvku reagují na jeho ocenČní, každá samozĜejmČ jiným zpĤsobem. PĜevážná þást úryvku se odehrává ve 32

formČ dialogĤ, postavy tedy mají dostateþný prostor vyjádĜit své emoce a postoje k novČ vzniklé situaci, odhalují se tak jejich rozdílné povahy a díky tomu je jejich chování pomČrnČ snadno þitelné pro þtenáĜe obou cílových skupin. Postavy v úryvku jsou svým vČkem blízké þtenáĜĤm cílových skupin, prožívají stejné každodenní situace a zabývají se stejnými problémy jako sami þtenáĜi. Postavy bojují o uznání ostatních, Ĝeší neshody se sourozenci, snáší jejich povyšování a nedoceĖování a musí se vyrovnat s jejich odmítavým postojem. NČkteré se na druhou stranu musí smíĜit s neoþekávaným úspČchem mladšího sourozence. Postavy také þelí pĜehnaným citovým projevĤm vlastních rodiþĤ na veĜejnosti pĜed kamarády a nevyhnou se ani Ĝešení zásadních morálních otázek. V ukázce se objevují jak postavy mužské, tak postavy ženské, což pĜináší možnost sledovat pĜípadné utváĜení vztahĤ þtenáĜĤ k literárním postavám z hlediska genderové otázky. Díky množství a rĤznorodosti postav þtenáĜ se pĜi þetbČ úryvku seznámí s rĤznými typy, které mĤže mezi sebou porovnávat a z nichž si pak mĤže vybírat postavy jemu blízké. Postavy také nabízí þtenáĜi možnost identifikace, díky níž pak mĤže pohlížet na danou situaci a na ostatní postavy oþima oblíbené postavy. V tomto pĜípadČ pak mohou být jako nesympatické vnímány ty postavy, se kterými má oblíbená postava špatné vztahy. K identifikaci však také dojít nemusí a þtenáĜ mĤže hodnotit postavy na základČ jiných kritérií. Respondentovy vztahy k postavám se následnČ promítnou pĜi interpretaci textu a pĜi odpovídání na otázky v dotazníku. OdpovČdi pak pomohou odhalit kritéria, podle kterých si þtenáĜi vytváĜí vztahy k literárním postavám a na jejichž základČ pak vnímají postavy jako sympatické a nesympatické. To umožní pohlížet na problematiku z hlediska prvního, teoretického cíle výzkumu. TémČĜ celý úryvek je vyprávČn vševČdoucím vypravČþem, který prezentuje objektivní postoj a zdržuje se hodnotících komentáĜĤ. Popis událostí je tedy v této þásti spolehlivý a pomáhá þtenáĜi vytvoĜit si pĜedstavu o dané situaci. V závČru úryvku však dochází ke zmČnČ perspektivy, je použita forma vnitĜního monologu, která umožĖuje þtenáĜi nahlédnout do nitra postavy Harryho Pottera a odhalit tak jeho stanovisko k celé situaci. PrávČ v této závČreþné þásti dochází u Harryho Pottera k vnitĜnímu rozporu, v nČmž váhá nad tím, jak se postavit k ocenČní svého pĜítele Rona. Tento okamžik je v celém úryvku velmi dĤležitý. Odhaluje totiž Harryho Pottera jako postavu, která ne úplnČ odpovídá pĜedstavám o ideálním hrdinovi tak, jak ho v tomto vČku vnímají þtenáĜi; hrdina zde zpochybĖuje svĤj vztah k nejlepšímu pĜíteli a dokonce mu jeho úspČch závidí a nepĜeje mu ho. Harry Potter tedy v úryvku vystupuje vlastnČ jako postava záporná. Pochopení a následná interpretace této þásti je proto klíþová pro druhý cíl výzkumu, aplikovaný do praxe. V odpovČdích respondentĤ lze sledovat, jestli jsou schopni hodnotit postavu Harryho Pottera pouze na základČ textu, þi zda 33

podléhají jejímu obrazu ideálního hrdiny, který jedná za všech okolností dobĜe a který je v knižní i filmové pĜedloze prezentován. Z jazykového hlediska a z hlediska literární nároþnosti úryvek zcela vyhovuje vČku a þtenáĜské vyspČlosti cílových skupin. Text je jednoduchý a srozumitelný, klíþové slovo prefekt je sice slovo cizího pĤvodu, ale jeho pĜesný význam není pro porozumČní textu až tak dĤležitý a jeho smysl se dá navíc odvodit z kontextu; jiná složitá slova a obraty se v textu nevyskytují. Epizodní pĜíhoda je vyprávČna chronologicky a neruší ji žádné dČjové odboþky þi nadbyteþné popisné pasáže. ZávČreþná þást sice mĤže být nároþnČjší na pochopení, protože je psána formou vnitĜního monologu, kde se stĜetávají dva vnitĜní hlasy a soupeĜí spolu, ale pasáže jsou zase dostateþnČ graficky oddČlené, takže pomáhají þtenáĜĤm se v textu orientovat a lépe ho pochopit. Text je tematicky i dČjovČ atraktivní, má díky dialogĤm spád a nabízí þtenáĜi možnost identifikovat se s látkou, postavami i situací. Je patrné, že text byl vybrán z knihy urþené dČtskému þtenáĜi, a splĖuje tak všechny výše formulované požadavky. 4.3.3 Obecná charakteristika literárních postav vystupujících v úryvku Pro úþely výzkumného šetĜení bylo dĤležité provést obecnou, objektivní charakteristiku literárních postav v úryvku. Z ní pak bylo možné vycházet pĜi analyzování a interpretaci získaných dat a na jejím základČ pak pĜistupovat k odpovČdím respondentĤ, které se týkají se této problematiky. V úryvku vystupuje šest postav rĤzného vČku a pohlaví: Ron, Fred, George, Harry, Hermiona a paní Weasleyová. Postavy jsou charakterizovány pĜevážnČ nepĜímo, jejich povahové rysy jsou znázornČny jejich chováním, jednáním, zpĤsobem Ĝeþi a obsahem promluv a také zpĤsobem uvažování. Hlavní postavou úryvku je Ron, který získává ocenČní, školní hodnost odznak prefekta, a tato situace se následnČ v celém úryvku Ĝeší. Ron sám je, stejnČ tak jako ostatní, ocenČním velmi zaskoþen a neví, jak se k nČmu má postavit. TémČĜ se neprojevuje, nesnaží se obhájit své vlastní zásluhy a nechává situaci volnČ plynout bez jakýchkoli zásahĤ; na rĤzné projevy ostatních víceménČ nereaguje. Ke konci úryvku se sice již projeví jeho radost a Ron si svĤj úspČch zaþíná pomalu uvČdomovat, ale z jeho pĜedchozího chování je patrné, že sám sebe podceĖuje a pĜíliš si nevČĜí. Jeho postava mĤže vyvolávat spíše soucit než obdiv, to už ale závisí na vnímání jednotlivých þtenáĜĤ. V první þásti úryvku se nejvíce projevují Fred a George, bratĜi Rona. Jejich projev je tak identický, že je lze charakterizovat jako jednu postavu. Oba dva jsou bratrovým úspČchem pĜekvapeni a staví se k nČmu spíše negativnČ. Nelze pĜímo Ĝíci, že by Ronovi jeho úspČch závidČli, spíše se snaží hodnotu získaného ocenČní ve všech ohledech znevážit. Své názory a postoje 34

prezentují sice zdánlivČ vtipným zpĤsobem, ale z jejich tónu je více než humor cítit sarkasmus a ironie. Hermiona, která patĜí spoleþnČ s Harrym k Ronovým nejlepším pĜátelĤm, se objevuje na scénČ pĜímo uprostĜed dČní, a protože je zpoþátku zaujata svým úspČchem, chvíli ji trvá, než se v nastalé situaci zorientuje. Když uvidí prefektský odznak v Harryho ruce, automaticky pĜedpokládá, že odznak obdržel Harry a nemĤže ze zaþátku uvČĜit tomu, že by odznak patĜil Ronovi. Ze svého pĜekvapení se však rychle vzpamatuje a zbrkle se snaží vymyslet nČco, þím by RonĤv úspČch podpoĜila. Bohužel se jí to pĜíliš nedaĜí. PozdČji se však ráznČ postaví na Ronovu stranu. Paní Weasleyová vystupuje v úryvku v roli typické matky – obČtavČ a s láskou se stará nejen o chod domácnosti, ale pĜedevším o všechny své potomky a o jejich dobro. Harryho a Hermionu již vnímá jako souþást rodiny a stará se o nČ stejnČ peþlivČ. Jako správná matka je ohromena Ronovým úspČchem a dává svou radost bezprostĜednČ najevo, aniž si uvČdomuje, že by její citové projevy mohly být Ronovi pĜed ostatními nepĜíjemné. Po svém krátkém výstupu vzápČtí odchází sdČlit novinu manželovi a podČlit se s ním o svou radost ze synova úspČchu. Harry, RonĤv nejlepší kamarád, se ve vČtší þásti úryvku témČĜ neprojevuje, není tedy jasné, jak se k Ronovu úspČchu staví a co se mu honí hlavou. Faktem však je, že se Rona nedokáže zastat a ani se nepostaví na jeho stranu proti Fredovi a Georgovi. V závČreþné þásti úryvku, když Harry zĤstane sám, zaþne nad celou situací v duchu pĜemýšlet a v jeho nitru se odehrává morální boj. Harry sám sobČ pĜiznává, že pĜedpokládal, že prefektský odznak dostane spíše on sám. Ve srovnání s Ronem, ale i s Hermionou, která odznak také obdržela, toho totiž dokázal mnohem více; byl to on, kdo vždy úspČšnČ porazil všechny nepĜátele, ne oni ani nikdo jiný. A pĜesto ocenČní nezískal. Na jednu stranu je Harry zklamaný a cítí se ukĜivdČnČ, ale na druhou stranu se své domýšlivosti leká. Vzhledem k tomu, že Harryho vnitĜní souboj konþí v úryvku otevĜenČ, nabízí se tak þtenáĜĤm možnost posoudit Harryho chování nezávisle na tom, jak se on sám k celému problému nakonec postaví. 4.3.4 Sestavení dotazníku Dotazník byl sestaven tak, aby se pĜímo vztahoval k vybranému úryvku, aby pĜinesl odpovČdi na výzkumné otázky a bylo možné na jeho základČ sledovat cíle výzkumu. PĜed samotným výzkumem byl proveden pĜedvýzkum, jehož cílem bylo zjistit, zda jsou zadání otázek a samotné otázky správnČ a srozumitelnČ formulovány a zda získané odpovČdi vyhovují cílĤm výzkumu. V dotazníku, který je pĜiložen v pĜíloze, bylo vytvoĜeno celkem 14 položek, které je možné rozdČlit do nČkolika skupin. V první skupinČ se 35

nacházejí tĜi položky, které mají charakter kontaktní a informativní, druhá skupina položek obsahuje tĜi dvojice, které se zabývají vytváĜením vztahĤ k postavám a jejich hodnocením, tĜetí skupina zahrnuje položky týkající se hodnocení postavy Harryho Pottera. Ve þtvrté skupinČ je položka, která má kontrolní funkci. Položky v první skupinČ se nevztahují pĜímo k úryvku, ale zjišĢují informace o respondentech; o jejich pohlaví (þ. 1), o stupni vzdČlávacího systému, ve kterém se nacházejí (þ. 2), a o jejich obeznámenosti s pĜíbČhem Harryho Pottera (þ. 3). První dvČ položky byly uvedeny z dĤvodu zaĜazení respondentĤ k cílovým skupinám. RozdČlení cílových skupin probČhlo primárnČ podle stupnČ vzdČlávání a sekundárnČ podle pĜíslušnosti k pohlaví. DĤvodem zaĜazení tĜetí položky bylo utvoĜit si pĜedstavu o tom, v jakém vztahu je knižní a filmové zpracování o Harry Potterovi a kterému médiu dávají dané skupiny pĜednost. Tato položka totiž zjišĢuje, zda respondenti pĜíbČh o Harry Potterovi pouze þetli, zda ho pouze vidČli ve filmovém zpracování, zda ho znají z obou zpracování nebo zda zĤstali pĜíbČhem nedotþeni a neznají ani knižní ani filmové provedení. Vzhledem k cílĤm výzkumu není tato položka sice pĜíliš dĤležitá, protože definovaná problematika je studována pouze na základČ interpretace vybraného úryvku bez ohledu na to, zda respondenti pĜíbČh znají þi ne, ale na druhou stranu umožĖuje dodateþnČ se zabývat tím, jestli je interpretace úryvku nČjakým zpĤsobem podmínČna mírou obeznámenosti s dílem. MĤže se totiž stát, že konkrétní zjištČní budou mít vliv na koneþné výsledky výzkumu, napĜíklad budou podporovat, þi vyvracet vzniklé závČry. V pĜípadČ, že k takové situaci nedojde, mohou být zjištČní uvedena ex post jen pro zajímavost. Ostatní položky, které následují, se již vztahují pĜímo k úryvku. Obsah položek odhaluje na základČ interpretaþních procesĤ pĜedevším mínČní a postoje respondentĤ, jejich subjektivní hodnocení a pohled na pĜíbČh v úryvku. Otázky nemají v žádném pĜípadČ charakter znalostní ani vČdomostní. V druhé skupinČ jsou uvedeny tĜi dvojice položek, každá dvojice spolu vždy úzce souvisí. U první položky v rámci každé dvojice bylo úkolem respondentĤ vybrat z nabídky jednu až tĜi postavy podle zadaného kritéria. V nabídce jsou vždy vypsány všechny postavy objevující se v úryvku. Forma odpovČdi v první položce je tedy uzavĜená, výþtová. Druhá položka vždy hned navazuje a respondenti v odpovČdi zdĤvodĖovali, proþ v pĜedchozí položce vybrali konkrétní postavu nebo postavy. Respondenti mají dostateþný prostor obhájit svou volbu, protože forma odpovČdi je volná, otevĜená. První dvojice položek (þ. 4, þ. 5) se soustĜedí na hlavní postavu úryvku a díky ní je možné sledovat, co znamená pro respondenty termín hlavní postava a jak ho aplikují pĜi komunikaci s konkrétním textem. PĜi formulování otázky se pĜedpokládalo, že i respondenti cílové skupiny nižšího vČku mají o tomto termínu povČdomí a budou schopni na otázku odpovČdČt. Cílem této dvojice otázek je též pozorovat, do jaké míry se respondenti dokáží 36

odpoutat od povČdomí o celém pĜíbČhu Harryho Pottera a zda dokáží vnímat hierarchii postav pouze na základČ konkrétního úryvku. Druhá dvojice položek (þ. 6, þ. 7) a tĜetí dvojice položek (þ. 8, þ. 9) se zabývá problematikou vytváĜení vztahĤ k literárním postavám. Respondenti vybírali postavy, které jim byly v celém úryvku nejvíce a nejménČ sympatické, a své volby zdĤvodĖovali. Tyto položky jsou tedy klíþové pro studium prvního cíle výzkumu. Následující položka (þ. 10) je uvedena jako kontrolní. Respondenti si mČli vybrat, jakou postavu z úryvku by chtČli za svého kamaráda/kamarádku. PĜedpokladem byl fakt, že odpovČć bude korespondovat s odpovČdí na otázku v položce þ. 6, tedy že si respondent logicky zvolí stejnou postavu, se kterou nejvíce sympatizuje. Další þtyĜi položky jsou pak souþástí tĜetí skupiny, zamČĜují se tedy na hodnocení postavy Harryho Pottera. První z tČchto položek (þ. 11) je uvedena jako škálová a úkolem respondentĤ bylo oznaþit na stupnici 1 – 6, do jaké míry jim je postava Harryho Pottera v úryvku sympatická. Sudý poþet stupĖĤ je zvolen zámČrnČ, aby nedošlo k situaci, že si respondent nebude vČdČt rady a zakroužkuje tak prostĜední variantu, která nemá pro úþely výzkumu potĜebnou výpovČdní hodnotu. Sudý poþet neumožĖuje vybrat neutrální stĜed, a i když si respondent zvolí jednu ze dvou stĜedových variant (stupnČ 3 a 4), musí vždy vybrat buć variantu bližší k pozitivnímu hodnocení/pólu, nebo bližší k negativnímu hodnocení/pólu. Cílem položky totiž není zjistit, kolik respondentĤ volí jednotlivé stupnČ, ale zda je postava vnímána spíše jako sympatická, þi spíše jako nesympatická. Následující položka (þ. 12) je vytvoĜena ve formČ testové úlohy. Respondenti zde mČli za úkol vybrat z nabídky þtyĜi pĜídavná jména þi slovní spojení, která podle nich nejlépe charakterizují postavu a chování Harryho Pottera v úryvku. V nabídce jsou uvedena slova, která vyvolávají negativní, pozitivní, ale i neutrální konotace. Všechna uvedená slova je možné aplikovat na chování Harryho Pottera a záleží pouze na respondentech, která ze slov budou vystihovat jejich chápání postavy a která následnČ pĜi výbČru upĜednostní. Ohodnotit postavu Harryho Pottera jako kladnou, zápornou þi neutrální je úkolem respondentĤ v další položce (þ. 13). Zde mohou pĜímo vyjádĜit, jak na postavu nahlížejí. Poslední položka dotazníku (þ. 14), s polouzavĜenou formou odpovČdi, je zamČĜena na pĜedstavivost þtenáĜe a jeho schopnost pĜedvídat pokraþování textu. Úkolem respondentĤ bylo popustit uzdu fantazii a na základČ svého hodnocení Harryho Pottera odhadnout, jak se jeho postava bude dále vyvíjet. Respondenti si mohli vybrat ze dvou možností, þi uplatnit kreativitu a vymyslet možnost vlastní. Jak již bylo výše zmínČno, položky jsou vytvoĜeny tak, aby spolu úzce souvisely a byly mezi sebou vzájemnČ propojeny. Položky þ. 6, 7, 10 se 37

všechny vztahují k sympatizování respondentĤ s urþitými postavami, a v odpovČdích by se tedy mČla objevovat jména stejných postav. OdpovČdi v položkách þ. 12 a 13 by mČly podporovat jednotný pohled na postavu Harryho Pottera, tzn. že vlastnosti pĜiĜazené k chování této postavy v položce þ. 12 by mČly mít stejnou pozitivní þi negativní povahu jako celkové hodnocení postavy z hlediska etické intence (kladná, záporná, neutrální). Položka þ. 14 se také nepĜímo vztahuje k této otázce. PĜedpokládá se, že pokud by respondent vnímal postavu jako kladnou, bude oþekávat, že se tato postava bude v budoucnosti vyvíjet pozitivním smČrem, a pokud by ji vnímal jako zápornou, bude oþekávat spíše negativní smČĜování postavy. Mohlo by se zdát, že i položka þ. 11 se vztahuje k hodnocení postavy Harryho Pottera jako kladné/záporné, ale není tomu tak. Etickou intenci postav nelze zamČĖovat s citovým pomČrem þtenáĜe k postavČ, tedy se sympatiemi. ýtenáĜĤm mĤže být blízká postava, kterou budou objektivnČ hodnotit jako zápornou a naopak. Není tedy možné chápat odpovČć v položce þ. 11 v podmínČném vztahu k položkám þ. 12, 13, respektive 14. V rámci ovČĜení validity dotazníku byl proveden pĜedvýzkum, bČhem nČhož byl testován nejen samotný dotazník, vhodnost formulací a znČní zadaných otázek, ale také pĜimČĜenost a vhodnost úryvku. V první fázi pĜedvýzkumu vypracovalo dotazník samostatnČ nČkolik studentĤ vysoké školy. Byli požádáni, aby na nČj vyjádĜili svĤj názor a konstruktivnČ okomentovali, co uznají za vhodné. Na základČ jejich reakcí byly nČkteré otázky i výþtové odpovČdi þásteþnČ pĜeformulovány þi doplnČny; úryvek byl všemi shledán srozumitelný a dostateþnČ atraktivní. V druhé fázi ovČĜování probČhl pĜedvýzkum u þtyĜ respondentĤ, kteĜí byli ve vČku cílových skupin, a byly hodnoceny pĜedevším jejich odpovČdi. Ukázalo se, že odpovČdi vyhovují cílĤm výzkumu. NezapomnČlo se však ani na evaluaci úryvku, všichni respondenti z druhé fáze ho hodnotili také pozitivnČ. Z tČchto dĤvodĤ byl dotazník schválen k samotnému výzkumnému šetĜení. 4.4 Provedení výzkumu Výzkumné šetĜení bylo provedeno ve dvou fázích, v prosinci 2010 se uskuteþnilo v 6. tĜídách na dvou základních školách a v lednu 2011 v prvních roþnících na dvou školách stĜedních. Vzhledem k tomu, že zamČĜení výzkumu spadá do oblasti þeského jazyka a literatury, byla ve všech pĜípadech možnost realizace šetĜení prodiskutována s vyuþujícími þeského jazyka, kteĜí dali svolení k šetĜení vČtšinou bez problémĤ. ŠetĜení poté probíhalo v prostĜedí školní tĜídy v prĤbČhu vyuþování a pro provedení šetĜení byla vymezena vždy pĜibližnČ jedna vyuþovací hodina þeského jazyka þi literatury. ŠetĜení bylo vždy realizováno samotným výzkumníkem, pĜítomnost þi nepĜítomnost vyuþujícího bČhem výzkumu nemČla na prĤbČh žádný vliv. Výzkumník 38

vstupoval do tĜídy v roli cizince, neznámého þlovČka, který nemá ke konkrétní skupinČ respondentĤ žádný vztah, který nic konkrétního neoþekává a není vĤþi respondentĤm zatížen jakýmikoli pĜedsudky. Respondenty v 6. tĜídách bylo dĤležité vzhledem k jejich vČku pĜed samotným šetĜením náležitČ zaujmout, tematicky naladit, a vytvoĜit tak patĜiþnou atmosféru pro provedení dotazníku. Z tohoto dĤvodu bylo šetĜení naþasováno tak, aby se uskuteþnilo nedlouho po filmové premiéĜe první þásti závČreþného dílu ságy o Harry Potterovi a umožnilo tak zaþít motivaþní fázi otázkami týkajícími se filmové premiéry. Žáci obou 6. tĜíd reagovali na otázky spontánnČ, zapojovali se do diskuze a o danou tematiku projevovali zájem. Téma diskuze se tak samovolnČ pĜesmČrovalo ke knižnímu zpracování. PĜedbČžné šetĜení pĜineslo v rámci diskuze následující zjištČní. • V jedné tĜídČ žáci neprojevili o Harryho Pottera velký zájem, pouze 3 z nich þetli alespoĖ jeden díl, ostatní vidČli nČkteré díly filmového zpracování. KromČ výjimek se žáci do kina na nový díl nechystali, chtČli si radČji poþkat, až film vyjde na DVD nebo si ho budou moci stáhnou na internetu. Po pĜeþtení knihy vČtšina respondentĤ netoužila. • V druhé tĜídČ již byl zájem o Harryho Pottera vČtší, alespoĖ jeden díl þetlo 6 žákĤ, z toho jeden dokonce celou ságu. Ti, kteĜí knihu þetli, ji hodnotili kladnČji než film. Polovina žákĤ již vidČla nové filmové zpracování posledního dílu ságy a filmové díly o Harry Potterovi se žákĤm obecnČ velmi líbily. Po motivaþní fázi se pĜikroþilo k provedení samotného šetĜení a vzhledem k vČku respondentĤ a jejich schopnostem byla zvolena tato strategie: výzkumník nejprve prošel celý dotazník spoleþnČ se žáky, vysvČtlil jim, co se od nich v které položce oþekává a odpovČdČl na pĜípadné dotazy. Poté byl respondentĤm rozdán text, který si samostatnČ pĜeþetli. Po pĜeþtení celého textu respondenti pracovali na dotazníku. Již v této fázi byly patrné rozdíly mezi jednotlivými žáky. NČkteĜí mČli vyplnČn dotazník pomČrnČ rychle, na jiných bylo znát, že je pro nČ dotazník pĜíliš dlouhý a zaþali ztrácet pozornost. NicménČ vyplnČný dotazník odevzdali všichni a poté mČli ještČ dostatek energie a zájmu o nČkterých otázkách diskutovat. Pár žákĤ dokonce projevilo zájem o pĜeþtení knihy, což lze hodnotit jako velmi pĜínosný výsledek. V prvních roþnících stĜední školy byla situace naprosto odlišná. Motivaþní fáze nebyla v tČchto tĜídách dĤležitá, protože studenti pĜijali výzkumné šetĜení jako vítanou zmČnu ve výuce þeského jazyka a literatury a nČkteĜí byli dokonce vdČþni, že jim ukrátí vyuþovací hodinu. Pokus o poþáteþní þi závČreþnou komunikaci s respondenty nedopadl zrovna nejlépe, studenti byli spíše pasivní a na otázky reagovalo pouze pár jedincĤ. PĜesto bylo možné dojít k následujícím závČrĤm. 39

• V rámci obou tĜíd vidČli témČĜ všichni nové filmové zpracování posledního dílu ságy, více než polovina studentĤ minimálnČ jednu knihu þetla (vČtšina z nich þetla celou ságu). NČkterým se líbí více film, jiní upĜednostĖují spíše knihu a nČkterým se líbí obojí, protože obojí je podle nich „super, každé jiným zpĤsobem“. Respondenti þetli text samostatnČ a stejným zpĤsobem vyplĖovali i dotazník, nebylo nutné zodpovídat žádné dotazy. StejnČ jako u žákĤ 6. tĜíd byly i zde patrné rozdíly mezi studenty, nČkteĜí byli rychlejší, jiní pomalejší. Ve srovnání s první cílovou skupinou však dokonþovali své odpovČdi mnohem rychleji, vše zvládli bČhem 25 minut. Všichni studenti pracovali se zaujetím a zdálo se, že je úryvek i vyplĖování dotazníku baví. CelkovČ je možné Ĝíci, že šetĜení probČhlo bez problémĤ pĜesnČ podle pĜedstav výzkumníka, respondenti se chovali výbornČ a nebylo nutné Ĝešit žádné kázeĖské problémy. 4.5 Analýza získaných dat Výsledky dotazníkového šetĜení pĜinesly dva typy dat; u položek s uzavĜenou formou odpovČdi mČla data charakter kvantitativní, u položek s otevĜenou formou odpovČdi mČla data povahu kvalitativní. Ke každému typu se pĜistupovalo jiným zpĤsobem. Analýza kvantitativních dat byla provedena statisticky, na jejím základČ však nebyly formulovány žádné závČry, jelikož výsledky byly následnČ dávány do souvislostí a porovnávány s kvalitativními daty, a to v rámci definovaných výzkumných otázek. Kvantitativní výsledky umožnily hierarchizovat rĤzné jevy a kritéria podle toho, jak byla respondenty upĜednostĖována. Kvalitativní analýza byla tedy uskuteþnČna nejen z dĤvodu pĜehlednosti a lepší orientace ve výsledcích, ale také z dĤvodu podpory výsledkĤ a závČrĤ týkajících se kvalitativních dat. PĜi analyzování získaných kvalitativních dat byla použita metoda otevĜeného kódování. Jednalo se o techniku, pĜi níž byla data rozbita na textové jednotky a tČmto jednotkám byly následnČ pĜidČleny nČjaké kódy (jména nebo oznaþení). V této þásti analýzy šlo o to vytvoĜit „nálepku“, která by nejlépe odpovídala povaze jednotky ve vztahu ke zvolené výzkumné otázce. V prĤbČhu analyzování byl sestavován seznam pĜiĜazených kódĤ, na jehož základČ byla poté provedena kategorizace, tzn. kódy byly podle podobnosti þi jiné vnitĜní souvislosti rozdČleny do skupin (kategorií). Kategorie byly mezi sebou porovnávány a byly hodnoceny ve vztahu k definovaným výzkumným otázkám. NČkteré kvalitativní výsledky byly také hodnoceny kvantitativnČ, jak je uvedeno výše.

40

5 Vyhodnocení výsledkĤ výzkumu V této kapitole budou uvedeny výsledky výzkumného šetĜení a jejich následná interpretace. Pro pĜehlednost bude pĜi uvádČní výsledkĤ zmínČn nejprve poþet respondentĤ a rozložení cílových skupin. Poté bude vČnován prostor vždy výsledkĤm jednotlivých položek dotazníku, pĜípadnČ týkajících se výše definovaných dvojic položek. NáslednČ budou prezentovány výsledky, které odhalují vzájemné vztahy mezi položkami, a budou také uvedeny zpĤsoby, jak se mezi sebou výsledky jednotlivých položky vzájemnČ ovlivĖují. K zajištČní validity kvalitativních výsledkĤ budou k jednotlivým položkám uvádČny pĜímé citace z odpovČdí respondentĤ a grafické znázornČní výsledkĤ. U každé položky budou výsledky uvedeny a zhodnoceny nejdĜíve v rámci jednotlivých skupin, tedy výsledky platné pro respondenty 6. tĜíd základní školy a pro respondenty 1. roþníku stĜední školy. Bude brán také ohled na vnitĜní rozvrstvení obou skupin, tzn. budou sledovány i rozdíly ve výsledcích u obou pohlaví. V závČreþné þásti budou výsledky obou cílových skupin porovnávány, budou mezi nimi hledány souvislosti. 5.1 Poþet respondentĤ a rozložení cílových skupin Výzkumného šetĜení se zúþastnilo celkem 95 respondentĤ, což se blíží pĜedpokládanému poþtu 100 respondentĤ. PomČr obou primárních cílových skupin, rozdČlených podle vČku, a pomČr sekundárních cílových skupin, rozdČlených podle pĜíslušnosti k pohlaví, byl vyhovující pro úþely výzkumu. PĜesné rozložení cílových skupin je zobrazeno v tabulce 5-1. Tab. 5-1 Rozložení cílových skupin 6. tĜída základní školy 1. roþník stĜední školy celkem

dívky

chlapci

celkem

18

26

44

27

24

51

45

50

95

5.2 Obeznámenost s pĜíbČhem Harryho Pottera (položka þ. 3) Výsledky této problematiky víceménČ potvrdily dĜívČjší zjištČní, která byla odhalena pĜi úvodní diskuzi s respondenty, jež se konala pĜed uskuteþnČním samotného šetĜení, a která jsou zmínČna v kapitole 4.4. Filmové zpracování pĜíbČhĤ o Harry Potterovi vidČli témČĜ všichni respondenti cílové skupiny ze základní školy. Jen necelá tĜetina však projevila 41

zájem o knižní zpracování a nČkterý z dílĤ ságy si pĜeþetla. Dotazníkové šetĜení si v této þásti nekladlo za cíl zjistit, kolik dílĤ ságy jednotliví respondenti pĜeþetli, není tedy možné uvést konkrétní spolehlivé výsledky; nicménČ z diskuze s respondenty vyplynulo, že pouze dva respondenti pĜeþetli všech sedm dílĤ ságy. Je tedy oþividné, že respondenti v tomto vČku dávají pĜednost spíše audiovizuální kultuĜe pĜed knihami a filmová zpracování pĜíbČhĤ jsou pro nČ atraktivnČjší. Jaký má tedy toto zjištČní dopad na výzkumné šetĜení? Na základČ výše zmínČných výsledkĤ lze konstatovat, že žáci znají pĜíbČh a postavy tohoto díla pĜevážnČ z televizních obrazovek a filmových pláten a na základČ toho také postavy a pĜíbČh vnímají. To se pak odráží i pĜi jejich interpretaci vybraného úryvku, a to pĜedevším v oblasti vytváĜení vztahĤ k postavám. Problém je však i v tom, že filmová zpracování jsou obecnČ znaþnČ zjednodušená, nČkteré pasáže, mnohdy velmi dĤležité, jsou z þasových dĤvodĤ vypuštČny a ani postavy nejsou vykresleny tak plasticky jako v knižní verzi. Divák je tedy v porovnání se þtenáĜem o mnoho aspektĤ pĜíbČhu ochuzen. V prvních tĜech dílech filmové ságy není tato problematika tak zĜetelná, protože i odpovídající knižní díly jsou psány jednodušším zpĤsobem a s pĜihlédnutím k mladšímu dČtskému þtenáĜi. Autorka, jejímž pĤvodním zámČrem bylo, aby þtenáĜi rostli zároveĖ s hlavním hrdinou pĜíbČhu, smČĜovala první díly ke þtenáĜĤm ve vČku od jedenácti do þtrnácti let a zohledĖovala tak jejich þtenáĜské potĜeby a požadavky. S dospívajícím hrdinou, a tudíž i s dospívajícím þtenáĜem, se však mČnily nároky nejen na dČj, ale i na vykreslení literárních postav. V následujících þtyĜech dílech je proto dČj už velmi složitČ propletený, objevuje se zde mnoho epizodních pĜíhod i retrospekce a vČtší pozornost je vČnována i vnitĜnímu životu postav. Filmová zpracování tČchto závČreþných dílĤ nejsou schopna zaznamenat ani složitost dČje ani složitost postav, a zkreslují proto do urþité míry i celou knižní pĜedlohu a její hlavní postavy. PrávČ z této pĜíþiny je i chápání a hodnocení postav u respondentĤ mladšího vČku filmovým zpracováním þásteþnČ negativnČ ovlivnČno a tato skuteþnost se bezesporu promítá i pĜi interpretaci vybraného úryvku. U dané skupiny tento vliv dokládají výsledky, které se týkají hlavnČ položek zachycujících hodnocení postav jako sympatických. U skupiny respondentĤ ve vČku šestnácti let je již patrný znaþný þtenáĜský posun. Filmové zpracování pĜíbČhu o Harry Potterovi sice vidČla opČt témČĜ celá skupina respondentĤ, knihu si však pĜeþetla již více než polovina dotazovaných. Poþet respondentĤ, kteĜí pĜeþetli celou ságu, také znaþnČ stoupl, v diskuzi se jich pĜihlásilo 21, což je témČĜ vČtšina tČch, kteĜí pĜíbČh o Harry Potterovi þetli. Je vidČt, že, i když audiovizuální kultura u tČchto respondentĤ stále pĜevažuje, zájem o knihy již v tomto vČku vzrĤstá. V tomto pĜípadČ není podstatné, zda filmové zpracování inspirovalo 42

respondenty k þetbČ, þi zda to bylo naopak, dĤležité je, že více než polovina dotazovaných projevila o knihu zájem. Jak je to u této skupiny s vlivem filmových zpracování? Respondentidiváci, kteĜí v této skupinČ pĜedstavují menší polovinu dotazovaných, mohou být sice do urþité míry zjednodušenou filmovou verzí ovlivnČni, z jejich interpretace textu však bylo znát, že vliv obrazu již není tak silný jako u mladších respondentĤ a že dĤležitou roli v jejich hodnocení postav hraje úryvek. OdpovČdi respondentĤ-þtenáĜĤ, kteĜí mimochodem také všichni vidČli filmové zpracování, vykazují úplnČ stejná zjištČní. PĜi srovnávání obou cílových skupin je tedy možné konstatovat, že vČk respondentĤ, na rozdíl od pĜíslušnosti k pohlaví, hraje dĤležitou roli. U žákĤ 6. tĜíd základní školy je ve vČtší oblibČ filmové zpracování pĜíbČhu, a proto je i jejich interpretace úryvku filmovou verzí více ovlivnČna. Studenti 1. roþníku stĜední školy již projevují vČtší zájem o knižní verzi, a i když filmovou verzi shlédli všichni dotazovaní, jejich odpovČdi v dotazníkovém šetĜení jsou na knižní/filmové pĜedloze mnohem ménČ závislé a þastČji vycházejí z chápání konkrétního úryvku. Rozdíly mezi pohlavími nebyly v této oblasti signifikantní, a proto nebylo dĤležité jim vČnovat pozornost. Jak tedy dokazují výsledky šetĜení, je míra obeznámenosti s pĜíbČhem Harryho Pottera velmi vysoká, kromČ þtyĜ výjimek všichni respondenti pĜíbČh buć þetli, vidČli nebo þetli i vidČli. Vliv míry obeznámenosti na chápání úryvku je u obou cílových skupin sice odlišný, ale ne zanedbatelný. 5.3 Hlavní postava úryvku (položky þ. 4 a þ. 5) PĜedmČtem této þásti dotazníku bylo vnímání hierarchie postav v úryvku. Výsledky této þásti dotazníku odhalily odpovČdi na následující otázky: co pro respondenty znamená pojem „hlavní postava“ a jak ho aplikují na konkrétní úryvek; do jaké míry respondenti vnímají hlavní postavu pouze na základČ úryvku a do jaké míry jsou ovlivnČni þtenáĜským a kulturním povČdomím, které o díle Harry Potter mají? OdpovČdi respondentĤ byly pro úþely šetĜení nejprve zobecnČny a poté rozþlenČny do nČkolika kategorií. Jednotlivé kategorie byly postupnČ charakterizovány a pro ilustraci byly doplnČny konkrétními citacemi z odpovČdí respondentĤ. Pro pĜehlednost byla provedena kromČ kvalitativní analýzy také kvantitativní analýza, díky níž mohly být výsledky znázornČny procentuálnČ v grafech a mohly být sledovány pĜevažující preference. U cílové skupiny žákĤ základních škol se objevily tĜi možné odpovČdi; jako hlavní postava byl nejþastČji uvádČn Ron (u 27 respondentĤ), dále pak Harry Potter (u 15 respondentĤ) a poslední variantou bylo konstatování, že žádná postava není hlavní (u 2 respondentĤ). Volbu hlavní postavy 43

zdĤvodĖovali respondenti rĤznými zpĤsoby. PĜi analýze výsledkĤ bylo nutné vytvoĜit širší obecnČjší kategorie, do nichž byly jednotlivé odpovČdi pĜiĜazovány. Vzhledem k tomu, že postava Rona i postava Harryho mají v úryvku odlišné role, lišily se logicky i vytvoĜené kategorie pro jednotlivé postavy. Z grafu na obr. 5-1 je možné vidČt, na základČ jakých kategorií chápali respondenti Rona jako hlavní postavu úryvku. RON

9,76%

4,88%

OcenČní postavy Postava v centru dČní 53,66% 31,71%

Srovnání s HP Reakce ostatních postav

Obr. 5-1 Rozložení kategorií pro volbu Rona jako hlavní postavy na ZŠ

Kategorie „ocenČní postavy“, již uvedlo nejvíce respondentĤ, zahrnovala víceménČ totožné odpovČdi, které zmiĖovaly, že Ron je hlavní postava právČ proto, že v úryvku dostal odznak prefekta. Všichni respondenti z úryvku pochopili, že ocenČní postavy odznakem prefekta je událost velmi významná, protože tato hodnost je udČlena jen tČm nejlepším. Pochopili také, že se jedná o odmČnu za prokázané schopnosti a dovednosti a že tak postava získává dĤležité postavení a respekt u ostatních. PatrnČ pĜedevším z dĤvodu dĤležitosti, kterou odznak vyjadĜoval, chápali respondenti Rona jako hlavní postavu. V odpovČdích byla také velmi þastá kategorie „postava v centru dČní“. Zde již byly odpovČdi respondentĤ rĤznorodČjší. Kategorie obsahovala výroky typu: dČj se toþí kolem nČj, poĜád se o nČm mluví, celý úryvek se k nČmu vztahoval, nejvíce se toho kolem Rona odehrávalo. V tČchto odpovČdích je patrné, že respondenti mají urþité povČdomí o pojmu „hlavní postava“. Ta je v literární teorii chápána jako postava vzhledem k dČji nejdĤležitČjší, kolem níž se vše podstatné odehrává. NČkteĜí respondenti založili své vnímání hlavní postavy na porovnávání postav v úryvku s hlavním hrdinou celé ságy. ZmiĖovali se, že on (Ron) dostal prefektský odznak a ne Harry nebo že se tam objevuje více než Harry. Zde je možné konstatovat, že respondenti sice zvolili Rona jako hlavní postavu úryvku, ale nedokázali se pĜíliš odpoutat od knižní/filmové pĜedlohy, 44

ve které je nejdĤležitČjší postavou Harry Potter. Podle toho také pohlíželi na hierarchii postav v úryvku a hodnotili celou situaci. Poslední kategorie, kterou bylo možné rozlišit a kterou uvedlo pouze minimum respondentĤ, byla pojmenována jako „reakce ostatních postav“. Tato kategorie zahrnuje chápání hlavní postavy jako té, jež dává podnČt pro vznik urþité situace, na kterou pak ostatní postavy reagují a zabývají se jí. Hlavní postava je tedy chápána jako podnČt pro reakci ostatních postav. Jako pĜíklad je možné uvést výrok Fred a George se s Ronem hádají, protože dostal odznak, který definici této kategorie dostateþnČ ilustruje. Respondenti nejþastČji uvádČli odpovČdi, které spadaly pouze do jedné kategorie, objevily se však i odpovČdi složitČjší, v nichž docházelo ke kombinacím jednotlivých kategorií. Za zmínku stojí kombinace „ocenČní postavy“ a „postava v centru dČní“, která nejvíce pĜevažovala a do které patĜily takovéto formulace: protože Ron dostal odznak prefekta a je tam v tom úryvku nejhlavnČjší a jde tam nejvíce slyšet; protože se to kolem té postavy nejvíc odehrává, napĜ. nejdĜív odznak dostane Ron, pak Harry chce RonĤv odznak atd.; protože dostal prefekt, a proto se celý ten úryvek k nČmu vztahoval. Zde je již patrné, že tito respondenti jsou o trochu zdatnČjší þtenáĜi, kteĜí jsou schopni odhalit hlubší souvislosti textu a pĜistupují k nČmu komplexnČji. Další volenou variantou byla postava Harryho. Graf na obr. 5-2 ukazuje kategorie, na jejichž základČ vnímali respondenti tuto postavu jako hlavní. HARRY

6,67%

Spojení s názvem 20,00%

Hlavní hrdina ságy Schopnosti/Vlastnosti postavy, Obraz hrdiny 46,67% 26,67%

Popis vnitĜních pocitĤ

Obr. 5-2 Rozložení kategorií pro volbu Harryho jako hlavní postavy na ZŠ

Kategorie „schopnosti/vlastnosti postavy, obraz hrdiny“ je pomČrnČ dost obecná a mĤže se zdát, že její dvČ podskupiny spolu pĜíliš nesouvisí, faktem ale je, že Harryho Pottera charakterizují v pĜíbČhu pĜevážnČ schopnosti a vlastnosti, které odpovídají schopnostem a vlastnostem typického hrdiny, a jsou tedy s vyobrazením hrdiny úzce propojeny. Na spojení hrdiny a jeho typických vlastností/schopností jsou založeny i 45

odpovČdi respondentĤ, kteĜí svou volbu hlavní postavy zdĤvodĖují následnČ: Harry je nejdĤležitČjší postava, protože prožil tolik dobrodružství, a když na jeho rodinu útoþil Voldemort, nezemĜel; protože umí nejvíc kouzlit, nebo že zápasil s Voldemortem; protože zachraĖuje svČt pĜed nebezpeþím a ví, co má udČlat; je vyvolený; je nejodvážnČjší. Tyto odpovČdi ukazují, na základČ þeho vnímají respondenti Harryho Pottera jako hrdinu, þeho si u nČj nejvíce cení a co na nČm obdivují – je to pĜedevším odvaha postavit se nebezpeþí, nadpĜirozené schopnosti a možnost prožít rĤzná dobrodružství. Citované výroky se však vĤbec nevztahují k vybranému úryvku, protože Harry se v nČm jako hrdina rozhodnČ neprojevuje. V textu jsou sice zmínČna nČkterá dobrodružství, která Harry prožil, napĜ. boj s Quirellem, zápas s baziliškem, návrat Voldemorta, ale z nich není možné pouze na základČ úryvku usoudit, zda je Harry Potter hrdina þi ne. Z odpovČdí v této kategorii tedy jednoznaþnČ vyplývá, že respondenti podléhají knižní/literární pĜedloze, nedokáží se od ní pĜi interpretaci konkrétního úryvku odpoutat a na jejím základČ také úryvek hodnotí. Další dvČ kategorie „hlavní hrdina ságy“ a „spojení s názvem“ již nejsou tak þasté, pĜesto je dĤležité se o nich zmínit. Respondenti považují Harryho za hlavní postavu v úryvku, protože je i hlavním hrdinou celé ságy (je to hlavní hrdina vČtšiny dílĤ; protože se v celém pĜíbČhu vyskytuje nejvíce) a také proto, že se jeho jméno objevuje v titulu knihy (protože se tak jmenuje film a knížka). Je samozĜejmé, že titul, který je v pĜípadČ všech dílĤ ságy protagonistický - individuální, pĜímo odkazuje na hlavní postavu pĜíbČhu, v úryvku však titul není uveden a ani kdyby uveden byl, hlavní postavu by to jen stČží determinovalo. Zde je tedy opČt patrné, že respondenti nerozlišují dČní v konkrétním úryvku od knižní/filmové pĜedlohy a že jejich vnímání textu je zastínČno celkovým povČdomím o díle. Poslední kategorie „popis vnitĜních pocitĤ“ se jako jediná vztahuje pĜímo k úryvku. Urþuje totiž hlavní postavu na základČ toho, že jsou u ní vylíþeny vnitĜní pocity a myšlenkové procesy. ýtenáĜi se tedy naskýtá možnost nahlédnout do nitra postavy, které se mu odhaluje, a blíže a dĤvČrnČji se s postavou seznámit. Proto je taková postava hodnocena jako hlavní, nejdĤležitČjší. Tuto variantu však zmínil pouze jeden respondent: jen u nČho jsou napsány jeho myšlenky. Jsou-li obČ volené varianty, Ron a Harry, porovnány, je možné Ĝíci, že respondenti, kteĜí zvolili Rona jako hlavní postavu, vycházeli pĜi své volbČ z porozumČní konkrétního úryvku, kdežto respondenti, jež považovali Harryho za hlavní postavu, byli témČĜ ve všech pĜípadech ovlivnČni ne úryvkem, ale knižní þi filmovou pĜedlohou pĜíbČhu. Rozdíly mezi pohlavími nebyly opČt signifikantní, a proto bylo možné hodnotit celou skupinu mladších respondentĤ jako jeden celek.

46

U respondentĤ cílové skupiny studentĤ 1. roþníku stĜední školy se objevily pouze dvČ možné odpovČdi; Rona jako hlavní postavu vnímalo 32 dotazovaných a Harryho vidČlo v roli hlavní postavy 19 dotazovaných. Názor, že v úryvku není žádná postava hlavní, nebyl v této skupinČ na rozdíl od skupiny mladších respondentĤ zaznamenán. OdpovČdi respondentĤ byly zaĜazeny do stejných kategorií jako odpovČdi žákĤ základní školy, jejich preference však byla rozdílná. Z grafu na obr. 5-3 je možné vyþíst preferování jednotlivých kategorií, které se vztahují k volbČ Rona jako hlavní postavy. RON

20,69% 39,66% 6,90%

OcenČní postavy Postava v centru dČní Srovnání s HP Reakce ostatních postav

32,76%

Obr. 5-3 Rozložení kategorií pro volbu Rona jako hlavní postavy na SŠ

Respondenti volili nejþastČji odpovČdi spadající do kategorie „ocenČní postavy“, a to ze stejných dĤvodĤ jako jejich mladší kolegové. Jejich odpovČdi jsou víceménČ stejného charakteru: protože získal odznak prefekta; protože se stal prefektem; protože koneþnČ dostal odmČnu za ta léta, co Harrymu vypomáhal; protože Ronovi pĜišlo dopisem, že je prefektem. Získání odznaku vyvolává ve þtenáĜích opČt pocit dĤležitosti a respektu, a proto i pozice Rona, který odznak získal, je v hierarchii postav na nejvyšší pĜíþce. TémČĜ stejnČ þasto se v odpovČdích objevovaly výroky vztahující se ke kategorii „postava v centru dČní“: všechno se toþilo vlastnČ kolem nČho; celá záplatka se týká pouze jeho; on byl ten, o kterém se v této þásti mluvilo; nebýt jeho, tak by se to neodehrálo. PĜi volbČ této kategorie již respondenti prokázali vČtší znalosti literární teorie, protože urþili jako hlavní postavu, kolem níž je celý dČj situován, což odpovídá i nejbČžnČjším definicím tohoto termínu. OdpovČdi v kategorii „reakce ostatních postav“ také nebyly zanedbatelné. I když se jejich znČní znaþnČ lišilo, všechny odpovČdi mČly spoleþné to, že chápaly Rona jako podnČt pro vznik dané situace, na niž pak ostatní postavy reagují: ostatní jen na jeho úspČch reagovali nebo ho komentovali; mluví se o Ronovi, jestli ten odznak mČl dostat opravdu on; Ron je v textu nejdiskutovanČjší a nejvíce probíraný; všichni ho buć kritizovali, 47

nebo mu blahopĜáli. Takovéto pojetí hlavní postavy je ve skupinČ starších respondentĤ bČžnČjší než u žákĤ základní školy a poukazuje na to, že povČdomí o literární terminologii je již širší. I v této skupinČ založili respondenti zdĤvodnČní svého výbČru na vztahu hlavní postavy úryvku a Harryho Pottera. OdpovČdi v kategorii „srovnání s Harry Potterem“ byly vČtšinou uvádČny v kombinaci s ostatními kategoriemi: protože Harry o nČm(Ronovi) uvažuje, co má on a ne Harry; i když tam má Harry dosti dlouhé duševní pochody na konci, stejnČ si myslím, že hlavnČ jde o Rona; celá zápletka se týká pouze jeho a toho, že právČ on dostal ten odznak prefekta a ne Harry, Harry v celém úryvku vystupuje þasto, ale to jen kvĤli tomu, že on ho nedostal. Zde respondenti opČt þásteþnČ podléhají vlivu knižní/filmové pĜedlohy, protože stále vnímají Harryho jako hlavní postavu celého pĜíbČhu, a proto s ním Rona srovnávají. Výše zmínČné kombinace pĜedstavují jen zlomek volených kombinací, které v odpovČdích respondentĤ pĜevažují. Jen minimum dotazovaných totiž svou volbu zdĤvodnilo výrokem, který by spadal pouze do jedné kategorie. Tento fakt poukazuje na to, že þtenáĜi na stĜední škole již podstatnČ lépe odhalují pĜíþinné a dĤsledkové vztahy v textu, lépe vnímají jednotlivé postavy a vazby mezi nimi a jejich myšlení je celkovČ komplexnČjší. Pro ilustraci je možné uvést následující odpovČć: protože se skoro celý úryvek toþí kolem této postavy, když Ronovi pĜišla obálka, všichni se kolem nČj sebČhli a všichni to tam Ĝešili. HARRY

17,39%

Spojení s názvem Hlavní hrdina ságy

39,13%

26,09%

Schopnosti/Vlastnosti postavy, hrdina Popis vnitĜních pocitĤ

17,39%

Obr. 5-4 Rozložení kategorií pro volbu Harryho jako hlavní postavy na SŠ

Druhou z volených variant vztahujících se k hlavní postavČ byl Harry. Na obr. 5-4 je znázornČn graf, který ukazuje rozložení kategorií, na jejichž základČ byl Harry vnímán jako hlavní postava. Je zajímavé, že jediná kategorie, která vychází pĜímo z interpretace úryvku, je u této skupiny respondentĤ také kategorií nejvíce preferovanou. Již tato skuteþnost naznaþuje, že respondenti v tomto vČku 48

vnímají postavy spíše na základČ þetby úryvku než na základČ literární/filmové pĜedlohy. Kategorie „popis vnitĜních pocitĤ“ pak ukazuje, že respondenti chápou vylíþení vnitĜních pocitĤ jako dĤležitý literární prvek, který se vyskytuje pĜevážnČ u hlavních postav pĜíbČhu. To je možné doložit i na následujících výrocích, které se v odpovČdích nejþastČji objevovaly: protože jsou v úryvku popisovány Harryho vnitĜní pocity a dialogy; dopis sice pĜišel Ronovi, ale v textu je pouze to, co se odehrává v mysli Harrymu, on pĜemýšlí, co udČlal nebo neudČlal; jedna þtvrtina úryvku je vlastnČ celá o tom, co se mu odehrává v hlavČ; mluví se tady o jeho pocitech, nikoli o pocitech Rona. Takovéto uvažování vypovídá o tom, že þtenáĜské kompetence respondentĤ jsou již na vyšší úrovni. ýtenáĜi oþividnČ dokáží propojovat své þtenáĜské prožitky a vnímání pĜíbČhu s poznatky literární teorie, a i když koneþná aplikace teoretických poznatkĤ není zcela správná – vnitĜní monolog se mĤže objevit u kterékoli postavy v pĜíbČhu - , posun ve vývoji þtenáĜských schopností je zĜetelný. Ostatní kategorie již nevycházejí z úryvku, ale jejich volba je determinována asociacemi spojenými s knižní/filmovou verzí. V kategorii „hlavní hrdina ságy“ je tato skuteþnost nejvíce zĜejmá. Respondenti zde uvádČli odpovČdi typu: celou Ĝadu provází hlavnČ tato postava; i když se Ron stal prefektem, jde poĜád o Harryho; protože celá knížka je psaná o nČm, o jeho životČ a co dČlá; už od prvního dílu je Harry hlavní hrdina, vše se odehrává hlavnČ kolem nČj a ani tady to podle mČ nemĤže být jinak. Ty jasnČ ilustrují, že respondent není schopen uvažovat o úryvku nezávisle na celém pĜíbČhu. Další dvČ kategorie se vyznaþují stejnou charakteristikou jako kategorie pĜedchozí. ZdĤvodnČní výbČru hlavní postavy protože se tak jmenuje film/kniha opČt nevychází z interpretace úryvku, stejnČ tak jako odpovČdi hlavnČ je to o nČm, že ho chce Voldemort zabít; udČlal pro všechny vždy nejvíce; protože jedinČ Harry mĤže porazit zlo a už jako malý byl významný a pĜežil útok Voldemorta, které spadají do kategorie „schopnosti/vlastnosti postavy, obraz hrdiny“. Vzhledem k tomu, že poslední kategorie již není tolik preferovaná, je možné konstatovat, že respondenti v této skupinČ nevnímají Harryho Pottera pĜíliš jako typického hrdinu, ale spíše jako normálního þlovČka, který je vystaven nebezpeþí, aniž by po tom toužil. Vnímání postavy Harryho Pottera se v tomto pĜípadČ zaþíná odlišovat od pĜedstav mladších respondentĤ. Co se týká rozdílnosti odpovČdí z hlediska pohlaví, nebyly v této skupinČ zaznamenány vČtší odlišnosti. Jako zajímavost je však možné uvést, že dívky svou volbu Harryho jako hlavní postavy zdĤvodĖovaly þastČji v rámci kategorie týkající se popisu vnitĜních pocitĤ. Pro dívky je totiž bČžné, že v tomto vČku pĜikládají vČtší význam citové stránce života. Vlastní pocity a prožitky jsou pro nČ stejnČ dĤležité jako pocity a prožitky ostatních, neustále o nich pĜemýšlejí a mezi sebou si o nich povídají. Jejich pohled na svČt je tedy citovými prožitky znaþnČ determinován. Chlapci v tomto vČku naopak nejsou 49

tolik citovČ založeni, své pocity si vČtšinou nechávají pro sebe a vlastnČ jim ani takovou dĤležitost nepĜikládají. Ani o vnitĜní život postav tedy neprojevují takový zájem a nepovažují ho v úryvku za stČžejní. V závČru kapitoly o hlavním hrdinovi byly obČ cílové skupiny porovnávány. Byla sledována nejen frekvence výskytu jednotlivých postav v kolonce „hlavní postava“, ale také preference kategorií, na jejichž základČ respondenti svou volbu zdĤvodĖovali. Porovnávalo se také to, do jaké míry respondenti pĜi své volbČ podléhají úryvku þi knižní/filmové pĜedloze; pĜevládající vliv je pak možné u cílových skupin sledovat v grafu na obr. 5-5. Z výsledkĤ vyplynuly tyto závČry. • TémČĜ dvČ tĜetiny všech respondentĤ zvolily za hlavní postavu úryvku postavu Rona a pouhá jedna tĜetina postavu Harryho. • U mladších respondentĤ získala postava Harryho pĜekvapivČ o 2 % ménČ hlasĤ než u starších respondentĤ. • V pĜípadČ Rona byla u obou skupin volba hlavní postavy nejþastČji zdĤvodĖována tím, že postava získala ocenČní, které jí dodalo dĤležitosti; jako druhý nejþastČjší dĤvod bylo uvádČno umístČní zvolené postavy v centru situace popisované v úryvku. • Volba Harryho jako hlavní postavy byla naopak zdĤvodĖována pĜevážnČ na základČ toho, že je v celém knižním/filmovém pĜíbČhu vyobrazen jako hrdina (u mladších respondentĤ), a na základČ toho, že jsou u nČj vylíþeny vnitĜní pocity (u starších respondentĤ). • Mladší respondenti argumentovali pĜi svém zdĤvodĖování jednodušším zpĤsobem, jejich odpovČdi spadaly vČtšinou pouze do jediné kategorie; starší respondenti již uvádČli odpovČdi složitČjší, ve kterých rĤzným zpĤsobem jednotlivé kategorie kombinovali. • Jak vyplývá z grafu na obr. 5-5, obČ vČkové skupiny urþovaly hlavní postavu pĜíbČhu mnohem þastČji na základČ interpretace úryvku, pĜiþemž na knižní/filmové pĜedloze založila svou volbu pouze þtvrtina všech dotazovaných. • Mladší respondenti vnímali Rona jako hlavní postavu témČĜ vždy na základČ úryvku a Harryho jako hlavní postavu témČĜ vždy na základČ knižní/filmové pĜedlohy. • Starší respondenti, stejnČ jako mladší, považovali Rona za hlavní postavu jednoznaþnČ díky úryvku, u Harryho však dochází ke zmČnČ – i když vliv pĜedlohy na volbu této postavy jako hlavní pĜevažuje (60 % dotazovaných), vliv úryvku již rozhodnČ nelze zanedbat (40 % dotazovaných). • Z grafu na obr. 5-5 a z dalších výsledkĤ je také zĜetelné, že rozdíly v odpovČdích mezi skupinou dívek a skupinou chlapcĤ nebyly témČĜ žádné, a proto nebylo nutné se jimi podrobnČji zabývat.

50

Vnímání hlavní postavy 70 Poþet odpovČdí

60 50 40 30

knižní/filmová pĜedloha

20

úryvek

10 0 Dívky

Chlapci

ZŠ

SŠ

Cílové skupiny

Obr. 5-5 Vnímání hlavní postavy na základČ úryvku þi knižní/filmové pĜedlohy

5.4 VytváĜení kladného citového vztahu k postavám (položka þ. 6 a þ. 7) Tato þást dotazníkového šetĜení sledovala celkovou oblíbenost jednotlivých postav v úryvku. Úkolem respondentĤ bylo vybrat nejsympatiþtČjší postavu nebo postavy (maximální povolený poþet však byly tĜi postavy) a následnČ zdĤvodnit, proþ s touto postavou sympatizují, proþ se jim tato postava nejvíce líbí. Z uvedených otevĜených odpovČdí pak vyplynula obecnČjší kritéria, která respondenti pĜi výbČru postavy preferovali a která odhalovala, na základČ þeho si respondenti vytváĜejí kladný citový vztah k literárním postavám. Pozornost pĜi analýze výsledkĤ byla nejprve vČnována preferencím jednotlivých postav, u nichž se poté zkoumalo, proþ je respondenti vnímali jako sympatické. ObČ cílové skupiny byly hodnoceny nejdĜíve samostatnČ a až v závČru byly jejich výsledky vzájemnČ porovnávány. 5.4.1 Oblíbené postavy na základní škole NejoblíbenČjší postavou v úryvku byla u žákĤ 6. tĜíd základní školy bezesporu Hermiona; zvolily ji témČĜ dvČ tĜetiny dotazovaných, a to bez rozdílu pohlaví. ýtenáĜi si u Hermiony nejvíce cenili jejích charakterových vlastností (je hodná, zábavná, milá, odvážná, upĜímná, spravedlivá, normální; není namyšlená a nezávidí) a také schopností a dovedností (je chytrá, šikovná, umí všechna kouzla, dobĜe se uþí). Zajímavé také je, že respondenti pomČrnČ þasto zdĤvodĖovali své sympatie tím, že obdivují vzhled této postavy (je krásná, pČkná; má krásné vlasy). Je však nutné Ĝíci, že v úryvku a vlastnČ ani v celém knižním zpracování není Hermiona popisována jako nadprĤmČrnČ 51

krásná dívka a ani ostatní postavy ji tak v pĜíbČhu nevnímají, z þehož tedy plyne, že respondenti jsou pĜi vnímání postavy znaþnČ ovlivnČni právČ filmovým zpracováním a vzhledem hereþky, která Hermionu ztvárĖuje. ýtenáĜi dále oceĖovali to, že Hermiona je dobrá kamarádka, která má své kamarády ráda, pomáhá jim a je na všechny milá. V menší míĜe byla postava hodnocena na základČ identifikace a na základČ toho, jak se zachovala v úryvku. Pokud se þtenáĜ s Hermionou identifikoval, bylo to v oblasti vČdomostí (jsem docela chytrá jako ona) a celkového pĜístupu ke svČtu (myslí stejnČ jako já), a pokud þtenáĜ ocenil Hermionu proto, jak na situaci kolem Ronova odznaku reagovala, bylo to z tČchto dĤvodĤ: nakonec Ronovi pĜála a byla na nČj hodná; utČšovala Rona, když se mu Fred a George smáli; zastávala se Rona. Z odpovČdí je tedy patrné, že pro žáky v tomto vČku je velmi dĤležitá osobnost a její kladné charakterové vlastnosti, dále chování postavy v urþitých situacích a její pĜístup ke kamarádĤm. DĤležitá však pro nČ je i možnost se s postavou identifikovat. Žáci dokáží ocenit, když postava vystupuje pĜirozenČ, chová se úplnČ normálnČ, nepĜetvaĜuje se a na nic si nehraje. Vzhledem k tomu, že škola má v životČ žákĤ velmi významnou roli, jsou i sympatie do velké míry ovlivnČny tím, jak se postava prezentuje ve školním prostĜedí a jakých výsledkĤ ve škole dosahuje. Druhou nejoblíbenČjší postavou byl Harry Potter, pĜiþemž je nutné poznamenat, že chlapci s touto postavou sympatizovali o nČco více než dívky. Harry se stal nejsympatiþtČjší postavou pĜedevším díky tomu, že je hlavní postava celého pĜíbČhu a že je vyobrazen jako typický hrdina. Respondenti obdivovali jeho vlastnosti (je nejodvážnČjší; je nejstateþnČjší; niþeho se nebojí; není namyšlený), jeho schopnosti (je nejlepší žák v Bradavicích; vše vyĜeší; umí se vždy bránit nČjakým kouzlem) a jeho hrdinské skutky (zachránil hodnČ lidí a bojoval s Voldemortem; prožil spoustu dobrodružství; zahnal všechny nepĜátele). Žáci si této postavy dále cenili proto, že je stejnČ jako Hermiona dobrý pĜítel (byl hodný, pomáhal kamarádĤm; je dobrý kámoš; žárlil, ale nic neĜekl, aby nic nezkazil). Empatie hrála roli pĜi vytváĜení kladného vztahu k Harrymu také dĤležitou roli, a to pĜekvapivČ pouze u chlapcĤ. Ti s Harrym soucítili hlavnČ proto, že nemá rodiþe, že nedostal ten prefekt a že je v úryvku smutný. Zajímavé také je, že jenom jediný respondent sympatizoval s postavou na základČ projevu její záporné vlastnosti. Tento respondent uznal, že projevení slabé stránky je pĜirozené, a dokázal se s postavou díky tomu identifikovat (Harry závidČl a já bych ten prefekt taky možná závidČla). Z odpovČdí zdĤvodĖujících volbu Harryho Pottera bylo možné vyþíst, že tato postava je vnímána spíše na základČ knižní/filmové pĜedlohy a že úryvek pĜi vytváĜení sympatií nehrál podstatnou roli. Respondenti, kteĜí zvolili tuto postavu jako nejsympatiþtČjší, se nedokázali odpoutat od

52

obecného povČdomí o díle a chápali Harryho pĜevážnČ jako typického hrdinu, i když v úryvku se jako hrdina rozhodnČ neprojevuje. Míra oblíbenosti dalších postav se již u chlapcĤ a dívek lišila, a proto není možné seĜadit zbývající postavy podle preference. Postavy nebudou tedy seĜazeny podle žebĜíþku oblíbenosti, ale u každé z nich bude zmínČno, do jaké míry byla u obou pohlaví oblíbena. Postava Rona, kterou jako nejoblíbenČjší uvádČli pĜevážnČ chlapci a kterou dívky za sympatickou považovaly pouze ojedinČle, byla oceĖována pĜevážnČ na základČ charakterových vlastností (je stateþný, skromný, normální; je takový strašpytel) a vztahu ke kamarádĤm (pomáhal Harrymu; je kamarádský). Co þtenáĜi také obdivovali, bylo Ronovo chování v úryvku (s odznakem se nevychloubal a nedČlal machra; nenechal se nČjak rozhodit a reagoval normálnČ na pomluvu). DĤležité pro nČ bylo hlavnČ to, že postava pĜijala významné ocenČní s klidem, že se nad ostatní nepovyšovala a, i když jí to nČkteré ostatní postavy nepĜáli, nenechala se jejich pĜístupem odradit a vyprovokovat k nČjaké nepĜimČĜené reakci. NČkteĜí respondenti založili své sympatie k Ronovi na zcela odlišných skuteþnostech. JednČm se postava líbila proto, že byla ocenČna vyšší autoritou a získala tak na dĤležitosti (dostal odznak), jiným proto, že mČla výhradní postavení mezi sourozenci a byla matþiným nejoblíbenČjším synem (Ron je takovej maminþin mazlíþek a nosí samý vČci od maminky ušitý), dalším proto, že nebrala své ocenČní tak vážnČ a dokázala ho zlehþit (Ĝekl, že je odznak jen pro šprty). I u této postavy se vytváĜely sympatie na základČ identifikaþního procesu (nemá rád pavouky, ale myši jako já). Takovéto odpovČdi však byly pouze ojedinČlé a výjimeþné. Dalšími postavami, které byly hodnoceny jako nejsympatiþtČjší, byly Fred a George. Vzhledem k tomu, že tyto dvČ postavy jsou vyobrazeny jako nerozluþná dvojice, sympatizovali respondenti s obČma vČtšinou ze stejných dĤvodĤ. OceĖovali je pĜedevším kvĤli tomu, že v pĜíbČhu vystupují jako komické postavy, které pĜinášejí do dČje humor a odlehþení (je vtipný a optimistický; je s ním legrace; dČlá srandovní vČci; pĜijde mi v pohodČ; dokáže hodnČ dobĜe rozesmát). Co také þtenáĜi obdivovali, byly vztahy mezi obČma bratry (líbí se mi, jak se navzájem doplĖují; je dobrý bratr). U tČchto postav je však mnohem zajímavČjší to, že aþkoli v úryvku i v celé knižní pĜedloze jednají vždy a za všech okolností naprosto totožnČ, a mohly by proto být chápány vlastnČ jako jediná postava, nebyly takto respondenty vĤbec vnímány. Postava Freda byla z nepochopitelných dĤvodĤ volena jako nejsympatiþtČjší þastČji než George. Tato skuteþnost je velmi zvláštní, protože obČ postavy se v úryvku objevují stejnČ þasto, jejich promluvy jsou stejnČ proporþnČ rozdČleny, styl jejich mluvy i projevu je témČĜ totožný a na situaci kolem Ronova ocenČní reagují také úplnČ stejným zpĤsobem. Z odpovČdí není bohužel možné tuto skuteþnost zdĤvodnit þi uspokojivČ vysvČtlit. 53

Paní Weasleyové, která byla více oblíbená u dívek než u chlapcĤ, si respondenti vážili pĜedevším proto, že má všechny vlastnosti, které má správná matka mít: dává pusy a všem nČco kupuje; je starostlivá a hodná; stará se o Harryho i Hermionu; furt líbala a objímala Rona. Žáci také oceĖovali to, jak se v úryvku vĤþi Ronovi zachovala (zastala se syna a byla na jeho stranČ; byla na nČho pyšná; Ronovi to pĜála). Je zĜejmé, že pro žáky v tomto vČku hraje matka velmi dĤležitou roli a že o projevování lásky velmi stojí a nehodnotí ho jako nČco nevhodného þi pĜehnaného. Jsou-li odpovČdi hodnoceny z hlediska závislosti na pĜedloze, je možné konstatovat, že dvČ tĜetiny respondentĤ si vytváĜely kladné vztahy k postavám spíše na základČ knižního/filmového zpracování a pouhá tĜetina dotazovaných hodnotila postavy podle toho, jak se prezentovaly ve vybraném úryvku. 5.4.2 Oblíbené postavy na stĜední škole U cílové skupiny starších studentĤ byly mezi tĜemi nejoblíbenČjšími postavami vybírány postavy Harryho, Rona a Hermiony, pĜiþemž míra oblíbenosti zmínČných postav se u chlapcĤ a dívek lišila. Chlapci nejvíce sympatizovali s postavou Rona a s postavou Harryho a dívky jednoznaþnČ preferovaly postavu Hermiony. I u ostatních postav se míra sympatií pomČrnČ odlišovala. A právČ kvĤli tČmto rozdílĤm nebude poĜadí, v nČmž budou postavy popisovány, odpovídat jejich celkovému umístČní na žebĜíþku oblíbenosti. Hermiona byla považována za nejsympatiþtČjší postavu nejen díky svým vlastnostem a dovednostem (protože je milá, chytrá, snaživá, citlivá a empatická, spravedlivá; ví, jak se dostat z každé situace; je to holka a nebojí se vyjádĜit svĤj názor; je to chytrá holka a její znalosti jsou obdivuhodné), ale také kvĤli tomu, jak se v rozvinuté situaci v úryvku zachovala a jak se k celému problému postavila. Hermioninu reakci oceĖovali respondenti takto: aþkoli neþekala, že prefekt dostane Ron, tak mu to pĜála a byla i tak ráda; Hermiona chtČla nČco Ĝíct, když vcházela dovnitĜ, ale umlkla, když vidČla, kdo nakonec dostal odznak, zachovávala chladnou hlavu a nic neĜíkala a utČšovala Rona, aĢ si nic nedČlá z Freda…; vážím si toho, že pĜi té reakci, jak se dozvČdČla, že odznak prefekta získal Ron, tak mu pogratulovala a pochválila ho, i pĜesto, že þekala Harryho, aby zachovala dobrou náladu a atmosféru; snažila se zachránit situaci. KromČ výše zmínČných skuteþností si þtenáĜi cení Hermiony proto, že je to dobrá kamarádka, která by nikdy nezradila kamarády, která je pĜející a která chce svým kamarádĤm pomoci. Dívky si vážily Hermiony také z toho dĤvodu, že jim pĜipomíná je samotné (je mi sympatická svými názory; byla bych také zaskoþená), a chlapci naopak oceĖovali její vzhled, respektive vzhled hereþky, která tuto postavu ve filmovém zpracování ztvárĖuje. U této skupiny je možné vypozorovat, že sympatie respondentĤ jsou již mnohem þastČji založeny na úryvku než na 54

knižní/filmové pĜedloze. Kniha a film mají na vnímání postav však stále pomČrnČ velký vliv. S postavou Rona sympatizovali respondenti pĜevážnČ kvĤli jeho charakterovým vlastnostem (je citlivý, pĜátelský, vtipný, hodný, skromný; je to dobrý þlovČk a není dĤvod s ním nesympatizovat; není namyšlený; je to výborný kluk). Ne vždy však respondenti uvádČli vlastnosti, které jsou obecnČ považovány za kladné a které by byly hodné velkého obdivu (je nerozhodný; obþas malinko hloupý; docela nesmČlý). Z takovýchto odpovČdí je možné vyvodit, že respondenti v tomto vČku nepotĜebují zcela dokonalé vzory k obdivování a že si dokáží cenit i postav, které mají své slabé stránky a které nejsou vylíþeny jako perfektní, bezchybní hrdinové. Kamarádství hrálo pĜi vytváĜení sympatií také dĤležitou roli, je vidČt, že respondenti si ho v tomto vČku velmi považují. Mnoho respondentĤ si také vážilo Rona proto, jak na své ocenČní reagoval a jak se v úryvku zachoval. Za dĤležité považovali to, že se nepovyšoval nad ostatní (nepovyšoval se, když se o tom dozvČdČl; líbí se mi jeho skromnost a pĜístup k nové vČci; byl zaskoþený a pĜitom se mohl vytahovat nad jinými, hlavnČ Fredem a Georgem), že si pĜíliš nevšímal reakce svých bratrĤ (snaží se vyrovnat s tím, že jeho bratĜi z nČho mají legraci), že, i když mČl urþitČ radost, dokázal brát ohledy na ostatní (dokázal ovládat také své emoce, nevykĜikoval radostí, protože vČdČl, že tím podráždí nejen Freda a George, ale i Harryho). NČkterým se také líbilo, že dokázal využít situace ve svĤj prospČch (dokáže využít situace – chce nové koštČ). Respondenti se þasto také vžívali do Ronovy situace a soucítili s ním (kvĤli bratrĤm se podceĖuje a nevČĜí si, že by mČl na víc než je teć; dostal prefektský odznak, ale ve spoleþnosti Freda a George se snad ani radovat nešlo, dČlali si z nČho srandu; asi se nemusel cítit nejlépe, ani když ho jeho matka objímala a líbala; z odznaku je pĜekvapený a ne šĢastný, myslí si, že si ho ani nezaslouží a pĜitom toho tolik dokázal; místo aby mČl radost, má pocit viny, že prefektem je on a ne Harry). NČkterým respondentĤm se také nelíbilo chování ostatních postav, Rona se zastávali a dokázali jeho zásluhy ocenit (vĤbec to neþekal a zaslouží si ten titul; je to hodný kluk a zaslouží si to, aby právČ on dostal „Prefekt“, je mi sympatický jak vlastnostmi, tak i tím, co všechno dokázal). V podobných výrocích je opČt cítit, že þtenáĜi mají pochopení i pro postavy, které nejsou vyobrazeny jako dokonalí hrdinové, a kolikrát si takových postav dokonce cení daleko víc právČ proto, že jsou lidštČjší a stejnČ normální a nevýjimeþné jako oni sami. Sympatizování s postavou Harryho bylo u obou pohlaví založeno na rozdílných skuteþnostech. Zatímco dívky u Harryho obdivovaly pĜevážnČ tyto vlastnosti - je sebevČdomý, chytrý, hezký, odvážný, chlapci si navíc cenili toho, že je zvČdavý, dobrý ve sportu, skromný, rozvážný, upĜímný, že je to frajer a že si uvČdomuje své pĜednosti. Co se týká schopností, uvádČly je jako obdivuhodné pouze dívky (dobĜe þaruje a je dobrý kouzelník). V þem se však 55

respondenti obou pohlaví shodli, bylo ocenČní Harryho jako vČrného pĜítele, který by nikdy nenechal kamarády v nebezpeþí, aniž by nČco udČlal. Na základČ úryvku hodnotili Harryho pĜevážnČ chlapci, kterým se líbila jeho reakce na situaci kolem Ronova úspČchu (i pĜesto, že nedostal prefektský odznak, tak se na Rona nezlobil, ani nebyl naštvaný; zamýšlí se nad sebou; urþitČ byl smutný, že se nestal prefektem, ale uznal, že nČco je v Ronovi, co sám nemá; dokázal ovládnout své emoce, když se dozvČdČl o novém prefektu, tedy Ronovi; nezatajil pravdu). Pro vČtšinu dívek nebyly podobné reakce dĤvodem k tomu, aby si k postavČ vytvoĜily kladný citový vztah. Nebylo by však správné tvrdit, že žádná z dívek nesympatizovala s Harrym na základČ jeho jednání v úryvku. DvČ dívky vybraly tuto postavu jako nejsympatiþtČjší proto, že chápaly její reakci na vzniklou situaci a ztotožĖovaly se s ní (protože kdybych nČco dokázala a odmČnu za to získal nČkdo jiný, myslím, že bych mČla stejné pocity; Harry je lepší než Ron, ale není ocenČn, mnČ se v životČ vždycky stane podobná vČc – myslím, že mám shodný charakter). Postavy Freda a George byly hodnoceny až na pár výjimek vždy spoleþnČ, a i zdĤvodnČní jejich oblíbenosti bylo proto stejné. Respondenti nejþastČji oceĖovali jejich humorné vystupování (líbí se mi jejich veselé chování; oba dva jsou šašci a jsou vtipní; dČlají dobrou atmosféru; nemají nikdy špatnou náladu; oba dva do té knihy dávají nejvíce humoru a bez nČj by to nešlo) a jejich pĜístup ke svČtu (dokáží osvČtlit i ty nejhorší situace; dokáží se bavit a vymýšlí všechny možné „kraviny“; všechno berou s nadhledem; jsou vtipní a evidentnČ ochotní ke každé špatnosti). NČkteĜí þtenáĜi dokonce ocenili i jejich chování v úryvku (vtipnČ vysvČtlili situaci; jako vždy si dČlali legraci, i pĜesto to ale Ronovi asi pĜáli), i když mnozí ho spíše odsuzovali a nevnímali vĤþi Ronovi jako férové. Z uvedených odpovČdí je vidČt, že respondenti v tomto vČku oceĖují nejen humor a jakoukoli situaþní komiku, ale také rebelství, které postavy obou bratrĤ ztČlesĖují. V tomto vČku je obvyklé, že se sami studenti þasto proti nČþemu bouĜí, a z toho dĤvodu je jim takové chování sympatické a cení si ho. Postava paní Weasleyové byla bližší spíše dívkám, které její mateĜský pĜístup dokázaly ocenit a které v ní vidČly správnou matku (je to taková „správná maminka“; je starostlivá; je hodná). DĤležité pro dívky také bylo, jak se zachovala, když zjistila, že její syn byl ocenČn (má radost ze svého syna; je pyšná na svého syna; líbí se mi její postoj jako matky – ani na chvíli se nezarazil, že zrovna Ron). Chlapci si sice také vážili toho, že je na svého syna pyšná, ale mČli k tomu i výhrady (jako matka se zachovala upĜímnČ a na svého syna byla hrdá, ale nemusela to tak pĜehánČt). U této postavy je možné sledovat, jak respondenti vnímají matky a jejich chování a jaké s nimi mají vztahy – dívkám jsou vČtšinou v tomto vČku matky bližší a mají s nimi dĤvČrnČjší vztah, zatímco chlapci mají své matky sice rádi, ale pĜehnané projevy lásky jim nejsou úplnČ po chuti, a drží si proto trochu vČtší odstup.

56

Pokud by sympatie respondentĤ mČly být analyzovány podle toho, zda vycházejí z charakteristiky postav v úryvku þi zda vycházejí z vyobrazení postav v pĜedloze, je možné tvrdit, že pomČrovČ byli respondenti pĜi vytváĜení kladných citových vztahĤ ovlivnČni úryvkem i knihou/filmem víceménČ stejným dílem. 5.4.3 Porovnání preferencí mezi jednotlivými cílovými skupinami Porovnávání preferencí jednotlivých postav bylo provedeno mezi primárními cílovými skupinami, které jsou rozdČleny podle vČku, a mezi sekundárními cílovými skupinami, jež jsou odlišeny podle pohlaví. Pro ilustraci byly výsledky kvantifikovány a uvedeny do pĜehledných tabulek. Tab. 5-2 Preference nejsympatiþtČjších postav na ZŠ ZŠ Postavy Chlapci Zastoupení Dívky Zastoupení Celkem Zastoupení Hermiona 13 24,53% 14 41,18% 27 31,03% p. Weasleyová 3 5,66% 5 14,71% 8 9,20% Fred 8 15,09% 3 8,82% 11 12,64% George 4 7,55% 3 8,82% 7 8,05% Ron 12 22,64% 3 8,82% 15 17,24% Harry 13 24,53% 6 17,65% 19 21,84% Celkem 53 100,00% 34 100,00% 87 100,00% Tab. 5-3 Preference nejsympatiþtČjších postav na SŠ SŠ Postavy Chlapci Zastoupení Dívky Zastoupení Celkem Zastoupení Hermiona 9 18,37% 17 31,48% 26 25,24% p. Weasleyová 2 4,08% 6 11,11% 8 7,77% Fred 8 16,33% 6 11,11% 14 13,59% George 7 14,29% 4 7,41% 11 10,68% Ron 12 24,49% 13 24,07% 25 24,27% Harry 11 22,45% 8 14,81% 19 18,45% Celkem 49 100,00% 54 100,00% 103 100,00%

Jak ukazují tabulky 5-2 a 5-3, celkovČ nejoblíbenČjší postavou se stala Hermiona – za nejsympatiþtČjší ji považovalo nejvíce respondentĤ obou vČkových skupin. Pro dívky na základní i na stĜední škole je tato postava absolutní jedniþkou, u chlapcĤ na základní škole se dČlí o prvenství s postavou Harryho a pouze u chlapcĤ na stĜední škole skonþila až na tĜetím místČ. Respondenti si ji cenili pĜedevším proto, že má dobré vlastnosti, je chytrá a snaživá a že v úryvku Rona podpoĜila a stála na jeho stranČ.

57

Postava Rona obsadila v žebĜíþku oblíbenosti celkovČ druhé místo u skupiny starších respondentĤ a celkovČ tĜetí místo u skupiny mladších respondentĤ. Jsou-li srovnávány odpovČdi dívek obou skupin, je patrný znaþný rozdíl – u dívek na základní škole Rona pĜedhonili kromČ Hermiony i Harry a paní Weasleyová, kdežto u dívek na stĜední škole obsadil Ron druhé místo. U chlapcĤ je situace obdobná; na základní škole se Ron umístil na tĜetím místČ, a to v tČsném závČsu za obČma postavami na prvním místČ, zatímco na stĜední škole si jednoznaþnČ polepšil a stal se postavou nejoblíbenČjší. U Rona respondenti obdivovali nejen jeho vlastnosti a dovednosti, ale i to, jak na své ocenČní skromnČ reagoval a nenechal se reakcemi ostatních rozhodit. Postava Harryho se stala druhou nejoblíbenČjší u skupiny mladších respondentĤ a tĜetí nejoblíbenČjší u skupiny starších respondentĤ. U chlapcĤ na základní škole byl Harry volen jako nejsympatiþtČjší postava stejnČ þasto jako Hermiona, kdežto u dívek na základní škole se sice umístil hned na druhém místČ, ale procentuálnČ velmi daleko za postavou Hermiony. Na stĜední škole pro tuto postavu hlasovalo více chlapcĤ než dívek, ale pĜesto se Harry u studentĤ obou pohlaví umístil v trojici nejsympatiþtČjších. Harry, který je hlavní postavou celé ságy, ne však hlavní postavou vybraného úryvku, získával u þtenáĜĤ sympatie pĜevážnČ díky tomu, jak vystupuje v celém pĜíbČhu, a ne na základČ toho, jak se prezentuje v úryvku. Respondenti obdivovali tuto postavu pĜedevším proto, že je vyobrazena jako hrdina, který má obdivuhodné vlastnosti a schopnosti a který toho mnoho dokázal. Jeho chování v úryvku, které mimochodem nebylo úplnČ takové, jaké by vČtšina od svého nejlepšího pĜítele oþekávala, respondenti pĜíliš neoceĖovali, což je v tomto pĜípadČ pochopitelné. Postavy Freda a George pĜinesly velmi zajímavé výsledky. Každá z obou postav, i když se jedná o postavy naprosto identické, se umístila v žebĜíþku oblíbenosti na jiné pozici. Fred obsadil celkovČ þtvrté místo u chlapcĤ obou vČkových skupin, u dívek ze základní školy se dČlí o þtvrtou pozici s Georgem a Ronem a u starších dívek tuto pozici sdílí s paní Weasleyovou. George byl naopak jako nejsympatiþtČjší postava volen z neznámých dĤvodĤ ménČ þasto než jeho bratr, a umístil se tak na pĜedposlední pozici u skupiny mladších respondentĤ a na poslední pozici u skupiny starších respondentĤ. U chlapcĤ obou vČkových skupin George ve své oblíbenosti pĜedþil pouze paní Weasleyovou. Respondenti s Fredem a Georgem sympatizovali neþastČji z toho dĤvodu, že je s nimi zábava a že do pĜíbČhu pĜináší humor a uvolnČnou atmosféru. Hodnocení postavy paní Weasleyové bylo u jednotlivých cílových skupin znaþnČ odlišné. U mladších dívek obsadila tĜetí pĜíþku, u starších dívek ale už pĜíþku pĜedposlední a u chlapcĤ obou skupin dopadla nejhĤĜe, tedy na posledním místČ. U této postavy respondenti nejvíce oceĖovali to, že

58

se chová jako správná matka, tedy že je hodná, starostlivá a pyšná na své potomky. Z výše uvedených výsledkĤ je patrné, že skupina chlapcĤ se ve svých sympatiích shodovala þastČji než skupina dívek a že rozložení sympatií u obou vČkových skupin bylo až na výjimky skoro stejné. PĜi analýze výsledkĤ byly odpovČdi rozlišovány také podle toho, zda vycházejí z úryvku þi z knižní/filmové pĜedlohy, respektive zda respondenti sympatizují s postavami podle toho, jak vystupují v úryvku, nebo podle toho, jak vystupují v pĜedloze. PĜístupy jednotlivých cílových skupin k postavám jsou zobrazeny v grafu na obr. 5-6.

Poþet odpovČdí

Oblíbené postavy na základČ pĜedlohy/úryvku 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

knižní/filmová pĜedloha úryvek

Dívky

Chlapci

ZŠ

SŠ

Cílové skupiny

Obr. 5-6 Vnímání nejvíce oblíbených postav na základČ úryvku þi filmové/knižní pĜedlohy

Na základČ výsledkĤ je tedy možné tvrdit, že respondenti jako homogenní celek hodnotili postavy na základČ knihy/filmu (55 %) o trochu þastČji než na základČ úryvku (45 %). Je však patrné, že rozdíl mezi obČma pĜístupy nebyl pĜíliš velký a þinil pĜibližnČ 10 %. Jsou-li pĜístupy porovnávány z hlediska vČku, z výsledkĤ vyplývá, že u starších respondentĤ byly oba pĜístupy vyrovnané, u mladších respondentĤ pĜevažoval vliv knižní/filmové pĜedlohy. Co se týká rozlišení podle pohlaví, je možné konstatovat, že u dívek byl vliv úryvku a vliv pĜedlohy vyrovnaný, zatímco u chlapcĤ pomČrnČ významnČ pĜevažoval vliv knihy/filmu.

59

5.4.4 Obecná kritéria pro volbu nejsympatiþtČjší postavy Z výše uvedených výsledkĤ je možné vyvodit obecná kritéria, na jejichž základČ vnímali respondenti literární postavy jako sympatické. Jednotlivá kritéria a jejich preference u obou cílových skupin je možné sledovat v grafu na obr. 5-7. Volba nejsympatiþtČjší postavy 70,00% 60,00%

Preference

50,00% 40,00%

ZŠ SŠ

30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Vlastnosti postavy

Reakce na vzniklou situaci

Kamarádství

Možnost identifikace

Ostatní

Kategorie kritérií

Obr. 5-7 Preference kritérií pro volbu nejsympatiþtČjší postavy

Pro respondenty byly pĜi vytváĜení kladných citových vztahĤ jednoznaþnČ nejdĤležitČjší vlastnosti. NejþastČji sympatizovali s postavou kvĤli jejím kladným vlastnostem, nČkteĜí však obdivovali i vlastnosti záporné þi neutrální. KromČ vlastností postav byly do této kategorie pĜiĜazeny i schopnosti a dovednosti, které respondenti uvádČli také pomČrnČ þasto jako obdivuhodné. Již menší poþet respondentĤ založil své sympatie na tom, jak se postavy chovaly v úryvku a jakým zpĤsobem reagovaly na Ronovo ocenČní. VČtšina þtenáĜĤ obdivovala jednotlivé postavy pĜedevším proto, že Rona podpoĜily, nČkteĜí si však cenili toho, že postavy zachovaly klid a nedaly na sobČ znát negativní pocity. Rona si naopak respondenti vážili z toho dĤvodu, že se nepovyšoval nad ostatní a byl skromný. Zbylá tĜi kritéria byla preferována víceménČ stejnou mČrou, ale ve srovnání s prvními dvČma kritérii již podstatnČ ménČ þasto. V odpovČdích spadajících do kategorie „kamarádství“ bylo zĜejmé, že þtenáĜi chápou sympatické postavy jako ty, které jsou dobrými a vČrnými pĜáteli a které si navzájem pomáhají. PĜekvapivČ jen minimum respondentĤ ocenilo u postav 60

možnost identifikace a je nutné poznamenat, že se v tČchto pĜípadech jednalo pĜevážnČ o dívky. Kategorie „ostatní“ byla vytvoĜena z toho dĤvodu, že nČkteré výroky bohužel nebylo možné pĜiĜadit ke zvoleným kritériím. Pro zajímavost je možné uvést pĜíklady odpovČdí - nČkteĜí respondenti sympatizují s postavou na základČ soucítČní s její situací, jiní proto, že se jim líbí její pĜíbČh nebo že je hlavní postavou a objevuje se v pĜíbČhu nejþastČji, další z toho dĤvodu, že byla ocenČna vyšší autoritou. Rozdílnost preferencí u obou vČkových skupin je možné vyþíst z grafu na obr. 5-7, rozdílnost preferencí u obou pohlaví není nutné komentovat, jelikož nebyla v šetĜení signifikantní. 5.5 VytváĜení záporného citového vztahu k postavám (položka þ. 8 a þ. 9) V této þásti dotazníku se respondenti zamýšleli nad tím, která postava v úryvku je jim nejménČ sympatická a z jakého dĤvodu. Všechny postavy, které se v úryvku objevují, vystupují v celé knižní/filmové pĜedloze jednoznaþnČ kladnČ, jsou to vČrní pĜátelé hlavního hrdiny a stojí mu po boku v boji proti temným silám. Ne všechny jsou však ve vybraném úryvku takovýmto zpĤsobem zobrazeny, nČkteré mají zrovna svoji slabou chvíli a nechovají se úplnČ ukázkovČ. Jejich vystupování by se tedy dalo hodnotit spíše jako záporné. A právČ díky tomu je možné v odpovČdích respondentĤ sledovat, jak jednotlivé postavy a jejich vystupování chápou, zda je vnímají jako záporné a ne pĜíliš obdivuhodné, a tedy na základČ jejich chování v úryvku, þi zda je vnímají jako kladné a sympatické, a jsou tedy ovlivnČni pĜevážnČ pĜedlohou. U výsledkĤ nebyl sledován pouze vliv na vytváĜení záporného citového vztahu, zkoumala se také obecná kritéria, podle nichž respondenti hodnotili postavy jako nejménČ oblíbené. Výsledky jednotlivých cílových skupin byly vyhodnocovány opČt nejprve jednotlivČ a až následnČ byly mezi sebou porovnávány. 5.5.1 NejménČ oblíbené postavy na základní škole U skupiny mladších respondentĤ byla nejménČ oblíbená dvojice Freda a George. StejnČ tak jako u volby nejsympatiþtČjší postavy i zde dochází k pĜekvapivým závČrĤm. Aþkoli obČ postavy vystupují v úryvku stejným zpĤsobem, nejsou tak všemi respondenty vnímány; vČtší poþet žákĤ sice chápe tyto postavy jako nerozluþnou dvojici, která vystupuje vždy a za všech okolností jednotnČ, nČkteĜí však z nevysvČtlitelných dĤvodĤ uvádČjí jako nesympatického pouze Freda a nČkteĜí zase pouze George. Ani v tomto pĜípadČ nelze na základČ odpovČdí tuto skuteþnost uspokojivČ vysvČtlit. 61

DĤvodem nesympatií je u tČchto postav pĜevážnČ jejich vystupování v úryvku, respondenti nejþastČji odsuzují jejich chování vĤþi Ronovi. Nelíbí se jim, že se Ronovi posmívají (dČlali si z nČj srandu; posmívali se mu), že mu jeho ocenČní nepĜejí a závidí mu ho (Fred protože závidí a chce podle mČ ten odznak taky; a ještČ jako oba to Ronovi nepĜáli; protože poĜád pomlouvali Rona a nepĜáli mu to) a že na Rona žárlí (oba dva na Rona žárlí, že to dostal zrovna on). NČkteĜí tuto dvojici odsuzují také za to, že si myslí, že to dostane Harry. Z odpovČdí respondentĤ je zĜejmé, že nemají rádi jakékoli posmívání a že odsuzují Freda a George proto, že nedokáží ocenit svého bratra a pĜijmout fakt, že i on mĤže v nČþem vynikat. Je to hlavnČ pĜístup k bratrovi, který se þtenáĜĤm nelíbí. Již ménČ respondentĤ zdĤvodĖovalo svoje antipatie k této dvojici na základČ knižní/filmové pĜedlohy. Respondenti kritizovali vzhled postav (nelíbí se, protože má zrzavé vlasy), jejich chování (je divnej; nejsou moc zajímaví a není s nima legrace; posmívají se každému; nemají Rona vĤbec rádi) a jejich vlastnosti a dovednosti (je namyšlený; nic moc toho neumí). Ani jeden z tČchto argumentĤ z úryvku pĜímo nevyplývá, a díky tomu je možné tvrdit, že respondenti hodnotili postavy pouze na základČ asociací spojených s pĜedlohou. Pro zajímavost je ještČ možné uvést odpovČdi dvou respondentĤ, kterým se Fred a George nelíbí, jelikož frekvence jejich výskytu je velmi nízká (se tam tak moc neukazují; v tom úryvku nejde moc slyšet). Další postavou, která byla vnímána jako nejménČ sympatická, je Harry. Je zajímavé, že u chlapcĤ byl zápornČ hodnocen þastČji než u dívek. Respondenti nejvíce kritizovali jeho reakci na Ronovo ocenČní (protože byl hodnČ zlý a nepĜející; protože Ronovi závidČl odznak; choval se, jako by mu chtČl odznak sebrat) a také jeho nadĜazený postoj, který ke svým pĜátelĤm zaujal (myslel si, že je lepší než on; je namyšlený). Pouze jeden respondent uvedl, že s postavou nesympatizuje, protože nepĜináší do dČje žádný humor (není s ním legrace). Respondenti, kteĜí projevili nesympatie k této postavČ, bezesporu hodnotili Harryho Pottera pouze na základČ úryvku, protože právČ v nČm se Harry projevuje jako postava záporná, a je zĜejmé, že se dokázali odpoutat od celkového povČdomí, které o této postavČ mají. Z toho vyplývá, že þtenáĜské kompetence tČchto respondentĤ jsou na vyšší úrovni, jelikož dokáží rozlišovat mezi konkrétním textem a jeho pĜedlohou. Z celkových výsledkĤ je však patrné, že ne pĜíliš mnoho respondentĤ mladšího vČku vnímalo tuto postavu jako zápornou, a þtenáĜské kompetence této skupiny jako celku nejsou tudíž pĜíliš vysoké. ZároveĖ je zde zjevný také silný vliv pĜedlohy. Zbývající tĜi postavy byly hodnoceny jako nesympatické pouze ojedinČle. S postavou Rona þtenáĜi nesympatizovali kvĤli tomu, jak zvláštnČ v úryvku reaguje (chová se divnČ a neodpovídá na otázky; je takový jiný než ostatní), a našli se i þtenáĜi, kteĜí Rona odsuzovali za to, že se nad ostatní povyšuje (jak se vychloubá s tím prefektem a skoro nic neudČlal a dostal ho; 62

zdá se mi namyšlený). NČkteĜí Rona posuzovali také podle toho, jak vystupuje v knižní/filmové pĜedloze (Ron je zbabČlec a bojí se úplnČ všeho; není moc zajímavý a není s ním legrace). Zdá se, že respondenti, kteĜí hodnotili tuto postavu na základČ jeho reakcí v úryvku, pravdČpodobnČ nepochopili popisovanou situaci zcela dobĜe, a tudíž je nelze považovat za zkušené a bystré þtenáĜe. Postavu paní Weasleyové vnímali þtenáĜi jako nesympatickou z toho dĤvodu, že soustĜedila svoji pozornost pouze na jednoho syna (protože myslela jen na Rona a ostatní kolem sebe vĤbec nevnímala), že se chovala pro þtenáĜe nepochopitelnČ a nepĜimČĜenČ (byla divná; je taková ujeþená; je moc vážná, a když má radost, tak dČlá, jako by dČti byly ještČ mimina) a také proto, že její role v úryvku nebyla dĤležitá a ona sama se témČĜ neprojevovala (byla tam nejmíĖ; protože se tam moc neukazuje; protože pĜišla a hned zase odešla). Respondenti oþividnČ chápou paní Weasleyovou jako vedlejší postavu, která není pĜíliš dĤležitá, a proto jí nepĜikládají skoro žádný význam. Postava Hermiony vyšla z hodnocení opČt nejlépe, pouze dva chlapci ji považovali za nejménČ sympatickou a od dívek dokonce nedostala ani jeden záporný hlas. Žáci, kteĜí ji jako nesympatickou vnímali, uvádČli pro své antipatie celkem neutrální dĤvody (skoro nemluvila; vtrhla do ložnice a jásala). Je tedy vidČt, že ani tito dotazovaní nechápali Hermionu jako postavu vyloženČ zápornou a vytvoĜili si k ní záporný citový vztah pouze kvĤli drobnostem. Takovéto výsledky jen potvrzují zjištČní, která vyplynula z pĜedchozí dvojice položek, tedy že je Hermiona hodnocena jako jedna z nejsympatiþtČjších postav v úryvku. Pro celou tĜetinu respondentĤ bylo obtížné vybrat alespoĖ jednu z postav, která by jim byla nesympatická, a proto nakonec nevybrali žádnou a do odpovČdi napsali, že se mi líbí všechny nebo že mi žádná není nesympatická. O tČchto respondentech je možné Ĝíci, že natolik podléhají vlivu knižní a filmové pĜedlohy, ve které dané postavy vystupují jako kladné, že nejsou schopni na text nahlížet v jiném kontextu. Je-li na odpovČdi pohlíženo vzhledem k jejich závislosti na úryvku þi pĜedloze, je možné konstatovat, že témČĜ dvČ tĜetiny respondentĤ založily své nesympatie k postavám na základČ interpretace úryvku a o nČco více než jedna tĜetina na základČ vnímání knižního þi filmového zpracování. 5.5.2 NejménČ oblíbené postavy na stĜední škole U cílové skupiny respondentĤ ze stĜední školy byly za nejménČ sympatické postavy neþastČji považovány Fred a George. PĜekvapivČ až v této þásti dotazníku byly obČ postavy vnímány shodnČ, v tomto pĜípadČ tedy jako postavy nesympatické a záporné, a dostaly dokonce i stejný poþet záporných hlasĤ. Tento jev není vzhledem k pĜedešlým výsledkĤm, kdy byla každá postava posuzována zvlášĢ, snadné vyložit. Jediné možné vysvČtlení by 63

mohlo vycházet z toho, že neférové a nepČkné chování vĤþi Ronovi je u obou postav na první pohled tolik výrazné, že ho respondenti okamžitČ zaregistrovali, obČ postavy si díky tomu spojili a hodnotili je pak totožnČ. Z výsledkĤ šetĜení však tuto domnČnku není možné doložit, a proto je nutné ji chápat pouze jako jedno z možných vysvČtlení. TémČĜ všichni respondenti si neoblíbili Freda a George ze stejného dĤvodu, jímž bylo jejich chování v úryvku. ýtenáĜĤm se nelíbilo, že postavy svému bratrovi úspČch nepĜejí a závidí mu ho (Fred a George akorát závidČli Ronovi odznak; nepĜejí svému bratrovi; protože Ronovi nepĜejí a ani mu nepoblahopĜáli; nedokáží se smíĜit s tím, že jejich bratr dostal takovýhle odznak, závidí mu a jsou ukĜivdČní; závist se snaží zakrýt smíchem), že nedokáží bratra ocenit a povyšují se nad nČj (dvojþata si z Rona pouze utahují, nepĜemýšlejí o tom, že Brumbál vidí Rona jako spolehlivého atd.; neumí uznat, že nČkdo mĤže být lepší než oni; dávají Ronovi najevo, že jsou nČco víc než on; myslí si, že jsou nejlepší). KromČ výše zmínČných dĤvodĤ odsuzovali þtenáĜi také to, že se postavy bratrovi posmívají a pĜed ostatními ho shazují (zachovali se v této situaci špatnČ, jsou to Ronovi BratĜi a nemČli ho pĜed ostatními shazovat a Ĝíkat mu, že se stal prefektem neprávem; myslím, že dĤvody jsou u obou úplnČ stejné, sice bylo neþekané, že Ron získal to ocenČní, posmívat se ale nemuseli; zachovali se k Ronovi špatnČ, smáli se mu a vysmívali se mu; místo aby mu pĜáli jeho úspČch, ještČ si ho dobírají). Z tČchto argumentĤ je zĜejmé, že respondenti chování Freda a George opravdu ostĜe odsuzují a nikdo z nich by se pravdČpodobnČ nechtČl ocitnout na RonovČ místČ. Antipatie jsou v pĜípadČ tČchto postav založeny pĜevážnČ na tom, jak þtenáĜi vnímají jejich vystupování v úryvku, a je jasné, že se þtenáĜi pĜi interpretaci dokázali oprostit od vČdomí, že bratĜi vystupují v knižní/filmové pĜedloze jako pozitivní postavy, které šíĜí dobrou náladu a vytváĜejí pĜíjemnou atmosféru. Pouze minimum respondentĤ hodnotilo Freda a George na základČ jejich vystupování v pĜedloze. NČkomu se nelíbila jejich neschopnost brát cokoli vážnČ (dČlají si z každého legrácky a podle mČ nic nemyslí vážnČ) a jako zajímavost je možné uvést odpovČć jednoho respondenta, který s postavami nesympatizoval proto, že Fred a George to že jsou dvojþata, prostČ mi nejsou sympatický. Velmi zajímavým jevem bylo hodnocení postavy paní Weasleyové, která byla považována za nejménČ sympatickou jen o nČco ménČ než Ronovi bratĜi, a to nejen skupinou chlapcĤ, ale i skupinou dívek. ýtenáĜĤm se nelíbila hlavnČ její nepĜimČĜená reakce na Ronovo ocenČní (myslím, že moc pĜehnanČ reagovala na RonĤv dopis; je v afektu; nelíbí se mi její pĜehnané chování) a také její pĜehnané projevy lásky a úzkostlivá starostlivost (nevkusnČ olíbává syna a tím na mČ pĤsobí hloupČ; až moc se stará o svého syna a líbá ho pĜed kamarády; pĜijde mi až moc ustaraná a vlezlá; paní Weasleyová je taková moc umuckaná; až pĜehnanČ projevuje rodiþovskou lásku, která je ale od ní 64

zamČĜena pouze na úspČchy). NČkterým respondentĤm také vadilo, že oceĖuje jen jednoho syna (myslí si, že Ron je nejlepší). Další respondenti odsuzovali Ronovu matku proto, že je panovaþná, že se pĜetvaĜuje, a také proto, že se vyskytuje málo nejen v úryvku, ale také v celém pĜíbČhu, a není tudíž pĜíliš dĤležitá (v pĜíbČhu nČjak extra dĤležitá není; je v dílech hodnČ málo vidČt). U vnímání této postavy je zĜejmé, že þtenáĜi v tomto vČku již k rodiþĤm tolik netíhnou, že je dokáží vidČt i v kritickém svČtle a že se za nČ obþas pĜed svými kamarády stydí. Co starší þtenáĜi považují ze strany rodiþĤ za absolutnČ nepĜípustné, jsou veĜejné projevy lásky, což je však v tomto vČku pochopitelné. Postava Harryho Pottera byla respondenty vnímána znaþnČ rozdílnČ, zatímco dívky ji považovaly za nejménČ sympatickou stejnČ þasto jako Freda a George, chlapci ji takto hodnotili pouze ojedinČle. Vzhledem k tomu, že Harry je v knižní/filmové pĜedloze obecnČ chápán jako postava sympatická, museli respondenti své antipatie nutnČ založit na interpretaci vybraného úryvku, což potvrzují i jednotlivé odpovČdi v dotaznících. ýtenáĜi opČt odsuzovali hlavnČ chování postavy a její reakci na Ronovo ocenČní. Nelíbilo se jim, že byl Harry pĜekvapený, když zjistil, že odznak dostal Ron a ne on sám, a že to svému nejlepšímu pĜíteli nepĜál a závidČl mu (na jednu stranu to Ronovi pĜál, ale na druhou stranu se cítil ošizený a Ronovi to nepĜál; protože žárlí; byl hodnČ pĜekvapen, že odznak dostal Ron a dost mu závidí, myslel, že to bude on, který dostane odznak). I když nČkteĜí oceĖovali Harryho duševní zpytování, vČtšina ho odsoudila z toho dĤvodu, že se cítil nadĜazenČ a povyšoval se nad své pĜátele (nejménČ sympatický mi byl Harry, a to díky vČtČ: „Dokázal jsem víc než oba dohromady!“; Harry moc žárlil a myslel si, že on je ten nejlepší; „je nejlepší“ a protivný; protože je závistivý a cítí se jako hrdina; dopĜedu oþekával, že odznak dostane on, jako kdyby si myslel, že ve škole je na tom lépe než Ron) a že se se situací nedokázal smíĜit (nechce si pĜipustit, že on je horší než Ron, pĜitom toho dokázal více a byl vícekrát v nebezpeþných situacích a nechce se s tímto verdiktem smíĜit; nedokáže snést to, že nebyl vybrán). Chlapci kritizovali Harryho také proto, že vystupoval jako slaboch (je to ufĖukaný, uražený chudák). Z nČkterých odpovČdí je cítit, že i když þtenáĜ odsuzuje Harryho za jeho chování v úryvku, stále o nČm však uvažuje i ve spojitosti s pĜedlohou. To dokazuje i fakt, že nČkteĜí jsou Harryho chováním velmi pĜekvapeni (takhle akorát závidČl a nechápal dĤvod, jakože ho nedostal on, až mČ samotnou pĜekvapilo Harryho chování; jinak mám Harryho ráda, ale v tomhle úryvku si nebyl jistý, jestli Ronovi pĜát nebo ne,…). Pouze jeden respondent založil svĤj záporný citový vztah k Harrymu þistČ na knižní/filmové pĜedloze a vyjmenoval hned nČkolik dĤvodĤ, proþ tuto postavu nemá rád. Pro zajímavost je uvedena respondentova celá odpovČć, která by se mimochodem dala považovat za zdaĜilou komplexní analýzu postavy: Harryho nemám moc ráda, je to sice hlavní postava, ale nČkdy mi vadí, jak se chová a že se vše toþí 65

jen kolem nČj. Obþas, když mu ostatní nabízejí pomoc, tak odmítne a nČkdy až hrubČ. V jiných pĜípadech se snaží pomoci a je rád s kamarády, ale þasto je sobecký a chce a hledá poĜád nČco, co najít už nikdy nemĤže. OdpovČć se sice nevztahuje k úryvku, pĜesto je ale zĜejmé, že respondent o pĜíbČhu Harryho Pottera hloubČji uvažuje a dokáže velmi výstižnČ své antipatie podložit; þtenáĜské schopnosti i morální uvČdomČní jsou u tohoto respondenta již oþividnČ na vysoké úrovni. Postava Rona, se kterou vČtšina starších respondentĤ sympatizovala, nezískala v této þásti dotazníku mnoho hlasĤ, a potvrdila tak svou oblíbenost. Pokud již stalo, že respondenti s touto postavou nesympatizovali, bylo to podmínČno pĜevážnČ knižní/filmovou pĜedlohou (Ron mi pĜipadá takovým blbeþkem; protože je zakĜiknutý; vyfoukl Harrymu odznak a vČtšinou vyhrál nad špatnými silami právČ za pomoci Harryho). Hodnocení Hermiony bylo naprosto stejné jako postavy Rona. Nesympatizovalo s ní jen minimum respondentĤ, þímž se potvrdila skuteþnost, že byla v pĜedchozí þásti posuzována jako velmi sympatická postava. Jestliže s ní þtenáĜi nesympatizovali, bylo to hlavnČ z toho dĤvodu, jak vystupuje v knižní/filmové pĜedloze, a to pĜedevším proto, jak se chová ve školním prostĜedí (není mi sympatická, protože se chová jako šprtka; všechno ví nejlépe a podlézá; je urážlivá). Pouze jeden respondent kritizoval její chování v úryvku (Hermiona si myslela, že prefektský odznak dostal Harry. MČla radost, ale když zjistila, že prefektem bude Ron, její nálada, spíše radost se zmČnila. UrþitČ by byla radši, kdyby se prefektem stal Harry). Na rozdíl od mladších respondentĤ nemČla tato skupina problémy vybrat postavu, která by jim byla nejménČ sympatická. Pouze tĜi respondenti uvedli, že jim jsou všechny postavy sympatické a prokázali tak, že se od knižní/filmové pĜedlohy nedokáží dostateþnČ odpoutat. Jsou-li odpovČdi respondentĤ srovnávány z hlediska jejich závislosti na úryvku þi knižní/filmové pĜedloze, je možné tvrdit, že 76 % dotazovaných hodnotilo postavy jako nejménČ sympatické na základČ interpretace úryvku a pouze jedna þtvrtina byla ovlivnČna knižním þi filmovým zpracováním. 5.5.3 Porovnání preferencí mezi jednotlivými cílovými skupinami Porovnávání preferencí bylo provedeno mezi primárními cílovými skupinami, které jsou diferencovány podle vČku respondentĤ, a mezi sekundárními cílovými skupinami, jež jsou odlišeny podle pohlaví respondentĤ. Pro ilustraci byly výsledky kvantifikovány a uvedeny do pĜehledných tabulek.

66

Tab. 5-4 Preference nejménČ sympatických postav na ZŠ ZŠ Postavy Chlapci Zastoupení Dívky Zastoupení Celkem Zastoupení Hermiona 2 8,33% 0 0,00% 2 4,44% p. Weasleyová 3 12,50% 3 14,29% 6 13,33% Fred 5 20,83% 9 42,86% 14 31,11% George 6 25,00% 6 28,57% 12 26,67% Ron 3 12,50% 2 9,52% 5 11,11% Harry 5 20,83% 1 4,76% 6 13,33% Celkem 24 100,00% 21 100,00% 45 100,00% Tab. 5-5 Preference nejménČ sympatických postav na SŠ SŠ Postavy Chlapci Zastoupení Dívky Zastoupení Celkem Zastoupení Hermiona 1 2,63% 2 4,44% 3 3,61% p. Weasleyová 9 23,68% 7 15,56% 16 19,28% Fred 11 28,95% 12 26,67% 23 27,71% George 11 28,95% 12 26,67% 23 27,71% Ron 2 5,26% 2 4,44% 4 4,82% Harry 4 10,53% 10 22,22% 14 16,87% Celkem 38 100,00% 45 100,00% 83 100,00%

Jak je možné vyþíst s tabulek 5-4 a 5-5, jednoznaþnČ nejménČ sympatická byla dvojice postav Freda a George, a to u obou cílových skupin. Zatímco u starších respondentĤ obou pohlaví byly postavy dvojþat hodnoceny shodnČ a umístily se spoleþnČ na první pĜíþce, u mladších respondentĤ ženského pohlaví byl z neznámých dĤvodĤ negativnČji posuzován Fred a u mladších respondentĤ mužského pohlaví naopak George. U chlapcĤ na základní škole navíc Fred, jakožto druhá nejménČ oblíbená postava, sdílí svou pozici s postavou Harryho, þímž je jeho neoblíbenost þásteþnČ zmírnČna. U mladších dívek k podobnému jevu nedochází, postava Freda se ocitá na druhé pozici sama. Co þtenáĜi u obou postav hlavnČ odsuzují, je jejich neférové chování v úryvku a to, jak negativnČ reagují na ocenČní svého bratra. V mnohem menší míĜe se þtenáĜĤm nelíbí jejich celkové vystupování v knižní/filmové pĜedloze. CelkovČ na tĜetím místČ se v žebĜíþku neoblíbenosti pĜekvapivČ objevila postava paní Weasleyové, pĜiþemž u mladších respondentĤ sdílí svou pozici s Harrym a u starších respondentĤ Harryho dokonce pĜedhonila. U jednotlivých cílových skupin byla však tato postava hodnocena rozdílnČ. U chlapcĤ na stĜední škole se umístila na tĜetí pozici tČsnČ za dvojicí Freda a George, u dívek na stĜední škole obsadila až þtvrté místo, a to procentuálnČ velmi daleko za dvojþaty a Harrym. Mladší dívky ji neþekanČ vnímaly jako nesympatickou þastČji než chlapci, umístila se u nich na tĜetím místČ, zatímco u chlapcĤ je její neoblíbenost oslabena sdílením tĜetí pozice s Ronem. 67

Z výsledkĤ také vyplývá, že ani cílová skupina chlapcĤ ani cílová skupina dívek se ve svém hodnocení pĜíliš neshodly. Jako nejþastČjší dĤvod nesympatií bylo u této postavy uvádČno její vystupování v roli typické matky, respondentĤm se nelíbily její afektované projevy rodiþovské lásky a její pĜehnaná starostlivost smČĜovaná pĜedevším k vlastním dČtem a také to, že ani v úryvku ani v pĜedloze nehraje pĜíliš dĤležitou roli. Postava Harryho Pottera získala u jednotlivých skupin rozdílný poþet hlasĤ, celkovČ se však umístila na tĜetím až þtvrtém místČ. V porovnání s ostatními postavami ji jako pomČrnČ dosti nesympatickou hodnotili chlapci na základní škole a dívky na stĜední škole, v tČchto skupinách obsadila tĜetí místo tČsnČ za dvojþaty, a u mladších chlapcĤ se dokonce o svou pozici s jedním z bratrĤ Weasleyových dČlí. U starších chlapcĤ se umístila na þtvrté pĜíþce a u mladších dívek až na pĜíþce pĜedposlední, z þehož vyplývá, že celkovČ je její oblíbenost u tČchto dvou skupin pomČrnČ vysoká. Pokud þtenáĜi hodnotili Harryho jako nejménČ sympatickou postavu, nelíbilo se jim zejména jeho chování a vystupování v úryvku a odsuzovali ho, že Ronovi ocenČní nepĜeje, že mu ho závidí a že se nad nČj dokonce povyšuje. Postava Rona nebyla pĜíliš þasto uvádČna jako nejménČ sympatická postava. Na stĜední škole získala pouze 4,8 % záporných hlasĤ, a umístila se tak na pátém, pĜedposledním místČ, na základní škole již sice její záporné hlasy vzrostly na 11,1 %, její umístČní však zĤstalo stejné jako na škole stĜední. Je zajímavé, že u starších respondentĤ byl Ron vnímán chlapci i dívkami témČĜ totožnČ, zatímco u mladších respondentĤ s ním nesympatizovalo o nČco více chlapcĤ. Tyto výsledky jen potvrzují skuteþnost, že postava Rona je celkovČ vnímána spíše jako sympatická. Ti respondenti, kteĜí si ji však pĜíliš neoblíbili, své nesympatie zdĤvodĖovali tím, že jim chování této postavy v úryvku pĜipadá zvláštní a nezajímavé anebo tím, že se jim nelíbí celkový charakter postavy v knižní/filmové pĜedloze. Nejnižší poþet záporných hlasĤ získala postava Hermiony a projevila se tak jako jednoznaþnČ nejsympatiþtČjší postava v úryvku. U starších respondentĤ získala prĤmČrnČ pouhých 3,6 % záporných hlasĤ a u mladších dívek dokonce nezískala hlas žádný. Pouze chlapci na základní škole ji v pomČru k ostatním postavám hodnotili zápornČji, vliv na celkové umístČní postavy to však nemČlo žádný. Starší dívky s Hermionou nesympatizovaly proto, že se projevuje jako „šprtka“, a ostatní odsuzovaly její reakci na Ronovo ocenČní v úryvku. Z výsledkĤ je patrné, že hodnocení postav se ani u vČkových ani u genderových skupin nijak podstatnČ neliší, jedinou výjimkou je postava Harryho Pottera, která je jednotlivými skupinami vnímána pomČrnČ rozporuplnČ. Tento jev však není pĜekvapivý, jelikož Harry je v úryvku zámČrnČ vyobrazen tak, aby o nČm byli respondenti nuceni více pĜemýšlet. Díky postavČ Harryho Pottera je také možné sledovat, do jaké hloubky dokáží respondenti o textu uvažovat. 68

PĜi analýze výsledkĤ byly odpovČdi rozlišovány také podle toho, zda vycházejí z úryvku þi z knižní/filmové pĜedlohy, respektive zda si respondenti k postavám vytváĜejí záporné citové vztahy na základČ toho, jak vystupují v úryvku, nebo na základČ toho, jak vystupují v pĜedloze. PĜístupy jednotlivých cílových skupin je možné sledovat v grafu na obr. 5-8.

Poþet odpovČdí

Neoblíbené postavy na základČ pĜedlohy/úryvku 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

knižní/filmová pĜedloha úryvek

Dívky

Chlapci

ZŠ

SŠ

Cíllové skupiny

Obr. 5-8 Vnímání nejménČ oblíbených postav na základČ úryvku þi filmové/knižní pĜedlohy

S pĜihlédnutím k výsledkĤm je možné tvrdit, že respondenti jako homogenní celek hodnotili postavy pĜevážnČ na základČ úryvku (68 %) a znatelnČ ménČ þasto na základČ knižní/filmové pĜedlohy (32 %). Jsou-li pĜístupy respondentĤ srovnávány z hlediska vČku, z výsledkĤ vyplývá, že u starších respondentĤ jednoznaþnČ pĜevažuje vliv úryvku, zatímco u mladších respondentĤ je sice vliv úryvku také v popĜedí, ale knižní/filmová pĜedloha hraje též nezanedbatelnou roli. Co se týká rozlišení podle pohlaví, lze konstatovat, že u dívek i u chlapcĤ je situace stejná, tzn. vliv úryvku pĜevažuje nad vlivem knihy/filmu o celých 35 %. 5.5.4 Obecná kritéria pro volbu nejménČ sympatické postavy Z výše uvedených výsledkĤ a odpovČdí je možné vyvodit obecná kritéria, na jejichž základČ vnímali respondenti literární postavy jako nejménČ sympatické. Jednotlivá kritéria a jejich preference u obou cílových skupin je možné sledovat v grafu na obr. 5-9.

69

Volba nejménČ sympatické postavy 90,00% 80,00% 70,00%

Preference

60,00% 50,00%

ZŠ

40,00%

SŠ

30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Reakce na vzniklou situaci

Nízká frekvence výskytu

Vyobrazení postavy v knižní/filmové pĜedloze

Žádná postava mi není nesympatická

Kategorie kritérií Obr. 5-9 Preference kritérií pro volbu nejménČ sympatické postavy

Pro vytváĜení záporných citových vztahĤ bylo pro respondenty nejdĤležitČjší chování postav v úryvku, respektive jejich reakce na Ronovo ocenČní. Respondenti nejþastČji odsuzovali neférové jednání vĤþi Ronovi, jemuž nČkteré postavy jeho úspČch závidČly, jiné na nČj pĜehnanČ reagovaly þi afektovanČ projevovaly svou radost. Takovéto chování považovali respondenti mezi pĜáteli za nepĜípustné, a proto s danými postavami nedokázali sympatizovat. Mnohem menší vliv na vytváĜení antipatií mČlo vyobrazení postavy v knižní/filmové pĜedloze, a pĜesto jeho vliv nelze považovat za zanedbatelný. V této kategorii se zdĤvodĖování nesympatií u jednotlivých respondentĤ velmi lišilo; nČkterým se nelíbilo celkové chování postav, nČkterým jejich vystupování ve školním prostĜedí, jiným jejich vzhled a dalším malá zábavnost postav. Dalším dĤvodem pro volbu postavy jako nejménČ sympatické byla nízká frekvence jejího výskytu, a to jak v úryvku, tak v knižní/filmové pĜedloze. Respondenti nevnímali postavy v rámci této kategorie jako zcela záporné, spíše jim vadilo, že se nČkterá postava v pĜíbČhu málo objevuje a projevuje, a proto nemají možnost si k ní nČjaký citový vztah vytvoĜit. Z toho dĤvodu ji pak považovali za málo sympatickou. RespondentĤm také vadilo, že postava není v pĜíbČhu pĜíliš významná, z þehož plyne, že þtenáĜi þastČji sympatizují s postavami, které jsou v rámci pĜíbČhu považovány za nejdĤležitČjší. 70

Kategorie „žádná postava mi není nesympatická“ sice na první pohled s kritérii pro volbu nejménČ sympatické postavy nesouvisí, ale vzhledem k její frekventovanosti ji nebylo možné zanedbat. PomČrnČ významné množství respondentĤ totiž nebylo vĤbec schopno zvolit nČjakou postavu jako nesympatickou, což odkazuje k tomu, že se tito respondenti oþividnČ nedokáží odpoutat od knižní/filmové pĜedlohy, ve které jsou všechny zmínČné postavy prezentovány jako kladné, a podléhají tak jejímu vlivu. Rozdílnost preferencí u obou vČkových skupin je opČt možné vyþíst z grafu na obr. 5-9, rozdílnost preferencí u obou pohlaví není nutné komentovat, jelikož nehrála v šetĜení významnou roli. 5.6 Potvrzení sympatií (položka þ. 10) Položka þ. 10 mČla charakter kontrolní otázky a zabývala se vztahem mezi sympatickými postavami a volbou kamaráda/kamarádky. PĜedpokladem u této otázky byla domnČnka, že respondenti si vyberou za svého potencionálního kamaráda/kamarádku pouze tu z postav, se kterou v úryvku sympatizovali. Vzhledem k tomu, že za kamaráda/kamarádku si mohli respondenti vybrat pouze jednu postavu, i když ne všichni tak uþinili, a jako nejvíce sympatické mohli zvolit až tĜi postavy, pĜistupovalo se k hodnocení výsledkĤ následovnČ: pokud byla jako potencionální kamarád/kamarádka uvedena alespoĖ jedna z vybraných nejsympatiþtČjších postav, bylo možné takovou odpovČć chápat jako shodnou, pokud se v kolonce „kamarád/kamarádka“ objevila úplnČ jiná postava, než byla pokládána za nejsympatiþtČjší, pak bylo nutné odpovČć chápat jako neshodnou. Z celkových výsledkĤ vyplynulo, že tĜi þtvrtiny respondentĤ vybraly za svého potencionálního kamaráda/kamarádku tu postavu, kterou vnímaly jako jednu z nejvíce sympatických. Pouhá þtvrtina dotazovaných uvedla postavu jinou, pĜiþemž však za kamaráda/kamarádku nikdy nechtČla tu postavu, kterou vnímala jako nejménČ sympatickou. Pro zajímavost je možné uvést ty postavy, se kterými by se jednotlivé skupiny chtČli nejþastČji pĜátelit. Dívky na základní i stĜední škole by chtČly nejvíce kamarádit s Hermionou, což odpovídá i tomu, že u tČchto skupin byla Hermiona považována za postavu nejsympatiþtČjší. Chlapci na základní by nejradČji mČli za kamaráda Harryho a chlapci na stĜední škole stejným dílem Harryho i Hermionu. I u skupiny chlapcĤ výsledky témČĜ úplnČ korespondují s volbou nejsympatiþtČjší postavy, jen u starších chlapcĤ je trochu opomenuta postava Rona, která je sice považována za nejsympatiþtČjší, ale za kamaráda by ji chtČlo ménČ dotazovaných než Harryho a Hermionu. NČkteĜí respondenti ze stĜední školy také uvedli, že by si žádnou z postav za kamaráda nezvolili. Z takových odpovČdí je možné usuzovat, že respondent buć nemá pĜíbČh o Harry Potterovi obecnČ pĜíliš rád, a proto ani po žádném kamarádství s postavami z tohoto pĜíbČhu netouží, nebo pro nČj kamarádství znamená nČco 71

velmi zásadního a žádná postava ho neoslovila natolik, aby se s ní chtČl pĜátelit, anebo by se nikdy nesnížil k tomu, aby považoval literární postavu za svého kamaráda, protože mu to pĜipadá dČtinské. Tyto domnČnky však není možné uspokojivČ doložit, a z toho dĤvodu mohou být brány jen jako navrhovaná vysvČtlení. Na základČ výše zmínČných výsledkĤ lze tedy konstatovat, že domnČnka o vztahu mezi sympatiemi a volbou kamarádĤ se potvrdila. Je vidČt, že respondenti si za své kamarády vybírají ty, jejichž chování a jednání se jim líbí, a ty, jimž rozumí a sdílejí s nimi jejich názory a pohled na svČt. 5.7 Vnímání postavy Harryho Pottera (položky þ. 11-14) V této þásti dotazníku se sledovalo, jak respondenti vnímají postavu Harryho Pottera. V popĜedí zájmu stála pĜedevším otázka, zda respondent chápe tuto postavu pĜevážnČ na základČ úryvku, þi zda se u jeho odpovČdí projevuje vliv knižní/filmové pĜedlohy. Ne všechny odpovČdi bylo možné z tohoto hlediska rozlišovat, a právČ proto byly mezi jednotlivými odpovČćmi hledány odpovídající a výše definované vztahy, které umožnily odkrýt zkoumané jevy. PĜi analýze výsledkĤ byly odhaleny dokonce i nové souvislosti, díky nimž pak bylo možné obohatit závČry šetĜení opČt o dĤležité poznatky. V této kapitole budou výsledky jednotlivých položek interpretovány nejprve samostatnČ a budou pro lepší orientaci kvantifikovány. V závČru pak budou zmínČny vzájemné vztahy mezi položkami, které hloubČji odkrývají danou problematiku. 5.7.1 Sympatizování s postavou Harryho Pottera Mírou sympatií u postavy Harryho se zabývala položka þ. 11. I pĜesto, že zde respondenti mČli možnost ohodnotit své sympatie k Harrymu stupni 1 až 6 (1 = vĤbec mi není sympatický; 6 = je mi velmi sympatický), nebylo pro výzkum prioritní sledovat pĜevahu jednotlivých stupĖĤ. Mnohem dĤležitČjší bylo zkoumání toho, zda tuto postavu respondenti vnímají jako „spíše sympatickou“, þemuž odpovídalo rozmezí stupĖĤ 4-6, þi zda ji hodnotí jako „spíše nesympatickou“, þemuž odpovídalo rozpČtí stupĖĤ 1-3. PĜesné kvantitativní výsledky, které zachycují preferenci jednotlivých stupĖĤ, jsou uvedeny v pĜíloze pouze pro zajímavost. Vzhledem k tomu, že se výsledky jednotlivých cílových skupin znaþnČ liší, není pĜínosné je uvádČt v rámci vČkových skupin. Proto budou primární i sekundární cílové skupiny prezentovány zvlášĢ. • Více jak dvČ tĜetiny mladších chlapcĤ vnímaly Harryho jako „spíše sympatického“ a necelá tĜetina ho považovala za „spíše 72

nesympatického“. Je zajímavé, že absolutnČ nejvyšší stupeĖ sympatie mu udČlili jen tĜi respondenti, zatímco druhý nejvyšší stupeĖ již 8 respondentĤ. Tyto výsledky korespondují s výsledky získanými pĜi analýze problematiky nejvíce a nejménČ sympatické postavy, kde se Harry stal jednou z nejvíce sympatických postav a za nejménČ sympatického ho považovalo pouze 19 % þtenáĜĤ. • Naprosto stejná situace jako u mladších chlapcĤ nastala u chlapcĤ ze stĜední školy; více než dvČ tĜetiny chápaly Harryho jako „spíše sympatického“ a ménČ než jedna tĜetina jako „spíše nesympatického“. PĜekvapivé je, že ani jeden respondent neudČlil této postavČ nejnižší stupeĖ sympatií. I u této skupiny se výsledky shodují s volbou nejvíce/nejménČ sympatické postavy. V této volbČ þtenáĜi považovali Harryho za druhou nejsympatiþtČjší a soubČžnČ þtvrtou nejménČ sympatickou postavu, pĜiþemž však záporných hlasĤ získal pouhých 10 % z celkového poþtu. • U mladších dívek hodnotily Harryho jako „spíše nesympatického“ tĜi pČtiny, zatímco jako „spíše sympatického“ dvČ pČtiny dotazovaných. Hodnocení bylo již tedy o nČco vyrovnanČjší než u skupiny chlapcĤ. U mladších dívek je pozoruhodné, že nejvyšší stupeĖ sympatií byl udČlen pouze jednou a nejnižší stupeĖ ani jednou. Nejvíce dívek volilo stĜedové stupnČ sympatií. Výsledky se u této skupiny pĜekvapivČ neshodují s výsledky sympatií a nesympatií; za nejménČ sympatickou postavu považovalo Harryho 5 % mladších dívek, zatímco za nejsympatiþtČjšího ho zvolilo 33 %, což je tedy v porovnání s položkou þ. 10 úplnČ opaþný pĜístup. Tento jev však není tČžké vysvČtlit. Je totiž velmi pravdČpodobné, že dívky jsou u hodnocení Harryho ovlivnČny jak úryvkem, tak knižní/filmovou pĜedlohou a nedokáží se rozhodnout, podle þeho mají tuto postavu vnímat. S Harrym oþividnČ sympatizují proto, jak vystupuje v pĜedloze, ale na druhou stranu vnímají jeho chování v úryvku jako nehezké, a proto s ním zase nesympatizují. A právČ z toho dĤvodu u nich dochází k rozporuplnému vnímání této postavy. • Více jak dvČ tĜetiny starších dívek hodnotily Harryho jako „spíše nesympatického“ a necelá tĜetina ho považovala za „spíše sympatického“. Pohled starších dívek byl tedy vĤþi této postavČ znaþnČ kritický. Dva nejvyšší stupnČ sympatií mu totiž udČlily pouze tĜi respondentky, zatímco dva nejnižší stupnČ celých osm. Co se týká shodnosti s volbou nejvíce/nejménČ sympatické postavy, lze konstatovat, že výsledky si navzájem víceménČ odpovídají – Harry byl jako nejménČ sympatická postava chápán þastČji než jako postava nejvíce sympatická. PĜekvapivé však je, že procentuální rozdíl u hodnocení Harryho jako postavy nejménČ a nejvíce sympatické není zdaleka tak velký jako u položky þ. 10. Je tedy zĜejmé, že i když 73

nČkteré dívky považovaly Harryho za jednu z nejvíce sympatických postav, celkovČ k nČmu mohly cítit spíše antipatie. Z výše uvedených výsledkĤ tedy vyplývá, že chlapci považují Harryho Pottera za postavu „spíše sympatickou“ a dívky naopak za „spíše nesympatickou“. Výsledky se u skupiny chlapcĤ shodují s volbou nejvíce/nejménČ sympatické postavy, z þehož lze usuzovat, že pohled chlapcĤ na tuto postavu je jednotný, zatímco u skupiny dívek lze tento pohled považovat spíše za rozporuplný, jelikož výsledky položky þ. 10 a volba nejvíce/nejménČ sympatické postavy nejsou zcela shodné. DĤvodem rozporuplnosti mĤže být to, že dívky vnímají postavu jak na základČ úryvku, tak na základČ knižní/filmové pĜedlohy a jejich odpovČdi se nemusí shodovat, jelikož Harry vystupuje v pĜedloze a v úryvku znaþnČ rozdílným zpĤsobem. Chlapci naopak podléhají spíše obrazu Harryho Pottera, který je prezentován v pĜedloze. 5.7.2 Charakteristika vystupování Harryho Pottera v úryvku V položce þ. 12 bylo uvedeno tĜináct pĜídavných jmen þi slovních spojení a úkolem respondentĤ bylo vybrat takové þtyĜi výrazy, které podle nich nejlépe vystihují postavu a chování Harryho Pottera v úryvku. Ve výbČru byly uvedeny nejen vlastnosti, respektive charakteristické rysy vztahující se k chování postavy, jež vyplývají pĜímo z úryvku, ale zámČrnČ tam byly zaĜazeny i takové vlastnosti, které souvisejí s vystupováním Harryho a jeho vyobrazením v knižním/filmovém zpracování. Co bylo tímto zámČrem sledováno, je celkem oþividné; zkoumalo se, zda respondenti vnímají postavu na základČ úryvku, a v tom pĜípadČ vybírají pouze ty vlastnosti, které tomu odpovídají, þi zda pohlíží na postavu v rámci pĜedlohy, a v tom pĜípadČ pak volí ty vlastnosti, které se k chování Harryho v úryvku vĤbec nevztahují. PĜi analýze jednotlivých odpovČdí byly charakteristické rysy chování postavy rozdČleny do tĜí skupin: na záporné vlastnosti, na kladné vlastnosti a na neutrální vlastnosti þi citové stavy; u každé vlastnosti/citového stavu pak bylo urþeno, zda se vztahuje k úryvku þi ne. Do skupiny záporných byly zaĜazeny následující vlastnosti – závistivý, namyšlený, cítí se jako hrdina, ukĜivdČný a nerozhodný. První þtyĜi vlastnosti z úryvku jasnČ vyplývají; Harry závidí Ronovi jeho odznak prefekta, ve svých úvahách se povyšuje nad ostatní a myslí si, že je lepší než oni, a jako dĤkazy své povýšenosti uvádí hrdinské skutky, které dokázal. Cítí se také ukĜivdČnČ, protože odznak nedostal on, i když by to tak podle nČj bylo správné. Vlastnost nerozhodný je v kontextu chápána jako záporná proto, že Harry se nemĤže rozhodnout, zda Ronovi jeho ocenČní pĜát þi nepĜát, což však není v dané situaci namístČ, jelikož jako dobrý pĜítel by mČl Ronovi bez rozmýšlení odznak upĜímnČ pĜát. I tato vlastnost tedy odkazuje pĜímo k úryvku. 74

Mezi kladné vlastnosti byly zaĜazeny upĜímný, pĜející, dobrý kamarád a veselý. První uvedená vlastnost se jako jediná vztahuje k úryvku. Harry je považován za upĜímného z toho dĤvodu, že otevĜenČ pĜiznává své pochyby a svĤj vnitĜní boj a nic tak þtenáĜĤm nezatajuje, dokáže být také upĜímný sám k sobČ, což je velmi cenná vlastnost. Další tĜi charakteristické rysy chování s úryvkem naprosto nesouvisí, nikde z textu nevyplývá, že by Harry odznak Ronovi pĜál, a jako dobrý kamarád se také neprojevuje, jelikož Ronovi nejen závidí, ale nedokáže se ho v kritické situaci ani zastat proti jeho bratrĤm. Vesele v úryvku také nevystupuje, což dokládá i vČta vyjmutá z úryvku: „Harry protáhl obliþej, jako by se chtČl rozplakat, a zaboĜil ho do dlaní“. Ti respondenti, kteĜí vlastnosti veselý, pĜející, dobrý kamarád zvolili, tedy jasnČ podléhají vlivu knižní/filmové pĜedlohy, v níž se Harry podobným zpĤsobem projevuje. Do poslední skupiny byla umístČna neutrální vlastnost zapomnČtlivý a citové stavy pĜekvapený, šĢastný a zklamaný. I když vlastnost zapomnČtlivý mĤže vyvolávat spíše negativní konotace, v kontextu ji jako zápornou chápat nelze. Harry se v úryvku neprojevuje jako zapomnČtlivý þlovČk, který by proto negativnČ ovlivĖoval své okolí, v textu je pouze zmínČno, že kvĤli svým starostem úplnČ na udílení prefektských odznakĤ zapomnČl, a tudíž je teć vzniklou situací nepĜíjemnČ pĜekvapený. Zklamaný je pĜevážnČ z toho dĤvodu, že ho vyšší autorita odznakem neocenila a že ji získal jeho kamarád, který si to nejspíše nezasloužil. Je tedy oþividné, že tyto charakteristické rysy chování vyplývají pĜímo z úryvku. Na druhou stranu citové rozpoložení šĢastný Harryho pocitĤm naprosto neodpovídá a respondenti jsou v pĜípadČ této volby opČt ovlivnČni knihou/filmem. Pro objasnČní výsledkĤ je také nutné vysvČtlit, jakým zpĤsobem byly odpovČdi respondentĤ hodnoceny v rámci závislosti na knižní/filmové pĜedloze þi úryvku. Pokud respondent uvedl ve výþtu nabízených výrazĤ alespoĖ jeden takový výraz, který se k úryvku jasnČ nevztahuje, pĜesnČji Ĝeþeno jeden z výrazĤ pĜející, veselý, dobrý kamarád a šĢastný, byla jeho odpovČć klasifikována jako ovlivnČná knižní/filmovou pĜedlohou a jeho výbČr ostatních výrazĤ nebyl brán v potaz. PĜi volbČ výše zmínČných výrazĤ se jasnČ projevil vliv pĜedlohy a nebylo nutné o nČm déle diskutovat. Jako dĤkaz je možné uvést nČkolik vybraných odpovČdí. NČkteĜí respondenti Harrymu pĜidČlili tyto vlastnosti – zklamaný, zapomnČtlivý, dobrý kamarád, pĜející; jiní ho považovali za upĜímného, pĜejícího, dobrého kamaráda, který se cítí jako hrdina. Našli se i tací, kteĜí Harrymu pĜidČlili výluþnČ kladné vlastnosti (upĜímný, šĢastný, pĜející, dobrý kamarád; upĜímný, pĜející, veselý, dobrý kamarád) a potvrdili tak, že vliv knihy/filmu je v jejich pĜípadČ opravdu pĜevažující. NČkolik þtenáĜĤ se také ocitlo na rozhraní obou vlivĤ, což lze doložit tím, že Harryho chování charakterizovali dvojicí výrazĤ pĜející a závistivý, které si vzájemnČ odporují a z nichž se každý vztahuje k jinému kontextu. 75

ŠetĜení pĜineslo nČkolik typĤ výsledkĤ. Jsou-li výsledky hodnoceny z kvantitativního hlediska, je možné uvést, jaké charakteristické rysy chování postavy volily jednotlivé cílové skupiny respondentĤ nejþastČji. V tabulce 5-6 jsou volby respondentĤ uvedeny podle frekvence výskytu a u každé cílové skupiny jsou vždy vypsány rysy, které se umístily na prvních þtyĜech místech. Tabulka celkových výsledkĤ je uvedena v pĜíloze. Tab. 5-6 PoĜadí volených charakteristických rysĤ cílová skupina dívky ZŠ chlapci ZŠ

charakterové rysy dle poĜadí zklamaný, pĜekvapený, závistivý, cítí se jako hrdina pĜekvapený, zklamaný, závistivý, namyšlený/dobrý kamarád

dívky SŠ

ukĜivdČný, pĜekvapený, zklamaný, závistivý

chlapci SŠ

zklamaný, pĜekvapený, ukĜivdČný, dobrý kamarád

Jak z tabulky 5-6 vyplývá, mezi nejþastČji volené charakteristické rysy chování patĜily pĜevážnČ rysy ze skupiny neutrálních vlastností a citových stavĤ a dále ze skupiny záporných vlastností. Pouze u chlapcĤ se objevila jedna vlastnost ze skupiny kladných vlastností (dobrý kamarád). Tento jev opČt dokazuje teorii, že skupina chlapcĤ pĜi hodnocení Harryho Pottera þastČji podléhá vyobrazení postavy v knižní/filmové pĜedloze než skupina dívek. Na základČ nejþastČji volených výrazĤ pak lze vyvodit, zda respondenti pĜi svém vnímání postavy Harryho podléhají spíše úryvku þi spíše pĜedloze. Jak z celkových výsledkĤ vyplývá, dvČ tĜetiny všech respondentĤ hodnotily vystupování Harryho Pottera a jeho postavu na základČ interpretace úryvku. A to i pĜesto, že skupina chlapcĤ pomČrnČ þasto podléhala vlivu knižního/filmového zpracování. 5.7.3 Etická intence postavy Harryho Pottera V položce þ. 13 bylo úkolem respondentĤ pĜímo vyjádĜit, za jakou postavu (kladnou, zápornou, neutrální) þtenáĜi Harryho Pottera v úryvku považují. PĜedpokladem tedy bylo, že þtenáĜi mají povČdomí o etické intenci postav a vČdí, co charakteristika postavy jako kladné, záporné þi neutrální znamená. Jak již bylo nČkolikrát uvedeno a zdĤvodnČno, Harry Potter vystupuje v úryvku jako záporná postava a u této dotazníkové položky se sledovalo, jestli ji tak þtenáĜi opravu vnímají nebo jestli jsou þásteþnČ ovlivnČni knižní/filmovou pĜedlohou a vnímají ji jiným zpĤsobem. Jak tedy vnímaly Harryho jednotlivé skupiny? Pohled mladších chlapcĤ na postavu Harryho byl znaþnČ vyrovnaný – Harry jako postava kladná/ záporná/ neutrální dostal víceménČ stejný poþet hlasĤ. Celá polovina mladších dívek vnímala Harryho jako neutrální postavu, nejménČ hlasĤ získal jako 76

kladná postava. U starších chlapcĤ byl Harry hodnocen pĜevážnČ jako neutrální postava a zĜídka byl hodnocen jako záporná, zatímco u starších dívek byl pomČr záporného a neutrálního chápání postavy vyrovnaný a za kladnou postavu byl Harry považován minimálnČ. CelkovČ se tedy ukázalo, že nejvíce respondentĤ, pĜesnČji Ĝeþeno témČĜ celá polovina, vnímalo Harryho v úryvku jako postavu neutrální. Zbývající polovina respondentĤ rozdČlila své hlasy mezi další dvČ možnosti – za kladnou postavu považovalo Harryho 22 % dotazovaných a za zápornou postavu 32 % dotazovaných. Je tedy vidČt, že i pĜesto, že Harry vystupuje v úryvku bezesporu zápornČ, pouhá tĜetina respondentĤ ho vnímá jako zápornou postavu, a zakládá tak své hodnocení na interpretaci úryvku. Jedna pČtina respondentĤ pak vychází pĜi chápání postavy jednoznaþnČ z knižní/filmové pĜedlohy. Co se však týká odpovČdí hodnotících Harryho jako postavu neutrální, je pomČrnČ nesnadné vyvozovat nČjaké konkrétní závČry. Tyto odpovČdi totiž nejsou zcela vypovídající a nelze je s vlivem úryvku þi pĜedlohy stoprocentnČ spojovat. Ale i pĜesto je možné uvažovat o urþité teorii, která by tuto problematiku mohla objasnit. Je možné, že tito respondenti považují Harryho v úryvku za spíše zápornou postavu, což by dokazovala i jejich volba charakteristických rysĤ Harryho chování (viz pĜíklady uvedené níže), ale zároveĖ si jsou vČdomi, že v celém pĜíbČhu vystupuje jako postava kladná, a z toho dĤvodu pak hodnotí postavu jako celkovČ neutrální. Vzniklou teorii je možné doložit i na pĜíkladech, protože pomČrnČ velké množství respondentĤ ve výbČru uvádí kombinaci jak neutrálních, tak záporných vlastností pĜekvapený, závistivý, zklamaný, ukĜivdČný þi pĜekvapený, namyšlený, zapomnČtlivý, cítí se jako hrdina- a pĜitom vnímají postavu celkovČ jako neutrální. V rámci tČchto úvah tedy mĤže být doloženo, že respondenti mohou být þásteþnČ ovlivnČni knižní/filmovou pĜedlohou, tĜebaže nelze tyto úvahy pokládat za stoprocentnČ podložené. Na závČr je možné konstatovat, že výsledky v této þásti dotazníku opČt potvrdily závČry rýsující se v rámci celé této kapitoly. Chlapci jako celek mnohem þastČji vnímají Harryho Pottera na základČ knižní/filmové pĜedlohy, více s ním sympatizují a þastČji ho považují za neutrální postavu, i když mu pĜisuzují i nČkteré záporné vlastnosti. Starší dívky jsou naopak schopnČjší vnímat Harryho podle jeho vystupování v úryvku, þastČji s ním nesympatizují, þastČji ho pokládají za nejménČ sympatickou postavu a þasto ho považují za postavu zápornou. Skupina mladších dívek se pak nachází zhruba uprostĜed obou vlivĤ, tzn. že vnímá Harryho jako spíše nesympatického, jako nejménČ sympatického ho však hodnotí minimálnČ a celkovČ ho zase posuzuje jako postavu neutrální až zápornou.

77

5.7.4 PĜedpokládaný vývoj postavy Harryho Pottera U položky þ. 14 bylo sledováno, jak se u respondentĤ vnímání postavy Harryho Pottera promítne do pĜedvídání o pokraþování pĜíbČhu. Respondenti byli požádáni, aby se zamysleli, jak se Harry nakonec vyrovná s tím, že odznak prefekta dostal Ron a ne on sám. Byly nabídnuty tĜi možnosti: bude Ronovi odznak upĜímnČ pĜát, a projeví se tak v souladu s pĜedpokládaným chováním kladné postavy, nebo mu ho bude závidČt, a bude tedy pokraþovat ve svém vystupování jako záporná postava, anebo to dopadne úplnČ jinak. U poslední možnosti mohli respondenti uplatnit svoji fantazii a mohli si vymyslet zcela odlišný vývoj pĜíbČhu. PĜi sestavování dotazníku se pĜedpokládalo, že respondent, který považuje Harryho za kladnou postavu, zvolí i pozitivní pokraþování pĜíbČhu, a ten respondent, který hodnotí Harryho jako zápornou postavu, bude oþekávat, že se tato postava zachová zápornČ i v budoucnu. Obdobným zpĤsobem by mČlo fungovat pĜedvídání o chování postav, kdyby byly hodnoceny pouze na základČ konkrétního úryvku. V pĜípadČ tohoto šetĜení je však nutné si uvČdomit, že respondenti mohou být ovlivnČni knižní/filmovou pĜedlohou, a proto mĤže být jejich pohled na nastínČnou situaci zcela odlišný. Jak tedy pĜedvídání o postavČ Harryho Pottera dopadlo? Jsou-li výsledky hodnoceny z hlediska jednotlivých cílových skupin, lze uvést následující zjištČní. U mladších respondentĤ se opČt do urþité míry potvrzují rýsující se závČry. Mladší chlapci, kteĜí sice vnímají Harryho jako spíše sympatickou postavu, ale zároveĖ ji chápou jako kladnou/ zápornou/ neutrální postavu stejným dílem, se ve svých pĜedpokladech víceménČ shodují. Polovina v poslední dotazníkové položce pĜedvídá, že Harry bude Ronovi odznak pĜát a druhá polovina této skupiny si myslí, že se Harry zachová zápornČ a bude Ronovi odznak závidČt. Tímto je opČt dokázáno, že mladší chlapci vnímají postavu Harryho jako kladnou i zápornou stejným dílem. Mladší dívky hodnotí Harryho jako spíše nesympatickou postavu, která je sice neutrální, ale do budoucna se od ní u vČtšiny oþekává, že se bude chovat zápornČ, a bude proto Ronovi odznak závidČt. Negativní pohled na postavu se tedy shoduje. Na stĜední škole se nČkteré pĜedpokládané závČry také potvrzují. VČtšina starších chlapcĤ, kteĜí vnímali Harryho pĜevážnČ jako sympatickou a neutrální postavu, soudí, že se tato postava bude vyvíjet pozitivním smČrem a bude Ronovi odznak pĜát, a pouze minimum chlapcĤ si myslí, že se Harry zachová negativnČ. U starších dívek však dochází k pĜekvapivým výsledkĤm. I když dívky hodnotí Harryho jako postavu spíše nesympatickou a zápornou/ neutrální stejným dílem, pomČrnČ významný poþet si myslí, že Harry bude odznak Ronovi pĜát. U této skupiny by se oþekávalo, že když vnímají tuto postavu spíše na základČ úryvku, budou následnČ pĜedpokládat, že se postava bude vyvíjet negativnČ. K tomuto jevu však nedochází, a proto je možné 78

tvrdit, že i starší dívky jsou do urþité míry ovlivnČny celkovým vyobrazením Harryho Pottera v knižním/filmovém zpracování. Z celkového hlediska tedy témČĜ celá polovina všech respondentĤ (47 %) bez zaváhání pĜedpokládala, že se Harry zachová jako správný kamarád a bude Ronovi jeho ocenČní pĜát. TĜetina dotazovaných (36 %) si pĜedstavovala, že se Harry s danou situací nesmíĜí a bude svému pĜíteli odznak prefekta závidČt. Pouhých 15 % þtenáĜĤ uplatnilo svoji vlastní pĜedstavivost, pĜiþemž vČtšina z nich uvádČla odpovČdi, které by mohly být klasifikovány ve smyslu neutrálního vývoje postavy. Pro ilustraci lze uvést nČkolik konkrétních odpovČdí: smíĜí se s tím; nakonec i on odznak získá za své zásluhy; bude mu to pĜát, ale bude zklamaný, že to nedostal on; já bych Ĝekla, že trochu pĜát, ale i závidČt; bude mu to jedno a brzy to také získá; nakonec bude Harry rád, že ho nedostal, protože to pĜináší spoustu starostí. NČkteĜí respondenti sice uvádČli svoji verzi pokraþování, ale pĜi hodnocení jejich odpovČdí se ukázalo, že jejich verze koresponduje buć s pozitivním, nebo s negativním vývojem postavy, a byly proto pĜiĜazeny k pĜíslušným kategoriím. Na základČ uvedených výsledkĤ lze konstatovat, že témČĜ celá polovina þtenáĜĤ pĜedpokládala pozitivní vývoj postavy, a byla proto þásteþnČ ovlivnČna knihou/filmem. Vliv pĜedlohy je možné dokázat tím, že respondenti postavu Harryho znají z celého pĜíbČhu a díky tomu vČdí, že se Harry vĤþi Ronovi vždy zachová správnČ. Kdyby totiž respondenti hodnotili postavu pouze na základČ úryvku, museli by logicky pĜedpokládat spíše to, že se Harry v budoucnu zachová jako záporná postava, když je takovým zpĤsobem v úryvku prezentován. Z toho také vyplývá, že ti þtenáĜi, kteĜí pĜedvídali negativní vývoj postavy, založili své domnČnky urþitČ na interpretaci pĜedloženého textu a nebyli niþím jiným výraznČ ovlivnČni. OdpovČdi tČch, kteĜí zvolili svoji vlastní variantu, není snadné zhodnotit, ale vzhledem k tomu, že jejich množství není v porovnání s dalšími dvČma možnostmi tak vysoké, není nutné se jimi dopodrobna zabývat. V závČru kapitoly je tedy možné konstatovat, že i když u výsledkĤ týkajících se této þásti dotazníku došlo k nČkterým pĜekvapivým zjištČním, celkové závČry, které z šetĜení zaþínají vyplývat a které jsou již v pĜedešlých kapitolách zmiĖovány, se opČt potvrdily. 5.7.5 Vzájemné vztahy mezi položkami þ. 11 - 14 V rámci této kapitoly bylo vzhledem ke stanoveným cílĤm výzkumu primárnČ sledováno, jak se rýsují vztahy mezi vlivem knižní/filmové pĜedlohy þi úryvku a vnímáním postavy Harryho Pottera. Na základČ výsledkĤ lze konstatovat následující závČry, které jsou platné pro všechny cílové skupiny.

79

• Respondenti, kteĜí jsou ovlivnČni knižní/filmovou pĜedlohou, považují postavu Harryho buć za kladnou nebo za neutrální, nikdy však za postavu zápornou. • Respondenti, kteĜí vnímají Harryho na základČ knižní/filmové pĜedlohy, mu pĜiĜazují pĜevážnČ kladné a neutrální vlastnosti, a pokud mu pĜiĜadí vlastnost zápornou, pak maximálnČ jednu. • Respondenti, kteĜí vnímají postavu na základČ knižní/filmové pĜedlohy, témČĜ bez výjimky pĜedpokládají, že se postava Harryho bude vyvíjet pozitivním smČrem. • Respondenti, kteĜí jsou ovlivnČni úryvkem, vnímají postavu Harryho jako neutrální þi zápornou a zcela výjimeþnČ za postavu kladnou. • Respondenti, kteĜí posuzují postavu Harryho na základČ úryvku, mu pĜiĜazují pouze neutrální a záporné vlastnosti, a pokud mu pĜiĜadí kladnou vlastnost, pak je to pouze vlastnost upĜímný, která z interpretace úryvku pĜímo vyplývá. • U respondentĤ, kteĜí vnímají postavu Harryho na základČ úryvku, nelze vysledovat žádnou tendenci, která by zobrazovala pĜedpokládaný vývoj postavy Harryho. Respondenti tuto skuteþnost hodnotí velmi rozdílnČ. Co bylo u vnímání postavy Harryho Pottera zkoumáno sekundárnČ, byla skuteþnost, zda u odpovČdí respondentĤ existuje vztah podmínČnosti mezi sympatiemi a etickou intencí postavy. Z odborné literatury jasnČ vyplývá, že podmínČný vztah mezi tČmito dvČma faktory existovat vĤbec nemusí, že þtenáĜ mĤže kolikrát sympatizovat i s postavou zápornou anebo naopak nemusí vĤbec sympatizovat s postavou kladnou. OdpovČdi nČkterých respondentĤ však vykazovaly jinou tendenci, a právČ proto byla tato teorie v rámci šetĜení podrobena bližšímu zkoumání. PĜed prezentací výsledkĤ je však nutné zmínit, že pĜi analýze byl brán ohled nejen na etickou intenci postavy a sympatizování s postavou, ale také na výbČr rysĤ charakterizujících chování postavy v úryvku. Ten totiž s danou problematikou také úzce souvisí. K hodnocení odpovČdí pak bylo pĜistupováno následovnČ: pokud byly u respondenta odpovČdi všech tĜí položek (þ. 11, þ. 12, þ. 13) v souladu, bylo konstatováno, že se vztah mezi sympatiemi a etickou intencí postav vzájemnČ podmiĖuje; pokud odpovČdi všech tĜí položek v souladu nebyly, bylo zĜejmé, že vztah mezi sympatiemi a etickou intencí podmínČn není. Z výsledkĤ šetĜení vyplývá, že více jak polovina respondentĤ (60 %) ve svých odpovČdích vztah podmínČnosti potvrdila. Tato skupina þtenáĜĤ buć chápala postavu Harryho Pottera jako kladnou a také s ní sympatizovala, nebo ji hodnotila jako zápornou a zároveĖ k ní tedy sympatie necítila. Pro ilustraci je možné uvést následující odpovČdi: respondent považoval postavu Harryho za spíše kladnou, pĜiĜadil jeho chování charakteristické rysy upĜímný, pĜející, veselý, dobrý kamarád a na stupnici sympatií mu udČlil stupeĖ 6; jiný 80

respondent naopak vnímal postavu Harryho jako zápornou, z rysĤ mu pĜidČlil pĜekvapený, závistivý, zklamaný a ukĜivdČný a vlastní sympatie hodnotil stupnČm 2. Do této skupiny však byly zapoþítáváni i ti respondenti, kteĜí vnímali Harryho jako postavu neutrální, pĜiĜazovali mu neutrální a kladné/záporné vlastnosti a stupeĖ jejich sympatií se pohyboval ve stĜedu stupnice, pĜiþemž se však naklánČl k pĜíslušnému pólu. Jako ilustraþní pĜíklad mĤže být zmínČn tento: respondent chápe postavu jako neutrální, pĜiĜazuje jí vlastnosti pĜekvapený, závistivý, zklamaný a cítí se jako hrdina, tedy vlastnosti neutrální a záporné, a na stupnici sympatií ji hodnotí þíslem 3, tedy stupnČm blížícím se k pólu „vĤbec mi není sympatický“. U druhé skupiny, která þítala 40 % všech respondentĤ, se vztah podmínČnosti nepotvrdil. NČkteĜí z tČchto respondentĤ sympatizovali s postavou Harryho i pĜesto, že ho vnímali za postavu zápornou, þi ho naopak vnímali jako postavu kladnou, a pĜesto s ním nesympatizovali. U nČkterých zase výbČr charakteristických rysĤ týkajících se chování postavy naprosto nesouhlasil s etickou intencí postav, a proto jejich odpovČdi nemohly být hodnoceny jako vztahovČ podmínČné. Tito respondenti tedy podléhali pĜi svém vnímání rĤzným vlivĤm. Pokud by byla tato problematika zkoumána u každé cílové skupiny zvlášĢ, je možné uvést, že výsledky u skupiny mladších chlapcĤ a starších dívek zcela odpovídají výsledkĤm celkovým, u skupiny mladších dívek jednoznaþnČ pĜevažuje vztahová podmínČnost a u skupiny starších chlapcĤ je vztahová podmínČnost i vztahová nepodmínČnost vyrovnaná. Na základČ výše uvedených výsledkĤ lze konstatovat, že teorie vycházející z odborné literatury se ve výzkumném šetĜení nepotvrdila, jelikož u vČtšího poþtu respondentĤ byly vztahy mezi etickou intencí postavy Harryho Pottera a sympatizování s jeho postavou vzájemnČ podmínČny. Tyto výsledky však bohužel nemohou být aplikovány na problematiku závislosti vlivu knižní/filmové pĜedlohy þi vlivu úryvku, a jsou proto uvedeny bez odkazu na cíle výzkumu. SekundárnČ byly zkoumány i nČkteré další vzájemné vztahy mezi položkami, ty však již byly nastínČny v prĤbČhu hodnocení pĜedcházejících položek. Jednalo se hlavnČ o vztahy mezi sympatizováním s postavou Harryho Pottera, jeho hodnocením z hlediska etické intence a pĜedvídáním jeho chování v pokraþování pĜíbČhu. ZávČry týkající se této problematiky jsou zmínČny v kapitole 5.7.4, a to závČry jednotlivých cílových skupin i závČry celkové. 5.7.6 Shrnutí poznatkĤ o postavČ Harryho Pottera Vzhledem k cílĤm výzkumu probČhlo shrnutí poznatkĤ o postavČ Harryho Pottera a následnČ byly vytvoĜeny pĜehledné tabulky (tab. 5-7, 5-8), 81

které zobrazují celkové hodnocení vztahující se k vnímání této postavy. Výsledky jednotlivých položek þ. 11-14 byly posouzeny z hlediska závislosti na úryvku þi pĜedloze a ten þinitel, který pĜevažoval, byl u jednotlivých položek zapsán do tabulky. Vznikl tak jednotný pĜehled, zobrazující dominantní vliv na vnímání postavy Harryho Pottera, pĜiþemž byly zhodnoceny všechny cílové skupiny. Tab. 5-7 Vliv knižní/filmové pĜedlohy þi úryvku na vnímání postavy Harryho Pottera (vČkové skupiny) ZŠ

SŠ

položka þ. 11

vliv pĜedlohy

vliv pĜedlohy i úryvku

položka þ. 12

vliv úryvku

vliv úryvku

položka þ. 13

vliv úryvku

vliv úryvku

položka þ. 14

vliv úryvku

vliv pĜedlohy

Tab. 5-8 Vliv knižní/filmové pĜedlohy þi úryvku na vnímání postavy Harryho Pottera (skupiny podle pohlaví) dívky

chlapci

položka þ. 11

vliv úryvku

vliv pĜedlohy

položka þ. 12

vliv úryvku

vliv úryvku

položka þ. 13

vliv úryvku

vliv úryvku

položka þ. 14

vliv pĜedlohy i úryvku

vliv pĜedlohy

Z výše uvedených tabulek vyplývá, že skupina respondentĤ ze základní školy podléhá pĜi vnímání postavy Harryho Pottera pĜevážnČ úryvku. U skupiny respondentĤ ze stĜední školy pĜevažuje také vliv úryvku, i když vliv knižní/filmové pĜedlohy také není zanedbatelný, a nemČlo by se na nČj proto zapomenout. U skupiny dívek jednoznaþnČ pĜevládá vliv úryvku, pĜiþemž velký podíl na tomto výsledku nesou hlavnČ starší dívky, a u skupiny chlapcĤ je vliv úryvku a pĜedlohy naprosto vyrovnaný. Je-li skupina respondentĤ hodnocena jako homogenní celek, je možné tvrdit, že respondenti hodnotí postavu Harryho Pottera pĜevážnČ na základČ úryvku. Ale vzhledem k tomu, že se v každé skupinČ alespoĖ jednou uplatnila jako pĜevažující vliv pĜedloha, je zĜejmé, že se respondenti od knižní/filmové pĜedlohy nedokážou zcela odpoutat a úryvek s ní stále podvČdomČ srovnávají.

82

6 Shrnutí výsledkĤ výzkumu V této kapitole budou výsledky jednotlivých þástí šetĜení zhodnoceny v rámci výzkumných cílĤ a na jejich základČ budou zodpovČzeny všechny výzkumné otázky. ZávČry budou uvedeny vždy ke každé výzkumné otázce zvlášĢ. 6.1 VytváĜení vztahu k literárním postavám ZávČry vztahující se k výzkumné otázce, která sledovala tuto problematiku, byly spíše obecnČjšího charakteru. V rámci šetĜení se zjistilo, že dČtští þtenáĜi si vytváĜejí vztahy k literárním postavám na základČ tĜí faktorĤ: vybraného úryvku, knižní pĜedlohy zobrazující pĜíbČh Harryho Pottera a také jejího filmového zpracování. I když šetĜení zkoumalo postoje dČtského þtenáĜe s odkazem na konkrétní úryvek, ne vždy na nČm þtenáĜi své interpretace a hodnocení postav založili. U šetĜení spojeného s fenoménem Harryho Pottera však není tato situace vĤbec pĜekvapující, jelikož odpoutat se pĜi þetbČ konkrétního úryvku, který je vybraný z tak známé a slavné knihy a který zároveĖ odkazuje k neménČ známému filmovému zpracování, je opravdu velmi tČžké, a to nejen pro þtenáĜe dČtského, ale kolikrát i pro þtenáĜe dospČlého. Fakt, že si dČtští þtenáĜi vytváĜejí vztahy k postavám na základČ úryvku, je sám o sobČ samozĜejmý. Vzhledem k tomu, že se dotazník, který þtenáĜi vyplĖovali, vztahoval pouze ke konkrétnímu úryvku, byli þtenáĜi nuceni si tento úryvek bez výjimky pĜeþíst. BČhem šetĜení tedy bezprostĜednČ komunikovali s vybraným textem, interpretovali ho a v odpovČdích zaznamenávali pĜevážnČ ty postoje a pocity, které v nich text vyvolal. Text pak mČl na jejich hodnocení patĜiþný vliv. Co se týká druhého faktoru, knižní pĜedlohy, ani zde nejsou výsledná zjištČní neoþekávaná. PĜíbČh o Harry Potterovi je celosvČtovČ velmi oblíbený a þetlo ho již nČkolik milionĤ þtenáĜĤ rĤzného vČku a pohlaví, a proto se dalo pĜedpokládat, že se i ve vybraném vzorku dČtských þtenáĜĤ objeví ti, kteĜí budou knižní pĜedlohu podrobnČ znát. S patĜiþným vlivem, který knižní pĜedloha na interpretaci textu má, se tedy logicky musí také poþítat. RespondentĤm, kteĜí knihu þetli a kteĜí si už vztahy k literárním postavám v díle vlastnČ vytvoĜili, se v rámci šetĜení naskytla možnost pohlížet na známé postavy v novém svČtle a své vztahy pak mohli na základČ úryvku pĜehodnocovat. Záleželo však na každém, zda bude ochoten pĜi hodnocení tento proces podstoupit, tzn. pĜijmout netypické vyobrazení postav a odstoupit od svých pĜedstav, které si pĜi þetbČ knihy již vytvoĜili. Vzhledem k tomu, že knihy o Harry Potterovi byly vzápČtí po svém vydání pĜevedeny do filmové verze, ani vliv tĜetího faktoru, filmu, nebyl pĜekvapivý. Podle výzkumných zjištČní vidČlo filmové zpracování mnohem 83

více respondentĤ, než þetlo knihu, a proto je jasné, že se k vlivu filmu musí také pĜihlédnout. Na filmovém zpracování není obecnČ nic špatného, ale je-li porovnáváno se svou knižní pĜedlohou, vychází ve všech ohledech spíše negativnČ. Filmová zpracování jsou totiž velmi þasto zjednodušená, scénáristicky upravená a pĤvodní významy se z nich mohou þasto vytrácet. Stejná situace nastává i u postav, které se v pĜíbČhu vyskytují. Vzhledem k tomu, že každý filmový pĜedstavitel, který konkrétní postavu ztvárĖuje, si o ní vytvoĜí svoji vlastní pĜedstavu a tu pak ve filmu prezentuje, je i vyobrazení postavy urþitým smČrem posunuto. Tímto zpĤsobem pak získává postava jiné dimenze a mĤže být do urþité míry zkreslená. DivákĤm však nezbývá nic jiného než pĜijmout takové ztvárnČní, které se objevuje na plátnČ. Vnímání a hodnocení postav je pak v tomto pĜípadČ u dČtských þtenáĜĤ-divákĤ zkreslené a promítá se i do jejich interpretace vybraného textu a þásteþnČ negativnČ ovlivĖuje vytváĜení vztahĤ k postavám. Celkovou situaci však nelze vidČt pouze þernobíle, pĜi vytváĜení vztahĤ k literárním postavám samozĜejmČ záleží nejen na vlivu rĤzných faktorĤ (textu, knihy, filmového zpracování), ale také na individualitČ þtenáĜe, na jeho psychické i þtenáĜské vyspČlosti a také na tom, jak dokáže odlišit interpretaci konkrétního textu od interpretace knižní/filmové pĜedlohy. Jeho þtenáĜské kompetence hrají pĜi interpretaci také velmi dĤležitou roli. DČtští þtenáĜi, kteĜí se šetĜení zúþastnili, jsou pĜi vnímání literárních postav ovlivnČni všemi tĜemi faktory, pĜiþemž nČkteĜí podléhají pouze vlivu jediného faktoru, zatímco u jiných dochází ke kombinaci nČkolika faktorĤ. Velmi zajímavá je také skuteþnost, že dČtští þtenáĜi nejsou ovlivnČni u všech svých odpovČdí stále stejnými faktory, ale þasto se stává, že vliv jednotlivých faktorĤ je u každé sledované problematiky odlišný. 6.2 Hierarchie postav DČtští þtenáĜi vnímají hierarchii postav stejným zpĤsobem, jakým si vytváĜejí vztahy k literárním postavám; hlavní vliv na nČ tedy má vybraný text a knižní/filmová pĜedloha. Ukázalo se, že dvČ tĜetiny þtenáĜĤ obou vČkových skupin hodnotí hierarchii postav pĜevážnČ na základČ vybraného textu a pouhá jedna tĜetina þtenáĜĤ na základČ pĜedlohy. Pojem „hlavní postava“ dČtští þtenáĜi chápou a zdĤvodĖují rĤzným zpĤsobem. PĜi výbČru hlavního protagonisty je pro nČ rozhodující míra dĤležitosti postavy v pomČru k ostatním postavám (ocenČní postavy vyšší autoritou), umístČní postavy v centru dČní, chápání postavy jako podnČtu, který vyvolává reakci ostatních postav, a zobrazení vnitĜních pocitĤ postavy. Za hlavní postavu úryvku také þtenáĜi považují tu, která je zároveĖ hlavní postavou knižní/filmové pĜedlohy, dále tu, jejíž jméno se objevuje v názvu knižní ságy, nebo tu, která je vyobrazena jako typický hrdina s obdivuhodnými vlastnostmi a schopnostmi, jenž toho mnoho dokázal a 84

mnoho prožil. V neposlední ĜadČ podmiĖuje volbu hlavní postavy úryvku sama hlavní postava celého pĜíbČhu, to znamená, že þtenáĜi srovnávají postavy objevující se v úryvku s Harry Potterem, a z toho pak vyvozují své závČry (napĜ. objevuje se tam víc než Harry). Do praxe dČtští þtenáĜi aplikují chápání daného pojmu tak, že za hlavní postavu úryvku považují buć Rona nebo Harryho. Pro orientaci v problému je ještČ nutné uvést, že hlavní postavou úryvku je ve skuteþnosti postava Rona, kolem které se celá situace odehrává. Velmi zajímavé také je, že nČkterým þtenáĜĤm dokonce nepĜipadá žádná z postav tak dĤležitá, aby ji za hlavní považovali, a proto hlavní postavu vĤbec neurþují. K tomuto jevu však dochází pouze výjimeþnČ. Rona jako hlavní postavu urþily dvČ tĜetiny dČtských þtenáĜĤ. Kritéria pro jeho volbu byla následující: míra dĤležitosti v pomČru k ostatním postavám, umístČní v centru dČní, vyvolání podnČtu pro reakci ostatních postav, srovnávání s postavou Harry Pottera. PĜi svém argumentování vycházela pĜevážná vČtšina þtenáĜĤ z konkrétního úryvku. PodstatnČ menší množství þtenáĜĤ, pouhá jedna tĜetina, vnímalo jako hlavní postavu Harryho a jejich zdĤvodnČní se vztahovalo k tČmto kategoriím: zobrazení vnitĜních pocitĤ postavy, vyobrazení postavy jako typického hrdiny, odkaz k názvu celé ságy, hlavní hrdina celé ságy. Ti þtenáĜi, kteĜí zvolili Harryho za hlavního protagonistu, vycházeli buć pouze z knižní/filmové pĜedlohy (mladší þtenáĜi), nebo z konkrétního úryvku a zároveĖ z knižní a filmové pĜedlohy (starší þtenáĜi). Je oþividné, že nČkteré z volených kategorií nejsou z hlediska literární teorie úplnČ správné a že nČkteĜí þtenáĜi tedy neaplikují pojem „hlavní postava“ na konkrétní text zcela vhodnČ, ale v rámci výzkumu nehraje správnost odpovČdí žádnou roli, a není proto nutné posuzovat tuto problematiku z hlediska její korektnosti. BČhem šetĜení se tedy ukázalo, že i když obČ cílové skupiny vychází pĜi hodnocení hierarchie postav primárnČ z konkrétního textu, mladší þtenáĜi daleko více podléhají sekundárnímu vlivu, vlivu knižní/filmové pĜedlohy, než þtenáĜi starší. 6.3 Postavy sympatické a nesympatické DČtští þtenáĜi si vytváĜejí kladné citové vztahy k literárním postavám jak na základČ knižní/filmové pĜedlohy, tak na základČ konkrétního úryvku, pĜiþemž u jednotlivých skupin þtenáĜĤ se pĜevažující vliv jednotlivých faktorĤ þásteþnČ liší. Mladší þtenáĜi a þtenáĜi mužského pohlaví více podléhají vlivu knižní/filmové pĜedlohy, zatímco u starších þtenáĜĤ a þtenáĜĤ ženského pohlaví jsou oba vlivy víceménČ vyrovnané. PĜi analýze odpovČdí, ve kterých þtenáĜi zdĤvodĖovali hodnocení postav jako nejvíce sympatických, se ukázalo, jaké dĤvody a jaká kritéria þtenáĜi u sympatických postav upĜednostĖují. Mezi nejþastČjšími þtenáĜi uvádí 85

vlastnosti/ schopnosti/ dovednosti postavy, reagování postavy na situaci vzniklou v úryvku, vyobrazení postavy jako dobrého pĜítele a možnost se s postavou identifikovat. PĜekvapivé je, že pouze malé množství þtenáĜĤ se s postavami identifikuje, a pokud k tomu dochází, jedná se spíše o þtenáĜe ženského pohlaví. ýtenáĜi ojedinČle obdivují postavy i na základČ jiných kritérií, ta jsou však podrobnČ popsána v kapitole 5.4.4. ýtenáĜi sympatizují s postavami þastČji proto, že se jim líbí jejich vyobrazení v knižní/filmové pĜedloze, a vylíþení postav v konkrétním úryvku pro nČ není tolik smČrodatné. Tento jev však není až tak pĜekvapivý, jelikož všechny postavy, které v úryvku vystupují, jsou v pĜíbČhu o Harry Potterovi tolik populární, že pro dČtského þtenáĜe není snadné se od této skuteþnosti odpoutat, a postavy pak není schopen hodnotit objektivnČ a pouze na základČ konkrétního textu. PĜedevším u mladších þtenáĜĤ dochází k tomuto jevu mnohem þastČji, jelikož v období pubescence si jedinci þasto hledají své idoly a ty pak nekriticky a za každé situace obdivují. Postavy z pĜíbČhu o Harry Potterovi k takovým idolĤm bezesporu patĜí, a proto je kolikrát þtenáĜi nedokáží vidČt v negativním svČtle. NČkteĜí starší þtenáĜi se však chovají úplnČ stejným zpĤsobem a odmítají pohlížet na své oblíbené postavy pouze na základČ pĜedloženého úryvku. Jiná situace však nastává u výbČru nejménČ sympatických postav, pĜi kterém dČtští þtenáĜi vycházejí pĜedevším z konkrétního úryvku. PĜi svém hodnocení postav jako nesympatických upĜednostĖují þtenáĜi následující kritéria: reakce postavy na situaci vzniklou v úryvku, vyobrazení postavy v knižní/filmové pĜedloze, nízká frekvence výskytu postavy nejen v úryvku, ale i v pĜedloze. Velmi významnou roli také hraje kategorie „žádná postava mi není nesympatická“, kterou volí pĜedevším mladší þtenáĜi. Vzhledem k tomu, že všechny postavy objevující se v úryvku jsou v knižní/filmové pĜedloze bezesporu kladné a u þtenáĜĤ/divákĤ velmi populární, hodnotí je þtenáĜi jako nejménČ sympatické hlavnČ kvĤli tomu, jak vystupují v úryvku. PĜevážnČ mladší þtenáĜi však nejsou schopni se od svých pĜedstav, které si o postavách v díle o Harry Potterovi vytvoĜili, odpoutat, a i pĜesto, že nČkteré postavy v úryvku jednoznaþnČ nevystupují pĜíliš férovČ, nejsou schopni si k nim vytvoĜit záporný citový vztah. Co se týká rozdílu pohlaví, výzkum ukázal, že dívky i chlapci volí pĜi hodnocení postavy jako sympatické i jako nesympatické vždy naprosto stejná kritéria. Odlišnost je naopak patrná spíše u rozdílných vČkových skupin, nejedná se však o odlišnou volbu kritérií, ale spíše o rozdílné preferování jednotlivých kritérií. Pro zajímavost je možné také uvést, jak dopadl žebĜíþek oblíbenosti a neoblíbenosti literárních postav. Jako nejvíce sympatické postavy jsou hodnoceny postavy Hermiony, Rona a Harryho, tedy hlavní tĜi protagonisté pĜíbČhu, což jednoznaþnČ ukazuje na celkovou popularitu tČchto postav. NejménČ sympatickými postavami jsou naopak postavy Freda a George, které 86

jsou takto vnímány pĜevážnČ na základČ jejich vystupování ve vybraném úryvku, což opČt podporuje domnČnku o jejich popularitČ v rámci celého pĜíbČhu. 6.4 Postava Harryho Pottera Harry Potter, hlavní postava pĜíbČhu, je postava po celém svČtČ velmi populární, což dokazují nejen prodané výtisky, zástupy fanouškĤ a obrovský poþet fanklubĤ, ale také pĜístup mediálního a zábavního prĤmyslu, který se snaží z vyobrazení této postavy vytČžit maximum. Obrovské reklamní kampanČ pĜedcházely každému vydání nového knižního dílu i každé premiéĜe nového filmového zpracování a tato strategie mČla na fanoušky Harryho Pottera také kýžený vliv. Dokonce i v rámci výzkumu se potvrdilo, že oblíbenost postavy Harryho Pottera je u dČtských þtenáĜĤ velmi výrazná, a to ve všech otázkách, které si výzkum kladl. Již u volby hlavní postavy se ukázalo, že až tĜetina þtenáĜĤ považuje za hlavní postavu Harryho, i když z vybraného úryvku není tČžké urþit, že hlavní postavou je Ron. Je tedy vidČt, že nČkteĜí þtenáĜi vnímají postavu Harryho Pottera pouze pod vlivem knižní/filmové pĜedlohy, a nepĜikládají proto vyobrazení postavy v úryvku dĤležitost. Nechávají se pouze unášet svými pĜedstavami o hlavním hrdinovi a ostatní faktory pro nČ nejsou pĜíliš smČrodatné. Popularita postavy tedy hraje pĜi vnímání hierarchie postav v úryvku významnou roli. Co se týká oblíbenosti postav v úryvku, i zde se Harry projevuje jako velmi populární postava. I když v úryvku vystupuje spíše zápornČ a nechová se ke svým pĜátelĤm pĜíliš ukázkovČ, umísĢuje se v žebĜíþku oblíbenosti na druhém až tĜetím místČ, pĜedstižen pouze Hermionou a Ronem, a v žebĜíþku neoblíbenosti až na místČ þtvrtém. Jeho popularita je tedy ve vztahu k popularitČ ostatních postav i ve vztahu k vystupování v úryvku stále velmi výrazná. Sympatizování s postavou Harryho Pottera v úryvku sice ne stoprocentnČ popularitu této postavy potvrzuje, ale na druhou stranu ji také nevyvrací. U této problematiky je dĤležité uvést, že vČtší polovina dČtských þtenáĜĤ s postavou Harryho Pottera sympatizuje, a to i pĜesto, že se v úryvku chová spíše zápornČ. Sympatie þtenáĜĤ samozĜejmČ nejsou vždy založeny pouze na vyobrazení Harryho v knižní/filmové pĜedloze, nČkteĜí þtenáĜi s ním sympatizují také proto, jak vystupuje ve vybraném úryvku (obdivují, že je upĜímný sám k sobČ a že se nad sebou dokáže zamyslet). Skuteþnost, že vliv úryvku také hraje svoji roli, ale nemČní nic na tom, že celková popularita Harryho Pottera vytváĜení sympatií u dČtských þtenáĜĤ znaþnČ podporuje. U vnímání etické intence postavy se vliv popularity Harryho Pottera a jeho vyobrazení v knižní/filmové pĜedloze také potvrdil. I pĜesto, že postava Harryho vystupuje v úryvku spíše zápornČ, považuje ji vČtšina respondentĤ za 87

postavu kladnou þi neutrální a pouhá tĜetina za postavu zápornou. StejnČ tak jako u sympatizování, nemusí být hodnocení postavy z hlediska etické intence determinováno pouze znaþnou oblíbeností postavy Harry Pottera, ale její vliv i vliv pĜedlohy je v této oblasti opČt þitelný. Zajímavé výsledky pĜineslo porovnávání jednotlivých odpovČdí z hlediska závislosti na konkrétním úryvku a na knižní/filmové pĜedloze. DČtští þtenáĜi jsou u vnímání postavy Harryho Pottera pĜekvapivČ více ovlivnČni konkrétním úryvkem, ale i pĜesto je u nich oblíbenost postavy Harryho Pottera podle dalších zjištČní znaþnČ vysoká. Co se týká jednotlivých cílových skupin, je možné konstatovat, že mladší þtenáĜi podléhají þastČji vlivu vybraného úryvku. Starší þtenáĜi sice také, ale u nich je již také patrný znatelný vliv knižní/filmové pĜedlohy. Výsledná zjištČní tedy opČt podporují domnČnku, že celková popularita Harryho Pottera má na þtenáĜe výrazný vliv, který se promítá i do interpretace úryvku. Výzkumné šetĜení tedy ukázalo, že dČtští þtenáĜi vnímají postavu Harryho Pottera celkovČ ve vČtší míĜe pozitivnČ, i když se tak v úryvku neprojevuje, a v menší míĜe negativnČ. Dále se potvrdilo, že popularita postavy Harryho Pottera je u dČtských þtenáĜĤ pomČrnČ vysoká a že ovlivĖuje i vnímání této literární postavy ve vybraném úryvku. V neposlední ĜadČ se také ukázalo, že dČtští þtenáĜi vnímají postavu Harryho Pottera þastČji na základČ vybraného úryvku, ale pĜesto pro nČ zĤstává vČtšinou postavou oblíbenou. 6.5 Knižní a filmové zpracování versus vybraný úryvek Jak již bylo zmínČno výše, dČtští þtenáĜi si vytváĜeli vztahy k literárním postavám jak na základČ vybraného úryvku, tak na základČ knižní/filmové pĜedlohy, pĜiþemž v každé sledované oblasti byl pĜevažující jiný vliv. U vnímání hierarchie postav, u vytváĜení záporného citového vztahu k literárním postavám a u vnímání postavy Harryho Pottera jsou þtenáĜi více ovlivĖováni chápáním vybraného úryvku, zatímco u vytváĜení kladného citového vztahu má výraznČjší vliv vyobrazení postav v knižní/filmové pĜedloze. Na základČ výsledkĤ výzkumu lze tedy konstatovat, že nČkteĜí z dČtských þtenáĜĤ se dokáží od kulturního a þtenáĜského povČdomí o díle a od jeho popularity odpoutat a posuzují literární postavy nezávisle na knižní/filmové pĜedloze, z þehož lze odvodit, že jejich þtenáĜské kompetence jsou daleko vyšší. NČkteĜí dČtští þtenáĜi se naopak od knižního/filmového obrazu Harryho Pottera odpoutat nedokáží a posuzují pak literární postavy podle jejich vyobrazení v knižní/filmové pĜedloze. ýtenáĜské kompetence tČchto þtenáĜĤ nemusí být zaruþenČ nižší, ale je zĜejmé, že se nedokáží soustĜedit pouze na vybraný úryvek a pĜi jeho interpretaci podléhají celkové popularitČ díla.

88

7 ZávČr Hlavním cílem mé diplomové práce bylo zjistit, jaký vliv má popularita díla J. K. Rowlingové a jeho postav na dČtské þtenáĜe, respektive na jejich interpretaci konkrétního textu vybraného z tohoto díla. K dosažení tohoto cíle jsem si jako metodu práce zvolila výzkumné šetĜení, které pomohlo úspČšnČ odhalit nové skuteþnosti týkající se problematiky literárních postav a problematiky vztahu mezi literárním dílem, jeho filmovým zpracováním a textem vybraným z daného literárního díla. Díky výsledkĤm výzkumného šetĜení jsem došla k následujícím závČrĤm. 1. DČtští þtenáĜi obou vČkových skupin vycházejí pĜi interpretaci vybraného textu a pĜi vytváĜení vztahĤ k literárním postavám nejen ze samotného úryvku, ale jsou také ovlivnČni celým knižním dílem J. K. Rowlingové a jeho filmovým zpracováním. 2. DvČ tĜetiny dČtských þtenáĜĤ obou vČkových skupin vnímají hierarchii literárních postav v úryvku na základČ pĜedloženého textu a pouhá jedna tĜetina na základČ knižní pĜedlohy þi filmového zpracování. Mladší þtenáĜi pĜitom daleko þastČji podléhají vlivu knižní/filmové pĜedlohy než þtenáĜi starší. 3. Více než polovina dČtských þtenáĜĤ obou vČkových skupin si vytváĜí kladné citové vztahy k literárním postavám na základČ jejich vyobrazení v knižní/filmové pĜedloze, a je tedy celkovou popularitou postav znaþnČ ovlivnČna. Mladší þtenáĜi a þtenáĜi mužského pohlaví pĜitom mnohem více podléhají vlivu knižní pĜedlohy a filmového zpracování, zatímco u starších þtenáĜĤ a þtenáĜĤ ženského pohlaví je vliv pĜedloženého textu a vliv knižní/filmové pĜedlohy víceménČ vyrovnaný. 4. DvČ tĜetiny dČtských þtenáĜĤ obou vČkových skupin si vytváĜejí záporné citové vztahy k literárním postavám na základČ pĜedloženého textu a zbylí dČtští þtenáĜi na základČ knižní/filmové pĜedlohy. NČkteĜí mladší þtenáĜi se vĤbec nedokáží od vyobrazení postav v knižní pĜedloze þi ve filmovém zpracování odpoutat, a nejsou pak schopni si k žádné z literárních postav vytvoĜit záporný citový vztah. 5. DČtští þtenáĜi obou vČkových skupin sice dokáží vnímat postavu Harryho Pottera pĜevážnČ na základČ pĜedloženého textu, kde vystupuje jako záporná postava, pĜitom ho však vČtšina z nich celkovČ hodnotí jako postavu pozitivní þi neutrální a sympatizuje s ní. Je tedy zĜejmé, že celková popularita Harryho Pottera má na vnímání této postavy v pĜedloženém textu výrazný vliv. 6. U vnímání hierarchie postav, u vytváĜení záporného citového vztahu k literárním postavám a u vnímání postavy Harryho Pottera jsou dČtští 89

þtenáĜi obou vČkových skupin více ovlivĖováni pĜedloženým textem, zatímco u vytváĜení kladného citového vztahu má výraznČjší vliv vyobrazení postav v knižní pĜedloze a ve filmovém zpracování. DČtští þtenáĜi obou sledovaných vČkových skupin jsou popularitou Harryho Pottera a jeho pĜátel bezesporu ovlivnČni, a to nejen pĜi vnímání literárních postav v konkrétním úryvku, ale také pĜi jeho interpretaci. Ukázalo se, že vČtší množství þtenáĜĤ sice dokáže vnímat vybraný text nezávisle na knižní pĜedloze þi filmovém zpracování díla, zároveĖ se však od vlivu celkové popularity díla a jeho postav nedokáže zcela oprostit, což se pak promítá i v rĤzných interpretaþních oblastech. U zbylých þtenáĜĤ jsou pak Harry Potter a jeho pĜátelé v povČdomí natolik zakotveni, že zcela ovlivĖují jejich þtenáĜskou interpretaci úryvku i vnímání literárních postav. Jak tedy využít výsledná zjištČní v pedagogické praxi? Ukázalo se, že problematiku literárních postav a interpretace textu je možné zkoumat i u takového díla, jakým je Harry Potter. Práce s tímto dílem pĜinesla velmi zajímavé výsledky, a proto se domnívám, že by se mohlo tohoto díla a jeho potenciálu využít i ve výuce þeského jazyka a literatury na základní a stĜední škole. V literární výchovČ se v souþasnosti klade velký dĤraz na práci s textem, vČnují se jí nejen žáci na základní škole, ale také studenti na stĜední škole, protože pomáhá zvyšovat þtenáĜské kompetence a uþí žáky/studenty orientovat se nejen v literárních dílech, ale i v literárním svČtČ. V rámci výuky by se tedy mohlo pracovat i s textem vybraným z tohoto populárního literárního díla. Bylo by možné probírat napĜíklad teorii literatury (teorii literárních postav, literárních druhĤ a žánrĤ, stylistické a kompoziþní stránky díla a další literárnČ-teoretické otázky) i v souvislosti s jinými populárními díly. Dílo J. K. Rowlingové by se však dalo využít i v mediální výchovČ. Ze zjištČní, která výzkum pĜinesl, vyplývá, že dČtští þtenáĜi jsou pĜi vnímání literárních postav v pĜedloženém úryvku pomČrnČ výraznČ ovlivnČni knižní pĜedlohou i filmovým zpracováním. Vzhledem k tomu, že se mediální výchova zabývá problematikou vlivu rĤzných médií na jedince, mohlo by se pĜi ní diskutovat také o tom, jak rozdílné je knižní a filmové zpracování urþitého pĜíbČhu a jaký vliv má filmová verze, audiovizuální kultura a zábavní prĤmysl na vnímání knižního díla jako celku. Diplomová práce prokázala, že popularita díla Harryho Pottera a jeho postav u dČtských þtenáĜĤ výraznČ ovlivĖuje interpretaci konkrétního textu vybraného z tohoto díla a také vnímání literárních postav. Na základČ výše zmínČných zjištČní se tedy domnívám, že by bylo pĜínosné nejen pro vyuþující, ale i pro samotné žáky/studenty využít potenciálu tohoto díla v rámci výuky. 90

8 Seznam literatury a použitých zdrojĤ 8.1 Beletrie ROWLING, J. K.: Harry Potter a Kámen mudrcĤ. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 285 s. ISBN 978-80-00-02215-4. ROWLING, J. K. Harry Potter a Tajemná komnata. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 287 s. ISBN 978-80-00-02216-1. ROWLING, J. K. Harry Potter a vČzeĖ z Azkabanu. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 384 s. ISBN 978-80-00-02217-8. ROWLING, J. K. Harry Potter a Ohnivý pohár. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 571 s. ISBN 978-80-00-02218-5. ROWLING, J. K. Harry Potter a FénixĤv Ĝád. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 796 s. ISBN 978-80-00-02219-2. ROWLING, J. K. Harry Potter a princ dvojí krve. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 533 s. ISBN 978-80-00-02220-8. ROWLING, J. K. Harry Potter a relikvie smrti. 1.vyd. Praha: Albatros, 2008. 627 s. ISBN 978-80-00-02221-5. SMITH, Sean. Sen jménem Harry Potter: životní pĜíbČh J. K. Rowlingové. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2002. 204 s. ISBN 80-242-0849-0. 8.2 Odborná literatura BAGGET, David - KLEIN, Shawn E. Harry Potter & filozofie : kdyby Aristoteles byl Ĝeditelem školy v Bradavicích. Praha : XYZ, 2009. 361 s. ISBN 978-80-7388-211-2 (váz.). BEDNÁě, Pavel. SvČt fantazie Harryho Pottera. In TvoĜivá dramatika. Praha : Informaþní a poradenské stĜedisko pro místní kulturu - pracovištČ ARTAMA, 2002, roþ. 13, þ.1, s. 24-26. ISSN 1211-8001. FOěT, Bohumil. Literární postava : vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Praha : Ústav pro þeskou literaturu AV ýR, 2008. 111 s. ISBN 978-80-85778-61-8 (brož.).

91

HAUSENBLAS, Karel. K výstavbČ postavy v prozaickém textu. In Výstavba jazykových projevĤ a styl. 1. vyd. Praha: Universita Karlova, 1971. Oddíl pátý, s. 115-126. (In Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia 35, 1971). HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. HODROVÁ, Daniela a kol. …na okraji chaosu…: Poetika literárního díla 20. století. 1. vyd. Praha: Torst, 2001. 865 s. ISBN 80-7215-140-1. Kapitola 4, Poetika postavy, s. 519-717. HRABÁK, Josef - ŠTċPÁNEK, Vladimír. Úvod do teorie literatury. 1. vyd. Praha: SPN, 1987. 269 s. CHALOUPKA, Otakar. Rozvoj dČtského þtenáĜství. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. 573 s. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu : základy kvantitativního výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 265 s . ISBN 978-80247-1369-4 (brož.). KURIC, Jozef. Ontogenetická psychologie. Brno : CERM, 2001. 171 s. ISBN 80-214-1844-3. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Didaktická interpretace umČleckého textu jako metoda literární výchovy na obþanské a stĜední škole II. 1. vyd. PlzeĖ: Vydavatelství Západoþeské univerzity, 1997. 120 s. ISBN 80-7082-364-X. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. PrĤvodce literárním dílem : výkladový slovník základních pojmĤ literární teorie. 1. vyd. Jinoþany : H&H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. DítČ a kniha. O þtenáĜství jedenáctiletých. 1. vyd. PlzeĖ: Vydavatelství a nakladatelství Aleš ýenČk, s.r.o., 2004. 179 s. ISBN 80-86898-01-6. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro uþitele. 2. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2006. 247 s. ISBN 80-7290-244-X. RIMMON-KENANOVÁ, Shlomith. Poetika vyprávČní. 1. vyd. Brno: Host, 2001. 174 s. ISBN 80-7294-004-X.

92

Slovník literární teorie. 1. vyd. Praha : ýeskoslovenský spisovatel, 1977. 471 s. ŠUBRTOVÁ, Milena. In margine Harry Potter. In LadČní: þasopis pro kritiku a teorii dČtské literatury. Brno : Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v BrnČ, 2008, roþ. 13, þ. 1, s. 7-9. ISSN 1211-3484. ŠUBRTOVÁ, Milena. Literární postava v procesu literárnČvýchovné komunikace. In Jazyk a literatúra v škole, zážitok a poznanie. Prešov : Fakulta humanitných a prírodných vied, 2008. s. 289-294. ISBN 978-808068-788-5. ŠVAěÍýEK, Roman - ŠEĆOVÁ, Klára a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vČdách. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-807367-313-0 (váz.). TOMAN, Jaroslav. Didaktika þtení a primární literární výchovy. 1. vyd. ýeské BudČjovice : Jihoþeská univerzita v ýeských BudČjovicích, 2007. s. 75-78. ISBN 978-80-7394-038-6 (brož.). VÁĕOVÁ, KateĜina. Hloupý Honza versus Harry Potter aneb Poptávka po souþasném hrdinovi. In Souþasnost literatury pro dČti a mládež. Liberec : Technická univerzita v Liberci. Pedagogická fakulta. Katedra þeského jazyka a literatury. 2004, s. 55-64. ISBN 80-7083-904-X. WELLEK, René – WARREN, Austin. Teorie literatury. : Votobia, 1996. s. 555. ISBN 80-7198-150-8.

Olomouc

Zprávy - NejoblíbenČjší knihy souþasnosti. In LadČní: þasopis pro kritiku a teorii dČtské literatury. Brno : Ústav literatury pro mládež Pedagogické fakulty MU v BrnČ, 2004, roþ. 9, þ. 4, s. 37. ISSN 1211-3484. 8.3 Internetové zdroje Harry Potter – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 24.3.2011 [cit.2011-03-27] Dostupné z . Harry Potter – Wikipedie [online]. Poslední revize 26.3.2011 [cit.2011-0327]. Dostupné z .

93

List of best-selling books – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Poslední revize 25.3.2011 [cit.2011-03-27]. Dostupné z . BBC NEWS – Entertainment - Harry Potter finale sales hit 11m [online]. c2007, poslední revize 27.7.2011 [cit.2011-03-27]. Dostupné z . SýKN - Svaz þeských knihkupcĤ a nakladatelĤ [online]. c2006-2007, poslední revize 27.3.2011 [cit.2011-03-27]. Dostupné z . J.K.Rowling Official Site - Harry Potter and more [online]. c2008, poslední revize 24.3.2011 [cit.2011-03-27]. Dostupné z . Harry Potter má svĤj zábavní park, mĤžete v nČm létat na koštČti i jíst žáby iDNES.cz [online]. c2010, poslední revize 26.3.2011 [cit.2011-03-27]. Dostupné z .

94

9

Resumé

Diplomová práce se zabývá problematikou dČtského þtenáĜství a problematikou vlivu populárního díla na interpretaci textu. Na základČ výzkumného šetĜení se snaží odhalit, jaký vliv má popularita díla J. K. Rowlingové a jeho postav na vnímání konkrétního úryvku, a to u žákĤ 6. tĜíd základní školy a 1. roþníku stĜední školy. Definovaná problematika je sledována skrze vnímání literárních postav v úryvku; práce pĜedevším zkoumá, jak dČtští þtenáĜi vnímají hierarchii postav v úryvku, na základČ þeho si vytváĜejí vztahy k literárním postavám a jak vnímají postavu Harryho Pottera v úryvku. Na základČ tČchto zjištČní pak vyvozuje, zda dČtští þtenáĜi dokáží vnímat text nezávisle, þi zda jsou pĜi interpretaci ovlivnČni celkovou popularitou díla a jeho postav. Výsledná zjištČní jsou také výchozím bodem pro posuzování díla J. K. Rowlingové z hlediska jeho pĜínosu pro výuku þeského jazyka a literární výchovy na základní a stĜední škole. Výzkumné šetĜení ukázalo, že dČtští þtenáĜi jsou pomČrnČ výraznČ ovlivnČni literárním dílem o Harry Potterovi a jeho popularitou, a to nejen pĜi vnímání literárních postav, ale také pĜi interpretaci konkrétního úryvku. Z tČchto zjištČní vyplývá, že by mohlo být pĜínosné jak pro vyuþující, tak pro samotné žáky/studenty vČnovat se tomuto dílu bČhem výuky þeského jazyka a literatury. The diploma thesis is focused on the problems of children readership and its main aim is to reveal the influence of the literary work that is very popular among readers on the interpretation of concrete literary text. By the means of research it tries to detect how the work Harry Potter by J. K. Rowling and its popularity affect the perception of literary text with respect to pupils of the 6th grade in primary school and students of 1st year in secondary school. The defined aim is studied mainly through reader’s perception of literary characters in the concrete literary text; the main focus is aimed at perception of character hierarchy, creation of relationships with characters and perception of the main character of the work Harry Potter. Thanks to these findings it is possible to say whether the children readers are able to perceive the concrete literary text independently on the work by J. K. Rowling and its popularity or whether they are constantly under its influence and are not able to free themselves from its dominance. According to final discoveries it is possible to approach the work within the context of literary classes and overall literary education.

95

Summarizing the results, the research has revealed that the influence of the phenomenon called Harry Potter and its popularity is quite strong among children readers, and that the work affects both the perception of literary characters and the interpretation of the concrete literary text. Consequently, the inclusion of this work into the literary classes and literary education has been considered very beneficial to both teachers and students.

KLÍýOVÁ SLOVA dČtské þtenáĜství, literární postava, interpretace textu, popularita, Harry Potter KEYWORDS children readership, literary character, text interpretation, popularity, Harry Potter

96