UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii
Bakalářská práce
2009
Michaela Čížková
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE
Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii
Bakalářská práce Michaela Čížková
Šperkařství severního Řecka Norhtern Greece Jewelery
Praha 2009
vedoucí práce: Doc. Iva Ondřejová
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně výhradně s využitím citovaných pramenů, literatury a odborných zdrojů.“
V Praze dne.............................
podpis
Obsah 1. ÚVOD...................................................................................................................6 2. SITUACE A PODMÍNKY V ŘECKÉM SVĚTĚ.....................................................7 2.1. Získávání drahých kovů....................................................................................7 2.1.1 . Zlato ve starověku.......................................................................................................7 2.1.2 . Archaické období.........................................................................................................8 2.1.3 . Klasické období a helénismus...................................................................................9 2.1.4 . Stříbro...........................................................................................................................9 2.1.5 . Makedonie a Thrákie...............................................................................................10
2.2. Techniky užívané k výrobě šperků...................................................................10 3. ŠPERKY SEVERNÍHO ŘECKA...........................................................................12 3.1. Nálezy z makedonských a thráckých pohřebišť.................................................12 3.1.1 . Diadémy......................................................................................................................12 3.1.2 . Věnce...........................................................................................................................14 3.1.3 . Náušnice.....................................................................................................................16 3.1.4 . Náhrdelníky ...............................................................................................................20 3.1.5 . Náramky.....................................................................................................................22 3.1.6 . Prsteny........................................................................................................................24 3.1.7 . Medailony...................................................................................................................26 3.1.8 . Spony...........................................................................................................................27 3.1.9 . Jehlice..........................................................................................................................28 3.1.1 0. Zlaté pláty...............................................................................................................29
4. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ŠPERKŮ SEVERNÍHO ŘECKA.......................30 4.1. Typy šperků...................................................................................................30 4.1.1 . Severní Řecko a ostatní oblasti řeckého světa.....................................................30 Diadémy...................................................................................................................................3 0 Věnce ........................................................................................................................................3 1 Náušnice...................................................................................................................................3 1 Náhrdelníky............................................................................................................................3 3 Náramky...................................................................................................................................3 4 Prsteny......................................................................................................................................3 4 Medailony................................................................................................................................3 5 Spony........................................................................................................................................3 5
Jehlice .......................................................................................................................................3 6 Ostatní zlaté ozdoby.............................................................................................................3 6
4.2. Použité dekorativní prvky a motivy.................................................................37 4.3. Použité dekorační techniky.............................................................................39 5. ZÁVĚR.................................................................................................................41
1. ÚVOD
Práce si klade za cíl předložit souhrn nalezených šperků v oblasti starověké Makedonie a egejské Thrákie, které jsou datované od archaického období do konce helénistického. Vytvořit tak katalog šperků, kde, kromě již publikovaných objektů, budou zařazeny i novější nálezy, obsažené ve výkopových zprávách, a to zejména v časopisu Bulletin de Correspondance Hellénique - Chroniques des fouilles. Dále pak tyto novější šperky určit a datovat na základě srovnání s již známými a zpracovanými šperky.
V druhé části se pokusím vymezit charakteristické znaky šperkařství těchto oblastí, jako je obliba jednotlivých typů, tvarové zvláštnosti, dekorace šperků a také použité dekorativní techniky. Jako poslední, nicméně stejně důležitým úkolem, bude srovnání charakteristických znaků jednotlivých šperků severního Řecka se šperky z ostatních částí řeckého světa.
6
2. SITUACE A PODMÍNKY V ŘECKÉM SVĚTĚ
2.1.
ZÍSKÁVÁNÍ DRAHÝCH KOVŮ
2.1.1. Zlato ve starověku Kromě toho, že bylo zlato ve starověku používáno na výrobu šperků, bylo také využíváno na výrobu váz nebo doplňků k oděvům, nábytku, dále na výrobu mincí a též k výzdobě zbraní. Stalo se symbolem moci, ať už politické nebo náboženské, stejně jako symbolem bohatství. Co se Makedonie týče, výroba zlatých předmětů zde byla úzce spjata s celkovou uměleckou produkcí širší zeměpisné oblasti, která zahrnovala celý tehdejší řecký svět. Byly to městské státy na severu Řecka, v jižní Itálii, na Sicílii, v severní Africe nebo města východní egejské oblasti a Černomoří, později oblast zahrnující celé helénistické království. Mimo to, měla tato produkce vliv na ostatní národy, které přicházely s Řeky do styku. Byli to hlavně Peršané, Skýtové, Thrákové či Etruskové.
Zlato se už od raného starověku získávalo ze zlatých nebo křemenných žil nebo jako naplavené zlato v řekách, později pouze ze zlatých žil, které byly vymyty a koncentrovány působením vody. Těžba kovů zahrnovala také oddělení nečistot od samotného kovu, zvláště kamene a naplavenin. Zlatá žíla byla ve starověku těžena odlamováním a následným drcením kamene. Prášek byl poté vymýván proudem vody, který odváděl světlejší částečky a odděloval tak zlato, které se na místě shromažďovalo. Zlato je asi sedmkrát těžší než hornina nebo kámen, s nímž je spojeno. To znamená, že proud vody, který má dostatek síly, aby přenášel písek nebo oblázky či jinou horninu, neunese kousky zlata.
7
Naplavené zlato se získávalo stejným způsobem. V ryzí podobě se nacházelo zlato jen zřídka, často bylo nalézáno s příměsí stříbra, mědi, příležitostně i se stopami železa. Když bylo přítomno stříbro ve větším množství, byla tato slitina považována již za jiný kov, ve starověku nazývaný tzv. „bílé zlato“ 1, dnes jako elektrum. Proces zušlechtění, to jest přečištění zlata, se pravděpodobně používal až od klasického období. Oddělování zlata od základních kovů a od stříbra, pokud je přítomno, probíhalo pomocí tavícího kelímku (pórovité hliněné nádobky), ve kterém byla původní slitina kovů roztavena. Olovo a ostatní kovy poté na vzduchu zoxidovaly a vsákly se do stěn kelímku. Zůstalo jen čisté zlato spolu se stříbrem, pokud bylo také součástí slitiny. Poté bylo ještě třeba oddělit stříbro od zlata tzv. kupelací. Další kovy byly už ve starověku levné natolik, aby se s nimi řemeslníci vesměs neobtěžovali.
Bohaté zdroje zlata se nacházely na území Makedonie, kde bylo zlato těženo už od doby bronzové. Rozsáhlá produkce však nastala hlavně za vlády Filipa II., v polovině 4. století př.Kr. Další doly byly také na ostrově Thasos a na Kykladách. Také v Thrákii na hoře Pangaeum (Pangaion) bylo nerostné bohatství využíváno už v mykénském období.
2.1.2. Archaické období Ačkoliv příčina nedostatku zlata v 6. století př.Kr., ve srovnání se stoletím sedmým, nám není zcela zřejmá, byli řečtí zlatníci, i na úkor menší domácí poptávky, zaneprázdněni zakázkami pro cizí kupce a zákazníky. Vznikaly tak šperky řecko-skýtské, řecko-illyrské nebo řeckoetruské. Šesté století př.Kr. bylo obdobím skvělé umělecké kvality, avšak šperků se dochovalo z archaického období poměrně málo na to, abychom si mohli utvořit obrázek o statutu řemeslníků a zlatníků obecně. Výjimku tvoří například malá skupina šperků, pocházející z Argu, tzv. Stathatova sbírka, datovaná do poloviny 7. století př.Kr., která však zahrnuje i o něco mladší šperky z raného 6. století př.Kr. Cennou, i když ne přímou představu, si můžeme udělat i díky sochařským pracím, vázovému malířství a zobrazení na mincích na kterých je šperk zobrazen. Druhá polovina 6. století př.Kr. je označována jako jedno z vrcholných období vý-
1
Pliny, XXXIII, 80.
8
roby šperků v severním Řecku, které nám dokazují například nálezy z makedonského pohřebiště Sindos, poblíž Thessaloniki.
2.1.3. Klasické období a helénismus Z 5. století př.Kr. nemáme mnoho důkazů o množství zlata, užívaného soukromými osobami, alespoň co se týče šperků nalezených v hrobkách z tohoto období. Mohlo to být také způsobeno jistým omezením výstavby nákladných soukromých pomníků za Perikleovy vlády, při níž padla velká část bohatství na výstavbu Athén. Na severu Řecka bylo zlato na výrobu šperků dostupnější. Dokazují to nálezy z hrobek v Duvanli v dnešním Bulharsku datované do druhé čtvrtiny až konce 5. století př.Kr. Mocenský vzestup Makedonie v první polovině 4. století př.Kr., za vlády Filipa II. a později za Alexandra Velikého, přinesl prudký nárůst zlatnictví na severu Řecka, díky těžbě v oblasti řeky Angites a hory Pangaeum (Pangaion). Dostatek zlata zapříčinila také z velké části válečná kořist v podobě velkého množství zlata přivezeného z Persie. Řečtí zlatníci pravděpodobně přesídlili do Makedonie, aby pracovali na dvoře Filipa II. Královský dvůr se tak stal ve své době centrem výroby šperků v celém Řecku.
2.1.4. Stříbro Stříbro se používalo k výrobě šperků ve stejném rozsahu jako zlato, ale protože snadněji podléhá zkáze, dochovalo se ho méně. Hlavním zdrojem stříbra, stejně jako olova, byla ruda galenitu. Po rozbití žíly se ruda vymývala a přesívala. Stříbro se získávalo oddělením od slitiny, stejně jako zlato, kupelací. Menší množství stříbra se získávalo i po přečištění zlata, když se oddělilo od stříbra.
Stříbrné doly byly využívány v Makedonii, Thrákii a na Kykladách také už od doby bronzové. V 5. století př.Kr. byla objevena bohatá žíla v dolech na území Attiky v Lauriu, kde byla těžba zlata započata už od 16. století př.Kr.
9
2.1.5. Makedonie a Thrákie Bohaté zdroje zlata, ať už usazené v naplaveninách či uložené v železo-měděných rudách, hrály důležitou roli ve vývoji zlatnictví v celé této oblasti. Množství makedonského zlata se získávalo z naplavenin řeky Gallicus, poblíž Thessaloniki. V Thrákii se využívala k získávání zlata a stříbra úrodná oblast kolem hory Pangaeum (Pangaion).
Vytvořit si představu o šperkařství severního Řecka v pozdním archaickém období, které patřilo, jak už bylo zmíněno výše, k jednomu z vrcholných období makedonského zlatnictví, nám umožňují nálezy z pohřebiště Sindos, ležící asi 20 km západně od Soluně2, Aghia Paraskevi, Therme, Nea Philadelpheia a dalších. Dalším vrcholem ve výrobě šperků v Makedonii, bylo pozdní klasické období až začátek období helénismu. Z tohoto období pocházejí šperky jak z hrobek makedonské aristokracie, tak z bohatých hrobů různých pohřebišť v okolí Thessaloniki, Aeneay, Pydny, Kassandreie, Lete a dalších. Výroba celých zlatých předmětů, jako byly larnaky, obsahující kosti zemřelého, byly, až na výjimky, vzácné.
2.2.
TECHNIKY UŽÍVANÉ K VÝROBĚ ŠPERKŮ
Poté, co řemeslníci nebo zlatníci obdrželi nezpracovaný materiál, většinou ve formě zlatých či stříbrných cihel, si z něho nejdříve vypracovali základní prvky pro jejich použití. Většina těchto prvků, jako byly kovové pláty, dráty nebo formy (pro odlitky, otisky), se skládaly z jednotlivých částí, které byly k sobě buď přiletovány nebo připojeny jinými prostředky. Zlatníci používali jednoduché bronzové, železné nebo dřevěné nástroje, někdy i kostěné nebo hliněné, z nichž se dochovalo velmi málo. Řečtí zlatníci používali dvě hlavní techniky. Jednak to bylo odlévání, které bylo méně běžné a užívalo se hlavně pro malé dekorační prvky a předměty jako byly prsteny nebo přívěsky. Užívalo se také techniky odlévání na ztracený vosk, přičemž byl z vosku vymodelován požadovaný tvar a ten pak pokryt tenkou vrstvou hlíny. Po zaschnutí nebo ztvrdnutí hliněné vrstvy, se předmět zahřál a roztavil tak vosk, který odtekl ven. Místo něj se otvorem dovnitř nalil roztavený kov. Po vychladnutí a ztuhnutí kovu se hliněná 2
Sindos 1985; Bouzek-Ondřejová 1988
10
forma rozbila a zůstal jen hotový předmět. Druhou, levnější technikou, kterou řečtí řemeslníci hojně využívali, bylo tepání kovového plátu. Tímto způsobem se mohlo docílit plátu tenkého až 0,01 mm. Takto velmi tenké plátky se používaly například na pozlacování. Aby se z kovového plátu vytvořil požadovaný tvar, využívalo se několik dalších technik, které se shrnutě nazývají repoussé 3 .
Velmi často se používalo k výrobě šperků zlatého drátu, vyrobeného z úzkých proužků zlatého plátu, který se po celé své délce zatočil. Silnější dráty byly pravděpodobně tvořeny srolovaným proužkem kovového plátu. V častějších případech se drátky používaly u šperků jako spojovací prvky nebo z nich byl tvořen řetěz. Existují dva hlavní typy řetězů, jednoduchý, tvořený ze zlatých článků a druhý, vytvořený z jednotlivých smyček navzájem do sebe provlečených. Na rozdíl od prvního typu řetězu byl řetěz tvořený smyčkami jednodušší na výrobu, protože každá smyčka byla sletována před spojením do řetězu. U článkového řetězu byly jednotlivé články sletovány až po připojení.
3
Repoussé - původně francouzské slovo, znamená vyzvednout, vytlačit. Technika uměleckého zpracování měkkých kovů za studena. (en.wikipedia.org)
11
3. ŠPERKY SEVERNÍHO ŘECKA
3.1.
NÁLEZY Z MAKEDONSKÝCH A THRÁCKÝCH POHŘEBIŠŤ Zlaté předměty byly nalezeny v relativně malém počtu hrobů a hrobek, které patřily
horní vrstvě obyvatel nebo samotné královské rodině. Bohaté hroby z archaického období kromě terakotových figurek, dovezených váz vynikající kvality nebo železných zbraní, obsahovaly také zlaté předměty zahrnující šperky. Hroby z klasického a helénistického období neposkytly tak bohatou výbavu jako hroby z archaického období, nicméně kromě šperků samotných obsahovaly také zbraně, terakotové sošky nebo věnce.
3.1.1. Diadémy Z konce klasického období pocházejí dva diadémy z královské hrobky ve Vergině (antická Aigai). První, tzv. královský diadém ( obr.1) byl nalezen v hrobce Filipa II. Tvoří ho dutá pozlacená obruč, jejíž konce zapadají do širší nastavitelné části, která umožňuje libovolně zmenšovat nebo zvětšovat průměr diadému. Takto byly běžně řešeny uzavřené diadémy nebo koruny, aby vyhovovaly velikosti hlavy. Menší, širší část je reliéfně zdobena motivem uzlu který je tvořen svázanými copy, jehož každé dva konce se na pravé i levé straně rozdělují. Vnější část obruče je zdobena rytými kosočtverci. Diadém je vyroben ze stříbra a jeho povrch je pozlacen. Pravděpodobně mohl být nošen spolu s typickou pokrývkou hlavy, tzv. „diadematofo ros kausia “ která se v Makedonii nosila spolu s diadémem. Vnitřní průměr diadému je 21 cm,
mezitím co jeho vnější průměr se pohybuje mezi 24 až 27 cm. Na vnitřní straně obruče se nalezly stopy látky nebo kůže. Jak je patrné na mnohých portrétech, podobný typ diadému nosili kněží nebo mnozí básníci té doby, stejně tak jsou takto zobrazováni i makedonští krá12
lové v helénistickém období. Diadém se mohl nosit spolu s pokrývkou hlavy, jak již bylo řečeno, nebo mohl být posazen na helmě během boje na znamení královské autority 4.
Z Verginy (antická Aigai) pochází také ženský zlatý diadém (obr.2), nalezený uvnitř zlatého larnaku v prostoru hrobky Filipa II. před samotnou hrobovou komorou, v předsíni. Je považován za jeden z nejkrásnějších kousků antického šperkařství, který se nám dochoval. Diadém je tvořen ze tří jednotlivých částí, které jsou navzájem spojeny pomocí malých čepů na konci každé části. Čtyři jsou uprostřed, vždy dva nalevo a dva napravo. Jimi je provlečen zlatý drátek. To vše zajišťovalo možnost nastavit potřebnou velikost. K sepnutí obou konců sloužila na jedné straně jakási tyčka zakončená lví hlavou, do které měl zapadat malý kroužek z protějšího konce. Místo, kde se oba konce diadému spojují, je poškozené. Diadém se nezachoval v celé své délce, stejně jako chybí některé kvítky a spirály. Poškození by mohlo být vysvětleno prudkým uchopením nebo utržením diadému při pohřbu ženy, která ho měla v okamžiku upálení na hranici a bylo nutné diadém rychle zachránit ze šlehajících plamenů 5. Centrální část, jejíž střed je jemně tepaný do podoby Herakleova uzlu, je vyplněna, stejně jako zbylé části, záplavou květů, palmet a vinoucích se spirál, které jsou ve spodní části zakončeny čtyřmi visícími řetízky. Od středu vedou do stran v horizontální linii silnější větvičky, které procházejí celou kompozicí. Z nich pak vyrážejí tenčí stonky se spirálovitými větvičkami zakončené květy a palmetami. Celou kompozici doplňují miniaturní včelky a ptáček sedící na palmetě v horní části. Kompozicí i tvarem je tomuto diadému podobný jeden zlatý rostlinný ornament (obr.3), nalezený poblíž Thessaloniki u Stavroupolis. Nalezen byl v hrobě muže, který se datuje do roku 325 až 300 př.Kr., pohřbeného v dřevěné truhle, bohatě zdobené zlatými a pozlacenými prvky. Zlatý ornament byl připevněn k části železa, pravděpodobně jako dekorace truhly.
Ve Vergině byl nalezen i zlatý diadém v podobě zlatého obdélného pásu, na kterém je vyryta mytologická scéna (obr. 4)6. Jednotlivé scény jsou zde odděleny dekorativním páskem, 4 5 6
Manolis Andronicos, VERGINA - The Royal Tombs Manolis Andronicos, VERGINA - The Royal Tombs Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1988 (Bulletin de correspondance hellénique)
13
který tvoří i hlavní rámec celého výjevu. Znakem archaického období, kdy mohl být tento diadém vytvořen, může být styl zobrazení scén, kterým jsou provedeny. Například běžící gorgóny jsou zobrazeny v běhu po kolenou podle archaického způsobu. Mezi orientalizujícími motivy, oblíbenými v archaickém období, se vyskytují okřídlené sfingy, proti sobě stojící lvi u stromu života, dále běžící gorgóny nebo zobrazení Odysseova oslepení Polyféma a boj s Mínotaurem. Diadém pochází z ženského hrobu z konce archaického období.
Do konce 4. století př.Kr. je také datován diadém, pocházející ze Sedes u Saloniky (obr.5). Uprostřed, na Herakleově uzlu, je umístěna postava Eróta, držící pár holubic. Oba konce diadému jsou zakončené lví hlavou, držící ve své tlamě kroužek na uchycení (obr.6). Diadém je tvořen pletenci a ohyby z drátků. Působí tak dojmem lehkosti, což ho odlišuje od obvyklých helénistických diadémů.
Z raného 3. století př.Kr. pochází diadém z nekropole v Lete (obr.7), nalezený na hlavě zesnulé ženy. Zdoben je rostlinnými motivy v podobě úponků, dubových listů a pěti-okvětních lístků. Centrální prvek tvoří Herakleův uzel, na němž je ženská hlava obklopená dubovými listy. Pravděpodobně mohlo jít o zpodobnění Afrodity.
Z helénistické nekropole Karyochori Éordais v západní Makedonii pochází i nedávno nalezený,7 zlatý diadém, z něhož se zachovaly rostlinné motivy v podobě květů, lístků a zrnek, které mohly být zavěšeny na části diadému (obr.8), tvořící podklad, nebo jednoduše mohly být součástí spletených rostlinných motivů, které se běžně v helénismu objevovaly a oblíbeny byly ve 3. a v 2. století př.Kr.
3.1.2. Věnce Dva zlaté věnce z konce klasického období pocházejí z královské hrobky Filipa II. ve Vergině. První z nich, tvořený ze zlatých myrtových lístků a květů (obr.9), patří mezi nejcennější nálezy objevené v prostorách předsíně královské hrobové komory. Obsahuje na osmdesát líst7
Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 2004 – 2005 (Bulletin de correspondance hellénique)
14
ků a sto dvanáct květů, z nichž některé z nich byly rozházené po podlaze. Obruč věnce, ze kterého vyrážejí větvičky, je vytvořena z dutého proutku, jehož oba konce jsou rozdvojeny a spojeny dohromady. Vnější průměr věnce je mezi 23 až 26 cm, vnitřní rozměr mezi 18 až 16 cm. Vyváženost květů a lístků vytváří obdivuhodný celek, rovnající se svou uměleckou kvalitou druhému věnci, nalezenému v hlavní hrobové komoře Filipa II.
Zlatý věnec (obr.10), nalezený v královské komoře ve Vergině, byl nalezen na hrdle stříbrné amfory, která obsahovala spálené kosti zemřelého. Jde o nejtěžší věnec, který se nám dochoval. Celkem obsahuje na 313 dubových listů a na 68 žaludů, které se dochovaly. Vyznačuje se vysokou úrovní zpracování a kvalitou zlatnické práce.
Věnec vytvořený ze zlatých dubových listů a žaludů, se nalezl také v jednom z hrobů na pohřebišti antického Acanthosu na Chalkidiki. Oproti předešlému věnci z Verginy, je proveden, co se týče množství listů, ve skromnější podobě (obr.11)8. Věnce tohoto typu jsou běžné v helénistickém období. Také věnec nalezený v lokalitě Evropos ve střední Makedonii, který se skládá stejně jako zlatý věnec z Kassandry, z olivových lístků (obr.12) 9, odpovídá typu věnců, běžných od konce 4. do 3. století př.Kr.
Z konce 4. století př.Kr. pochází také zlatý myrtový věnec (obr.13), pocházející z nekropole ve starověké Pydně nebo olivový věnec nalezený v Kassandře na Chalkidiky (obr.14).
Poblíž Thessaloniki ve Stavroupolis byl nalezen zlatý myrtový věnec, datován také do poslední čtvrtiny 4. století př.Kr. (obr.15). Stejně tak myrtový věnec z nekropole v Aeneai (obr.16), kde jsou myrtové lístky i s celým stonkem. Vyrobeny jsou z pozlacených bronzových plátků. Zrníčka jsou vyrobená z pozlacených kuliček hlíny.
8 9
Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique) Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1996 – 1997 (Bulletin de correspondance hellénique)
15
Z 2. století př.Kr. pochází zlatý věnec z dubových listů (obr.17), nalezený u města Filippi. Jednotlivé listy spolu se stonky, jsou pravidelně umístěny poměrně daleko od sebe a působí tak tvrdším dojmem.
Z pohřebiště v Sevasti pochází zlatý věnec (obr.18), který je tvořen z listů břečťanu. V přední části uprostřed jsou připevněny dvě skupiny bobulí břečťanu, každá po devatenácti kuličkách. Listy jsou opět vyrobené z tenkých zlatých plátků.
3.1.3. Náušnice Z 6. století př.Kr. pochází z území Makedonie typ náušnic, patřící do skupiny ozdob, které se souhrnně nazývají makedonské pásy10. Nejvíce z nich bylo objeveno na pohřebišti v Sindu. Hroby, ve kterých byly šperky nalezeny, se datují od poloviny 6. století př.Kr. do první čtvrtiny 5. století př.Kr. Náušnice jsou tvořeny kovovými pásky na jednom konci se zužující, na druhém se rozšiřující, které přecházejí v terč. Úzký konec je někdy vytažen do špičky, jindy může mít podobu očka11. Nejjednodušší pár náušnic je zdobený rytými kroužky (obr. 19). Další varianta se skládá z terče v podobě jednoduché rozety, jejíž lístky jsou vyznačeny filigránem. Pásek náušnice je vyplněn drátky, které jsou ohnuty do tvaru osmičky upevněnými mezi dvě pevná ramena12 (obr. 20). Nejbohatěji zdobené náušnice mají plastické rozety (obr.21), které se vyskytují i na jiných špercích, jako na jehlicích nebo na náhrdelnících, nalezených také v Sindu13. Na páscích kruhu se vyskytuje také složitější filigrán bez podkladu. Z konce druhé poloviny 5. století př.Kr. pochází pár zlatých náušnic, stejného typu jako náušnice ze Sindu, z nekropole u Ney Philadephei. Stejně jako u předešlých náušnic tohoto typu, se skládají z plasticky zdobené rozety a pásku tvořeného z drátků. Druhý konec náušnice je tvarován do podoby očka (obr.22). Do konce 5. století až první poloviny 4. století př. Kr. jsou datovány hroby v thrácké lokalitě Gazoros, kde se nalezl pár zlatých náušnic, který se svou
10 11 12 13
Laffineur 1979. Ondřejová, I., Makedonské pásy a jejich vztah k etruským a halštatským náušnicím, Studia Hercynia 10, 2006, 144 - 148. Sindos 1985 Sindos 1985
16
podobou řadí mezi makedonské pásy (obr.23)14. Vyznačuje se znaky, které jsou typické právě pro tento typ ozdob. Jeden konec má rozšířený do kruhového terče, který je zde vytvarován do podoby kola s loukotěmi, jak je tomu i u některých jednodušších variant nalezených na severním Balkánu a datovaných do konce 6. století př.Kr.
Jedním z nejrozšířenějších typů náušnic v archaickém a především v klasickém období, byl typ loďkovité (člunkovité) náušnice. Nejčastěji se vyskytovala ve své nejjednodušší formě, která byla rozšířená v mnoha částech antického Řecka. Do pozdního 5. století př.Kr. je datován pár člunkovitých náušnic z nekropole antické Pydny (obr.24), vyrobené ze dvou k sobě přitavených bronzových plátků, tvořící tvar loďky, zavěšené na drátku. Celé náušnice jsou pozlacené zlatými plátky. V severním Řecku tento typ částečně pokračoval i za helénismu. Z konce 4. století př.Kr. je znám z Madytusu a z Derveni (obr.25).Tento typ je bohatě zdoben rostlinnými motivy a loďkovitý tvar je součástí části náušnice, zavěšené z disku. K tomuto typu by mohl patřit také pár náušnic, nalezený v antickém Acanthosu, kde je z rozety zavěšena část skládající se z člunkovitého tvaru, po stranách se dvěma menšími rozetkami, ze kterého visí čtyři řetízky zakončené mušličkou (obr.26)15. Část náušnice, spojující rozetu s loďkovitým tvarem, tvoří zlatý plátek ve tvaru kosočtverce, na němž je zobrazena palmeta. Povrch je zdoben filigránem. Podobný pár zlatých náušnic pochází z Eretrii na Euboeai, datovaný do konce 5. století př.Kr.
Závěsné náušnice pak tvoří další z oblíbených typů náušnic, které se vyskytují od 5. století př.Kr. a pokračují v různých podobách i v helénismu, kde byly velmi oblíbeny. Ze 4. století př.Kr. pochází pár náušnic z Pydny (obr.27), kde na bohatě zdobené rozetě, jsou zavěšeny závěsky ve tvaru obrácené pyramidy. K zadní části rozety jsou přiletovány z každé strany dva řetízky se zakončením ve tvaru kapky. Stejný typ závěsné náušnice se nalezl v Mésembrii v oblasti Thrákii (obr.28)16. Z disku, který je uvnitř zdoben menší rozetou, orámovanou třemi 14 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1996 et 1997; Gilles Touchais (Bulletin de correspondance hellénique, Année 1998, Volume 122, Numéro 2) 15 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique) 16 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1979 (Bulletin de correspondance hellénique)
17
pruhy přerušovaného drátku, je zavěšen přívěsek ve tvaru obrácené pyramidy. Stejně jako u předchozího příkladu z Pydny, jsou k zadní části disku z každé strany připevněny řetízky zakončené korálkem ve tvaru kapky. Z Pydny pochází i pár zlatých náušnic, který se skládá v horní části z disku, na kterém je zavěšena postava Eróta (obr.29)17. Z nedávných nálezů v oblasti Thrákie pochází pár stříbrných člunkových náušnic, které přestože odpovídají popisu náušnic tohoto typu, mají plochý tvar, na kterém je provedena výzdoba (obr.30)18. Takto ploché člunkové náušnice se běžně nevyskytovaly. Higgins uvádí příklad náušnic, nalezených v Eleusis z přelomu 8. a 7. století př.Kr., které jsou ve tvaru plochého půlměsíce. Odkazuje tu na možný vliv foinických zlatníků, kteří v té době v Athénách pracovali 19.
Jiný typ zlatých náušnic, nalezený v Lete, pocházející z raného třetího století, je tvořen v horní části rozetou, ze které je zavěšen přívěsek v podobě býčí hlavy a dva přívěsky v podobě žaludů (obr.31). Z Kassandry pocházejí zlaté náušnice (obr.32), kde je z rozety zavěšena figurka Níké.
Do skupiny závěsných náušnic vyznačující se vysokou kvalitou zpracování a detailním provedením, pro které je typická palmeta zimolezu, ze které visí přívěsky v podobě figurek Viktorií, Erótů nebo sirén, patří pár zlatých náušnic, představující jeden z nejlepších příkladů této skupiny, který byl nalezený poblíž Thessaloniki a je datován do konce 4. století př.Kr. Postava Ganymeda20 je zde v sevření Dia, který na sebe vzal podobu orla (obr.33). Tvar palmety se směrem nahoru uzavírá do tvaru kapky. Na rozdíl od postavy orla, která je tvořená ze zlatých plátků, je Ganymedes zhotoven z jednoho kusu kovu. Dlouhý zahnutý drátek spojuje postavy ze zadní částí palmety. Přívěsek v podobě lidské postavy patří k sochařským mistrovským dílům mezi miniaturami.
17 18 19 20
Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1983 (Bulletin de correspondance hellénique) Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1999 (Bulletin de correspondance hellénique) Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980, str. 98 Ganymede (Ganymedes) byl božský hrdina, krásný trójský princ, nejkrásnější mezi smrtelníky. V důsledku toho se stal obětí Diova únosu, kterému poté musel sloužit jako milenec. (en.wikipedia.org/wiki/Ganymede_mythology)
18
Dalším typem náušnic, běžně se vyskytující v severním Řecku v období helénismu, byl typ zužujícího se kužele do tvaru kruhu, na jednom konci zakončeném zvířecí, nejčastěji lví hlavou. Náušnice je tvořená spirálovitě zatočenými drátky, které se k jednomu konci zužují. Z pozdního 4. století př.Kr. pochází jeden příklad z hrobky v Sedes (Saloniki). Kruh je zde tvořen z šesti spirálovitě zatočených drátků, které jsou na jednom konci volně a na druhém těsně zatočené, čímž se náušnice ke konci zužuje (obr.34). Higgins klade počátek jejich vzniku na konec 4. století a počátek 3. století př.Kr. 21 Další příklady pochází z Haghios Athanassios (obr.35), z Kozani (obr.36) a z Édessy (obr.37)22. V Amphipolis a v Mitropolis byl nalezen pár náušnic tohoto typu, zakončený hlavou kozorožce (obr.38-39)23. Poblíž Pelly na pohřebišti v Rachoně, byla v hrobech pocházejících z helénistického období, objevena jedna náušnice tohoto typu, zakončená hlavou černocha (obr.40)24. Objevují se i náušnice, skládající se z celé lidské postavy a tvořící větší část obruče. Jeden příklad byl nalezen ve Verii (obr.41) 25. Jedná se pravděpodobně o postavu Eróta, zakloněného a prohnutého dozadu.
Do skupiny spirálovitých náušnic, které se nacházely již v hrobech z archaického období a běžné jsou v 5. století př.Kr., patří skupina náušnic tohoto typu, zakončených na koncích pyramidami nebo kuželem, která se nalezla na pohřebišti Sindos, kde je tento typ zastoupen v několika příkladech (obr.42-45). Z druhé poloviny 5. století př.Kr., patří pár zlatých náušnic nalezený v Pydně (obr.46). Náušnice mají tvar omegy a na každém konci jsou zakončeny ozdobným kuželem. K tomuto typu bych zařadila i příklad náušnice nalezené v Mésembrii (obr.47), která je na obou koncích zakončena do tvaru kužele, bohatě zdobeného granulací. Hladký povrch náušnice, stočené do spirálovitého tvaru, opět připomíná tvar omegy a je oddělen od kuželovitých zakončení límcem zdobeným granulací.
21 22 23 24 25
Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980, str. 159 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1983 -2004/5 (Bulletin de correspondance hellénique) Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1979 a 1984 (Bulletin de correspondance hellénique) Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1996-97 (Bulletin de correspondance hellénique) Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique)
19
3.1.4. Náhrdelníky Z období 6. až 5. století př.Kr. pocházejí zlaté náhrdelníky, nalezené na pohřebišti Sindos. Jeden z příkladů (obr.48), se skládá z celkem dvaceti korálků různých tvarů, které jsou zdobeny granulací a filigránem. Centrální korálek je největší a vedle něj jsou symetricky řazeny menší korálky ve tvaru obrácených pyramid, menších či větších kuliček a válečků. Ze stejné nekropole pochází také zlatý náhrdelník s korálky ve tvaru dvojité sekery, mezi nimiž jsou mimo jiné i korálky amforovitého tvaru (obr.49). Motiv dvojité sekery se objevuje také u dalšího náhrdelníku (obr.50), který se skládá z korálků bohatě zdobených, stejně jako u předešlých příkladů, granulací či filigránem. Poslední dva zmiňované náhrdelníky mají téměř stejné korálky ve tvaru dvojité sekery a stejně tak korálky ve tvaru amfory. Do stejné skupiny patří také zlatý náhrdelník tvořený z bohatě zdobených korálků, s jedním největším centrálním korálkem v podobě amfory (obr.51).
Jiný typ, nalezený na nekropoli Sindos, představují dva náhrdelníky, vytvořené ze spirálovitě stočeného zlatého drátku, tvořící tělo náhrdelníku, který je na obou koncích zakončen ozdobným článkem. První z nich (obr. 52), je tvořen třemi spirálovitě stočenými drátky, do tvaru dutého provazu. U druhého příkladu (obr.53), je zakončující článek zdoben lidskou tváří, která je orámována filigránem.
Ze stejného pohřebiště pochází i zlatý náhrdelník, tvořený z korálků těsně vedle sebe poskládaných, v dolní části s dvěma hlavními většími korálky, zrcadlově umístěných. I zde jsou dva větší korálky ve tvaru amforek, zdobené filigránem (obr.54). V Mésembrii, thráckém městě ležícím na západním pobřeží Černého moře, se nalezl zlatý náhrdelník s podobnými korálky (obr.55), který je také tvořen z korálků, těsně vedle sebe navléknutých po celé jeho délce.26 Podle srovnání s náhrdelníkem z pohřebiště Sindos, zmiňovaným výše, by mohl být tedy datován do konce 6. až začátku 5. století př.Kr. Higgins však uvádí jeden příklad z helé-
26 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique)
20
nistického období, který také odpovídá popisu náhrdelníku z Mésembrie. Obsahuje však ještě přívěsek ve tvaru půlměsíce (obr.56)27, vykládaný drahým kamenem.
Z Thrákie pochází také zlatý náhrdelník, který se nalezl v Abdéře (obr.57) 28. Skládá se ze zlatého řetězu s centrálním prvkem, který je tvořen do podoby Herakleova uzlu, po stranách vykládaného tmavými kamínky.
Na konec 4. století př.Kr. je datován zlatý náhrdelník, nalezený spolu s dalšími šperky poblíž Thessaloniki (obr.58). Je tvořen z trojitého řetízku, tvořící pásek, ze kterého jsou zavěšeny přívěsky v podobě bukvic. Na obou koncích je zakončen listem břečťanu nebo listu vinné révy, který je ohraničen granulací a uprostřed je rozeta (obr.59).29 Ze stejného období pochází také zlatý náhrdelník z Derveni (obr.60), který je tvořen rozetami a přívěsky ve tvaru váziček.
Do 2. století př.Kr. je datován náhrdelník, nalezený ve starověké Pydně (obr.61), který se skládá z korálků ve tvaru válečků. Každý korálek je utvořen z drátků tvořící síť, na každém konci uchycenou pevnou obručí. Korálky jsou navlečeny na jednoduchém slabém drátku.
K náhrdelníkům jistě patřily také různé přívěsky. Některé z nich sloužily samostatně jako přívěsky, jiné mohly být součástí náhrdelníku, jako jednotlivé korálky. Jeden z takových (obr.62), nalezený na pohřebišti Sindos, jehož tvar připomíná směrem dolů se zužující kolmý jehlan, nahoře s vodorovným překladem, se objevuje i na náhrdelníku na obr.51. Ze stejného místa pocházejí i dva samostatné větší korálky, připomínající opět tvar amfory (obr.63). Korálek ve tvaru amfory (obr.64), pochází také z pohřebiště v Nea Pfiladelpheia. Povrch je i zde zdoben granulací. Tento typ korálků byl běžný v pozdním archaickém období a podobně jako na pohřebišti Sindos, byly součástí náhrdelníku. Nalezeny byly i ve Vergině. Jiný, zlatý přívěsek, má podobu Herakleovy hlavy (obr.65) a pochází z Derveni. Z hrobů z helénistického období pochází zlatý přívěsek nalezený v Édesse (obr.66)30, v podobě ženské hlavy a krku z 27 28 29 30
Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980, str. 166 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique) www.metmuseum.org Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1996/97 (Bulletin de correspondance hellénique)
21
tmavého kamene, podobně jako typ kruhových náušnic zakončených hlavou černocha, které se datují do 3. až 2. století př.Kr. Hlava je oddělena zlatým páskem, stejně jako spodní část krku, na kterou je připojen zlatý článek s očkem na zavěšení řetízku.
Mezi přívěsky by mohl patřit také jeden příklad, nalezený v lokalitě Stavros na Chalkidiki, (obr.103) doposud neurčen a nedatován.31 Jedná se o stříbrnou kruhovou ozdobu, ze zadní strany připevněnou na silnější kovový pásek, který je v dolní části ohnutý směrem nahoru. Kruhový medailon je uprostřed vyplněn drátkem, bez pevného podkladu, stočeným do tvaru šesti oček, symetricky doplněných kovovými perličkami, které se objevují i na vnějším pásu. Podobný motiv se objevuje na špercích z Efezu, kde se více projevovaly východní vlivy, datovaných do 7. století př.Kr., které Higgins řadí mezi ozdoby, které se připínaly na oděv.32 Na příkladu kruhového ornamentu (obr.104), by se mohlo jednat o podobný motiv spirál do tvaru kalichu, které tvoří dekoraci výše zmíněné kruhové ozdoby z Chalkidiki.
3.1.5. Náramky Jeden z typických náramků nošených od archaického do helénistického období, byl typ náramku ve tvaru jednoduchého dutého kruhu, s hladkým nebo tordovaným tělem, na koncích zakončeného zvířecí hlavou. Z poloviny 4. století př.Kr. pochází z Makedonie stříbrný náramek (obr.67), nalezený v Pelle. Jeho šířka dosahuje pouhých 5,8 cm a výška 5 cm, což značí, že byl vyroben, spíše než pro dětskou ruku, pravděpodobně pro velmi drobné ženské zápěstí. Kruh je tvořen z jednoho kusu kovu, avšak vytepaný do podoby tří stříbrných spirálovitě stočených prutů. Na každém konci je hlava berana s jednoduchým límcem ve tvaru hladkého pásku. Na beraních hlavách jsou stopy pozlacení, ale kruh náramku mohl být nepozlacený. Původně byl kruh zdoben stříbrným drátkem, který byl obtočen kolem kruhu a umístěn tak přesně do rýh tvořící tordované tělo náramku.33 Podobný typ byl nalezen také v Mésembrii (obr.68)34. Pár stříbrných náramků s tordovaným tělem, je na každém konci za31 32 33 34
Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1996-97 (Bulletin de correspondance hellénique) Higgins, 1980 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique)
22
končen beraní hlavou. Oba konce se překrývají, což by mohlo být v důsledku upravení velikosti náramku na menší zápěstí. Je tedy pravděpodobné, že náramky pocházejí z období konce klasického až počátku helénistického období. Ze stejné lokality pochází i další příklad stejného typu náramku ve tvaru tordovaného kruhu zakončeném na obou koncích opět beraní hlavou (obr.69)35. I tento náramek by mohl být datován od poloviny 4. století na počátek 3. století př.Kr.
Dále pochází z pozdního 4. století př.Kr. náramek (obr.70), který se skládá z kruhu, vyřezaného z křišťálu a poté leštěného, který je obtočen zlatým drátkem. Drátek je umístěn vždy do předem vyryté rýhy. Na obou stranách je náramek zakončen zlatými hlavami beranů, z detaily tečkování, představující beránčí rouno. Beraní hlavy pokračují v podobě zlatých límců, které jsou zdobeny třemi pásy miniaturních vlysů, zakončených ve spodní části pásem šipek. Nejvýše položený vlys, se skládá z řetězce břečťanu, spolu s s listy vinné révy, které tvoří uprostřed Herakleův uzel, na němž je hrozen vína. Prostřední vlys je zdoben palmetami se špičatými listy, mezitím co dolní vlys obsahuje palmety, z nichž palmeta uprostřed má po straně menší palmety a květiny.36
Další náramek tohoto typu (obr.71), pochází z raného 3. století př.Kr. Byl nalezen na pohřebišti antického města Evropos. Skládá se ze síťovaného těla, na obou koncích zakončeného hlavou kozorožce.
Jiný typ náramku, běžný v helénistickém období, se skládá ze zlatého kruhu, který tvoří buď plný pás nebo je tvořen filigránem bez podkladu. Součástí je centrální ornament, nejčastěji ve formě Herakleova uzlu. Tento typ se nalezl v oblasti hory Pangaeum na území Thrákie.
Mezi další typy náramků, objevující se v severním Řecku, patří spirálovité náramky, často v podobě hadího těla. Jednoduší varianta pochází z nekropole v Kassandřě, na Chalkidiki, kde 35 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1983 (Bulletin de correspondance hellénique) 36 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD
23
se nalezly dva zlaté náramky tohoto typu (obr.72), datované do 3. až 2. století př.Kr. Tělo je tvořeno z hladkého zlatého pásku, ke konci se prudce zužujícího do tenkého ocásku. Hadí hlava a část za ní je zdobena rytými tečkami, naznačující hadí kůži. Jiný, stříbrný náramek v podobě hadího těla (obr.73), je datován do roku kolem 300 př.Kr. Oproti předešlým zlatým náramkům, je z vnější strany zdoben tepanými tečkami, stejně tak přední část za hlavou, kterou zdobí vyryté šupiny.
Složitější variantu představuje pár přepychových ozdob paží (obr.74 a 75), pocházející pravděpodobně ze severního Řecka a datován do roku kolem 200 př.Kr. Figury, zakončující v horní části náramek, představují ženskou a mužskou postavu tritona, držící malé Erótky. Vousatá hlava mužské postavy tritona je otočená nalevo a pravá ruka je za hlavou (obr.76). Ženská postava má za hlavou levou ruku a na pravé ruce má posazeného Erótka. Přítomnost Erótků u ženské i mužské postavy může představovat jejich vzájemný vztah. Spodní část je ve tvaru rybího ocasu, jak je u tritona obvyklé. Z vnější strany je rybí ocas zdoben rytými šupinami. Každá postava má na zadní straně přitavené tři kroužky, které pravděpodobně sloužily na uchycení ozdoby k rukávu oděvu.
K ozdobám, které byly nošeny v Makedonii jako náramky, je třeba zařadit také makedonské pásy, které byly zde již zmíněny v souvislosti s náušnicemi. Stejně jako u náušnic, mají podobu kovových pásků, které se na jednom konci zužují, na druhém se rozšiřují a přecházejí v terč. Úzký konec může být opět zakončen očkem nebo bývá vytažen do špičky. Ozdoby, jak uvádí autor studie věnované makedonským pásům, Robert Laffineur, předpokládá, že se tyto pásy následně stočily do kruhu a sloužily tak jako náramky.37
3.1.6. Prsteny Stejně jako v ostatních částech Řecka, se i v oblastech severního Řecka nosily prsteny ve formě jednoduchých obručí s připevněným štítkem, známé již od archaického období. Do štítku ve tvaru zašpičatělého nebo pravidelného oválu, byla vyryta výzdoba. Jako příklad může 37 Ondřejová, I., Makedonské pásy a jejich vztah k etruským a halštatským náušnicím, Studia Hercynia 10, 2006, 144 - 148.
24
být uveden zlatý prsten s plochým štítkem s vyrytou postavou nahé dívky v otáčivém pohybu (obr.76). Za ní je zobrazena židle s přehozenou látkou. Prsten byl zhotoven z jednoho kusu zlata, nikoliv z odlitku a i přes svůj zdánlivě jednoduchý tvar, dokazuje vysokou technickou zdatnost zlatníků. Datován je na začátek 4. století př.Kr. 38 Jiný příklad, nalezený v antické Pydně, představuje prsten s kulatým štítkem s vyrytou postavou sedící ženy (obr.77), která drží věnec a nádobu na pohřební účely.39 Skupina těchto prstenů pochází také z Thrákie. Často se na nich objevuje thrácký nápis prozrazující pravděpodobně pohřební funkci prstenu.40 Z Mésembrie pochází jeden příklad jednoduchého prstenu se štítkem ve tvaru zašpičatělého oválu, který byl nalezen spolu s náhrdelníkem, který odpovídá stylu šperků ze Sindu, datovaných ještě do archaického období.
Z Thrákie pocházejí dva zlaté prsteny, nalezené v Abdéře (obr.78). Na jednom z nich je zobrazen Erós držící věnec a vznášející se vedle ženské postavy. Na druhém prstenu je zobrazena také ženská postava, která by mohla představovat Afroditu41.
Z pohřebiště Sindos, kde byly objeveny hroby z konce 6. a začátku 5. století př.Kr. pochází zlatý prsten se štítkem ve tvaru zašpičatělého oválu s vyrytým řeckým nápisem DORON (obr.79)42. Vyrytý nápis nese i zlatý prsten z Derveni z konce 4. a začátku 3. století př.Kr., na kterém je nápis KLEITADORON43 (obr.80). Z naleziště Sindos pochází i mnoho příkladů prstenů ve tvaru jednoduchého hladkého kruhu (obr.81 a 82).
Jiným typem, z nichž některé příklady byly nalezeny také v Makedonii, byl prsten se štítkem v podobě boiótského štítu, kde povrch štítku zdobil reliéf gorgón.
38 39 40 41 42 43
Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD Boardman, J., GEMS and FINGERS Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique) Sindos, Katalogos tes ektheses, Archaiologiko mouseio Thessalonikas 1985 Řecké slovo KLEITADORON = dar Kleitovi,Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD)
25
Z pozdějšího období se zachovalo množství prstenů s drahými kameny, jak s řezanými nebo jednoduše vsazenými, na místo štítku. Z pozdního 4. až raného 3. století století př.Kr. pochází z Derveni zlatý prsten, který má na místo štítku vsazený polodrahokam (obr.83). Drahý kámen je vsazen do lůžka s povytaženým okrajem na uchycení kamene. Obruč tvoří dva stočené drátky, na koncích zakončené lví tlapou, uchycenou z každé strany na štítek. Ze stejného místa se dochoval také zlatý prsten, který má celý štítek nahrazen jedním kamenem, uchyceným z každé strany zakončením obruče prstenu, zhotovené ze dvou drátků (obr.84). Na konec 4. století př.Kr. je datován zlatý smaragdový prsten, nalezený poblíž Thessaloniki (obr.85). Kámen je opět, jako u prstenu z Derveni, zasazen do zlatého lůžka se zubatým okrajem pro lepší uchycení. Obruč je tvořena dvěma vedle sebe posazenými drátky. Tento typ prstenu se nalezl také na pohřebišti z období helénismu v Thessaloniki, který má, stejně jako předešlé příklady, vsazený drahý kámen do zlatého lůžka s ozubeným okrajem (obr.86). Obruč je tvořená z pletence zlatých drátků.
3.1.7. Medailony Stříbrný medailon s hlavou starého Siléna zdobí dno nádoby na víno, ze které se pilo při symposiích. Nalezen byl v Derveni a datován je do raného 3. století př.Kr. (obr.87). Další medailon, ze Sevasti, byl stejně jako předešlý, součástí výzdoby kalyku na víno, kde zdobil vnitřní stranu nádoby (obr.88). Zobrazuje ženskou hlavu. Jiný, představující opět ženskou hlavu, pochází ze Stavroupolis byl také dekorací nádoby (obr.89). Z poloviny 2. století pochází pozlacený medailon z Verii, který nese zobrazení Afrodity jedoucí na kozlovi (obr.90). Ze stejné nekropole pochází také stříbrný medailon s reliéfním zobrazením hlavy říčního boha (obr.91)44, který odpovídá typu medailonů pocházející z 2. století př.Kr. Medailony tohoto typu jsou známy z Homolia v Thessálii a datovány jsou do 2. století př.Kr. 45 Střed medailonu tvoří zobrazení reliéfní bysty bohyně Athény. Okraj je zdoben ornamentálním pásem, bohatě zdobeným filigránem, granulací, emailem a vykládaným granáty. Tento typ medailonů je znám také z jižního Ruska, kde jeden příklad pochází z Kul Oba, datovaný do roku kolem 44 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1999 (Bulletin de correspondance hellénique) 45 Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980
26
300 př.Kr. Skládá se z centrálního tepaného medailonu o průměru 8 cm, na kterém je ze tří čtvrtečního pohledu zobrazena hlava Athény Parthenos a síťky vytvořené z řetízků, která je na medailonu zavěšena. Druhý pár ozdob stejného typu, byl nalezen v Taman a datován je do roku 330 př.Kr. Na centrálním medailonu je proveden reliéf představující bohyni Tetis, jedoucí na mořském netvorovi a nesoucí v náručí Achillea. Tyto medailony mohly sloužit jako náušnice nebo také jako ozdoby hrudi.
3.1.8. Spony Severní oblasti Řecka patřily k jedním z mála periferiím řeckého světa, kde se nosily během archaického a klasického období ozdobné spony. Do Thrákie se dostal typ spon, který byl typický pro severní Řecko, pravděpodobně z Malé Asie. V tomto období to byly převážně spony stříbrné. Z 6. století př.Kr. pochází jeden příklad z Trebeniště (obr.92). Mnoho takovýchto spon se nalezlo i na pohřebišti Sindos (obr.93 - 95).Tento typ spon, později už zhotovených ze zlata, pokračoval až do roku 300 př.Kr.46 Vyznačuje se vysoko vytaženým lučíkem, tvořící polovinu kruhu, na kterém jsou více či méně ozdobné prvky v podobě kuliček, kroužků, později u zlatých spon, koleček skládající se z několika článků zlatých plátků. Zápatka může být zdobena z přední strany reliéfním dekorem, u starších spon stříbrných může být zdobena granulací, filigránem nebo rytými detaily. Do této skupiny bych přiřadila také sponu, nalezenou v Potideiai, která se podobně jako spony z pohřebiště Sindos, skládá z vysoko vytaženého lučíku s pěti korálky ohraničenými z každé strany ještě úzkými kroužky (obr.96)47. Stejně tak pár spon, nalezený ve Vergině, v hrobech z konce archaického období (obr.97)48.
Z pozdního 4. století př.Kr. je znám příklad spony tohoto typu také ze Sedes a několik příkladů bylo objeveno i v Derveni (obr.98). Další příklady pocházejí z Aeneay (obr.99) nebo z Thessaloniki (obr.101). Na posledním zmiňovaném nalezišti byly nalezeny pohromadě dva páry stejných zlatých spon, které jsou datovány na konec 4. století př.Kr. Každá ze čtyř spon 46 Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980 47 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1980 (Bulletin de correspondance hellénique) 48 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1988 (Bulletin de correspondance hellénique)
27
se skládá z klenutého lučíku, který je na jednom konci zakončen pantem na uchycení jehly a na druhém konci zápatkou, kam zapadá její ostrý konec. Lučík je opět vysoko vytažený a přes něj je navlečeno pět ozdobných prvků, připomínající lopatkové kolesa parníku.49 Jednotlivé kolečka jsou odděleny kroužky ze slabých drátků. Každé kolečko se skládá z šesti článků zlatých plátků. Ozdobné zakončení spony, do kterého jehla zapadala, je tvořeno ze dvou čtvercových zlatých plátků. Z každé strany nese reliéf ohraničený spirálovitým drátkem a tepanými tečkami. Zobrazení ženské hlavy se lví kůží, je pravděpodobně vytvořeno u všech čtyř spon z jednoho razidla. Místo, odkud vychází druhá strana jehly, nese zepředu figurku gryfa, usazeného mezi dvě kopule. Na třech sponách se zachovalo na přední straně zobrazení koně. Zlatá spona nalezená v Aeneay, je zakončená figurkou okřídleného koně, Pegase (obr.100). Spony severořeckého typu, byly nalezeny i v Élidě na Peloponésu, kam se pravděpodobně dostaly jako import ze severu. Datované jsou do konce 5. století př.Kr. 50 Jedná se o dvě stříbrné spony, které jsou k sobě připojeny stříbrným řetězem (obr.102), zakončeným hadí hlavou.
3.1.9. Jehlice Na sepnutí oděvu sloužily ozdobné jehlice, které známe z 6. století př.Kr. z nekropole Sindos, kde byly součástí hrobové výbavy ženského hrobu. Jednodušší typ (obr.105) byl tvořen jednoduchým silnějším drátkem na konci zakončeným smyčkou do tvaru ležaté osmičky. Ze stejné lokality pocházejí i dva honosnější páry zlatých jehlic s detailně propracovanými hlavičkami, které jsou bohatě zdobeny filigránem (obr.106 a 107). Jehlice jsou zdobeny rostlinnými motivy, rozetami, listy a v horní části jsou zakončeny v podobě květů. Ve Vergině se nalezl pár zlatých jehlic (obr.108) stejného typu, který se objevuje v lokalitě Sindos a řadí se do konce 6. století př.Kr. Jehlice jsou zakončeny plastickou rozetou, pod niž jsou řazeny nad sebou tři korálky.
49 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD 50 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD
28
Ze 4. století př.Kr. pocházejí hroby z Katerini poblíž Thessaloniki, odkud pochází dvojitá zlatá jehlice (obr.109). Je vytvořena ze zlatého drátku, který je na každém konci ohnutý do podoby tří oček. Tento typ se nalezl i v hrobě muže, na nekropoli v Sevasti, kde stejně jako u předešlého příkladu je jehlice tvořena z drátku, na kterém je v tomto případě ještě zavěšený zlatý kroucený drátek (obr.110). Uprostřed jehlice je centrální korálek, kterým je drátek provlečen. Datován je do poloviny 4. století př.Kr.
3.1.10.
Zlaté pláty
Z 6. století př.Kr. pocházejí dva zlaté pláty z pohřebiště Sindos (obr.111), do tvaru rovnoběžníku s vytepanými motivy palmety a rozety. Stejný typ zlatého plátu s centrální rozetou, byl objeven na pohřebišti v Nea Philadelpheia (obr.112). Ze zlatého plátu je vyroben i zlatý diadém, pocházející z Derveni z pozdního 4. až raného 3. století př.Kr. s malými otvory na okraji, které mohly sloužit k uchycení zlatého plátu ještě na jiný materiál. Mezi nedávno publikovanými nálezy z makedonského pohřebiště severořeckého Archontika, datované do 6. století př.Kr., patří zlatý plát ve tvaru čelenky, sloužící pravděpodobně jako diadém. Centrální ozdobný prvek tvoří větší rozeta, která má po každé straně větší plochu zdobenou tepanými body (obr.113)51. Zlatá maska, nalezená ve stejné lokalitě,
zakrývající tvář zesnulé ženy, je zdobena na místě očí dvěma rozetami. Stejný rovnoběžný tvar, který se objevoval už v Sindu v podobě zlatých plátů, které zakrývaly zemřelému ústa, se tady vyskytuje v oblasti úst a je součástí celé masky (obr.114).
51 ANTIKE WELT, 3/2009, Maintz, Mehr als raubeinige Krieger von Dr. Pavlos und Anastasia Chrysostomou
29
4. CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY ŠPERKŮ SEVERNÍHO ŘECKA
4.1.
TYPY ŠPERKŮ
V severním Řecku byly zastoupeny téměř všechny základní typy šperků, které se vyskytovaly v ostatních částech řeckého světa. Charakteristické znaky šperkařství z oblastí Makedonie a egejské Thrákie v 6. až 5. století př.Kr. reprezentují nálezy z pohřebiště Sindos, kde se nalezl nejucelenější soubor severořeckých šperků archaického období. Kromě zlatých šperků, se tu nalezly i šperky stříbrné, které byly nejvíce typické právě pro severní oblasti Řecka a také Illyrii.52 Ze 4. století př.Kr. a z období helénismu se nalezly jednotlivé šperky na více místech Makedonie a Thrákie, které odpovídají typově šperkům z ostatních částí Řecka, avšak
4.1.1. Severní Řecko a ostatní oblasti řeckého světa
Diadémy Přestože obliba nošení diadémů vzrostla hlavně za helénismu, sloužily diadémy jako ozdoba hlavy již v archaickém období, přestože byly některé z nich vyrobené pouze za funerálními účely. Jednak mohly mít tvar zlatého obdélného pásu, na kterém byla vyryta výzdoba, a jednak to byl diadém vytvořený ze zlatého plátu do tvaru čelenky s prostřední částí nad čelem, vytaženou do špičky. Tento typ byl rozšířen během 4. století př.Kr. téměř po celém Řecku, avšak oblíben byl hlavně na východě Řecka, a to převážně v řeckých městech v Malé Asii.53 Dekoraci tvořily většinou tepané palmety, rozety nebo úponky. Často jsou to také spirálovité tvary a někde se objevuje i lidská figura. Příklady pocházejí z thráckého Madytusu, z jihoital52 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD 53 Ogden, GREEK GOLD
30
ské Kýmé, z Kypru a z dalších lokalit. Dalším typem, který se objevil koncem 4. století a oblíben byl poté v helénistickém období, je diadém, tvořený z různě silných drátků, tvarovaných do podoby rostlinných ornamentů, často s centrálním Herakleovým uzlem. Na příkladu ze Sedes tvoří centrální prvek figurka Erota. Na každé straně pak pokračují čtyři články ve tvaru lyry, spletené ze zlatých drátků, díky nimž působí celý diadém odlehčeným dojmem. Z Verginy pochází ze 4. století př.Kr. zcela odlišný typ diadému, který je tvořen pouze pevnou dutou obručí, s prostřední částí reliéfně zdobenou motivem uzlu.
Věnce Věnce nalezené v severním Řecku, byly, stejně jak tomu bylo i v jiných částech Řecka, znakem určitého významu člověka, který věnec nosil nebo s ním byl pohřben. Věnce byly nalézány většinou v hrobkách členů významných rodů nebo ve svatyních, kam se nosily jako dary. Objevují se zlaté, stříbrné nebo bronzové věnce pozlacené zlatými plátky, vytvořené z lístků či květů myrty, břečťanu, dubových nebo olivových lístků i listů vinné révy. Inspirovány byly přírodními věnci, které po většinu věrně kopírovaly. Nevyskytují se věnce, doplněné figurkami Viktorií nebo Erótů nebo zdobené skleněnými korálky či korálky z barevných kamínků, jak tomu bylo například na jihu Itálie.
Náušnice Mezi nejvíce typické druhy makedonských náušnic, patří náušnice, které patří do skupiny tzv. makedonských pásů, které se vyskytují právě v oblastech severního Řecka, odkud tyto specifické ozdoby pocházejí. Jejich společným znakem je stočení proužku plechu do kruhu, na jednom konci zúženém do tvaru očka nebo vytaženém do špičky a na druhém konci přecházející v terč, který může být zdoben tepanými motivy, jednodušší či propracovanější rozetou, případně připomíná tvarem kolo s loukotěmi. Z pohřebiště Sindos, odkud pochází velké množství náušnic tohoto typu, byly hroby, kde se náušnice nalezly, datovány do poloviny 6. století až do 1. čtvrtiny 5. století př.Kr.54 Jistou příbuznost ve vytváření náušnic pomocí ohnu54 Ondřejová, I., Makedonské pásy a jejich vztah k etruským a halštatským náušnicím, Studia Hercynia 10, 2006, 144 - 148.
31
tého kovového pásku do tvaru kruhu, který je na jednom konci ukončen očkem a vytaženým drátkem na druhém okraji, můžeme shledat i na etruských náušnicích typu a baule, a to hlavně na jednodušších raných příkladech, které jsou typické pro šperkařství Etrurie.55 Ze stejného principu vycházejí také některé ozdoby z nekropole v illyrském Trebeništi, které spadají do pozdně archaického období.56
V Sindu je v několika příkladech zastoupen i další typ náušnice, patřící mezi spirály , který je znám také z poloviny 6. a 5. století př.Kr. z Douvanli. Náušnice je zahnutá do tvaru omegy, zakončená na každé straně kuželem nebo tvarem hadí hlavy. Jinde se vyskytuje zakončení ve tvaru pyramidy, zdobené filigránem nebo granulací. Tento typ je v jiných obměnách znám také z jižní Itálie, kde jsou náušnice zakončeny lidskou, příležitostně zvířecí hlavou, z jižního Ruska, kde jsou zakončeny tvarem pyramidy, která je oddělena od hladké části náušnice límcem zdobeným filigránem, z vlastního Řecka a z Kréty, odkud pochází varianta se zakončením v podobě poupat a s vrcholem náušnice krytým rozetou.
Koncem 5. a v průběhu 4. století se do Thrákie a Makedonie rozšířil typ náušnice člunkového tvaru, který byl ve své nejjednodušší podobě složen ze dvou vypouklých kovových plátků, k sobě přitavených. Propracovanější formy tohoto typu, měly zavěšené přívěsky v podobě řetízků zakončených do tvaru kapky nebo mušličky. Celý komplex byl zavěšen z rozety nebo z disku a zdoben filigránem či granulací. Dva podobné páry náušnic tohoto typu pocházejí z Eretrie, kde na místě spojujícího prvku mezi horní rozetou a člunkovým tvarem je umístěna figurka sirény. Srovnatelný příklad se nalezl i na jihu Itálie v Tarentu, kde je siréna nahrazena postavou tančící dívky.57 Příklady se nalezly také na jihu Ruska v Kerči, v Taman a na Krétě. Závěsné náušnice, které byly tvořeny z disku, na němž byl zavěšen přívěsek ve tvaru obrácené pyramidy, figurky Erotů, Níké či býčí hlavy, se vyskytují od 5. století př.Kr. a přetrvávají až do helénismu.
55 Higgins 1980, 139 – 140. 56 Ondřejová, I., Makedonské pásy a jejich vztah k etruským a halštatským náušnicím, Studia Hercynia 10, 2006, 144 - 148. 57 Higgins 1980, s. 125.
32
Jiným typem náušnic, který se vyskytoval kromě ostatních částí řeckého světa, také v severním Řecku a oblíben byl hlavně v helénistickém období, byl typ náušnic kruhového tvaru na jednom konci se zužující a na druhém zakončený zvířecí či lidskou hlavou. Náušnice byla tvořena ze dvou zatočených drátků, které byly na konci těsně utažené, čímž vytvářely užší konec. V oblastech Makedonie a Thrákie se jich nalezlo poměrně dost na to, abychom se domnívali, že zde byly jedním z nejčastějších typů náušnic ve 4. až 3. století př.Kr. Nevíce se vyskytuje zakončení náušnice v podobě lví hlavy, dále pak hlavy kozorožce, méně časté je zobrazení lidské hlavy nebo i celé figury. Hlava černocha, která je oblíbená na jihu Itálie, se objevuje zřídka.
Náhrdelníky Typické znaky pro severořecké náhrdelníky 6. až 5. století př.Kr., je nejlépe charakterizovat opět na skupině náhrdelníků, objevených na pohřebišti Sindos, kde se na rozdíl od ostatních částí Řecka, kde se spíše než kompletní náhrdelníky nalezly jednotlivé korálky, jedná ve většině případů o celé náhrdelníky, tvořené z korálků ve tvaru amfory, dvojité sekery nebo obráceného kužele s rovným překladem, které jsou doplněné drobnějšími korálky. Zlaté korálky jsou bohatě zdobeny granulací a filigránem, jako je tomu i u ostatních šperků, nalezených v této lokalitě. Často jsou jeden či dva středové korálky větší, s menšími korálky symetricky uspořádanými po stranách. Z 5. století jsou známé příklady už celých náhrdelníků z Eretrie a Nymphaea, které se skládají, v případě náhrdelníku z Eretrie, z korálků a přívěsků ve tvaru granátových jablíček, melounů a žaludů, s centrálním přívěskem v podobě lví, beraní či býčí hlavy, a v druhém z žebrovaných disků nebo rozet s přívěsky v podobě žaludů. 58 Jiným typem, nalezeným v Sindu, je spirálovitě stočený drátek, který tvoří jakousi pružinu ve dvou různých délkách, zakončenou reliéfně zdobeným článkem, v jednom případě se zobrazením mužské hlavy, ve druhém zdobený tepanou rozetou. Zachovaly se i samostatné články náhrdelníků, ve tvaru obráceného kužele s rovným překladem nebo amforovitých korálků, které jsou, stejně jako je tomu u již zmiňovaných příkladů ze Sindu, bohatě zdobeny granulací a filigránem. 58 Higgins 1980, s. 129
33
Na konci 4. století př.Kr. se stal oblíbeným typem řetízkový náhrdelník, kde jsou jednotlivé řemínky zavěšeny na hlavním řetězu, s mnoha malými přívěsky špičatého tvaru, připomínající tvarem bukvici nebo tvar flakónků. Spoje mohou být v některých případech maskovány například rozetou, zdobenou emailem či filigránem, stejně jako zakončení na obou stranách náhrdelníku. Analogie můžeme vidět například u náhrdelníků z jižního Ruska, z Korintu nebo z jižní Itálie.
Náramky Častým typem náramku, byl tvar kruhového náramku s hladkým nebo tordovaným tělem, zakončeným do podoby zvířecí hlavy, která je někdy oddělena ozdobným límcem. Nejvíce se objevují zakončení v podobě beraní hlavy s rytými nebo tepanými detaily. Tento typ se objevuje od archaického období s jistými obměnami až do 2. století př.Kr. Podobná varianta je známá z několika příkladů z Kypru z 2. poloviny 5. století př.Kr. Tento typ, avšak o něco mladší, byl nalezen i v Kerči (antické Pantikapaion), kde je v jednom případě na obou koncích náramku umístěna přední část těla sfingy a na jiném je náramek zakončen lvími hlavami. Jiná varianta, která pochází ze severního Řecka, představuje náramek ve tvaru dutého kruhu vytvořeného z drátků, který tvoří síť bez podkladu. Zakončen je v podobě hlavy kozorožce.
Dalším typem, často se objevujícím během helénistického období, byl typ spirálovitého náramku, ve tvaru hadího těla, s rytými detaily imitující hadí kůži, v jednodušším případě s hladkým povrchem. Tento typ se kromě severního Řecka, nalezl také v Taman (jižní Rusko), v západní Sýrii nebo na jihu Itálie. Výjimečným příkladem je pár zlatých ozdob paží, řadící se k nejlepším kouskům makedonského zlatnictví, které jsou zakončeny mužskou a ženskou postavou tritona.
Prsteny Jedním z běžných typů prstenů v 6. století př.Kr., byl typ prstenu se štítkem ve tvaru pravidelného nebo zašpičatělého oválu s vyrytou dekorací, který pokračoval až do helénismu.
34
Podle nálezů v Sindu, se nosily i prsteny ve formě jednoduchých hladkých kruhů. Další variantou byl prsten se štítkem ve tvaru boiótského štítu s reliéfem gorgón, jehož příklady pocházejí také ze Sicílie, z Peloponézu nebo z Thessálie. Z mladšího období byly oblíbeny prsteny s řezanými nebo jednoduše vsazenými kameny, které mohly plně nahrazovat celý štítek nebo mohly být vsazeny do lůžka s povytaženým okrajem pro lepší uchycení kamene. Jiným typem byly prsteny v podobě hadího těla, tzv. hadí prsteny , které byly menší variantou ke stejné formě náramku. V období helénismu se objevovaly, v méně či více propracované podobě. Z Mésembrie pochází příklad hadího prstenu ve formě mořského netvora, vykládaný drahými kameny.
Medailony Medailony, které známe z nálezů z makedonských a thráckých pohřebišť, nebyly většinou samostatnými ozdobami, ale patřily například k výzdobě nádob nebo jiných předmětů. Kruhové medailony, jaké pocházejí z Thessálie, z Kul Oba nebo z jižní Itálie, mohly sloužit jako hrudní ozdoby nebo, spolu s jakousi síťkou, sloužily jako ozdoby hlavy. 59 Na centrálním vypouklém reliéfu byl ve většině případů zobrazen portrét či bysta, někdy i celá postava boha nebo bohyně. Na stříbrném medailonu, který pochází z Verii je, jak se uvádí ve výkopové zprávě60, reliéf hlavy říčního boha. Bůh je zde zobrazen s býčími rohy a za hlavou má ptáka s roztaženými křídly.
Spony Pro severní oblasti, kde byly, na rozdíl od ostatních částí Řecka, spony běžně užívané v archaickém a klasickém období a přetrvávající až do helénismu, byla typická spona s vysoko vytaženým lučíkem do tvaru půl kružnice s více či méně ozdobnými prvky ve formě kuliček, kroužků, později u zlatých spon často z koleček, skládající se z několika plátků, připomínající tzv. lopatkové koleso parníku. K vytvoření takto složitějších článků, mohlo sloužit několik samostatných forem. 59 Higgins 1980, s. 167 60 Chronique des fouilles et découvertes archéologiques en Grèce en 1999 (Bulletin de correspondance hellénique)
35
Jehlice Pro představu, o podobě jehlic z 6. století př.Kr., které byly typické pro severořeckou oblast, nám mohou pomoci příklady jehlic nalezených na pohřebiště Sindos. Jednodušší typ byl tvořen ze silnějšího drátku, který byl na konci zakončen smyčkou do tvaru ležaté osmičky. Dva páry jehlic, bohatě zdobené granulací a filigránem, jsou v horní části zakončeny tvarem makovice s plastickou rozetou nebo v podobě květů. Tento typ, i když méně propracovanější, je znám ze 7. století př.Kr. z východního Řecka z Efezu, kde se vyskytovaly jehlice podobně zakončené kulovitým, vejčitým nebo soudkovitým tvarem.61
Ostatní zlaté ozdoby Kromě tradičních typů šperků, sloužily také jako ozdoby zlaté pláty s vytepanou ornamentální výzdobou. Často byly součástí dekorace vojenské výstroje, nebo mohly být jednoduše připevněny na oděv. Mimo to, byly nalézány v hrobech, kde překrývaly ústa zemřelého.62 Byly vyrobeny z tenkého plátu zlata, do kterého byla vyryta nebo vytepána dekorace. Často se setkáváme s tvarem rovnoběžníku s oblými rohy, často se zlatého plechu použilo k vytvoření diadému nebo menších ornamentů, které byly součástí výzdoby nebo obložení kusů nábytku. Ve formě rovnoběžníků, které se pokládaly k zakrytí úst zemřelého, byly častým nálezem v makedonských a thráckých hrobkách. Povrch zlatého plechu často zdobí větší rozeta uprostřed nebo několik menších, stejně jako se objevují palmety doplněné řadou nebo větší plochou tepaných bodů.
61 Higgins 1980 62 Tsigarida, B., Ignatiadou, D., The Gold of Macedon, Athens 2005
36
4.2.
POUŽITÉ DEKORATIVNÍ PRVKY A MOTIVY
V dnešní době, kdy mají šperky hlavně význam dekorativní, případně jsou známkou společenského postavení, je pro pochopení významu antických šperků zapotřebí znát také jejich náboženský kontext. Nemělo by se zapomínat, že ve starověku byla mytologie a náboženství mnohem více součástí každodenního života než je dnes. Proto je někdy obtížné určit, zda jsou motivy, které se objevují na řeckých špercích, v tomto případě severořeckých, čerpány z okolního prostředí a podléhají tak módním vlivům dané doby, nebo mají hlavně význam ikonografický.
Jednu skupinu motivů, často se objevující na výzdobě šperků severořecké oblasti, stejně jako v ostatních částech Řecka, tvoří zvířecí motivy. Oblíbeny byly jak reálná zvířata, jako byl lev nebo lvice, beran, býk nebo různé druhy kozorožce a také had, který svým tělem určoval spirálovitou podobu šperku, vyhovující tak ozdobám paže či prstenům, tak stejně časté jsou zobrazení mýtických zvířat, jako byli gryfové, sfingy nebo okřídlený kůň Pegas.
Společně s figurální výzdobou byly makedonské a thrácké šperky zdobeny rostlinnými motivy, které čerpaly inspiraci ze světa rostlin ještě více, než figurální motivy z živočišné říše. U zlatých věnců se objevují listy břečťanu, myrty nebo vinné révy, vyskytují se i věnce z dubových nebo olivových lístků. Dub byl například známý pro svou sílu a výšku a tudíž to byl posvátný Diův strom. Žaludy, jako součást náhrdelníků, byly symbolem plodnosti. Věnce z dubových listů, se kromě Makedonie, jinde téměř nevyskytovaly. Plody nebo zrna těchto rostlin pak byly inspirací pro přívěsky náhrdelníků nebo náušnic. Často se objevují například ve tvaru plodů myrty, stejně tak bukvic, které jsou někdy zaměňovány za hroty oštěpů. Právě tvar bukvice, běžný v severním Řecku, se v jižních oblastech nevyskytoval. Je pravděpodobné, že původně tedy vznikl v makedonských dílnách. Z květin byly oblíbené kvítky myrty, podobné šípkové růži a rozety, které se ve stylizované podobě objevují na špercích velmi často. Pro skupinu šperků, nalezených na pohřebišti Sindos, jako jsou například náušnice typu ma37
kedonských pásů, jsou typické plastické rozety, které se objevují i na zlatých jehlicích nebo článcích náhrdelníků z této lokality. Oblíbené prvky z rostlinné dekorace šperků byly také samotné listy. Pravidelně se vyskytují palmové listy, stylizované do podoby palmety, a dále pak akantový list, který nejvíce odpovídá rostlině acanthus mollis , která se volně v přírodě vyskytovala právě v severním Řecku. Stejně jako tvar bukvice, by se dalo předpokládat, že akantový list pocházel původně z Makedonie. Existovaly i další dekorační prvky, inspirované světem rostlin, ne vždy však lze přesně určit, o jakou rostlinu šlo. Například u spon, typických pro severní Řecko, u kterých ozdobný prvek připomínal lopatkové koleso, mohlo jít o plod tromínu černého nazývaný smyrnium.63
Motiv amfory, často se vyskytující na špercích z archaického období, byl oblíben z několika možných důvodů; jednak to byl její elegantní tvar, který vyhovoval zřejmě tehdejšímu vkusu, dále byla možným symbolem bohatství a hojnosti a zároveň byly amfory součástí každé domácnosti, kde se využívaly pro různé účely. Jako součást zlatých šperků, se vyskytovaly od jednodušší varianty až k propracovanější verzi.
V 2. polovině 4. století př.Kr. se začal objevovat Herakleův uzel, oblíbený i ve 3. století př.Kr., jako symbol Herakleovy ochranné síly proti nebezpečí. Jeho obliba v pozdním klasickém a v helénistickém období vzrostla právě i díky mocenskému vzestupu Makedonie, kde se Herakleův uzel považoval za symbol královského dvora, která avšak spíše než z politické propagandy byla důsledkem módní vlny, která z Makedonie, jako centra uměleckého dění té doby, pocházela.64
63 Williams, D., Ogden, J., GREEK GOLD – JEWELLERY OF THE CLASSICAL WORLD 64 The Iconography of Ancient Greek and Roman Jewellery by Kathia Pinckernelle, F.G.A, 2005
38
4.3.
POUŽITÉ DEKORAČNÍ TECHNIKY
Mezi dekorační techniky, které se hojně používaly k výzdobě šperků v archaickém období v 7. a 6. století př.Kr. patřil filigrán a granulace. Filigrán využíval drátků, které byly letovány na podklad do požadovaného motivu. Používal se také pro vytvoření obrysů, následně vyplněných emailem. Kromě těchto technik, které byly běžné i v ostatních částech Řecka , se v severním Řecku používala technika zdobení filigránem bez podkladu, která se v jiných částech Řecka běžně nepoužívala. Rozšířena však byla od počátku 7. století př.Kr. v Etrurii, odkud pocházejí příklady z Verucchia, z Vetulonií nebo z Vulci.65 Na severořeckých špercích se s ní setkáváme hlavně u náušnic typu makedonských pásů, kde se často objevuje u stočeného pásku kruhu ve tvaru osmiček, upevněných mezi dvě krajní ramena.
Granulace byla pravděpodobně o něco mladší než filigrán, ze kterého nejspíše vzešla. 66 Je to jedna z nejčastěji používaných technik, která se objevuje na špercích z archaického období.
Soubor šperků, nalezených v lokalitě Sindos, zahrnuje bohatě zdobené šperky touto technikou které, zdobené ještě v kombinaci s filigránem, patří k nejhonosnějším a nejluxusnějším příkladům archaických šperků vůbec. Menší či větší plochy byly vyplňovány zlatými zrníčky, přiletovanými k podkladu do jednodušších i složitějších geometrických vzorů nebo ornamentů.
Dalším velmi častým způsobem zdobení šperků bylo rytí nebo vyřezávání do hladkého povrchu, které se používalo hlavně u dekorace štítků prstenů nebo pro drobné detaily, například u lidské figury.
U zlatých plátů, v podobě diadémů nebo ornamentů, které sloužily například jako ozdoby oděvu, se setkáváme s dekorací vytvořenou v podobě vystouplých motivů. K docílení nízkého i vyššího reliéfu, bylo možné tepáním do tenkého plátu na měkké podložce za pomoci razidel a kladívek. 65 Ondřejová, I., Makedonské pásy a jejich vztah k etruským a halštatským náušnicím, Studia Hercynia 10, 2006, s.144 - 148. 66 Higgins, R.A., Greek and Roman Jewellery, London 1980, str. 20
39
K docílení barevného efektu se v klasickém období rozšířilo používání barevného skla sloučeného s kovovým základem. Nadrobno rozdrcené sklo bylo umístěno na požadované místo, kde se zahřálo na teplotu potřebnou k roztavení. Kovový povrch se stal teplem měkčí a pórovitý a spojil se tak s roztaveným sklem. Předmět se poté nechal pomalu vychladnout. Častěji používanou polychromní technikou, oblíbenou hlavně za helénismu, bylo vykládání drahými kameny nebo sklem. Polodrahokamy byly vsazovány různými způsoby. Poté, co byl kámen vyřezán do požadované velikosti či tvaru, byl vsazen do lůžka prstenu, kde byl přitaven k podkladu. Často byly okraje ohnuté, aby byl kámen dobře upevněn. Nejjednodušším způsobem bylo provrtání kamene, kterým se protáhl kousek zlatého drátku k upevnění prstenu či náhrdelníku.
40
5. ZÁVĚR
Vývoj šperkařství v oblastech starověké Makedonie a Thrákie, od archaického až do helénistického období, sledoval v širším pojetí vývoj, který probíhal ve výrobě šperků v ostatních částech Řecka. Existovaly však jisté zvláštnosti, díky kterým se severořecký šperk odlišoval od šperků z jiných oblastí a které jsou nejvíce patrné na špercích z 6. století př.Kr. Hroby z prehistorického období ve Vergině a z archaického období z pohřebiště v Sindu, odkryly množství bronzových, stříbrných a zlatých šperků, které sloužily jak k běžnému nošení, tak byly, v případě honosnějších šperků, symbolem luxusu a bohatství, patřící vyšší třídě obyvatel.
Z pozdního klasického období, pochází z Verginy soubor šperků z královské hrobky, který je důkazem vysoké kvality makedonského zlatnictví, která přetrvala i do helénismu, kde se místní prvky mísily s vlivy z jižního Řecka a z Východu. V důsledku mocenského vzestupu Makedonie ve 4. století př.Kr. a jejího statutu uměleckého centra v období helénismu, se stala prostředníkem mezi východními a západními vlivy, které zasáhly i do výroby šperků.
41
