UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Katedra demografie a geodemografie ROLE NÁBOŽENSTVÍ. Diplomová práce. Michaela Tvrdíková

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Přírodovědecká fakulta Katedra demografie a geodemografie

ROLE NÁBOŽENSTVÍ V REPRODUKČNÍM CHOVÁNÍ Diplomová práce

Michaela Tvrdíková

2012

Vedoucí diplomové práce: Prof. RNDr. Jitka Rychtaříková, CSc.

Michaela Tvrdíková: Role náboženství v reprodukčním chování

2

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením školitele Prof. RNDr. Jitky Rychtaříkové, CSc., a že jsem všechny použité prameny řádně citovala. Jsem si vědoma toho, že případné využití výsledku, získaných v této práci, mimo Univerzitu Karlovu v Praze je možné pouze po písemném souhlasu této univerzity. Svoluji k zapůjčení této práce pro studijní účely a souhlasím s tím aby byla řádně vedena v evidenci zapůjčovatelů.

V Liberci 20.8.2012

……………………………………….. podpis


3

Na tomto místě bych chtěla poděkovat za vedení mé diplomové práce své školitelce Prof. RNDr. Jitce Rychtaříkové, CSc., dále Mgr.Tomášovi Brabcovi za pomoc a cenné rady, Pavlíně Fojtíkové a dalším za pomoc s kvalitativním výzkumem.


4

Role náboženství v reprodukčním chování Abstrakt Náboženství je v literatuře jedním ze zkoumaných determinantů reprodukčního chování. Cílem práce je nalezení vztahu mezi náboženskou víru, religiozitou a úrovní plodnosti pomocí metody Poissonovy regrese za použití dat European Values Study pro porovnání Česka, Itálie, Německa a Polska a dat z výzkumu „Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006“ pro analýzu české populace. S použitím literatury jsou stanoveny hypotézy, které předpokládají vyšší úroveň plodnosti u nábožensky aktivní populace. Použité proměnné jsou příslušnost k denominaci, frekvence návštěv bohoslužeb, důležitost náboženství v životě, demografické a socioekonomické ukazatele. Část práce je věnovaná kvalitativnímu výzkumu věřících, mladých vysokošlokáků. Výzkum se zabývá jejich postoji k církvi a názory na církevní učení, normy a zákazy. Klíčová slova: religiozita, náboženství, plodnost, kvalitativní výzkum, European Values Study

The impact of religion on reproductive behaviour Abstract Religion is one of the reproductive behaviour determinants examined in literature. The aim of this thesis is to find a relation between religion, religiosity and a level of fertility. Using the method of Poisson regression, the thesis analyses data from „European Value Study“ comparing the Czech Republic, Italy, Germany and Poland and data from research “Detraditionalitization and individualization of religion in the Czech Republic in 2006”. Using literature, established hypotheses assume a higher level of fertility among religiously active population. Affiliation with a denomination, frequency of church service visits, importance of religion in life, demographic and socioeconomic indicators are used as variables. Part of the thesis is devoted to a qualitative researched focused on young believers with academic education. The research deals with their attitude to the Church and opinions on religious teaching, norms and prohibitions. Key words: religiosity, religion, fertility, qualitative research, European Values Study


5

Obsah Seznam tabulek a obrázků ........................................................................................... 6 Úvod ............................................................................................................................ 7 Metodologie a data ....................................................................................................... 9 Data .......................................................................................................................... 9 Metody.....................................................................................................................14 Diskuze s literaturou ....................................................................................................16 Náboženství v Česku ..................................................................................................19 Náboženství v Německu, Itálii a Polsku .......................................................................22 Kapitola 1 - Religiozita a plodnost ...............................................................................25 1.1 Analýza dat EVS ................................................................................................27 1.2 Analýza dat DIN2006 .........................................................................................44 Kapitola 2 - Kvalitativní výzkum religiozity ...................................................................47 2.1 Výsledky kvalitativního výzkumu .......................................................................48 2.1.1 Náboženské vyznání a vztah mladých věřících k Bibli .................................49 2.1.2 Vztah mladých věřících k sexu a antikoncepci .............................................53 2.1.3 Reprodukční plány mladých věřících ...........................................................57 2.1.4 Shrnutí ........................................................................................................59 Závěr ...........................................................................................................................62 Seznam použité literatury a dat ...................................................................................64 Přílohy .........................................................................................................................66

Seznam tabulek a obrázků Obr. 1: Otázka 43 z dotazníku DIN2006 ......................................................................12 Obr. 2: Dendrogram shlukové analýzy.........................................................................15 _Toc333147383 Tab. 1: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 1990 ...........28 Tab. 2: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 1999 ...........29 Tab. 3: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 2008 ...........30 Tab. 4: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 1990 .................................................................................35 Tab. 5: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 1999 .................................................................................36 Tab. 6: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 2008 .................................................................................37 Tab. 7: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 1990, exponencované koeficienty...........................................40 Tab. 8: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 1999, exponencované koeficienty...........................................41 Tab. 9: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 2008, exponencované koeficienty...........................................42 Tab. 10: Deskriptivní statistiky pro respondenty nad 30 let, Česko, rok 2006 ..............45 Tab. 11: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 2006, exponenty a exponencované koeficienty ......................46 Tab. 12: Rozdělení respondentů do skupin .................................................................60

Úvod Náboženství je s lidskou populací spjato od nepaměti a vždy bylo součástí duchovního života lidí. Následování náboženských hodnot a přesvědčení o jejich pravdě vedlo v historii často ke konfliktům, včetně ozbrojených. Snaha předat tyto hodnoty „nevěřícím“ lidem mnohdy přerostla v násilí a náboženská historie je plná válek a nenávisti, přestože velmi často propaguje mírumilovné soužití lidí. V historii ovládala církev mnohé oblasti lidského života, školství nebo zdravotnictví, a většina lidí byla do církve zahrnuta, byla to jakási povinnost. Církev také měla velký vliv na dění ve státních útvarech, byla přímo svázána s panovníkem a velmi často byla pouze jediná přípustná církev, do které mohli a mnohdy museli lidé patřit. 20. století znamenalo pro svět a především pro Evropu sekulární procesy, které v mnohých zemích výrazně změnily strukturu obyvatelstva podle náboženského vyznání a postavení církví ve společnosti. Jsou země, ve kterých sekularizace došla do fáze, kdy se k církvi hlásí velmi malý podíl populace a náboženská aktivita je velmi nízká. V jiných zemích má církev stále silnou pozici, ovlivňuje společnost, podílí se na tvorbě zákonů a má vliv na politickou situaci. Do první skupiny patří například Česko a Švédsko. V Česku mezi věřícími převažují římští katolíci a ve Švédsku protestanti, přesto jsou obě země silně sekularizované, Ve druhé skupině je Itálie, Španělsko a Polsko, kde má římskokatolická církev stále značný vliv (Nešporová 2010) Otázkou proč v některých evropských zemích ubývá věřících a v jiných je jejich počet stabilní se zabývalo již mnoho autorů. Existuje několik hypotéz o příčinách a předpokladech o budoucím vývoji. Cílem této práce je nalézt vztah mezi náboženskými sentimenty obyvatel a jejich úrovní plodnosti. Nehledá rozdíl mezi náboženstvími nebo denominacemi, ale mezi lidmi, kteří věří v Boha, jsou členy některé církve a více či méně aktivně se podílejí na náboženském životě, a lidmi, kteří náboženství vytěsnili na okraj svého života a nepovažují ho za důležité. Vzhledem k převažujícími katolickému vyznání věřících obyvatel vybraných zemí, kterými jsou Česko, Polsko, Německo a Itállie, jsou hypotézy založeny na katolických normách chování.

První ze stanovených hypotéz je založena přímo na katolickém katechismu, který stanovuje podmínky a povinnosti věřících vůči církvi a Bohu. Hypotéza předpokládá, že lidé příjímající normy a příkazy své církve, v tomto případě římskokatolické, budou mít více dětí, protože dodržování katechetických pravidel předurčuje většinu věřících k vyššímu počtu narozených dětí. Druhá hypotéza je založena na tezi Calvina Goldscheidera, který se mezi prvními začal zajímat o vztah demografického chování a náboženské víry. Uvedl, že náboženskou víru je potřeba vnímat v širokém úhlu pohledu. Nejen církevní normy a zákazy mohou ovlivnit úroveň plodnosti věřících, ale i postavení mužů a žen, význam rodiny a sociální status. Podle Goldscheidera se rozdíly v úrovni plodnosti podle náboženského vyznání mohou krýt s rozdíly podle socioekonomického statutu (Goldscheider 1971 in McQuillan 2004). Výzkum amerických katolíků a nekatolíků tuto hypotézu prokázal (Westoff a Jones 1979 in Zhang 2008). Stanovená hypotéza předpokládá rozdíly v úrovni plodnosti podle kategorií socioekonomického statutu obyvatel vybraných zemí. Předpoklad vyšší úrovně plodnosti u lidí s nižším socioekonomickým statutem je založena na teorii Noriss a Ingleharta, která předpokládá snižující se potřebu náboženské víry s rostoucí životní úrovní a existenční bezpečností (Norris a Inglehart 2004 in Frejka a Westoff 2008). Třetí hypotéza, založená na poznatcích Dany Hamplové, předpokládá vyšší religiozitu u žen a tím i vyšší počet narozených dětí. Ženy jsou náboženství přístupnější a také se ve větší míře než muži účastní náboženského dění. Tento jev je podle sociologů náboženství univerzální (Hamplová 2010). Protože náboženská víra a vztah k církvi je velmi individuální a osobní sférou života, je v této práci zpracován i kvalitativní výzkum, zaměřený na názory a postoje věřících, vysokoškolsky vzdělaných mladých lidí do 30ti let. Provedení výzkumu iniciovala nespokojenost s výzkumem religiozity v omezeném kvantitativním měřítku. Možností otevřených odpovědí dostali respondenti prostor k vyjádření názorů, které nemuseli standardizovat do možností nebo umísťovat na škále. Poznání skutečných postojů by mohlo umožnit lepší nastavení možností odpovědi v dotaznících, které jsou lidem předkládány v rámci kvantitativního výzkumu. Předpoklad výsledků výzkumu je rozdělení respondentů do dvou skupin. Protože jsou všichni věřící (výběr byl omezen pouze na věřící), nebude rozdělení omezené na víru či nevíru v Boha. Do první skupiny by měli být zařazeni respondenti silně věřící, kteří nejen že církevní normy a zákazy respektují, ale dodržují je a svůj život jim do jisté míry podřizují. V druhé skupině budou respondenti, kteří věří v Boha a patří k nějaké církvi, nepříjmají ale bezpodmínečně celé církvení učení. Tito respondenti berou víru jako inspiraci


9

a možnou cestu životem, ale ne všechny výklady církve jim jsou vlastní, některé dokonce striktně odmítají nebo považují za zastaralé.

Metodologie a data Religiozita obyvatelstva je obecně obtížně zjistitelná a potýká se s mnoha problémy, jak metodologickými, tak interpretačními. Náboženské vyznání není samozřejmě jediným směrodatných ukazatelem pro náboženskou víru. Existuje určité procento lidí, kteří se k některému náboženství hlásí, ale tím jejich víra končí. Ukazatel s větší vypovídací hodnotou může být například návštěvnost bohoslužeb. Podle některých autorů jde dokonce o „nejsignifikatnější indikátor náboženskosti“ (Vávra, 2009, s.35). Samozřejmě není žádoucí považovat tento ukazatel za jednoznačný. Návštěva bohoslužby nemusí znamenat intenzivní víru, stejně tak silně věřící člověk nemusí bohoslužby navštěvovat (Vávra, 2009). Jak autor naznačuje ve svém textu, bývá podle výzkumníka či metody návštěvnost bohoslužeb nadhodnocována i podhodnocována. Z těchto důvodů se někteří výzkumníci snaží omezit vliv „social desirability“ a uvádějí otázky na návštěvnost bohoslužeb v rámci otázek na běžnou denní či týdenní činnost (více Vávra, 2009). Dalším indikátorem náboženskosti může být přímo sebedeklarace ve Sčítání lidu. Podle Hamplové formální hlášení či nehlášení se k církvi ve svobodné zemi dokládá realistický obraz síly církve spíš než například církevní matriky. Tento ukazatel ale může být ovlivněn politickým a právním klimatem ve státě, stejně tak vztahem církví a státu. Ukazatele náboženského vyznání mohou také poukazovat na přínáležitost k širšímu kulturnímu společenství (Hamplová, 2010). V této práci budou použity výsledky evropského a českého výběrového šetření.

Data Analýza se bude v první části práce opírat o kvantitativní data z výběrového šetření European Values Study (dále jen EVS) z let 1990, 1999 a 2008, které proběhlo v celé Evropě. Do analýzy byly zahrnuty především státy západní, severní, jižní a střední Evropy a většina postkomunistických republik. První vlna EVS proběhla již v roce 1981, ovšem tehdy se neúčastnilo Česko a z tohoto důvodu nebude tento rok vůbec analyzován. Jedná se o individuální data respondentů ve věku od 15 let a starších, kteří byli dotazováni na své postoje k životu, rodině, práci, společnosti, politice, náboženství a dalším


10

tématům. Jedná se o rozsáhlý soubor otázek zahrnující sociodemografické ukazatele kromě pohlaví, věku a dalších biologických znaků i místo bydliště, velikost domácnosti, počet dětí nebo příjmy. Je zkoumán postoj k nejrůznějším subjektům (církvím, sportovním, kulturním, mládežnickým, dobrovolnickým nebo politickým společnostem), následují očekávání a požadavky na práci, rodině, manželství či společnosti, postoje a příslušnost k církvím a víru v některá církevní dogmata. Nemalý prostor je věnován i morálním postojů například k umělým přerušením těhotenství, homosexualitě, euthanasii a dalším obecně sporným oblastem. V šetření se používá mnoho otázek opakovaně, v některých případech v pozměněném znění, aby bylo možné porovnat vývoj postojů a názorů v čase. V této práci budou využity především otázky týkající se náboženství. Co se týče plodnosti není na ní výzkum zaměřen, a proto je potřeba se spokojit s údajem o počtu dětí, které respondent za život měl. Není zde blíže specifikováno zda se jedná pouze o živě narozené či všechny narozené, nebo zda jsou započítány i například adoptované děti. Otázka na počet dětí zní „Kolik dětí máte?“ („How many children do you have?“ 2008 a 1990 nebo „How many children have you yourself ever had?“ 1999). Možností u otázky na denominaci, ke které se respondent hlásí, je mnoho a v jednotlivých letech se částečně nepřekrývají. Pro účely této práce byly tyto kategorie agregovány také z důvodu malého počtu pozorování v některých z nich. Do nové kategorie „křesťanství“

byly

započítány

kategorie:

římskokatolická,

protestantská,

evangelická

a ortodoxní, do kategorie „ostatní“ vstoupila denominace: židovská, muslimská, hinduistická, budhistická a ostatní. Nová kategorie „bez denominace“ vznikla z předcházející otázky v dotazníku, která se ptala na příslušnost k některé denominaci vůbec. Pokud zde odpověděl respondent „ne,“ byl započítán do nové kategorie „bez denominace.“ Je potřeba ale mít na paměti, že to ale neznamená, že by všichni v této kategorii nebyli věřící, víra není podmíněná členstvím v církvi. Toto rozdělení pokrylo všechny respondenty, samotřejmě krom těch, kteří odmítli odpovědět. Proměnnými, které měří religiozitu respondentů, je návštěva bohoslužeb a důležitost náboženství v životě respondentů. První z uvedených má 4 kategorie: (1) více než jednou týdně, (2) několikrát za měsíc, (3) o svátcích a (4) jednou ročně nebo méně. Druhá má také 4 kategorie: (1) důležité, (2) spíše důlěžité, (3) spíše nedůležité a (4) nedůležité. Další kategorií, která byla upravena, je rodinný stav. Pro potřeby analýzy byla vytvořena nová dichotomická proměnná, která o respondentovi říká, zda již někdy uzavřel manželství. Kategorie „někdy vdaná/ženatý“ slučuje vdané (ženaté), rozvedené a ovdovělé, v kategorii „nikdy vdaná/ženatý“ jsou svobodní. Proměnná, která specifikuje respondentův socioekonomický status a která by byla zahrnuta do všech let šetření, nebyla nalezena. Proto je


11

v roce 1990 a 1999 v analýze proměnná „socioekonomický statut“, která má 4 kategorie: (1) vysoký, (2) vyšší střední –nemanuální pracovníci, (3) nižší střední – manuální kvalifikovaní pracovníci, (4) nízký – nekvalifikovaní manuální pracovníci a nezaměstnaní. Pro rok byla použita proměnná průměrného příjmu. Ta má 3 kategorie (1) vysoký, (2) střední a (3) nízký. Další část práce bude čerpat data z výzkumu „Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice“ (dále jen DIN2006) provedeného v roce 2006 agenturou SC&C pro Sociologický ústav AV ČR. Vybráno bylo 1200 respondentů z české populace starší 18 let. Respondenti byli vybráni na základě náhodného výběru obcí, ulic a domů, a následně výběru člena domácností podle Kishových tabulek. Tento postup zajistil rovnoměrné rozložení respondentů na území ČR. Výzkum se nezabývá pouze náboženstvím, ale i vztahem respondentů k jiným duchovním směrům a naukám. Mnoho otázek je směřováno k esoterice, alterntivní medicíně či horoskopům. V této práci budou ale zpracovávány pouze otázky týkající se přímo náboženství jako takového. Vzhledem k dostupnosti dotazníku budou následující odstavce věnovány metodice zpracování. Návratnost dotazníků v DIN2006 byla 53 %, což není mnoho. Skutečnost, že se téměř polovina oslovených lidí odmítla výzkumu zúčastnit, se může negativně projevit na kvalitě a reprezentativnosti výsledků výzkumu. Důvodem k odmítnutí může být mimo jiné i délka dotazníku. Ten obsahuje 73 otázek, z nichž některé jsou velmi rozsáhlé a obsahují množství podotázek. Podle technické zprávy k výzkumu trval jeden rozhovor s respondentem průměrně 47 minut, což už vyžaduje přítomnost tazatele v domácnosti, k čemuž někteří lidé nemusí mít důvěru či nechtějí obětovat svůj čas. Zkrácení dotazníku by sice znamenalo ztrátu některých výsledků, mohlo by ale znamenat i vyšší návratnost, což by vedlo k vyšší reprezentativitě. Informace o výzkumu i datový soubor a další dokumenty jsou k dispozici v archivu Sociologického ústavu AV ČR. Dotazník k uvedenému výzkumu má další problém, a to jsou použité škály u odpovědí k otázkám. Často jsou příliš široké nebo nabízejí možnost střední odpovědi, která kromě nerozhodnosti respondenta nepřináší žádnou zásadní informaci (viz dotazník, např. otázka č. 11, která je použita v analýze, má střední možnost „ani souhlas ani nesouhlas,“ ke které se přihlásilo 30 % respondentů). Objevují se také různé formulace v podstatě stejných souborů možností a nelogické seřazení možností odpovědí. Například otázka 32 – možnosti odpovědí jsou zde seřazeny (1)- rozhodně souhlasím, (2) - spíše souhlasím, (3) – souhlasím, (4) – nesouhlasím, a analogicky dál. Možnost „spíše souhlasím“ vyjadřuje spíše pochyby o vlastním souhlasu, a proto by měla být umístěna ve středu spektra spolu s možností „spíše nesouhlasím,“ zatímco možnost „souhlasím“ a „rozhodně souhlasím“ již vyjadřuje jasný názor na danou věc, a proto se


12

více přibližuje kraji spektra. Takto nastavené škály mohou respondenta zmást nebo ho odradit od odpovědi, která by byla pro výzkum směrodatná. Tento problém se týká i několika otázek použitých v této práci. Jednou z nich je otázka číslo 43 (obr.1), která nabízí škálu odpovědí ke škále možností. V tomto případě jsou již možnosti a) až d) připraveny jako možné odpovědi. I znění otázky vybízí k výběru odpovídající možnosti, přesto respondent musí vyjádřit ke každé z nich svůj souhlas či nesouhlas.

Obr. 1: Otázka 43 z dotazníku DIN2006

Zdroj:Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006

Při sestavování dotazníku musí badatel nalézt vhodnou hranici mezi dokonalým dotazníkem, který by přinesl všechny požadované informace, a mezi ochotou respondentů účastnit se a odpovídat na uvedené otázky. Je nutné najít hranici, kde otázka přináší spíš chaotické a zbytečně “rozkouskované” odpovědi, a kdy je naopak příliš obecná a respondent nevyjádří vše co by chtěl nebo mohl. S tímto problémem se pravděpodobně potýká každý podobný výzkum, záleží na požadavcích na výsledky a na kvalitu (Hendl 2009). Náboženství je s člověkem složitě spojeno a ne každý může vyjádřit své postoje a názory pomocí škál a možností v dotaznících. Odpovědi mohou být ovlivněny efektem „social desirability,“ což znamená že respondent, ačkoliv jde o anonymní výzkum, přizpůsobí svou odpověď tak, aby byla sociálně přijatelná, či alespoň přijatelnější (více Vávra 2009). Vzhledem k rozsahu výzkumu a velkému počtu kategorií náboženského vyznání byly některé kategorie denominací agregovány. Do nové kategorie „křesťanství“ byly zahrnuty kategorie „římskokatolická“, „českobratrská evangelická“, „československá husitská“ a „ostatní křesťanská“. Kategorie „ostatní mimokřesťanská“ je nově „ostatní“ a následuje kategorie „žádná“ , která byla ponechána. Respondent samozřejmě nemusel všechny otázky v dotazníku vyplnit, proto existuje i kategorie „neumím vybrat,“ k této odpovědi se ale uchýlilo poměrně malé procento dotazovaných. Tato možnost odpovědi nebyla zohledněna v analýze.


13

Stejně jako v šetření European Values Study bude i zde zkoumána religiozita pomocí dvou proměnných. První z nich je návštěva bohoslužeb, která byla překódována do podobných kategorií jako u EVS. Je to tedy (1) vícekrát v týdnu, (2) několikrát v měsíci, (3) několikrát do roka a (4) nikdy. Šetření se liší pouze v kategorii (3), v EVS byla možnost odpovědi „o svátcích,“ což v českém výzkumu nebylo. Dá se ale předpokládat, že respondent, který navštíví kostel několikrát za rok, tak činí právě při příležitosti Vánoc a Velikonoc. Další proměnnou zkoumající religiozitu je důvěra v církevní organizace. V tomto výzkumu nebyla použita otázka na důležitost náboženství v životě respondenta, proto byla vybrána otázka, která je nejpodobnější, a to důvěra k církvevním organizacím. Je oprávněné předpokládat, že respondent, který by v EVS odpověděl, že je náboženství v jeho životě velmi důležité, by v DIN2006 vybral možnost, že má k církvím velkou důvěru. Kategorie v DIN2006 tedy jsou: (1) velkou důvěru (spojení kategorií „naprostou důvěru“ a „velkou důvěru“), (2) jistou důvěru, (3) velmi malou důvěru a (4) žádnou důvěru. Rodinný stav respondentů byl stejně jako u EVS překódován do dvou skupin. První skupina respondentů někdy v životě již uzavřela manželství, bez ohledu na jeho dosavadní trvání, druhá skupina jsou svobodní. Socioekonomický status je v tomto případě měřen pomocí průměrného čistého měsíčního příjmu domácnosti respondenta. Tato otázka měla 14 možných intervalů příjmů, do kterých se respondent mohl zařadit. Byly vytvořeny 3 nové kategorie: (1) příjem 0 – 15500 Kč, (2) příjem 15501 – 24000 Kč a (3) příjem 24001 Kč a více. Počet dětí je v DIN2006 zjišťován stejným způsobem jako v EVS, otázka zní „Kolik dětí jste celkem v životě měl/a?.“ Následuje škála možností od 0 do 15, na kterou respondent umístí svou odpověď. Z výše uvedených důvodů (nemožnost obsáhnout názory a postoje k náboženství ve škálách a možnostech) bude dalším zdrojem informací kvalitativní výzkum provedený autorkou práce spočívající ve strukturovaných dotaznících s vybranými respondenty, kteří odpovídali na otázky ohledně své víry, postoji k sexu, antikoncepci, plánování rodiny a dalších souvisejících věcí. Dotazník byl pro všechny stejný a byla jim ponechána možnost volných odpovědí. Respondenti byli vybráni metodou „sněhové koule,“ tak jak je popsána v literatuře (Hendl, 2005). Tato metoda spočívá v doporučení dalších respondentů již zkoumaným respondentem. Problémy této metody jsou autorce známy, přesto to byla v daném rozsahu jedna z nejvhodnějších metod. Respondenti v tomto výzkumu museli splnit kritérium věku (do 30ti let), vysokoškolského vzdělání (i nedokončeného) a náboženské víry (jakékoli). Důvodem zvolených kritérií byla data ze Sčítání lidu 2001, která ukazují stárnutí populace, která se hlásí k náboženské víře, a také je menší podíl věřících mezi vysokoškolsky vzdělanými. Konečný počet respondentů byl 19.


14

Respondenti pocházejí z města i z vesnice a vzhedem k jejich vysokoškolskému vzdělání každý z nich ztrávil či tráví minimálně určitou část života ve městě. Součástí dotazníku byla i otázka na místo, kde respondent tráví většinu svého času, aby bylo jasné, kde se momentálně nejčastěji zdržuje. Jeden z respondentů je slovenské národnosti studující v Praze. Další města, kde se respondenti nejčastěji zdržují, jsou kromě Prahy Liberec, Brno, Kolín, Kutná Hora,

Hradec Králové a Zlín. Ostatní bydlí v menších obcích, tři z nich v obcích

menších než 200 obyvatel. Věk respondentů se pohybuje v intervalu 20 až 28 let. Jejich další charakteristiky jsou uvedeny v příslušné kapitole.

Metody Pro výzkum vlivu náboženské víry či religiozity na úroveň plodnosti byly zvoleny jak metody vícerozměrné statistické analýzy, tak i jednoduché statistické charakteristiky jako průměr a směrodatná odchylka. Aritmetický průměr ( ) a směrodatná odchylka (

) byly

počítány podle následujících vzorců, kde n je počet pozorování a xi je hodnota pozorování:

1 ̅ 1

Pro výběr zemí, které budou analyzovány, byla použita shluková analýza. Shlukování proběhlo na základě dvou otázek zkoumajících religiozitu respondentů. První z nich je dotaz na docházku na bohoslužby, druhá otázka zkoumá důležitost náboženství v životě respondenta. Pro každou zemi byla vypočítána z odpovědi na danou otázku průměrná hodnota těchto proměnných za každý rok šetření (hodnoty jsou uvedeny v příloze) a následně byly standardizovány na z-skóry podle vzorce:

Shlukování proběhlo hierarchicky Wardovou metodou, vzdálenosti byly vypočteny pomocí čtverců euklidovské vzdálenosti, která je pro Wardovu metodu nutná. Tato vzdálenost ρ se vypočítá podle vzorce:


15

Žádaný počet shluků byl stanoven na dva. První shluk obsahuje země, ze kterých jsou vybrány země s menší náboženskou tradicí, naopak z druhého shluku budou vybrány země silně nábožensky orientované. Jak shlukování probíhalo je znázorněno v dendrogramu na obr. 2, kde je vidět, že na úroveň dvou shluků bylo potřeba méně než 5 kroků. Jelikož některé státy mají socialistickou minulost, bylo při výběru přihlédnuto i k tomuto faktoru. Komunistické vlády potlačovaly náboženskou víru, zatímco kapitalistické země měly alespoň do jisté míry náboženskou svobodu. Jako bývalý socialistický stát s nízkou náboženskou účastí obyvatel bylo vybráno Česko. Jako socialistický stát se silnou náboženskou účastí bylo vybráno Polsko. Vybrané kapitalistické země jsou Německo a Itálie, kde Neměcko má nízkou náboženskou účast a Itálie tradičně vysokou. Výběr byl ovlivněn mimo jiné i geografickou a historickou blízkostí.

Obr. 2: Dendrogram shlukové analýzy

Zdroj: European Values Study 1990, European Values Study 1999, European Values Study 2008, vlastní výpočet


16

Metoda zvolená k nalezení vztahu mezi religiozitou a úrovní plodnosti byla odvozena z článku Li Zhang, který bude později komentován. Autorka využila metodu Poissonovy regrese. Protože závislou proměnnou je počet doposud narozených dětí respondentů, což je celé a nezáporné číslo, je tato metoda vhodná pro zvolená data (Zhang 2008). Poissonův regresní model má tvar: + + + ⋯ + kde µi je hodnota odhadované závislé proměnné, je konstanta, jejíž hodnotu bude mít závislá proměnná v případě nulových hodnot všech vysvětlujících proměnných, je odchylka

od průměru referenční kategorie. V práci bude použit i model Poissonovy regrese v tomto tvaru: ln + + + ⋯ + Kvůli nadměrnému rozptylu závislé proměnné bylo rozdělení určené jako negativně-binomické.

Diskuse s literaturou Vliv náboženství na lidský život je v literatuře často studovaným tématem. Většinou jde spíše o sociologické, teologické či politologické studie, ovšem i demografie si najde svůj prostor. Pokles religiozity je v některých státech velmi markantní a někteří autoři vyslovili svoje hypotézy o dalším vývoji. Andrew Greeley odmítl názor, že pokles religiozity je univerzální pro Evropu. Klesající tendenci má religiozita například ve Francii, Nizozemsku nebo Velké Británii, stabilní je ve Španělsku a v Itálii, naopak rostoucí tendenci má v Rusku, Lotyšsku, Slovinsku nebo Rakousku. Dlouhodobě nízká religiozita je ve skandinávských zemích a v Česku (Greeley 2002 in Frejka a Westoff 2008). Podle Pew šetření je nejpomalejší nárůst sekularizace v Irsku a v Itálii, tedy tradičně silně nábožensky orientovaných zemích (Pew 2002 in Frejka a Westoff 2008) Mezi prvními se začal vlivem náboženské víry na demografické chování komplexněji zabývat Calvin Goldscheider. Náboženství je podle něj potřeba vnímat také v širším sociálním a ekonomickém pohledu (Goldscheider 1971 in McQuillan 2004). Velmi důležité aspekty, které se mohou projevit v prokreačním chování, jsou kromě zákazu regulace plodnosti například i postavení mužů a žen v dané náboženské společnosti, vztahy mezi nimi, význam rodiny nebo názor na sexualitu. Stejně tak je nutné zohlednit sociální status příznivců daného náboženství, jelikož bylo již dříve prokázáno, že případné rozdíly v úrovni plodnosti mezi náboženskými denominacemi se velmi často z velké části kryjí se socioekonomickými ukazateli. Aby


17

náboženství mohlo být vnímáno jako faktor ovlivňující úroveň plodnosti, je třeba aby byly v jeho působení obsaženy tři elementy. První element je definice norem chování, které vedou k vyšší úrovni plodnosti. Sem se počítá zákaz zabraňování početí, potraty, vztahy mezi muži a ženami či časování sexuálního debutu, a další. Druhým elementem jsou takzvané „donucovací prostředky náboženství“ (Kretzer 1995 in McQuillan 2004). Tento lehce zavádějící pojem znamená prosazování dříve definovaných norem chování mezi členy dané církve. Normy chování jsou ve společnosti prosazovány pomocí sociálního tlaku. V náboženské společnosti jsou prosazovány pomocí trestů a odměn (materiálních i symbolických) těch, kteří normy nedodržují resp. dodržují je striktně. Třetím elementem je silný pocit přínáležitosti k náboženské komunitě. Pokud jsou lidé v dané společnosti, kde je normou velká rodina, která se zakládá poměrně brzy, je pravděpodobnější, že to ovlivní všechny její členy (McQuillan 2004). Již v roce 1986 vyslovil Tim B. Heaton svou domněnku nejčastějších faktorů vysvětlujících rozdíly v úrovni plodnosti podle náboženství. Podle něj náboženství může mít vliv na úroveň plodnosti, ovšem záleží na rozdílech mezi postoji (pronatalitní) a skutečným prokreačním chováním (plodnost samotná). Vztah je ovlivněn i sociálními normami a také očekáváním referenční skupiny, kterou zde rozumíme náboženskou či jinou společenskou komunitu. Tato teorie velmi podporuje i tu uvedenou v předchozím odstavci (Heaton 1986). Tyto poznatky byly získány na základě studia osob vyznávajících Mormonskou církev. Hypotéza o vyšší plodnosti těch, kteří navštěvují pravidelně a často náboženské obřady, byla potvrzena. Častá návštěva náboženských obřadů udržuje členy církve ve společenském styku, bydlí na místech s velkou hustotou obyvatel stejného vyznání, mají stejné zájmy a problémy a pokud je v takové společnosti normou velká rodina, pravděpodobně to může ovlivnit vyšší úrověň plodnosti členů církve. Jde tedy o model zahrnující jak teologické normy, tak socializaci členů do referenční skupiny. Nelze tedy zkoumat plodnost pouze na úrovni denominací, kde je rozdíl založen pouze na teologii, ale je potřeba podívat se na problematiku z širšího a komplexnějšího pohledu (Heaton 1986). Sekularizace je v literatuře velmi často spojována se socioekonomickým statusem, který je jakýmsi donedávna skrytým faktorem, který zapříčiňoval rozdíly mezi náboženstvími v oblasti prokreačního chování. Pippa Norris a Ronald Inglehart ve svém díle vyslovili tezi, že sekularizace pokračuje především ve vyspělých zemích, protože je založena na existenční bezpečnosti; USA jsou v této oblasti zcela ojedinělý případ (Pew 2002 in Frejka a Westoff 2008). Lidé s nižším socioekonomickým statusem jsou podle nich více náchylní k náhodným rizikům ohrožujícím jejich život, a proto jsou častěji silněji věřící; v USA jsou lidé s horšími socioekonomickými podmínkami dokonce dvakrát více religiózní než bohatí. S růstem životní úrovně a modernizací tyto podmínky snižují význam náboženství. Stejně tak se mění vliv


18

náboženství se změnou postavení žen a růstem jejich vzdělání. Jelikož je v rozvojových zemích bezpečnost obyvatel malá, podle této teorie by měly mít vyšší úroveň plodnosti a náboženská populace ve světě by rostla (Norris a Inglehart 2004 in Frejka a Westoff 2008). Náboženství se stalo relevantnějším ukazatelem (v Evropě), a to z důvodu jeho svobodného vyznávání. Například ve Španělsku religiozita obyvatelstva značně klesla, ačkoliv jde o tradičně silně věřící katolickou společnost. Před nástupem demokracie v roce 1985 byly rozdíly mezi praktikujícími a nepraktikujícími katolíky nevýznamné (praktikující katolíci pobírali v předchozím režimu sociální výhody), v demokratickém zřízení měli stejný status a úroveň plodnosti pro praktikující katolíky rostla (Adsera, 2004). Ukazatele religiozity, které jsou založeny pouze na denominaci, nejsou pro výzkum vlivu na úroveň plodnosti příliš směrodatné. Proto se autoři věnují i ukazatelům, které se zabývají návštěvností náboženských obřadů nebo religiozitou rodičů. Například Shoshana Neuman a Pablo Brañas-Garza dokázali ve výzkumu katolíků v jižní Evropě, že religiozita rodičů respondentů má na úroveň plodnosti prokazatelný vliv. Analýza byla založena na docházce do kostela v adolescentním věku respondenta a v současnosti a na docházce do kostela matky a otce. Ve Španělsku byl prokázán negativní vliv matčiny religiozity na plodnost dcer, stejně tak u italských matek a dcer. Španělští otcové měli naopak s rostoucí religiozitou pozitivní vliv na úroveň plodnosti svých dcer (Neuman a Brañas---Garza, 2007). Vliv náboženské víry byl už prokázán mnohými studiemi ať už se jednalo o analýzu, kdy šlo o rozdělení obyvatelstva podle denomiací nebo o přímé ukazatele náboženské aktivity jako návštěva bohoslužeb nebo religiozita rodičů. Existují ovšem i různé teorie toho, jak přesně náboženská víra ovlivňuje úroveň plodnosti. Li Zhang je ve svém článku shrnula do čtyř souhrných teorií, které vyjadřují dosavadní poznatky v této oblasti. Teorie jsou následující: -

(1) teorie rozdílů v doktríně církví – Osoby, jež jsou členy církve, které mají ve své doktríně postoje proti interrupcím, antikoncepci a podporují velké rodiny, by měly mít i vyšší úroveň plodnosti. Mezi takové církve patří římští katolíci, fundamentalističtí protestanté, Mormoni nebo Amišové. Naopak ty církve, které toto v doktríně definováno nemají, by měly mít úroveň plodnosti oproti předešlým církvím nižší (Židé, protestanté) (Zhang 2008).

-

(2) teorie socioekonomického statusu – Rozdíly v plodnosti mezi církvemi jsou zapříčiněny demografickými a socioekonomickými vlastnostmi členů církve a nikoliv rozdíly doktrinálními. Tuto teorii podporuje výzkum amerických katolíků a nekatolíků, u kterých rozdíly v úrovni plodnosti zmizely, pokud do analýzy


19

vstoupil jako proměnná socioekonomický status (Westoff a Jones 1979 in Zhang 2008) -

(3) teorie menšin – Skupina lidí, která se cítí býti menšinou (v tomto případě psychologickou menšinou), má nižší úroveň plodnosti. Atributy takové menšiny jsou akulturace, socioekonomická mobilita a chybějící pronatalistická ideologie nebo normy (Goldscheider 1971 in Zhang 2008). Tuto teorii podporuje zjištěná nižší úroveň plodnosti u amerických židů, kteří mají status menšiny (Lehrer 2004 in Zhang 2008). V této teorii je důležité menšinu vnímat jako psychologickou, jelikož v některých místech světa může mít určitá skupina číselně většinu, ovšem stále jsou považovány za menšinu, například černoši v Jihoafrické republice (Bouvier a Rao 1975 in Zhang 2008).

-

(4) teorie socializace – Náboženské instituce jsou zdrojem sociálního působení a její členové přijali její doktrínu. Reprodukční chování je vytvářeno a ovlivňováno sociální interakcí mezi členy církve, kteří přijali danou doktrínu (Bongaarts a Watkins 1996 in Zhang 2008). Sem patří i poznatky z analýzy mormonských rodin Tima B. Heatona komentovaná výše, kde byl uveden komplexní model vlivu náboženství na reprodukční chování. V tomto modelu je zohledněna zapojenost obyvatel do náboženské komunity, jejich aktivita v ní a další charakteristiky (Heaton 1986).

Je vidět, že náboženství má na reprodukční chování vliv ať už přímý nebo nepřímý. Existuje několik pohledů jak se dá náboženství vnímat, a proto je potřeba se jeho vlivem na společnost zabývat, jelikož se z vývoje náboženského vyznání může mimo jiné odhadovat budoucí postoje lidí k životu a společenosti. Například pravoslavný teolog David Hart řekl, že bez víry není budoucnost, a protože Evropa postrádá morální vzory a neudrží vlastní civilizaci, nemá dobré důvody a motivaci pro další reprodukci (Hart 2004 in Frejka a Westoff 2008). Podle Li Zhang mají věřící lidé silnější vztah k rodině a manželství, které jsou v mnohých náboženstvích podporovány, a proto podstupují sňatek a zakládají rodiny dříve než nevěřící populace (Zhang 2008).

Náboženství v Česku Česko je ve světě známé coby země s nejnižším zastoupením věřícího obyvatelstva (např. Nešpor, Nešporová 2009, Hamplová 2010), někdy jako nejateističtější země světa. Zde je třeba


20

podotknout, že v Česku vládne náboženská svoboda, a proto nelze srovnávat nízkou míru religiozity například se zeměmi, kde vládne komunistický režim. Dalším problémem je časté neporozumění významu slova ateismus. Ateismus znamená bezbožství nebo popírání existence Boha (Slovník cizích slov 1992), také popření smysluplnosti a užitečnosti jakéhokoli náboženství. Existuje termín praktický ateismus, který znamená vyloučení náboženství ze života (Velká všeobecná encyklopedie 2000). Není tedy správné označovat skupinu lidí nehlásících se k žádné víře či nedeklarující svou víru v Boha jako ateisty. Rozdíl mezi ateistou a člověkem bez vyznání je značný. Stejně tak je potřeba vysvětlit pojem sekularizace. Tento pojem je označením pro proces „zesvětštění“ čili převedení dříve církevních kompetencí (školství, zdravotnictví) na veřejné instituce a přenesení církevních

hodnot do veřejných zákonů

(Encyklopedický slovník 1993). Data ukazují, že Češi skutečně v Boha věří v menší míře než ostatní národy, například výsledky v této práci použitého šetření European Values Study (výsledky jsou uvedeny v práci). Dále nízkou religiozitu dokazuje například výzkum Sociologického ústavu AV ČR „Hodnotové orientace české veřejnosti“ provedený v roce 2004. V něm se ukázalo, že pro necelých 60 % české společnosti je náboženský život až na posledním místě za rodinou, přáteli, prací a dalšími sférami života (Červenka 2004). Ze sčítání lidu, které pokrývá celou populaci, jsou dostupná data ohledně náboženského vyznání pouze z doby mimo komunistickou vládu, což v mnohém komplikuje studium vývoje religiozity české populace. V roce 1991, kdy byla otázka na náboženské vyznání opět zařazena do sčítacího listu, deklarovalo svou víru v Boha 44 % obyvatel, 40 % obyvatel se označilo za nevěřící a 16 % bylo ve skupině „nezjištěno.“ V roce 2001 už bylo bez vyznání sečteno necelých 60 % obyvatel, podíl skupiny nezjištěných se ovšem snížil téměř na polovinu. Rok 2011 zaznamenal mohutný nárůst podílu skupiny nezjištěno (46 %) a velmi nízký podíl obyvatel deklarujících náboženskou víru (14 %). Podle Hamplové nám toho zjištění, že se lidé nemají potřebu ke svému vyznání ve svobodné zemi hlásit, může napovědět o skutečné religiozitě obyvatel více než například církevní matriky (Hamplová 2010). Data ze Sčítání lidu 2001 rovněž ukazují výrazný růst podílu věřících s rostoucím věkem obyvatel. Do 30ti let deklarovala svou víru pouze pětina obyvatel. Svou roli hraje i vzdělání, s rostoucím vzděláním klesá podíl věřících, ačkoli tento pokles není tak jednoznačný jako u věku. Pokles podílu věřících ovšem nemusí znamenat absolutní úbytek členů církví. Největší odliv členů zaznamenaly největší české církve – Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická a Církev římskokatolická. Naopak nárůst počtu členů pociťují církve, které se v české společnosti objevily v nedávné době – Církev bratrská, Apoštolská církev, Křesťanské sbory nebo Svědkové Jehovovi (Hamplová, 2010). Pozornost je třeba věnovat i věkovému složení členů církve. Příliv mladých členů poznávají právě tyto nové církve, kde


21

například Křesťanská společenství mají zhruba 70 % členů pod 40 let. Naopak například členská základna římskokatolické církve má pouze 30 % členů mladších 40ti let. (Hamplová 2010). Dalším významným indikátorem religiozity obyvatel je návštěvnost bohoslužeb. U tohoto ukazatele je velmi důležité hledět na to, jak daná církev vůbec vyžaduje docházku do kostela a mít na vědomí, že návštěva bohoslužeb nemusí nutně znamenat silnou zbožnost (Vávra 2009). Podle šetření International Social Survey Program (ISSP) chodí do kostela nejméně jednou měsíčně kolem 10 % obyvatel, a to pro období 1993 až 2008. Ve srovnání s Evropou se řadíme k Norsku a Dánsku, kde je návštěvnost ještě o 3 % nižší. Podíl obyvatel, kteří nenavštěvují kostel nikdy je v Česku nejvyšší ve srovnání s Evropou (Hamplová 2010). Data z výzkumu Sociologického ústavu AV ČR „Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006“ ukazují, že Češi se ve větší míře než k tradičnímu náboženství přiklánějí k alternativním směrům (53 % respondentů uvedlo, že věří ve schopnosti věštců, amuletů nebo horoskopů) ( Hamplová 2010). V mezinárodním srovnání z výzkumu ISSP 2008 je Česko mezi státy, které taktéž mají vyšší podíl obyvatel věřících náboženským alternativám. Tyto státy se nacházejí především ve východní a střední Evropě, naopak nejméně těmto směrům věří obyvatelé západní a severní Evropy. Podle Andrewa Greeleyho má vysoký zájem o věštce, léčitele, astrologii a další magii kořeny ve slovanské kultuře (Greeley 2003 in Hamplová 2010), tato teorie ovšem nezohledňuje pobaltské státy. Podle Hamplové je pravděpodobnější, že je to pozůstatek socialistického režimu, který se tradiční náboženství snažil dostat do ústraní, a tím obyvatele přivedl k těmto alternativám. Další možností je obecná lidská touha věřit, která nemohla být naplněna v tradiční církvi, proto si našla cestu právě zde (Hamplová 2010). Vztah církví a českého státu nebyl v minulosti vždy ideální. V době vlády Habsburků od roku 1620 byly pod nadvládou státu, tehdy bylo možné být členem jediné církve a tolerovanou menšinou byli Židé. V době osvícenského absolutismu byla její podřízenost státní moci ještě silnější. Od roku 1861 byla zrovnoprávněna evangelická a pravoslavná církev a v roce 1867 bylo možné být ve skupině „bez vyznání“. Tehdy už církve vyučovaly na školách pouze náboženství. Další uvolnění nastalo s první republikou. Vše se ovšem změnilo s nástupem komunistické moci v roce 1948. Církevní nemovitý i movitý majetek byl zabrán, bylo zakázáno vydávat církevní tisk, někteří kněží a biskupové byli internováni. Církev byla opět pod nadvládou státu (Loužek 2004). Po roce 1989 vládne již v Česku náboženská svoboda a stát nesmí zasahovat do vnitřích záležitostí církve. Náboženská svoboda podle mnohých autorů a podle arcibiskupa Josefa Berana podporuje konkurenci mezi církvemi což podněcuje jejich vývoj (Hanuš 2004, Loužek 2004, Smith in Hřebíček 2004). Stejně tak existuje mnoho autorů


22

i církevních činitelů, kteří sdílejí názor, že církve by měly být svobodné a finančně závislé pouze na svých členech, a to z toho důvodu, že náboženství je soukromý statek, a proto stát není povinen přispívat. Podle ekonomické teorie, kterou na tuto oblast aplikoval Martin Loužek, není náboženství nezastupitelné, jak tvrdí někteří představitelé církví. Církve jsou podobné firmám, které musí na trhu vyhledat lidi, kteří chtějí jejich služby spotřebovávat (Loužek 2004). Této teorii odpovídá situace v USA, kterou popsal Gary Becker. V USA jsou církve důsledně odloučeny od státní moci a mezi církvemi proto existuje konkurence, která je nutí reagovat na potřeby svých členů. Pokud má některá z církví ve státě úzký vztah se státní mocí, či dokonce monopol, je konkurenční prostředí narušeno (Becker in Loužek 2004). Tuto teorii by mohl podpořit velký příliv nových členů do malých a nových církví v Česku. Je potřeba tyto nové církve vnímat jako nové v českém prostředí, nikoliv nové obecně ve světě. V Česku se mnoho z nich mohlo prosadit až po revoluci v roce 1989. Právě tyto církve přinesly nové „služby“ na českou náboženskou scénu, která byla (ač po komunistickém útlaku) ovládaná především římskokatolickou církví. Měřit religiozitu obyvatel je velmi složité a často to nepřináší výsledky, které by skutečně odpovídaly náboženským sentimentům populace. Výsledky Sčítání lidu jsou zkresleny vysokým podílem lidí s nezjištěným vyznáním, návštěvnost bohoslužeb není relevantní u každé denominace, šetření mívají jako odpověď pouze škálu možností. Vysoká míra sekularizace české populace je založena na takových ukazatelích, a proto není stoprocentně vypovídající. Češi nemají velký zájem o organizované náboženskví, malé a nové církve si u nich ale našly své místo, stejně tak alternativní směry a magie. Různé výzkumy religiozity ukazují, že velký zájem o magii, je v české populaci stabilní dlouhodobě (Hamplová 2010). Zde přichází v úvahu kvalitativní výzkum, který bude detailně zkoumat postoje lidí k náboženství a nechá je vyjádřit se vlastními slovy. V této práci je takový výzkum proveden, ovšem ve velmi malém měřítku a pouze s věřícími respondenty. Bylo by vhodné v budoucnu stejným způsobem zkoumat i nevěřící populaci. Právě tam by se ukázalo, jak je domněnka o české silné sekularizaci založena na pravdě.

Náboženství v Německu, Itálii a Polsku V Německu mají privilegované postavení dvě církve, které mají srovnatelnou členskou základnu i význam ve společnosti, a to katolická a evangelická církev. Svoboda náboženského vyznání je v takto vyspělém státě samozřejmostí. Církve jsou z většiny financovány z církevních daní, které platí členové církve. Náboženství se vyučuje na veřejných školách jako


23

řádný předmět, je ovšem možnost se výuky neúčastnit. Sňatek je nutno uzavřít civilní (Robbers 2001 in kol. aut. 2004). Itálie je tradičně katolická země (Panara 2011), která ale neměla s církví vždy dobré vztahy. Po sjednocení Itálie v roce 1861 prošel tento vztah krizí, ze které vyvedl Itálii Mussolini svou politikou smíření s církví. V současné době vládně v Itálii náboženská svoboda, ačkoliv katolická církev má zvláštní postavení. Náboženství je vyučováno již od mateřské školy, student má ale právo tento předmět neabsolvovat (Robbers 2001 in kol. aut. 2004). Církev má v současné době rostoucí vliv na tvorbu legislativy a politiku, projevuje se ale pouze v oblastech, které se dotýkají katolických norem tzn.: potratová legislativa nebo problém umělého oplodnění (Panara 2011). Polsko je stejně jako Itálie tradičně katolická země, kde má církev silné postavení, ikdyž v Polsku vládne náboženská svoboda. Církev znamená pro Poláky symbol odporu jak proti okupantům, tak proti komunistickému režimu, chovají ji tedy v úctě a respektu, který brání porušování církevních dogmat ohledně sexuality a reprodukčního chování ve větší míře. Vliv církve stoupá od pádu komunistického režimu a má stále silnou schopnost ovlivňovat společenské normy prostřednictvím svého oficiálního působení na školách, v kultuře i v politice (Heinen a Portet 2010). Podle Ireny Borowik se náboženská situace nezměnila za posledních 20 let i přes celkem radikální reformy. Autorka také vyslovila několik hypotéz, proč tomu tak

je. Náboženství může být v Polsku silně zakořeněné díky historicky zavedenému vzoru nebo například kvůli slabé sociální politice (Borowik 2010). Tato hypotéza podporuje tezi Norris a Ingleharta, kteří říkají, že míra religiozity má souvislost se socioekonomickým statutem. Lidé s vyšším statutem podle nich nemají tak silnou potřebu hledat hodnoty a podporu v náboženství.(Norris a Inglehart 2004 in Frejka 2008). Podle údajů EVS mělo v roce 1990 Polsko skutečně velký podíl respondentů v kategorii „nízký“ a „nižší střední“ socioekonomický statut. Oproti Česku, Německu a Itálii to ale nebyl tak markantní rozdíl. V letech 1999 a 2008 sice mírně zaostávalo, ale ani zde nebyla situace výrazně rozdílná. Podle Borowik je celý svět v současné době náboženštější než kdykoliv v historii, Evropa tvoří vyjímkou svou silnou sekularizací. Polsko je vyjímkou v Evropě, není sekularizováno ani v takové míře jako Itálie, Irsko nebo Španělsko, což jsou také tradičně silně náboženské země (Borowik 2010).

Kapitola 1

Religiozita a plodnost V první kapitole práce bude vztah religiozity a plodnosti podroben kvantitativní analýze. Přestože náboženská víra je jen těžko převoditelná do čísel, škál a kategorií, je to jeden ze způsobů, jak se dozvědět o jejím vlivu na reprodukční chování. Následující výzkum se bude snažit nalézt vztah mezi náboženstvím a populací pomocí kvantitativní statistické metody narozdíl od kvalitativního výzkumu v druhé kapitole práce, který bude zkoumat individuální názory a plány věřících. Vzhledem k výsledkům z výzkumů předcházejících této práci budou stanoveny tři hypotézy, které se bude tato práce snažit přijmout či vyvrátit. První hypotéza říká, že lidé, kteří se podílejí velkou měrou na náboženském životě, tedy navštěvuji často a pravidelně bohoslužby, náboženství hraje významnou roli v jejich životech a ve výzkumu se přihlásili k některé církvi, budou mít i větší počet dětí ve srovnání s lidmi, kteří kostel nenavštěvují a náboženství je pro ně okrajová záležitost. Druhá hypotéza je založena na teorii Norris a Ingleharta uvedené dříve v této práci, která říká, že lidé s nižším socioekonomickým statusem jsou náchylnější k náhodným rizikům, a proto jsou častěji a silněji věřící (Norris a Inglehart 2004 in Frejka a Westoff 2008). Proto tato hypotéza říká, že lidé s nižším socioekonomickým statutem budou mít více dětí, než ti s vyšším statutem. Třetí hypotéza předpokládá vyšší religiozitu žen, a tím i vyšší očekávaný počet narozených dětí ženám než mužům. Vyšší religiozitu žen komentuje ve svém článku Dana Hamplová (Hamplová 2011) Tyto hypotézy jsou založeny na především katolických dogmatech a normách. Itálie, Polsko i Česko mají tradici v římskokatolické církvi, v Německu má římskokatolická církev

srovnatelné postavení s evangelickou. Následující odstavce budou pojednávat o katolickém katechismu, především o jeho částech, které se přímo i nepřímo dotýkají reprodukčního chování věřících katolíků. Týkají se ve většině sexuálního chování, manželství, vztahů mezi mužem a ženou a rodičovství. Muž a žena mají podle církve stejnou důstojnost. Diskriminace kteréhokoli pohlaví je nepřípustná, neznamená to ovšem snahu o rovnostářství. Je potřeba zohlednit specifické stránky muže a ženy. Muž a žena jsou předurčeni se navzájem doplňovat a duševně i sexuálně se přitahovat. Manželství znamená pro katolickou církev dobrovolné a doživotní spojení muže a ženy, ze kterého by měly přirozeně vzejít děti. Přímo při uzavírání sňatku se celebrant ptá budoucích novomanželů, zda chtějí založit rodinu, což jeden ze tří požadavků k uzavření manželství. Pokud v manželství děti nejsou, mělo by být plodné jiným způsobem. Církev požaduje manželskou věrnost a vylučuje polygamii, problematické je uzavření manželství s partnenrem vyznávajícícm jiné náboženství. Manželství ovšem není „povinné“ pro všechny věřící. Určitá část lidí je Bohem přeurčena k životu bez partnera a rodiny. Rozvod je v katolické církvi v podstatě nepřípustný, pouze z rozhodnutí příslušného církevního soudu je možné nefungující manželství prohlásit za neplatně uzavřené. Tito lidé mají ovšem doživotní omezení v rámci církve, například nemohou ke svatému příjmání. Muž a žena v manželství tvoří rodinu se svými dětmi, které jim byly svěřeny a darovány Bohem. Povinností rodičů i dětí je mít se vzájemně v úctě a respektu. Zároveň láska rodičů k dětem a dětí k rodičům nesmí přesáhnout lásku ke Kristu, což staví instituci rodiny až na další místo za víru. Rodina je označována jako „domácí církev,“ která vštěpuje svým potomkům hodnoty, které následně utvářejí společnost. Počet dětí je limitovám pouze darem Boha, zároveň musí ale manželé zohlednit svou ekonomickou, sociální a zdravotní situaci. Právě myšlenka svěření dětí rodičům Bohem je v rozporu s obecným označením katolické církve jako pronatalistické. Pokud Bůh rodičům děti dává a dočasně svěřuje, pak církev nevolá po vědomém zvyšování počtu dětí, nýbrž nabádá své věřící k příjmání tohoto daru od Boha. Nový člověk je podle církve stvořen Bohem prostřednictvím muže a ženy. Jakékoli metody zabraňující početí tedy znamenají odmítnutí daru, což odporuje vztahu Boha a člověka. Z tohoto předpokladu vychází hypotéza o vyšší úrovni plodnosti věřících. Lidé příjmající ideu, že děti jsou darem od Boha, který jsou povinni přijmout, jich budou mít víc než nevěřící, kteří zastávají názor, že početí je pouze v jejich kompetenci. Tato církevní norma samozřejmě vyúsťuje mimo jiné v odmítání umělého přerušení těhotenství. Sexualita a láska jsou v katolické víře pevně spojeny, sexualita je v katolickém pojetí nutně podmíněna láskou. Církev odmítá jakékoli sexuální spojení muže a ženy, kteří nejsou


27

manželi. Sexuální styk není přípustný ani mezi partnery, kteří předpokládají budoucí společné manželství z důvodu možnosti odstoupit, což v manželství nelze. Věnováním sebe samého dá druhému člověk nejvíc, co podle církve dát může, tudíž není možné, aby to udělal před uzavřením manželství. Zároveň má sexuální styk dva významy, první z nich je sebedarování a upevňování pouta, druhý je otevřenost k možnému početí. Není přípustné, aby jeden z těchto aspektů byl vyloučen. Tato idea logicky znamená zákaz použití metod zabraňujích početí, protože tím ztratí sexuální styk jeden ze dvou významů. Proto je přípustné pouze využití přirozených metod plánování rodičovství (YOUCAT 2011).

1.1 Analýza dat EVS První část práce má základ v rozsáhlém výběrovém šetření European Values Study, které probíhá již od roku 1981 v evropských zemích. Celkem již proběhly 4 vlny, do kterých se postupně zařadily všechny evropské státy. Šetření se zabývá hodnotovým žebříčkem obyvatelstva Evropy, jejich názory na život, práci, náboženství, politiku a společnost. Více k tomuto výzkumu viz metodologická část práce. První vlny šetření v roce 1981 se účastnily především státy západní a severní Evropy, Spojené státy americké a Kanada. Česko se tohoto šetření zúčastnilo poprvé až v druhé vlně, která proběhla v roce 1990, a proto i v této práci budou zpracovány výsledky od tohoto roku. V této vlně se výzkumu již účastnily v podstatě všechny postkomunistické státy. V dalších vlnách se přidaly státy Balkánského poloostrova a kavkazské státy. Protože tato práce chce mimo jiné přinést poznatky ve vývoji hodnot a postojů v čase, je potřeba zařadit pouze státy, které se zúčastnily druhé, třetí i čtvrté vlny. Jak je řečeno výše, vzhledem k participaci Česka od roku 1990 se tedy jedná o vlny v letech 1990, 1999 a 2008. Státy, které vstoupily do analýzy, jsou uvedeny v metodologické části v komentáři k výběru zemí pro analýzu. Vliv náboženské víry na úroveň plodnosti byl již dříve prokázán mnohými autory (Adsera, 2004; Zhang, 2008; Heaton, 1986; Hirsch, 2008) a je známo, že tento vliv také záleží na náboženství, které je v daném státě či danou osobou vyznáváno. Například římskokatolická církev je obecně považována za pronatalistickou, podporující plodnost v manželství a s poněkud netolerantními názory na antikoncepci a předmanželské či mimomanželské vztahy (Zhang 2008). Stejně jako společnost se ale vyvíjí i církev a je potřeba tento vývoj důkladněji studovat. Rozdělení respondentů podle denominací není pro tuto analýzu příliš vhodné, a proto se autoři uchylovali k reprezentativnějším ukazatelům. Například na základě odpovědi na některou otázku z výzkumu týkající se náboženských aktivit a postojů, například návštěvnost bohoslužeb


28

(Zhang 2008, Adsera 2004) nebo návštěvnost bohoslužeb v adolescentním věku (Brañas-Garza a Neuman 2007), také důležitost náboženské víry v životě respondenta (Zhang 2008). Pro tuto práci byly vybrány proměnné: denominace, návštěvnost bohoslužeb a důležitost náboženství v životě. Jejich rozdělení do kategorií je uvedeno v metodologické části. Zvolené proměnné a četnosti pozorování v jednotlivých kategoriích jsou znázorněny spolu s průměrnými počty dosud narozených dětí a směrodatnými odchylkami v následujících třech tabulkách 1, 2 a 3.

Tab. 1: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 1990 Česko Německo Itálie Průměr N Průměr N Průměr 2,0 1669 1,8 2597 1,8 Doposud narozené děti Směrodatná odchylka 1,024 1,239 1,283 Podíl v % N Podíl v % N Podíl v % 1662 2594 Denominace křesťanství 45,6 69,1 85,5 ostatní 0,5 0,6 0,3 bez denominace 53,9 30,3 14,3 celkem 100 100 100 1651 2522 Důležitost náboženství důležité 11,0 16,2 33,5 spíše důležité 18,7 22,5 36,3 spíše nedůležité 34,6 34,2 19,8 nedůležité 35,7 27,1 10,4 celkem 100 100 100 1669 2595 Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu 2,5 3,8 10,5 několikrát za měsíc 10,8 28,3 44,2 o svátcích 17,6 14,7 22,0 jednou ročně nebo méně 69,1 53,3 23,4 celkem 100 100 100 1670 2601 Pohlaví ženy 51,9 54,0 52,5 muži 48,1 46,0 47,5 1671 2601 Rodinný stav někdy vdaná/ženatý 96,6 92,5 89,9 nikdy vdaná/ženatý 3,4 7,5 10,1 1670 2601 Socio-ekonomický statut vysoký 14,0 2,5 7,8 vyšší střední 28,5 27,4 52,6 nižší střední 49,5 57,4 28,3 nízký 8,1 12,7 11,3 celkem 100 100 100 Proměnná

Zdroj: European Values Study 1990, vlastní výpočet

Polsko N Průměr 1374 2,4 1,372 N Podíl v % 1375 93,5 2,5 3,9 100 1376 53,1 35,6 9,3 1,9 100 1370 13,4 69,7 8,3 8,6 100 1383 52,6 47,4 1380 95,8 4,2 1370 3,9 34,7 51,5 9,9 100

N 791 N 789

781

791

791

791

746


29

Tab. 2: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 1999 Česko Německo Itálie Průměr N Průměr N Průměr 2,0 1510 1,8 1705 1,7 Doposud narozené děti Směrodatná odchylka 1,026 1,245 1,293 Podíl v % N Podíl v % N Podíl v % 1506 1701 Denominace křesťanství 38,5 59,9 82,6 ostatní 0,4 1,9 0,2 bez denominace 61,1 38,2 17,2 celkem 100 100 100 1495 1684 Důležitost náboženství důležité 9,2 6,8 36,7 spíše důležité 14,1 23,3 39,3 spíše nedůležité 33,0 30,6 16,8 nedůležité 47,7 39,2 7,2 celkem 100 100 100 1504 1698 Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu 2,5 1,5 11,7 několikrát za měsíc 11,0 24,5 45,8 o svátcích 12,9 18,2 22,0 jednou ročně nebo méně 73,6 55,8 20,4 celkem 100 100 100 1518 1708 Pohlaví ženy 53,4 56,6 52,7 muži 46,6 43,4 47,3 1516 1701 Rodinný stav někdy vdaná/ženatý 94,7 90,0 84,7 nikdy vdaná/ženatý 5,3 10,0 15,3 1493 1644 Socio-ekonomický statut vysoký 13,6 7,1 17,7 vyšší střední 42,5 44,7 40,6 nižší střední 37,9 41,7 22,5 nízký 6,0 6,5 19,2 celkem 100 100 100 Proměnná


Polsko N Průměr 1506 2,2 1,401 N Podíl v % 1548 95,2 0,3 4,4 100 1536 45,4 38,6 12,9 3,2 100 1542 9,5 69,3 10,3 10,8 100 1555 54,0 46,0 1548 92,4 7,6 1485 1,7 25,1 51,7 21,5 100

N 926 N 926

918

922

926

926

925


30

Tab. 3: Deskriptivní statistiky pro vybrané země, respondenti nad 30 let, 2008 Česko Německo Itálie Průměr N Průměr N Průměr 1,8 1397 1,6 1741 1,6 Doposud narozené děti Směrodatná odchylka 1,084 1,184 1,300 Podíl v % N Podíl v % N Podíl v % 1440 1753 Denominace křesťanství 31,9 53,0 80,8 ostatní 1,4 0,9 0,2 bez denominace 66,7 46,1 19,0 celkem 100 100 100 1403 1746 Důležitost náboženství důležité 7,1 7,8 34,2 spíše důležité 13,9 20,4 42,4 spíše nedůležité 26,0 27,8 15,5 nedůležité 53,0 44,0 7,9 celkem 100 100 100 1398 1747 Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu 2,7 0,9 9,5 několikrát za měsíc 12,0 16,2 41,8 o svátcích 17,4 23,9 30,5 jednou ročně nebo méně 67,9 59,0 18,2 celkem 100 100 100 1443 1758 Pohlaví ženy 56,8 52,6 52,3 muži 43,2 47,4 47,7 1435 1755 Rodinný stav někdy vdaná/ženatý 89,5 87,1 83,1 nikdy vdaná/ženatý 10,5 12,9 16,9 1204 1547 Příjem domácnosti vysoký 31,2 25,1 29,5 střední 39,7 39,3 28,3 nízký 29,1 35,6 42,2 celkem 100 100 100 Proměnná

Polsko N Průměr N 1182 2,0 1083 1,300 N Podíl v % N 1219 1091 94,1 0,1 5,8 100 119 1081 35,2 44,3 16,1 4,4 100 1194 1070 9,0 65,9 16,5 8,6 100 1219 1095 55,6 44,4 1190 1095 90,2 9,8 794 878 24,7 34,5 40,8 100


V roce 1990 mělo nejvyšší průměrný počet narozených dětí Polsko (2,4), naopak nejnižší byl tento počet v Německu (1,8). I v roce 1999 zaznamenalo nejvyšší průměrný počet dětí Polsko (2,2), nejnižší byl v opět v Německu (1,8). V roce 2008 se pořadí nezměnilo, v Polsku byl průměrný počet dětí 2,0 a v Německu 1,6. V Česku je nejvyšší podíl respondentů bez žádné denominace, a to ve všech letech. V čase tento podíl roste na úkor křesťanských denominací. Nejvyšší podíl respondentů bez denominace je v roce 2008 v Česku, kdy je to 67 %. Podíl jiných denominací je velmi malý, v Česku ovšem roste, což potvrzuje i Hamplová (Hamplová 2010). Naopak v Itálii a Polsku je podíl křesťanských denominací velmi velký, vždy je vyšší než 80 %. Tyto země mají v křesťanství historickou tradici. Nejvyšší podíl respondentů hlásících se ke křesťanským


31

denominacím je v Polsku, a to 94 %. I v těchto zemích je podíl ostatních denominací velmi malý. Příslušnost k denominaci nemusí mít dostatečně vypovídající schopnost o skutečné religiozitě respondentů, proto byla do analýzy vybrána i proměnná, která zkoumá důležitost náboženství v životě respondenta. Rozložení podle této proměnné odpovídá předpokladu, že v nábožensky tradičních zemích budou lidé považovat náboženskou víru za součást každodenního života, naopak v nenáboženských zemích to bude pouze okrajová záležitost. Podíly respondentů, pro které je náboženství v životě velmi nebo spíše důležité, jsou nejvyšší v Itálii a Polsku. V Itálii jsou tyto podíly v čase víceméně stabilní. V Polsku se ale podíl respondentů, pro které je náboženství velmi důležité, snižuje ve prospěch kategorie „spíše důležité“. Dal by se tedy předpokládat ústup náboženské víry ze života Poláků na rozdíl od Italů, pro které je náboženská víra běžná a častá. V Česku a Německu jsou podíly respondentů podle důležitosti náboženství v podstatě inverzní k těm polským a italským. Podíl kategorií „spíše nedůležité“ a „nedůležité“ v těchto zemích ve všech letech v součtu překonal 50 % a v čase mírně klesá. Zdaleka nejvyšší byl v roce 1999 v Česku, kdy tyto kategorie měly dohromady podíl 81 %. Další proměnná, která měří přítomnost náboženství v běžném životě, je docházka na bohoslužby. Některá náboženství nevyžadují docházku do kostela, či jiných institucí, jejich zastoupení je v této analýze velmi malé, a tak je oprávněné mluvit o docházce do kostela. Katolická církev předpokládá frekvenci u věřícího respondenta jednou týdně. Je ale pravděpodobné, že určité procento věřících nebude kostel navštěvovat vůbec nebo málo. Proto je vždy při analýze tohoto ukazatele potřeba přihlédnout k denominaci a mít na vědomí, že to není zcela jednoznačná informace o religiozitě věřícícho (Vávra 2009). Nejčastěji navštěvují bohoslužby Italové a Poláci. Kolem 10 % z nich dochází do kostela častěji než jednou měsíčně. Dalších více než 65 % Poláků tam chodí několikrát v měsíci. Totéž činí přes 42 % Italů. Oproti tomu více než polovina Němců a přes 60 % Čechů nechodí do kostela vůbec. Podíl Němců a Poláků, kteří tam chodí vícekrát týdně je v jednotlivých letech maximálně necelých 4 %. V roce 1990 a 1999 byl podíl německých respondentů, kteří chodili do kostela vícekrát v měsíci, vyšší než podíl těch, co docházeli pouze při příležitostí Velikonoc nebo Vánoc. V roce 1990 to bylo 28 % a v roce 1999 25 % respondentů. Další proměnné jsou už demografické a socioekonomické. V roce 1990 a 1999 byl jako proměnná vybrán socioekonomický status. Podle údajů v tabulkách 1, 2 a 3 se více než polovina Němců zařadila do skupiny „nižší střední“, v roce 1999 měly střední skupiny zhruba stejný podíl 43 %. V Česku v roce 1990 byla též polovina respondentů ve skupině „nižší střední“,


32

v roce 1999 se zvýšily podíly vyšších statutů. V Polsku je situace opačná. V roce 1990 byla zhruba polovina Poláků ve skupině „nižší střední“, podíl ve skupině „vyšší střední“ zde byl vyšší než v Německu nebo Česku (35 %). V roce 1999 se ale podíl skupiny „nižší střední“ nezměnil a podíl skupiny „nízký“ rostl, což se stalo i v Itálii. Z 10 % v Polsku a 11 % v Itálii vzrostl tento podíl na 22 % v Polsku a na 19 % pro Itálii. V krajní skupině „vysoký“ v Itálii podíl mezi roky 1990 a 1999 rostl, v Polsku klesal. Pro rok 2008 byla vybrána proměnná „průměrný příjem domácnosti respondenta“. V Česku jsou všechny tři skupiny srovnatelně velké, v Německu má nejvyšší podíl skupina „střední“, v Itálii skupina „nízký“, stejně je tomu v Polsku. Rozdíly mezi skupinami ale nejsou velmi výrazné. Rozložení respondentů podle pohlaví se v čase ani mezi jednotlivými zeměmi příliš neměnilo. Více než 80 % respondentů (pouze 30 a více let) již uzavřelo manželství, bez ohledu na to zda ještě trvá. Největší podíl v roce 1990 byl v Česku (97 %), nejnižší v Itálii (90 %). V roce 1999 bylo nejvíce nesvobodných opět v Česku (95 %), nejmenší podíl byl zaznamenán v Itálii (85 %). V roce 2008 měli tito respondenti nejvyšší podíl v Polsku (90 %) a nejnižší opět v Itálii (83 %). Zvolenou metodou pro výzkum vlivu religiozity na úroveň plodnosti je Poissonova regrese. Tuto metodu zvolila pro výzkum vztahu religiozity a plodnosti Li Zhang ve svém článku (Zhang 2008). Tento článek sloužil jako vzor pro vytvoření podobného modelu pro data EVS. Proměnné vybrané pro analýzu se částečně shodují s těmi použitými Zhang. Pouze rasa a vzdělání nebyly použity. Rasa pravděpodobně nebude v evropském prostředí signifikantní faktor, mimo to se v evropských šetřeních často nezjišťuje. Vzdělání nebylo použito z důvodu nemožnosti srovnání mezi vybranými zeměmi. Školské systémy se v jednotlivých zemích liší a dosažená kvalifikace nemusí vždy znamenat to samé. Jsou vypočítány tři modely, z nichž každý obsahuje všechny demografické a socioekonomické proměnné a jednu religiózní. Model 1 zohleďnuje denominaci respondenta, model 2 důležitost náboženství v životě respondenta a model 3 frekvenci návštěv bohoslužeb. Výsledky Poissonovy regrese jsou v následujících tabulkách 4, 5 a 6 pro roky 1990, 1999 a 2008. Všechny jsou počítány pro respondenty starší 30ti let, z důvodu předpokladu, že většina z nich již realizovala alespoň částečně svou plodnost. Čísla v těchto tabulkách představují koeficienty z první varianty modelu Poissononovy regrese uvedené v metodologické části. Dále budou v práci uvedeny i koeficienty z druhé varianty. Z tabulky 4 za rok 1990 je vidět, že v Česku nebyl žádný koeficient religiozity signifikantní, což může znamenat, že religiozita nemá na počet dětí respondentů vliv stejně tak


33

socioekonomický statut. Naopak rodinný stav má vliv prokazatelný na hladině spolehlivosti α=0,001. V Německu, coby druhé nenáboženskézemi, má naopak návšťěvnost bohoslužeb v prvních dvou kategoriích a důležitost náboženství v životě respondenta v první kategorii signifikantní vliv na hladině alespoň α=0,01. To znamená, že úroveň plodnosti věřícího Němce byla pravděpodobně na rozdíl od věřícího Čecha pozitivně ovlivněna jeho náboženskou vírou. V Itálii, zastupující zde stát s náboženskou tradicí, je vliv religiozity prokazatelný pouze v případě jeho důležitosti v životě v prvních dvou kategoriích. Frekvence docházky do kostela zde nehraje signifikantní roli. Socioekonomický status nemá statisticky významný koeficient ani v jednom modelu. Ve všech modelech je prokazatelný vliv rodinného stavu respondenta na hladině spolehlivosti α=0,001. V Polsku religiozita nemá signifikatní hodnoty koeficientů v žádném modelu. Ani zde, stejně jako v Česku, nehrála pravděpodobně religiozita roli v plánování rodičovství a zakládání rodiny. Jedinými signifikantními proměnnými jsou rodinný stav a socioekonomický statut, ten pouze pro druhou kategorii v modelu 2. Je vidět, že v roce 1990 podle religiozity se státy rozdělily na ty se socialistickou minulostí a ty kapitalistické. V bývalých (tehdy velmi krátce) socialistických zemích nemá návštěva bohoslužeb ani důležitost náboženství prokazatelný vliv na úroveň plodnosti. Naopak v těch kapitalistických je tento vliv prokazatelný v některých kategoriích alespoň na hladině spolehlivosti α=0,05. Země, kde vládnoucí režim potlačoval dlouhodobě náboženství, pravděpodobně ani nemohly vykazovat diference v úrovni plodnosti podle náboženského vyznání. Společné pro tyto dvě země ale není to, že v Polsku zůstává i dlouho po svržení komunistické vlády vysoký podíl věřících, zatímco v Česku vliv komunismu pravděpodobně urychlil odklon od náboženské víry, jelikož po revoluci zůstal podíl věřících nízký se srovnání s Evropou i světem. V roce 1999 v Česku a Polsku nemá signifikantní koeficient ani návštěva bohoslužeb a důležitost náboženství, ani denominace respondenta. V Německu je prokazatelný vliv pouze u druhé kategorie návštěvnosti bohoslužeb. V Itálii má signifikantní vliv na počet doposud narozených dětí návštěvnost bohoslužeb, ikdyž na nižší hladině spolehlivosti než rodinný stav. V celkovém pohledu je opět vidět, že se v zemích se socialistickou minulostí, ač již v náboženské svobodě, neprojevil vliv religiozity na úroveň plodnosti. V Německu a Itálii se zvýšila hladina spolehlivosti, přesto jsou religiózní proměnné signifikantní. V roce 2008 se již objevil signifikatní koeficient u kategorie návštěvnosti bohoslužeb v Polsku. V Česku opět žádná z religiózních proměnných nemá statisticky významný vliv.


34

V Itálii má signifikantní koeficient první kategorie návštěvnosti bohoslužeb, v Německu je to druhá kategorie. V roce 2008 musela být použita jiná proměnná měřící socioekonomický statut respondentů než v letech 1990 a 1999. Tato proměnná (průměrný příjem domácnosti) neměla v žádné zemi signifikantní vliv na počet narozených dětí. V předchozích letech ovšem alternativa „socioekonomický status“ statisticky významný koeficient v některých kategoriích měla - v Polsku a v Německu v roce 1990 a v Polsku a v Itálii v roce 1999. Jedno vysvětlení je, že proměnná „průměrný měsíční příjem domácnosti“ měří socioekonomickou charakteristiku respondentů zcela jinak a její vliv nebyl prokázán oproti socioekonomickému statutu v předchozích letech. Druhé vysvětlení může být, že socioekonomické charakteristiky nemají v současné době významný vliv na úroveň plodnosti. To ovšem nekoresponduje s teorií Calvina Goldscheidera, který na potřebu zohledňovat socioekonomický statut při výzkumu vztahu religiozity a plodnosti upozorňoval (Goldscheider 1971 in McQuillan 2004). Může to na druhou stranu také znamenat, že úroveň plodnosti není již determinovaná sociálním postavením jedinců (alespoň v evropském prostředí). Proměnná, která má na úroveň plodnosti prokazatelný vliv na velmi vysoké hladině spolehlivosti, je rodinný stav. Přestože jsou v této práci respondenti rozděleni pouze do dvou skupin na svobodné a na ty, kdo někdy již manželství uzavřeli, je jasné že ti, kdo v manželství byli nebo jsou, mají statisticky významně větší predikovaný počet dětí, ať už manželství trvá nebo ne. Tato proměnná měla ve všech zemích, letech i modelech statisticky významný koeficient na hladině α=0,001. Manželství se tedy jeví jako instituce, která významně ovlivňuje realizaci plodnosti.

Tab. 4: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 1990 Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Socio-ekonomický statut vysoký vyšší střední nižší střední nízký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

0,00 0,10 ref

Model 1

Model 2

0,02 0,01 ref -0,04 0,01 -0,01 ref

-0,01

Model 1

0,09 *** 0,04 0,01 ref

-0,01

Model 2

-0,01

Model 1

0,14 0,08 0,03 ref

-0,01

Model 2

Model 3

0,1 * -0,9 ref

0,11 ** 0,06 ** 0,01 ref -0,02

Itálie Model 3

0,08 0,07 ref

0,01 0,00 -0,01 ref -0,01

Polsko Model 3

0,17 ** 0,13 * 0,09 ref 0,05 0,02 0,01 ref

0,01

0,01

0,01

0,07 0,05 0,03 ref -0,01

0,00

0,00

2,23 ***

2,23 ***

2,23 ***

1,57 ***

1,57 ***

1,57 ***

2,36 ***

2,36 ***

2,37 ***

2,20 ***

2,20 ***

2,20 ***

-0,07 -0,07 -0,02 ref -2,58 ***

-0,07 -0,07 -0,02 ref -2,58 ***

-0,07 -0,07 -0,02 ref -2,58 ***

-0,09 -0,09 ** -0,06 * ref -1,93 ***

-0,08 -0,08 ** -0,06 * ref -1,94 ***

-0,08 -0,07 ** -0,05 * ref -1,96 ***

-0,08 -0,08 -0,03 ref -2,74 ***

-0,08 -0,09 -0,03 ref -2,74 ***

-0,08 -0,08 -0,03 ref -2,76 ***

-0,08 -0,07 * -0,05 ref -2,63 ***

-0,08 -0,07 -0,05 ref -2,64 ***

-0,07 -0,07 -0,04 ref -2,68 ***

Pozn.: *** p<0,001; ** p<0,01; * p<0,5; ref – referenční kategorie Zdroj: European Values Study 1990, vlastní výpočet

Tab. 5: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 1999 Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Socio-ekonomický statut vysoký vyšší střední nižší střední nízký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

0,02 -0,07 ref

Model 1

Model 2

0,01 -0,03 ref 0,03 0,02 0,02 ref

-0,01

Model 1

0,06 0,01 0,00 ref

0,00

Model 2

-0,01

Model 1

0,14 0,12 0,08 ref

-0,01

Model 2

Model 3

0,04 -0,01 ref

0,11 0,06 * 0,02 ref -0,01

Itálie Model 3

0,17 0,06 ref

0,00 0,00 0,03 ref 0,00

Polsko Model 3

0,08 0,02 -0,01 ref 0,08 0,08 0,05 ref

-0,02

-0,02

-0,01

0,11 * 0,05 0,01 ref -0,01

0,00

0,00

1,24 ***

1,24 ***

1,24 ***

0,88 ***

0,88 ***

0,88 ***

1,02 ***

1,02 ***

1,03 ***

1,39 ***

1,39 ***

1,39 ***

-0,07 -0,07 -0,04 ref -1,58 ***

-0,07 -0,07 -0,03 ref -1,58 ***

-0,07 -0,07 -0,03 ref -1,58 ***

-0,08 -0,08 -0,03 ref -1,24 ***

-0,09 -0,08 -0,04 ref -1,25 ***

-0,08 -0,07 -0,03 ref -1,24 ***

-0,04 -0,13 *** -0,06 * ref -1,47 ***

-0,05 -0,13 *** -0,06 * ref -1,38 ***

-0,04 -0,12 *** -0,05 * ref -1,44 ***

-0,09 * -0,07 * -0,04 ref -1,79 ***

-0,08 * -0,07 * -0,05 -0,04 -1,8 ***

-0,08 * -0,07 * -0,04 ref -1,8 ***


Tab. 6: Poissonova regrese: doposud narozené dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, rok 2008 Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Příjem domácnosti nízký střední vysoký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

0,04 -0,01 ref

Model 1

Model 2

0,05 * 0,06 ref 0,03 0,04 0,04 ref

-0,03

Model 1

0,08 0,06 0,04 ref

-0,03

Model 2

-0,03

Model 1

0,09 0,04 0,00 ref

-0,03

Model 2

0,12 0,08 -0,01 ref 0,19 * 0,12 0,08 ref

-0,02

Model 3

0,10 -0,23 ref

0,09 0,08 * 0,04 ref -0,03

Itálie Model 3

0,05 0,00 ref

0,11 0,05 0,03 ref -0,03

Polsko Model 3

-0,01

-0,02

0,15 * 0,1 0,05 ref 0,00

0,01

0,01

1,04 ***

1,04 ***

1,04 ***

1,04 ***

1,04 ***

1,04 ***

1,53 ***

1,52 ***

1,53 ***

1,70 ***

1,69 ***

1,70 ***

-0,03 0,00 ref -2,58 ***

-0,03 0,00 ref -2,58 ***

-0,03 0,00 ref -2,58 ***

0,03 0,02 ref -1,52 ***

0,02 0,01 ref -1,51 ***

0,02 0,02 ref -1,52 ***

0,06 0,06 ref -2,74 ***

0,05 0,05 ref -2,74 ***

0,05 0,05 ref -2,76 ***

0,07 -0,04 ref -2,23 ***

0,06 -0,03 ref -2,11 ***

0,06 -0,03 ref -2,21 ***


Další tři tabulky 7, 8 a 9 znázorňují tytéž hodnoty jako v tabulkách 4, 5 a 6, v tomto případě jsou ale převedeny do druhé varianty rovnice Poissonovy regrese s přirozeným logaritmem, která je uvedena v metodologii. Na těchto hodnotách je lépe vidět skutečný vliv daných proměnných na závislou proměnnou. Hodnota koeficientu pro jednotlivé kategorie násobí předpokládaný počet narozených dětí pro referenční kategorii. Pokud je hodnota vyšší než 1, znamená to, že ve srovnání s referenční kategorií má daná kategorie vyšší očekávaný počet narozených dětí. Naopak hodnoty menší než 1 značí nižší očekávaný počet narozených dětí oproti referenční kategorii. Vzdálenost od jedničky se dá také interpretovat jako počet procent, o která má daná kategorie vyšší resp. nižší očekávaný počet dětí než ta referenční. Rok 1990 měl pro Česko jediný signifikantní koeficient, a to u rodinného stavu. Ti, kteří již v životě uzavřeli manželství, mají podle tohoto koeficientu 9,3krát vyšší očekávaný počet dětí než svobodní. Mezi kategoriemi návštěvnosti bohoslužeb a důležitosti náboženství nejsou podle tohoto modelu signifikantní rozdíly. Stejná situace nastala v tomto roce i v Polsku. Zde mají ti co uzavřeli manželství 10,6krát vyšší očekávaný počet dětí oproti svobodným. V Německu v roce 1990 měl také statisticky významný koeficient rodinný stav. Proti svobodným mají ti, co uzavřeli manželství, 4,8krát vyšší očekávaný počet dětí. Ti, kteří navštěvují bohoslužby více než jednou týdně resp. několikrát měsíčně, mají oproti těm co do kostela nechodí očekávaný počet dětí o 10 % resp. 6 % vyšší. Respondenti, kteří považují náboženství za důležité, mají oproti respondentům z druhé strany spektra očekávaný počet dětí o 10 % vyšší. I mezi kategoriemi socioekonomického statutu jsou signifikantní rozdíly. Oproti respondentům z nejnižší kategorie mají respondenti z kategorie „nižší střední“ a „vyšší střední“ o 6 % a 8 % nižší očekávaný počet dětí. Italští respondenti, kteří uzavřeli manželství, mají oproti svobodným 9,02krát vyšší očekávaný počet dětí. Respondenti hlásící se k některé křesťanské denominaci mají tento počet o 10 % vyšší oproti lidem bez denominace. Vůči těm, kteří náboženství nepovažují za důležité, má první resp. druhá kategorie o 19 % resp. 13 % vyšší očekávaný počet dětí. V roce 1999 se v Česku situace změnila jen málo, žádná z religiózních proměnných neměla signifikantní rozdíl mezi kategoriemi. Jedinou takovou proměnnou je rodinný stav. Ti co uzavřeli manželství mají v tomto roce 3,4krát vyšší očekávaný počet děti oproti svobodným. V Německu byl také vyšší očekávaný počet dětí respondentů v manželství oproti svobodným, a to 2,4krát. Další signifikantní koeficient je u kategorie návštěvnosti bohoslužeb. Ti co dochází do kostela několikrát v měsící mají o 6 % vyšší očekávaný počet dětí než ti co do kostela nechodí vůbec.


39

V Itálii je v roce 1999 pro ty co uzavřeli manželství 4,03krát vyšší očekávaný počet narozených dětí oproti svobodným. Respondenti s nejvyšší frekvencí docházky do kostela mají o 12 % vyšší očekávaný počet narozených dětí oproti těm co do kostela nechodí vůbec. Signifikantní je v tomto roce i rozdíl mezi kategoriemi socioekonomického statutu. Respondenti z první a druhé kategorie mají o 9 % a 7 % nižší očekávaný počet narozených dětí oproti respondentům z poslední skupiny. V Polsku v roce 1999 není opět žádný statisticky významný rozdíl mezi kategoriemi religiózních proměnných. Pro respondenty v manželství je očekávaný počet narozených dětí 2,78krát vyšší oproti svobodným. Další signifikantní rozdíl se projevil mezi kategoriemi socioekonomického statutu. Respondenti z kategorie „vyšší střední“ a „nižší střední“ mají oproti respondentům z kategorie „nízký“ o 12 % a 5 % nižší očekávaný počet narozených dětí. Ani v roce 2008 se v Česku neprojevil signifikantní rozdíl mezi kategoriemi religiózních proměnných. Vztah mezi respondenty v manželství a svobodnými již není tak velký jako v předchozích letech, v tomto roce mají respondenti v manželství oproti svobodným 2,8krát vyšší očekávaný počet narozených dětí. V Německu se v roce 2008 prokázal rozdíl mezi kategoriemi dvou proměnných měřících religiozitu. Respondenti hlásící se k některé křesťanské denominaci mají oproti respondentům bez denominace o 5 % vyšší očekávaný počet narozených dětí. Rozdíl je i mezi kategoriemi návštěvnosti bohoslužeb. Ti co tam dochází několikrát v měsíci mají o 8 % vyšší očekávaný počet narozených dětí oproti těm co do kostela nechodí vůbec. V Itálii byl v roce 2008 očekávaný počet narozených dětí pro respondenty v manželství 4,6krát vyšší oproti svobodným. Respondenti navštěvující kostel vícekrát v týdnu mají o 16 % vyšší očekávaný počet narozených dětí oproti těm, co do kostela nechodí. V Polsku mají ti stejní respondenti vyšší očekávaný počet narozených dětí o 21 % oproti těm, co do kostela nechodí. Polští respondenti v manželství mají 5,5krát vyšší očekávaný počet narozených dětí oproti svobodným.

Tab. 7: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 1990, exponencované koeficienty Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Socio-ekonomický statut vysoký vyšší střední nižší střední nízký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

1,00 1,11 ref

Model 1

Model 2

Polsko Model 3

1,02 1,01 ref 0,97 1,01 0,99 ref

Model 2

1,1 *** 1,04 1,01 ref

Model 1

1,15 1,09 1,03 ref

0,99

0,99

0,99

0,98

0,99

0,99

9,31 ***

9,30 ***

9,30 ***

4,81 ***

4,79 ***

0,93 0,93 0,98 ref 0,08 ***

0,93 0,93 0,98 ref 0,08 ***

0,93 0,94 0,98 ref 0,08 ***

0,92 0,92 ** 0,94 * ref 0,14 ***

0,92 0,92 ** 0,94 * ref 0,14 ***

Model 2

1,19 ** 1,13 * 1,09 ref 1,05 1,02 1,01 ref

1,01

Model 3

1,10 * 0,41 ref

1,12 ** 1,06 ** 1,01 ref

Pozn.: *** p<0,001; ** p<0,01; * p<0,05; ref – referenční kategorie

Itálie Model 3

1,08 1,07 ref

1,01 1,00 0,99 ref


Model 1

0,99

1,00

1,00

4,80 *** 10,59 *** 10,58 *** 10,64 ***

9,02 ***

9,01 ***

9,03 ***

0,93 0,93 ** 0,95 * ref 0,14 ***

0,92 0,93 * 0,95 ref 0,07 ***

0,92 0,93 0,95 ref 0,07 ***

0,93 0,93 0,96 ref 0,07 ***

0,93 0,92 0,97 ref 0,06 ***

1,01

0,92 0,91 0,97 ref 0,06 ***

1,01

1,07 1,05 1,03 ref

0,92 0,92 0,97 ref 0,06 ***

Tab. 8: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 1999, exponencované koeficienty Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Socio-ekonomický statut vysoký vyšší střední nižší střední nízký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

1,02 0,94 ref

Model 1

Model 2

Polsko Model 3

1,01 0,97 ref 1,03 1,02 1,02 ref

Model 1

Model 2

Itálie Model 3

1,18 1,06 ref 1,07 1,01 1 ref

1,00 1,00 1,03 ref

Model 1

Model 2

Model 3

1,04 0,99 ref 1,15 1,13 1,09 ref

1,12 1,06 * 1,02 ref

1,08 1,02 1 ref 1,08 1,08 1,05 ref

1,12 * 1,05 1,01 ref

1,00

1,00

1,00

0,99

0,99

0,99

0,98

0,98

0,99

0,99

1,00

1,00

3,44 ***

3,44 ***

3,46 ***

2,42 ***

2,40 ***

2,41 ***

2,78 ***

2,78 ***

2,79 ***

4,03 ***

4,03 ***

4,00 ***

0,93 0,93 0,96 ref 0,21 ***

0,93 0,93 0,97 ref 0,21 ***

0,93 0,94 0,97 ref 0,21 ***

0,92 0,92 0,97 ref 0,29 ***

0,91 0,92 0,96 ref 0,29 ***

1,12 1,06 1,01 ref 0,29 ***

0,96 0,88 *** 0,95 * ref 0,23 ***

0,96 0,88 *** 0,94 * ref 0,25 ***

0,96 0,89 *** 0,95 * ref 0,24 ***

0,91 * 0,93 * 0,96 ref 0,17 ***

0,92 * 0,93 * 0,95 ref 0,16 ***

0,92 * 0,93 * 0,96 ref 0,17 ***



42

Tab. 9: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 2008, exponencované koeficienty Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důležitost náboženství důležité spíše důležité spíše nedůležité nedůležité Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Příjem domácnosti nízký střední vysoký Intercept

Německo

Česko Model 1

Model 2

Model 3

1,04 0,99 ref

Model 1

Model 2

Polsko Model 3

1,05 * 1,07 ref 1,03 1,04 1,04 ref

Model 1

Model 2

Itálie Model 3

1,05 1,00 ref 1,08 1,06 1,04 ref

1,11 1,05 1,03 ref

Model 1

Model 2

Model 3

1,11 0,79 ref 1,10 1,04 1,00 ref

1,10 1,08 * 1,04 ref

1,12 1,08 0,99 ref 1,21 * 1,13 1,08 ref

1,16 * 1,1 1,05 ref

0,97

0,97

0,97

0,97

0,97

0,97

0,98

0,99

0,99

1,00

1,01

1,01

2,83 ***

2,83 ***

2,83 ***

2,83 ***

2,82 ***

2,83 ***

4,62 ***

4,58 ***

4,62 ***

5,48 ***

5,44 ***

5,48 ***

0,97 1,00 ref 0,24 ***

0,97 1,00 ref 0,23 ***

0,97 1,00 ref 0,23 ***

1,03 1,02 ref 0,22 ***

1,02 1,01 ref 0,22 ***

1,02 1,02 ref 0,22 ***

1,07 1,06 ref 0,06 ***

1,05 1,05 ref 0,06 ***

1,05 1,05 ref 0,06 ***

1,07 0,97 ref 0,11 ***

1,06 0,97 ref 0,12 ***

1,06 0,97 ref 0,11 ***


Z dlohodobého pohledu je vidět snížení hodnoty koeficientu u rodinného stavu. V Česku klesl z 9,3 v roce 1990 na 2,4 v roce 1999 a poté mírně stoupl na 2,4 v roce 2008. V Německu byla hodnota koeficientu v porovnání s ostatními zeměmi poloviční (4,8), v roce 1999 se snížila opět na polovinu (2,4), v roce 2008 mírně narostla na 2,8. V Itálii byl postup podobný, z vysoké hodnoty v roce 1990 (9,0) se v roce 1999 snížila na zhruba polovinu (4,0), v roce 2008 mírně stoupla na 4,6. Polsko mělo hodnotu tohoto koeficientu v roce 1990 nejvyšší (10,6), v roce 1999 naopak druhou nejnižší (2,8). V roce 2008 opět narostla na 5,5. V Česku se vliv religiózních proměnných na očekávaný počet narozených dětí neprojevil v žádném modelu ani v žádném roce. Je tedy oprávněné usuzovat, že české ženy a muži nejsou svou náboženskou vírou ovlivněni v oblasti zakládání rodin a ovlivňování její velikosti. Vliv náboženské víry pravděpodobně klesal po celou dobu komunistické vlády, to ovšem nelze potvrdit z důvodů nedostupnosti dat o náboženském vyznání obyvatel v kombinaci s počtem narozených dětí z této doby. Socioekonomický status se neprojevil jako významný determinant úrovně plodnosti v žádném modelu ani roku. V Německu neměla v dlouhodobém pohledu vliv denominace, ke které se respondent hlásí, důležitost náboženství v životě byla signifikantní pouze v roce 1990. Návštěvnost bohoslužeb má ale vliv na očekávaný počet narozených dětí ve všech studovaných letech. Socioekonomický statut respondenta se ukázal jako signifikantní pouze v roce 1990. V Itálii byla proměnná důležitost náboženství signifikatní pouze v roce 1990. V následujících letech jí vystřídala návštěvnost bohoslužeb. Socioekonomický status byl statisticky významným determinantem pouze v roce 1999. V Polsku byla situace v roce 1990 podobná té v Česku, žádná z religiózních proměnných neměla signifikantní vliv. Až v roce 2008 to byla návštěvnost bohoslužeb. Zde byl socioekonomický statut významný pouze v roce 1999. Pohlaví respondenta nemělo signifikantní vliv v žádném roce, modelu ani zemi, přestože je v literatuře zastáván názor, že ženy jsou k náboženství vnímavější a nechají se spíš ovlivnit oproti mužům, mají větší zastoupení na bohoslužbách i náboženských setkáních a jsou přístupnější i alternativním směrům. Tento jev platí podle sociologů napříč kontinenty i kulturami a nelze jej vysvětlit demografickou skladbou obyvatel (Hamplová 2011). Protože pohlaví nemělo signifikantní vliv na predikovaný počet dětí, je jasné, že třetí hypotéza nebyla použitým modelem potvrzena. První hypotéza, která předpokládala vyšší počet dětí u nábožensky aktivních a u příslušníků některé církve, může být přijata pouze v Německu a v Itálii ve všech letech, v Polsku pouze v roce 2008. V Česku nebyl vliv časté návštěvy kostela, důležitosti náboženství v životě ani příslušnosti k denominaci prokázán na zvolené hladině spolehlivosti. Třetí hypotéza předpokládající vyšší počet dětí u lidí s nižším sociekonomickým


44

statutem může být přijata pouze pro Německo v roce 1990 a pro Itálii a Polsko v roce 1999. Vliv nižšího sociálního statutu, vyšší frekvence návštěv bohoslužeb, důležitosti náboženství v životě ani příslušnost k církvi tedy pravděpodobně nelze považovat za univerzální předpoklady k vyššímu počtu dětí než u nevěřících ve všech zemích. Ve srovnání s výsledky analýzy Li Zhang je vidět, že oproti evropské populaci (zastoupené Německem, Itálií, Polskem a Českem) má na počet dětí amerických obyvatel religiozita poněkud vyšší vliv, ikdyž také není prokázán u všech zvolených proměnných. Například návštěvnost bohoslužeb se neprojevila jako statisticky významný determinant. Oproti katolíkům nemají jiné denominace významně vyšší či nižší očekávaný počet dětí, pouze nekřesťanské denominace mají oproti katolíkům signifikantně nižší očekávaný počet dětí. Spolu s rodinným stavem má na počet narozených dětí v USA signifikantní vliv socioekonomická charakteristika respondenta, v případě Li Zhang měřená celkovým příjmem domácnosti. Vliv této proměnné byl prokázán na hladině spolehlivosti α=0,001. Dalším signifikantním atributem bylo u americké populace vzdělání. I tady byl vliv prokázán na hladině spolehlivosti α=0,001. Při porovnávání evropských populací nebylo do modelu v této práci vzdělání zahrnuto z důvodu nesnadné srovnatelnosti. Významný vliv má ve všech modelech Li Zhang rasa respondenta. Stejně tak věk, v tomto případě byla potvrzena hypotéza silnější religiozity žen (Zhang 2008)

1.2 Analýza dat DIN2006 Další část práce bude využívat data z výzkumu Sociologického ústavu AV ČR „Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice 2006“ pro potvrzení vztahu mezi religiozitou a úrovní plodnosti v Česku, který byl již naznačen v předešlé kapitole. Informace o výzkumu jsou již uvedeny v metodologické části práce. Data jsou vzhledem k nesrovnalostem v rozložení podle věku a pohlaví vážena, a to souborem vah, který je součástí datového souboru. V následující tabulce 10 jsou počty respondentů, podíly v jednotlivých kategoriích a průměrný počet dosud narozených dětí a směrodatná odchylka.


45

Tab. 10: Deskriptivní statistiky pro respondenty nad 30 let, Česko, rok 2006 Proměnná Doposud narozené děti Směrodatná odchylka Pohlaví ženy muži Rodinný stav někdy vdaná/ženatý nikdy vdaná/ženatý Příjem domácnosti vysoký střední nízký celkem

Průměr 1,9 0,998 Podíl v % 53,1 46,9 91,4 8,6 28,3 33,5 38,2 100

Proměnná N Podíl v % 922 Denominace křesťanství 51,1 ostatní 0,5 N 933 bez denominace 48,4 celkem 100 Důvěra k církvím 853 velká 14,8 jistá 25,0 velmi malá 29,9 800 žádná 30,3 celkem 100 Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu 8,0 několikrát za měsíc 5,9 několikrát do roka 25,5 jednou ročně nebo méně 60,6 celkem 100

N 912

886

920

Zdroj:Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006, vlastní výpočet

Průměrný počet dosud narozených dětí respondentům je 1,9. Rozložení podle pohlaví je srovnatelné s EVS. Podíl respondentů, kteří již v životě uzavřeli manželství je 91 %. Největší podíl respondentů podle příjmů domácnosti má kategorie „nízký,“ a to 38 %. Naopak nejnižší je podíl kategorie „vysoký,“ kde je to 28 %. Podle denominací se respondenti rozdělili zhruba na poloviny do kategorií „křesťanství“ a „bez denominace,“ minimální podíl mají „ostatní“ denominace. Religiozita respondentů je v tomto případě měřená pomocí proměnných „důvěra k církvím“ a „návštěva bohoslužeb.“ Češi podle údajů v tabulce 10 vyjádřili velmi malou důvěru v církevní organizace a taktéž malou frekvenci docházky do kostela. Celkem 60 % respondentů uvedlo, že má k církvím velmi malou nebo žádnou důvěru. Velkou důvěru k církvím má pouze necelých 15 % respondentů. Zhruba stejný podíl respondentů dochází do kostela minimálně několikrát v měsíci, 8 % více než jednou týdně. Oproti tomu 61 % nechodí do kostela téměř vůbec. Stejně jako u dat EVS bude i zde použita Poissonova regrese. Hodnoty koeficientů a jejich exponencované hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce 11. Stejně jako u dat EVS nebyla ani u těchto dat signifikantní žádná religiózní proměnná. Z hodnot exponencovaných koeficientů je vidět, že rozdíl mezi kategoriemi jednotlivých proměnných je téměř nulový. Jedinou signifikantní proměnnou se i v tomto modelu ukázal rodinný stav. Ve srovnání s modely z dat EVS se hodnota koeficientu změnila mezi roky 2006 a 2008 jen mírně. Ani jeden z modelů neprokázal vliv výše průměrného příjmu domácnosti respondenta na očekávaný počet dětí.


46

Tab. 11: Poissonova regrese: počet dosud narozených dětí a religiozita, respondenti nad 30 let, 2006, koeficienty a exponencované koeficienty Proměnná Denominace křesťanství ostatní bez denominace Důvěra k církvím velká jistá velmi malá žádná Návštěva bohoslužeb vícekrát v týdnu několikrát za měsíc o svátcích jednou ročně nebo méně Pohlaví (ref. žena) muži Rodinný stav (ref.svob.) někdy vdaná/ženatý Příjem domácnosti nízký střední vysoký Intercept

Model 1

Koeficienty Model 2 Model 3

0,03 -0,02 ref

Exponencované koeficienty Model 1 Model 2 Model 3 1,03 0,98 ref

0,01 -0,01 -0,01 ref

1,01 0,99 0,99 ref 0,06 0,01 0,00 ref

-0,03

-0,03

-0,03

1,06 1,01 1,00 ref 0,97

0,97

0,97

0,89 ***

0,90 ***

0,90 ***

2,44 ***

2,45 ***

2,45 ***

-0,01 -0,02 ref -1,30 ***

-0,06 -0,01 ref -1,29 ***

-0,01 -0,01 ref -1,30 ***

0,99 0,98 ref 0,27 ***

0,94 0,99 ref 0,27 ***

0,99 0,99 ref 0,27 ***

Pozn.: *** p<0,001; ref – referenční kategorie Zdroj:Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006, vlastní výpočet

Srovnání s výsledky Li Zhang je v tomto případě stejné jako u modelu z dat EVS. Oproti americké populaci není ta česká religiozitou signifikantně ovlivněna. Není zde prokázán ani vliv socioekonomického postavení respondenta ani jeho pohlaví.

Kapitola 2

Kvalitativní výzkum religiozity Poslední analytická část práce bude spočívat v kvalitativním výzkumu. Ten proběhl v červenci a srpnu 2012 a zůčastnilo se ho 19 respondentů, kteří byli vybráni ze známých a kamarádů autorky a dále pomocí metody „sněhové koule.“ Respondenti byli vybráni na základě kritérií, která byla uvedena již v metodologické části. Vzhledem k věku respondentů se ve většině případů jedná spíše o výzkum postojů k zakládání rodin a plánovaného či ideálního počtu dětí než o výzkum samotné úrovně plodnosti. Celý výzkum proběhl ve velmi malém měřítku, a proto by ani taková data nebyla dostatečně reprezentativní. Účel výzkumu spočívá hlavně ve zjištění postojů věřících mladých vysokoškoláků k rodině, antikoncepci a sexu. Výpovědi se často zaobírají obecným pojetím své víry či institucionálním postojem k dané věci. Všichni respondenti jsou zde citováni pod pseudonymy. Z výsledků předchozích analytických částí práce je jasné, že vliv náboženství na intenzitu plodnosti a velikost rodin pravděpodobně existuje, ale na úrovni populace v Česku není nijak markantní. Vzhledem ke zjištěné religiozitě české populace a úrovni plodnosti by nebylo ani oprávněné očekávat zásadní rozdíly mezi věřícími a nevěřícícmi. Religiozitu je proto potřeba hledat na úrovni jednotlivců a zkoumat jejich postoje a plány pomocí kvalitativních metod. Tato hypotéza byla už naznačena výše v této práci a nyní je tu prostor k jejímu ověření. V jedné z předcházejících kapitol bylo řečeno, že vliv náboženské víry nemá na určité hladině spolehlivosti za použití určitých analytických nástrojů prokazatelný vliv na úroveň plodnosti v tomto státě. Je ovšem pravděpodobné, že existuje určitý podíl lidí, kteří dávají na svou víru velký důraz a některá rozhodnutí ve svém životě dělají pod vlivem určitých náboženských norem. Autorka zde předpokládá, že respondenti z výzkumu se rozdělí na dvě skupiny:

-

(1) Respondenti z první skupiny vychází ze svého náboženství a většinu svého života mu podřizují, a to včetně zásadních věcí jako je plánování a zakládání rodiny nebo s tím spojené manželství. Přestože některým církevním výrokům a normám nerozumí, respektují je či dodržují.

-

(2) V druhé skupině budou lidé, kteří se hlásí k některé náboženské víře a určitá část jejích norem je pro ně přijatelná, v jiných otázkách se jejich nározy mohou s církevními rozcházet. Berou tedy svou víru a náboženství spíše jako inspiraci pro vlastní životní rozhodnutí a vyjádření církevních činitelů nebo oficiální interpretace církevních textů pro ně nejsou směrodatné, spíše fungují jako zdroj informací a poznatků, kterým nevěřícící část populace nepřikládá větší význam. Přesto ale jejich víra nemusí nutně být slabší než u první skupiny, jde zde pouze o interpretaci a přijatelnost dogmat.

Jedná se tedy o jakési dva směry chování. U první skupiny všechna rozhodnutí vychází z církevních dogmat a poučení a církev je brána jako silná autorita v životech respondentů. U druhé skupiny jsou všechna rozhodnutí činěna samostatně s určitou inspirací ve vlastní víře, čili vychází z dané osoby. Dalo by se předpokládat, že první skupina bude pravděpodobně plánovat více dětí a nebo vyjádří pouze svou představu s tím, že vše je v rukou Božích, a proto nelze určit přesný počet. Častěji také nebudou mít vztah, protože hledání partnera se stejným hodnotovým žebříčkem a životními plány bude vzhledem k jejich, v českém případě, ojedinělosti, obtížnější, než pro druhou skupinu, která je morálním normám moderní společnosti přístupnější. Většina respondentů z obou skupin také pravděpodobně prošla jakýmsi osobním vývojem své víry, která prošla zkouškou především v době puberty. Vzhledem k předchozím poznatkům budou také z velké části přivedeni k víře svými rodiči. Respondenti z první skupiny budou častěji souhlasit s církví podporovanou normou, že sexuální život patří do manželství a budou spíše využívat přirozených metod antikoncepce.

2.1 Výsledky kvalitativního výzkumu Jak je uvedeno v metodologické části, dotazníky obsahují 32 otázek, které na sebe logicky navazují, jsou otevřené a snaží se přimět respondenta vyjadřovat se dle vlastní potřeby a inspirovat k dalším vyjádřením mimo rámec otázky. Jsou poměrně obecné, přesto je jasné, co je hlavním smyslem každé z nich.Vzor dotazníku je přiložen v příloze práce.


49

2.1.1 Náboženské vyznání a vztah mladých věřících k Bibli

Vzdělání mají všichni respondenti vysokoškolské, 6 z nich ho mají dokončené, 11 z nich stále studuje a má případně již bakalářský titul, 2 respondenti vysokou školu studovali, ovšem nedokončili. Ve studovaných oborech není možné nalézt jakoukoli souvislost či společnou vlastnost, která by poukazovala na vyznání respondentů. Respondenti se ve většině hlásí k římskokatolické církvi, dva jsou členy Československé církve bratrské, jeden zástupce je z církve řeckokatolické a dva z Křesťanských společenství, jeden z těchto dvou ovšem pochází z evangelické rodiny. Jeden z respondentů odpovědel na otázku zda věří v Boha poněkud zváštním způsobem: „(…) Fakt nevím zda bůh je nebo není, tak v něj věřím… Jak to je? Bůh ví. Jinak jsem uvnitř katolické církve“ (Petr 22 let)

V úvodu kapitoly bylo řečeno, že většinu respondentů nejčastěji přivedli k víře jejich rodiče. To se potvrdilo u většiny z nich, někteří ještě uvedli jednoho z prarodičů. Jejich nynější postoj k víře ovšem nemusel být v minulosti stabilní, a proto dotazník obsahoval i otázku na osobní vývoj, který respondent podstoupil. Někteří uvedli, že je víra pro ně automaticky přítomná a považují se za věřící „od malička.“ Další případ je ten, že respondent byl náboženskou aktivitou otráven a ztratil k ní na čas vztah, který po pubertě opět našel: “(…) Zprvu mě to otravovalo a nechápal jsem proč vstávat v neděli ráno a jít do kostela, který mě nudil. Víru jsem bral jako něco přirozenýho, protože v naší rodině je všude přítomná. S rodiči jsme se večer společně modlili a můj strýc je kněz, za kterým jsem jezdil na prázdniny a ministroval s ním. (…) Teprve později, v pubertě, jsem nad vírou začal přemýšlet. Jako puberťák jsem se ji snažil zjednodušovat, hledal jsem různé výmluvy proč chodit ráno do kostela, ke zpovědi a podobně. Později jsem konečně začal v kostele poslouchat, má na tom zásadní vliv náš kněz Jan (jméno změněno, pozn.aut.) a parta kluků z farnosti, kteří mě opět dovedli k ministrování. Účastním se teď více křesťanských akcí a poznávám tak spoustu skvělých lidí.“ (Pavel, 23 let) Další z respondentů uvedl, že v době puberty vůbec vírou nežil: „Od mládí veden k víře . Od 12 let nechuť chodit do kostela. 12-20 vírou jsem nežil, ale vždy jsem věděl, že Bůh je můj milující Otec. Okolo 20 let jsem si začal postupně hledat cestu zpět.“ (Karel 28 let) Skutečnost, že lidé označující se dnes za věřící, pozbyli na čas svou víru či alespoň zůstávali v době puberty na pochybách, se projevuje ve věkovém složení obyvatel podle


50

náboženského vyznání. Ve skupinách 0-14 a 15-19 let je pouze 20 % obyvatel věřících, s rostoucím věkem jejich podíl roste, ve věkové skupině 70+ je to již 65 % věřících (Sčítání lidu, domů a bytů 2001). Je možné že mírný nárůst podílu věřících ve vyšším věku může být zapříčiněn znovunalezením víry, ke které byli lidé vedeni od narození rodiči.

Vzhledem

k tomu, že ale počet těchto lidí nebude příliš velký, bude stále vyšší podíl těch, kteří svou víru z dětství v brzké dospělosti již nenaleznou. Dva další respondenti byli k víře inspirováni kamarády, například Josefa (27 let) přivedl k víře ve 22 letech silně věřící kamarád, Petr (22 let) byl ovlivněn starším kamarádem-absolventem teologie, který ho přivedl k vlastním úvahám o církvi. Respondentka Dana (20 let) byla k víře přivedena lidmi z jisté zájmové skupiny, která pracuje s mladými lidmi a propaguje křesťanské hodnoty. Respondentka Sára (24 let) uvedla, že se hlásí ke katolické církvi, ovšem nebrání se jiným náboženským směrům, přicházejícím především z Asie, které mají na stejné věci pohled z jiného úhlu, stejně tak Veronika (21 let). K těmto úvahám ji vedla její matka. Jeden z respondentů uvedl, že ho zpět k víře, ke které byl veden rodiči, přivedla špatná zkušenost s ezoterikou. Mnoho respondentů mluví o vlastním prožití víry, které potřebovali, aby víru plně přijali ve smyslu vlastního rozhodnutí, nikoliv výchovou daných postojů. Například jedna respondentka, která patří v současné době k jiné církvi nežli její rodiče, uvedla, že: „(…)Má povaha (…) požadovala osobní prožití, že víra v Boha je to správné pro můj život. Začátek mého hledání bylo v dospívání (…), kdy jsem prošla 3letou etapou hledání sama sebe. Výsledkem mého hledání bylo, že jsem si uvědomila a prožila, že bez Boha v tomhle světě nemůžu být šťastná a trvale naplněná. Velmi jsem zatoužila dát Ježíši svůj život a patřit Mu. To jsem udělala a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Našla jsem hluboký smysl svého života. Jedinou jistotu na tomhle světě.“ (Kamila, 21 let). Zhruba polovina respondentů, kteří v odpovědi uvedli, že si ke své víře museli najít cestu sami, měla jisté pochybnosti v době puberty, kdy je toto téma velmi citlivé, zvlášť ve většinově nevěřící společnosti. V pubertě člověk objevuje sám sebe a chce se začlenit do určitého společenství, které ale často jedince s neobvyklými zájmy vytěsňuje. V české společnosti je mezi takto starými lidmi nejnižší podíl věřících ze všech věkových skupin, takže pochyby mnohých respondentů právě v době puberty jsou pochopitelné. Například Veronika uvedla: „(…) pak jsem si samozřejmě prošla obdobím (…) puberty a studu, že jediná ve třídě věřím a chodím do kostela a obavami, že to není dost cool a že nebudu mít kamarády. (…)“ (Veronika, 21 let)


51

Určitá část respondentů vedle svého minulého vývoje osobního vztahu k náboženství komentovala svou potřebu dalšího vývoje a poznání, přestože v zásadních otázkách už mají jasno. „Myslím, že se moje víra a duchovní život stále vyvíjí a doufám, že tomu tak bude i dál.“ (Ondřej 26 let) „K vývoji mě inspiroval v asi 22 letech silně věřící kamarád. Od tohoto času procházím vývojem takřka neustále.“ (Josef 27 let) Pouze jedna respondentka uvedla, že si žádný svůj osobní vývoj ohledně víry neuvědomuje a další tři odpověděli, že byli k víře vedeni od malička a k významné změně v době puberty či jindy nedošlo. Další skupina otázek se zabývala názorem na Bibli a její interpretaci církvemi, především té katolické. Naprostá většina respondentů vyjádřila kladný vztah k Bibli jako zdroji vědění a pomoci v určitých otázkách. Je to podle nich prostředek, kterým se Bůh vyjádřil k lidem, ovšem je potřeba rozlišit, ke které církvi se respondent hlásí. Někteří respondenti uvedli, že Bibli studují/čtou pokud potřebují odpověď na nějakou otázku, jiní se snaží pochopit co se v Bibli píše. Naprostá většina má ale jisté výhrady v tom smyslu, že některá vyjádření v Bibli nejsou dobře pochopitelná a díky četným interpretacím kněžích a jiných osob je těžké se orientovat a dobře postihnout podstatu biblických textů. Na jednom konci spektra jsou dva respondenti Karel (28 let) a Lukáš (28 let), kteří uvedli, že s Biblí i s její interpretací své církve bez vyjímek souhlasí. Na druhém konci stojí respondenti Marek (25 let) a Martina(27 let), kteří Bibli uznávají, ale jsou určité pasáže, které odmítají a ke kterým mají své výhrady. Respondentka Nikola Bibli vůbec nečetla. Zbytek respondentů stojí mezi těmito dvěma skupinami a Bibli buď vykládají po svém a berou si pouze to, co potřebují a chtějí nebo hledají odpověď u povolanějších. Většina z nich mluví o různorodosti interpretace biblických zjevení a textů církevními i světskými vykladači. Například Veronika (21 let) uvedla: „(…)Musím ovšem přiznat, že jsou úseky, kterým nerozumím, který nechápu či se kterými nesouhlasím, ale nic si z toho nedělám. Buď se na to zeptám více lidí, jsou-li schopní mi dát odpověď, která mi vyhovuje a nebo si řeknu, že překlad z hebrejštiny nemohl být tak přesný(…) Jedno čtení má na každého člověka jiný vliv. Jedno čtení, mnoho interpretací....“ Bible je pro všechny respondenty velmi vzácnou knihou, kterou ale jen malá část přijímá celou se vším všudy. Jeden z takových je Karel:


52

„Bible je pro mě poklad. Katolická interpretace Bible mi velmi sedí, zvláště vysvětlivky k jednotlivým podobenstvím, která jsou pro dnešního člověka ne vždy úplně jasná. Souhlasím se vším co je v Bibli a dokáži si obhájit proč“. (Karel 28 let) Ostatní jí vnímají jako Boží slovo, které je 2000 let staré a je třeba ho tak vnímat, někteří uvedli, že Bibli znají jen z části (většinou Nový zákon), nebo jí četli v upravené verzi, například dětskou verzi v mladém věku. Pro Karla je Bible pokladem a souhlasí s celým zněním, Dana čte Bibli jak pro radu, tak pro povzbuzení. Pavel oproti těmto dvěma respondentům vyjádřil jistou obavu ze stáří Bible i celé církve, která je samozřejmě poznamenaná svými chybami v minulosti i současnosti. Přestože je církev (v tomto případě římskokatolická) velmi stará organizace, poznamenaná mnohými skandály a kontroverzními problémy, Pavel cítí, že přichází jistá míra uvolnění v některých náboženských otázkách: „Bibli jsem celou nečetl, Starý zákon mě děsí. Církev je hrozně stará organizace, která stojí pořád na stejných pravidlech, která byla v různých dobách různě interpretována. (…) Stejně jako v minulosti, tak i dneska stojí každá organizace, včetně Církve, na lidech. Lidé jsou různí a slabí, pokud se do čela dostane padouch, (…) může být církev špatná jako kdysi. Problémem je, že Církev nemůže skončit a začít znovu ve verzi 2.0. Svoji minulost s sebou musí pořád táhnout. (…)Vidím jak se Církev vyvíjí, cítím snahu přiblížit se lidem (...)„ (Pavel 23 let) Pro další respondentku je Bible naopak kniha, kde je obsaženo vše potřebné a považuje ji za nepostradatelnou součást života. V Bibli je vše co Bůh chtěl, aby se dostalo k lidem, kteří v něj uvěří, ať už skrze proroky, nebo skrze svědectví apoštolů přímo ze života Ježíše Krista „Bible je takový dopis od Boha pro nás. Pro život křesťana je naprosto nepostradatelná. A najdeme v ní všechno :) – od evangelia, historických záznamů, přes válečné informace, červenou knihovnu (Píseň Písní), proroctví do budoucnosti, atd.“ (Kamila 21 let) Jak je vidět, vztah k Bibli je velmi osobní a individuální záležitostí, kdy je její interpretace závislá na osobě, která jí čte, na jejích zkušenostech, životním stylu, hodnotovém žebříčku či očekáváních. Nízké zastoupení těch, kteří by příjímali Bibli bez výhrad a doslovně je možné odůvodnit vysokoškolským vzděláním všech respondentů a tím i lepší schopností se na problémy dívat z různých úhlů a čerpat z více zdrojů. Slova Veroniky „jedno čtení, mnoho intepretací“ by se tedy dalo použít jako základní heslo této analýzy. Bible je především plná alegorií, které mohou člověka inspirovat, mohou mu pomoci v rozhodnutí, záleží ovšem pouze na něm, co v těchto alegoriích vidí. V této problematice se ještě respondenti nezačali rozdělovat do skupin, které byly naznačeny v úvodu této kapitoly. Názory na Bibli nejsou zřejmě příliš určující pro jejich


53

reprodukční chování. Další otázky je ale pravděpodobně začnou specifikovat, jelikož se již jedná o konkrétní názory a chování, které přímo ovlivňuje právě úroveň plodnosti. 2.1.2 Vztah mladých věřících k sexu a antikoncepci

Dotazník pokračuje sadou otázek, která zkoumá postoj k církevním normám ohledně sexuálního chování a vlastní názor na sex. V této části se již vydělila skupina devíti respondentů (5 mužů a 4 ženy), kteří se ztotožňují s církevním názorem, který říká, že sex patří do manželství. Tito respondenti jsou přesvědčeni, že je správné mít pohlavní styk pouze v manželství, které je zpečetěno před Bohem. Podle Karla (28 let) je předmanželský sex znakem nenaplnění člověka láskou. Většina z nich uvádí, že tento názor nepřijali hned a zcela automaticky. Cesta k němu trvala déle, což je dáno také věkem respondentů, a všichni považují své rozhodnutí za správné. Respondent Josef nejprve považoval přikázání „nesesmilníš“ za přísné a snad i zbytečné. Došel ale k názoru, že: „(…) dodržovat ho bude celý život sice problém, ale mojí budoucí rodině to přinese mnoho dobrého.(…)“ (Josef 27 let) Kamila vnímá sex jako vrcholné spojení muže a ženy, které může nastat pouze mezi těmi, kteří věří v Boha a zpečetili před ním svůj vztah vstupem do manželství. V odpovědi tato respondentka také uvedla, že z tohoto důvodu nikdy nepřijme za manžela nepraktikujícího křesťana. Právě tyto požadavky na partnera by ve většinově nevěřící české společnosti mohly být překážkou k nalezení partnera a tím ohrožení jejích reprodukčních plánů, především jejich realizaci. „Lidé, kteří v Boha nevěří, prožívají sex vlastně jenom v té fyzické a ještě určité duševní rovině, kdy to vnímají svými emocemi. Pro mě jako věřící osobu k tomu schází ještě jeden zásadní rozměr, který ovlivňuje fyzickou i duševní rovinu. To je duchovní rozměr. Sex byl stvořen jako vyjádření nejhlubší jednoty mezi aktéry – mužem a ženou. Ta nejvyšší míra může nastat v případě, že oba patří Bohu a oba jsou v té duchovní oblasti v jednotě. Od společné víry se potom odvíjí všechno ostatní. Pokud bude jeden z nich křesťan a jeden z nich ateista, těžko se shodnou a tudíž těžko budou vidět život i sex stejnýma očima.(…) Pokud to tak není, vede to k velkým problémům, bolesti, zklamání a nenaplnění tužeb. Proto si nikdy nechci vzít nevěřícího nebo nepraktikujícího křesťana.“ (Kamila 21 let) Poněkud rozdvojený názor uvedl Pavel. Jeho sympatie k idei sexu v manželství stojí v protikladu k odpovědi na další otázku, která se týká vlastního názoru na sex. Tam Pavel uvedl, že se na začátku svého nynějšího vztahu na sex těšil a nepředpokládal, že by měl čekat až do svatby (partnerka vznesla tento požadavek). Po úvahách ale došel k závěru, že počkat do svatby


54

je moudré rozhodnutí. Je možné, že k tomuto názoru došel právě během svého, jak sám uvádí, dlouhodobého vztahu, který spolu s partnerkou změnil jeho postoj. „(…) Problém předmanželského sexu je v tom, že ze vztahu můžeš kdykoli odejít a není to proto ten vrcholný akt lásky. Podle mě pojem předmanželský sex chrání sex samotný, aby z něj nezmizela láska. Tím že si to pár schovává až po svatbě víš, že tomu druhému záleží na té lásce, kterou chrání až do správné chvíle. Víš, že mu nejde o ten sex, jako o ten vztah. Mě osobně se to moc líbí, ta myšlenka. V praxi samozřejmě může být těžké to vydržet, ale věřím, že to za to stojí.“ (Pavel 23 let) Ostatní respondenti mají poněkud uvolněnější názory, které ovšem vždy velmi pečlivě odůvodnili. Většina z nich považuje sex za dar od Boha, který je dán lidem k plození i k potěšení, je ovšem podmíněn láskou partnerů. Předmanželský sex tedy zbylá polovina respondentů připouští. V jejich odpovědích je velmi patrná snaha částečně obhájit církevní názor, tedy eliminaci předmanželského sexu, a zároveň si udržet jistou morální zásadu, a to právě lásku mezi partnery. To nejlépe vyjádřil Petr (22 let), který uvedl, že katolická idea sexu pouze v manželství je především snahou ochránit ženy před nechtěným otěhotněním a nezaopatřením otcem dítěte, který je ale v manželství povinen se o ženu postarat. To je ještě doplněno odsouzením sexu coby zábavy: „Dále mne rozčiluje pojetí sexuality střihu Pickuperů, které ani nedávají vztahům mezi lidmi začít a celá sexualita se vyprazdňuje na pouhé využívání druhého. Mám pocit, že se mne řada lidí snaží přesvědčit o tom, že „pravý muž“ by měl s partnerkou co nejdříve souložit, protože takto pravý muži „prožívají lásku, (…) takový přístup vztahy ničí, jelikož v takovém případě jde o hru mezi „pravými muži“ (kdo měl víc dam) nikoliv mezi dvěma partnery.“ Většina z nich tedy připouští sex pouze mezi partnery, kteří se milují, o své lásce vzájemně vědí a pravděpodobně uvažují o společné budoucnosti. Je možné řící, že všichni z této skupinky odsuzují sex, který je provozován pouze za účelem uspokojení. Za použití citace je vhodné rekapitulovat jejich názor slovy Sáry (24 let): „Myslím si, že sex by měl zpečetit hluboký vztah, ne že by vztah měl být založen na sexu.“ Je zajímavé, že práve posledně jmenovaná má k sexu složitější vztah než by se mohlo zdát na první pohled. Uvedla, že podle jednoho nejmenovaného kněze může sex spojit dva lidi, kteří by jinak spolu život strávit neměli, což podložila množstvím dvojic, které vstoupí do manželství z důvodu neplánovaného těhotenství (což samozřejmě nevylučuje, že by k manželství nedošlo i bez těhotenství). Jak píše v dotazníku její osobní zkušenost tuto tezi potvrdila. S partnerem, se kterým měla sex poprvé, měla vztah podle svých slov déle, než by tomu bylo bez tohoto aktu. S nynějším partnerem sex nemá, ačkoliv jejich vztah považuje za


55

dlouhodobý a vážný, přesto o něm uvažuje. Uvádí i jisté obavy z nechtěného otěhotnění, které ale v současné situaci je schopna přijmout, což je zapříčiněno jinou životní etapou nežli s prvním partnerem, ve které je již téměř samostatná ona i partner, a vyjádřila se, že „o případné dítě by se s láskou postarali“ Toto pojetí spojení dvou lidí by mohlo být podnětem například ke kvalitativnímu studiu důvodů vstupu do manželství a příčin rozvodů. Je možné že jistá část obyvatel skutečně vstoupila do manželství, protože pro ně pohlavní styk s druhou osobou znamenal hlubší spojení než si dokázali před tím představit. Většina respondentů, kteří předmanželský sex neodsuzují, či sami provozují, také vyjádřila názor, že v dnešní společnosti je těžké „vydržet“ se sexem do manželství, že do života mladých lidí sex patří a je součástí vzájemného poznávání, které je nutné před uzavřením manželství, které ale považují na doživotní. „Předmanželský sex prostě k životu dnešních mladých lidí patří. Samotnou by mě zajímalo, kolik se najde ve společnosti párů, kteří mají sex až po svatbě (…)“ (Martina 27 let) Respondentka Nikola (25 let) uvedla, že církevní postoj k sexu je zastaralý a odporuje přírodě, lidé by podle ní neměli potlačovat své potřeby a s předmanželským sexem v zásadě souhlasí. Podmínku stálého partnerství neuvedla, sama ovšem má dlouhodobý vztah. Nyní se dostaváme k tomu proč vlastně byla do dotazníku zařazena otázka ohledně sexu. Cílem bylo zjistit, zda nábožensky založení lidé mají vyhraněné či spíše liberálnější postoje k předmanželskému sexu a zda jsou obecně zavedené předsudky české společnosti o konzervativních věřících založeny na pravdě. Výsledkem je zjištění, že existuje jak skupina, která podporuje sexuální život výhradně v manželství, tak i druhá skupina, která dává do popředí především sex spojený s láskou partnerů. Jedna z respondentek dokonce uvedla názor, že lásku není potřeba stvrzovat před Bohem a stačí k ní vlastní cit a svědomí, že co děláme je správné: „(…) Hlavní je, co člověk cítí v sobě a v tom druhým, ne, co říkají lidi. Proto se s církevními názory moc neshoduji (…)“ (Veronika 21 let) Následuje skupina otázek týkající se antikoncepce. V první řadě je nutné uvést, že v dotazníku bylo uvedeno slovo antikoncepce ve smyslu prostředků zabraňujících početí. Několik respondentů to ovšem vzhledem k jejich odpovědím pochopilo pouze jako metodu hormonální antikoncepce, což může napovědět o vnímání těchto metod společností. Většina respondentů se ovšem vyjádřila jasně. Ti ,kteří se vymezili již v otázce sexu, kde situovali sex výhradně do manželství, se drželi svých zásad i v této části dotazníku. Většina z nich považuje antikoncepční metody za neslučitelné s vírou a obzvášť ty, které nastávají až po samotném početí. Dva respondenti vyjádřili poněkud liberálnější postoj a uvedli, že nemají problém


56

s antikoncepčními metodami, zvlášť po domluvě partnerů; jedna z nich sama hormonální antikoncepci užívá. Na druhé straně spektra stojí zastánce přirozených metod plánování rodičovství Lukáš, který chce se sexuálním životem začít v manželství a využívat Billingsovu metodu a ženatý Ondřej, který s manželkou využívá symptotermální metodu, které plně oba důvěřují a považují jí mimojiné za spolupráci s Bohem. Tato metoda vyžaduje úzkou spolupráci partnerů a přizpůsobení sexuálního života fyziologickému cyklu ženy. Tento respondent zároveň vyjádřil skeptický názor na jiné než přirozené antikoncepční metody: „(…) Antikoncepce vznikla kvůli hédonismu lidí, aby si mohli užívat sexuální potěšení bez zodpovědnosti. Myslím, že to ještě více prohlubuje podle mě pokřivený pohled na sex jako jen na nějakou zábavnou hru.„ (Ondřej 26 let) Druhá skupina považuje antikoncepční metody ve většině za přijatelné a někteří to označili za privátní věc každého jednotlivce, do které by církev neměla zasahovat. V celku se shodli, že metody zabraňující početí jsou podstatně lepší, než abortivní metody, které hubí již oplodněné vajíčko. Respondentka Lenka, která sama využívá metodu hormonální antikoncepce, formulovala svůj názor takto: „Jde přece o zodpovědnost a ochranu. Když nebudou lidé používat ochranu (…) budou rodit jako na běžícím páse a nebudou mít dost prostředků pro plnohodnotné zajištění kvality života své rodiny a potomků (…) nebude se společnost vyvíjet pozitivním směrem. Všichni kritizují menšiny, které využívají systém a jejich rodiny nepřispívají k žádnému přínosu pro lidstvo. Lidé, kteří používají antikoncepci dávají najevo, že se chovají zodpovědně.“ (Lenka 27 let) Pohled na jednotlivé metody zabraňující početí se ale v této skupině velmi liší. Jedna část responendtů užívá hormonální antikoncepci a uvádí, že je používaná i jako lék. Další část respondentů tuto metodu neodsuzuje, ale ani nepoužívá, tito respondenti využívají bariérové metody.A poslední skupinka výslovně odmítá jakékoliv pilulky. Například respondent Pavel vyjádřil sympatie k metodě plodných a neplodných dnů. Nikola využívá metodu přerušované soulože, které prý sice stoprocentně nedůvěřuje, případné těhotenství by nebyl problém vzhledem k jejímu trvalému vztahu. Respondentka Sára uvedla, že stoprocentně nevěří žádné metodě, až ale opět začne žít sexuálním životem bude pravděpodobně používat bariérovou metodu, tedy kondom; hormonální antikoncepci striktně odmítá kvůli škodlivým účinkům. Zároveň uvedla toto: „(…) Nicméně dříve (tím chci říct o dost dříve) lidé mohli mít sex i bez antikoncepce a přesto děti měli, pouze pokud si to přáli. Lidé byli dříve mnohem více duševně propojeni se svým tělem, proto je podle mě antikoncepce vlastně vedlejším produktem dnešní upadlé společnosti. (…) Kdyby se lidé drželi toho, že antikoncepce není dobrá, měli by sex pouze s tím, s nímž by si


57

dokázali představit strávit život a mít děti. To by bylo v pořádku. (…) Vím, že alternativním metodám antikoncepce nelze věřit a 7 dětí bych asi taky mít nechtěla.“ (Sára 24 let) Tento výrok podporuje i její názor na sex, který je popsán výše, že sex by měl zpečetit hluboký vztah, nikoli naopak. Zajímavá je část citace, kde respondentka mluví o dřívější propojenosti duše a těla lidí a tím i kontrolu vlastní plodnosti. Bylo by jistě zajímavé tyto doměnky potvrdit výzkumem, který ovšem bude velmi složitý. Antikoncepční metody zná a vyvíjí lidstvo už velmi dlouho s většími či menšími úspěchy, a proto si nemyslím, že je možné aby byla většina obyvatel schopna svou plodnost regulovat pouze duševním spojením s tělem. Součástí této skupiny otázek je i ta, která zjišťuje, zda se respondent radil s nějakým církevním činitelem v otázce antikoncepce. V naprosté většině to respondenti odmítli. Svobodná Kamila a ženatý Ondřej uvedli, že radu hledali či hodlají hledat u jiných zbožných manželských párů, Kamila ještě uvedla matku. Vdaná Nina, která užívá hormonální antikoncepci, hledala radu u Sester v Kristu. Milan uvádí předmanželský sex a použití antikoncepční metody jako hřích při zpovědi. Nejširší odpověď napsala Lenka: „Pokoušela jsem se řešit téma antikoncepce a předmanželského sexu s knězem ve farnosti, ale měl na to velmi fanatický názor a nechtěl o tom ani diskutovat. Navštívila jsem dalšího kněze, a ten mi vysvětlil, že je to o postoji člověka samého. Když vím, že je tento vztah dlouhodobý a směřuje do manželství, je to akceptovatelné. (…) Přesto byl ochoten o tom diskutovat, znal rozdíly mezi druhy antikoncepcemi a neodsuzoval člověka za to, že žije pohlavním životem v partnerství a ne v manželství.“ (Lenka 27 let) Tato zkušenost potvrzuje předchozí výpovědi respondentů o různorodosti interpretací církevních textů a výroků. Je zajímavé, že v jedné církvi, která by měla zastávat zhruba stejný názor na určité otázky, je možné aby církevní činitelé podávali zcela rozdílné vysvětlení. Tato skutečnost koresponduje s individualitou náboženského vyznání, kterou uvádí především respondenti směřující do druhé skupiny, která vznikne na základě hypotézy uvedené v úvodu této kapitoly. Ti mluví o vlastním náboženském životě, který je oficiálními církevními normami a výroky pouze inspirován, a o vlastním vztahu s Bohem. Tito respondenti si berou z náboženství pouze to, co je blízké jejich založení a povaze. 2.1.3 Reprodukční plány mladých věřících

Další otázka se týkala plánování manželství. Zkoumala zda respondenti hodlají vstoupit do manželství, a to bez ohledu na to zda mají vhodného partnera. 17 z 19ti respondentů vyjádřilo svou touhu do manželství vstoupit, 3 z nich již v manželství jsou. Většina zastává názor, že vztah mezi mužem a ženou by měl vést k manželství, jen tehdy je také přípustný


58

předmanželský sex. Martina (27 let) uvedla, že svatbu nevidí jako nutnou událost, kvůli dětem by do manželství vstoupila. Kateřina (27 let) vůbec nad svatbou ani rodičnostvím zatím neuvažuje. Zde by zřejmě bylo vhodné uvést rodinný stav či přítomnost partnera respondentů, přestože odpověd na tuto otázku nebyla podmíněna partnerem. Jak je uvedeno výše, 3 respondenti (muž a dvě ženy) již do manželství vstoupili, 10 respondentů má vztah, který 9 z nich považuje za dlouhodobý, někteří již plánují brzkou svatbu. Jeden z těchto 10ti respondentů má vztah, který ovšem nepovažuje za vážný, ale doufá v jeho vývoj. Zbylých 5 respondentů dlouhodobý ani vážný vztah nemá. Jedna z respondentek dokonce vyjádřila jistou skepsi, zda vůbec vhodného partnera kdy najde. Mezi otázky ohledně manželství byla zařazena i otázka, zda by v manželství měly být děti. V tomto ohledu se respondenti opět rozmístili po celé šíři spektra, s jedinou výjímkou ale všichni děti plánují. Tato výjímka je již zmíněná Kateřina (27 let), která o rodičovství zatím neuvažuje. Dva respondenti uvedli, že děti jsou sice přirozenou ale nikoliv nutnou součástí manželství. Zbytek je přesvědčen, že děti by v manželství měly být, navíc výhradně v manželství, jelikož pouze to zaručí ochranu, zabezpečení a vhodnou výchovu potomkům. Pavel (23 let) uvedl, že bez dětí manželství vůbec nemá smysl. Ženatý respondent Ondřej již své první dítě čeká. Velmi výmluvné bývá porovnávání plánovaných a skutečných počtu dětí respondentů. V tomto případě bohužel není možné tyto dva ukazatele porovnat, vzhledem k současné úrovni plodnosti a zatím až na vyjímku nulovému počtu dětí všech respondentů je ale možné předpokládat, že některé z plánů pravděpodobně nevyjdou. Pouze 3 respondenti neuvedli žádný číselný údaj o své představě. Veronika odmítla plánovat podobné věci bez partnera, druzí dva jednoduše nemají konkrétní představu. Zbytek respondentů začal s ideálním počtem dětí na čísle 2. Skupina osmi respondentů se pohybuje v intervalu 2 až 3 dětí, přičemž polovina z nich chce plánovat jejich narození. Pavel uvedl, že v dnešní době je plánování rodičovství nutnost z důvodu proměnlivých životních podmínek (zdraví, bydlení, zaměstnání a další). Druhá polovina sice číselně zůstala v tomto intervalu, je ovšem otevřena možnosti, že budou mít i víc dětí. Pouze jeden respondent uvedl že chce maximálně 3 děti. Zbylých 7 respondentů má poněkud vyšší ideální (plánované) počty dětí. Romana (24 let) považuje 4 děti za základ křesťanské rodiny a svůj interval nechala otevřený směrem nahoru. Čtyři děti plánují další dva respondenti, z nichž jeden uvedl, že stejně jako vše ostatní, i toto nechá na Ježíši. Takovýto plán nastínili i další 4 respondenti, kteří se nebrání v českých podmínkách neobvyklým vyšším počtům dětí. Výsledky šetření Eurobarometr z roku 2006 říkají, že české ženy ve věku 40-54 let v průměru uváděly ideální počet dětí vyšší než počet dětí, které skutečně měly. Ve všech


59

ostatních zkoumaných evropských zemích je situace stejná s vyjímkou Turecka. V Česku byl ideální průměrný počet dětí 2,25, zatímco skutečný průměrný počet dětí na jednu ženu činil 2,05 dítěte (kol.autorů 2007). Rozdíl není příliš velký, navíc je to údaj pro ženy ve věku, kdy jejich reprodukční období končí nebo je již skončeno, tudíž mají zkušenost s dětmi a jejich představy o ideálním počtu se mohly změnit oproti plánům v mladším věku. Tento údaj není pro jednotlivá náboženství, přesto je jasné, že evropské ženy mají obecně v plánu více dětí, než následně skutečně mají. V šetření EVS z roku 1990 je idální počet dětí v Česku roven 2,24 pro obě pohlaví, pro ženy to bylo 2,36 dítěte. Ačkoliv má tento údaj trochu jinou metodiku zjišťování, je vlastně stejný, ačkoliv je o 16 let starší. 2.1.4 Shrnutí

V úvodu kapitoly je vznesena hypotéza rozdělení respondentů do dvou skupin. První skupina je charakterizována silnějším vztahem k církevním dogmatům a normám a vyšší mírou podřízenosti jim. Jejich chování, plánování rodiny a způsob rozhodování vychází z jejich náboženství. Druhá skupina bere své náboženství jako určitou inspiraci ve svém životě. Náboženské normy a výroky jsou pro ně důležité, ale nikoliv směrodatné. Častěji s církví nesouhlasí, či vyloženě odmítají její postoje a záleží jim spíše na vlastním osobním pojetí víry a zkušenostech. Tato kritéria byla shrnuta v následující tabulce 12. Bylo určeno 5 oblastí a předpoklady názorů respondentů na ně. Podle těchto charakteristik bylo každému respondentovi uděleno 5 známek 1 nebo 2, podle jeho názorů v dané problematice, které odpovídaly předpokladu první nebo druhé skupiny. Jelikož je těchto oblastí 5, bylo možné zjistit převažující hodnotu a podle té byl respondent zařazen do skupiny 1 nebo 2. Je jasné, že v kvalitativním výzkumu nelze vytvářet ostré hranice a dělit respondenty do skupin stejně jako v kvantitativním výzkumu. Někteří respondenti stojí blíže k hranici mezi skupinami, jiní do nich jasně zapadají. Respondenti stojící zrhuba ve středu spektra jsou Pavel a Milan, kteří uváděli názory často jedním dechem podporující i odmítající církevní postoje. Nakonec bylo přihlédnuto k celkovému vyznění odpovědí a k zařazení do příslušné skupiny. Ukázalo se, že ačkoliv skupiny nejsou stejně velké (v první je 8 a v druhé 11 respondentů), bylo možné respondenty skutečně podle těchto kritérií rozdělit. Nižší počet respondentů v první skupině koresponduje s velmi nízkým počtem věřících v České republice.


60

Tab. 12: Rozdělení respondentů do skupin Skupina

Oblast hodnocení

1 Postoj k církevním souhlas, pouze v názorům na manželství předmanželský sex

2 nesouhlas

Postoj k církevním souhlas názorům na antikoncepci

nesouhlas

Vlastní názor na antikoncepci

přirozené metody zabraňující početí, zatím nepoužívají

souhlasí s použitím, ale nepřipouští abortivní metody

Vztah k Bibli

téměř bezpodmínečně příjímají

příjmají, ale s výhradami, či pouze některé pasáže nebo interpretace

Rodičovské plány 3+l, plánování do jisté míry

určení maximálního počtu, plánování

Respondenti

Sára, Marek, Veronika, Matěj, Kateřina, Martina, Lenka, Nina, Petr, Milan, Nikola

Ondřej, Romana, Karel, Dana, Josef, Kamila, Lukáš, Pavel

Zdroj: vlastní výzkum, červenec-srpen 2012

Názory 19ti respondentů nelze samozřejmě aplikovat na celou populaci, výzkum měl ale za cíl zjistit individuální názory a postoje k náboženství samotných věřících. Ukázalo se, že větší část z nich nebere náboženství a jeho dogmata jako morální předlohu, kterou je potřeba bez vyjímky následovat. Naopak výsledky ukazují spíše na hledání vlastního názoru, sbírání zkušeností a vytváření vlastní osobní verze náboženství, které má nějakou oficiální podobu. Většina respondentů z druhé skupiny má k oficiálním postojům své církve odmítavé či alespoň pochybovačné názory a s mnohými dogmaty nesouhlasí. Tito respondenti vnímají náboženství spíše jako inspiraci a variantu toho, jak lze životem projít. První skupina respondentů naopak bere náboženství jako vzor, který následují z velké většiny. Při analýze byly zjištěny určité chyby v dotazníku. Například nepřesně položená otázka, která byla u některých špatně pochopena (například otázka na antikoncepci) a následně například nedostatečně zodpovězena. Někteří respondenti odpovídali velmi stručně a neobsáhli tak pravděpodobně celý svůj postoj a názor, jiní naopak zašli ve svých odpovědích daleko za


61

rámec položené otázky a mohli tak částečně vysvětlit či rozšířit svoje názory. Všichni ale sdělili podstatu svého postoje, což umožnilo analýzu dotazníků vůbec. Další vhodnou metodou pro takový výzkum by byly osobní rozhovory mezi tazatelem a respondentem. V takovém případě je možné případné nepochopení otázky korigovat. V případě nepochopení odpovědi tazatelem lze výpověď specifikovat. Takový výzkum si ale žádá prostředky a je velmi náročný na provedení i zpracování.

Závěr I přes probíhající sekularizaci v evropském prostředí prokázali někteří autoři vliv náboženské víry a aktivního náboženského života na úroveň plodnosti. Tato práce měla prokázat tento vliv v Česku a třech vybraných zemích, jimiž se po shlukové analýze staly Itálie, Německo a Polsko. Náboženství má podle použité literatury určitý vliv na úroveň plodnosti, což se v této práci nepodařilo potvrdit pro Česko. Podle zvolené metody není v Česku pro počet narozených dětí signifikantně určující denominace, frekvence návštěv bohoslužeb ani důležitost či důvěra v náboženství. V ostatních vybraných zemích je situace jiná. V Německu se častá návštěva ukázala jako signifikantní ukazatel ve všech studovaných letech, důležitost náboženství a příslušnost k denominaci pouze v roce 1990. Pro Itálii, zastupující v této práci nábožensky založené země, byla v roce 1990 statisticky významná důležitost náboženství v životě respondenta. V roce 1999 a 2008 jí vystřídala návštěvnost bohoslužeb. Denominace byla v Itálii statisticky významná pouze v roce 1990, kdy měli křesťané vyšší očekávaný počet dětí oproti respondentům bez denominace. V Polsku byla v prvních dvou studovaných letech situace stejná jako v Česku, žádná z religiózních proměnných signifikantně neovlivňovala očekávaný počet dětí. V roce 2008 už to byla frekvence návštěv kostela. Proměnná, která byla ve všech letech, pro všechny země a ve všech modelech signifikantní, byl rodinný stav, v tomto případě dichotomizovány na svobodné a ty co již manželství v životě uzavřeli. Je tedy velmi pravděpodobné, že ve všech vybraných zemích je počet dětí ovlivněn především právě rodinným stavem a religiózní proměnné jsou pouze doplňující determinanty. Socioekonomický status, jehož vliv očekávala druhá stanovená hypotéza, rovněž nebyl signifikantním ukazatelem ve velké míře. Jeho vliv byl potvrzen pouze v Německu v roce 1990 a v Polsku v roce 1999, což mohlo být zapříčiněno krátkodobými výkyvy. V evropských podmínkách pravděpodobně teorie o klesající míře religiozity se stoupající životní úrovní Norris a Ingleharta (Norris a Inglehart 2004 in Frejka a Westoff 2008) neplatí, nebo je platná spíše pro země s většími rozdíly mezi sociálními vrstvami obyvatelstva.

Ani třetí hypotéza, která předpokládala vyšší očekávaný počet narozených dětí u žen, nebyla zvolenou metodou potvrzena. V žádné z vybraných zemí ani v žádném roce nebyl koeficient pro proměnnou pohlaví signifikantní na zvolené hladině spolehlivosti. Při výběru zemí pro analýzu bylo přihlédnuto k historii, byly vybrány vždy dvě země ze shluku 1, kde byly spíše nenáboženské státy, a ze shluku 2, kde byly naopak státy nábožensky orientované, tak, aby jedna z nich měla socialistickou a jedna kapitalistickou minulost. Ukázalo se, že v prvním roce analýzy se v bývalých socialistických zemích nepodařilo prokázat vliv religiózních proměnných, zatímco v kapitalistických byl tento vliv prokázán. V kapitalistických zemích v dalších letech určitý vliv náboženských proměnných zůstal, v Polsku se projevil až v roce 2008, v Česku ani v jedno roce. Znamená to, že komunistický režim v jedné Česku církev pravděpodobně potlačil natolik, že v demokratickém zřízení již nenašla cestu zpět k věřícím, zatímco v Polsku, kde je církev symbolem odporu proti okupaci a bývalému režimu, si církev vydobyla své místo a její vliv je silný a pravděpodobně i rostoucí (Borowik 2010). V kapitalistických zemích byla některá ze zvolených náboženskách proměnných vždy signifikantní, je zde tedy vliv na úroveň plodnosti prokazatelný, ikdyž se jedná o Itálii, kde je vliv církve stále silný, a o Německo, kde je vliv církve menší. Poznatky o vztahu religiozity a úrovně plodnosti v českém prostředí získané z dat EVS byly ověřeny na datech z českého šetření zabývajícího se náboženstvím. Stejná metoda aplikovaná na tato data potvrdila, že religiozita v Česku nemá signifikantní vliv na počet dětí. I tentokrát jako jediný statisticky významný ukazatel projevil rodinný stav. Další částí práce byl kvalitativní výzkum provedený pro potřeby této práce. Hypotéza stanovená na začátku, která předpokládala rozdělení respondentů do dvou skupin, z nichž první bude vědomě následovat církevní učení a druhá bude náboženství považovat ve velké míře spíše jako inspiraci a jeden ze vzorců, podle kterého mohou žít, se podařilo potvrdit na základě výpovědí respondentů. Celkem 19 věřících, vysokoškolsky vzdělaných lidí do 30ti let odpovídalo na otázky týkající se názorů na církev, sexualitu, antikoncepci, manželství a rodinu. Jejich odpovědi byly zanalyzovány a respondenti rozděleni podle předem určených kritérií do dvou skupin. Ikdyž počet respondentů v první skupině je nižší, přesto je jejich rozdílnost evidentní.

Seznam použité literatury a dat Adsera, A. 2004 Marital Fertility and Religion:Recent Changes in Spain. Conference Papers American Political Science Association. 2006 Annual Meeting, p1-39. 39p. Brañas-Garza, P., Neuman, S. 2007 Parental religiosity and daughters’ fertility: the case of Catholics in southern Europe, Review of Economics of the Household, r. 5, č. 3, s. 305-327, ISSN 15695239 Borowik, I. 2010 Why Has Religiosity in Poland not Changed since 1989? Five Hypotheses. Politics & Religion, 2010, r. 3, č. 2, s.262-275, ISSN 17550483 Červenka, J. 2004 Hodnotové orientace české veřejnosti, Naše společnost 2004, Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, Frejka, T., Westoff, Ch. 2008 Religion, Religiousness and Fertility in the U.S. and in Europe European Journal of Population, 2008, r. 24, č. 1, s.5-31 ISSN 01686577 Hamplová, D. 2011 Náboženství a pohlaví: Proč jsou ženy zbožnější než muži? Sociologický časopis, r.47,č.2, s.297-323 ISSN 0038-0288 Hamplová, D. 2010 Česká religiozita – církevní příslušnost a víra ve světle Sčítání lidu a dat ISSP 2008“ Naše společnost, r.8, č. 1, s.3-8, ISSN 1214-438x Hanuš, J. 2004 Kdo se bojí odluky? In kol. aut. Vztah církví a státu – sborník textů, 1, Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, s.24-30, ISBN 80-86547-31-2. Heaton, T.B. 1986 How does religion influence fertility?: The case of Mormons, Journal for the Scientific Study of Religion, r. 25, č.2, s.248-258, ISSN 00218294 Heinen, J., Portet, S. 2010 Reproductive Rights in Poland: when politicians fear the wrath of the Church, Third World Quarterly, r. 31, č. 6, s. 1007-21, ISSN 01436597 Hendl, J. 2005 Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace, Praha: Portál s.r.o., 2005, 408s., ISBN 978-80-7367-485-4 Hendl, J. 2009 Přehled statistických metod: Analýza a metaanalýza dat, 3, Praha: Portál s.r.o., 2009, 695s., ISBN 978-80-7367-482-3 Hirsh, J.S, 2008 Catholics Using Contraceptives: Religion, Family Planning, and Interpretive Agency in Rural Mexico, Studies in Family Planning, r. 39, č. 2, s.93-104, ISSN 00393665 Kol. autorů, 1992 Slovník cizích slov, FIN, 1992, 288s., ISBN 80-85572-02-08

Kol. autorů, 2000 Velká všeobecná encyklopedie, 1, Diderot, 2000, 631s., ISBN 80-902723-3-9 (1.svazek) ISBN 80-902723-2-0 (soubor) Kol. autorů, 1993 Encyklopedický slovník, Odeon, 1993, 1253 s., ISBN 80-207-0438-8 Kol. autorů, 2007 Promoting solidarity between the generations, Commission of the European Communities, 2007 Kol. autorů, 2011 YOUCAT: katechismus katolické církve pro mladé. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2011, 301s., ISBN 978-80-7195-564-1 Loužek, M. 2004 Církvím prospívá konkurence In kol. aut. Vztah církví a státu – sborník textů, 1, Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, s.24-30, ISBN 80-86547-31-2 McQuillan, K. 2004 When does religion influence fertility?, Population and Development Review, r. 30, č. 1, s.25-56, ISSN 00987921 Nešpor, Z.R., Nešporová, O. 2009 Religion: An Unsolved Problemfor the Modern Czech Nation, Czech Sociological Review, r. 45, č. 6, s.1215-1237, ISSN 00380288 Nešporová, O. 2010 Jak náboženství ovlivňuje rodinný život? Lidé města, r. 12, č. 1, s.61-88, ISSN 1212-811 Panara, C. 2011 In the Name of God: State and Religion in Contemporary Italy, Religion & Human Rights; r. 6, č. 1, s.75-104, ISSN 1871031X Vávra, M. 2009 Jak zjišťovat návštěvnost bohoslužeb?, Naše společnost, r. 7, č. 1, s.32-39, ISSN 1214-438x Zhang, L. 2008 Religious affiliation, religiosity, and male and female fertility, Demographic research, r. 18, s.233-262, ISSN 14359871

EVS (2011): European Values Study 2008: Integrated Dataset (EVS 2008). GESIS Data Archive, Cologne. ZA4800 Data file Version 3.0.0 cit [2012-04-20].Dostupný z WWW < http://info1.gesis.org/dbksearch/sdesc2.asp?no=4800&db=e&doi=10.4232/1.11004>

EVS (2011): EVS - European Values Study 1999 (release 3.0.0, 2011) - Integrated Dataset. GESIS Data Archive, Cologne. ZA3811 Data file Version 3.0.0 cit [2012-04-20].Dostupný z WWW< http://info1.gesis.org/dbksearch/sdesc2.asp?no=3811&db=e&doi=10.4232/1.10789 >

EVS (2011): EVS - European Values Study 1990: Integrated Dataset. GESIS Data Archive, Cologne. ZA4460 Data file Version 3.0.0 cit [2012-04-20].Dostupný z WWW

Nešpor, Z.R. (2006) Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice v roce 2006, 2006, cit [2012-07-15] Dostupný z WWW: http://nesstar.soc.cas.cz/webview/

Přílohy Příloha 1: Průměrné hodnoty odpovědí na otázky použité ve shlukové analýze Země

Belgie Bulharsko Česko Dánsko Finsko Francie Irsko Island Itálie Lotyšsko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Rakousko Rumunsko Severní Irsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

Návštěvnost bohoslužeb 1990

1999

Důležitost náboženství

2008

1990

1999

2008

3,08

3,18

3,40

2,61

2,57

2,76

3,53

3,09

3,15

2,97

2,58

2,38

3,51

3,50

3,54

3,01

3,16

3,29

3,46

3,37

3,33

2,90

2,95

2,82

3,37

3,33

3,48

2,69

2,64

2,98

3,41

3,53

3,51

2,73

2,83

2,79

1,95

2,20

2,57

1,72

1,93

2,14

3,34

3,30

3,34

2,25

2,40

2,39

2,59

2,53

2,63

2,13

2,03

2,02

3,37

3,26

3,24

3,00

2,81

2,86

3,22

3,36

3,44

2,48

2,66

2,72

1,75

1,86

1,93

1,38

1,44

1,48

3,17

3,27

3,43

2,83

3,06

3,11

3,13

3,25

3,20

2,64

2,73

2,59

2,12

2,22

2,30

1,62

1,75

1,99

2,84

2,86

3,13

2,30

2,40

2,55

2,79

2,60

2,51

1,90

1,75

1,58

2,38

2,58

2,69

2,10

2,32

2,17

2,87

2,68

2,72

2,38

2,36

2,22

2,98

3,05

3,14

2,62

2,77

2,69

2,91

2,99

3,28

2,47

2,71

2,76

3,54

3,49

3,58

2,97

2,76

3,09

3,27

3,40

3,43

2,56

2,81

2,67

Zdroj: European Values Study 1990, European Values Study 1999, European Values Study 2008, vlastní výpočet


67

Příloha 2: Dotazník ke kvalitativnímu výzkumu Kolik Vám je let? Kde bydlíte? Kde trávíte většinu času (obec)? Jaké máte vzdělání? Studujete? Jaký obor? Máte vztah? Dlouhodobý? Je vážný? Pokud ne, chcete ho mít? Věříte v Boha? K jaké církvi se hlásíte? Kdo Vás k této víře přivedl? Prošel jste nějakým osobním vývojem ohledně víry? Jaký máte názor na Bibli? Na katolický výklad Bible? S čím souhlasíte? S čím nesouhlasíte? Co si myslíte o církevním názoru na sex? Na předmanželský sex? Jaký máte Vy názor na sex? Na předmanželský sex? Plánujete svatbu? Myslíte, že z manželství by měly být děti? Co si myslíte o církevním názor na antikoncepci? Jaký máte Vy názor na antikoncepci? Jakou metodu antikoncepce využíváte? Věříte jí? Řešíte otázku antikoncepce s nějakým církevním činitelem? Kolik dětí chcete v ideálním případě mít? Budete to plánovat?

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Katedra demografie a geodemografie ROLE NÁBOŽENSTVÍ. Diplomová práce. Michaela Tvrdíková

Recommend Documents