Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra biologie a environmentálních studií
Bakalářská práce Ohroţení a chránění ţivočichové České republiky Endangered and protected animals of the Czech Republic
Vypracovala: Iveta Fraitágová Vedoucí práce: Prof. RNDr. Lubomír Hanel CSc. Praha
2011
Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Prof. RNDr. Lubomíra Hanela, CSc. a vyznačila jsem všechny pouţité prameny a spoluautorství. Souhlasím se zveřejněním bakalářské práce podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů. Byla jsem seznámena s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. V Praze dne 13. 4. 2011
podpis
Poděkování Chtěla bych poděkovat především svému vedoucímu práce Prof. RNDr. Lubomíru Hanelovi CSc., který mě trpělivě vedl při přípravě bakalářské práce a ochotně odpovídal na moje otázky a vţdy mě velmi šetrně a obezřetně upozorňoval na moje chyby. Mnohdy to jistě nebylo snadné. Dále děkuji PhDr. Jiřímu Vlčkovi a Barboře Vlčkové za pomoc s jazykovou úpravou práce. V neposlední řadě patří poděkování celé mé rodině za podporu a porozumění, kterou mi poskytovala během celého studia.
V Praze dne 13. 4. 2011
podpis
ABSTRAKT Cílem bakalářské práce bylo zpracovat přehled vývoje červených knih a seznamů České republiky a naší legislativy (zákonů z roku 1956 a 1992 a příslušných vyhlášek), které se zabývají druhovou ochranou ţivočichů. Uvedena jsou kritéria a jejich definice, které se pouţívají celosvětově při zařazování ohroţených druhů do jednotlivých kategorií IUCN. Diskutovány jsou zjištěné rozdíly ve výčtu zvláště chráněných ţivočichů v červených knihách a seznamech a hlavních legislativních normách. Pozornost je v práci věnována i principům výběru jednotlivých chráněných (ohroţených) druhů v různých dokumentech. Podrobněji jsou zpracovány příklady vybraných zvláště chráněných druhů bezobratlých i obratlovců, a to především těch, které
je
moţné
vyuţít
i
ve
výuce.
Klíčová slova: červené seznamy ţivočichů, IUCN, kategorie a kritéria, legislativa
ABSTRACT The aim of the present thesis is to make a survey of the development of Red Books and Lists in the Czech Republic (according to the legislation, specifically 1956 and 1992 laws and corresponding bills) which deal with animal species protection. The criteria for classification of endangered species into individual categories of the IUCN, used worldwide, and their definitions are presented; distinctions between the listing of strictly protected species in Red Books and Lists, and the one found in main legislative norms are discussed; some attention is also paid to the principles applied in the selection of individual protected (endangered) species in various documents; finally, the examples of selected strictly protected invertebrate and vertebrate species, especially those
which
can
be
employed
in
education,
are
elaborated.
Keywords: Red Lists of animal species, IUCN, categories and criteria, legislation
Obsah 1
Úvod ...................................................................................................................................... 9
2
Historie vzniku našich červených seznamů ohrožených druhů živočichů........................... 10 2.1
Definice a principy....................................................................................................... 10
2.2
Historie červených knih a seznamů............................................................................. 11
2.3
Světový svaz ochrany přírody – IUCN ......................................................................... 14
2.3.1
Vznik a historie IUCN ........................................................................................... 14
2.3.2
Členství a světové kongresy IUCN ....................................................................... 15
2.3.3
Kategorie a kritéria IUCN..................................................................................... 17
2.4
Přehled a rozdělení druhů do kategorií ...................................................................... 21
2.4.1
Přehled kategorií červeného seznamu ptáků 1988............................................. 22
2.4.2 Přehled kategorií červeného seznamu kruhoústých, ryb, obojživelníků, plazů a savců 1992........................................................................................................................... 23 2.4.3 2.5
4
Přehled a rozdělení druhů do kritérií .......................................................................... 28
2.5.1
Kritérium A .......................................................................................................... 29
2.5.2
Kritérium B .......................................................................................................... 31
2.5.3
Kritérium C .......................................................................................................... 32
2.5.4
Kritérium D .......................................................................................................... 34
2.5.5
Kritérium E........................................................................................................... 34
2.6 3
Nejnovější přehled stupňů ohrožení podle IUCN z roku 2008 ............................ 25
Cílové druhy se zvýšenou péčí ze strany státní i dobrovolné ochrany přírody ........... 35
Zákony a vyhlášky obsahující zvláště chráněné druhy ........................................................ 39 3.1
Ochrana zvláště chráněných živočichů podle zákona 40/1956 Sb. ............................. 40
3.2
Ochrana zvláště chráněných živočichů podle zákona 114/1992 Sb............................ 41
Příklady vybraných druhů využitelných ve výuce................................................................ 43 4.1
Příklady kriticky ohrožených druhů živočichů ............................................................. 43
4.2
Příklady silně ohrožených druhů živočichů ................................................................. 49
4.3
Příklady ohrožených druhů ......................................................................................... 53
5
Diskuse ................................................................................................................................ 60
6
Závěr.................................................................................................................................... 65
7
Seznam použité literatury ................................................................................................... 66
8
Internetové zdroje literatury............................................................................................... 70
9
Internetové zdroje obrázků................................................................................................. 70
10 Přílohy.................................................................................................................................. 72
1
Úvod Tato bakalářská práce je zaměřena na ohroţené a chráněné druhy ţivočichů České
republiky. Cílem práce bylo chronologické zpracování vývoje červených knih a následně červených seznamů, dalším úkolem bylo zjistit, zda se mění pohled na výběr zařazovaných druhů do seznamů a jaký je současný pohled. V neposlední řadě bylo potřeba zjistit, jaký vztah je mezi legislativními předpisy, obsahujícími seznamy zvláště chráněných druhů, a červenými seznamy. Z mezinárodního kontextu je věnována pozornost také nejznámější světové organizaci IUCN (International Union of Conservation of Nature) a jejímu významu s ohledem na celosvětovou ochranu přírody. Uvedena jsou i kritéria jednotlivých kategorií stanovující míru ohroţení a jejich definice. Mezi ţivočichy vyskytující se na našem území patří podle současných znalostí přibliţně 50 000 druhů bezobratlých a 380 druhů obratlovců. Všechny druhy ţivočichů vyskytující se v České republice jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohroţení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnoţovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehoţ jsou součástí (§ 5, odst. 1 zákona č.114/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Ochrana podle tohoto odstavce se nevztahuje na zásahy při
hubení rostlin a ţivočichů upravené zvláštními předpisy (§ 5, odst. 2, téhoţ zákona). Ohroţené nebo vzácné druhy ţivočichů jsou pak chráněny podle § 48 aţ 50 tohoto zákona. Těmito druhy se právě zabývá tato bakalářská práce. Výčty ohroţených a zvláště chráněných druhů lze shlédnout v tzv. červených knihách a červených seznamech a v prováděcích vyhláškách doplňujících zákony o ochraně přírody. Téma o ohroţených a chráněných ţivočiších jsem si vybrala, protoţe ochrana fauny mne zajímá a povaţuji za potřebné se touto problematikou hlouběji zabývat s ohledem na stav naší přírody a její ochrany. Toto téma povaţuji za zajímavé i z didaktického hlediska, protoţe na vývoji poznatků o naší fauně a její ochraně lze demonstrovat i řadu obecných jevů i zákonitostí probíhajících v přírodě. Zajímavý je i vztah člověka k ochraně fauny i promítnutí ochranářských zájmů do legislativních předpisů. 9
2
Historie vzniku našich červených seznamů ohrožených druhů živočichů V následující kapitole uvádím informace vzniku červených seznamů, jak ve
světě, tak i na našem území a také, kdo přišel s myšlenkou vytvářet záznamy ohroţených
ţivočichů.
Uvedeny
jsou
i
počátky
červených
knih
za doby
Československa.
2.1 Definice a principy Počet vyhynulých zvířat a rostlin na naší planetě se přes úsilí organizací i jednotlivců rok od roku zvyšuje. V knize Sedláčka (1988) je nastíněn tento problém a podle něj je jeden z prvních kroků, které je třeba učinit, vypracovat tzv. červené seznamy, pokud mají být nejohroţenější druhy zachráněny před zánikem. Červené seznamy vytvářejí soupis rostlin a ţivočichů, pro které je ochrana nejnaléhavější. Faktem je, ţe červené seznamy slouţí jako teoretické podklady k ochraně ţivočichů a stanovují stupeň ohroţení jednotlivých druhů. Seznamy navazují na ještě nezmíněné červené knihy, ve kterých jsou důleţité údaje pro praktickou ochranu ohroţených druhů (Sedláček, 1988). Červených seznamů je mnoho, a existují tedy seznamy bezobratlých (Invertebrata), obratlovců (Vertebrata), obsahující seznamy obojţivelníků (Amphibia), plazů (Reptilia), savců (Mammalia), ptáků (Aves), a samostatný seznam kruhoústých (Cyclostomata) a ryb (Osteichthyes). Bezesporu seznam mihulí a ryb se ukazuje jako velmi vhodný podklad pro ochranářská opatření jednotlivých druhů ichtyofauny a k hodnocení jejich výskytu a míry ohroţení (Lusk a kol., 2005). Důleţité je také uvést, ţe červené seznamy ohroţených druhů nejsou právní normou, avšak představují ucelený názor na to, jak stav cílových druhů z hlediska jejich ohroţení hodnotí přední odborníci, a zůstávají tak těţko nahraditelným informačním zdrojem pro tvorbu příslušných legislativních nástrojů, v našem případě vyhlášky Ministerstva ţivotního prostředí (Plesník a kol., 2003).
10
2.2 Historie červených knih a seznamů Začátky červených knih a červených seznamů se datují k roku 1959, kdy tehdejší předseda Komise pro přeţití druhů (Species Survival Commission, SSC) Mezinárodní unie na ochranu přírody plukovník Leofric Boyle začal vytvářet kartotéku ohroţených druhů (Plesník a kol., 2003). V roce 1962 vyšla vůbec první červená kniha ohroţených druhů díky iniciativě IUCN. U jejího zrodu stál dlouholetý předseda SSC – IUCN (Species Survival Commission – International Union for Corsevation of Nature) Sir Peter Scott. U Scotta se uvádí, ţe se nechal inspirovat seznamem pohřešovaných lodí, který je uloţen v červených deskách. Předsevzal si, ţe upozorní veřejnost na ţivočichy a rostliny, které se mohou v budoucnu stát pohřešovanými. Proto chce, aby na jejich záchranu byla podniknuta rychlá a účinná opatření. V první červené knize je moţné na jednotlivých kartách vidět údaje o určitém druhu, jako je jeho popis, rozšíření, ohroţení a bionomie. Bylo známo, ţe Scott je všestranně nadaný. Sám byl vynikající malíř. Podpořil tak poţadavek, aby kniţní vydání první červené knihy bylo ilustrováno působivými kresbami. Do povědomí široké veřejnosti na celém světě se dostalo aţ vydání, připravené ve slušném nákladu známým britským nakladatelstvím Collins. Tímto krokem myšlenka červených knih prostoupila z kartotéky v úřadovně mezinárodní nevládní organizace do knihoven četných zájemců o ochranu přírody. Úspěšnost této knihy byla doloţena druhým vydáním v newyorském nakladatelství Viking, a to v témţ roce. Vydání Collinsem spustilo lavinu obdobných červených knih ohroţených druhů nejen v globálním měřítku, ale i v určitých částech světa. Začaly vycházet knihy a postupem času se objevily soupisy ohroţených druhů planě rostoucích rostlin a volně ţijících ţivočichů, označované jako červené seznamy (Plesník a kol., 2003; Lusk a kol., 2005). První v edici Červených knih ČSSR se dostává čtenářům do ruky Červená kniha ohroţených a vzácných druhů ze třídy ptáci (Aves). První díl zahrnuje 143 ohroţených druhů. Kniha podrobně seznamuje s kritérii, podle kterých se ptáci rozřazují do červených seznamů, ale seznamuje i s ochranou ptactva v ČSSR. Druhý díl v edici ČSSR s názvem Červená kniha ohroţených a vzácných druhů, zahrnující ohroţené obratlovce, se na veřejnost dostal o rok později po prvním dílu v roce 1989. Obratlovci 11
jsou odedávna předmětem zájmu milovníků přírody pro svoje nápadné vnější znaky. Kniha obsahuje 114 druhů, z toho 6 kruhoústých, 34 ryb, 13 obojţivelníků, 10 plazů a 51 savců. Třetí díl Červené knihy ohroţených a vzácných druhů ČSFR ze třídy bezobratlí byl vydán v roce 1992. Výběr ohroţených druhů zahrnutých do publikace není a ani nemůţe být úplný z důvodu velké rozmanitosti těchto ţivočichů, zařazených mezi bezobratlé. Autoři tohoto dílu vybírali v první řadě ty bezobratlé, které jsou nějakým způsobem nápadní, lze je snadno určit a jsou při tom charakterističtí pro jednotlivá společenstva. Na rozdíl od prvních dvou dílů vychází tento díl, jak v české, tak slovenské verzi (Sedláček, 1988; Baruš a kol., 1989; Škapec a kol., 1992). Celkový počet Červených knih je pět, zbylé dva díly se týkají tématiky ohroţených a vzácných rostlin. Svazek ptáci byl vydán jako první, protoţe autoři této knihy měli k dispozici podrobné výsledky hnízdního rozšíření z let 1973 – 1977. 1. díl Červené knihy není právní normou, není ani klíčem k určování ptačích druhů a nezaměřuje se na podrobné popisy jednotlivých druhů, jak jsme zvyklí u atlasů. Spíše slouţí jako odborný podklad, stanovuje priority v ochraně ornitofauny, předkládá výsledky hodnocení této třídy z nejrůznějších hledisek a na tehdejší úrovni znalostí se zabývá příčinami ohroţení a metodami ochrany ptáků (Sedláček, 1988). V následujících dílech taktéţ najdeme důleţité informace týkající se ochrany, v třetím dílu se nachází navíc i stručný popis. Z předchozích odstavců je zřejmé, ţe v roce 1988 byl vydán první červený seznam ohroţených obratlovců vyskytujících se na území ČR. Jeho nástupce se dostává na veřejnost aţ nyní a důvodů je několik. Na začátku devadesátých let převládal mezi odbornou ochranářskou veřejností názor, ţe by kritéria pro zařazování druhů a niţších taxonomických jednotek do červených seznamů měla omezit subjektivní přístup těch, kteří tyto seznamy vytvářejí, ačkoli mají rozsáhlé znalosti o hodnocených organismech a chtějí jim poskytnout odpovídající ochranu. Přípravy zmíněných kritérií se ujala mezinárodní organizace, v níţ se zrodila myšlenka vytvořit všeobecně uznávaný soupis druhů, kterým hrozí nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí. Více jak deset let se o tomto záměru diskutovalo a nakonec v roce 2000 IUCN přijala nová kritéria pro stanovení stupňů ohroţení, zaloţená na kvantitativním přístupu ke klasifikaci hodnocení druhů. Uvedená kritéria musela být určitým způsobem modifikována, aby je bylo moţné pouţívat v jednotlivých zemích, protoţe kritéria schválená svazem ochrany přírody jsou 12
navrţena pro celosvětové seznamy. Pracují s jedinou, globální populací, jediným areálem nebo jedinou početností dotčeného druhu. Červené seznamy na niţší úrovni, neţ je celosvětová, nabraly proti původním předpokladům několikaleté zpoţdění právě v důsledku rozdílnosti biogeografických podmínek i úrovně znalostí druhové bohatosti v konkrétním státu či kontinentu. Ministerstvo ţivotního prostředí pověřilo Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR přípravou aktuálních a hodnověrných červených seznamů ohroţených druhů ţivočichů (Plesník a kol., 2003). K sestavení červených seznamů obratlovců, jak konstatuje Farkač a kol. (2005), vyuţili zmiňovaná kritéria, která byla zveřejněna v odborném časopisu Conservation Biology roku 2001. Podle Luska a kol. (2005) se červené seznamy vyznačují informacemi o ohroţených druzích bez bliţších údajů z jejich bionomie či biogeografie, kdeţto v červených knihách najdeme i tyto informace. IUCN vypracovala seznam kategorií, odstupňovaných podle nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí celého druhu. Kategorie byly původně označovány na stupnici od 1 do 7, avšak během let se jejich rozdělení mění. Tyto změny jsou popsány níţe v textu v kapitole 2. 3. 3 přehled kategorií a kritérií IUCN. S vyuţitím těchto kategorií byly postupně sestaveny celosvětové seznamy a knihy ohroţených druhů (Plesník a kol., 2003). 1. Vymizelý – Ex (extinct) 2. Kriticky ohroţený – E (endangered) 3. Ohroţený – V (vulnerable) 4. Vzácný – R (rare) 5. Migrující – M (migrant) 6. Zachráněný – O (out of danger) 7. Druh vyţadující další pozornost – I (indeterminated) Přehled druhů či niţších taxonů bezobratlých, kterým hrozilo v globálním měřítku vyhubení nebo vyhynutí, se podařilo vydat aţ dvacet let poté, co v roce 1983 vyšla první červená kniha. Důvodem byla vysoká početnost vyšších taxonů bezobratlých (Farkač a kol., 2005). Pro podmínky České republiky bylo v průběhu posledních 20 let vypracováno několik verzí Červeného seznamu mihulí a ryb, které při zpracování vycházely z aktuálních verzí IUCN (1994, 1999, 2001, 2003, 2005) hodnocení a dále reagovaly na 13
změny míry ohroţení hodnocených druhů (Lusk a kol., 2005). Momentálně je v tisku poslední Červený seznam mihulí a ryb – verze 2010 a Černý seznam nepůvodních invazních druhů ryb České republiky. Úplný přehled červených knih, které byly vydány IUCN, sestavil Burton v roce 2003. Rozsahem a způsobem zpracování se řadí mezi nejzdařilejší publikace tohoto typu v celoevropském měřítku. Postupně si červené seznamy a knihy získaly značnou oblibu i v jednotlivých státech. (Plesník a kol., 2003). Souhrnně lze uvést, ţe v bývalém Československu začaly červené seznamy vycházet koncem sedmdesátých let, v letech 1988 – 1999 vyšla edice červených knih ohroţených a vzácných druhů rostlin a ţivočichů Československa, Československé federativní republiky, později České republiky a Slovenské republiky.“
2.3 Světový svaz ochrany přírody – IUCN V kapitole se zabývám vznikem, historií a funkcí světového svazu ochrany přírody. Shrnuji zde organizace, státy a instituce, které se mohou stát členy světového svazu ochrany přírody. Zmiňuji všechny světové kongresy uspořádané IUCN. A v neposlední řadě informuji o kategoriích, do kterých se rozdělují ţivočichové podle určitých kritérií.
2.3.1 Vznik a historie IUCN Důleţitým průkopníkem v ochraně přírody a ţivočichů vůbec byla světová organizace IUCN (International Union for Conservation of Nature). IUCN můţeme povaţovat za nejvýznamnější a největší světovou organizaci věnující se ochraně přírody. Byla zaloţena v roce 1948 na mezinárodní konferenci o ochraně přírody, pořádanou organizací UNESCO ve Fontainebleau u Paříţe. Posláním světové organizace je v celém světě ovlivňovat, podporovat a pomáhat lidem chránit celistvost a rozmanitost přírody, zajišťovat jakékoli vyuţívání přírodních zdrojů k tomu, aby byly rovnoměrné a udrţitelné (Plesník, Hošek a Vackář, 2009). Původní název zní „Mezinárodní unie pro ochranu přírody“(International Union for Protection of Nature), později byl však změněn na „Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů“(International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Dnes je pouţíván zkrácený název „Světový svaz ochrany 14
přírody“(World Conservation Union). Avšak pro obecnou známost zkratka IUCN zůstala (Plesník, Hošek a Vackář, 2009).
2.3.2 Členství a světové kongresy IUCN V současné době podle světových webových stránek iucn.org má IUCN více neţ 1000 členů, ale k datu 1. 7. 2008 se přiřazuje číslo 1 104 členů, 11 000 vědců a 1000 zaměstnanců společně pracujících ve 181 zemích včetně ČR. K 1. 7. 2008 svaz tvořilo 84 států, 111 státních organizací, 785 národních nevládních organizací, 81 mezinárodních nevládních organizací a 35 členů přidruţených (Plesník, Hošek a Vačkář 2009; http://www.iucn.org/about/union/members/) Podle časopisu Ochrana přírody mezinárodní unie na ochranu přírody prosazuje ochranu přírody na vědeckých základech a uskutečňuje řadu projektů i v České republice (Plesník, Hošek a Vačkář 2009). Členy IUCN se mohou stát nezávislé státy, státní instituce, akademické ústavy ale i národní a mezinárodní nevládní organizace i dobrovolné organizace působící v jednotlivých zemích. OSN i EU jsou jedinými oficiálními pozorovateli Valného shromáţdění. Česká republika se řadí mezi státní členy a na účasti se podílí od roku 1956, kdy se představitel tehdejšího Československa poprvé zúčastnil generálního shromáţdění organizace. Samostatná Česká republika se stala státním členem svazu od roku 2000, a přidala se tak mezi 70 států. V čele IUCN stojí generální ředitel a prezidentka. Ředitel vede sekretariát, sídlící v ústředí ve švýcarském městečku Gland. Prezident řídí radu IUCN, která zajišťuje vedení svazu a dohlíţí na jeho činnosti. Členové jsou rozděleni do několika odborných komisí. Například existuje komise pro přeţívání druhů, kterou tvoří více neţ 700 členů, a slouţí jako poradní orgán pro ochranu druhů. Mezi jejich hlavní produkty patří červené seznamy hodnotící stupeň ohroţení druhu. Jako další příklad mohu uvést komisi pro chráněná území, která je tvořena 1300 členy světové komise, podporuje péči pro celosvětovou soustavu suchozemských i mořských chráněných území. Existují ještě další komise, jako komise pro právo ţivotního prostředí, pro vzdělávání a komunikaci, pro environmentální, ekonomickou a sociální politiku dále pak i pro ekosystémový management (Škapec, 1992; Plesník, Hošek a Vačkář 2009).
15
Zároveň v době, kdy se České republika přidala mezi 70 států, se zúčastnila 2. světového kongresu ochrany přírody pořádaného 4. – 11. října 2000 v Ammánu v Jordánsku. První členskou organizací z našeho státu se stal odbor ochrany přírody Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze v roce 1958, následně Český ústav ochrany přírody. Následnická organizace Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky pokračuje v členství. Řádným členem je také nevládní Český svaz ochránců přírody (ČSOP) a přidruţeným členem Správa Krkonošského národního parku. IUCN v ČR má 3 členské organizace, Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR), Český svaz ochrany přírody a Unii českých a slovenských zoologických zahrad. V článku o 4. světovém kongresu ochrany přírody, publikovaném v časopise Ochrana přírody, autoři (Plesník, Hošek a Vačkář 2009) informují o jednom z mála jednotlivců, kterým bylo uděleno čestné členství organizace v roce 1996, kterým se stal RNDr. Jan Čeřovský, CSc., řadící se mezi významné osobnosti české ochrany přírody. V letech 1984 – 2000 měla ČR zastoupení v radě IUCN. Dr. Jan Čeřovský ale i Ing, František Urban působili ve funkci viceprezidenta IUCN. České koordinační středisko svazu pod vedením Dr. Jana Čeřovského jako editora vydávalo od roku 1991 do roku 2002 Zpravodaj IUCN pro střední a východní Evropu (IUCN Central and Eastern European Newsletter). Přibliţně kaţdé 3 roky je pořádán Světový kongres ochrany přírody. 3. světový kongres probíhal v thajském Bangkoku 17. – 25. 11. 2004, kde IUCN představil nový Červený seznam celosvětově ohroţených druhů ţivočichů i rostlin. Červený seznam pro rok 2004 obsahuje 15 589 druhů obratlovců, bezobratlých, rostlin a hub. Nejedná se o všechny organismy, které jsou v celosvětovém měřítku ohroţeny vyhubením nebo vyhynutím. Autoři hodnotili přibliţně 3 % popsaných druhů, coţ představuje číslo 38 046. Zatím poslední 4. světový kongres se konal v Barceloně ve Španělsku ve dnech 5. – 14. října 2008. Účastnilo se jej více neţ 8 000 delegátů ze 177 zemí, proto se povaţuje za dosud největší akci v dějinách mezinárodní ochrany přírody a krajiny. Program dosud posledního kongresu se skládal ze dvou částí. První tvořilo fórum ochrany přírody, jehoţ cílem bylo diskutovat o současných problémech souvisejících s péčí o přírodní a krajinné dědictví. Druhá část se věnovala vlastnímu zasedání, které představuje valné shromáţdění členů IUCN. Fórům se soustředilo na tři otázky. Diskutovalo se o tzv. novém podnebí pro změnu, kde účastníci došli k závěru, ţe svět se mění rychleji neţ kdykoli předtím. Z článku vyplývá, ţe by biologická 16
rozmanitost neboli biodiverzita mohla v budoucnu sniţovat obsah skleníkových plynů a pomáhat lidské společnosti včas se přizpůsobit probíhající změně podnebí. Druhým tématem fóra bylo zdravé ţivotní prostředí, zdraví lidé. Celosvětově klesá schopnost ekosystémů poskytovat lidem sluţby, tím negativně ohroţuje ţivotní úroveň lidí a jejich zdraví, protoţe ekosystémové sluţby (procesy a podmínky přirozených ekosystémů) podporují činnost člověka a udrţují lidskou civilizaci na Zemi. Třetí téma, zabývající se zabezpečením rozmanitosti ţivota, řešilo změnu biodiverzity vyvolanou lidskou činností, která v posledních padesáti letech byla nejrychlejší v dějinách lidstva. Další kongres, naplánovaný do Jeju v Korejské republice, se bude s velkou pravděpodobností konat v září roku 2012 (Plesník, 2006; Plesník, Hošek, Vačkář 2009)
2.3.3 Kategorie a kritéria IUCN Nejběţnějším měřítkem ohroţení je zařazení druhu do několika kategorií. Formální struktura červených seznamů, vznikajících v době Československa, se v mnoha zemích lišila a různé pojetí kategorií komplikovalo srovnávání ohroţených druhů v jeho areálu, ale také ovlivňovalo výběr druhů do seznamu, který vznikal posuzováním, zda druh splňuje podmínky pro zařazení do některé kategorie. Obsah i formu takovýchto seznamů ovlivňuje subjektivní názor autora. Při revizích dochází ke změnám většinou zásadního charakteru. A tento problém se projevil například v někdejší ČSSR, kde byly v krátké době zveřejněny tři verze červeného seznamu ptáků. Autory verzí byli Hudec v roce 1979, Baruš o dva roky později a o rok později duo autorů Donát a Sedláček (Sedláček, 1988). Nejméně 30 let před rokem 1994 a v tomto roce samém se při sestavování červených knih a seznamů IUCN pouţívaly převáţně subjektivnější kategorie, přesto ţe se o potřebě revidovat vědělo uţ dlouho. Upozorňuje na to Fitter ve své publikaci The Road to Extincion – Cesta k zániku publikovanou v roce 1987. Kniha je nazývána jako „small book“, tedy malá kniha. Obsahuje poznatky z nejnovějších vědeckých výzkumů. Uţ úvodem se v knize píše, ţe nás pravidelně červené seznamy nutí, abychom zhodnotili, jak jsme na tom se znalostmi o ochraně druhů. Příprava nových kategorií začala uţ v roce 1989 po vyzvání k objektivnějšímu přístupu výborem Komise pro přeţití druhů IUCN (SSC), ale v platnost přišla aţ v roce 1994, kdy byl nový systém uznán Radou IUCN. Přijaté kategorie a kritéria slouţily pro stanovení nebezpečí, ţe 17
hodnocený taxon vyhyne nebo bude vyhuben v celosvětovém měřítku. To znamená, ţe uvedený systém nám umoţňuje určit celosvětově ohroţené druhy a niţší systematické kategorie volně ţijících ţivočichů. Po schválení první verze, která vyšla po roce 1994, byly v červených seznamech a knihách určeny tyto verze kategorií i u niţší úrovně, neţ je celosvětová, a to v upravené podobě. Upravená podoba byla pouţita i na našem území (Fitter a Fitter, 1987; Groombridge, 1993; Farkač a kol., 2005; Plesník a kol., 2003). Kategorie a kritéria mají několik cílů. Například zaprvé poskytnout systém, který můţe být pouţíván shodně různými hodnotiteli, zadruhé zlepšit objektivitu, ţe uţivatelům je poskytován jasný návod, jak hodnotit různé činitele ovlivňující nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí, zatřetí poskytnout systém, který podpoří srovnání mezi značně rozdílnými taxony a začtvrté umoţnit lidem, aby pochopili, jak jsou jednotlivé druhy ohroţeny. A dále pak usilují o to, aby se staly snadno srozumitelným systémem klasifikace ohroţených druhů. Hlavním cílem je poskytnout jednoznačný rámec pro hodnocení škály druhů podle stupně jejich ohroţení vyhubením nebo vyhynutím. (Plesník a kol., 2003; Farkač a kol., 2005) Vymezení kategorií pro červený seznam ptáků z roku 1988 bylo vyřešeno přijetím soustavy uţívané mezinárodními institucemi IUCN a ICBP (International Council for Bird Preservation - přeloţeno jako Mezinárodní komise pro ochranu ptactva). Pomůckou při objektivizaci hodnocení je vymezení diskrétních stupnic, podle kterých mohou být taxony posuzovány na základě jednotlivých hledisek odborníků. Byly navrţeny systémy pro hodnocení rostlin, ptáků a savců. Zmíněné systémy byly sjednoceny do soustavy kritérií, postihující faktory působící obecně na nejrůznější skupiny organismů. Respektuje se pět základních kritérií, z nichţ první čtyři označují ohroţení druhu. Příčinou ohroţení a ubývání bezobratlých v celosvětovém měřítku jsou změny prostředí vyvolané odlesněním nebo naopak zalesněním nebo také přeměnou pozemků na zemědělskou půdu, nadměrným pasením, industrializací, urbanizací, znečištěním různými typy kovů, kyselými sráţkami, výfukovými plyny, hnojivy, odpadními vodami průmyslu i domácností. Na devastaci ţivočichů se podílí neřízené skládky, přibývající motorismus, velký rekreační tlak, spojený s výstavbou chat, zotavoven a sportovišť. Velký negativní vliv na populaci hmyzu má i veřejné umělé osvětlení rtuťovými výbojkami. Z uvedeného výčtu je zřejmé, ţe před ochranou přírody 18
ve spolupráci s dalšími zainteresovanými sloţkami stojí nelehký úkol. Skloubit potřeby moderní rozvíjející se společnosti se zajištěním dynamického zdravého přírodního ţivotního prostředí. Ovšem autoři Červené knihy bezobratlých jsou optimističtí a věří, ţe obtíţe budou překonány, uţ tím, ţe ve své knize citují Nováka a Spitzera z roku 1982: „Bylo by samozřejmě pošetilé domnívat se, že člověk přenechá svá pole a zájmová místa velkoduše hmyzu tam, kde musí sám žít a hospodařit. Jsou území, která budou přírodě odebrána a využita dříve či později pro nejrůznější výstavbu a jiné účely. Jsou však také místa, která nebudou bezprostředně změněna a zde je možno zachovat při dobré vůli a uvědomělé kázni velké bohatství živočišných druhů a přirozených stanovišť.“ (Sedláček, 1988; Škapec, 1992). Kritéria pro hodnocení ohroţení u ptáků, kruhoústých, ryb, obojţivelníků, plazů a savců v letech 1988/89 jsou početnost, rozšíření, ekologie, působení antropogenních faktorů a význam ochrany taxonu. Všechna tato kritéria jsou ještě rozšířena o dílčí kritéria, která jsou označena od 1 do 5 nebo u obratlovců od 0 po 4. Vzrůstající hodnota je primárním měřítkem ohroţení druhu (Sedláček 1988; Škapec, 1992). Nyní jsou kritéria označována písmeny od A po E a rozdělena ještě na subkritéria, značená čísly 1,2,3, atd.; písmeny a, b, c, atd.; i, ii, atd. (Farkač a kol., 2005; Vié et al., 2009). IUCN přijal záměr vyřešit problém s přípravou červených seznamů. Aţ do začátku 90. let příprava červených seznamů představovala proces zaloţený spíše na názoru jednotlivých expertů a specialistů na určité druhy neţ na rozboru nezbytných údajů. Pro hodnocení druhů byly navrţeny rozmanité, značně sloţité a nedobře srozumitelné indexy. IUCN tedy v roce 1994 přijal nové kategorie pro zařazování druhů do červených seznamů, ale zveřejněny jsou aţ o dva roky později. Kategorie jsou určeny kvantitativními, jasnými a odborně věrohodnými kritérii. Závěrečná verze byla schválena po dlouhé diskuzi v roce 2000 a oficiálně uveřejněna v roce 2001. Zmíněné kategorie a kritéria IUCN umoţňují uţivatelům hodnotit stav druhu v jakékoli situaci. Například se hodnotí stav druhu při sniţování početnosti populace, při úbytku či kolísání početnosti populace, při nízké početnosti populace a jejím úbytku, při velmi nízké početnosti populace a omezeném areálu rozšíření a v poslední řadě při modelování ţivotaschopnosti populace (Lusk a kol., 2005). Plesník a kol. (2003) ve svých publikacích informuje, ţe Světový svaz ochrany přírody připravoval návrh na nové kategorie a kritéria pro zařazování druhů a niţších 19
taxonů do červených seznamů od roku 1989. Komise pro přeţití druhů (SSC – Species Survival Commission) postupně zpracovala několik návrhů kategorií a kritérií s cílem vytvořit objektivní systém hodnocení druhů podle stupňů jejich ohroţení vyhubením nebo vyhynutím. Ještě tehdejší červené knihy, jak zmiňuje Groombridge, obsahovaly katalogy s informacemi o druzích ohroţených vyhynutím, a měly za cíl soustředit pozornost na osud země, ze které mizí volně ţijící zvířata. Informace uvedené v regionálních i národních kompilacích jsou podrobnější neţ celkový přehled, vytvořený SSC (Species Survival Commission). Poptávka po jednoduchých mezinárodních seznamech, které obsahovaly kvalifikaci postavení celosvětově ohroţených taxonů, rostla. Tato potřeba byla uspokojena vydáním červeného seznamu IUCN v roce 1986. Následovala další vydání v roce 1988, 1990, 1994, 1996, 2000, 2001, 2003, 2008. Červený seznam z roku 1994 ještě obsahuje starší rozdělení do kategorií. V době, kdy byl vydáván, SSC (Species Survival Commission) podpořila novou revizi a zlepšování kategorií pro ochranu ohroţených druhů červených seznamů. Aţ v dalším vydání mohou čtenáři objevit zmíněné nové kategorie. Návrhy na nové kategorie se objevují během let často, a vzniká tak proces konzultací a ověřování. Velký počet verzí vede ke zmatku, zvláště kdyţ kaţdá dřívější verze byla pouţita pro hodnocení ochrany druhů. Aby se hodnocení ochrany druhů objasnilo a umoţnily se úpravy tam, kde je to potřeba, označují se jednotlivé verze čísly od 1.0 aţ po 3.1. Úprav a verzí kategorií je tedy několik. Za příklad bych uvedla schválení kategorií a kritérií Radou IUCN na jejím 51. zasedání, konaném ve švýcarském Glandu v únoru 2000. Po roce byly uveřejněny jakoţto verze 3.1 (IUCN 2001) (Groombridge, 1993; Plesník a kol., 2003; Farkač a kol., 2005). Verze kategorií uvedeny Farkačem a kol. (2005) jsou: verze 1.0 z r. 1991 představuje číselná kritéria obzvláště pro velké obratlovce verze 2.0 z r. 1992 je hlavní revizí verze 1.0 a zavádí kategorie, které vyjadřují, ţe taxon není ohroţen
20
verze 2.1 z r. 1993 přesněji objasňuje význam kategorie vyjadřující, ţe taxon není ohroţen, a tudíţ je jakousi revizí verze 2.0. Do kritérií zapracovány podrobné změny a vysvětlení základních zásad. verze 2.2 z r. 1994. Autoři Mace a Stuart obdrţeli připomínky, a proto proběhla další hodnocení modelových taxonů a byly provedeny drobné změny. Kategorie náchylný (Susceptible) začleněná původně samostatně ve verzích 2.0 a 2.1 byla zahrnuta do kategorie zranitelný (Vulnerable). Verze 2.3 z r. 1994. Schválena Radou IUCN v prosinci tohoto roku. Vyplývá z připomínek členů organizace. Nejdříve publikována bez vročení či čísla ISBN, ale nedostatky byly odstraněny v dotiscích v letech 1998 a 1999. Tato verze pouţita například na Červeném seznamu ohroţených druhů z roku 1996. Verze 3.0 z r. 1999. Po připomínkách probíhala řada pracovních seminářů, rozebírajících kritéria. Byly navrţeny změny či definice některých termínů. Verze 3.1 z r. 2001. Rada IUCN v únoru roku 2000 schválila tuto verzi, která zpracovala změny na základě připomínek členů IUCN a SSC. Dokument obsahuje několik částí - úvodní část, definice, kategorie a kvantitativní kritéria (Farkač, 2005).
2.4 Přehled a rozdělení druhů do kategorií V minulosti v prvních Červených knihách je rozdělení do kategorií zcela jiné neţ v současnosti. Součástí Červené knihy obratlovců z roku 1989 je červený seznam ohroţených a vzácných druhů kruhoústých, ryb, obojţivelníků, plazů a savců ČSSR. Příprava tohoto seznamu byla zahájena v diskuzi na 4. celostátní konferenci československých zoologů v Bratislavě v roce 1981. První celkový návrh červeného seznamu obratlovců na území České republiky byl uveřejněn v roce 1981 pod identitou autora červené knihy z roku 1988. Později byly publikovány další návrhy a rozbory, věnované skupinám ryb, obojţivelníků, hmyzoţravců, netopýrů nebo šelem. Jednotlivé druhy kruhoústých, ryb, obojţivelníků, plazů a savců jsou v tehdejším seznamu 21
zařazeny do různých kategorií podle charakteru a stupně ohroţení na území ČSSR. Kategorie ohroţených a vzácných druhů jsou definovány podle mezinárodně uznávaného návrhu komise druhové ochrany IUCN z roku 1980. K označování statusu druhu jsou pouţívána první písmena anglického názvu kategorie a barevný symbol ve tvaru kruhu. Kaţdý taxon je v nynější době zařazen do jedné z osmi kategorií (Baruš a kol., 1989; Vié et al., 2009).
2.4.1 Přehled kategorií červeného seznamu ptáků 1988 EX – (extinct) vymizelé druhy Druhy dříve na území ČSSR opakovaně hnízdící, ale v pozdějších letech hnízdění nezjištěno. E – (endangered) kriticky ohroţené druhy Druhy ohroţené vymizením z území bývalého ČSSR, jejichţ přeţití za tehdejších ohroţujících faktorů bylo málo pravděpodobné - jejich početnost klesla na kriticky nízkou úroveň nebo jejich stanoviště jsou drasticky redukována. Druhům v této kategorii hrozí bezprostřední nebezpečí úplného vymizení na stávajícím území. V – (vulnerable) ohroţené druhy Početnost jejich populací klesá a stanoviště jsou váţně narušena. Druhy, u kterých je pravděpodobný přesun do předešlé kategorie z důvodu pokračujícího působení škodlivých faktorů. R – (rare) vzácné druhy Druhy s malou lokální a s početně omezenou populací, které nejsou v té době povaţovány za ohroţené. Vzhledem k nízké početnosti jejich populace se v jakémkoli nebezpečí můţe stát, ţe dojde k jejich vymizení. 22
Zařazeny jsou zde druhy, které u nás nemají hnízdní areál, ale opakovaně na území ČSSR zaletují a zřídka i hnízdí. M – (migrants) migrující ohroţené druhy Druhy povaţované za ohroţené v Evropě, ale na území ČSSR zimují, protahují je nebo alespoň zaletují. O - (out of danger) zachráněné druhy Druhy, kterým v té době na základě přijatých ochranných opatření nehrozilo vymizení. I – (indeterminate – species in need of special attention) druhy vyţadující další pozornost Druhy povaţované za ohroţené, přičemţ tehdejší stav znalostí nedovoluje stoprocentně posoudit váţnost ohroţení. Zařazeny druhy ubývající, jejichţ pokles populace můţe být reverzibilní, a druhy v minulosti ohroţené, avšak v době 90. let vzhledem ke vzrůstající populaci mimo nebezpečí vymizení. Je potřeba věnovat zařazeným druhům další pozornost, neboť jsou potenciálně váţně ohroţeny (Sedláček, 1988).
2.4.2 Přehled kategorií červeného seznamu obojživelníků, plazů a savců 1992
kruhoústých,
ryb,
Kategorie jsou v podstatě stejné jako z roku 1988, pouze jejich vysvětlení se trochu liší: EX – (extinct) vymizelé Druhy a poddruhy vyhynulé a vymizelé z volné přírody v důsledku činnosti člověka na území Československé socialistické republiky v posledních 200 letech. E – (endangered) kriticky ohroţené 23
Druhy a poddruhy kriticky ohroţené vyhynutím nebo vymizením. Pokud budou nadále působit faktory způsobující ohroţení, přeţití těchto druhů je nepravděpodobné. V – (vulnerable) ohroţené Početnost druhů i poddruhů se sniţuje, a pokud nepominou příčiny ohroţení, mohly být v budoucnu přeřazeny do kategorie kriticky ohroţených. R – (rare) vzácné Jejich výskyt je vzácný a řídký, s malým, ostrůvkovitým areálem rozšíření. Výskyt i endemických forem. Existence můţe být ohroţena. O – (out of danger) zachráněné Druhy i poddruhy v minulosti zařazeny do jedné z výše uvedených kategorií. V důsledku ochranářských opatření v současnosti existence relativně zajištěna. I - (indeterminated) vyţadující další pozornost Druhy, poddruhy patřící do některé z uvedených kategorií, ale pro nedostatek objektivních informací je nelze přesně zařadit. Pro objektivní posouzení statutu jsou nezbytné specializované výzkumy. Po srovnání těchto dvou rozdělení do kategorií v historii naší země zjistíme, ţe červený seznam obratlovců neobsahuje kategorii migrující ohroţené druhy. Červený seznam bezobratlých z roku 1992 rozděluje taxony pouze do dvou kategorií, a to do ohroţený (E – endangered) a zranitelný (V – vulnerable), viz Škapec (1992).
24
2.4.3 Nejnovější přehled stupňů ohrožení podle IUCN z roku 2008
Obrázek 1 - přehled stupňů ohrožení podle IUCN z roku 2008 Zdroj: The IUCN Red List, 2008
EX – vyhynulý (Extinct) Taxon je vyhynulý neboli vyhubený, pokud nejsou pochybnosti, ţe uhynul poslední jedinec. V historickém areálu taxonu se provádí výzkum ve vhodné době – tzn. v denní, sezónní, roční, a pokud se nepodaří objevit ani jednoho jedince, povaţuje se taxon za vyhynulý. Průzkum probíhá v odpovídajícím ţivotním cyklu daného taxonu. EW – vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild) Taxon, který přeţívá jen jako pěstovaný v kultuře nebo chovaný v lidské péči, ale v historickém areálu se uţ neobjevuje. Dělá se průzkum jako u EX v předpokládaných biotopech jejich historického areálu, a pokud se nepodaří objevit ţádného jedince, je tento taxon označen za vyhynulý v přírodě. CR – kriticky ohroţený (Critically Endangered) Taxon, který splňuje kterýkoli kritérium od A aţ E pro kriticky ohroţené taxony a čelí velmi velkému nebezpečí vyhynutí ve volné přírodě. EN – ohroţený druh (Endangered) 25
Taxon, který splňuje veškerá kritéria od A aţ E pro ohroţené taxony a je povaţován za taxon, který čelí velmi velkému nebezpečí vyhynutí ve volné přírodě. VU – zranitelný (Vulnerable) Taxon, který splňuje kritéria od A aţ E pro zranitelné druhy a je povaţován za taxon, který čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve volné přírodě. NT – téměř ohroţený (Near Threatened) Taxon, který je hodnocen podle kritérií, ale v současnosti není klasifikován jako kriticky ohroţený, ohroţený nebo zranitelný, i kdyţ uvedená kritéria splňuje nebo je v budoucnu splní. LC – málo dotčený (Least Concern) Součástí jsou taxony početné a rozšířené. Splňuje daná kritéria, ale není zařazen do kriticky ohroţený, ohroţený, zranitelný ani do téměř ohroţený. Existují ještě druhy značeny DD – taxon, o němţ jsou nedostatečné údaje (Data Deficient) O tomto taxonu chybí informace, abychom podle jeho stavu rozšíření nebo stavu populace mohli ohodnotit nebezpečí vyhynutí. Aţ budoucí výzkum ukáţe, které zařazení do kategorie je správné. CD – závislý na ochraně (Conservation dependent) NE – nevyhodnocený (Not Evaluated) Taxon, který nebyl dosud vyhodnocen podle uvedených kritérií (Brejšková a kol., 2003; Farkač a kol., 2005; Vié at al., 2009). Zařazení jednotlivých taxonů do kategorií celosvětového červeného seznamu v roce 2003 je z hodnocení z let 1996, 2000 a 2001. Objevuje se tedy dnes nepouţívaná kategorie „závislý na ochraně“ (CD) (Brejšková a kol., 2003) 26
Je nabíledni, ţe můţe docházet k různým výkladům podobných pojmů „vyhynulý“ nebo „vyhubený“. Oba pojmy lze chápat samostatně s trochu odlišným významem (např. termín vyhubený by mohl naznačovat větší vliv lidských aktivit na vymizení dotyčného druhu) anebo jako synonyma, coţ je podle Farkačeho a kol. mínění správnější. Pojem vyhubený (vyhynulý) můţeme hlavně chápat jako proces, který probíhá s určitou pravděpodobností.“Proto zařazení taxonu do kategorie většího nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí vyvolává větší očekávání vyhubení nebo vyhynutí a v určitém vymezeném časovém rámci se předpokládá, že bude (bez účinného ochranářského zásahu) vyhubeno nebo vyhyne větší počet taxonů zařazených do vyšší kategorie než taxonů z nižší kategorie.“ (Farkač a kol., 2005). Do kategorie „kriticky ohroţený“ řadíme organismy ohroţené vyhubením nebo vyhynutím. Do kategorie „obecně ohroţené“ řadíme ohroţené a zranitelné druhy. Pokud přeţívají některé taxony, které byly nebo jsou řazeny do kategorie velkého nebezpečí vyhubení nebo vyhynutí, nemusí nutně znamenat špatné úvodní hodnocení (Plesník a kol., 2003; Farkač a kol., 2005). Všechny druhy hodnocené jako „kriticky ohroţený“ splňují kritéria pro kategorie „zranitelný“ a „ohroţený“ a všechny zařazené do kategorie „ohroţený“, pak splňují kritéria pro kategorii „zranitelný“. Dohromady jsou tyto kategorie popsány jako „obecně ohroţený“ (Farkač a kol., 2005).
27
Menší schéma nám pomůţe k pochopení tohoto systému.
Schéma 1 – Struktura kategorií pro červené seznamy (upraveno podle Primack 2002) Zdroj: Farkač, 2005
Ze schématu lze vyčíst, ţe druhy kategorie zranitelný a ohroţený splňují stejná kritéria jako druhy kategorie kriticky ohroţený. Dohromady však tvoří kategorii obecně ohroţený.
2.5 Přehled a rozdělení druhů do kritérií Kritéria jsou rozdělena na 5 částí a označena písmeny od A po E. Kaţdé kritérium je pak dále rozděleno na další subkritérium. Existuje škála kvantitativních kritérií, která slouţí pro zařazení do kategorií kriticky ohroţený, ohroţený a zranitelný. Na tyto tři kategorie jsem se zaměřila a více informací k jejich kritériím uvádím v dalších kapitolách. Kaţdý taxon by měl být hodnocen všemi zmíněnými kritérii a je jedno, jestli určitá kritéria budou nevhodná, protoţe některé taxony je nikdy nesplní, i kdyţ jsou blízko vyhubení nebo vyhynutí. Ale podle Farkače a kol. (2005) je rozhodující a důleţitým faktorem, aby taxon splňoval alespoň jedno kritérium. Není důleţité, aby všechna kritéria byla vhodná nebo splněná. Nikdy nebude totiţ jasné, která kritéria jsou pro určitý taxon vhodná. Tudíţ taxon je hodnocen všemi kritérii, ale uvedena by měla být všechna kritéria, která splní v nejvyšší kategorii ohroţení (Farkač a kol., 2005; Vié et al., 2009). 28
2.5.1 Kritérium A Redukce populace – měří se po dobu deseti let nebo po tři generace. Kritérium A pro kategorii „kriticky ohrožený“ K silnému poklesu velikosti populace odpovídají následující faktory: A1. očekávaný, odhadnutý nebo zjištěný silný pokles velikosti populace o nejméně 90 % za posledních 10 let nebo 3 generace. Příčiny poklesu jsou: a. přímé pozorování b. ukazatel početnosti přiměřený danému taxonu c. zmenšení oblasti rozšíření a kvalitě biotopu d. skutečná úroveň vyuţívání e. vliv vysazených taxonů, hybridů, patogenů, konkurentů nebo parazitů A2. očekávaný, zjištěný či odhadnutý silný pokles velikosti populace o nejméně 80 % za posledních 10 let nebo 3 generace. Přičemţ příčiny poklesu se moţná nezastavily nebo nejsou známy, ale jsou zaloţeny na kterékoli skutečnosti od a – e v A1. A3. očekávaný i předvídatelný silný pokles populace nejméně o 80 %, který by měl nastat během 10 letech nebo 3 generací (max. 100 let). Pokles zaloţen na kterékoli skutečnosti od b – e v A1. A4. zjištěný, odhadnutý a očekávaný silný pokles velikosti populace o nejméně 80 % za kterékoli období 10 let nebo 3 generací (max. 100 let v budoucnosti). Časové období musí zahrnovat minulost i budoucnost. Příčiny poklesu se moţná nezastavily, moţná nejsou známy, moţná jsou nevratné, ale jsou zaloţeny na kterékoli skutečnosti od a – e v A1.(Farkač a kol., 2005). 29
Kritérium A pro kategorii „ ohrožený“ K silnému poklesu velikosti populace odpovídají následující faktory: A1. očekávaný, odhadnutý nebo zjištěný silný pokles velikosti populace o nejméně 70 % za posledních 10 let nebo 3 generace. Příčiny poklesu jsou vratné, známé a zastavené. Příčiny jsou zaloţeny na skutečnostech, které jsou uţ definovány - viz A1 kritérium kategorie „kriticky ohroţený“ od a po e. A2. Zjištěný, odhadnutý nebo očekávaný silný pokles velikosti populace o nejméně 50 % za posledních 10 let nebo 3 generace. Příčiny poklesu se moţná nezastavily, nejsou známé nebo nejsou vratné. Příčiny zaloţeny na skutečnostech viz kritérium kategorie „kriticky ohroţený“ v A1. A3. Očekávaný nebo předvídaný silný pokles velikosti populace o nejméně 50 %, který by měl nastat během 10 let nebo 3 generací (max. do 100 let). Příčiny zaloţeny stejně jako u kritéria kategorie „kriticky ohroţený“ v A1,ale od b aţ e. A4. Zjištěný, odhadnutý a očekávaný silný pokles velikosti populace o nejméně 50 %, za kterékoli období 10 let nebo 3 generací (max. však 100 let v budoucnosti). Příčiny poklesu se moţná nezastavily, moţná nejsou známy, moţná jsou nevratné, ale jsou zaloţeny na kterékoli skutečnosti, viz kritérium kategorie „kriticky ohroţený“ v A1 (Farkač a kol., 2005; Vié et al., 2009). Kritérium A pro kategorii „zranitelný“ A1.očekávaný, odhadnutý nebo zjištěný silný pokles velikosti populace o nejméně 50 % za posledních 10 let nebo 3 generace. Příčiny poklesu jsou vratné, známé a zastavené. Příčiny jsou zaloţeny na skutečnostech, které jsou uţ definovány v A1 viz kritéria kategorie „kriticky ohroţený“. A2. Zjištěný, odhadnutý nebo očekávaný silný pokles velikosti populace o nejméně 30 % za posledních 10 let nebo 3 generace. 30
Příčiny poklesu se moţná nezastavily, nejsou známé nebo nejsou vratné. Příčiny zaloţeny na skutečnostech jako v A1 viz kritéria kategorie „kriticky ohroţený“. A3. Očekávaný nebo předvídaný silný pokles velikosti populace o nejméně 30 %, který by měl nastat během 10 let nebo 3 generací (max. do 100 let). Příčiny zaloţeny stejně jako kategorie „kriticky ohroţený“ v A1 b – e - viz kritéria A4. zjištěný, odhadnutý a očekávaný silný pokles velikosti populace o nejméně 30 %, za kterékoli období 10 let nebo 3 generací (max. však 100 let v budoucnosti). Příčiny poklesu se moţná nezastavily, moţná nejsou známy, moţná jsou nevratné, ale jsou zaloţeny na kterékoli skutečnosti od a – e v A1 (Plesník a kol., 2003; Vié et al., 2009).
2.5.2 Kritérium B Geografické rozšíření nebo areál ve formě B1, coţ označuje oblast výskytu a ve formě B2 označující oblast osídlení. Kritérium B pro kategorii „kriticky ohrožený“ B1. Rozloha oblasti výskytu je odhadována na menší neţ 100 km2. Odhady vyplývají ze skutečností označovaných a – c. a. počet taxonů v lokalitě – rovná se 1 b. předvídaný, usuzovaný úbytek parametrů (označovaných i, ii, iii, iv, v). (i) oblast výskytu, (ii) oblast osídlení (iii) plocha, rozsah, kvalita biotopu (iv) počet lokalit nebo subpopulací (v) počet dospělých jedinců a c. extrémní fluktuace v i, ii, iii, iv. B2. Rozloha oblasti osídlení se odhaduje na 10 km2. Odhady ukazují na dvě za skutečností a – c, které jsou popsány v B1 (Plesník a kol., 2003).
31
Kritérium B pro kategorii „ohrožený“ B1. Rozloha oblasti výskytu je odhadována na méně neţ 5 000 km2. Odhady ukazují přinejmenším na dvě ze skutečností a – c. a. počet taxonů v lokalitě – menší nebo se rovná 5 b. rozdělení úbytku parametrů stejně jako v B1 v kategorii „kriticky ohroţený“. c. extrémní fluktuace v i, ii, iii, iv. B2. Rozloha oblasti osídlení je odhadována na méně neţ 500 km2. Odhady stejné jako u B1 (Plesník a kol., 2003). Kritérium B pro kategorii „zranitelný“ B1. Rozloha oblasti výskytu je rovna 20 000 km2 nebo menší. Odhady rozlohy ukazují přinejmenším na dvě ze skutečností a – c. a. počet taxonů v lokalitě – menší nebo se rovná 10 b. rozdělení parametrů jako v B1 c. viz. B1 v kategorii „kriticky ohroţený“ nebo „ohroţený“ B2. Rozloha oblasti osídlení je odhadována na méně neţ 2 000 km2. Odhad rozlohy za stejných podmínek jako v B1. Skutečnosti stejné jako v B1 této kategorie, ale navíc se vyskytuje skutečnost (v) v rozdělení parametrů. Co se týče extrémní fluktuace, tak ta je stejná jako u předchozí kategorie (Plesník a kol., 2003; Vié et al., 2009).
2.5.3 Kritérium C Toto kritérium zahrnuje početnost malé populace a její pokles Kritérium C pro kategorii „kriticky ohrožený“ Populace je odhadována na méně neţ 250 dospělých jedinců. C1. Pokračující úbytek je odhadován o 25 % v průběhu 3 let nebo 1 generace. 32
C2. Usuzovaný, předvídaný a očekávaný pokračující úbytek počtu dospělých jedinců a zároveň jedna ze skutečností a – b. a. struktura populace: (i) ţádná subpopulace neobsahuje více neţ 50 dospělých jedinců (ii) 90 % - 100 % jedinců soustředěno do jedné subpopulace b. extrémní fluktuace počtu dospělých jedinců(Farkač a kol., 2005; Vié, et al., 2009) Kritérium C pro kategorii „ohrožený“ Početnost populace odhadována na 2 500 dospělých jedinců. C1. Pokračující úbytek je odhadován o nejméně 20 % v průběhu 5 let nebo 2 generací. C2. Usuzovaný, předvídaný a očekávaný pokračující úbytek počtu dospělých jedinců a zároveň jedna ze skutečností a – b. a. struktura populace: (i) ţádná subpopulace neobsahuje více neţ 250 dospělých jedinců (ii) 95 % - 100 % jedinců soustředěno do jedné subpopulace b. viz C2b. kategorie „kriticky ohroţený“ (Plesník a kol., 2003) Kritérium C pro kategorii „zranitelný“ Početnost populace odhadována na 10 000 dospělých jedinců. C1. Pokračující úbytek je odhadován o nejméně 10 % v průběhu 10 let nebo 3 generací. C2. Usuzovaný, předvídaný a očekávaný pokračující úbytek počtu dospělých jedinců a zároveň jedna ze skutečností a – b. a. struktura populace: (i) ţádná subpopulace neobsahuje více neţ 1000 dospělých jedinců (ii), 100 % jedinců soustředěno do jedné subpopulace b. viz C2b. kategorie „kriticky ohorţený“( Farkač a kol., 2005; Vié et al., 2009)
33
2.5.4 Kritérium D Hodnocení podle velmi malých nebo omezených populací. Kritérium D pro kategorii „kriticky ohrožený“ Početnost populace obsahuje méně neţ 50 dospělých jedinců. Kritérium D pro kategorii „ohrožený“ Početnost populace obsahuje méně neţ 250 dospělých jedinců. Kritérium D pro kategorii „zranitelný“ D1. Početnost populace je menší neţ 1 000 dospělých jedinců. D2. Populace má velmi malou nebo omezenou oblast osídlení, necelých 20 km2 nebo se v neurčité budoucnosti můţe stát citlivou na působení lidské činnosti, tudíţ se v krátké době můţe stát kriticky ohroţenou nebo dokonce vyhynulou (vyhubenou).
2.5.5 Kritérium E Hodnocení podle kvantitativní analýzy. Kdy kvantitativní analýza je indikační pravděpodobnost vyhynutí v přírodě. Kritérium E pro kategorii „kriticky ohrožený“ Analýza ukazuje, ţe pravděpodobnost vyhubení nebo vyhynutí je ve volné přírodě 50 %, ale můţe být i vyšší, během 10 let nebo 3 generací (max. však 100 let). Kritérium E pro kategorii „ohrožený“ Analýza ukazuje, ţe pravděpodobnost vyhubení nebo vyhynutí je ve volné přírodě 20 %, ale můţe být i vyšší, během 20 let nebo 5 generací (max. však 100 let). Kritérium E pro kategorii „ztranitelný“ Analýza ukazuje, ţe pravděpodobnost vyhubení nebo vyhynutí je ve volné přírodě 10 %, ale můţe být i vyšší, a to do 100 let (Vié et al., 2009).
34
2.6 Cílové druhy se zvýšenou péčí ze strany státní i dobrovolné ochrany přírody I.
Vzácné druhy
Mezi klíčová témata ochranářské biologie a ekologie patří zjištění, které druhy jsou vzácné. Pro určení, zda je určitý druh vzácný, existují tři kritéria : o Areál ( malý, velký ) o Ekologická valence ( široká, úzká ) o Místní početnost ( někde vysoká nebo všude nízká ) Jenom při jedné z osmi moţných kombinací označujeme druh jako běţný. Kombinace zní takto: velký areál, široké nároky na prostředí a někde vysoká početnost. Druhy, které jsou vzácné podle všech tří kritérii současně, patří obvykle mezi kriticky ohroţené. Druh vzácný jen podle jednoho kritéria můţe být ohroţen vyhynutím nebo vyhubením (Brejšková a kol., 2003)
II.
Druhy, v různém stupni ohroţené vyhynutím nebo vyhubením
Celkem 22 taxonů obratlovců původně se objevujících na dnešním území ČR bylo vyhubeno nebo vyhynulo. 10 z těchto 22 taxonů připadalo na ptáky (Brejšková a kol., 2003).
III.
Klíčové druhy ( keystone species )
Mezi klíčové druhy můţeme zahrnout ekosystémové inţenýry (ekosystémové tvůrce). Jsou to organismy, které přímo či nepřímo ovlivňují dostupnost zdrojů pro jiné organismy vytvářením biotopů nebo jejich úpravou či údrţbou (Jones et al., 1994, 1997). Můţe se stát, ţe tzv. ekosystémový inţenýr vymizí z ekosystému. Pokud se tomu tak stane, můţe vymizet celá řada druhů vázaných na prostředí vytvořené právě ekosystémovým inţenýrem (Plesník a kol., 2003).
35
IV.
Vlajkové (signální) druhy (flagship species)
Charismatické, oblíbené druhy, známé nejširší veřejnosti a politikům. Politici rozhodují o všech úrovních ochrany přírody (získáváme podporu pro péči o přírodu a o ţivotní prostředí)(Brejšková a kol., 2003).
V.
Endemické druhy
Přirozeně vyskytující se v geograficky vymezené oblasti. Druhy mající velmi omezený areál nebo vyskytující se v určité zemi (Plesník a kol., 2003).
VI.
Reliktní druhy
Původní druhy, pozůstatek z minulých geologických dob. Tvoří málo početné populace (Brejšková a kol., 2003).
VII.
Deštníkové druhy ( umbrella species )
Druhy vyţadující ochranářská opatření, která současně mohou chránit necílové druhy nebo jejich společenstva. Mají velké prostorové nároky. „V praxi se deštníkové druhy využívají pro stanovení nejmenší možné plochy pro chráněná území, výběr lokalit nebo ploch, které by měly být začleněny do soustavy chráněných území nebo ekologických sítí, či pro určení minimálních nároků na složení, strukturu a procesy v ekosystémech“(Plesník a kol, 2003).
VIII.
Ohniskové druhy (focal species )
Pouţívají se pro určení rozsahu a prostorového rozmístění biotopů. Dokáţeme díky tomuto procesu určit nejdůleţitější činitele, kteří ohroţují na určitém území biologickou rozmanitost. Existují čtyři kategorie hrozeb pro ohniskové druhy: omezující plocha, zdroje, šíření populace a ţivotadárné procesy v ekosystémech. Kaţdou z těchto kategorií by měl zastupovat jeden nebo několik druhů (Lambeck, 1997).
IX.
Zranitelné migrující druhy
Stěhovavé druhy zranitelné ze dvou důvodů: migrace na delší vzdálenosti představují značný výdej energie, i kdyţ na místech malých rozlohou se během stěhování 36
shromaţdují k odpočinku a k získání potravy. Často migrují ve velkém mnoţství, nezřídka ze značně rozlehlého areálu (Brejšková a kol., 2003).
X.
Druhy významné pro člověka
Původně volně ţijící předci domácích a hospodářských zvířat a jejich fylogeneticky příbuzné druhy. Člověku poskytují maso, kůţi, tuk, trofeje, atd. Patří sem i druhy, které jsou předmětem zájmu pěstitelů a chovatelů, řadíme sem i organismy, které pozitivně nebo negativně ovlivňují hospodářský zisk (Brejšková a kol., 2003).
XI.
Fylogeneticky a taxonomicky významné druhy
Fylogenetická analýza – zabývá se rekonstrukcí evoluční historie a interpretuje rozmístění znaků pomocí sloţení a vzájemných vztahů vývojových linií (Brejšková a kol., 2003).
XII.
Indikační (indikátorové) druhy
Výskyt, početnost, bionomické charakteristiky či jejich změny naznačují změnu vlastností vnějšího prostředí (Zoneveld, 1983). Mohou nás informovat o zdraví ekosystémů, rozmanitosti prostředí nebo jak ţivá sloţka ekosystémů můţe reagovat na určitého stresového činitele (Brejšková a kol., 2003).
XIII.
Reprezentativní druhy
Svými charakteristikami nebo nároky na prostředí dobře zastupují vyšší taxon(y), ekologické skupiny nebo biotopy (Brejšková a kol., 2003).
XIV.
Druhy významné z hlediska ochrany přírody
Nemusejí být vţdy tak vzácné či ohroţené. Jedná se o druhy chráněné mezinárodní legislativou na ochranu přírody v rámci jednotlivých států a i o druhy, na něţ se vztahují mnohostranné úmluvy. Pro tyto druhy probíhají zvláštní opatření, spočívající např.: ve vyhlašování chráněných území nebo v realizaci záchranných programů (Plesník, 2003). Z druhů, které jsou uvedeny výše, se věnuje největší pozornost ohroţeným druhům. Pro jejich ochranu slouţí uţ více neţ 50 let červené seznamy a červené knihy. 37
Ohroţené druhy jsou aţ na výjimky vzácné, ale vzácné druhy nemusejí být vţdy ohroţeny. Za ohroţené druhy obvykle povaţujeme druhy vyznačující se sice poměrně velkou početností, ale vykazující v krátkém časovém úseku drastický pokles početnosti. Vhodným příkladem mohou být některé komerčně významné druhy mořských ryb, jejichţ dramatický úbytek vyvolal nadměrný rybolov (Plesník, 2003). Pro podmínky České republiky bylo v průběhu posledních několika let s pětiletými periodami aktualizováno a vypracováno několik verzí Červeného seznamu mihulovců a ryb, které při zpracování vycházely z aktuálních verzí IUCN (1994, 1999, 2001, 2004 a verze 2010 nyní v tisku). Červené seznamy informují o konkrétní představě o míře ohroţení v různých regionech a koncem minulého století byly zpracovány v různých státech (Holčík, 1996; Bless a kol. 1994; Povţ, 1996 a další). První studie zabývající se problematikou stupně ohroţení a ochrany ichtyofauny byly vypracovány pro podmínky tehdejšího Československa (Baruš a kol., 1981; Lusk, 1985; Baruš a kol., 1988). Červená kniha zmíněná uţ v kapitole 2.2 Historie červených knih a seznamů byla poslední pro území Československa. Následující červené seznamy byly vypracovány jen pro vodní síť České republiky, viz obr. 2. První červený seznam mihulí a ryb, publikovaný Luskem a kol., se objevil v roce 1994. Výskyt a míra ohroţení jednotlivých druhů ichtyofauny je hodnocena pomocí Červeného seznamu, který se ukazuje jako velmi vhodný podklad pro následná ochranářská opatření. Jak bylo výše zmíněno, v průběhu posledních 20 let bylo vypracováno několik verzí Červeného seznamu mihulí a ryb, které při zpracování vycházely z aktuálních verzí IUCN a reagovaly na změny míry ohroţení hodnocených druhů. Pouze Lusk v roce 1996 prezentoval verzi, kde je hodnocení stavu ohroţení jednotlivých druhů provedeno pro jednotlivá úmoří a pro celou ČR. Ostatní verze seznamů hodnotily míru ohroţení souhrnně pro celou hydrografickou síť ČR. Červený seznam by měl vytvořit podklady pro specifikování stupně ohroţení jednotlivých druhů v dílčích částech systému
38
povrchových
vod
(Lusk,
2005;
Hanel
a
Lusk
2005).
Obrázek 2 – Rozdělení říční sítě České republiky. Zdroj: Hanel a Lusk (2005)
Z uvedené mapky (obr. č. 2) je méně patrné a názorné, ţe hydrografický systém ČR patří ke třem úmořím. Do úmoří Černého moře povodí Moravy a Dyje, do Baltského moře povodí Odry a do Severního moře povodí Labe a Vltavy. Říční sítě těchto úmoří nejsou propojeny na území ČR, coţ se projevuje v rozdílnosti původní druhové skladby ichtyofauny jednotlivých úmoří. Z předešlé věty plyne rozdílnost stavu a míry ohroţení populací jednotlivých druhů v rámci těchto úmoří i říčních fragmentů. Členění na povodí je u ryb pouţito, protoţe se zjistilo, ţe jednotlivé populace se v různých povodích trochu liší a dlouhodobě se samostatně vyvíjejí. Proto zejména u ohroţených ryb by se neměli jedinci nekontrolovatelně přesouvat mezi těmito povodími (Lusk, 2005).
3
Zákony a vyhlášky obsahující zvláště chráněné druhy Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý parlamentem a musí být
v souladu s předpisy Evropské unie. Evropské právo je nadřazené českému právu, a proto musí být v souladu s předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami, které jsou součástí českého právního řádu. Pokud jde o právní sílu zákona a vyhlášek, je zákon nadřazen podzákonným předpisům a vyhláškám. 39
První zákon na ochranu přírody byl schválen v roce 1956 (zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody). Zákon byl velmi stručný, aţ deklarativní. Byla v něm definována chráněná území, z nichţ dnes jsou platná jen dvě, národní park a chráněná krajinná oblast. Obsahoval také seznam chráněných druhů ţivočichů, u nichţ bylo zakázáno rušení, sběr, lov a narušování jejich prostředí. Tento zákon doprovází vyhláška ministerstva školství a kultury ze 13. července 1965 o ochraně volně ţijících ţivočichů - vyhl. č. 80/1965 Sb. Původní zákon je zcela nahrazen zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Část zákona věnující se zvláště chráněným druhům je hlava pátá – památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin, ţivočichů a nerostů. Paragrafy zabývající se zvláště chráněnými ţivočichy jsou § 48, § 50, § 56, § 87. Zákon doplňuje prováděcí vyhláška 395/1992 Sb. ministerstva ţivotního prostředí České republiky ze dne 11. června 1992, ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. ze dne 14. dubna 2006 (zákon 40/1956 Sb., zákon 114/1992 Sb., vyhláška č.395/1992 Sb., vyhláška č.175/2006 Sb.).
3.1 Ochrana zvláště chráněných živočichů podle zákona 40/1956 Sb. Podle § 7 jsou za chráněné druhy povaţováni ţivočichové, kteří se vyskytují jen vzácně anebo jsou ve svém bytí ohroţeny. V prováděcí vyhlášce 80/1965 Sb. najdeme výčet změn o ochraně volně ţijících ţivočichů a kompletní seznam těchto ţivočichů. Patří sem druhy ţivočichů, které jsou ve svém bytí nějak ohroţeny, jsou chráněny a není dovoleno je sbírat, poškozovat nebo přemisťovat jejich vývojová stádia. Toto ustanovení ale neplatí pro odborně vedené chovy čmeláků a mravenců, které slouţí ke zvyšování jejich stavů ve volné přírodě. Ten, kdo se ujme uhynulého chráněného ţivočicha označeného v příloze hvězdičkou, je povinen jej odevzdat do muzea či orgánu státní ochrany přírody. Organizace a osoby oprávněné k chovu chráněných ţivočichů nebo ke zpracování jejich těl nebo osoby, které jsou oprávněny s nimi obchodovat (např.: zoologické zahrady), jsou povinny vést stránkovanou a krajským orgánem státní ochrany přírody evidovanou knihu záznamů. K usmrcování nebo chytání obratlovců není dovoleno pouţívat praky, vzduchovky, samostříly, třaskaviny, jedy či omamné prostředky. Ale pokud je usmrcování nebo chytání dovoleno, pak za podmínek, ţe budou pouţity takové prostředky a zařízení, které chytaného ţivočicha odchytí
40
neporušeného nebo které ho okamţitě usmrtí. Toto záměrné usmrcení mohou provádět jen osoby starší 18 let (zákon 40/1956 Sb.; vyhláška č. 80/1965 Sb.).
3.2 Ochrana zvláště chráněných živočichů podle zákona 114/1992 Sb. Podle § 48 odst. 1 a 2 lze za zvláště chráněné druhy ţivočichů vyhlásit ty druhy, které jsou ohroţené nebo vzácné a vědecky či kulturně významné. Zvláště chráněné druhy se dle stupně ohroţení člení na a) kriticky ohroţené, b) silně ohroţené, c) ohroţené. Seznam a stupeň ohroţení zvláště chráněných ţivočichů po úpravě vyhláškou 395/1992 Sb. je uveden v příloze II. Zajímavé je v § 48 odst. 4, ţe chráněn je i mrtvý jedinec, jeho část nebo výrobek ze zvláště chráněného druhu. Ţivočichové zvláště chráněného druhu jsou chráněni ve všech vývojových stádiích, chráněná jsou i jimi uţívaná umělá nebo přirozená sídla a jejich biotop. Podle § 50 odst. 2 a § 87 odst. 1 je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných ţivočichů, chytat je, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Platnost tohoto nařízení se nevztahuje na případy, kdy je zásah do jejich přirozeného vývoje nezbytný (hospodaření, hygienické důvody). V tomto případě je nutné souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody. Ten můţe uloţit náhradní opatření (např. přenos ţivočicha), ale tento postup neplatí, jedná-li se o druhy silně a kriticky ohroţené. Pokud jedinec chová bez povolení tento typ ţivočicha, zraňuje ho nebo nějakým způsobem zasahuje do jeho přirozeného vývoje, orgán ochrany přírody udělí pokutu aţ do výše 10 000 Kč. Pokutu ve výši 20 000 Kč obdrţí fyzická osoba, která usmrcuje druhy zařazené do kategorie ohroţených přímo nebo způsobí jejich úhyn nedovoleným zásahem do jejich ţivotního prostředí nebo pokud zvláště chráněné ţivočichy chytá. Usmrcením druhu zařazeného do kategorie kriticky ohroţený nebo silně ohroţený či způsobením úhynu zásahem od jeho ţivotního prostředí je udělena pokuta do 100 000 Kč (Zákon 114/1992 Sb.) Vyhláška k § 50 odst. 5 zákona. Základem ochrany zvláště chráněných ţivočichů je ochrana jejich stanovišť. Záchranný program (§ 52) zajišťují všechny orgány ochrany přírody s cílem vytvořit podmínky umoţňující posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke sníţení stupně jejich ohroţení. Mezi záchranné programy patří záchranné chovy, introdukce, reintrodukce a záchranné přenosy. Záchranným chovem rozumíme drţení většího počtu jedinců, zvláště chráněných druhů ţivočichů za účelem jejich rozmnoţování. Povolit jej je moţno jen v souhlasu se záchranným programem 41
vypracovaným přímo pro tento druh. U druhů, jeţ jsou současně zvěří, projednává povolení k záchrannému chovu orgán přírody s orgánem státní správy myslivosti. Součástí tohoto povolení jsou podmínky záchranného chovu, hlavně vedení evidence a jiných údajů o průběhu chovu. Chov ţivočichů v zoologických zahradách je chov zvláštního určení. Hlavním posláním zoologických zahrad je zajišťování chovů ohroţených druhů, zejména kriticky ohroţených ţivočichů chráněných mezinárodními úmluvami. Povolení pro zajišťování záchranných chovů se zoologickým zahradám vydává podle odst. 2, tzn. v souladu se záchranným programem. Zvlášť chráněné druhy zraněné nebo z jiných důvodů neschopné přeţití v přírodě lze drţet po dobu nezbytnou k ošetření. Je-li tato doba delší neţ 4 týdny, musí starající se osoba nahlásit tuto skutečnost příslušnému okrasnímu úřadu nebo správě CHKO či NP. Pokud ţivočichové nejsou schopni samostatné existence v přírodě, je moţné vybudovat stanice poskytující náleţitou péči. Účelem zákona o ochraně přírody a krajiny je přispět k udrţení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, ochrana rozmanitostí forem ţivota, přírodních hodnot a krás a šetrné hospodaření s přírodními zdroji.(zákon 114/1992 Sb.; vyhláška 395/1992 Sb.)
42
4
Příklady vybraných druhů využitelných ve výuce V následujícím výčtu je uvedeno pro příklad několik druhů zvláště chráněných
druhů, a to v různé míře ohroţení. Jedná se o druhy běţně známé, s kterými se můţeme docela často setkat při exkurzích, ale i o druhy velmi vzácné (něčím zajímavé), s kterými se sice běţně nesetkáme, nicméně ale i s těmito příklady by se ţáci měli seznámit.
4.1 Příklady kriticky ohrožených druhů živočichů 1) Bezobratlí Listonoh letní (Triops cancriformis)- třída: lupenonoţci, řád: listonoţky Listonoh letní dorůstající do 10 cm patří mezi palearktické druhy s velkým areálem rozšíření. Od listonoha jarního (zařazen téţ mezi kriticky ohroţené) se liší absencí ploutvičky mezi zadečkovými štěty. Dospělec se vyskytuje v zarostlých i nezarostlých periodických tůních s bahnitým dnem v období od května do října (Matějů, 2010) Vzhledově trochu připomíná vymřelé trilobity. Patří mezi vzácné druhy.
Obrázek 3 – Listonoh letní Zdroj: http://www.sevcikphoto.com/triops-cancriformis-2.jpg.html
2) Obratlovci – ryby drsek menší (Zingel streber) – třída: paprskoploutví, řád: ostnoploutví, čeleď: okounovití
43
Ryba dorůstající aţ do velikosti 22 cm. Leţí na dně, kde si vyhrabává jamky, pohybuje se skákavě a při osvětlení jí oči zelenavě „světélkují“. V našich podmínkách se vyskytují nanejvýš pětiletí jedinci a v červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie kriticky ohroţený. Patří mezi naše nejvzácnější druhy, objevuje se jen na jiţní Moravě v oblasti soutoku Moravy a Dyje (Lusk a kol. 2004; Hanel, Lusk, 2005).
Obrázek 4: drsek menší Zdroj:
http://mili-mili.webzdarma.cz/soupisryb.html
3) Obratlovci – mihule mihule potoční (Lampetra planeri) – třída: mihulovci, řád: mihulotvaří, čeleď: mihulovití Dospělec dorůstá do 170 mm, larva do 190 mm. Larvy zvané minohy ţijí skryty v jemných náplavech a vyvíjejí se v našich podmínkách 4- 5 let, dospělci v době tření jsou volně v korytě toku. Larvy se ţiví rozsivkami, řasami a detritem, dospělci potravu nepřijímají, jelikoţ dochází k zakrňování střeva. Je zajímavé, ţe u mihulí nenajdeme ţádné kosti. V posledních verzích červeného seznamu je navrţena na přeřazení do kategorie silně ohroţený druh. Vytírá se jen jedenkrát za ţivot. Jak bylo uvedeno, larvy ţijí skrytě a dospělce můţeme vidět pouhým okem v korytě toku jen v době tření (Hanel, Lusk, 2003; Lusk, Hanel, 2004).
44
Obrázek 5 - Mihule potoční Zdroj:http://www.muckstein.com/galerie/displayimage-148.html
4) Obratlovci – Obojţivelníci Čolek velký (Triturus cristatus) – řád: mloci, čeleď: mlokovití Populace čolků setrvává 4 - 5 měsíců v rozmnoţovací, tzv. vodní fázi. Vyskytují se ve větších a hlubších nádrţích, rybnících, ale i v jezírkách nebo tůních. V dospělosti přesidluje na souš, kde se vyskytuje pod kameny, v mechu nebo pod padlým dřevem. V červeném seznamu zařazen do kategorie ohroţený (EN). Jeho oblast výskytu se pohybuje od 150 – 800 m. n. m. Pohlavní dospělosti dosahuje ve 2-3 letech, doţívá se aţ 28 let (Nečas a kol., 1997). Za hlavní příčiny jeho úbytku lze povaţovat změny biotopů v důsledku meliorací, chemizace zemědělství a lesního hospodářství (Moravec, 1994).
45
Obrázek 6: čolek velký Zdroj: http://www.naturfoto.cz/colek-velky-fotografie-14088.html
5) Obratlovci - plazi Zmije obecná (Vipera berus) – řád: šupinatí, čeleď: zmijovití Zmije je typická tlustým tělem a hranatou hlavou s očima se svislou zornicí. Dorůstá do délky 55- 60 cm, výjimečně aţ do délky 80 cm. Vyskytuje se v níţinách i v horách do 800 m. n .m. na okrajích cest porostlých křovinami či na slunných lesních pasekách. Je jediným naším jedovatým hadem, skutečností ale je, ţe většina pozorování „zmije“ se týká podobné uţovky hladké (Coronella austriaca), která ţije na podobných místech. Má však štíhlejší tělo a zornice oka jsou kulaté. Zmije je velmi plachá, před člověkem se ukrývá a můţe být nebezpečná pouze při ohroţení, nebo kdyţ na ni člověk omylem šlápne. Vyskytují se různé barevné variety a existují i jedinci, kteří nemají na hřbetě typickou klikatou čáru (Diesener a kol., 1997; Nečas a kol., 1997).
46
Obrázek 7: zmije obecná Zdroj: http://www.naturfoto.cz/zmije-obecna-fotografie-1707.html
6) Obratlovci – ptáci Volavka červená (Ardea purpurea) – řád: brodiví, čeleď: volavkovití Velikostí i postavou připomíná čápa, i kdyţ je o málo menší. Má tenký krk, v letu staţený, stejně jako ostatní volavky, čápi naproti tomu mají krk za letu nataţený. Hnízdo si staví z rákosí nízko nad vodou. Potravou volavky jsou ryby, méně pak hmyz nebo obojţivelníci. V červeném seznamu je zařazena mezi kriticky ohroţené druhy (CR)(Černý, 2002). Nejčastěji se u nás ale setkáme s volavkou šedou (Ardea cinerea), která ale nepatří mezi chráněné druhy.
Obrázek 8: volavka červená Zdroj: http://www.ekolide.cz/view.php?cisloclanku=2010020003
47
7) Obratlovci – savci Medvěd hnědý (Ursus arctos) – řád: šelmy, čeleď: medvědovití Naše největší šelma (hmotnost aţ přes 300 kg) se zavalitým tělem a dlouhou srstí (místy aţ 12 cm). Mladí jedinci mají pod hrdlem bílou skvrnu, která časem zmizí (většinou do dvou let). Zdrţuje se hlavně v rozsáhlých jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji v nadmořské výšce kolem 1000 m. V Čechách byl vyhuben během 18. století, poslední český medvěd byl zastřelen v roce 1856 v ţelnavském polesí na Šumavě (Anděra a Horáček 1982). V Moravskoslezských Beskydech se sice i nyní vyskytuje, ale jde o malou a nestabilní populaci (Andreska, 2010a). Tentýţ autor se věnoval problému velkých šelem (nejen medvěda) v environmentální výchově (Andreska, 2010a,b,c). V červeném seznamu ČR je medvěd zařazený do kategorie kriticky ohroţený (CR). Pozn. Někdy se pouţívá i název medvěd brtník. Slovo „brtník“ je starobylé slovanské slovo, které původně vyjadřovalo povolání, při kterém se v lese hledaly divoké včely a z brtů (stromových dutin) se vybíral med a vosk (Andreska, 210a).
Obrázek 9:medvěd hnědý Zdroj: http://www.naturfoto.cz/medved-hnedy-fotografie-1004.html
48
4.2 Příklady silně ohrožených druhů živočichů 1) Bezobratlí Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) – třída: hmyz, řád: brouci, čeleď: tesaříkovití Dorůstá do velikosti 24 – 53 mm, samice se liší od samců délkou tykadel (tykadla samice jsou dlouhá jako tělo, nebo dokonce kratší, u samců jsou aţ o třetinu delší neţ tělo). Tesařík patří většinou mezi soumračné ţivočichy a vývojem larev je vázán na duby, ale výjimečně se můţe vyvíjet v jiných listnáčích. Co se týče potravy, ţiví se mízou stromů či medovicí mšic nebo červců. Larva se vyvíjí 3-5 let a dorůstá aţ do 9 cm. Brouk má večerní a noční aktivitu, na mnoha místech je ohroţen vyhubením (Hůrka, 2005). V červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie ohroţený (EN). Patří mezi naše největší brouky.
Obrázek 10: 9624.html
tesařík
obrovský
Zdroj:
http://www.naturfoto.cz/tesarik-obrovsky-fotografie-
2) Obratlovci – ryby Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) – třída: paprskoploutví, řád: máloostní, čeleď: kaprovití Drobná rybka dorůstající do 15 cm a hmotnosti 30 g. Vyskytuje se v proudivých místech podhorských a níţinných toků s kamenitým dnem a náročností na čistotu vody. 49
Je nápadná černě lemovanou postranní čárou. V poslední době registrujeme její úbytek. V červeném seznamu ČR zařazena do kategorie zranitelný (VU)(Hanel a Lusk, 2005)
Obrázek 11: ouklejka pruhovaná Zdroj: http://rybar.snadno.eu/Anatomie-a-atlas-ryb.html
3) Obratlovci – obojţivelníci Rosnička zelená (Hyla arborea) – řád: ţáby, čeleď: rosničkovití Dosahuje délky aţ 5 cm. Zbarvena do hráškově zelené, ale je schopná barvoměny, barva tudíţ můţe přecházet v šedou, hnědou nebo ţlutou. Po celou vegetační dobu ţije ve vyšším rostlinstvu, v korunách stromů nebo v keřích (je to jediný náš druh ţáby schopný lézt po dřevinách). Pohlaví lze rozeznat podle zbarvení hrdla, které je u samičky porcelánově bílé, sameček ho má zřetelně tmavší. V červeném seznamu ČR zařazena do kategorie téměř ohroţený (NT). Ochrana rosničky spočívá v zachování jejích biotopů, tedy zachování oligotrofních rybníčků a tůní, které jsou vhodné pro vývoj pulců (Pecina, Čepická, 1979)
50
Obrázek 12: rosnička zelená Zdroj: http://www.naturfoto.cz/rosnicka-zelena-fotografie-15078.html
4) Obratlovci – plazi Slepýš křehký (Anguis fragilis) – řád: šupinatí, čeleď: slepýšovití Typický beznohý ještěr hadovitého těla, jeho délka můţe dosahovat aţ 50 cm. Aktivní za soumraku, přes den se ukrývá nebo sluní. Jeho potravou jsou plţi, ţíţaly a larvy hmyzu. Slepýš je vejcoţivorodý, mláďat můţe být aţ 26 (Baruš a Oliva 1992). Ochrana slepýše, ostatně i jako u ostatních chráněných druhů, se provádí ochranou celých ekosystémů (Pecina, Čepická, 1979).
Obrázek 13: slepýš křehký Zdroj: http://www.naturfoto.cz/slepys-krehky-fotografie-1433.html
51
5) Obratlovci – ptáci Sova pálená (Tyto alba) – řád: sovy, čeleď: sovití Velikostně se podobá holubovi. Rozpoznávací znak je světlý srdčitý tvar obličeje a tmavé oči. Hnízdí v lidských sídlištích, na věţích kostelů nebo v hradech. Převáţně se ţiví drobnými savci (Černý, 2005).
Obrázek 14: sova pálená Zdroj: http://www.naturfoto.cz/sova-palena-fotografie-291.html
6) Obratlovci – savci Rys ostrovid (Lynx lynx) – řád: šelmy, čeleď: kočkovití Letní srst rezavější s nevýraznými licousy, kdeţto v zimě má výrazné licousy a ustupuje skvrnění. Jeho hmotnost se pohybuje od 10 – 30 kg. O historii rysa na území dnešní České republiky s ohledem na historické zástřely (koţešina byla vysoce ceněným artiklem) tak i introdukce nejnověji referoval Andreska (2010c). Na Šumavě jiţ několik desítek let populace rysa přeţívá. V posledních desetiletích pronikl na severní Moravu a v 90. letech byl znovu vysazen na Šumavu. Je to naše největší kočkovitá šelma. Hlavní ohroţení představuje lov (Pecina, Čepická, 1990). V červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie ohroţený (EN)
52
Obrázek 15: rys ostrovid Zdroj: http://www.naturfoto.cz/rys-ostrovid-fotografie-947.html
4.3
Příklady ohrožených druhů
1) Bezobratlí Čmelák zemní (Bombus terrestris.) – řád: blanokřídlí, čeleď: valovití Jeden z nejhojnějších druhů našich čmeláků. Je málo barevně proměnlivý. V černé srsti vyniká ţlutě chlupatá předohruď a bílý konec zadečku. Létá v lesích, na loukách, polích i zahradách od níţin aţ do hor. Patří k nejčasnějším druhům čmeláků a jeho první potravou je nektar z kvetoucích podbělů, vrb a sasanek. Patří k důleţitým opylovačům rostlin. Všechny naše druhy čmeláků patří mezi chráněné druhy. Stejně jako u jiných bodavých zástupců štíhlopasých blanokřídlých má ţihadlo samička, u samečka ţihadlo chybí (Zahradník, 1987).
53
Obrázek 16: čmelák zemní Zdroj: http://www.naturfoto.cz/cmelak-zemni-fotografie-13920.html
2) Obratlovci – ryby Kapr obecný (Cyprinus carpio) – řád: máloostní, čeleď: kaprovití Vyskytuje se v několika formách (šupinatá, lysá, řádkovaná, hladká). Dorůstá do 120 cm, ale největší úlovek u nás měřil 108 cm a váţil 29, 2 kg. Ve vegetačním období se většinou objevuje v hejnech. Během slunných a teplých dní vplouvá do mělčin, pokud není rušen. Jeho potravou je fytoplankton a zooplankton, později části rostlin nebo měkkýši či vodní ploštice. V našich vodách se občas objevují i barevní kapři, zvaní „koi“. V červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie kriticky ohroţený (Lusk a kol., 2004). Tato ochrana se vztahuje na divoké formy v řekách (tzv. sazani). Lze předpokládat, ţe se v současné době tato původní divoká forma u nás jiţ nevyskytuje (Hanel, Lusk, 2005). Čili ti kapři, kteří se objevují v současnosti v našich vodách, zákonem chránění nejsou. Kapr je naší nejvýznamnější rybou v rybníkářství i sportovním rybolovu. Tradičně bývá součástí naší štědrovečerní večeře.
54
Obrázek 17: kapr obecný Zdroj: http://ec.europa.eu/fisheries/marine_species/farmed_fish_and_shellfish/index_cs.htm
3) Obratlovci – obojţivelníci Ropucha obecná (Bufo bufo) – řád: ţáby, čeleď: ropuchovití Zbarvení je proměnlivé, od hnědošedé a ţluté po rezavohnědou aţ černou. Ve vodní fázi mají hladkou pokoţku. Samice jsou větší neţ samci a dosahují délky do 12 cm. Po zimním spánku, který přečkávají zahrabány v půdě, se v dubnu a na začátku května shromaţďují u vody ke tření. Mají vyvinutý smysl pro místní orientaci, tudíţ se po vykladení vracejí zpět domů. Ţiví se členovci, červy, větší samice mohou poţírat i drobné ţabky. Ohroţeny jsou chemizací prostředí či ubýváním vodních nádrţí, nutných k rozmnoţování. Hrozí jim i uhynutí pod koly aut. Je to naše nejhojnější a přizpůsobivá ţába, která proniká do nejrůznějších biotopů. Nemá specifické poţadavky na prostředí (Pecina, Čepická, 1979; Moravec, 1994). Údaj, ţe po dotyku na kůţi se přenesou bradavice na lidskou kůţi, je mylný. Nicméně je potřeba si dávat pozor na potřísnění jedovatým sekretem, který můţe vyvolat různé alergie.
55
Obrázek 18: ropucha obecná Zdroj: http://www.naturfoto.cz/ropucha-obecna-fotografie-1445.html
4) Obratlovci – plazi Uţovka obojková (Natrix natrix) – řád: šupinatí, čeleď: uţovkovití Velký plaz s oválnou hlavou a charakteristickou kresbou po stranách hlavy tvořící ţluté, bělavé, oranţové a černé skvrny (tímto znakem ji můţeme spolehlivě odlišit od ostatních našich hadů). Samice dorůstají do 90 cm, samci do 75 cm. Její výskyt je většinou mapován u jezer nebo rybníků a malých tůních s rákosem. Také obývá pískovny a lomy. Její potravu představují skokani, rosničky nebo čolci a nezřídka i ryby. (Diesener, 1997). Klade vejce, největší známá snůška čítala 105 vajec (Baruš, Oliva, 1992).
56
Obrázek 19: 3566.html
užovka
obojková
Zdroj:
http://www.naturfoto.cz/uzovky-obojkove-fotografie-
5) obratlovci – ptáci Čáp bílý (Ciconia ciconia) – řád: brodivý, čeleď: čápovití Typický bílý pták, metr vysoký, s protáhlým krkem, vyskytující se u nás i skoro v celé Evropě kromě Británie a Skandinávie. V letu má krk i hlavu přímo nataţenou. Staví velká hnízda na hřebenech střech a komínů a na stromech. Jejich potravu tvoří ţáby, ryby, hadi, ale i drobní savci (Černý, 2002). Pokud zpozorujeme čápa na poli, zřejmě tam loví hraboše. Čáp bílý patří k ptačím druhům, kde jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Nevydává ţádný zvuk kromě klapání zobákem.
57
Obrázek 20: čáp bílý Zdroj: http://www.naturfoto.cz/cap-bily-fotografie-4703.html
6) obratlovci – savci Veverka obecná (Sciurus vulgaris) – řád: hlodavci, čeleď: veverkovití Zbarvení rezavé, šedivé aţ černé. Rezavé zbarvení mívají většinou veverky v níţinách, ty v horských oblastech jsou černé. V zimě není u ní typická hibernace, ale je schopna prospat několik dní, přičemţ dokáţe sníţit svoji tělesnou teplotu. Hnízdo si staví v korunách stromů nebo pouţívá hnízdo vran či jiných ptáků. Ţiví se semeny, plody, pupeny, kůrou dřevin, méně často pak hmyzem, houbami nebo ptačími vejci.(Dungel, Gaisler, 2002)
58
Obrázek 21: veverka obecná Zdroj: http://www.naturfoto.cz/veverka-obecna-fotografie-12567.html
59
5
Diskuse Červené seznamy a knihy ohroţených druhů fauny začaly u nás vznikat na začátku
70. let minulého století a staly se zásadními odbornými podklady pro pracovníky v ochraně přírody i jako zásadní dokumenty pro přípravu legislativně definovaných ochranářských pravidel. V červených knihách byla popisována podrobněji i bionomie jednotlivých druhů, včetně jejich oblasti rozšíření. Objevovala se i snaha hodnotit míru ohroţení pomocí matematických indexů zohledňujících početnost, výskyt a stav populací. Samozřejmě výběr druhů a konstatování o míře jejich ohroţení odpovídalo tehdejším znalostem. Ty se však průběţně mění a doplňují. Např. mihule potoční (Lampetra planeri) byla v první naší červené knize hodnocena jako velice vzácný druh. Tento údaj byl později převzat i do vyhl. č. 395/1992 Sb., kde byla zařazena mezi kriticky ohroţené druhy ţivočichů. Pozdější podrobné průzkumy po celé České republice ukázaly, ţe tento druh zdaleka není natolik vzácný, ale díky skrytému způsobu ţivota unikal pozornosti. Po revizi její indikační váhy, upřesnění míry ohroţení a stavu populací je v posledním červeném seznamu přeřazena do kategorie silně ohroţený druh (Brejšková a kol. 2005). Opačným příkladem můţe být zjevný pokles druhu do takového stavu, ţe je potřeba reálně uvaţovat o jeho zařazení mezi zvláště chráněné druhy. Takovým druhem můţe být např. karas obecný (Carassius carassius), viz Brejšková a kol. (2005), Lusková, Bartoňová a Lusk (2008). Červené seznamy se soustředí hlavně na soupisy druhů a stručné komentáře k metodice hodnocení, případně zdůvodňování k přeřazení druhů. Chránění ţivočichové jsou zařazováni do různých kategorií (subkategorií) zohledňující stav druhu a tendence změn jeho populací na určitém území. IUCN jako celosvětový koordinátor světových (i regionálních) seznamů ohroţených druhů vydal jiţ několik verzí metodik, podle kterých byly taxony zařazovány. Faktem je, ţe se tyto verze neustále vyvíjejí, i s ohledem na komplikovanost sjednocování metodických přístupů (např. nelze pouţít zcela stejnou metodiku hodnocení na ohroţeného brouka či na medvěda). Stejně tak je jistě jiný přístup v rámci celosvětového hodnocení druhu a hodnocení jeho populací z regionálního hlediska jednotlivých států. 60
Co se týče legislativní stránky, tak na ochranu ţivočichů (ale i rostlin a hub) existují u nás zákony. První zákon byl v platnosti od roku 1956 do roku 1992, od té doby do současnosti platí zákon z roku 1992. K oběma zákonům o ochraně přírody byly vydány prováděcí vyhlášky, které obsahovaly seznamy zvláště chráněných druhů ţivočichů. Obsah těchto seznamů ve vyhláškách se samozřejmě liší. Liší se například tím, ţe ve vyhlášce 80/1965 Sb. převaţují druhy, které jsou populární a veřejností oblíbené (zejména se to týká bezobratlých ţivočichů a savců). Ve vyhlášce 375/1992 Sb. je zmíněno více druhů (a to jak bezobratlých tak i obratlovců). Objevují se zde nejen druhy ve veřejnosti známé ale i druhy, jejichţ určování můţe laické veřejnosti dělat potíţe (např. někteří zástupci hmyzu). Jsou zde cíleně zařazovány i tzv. deštníkové druhy („umbrella species“), coţ jsou druhy, při jejichţ ochraně se současně chrání v rámci biotopu i další necílové druhy a vlastně komplexně celá cenná společenstva. Srovnáme-li tyto seznamy v legislativních dokumentech s aktuálními červenými seznamy, zjišťujeme, ţe červené seznamy obsahují mnohonásobně větší počet druhů, a to včetně takových, které dokáţou identifikovat pouze jednotliví specialisté (zejména u bezobratlých). Seznamy samotné tak upozorňují na současný stav jednotlivých druhů ţivočichů na našem území, budou slouţit jako odborný podklad pro novelu vyhl. č. 395/1992 Sb., ale z praktického hlediska nebudou jednoduše beze změn převzaty do legislativy, ale půjde jen o určitý cílený výběr druhů. Legislativní ochrana druhů totiţ s sebou v praxi přináší i řadu problémů, viz např. zákon č.115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými ţivočichy. Ochrana ţivočichů u nás je pokryta vícero legislativními předpisy různé váhy a zaměření. Další zákon zabývající se ochranou vybraných ţivočišných druhů je č. 512/1992 Sb., zákon o myslivosti. Dle něj je myslivost činnost, která ochraňuje, vyuţívá a zkvalitňuje přírodní bohatství na úseku lovu, ochrany a chovu zvěře. Dále pak lze zmínit nařízení vlády, kterým se stanoví druhy a počet ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti (aktualizováno 22. prosince 2004). Druhy ptáků a pravidelně se vyskytujících stěhovavých ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti, najdeme v příloze tohoto nařízení (051/2005 Sb.) O ochraně ryb, jejich chovu a lovu, ale také o rybníkářství se zmiňuje zákon č. 99/2004 Sb. o rybářství. Souhrnně tedy lze konstatovat, ţe tato problematika není jednoduchá, uţ z důvodu toho, ţe zákony byly 61
několikrát novelizovány, a to včetně prováděcích vyhlášek (situace je tedy nejen pro běţného uţivatele, ale i právníky, značně nepřehledná). Otázkou vztahu legislativních předpisů o ochraně přírody (druhové ochrany ţivočichů) a dalších zákonů, které se dotýkají určité druhové ochrany (zákony o myslivosti, rybářství, vodní zákon) jsem se nezabývala, ale jistě by stálo zato podrobněji analyzovat provázanost těchto předpisů (lze očekávat v některých otázkách různé přístupy). K ochraně necílových druhů se mohou vztahovat i některé další předpisy, např. vyhláška v plném znění 327/2004 Sb. o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů. Stanovuje se k ochraně zmíněných ţivočichů a způsobu odběru vzorků za účelem vyšetření příčiny úhynu včel, zvěře a ryb za pouţití chemických přípravků (některé jsou označeny jako zvlášť nebezpečné). Po srovnání vyhlášek 80/1965 Sb. a 375/1992 Sb. lze konstatovat, ţe v první zmiňované je uvedeno 174 druhů (resp. taxonů) ţivočichů, z toho je jen 18 bezobratlých (se srovnáním s červenými seznamy bezobratlých je toto číslo zcela zanedbatelné) a 156 obratlovců. V druhé vyhlášce je uvedeno 290 druhů (resp. taxonů) z toho 89 taxonů bezobratlých (32 z kategorie kriticky ohroţení, 21 z kategorie silně ohroţení a 36 z kategorie ohroţení) a 201 obratlovců (60 z kategorie kriticky ohroţení, 86 z kategorie silně ohroţení a 55 z kategorie ohroţení). Počet druhů ţivočichů v prováděcí vyhlášce 395/1992 se oproti vyhlášce 80/1965 zvýšil, a to u všech sledovaných skupin (bezobratlí, mihule, ryby, obojţivelníci, plazi a savci). Výjimkou jsou pouze ptáci, kde došlo ke sníţení počtu taxonů (ze 133 na 124). Viz téţ příloha IV. To zřejmě souvisí s dlouhodobě kvalitními znalostmi o této skupině, kde byla aktualizace zaměřena především na „výměnu“ některých druhů v nové vyhlášce, zatímco u ostatních skupin ţivočichů šlo zjevně o navyšování výčtu druhů s přibývajícími znalostí o stavu jejich populací (zejména s ohledem na nově potvrzený úbytek populací a početnosti jedinců). Analyzujeme-li soupis taxonů bezobratlých a obratlovců uvedených ve vyhlášce č.80/1965 Sb., a to z pohledu jejich zařazení také do v současné době platné vyhlášce č.395/1992 Sb., lze pozorovat, ţe většina z nich zůstala zařazena mezi zákonem chráněnými druhy. Výjimkou, tzn. těmi, které nebyly převedeny ze starší do novější vyhlášky, patří např. (ponechána původní transkripce): běhulík plavý (Cursorius kursor), brhlík lesní (Sitta europaea), budníčci rodu Phylloscopus, čečetka zimní (Carduelis flammea), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), 62
červenka obecná (Erithacus rubecula), číţek lesní (Carduelis spinus), datel černý (Dryocopus martius), dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), hnízdák euroasijský (Anas penelope), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), všechny druhy jespáků (rody Calidris, Limicola, Philomachus, Crocethia), jiřička obecná (Delichon urbica), kalous ušatý (Asio otus), káně lesní (Buteo buteo), konopky rodu Carduelis, oba králíčci (rod Regulus), křivky rodu Loxia, kukačka obecná (Cuculus canorus), kulíci rodů Charadrius a Squatarola, labutě rodu Cygnus, luněc šedý (Elanus coeruleus), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), ouhorlík stepní (Glareola pratincola), jikavec (Fringilla montifringilla), pisila čáponohá (Himantopus himantopus), poštolka jiţní (Falco naumanni), poštolka obecná (Falco tinnunculus), potápka ţlutonohá (Podiceps auritus), potáplice rodu Colymbus, puštík obecný (Strix aluco), rehci rodu Phoenicurus, sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), skorec vodní (Cinclus cinclus), skřivan ouškatý (Eremophila alpestris), slučka malá (Lymnocryptes
minimus), stehlík obecný (Carduelis carduelis), strnad cvrčivý
(Emberiza cia), strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), sýkory rodu Parus, šoupálci rodu Certhia, turpani rodu Melanita, včelojed lesní (Pernis apivorus), zvonohlík zahradní (Serinus canaria), ţluny rodu Picus. Ze savců byli ze seznamu vypuštěni oba jeţci (rod Erinaceus), zredukován přibliţně na polovinu byl počet zákonem chráněných netopýrů (Vespertilionidae). Vypuštěni byli i oba rejsci (Neomys). V některých případech došlo ke zpřesnění zařazených taxonů. Např. v dřívější vyhlášce je uveden rod Calosoma (krajník) – v nové je uveden konkrétně krajník Calosoma auropunctatum. V dřívější vyhlášce jsou zahrnuty všechny druhy cvrčilek rodu Locustella, nově byla zařazena jen cvrčilka slavíková (Locustella luscinoides). Z původního zařazeného rodu chřástal (Porzana) je v nové vyhlášce uveden chřástal malý (Porzana parva) a chřástal kropenatý (Porzana porzana). Ze dvou druhů kolih (rod Numenius) byla přeřazena jen koliha velká (Numenius arquata). Ze všech konipasů byl přeřazen jen konipas luční (Motacilla flava). Z lejsků rodu Muscicapa byl přeřazen jen lejsek šedý (Muscicapa striata). Z lindušek rodu Anthus byly přeřazeny linduška horská (Anthus spinoletta) a linduška úhorní (Anthus campetris). Z morčáků rodu Mergus
byl přeřazen jen morčák velký (Mergus
merganser). Z pěnic rodu Sylvia byla do nové vyhlášky zařazena pouze pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Z pěvušek rodu Prunella byla přeřazena jen pěvuška podhorní 63
(Prunella collaris), ze všech rákosníků byl přeřazen jen rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus). Co se týče savců byla z rodu bělozubka (Crocidura) přeřazena jen bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon). Z původního výčtu všech druhů rejsků rodu Sorex byl do nové vyhlášky přeřazen pouze rejsek horský (Sorex alpinus). To je zcela logické, neboť např. rejsek obecný (Sorex araneus) patří mezi naše nejhojnější drobné savce. Oproti vyhlášce 80/1965 Sb. se ve vyhlášce č.395/1992 Sb. objevují některé nové druhy, např. bobr evropský (Castor fiber), kočka divoká (Felis silvestris), medvěd hnědý (Ursus arctos), sysel (Spermophilus citellus), vlk (Canis lupus), los evropský (Alces alces), křeček polní (Cricetus cricetus), tchoř stepní (Putorius eversmanni), veverka obecná (Sciurus vulgaris). Vzhledem k tomu, ţe vyhláška č. 395/1992 Sb. je v platnosti jiţ téměř dvacet let, objevily se nesrovnalosti související se změnou taxonomie některých druhů. Podle posledních podrobných analýz sekavců se na našem území nevyskytuje sekavec písečný (Sabanejewia aurata), ale jiný platný druh Sabanejewia balcanica. Stejně tak se na našem území nevyskytuje sekavec písečný (Cobitis taenia), který je zařazen mezi silně ohroţené druhy, ale sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), viz Hanel a Lusk (2005). Jistě by byl zajímavý výsledek soudního sporu v případě nelegálního lovu těchto sekavců na našem území, kdyţ podle nových poznatků by byly loveny druhy, které vlastně vůbec nejsou ve vyhlášce uvedeny. V novele vyhl. č. 395/1992 Sb. by měly být i tyto nomenklatorické změny opraveny. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe seznamy zákonem chráněných druhů se časem mění a budou se měnit i v budoucnu, (např. v připravované novele vyhl.č. 395/1992 Sb., Hanel in verb.), a to s ohledem na nové poznatky o výskytu a populační dynamice jednotlivých druhů i s ohledem na strategii druhové i územní ochrany.
64
6
Závěr V bakalářské práci byl diskutován historický přehled našich červených seznamů a
červených knih ohroţených druhů ţivočichů a oba zákony o ochraně přírody včetně prováděcích vyhlášek. Zákon č.40/1956 Sb. a jeho prováděcí vyhláška ještě nerozlišuje různé kategorie (míru ohroţení) ţivočichů, to se objevuje teprve ve vyhlášce č. 80/1992 Sb. Je zřejmé, ţe seznamy ohroţených i zvláště chráněných druhů ţivočichů se postupem času mění (a budou měnit i v budoucnu), a to s ohledem na vyvíjející se metodiku hodnocení (zařazování do kategorií ohroţení) i znalosti o stavu jednotlivých druhů na našem území. Počet druhů ţivočichů v prováděcí vyhlášce č.395/1992 Sb. se oproti vyhlášce č.80/1965 Sb. zvýšil (ze 156 na 290 taxonů). Zvýšení počtu zvláště chráněných druhů bylo potvrzeno u všech sledovaných skupin (bezobratlí, mihule, ryby, obojţivelníci, plazi a savci). Výjimkou jsou pouze ptáci, kde došlo ke sníţení počtu taxonů (ze 133 na 124). Z hlediska skladby druhů bylo zjištěno, ţe došlo na jedné straně k vypuštění některých druhů uvedených ve starší vyhlášce oproti nové, a naopak k zařazení druhů nových v aktuální vyhlášce oproti vyhlášce starší (změny se týkaly řádově desítek druhů). Největší nárůst druhů v nové vyhlášce byl zaznamenán u bezobratlých ţivočichů (více neţ 4x ve srovnání s dřívější vyhláškou). Současná vyhláška č.395/1992 Sb. obsahuje vzácné druhy i druhy běţnější, které lze povaţovat za „umbrella species“, coţ umoţňuje chránit rostlinná i ţivočišná společenstva v cenných biotopech a ekosystémech. Současné červené seznamy přinášejí velmi podrobný výčet velkého mnoţství ohroţených druhů s jasnou převahou bezobratlých ţivočichů. Tyto seznamy nemají legislativní váhu, ale mohou být zásadními podklady pro přípravu novelizovaných seznamů zvláště chráněných druhů.
65
7
Seznam použité literatury
Anděra, M., Horáček, I.: Poznáváme naše savce. Praha: Mladá fronta, 1982. 253 s. Andreska, J. 2010a: Velké šelmy jako problém environmentální výchovy. Biologie, chemie, zeměpis: Časopis pro výuku na základních a středních školách. 2: 54-59. ISSN 1210-3349. Andreska, J. 2010b: Velké šelmy jako problém environmentální výchovy (2), vlk obecný. Biologie, chemie, zeměpis. Časopis pro výuku na základních a středních školách. 2: 106-112. ISSN 1210-3349. Andreska, J. 2010c: Velké šelmy jako problém environmentální výchovy (3), rys ostrovid. Biologie, chemie, zeměpis. Časopis pro výuku na základních a středních školách. 2: 158-164. ISSN 1210-3349. Baruš, V. a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. Díl 2. Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi a savci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1989. 136 s. Baruš, V., Lusk, S., Gajdůšek, J., Ichtyofauna Československa a její ochrana, 1981, In: Hanel L. & Lusk S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Baruš, V., a kol., Red data list of vertebrates of Czechoslovakia, 1988, In: Hanel L. & Lusk S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Baruš, V., Oliva, O.: Plazi – Reptilia. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0082-8. 222 s. Bless, R., Lelek, A., Waterstraat, A., Rote Liste und Artenverzeichnis der in Deutschland in Binnengewässern vorkommenden Rundmäuler und Fische, 1994, In: Hanel L. & Lusk S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Brejšková, L., Anděra, M., Bejček, V., Červený, J., Hanel, L., Lusk, S., Moravec, J., Šťastný, K., & Zavadil, V.: Červený seznam obratlovců České republiky – souhrnný přehled. Praha: Příroda 22, 2003. ISBN 80-86064-33-6. 131 – 171 s. 66
Černý, W.: Ptáci. Praha: Aventinum nakladatelství, s. r. o., 2005. ISBN 80-7151-258-3. 351 s. Diesener, G., Reichholf, J., Diesenerová, R.: Obojživelníci a plazi. Praha: Ikar Praha, 1997. ISBN 80-7202-098-6. 287 s. Dungel, J., Gaisler, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2. 150 s. Farkač, J., Král, D., & Škorpík, M.:Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic.Invertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. ISBN 80-86064-96-4. 760 s. Fitter, R. and Fitter, M.,The Road to Extincion,1987, In: Groombridge, B.: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals. Cambridge, UK: IUCN Gland, 1993. ISBN 2-83170194-5. 286 s. Groombridge, B.: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals. Cambridge, UK: IUCN Gland, 1993. ISBN 2-8317-0194-5. 286 s. Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Hanel, L., Lusk, S., Červený seznam minulí a ryb ČR, 2003, In: Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Holčík, J., Notes on the Czechoslovakian lampreys with redescription of Lampetra, 1963, In: Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Hůrka, K.: Brouci České a Slovenské republiky. Beetles of the Czech and Slovak Republics. Zlín: Kabourek, 2005. ISBN 80-86447-11-1. 390 s. Jones, C., G., Lawton, J. H. & Shachak, H., Organisms as ecosystems engineers, 1994, In: Plesník, J., Hanzal, V. & Brejšková, L.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: Příroda 22, 2003. ISBN 80-86064-33-6. 1-184 s. Jones, C., G., Lawton, J. H. & Shachak, H., Positive and negative effects of organisms as physical ecosystem engineer, 1997, In: : Plesník, J., Hanzal, V. & Brejšková, L.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: Příroda 22, 2003. ISBN 80-86064-33-6. 1-184 s. 67
Lambeck R., J., Focal species: A multi-species umbrella for nature conservation, 1997, In: Brejšková, L., Anděra, M., Bejček, V., Červený, J., Hanel, L., Lusk, S., Moravec, J., Šťastný, K. & Zavadil, V.: Červený seznam obratlovců České republiky – souhrnný přehled. Praha: Příroda 22, 2003. ISBN 80-86064-33-6. 131 – 171 s. Lusk, S., Problematika ochrany československé ichtyofauny, 1985, In: Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Lusk, S., Hanel, L., Lusková, V., Red list of the ichtyofauna of the Czech Republic, 2004, In: Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Lusk, S., Hanel, L., Lusková, V., Lojkásek, B., 2005, Červený seznam mihulí a ryb České republiky – verze 2005. The Red List of lampreys and fishes in the Czech Republic – Version 2005, In: Biodiverzita ichtyofauny České republiky (IV). Brno: Ústav ekologie krajiny AV ČR, s 7-16. Lusková, V., Bartoňová, E., Lusk, S. 2008: Karas obecný Carassius carassius (Linnaeus, 1758) v minulosti obecně rozšířený a v současnosti ohroţený druh v České republice, 2008, In: Biodiverzita ichtyofauny České Republiky (VII). Brno: Ústav ekologie krajiny AV ČR, 2008 46-53. Matějů, J. 2010: Kriticky ohrožený listonoh letní. Ochrana přírody, 4: 37 Moravec, J. (ed.): Atlas rozšíření obojživelníků v České republice. Atlas of Czech amphibians. Praha: Národní muzeum, 1994. 136 s. Nečas, P., Modrý, D., Zavadil, V. 1997: Czech recent and fossil amphibians and reptiles. Chimaira: Frankfurt am Main. ISBN 3-930612-11-9. Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. 3. díl. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1990. ISBN 80-04-19164-9. 336 s. Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1979. 224 s. Plesník, J., Hanzal, V. & Brejšková, L.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: Příroda 22, 2003. ISBN 80-86064-33-6. 1-184 s. 68
Plesník, J., Hošek, M., Vačkář, D. 2009: IV. světový kongres ochrany přírody. Ochrana přírody, 1: 29-31. Plesník, J. 2006: IUCN – Světový svaz ochrany přírody vydal nový červený seznam celosvětově ohrožených druhů. Ochrana přírody, 2: 35. Povţ, M., Red list of freshwater lampreys (Cyclostomata) an fish (Pisces) in Slovenia, 1996, In: Hanel, L. & Lusk, S.: Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. Fishes and Lampreys of the Czech Republic: Distribution and Conservation. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. ISBN 80-86327-49-3. 448 s. Sedláček, K.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. Díl 1. Ptáci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. ISBN 80-209-0036-5, ISBN 80-209-0021-7. 180 s. Škapec L. a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů. Díl 3. Bezobratlí. Bratislava: Príroda, 1992. ISBN 80-07-00402-5. 160 s. Vié, J. - C., Hilton-Taylor C., and Stuart, S. N. (eds.): Wildlife in a Changing World – An Analysis of the 2008 IUCN Red List of Threatened Species. Gland, Switzerland: IUCN, 2009. ISBN 978-2-8317-1063-1. 180 s. Vyhláška č. 395/1992 Sb. ministerstva ţivotního prostředí České republiky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zahradník, J.: Blanokřídlí. Praha: Artia. 1987. 182 s. Zák. č. 460/2004 Sb.: Úplné znění zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jak vyplývá ze změn provedených zákonným opatřením Předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákonem č. 289/1995 Sb., nálezem Ústavního soudu České republiky vyhlášeným pod č. 3/1997 Sb., zákonem č. 16/1997 Sb., zákonem č. 123/1998 Sb., zákonem č. 161/1999 Sb., zákonem č. 238/1999 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 100/2004 Sb., zákonem č. 168/2004 Sb. a zákonem č. 218/2004 Sb. Zoneveld I. S., 1983 in: Plesník J., Hanzal V. & Brejšková L.: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: Příroda 22: 1-184 s. 2003. ISBN 80-86064-33-6 69
8
Internetové zdroje literatury
*Počet členů IUCN ke dni 12. 3. 2011. Dostupné z:
[citováno dne 30. 3. 2011] *Světový svaz ochrany přírody IUCN. Dostupné z: http://www.iucn.org/> [citováno dne 28.2.2011] * autor neuveden
9
Internetové zdroje obrázků
Bohdal J., 2006, ropucha obecná (Bufo bufo):
[staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2007, čáp bílý (Ciconia ciconia): [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2009, veverka obecná (Sciurus vulgarit): [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2010, čolek velký (Triturus cristatus):< http://www.naturfoto.cz/colek-velkyfotografie-14088.html> [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2010, čmelák zemní (Bombus terrestris): [staţeno dne 4. 4. 2011] Bohdal J., 2006, medvěd hnědý (Ursus arctos): < http://www.naturfoto.cz/medvedhnedy-fotografie-1004.html> [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2008, tesařík obrovský (Cerambyx cerdo): [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., 2006, slepýš křehký (Anguis fragilit): [staţeno dne 30. 3. 2011] Bohdal J., sova pálená (Tyto alba): [staţeno dne 30. 3. 2011] 70
Bumba F., 2006, uţovka obojková (Natrix natrix): [staţeno dne 30. 3. 2011] Krásenský P., 2007, čmelák (Bombus sp.): [staţeno dne 30. 3. 2011] Kroupa L., 2010, volavka červená (Ardea purpurea): [staţeno dne 30. 3. 2011] Mückstein P., 2011, mihule potoční (Lampetra planeri): Dostupné z [staţeno dne 30. 3. 2011] Ševčík J., listonoh letní (Triops cancriformis): http://www.sevcikphoto.com/triopscancriformis-2.jpg.html> [staţeno dne 30. 3. 2011] Ševčík J., zmije obecná (Vipera berus): [staţeno dne 30. 3. 2011] Šípková D., 2010, rosnička zelená (Hyla arborea):< http://www.naturfoto.cz/rosnickazelena-fotografie-15078.html> [staţeno dne 30. 3. 2011] *2011, Kapr obecný (Cyprinus carpio): [staţeno dne 30. 3. 2011] *Ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus): [staţeno dne 30. 3. 2011] * autor neuveden
71
10 Přílohy Příloha I: Tabulka hodnocení stupně ohroţení. Pro lepší pochopení zařazení ohroţených druhů do kategorií podle závaţnosti. Taxon: NE - nevyhodnocený, DD – taxon, o němţ jsou nedostatečné údaje, LC – málo dotčený, NT – téměř ohroţený, VU – zranitelný, EN ohroţený, CR – kriticky ohroţený, EW – vyhynulý (vyhubený) ve volné přírodě, EX – vyhynulý (vyhubený)(Zdroj: Vie et al., 2008)
72
73
Příloha II.: Seznam ohorţených druhů podle vyhlášky 395/1992 Sb. Za druhy kriticky ohrožené se prohlašují: Bezobratlí (Avertebrata) cikáda viničná
Tibicen haematodes
chrobák
Belbelasmus unicornis
chrobák pečlivý
Copris lunaris
jasoň červenooký
Parnassius apollo
jasoň dymnivkový
Parnassius mnemosyne
listonoh jarní
Lepidurus apus
listonoh letní
Triops cancriformis
kobylka sága
Saga pedo
krasec
Capnodis tenebrionis
krasec
Eurythyrea quercus
krasec
Sphaenoptera antiqua
krasec uherský
Anthaxia hungarica
kudlanka náboţná
Mantis religiosa
modrásek černoskvrnný
Maculinea arion
modrásek hřcový
Maculinea alcon
pakudlanka jiţní
Mantispa styriaca
perlorodka říční
Margaritana margaritifera
pestrokřídlec podraţcový
Zerynthia polyxena
ploskoroh
Libelloides spp.
rak kamenáč
Astacus torrentium
rak říční
Astacus fluviatilis
roháček
Ceruchus chrysomelinus
střevlík
Carabus auratus
střevlík
Carabus clathratus
střevlík
Carabus hungaricus
střevlík
Carabus menetriesi
střevlík
Carabus nitens 74
štír kýlnatý
Euscorpius carpathicus
tesařík alpský
Rosalia alpina
tesařík broskvoňový
Purpuricenus kaehleri
tesařík
Megopis scabricornis
velevrub malířský
Unio pictorum
Stav k 28.4.2006 dle částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s.(Obsah a text vyhl. 395/1992 Sb.) Obratlovci (Vertebrata) Ryby (Pisces) a Kruhoústí (Cyclostomata) drsek menší
Zingel streber
drsek větší
Zingel zingel
hrouzek Kesslerův
Gobio kessleri
mihule potoční
Lampetra planeri
mihule ukrajinská
Eudontomyzon mariae
sekavčík horský
Sabanejewia aurata
Pozn. Tento druh se nikdy na našem území nevyskytoval, šlo o chybné určení. Podle posledních průzkumů se u nás vyskytuje sekavčík horský (Sabanejewia balcanica), někdy nazývaný také balkánský (Hanel a Lusk 2005). Obojživelníci (Amphibia) blatnice skvrnitá
Pelobates fuscus
čolek hranatý
Triturus helveticus
čolek karpatský
Triturus montandoni
čolek velký
Triturus cristatus
ropucha krátkonohá
Bufo calamita
skokan menší
Rana lessonae
skokan skřehotavý
Rana ridibunda
75
Plazi (Reptilia) ještěrka zelená
Lacerta viridis
uţovka stromová
Elaphe longissima
zmije obecná
Vipera berus
ţelva bahenní
Emys orbicularis
Ptáci (Aves) břehouš černoocasý
Limosa limosa
bukač velký
Botaurus stellaris
bukáček malý
Ixobrychus minutus
drop velký
Otis tarda
dytík úhorní
Burhinus oedicnemus
chřástal malý
Porzana parva
jeřáb popelavý
Grus grus
koliha velká
Numenius arquata
kolpík bílý
Platalea leucorodia
kulík hnědý
Endromias morinellus
luňák červený
Milvus milvus
luňák hnědý
Milvus migrans
mandelík hajní
Caracias garrulus
morčák velký
Mergus merganser
orel křiklavý
Aquila pomarina
orel mořský
Haliaeetus albicilla
orel skalní
Aquila chrysaetos
orlovec říční
Pandion haliaeetus
ostralka štíhlá
Anas acuta
polák malý
Aythya nyroca
poštolka rudonohá
Falco vespertinus
puštík bělavý
Strix uralensis
raroh velký
Falco cherrug
76
rybák černý
Chlidonias niger
skalník zpěvný
Monticola saxatilis
Stav k 28.4.2006 do částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s. (Obsah a text 395/1992 Sb. Strana 26) slavík modráček tundrový
Luscinia svecica svecica
sokol stěhovavý
Falco peregrinus
strnad luční
Miliaria calandra
strnad zahradní
Emberiza hortulana
tenkozubec opačný
Recurvirostra avosetta
tetřev hlušec
Tetrao urogallus
vodouš rudonohý
Tringa totanus
volavka červená
Ardea purpurea
výreček malý
Otus scops
zedníček skalní
Tichodroma muraria
Savci (Mammalia) bobr evropský
Castor fiber
kočka divoká
Felis sivestris
medvěd hnědý
Ursus arctos
plch zahradní
Eliomys quercinus
sysel obecný
Citellus citellus
vlk
Canis lupus
vrápenec malý
Rhinolophus hipposideros
vrápenec velký
Rhinolophus ferrumequinum
77
Za druhy silně ohrožené se prohlašují: Bezobratlí (Avertebrata) hnedásek osikový
Euphydryas maturna
chroust opýřený
Anoxia pilosa
kovařík
Ludius ferrugineus
krajník
Calosoma auropunctatum
martináč hrušňový
Saturnia pyri
okáč skalní
Hipparchia briseis
pačmelák cizopasný
Psythirus rufipes
páchník hnědý
Osmoderma eremita
potápník široký
Dytiscus latissimus
přástevník mařinkový
Eucharia casta
přástevník svízelový
Claetis maculosa
střevlík
Carabus scabriusculus
střevlík
Carabus variolosus
stuţkonoska vrbová
Catocala electa
škeble rybničná
Anodonta cygnea
tesařík obrovský
Cerambyx cerdo
tesařík zavalitý
Ergates faber
tesařík
Trafosoma depsarium
zdobenec
Gnorimus spp.
zlatohlávek chlupatý
Tropinota hirta
zubokřídlec dubový
Marumba quercus
ţluťásek borůvkový
Colias palaeno
Obratlovci (Vertebrata) Ryby (Pisces) a Kruhoústí (Cyclostomata) ostrucha křivočará
Pelecus cultratus
ouklejka pruhovaná
Alburnoides bipunctatus
78
Stav k 28.4.2006 do částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s. (Obsah a text 395/1992 Sb., Strana 27) sekavec písečný
Cobitis taenia
Pozn. Tento druh sekavce se u nás nevyskytuje, v našich vodách se objevuje sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), viz Hanel a Lusk (2005). Obojživelníci (Amphibia) čolek horský
Triturus alpestris
čolek obecný
Triturus vulgaris
mlok skvrnitý
Salamandra salamandra
rosnička zelená
Hyla arborea
skokan rašelinný
Rana arvalis
skokan štíhlý
Rana dalmatina
skokan zelený
Rana esculenta
Plazi (Reptilia) ještěrka obecná
Lacerta agilis
ještěrka ţivorodá
Lacerta vivpara
slepýš křehký
Anguis fragilis
uţovka hladká
Coronella austriaca
uţovka podplamatá
Natrix tessellata
Ptáci (aves) bekasina otavní
Gallinago gallinago
bělořit šedý
Oenanthe oenanthe
čáp černý
Ciconia nigra
čírka modrá
Anas querquedula
datlík tříprstý
Picoides tridactylus
drozd cvrčala
Turdus iliacus
dřemlík tundrový
Falco columbarius 79
dudek chocholatý
Upupa epops
hohol severní
Bucephala clangula
holub doupňák
Columba oenas
chřástal kropenatý
Porzana porzana
chřástal polní
Crex crex
chřástal vodní
Rallus aquaticus
jeřábek lesní
Tetrastes bonasia
kalous pustovka
Asio flammeus
kavka obecná
Corvus monedula
konipas luční
Motacilla flava
kos horský
Turdus torquatus
krahujec obecný
Accipiter nisus
krutihlav obecný
Jynx torquilla
křepelka polní
Coturnix coturnix
kulíšek nejmenší
Glaucidium passerinum
kvakoš noční
Nycticorax nycticorax
ledňáček říční
Alcedo atthis
lejsek malý
Ficedula parva
lelek lesní
Caprimulgus europaeus
linduška horská
Anthus spinoletta
linduška úhorní
Anthus campestris
lţičák pestrý
Anas clypeata
moták luţní
Circus pygargus
moták pilich
Circus cyaneus
ostříţ lesní
Falco subbuteo
pěnice vlašská
Sylvia nisoria
pěvuška podhorní
Prunella collaris
Stav k 28.4.2006 do částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s.(Obsah a text 395/1992 Sb., strana 28)
80
pisík obecný
Actitis hypoleucos
potápka rudokrká
Podiceps grisegena
racek černohlavý
Larus melanocephalus
rákosník velký
Acrocephalus arundinaceus
rybák obecný
Sterna hirundo
skřivan lesní
Lullula arborea
slavík modráček středoevropský
Luscinia svecica cyanecula
slavík tmavý
Luscinia luscinia
sova pálená
Tyto alba
strakapoud bělohřbetý
Dendrocopos leucotos
strakapoud jiţní
Dendrocopos syriacus
sýc rousný
Aegolius funereus
sýček obecný
Athene noctua
sýkořice vousatá
Panurus biarmicus
tetřívek obecný
Tetrao tetrix
ťuhýk menší
Lanius minor
ťuhýk rudohlavý
Lanius senator
včelojed lesní
Pernis apivorus
vlha pestrá
Merops apiaster
vodouš kropenatý
Tringa ochropus
volavka bílá
Egretta alba
volavka stříbřitá
Egretta garzetta
zrzohlávka rudozobá
Netta rufina
ţluva hajní
Oriolus oriolus
Savci (Mammalia) los evropský
Alces alces
myšivka horská
Sicista betulina
netopýr černý
Barbastella barbastellus
netopýr parkový
Pipistrellus nathusii
81
netopýr pobřeţní
Myotis dasycneme
netopýr stromový
Nyctalus leisleri
netopýr velkouchý
myotis bechsteini
netopýr velký
Myotis myotis
netopýr ostrouchý
Myotis blythi oxygnatus
rejsek horský
Sorex alpinus
rys ostrovid
Lynx lynx
vydra říční
Lutra lutra
Za druhy ohrožené se prohlašují: Bezobratlí (avertebrata) batolec
Apatura spp.
bělopásek
Limenitis spp.
bělopásek
Neptis spp.
číhalka pospolitá
Atherix ibis
čmelák
Bombus spp.
drabčík
Emus hirtus
chrobák ozbrojený
Odontaeus armiger
chrobák vrubounovitý
Sisyphus schaefferi
chroust mlynařík
Polyphylla fullo
Stav k 28.4.2006 do částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s. (Obsah a text 395/1992 Sb., strana 29) kovařík
Lacon spp.
kozlíček jilmový
Saperda punctata
krajník hnědý
Calosoma inquisitor
krajník piţmový
Calosoma sycophanta
krasec měďák
Chalcophora mariana
lišaj pryšcový
Celerio euphorbiae
majka
Meloe spp. 82
mravenec
Formica spp.
můra
Phragmatiphila nex
nosoroţík kapucínek
Oryctes nasicornis
otakárek fenyklový
Papilio machaon
otakárek ovocný
Iphiclides podalirius
perleťovec mokřadní
Proclossiana cunomia
prskavec
Brachinus spp.
rak bahenní
Astacus leptodactylus
roháč obecný
Lucanus cervus
střevlík
Carabus arcensis
střevlík
Carabus irregularis
střevlík
Carabus obsoletus
střevlík
Carabus problematicus
střevlík
Carabus scheidleri
střevlík
Carabus ullrichi
sviţník
Cicindela spp.
(s výjimkou C. hybrida) šídlo rašelinné
Aeschna subarctica
zdobenec
Trichius spp.
zlatohlávek skvostný
Potosia aeruginosa
zlatohlávek
Oxythyrea funesta
Obratlovci (Vertebrata) Ryby (Pisces) a Kruhoústí (Cyclostomata) cejn perleťový
Abramis sapa
jelec jesen
Leuciscus idus
jeţdík ţlutý
Gymnocephalus schraetser
kapr obecný (sazan)
Cyprinus carpio
mník jednovousý
Lota lota
piskoř pruhovaný
Misgurnus fossilis
83
plotice lesklá
Rutilus pigus
střevle potoční
Phoxinus phoxinus
vranka obecná
Cottus gobio
vranka pruhoploutvá
Cottus poecilopus
Obojživelníci (Amphibia) kuňka ohnivá
Bombina bombina
kuňka ţlutobřichá
Bombina variegata
ropucha zelená
Bufo viridis
ropucha obecná
Bufo bufo
Plazi (Reptilia) uţovka obojková
Natrix natrix
Ptáci (Aves) Stav k 28.4.2006 do částky 59/2006 Sb. a 23/2006 Sb.m.s. (Obsah a text 395/1992 Sb., strana 30) bekasina větší
Gallinago media
bramborníček černohlavý
Saxicola torquata
bramborníček hnědý
Saxicola rubetra
brkoslav severní
Bambycilla garrulus
břehule říční
Riparia riparia
cvrčilka slavíková
Locustella luscinioides
čáp bílý
Ciconia ciconia
čírka obecná
Anas crecca
hýl rudý
Carpodacus erythrinus
chocholouš obecný
Galerida cristata
jestřáb lesní
Accipiter gentilis
kopřivka obecná
Anas strepera
kormorán velký
Phalacrocorax carbo
koroptev polní
Perdix perdix 84
krkavec velký
Corvus corax
lejsek šedý
Muscicapa striata
moták pochop
Circus aeruginosus
moudivláček luţní
Remiz pendulinus
ořešník kropenatý
Nucifraga caryocatactes
poptávka černokrká
Podiceps nigricollis
poptávka malá
Podiceps ruficollis
poptávka roháč
Podiceps cristatus
rorýs obecný
Apus apus
slavík obecný
Luscinia megarhynchos
sluka lesní
Scolopax rusticola
strakapoud prostřední
Dendrocopos medius
ťuhýk obecný
Lanius collurio
ťuhýk šedý
Lanius excubitor
vlaštovka obecná
Hirundo rustica
výr velký
Bubo bubo
Savci (Mammalia) bělozubka bělobřichá
Crocidura leucodon
křeček polní
Cricetus cricetus
netopýr Brandtův
Myotis brandti
netopýr brvitý
Myotis emarginatus
netopýr dlouhouchý
Plecotus austriacus
netopýr pestrý
Vespertilio murinus
plch lesní
Dryomys nitedula
plch velký
Glis glis
tchoř stepní
Putorius eversmann
veverka obecná
Sciurus vulgaris
85
Příloha III.: Seznam chráněných druhů ţivočichů podle vyhlášky 80/1965 Sb.
86
87
Příloha IV.: Tabulka č. 1: Počet zvláště chráněných druhů podle vyhl.č. 395/1992 Sb. Rozdělení živočichů Bezobratlí Obratlovci Ryby Mihule Obojživelníci Plazi Ptáci Savci Celkem Celkem
Kriticky ohrožení
Silně ohrožení
Ohrožení
32 4
21 3
36 10
2 7 4 35 8
0 7 5 59 12
0 4 1 30 10
92
107
91
290
Tabulka č. 2: Počet zvláště chráněných ţivočichů podle vyhl. č. 80/1965 Sb. Rozdělení živočichů
Počet chráněných živočichů
Bezobratlí
18
Obratlovci
1 Kruhoústí Obojživelníci
6
Plazi
6
Ptáci
133
Savci
10
Celkem 156
88
Tabulka č. 3: Počet tříd obratlovců zařazených do kategorií červeného seznamu ČR (Zdroj: Brejšková 2003)
*) u dvou druhů byly hodnocené jednotlivé populace/ větve **) u dvou druhů byly hodnocené jednotlivé populace ***) dva poddruhy v rámci druhu byly hodnoceny zvlášť Vysvětlení zkratek: EX – vyhynulý nebo vyhubený, RE – pro území ČR vymizelý, EW – vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě, CR – kriticky ohroţený, EN – ohroţený, VU – zranitelný, NT – téměř ohroţený, LC – málo dotčený, NE – nevyhodnocený, DD – taxon, o němţ jsou nedostatečné údaje
Tabulka č. 4: Podíl „obecně ohroţených“ taxonů z celkového počtu hodnocených taxonů u jednotlivých tříd obratlovců v ČR (Zdroj: Brejšková 2003)
89
