UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE A ENVIRONMENTÁLNÍCH STUDIÍ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Botanická zahrada hl. m. Prahy
Vypracoval: Bohuslav Horák Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Jana Skýbová Studijní obor: Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů se zaměřením
V Praze dne
podpis
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně s vyznačením všech použitých pramenů a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním bakalářské práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že se na mou práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
V Praze dne
podpis
Souhrn Botanická zahrada hl. m. Prahy je jednou z nejstarších botanických zahrad v České republice. Tato práce se zabývá jejím vývojem a současnou podobou. V práci jsou zdokumentována i území, která návštěvníci běžně nenavštíví. Zmíněna je i Unie botanických zahrad a její smysl v České republice. V další části nalezneme informace o územích, která nejsou přímo součástí Botanické zahrady, ale pouze pod její správou. Přiblíženy jsou projekty, na kterých se Botanická zahrada podílí či je sama utváří. Také jsou zde uvedeny zástupci z živočišné říše, kteří jsou součástí skleníkových expozic.
Summary Prague´s Botanical Garden is one of the oldest botanical gardens in the Czech republic. This work covers its historical development as well as current state. In the work there are also documented areas where visitors are usually forbidden to enter. The work contains a part about the Union of Botanical Gardens and its purpose in the Czech republic. In the other parts we can find some information about areas, which are not parts of Prague´s Botanical Garden itself, but they are under its administration. In addition there are described projects in which the garden takes part or which has the garden established itself. Finally, there are depicted animal species which live in garden's greenhouse expositions.
Na tomto místě bych chtěl poděkovat několika lidem, kteří se podíleli na vzniku této práce. V první řadě především děkuji své vedoucí práce RNDr. Janě Skýbové, za odborné vedení, důležité připomínky a poskytnuté materiály. Dále bych chtěl poděkovat PhDr. Evě Vítové za poskytnutí informací a publikací. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat svým rodičům za všestrannou podporu během zpracování této práce.
Obsah 1. 2.
3.
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Úvod Základní charakteristika Botanické zahrady 2.1 Poloha Botanické zahrady 2.2 Historie Botanické zahrady 2.3 Unie botanických zahrad Rozdělení Botanické zahrady 3.1 Skleník Fata Morgana 3.2 Venkovní expozice 3.2.1 Areál JIH 3.2.2 Skalničkový skleník 3.2.3 Japonská zahrada 3.2.4 Květena středomoří a Turecka 3.2.5 Areál SEVER Vinice sv. Kláry Kaple sv. Kláry Přírodní areál Botanické zahrady hl. m. Prahy 6.1 Zvláště chráněná území přírody 6.2 Naučná stezka a další zajímavá místa přírodního areálu Botanická zahrada pro veřejnost 7.1 Stálí živočichové ve skleníku Fata Morgana 7.2 Dočasní živočichové ve skleníku Fata Morgana Význam Botanické zahrady hl. m. Prahy pro výukové účely škol 8.1 Význam botanických zahrad pro výukové účely škol 8.2 Výukové programy Sbírky Botanické zahrady Závěr Seznam použité literatury Přílohy
1 2 3 6 10 12 13 16 17 21 24 26 29 30 32 35 36 39 41 48 49 50 52 60 61 62
1. Úvod Tématem bakalářské práce je Botanická zahrada hl. m. Prahy, kterou spravuje hlavní město Praha. Práce je členěna do 8 částí včetně úvodu a závěru. Ve druhé části se zabývá základní charakteristikou Botanické zahrady a Unií botanických zahrad. Uvádím zde historii Botanické zahrady. Ve třetí části se zabývám podrobným popisem Botanické zahrady a jejím rozdělením do několika částí. Samotná Botanická zahrada je rozdělena na dvě části. Skleníková část a Venkovní expozice. Ta je členěna na pět oddílů, které jsou v práci popsány. Čtvrtá část je věnována vinici svaté Kláry, která je součástí Botanické zahrady. V páté části popisuji kapli sv. Kláry společně s historií. Šestý oddíl patří výukovým programům Botanické zahrady. Uvádím zde soupis programů společně se dvěma ukázkami pracovních listů. Pracovní listy pro venkovní expozici a pro skleník Fata Morgana. Nakonec se zabývám přírodním areálem Botanické zahrady. Ve své bakalářské práci vycházím z podkladů, které mi poskytla PhDr. Eva Vítová. Opíral jsem se také o osobní poznatky z Botanické zahrady. Samozřejmě jsem využil data z různých publikací, v nichž jsou informace o popisované zahradě. Cíle bakalářské práce: Seznámení s dlouhou a zajímavou historií Botanické zahrady hl. m. Prahy. Popsání rozdělení současných expozic Botanické zahrady. Ukázat školám možnost, jak děti vzdělávat hrou, pomocí projektů a pracovních listů.
1
2. Základní charakteristika botanické zahrady 2.1 Poloha Botanické zahrady
obr. 1 Mapa Botanické zahrady Foto: botanicka.cz
K Botanické zahradě hl. m. Prahy se dostanete autobusem MHD, přívozem Podbaba – Podhoří, parníkem od přístaviště ve Stromovce, autem či pěšky.
2
2.2 Historie Pražská botanická zahrada vznikla 1. ledna 1969. Byla zřízena usnesením plenárního zasedání Národního výboru hlavního města Prahy. Prvním člověkem, který se zasloužil o zřízení botanické zahrady na území hlavního města Prahy, byl Ing. Jan Jager. Navrhl několik míst, které by byly vhodné k vybudování botanické zahrady. Uvedl park v Průhonicích, horní část údolí Šárky
a
plochu
Motolským
mezi
potokem
a
usedlostí Cibulka v Košířích. Teprve
v roce
navrženo
1965
současné
k vybudování Obr. 2 Počátek 70. let minulého století: První výsadby na venkovních expozicích Foto: botanicka.cz
bylo území
botanické
zahrady a to Útvarem hlavního architekta.
Návrh
počítal
s přemístěním Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy do Troje a Botanická zahrada měla být součástí nového univerzitního areálu. Ovšem z geologického hlediska nebylo území vhodné, a tak na návrh Zemědělského odboru NVP došlo k přemístění mezi rezervace Podhoří a Velká skála. 30. dubna 1968 byl usnesením č. 111 vydán souhlas s vybudováním v prostoru Troja-Podhoří s názvem Pražská botanická zahrada. Prvním ředitelem byl jmenován Ing. Jan Jager. Společně se Svazem architektů vypsal soutěž na ideové řešení Botanické zahrady. Expoziční plochy byly vybudovány z louky kolem správní budovy. V roce 1975 vznikla v ulici Na Farkách velká pěstební zahrada a další pěstební areál byl založen nedaleko
3
ulice K Pazderkám (dnes Areál SEVER). Areál byl pro veřejnost otevřen několikrát do roka, ovšem na dalších 20 let byla Botanická zahrada téměř neznámá. V roce 1982 byla vyhlášena chráněná území Podhoří, Havránka a Salabka, která spravuje Botanická zahrada. 80. léta jsou ve znamení rozvojové stagnace. Přesto jsou v Botanické zahradě soustředěny stálezelené listnaté i jehličnaté dřeviny, minirůže a sortiment zahradních hybridů kosatců. Byla zde založena jedna z prvních expozic bonsají. Do roku 1989 nebyla Botanická zahrada zcela funkční a pro veřejnost přístupná. Plánovaná rozloha nebyla nikdy využita, z nedostatku financí a diskusích o smyslu přínosu botanických zahrad. Je ovšem na místě říct, že pokud by Botanická zahrada byla rozšířena na celé původní rozložení, řadila by se mezi největší botanické zahrady světa. Až do roku 1992 byla zahrada přístupná jen několik dní v roce v rámci „Dnů otevřených dveří“, celoroční provoz nebyl možný. Ing. Jan Jager ve své funkci ředitele skončil 31. prosince 1973, kdy ho nahradil Ing. Josef Vyskočil. V roce 1989 byl Ing. Josef Vyskočil odvolán a na jeho místo nastoupil Ing. Evžen Pechman (ve funkci byl do června 1993). Do roku 1992 musel bojovat s problémy týkající se majetkových vztahů k objektům a pozemkům v zájmovém území zahrady. V srpnu téhož roku byla zahrada otevřena veřejnosti tzv. Úvodní expozicí parkově upravenou plochou. Tento rok se Botanická zahrada začala dostávat do podvědomí Pražanů, pro které byla vybudována. Expozice se zvětšily v roce 1997 o více jak 1,5 ha- byla zpřístupněna japonská zahrada, vřesoviště podél viniční zdi, expozice flóry Středozemí, Turecka a kolekce kosatců. O výstavbě tropického skleníku se začalo uvažovat mezi lety 1995-1996. Od té doby se Botanická zahrada snaží o
4
propojení expozičních ploch. Od roku 1992 se Botanická zahrada zpřístupňovala Pražanům a návštěvníkům, ale k úplné spokojenosti chyběl skleník. Proto náhradou za skleník byly skelníky Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovi (Na Slupi) (podle Botanická zahrada,2007). První, kdo navrhoval pro Botanickou zahradu velký funkční skleník, byl Jiří R. Haager, který byl ředitelem zahrady od roku 1994 do listopadu 2001. Jiří Haager pěstoval více jak třicet let tropické rostliny a jeho expedice do tropů Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie ho přivedli na nápad vybudovat skleník, který nebude jen funkční, ale také bude připomínat přirozenou vegetaci vystavovaných rostlin. Citát, který Jiřího Haagera nejlépe vystihuje je asi tento: „Nenávidím hranaté skleněné domečky, ve kterých najdete stoly s kytkami v hrncích. Mám sen o přirozené intimní expozici s rostlinami, které v jiných zahradách nenajdete – a skalnatá tropická rokle je přece úžasně romantické místo pro snění.“ Na jaře roku 1995 byla vyhlášena soutěž na stavbu skleníku. Jejím vítězem se stal architekt Zdeněk Deyl. Roku 1997 bylo vydáno územní rozhodnutí a o rok později také stavební povolení. Z různých důvodů se ovšem stavba skleníku Fata Morgana protahovala. Skleník prošel kolaudací až roku 2003. Zkušební provoz byl zahájen téhož roku za přítomnosti primátora hlavního města Prahy Pavla Béma. Pro veřejnost byl skleník otevřen v červnu 2004. V roce 2002 bylo rozhodnuto, že Botanická zahrada se bude dále rozšiřovat. Zahrada chce svým návštěvníkům nabídnout expoziční plochy a další skleníky (podle botanicka.cz).
5
2.3 Unie botanických zahrad České republiky Mezi roky 1964-1971 řídila činnost českých a slovenských botanických zahrad Komise pro botanické zahrady, od roku 1968 pod záštitou Kolegia speciální biologie ČSAV. Od roku 1971 do roku 2000 převzal tuto úlohu Poradní sbor pro botanické zahrady při Ministerstvu kultury. Ten roku 1990 přešel pod správu nově zřízeného Ministerstva životního prostředí. Po rozpadu Československa byl na Slovensku zřízen podobný dohled nad botanickými zahradami, ovšem zvolení zástupci slovenských botanických zahrad a arboret zůstali až do zániku českého Poradního sboru jeho členy. Komise a následně Poradní sbor každoročně organizovaly Obr. 3 Logo Unie botanických zahrad ČR Foto: pampeliska.eu
konference, jichž se zúčastňovaly i zástupci zahraničních botanických zahrad a arboret, hlavně ze střední a východní
Evropy. Později se konference konaly každé dva roky. První konference byla v Liberci roku 1964 a z jejího jednání vzešlo rozhodnutí potřeby vzniku Komise pro koordinaci činnosti botanických zahrad a arboret v Československu. Pravidelně vycházel Zpravodaj botanických zahrad a to od roku 1967 až do konce devadesátých let. Celkem vyšlo 47 výtisků Zpravodaje. Zakladatelem Zpravodaje botanických zahrad byl Doc. Jaroslav Hofman a do roku 1988 byl i hlavním redaktorem. Zasloužil se o založení Komise botanických zahrad a o rozvoj její činnosti. Po roce 1989 čelily mnohé z botanických zahrad organizačním a finančním problémům, které vedly k nezájmu o koordinaci činnosti mezi nimi, následkem toho došlo po skončení funkčního období představitelů Poradního sboru roku 2000 k pozastavení činnosti. Teprve v dubnu roku 2005 došlo k založení Unie botanických zahrad České republiky, která je obdobou Unie
6
českých a slovenských zoologických zahrad. Ovšem na rozdíl od ní Unie botanických zahrad zahrnuje pouze české botanické zahrady. Unie vznikla jako občanské sdružení osob a institucí reprezentujících botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky. Sídlem Unie je Botanická zahrada hl. m. Prahy, Nádvorní 134, 171 00 Praha 7 – Troja. K roku 2009 měla unie 30 členů a dále se rozvíjí. V současné době je v České republice 50 botanických zahrad, z nichž většina byla založena pro výukové účely. Jsou proto součástí vysokých a středních odborných škol. Některé jsou spravovány obcemi či městy. Několik jich spadá pod vědeckou instituci či muzeum a jedna vznikla ze soukromé iniciativy. Smyslem unie je pomáhat rozvoji botanických zahrad a propagovat jejich smysl ve společnosti. Hlavní cíle a poslání unie: Společně postupuje při ochraně obecných i specifických zájmů botanických zahrad. Připravuje podklady a stanoviska k legislativním opatřením a jiným opatřením státních orgánů, které se dotýkají působnosti příslušných botanických zahrad. Připravuje podklady a stanoviska botanických zahrad při koncipování širších strategií a programů péče o životní prostředí, ochrany přírody, biodiverzity a genofondu planých a pěstovaných rostlin orgány státní správy, orgány místní samosprávy, vědeckými institucemi. Zastupuje botanické zahrady na mezinárodních odborných fórech v případech, kdy je třeba vyjádřit společné stanovisko. Zpřístupňuje všem českým botanickým zahradám informace z mezinárodní spolupráce botanických zahrad a organizací působících v ochraně přírody.
7
Iniciuje, podporuje a koordinuje vznik a dodržování pěstitelských programů botanických zahrad České republiky a účast těchto zahrad na obdobných mezinárodních programech. Metodicky pomáhá k sestavení a uskutečnění účinných programů výchovy a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých, obstarává přitom záležitosti, které je účelné řídit společně, například v ediční činnosti. Spolupracuje se vzdělávacími institucemi při zadávání a řešení odborných a vědeckých prací. Pečuje o odborný růst pracovníků botanických zahrad a vzájemnou informovanost, vytváří společný informační fond botanických zahrad. Podporuje využití věcného a lidského potenciálu botanických zahrad pro vědecké poznání a výzkum a koordinuje faktickou účast na konkrétních programech, podporuje využití získaných výsledků v praxi. Napomáhá řešení provozních a technických problémů rozvoje botanických zahrad, včetně společného obstarávání záležitostí provozního a technického charakteru v případech, na nichž se členové Unie dohodnou. (Pampeliska.eu [online]. 2010 [cit. 2010-08-15]. Unie botanických zahrad ČR. Dostupné z www:
)
8
Podmínky, které musí botanická zahrada splňovat, aby mohla být členem Unie botanických zahrad Botanická zahrada musí být provozována na neziskovém principu, tzn., že není jejím hlavním cílem podnikání a dosahování zisků. Nezáleží na tom, kdo je zakladatelem zahrady a ani nezáleží na jejím názvu. Zahrada musí být otevřena veřejnosti, nebo sloužit k pravidelné výuce, k výzkumu, nebo k udržování genofondu rostlin. Za botanickou zahradu není považována výsadba, která slouží pouze k okrasným účelům. Zahrada má odborně zpracované sbírky a expozice trvalých kultur živých rostlin. Zahrada dodržuje zákony, vyhlášky a nařízení České republiky i Evropského společenství a mezinárodní smlouvy a zákony při nakládání s rostlinným materiálem. Vede evidenci rostlin v expozičních sbírkách, dokumentuje svoji činnost a pravidelně publikuje. Také aktualizuje své výsledky (např. alespoň jednou ročně ve formě ročenky či výroční zprávy). Zahrada má funkční informační systém a podle svých možností se účastní výchovných a vzdělávacích programů. Disponuje pracovníky, kteří jsou odborně způsobilí plnit kritéria pro činnost botanické zahrady, a dbá o jejich soustavný odborný růst. Musí být zajištěna kontinuita tak, aby sbírky byly udržované a mohly se rozvíjet. (Pampeliska.eu [online]. 2010 [cit. 2010-08-15]. Unie botanických zahrad ČR. Dostupné z www: )
9
3. Rozdělení Botanické zahrady 3.1 Skleník Fata Morgana Skleník Fata Morgana je situován mimo areál venkovních expozic. Je umístěn na slunném místě jižní trojské stráně. Stavba je zapuštěna do skalnatého podloží a díky svému esovitému tvaru patří mezi moderní stavby svého druhu v Evropě. Přirozeně členitého povrchu skály je využito k terasovité výsadbě rostlin. Expoziční plochy skleníku jsou rozmístěny na ploše 1 750 metrů čtverečných.
Interiér skleníku je rozdělen do tří samostatných částí: Sukulentní část, nížinný deštný les, horská část. Každá část má rozdílnou teplotu a vlhkost. Návštěvník se v každé oblasti seznamuje s typickými zástupci rostlin, tím dochází k navození přirozených společenstev. Ve Fata Morganě se setkáváme s druhy rostlin, které jsou v oblastech běžné, ale zahradnicky málo významné. Některé rostliny byly pořízeny při expedičních sběrech pracovníky Botanické zahrady.
Obr. 4 Plánek tropického skleníku Fata Morgana Foto: botanicka.cz
V první části je flóra věnovaná suchomilné vegetaci aridních tropů a subtropů. V sukulentní části se nachází flóra Madagaskaru a australské buše. Dále xerická vegetace jižního Mexika a oblasti Afriky, například Little Karoo a kapský Namaqualand.
Na sukulentní část navazuje nížinný deštný les spojený podzemní
10
raženou štolou. Na konci štoly jsou po obou stranách sladkovodní akvária. V nich se nacházejí tropické ryby a jiní živočichové. Střední část skleníku je tvořena z větší části flórou Jižní Ameriky a Střední Ameriky. Nalezneme zde i zástupce z oblastí Oceánie a Austrálie, Afriky, Madagaskaru, Vietnamu, Sundských ostrovů a Filipín. V poslední horské části se nachází rostliny drsného prostředí vysokých hor. Nalezneme zde rostliny z amerických And, subtropické jižní Afriky, z horských oblastí pevninské i ostrovní Asie. Prostřední expozice patří rostlinám Venezuely (podle Botanická zahrada, Praha: 2010, Skleník Fata Morgana).
Obr. 5 Skelník Fata Morgana Foto: botanicka.cz
11
3.2 Venkovní expozice V roce 1992 byly pro návštěvníky otevřeny venkovní expozice. Expozice středomořské flóry a japonské zahrady byly zpřístupněny o pár let později, roku 1997. Vinice svaté Kláry byla otevřena v roce 2004. Tyto expozice patřily mezi první otevřené, a proto se jim říká Úvodní expozice. Tento název se vžil hlavně mezi návštěvníky. Botanická zahrada nazývá tuto část areál JIH. Z důvodu stavby skleníku Fata Morgana, který je označován jako areál ZÁPAD, byla právě i Úvodní expozice přejmenována, na areál JIH, aby lépe vystihovala svou polohu. Areál SEVER se nachází v budovatelské etapě a je zpřístupněn pouze během některých víkendů.
Obr. 6 Úvodní cedule s rozložením venkovních expozic Foto: Bohuslav Horák
12
3.2.1 Areál JIH Před pokladnou se nachází žulové skalky. Rostliny, které rostou na této skalce, dobře snášejí přímé sluneční světlo i sucho. Nacházejí se zde zástupci netřesků (Sempervivum) a také rozchodníků (Sedum). Brzy na jaře je zde možné spatřit také kultivary hořců (Gentiana acaulis), konikleců (Pulsatilla vulgaris) a huseníků (Arabis caucasica). Nalezneme zde také takzvané „polštářovité“ rostliny, například kociánky (Antennaria dioica), hvozdíky (Dianthus hybrid) a rozrazily (Veronica surculosa). Za pozornost stojí i dračíky (Penstemon pinifolius), které kvetou oranžovou a žlutou barvou. V zadní části skalky rostou drobné druhy severoamerických dlužich, např.: Heuchera cylindrica a Heuchera elegans. Dominantněji zde roste kostřava (Festuca gautieri) a levandule (Lavandula angustifolia). Nachází se zde i zástupce dřevin a to borovice Pinus mugo. Dále po cestě, za pokladnou je umístěna travertinová skalka. Na ní rostou vzácné druhy skalniček, které jsou mnohem choulostivější na pěstební podmínky. Travertin je usazená hornina, složením odpovídající vápenci a na rozdíl od něj je pórovitá. Je tudíž velice vhodná k pěstování skalniček a to i těch nejnáročnějších. Na travertinové skalce rostou lomikameny (Saxifraga) sekce Porphyrion. Ty vykvétají časně z jara už na konci března, ve skleníku mnohem dříve. Lomikameny (Saxifraga) se u nás pěstují už od počátku 20. století, není tudíž proč se divit, že i Botanická zahrada hl. města Prahy má tyto exempláře ve své sbírce. Na skalce se objevují i jiné rostliny, které stojí za pozornost, třeba prvosenka (Primula chungensis), protěž (Leontopodium nivale), krasoskalník pyrenejský (Petrocallis pyrenaica) z vysokých Alp a dovezená rostlina z Balkánského pohoří Velebit Degenia velebitica a mnoho dalších. Na pravé straně za pokladnou roste od léta do podzimu trsť rákosovitá (Arundo donax), jež patří mezi
13
středomořské trávy. Za ní se nachází oblast osázená trvalkami, ty lze vidět i na jiných místech areálu JIH. Naopak na levé straně je plocha osázená hlavně travami označovanými jako nízké či naopak vysoké. Některé dosahují výšky až dvou metrů. Pokud půjdeme cestou, která vede ke kapli, uvidíme po levé straně skalku osázenou hlíznatými a cibulovými rostlinami. Na jaře zde tyto rostliny hojně kvetou, v létě a na podzim je střídají kobercovité skalničky. Ty jsou zde vysazeny hlavně proto, aby zakryly holá místa, která vznikají po odkvětu cibulovin. Dále se zde nachází skalka s výsadbou plazivých, nízkých jalovců a suchomilných keřů. Po pravé straně vidíme exempláře zakrslých jehličnanů. Dále po cestě nacházíme skupiny dřevin. Význačnou expozicí je centrální záhon rozdělený cestami na tři části: severní, střední a jižní. Ve střední části záhonu rostou okrasné trávy a vysoké trvalky, na některých místech zpestřeny překrásnými dosnami (Canna). Každý rok je uprostřed expozice vysazován široký sortiment vyšších a nižších letniček. Aby záhon nebyl na jaře pustý, jsou na podzim vysazovány narcisy (Narcissus), hyacinty (Hyacinthus) a tulipány (Tulipa), které rozkvétají v polovině dubna. Nalezneme zde i mnoho druhů lilií (Lilium L.), některé jsou od amerických a holandských šlechtitelů. Vedle lilií (Lilium L.) zde nalezneme mohutné rostliny z rodu liliochvostec (Eremurus). Jedním ze zástupců je rostlina s hroznovitým květenstvím, která dosahuje výšky až dvou metrů. Je jí „Kleopatřina jehla“ (Kniphofia). Liliím (Lilium L.) podobné rostliny - denivky (Hemerocallis), dlouho kvetou a svou barevností a množstvím patří mezi nejatraktivnější rostliny Botanické zahrady. Svými květy zdobí záhony od června do července (podle Botanické zahrady a arboreta, 2010).
14
Pokud popojdeme dále po cestě směrem k japonské zahradě, spatříme exponáty z řad léčivých rostlin. Je zde k vidění pouze malé množství rostlin, ale plocha, na které by vynikly, se projektuje. V botanické zahradě nechybí ani místa k odpočinku. U kamenné šachovnice je pergola, u které se pyšní některé druhy popínavých rostlin. Pod skalničkovým skleníkem nalezneme flóru ze středomořské oblasti, hlavně byliny a keře. Podél potoka nalezneme dřevité ibišky (Hibiscus), které každoročně rozkvétají. V roce 1995 byly vedle ibišků (Hibiscus) vysazeny zimovzdorné bambusy (Bambusa). Podél druhého potoka nalezneme vlhkomilné trvalky a rostlinu Gunnera manicata, která svou mohutností uchvacuje. Před každou zimou ji zaměstnanci botanické zahrady ukryjí pod kryt z umělé hmoty, aby ji chránili před mrazem. Potok ústí do rybníčku, který je osázen stulíky (Numphar), lekníny (Nymphaea) a bažinnými kosatci (Iris). Také na okraji rybníčku nalezneme ocúny (Colchicum) kvetoucí na podzim. Poblíž nalezneme prosklenou vitrínu s kapradinami a vlhkomilnými orchidejemi (Cypripedium, Dactylorhiza). Spatřit lze i vitrínu s kaktusy (Cactaceae), kosatci (Iris) a cibulovinami. Také zde nalezneme výsadby zimovzdorných kaktusů (Průvodce po expozicích a sbírkách botanické zahrady. Praha: GRADA, 2007. 192 s.).
15
3.2.2 Skalničkový skleník Ve skleníku jsou umístěny rostliny stínomilné, rostoucí na skalách a náročné na zimní teploty. Nalezneme zde exempláře chladnomilných orchidejí rodu Pleione. Jejich velké květy nalezneme v přirozeném ekosystému východní Asie. Z ostrovů Kréta a Malorka zde nalezneme zástupce vzácných a ohrožených druhů. Také vranečci (Selaginella) a kapradiny (Polypodiophyta) mají ve skleníku své místo: čeledi Gensneriaceae rod: Haberlea, Ramonda, Jankea. Rostliny rodu Helichrysum, Brachyocome a Celmisia původem z Austrálie a Nového Zélandu jsou zde zastoupeny též. Skalka je osázena především polštářovitými skalničkami, jako jsou mateřídoušky (Thymus) a rozchodníky (Sedum). I dřeviny mají v úvodní expozici své místo. Nalezneme zde např. brusonécie papírodárné (Broussonetia papyrifera), gumojilmy jilmovité (Eucommia ulmoides), které jsou zdrojem přírodního kaučuku, sekvojovce obrovského (S.giganteum) nebo borovice osinaté (Pinus aristata). Ty se dožívají až 4000 let (Botanická zahrada, 2007).
16
3.2.3 Japonská zahrada Ne nadarmo se říká, že japonské zahrady patří mezi díla nevyčíslitelné hodnoty. Čínské zahradnictví mělo svůj největší rozvoj asi v 8. století. Tou dobou přejali Japonci toto krásné „umění“. Japonská a čínská kultura své starodávné zahrady střeží jako vzácná díla v muzeích. V době, kdy Evropa objevila kouzlo okrasných zahrad, byly japonské zahrady na svém vrcholu. V dnešní době technických vymožeností nám mohou tyto zahrady mnohé nabídnout. Ticho, klid, eleganci a s tím spojenou příjemnou relaxaci. Architekti se snaží přiblížit člověka s přírodou, tedy s děním v přírodě. Jako součást venkovní expozice se japonská zahrada začala budovat roku 1995 a o dva roky později byla otevřena pro veřejnost. Rozprostírá se na ploše 0,67 ha a je tvořena dvěma oddíly. V první části nalezneme horskou krajinu s jezírkem a chýší. Ve druhé části jsou umístěny rostliny pocházející z Japonska a Číny. Základními prvky japonské zahrady jsou rostliny, voda a kámen. Upřednostňují se rostliny, které jsou okrasné listem. Nezáleží na pestrosti květů, ale na eleganci. Do zahrady se dostaneme dřevěnou brankou obklopenou plůtkem z bambusových tyček. Smyslem je oddělit ostatní část zahrady od té japonské. Rozhodně nemá nijak omezovat ve vstupu. Cestičky jsou upraveny podle potřeby a ladění s okolím. Při vstupu kráčíme po hladkých kamenných blocích. Chodníček „tobiiši“ je tvořen kameny vyčnívajícími nad rovinu. Jsou umístěny nepravidelně, aby připomínaly jejich rozmístnění v přírodě. Nechybí zde ani kašna s vodou jako symbol duševní a fyzické čistoty. Kameny tvořící kašničku se jmény jutoiši, tešokuiši sloužily původně k jiným čelům, ale právě proto byly umístěny zde. Chýše je místem odpočinku a rozjímání. Z chýše pozorujeme
17
„sakurový háj“ se slivoněmi (Prunus), hortenziemi (Hydrangea) a javory (Acer). V japonské zahradě nechybí potůček, který přejdeme po klenutém můstku. Potok vtéká do jezírka přes různé kaskády, vodopády a peřeje. Voda je důležitou součástí zahrady. V některých případech se využívá písek, který je hrabičkami upravován, aby napodobil právě potůček. V jezírku spatříme ostrůvek ve tvaru želvy, jako symbol dlouhého života. Také seskupení kamenů podél ostrůvku není náhodné. Mají nám připodobnit plovoucí lodě. V podzimních měsících nám měnící se barva javorů ukazuje kouzlo koloběhu života. Tohoto jevu japonské zahrady využívají často. Měnící se barva listů během roku ukazuje různé pohledy na přírodu a potřebu odpočinku rostlin a opětovné zrození z jara, ale abychom si odpočinuli i my lidé. Botanická zahrada se pyšní jednou z největších sbírek japonských javorů (Acer) v České republice např. javor japonský (Acer japonicum) s kultivary Green cascade a Dissectum, javor dlanitolistý (Acer palatum) s kultivary Aomeshime no uchi, Atrolineare, Beni shidera, Dissectum nigrum, Koto hime, Corallium, Coral pink a Bloodgood a javor sieboldův (Acer sieboldianum). Slivoně (Prunus) rozkvétají brzy z jara a připomínají příchod jara. Starší exempláře mají nádherně zkroucený kmen a křehké květy kvetoucí před rašením listů. Rostou zde slivoně druhu Prune glandulosa, Prunes mume, Prinus incisa. I borovice (Pinus) má své místo v japonské kultuře a tak nechybí ani v zahradě. Např. Pinus densiflora, Pinus parviflora, Pinus tabulaeformis, Pinus koraiensis, Pinus sibirica a Pinus thunbergii. Také bambus (Bambusa) jako symbol vznešenosti a moudrosti je typickou rostlinou japonské zahrady. Především jednoduché listy jsou obdivovány. Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) byla ve staré Číně také obdivována. Kvete koncem jara a byla vysazována do císařských zahrad a klášterů. Je symbolem vznešenosti a bohatství. Zde
18
jsou zastoupeny kultivary Kao, Godaishu, Akemononishiki, Koikakura, Hatsugarasu a jiné (podle Botanické zahrady a arboreta, 2010). Chryzantémy (Chrysanthemum) bychom mohli zařadit mezi nejpočetnější skupinu rostlin rostoucí na Východu. Také proto byla žlutá chryzantéma (Chrysanthemum) znakem císařské rodiny. V našich zahrádkách se můžeme setkat z další rostlinou z Východu a tou je hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Dnes známe mnoho kultivarů. Škála barevnosti květů je opravdu veliká, od bílé po modrofialovou. Rostliny, které zde ještě nalezneme: Kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica) – V Číně a Japonsku dorůstá výšky až 50-ti metrů. Její dřevo je velmi ceněné pro mnohostranné využití. Do Evropy se dostala roku 1842. Dnes můžeme spatřit mnoho kultivarů této dřeviny. Metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) – Opadavý jehličnan. Během doby ledové málem vymizel a přežil jen na území střední Číny. Jako „žijící fosilie“ byla objevena až roku 1941. Do Evropy se semena dostala až o osm let později. Jinan dvoulaločný (Hydrangea macrophylla) – V permském období se vyskytoval i ve střední Evropě. Ovšem dnes se přirozeně nachází pouze v Číně a Japonsku. Patří mezi jehličnany a jeho plody se prodávají jako ovoce „pa-kwo“. Pro Japonce je tento strom jeden z nejposvátnějších. V současnosti nalezneme využití v lékařství i kosmetice. Jedlovec sieboldův (Tsuga sieboldii) – Patří do čeledi borovicovitých a dorůstá výšky až 90-ti metrů. Přirozeně roste v horách jižního Japonska. Jeho dřevo se využívá v truhlářství ale i k výrobě papíru. Jeho kůra obsahuje velké množství tříslovin a proto se užívá v lékařství. Například k léčbě průjmů a hemoroidů.
19
Hovenie sladká (Hovenia dulcis) – Její plody jsou chutné. Jedí se stopky (vrcholík), které při dozrávání plodu zduří, zčervenají a zdužnatí. Zmarličník
japonský (Cercidiphyllum japonicum) – Opadavý listnatý strom.
Zajímavostí je, že uvadající listy voní po sladkém pečivu. Cudrania tricuspidata – Původem z Číny ale i v Japonsku. Plody z vyšlechtěných samičích rostlin jsou jedlé. Kůra a dřevo nalezly své využití při léčbě malárie a duševní zaostalosti. Další zajímavé rostliny z Japonska a Číny: Vonokvětka (Osmanthus), cesmína (Ilex), orixa (Rutaceae), pajehličník (Sciadopitys), korunatka (Stephanandra),
vilín (Hamamelis), vistária (Wisteria), klanopraška
(Schisandra) a jiné. Z trvalek zde nalezneme kostřavy (Festuca), biky (Luzala), čechravy (Astilbe), kosatce (Iris), bohyšky (Hosta) nebo tlustonitník (Pachysandra) (Průvodce po expozicích a sbírkách botanické zahrady. 2007. Praha : GRADA, 2007. 192 s.).
Obr. 7 Pohled na expozici Japonské zahrady Foto: Bohuslav Horák
20
3.2.4 Květena středomoří a Turecka Sbírka středomoří a Turecka je umístěna pod japonskou zahradou. Hned při vstupu do expozice naši pozornost upoutají kultivary javoru kapadockého (Acer cappadocicum). Příkrý sráz je osázen flórou z Turecka. Základem jsou polštářovitě skalničky rodu ježatci (Acantholimon), ruměnice (Onosma), tařice (Allysum), sivutky (Aethionema) a koulenky (Globularia). Také zde rostou zástupci plazivých šišáků (Scutellaria orientalis, Scutellaria diffusa). Hvozděnka (Petrorhagia) zde roste téměř po celou vegetační dobu. Z trvalek jsou zde zastoupeny máky (Papaver orientale) nebo katrán východní (Crambe orientalis). Roste zde i velmi zajímavá rostlina Peganum harmala. Tato rostlina se už od starověku pěstuje pro všestranné využití- z kořenů se získává červené barvivo na bavlnu; nať sloužila k vykuřování a semena se používala jako léčivo, narkotikum i jako koření. U plotu rostou menší stromy cedru libanonského (Cedrus libanii), olše východní (Alnus orientalis), ta pochází z Kypru. Dále po cestě spatříme flóru Středomoří. Na první pohled nás upoutá javor francouzský (Acer monspessulanus), ten je podobný babyce (Acer campestre). O kousek dál roste poddruh hlohu jednoblizného (Crataegus monogyna subsp. azarella). Nalezneme zde typické jehličnany Středomoří - cypřiše vždyzelené (Cupressus sempervirens). Rostlina pod názvem Spartium junceum rozkvétá počátkem léta typickými žlutými bobovitými květy. Cist vavřínolistý (Cistus laurifolius) je jediný zástupce rodu, který snáší dobře naše zimy. Nad lavičkou roste jasmín křovitý (Jasminum fruticans), ten je zimovzdorný. Jednotlivé skalky jsou osázeny skalničkami a trvalkami z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Nalezneme zde i horské druhy a druhy skalních stepí. Zástupce horské flóry – polštářovité mařinky (Asperula) a písečnice (Arenaria).
21
Dále zde nalezneme Linum salsoloides, kručinky hrozivé (Genista horrida), rožec (Ceratium tomentosum), mateřídouška (Thymus). Levandule (Laevandula), saturejky (Satureja montana) a další (podle Botanická zahrada, 2007). Viniční zeď je pokryta břečťany (Hedera). Kameny použité na stavbu zdi jsou z lomů Kosov a Mořina v Českém krasu. V některých z těchto kamenů můžeme spatřit zkameněliny prvohorního hlavonožce rodu Orthoceras. Nad expozicí kosatců (Iris) nalezneme teplomilné keře – zmarlika jidášova (Cercis siliquastrum). Tento keř se jmenuje podle Jidáše, který zradil Krista a posléze se na něm oběsil. Další z keřů nás okouzlí – čilimník časný (Cytisus praecox) či janovec (Sarothamnus scoparius). Břestovec jižní (Celtis australis) roste blízko viničné zdi. U branky vedoucí k vinici spatříme ambroň východní (Liquidambrar orientalis). Ta je velmi vzácná a z jejího dřeva se získává balzám, který slouží jako kadidlo. Jsou zde umístěny rostliny, které mají kořenovou hlízu. Mezi nimi např. Asfodel, Kniphofie, kalokvěty (Agapanthus) nebo česneky (Allium) a tulipány (Tulipa). Pod svahem na rovné části rostou vysoké kosatce (Iris).
Obr. 8 Pohled z horní cesty na flóru středomoří a Turecka Foto: Bohuslav Horák
22
Spodní část svahu je osázena cibulovými kosatci (Iris). Tato místa se ukázala jako nejvhodnější pro tyto rostliny z důvodu dobrého zadržování vody (Průvodce po expozicích a sbírkách botanické zahrady, Praha: GRADA, 2007. 192 s.).
Obr. 9 Pohled na skalku flóry středom oří a Turecka 2 Foto: Botanická zahrada
23
3.2.5 Areál SEVER Areál SEVER se rozprostírá na ploše cca 6,4 ha. Je umístěn na severním okraji Botanické zahrady. Naproti tomuto areálu je možné vidět sídliště Bohnice. Tato část zahrady slouží jako tzv. zásobní zahrada. Roku 1976 byl pozemek oplocen a začaly se zde vysazovat dřeviny. Dnes zde spatříme zakrslé jehličnaté dřeviny a zimovzdorné kaktusy. Postupem času zde byly vysazovány cesmíny (Ilex) a trvalky, které se vyskytují v podrostu evropských, asijských a amerických listnatých lesů. Vybudovaly se zde pařeniště a záhony z betonových dílů. Stínění, které zde bylo také vybudováno, slouží hlavně pro rozmnožování trvalek. Dnes zde nalezneme na osmnáct pařenišť a záhonů. Tyto plochy slouží k množení a pěstování letniček, dřevin, cibulovin, hlíznatých rostlin, bonsají, trvalek, okrasných trav a skalniček. Část plochy je vyhrazena pro „školku dopěstování rostlin“. Na východní straně vznikla pivoňková louka. Na ní nalezneme nejen pivoňky (Paeonia) ale i narcisy (Narcissus), ocúny (Colchicum) a šácholány (Magnolia). Čtyři dřevěné instalace znázorňující roční období, obklopené rostlinami pro období typické, do prostoru velmi dobře zapadají. Nalezneme zde vysoké zahradní kosatce (Iris), seřazené podle barev od bílé po tmavě modrou až modročernou. Jihozápadní část je věnována jehličnanům a částečně i listnatým stromům. Na severní části na ně navazují rašeliniště a jezírko s vodními a rašeliništními rostlinami. Nalezneme zde i část věnovanou Severní Americe. Největší část je věnována prérii, která je umístěna na rovině. Severní okraj prérie je osázen trvalkami vyskytujícími se v severoamerické oblasti.
24
V areálu SEVER nalezneme několik skleníků, pařenišť a fóliových krytů. Ty se využívají k množení a zimování rostlin. Ze sběrových expedic jsou zde soustředěny převážně cibulové rostliny. Areál SEVER je návštěvníkům otevřen jen některé víkendy (Průvodce po expozicích a sbírkách botanické zahrady, Praha : GRADA, 2007. 192 s.).
Obr. 10 Areál SEVER s Pivoňkovou loukou a expozicí Mexiko Foto: botanicka.cz
25
4. Vinice sv. Kláry Vinice sv. Kláry je památkově chráněná stejně jako další vinice na území Prahy Arcibiskupská v Modřanech, Gröbovka na Vinohradech, Salabka v Troji a Máchalka ve Vysočanech. Slouží jako připomínka pražského vinařství. Dnes se domníváme, že vinice sv. Kláry vznikla za vlády Václava II. Za vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278) došlo k rozvoji zemědělství a vinařství na území Čech a Moravy. Víme, že vinice zde byla za vlády Karla IV. a to díky vydanému nařízení o zakládání vinic, z 16. února 1358. Všechny vhodné pozemky na území Prahy byly osázeny révou. Společně s nařízením byla vydána viničná práva na ochranu a podporu vinic a zároveň byl ustanoven perkmistrovský úřad, který podléhal staroměstským konšelům. Úřad dohlížel na vinice. Perkmistrovský úřad byl zrušen roku 1848. Za vlády Rudolfa II. došlo k největšímu rozvoji vinic a Praha dostala přezdívku „město vína“. Po skončení bitvy na Bílé hoře a neustálých nepokojů za třicetileté války vinice pustly. Ještě v roce 1776 bylo v Praze asi 700 ha vinic. V 18. a 19. století došlo k poklesu rozlohy vinic, ale ve druhé polovině 19. století došlo k opětovnému rozvoji. Na výstavě roku 1891 vystavoval i Angelus Kafka. Byl obchodníkem s vínem a nájemcem vinic velkostatku trojského. Vystavoval vína „Bílé trojské“ ročník 1886 a ročník 1887. Komise ohodnotila vína jako vynikající. V Troji sídlil pomologický úřad, který poskytoval odborné rady pro vinaře. Byl vydáván časopis Český vinař vydávaný Vinařským spolkem. I když vína z Trojské oblasti patřila mezi nejkvalitnější, nešlo ústupu vinařství zabránit. Dnes připadá na vinařskou plochu asi 11 ha. V letech 1678-1685 byl budován Václavem Vojtěchem ze Šternberka Trojský zámek, který původně patřil k vinici sv. Kláry. V něm docházelo ke zpracovávání vinných
26
hroznů. Roku 1842 zámek i s pozemky odkoupil kníže Veriand Windischgrätz od Alžbětinek a Milosrdných bratří. Obnovil vinici. Až do roku 1925 vinice produkovala víno. V tomto roce došlo na katastrálním úřadě ke změně z vinice na zahradu. Roku 1950-1953 došlo k obnovení vinice. Dnešní podobu získala v 70. letech 20. století. Rostliny ve vinici je nutno ošetřovat ručně z důvodu neupraveného prudkého svahu. Rozloha 3,5 ha zajišťuje vinici prvenství ve velikosti pražských vinic. Od
roku
1995 vinici spravuje Botanická zahrada, která pracuje
na
její obnově. Je
zde
vybudována naučná
Obr. 11 Pohled na vinici sv. Kláry Foto: botanicka.cz
stezka pro vinaře s kolekcí všech moštových odrůd vinné révy v České republice. Informační tabule návštěvníkům přiblíží pěstování a zpracovávání vína. Nalezneme zde odrůdy moštové - slouží k výrobě vína a odrůdy stolní - slouží ke konzumaci hroznů jako ovoce.
27
Odrůdy pěstované na vinici sv. Kláry: Moštové- Modrý Portugal, Müller-Thurgau, Rulandské šedé, Rulandské modré, Muškát moravský, Ryzlink vlašský a rýnský, Sauvignon, Tramín červený. Stolní- Chrupka bílá, Chrupka červená- původ těchto odrůd podle některých informací sahá až do Egypta (podle Vinice sv. Kláry, 2010).
Obr. 12 Sortiment vín vyráběných z hroznů z vinice sv. Kláry Foto: botanicka.cz
28
5. Kaple sv. Kláry Kaplička sv. Kláry stojí na vrcholu vinice, ve svahu nad Trojským zámkem. Se zámkem byla spojena cestou. Kaple byla zasvěcena sv. Kláře, která byla patronkou a zároveň jmenovkyní stavebníkovy ženy. Postavena byla nejspíše roku 1695. Stavba je barokního stylu, ale po požáru v roce 1924 bylo nutné postavit novou střechu se sanktusníkem (= úzká věžička na střeše). V roce 1996 prošla poslední opravou a její výzdoba je skromná. Je tvořena jednou místností s cihlovou podlahou. Mobiliář není původní, jelikož kaple byla několikrát vykradena (podle Botanické zahrady a arboreta, 2010).
Obr. 13 Kaple sv. Kláry Foto: botanicka.cz
29
6. Přírodní areál Botanické zahrady hl. města Prahy Botanická zahrada mimo expoziční plochy spravuje i rozsáhlý přírodní areál. Tato plocha je součástí přírodního parku Drahaň-Troja. Tato plocha byla zřízena z důvodu zachování krajinného rázu. Ochrana tohoto území je složitá v tom, že malé území ochraňované například kvůli výskytu nějaké ohrožené rostliny má své opodstatnění, ale chránit krajinný ráz na velkém území má úskalí v tom, že se na jeho ploše nemusí vyskytovat žádné ohrožené druhy. Ale i tak je potřeba přirozenou vegetaci ochraňovat. V posledních letech se vyvíjí tlak na zastavění těchto ploch a to i v těsné blízkosti Botanické zahrady. Celý přírodní areál, který je nyní spravován Botanickou zahradou byl v dřívějších dobách zemědělsky obhospodařován. Dodnes můžeme na okrajích areálu nalézt zahrady, vinice, sady a pastviny. Celé území je chráněno ekologicky i biologicky. Nalezneme zde velké množství lesů, které zde byly uměle vysázeny. S příchodem průmyslové revoluce nastalo velké stěhování obyvatelstva do města Prahy. Pole musela ustoupit zástavbám, tak jako pastviny. Dnes jsou zde místo nich například Libeň a Holešovice. Pastviny byly postupně zalesňovány až do dnešní podoby. Ve 20. a 50. letech minulého století byly nad rezervací Podhoří vysazovány – dub červený (Quercus rubra), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robus), lípa malolistá (Tilia cordata), modřín opadavý (Larix decidua) a mnoho dalších dřevin. Bylinné patro není příliš druhově rozsáhlé, protože lesy zde vznikly na zemědělsky obdělávaných půdách (Botanická zahrada, 2007).
30
Součásti přírodního parku jsou: -
rezervace Podhoří
-
přírodní památky – Zámky, Bohnické údolí, Trojská, Havránka, Jabloňka, Čimické údolí, Salabka a Velká skála
Přírodní památky Havránka a Salabka spravuje Botanická zahrada hl. města Prahy a také spravuje část přírodní rezervace Podhoří. Některá cenná místa, třeba trojské stráně, byla dříve zcela bez lesů.
Obr. 14 Přírodní památka Salabka Foto: Daniel Hrčka (2009)
31
6.1 Zvláště chráněná území přírody Botanická zahrada spravuje tři zvláště chráněná území přírody: přírodní památky Salabka, Havránka a přírodní rezervace Podhoří. Salabka byla vyhlášena za chráněné území roku 1982. Tvoří ji svah, který je příkrý. Převýšení od paty svahu po vrchol je cca 25 metrů. Celé území má rozlohu 0,8 ha. Na protějším svahu nalezneme vinici a usedlost, podle kterých doslala lokalita místo. Geologickým podkladem jsou buližníky a fylitické břidlice. Mateční hornina je kryta mělkými vrstvami zvětralin. Proto se zde daří vřesu (Calluna vulgaris), kterému kyselé podloží vyhovuje. Nalezneme zde i metličku křivoklátskou (Avenella flexuosa),
válečky prápořité (Brachypodium
pinnatum), hlaváče bledožluté (Scabiosa ochroleuca), kostřavy žlábkaté
(Festuca
rupicola),
ovsíky
vyvýšené
(Arrhenatherum elatius), ovsíře luční (Helictotrichon pratense) a štírovníky
růžkaté
(Lotus
Obr. 15 Pustá vinice na výřezu z Indikační skici stabilního katastru (1840) Foto: botanicka.cz
corniculatus). Chráněná území musí být spravována a tím ochraňována. Botanická zahrada společně s Odborem městské zeleně Magistrátu hlavního města Prahy nechávají Salabku a Havránku (část Pustá vinice) spásat stádem koz a ovcí. Tímto procesem dochází k omlazení vřesu a jeho zachování.
32
Přírodní památka Havránka se skládá ze dvou částí – vřesoviště zvaného Pustá vinice a z údolí potoka Haltýř. Spodní část potoka je tvořena prameny, které vyvěrají z proterozoických hornin. Dno potoka a okolní svahy jsou tvořeny hlinitopísčitými sedimenty a vátými písky. Předmětem ochrany jsou prameny potoka a to především pramen Haltýř, který byl využíván pro potřeby Trojského zámku. Po výstavbě bohnického sídliště bylo zjištěno znečištění těchto pramenů, těžkými kovy a fekálními bakteriemi. Proto voda z pramene není pitná.
Flóra v blízkosti potoka: sítina sivá (Juncus inflexus), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), tužebník jílmový (Filipendula Ulmana), přeslička bahenní (Equisetum palustre), devětsil bílý (Petasites albus). Dnes lze podél potoka jít jen několik metrů. Poté se ztrácí do kanálu. Do budoucna se počítá s tím, že bude potok obnoven celý. Nalezneme zde i známky divokých prasat. Přírodní rezervace Podhoří je nejcennějším územím celého přírodního parku DrahaňTroja. Strmé skalní srázy daly vznik společenstvím rostlin a živočichů. Území lze rozlišit na dva celky - severní a jižní část. Severní část je tvořena strmými skalními svahy a jižní část je tvořena mírnějšími sklony svahů. Rezervací protéká Černý potok. Dodnes jsou patrné terasovité útvary,
na kterých
se dříve
pěstovala vinné réva. Počátkem 20.
století byly
vinné
keře
33 Obr. 16 Strmé stráně PR Podhoří modelovány Vltavou Foto: botanicka.cz
napadeny révokazem (Viteus vitifoliae). Méně strmá místa obrůstají rostliny odlišných společenství, které jsou ovlivňovány kyselým podložím. Nalezneme zde tařinku chlumní (Alyssum montanum), rozchodník bílý (Sedum album), mochnu písečnou (Potentilla
arenaria).
V roklinách nalezneme společenstva křovin
a rostliny
lesostepního charakteru. Ty jsou náročnější na vlhkost. Třemdava bílá (Dictamnus albus), kakost trvalý (Geranium sangiuneum), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), kokořík lékařský (Polygonatum odoratum), žluťucha menší (Thalictrum minus).
Obr. 17 Třemdava bílá kvete vysoko nad řekou v PR Podhoří Foto: botanicka.cz
34
6.2 Naučná stezka a další zajímavá místa přírodního areálu Naučná stezka byla obnovena v dubnu 2006. Na naučných panelech nalezneme zajímavé informace o areálu. Stezkou projdeme kolem příměstské krajiny, která byla v minulosti zemědělsky obhospodařována. Stezka nás zavede na dvě vřesoviště na území Prahy (Salabka a Havránka), v místě zvaném Pustá vinice. Naučná stezka začíná asi 25 metrů od vchodu do venkovní expozice. Stezka má zhruba 3 kilometry a je na ní celkem 11 informačních tabulí. Procházka celou stezkou zabere 2 hodiny a to hlavně z důvodu krkolomného stoupání hned od první informační tabule. Stezka je dobře značena klasickou značkou (bílým čtverečkem se zeleným úhlopříčným pruhem). Naučná stezka končí na zastávce Kovárna. Trasu lze opustit i na jiných místech. Zpřístupněna je pouze pěším. Kola a jezdci na koni nemají vstup povolen. Návštěvník se musí držet na cestě a nevstupovat do vřesoviště, aby nedošlo k poškození flóry. Mapa naučné stezky je zdarma k dostání na všech prodejních místech Botanické zahrady. V roce 1998 výtvarník Lukáš Gavlovský vybavil bývalou pískovnu atrakcemi pro děti z přírodního materiálu. Nejvýznamnější lokalitou celé Trojské kotliny je Velká skála. Vegetace Velké skály je druhově chudá. Nejčastěji zde nalezneme nepůvodní druhy modříny, akáty a borovice černé (Botanické zahrady a arboreta, 2010).
35
7. Botanická zahrada pro veřejnost Botanická zahrada každoročně připravuje akce, přednášky a zábavu pro děti. Tato činnost má přiblížit a nalákat širokou veřejnost do expozic. Nejzajímavější akce: Výstava motýlů -
Poprvé výstava proběhla v roce 2004 a každoročně přiláká spoustu pozorovatelů. Motýli jsou dováženi především z farem v Africe, Americe a Asii. Motýli, kteří se zde vyklubou, mají volnost pohybu a optimální podmínky k životu. (viz. Dočasní živočichové skleníku Fata Morgana)
Výstava bonsají -
Bonsaje jsou každoročně vystavovány v areálu Japonské zahrady. Výstava je každý druhý rok mezinárodní. Nalezneme zde exponáty Botanické zahrady ale i od soukromých pěstitelů.
Vinobraní -
Vinobraní v Botanické zahradě probíhá každoročně jeden víkend v září. Cimbálová muzika, staročeská kuchyně a hlavně přehlídka vín z Moravy a Čech přilákají mnoho návštěvníků. Víno z trojské vinice, stáčené ve vinařství Chloumek na Mělníce, je možné zakoupit ve vinotéce sv. Kláry.
Velikonoce -
Oslava Velikonoc v Botanické zahradě patří také mezi oblíbené akce. Ve výstavním sále Botanické zahrady nalezneme pomlázky, výrobky z proutí, velikonoční řehtačky, kraslice, květiny a velikonoční dekorace.
36
Výstava dýní -
Každoročně probíhá také výstava okrasných a užitkových dýní. Během výstavy se mohou děti i dospělí pod vedením výtvarnice Lucie Martiškové naučit vyrobit z dýní zvířátka a také jak malovat na dýně.
Halloween -
Tento americký svátek má oblibu i mezi návštěvníky naší zahrady. Každoročně se v areálu JIH scházejí duchové a pohádkové bytosti, aby oslavili příchod neživých.
Přednášky -
Přednášky jsou určeny i pro širokou veřejnost. Většinou jsou promítány diapozitivy z cest. Přednášky nabízejí jedinečnou podívanou do míst, kam se běžný člověk nepodívá. Přenášky jsou zaměřeny hlavně na cesty, které podstoupili kurátoři zahrady.
Hmatová výstava -
Tato výstava je zaměřena na zrakově postižené občany. Společně se zoologickou zahradou a Institutem rehabilitace zrakově postižených Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy se snaží přiblížit přírodu těmto lidem. Exponáty jsou vybaveny Braillovým písmem a návštěvníci mají možnost vnímat doteky (Průvodce po expozicích a sbírkách botanické zahrady, Praha: GRADA, 2007. 192 s.).
37
Obr. 18 Jedna z akcí pořádaná Botanickou zahradou pro veřejnost Foto: Bohuslav Horák
Obr. 19 Akce pořádaná včelařskou organizací ve venkovní expozici Foto: Bohuslav Horák
38
7.1 Stálí živočichové ve skleníku Fata Morgana S prvními zástupci živočichů se setkáváme ve „štole“, která spojuje sukulentní a nížinnou část skleníku Fata Morgana. Nalezneme zde akvárium se slepými jeskynními tetrami (Astyanax fasciatus mexicanus). Tyto drobné rybky pocházejí z poloostrova Yucatán v Mexiku. Jejich přirozeným prostředím jsou temné jeskyně. Jsou albinotické a jejich oči jsou zakrnělé. V prostoru se orientují pomocí postranní čáry, čichu a hmatu.
Pokud půjdeme dále štolou, narazíme na jezírko, které má objem cca 200 m3 . Tropické jezírko je rozděleno na dvě oblasti - Nový a Starý svět. V jezírku nalezneme kolem 60-ti druhů ryb, dva druhy krevet a dokonce jeden druh africké vodní žáby. Většina druhů ryb se v jezírku rozmnožuje a je tedy těžké dopočítat se určitého čísla. V současnosti zde plave přibližně 9 000 ryb od nejmenších pavích oček (Poecilia retikulata) po arowany dvouvousé (Osteoglossum bicirrhosum), které dosahují délky více jak půl metru. Nalezneme zde mnoho druhů, z nichž nejzajímavější jsou neonky červené (Paracheirodon axelrodi), terčovci hnědí (Symphysodon aequifsciatus axelrodii), živorodka velkoploutvá (Poecilia velifera). Zajímaví jsou stříkouni lapaví (Toxotes jaculatrix), kteří dokážou sestřelovat hmyz sedící na rostlinách u vody a následně je sníst. Nacházíme zde tlamovce pestrobarevné (Pseudocrenilabrus multicolor), u kterých samice plůdek odchovávají v tlamě a chrání je tak před nepřáteli.
Africké vodní žabky rodu Hymenochirus jsou velice plaché a nenápadné, a proto není jednoduché je u jezírka spatřit. Nalezneme zde formy pralesničky Dendrobates auratus. Původním domovem těchto žabek jsou pralesy Kostariky, Panamy a Nikaraguy. Tato
39
pralesnička se vyskytuje ve více barevných formách - bronzová, zelenočerná a modročerná. Můžeme zde spatřit Epipedobates trikolor a Epipedobates trivittatus. Mnoho druhů pralesniček využívají kolumbijští Indiáni k výrobě jedu, ovšem pralesničky žijící ve skleníku tyto jedy neobsahují. Jsou krmeny potravou, která látky potřebné k tvorbě jedu neobsahuje. Žáby bezblanky (Eleutherodactylus sp.) patří mezi noční žáby a jsou zajímavé svým způsobem rozmnožování. Z vajíček, nakladených do vlhké půdy, se líhnou malé žabky, zcela chybí stádium pulce.
Obr. 20 Pralesnička (Dendrobates aureus) Foto: wikifaunia.com
Obr. 21 Pralesnička (Epipedobates tricolor) Foto: gailshumway.com
40
7.2 Dočasní živočichové skleníku Fata Morgana Už od dávných dob motýli vzbuzovali zájem lidí. Jejich složitý vývoj od vajíčka po housenku až k dospělci jsou námětem mnoha rituálů. Nalezeny byly malby pocházející z Anatólie staré 8 500 let. I dnes nalezneme národy, které motýli stále uctívají. Např. Indiáni z kmene Navajo vyrábí loutky Kachina s motyvem motýlů, Zapotekové v Mexiku zase přikrývky s tímto motivem, domorodci z Burkina Faso (stát v západní Africe) používají motýlí masky. Japonci, Afričané i Indiáni provozují motýlí tance dodnes. Jako symbol dokonalosti byl zobrazován aztécký bůh Quetzacoatl (též nazýván Bílý Tezcatlipoca), který měl podobu okřídleného hada. Indiáni věří, že pokud motýla chytí a pošeptají mu své přání a pustí ho, dolétne k Velkému duchu, který přání splní. Ve skleníku Fata Morgana je umístěno „Líhniště“, kde se motýli líhnou z kukel. Je umístěno na terase ve vitríně. Motýlí kukly jsou do Botanické zahrady každoročně dopravovány, jelikož podmínky pro jejich rozmnožování ve skleníku nejsou ideální. Přehled dovozených motýlů: Papilio dardanus Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Tropická a subtropická Afrika. Rozpětí křídel: cca 11 cm Zbarvení samečků je všude stejné – bílí až žlutí s černou kresbou.
Samičky
mají
rozmanitější
Obr. 22 Papilio dardanus Foto: onlinePhotographers.org
barevnost. Mohou být podobné samečkům nebo dokonce i jiným druhům. Housenky žijí na citrusech a příbuzných routovitých druzích.
41
Papilio demodocus Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Madagaskar a tropická Afrika. Rozpětí křídel: cca 11 cm Housenky se živí různými druhy citrusů a luskovin
Obr. 23 Papilio demodocus Foto: Michal Kvarda (2005)
a proto je v Jihoafrické republice považován za škůdce. Papilio memnon Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Barma, Čína, Malajsie, Indie, Indonésie, Japonsko.
Obr. 24 Papilio memnon Foto: Josef Sieber (2007)
Rozpětí křídel: cca 15 cm
Samečci se od samiček liší vzhledem i způsobem života. Druh tvoří 13 poddruhů. Samičky žijí převážně v lesích, kde kladou vajíčka na routovité rostliny a samečci žijí na otevřených prostranstvích. Papilio palinurus Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Barma, Indonésie, Malajsie, Filipíny. Rozpětí křídel: cca 9 cm Patří mezi denní motýli. Má zajímavé zelené zbarvení
Obr. 25 Papilio palinurus Foto: Peter Suvák (2008)
způsobené střídáním mikroskopických šupinek žluté a modré barvy. Housenky se živí routovitými rostlinami rodu Euodia.
42
Papilio pericles Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Indonésie. Rozpětí křídel: cca 11 cm Vyznačuje se zářivou modrou bází na křídlech. Nalezneme
Obr. 26 Papilio pericles Foto: Josef Horčička (2007)
ho v deštných lesích, není příliš častý a o jeho životě v přírodě mnoho nevíme. Chová se na motýlích farmách. Papilio polytes Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Indie, Čína, Japonsko, Sri Lanka, Filipíny,Moluky. Rozpětí křídel: cca 10 cm
Obr. 27 Papilio polytes Foto: J. M. Garg (2007)
Samečci se od samiček liší a dokonce i samičky se od sebe liší podle oblastí. Samečci létají rychleji. Housenky se živí listím citrusů a příbuzných rostlin z čeledi routovitých. Papilio rumanzovia Čeleď: otakárkovití (Papilionidae) Přirozené rozšíření: Filipíny. Rozpětí křídel: cca 15 cm Samečci mají jen jednu formu na rozdíl od samiček, které se vyskytují ve více formách. Na zadních křídlech
43
Obr. 28 Papilio rumanz ovia Foto: Heinz Koloska (2006)
nalezneme červené skvrnky, jimiž motýl napodobuje jedovaté druhy. Housenky se živí listím routovitých rostlin.
Caligo memnon Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: střední Amerika a Amazonie Rozpětí křídel: cca 12 cm
Obr. 29 Caligo memnon Foto: Kim van Heuven (2006)
Spodní stranu křídel zdobí nápadné skvrny a proto se motýly rodu Caligo někdy nazývají „soví motýli“. Tyto skvrny napodobují oči ptáků a tím zastrašují nepřátele. Housenky se živí listím banánovníků. Housenky vylučují tekutinu, která odpuzuje mravence. Dospělci se živí nektarem z ovoce. Jsou považovány za škůdce na plantážích.
Charaxes brutus Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: Madagaskar a tropická Afrika
Rozpětí křídel: cca 8 cm
Obr. 30 Charaxes brutus Foto: James W. Fetzner Jr. (2007)
Česky nazýván ostruhák. Patří mezi nejrychlejší létající motýli. Dokáže vyvinou rychlost až 64 km/h. Pohybuje se vysoko v korunách stromů a na zem slétává pouze pro potravu. Tou je hnijící ovoce. Samečky láká pach zvířecích výkalů. Bylo pozorováno, že nejoblíbenějším jsou výkaly leopardů.
44
Idea leuconoe Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: Malajsie, Tchaj-Wan, Thajsko, Filipíny. Rozpětí křídel: cca 15 cm
Obr. 31 Idea leuconoe Foto: Heinz Koloska (2006)
Špatní letci, kteří ve vzduchu plachtí. Housenky požírají listí klejichovitých rostlin, především rodu Tylophora. Housenky i dospělci získávají jed z rostlin a díky tomu mají účinnou obranu proti nepřátelům. Kalima paralekta Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: Indonésie, Indie, Malajsie. Rozpětí křídel: cca 8 cm
Obr. 32 Kalima paralekta Foto: Hainz Koloska (2005)
Motýli se sdružují ve skupinách, v korunách stromů, kde zcela splývají s vegetací. Někdy nazýváni jako „listoví motýli“. I ve větru napodobují pohyb listů. Housenky se krmí listím rostlin rodu Pseuderanthemum a Strobilanthes z čeledi paznehtíkových. Blue Morpho peleides Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: Mexiko, Venezuela a Kolumbie Rozpětí křídel: cca 12 cm
Obr. 33 Blue Morpho peleides Foto: Nicholas Glen (2007)
Drobné šupinky na povrchu křídel lámou světlo a vzniká tak
45
dojem kovově lesklého zbarvení. Housenky se živí listy bobových rostlin. Při napadení vylučují nepříjemný zápach ze žláz umístěných mezi předníma nohama. Parthenos sylvia Čeleď: babočkovití (Nymphalidae) Přirozené rozšíření: Malajsie, Indie, Papua-Nová Guinea Rozpětí křídel: cca 10 cm Existuje
mnoho
barevných variant.
Obr. 34 Parthenos sylvia Foto: Nicholas Glen (2007)
Mají
zbarvení
svrchních stran křídel od hnědé, modré, zelené a dokonce i oranžové. Bílé plochy na křídlech jsou průsvitné Housenky se krmí listy rostlin rodu Adenia. Dospělci dokážou sát vodu z vlhkého písku.
Argema mittrei Čeleď: martináčovití (Saturniidae) Přirozené rozšíření: Madagaskar Rozpětí křídel: cca 18 cm Noční motýl vyskytující se pouze na Madagaskaru. Lidový název kometa. Samečci jsou si se samičkami podobní. Samci mají výrazná hřbetní tykadla, kterými vyhledávají samičky. Také mají delší ostruhy až 20 cm. Housenky se živí listy stromu Uapaca bojeri.
46
Obr. 35 Argema mittrei Foto: Juraj Mack o (2009)
Attacus atlas Čeleď: martináčovití (Saturniidae) Přirozené rozšíření: Indie, Čína, Sri Lanka, Malajsie, Indonésie. Rozpětí křídel: u samiček až 30 cm
Obr. 36 Attacus atlas Foto: Goutham Ramesh (2007)
Vzhledem k ploše křídel je považován za největšího motýla na světě (největší rozpětí křídel má Thysania agrippina). Na špičkách horních křídel je patrná kresba hadí hlavy. Křídla pokrývají průsvitné plošky. Samičky jsou větší než samečci. Housenky se specializují jen na některé druhy rostlin (podle Tropický skleník Fata Morgana, Exotičtí motýli, 2010).
47
8. Význam Botanické zahrady hl. m. Prahy pro výukové účely škol Botanická zahrada hl. m. Prahy není jen místem, kde dochází k vysazování rostlin za účelem ochrany genofondu. Návštěvníci si mohou v zahradě odpočinout od každodenního ruchu a vychutnat si kousek čisté přírody. Botanická zahrada pořádá každý rok spoustu akcí, které lidem rozšiřují povědomí nejen o rostlinách. V letošním roce byl obnoven botanický kroužek, který je určen dětem od 8-14 let. Kroužek se snaží dětem zvyšovat environmentální znalosti a naučit je, jak se chovat k přírodě. Botanická zahrada pořádá výukové programy pro základní i střední školy. V rámci těchto projektů je možné, aby si školy zamluvily průvodce a pracovní listy. Programy jsou sestavovány podle potřeb školy a za žáky celou dobu zodpovídá učitel. V botanické zahradě je možné žákům přiblížit a názorně ukázat vývoj rostlin a jejich morfologii, což je určitě přínosem (Altman,1974).
48
8.1 Význam botanických zahrad pro výukové účely škol Obecně lze říci, že významným prvkem botanické zahrady je názornost. Ukázat studentům a žákům rostliny jako živé organismy může pomoci v jejich ochraně. Školy mohou návštěvou botanické zahrady poučit studenty, že rostliny jsou důležitou součástí našeho života, a proto je nutné se k nim tak chovat. Nejen pro školáky jsou pravidelně připravovány přednášky s odborníky na různá témata. Přehled těchto přednášek lze najít na webových stránkách příslušné botanické zahrady.
Obr. 37 Prohlídka skleníku Fata Morgana Foto: botanicka.cz
49
8.2 Výukové programy Unie botanických zahrad České republiky, ve spolupráci s MŠMT a za finanční podpory Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, se v roce 2006 pustila do projektu - Výuka přírodopisu a environmentální výchova v prostředí botanických zahrad České republiky. V rámci tohoto projektu vznikly webové stránky pampeliska.eu a byly natočeny výukové filmy – Člověk a rostliny; Skleníky; Botanické zahrady a Naučné stezky. V nich jsou shrnuty informace o botanických zahradách, které se do projektu zapojily. Výukové programy jsou určeny především pro žáky šestých až devátých tříd základních škol. Výukové programy zajišťují jednotlivé botanické zahrady. Botanická zahrada hl. m. Prahy patří mezi botanické zahrady, které se projektu účastní. Na stránkách Botanické zahrady hl. m. Prahy je možné si výukový program objednat. K tomu slouží tzv. Dotazovna, kde jednotliví koordinátoři výukové programy řídí. Výukový program obsahuje Pracovní listy Výklad průvodce Botanická zahrada utvořila pracovní listy pro II. stupeň ZŠ, střední školy ale také pro I. stupeň ZŠ. Botanická zahrada nabízí také omalovánky pro MŠ. Přikládám současný výpis pracovních listů, které jsou zdarma přístupné ze stránek Botanické zahrady hl. m. Prahy. Zároveň přikládám ukázky pracovních listů pro vnitřní a venkovní expozici. Pracovní listy pro práci ve skleníku Fata Morgana Sukulenty (6. - 7. ročník) Sukulenty (8. - 9. ročník) Orchideje (střední škola)- uvedeno v příloze č. 1
50
Masožravky (střední škola) Pracovní listy pro práci ve venkovních expozicích Nej – nej BZ (6. – 7. Ročník) Detektivem v botanické zahradě (6. – 7. Ročník) Jehličnany (8. – 10. Ročník) Naučná stezka (8. – 10. Ročník) Semena a plody na cestách (8. – 10. Ročník) – uvedeno v příloze č. 2 Léčivky a drogy (8. - 10. ročník) Praktické využití rostlin rostlin (střední škola) Pracovní listy pro práci ve škole Sukulenty (6. – 7. ročník) Jíme zdravě (6. – 7. ročník) Smysl botanické zahrady (6. – 7. ročník) Sukulenty (8. - 10. ročník) Léčivky a drogy (8. - 10. ročník) Smysl botanické zahrady (střední škola) Praktické využití rostlin (střední škola) Orchideje (střední škola)
51
9. Sbírky Botanické zahrady Za každou sbírku v botanické zahradě zodpovídá kurátor, který zajišťuje exponáty do sbírek, rozhoduje o jejich výsadbě, pěstování, množení a vede jejich evidenci. Rostliny jsou tříděny do sbírek podle různých kritérií. Například podle podobných nároků na prostředí či pouze podle řazení do stejného rodu. Ve většině sbírek jsou ovšem rostliny méně nápadné. Ty jsou důležité například z hlediska šlechtitelského nebo tím, že jsou ohrožené. Botanická zahrada se snaží tyto exempláře uchovat pro budoucí generace. Shromáždit dobrou sbírku trvá i několik let. Ovšem všechny exponáty vystavit nelze. Buď z nedostatku prostor, nebo z nedostatečného zařízení. Do budoucna se plánuje výstavba skleníku pro cibulové a hlíznaté rostliny. Některé sbírky lze spatřit pouze v době výstavy, například bonsaje. Spousta rostlin čeká na vhodné umístění v Botanické zahradě a snad do budoucna bude možné spatřit mnohem větší rozmanitost květin. Mezi významné sbírky patří cibulové a hlíznaté rostliny, bonsaje, dřeviny, tropické a subtropické rostliny, trvalky, letničky a další (Botanické zahrady a arboreta, 2010). Cibulové a hlíznaté rostliny Z cibule vyrůstá nadzemní část rostliny, která je základem budoucích listů a květů. Cibule je tvořena šupinami, které ji chrání např. u česneku (Allium). Zároveň se do ní ukládají zásobní látky z listů. Nejdůležitější částí cibule je podpučí. Z něho vyrůstá prýt a na jeho bázi kořeny. Hlíznaté rostliny mají podobné zásobní orgány - Šafrán setý (Crocus sativus). Rozdíl mezi cibulí a hlízou je v tom, že pokud rozřízneme cibuli, uvidíme jednotlivé vrstvy, naopak hlíza je celistvá. Kořenová hlíza je taková, která vykazuje znaky hlízy i cibule např. Orsej jarní
(Ficaria verna).
52
Cibulové a hlíznaté rostliny jsou v Botanické zahradě zastoupeny nejpočetněji – čeledi liliovitých (Liliaceae), áronovitých (Aceraceae), amarylkovitých (Amaryllidaceae) a další. Letničky Letničky nalezneme uprostřed trávníkových ploch. Vyrůstají po celé léto. Botanická zahrada má pro ně termín therofyta – označuje rostliny, které musí překonávat nepříznivé podmínky v podobě semen. Letničky dělíme na jednoleté (pravé letničky), zahradníky označované angely, které během jednoho vegetačního období vyklíčí ze semene, vyrostou a rozmnoží se a uhynou např. kejklířka (Mimulus). Nepravé letničky jsou rostliny, které ve svém původním prostředí rostou i několik let, ovšem v naší oblasti nepřečkají tuhou zimu např. begonie (Begonia). Další letničky – kopretiny (Leucanthemum), zlatochvost zlatý (Lamarckia aurea), pryšce (Euphorbia).
Trvalky Název trvalky (někdy nazývané pereny) je z latinského slova perennis = vytrvalý. Jedná se o byliny, které rostou na jednom místě několik let. Díky svým podzemním orgánům kořeny, cibule, hlízy či oddenky přečkávají nepříznivé období bez větších obtíží. Na jaře vyrůstají z obnovovacích pupenů nové výhony. Hlavním rozdílem mezi letničkou a vytrvalou rostlinou je ten, že trvalky mohou produkovat semena dlouhá léta. Trvalky tvoří velkou část expozic Botanické zahrady. Nalezneme v záhonech cca 2000 druhů např. plaménky (Phlox paniculata), šalvěje (Salvia), kakosty (Geranium). Nalezneme zde i stínomilné trvalky, které jsou ve velké oblibě v Anglii. Od typických trvalek se stínomilné liší ekologickými nároky – potřebují polostín a vyšší vlhkost vzduchu.
53
Zástupce v Botanické zahradě nalezneme bez potíží např. čemeřice (Helleborus), orseje (Ficaria) a sasanky (Anemone). Také okrasné trávy mají místo v zahradě. Trávy nalezneme téměř ve všech rostlinných formách. Samozřejmě největší měrou rostou v mírných pásmech. Člověk přispěl k uměle vytvořeným travním porostům – pole, louky, pastviny. V minulosti se zasloužil o jejich rozšíření do zahrad německý zahradník Karl Foerster, který je užíval jako netradiční rostliny do záhonů. V Botanické zahradě je jich na 150 druhů. Důležité je vědět, že trávy jsou větrosnubné (Anemogamie) a tudíž se snadno rozmnožují a mohou zaplevelit místa, která nechceme. Jejich pyl je velice agresivní a může vyvolat silnou alergickou reakci. Mezi trávy řadíme pýr plazivý (Agropyron repens), ostřici (Carex), suchopýr (Eriphorum) nebo kamyšník (Bolboschoenus). Kosatce jsou také trvalky, které se v expozicích objevují. Kosatce patří do čeledi nosatcovitých (Iridaceae). V přírodě rostě přes 200 druhů. Podzemními orgány jsou většinou oddenky a některé vytvářejí cibule či hlízy. Pro svou výšku (až 150 cm) a barevnou rozmanitost jsou hojně vysazovány v zahradách a parcích. V Pražské Botanické zahradě jsou kosatce (Iris) pěstovány už od roku 1972. Velmi krásné trvalky jsou denivky (Hemerocallis),
pivoňky (Paeonia)
a
také
kapradiny
(podle
wikipedia.org).
Vodní rostliny Jezírko v areálu JIH osídlují lekníny (Nymphaea), ještěrkovce nící (Saururus cernuus) a puškvorce (Acorus). V areálu SEVER nalezneme klunici pobělenou (Thalia dealbata), která se dá u nás pěstovat jako venkovní rostlina.
54
Dřeviny Botanická zahrada hl. m. Prahy je relativně mladá, a proto se zde nesetkáme se dřevinami staršími 30-ti let. Dřeviny můžeme rozdělit na dvě skupiny - listnaté dřeviny a jehličnaté dřeviny. Listnaté stromy jsou hojně zastoupeny v areálech SEVER i JIH, z nichž některé jsou do ČR dovezené úplně poprvé. Kolekce dřevin jsou návštěvníkům zpřístupňovány postupně. Patří sem zmarlika jidášova (Cercis siliquastrum) v části Středomoří nebo hortenzie (Hydrangea). Dále zde nalezneme krásnoplodky (Callicarpa), cesmíny (Ilex), vilíny (Hamamelis), růže (Rosa),
mahonie (Mahonia), skimie (Skimmia),
magnolie
(Magnolia), ibišky (Hibiscus), hebe (Hebe) a další (podle Botanická zahrada hl. m. Prahy, 2007).
Bonsaje Bonsaje jsou hlavní složkou asijské zahrady. V překladu je to rostlina pěstovaná na ploché misce. V podstatě jde o stromy, které nejsou větší než několik centimetrů, ale mají vlastnosti volně rostoucích druhů. Umění tvorby bonsají (penjing) vzniklo v Číně zhruba před 3000 lety. Při tvorbě bonsaje se dbá hlavně na miniaturizaci. Důležitá je i miska, ve které je rostlina umístěna, podle toho se projeví bonsajový efekt. Nejčastěji se pro tvorbu těchto miniaturizovaných dřevin používá jilm drobnolistý (Ulmus parvifolia), javor dlanitolistý (Acer palmatum), javor Buergerův (Acer buergerianum), tomel japonský (Diospyros kaki), pukol indický „krepová myrta“ (Lagerstroemia indica), drnek čínský (Vitex negundo), borovice lesní (Pinus silvestris), habr obecný (Carpinus betulus) a buk lesní (Fagus sylvatica) (podle Botanická zahrada, 2007).
55
Zimovzdorné sukulenty Tato skupina je uměle vytvořena a sdružuje rostliny, které jsou schopny přečkat zimu v naší klimatické oblasti. Skupina je značně nesouměrná, u rostliny z nadmořských výšek 1000 m n. m. je vyšší pravděpodobnost, že přečkají zimu než u rostlin z nížin. V zahradě je možné vidět především zástupce severoamerické flóry. Všechny rostliny této skupiny mají drobné trny (glochidy). Květ rostliny bývá velice výrazný. Patří sem opuncie z čeledi
Cactaceae, kaktusy rodu
Echinocereus, rostliny rodu Agave.
Návštěvníci mohou spatřit juku vláknitou (Yucca filamentosa) s obřím až 2 metrovým květenstvím. Kolekce zimovzdorných sukulentů nalezneme v areálech JIH a SEVER. Léčivé rostliny Do této skupiny patří rostliny mající léčivé nebo preventivní účinky proti nemocem lidí i zvířat. Mohou být prospěšné i jinými vlastnostmi - slouží jako koření, zelenina, některé jsou zdrojem barviv, olejů a vonných látek. Patří mezi ně i jedovaté druhy, z nichž se vyrábí drogy např. sušením. Léčivými látkami jsou alkaloidy, glykosidy, silice a jiné. Slouží k výrobě léků tzv. fytofarmak. Nalezneme je za záhonem trvalek a letniček, kde jich je na 350 druhů. Patří sem šalvěj lékařská (Salvia officinalis), vonné muškáty (Pelargonium), ostropestřec mariánský (Silybum marianum), schizandra čínská (Schisandra chinensis), mandragora léčivá (Mandragora officinarum). Tropické a subtropické rostliny Tyto sbírky jsou relativně mladé a počet rostlin je omezen nedostatečným vhodným zázemím. Ovšem nalezneme zde i druhy, které se dobře adaptovaly. Cykasy patřící mezi starobylé nahosemenné rostliny se dochovaly do dnešní doby v malém počtu asi 250 druhů a v 11 rodech. Některé druhy patří mezi endemity. Ve
56
skleníku Fata Morgana nalezneme 20 druhů těchto rostlin. Cykasy mají pomalý růst a velkou dlouhověkost. Ve vietnamské části skleníku roste skalní thajský cykas druhu Cycas petraea popsaný až v roce 2002. Palmy patří mezi oblíbené dřeviny nejen svou atraktivitou ale také svou užitečností pro chudé obyvatelstvo tropických států. Jejich listy se využívají ke krytí střech chatrčí. Celosvětově se vyskytuje přes 3000 druhů, nejvíce jich nalezneme v tropické Americe a jihovýchodní Asii. Ve skleníku v suché části roste Ravenea xerophila z Madagaskaru, v přírodě extrémně ohrožený druh. Botanická zahrada pořádá palmové dny, při kterých se mohou návštěvníci dozvědět mnoho nového. Áronovité rostliny (čeleď Araceae) pocházejí z tropických lesů. Nalezneme je v Asii, Africe nebo Americe. Áronovitých rostlin je na 3000 druhů. Ve skleníku roste okolo 35 rodů ze známých 105-ti. Hlavním významem této sbírky je genofondový význam a také seznámit ostatní s rostlinami, které jsou často pěstovány v domácnostech. Jejich strategie přežití je různá od epifytů po hemiepifyty. Nepříznivá období přežívají v podzemních hlízách. Zázvorovité rostliny jsou především tropické rostliny (cca 1000 druhů). Jsou to vytrvalé byliny s oddenky a robustními stonky a listy. Všechny části rostlin obsahují velké množství aromatických silic, které se využívají. V Botanické zahradě se sbírka rozrůstala postupně, a to hlavně díky expedičním sběrům. Jsou zde zastoupeny rody Alpinia (galgán), Amomum (amom), Zingiber (zázvor) apod. Pouze malá část rostlin je vystavena z důvodu nedostatku místa. Nejznámější a nejpěstovanější rostliny domácností jsou Pelargonie neboli muškáty. Ovšem méně známí jsou původní druhy, kterých je asi 200. Patří mezi ně sukulenty, jednoleté rostliny i hlíznaté rostliny. Ve
57
voňavkářství se využívají jejich silice (př. geranin). Jedlé jsou listy, hlízy a zdužnatělé kořeny rostliny, jenž se před požitím tepelně upravují. Populární jsou také tropické rododendrony, z nichž většina je přizpůsobena chladnému podnebí. Rododendrony v Botanické zahradě jsou atraktivní květem i listem. Nalezneme je především v horské části skleníku, kde jich je okolo 20-ti druhů. Jsou zde soustředěny rostliny z výšek 1 500 až 2 500 m. n. m. Za zmínku stojí Rhododendron beyerinckianum, který má výrazně rezavé šupinaté listy. Masožravé rostliny zde také nalezneme, rostou na písčitých vlhkých půdách. Jejich hlavní výhodou je využívání látek z těl živočichů (především dusíku), k tomu jim slouží různé lapací mechanismy (gravitační pasti, lepivé pasti, aktivní lapání). Gravitační pasti jsou založeny na lákání hmyzu nektarem, který je umístěn v „nálevce“, čím hlouběji hmyz leze, tím více je přichycován. Takového mechanismu využívají rostliny rodu Sarraceniaceae, Nepenthaceae (láčkovky) a Cephalotaceae. Lepivé pasti využívají například rosnatky (u nás vyskytující se rosnatka okrouhlolistá). Rosnatka vypouští na své listy lepivé látky a po přichycení hmyzu se list obtáčí okolo těla živočicha. Aktivního lapání využívají mucholapky. Její list vypadá jako ústa a pokud dojde k tomu, že živočich na tento list usedne, list se uzavře. Tento list se uzavře 3-6 krát a poté odumře. Některých schopností rostlin využívá člověk, např. podle rosnatek vznikly mucholapky (podle kooperace.czechian.net). Cizokrajné užitkové rostliny jsou uměle vytvořená skupina rostlin. Zahrada se snaží ukázat rostliny, které jsou v různých částech světa běžnými, ale u nás tak tomu není. Některé jsou využívány celosvětově, jiné pouze lokálně. V expozici skleníku jich nalezneme skoro 70 rodů. Mohou to být rostliny s jedlými plody, semeny, hlízami či prýtem. Využívá se i dřevo na balzámy, míza a pryskyřice. V domácnostech se setkáme
58
s agáve (Agave) používá se k výrobě alkoholických nápojů, tchýniným jazykem (Sansevieria) z jehož vláken se vyrábí provaz, lana, pytlovina a další textilie, jukou (Yucca) její plody a květy jsou jedlé a z kořene se vyrábí mýdla, aloe (Aloe) se používá k farmaceutickým účelům (někdy se zaměňuje za agáve), vanilkovníkem plocholistým „vanilka“ (Vanilla planifolia) je epifytická liánovitá orchidej – využívají se plody jako koření vanilka, ananasem (Ananas bracteatus) - člověk využívá souplodí které vznikne odkvětem květů a vytvořením slupky - patří mezi tropické ovoce, které se pěstuje na polích.
59
10. Závěr Cílem mé práce bylo seznámit čtenáře s bohatými sbírkami Botanické zahrady. Botanická zahrada hl. m. Prahy patří mezi nejnavštěvovanější v České republice. Areál se stále vyvíjí, a proto je možné při jeho návštěvě spatřit vždy něco nového. Budoucnost Botanické zahrady v práci zpracována není, jelikož v současné době není zcela jasné, zda nedojde ke sloučení se Zoologickou zahradou hl. m. Prahy. Každoročně jsou zde pořádány výstavy pro návštěvníky. Botanická zahrada se aktivně zapojila do programu přiblížení botanických zahrad dětem. Ochrana rostlin je rozhodně důležitá pro zachování genofondu budoucím generacím. Některé rostliny už jen těžko budeme hledat ve volné přírodě. Většinu expozic jsem prošel a snažil jsem se popsat cesty, které jsou botanicky významné. Myslím, že Botanická zahrada hl. m. Prahy patří mezi jedny z nejhezčích u nás. Jak rozmanitostí rostlin, tak jejich uspořádáním v záhonech. Bude zajímavé sledovat její další rozvoj a měnící se podobu.
60
11. Seznam použité literatury 1. Botanická zahrada hl. m. Prahy: Praha: Grada, 2007. 192 s. 2. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha: Academia, 2010. 403 s. 3. Stromy: Na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Bratislava: Euromedia Group, k. s., 2001. 223 s.
4. Co tu kvete?: Kvetoucí rostliny střední Evropy ve volné přírodě. Bratislava: Euromedia
Group, k. s., 2001. 430 s. 5. DEYL, Miloš; HÍSEK, Květoslav. Naše květiny. Praha: Academia, 2001. 690 s. 6. Dr. ALTMAN, Antonín. Úvod do didaktiky biologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 311s.
Internetové zdroje: 6. fotoaparat.cz. http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=542535&gal=photo 7. http://en.wikipedia.org 8. www.botanicka.cz 9. www.treknature.com 10. http://kooperace.czechian.net/masozravky/ 11. http://www.pampeliska.eu/index.php?p=unie_bz&site=rozcestnik 12. http://www.bgci.org/resources/article/0028/
61
12. Přílohy
Příloha č. 1
Pracovní listy pro projekt Křížem krážem Botanickou zahradou hl. m. Prahy (připraveno k výstavě orchidejí, ale možno uplatnit i v běžné expozici)
práce ve skleníku Fata Morgana
ORCHIDEJE aneb Nejkrásnější rostliny světa
Motto: Orchideo,
až pomine nad tebou kouzlo Hadího krále, proměníš se opět v kolibříka? (Jakub Deml: Moji přátelé)
62
Křížem krážem Botanickou zahradou hl. m. Prahy a jejím okolím v Praze-Troji
Pracovní listy připravili členové realizačního týmu projektu: V. Bidlová, I. Bulánková, P. Hanzelka, R. Jendřejas, K. Lorencová, M. Marko, I. Motýlová, L. Patoková, L. Prokopcová, V. Rybka, E. Smržová.
Projekt č. CZ.04.3.07/3.1.01.3/3099 byl financován z prostředků ESF, státního rozpočtu ČR a Magistrátu hl. m. Prahy.
63
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Vítejte ve skleníku Fata Morgana, kde můžeme exotické rostliny vidět „téměř“ v jejich přirozeném prostředí. A protože jsme se dnes vydali na „lov orchidejí“, přečtěme si ukázku z knížky Františka Flosse. Byla sice napsána v první půlce minulého století, spíše pro mladší čtenáře a její autor Mexiko nikdy nenavštívil, ale vyprávěním skutečných „lovců orchidejí“ byl natolik okouzlen, že jeho líčení působí tak autentickým dojmem, že by byla škoda si alespoň kratičkou ukázku nepřečíst. (Neznáme něco podobného od Karla Maye?) Určitě se mezi vámi najde odvážný čtenář s působivým přednesem...
Ostatní odvážlivci mohou, pokud chtějí, zavřít oči.
Kdy ž se Jeník poprvé vyšplhal do korun stromů a rozhlédl se kolem, zajásal radostí. Kolem něho bylo rozeseto tisíce květů nejrozmanitějších barev a tvarů; přece jen v šak m ezi tím v ším převládala teplá fialová barva se žlutí... A nad tou tropickou nádherou tam vysoko nad nebezpečím pralesa bzučel, zpív al, pištěl a m íhal se v jasu krutého slunce neúnavný hmy z; ty záhony na vrcholech stromů by ly jeho nejv ětší hostinou. Skv ostní kolibříci polet ovali kolem , usedali, aby se pohoupali na pružných stv olech, a jejich štíhlé zobáčky se potápěly do r ozkošný ch kv ětů, aby z nich nasály sladkou šťávu... Jeník by se na to div adlo nejraději díval celý den... V k or unác h str omů obkl opov ala Jeníka podivná líbezná vůně, v ní ž sl adk ostí převládal a hl avně v anilk a... Jeník seděl a díval se a díval .
Zapomněl, že je lov cem , a snil v šecek podmaněn krásou... (František Floss: Lov ci orchidejí, 1920)
Můžete otevřít oči, ale zkuste se ještě chvilku, než kouzlo vyprchá, dívat na orchideje Jeníkovýma očima...
Z předchozího pracovního listu již známe systémové zařazení orchidejí, některá jejich specifika i 4 společné znaky, způsob života i rozmnožování... Spojme nyní teorii s praxí a posviťme si při pohledu na vzácné exponáty na další botanické zajímavosti a fakta týkající se orchidejí.
Mnohé orchideje, které můžeme ve skleníku Fata Morgana v idět, pocházejí z různých koutů sv ěta. Pokuste se určit s pomocí průvodce, které druhy orchidejí jsou uvedeny na následujících poslouchej
obrázcích, a vyznačte si do mapy, kde se v přírodě přirozeně vyskytují. doplň
64
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
65
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa Stavba těla orchideje Orchideje jsou na své životní podmínky patřičně adaptovány. Přizpůsobení těchto rostlin je na doplň
první pohled zřejmé při prozkoumání jejich kořenového systému, kterým se přichycují k různým rostlinám (stromům, keřům, kaktusům…). Epifytické druhy používají kořeny nejen k přichycení,
k zamy šlení
ale také k zásobní funkci a absorpci vody. Mnohé druhy v nich obsahují také fotosynteticky aktivní barviva látek zvaném
, která plní důležitou roli v procesu tvorby organických . Dokázali byste vyjmenovat látky, které do tohoto procesu
vstupují a které z něj vystupují? Využijte následující obrázek a doplňte do rámečků příslušné zdroje a produkty.
Stonek orchidejí Mezi další specifika orchidejí můžeme zařadit také stonek. Některé rostliny vytváří monopodiální stonek, který se podobá mnoha ostatním rostlinám. V tomto případě roste stonek stále z jednoho aktivního nakresli, vy foť...
koncového pupene. Jako příklad lze jmenovat orchideje rodu Vanda a Phalaenopsis.
Vyhledejte odpovídající stonek u některé z vystavených orchidejí, nakreslete jej nebo vyfoťte a vlepte do vyznačeného místa. 66
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa Druhý typ, vývojově mladší, označujeme nakresli, vy foť...
jako sympodiálně rostoucí stonek. Jedná se o oddenek, který růstem sleduje podklad a většinou jednou za sezonu vytvoří z vrcholového pupene letorost. Ten je vybaven vlastními kořeny i listy. Po určité době roste oddenek dál, ale již z bočních pupenů. Tento typ růstu stonku lze pozorovat např. u rostlin rodu Cattleya a Dendrobium.
Vyhledejte odpovídající stonek u některé z vystavených orchidejí, nakreslete jej nebo vyfoťte a vlepte do vyznačeného místa.
Mezi další zvláštní znaky orchidejí se nakresli, vy foť...
sympodiálním růstem stonku patří vytváření tzv. pahlíz, které vznikají tloustnutím bází listů letorostů. Jejich tvar, povrch i velikost se u jednotlivých druhů liší, ale jejich funkce je stejná, tedy
.
Vyhledejte opět rostlinu s pahlízami, vyfoťte ji nebo nakreslete a obrázek vlepte do vyznačeného prostoru.
67
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa Květ orchidejí Květ orchidejí je nejen velmi krásný, ale pro botanika i velmi zajímavý z hlediska stavby květu poslouchej
a způsobu opylování. Květy orchidejí jsou velmi různorodé, ale mají přeci jen něco společného. Skládají se ze šesti lístků, souhrnně označovaných jako
doplň
Tvarem velmi nápadný a často dominantní okvětní lístek se nazývá význam pro květ je velký, láká totiž opylovače. Součástí květu jsou i samčí a samičí pohlavní orgány, které se nazývají a
.
Doplňte názvy částí květu.
68
. . Jeho
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Reprodukční orgány květu orchidejí: .
Květy orchidejí obsahují samčí i samičí reprodukční orgány, jsou tedy poslouchej
Samčí reprodukční orgány doplň
jsou redukovány z šesti na jeden, který srůstá
s čnělkou samičího reprodukčního orgánu, který se nazývá
, a vytváří tak
sloupek. Na jeho vrcholu je poslední důležitá část samičího reprodukčního orgánu, která je lepivá a slouží pro uchycení pylu. Nazývá se
.
Krása s krásou se snoubí, řekl by klasik, a u orchidejí to platí beze zbytku - jak jinak vyjádřit fakt, že orchideu může opylovat z ptáků
a z říše hmyzu
.
Proč právě oni?
Již jste se seznámili se stavbou květu a reprodukčními orgány orchidejí. Jejich úloha je vám jistě jasná, slouží k rozmnožování, kdy samčí pohlavní buňky pohlavní buňky
oplodní samičí
. Při opylení jsou však samčí pohlavní buňky slepeny
v hrudkovité brylky, které jsou dále opylovačem přeneseny na samičí reprodukční orgán jiného květu a dochází zde k oplození obrov ského počtu vajíček. Z těch se vyvíjí obrov ské množstv í
mikroskopických mezi
, která se po dozrání uvolňují z tobolky. Tento plod patří .
69
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Praktické využití orchidejí
?..! vy řeš
nakresli, vy foť...
Orchideje obdivujeme pro jejich krásu. A to stačí. Přesto však je i mezi nejkrásnějšími ta, která je pěstována pro kvality kulinářské. Která to je? Napovím: Vzpomeňte si na dětství a její chuť ucítíte na patře. Přidává se do pudinku, zmrzliny, cukru...
Načrtněte si ji do tohoto prostoru nebo vlepte fotografii této rostliny.
Na internetu či v literatuře zjistěte, odkud tato orchidej původně pochází a kdo je dnes jejím domácí úkol
největším producentem.
Místo původu: Největší producent:
Slyšeli jste o salepu? Je to prášek z hlíz planě rostoucích orchidejí, který se přidává do dezertů a nápojů. Na internetu zjistěte, kolik tisíc hlíz je zapotřebí na 1 kg salepu a která země je proslulá pleněním svých divoce rostoucích orchidejí, kterým takto hrozí vyhynut 70 Napovím: Hledej na mapě Asie
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Z tropů do Čech domácí úkol
I u nás doma najdeme ve volné přírodě orchideje. Je jich 53 druhů a jsou přísně chráněny. Pro lepší zapamatování nabízíme názvy těch orchidejí, které mají souvislost s postavou člověka.
Orchidaceae - vstavačovité Napovím: Přemýšlejte v zdrobnělinách!
Pokuste se doplnit chybějící rodové názvy.
Kdybyste si nebyli jisti správným řešením, napovím ještě skrývačkou:
EZOHEŘBRADÁČEKASEVO
PAPAHLAVINKADASNAELI
POSSKAIPEPĚTIPRSTKAUV
NABDIBOKTIKAUVSTAVAČ
EJAZÝČEKVUOPKLJAREWU
NITAPRASYSTŘEVÍČNÍKER
Pokud najdete jména dalších rostlin z rodu českých orchidejí, poznamenejte si je také... poznamenej si
71
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Vstavačovité jsou i v Čechách přísně chráněné. Přesto se najdou „dobří lidé“, kteří chtějí orchideje „zachraňovat“ přesazením z volné přírody do zahrádky. Proč takový pokus nedopadne dobře? k zamy šlení
Napovím: Všechny české orchideje žijí ve zvláštním druhu symbiózy.
Kdo by se nechtěl obklopit krásou? Proto bývá orchidea nejčastěji darovanou řezanou květinou. Pěstování orchidejí v pokojových podmínkách je ovšem velmi obtížné. Mají vysoké vy zkoušej
nároky na správnou teplotu, osvětlení a vzdušnou vlhkost. Pěstitel orchidejí musí mít značné znalosti i zkušenosti. Nechte si poradit od odborníků z BZ:
Nejprve si vybereme v hodnou rostlinu podle našich pěstitelských zkušeností a domácích
podmínek:
Orchidej budeme zalévat podle následujících pravidel:
Přihnojovat budeme následovně:
Jestliže bude nutné rostlinu přesadit, použiji následující substrát:
Některé orchideje se i v domácích podmínkách úspěšně v egetativně rozmnožují postranními
výhony. Kdy a jak je mohu oddělit?
72
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Vstavačovité jsou i v Čechách přísně chráněné. Přesto se najdou „dobří lidé“, kteří chtějí orchideje „zachraňovat“ přesazením z volné přírody do zahrádky. Proč takový pokus nedopadne dobře? k zamy šlení
Napovím: Všechny české orchideje žijí ve zvláštním druhu symbiózy.
Kdo by se nechtěl obklopit krásou? Proto bývá orchidea nejčastěji darovanou řezanou květinou. Pěstování orchidejí v pokojových podmínkách je ovšem velmi obtížné. Mají vysoké vy zkoušej
nároky na správnou teplotu, osvětlení a vzdušnou vlhkost. Pěstitel orchidejí musí mít značné znalosti i zkušenosti. Nechte si poradit od odborníků z BZ:
Nejprve si vybereme v hodnou rostlinu podle našich pěstitelských zkušeností a domácích
podmínek:
Orchidej budeme zalévat podle následujících pravidel:
Přihnojovat budeme následovně:
Jestliže bude nutné rostlinu přesadit, použiji následující substrát:
Některé orchideje se i v domácích podmínkách úspěšně v egetativně rozmnožují postranními
výhony. Kdy a jak je mohu oddělit?
73
Orchideje aneb Nejkrásnější rostliny světa
Poznamenejte si, co vás zaujalo z výkladu průvodce, či otázky, které se v průběhu prohlídky, případně doma po návratu z „lovu orchidejí“ vynořily. poznamenej si
Nabízí se například otázka, zda po návštěvě skleníku dokážete dešifrovat motto tohoto pracovního listu...
74
Příloha č. 2 Pracovní listy pro projekt Křížem krážem Botanickou zahradou hl. m. Prahy
SEMENA A PLODY na cestách
75
Křížem krážem Botanickou zahradou hl. m. Prahy a jejím okolím v Praze-Troji
Pracovní listy připravili členové realizačního týmu projektu: V. Bidlová, I. Bulánková, P. Hanzelka, R. Jendřejas, K. Lorencová, M. Marko, I. Motýlová, L. Patoková, L. Prokopcová, V. Rybka, E. Smržová.
Projekt č. CZ.04.3.07/3.1.01.3/3099 byl financován z prostředků ESF, státního rozpočtu ČR a Magistrátu hl. m. Prahy.
76
Semena a plody na cestách
Vítejte v botanické zahradě. Jak je vidět, babí léto aktivizuje nejen semena a plody, ale i studenty, kteří se zajímají o netradiční druhy turistiky – cestování semen a plodů. Můžeme vám slíbit, že všechny cesty prozkoumáme opravdu detailně…
1. Cestovat vzduchem?
Podzimní vítr asi většina z vás v oblibě nemá, ale pro mnohé rostliny je to faktor nepostradatelný doplň
z důvodu rozšiřování plodů. Způsob šíření výtrusů, semen a plodů větrem označujeme jako Napovím, že pro správné doplnění správného způsobu rozšiřování budete potřebovat trochu latiny: předpony zoo-, anemo- , hydro- a slovní základ -chorie označující rozšiřování.
V průběhu celé prohlídky hledejte rostliny zobrazené pod textem, přiřaďte k nim správ ný název doplň
a do prázdných rámečků nakreslete (nebo později nalepte) patřičné plody.
nakresli, vy foť...
zajímavost
Všechny tyto rostliny mají jedno společné – jejich plody nebo semena jsou opatřeny různými blanitými výrůstky, mají chmýr nebo křídla. 77
.
Semena a plody na cestách
Pokud se vám podařilo najít některé další rostliny rozšiřující se větrem, poznamenejte si jejich nakresli, vy foť...
jména, vyfoťte je nebo nakreslete a jejich plody později vlepte do pracovního listu. Ve škole si můžete porovnat své postřehy a vzorky s ostatními spolužáky.
Zajímavým případem rozšiřování semen jsou tzv. „trousiči“. Využívají toho, že se jejich plody nacházejí na vrcholu dlouhé stopky. Vítr rozkývá rostliny a z plodů se zajímavost
na všechny strany vysypávají semena. Kudy stojí, tudy trousí…
Kromě tzv. „trousičů“ ex istují mezi rostlinami i tzv. „letci“ a „běžci“ . Zjistěte, proč se jim tak říká, domácí úkol
a ke každému „sportovci“ najděte jednoho zástupce. Jako mezi lidmi…
Semena mnohých druhů, které využívají vítr ke svému rozšiřování, jsou velice lehká. Semeno naší domácí úkol
domácí orchideje hlístníku váží 0,000002 g, semeno hniláku smrkového 0,000003 g a hruštičky okrouhlolisté 0,000004 g. Kolik semen hruštičky váží 1 kg? 78
Semena a plody na cestách
2. Cestovat raději na hřbetě velblouda nebo v žaludku?
Každý z vás se určitě na vlastní kůži, svetr nebo ponožky setkal s rozšiřováním semen a plodů doplň
za pomoci živočichů, což je
. Tady asi neuškodí trocha teorie – botanici dělí
zoochorní rostliny na tři velké skupiny – endozoické, synzoické a epizoické.
Předpona endo- znamená „něco uvnitř“, jedná se tedy o rostliny, jejichž plody či semena jsou přenášena uvnitř zvířat. Patří sem rostliny s chutnými plody a semeny schopnými vyklíčit i po průchodu trávicím traktem.
Myslíte si, že se i člověk může stát rozšiřovatelem semen? Zdůvodněte svoji domněnku a případně k zamy šlení
uveďte příklady.
doplň
Rostliny synzoické nemají semena tak odolná, aby vydržela průchod zažívacím traktem, ale bez živočichů se neobejdou. Obětují proto část svého potomstva jako potravu, aby se zbytek dostal na příhodné místo pomocí ptačích nebo zvířecích nosičů. Jsou to například rostliny, jejichž semena slouží jako zásobárna na „horší časy“ – žaludy, bukvice.
Epizoické jsou rostliny, které nechají přenášet své plody nebo semena na tělech jiných živočichů. Sází na různé ostny, háčky a harpuny.
79
Semena a plody na cestách
Plody a semena na obrázcích rozdělte do tří výše zmiňovaných skupin tak, že ke každému obrázku
?..! vy řeš
přiřadíte písmeno odpovídajícího způsobu rozšiřování. Rostliny endozoické – A
doplň
Rostliny synzoické – B Rostliny epizoické – C
Pokud se vám povedlo rozdělení podle způsobu rozšiřování, pokuste se určit ještě názvy vyobrazených rostlin.
Pozorně projděte záhon s léčivými rostlinami. Určitě na něm najdete spoustu dalších epizoických doplň
rostlin. Napište jejich názvy do volného řádku. Pokud to průvodce dovolí, odeberte několik plodů a nakreslete je do rámečku.
nakresli, vy foť...
Ve škole si je můžete prohlédnout pod lupou.
80
Semena a plody na cestách
V průběhu evoluce se vyvinuly velice pozoruhodné vztahy mezi rostlinou a živočichem. Příkladem může být myrmekochorie neboli rozšiřování mravenci. zajímavost
Rostliny na obrázcích už během podzimu v expozici BZ nenajdete. Jedno mají společné – jejich semena jsou rozšiřována mravenci. Lákají je na chutný masitý výběžek (elaison), který mravencům slouží jako potrava. Mravenci si odnášejí chutnou krmi, a tím rozšiřují semena.
Dokážete pojmenovat doplň
i tyto rostliny?
3. Cestovat po vodě a v dešti?
U mnoha druhů rostlin hraje velkou roli při rozšiřování také voda. Tento způsob se nazývá .
Dešťové kapky dopadající na plodící rostliny vymršťují semena těchto dvou rostlin. doplň
Pojmenuj je. Malá nápověda: První z nich najdeš na záhonu s léčivými rostlinami, druhá obsahuje ve svém názvu zdrobnělinu platidla.
Vodou se šíří především vodní a mokřadní rostliny, které mají na semenech vzdušné vaky, , nebo jiná přizpůsobení k plavání, jako má jako má . 81
Semena a plody na cestách Kotvice plovoucí se v minulosti vyskytovala v přírodě hojně. Její plody byly běžným pokrmem našich předků. Šíří se vodou a pomocí ostrých zajímavost
výběžků, podobných ramenům kotvy, se zachytí v bahně a semena mohou vyklíčit.
Některé rostliny umí semena dokonce různým způsobem vystřelovat. Vyberte z následující
?..! vy řeš
nabídky, jak se tento způsob nazývá. a/ antropochorie
b/ balichorie
c/ autochorie
Napovím, že další slova označují rozšiřování rostlin pomocí člověka či vlastními silami rostliny. Koneckonců cizí slova související se střílením dobře znáte přinejmenším z detektivek.
Mezi „střelci“ je rekordmanem tykvice stříkavá (Ecballium elaterinum). Tipněte si, do jaké vzdálenosti doletí její semena.
a/ 1 m
b/ 5 m
c/ 12 m
domácí úkol
Mezi statné balisty v naší expozici patří rostliny na obrázku. Přiřaďte k nim správný název a text. paznehtník horský skočec obecný A) Tato letnička má způsob rozšiřování sem en přím o v českém názvu. Plodem jsou ostnité tobolky, které v době zralosti pukají a vymršťují sem ena 1 až 2 cm dlouhá. Prav děpodobně pochází z tropů vý chodní Afriky , v současnosti je pěstována tém ěř na celém sv ětě. Sem ena obsahují 40 až7 0 % oleje a asi 20 % bílkov in, m ezi nimi i ricin, jenž patří k
vůbec nejprudším rostlinným jedům.
Víte, na co se ricinový olej používá? B) Tato rostlina má listy, které inspirovaly umělce již ve starověku a zdobily například hlavice řeckých sloupů. Určitě jste se o tom učili v dějepise. Plodem je dv oupouzdrá tobolka, v každém pouzdru se nachází 1 -2 semena, která jsou v době zralosti s v elkým hlukem vymršťov ána na pom ěrně v elkou v zdálenost od m ateřské rostliny. k zamy šlení
Zjistěte, který ze tří typů řeckých sloupů se pyšní rostlinným motivem na své hlavici. A úplně na závěr – opravdu už končíme, nebojte se. Nachází se ve vaší svačince nějaké plody? Ano? Tak dobrou chuť!
82
83
