Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta. Ústav pro klasickou archeologii BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Veronika Vavřincová. Mořské národy

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Veronika Vavřincová

Mořské národy

Sea Peoples

Praha 2013

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu Prof. PhDr. Janu Bouzkovi, DrSc. za vedení mé práce a za literaturu, kterou mi poskytl. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, za podporu při studiu a psaní této práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

V Chomutově, 20 .5. 2013

…………………………………. Veronika Vavřincová

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá mořskými národy, což byly národy ohrožující značnou část východního Středomoří během 12. století př. n. l. Nejdříve se zaměřuje na jednotlivá etnika mořských národů, na jejich nejednotnost, různorodost a původ. Dále se práce zabývá určitými zdroji informací, které o mořských národech existují, tedy převážně egyptskými reliéfy, které byly nalezeny v Medinet Habu. V následujících kapitolách se práce snaží popsat materiální kulturu a spojení mořských národů se střední Evropou. Závěrem se tato práce snaží poukázat na následky krize ve 12. století př. n. l., které mohly, či nemusely být způsobeny mořskými národy.

Klíčová slova Mořské národy, Ramesse III, Egypt, Filištínští

Abstract The bachelor thesis deals with the Sea peoples, who were threatening much of the eastern Mediterranean shores during the 12th century BC. At first, it is focused on individual ethnic groups of the Sea peoples, on their disunity, diversity and origin. Further on, this thesis deals with historical sources of information about the Sea peoples, predominantly the Egyptian reliefs found in Medinet Habu. In the following chapters I am trying to describe material culture of the Sea peoples and its relations to the Central Europe. In the conclusion there are pointed out the consequences of the crisis in the 12th century BC, which might or might not be caused by the Sea Peoples.

Keywords Sea peoples, Ramesse III, Egypt, Philistines

Obsah 1.

Úvod .................................................................................................................................................9

2. Etnika mořských národů.....................................................................................................................11 2.1. Shardana .....................................................................................................................................11 2.2

Shekelesh ...............................................................................................................................13

2.3

Weshesh .................................................................................................................................14

2.4

Denyen ...................................................................................................................................15

2.5

Tjeker......................................................................................................................................16

2.6

Teresh.....................................................................................................................................17

2.7

Ekwesh ...................................................................................................................................18

2.8

Lukka ......................................................................................................................................18

2.9

Peleset ....................................................................................................................................19

2.9.1. Egyptské zdroje o Filištínských .............................................................................................20 2.9.2. Biblické zdroje ......................................................................................................................22 3.

Zdroje informací o mořských národech .........................................................................................25 3.1.Kypersko – Minojské písmo .........................................................................................................25

4.

3.2.

Ugaritské ................................................................................................................................26

3.3.

Egyptské zdroje ......................................................................................................................26

3.3.1.

Bitva mezi Ramessem III. a mořskými národy ................................................................27

3.3.2.

Pozemní bitva .................................................................................................................29

3.3.3.

Bitva na moři ..................................................................................................................30

3.3.4.

Důsledky bitvy ................................................................................................................31

„Materiální kultura“ mořských národů ..........................................................................................33 4.1. Lodě .............................................................................................................................................33 4.1.1. Model lodi z Gurobu.............................................................................................................35 4.1.2. Homérův odkaz ....................................................................................................................38

4.2.

Výzbroj a výstroj .....................................................................................................................41

4.3.

Filištínská keramika ................................................................................................................43

5.

Spojení Mořských národů se střední Evropou ...............................................................................46 5.1.1. Přilby ....................................................................................................................................47 5.1.2. Pancíře..................................................................................................................................49 5.1.3. Meče.....................................................................................................................................50 5.1.4. Ostatní zbraně a nástroje .....................................................................................................51

6.

Situace ve východním Středomoří po útoku mořských národů .....................................................53 6.1. Chetitská říše a nástupnické státy .............................................................................................53 6.2.

7.

Egejská oblast .........................................................................................................................54

Teorie o kolapsu kolem roku 1200 př. n. l. ....................................................................................57 7.1. Ekonomické vysvětlení podle Middletona ..................................................................................58 7.1.1. Environmentální vysvětlení ..................................................................................................59 7.2.

Invaze a migrace.....................................................................................................................60

8.

Závěr...............................................................................................................................................61

9.

Seznam použité literatury: .............................................................................................................62

10.

Obrazová příloha ........................................................................................................................64

Seznam zkratek citovaných děl Zkratky názvů literárních pramenů: Hom. Il.

Homér, Ílias

Hom. Od.

Homér, Odyssea

Thuk. His.

Thúkydidés, Dějiny peloponéské války

Hdt.

Hérodotos, Dějiny

Gn.

První kniha Mojžíšova, Genesis

Sd.

Kniha soudců

1S.

První kniha Samuelova

1. Úvod Ve 12. století př. n. l. se území Anatolie, Levanty, Řecka a Egypta staly obětí útoků nájezdných kmenů, které z pramenů známe pod názvem mořské národy (Obr. 1). Termín mořské národy je pojem, který byl poprvé použit v roce 1881 Gastonem Maspérem, který tyto národy označil jako „ peuples de la mar“.1 Maspéro měl pro toto označení dobrý důvod. Některé z egyptských textů totiž označují mořské národy jako ty, kteří pocházejí „ z ym“. Slovo Ym je v semitském jazyce slovo, které bylo do Egypta zavedeno za vlády Hyksósů. Přesné označení je sporné, avšak slovo odkazuje na rozlehlé vodní plochy, což si Maspéro spojil s mořem. Sami Egypťané je nazývali „ Lidé z moře“ Odkud tedy přišli? A jaký byl důvod těchto nájezdů? Na tyto otázky bych chtěla postupně odpovědět. V první kapitole bych se ráda věnovala různým etnikům mořských národů, u kterých bych chtěla nastínit jejich možný původ a obecnou charakteristiku. V další kapitole jsem se zaměřila na zdroje písemných informací, které o mořských národech máme. Jelikož jim jejich téměř až kočovný způsob života neumožňoval usadit se, jsou archeologické doklady roztroušeny po celém východním Středomoří a v Egejské oblasti. Největší podíl tvoří prameny písemná a ikonografické, které nám zanechali egyptští umělci. Dobrým dokladem je chrám v Medinet Habu, kde nalezneme nejvíce ikonografických záznamů. Ve třetí kapitole se budu zabývat „ materiální kulturou“ mořských národů. Jelikož velká část útoků mořských národů byla vedena na moři, je nutné se blíže podívat také na jejich loďstvo. Dále na jejich výzbroj a výstroj, která je velmi dobře patrná na reliéfech z Egypta. Také na jejich vozy a u Filištínů na jejich keramiku. Další kapitolu věnuji spojení střední Evropy s mořskými národy, kde bych chtěla poukázat na možné kontakty mezi nimi. V předposlední kapitole se stručně zaměřím na situaci ve východním středomoří a egejské oblasti po útoku mořských národů, ať již zapříčinili jejich pád či nikoliv. V neposlední řadě je nutné zmínit teorie o kolapsu kolem roku 1200 př. n. l. Teorií zabývající se touto otázkou je hned několik, ráda bych proto nastínila nejvýraznější z nich. Za velmi podnětnou považuji knihu od N. K. Sandars, The Sea Peoples Warriors of The Ancient Mediterranean 1250-1150 BC, kterou jsem při psaní své práce hojně využívala a myslím, že je napsána velmi výstižně a odborně. O vztahu mezi mořskými národy a střední 1

Nibbi, 1975 v Morris, 2006, 32.

9

Evropou jsem si udělala velmi dobrý obraz z knih pana profesora Bouzka Greece, Anatolia and Europe: Cultural Interrelation During The Early Iron Age a Aegean, Anatolia and Europe: Cultural Interrelation in The Second Millenium BC.

10

2. Etnika mořských národů Jak již říká samotný název, mořské národy nebyly pouze národem jedním, ale byly složením poměrně velkého množství etnik, z různých geografických oblastí Středozemního moře. Ve 12 století př. n. l. se s největší pravděpodobností podílela na zániku tehdy známých civilizací, počínaje říší Chetitskou a konče Mykénskou říší. Sami Egypťané zaznamenali názvy těchto národů: Sheden neboli Shardana, Shekelesh, Ekwesh, Lukka, Teresh, Peleset, Tjeker, Denyen a Weshesh(Obr. 2).

2.1. Shardana Shardana se poprvé objevují v korespondenci mezi králem Byblu, Rib-addim, a egyptským faraonem Achnatonem. Korespondence se nám zachovala v archivu v El Amarně. Muži Shirdan jsou zde popsáni jako osobní ochránci. Rib-addi si zde stěžuje, že lidé Sutužoldnéři od egyptského faraona- byli zabiti muži Shardan(Obr. 3). Využívání Shardan jako zabijáků v Levantě je také dokázána v textech z Ugaritu, datovaných mezi 14. a 13. století př. n. l., kde se v alfabetické formě trtnm, vyskytují v kontextu s tnnm , ti, kdo bojují ruku v ruce, nebo ti, kdo se hádají.2 Po zmínkách v El Amarně se Shardana(Obr. 4) objevují jako mořští nájezdníci na egyptské teritorium v době Ramesse II. Na stéle s Tanidy jsou popsáni jako „ zanícení rebelové, Shardana“ v jejich lodích z „ prostředku moře“. A také na stéle z Assuwana, kde faraon říká:“ zničil jsem bojovníky z Velké Zelené a tak může Dolní Egypt klidně spát“. Poté, jak je vidět, uzavřel Ramesse II. s pirátskými nájezdníky dohodu. Jakmile je totiž porazil, umístil je jako žoldnéře do své armády, jako památku na bitvu u Kadeše (Obr. 5). Také se nám dochovala zpráva, kde faraon popisuje, že Shardana jsou na jeho straně: „Vytvořil jsem pěchotu a jezdectvo, aby přebývali doma v mé době. Shardana a Kehek byli v jejich městech…“. Shardana jsou zobrazeny také na reliéfu, a mají na hlavách jejich typické rohaté helmy.3 Dobře je můžeme zaznamenat také za vlády faraona Merneptaha a Ramesse III. Za války faraona Merneptaha proti Libyjcům jsou Shardana opět proti Egyptu, a to na straně Libyjců a 2 3

Woudhuizen, 2006, 111. Woudhuizen, 2006, 111.

11

jejich spojenců, avšak za Ramesse III. je můžeme vidět na obou stranách, jak na straně mořských národů, tak na straně Egypta. Služby bojovníků Shardana jsou prokázány také za vlády Ramesse V., kde jsou někteří z nich představeni jako majitelé půdy, kterou jim dal sám faraon.4 Poslední zmínka o Shardana na Předním Východě je z Onomastiku Amenope, který nám přibližuje politickou situaci v 11. století př. n. l. Zde jsou vyjmenováni spolu s Tjeker a Peleset. Lze odtud vydedukovat, že Shardana žili na severu od Tjeker, v Doru a Peleset v Palestině. Když jsme poznali, kde všude bojovali, nabízí se otázka, odkud přišli? Z egyptských zdrojů je známo, že údajně přišli přes moře. Nabízí se dvě řešení v otázce jejich původu. Ostrov Sardinie ve středním Středomoří nebo oblast Sard v západní Anatolii.5 První názor zastával Emmanuel de Rouge v roce 1867, avšak o několik let později byl názor změněn a to Gastonem Maspérem. Druhá teorie říká, že by zde mohla existovat určitá podobnost, že původní zemi Tyrsénských je možno vysledovat zpět do Lýdie, a to díky starověkým autorům. A Shardana tedy pravděpodobně pocházeli ze západní Anatolie, neboť se hlavní město lýdské říše nazývalo Sardy. Je zde velká podobnost s toponymem hory Sardena a Sardanskou plání a také to, že se jim říkalo Sardanští. V době nájezdů mořských národů tedy Shardana kočovali, aby se dostali z Lýdie na Sardínii. Je možné identifikovat jména Shardana či Sherden se Sardínií, a Tursha s Tysénskými, ale považovat Sardínii a Etrurii za jejich pozdější domov je sporné a stále otevřené.6 Díky archeologickým důkazům by se mohla teorie o původu Shardana ze Sardinie stát pravdivou. Roger Grosjean se domnívá, že existuje podobnost mezi vyobrazením Shardana v Medinet Habu, kde mají na hlavách helmy s rohy, se sochami z jižní Korsiky, které jsou identické s nuraghi ze Sardinie. Podobnost viděl v několika věcech 1) helmy s rohy, které se objevují i na sochách, které stojí v nízkých dírách 2) šněrovačka s pěti pruhy a dlouhý meč.7 Na reliéfu z Medinet Habu, který zobrazuje námořní bitvu, jsou pravděpodobně zobrazeni dva bojovníci Shardana se středně kulatými štíty, které drží za rukojeť umístěnou ve středu štítu. Na hlavách mají helmy s rohy a velmi dlouhý meč v rapírovém stylu a korzety, které svým tvarem a vzorem připomínají humra8. Tento typ dlouhého meče je velice podobný mečům z egejské oblasti, Anatolie, Předního Východu a Sardinie, což nám moc nepomáhá s určením

4

Woudhuizen, 2006, 112. Woudhuizen, 2006, 112. 6 Tamtéž. 7 Woudhuizen, 2006, 113. 8 „ lobster style“ 5

12

jejich původu. Na reliéfech v chrámech v Luxoru, Abu Simbel a také Medinet Habu se našlo vyobrazení různých druhů přileb, které nosí bojovníci Shardana. Na zobrazeních je vidět, že přilby Shardanských mužů neměly mezi rohy kolo či disk až do té doby, než byli začleněni do egyptské armády, kde kruh či disk znázorňoval znak slunečního boha Re.9

2.2 Shekelesh První zmínka o národu Shekelesh(Obr. 6) pochází z Libyjských nájezdů na Egypt v pátém roce vlády faraona Merneptaha, kde působili jako spojenci či spíše žoldnéři na straně Libyjců. Jejich zobrazení na reliéfech není tak časté jako třeba u Shardana. Dále se objevuje zmínka na pečeti z Kalavassu a Enkomi, která pojednává o námořním obchodě s chetitskou říší.10Další výskyt Shekelesh již není tak mírumilovný, neboť se jedná o agresivní námořní útok na Ugarit. Jedná se o text, ve kterém chetitský král, snad Šuppiluliumaš II. žádá informace o Šikalayu, „ kteří žijí v lodích“ a o jejich domově Šikile od Lynada nebo Ibnada, což byli jeho zajatci. O něco později poznáváme Shekelesh mezi mořskými národy pří útoku na Egypt v osmém roce vlády Ramesse III. V chrámu v Medinet Habu jsou Shekelesh popsáni se speciální pokrývkou hlavy:„ Helmy, kryjící zadní část hlavy“. Existují dvě teorie o původu kmene Shekelesh. První teorii zastává de Rougé11 a jedná se o identifikaci s obyvateli Sicílie. Proti tomuto názoru se postavil Maspéro, který podle jména spojuje Shekelesh s místem jménem Sagalossos v Pisidii, což je oblast mezi chetitskou provincií Tarhuntassa a zemí Lukka v jižní Anatolii. Stejně jako v případě Shardana se předpokládá, že jejich cesta na Sicílii proběhla při útoku mořských národů. Na teorii o jejich původu ze Sagalossy je trhlina, a to že, pokud by odtud pocházeli, král Šuppiluliumaš II. by je jistě znal a pojmenoval by je jejich jménem. Teorie o jejich původu ze Sicílie je tedy pravděpodobnější. Sicílie měla během doby bronzové kontakty s mykénským světem, a tak není překvapením, že se na Sicílii našla také mykénská keramika.12 Z literárních zdrojů je známo, že Sicilané nebo Sikulové během trojské války či tři sta let po ní přišli na Sicílii, ještě dříve než sami Řekové. Přišli sem zřejmě poté, co byli vyhnáni z jejich původního domova v pevninské Itálii.

9

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm Woudhuizen, 2006, 114. 11 Woudhuizen, 2006, 114. 12 Woudhuizen, 2006, 115. 10

13

Na reliéfech jsou Shekelesh vyobrazeni s pokrývkou hlavy, medailonem na jejich hrudi, nesoucí dvě kopí a kruhový štít. Existuje teorie, že postavy na reliéfech s rohatými helmami a kruhem mezi rohy mohou být místo Shardana, Shekelesh.13

2.3 Weshesh Jsou nejtajemnější z mořských národů. Egyptské dokumenty je zmiňují pouze dvakrát. Poprvé se objevují na seznamu nájezdníků na Egypt v 8. roce vlády Ramesse III. v Medinet Habu a poté v papyru Harris, kde jsou pouze oni a Sherden zmiňovány jako ty národy, které přišly z moře. Proč pouze oni dva? Mohlo by to znamenat, že pouze ony dva národy napadly Egypt z moře, s loděmi, což by mohlo být pravdivé, neboť v námořní bitvě jsou Sherden vyobrazováni s přilbami a pokud jsou v pozemní bitvě, helmy nemají a bojují na straně Egypta. Pokud by to byla pravda, tak ty bojovníky jako Sherden a Weshesh, kteří přišli z moře, Egypťané zasadili do své armády a ty ostatní, kteří přišli ze země, proměnili v popel, jak píši.14 Weshesh jsou nám poprvé známy z útoku mořských národů v osmém roce vlády Ramessse III. a bývají spojováni s Osky. Maspéro je ovšem opět umisťuje do Anatolie a to na místo zvané Wassos v Kárii. Jiná teorie říká, že by mohli pocházet z Waksu na Krétě. Avšak identifikace Weshesh s italskými Osky je podložena také archeologickými důkazy. Italský poloostrov je na konci pozdní doby bronzové charakterizován novou materiální kulturou, kulturou protovillanovskou, která je velice podobná kultuře popelnicových polí ve střední Evropě, a předchází kultuře Umbriů, Osků, Latinů a Falisků. Podobnost s kulturou popelnicových polí potvrzuje i fakt, že lodě mořských národů, které jsou vyobrazeny v chrámu v Medinet Habu, mají na přídi i na zádi ptačí hlavy, což je typické také pro tuto kulturu.15Což by mohlo potvrzovat myšlenku, že mezi mořskými národy byly nositelé kultury popelnicových polí, což však platí pouze tehdy, jsou li Weshesh opravdu Oskové. Invaze do Itálie nositeli kultury popelnicových polí zapříčinila také přesun obyvatelstva, který způsobil usazení Shekelesh na Sicílii, jak již bylo zmíněno výše.

13

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm Wachsmann, 2012, 188-190. 15 Woudhuizen, 2006, 115. 14

14

Někteří se domnívají, že Weshesh pocházejí z části Izraelského společenství dvanácti kmenů, a to z kmene Asher, což je kmen založený Asherem, devátým synem Jakoba. Asher a jeho čtyři synové a dcery se usadily v Egyptě.16

2.4 Denyen V historických záznamech jsou Denyen(Obr. 7) známy pod mnoha jmény Danunna , Danunites, Danaoi, Danaus, Dene, Danai. První zmínka o nich pochází z dopisu z archivu v Amarně, kde vazal faraona Amenhotepa IV., foinický vládce Tyru, Abmilki informuje o smrti krále z Denyen, na jehož místo nastoupí jeho bratr a v zemi zavládne mír.17 Když se Denyen poprvé objevili jako protivníci egyptské říše, nebyli pro ni neznámí, neboť „země Danuna“ se objevuje v korespondenci z Amarny v raném 14. století př. n. l, kde je jmenována před Ugaritem, Kadešem a Amurru. Seznam míst je uspořádán od severu k jihu, takže můžeme usuzovat, že ať už byla země Danuna kdekoliv, bylo to severně od Ugaritu a Orontu, ale ne moc daleko. Při severním tažení krále Šuppiluliumi II. Halpa (Aleppo) a Karchemiš jsou umístěny na východě a Alalakh a Ugarit na východě, a Kizzuwatna na severu. Tak již zbývá pouze Hattay jako země Danuna, ačkoliv je mnohem severněji, než ji umisťuje korespondence z Amarny.18 V 8. století př. n. l. je známo, že země Danuna měla své hlavní město, jehož svrchovaný vládce měl moc také nad Kartepe, nedaleko pobřeží. Obě dvě města byla v blízkém spojení s lidmi z Kilíkie a z neochetitským Karchemišem a Sinjirli. Byli to Denyen, nebo pouze část z nich, kteří obsadili zemi Lukka, což by mohlo vysvětlovat absenci kmene Lukka na útoku z roku 1186 př. n. l., neboť Denyen, kteří se objevují při útoku na Egypt, zabrali jejich místo.19 Existuje mnoho teorií o původu Denyen. První teorie předpokládá, že mohli pocházet z Kilíkie a je založená na jméně Adana, což je město ve východní části Kilíkie. Pod jménem Adaniya žili Denyen v Kilíkii v 9. století př. n. l. Také Ramesse III. se domníval, že Denyen pocházeli z malých ostrůvků na pobřeží Kilíkie. Dochoval se nám také nápis z Karatepe, ve

16

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm 18 Sandars, 1978, 162. 19 Sandars, 1978, 163. 17

15

kterém je zmíněn legendární řecký hrdina Mopsus. Mopsus zde říká, že založil Aspendos, který je identický z městem Azitawadda v Kilíkii.20 Druhá teorie spojuje Denyen s Danajskými z pevninského Řecka. Všichni Řekové totiž byli nazýváni Danajští, a to Homérem. Danajští se usadili v Argu a pojmenovali se podle Danaa. 21 Je nutné se ovšem také zmínit o teorii původu Denyen z izraelského kmene Dan. Když Debora, Barak a spojené síly Izraelitů porazili Kanaánského velitele Jabina a jeho vozy u hory Tabor, někdy ve 13. nebo 12. století př. n. l., shromáždili se izraelské síly, včetně Eframa, Benjamina a Issachera. Ale rod Rubenův hledal srdce: „ Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvaní stád? Zdali i Galád před Jordánem nebydli? Ale Dan proč zůstal při lodech?“22 Záhadné je, jak mohl kmen Dan přijet na lodích, když žádný z izraelských kmenů nebyly mořeplavci. Evidentně se tím myslí, že Danites byli mořský kmen a měl starost o své lodě, jako kmen Rubenů byli pastýři a měli starost o svá stáda, avšak toto řešení bylo zamítnuto. Jestliže tedy nebyl Dan jeden z izraelských kmenů, který cestoval přes Jordán z východu, pak by tedy mohl být: „ Dan souditi bude lid svůj jako jedno z pokolení Izraelských.“23

2.5 Tjeker Po Shardana a Peleset jsou Tjeker(Obr. 8) vyobrazování na egyptských reliéfech nejčastěji. Objevují se také v námořní bitvě proti Ramessu III. Oni a Peleset jsou hlavní skupinou, která je vyobrazována na reliéfech z Medinet Habu. Zmínka o nich se objevuje v příběhu Wen- Amona z 11. století př. n. l. Autor zde údajně navštívil město Dor, které on nazývá „ město Tjeker“, a v Doru byl Wen-Amon donucen se vypořádat s Bedarem, vládcem města, kvůli zlatě, které bylo ukradené z jeho lodi. Na reliéfech z Medinet Habu lze identifikovat velitele. Je to vousatý muž, na hlavě má zvláštní čapku, válečníci mají krátké meče, dlouhá kopí a kulaté štíty.24

20

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm 22 Sd. 5: 17. 23 Gn. 49: 16. 24 http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm 21

16

Původ Tjeker je nejasný, někteří se domnívají, že mohou pocházet z Troady, která leží na východním pobřeží Malé Asie. Tjeker jsou zde spojováni s Teukry, kteří se rozprchli do okolních oblastí po Trojské válce. Jiná teorie tvrdí, že byli spřízněni s hrdinou Teukrem, což byl zakladatel Salamis na Kypru 25

2.6 Teresh Teresh nebo také Tursha(Obr. 9) jsou zmíněni v nápise z Karnaku z pátého roku vlády faraona Merneptaha mezi nepřáteli útočícími na Egypt. Také se objevují na reliéfech v Medinet Habu. „Ušlapal cizí země, ostrovy, které se plavily proti jeho hranicím… Peleset a Tursha, přišli z prostředka moře:“26 Jedna teorie říká, že pocházeli z Troje. Podkladem pro toto tvrzení se stal fakt, že Troja se v chetitských záznamech objevuje pod jménem Taruisa. Druhou, a pravděpodobně mnohem pravděpodobnější teorií je, že Teresh jsou vlastně Tyrsénští, kteří se objevuji již u Homéra a také u Hérodota. Tyrsénští prý pocházeli z Lýdie. „ Lýdové se řídí podobnými obyčeji jako Řekové. Kromě toho, že prostituují své děti ženského pohlaví. První z lidí, pokud víme, používali mincí ražených ze zlata a stříbra a první začali pěstovat obchod. Lýdové sami tvrdí, že jsou jejich vynálezem i hry, které se nyní pěstují u nich i u Řeků. Vynašli je prý v téže době, kdy kolonizovali Tyrsénii. Vypravují o tom toto: za časů krále Atya, syna Manova, nastala po celé Lýdii veliká nouze o potraviny. Lýdové zprvu trpělivě vyčkávali, a když neustávala, hledali nějakou odpomoc. Každý z nich prý vymýšlel něco jiného. A tak tehdy vynašli hru v kostky, vrhcáby, s míčem a všechny jiné hry podobné kromě pessů, jejichž vynález si totiž Lýdové nepřivlastňují. Když hry vynalezli, používali jich proti hladu tak, že jeden den hráli od rána do večera, aby nemohli hledat potravu, a druhý den přestali hrát a jedli. Takovým způsobem to vydrželi osmnáct let. Nouze však nepovolovala, nýbrž spíše vzrůstala, a tak král rozdělil Lýdy na dvě skupiny, a museli losovat, buď že zůstanou, nebo se ze země vystěhují. K té části, která si vytáhla los, že mohla zůstat, se přidal král sám, a k té, která měla odejít, přidal svého syna, který se jmenoval Tyrsénos. Ti, kdo si vytáhli los k odchodu ze země, 25 26

Sandars, 1978, 170. Sandars, 1978, 158.

17

odešli do Smyrny, postavili si lodi, naložili na ně všechno, čeho bylo k plavbě třeba, a odpluli hledat živobytí a sídla. Cestou minuli mnoho národů, až přišli k Ombrikům. Tam si založili města a bydlí tam až podnes. Z Lýdů si změnili jméno podle králova syna, který je přivedl, podle jeho jména se nazvali Tyrsény.“27 V paláci ve městě Gurob, v Egyptě objevil Flandiers Petrie rakev se jménem AmenTursha. Podle jména Petrie usoudil, že se jedná o cizince a také podle tváře na rakvi. Obličej není prý egyptský, má dlouhý nos a blízko posazené a šikmé oči a má propíchnutý nos, což prý není známkou toho, že by to byl egyptský muž. Podle Petriho, se jedná o příslušníka kmene Teresh. Z dokladů víme, že Aman –Tursha byl zástupce dozorce nad harémem během XIX. dynastie v Egyptě. Zřejmě to byl egyptský občan, ale jeho jméno je cizího původu.28 Je opět nejednoznačné odkud Teresh mohli pocházet, ovšem jisté je, že se zúčastnili tažení mořských národů.

2.7 Ekwesh Ekwesh či Akwasha jsou nejpočetnějším zástupcem z mořských národů a jsou označováni jako „ Země z moře“. Bývají často asociováni s egyptským ekvivalentem pro Achájce nebo kmen Achchijáva, který se objevuje v chetitských textech. Tyto teorie nejsou potvrzené. Nenašly se zatím žádné důkazy, které by Ekwesh spojovali jak z Achájskými tak s kmenem Achchijáva. Ekwesh museli pocházet z ostrovů nebo ostrova, avšak pokud by se potvrdila teorie o jejich achájském původu, mohli by pocházet odkudkoliv z egejské oblasti.29

2.8 Lukka Zmínky o kmeni Lukka se nám objevují již v chetitských textech. V chetitské modlitbě máme zmínku o „ zemi Lukka“, kde jsou lidé, kteří odsuzují chetitská božstva. Již více se o nich dozvídáme z egyptského nápisu z Velkého chrámu v Karnaku, z doby faraona Ramesse II. Faraon zde popisuje své vítězství nad útočícími lidmi Lukka. Není jasné, kde se vlastně země Lukka nacházela, ale existuje několik teorií.30

27

Hdt.,I., 94. Wachsmann, 2012, 183. 29 Sandars, 1978, 157. 30 http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm. 28

18

První teorie usazuje kmen Lukka do západní Anatolie, přesněji západní Kárie. Podle ugaritských tabulek, na kterých je zaznamenána korespondence mezi ugaritským králem a králem Alašije, na Kypru, ugaritský král uvádí, že poslal flotilu na pobřeží země Lukka, aby zabránil jejich přechodu z egejské oblasti do Středomoří. Jejich území se tedy nacházelo na pobřeží, ale není jasné, zda na egejském či na anatolském.31 Země Lukka také bývá umisťovaná do údolí Xantu. Lýkové měli spoustu království, která nazývali zeměmi Arzawa, které byly pod správou Chetitů. Tato království neměla žádnou politickou moc, takže neexistují žádné smlouvy s Chetity ani s králem země Lukka, jejíž lid byl podle chetitských textů lid rebelů a snadno podlehli cizímu vlivu. Texty je také popisují jako dobré mořeplavce, kteří zaútočili na Alašiju. Z Amarnské korespondence mezi králem Alašije a faraonem Achnatonem se dozvídáme, že král Alašije žádal po egyptském faraonovi pomoc a znovu se chtěl ujistit, že Achnaton nebude jen tak sedět, aniž by nepomohl.32 Během 15. století. př. n. l. se kmen Lukka stal částí aliance proti Chetitské říši s 22 dalšími zeměmi. Aliance se nazývala Assuwanská, ale byli poraženi chetitským králem Tudhalyiou I. Největší účast mají Lukka na Libyjské invazi do Egypta za vlády faraona Merneptaha. O tomto útoku se dozvídáme z Velkého nápisu v chrámu v Karnaku. Libyjci si přivedli velkou armádu a s nimi také lid Lukka. Byli však poraženi a nuceni opustit Nilskou deltu a Egypt samotný. Nápis udává také počet padlých mužů, z kmene Lukka to bylo 200 mužů, což je málo, neboť samotných Libyjců bylo zabito okolo 7000. Také si s sebou přivedli rodiny, pravděpodobně se chtěli v Nilské deltě usadit.33 Kmen Lukka měl svůj vlastní jazyk, který pravděpodobně patřil do ChetitskoLuvijské skupiny jazyků. Tento jazyk nepřetrval dlouho, pouhých 170 let, a poté byl nahrazen řečtinou a aramejštinou.34

2.9 Peleset Filištínští, či Pelištejci byli mezi mořskými národy, které se poprvé objevují ve východním středomoří v druhé polovině 13. století př. n. l. V biblických a egyptských 31

Woudhuizen, 2006, 57. http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm. 33 http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm. 34 http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm. 32

19

historických zprávách jsou Filištínští (Obr. 10) popsáni jako ti, kteří silně ovlivnili historii a kulturu Palestiny. Poprvé se objevují v osmém roce vlády faraona Ramesse III. a nápis na stéle v Deir el Medině jejich příchod popisuje takto: „ On [ Ramesse III.], zašlapal cizí země a ostrovy, které se plavili k jeho hranicím…mezi nimi byli Peleset a Tursha, přicházející z prostředka moře.“35 V časech dvou velkých mocností, Egypta a Chetitské říše, byli Filištínští politicky slabým a vojensky nerovným soupeřem, čehož využily mořské národy a podnikly nájezd na oblast, která dříve spadala pod egyptskou a chetitskou správu. Ve vlnách utočily na země od Sýrie, přes Palestinu a dokonce i na Egypt, kde je odrazil až faraón Ramesse III. v námořní a pozemní bitvě. Po této bitvě, podle egyptských zdrojů, jim dal Ramesse III. povolení usadit se na jižní pobřežní planině Palestiny, kde se stali nezávislým politickým faktorem. Ve stejné době Izraelité, kteří napadali Filištíny z východu, se usadili v horské oblasti. Od poloviny 12. do konce 11. století př. n. l. bojovali s Filištíny o kulturní i politickou dominanci země. Od raného 10. století př. n. l. začala důležitost Filištínů upadat a začali hrát čím dál menší roli v historii Palestiny, kde poté podlehli asimilaci, ztratili jejich kulturní rozlišení a splynuli s kanaánskou populací.36 2.9.1. Egyptské zdroje o Filištínských Hlavním nebiblickým zdrojem pro historii Filištínů a také ostatních z mořských národů, jsou egyptské literární a historické záznamy. V amarnských dopisech, cca. 1375 př. n. l. a análech Ramesse II., 1304-1237 př. n. l. se objevuje zmínka, že jeden z mořských národů, a to Sherden, jsou najímáni jako nájemná síla v egyptské armádě. Podle záznamů faraona Merneptaha, 1236-1223 př. n. l., se mořské národy pokusily napadnout Egypt v 5. roce jeho vlády jako část velkého útoku z Lýbie. V tomto útoku byli Lýbijci v konfederaci s lidmi ze severu, popisovaných jako ,,cizinci z moře“- Sherden, Shekelesh, Lukka, Tursha a Akawasha. Filištínští a Tjekker jsou zmíněni poprvé jako útočníci až během vlády Ramesse III. Ačkoliv nám chybí relevantní informace o prvních čtyřech letech jeho vlády, známe ty v období mezi 5. a 11. rokem, ve kterých došlo ke třem hlavním válkám. Hlavním zdrojem jsou reliéfy a nápisy v zádušním chrámu v Medinet Habu a Thébách. Živé bitevní scény vyobrazené na zdech jsou velmi dobrou prací a také dobrým vyobrazením mořských národů, kde můžeme 35 36

Sandars, 1978, 164. Dothan, 1982, 1.

20

dobře vidět jejich oblečení, zbraně, vozy, námořní vybavení, a bitevní techniku. Doprovázející nápisy jsou také hodnotné jako zdroje útoku na Egypt. Tyto informace jsou suplementem papyru Harris I, a to konkrétně poslední části, která pojednává o politických událostech v době života již zemřelého Ramesse III. 37 Ramesse zasadil rozhodující ránu mořským národům, mezi nimiž byli i Filištíni, a vzal mnoho zajatců. Někteří z nich byli umístěni do vojenských služeb jako část armády nebo žoldnéři v posádkách, jako stráže na hranicích říše. Jak je vidět, Filištíni byli usazeni v mnoha kanaánských městech pod egyptskou svrchovanost. Nápis z Medinet Habu nám pojednává o válce v 8. roce vlády Ramesse III. a odráží neklid v Levantě té doby. 38 „ Cizí země se spikly na jejich ostrovech. Najednou země byly přestěhovány a roztroušeny v bitvě. Žádná země nemohla stát před jejich armádou od Hatti, Kode, Karchemiš, Arzawu a Alašiju, byli odříznuti. Tábor byl umístěn v Amoru. Zničili jejich lid a jejich země by si přála, aby nikdy nepřišli. Šli přímo na Egypt, ačkoliv před nimi byly plameny. Jejich společenství tvořili Filištínští, Tjeker, Shekelesh, Denyen a Weshesh, spojené země…“ Podle nápisů pod vyobrazením pozemní bitvy, egyptská armáda bojuje proti mořským národům v zemi Djahi, egyptské jméno pro Foinické pobřeží a dále do Palestiny. Onomastikon Amenope, který je datován na konec 12. a začátek 11. století př. n. l. zmiňuje oblasti, obsazené mořskými národy, v Palestině, ve sféře egyptského vlivu. Zmiňuje mnoho lidí, zemí a měst. Tři etnické skupiny, Sherden, Tjekker a Peleset-Filištínští, jsou zmíněny s Aškelonem, Alodem a Gazou, městy umístěných v oblasti, která byla pod kontrolou Filištínů. Ačkoliv tři etnické skupiny by nemohly být pozitivně identifikovány se zmíněnými městy, předpokládá se, že dokument nám podává demografický obrázek o situaci na palestinském pobřeží na konci 20. a začátku 21. dynastie. Tento Onomastikon, spolu se zprávami o Filištínech zachovaných v Bibli a ve Wen Amunově příběhu, dokazuje, že Filištínské osazenstvo bylo koncentrováno na jižním palestinském pobřeží, a že Tjekker ovládali pobřežní planinu dále na sever. Naneštěstí umístění Sherden, není naznačeno. Je také důležité, že tři zmíněná města Aškelon, Ašdod a Gaza, ačkoliv to neukazuje, že geograficky by ležely na Filištínském území, jsou pod jejich vlivem. Příběh Wen Amuna je datován do poloviny 11. století př. n. l. a je to jediná zpráva o oblasti okupovaných Tjekker, skupinou mořských národů blízkých Filištínům. Wen Amun byl kněz v chrámu Amona v Karnaku, který byl poslán do Byblu, za účelem získání cedrového dřeva na postavení bárky pro Amona. 37 38

Dothan, 1982, 1-3. Tamtéž, 3.

21

Píše: „Dosáhl jsem Doru, města Tjekker, a Bederu, to je princ, dal mi 50 bochníků chleba, jeden džbán na víno a jednu hovězí nohu.“ Zdá se, že oblast ovládaná Tjekker ležela na jihu u Tyru a na sever k Filištínským hranicím. V tomto příběhu Amun zmiňuje tři krále kromě Bederu: Tret, Mekmer a Werker El, u třetího z nich se předpokládá, že by mohl být v obchodním kontaktu se Sidonem, podle toho můžeme usuzovat, že tito tři králové vládli v Ašdodu, Gaze a Aškelonu.39 Jak již bylo zmíněno výše, nejvíce informací o Filištínech a také mořských národech, máme ze zádušního chrámu v Medinet Habu v Egyptě. Nápis doprovázející scény s vězni rozpoznává národy, které se na reliéfu nacházejí, nápis u figury 1: Poražení Peleset říkají:“ Dej nám nadechnout se z našeho chřípí o králi, synu Amonův.“ Na vyobrazení, kde jsou Peleset spoutáni, jsou svlečeni z jejich zbroje a beze zbraně. Stojí vzpřímeně, čistě oholeni, mají rovné nosy. Mají charakteristickou opeřenou přilbu, která je doplněna knoflíky a cik cakovými vzory. Možná na sobě nemají žádné brnění, jako je tomu na reliéfech z námořní bitvy, vypadá to, že mají pouze suknici a pás se střapci. Jiné vyobrazení se zřejmě soustřeďuje na vůdce všech skupin mořských národů a filištínský vůdce je vyobrazen jako vousatý, klečící muž, který má na hlavě klobouk, který je odlišný od opeřené koruny.40 2.9.2. Biblické zdroje

Teorií o původu Filištínu se v Bibli nachází mnoho a většina z nich je nejasných. Nejranější se objevuje v Genesis „… A Fetruzim, a Chasluim ( odkudž pošli Filistijští) a Kafturim…“41 Podle tohoto nápisu, všichni tito lidé pocházejí z Egypta. Ačkoliv bibličtí historiografové museli být obeznámeni s Filištínci a oblastí Filišteji, považovali za jejich původní zemi Egypt, asi proto, že Filištínci a ostatní mořské národy byly jako první usazeni v Egyptě po porážce Ramessem III. a sloužily mu jako žoldáci v armádě. V jiných biblických zmínkách se Filištínští objevují jako synonymum nebo paralela Cherethies, což jsou Kréťané, je jasné, že pro ně asi měli společný původ. Prorok Sofonjáš zmiňuje zemi Filištínů s národem Ceretejských a pro Ezechiela je to také synonymum. Nejpřímější biblické vyjádření je v knize Amose a Jeremiáše, kde ostrov jménem Castor je zmiňován jako jejich domov. První historická zmínka o Filištínských se nachází v knize soudců. Shamgar ben Anath, hrdina neznámého původu, pobil Filištínské a tak zachránil Izrael: „… Po něm byl 39

Dothan, 1982, 4 Tamtéž, 5. 41 Gn, 10:14. 40

22

Šamgar, syn Anatův. Pobil Pelištejce, šest set mužů, bodcem na pohánění dobytka. Tak i on vysvobodil Izraele…“ 42 Nejranější biblické příběhy o Filištínech, Samsonův cyklus, odráží teritoriální konflikt mezi Filištíny a izraelity kmene Dan a Juda. Kmen Dan bojoval za jeho existenci v oblasti přidělené k východní hranici Filišteji. Otevřená válka mezi Filištejci a kmenem Juda začala bitvou o Eben-Ezer. Filištejci se utábořili v Apheku.“ … A když se sšikovali Filištinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filištinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů…“ 43 Po vojenské a politické kontrole v zemi zakázali výrobu jakýchkoliv kovových nástrojů, které by mohly sloužit vojenskému účelu. „… Kováře pak žádného nenalézalo se ve vší zemi Izraelské, nebo byli řekli Filistinští: Aby sobě Hebrejští nenadělali mečů a kopí…“ Filištínská dominance trvala po několik generací, ale skončila v druhé polovině jedenáctého století př. n. l. Poslední bitva mezi Izraelity (Saulem) a Filištejci byla na hoře Gilboa, kde izraelská nadvláda byla nejslabší. Izraelité byli poraženi, Saul a jeho tři synové byli zabiti a Filištíni uspěli v zajetí kanaanských měst v údolí Jezreel.44 Území, které náleželo Filištejcům, je popsáno v knize Josue, kapitole 13. Hranice jsou částečně filištínským teritoriem, což odkazuje do časů králů vládnoucích v Seranim. Na jižní hranici je Egyptský potok, wádí El-Arish a Syhor, na východní hranici je delta, což tvoří hranici Avites, kteří jako by obydleli oblast jižně od Gazy. Severovýchodní hranice je region severně od Ekronu, východní hranice je sdílena s Judeou a západní hranice je Středozemní moře. Před příchodem Filištejců byla tato oblast osídlena Kanaánity a obydlena Anakimem. Zemi Filištejců tvořilo pět hlavních měst, která se také nazývají filištejská pentapolis. Je to Gaza, Aškelon, Ašdod, Gath a Ekron, což byla společná konfederace. Tři z nich, Gaza, Aškelon a Ašdod byla známá a důležitá města ještě před filištínským osídlením, sloužila po několik dob během doby bronzové jako egyptské strážné síly pobřežních cest. Město starověkého Gathu není s určitostí definitivně lokalizováno, ale je jisté, že existovalo před filištínskou okupací. Jen Ekron se zdá být založen přímo Filištejci. Informace o této pentapolis během raných filištejských dob pochází většinou z biblických zdrojů.45(Obr.29.) V čele filištejského království stál Seren. Slovo, které se zdá být lingvisticky podobné řeckému tyranos, které bylo do Řecka převzato z jiného jazyka, pravděpodobně lýdského. Nemáme přímý doklad, jestli byl Seren volen, nebo byl tento úřad dědičný. Pouze Asyrské 42

Sd, 3:31. 1S, 4:2. 44 Dothan, 1982, 16. 45 Dothan, 1982, 16-17. 43

23

anály napovídají, že královský úřad byl ve Filišteji dědičný, jako kdekoliv na starověkém předním východě. Seranim, což bylo něco jiného než Seren, byl hlavou celé armády. Armáda se skládala z pěchoty, lučištníků, vozů a jezdectva. Pěchota byla rozdělena do skupin po stech a tisících. V Bibli se také dočteme o zbroji, kterou měl na sobě obr Goliáš, který byl poražen izraelským králem Davidem: „ … Pelištejci shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Sóka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sókem a Azekou v Efedamínu. Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí. I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jedni píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře, váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš…“.46 Původ Filištínských je stále nezodpovězenou otázkou. Existuje mnoho teorií o tom, odkud skutečně pocházeli, ale s určitostí se to stále neví. Podle Bible je město původu Filištínských Caphtor, identifikováno s Kriti (Kréta). Jejich indoevropský původ by mohl naznačovat fakt, že v Bibli jsou uváděni jako neobřezaní, avšak hlásí se ke kanaánskému náboženství. O jejich jazyce toho moc nevíme, ale pravděpodobně spadal do anatolské skupiny. Někteří se domnívají, že Caphtor a Kephtui jsou jména zemí v Malé Asii na JV, zvláště v Kapadokii. Akkadské nápisy popisují Caphtor jako vzdálenou zemi, a jedna zpráva dokonce jako země za mořem. V Ugaritských dokumentech stojí, že je to jistě Kréta a egyptské slovo pro Krétu je kephtiu, což je velmi podobné Castor. Jedna teorie zasazuje jejich původ do egejského světa, podle vyobrazení na disku z Faistu(Obr.31.), kde se nachází hlava s opeřenou přilbou. Mnohem konkrétnější je tvrzení, že by mohli pocházet z Pelasgů, což potvrzuje i Homér, který říká, že Pelasgové byli jeden z pěti národů, kteří obydlili Krétu.47

46 47

1S, 17:1-7. Dothan, 1982, 21-22.

24

3. Zdroje informací o mořských národech Zdroje informací o mořských národech, které máme, jsou trojího druhu: Egyptské, Kypersko-Minojské a Ugaritské. Zprávy, které se zachovaly, jsou především z chrámů, tabulek či korespondence mezi vládci.

3.1.Kypersko – Minojské písmo Dokumenty psané kypersko-minojským písmem podávají svědectví o účasti mořských národů obchodujících mezi Enkomi a Kalavassu na Kypru a Ugaritu (dnešní Ras Shamra) na přilehlém pobřeží Levanty. Dva z těchto dokumentů byly objeveny v domech. Jedna byla válcová pečeť z Kalavassu a druhá byla tabulka z Ugaritu, která byla nalezena v ruinách archívu vily v obytné části západního paláce, zničeného, podobně jako celé město, na konci pozdní doby bronzové.48 Pečeť z Enkomi patří do stejného časového horizontu jako tyto dva nálezy, neboť jména, která se na této pečeti vyskytují, se vyskytují i na výše zmíněných nálezech. Na všech můžeme nalézt čtyři stejné informace. Jsou to: záhlaví, informace o dodavateli, informace o příjemci a druh zboží. Záhlaví většinou obsahuje místo obchodu. Informace o dodavatelích jsou jména osob, která obchodovala. Většina jich je v luvijštině, jako například: „ Pikka, tamika Likkike-mu.“ „ Pihas, obchodník z Lýkie“49 Důležitý je text z Ugaritu, který hovoří o obchodníkovi z Shekelesh. Hovoří o příjemci zboží. „ Sanemeti Sikerisikaasi.“ „ Do Sanemu, zástupce Shekelesh.“50

A nakonec informace o zboží, s kterým obchodovali. 48

Woudhuizen, 2006, 43. Tamtéž. 50 Tamtéž. 49

25

3.2.

Ugaritské

Události týkající se mořských národů jsou popsány ve čtyřech Ugaritských dopisech. Tři z nich jsou z místa nazvaného Rap´anu-archív, nebo archiv Rap´anu, nazvaného tak podle ugaritské obytné čtvrti západně od paláce. Všechny čtyři dopisy popisují události posledních dnů Ugaritu. Král Alašije píše svému otci, králi Ugaritu: „ Můj otče, nyní přicházejí nepřátelské lodě a spalují má města. Dělají v zemi hrozné věci. Můj otec si není vědom, že všichni jeho vojáci stráží místa v Hatti, a že všechny mé lodě jsou umístěné v zemi Lukka. Oni stále ještě nedorazili, a země již leží. Můj otec by měl o těchto věcech vědět. Nyní se blíží sedm nepřátelských lodí a způsobí nám hrozné věci.“51 Dále píše Eshuwara, zástupce Alašije králi Ugaritu: „ Pokud jde o nepřátele, byli to lidé z tvé země a tvé lodě, kdo to udělal! A byli to lidé z tvé země, kteří udělali takovýto přestupek. Tak se nerozčiluj na mě! Ale teď dvacet nepřátelských lodí- dříve než dosáhnou hor - nezůstanou kolem, ale rychle se přesunou jinam, a kde mají svůj tábor, to nevíme. Píši ti, abys byl informován. Buď opatrný!“ 52 Zde můžeme vidět, že se zjevně jedná o mořské národy, kteří se chystali zaútočit na Ugarit.

3.3.

Egyptské zdroje

Nejvýznamnějším zdrojem o mořských národech z egyptského prostředí je zádušní chrám Ramesse III. v Medinet Habu. V chrámu se nacházejí reliéfy, ale také psaný text, který nás informuje o invazi, která proběhla roku 5 a 8 Ramessovy vlády, ale také je zde vyobrazena válka s Libyjci a Numidská válka.53 Vyobrazení námořní a pozemní bitvy s mořskými národy je v Medinet Habu (Obr. 11. a 12) umístěno v centru vnější východní strany monumentu, zatímco text, který války s nimi popisuje, se nachází na vnitřní západní straně dvora číslo dvě a na vnitřní severní straně dvoru jedna. Text pojednávající o vojenském tažení mořských národů ve 12 roce vlády Ramesse II. se nachází na vnější jižní straně chrámu. Scény z mořské a pozemní bitvy jsou doprovázený obrázkovým reliéfem, který začíná nábožensky – příkazem boha a opuštění chrámu 51

Woudhuizen, 2006, 49. Tamtéž. 53 Woudhuizen, 2006, 51. 52

26

Ramessem II. Poté jsou zobrazeny vojenské záležitosti – vybavení vojska, králův odjezd a pochod. Dále pak příprava na válku a konec války – zajetí vězňů, oslava vítězství a návrat. A nakonec ukázání zajatců bohu.54 Ústřední vojenská scéna námořní a pozemní bitvy je rozdělena do dvou částí, mezi nimiž se nachází lev. Ukázka z textu o bojích s mořskými národy v Medinet Habu z pátého roku vlády Ramesse III. „ Severní země se chvěly ve svých tělech, jmenovitě Peleset, Tjeker…Oni byli odříznuti od své země, přišli a jejich duch byl zlomen. Byli válečníci na zemi, jiná skupina na moři. Ti, kteří přišli do země, byli zmasakrováni a pobiti. Amon-Re byl po nich, zničil je. Oni vstoupili do ústí Nilu a byli chyceni jako ptáci do sítí. Jejich srdce jsou odstraněna, jsou pryč, již nejsou v jejich tělech. Jejich velitelé byli odvedeni a zabiti. Byli sklíčeni a spoutáni.“55 Dalším velmi důležitým zdrojem informací je Papyrus Harris.56 Je nejdelším a velmi dobře zachovaným papyrem v Egyptě. Byl sepsán po smrti Ramesse III. jeho synem Ramessem IV., a pouze poslední část papyru nás informuje o politických událostech v době faraona Ramesse III. „ Prodloužil jsem všechny hranice Egypta: svrhl jsem ty, kteří přišli z jejich zemí. Zabil jsem Denyen na jejich ostrovech, z Tjeker a Peleset jsem udělal popel. Sherdan a Weshesh z moře, již dále neexistovali, zajal jsem je a jako zajatce jsem je přivedl do Egypta, jako písek z pobřeží. Usadil jsem je v pevnostech, vázané mým jménem. Byli jich stovky i tisíce. Vše jsem jim zdanil, obilí z jejich skladišť a všechno z jejich sýpek.“57 3.3.1. Bitva mezi Ramessem III. a mořskými národy Faraon Ramesse III. ( 1184-1153 př. n. l.) byl nástupcem svého otce faraona Setnachta vládnoucího v letech 1186-1184 př. n. l. a bývá považován za posledního velkého krále Egypta. Zdědil sice po svém předchůdci v Egyptě mír a stabilitu, avšak brzy musel čelit nebezpečí, neboť v osmém roce jeho vlády napadly Egypt mořské národy. O této bitvě nás informuje historické vyprávění v Medinet Habu. Nápis také popisuje válku s Libyjci, v pátém roce vlády Ramesse III., někdy kolem roku 1189. Východní sousedé Egypta ho začali 54

Woudhuizen, 2006, 51. Tamtéž. 56 Tento papyrus byl nalezen v hrobce nedaleko Medinet Habu a je to nejdelší známý papyrus z Egypta. V roce 1855 jej koupil sběratel Anthony Charles Harris a do sbírky Britského muzea byl přidán v roce 1872. 57 Woudhuizen, 2006, 52. 55

27

ohrožovat a chtěli získat oporu v deltě Nilu. Zaútočili nedaleko Memfidy a Ramesse III. se musel začít bránit. Porážka Libyjců byla krvavá.58 Na reliéfech, které zachycují bitvu Ramesse III. proti mořským národům, jsou vyobrazeni již dříve zmínění Shardana, nebo Sherdan. Zde jsou vyobrazeni na egyptské straně. Hlavu jim zdobí jejich typická pokrývka hlavy, helma s rohy a částečně zakrývající tvář. Mezi hlavními strážemi jsou muži, kteří mají na hlavě vysokou pokrývku hlavy, která bývá nazývána okřídlená koruna. Všichni jsou čistě oholeni, ale nachází se zde skupinka mužů, kteří jsou vousatí, mají na hlavě turban a čelenku ve vlasech, nebo snad pouze splývavé vlasy. Tyto znaky bývají spojovány se znaky lidí ze severu, což byli lidé, kteří mohli být považováni za mořské národy. Na reliéfu jsou zobrazení vousatí muži v suknicích, Shardana, a za nimi Shekelesh , kteří se již účastnili války za faraona Merneptaha, nyní bojující v egyptské armádě proti svému dřívějšímu spojenci.59 O tři roky později, v osmém roce Ramessovy vlády, někdy kolem roku 1186, vtrhly do Egypta mořské národy samotné a události, které následovaly, byly nazvány „ Velká země a nájezdy z moře“. „ Cizí země se spikly na svých ostrovech. Všichni najednou byli v pohybu a rozptýleni ve válce. Žádná země se nemohla postavit jejich armádě. Hatti, Kode [ Kizzuwatna], Karchemiš, Arzawa a Alašija byli zničeni. Svůj tábor si postavili na jednom místě v Amorru( Amurru). Zpustošili lidi a zemi, tak jak se to nikdy předtím nestalo. Pochodovali na Egypt, jakmile plameny 60byli před nimi. Byli to: Peleset, Tjeker, Shekelsh, Denyen a Weshesh, spojené ostrovy. Položili své ruce na zemi, jejich srdce věřila, a doufala: „ Náš plán bude úspěšný!“61 Poté faraon popisuje své přípravy. „Zorganizoval jsem muže na svých hranicích v Djahi62. Připravil jsem se před jejich příchodem: princové, velitelé posádek, Marryanu. Zabezpečil jsem ústí řeky válečnými loděmi, jako silné zdi. Zboží a obchodníky jsem umístil z přídě na záď se statečně bojujícími muži a jejich zbraněmi. Posádka obsahovala každého vybraného muže z Egypta. Byli jako lvi řvoucí na vrcholcích hor. Vozy se skládaly z běžců, vybraných mužů a ze všech dobrých a

58

Sandars, 1978, 117. Sandars, 1978, 119. 60 Snad plameny symbolizují egyptské lodě nebo jsou to zmínky o vypalování země. 61 Nibbi, 1972, 40. 62 Asi místo v jižní Palestině nebo mezi Egyptem a Palestinou. 59

28

schopných bojovníků na vozech…, jestliže se ti, kdo dosáhnou mých hranic, zde se neusadí, jejich srdce a jejich duše skončí jednou provždy.“63 Po popsání nájezdu z pevniny je popsán útok z moře. „ Ti, kdo přišli společně z moře, tak plameny byly před nimi v ústí řeky, ačkoliv palisáda kopí je obklíčila na pobřeží64. Byli přivedeni na břeh a odhozeni na pláž65, jejich lodě, jichž byla spousta, a od zádi po příď byly naplněny zbožím….66 Nápis končí hymnem na chválu faraona Ramesse III. je těžké určit, zda reliéfy zachycují a popisují události, tak, jak se skutečně staly, či zda-li, si je Egypťané neupravovali podle sebe, neboť jak víme, dějiny píší vítězové. 3.3.2. Pozemní bitva Z textů a reliéfů víme, že pozemní bitva se uskutečnila před bitvou námořní, ačkoliv kde se bitva odehrála, je nejisté (Obr. 13). Jestliže se tábor útočníků nacházel v Amurru, je možné, že se bitva odehrála někde severně od staré egyptské provincie Kanaánu, snad severně od Tripolisu. Na druhou stranu je velice nepravděpodobné, že by Egypt měl v této době tak velký zájem na severu a sám Ramesse III. hovoří o „ mých hranicích“, takže by mohlo být pravděpodobnější, že se bitva odehrála někde u hraničních pevností, které strážily deltu Nilu na východní straně.67 Podle nápisů objevil faraon nepřátele „ Jako teplo Slunce dvě Nilská pobřeží“68. Bitva samotná je vyobrazena jako boj mezi egyptskými vojáky, jejich vozy a pomocníky Shardana, kteří jsou oblečení v pro ně již charakteristické rohaté helmě, proti nepříteli, který také bojoval na vozech, ale po chetitském způsobu boje(Obr. 14). Na vozech se totiž nacházeli tři muži, kdežto na egyptských vozech byl jen řidič vozu a jeden bojovník. Boj probíhá mezi vozy a pěšími jednotkami, ale nachází se zde i vyobrazení zvláštního útoku, kde na nepřítele zaútočil muž na oslu, který měl zapřažený vůz a na něm byly ženy i děti. Což jasně naznačuje,

63

Nibbi, 1972, 43. Pobřeží, nebo spíše kanál řeky. 65 Jiný možný překlad je: Zápasili, byli zajati a na zem dopadali mrtví. 66 Sandars, 1978, 120. 67 Sandars, 1978, 120. 68 Tamtéž. 64

29

že to byli lidé, kteří si hledali nový domov.69 Jejich tábor byl překvapen a zničen a zbytek byl chycen na pochodu. Někteří byli pobiti a jiní byli odvedeni do Egypta jako zajatci. 3.3.3.

Bitva na moři

Druhá vlna nájezdů přišla z moře a střetli se pravděpodobně v nilské deltě (Obr. 15). Pro útočící nepřátelé to byla katastrofa. Jejich lodě byly zničeny a většina nepřátel se utopila. Tento výjev můžeme vidět na severní zdi chrámu v Medinet Habu Nachází se u něj i nápis. „ Nyní se lidé z ostrovů chvějí ve svých tělech. Pronikli ke kanálům v ústí řeky, zápasili o dech, avšak jejich nozdry končí. Jejich nabubřelost je pryč jako vichřicí odfouknutá. Na bitevním poli proti nim bojovali jako běžci, strach z nich a jejich teror vstoupil do jejich těl. Jsou převrhnuti a pohlceni tam kde jsou. Jejich srdce jsou odneseny a jejich duše odletěla. Jejich zbraně jsou rozptýleny po moři. Jeho šíp prorazí to, co si přeje a uprchlík je utopený muž…“70 Na reliéfu je zobrazeno pět z útočících lodí, včetně jedné, která se právě potápí (Obr. 16). Lodě byly pevně obklíčeny čtyřmi egyptskými plavidly, která se zrovna objevila na pobřeží, aby je natlačila ke břehu, kde na ně čekali lučištníci. Na třech z útočících lodí, včetně té, která se potápěla, se nacházela i posádka. Posádka byla stejně oblečena jako útočníci na vozech v pozemní bitvě. Muži na dvou ostatních lodích měli helmy s rohy, a mohli by být spojováni s egyptskými Shardana.71 Shardana však nejsou jmenováni mezi nepřáteli, ačkoliv se jejich jméno vyskytuje na papyru Harris, ale na straně Egypta. Hlavní spojnicí mezi muži na lodích a Shardana je vojevůdce, jehož portrét je identifikován podle jména na ukázce zajatých vojevůdců. Shardanský vojevůdce má na sobě stejnou helmu jako útočníci na lodích s nízkým zakřivením na stranách, ale mezi rohy helmy se nachází kruh nebo disk, což byl znak egyptských strážců. Je také vousatý, což nikdo z útočníků není a má dlouhé náušnice. Proč se vyskytuje mezi zajatci, když byl Egypťan? Je možné, že to byl jeden z vrchních velitelů Shardanských stráží, ale zradil je.72 Lodě útočníků jsou delší lodě, které mají na přídi i na zádi hlavy ptáků. Na první pohled se od egyptských lodí značně liší. Egyptské lodě s posádkou mají asi deset nebo

69

Sandars, 1978, 120. Sandars, 1978, 124. 71 Sandars, 1978, 125. 72 Tamtéž. 70

30

jedenáct veslařů na každé straně a ještě k tomu lučištníky, kteří mohou útočit na nepřátelské lodě. Lodě útočníků se moc neliší od lodí syrských ze 14. století př. n. l., nejsou v nich vidět veslaři, ale mají jednoduché obdélníkové plachty. Nemohli však dosáhnout Nilu bez toho, aniž by neměli vesla. Na lodi se nacházel také kormidelník, který měl své místo na zádi. Veslaře měli po dvou, stejně tak jako bojovníky. Když se vylodili, odložili veslaři vesla a šli bojovat také.73 3.3.4.

Důsledky bitvy

Důsledky bitvy se nám na reliéfech dochovaly také. Jak již bylo řečeno, někteří z nepřátel byli pobiti, jiní však odvedeni do Egypta jako zajatci (Obr. 17). Na jednom z reliéfů jsou zobrazeni zajatci, kteří jsou ve třech řadách přiváděni k bohům. Přivádí je sám faraon, jako důkaz své statečnosti. Horní řadu zajatců tvoří, podle nápisu, vůdci každé země. Prostřední řada jsou „ padlí z Denyen“ a spodní řadu pak tvoří „ padlí z Peleset“. Všichni mají na hlavách vysoké koruny a mají stejné suknice se střapci. Faraon se chlubí: „ Moje silná armáda srovnala ty, kteří přišli, aby zde oslavovali: Peleset, Denyen a Shekelesh.“74 Na předchozím reliéfu mají stejný oděv Tjeker a na hlavách mají také vysoké koruny, takže jsou od sebe nerozeznatelní. Zoufalí Tjeker zde vykřikují směrem k faraonovi. „ Ó mocný králi…větší je tvůj meč než jsou hory kovu…dej nám nadechnout se!“75 Na jiném reliéfu se nacházejí náčelníci, kteří mají různé oděvy a pokrývky hlavy, ale Peleset a Denyen se zde bohužel nezachovali. Reliéfy končí hymnem na chválu faraona. „ Prodloužil jsem všechny hranice Egypta. Zabil jsem ty, kteří přišli z jejich zemí. Zabil jsem Denyen, kteří přišli z ostrovů, z Tjeker a Pelest jsem udělal popel. Shardana a Weshesh z moře přestali existovat, vzal jsem je do zajetí, vzal je jako vězně do Egypta, jako písek z pláže. Vsadil jsem je do pevnosti jako vězně mým jménem. Byly jich tisíce. Zdanil jsem jim vše, oblečení, obilí ze skladišť i sýpek každý rok.“76

73

Sandars, 1978, 130. Sandars, 1978, 131. 75 Nibbi, 1972, 44. 76 Woudhuizen, 2006, 52. 74

31

O lidech ze severu pak již slyšet není, ale bojovníky Shardana přijal sám faraon za své pomocníky.

32

4. „Materiální kultura“ mořských národů Materiální důkazy o mořských národech se nám bohužel nedochovaly, ale můžeme se o nich něco dozvědět z reliéfů, které se nám dochovaly na egyptských monumentech. Egyptské zdroje jsou v této problematice velmi nápomocné.

4.1. Lodě Bohužel do dnešní doby nebyl identifikován jediný vrak, o kterém bychom mohli s jistotou tvrdit, že patřil mořským národům, i když se nám ve Středozemním moři zachovalo mnoho jiných vraků (Obr. 18. a 19). V Ugaritu byla nalezena korespondence mezi králem tohoto města a panovníkem města Alašije na Kypru. V korespondenci je řešen námořní útok na město Alašije. „ Otče, přichází nepřítel na lodích a spaluje mé město ohněm. Dopouštějí se hrozných věcí v mé zemi. Můj otec si není vědom toho, že všichni jeho vojáci se nacházejí v Hatti a všechny mé lodě jsou v Lukka. Stále neodpluli a má země stále leží! Můj otec však o těchto věcech neví. Blíží se sedm nepřátelských lodí, aby vám ublížili. Jestli poté pošlou další nepřátelské lodě, podej mi zprávu, tak učiním i já!“77 Velmi dobré vyobrazení lodí mořských národů máme z chrámu v Medinet Habu. Lodě E1 a N1 jsou lodě, které začínají bitvu. Egyptští námořníci právě házejí lodní hák, což je jediná opravdová zbraň na lodích, na lanoví lodi mořských národů. Loď E2 a N2 jsou lodě v centru bitvy a egyptská loď právě nabírá zajatce mořských národů, kteří jsou spoutáni. Lodě E3 a N3 jsou lodě, které již ukončují bitvu. Jedna loď útočníků je zajata. Vzhled všech lodí na obrázku je klam, neboť všechny lodě jsou kopiemi jednoho prototypu. Stejným způsobem jsou malovány také egyptské lodě. 78 Co bylo zdrojem pro egyptské umělce, že mohli vystihnout nepřátelské lodě na reliéfech? Z historických zdrojů víme, že umělci doprovázeli egyptskou armádu na jejich válečných výpravách. Což je na některých reliéfech poznat podle cizorodé fauny a flóry. 77 78

Oren, 2000, 104. Tamtéž.

33

Takovéto vyobrazení nalezneme například na reliéfu z tzv. botanické zahrady v Karnaku z doby faraona Thutmose III. a také mořský život Rudého moře, který můžeme vidět pod lodí královny Hatšepsut na reliéfu v jejím zádušním chrámu v Deir El Bahrí. Po bitvě dělali umělci skici lodí nepřátel a také lodí egyptských. Egyptské lodě jsou poháněny vesly, avšak lodě nepřátel nemají žádný zjevný pohon. Zdá se, že egyptská loď E2 chytila loď nepřátel N2 kotvou, asi to pro ně bylo velkým překvapením. „ Země, které přišly z ostrůvků uprostřed moře, šli na Egypt, jejich srdce se spoléhala na jejich armádu. Byla pro ně připravena síť, aby je polapila. Přišli nepozorovaně do ústí přístavu a padli do ní. Chyceni na místě byli odesláni a jejich těla svlečena.“ 79 Ramesse III. zde mistrně využil své lučištníky. Na horní části reliéfu se dobře zachovala malba a našli se zde i holé skulptury, které jsou doplněny barevnými detaily obohacujících kompozici. Vyčnívají tak barvy některých oděvů a také krev, která stéká dolů mezi těly a nepřítel se snaží uprchnout. V zajaté lodi N3 se nachází postava, která se zdá být veslařem. Jeho pravá noha je natažena za ním, zatímco levá noha ke kolenu, se nachází už na úrovni linie. Charakteristickým znakem lodí mořských národů jsou vyobrazení ptačích hlav na zádi i na přídi lodí. Na kratéru z LH III C je vyobrazena mykénská loď, která má také hlavy ptáků na přídi. Je možné, že to byly lodě mykénské. Byl to totiž znak mykénských lodí během doby bronzové a také v rané době železné. Poprvé se objevili na vyobrazení lodích z Aigíny. V LH III C se lodě takovéhoto typu začaly objevovat poměrně často. Jedná se o druhy vodních ptáků. Na mykénských lodích se hlavy ptáků objevují na oblouku, nad nebo vedle zakřivení lodní přídi. Hlavy na lodích mořských národů spíše odpovídají umístění, které používali na své lodě, lidé ve střední Evropě. Způsob umístění ptačích hlav na lodích mořských národů je velmi podobný ptačím lodím ze střední Evropy, kultury popelnicových polí.80 Popularita zobrazování ptáků na pozdně mykénské keramice je zřejmá. Je jasné, že ptáci žili ve všech částech světa a také jsou vyobrazováni. Na minojské Krétě označovali epifanii božstva a zároveň se objevovali na keramice v LM III, když Kréta ztratila svou vlastní palácovou kulturu a stali se na Krétě dominantní Mykénci. Ptáci jsou často líčeni jako protomy nebo eventuálně na přídi či na zádi lodí. Často doprovázející sluneční či jiné symboly v kultuře popelnicových polí a v severských oblastech prehistorické pozdní doby

79 80

Oren, 2000, 108. Oren 2000, 122.

34

bronzové. Ptáci se také stali velmi oblíbeným motivem na filištínské keramice a ptačí protomy jsou hlavní charakteristikou lodí mořských národů na reliéfech v Medinet Habu.81 Některá ikonografická schémata ptáků byla rozvíjena v egejské tradici. Sem patří motiv létajícího ptáka, známého z hliněných skulptur. Protomy nebo jednoduché typy kachny nebo labutě přišly z evropské tradice. To se týká jak egejské oblasti, tak oblasti Kypru a patří to také do filištínské kultury. První pták z Řecka je buď protoma, jako ty z Kerameiku a jejich předchůdci, nebo čistě jednoduché tvary, jako figurky ze Sparty, podobné evropským vzorům a malované stvůry z protogeometrické keramiky z Torony a jiných míst. Jednodušší ptáci byli častěji vyráběni jako dřevořezby. Jednodušší ptáci, předcházející tem hliněným, byli z druhé čtvrtiny 8. století př. n. l. Mnoho figurek ptáků z temných období jsou vodní ptáci, znakem může být i to, že se v jejich okolí nacházejí ryby. Ptáci z Kioly jsou solární ptáci. Kolo muže být někdy nahrazeno sekerou. Jiná role na geometrických vázách je rámování a rozdělování. Zde reprezentují element vzduchu nebo vody, kdy zóna rozděluje zemi od božské části a části heroizovaných smrtí. Ptáci v metopách jsou doprovázeni hvězdami, což by mělo znázorňovat domov ptáků. V bronzových figurkách máme ptáky na polech, což je hodně používáno v Íránské a jiné ikonografii, a také ptáky na globech, tyto motivy pocházejí z kavkazské oblasti a přešly sem přes makedonské bronzy. Také máme geometrické zobrazování ptáků sedících na disku nebo globu. Někteří ptáci nesou v puse hada, což je známé z mnoha mytologií, indoevropských a blízkovýchodních. Ještě pták s rybou je oblíben v pozdně mykénské keramice a znázorňuje nejvyšší božstvo, objevuje se i na filištínské keramice.82 4.1.1. Model lodi z Gurobu

V roce 1920 nalezli asistenti Flanderse Petrieho, Guy Brunto a Reginald Engleback v hrobce 611 v Gurobu83, kde Petrie kopal před 30 lety, pozoruhodný dřevěný model lodi.84 In situ bohužel nebyla pořízena žádná fotografie, avšak Petrie si poznamenal „ Fragment malované dřevěné lodi na kolečkách“, žádná jiná dokumentace z hrobky není známa. Model byl jediný artefakt, který se v hrobce 611 nalezl a Flanders Petrie ho poprvé popsal takto : 81

Bouzek, 1985, 142-143. Tamtéž. 83 Město Gurob se nachází u nilského údolí u oázy Fajúm, a slouží jako brána do Fajúmu. Petrie říká, že Gurob žil své období od vlády Thutmose III. až po Ramesse III, po této době je neobydlena až do Ptolemaiovců. Model lodi byl nalezen v hrobce 611, která byla otevřena během vykopávek v roce 1920 na pohřebišti JZ Gurobu. Majitelé měli asi vyšší status, hrobka byla datována do 18. nebo 19. dynastie. 84 Dnes v Petrieho muzeu egyptské archeologie v Londýně. 82

35

Model lodi, který je vybarven ve třech barvách a to, červená, modrá a žlutá(Obr. 20). Na palubě se nalézá 8 z původních 12 kolíků, po nichž zůstaly na palubě díry. Zdá se, že se jednalo o model válečné lodi s beranidlem (klounem) a také s místem pro vesla na přídi.85 O šest let později Petrie publikoval jiný popis, a to, že se jedná o loď, která je podobná té z vyobrazení v Medinet Habu. Je to malá pirátská loď, postavená pro rychlý útok a vylodění. Její střecha je z lehkého dřeva, a zakrývá část lodi, na zádi je místo pro nalodění a menší platforma. Model je na kolečkách , jako dětská hračka, a byl nalezen poničený, v hrobce, datované asi z roku 1000 př. n. l. Angela Thomas, která napsala publikaci o Gurobu, model poté popsala také, avšak od Petrieho popisu se liší ve dvou věcech: Thomas se domnívá, že tříčtvrteční pádlo je nesprávně umístěno na přídi a zbytek trupu je nesen čtyřmi koly, která byla s modelem nalezena, ne pouze dvěma, jak se původně domníval Petrie. Popsala ho takto: jedná se o model lodi, dřevěný, barevný, modrý, červený a žlutý, model má řídící zařízení na zádi, s platformou nad tím. Má zastřešenou střední část, na osmi stěžních a na přídi má velké veslo. Thomas se domnívala, stejně jako Petrie, že se jedná o dětskou hračku na kolečkách.86 Trup lodi byl zlomen již ve starověku nadvakrát, sekce přídě chybí, avšak pokud by byly obě části dohromady, model je dlouhý 38,5 cm od přídě na záď, 43cm, když následuje délku paluby (Obr. 21). Dřevo, ze kterého je model vyroben, bylo identifikováno jako fíkovník. S modelem se našly nějaké části, o kterých není známo, jestli nějak souvisely s modelem, či nikoliv. Model lodi z Gurobu(Obr. 22) je bez výjimky jediný model lodi, který není spojován s králem v období Nové říše, neboť dřevené modely jsou spíše spojovány se Starou nebo Střední říší a to především s náboženským významem, spojeným s faraónem. Lodě z Nové říše jsou zaměřeny na modely těch lodí, které se nalezly v hrobkách Thutmose III, Amenhotepa II a Tutanchamona. Jediný model z Nové říše byl nalezen v hrobce Kněze Amona a v královské hrobce v Thébách a to faraónů Amenophise II a Thutmose III. a jedná se zde většinou o pohřební či sluneční bárky, které měly faraóna doprovázet na jeho posmrtné cestě.87 Ačkoliv byl model nalezen v Egyptě, barvami připomíná spíše modely lodí heladského typu, kde popis nebo vyobrazení lodí patří k hlavním zdrojům o řeckých lodích z pozdní doby bronzové až do klasické doby. Někteří se domnívají, že terakotový model z Kypru s bichromní dekorací neznámé provenience, nyní v Izraelském národním námořním muzeu, je 85

Wachsmann, 2012, 1. Tamtéž, 4-7. 87 Tamtéž, 25. 86

36

datován do poloviny 11. století př. n. l. a je současný s tím z Gurobu. Záď a zadní část lodi je dekorována třemi páry barev, červenou, černou a červenou. Na trupu je malována černou. Barvy na lodi je třeba brát s rezervou, neboť to byl pouze model, ne loď a také časem mohly barvy vyblednout a to by znamenalo, že dříve vypadaly jinak. Velmi blízko časově modelu z Gurobu je model z 18. dynastie, nalezený v královské hrobce, ten je malován černou, modrou, zelenou, hnědou, modrozelenou, červenou, bílou, žlutou, žlutohnědou a zlatou, což by mohlo naznačovat, že na model z Gurobu mohlo být použito také více barev.88 Radiokarbonová metoda datovala model lodi a kola a zařadila je do horizontu 12561054 př. n. l. (Obr. 23) Typologicky je model blízko ikonografickým paralelám vyobrazení heladských lodí LH IIIB-C, 1300-1125 př. n. l. Model lodi z Gurobu je tedy nejvíce podobný heladskému stylu lodí pozdní doby bronzové, a rané doby železné. Všechny pozdější modely lodí, ať už se jedná o protogeometrické až po helenistické, navazují na původní lodě mykénského typu. Heladské lodě asi také sloužily mořským národům, které si je upravily pro vlastní potřebu, což by mohlo vysvětlovat objevení se modelu lodi tohoto typu v Egyptě, znamenalo by to jasné používání těchto lodí mořskými národy.89 Vyobrazení heladských lodí v Egyptě je známo ze dvou míst, a to ze zádušního chrámu v Medinet Habu a oázy Dakhla. Reliéf z Medinet Habu zde zobrazuje jak námořní, tak pozemní bitvu s mořskými národy. Je silně poničen, a to jak vypadal tehdy, není stejné jako dnes. Barvy zmizely a omítka je na mnoha místech velice poškozená. Námořní bitva je tam vyobrazena takto. Je zde zobrazeno 9 lodí, 4 egyptské a 5 lodí mořských národů, bitva je vyobrazena ve třech liniích, jednoduchý typ lodě, reprezentuje každou z flotil. Zaprvé texty zmiňují tři typy lodí, které jsou v bitvě na egyptské straně, druhé jsou lodě heladské, mořských národů, za třetí vyobrazili egyptští umělci, kteří přišli na lodi se skupinou válečníků, válečníky Sherden na lodích N2 a N4, protože mají rohaté helmy a ty co mají opeřené helmy na lodích N1, N3 a N5., ty jsou spojovány s Filištíny, ale Tjeker a Denyen měli podobné přilby. Bitva je velmi dobře zpracovaná, jsou na ní vidět momenty zajetí a je možné zde rozlišit čtyři hlavní momenty bitvy. Lodě E1 a N1 jsou semknuté ve smrtelném boji, hraje zde roli grapnel90, jediná opravdová námořní zbraň té doby. Lodě E2 a N2 reprezentují střed bitvy, kde egyptská loď zajímá tu, na níž jsou mořské národy. E3 a N3 je

88

Wachsmann, 2012, 27. Tamtéž, 28. 90 Něco jako hák, který se na dlouhém laně házel na nepřátelskou loď, kde se zahákl a mohl probíhat útok. 89

37

také zobrazením zajetí mořských národů. Lodě N4 a N5 stojí na místě a lidé padají přes palubu, na břehu už na ně čeká faraon s lučištníky. Loď E4 se vrhá do bitvy.91 Reliéfy a nápisy z Medinet Habu jsou komplikované z historického hlediska. Mnoho materiálů nám připomíná 19. dynastii. Některé scény byly okopírovány. L.H. Lesko se domnívá, že Ramese III okopíroval námořní scénu z nyní zmizelého zádušního chrámu Merneptaha. Zajímavé je vyobrazení lodí, na kterých jsou hlavy ptáků. Hlavy ptáků na přídi umisťovali v LH IIIC-B., ačkoliv hlavy ptáků mohly mít mnoho vyjádření pro posádku lodí, musely být nemykénského náboženského významu. Ornamenty ptáků na přídi pocházejí ze severu nebo ze střední Evropy, kultury popelnicových polí. Nejranější ptačí lodě pocházejí z evropské D periody, kolem 1250-1200 př. n. l. Ornamenty z Grunwaldu v Bavorsku jsou jen o trochu pozdější, datované do halštatu A1-12. století př. n. l. Profesor Bouzek je identifikuje jako Vögelbarke(Obr. 24) na pozadí tří slunečních disků v LH IIIC na střepu z Tíryntu. Jak se zdá, tak prototypy lodí mořských národů v Medinet Habu, měly posádku z kultury popelnicových polí, jak moc s nimi však byly spjatí, nevíme.92

4.1.2. Homérův odkaz Jak všichni dobře víme, Homér je jedním z nejvýznamnějších řeckých autorů 8. století př. n. l., kterému jsou připisovány dva epické eposy, Ílias a Odyssea. Ílias vznikla asi v polovině 8. století př. n. l. a časově předchází Odysee. Ílias, což doslovně znamená Řecko, líčí padesát jedna dní obléhání Tróje. Nemá smysl zde líčit obsah Íliady, neboť každá pasáž tohoto eposu je důležitá a nedá se shrnout do pár vět. Jak již bylo řečeno, Odyssea je mladší, vznikla někdy koncem 8. století př. n. l. a vypráví o putování Odyssea od Tróje domů, na Ithaku. Eposy zde zmiňuji proto, že se v nich nachází popis lodí, které Řekové používali. Je dost možné, že Homér nám ve svých dílech zanechal popis řeckých lodí, které se velmi podobají lodím mořských národů.

91 92

Wachsmann, 2012, 33-39. Tamtéž, 40.

38

Shelley Wachsmann upozorňuje na to, že Homérova fráze „ křivé lodě“ 93 popisuje právě vyobrazení hlav mořských ptáků na přídi i na zádi lodí z doby bronzové, geometrického období, ale také to velmi dobře sedí na popis lodí mořských národů.94 „νῦν δ᾽ εἶμι Φθίην δ᾽, ἐπεὶ ἦ πολὺ φέρτερόν ἐστιν οἴκαδ᾽ ἴμεν σὺν νηυσὶ κορωνίσιν, οὐδέ σ᾽ ὀΐω ἐνθάδ᾽ ἄτιμος ἐὼν ἄφενος καὶ πλοῦτον ἀφύξειν.“ „ Teď však do Fthíe půjdu, vždyť mnohem bude mi lépe

Domů na křivých lodích se navrátit- nemám už chuti, když mám zneuctěn být, jen jmění a statky ti shánět.“95 Avšak celá tato myšlenka závisí na významu slova κορωνίς, která Homér používá pouze ve spojení s loděmi. Standardní etymologie odvozuje toto slovo z podstatného jména κορωνη, což v překladu znamená pták, přesněji pták, který je podobný vráně, je možné, že to

odkazuje na zakřivený zobák. Ovšem toto slovo má dva různé významy. Za prvé: vodní pták nebo pták podobný vráně, anebo za druhé: zakřivený konec čehokoliv. Homér ho používá například u zakřivení držadla dveří nebo zlaté špičky luku. Sekundárně by však toto slovo mohlo také znamenat zakřivený ptačí zobák, což by znamenalo, že Wachsmannova myšlenka by mohla být správná.96 Jestliže je slovo odvozeno od podstatného jména κορωνη, měl by význam být zahnutý, ale jak zahnutý? Objekty nazývané tímto jménem většinou znamenají různé extrémy, tudíž adjektivum κορωνίς znamená něco víc než jen přirozené prodloužení lodní zádi. Epiteton pravděpodobně značí zakřivené elementy na vrcholku lodi na přídi i na zádi. Homér je také občas nazývá rohaté κόρυμβος.97 „… στεῦται γὰρ νηῶν ἀποκόψειν ἄκρα κόρυμβα αὐτάς τ᾽ ἐμπρήσειν μαλεροῦ πυρός, αὐτὰρ Ἀχαιοὺς δῃώσειν παρὰ τῇσιν ὀρινομένους ὑπὸ καπνοῦ.“

93

νηυσί κορωνίς. Wachsmann, 1998, 199. 95 Hom, Il., I, 169-171. 96 Wachsmann, 1998,200. 97 Tamtéž, 200. 94

39

„…hrze, že u lodí všech nám zuráží vrcholky hlavic, v nich pak hltavý žár prý zanítí- okolo lodí všechen prý pobije lid, jenž dýmem děsit se bude.“98 Jak tedy mykénské lodě vypadaly? O nich jsme již lépe informovaní než o lodích mořských národů. Ikonografie lodí nám poskytuje zajímavý pohled na mykénské válečné veslařské lodě. Velmi zajímavá je rekonstrukce achájské lodě, která je vyobrazena na pyxidě z Tragana, od Petera Connollyho. Těžká válečná loď má 50 vesel a také plachtu, oboje však nebylo využíváno naráz. Pokud byl příznivý vítr, vesla se nepoužívala. Mřížové panely, které jsou v této době velmi oblíbené, se objevují na zádi ve formě menší platformy. V Íliadě jsou achájské lodě popsány jako černé, a to zřejmě z toho důvodu, že jejich kýl byl z dehtu. Na vyšších místech mohly být lodě dekorovány barvami. „νῦν δ᾽ ἄγε νῆα μέλαιναν ἐρύσσομεν εἰς ἅλα δῖαν,

ἐν δ᾽ ἐρέτας ἐπιτηδὲς ἀγείρομεν, ἐς δ᾽ ἑκατόμβην θείομεν, ἂν δ᾽ αὐτὴν Χρυσηΐδα καλλιπάρῃον βήσομεν.“ „ Avšak černou loď teď stáhněm na jasné moře,

veslaře pečlivě do ní opatřme, slavnostní žertvu naložme, Chrýsovu dceru tam zaveďme, dívčinu sličnou:“99 Dalším velmi zajímavým vyobrazením je malba na arybalu ze Skyru, datovaného do LH III C. Je na něm namalována loď s hlavami ptáků na přídi. Nemá žádné plachty, ale má řadu vesel na každé straně. Ještě více zajímavý je motiv, který byl namalován na kratéru, nalezeném v Tíryntu a datován taktéž do LH III C. Je to loď, mající na obou stranách hlavy ptáků, toto vyobrazení je velmi podobné vyobrazení lodí mořských národů v Medinet Habu.100

98

Hom. Il., IX., 241.243. Hom. Il., I, 141-144. 100 http://www.salimbeti.com/micenei/ships.htm. 99

40

Při porovnání detailů mezi loděmi mořských národů v Medinet Habu a achájskou lodí z Kynu, zjistíme, že se u nich vyskytují velmi podobné znaky. Obě tyto lodě mají dvě platformy, dále oporu pro ochranu veslařů, dřevěný trup, a také podobné linie lodního kýlu. Lodě byly patrně troj nebo pěti veslice, ale není výjimkou ani dvaceti veslice. Je tedy možné, že lodě, které máme vyobrazeny na reliéfech z Medinet Habu byly lodě, patřící mykéňanům? Podle mého názoru ne. Je možné, že lodě si mohly být velmi podobné, ale nemyslím si, že útok na Egypt byl zapříčiněn lidmi z mykénského světa.

4.2.

Výzbroj a výstroj

Pro každé etnikum mořských národů je charakteristická jiná výzbroj i výstroj, i když se mnohdy u některých národů podobají. Hlavní informace opět čerpáme z chrámu Ramesse III. v Medinet Habu, neboť se nám bohužel nedochoval žádný hmotný exemplář, který bychom mohli prozkoumat. Výzbroj bojovníků z etnik mořských národů nemůžeme brát jako celek, neboť každé etnikum používalo jinou. Bojovníci Shardana byli charakterističtí svými rohatými pokrývkami hlavy. Našla se spousta vyobrazení různých typů těchto přileb, v Medinet Habu, Luxoru či Abu Simbelu. Jak již bylo řečeno dříve, bojovníci Shardana nosili rohaté přilby, když bojovali proti Egyptské říši. Za časů Ramesse III. však sloužili již pod Egyptem jako žoldáci a osobní stráž faraona, na přilbách se objevil nový prvek a to kolo či disk mezi rohy (Obr. 25). Disk měl znázorňovat slunečního boha Rea. Jejich přilby se podobají těm, které se používaly v této době v egejské oblasti, Anatolii a střední Evropě. Dalším znakem byl kruhový štít, který se držel za držadlo uprostřed a zbraně. Používali hlavně meče a kopí. Meč byl dlouhý, podobný Achájskému typu B, který se nalezl v egejské oblasti mezi léty 1600 -1300 př. n. l. Také se nalezl jeden exemplář v Egyptě, není však původní egyptskou prací a velice se podobá těm mečům, které drželi na reliéfech mořské národy. Velmi zajímavý nález byl učiněn v Ugaritu. Nalezl se zde meč, který nese kartuši se jménem faraona Merneptaha a nese velmi podobné znaky s meči ze střední Evropy, je tedy možné, že využívali modely ze střední Evropy. Menší zbraní, kterou na reliéfech u Shardana můžeme zaznamenat, jsou dýky. Na reliéfech se ale neobjevují tak často. V oblasti Předního Východu se nalezla 30 cm dýka, datovaná někdy kolem 2000 př. n. l., která je velice podobná dýce Shardana.101

101

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm.

41

Bojovníci Shardana byli oblečeni v korzetu, který byl v tzv. humřím stylu. Byla to pravděpodobně bronzová zbroj na lněné tkanině spolu s kovovými prvky. Z reliéfů rozeznáváme čtyři druhy zbroje. 1) Celá zbroj je z bronzu, s ochranou na hrudník a ramena, kde na hrudi se nacházejí rýhy, které připomínají humra, proto humří styl. 2) bronzový kyrys s ochranou na záda i na hrudník, ale bez ochrany ramen, kde se nachází korzet ze lnu, nebo jiného lehkého materiálu. Na hrudníku je opět humří styl. 3) Opět je zde kryt hrudník i záda a také ramena, pod hrudníkem jsou rýhy v humřím stylu. 4) Zbroj by mohla být vyrobena celá z kůže.102 Bojovníky Peleset vidíme na reliéfech s meči, kopím, štítem a také charakteristickou pokrývkou hlavy. Kopí jsou dlouhá a rukojeť měly pravděpodobně ze dřeva. V Abydu se nalezl železný hrot kopí, který je datován kolem roku 1150 př. n. l., kde byla pravděpodobně skupina mořských národů usazena za vlády Ramesse IV. Mnoho zbraní, datovaných mezi léta 1250-1150 př. n. l. se nalezla na pohřebišti Tell Es- Sa ´Idiyeh v Jordánsku, je možné, že by tyto zbraně mohly patřit mořským národům. Ve filištínském Ašdodu se nalezl zlatě malovaný disk v egejském stylu. Datován je 1100-1000 př. n. l. a jedná se pravděpodobně o hrušku jílce. Nejcharakterističtějším znakem Peleset byla jejich pokrývka hlavy. Jednalo se o tzv. opeřenou korunu. Zřejmě byla vyrobena ze slámy či z kůže a zpevněna kovovým prstenem. Pro některé modely je však využití pravé kůže nepravděpodobné. V průběhu doby bronzové a na začátku doby železné jsou tyto koruny doloženy také na Předním Východě a ve Východním Středomoří, jako je Sardinie. Teorie o původu Peleset z Kréty by mohl podpořit i fakt, že na disku z Faistu se nachází znak, který se velice podobá vyobrazení Peleset s jejich pokrývkou hlavy. Disk se datuje kolem 1700 př. n. l. a písmo na něm dosud nebylo rozluštěno. Zbroj Peleset byla podobné té, kterou používali Shardana, avšak našla se i vyobrazení, na kterých je zachycena jiná. Je to zbroj, kde je zakryt jak hrudník, tak záda a ramena, ale humří styl zde nenajdeme. Mezi rameny se ovšem nachází zesílení zbroje. Tento design je podobný achájské zbroji, která se objevovala na Krétě i v pevninském Řecku. Na jiném vyobrazení má bojovník Peleset pouze chráněn hrudník a záda, ale již ne ramena. Znovu se zde objevuje humří styl. Podobně vypadá další příklad, ale má ochranu ramen a jedná se zřejmě o pouhý lehký chiton.103 Ze zobrazení dalších kmenů toho víme jen málo. Například o Shekelesh můžeme říct jen to, že na krku měli medailon a oblečeni byli v krátkou suknici. Ostatní národy lze těžko rozeznat. 102 103

http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm. http://www.salimbeti.com/micenei/sea.htm.

42

Dalším charakteristickým znakem mořských národů byly vozy, na kterých podnikali své nájezdy. Většina vozů, které používali, nebyla bojových, ale převážela rodiny s dětmi. Vozy byly taženy osly. Osli byli identifikováni jako hrbaté zebu, které se hojně využívali v Anatolii a Mezopotámii, ale určitě ne v egejské oblasti a Palestině, ačkoliv se možná dostali až na Kypr. Osli se pohybují velmi pomalu a maximální vzdálenost, kterou jsou schopni ujít je asi 29 km za den. Ideální je pro ně 8 hodin odpočívat, 8 se pást a zbytek jít. Bez doprovodu pěších vojáků nebo silných mužů byly vozy velmi zranitelné. Na jednom z egyptských reliéfů můžeme na voze vidět tři ženy s dvěma dětmi, kde jedno dítě padlo nebo padá z vozu. Matka chytí dítě rukou a tahá ho nahoru. Na jiném je bojující muž se ženou a dítětem, třetí zobrazení je poničené, ale dají se rozeznat dvě ženy a dvě děti.104 Je velká škoda, že žádná z těchto materiálních věcí se nám nezachovala, nejenom, že by nám možná pomohly objasnit původ mořských národů, ale také nám mohly osvětlit, kdo vlastně ve skutečnosti byli.

4.3.

Filištínská keramika

Jedná se o velkou, homogenní skupinu lokálně vyráběné keramiky, malované většinou černou a červenou barvou na bílém podkladu. Je připisována Filištínům na základě typologie, stratigrafie a geografické distribuce. Typologicky filištínská keramika odráží egejské pozadí, Kypr, Egypt a lokální kanaánské prvky (Obr. 26). Geograficky je nacházena hlavně ve filištínských městech, kde následuje šíření filištínského vlivu skrz Kanaán a rozšíření se zmenšuje směrem z Filišteji. Stratigraficky se filištínské nádoby objevují ve vrstvách, kterou jsou datované do první poloviny 12. a do 11. století př. n. l., do období, které koresponduje s historickými a biblickými zdroji, jako příjezd a usazení se Filištínských v Kanaánu. Tato keramika nemůže být studována jako izolovaný fenomén. Hlavní fáze odráží krystalizaci, rozptyl a postupnou asimilaci materiální kultury Filištínů. Byla nacházena v mnoha filištínských městech a podle toho také jednotlivě studována. Můžeme ji rozdělit do čtyř hlavních fází podle datace: Fáze 1: Od počátku do poslední čtvrtiny 12. století př. n. l.

104

Sandars, 1978, 124.

43

Koresponduje s fází usazení se Filištínů v Kanaánu, reprezentuje vzestup filištínské keramiky. Keramika však stále připomíná mykénské prototypy jak ve tvarech, tak i v dekoraci. Barvy jsou černá a červená na bílém pozadí a s Mykéňany je také společný motiv vyobrazování ptáků. Fáze 2: Od poslední čtvrtiny 12. do poloviny 11. století př. n. l. V tomto období je vyráběno spoustu nádob vysoké kvality, je zde již znát odklon od mykénských prototypů, ale velké rozdíly zde nenajdeme. Fáze 3: od druhé poloviny 11. století do zač. 10. století př. n. l. Některé tvary se objevují souběžně, jiné jsou asimilovány do lokálních stylů, a jsou vytvářeny nové hybridní tvary. Regionální rozdíly jsou různé a objevují se zvláštní typy. Motivy jsou přejímány z mykénských prototypů. Bílé pozadí a bichromní malba mizí, a je dělána ručně vyráběná, tmavohnědá keramika. Rozlišení filištínské keramiky mizí.105 Jsou rozlišovány čtyři druhy vlivu, který působil na vývoj filištínské keramiky: kyperský, egyptský, mykénský a místní kanaánský. Velmi dominantní je mykénský vliv(Obr. 27). Filištínská keramika je klasifikována do šesti skupin, zahrnující osmnáct hlavních typů. U každé skupiny se rozlišuje každý tvar a hlavní dekorace a také motivy a techniky dekorace. Čtyři ze šesti skupin jsou klasifikovány podle oblasti, ze které tvary pocházejí. První skupina jsou nádoby, které pocházejí z mykénských prototypů, jsou to misky, kratéry, třmínkové vázy, pyxidy a amforisky, tříuchá nádoba, nádoba s cedníkem, nádoba s košíkovým uchem a nádoba s vytaženým uchem. Druhou skupinu tvoří typy, které pocházejí z kyperských předloh (Obr. 28. a 29): Jsou to láhve, rhyton a nádoba ve tvaru tykve. Ve třetí skupině je keramika, která má egyptské vzory (Obr. 30): Hrnec je ovlivněn jak ve formě, tak v dekoraci. Čtvrtá skupina jsou nádoby odvozené z kanaánských vzorů (Obr. 31): Malá miska, hrnec, džbánek, nádoba s trojlístkovým ústím. Pátá skupina již neodvozuje své tvary z žádných zemí, ale jsou to typy, které se objevují v poslední fázi filištínské keramiky. Jsou to dva tvary, a to nádoba s cedníkem a košíkovým držadlem a kratér. Filištínská keramika převzala spoustu vzorů z mykénských nádob, jsou to zvířecí motivy, jako ryby, koně či cikcaky, spirály, jazykovité motivy, trojúhelníky, koncentrické polokružnice, různé linie a pavučiny. Pro nás velice zajímavým motivem jsou ptáci (Obr. 32). Je to jeden ze znaků filištínské keramiky, je charakteristický pro první a druhou fázi, a pak úplně chybí ve třetí. Poprvé se objevuje jako 105

Sandars, 1978, 94-96.

44

monochromní pták ve vrstvě 13 v Ašdodu a je variantou mykénské IIIC keramiky. Ptáci jsou většinou malováni černou barvou, červená je pro výplň, většinou se vzor ptáka objevuje na keramice samostatně.106

106

Více o filištínské keramice viz. Dothan, 1982.

45

5. Spojení Mořských národů se střední Evropou Spojení mořských národů se střední Evropu je nejvíce patrné na výzbroji a výstroji, která hrála u mořských národů klíčovou roli. Především se jedná o vztah mezi mykénskou civilizací a střední Evropou. 107 Ochranná zbroj je jedna z věcí, na které je dobře vidět vztah mezi mykénskou kulturou a evropský světem. Diskuze k tomuto tématu z egejské strany je částečně založená na zbroji, nalezené na těle, vyobrazení, homérských popisech a lineárním písmu B. Profesor Bouzek vysvětluje problém ve třech základních bodech. Za prvé, oba světy byly ve vzájemném kontaktu a zároveň přispívaly do společných vlastností zbroje a je přesně známo, kdo je příjemce a kdo dodavatel. Za druhé, zbroj z bronzových plátů byla výjimečná tím, že na pozadí zbroje se používal organický materiál. A za třetí, funkce zbroje byla určena pro válku, průvody a přehlídky.108 Kromě zbroje jsou to i různé štíty. Nejranější bronzový štít v Řecku je datován na konec 8. století př. n. l., dřívější štíty jsou známy z ilustrací, a byly převážně z kůže, která byla v dřevěném rámu, někdy s kovovými komponenty. Rané egejské štíty (17-13. století př. n. l.) jsou dvou základních typů: velký oválný štít, který je velmi častý ve vyobrazení, se také objevuje v náboženských scénách. Druhý typ se nazývá věžovitý štít, používaný pouze v bitevních scénách. Bilobální štít má tvar jako číslo 8, má velkou tradici na Krétě. Věžovitý je používán výhradně na pevnině, a na Krétě byl používán výjimečně. Oba jsou velké a vysoké, bojovníka chránily od brady až ke kotníkům. Byly těžké a nosily se přes rameno.109 Oba jsou to velké štíty ze 13. století př. n. l. Štíty namalované na vázách z LH IIIC jsou menší a většinou kulaté. Lorimer je spojoval s chetitskými štíty z bitvy u Kadeše, které jsou často obdélníkové a srovnatelně velké. Skutečné kruhové štíty jsou používány mořskými národy na reliéfech z Medinet Habu a Shardanskými žoldnéry za Ramesse II. Jsou zde paralely na Kypru mezi zobrazení na LH IIIC keramikou a Evropou. Mnoho jiných štítů je 107

Datace:Evropská Br.A2-MM-MHIII, Evropská Br A3-LHI, Evropská Br B1- LH II.. Evropská BrD- Mykénská IIIB, Evropský HaA1-Mykénské IIIC, Evropský Ha A2- Submykénské období, rané protogeometrické, viz. Bouzek, 1985, 7. 108 Bouzek, 1985, 91. 109 Tamtéž, 93-96.

46

doloženo pouze z pozdní kultury popelnicových polí (9-8.st. př. n. l.). Herzpsrungský štít byl původně vyráběný z kůže a má předky v egejské oblasti, avšak Sprockhoff tvrdí, že pochází čistě ze střední Evropy. Spojení pravděpodobně pochází z podobného výrobního procesu. Na štítech se objevují štítové omfaly. Poprvé v LH IIIB v Řecku, velmi oblíbené jsou v protogeometrickém a geometrickém období, ale zmizely v roce 700 př. n. l. Většina jich je nemalovaných, a kde se nachází dekorace, je provedena technikou repoussé, většinou se jedná o rozety. Uprostřed je solární symbol, který má zřejmě apotropaický význam.110 Nejvíce informací o řeckých štítech z tohoto období máme z vázového malířství. Dipylský štít je podobný mykénskému oválnému štítu, ale mnohem menší. Obdélníkový štít je také často vyobrazován. Všechny části štítu ve tvaru V datoval Snodgrass později, podle kousku z jeskyně Idean, do 8. století př. n. l. Jsou připomínkou hlavně středomořské oblasti, ale přebraly také prvky ze střední Evropy.

5.1.1. Přilby Další částí výzbroje byly přilby (Obr. 33). Velmi populární egejskou kompozitní přilbou je přilba ve tvaru kančího klu, našla se v pontské oblasti, odtud byla uvedena do Řecka a stala se zde populární jako výsledek migrace z EH II/III. Na Krétě je velmi ojedinělá, ale je populární na mykénské pevnině. Přilba je šitá z kožené čapky s horizontálními uchy, oddělené horizontálními žebry, které obsahují kožené proužky. Často byla nalezena v hrobech a rekonstruovaná je podle nástěnných maleb, gem a slonoviny. Je konického tvaru, některé jsou klenutější s peřím nahoře. Přilba nemá žádné kovové části. Na Krétě se nalezla vyobrazení podobného typu v hrobce dvojitých seker v Knossu, která má obdobné rohy, ale obdélníkové pláty. Oba typy měly chocholy. Jsou velmi vzácné v kontextu pozdějším než LHII A, a to samé platí o třetím vzoru Kukahn, vertikálně konstruované přilbě. Dobře ilustrovaná je přilba, která se našla na váze s boxery v Hagia Triadě, která se používala pouze na zápasy a box. Byla pravděpodobně z kůže a připomíná řeckou přilbu korintského typu. Přilba ve tvaru čapky je výjimečná. Vyráběly se tzv. lícnicové přilby, které byly většinou vyráběny z kůže a občas měly kančí kly.111

110 111

Bouzek, 1985, 97. Tamtéž, 100-101.

47

Přilby nalezené v LM II v hrobě 5 v Knossu jsou egejské kompositní helmy konického typu, ale v celém Středomoří se nenašly helmy podobného typu. Nejlepší paralely pocházejí z Evropy, jsou velmi podobné typu Lúčky. Chochol je držen sedmi nýty. Na mykénské váze s bojovníky mají bojovníci na hlavách přilby. Jedna z nich má široký kotoučovitý tvar s chocholem a dva rohy, druhá něco jako hřeben. Oba typy jsou masivní a silnější než ty předchozí a lépe chrání. Lorimer a mnoho autorů srovnávají tyto helmy s helmami shardanských žoldnéřů a některých z mořských národů, na egyptských či kyperských vyobrazeních. Obě byly pravděpodobně z kůže. Mohou se na nich nacházet bílé tečky z knoflíků nebo omfaly, jsou z období LH IIIC.112 Přilba z Tíryntu je datována od submykénského do protogeometrického období. Bronzová část přilby se skládá ze dvou plátů a dvou lícnic s kroužkovaným předním rohem, aby mohly být vidět oči a ústa, tento jev je výraznější na přilbách z Knossu a bronzové části byly dekorovány. Ostatní řecké (Obr. 34) přilby temného období ukazují velkou variaci přileb s různými chocholy, kde většina z nich byla vyráběna z kůže. Jednoduchá polokulovitá čapka je připomínkou tvaru bronzové misky, jako jsou jednoduché evropské čapkovité přilby. Levantské a kyperské konické přilby jsou často cívkového tvaru, mají držák na chochol a jsou nošeny levantskými válečníky. Ty kyperské jsou většinou z bronzu a vyšší část je z kůže, jsou konické s vysokým držákem na chochol a byly zřejmě používány i během archaického období.113 Merhart rozlišuje velké množství přileb evropského typu, tři jsou hlavní, ve tvaru zvonu, hřebenová přilba a čapkovitá přilba. Čapkovité přilby byly známé v Evropě spolu s konickými a hřebenovými přilbami. Jednoduché čapkovité přilby byly z kůže a jsou známy na výjevech z LH III C keramiky, kde je mají na hlavách řecké geometrické figury. Rohaté přilby jsou vidět na lepší zachované straně vázy s bojovníky. Kyperské bronzové figury a shardanští žoldnéři v bitvě Ramesse II. mají podobné rohy, stejně jako sardinské figury. Obě přilby z ViksØ v Dánsku, datované do 8. století př. n. l. mají načesané chocholy a dva rohy, které dekorují hemisférické omfaly, což je také charakteristické pro sardinské figury a vázy s bojovníky. Společné pro obě je také zobákovitý tvar háčku. Vztah je tu také mezi severní Evropu a Středomořím. Dnešní bádání nám však nedovoluje uzavírat

112 113

Bouzek, 1985, 101. Tamtéž, 103.

48

otázku stěhování kultury popelnicových polí a mořských národů, s tím, že se jedná o příčinu šíření rohatých přileb. Nejstarší přilby evropského konického typu, Lúčky, mají egejské předchůdce. Některé z prvních hřebenových přileb v Evropě mohou být srovnávány s pozdními reliéfy na královské bráně v Boghazkoy, a také s těmi na minojské Krétě. Většina jich má jižní předchůdce, ale jejich další vývoj byl čistě autonomní.114 5.1.2. Pancíře Šupinové pancíře byly používány v severovýchodním Středomoří. Nejznámější Nuzi je z 15-14. století př. n. l. Kromě nálezů je také mnoho tabulek, které se o nich zmiňují. Kompletní pancíř je znám především z egyptských zdrojů, ale našly se také na Kypru, v Mykénách nebo Troji, ale tento typ je v mykénském světě docela výjimečný. Produkce byla značně komplikovaná a i v Egyptě je raději dováželi, než vyráběli.115 Před rokem 1450 př. n. l. nejsou v egejské oblasti vozové postroje známé. Kvalitní nález je z Dendry, kde byl nalezen v hrobce. Skládal se z bronzového pancíře, který měl vpředu i vzadu pláty, měl vysoký límec a dvoje chrániče na ramena, každý překrytý pláty. Pod nimi byly 3 zakřivené pláty, chránící trup. Tato zbroj byla pravděpodobně nošena řidiči vozu. Popis Goliášovy zbroje dokazuje přítomnost pancířů ve východním středomoří, ale je velmi nejisté, zda někteří z bojovníků mořských národů u Medinet Habu nosili evropské muskulární pancíře, někteří totiž bojovali bez ochrany hrudníku. Jiný typ kompozitního pancíře je zobrazen na reliéfech v Medinet Habu a také na kyperských držácích na zrcadlo. V Medinet Habu je nosí Shardana a Peleset. Podle úhlu pohledu má tvar V či obráceného V. Některé pruhy mají být horizontální na spodu, což by mohlo být podobné humřímu stylu. Typ Filinges by mohl mít nějakou spojitost s humřím pancířem mořských národů. Je možné, že většina pancířů byla z bronzu, ale samotných bronzových částí se nám zachovalo velmi málo.116

114

Bouzek, 1985, 106. Tamtéž, 108. 116 Tamtéž, 108-110. 115

49

5.1.3. Meče Ve 14. století př. n. l. byly evropské meče ovlivňovány jižními prototypy, ale tento vliv probíhal v malém měřítku. Hlavní typy evropských mečů byly vyráběny převážně evropskými řemeslníky. Krátce po svém vzniku se meč typu Sprockhoff IIa(Obr. 35) rozšířil po celé Evropě. Egejské rohaté meče ( Sandars C i-ii) se objevují v Řecku mezi LH III A, ačkoliv meč z Gezer v Palestině pochází již ze 14. století př. n. l. Typ Sandars D ii se nalezl na Rhodu a v Karpathu s LH III B keramikou. Poslední dva typy z doby bronzové v egejské oblasti jsou Sandars typ F a G. První je rozvojem dýky typu E, ale rukojeť je více hranatá. Dýky, malé meče, Sandars typ G jsou velmi dobře známy z Řecka z LH IIIC a jeden kus také pochází ze submykénského hrobu ve starověké Élidě. Tento typ se zatím neobjevil mimo egejskou oblast, ale příbuzná skupina Siana, nalezená v Pergamu a na Rhodu, byla spojená s meči typu Sandars a s jinými dýkami ze Sýrie, Palestiny a Ugaritu. Malá skupina malých mečů, související s egejskými typy, se rozšířila přes východní středomoří v období mořských národů, které byly možná zodpovědné za jejich rozšíření. Ve východním středomoří se našlo mnoho nálezů z egejské oblasti a Kypru. Jeden nález pochází z Ras Shamra a mnoho kusů z Egypta, ale o jejich provenienci se pochybuje.117 Sprockhoff II. pochází asi ze severozápadního Balkánu nebo z oblasti Karpat. Pochází ze 13. století př. n. l. a často se vyskytoval v severní Evropě, střední Evropě a přes Itálii a Balkán se dostal až do egejské oblasti a na Kypr. Mnoho předovýchodních mečů s rukojetí je podobných typu Naue II.(Obr. 36) Čtyři meče z pokladnice Velkého kněze v Ras Shamra mělo ostří se středním žebrem a plochou rukojeť. Jsou to nedokončené odlitky a podobají se pozdějším mečům Hama. V detailech se liší od typu Sprockhoff II., např. nemají rozšířenou záštitu. Bývá datován kolem roku 1200 př. n. l. Zajímavý je jistě také meč Sethos, který má spolu s mečem z Ras Shamra společnou inspiraci u evropských mečů s rukojetí, jejichž předchůdci (Catling IV.) byli nalezeni v Sýrii a Palestině. Mnoho mečů a fragmentů typu Naue II. se zesíleným okrajem rukojeti bylo nalezeno v Egyptě. Skupina mečů nalezených v Sýrii, Palestině a Egyptě byla inspirována egejských typem Sandars G. Jedna čepel typu Naue II. nalezená v Egyptě byla původně spojována se záštitou meče z východního Středomoří.

117

Bouzek, 1985, 119-128.

50

Sprockhoff IIa je typ meče, který původně pochází z Balkánské oblasti nebo oblasti Karpat a vyvíjel se z pozdně Bójských mečů. Jeden z těchto předchůdců je nazýván Aranyos, a je znám hlavně z Maďarska a Rumunska. Nejjižnější doklad pochází ze severní Bosny. Sprockhoff Ia, pokud nebyl přímým předchůdcem, je také doložen v severní Jugoslávii a severní Itálii. Meče typu Ia jsou ranější než ty ze skupiny IIa, ale nálezové podmínky spousty italských mečů a pokladu z Tenje v Chorvatsku dokazují, že se překrývaly. Meč egejského typu D měl možná přímý vliv na typ meče Sprockhoff Ib, ale nebyla zjištěna žádná spojitost s pozdějším Sprockhoff IIa. Byly rozšířené přes značnou část Evropy, od Švédska přes celou střední Evropu, přes Itálii, na Balkán a do egejské oblasti a na Kypr. Meče typu Erbenheim a Letten, vyráběné v jižním Německu, Švýcarsku a východní Francii měly oválné ostří, na kterém je znát jejich vztah se severem a východem. Byly používány po celé střední Evropě, Itálii a na Balkánu. Začaly se používat v horizontu Ha A 1 v Evropě a v Řecku v LH IIIC, nejpozdější varianta je datovaná do 9. století př. n. l.118 5.1.4. Ostatní zbraně a nástroje Dýky typu Peschiera: Poprvé se objevují na začátku evropské Br D, možná pod vlivem mečů s rukojetí, některé z východního Středomoří. Všechny dýky Peschiera z Kréty a egejské oblasti, včetně ostrovů, jsou jednoho jednoduchého typu. S nízkou rukojetí, končící záštitou ve tvaru listu. Hroty kopí: Stejně jako meče, také kopí jsou ovlivněny egejskými vzory. Hrot ve tvaru vavřínového věnce je oblíbený v egejském LH IIIC, ale zbraň je kratší. Kopí muže být používáno standardně jako kopí či jako oštěp. Vozy a povozy (Obr. 37): Rozdíly mezi evropskými a mykénskými koňskými povozy jsou, že evropští bojovníci si přivezli své vozy s sebou do egejské oblasti. Byly málo používané i v Evropě, mořské národy útočící na egyptské vojáky na reliéfech z Medinet Habu je mají také. Model kola z LH IIIC z Řecka, často s rozvětvenými paprsky, je zmiňován na mnoha místech. Je spojen s kulturou popelnicových polí, což je symbol slunečního vozu, na kterém je převážen sluneční bůh přes oblohu koňmi a ptáky. Dvojkolé vozy jsou používány v temných dobách Řecka.

118

Bouzek, 1985, 128-132.

51

Ptačí lodě: Ptačí protomy, které se nachází na přídích lodí mořských národů v Medinet Habu, mají mnoho paralel, jak v LH IIIC keramice, tak máme jeden hliněný model z Asine. Rané ptačí lodě ze střední Evropy lze datovat od raného Br D. Ptačí askoi mají předky v egejské oblasti a na Kypru, ale objevují se pouze v řeckém LH IIIB, jeden příklad snad z LH IIIA a více populární se stávají až v LH III C.119 Mořské národy v Levantě: Mykénská keramika se rozšířila do Sýrie a Palestiny ve 13. století př. n. l., ale bylo nalezeno také mnoho fragmentů z LH IIIC. Mykénská IIIC keramika inspirovala keramické zboží Filištínů. Mnoho typů hliněných figurek je podobných egejským. Meče typu Sandars H jsou známé z Levanty a Egypta.

119

Bouzek, 1985, 132-142.

52

6. Situace ve východním Středomoří po útoku mořských národů Po útoku mořských národů nezůstalo východní Středomoří stejné jako předtím. Útok byl tak mocný, že některé městské státy se z něj již nevzpamatovaly, avšak dodnes nevíme, co se opravdu stalo.

6.1. Chetitská říše a nástupnické státy Slábnuti moci chetitské říše bylo pravděpodobně hlavní příčinou úpadku, který postihl také Levantu a egejskou oblast. Navzdory síle chetitské obrany, padla také poslední bránící se pevnost Büÿükkale, stejně jako padl zbytek Chattuši. Pro Chetity to byl blesk z čistého nebe, který spálil jejich říši náhle a navždy. Dva faktory se staly pro chetitskou říši osudné. 1) Nikdy nebyli námořní velmocí, neboť byli závislí na Ugaritu a nedůvěryhodném kmenu Lukka. 2) Jejich důvěra ve feudální systém dávala velikou moc velkým vazalským říším a jednotlivým vládcům a také nebezpečná nezávislost, která bylo ponechávána armádě, stejně jako v Egyptě. Velký nápis z Karnaku, z osmého roku vlády Ramesse III. popisuje vítězství nad severními zeměmi. Píše se zde, že první země, která se postavila seveřanům, byla říše Hatti, pak Kode a Karchemiš, Azrawa a Alašija.120 Pád říše Hatti je zde pravděpodobně určen pádem Chattuši, které bylo hlavním městem říše. Vykopávky dokázaly, že zde došlo k velkému zničení a devastaci a také, že město pak bylo také opuštěno. Po Hatti následovalo Kode, chetitská Kizzwatna, která ležela na pobřežní části Kilíkie. Starověká hlavní cesta vedla z jihu přes chetitský Kaneš, skrz Kilikijskou bránu do Tarsu a do Adam v Kizzwatně a pokračovala na východ do Karchemiše. Země, které jsou zmíněny v nápise z Karnaku, jsou vyjmenovány logicky od jihu na východ, podle toho, kde se nacházely. Avšak poslední dvě města Arzawa a Alašija se nacházejí mimo tuto cestu. Azrawa totiž leží v západní Anatolii u Milétu, Kárie a také pravděpodobně blízko od země Lukka. Alašija se nachází na Kypru. Pokud by se tedy uskutečnila pouze jedna invaze nájezdů ze západní Anatolie, museli jít mořské národy oklikou do Sýrie a dále do

120

Oren, 2000, 27.

53

Egypta.121 Existuje však ještě jedna teorie, a to, že nájezdy byly dva. Jedna skupina podnikla nájezd na pevninu, takže neměla využití pro lodě, zatímco druhá operovala na pobřeží a dobývala z moře. Z textů se nám dochoval dopis krále Šuppiluliumi II., který si stěžuje králi Alašije. „Zmobilizoval jsem rychle své síly, Já Šuppiluliumaš, Veliký. Dosáhl jsem moře. Lodě Alašije zaútočili na mě, třikrát na moři, když jsem pak dorazil na suchou zemi, nepřítel se opět objevil proti mně ve velkém…Bojoval jsem…“122 Je možné, že jedna skupina zaútočila přímo na Egypt a cestou porazila Amority , a druhá zaútočila severně od Orontu. Kolem roku 1190 př. n. l. po marné obraně byla poražena Chattuša a zmizela tak říše, která sotva před půl stoletím dosáhla vrcholu své moci. Když vlny této potopy opadly, ukázalo se, že hlavními dědici chetitské říše byli na západě indoevropští Frýgové, na jihu Filištínci a na severovýchodě Trákové a Muškové, avšak vynořily se také drobné chetitské státy, ukryté hluboko v údolí Tauru a ztracené v dalekých pohraničních oblastech, které ničivá vlna mořských národů nezasáhla. Nejvýznamnějšími středisky těchto nástupnických států, které se již nesjednotili pod společným chetitským panovníkem, byly Harma a Aleppo v severní Sýrii, Maraš a Azitavada v Tauru a Karchemiš na Eufratu. Do Chattuše se Chetité již nikdy nevrátili, a mnohem později se stala provinčním městem Frýgie. Tyto chetitské státečky se udržely ještě půl tisíciletí, povětšinou živořily na vazalském poměru k sousedním i vzdálenějším státům. Poslední státy a státečky Chetitů připravili o samostatnost Asyřané, kteří jejich obyvatelstvo z největší části odvlekli do otroctví, anebo je vyhubili. Konec jejich politické existence se připojuje k dobytí poslední chetitské velké pevnosti Karchemiše roku 717 př. n. l. asyrským králem Sargonem II. Zbývající Chetité se poté posemitšťují a mizí nadobro ze světových dějin.123

6.2.

Egejská oblast

Důsledky nájezdů mořských národů se nevyhnuly ani egejské oblasti. Jižní a centrální řecká pevnina však nebyla dobyta najednou, jestli se tak opravdu stalo, města byla dobývána postupně. Je možné, že útok předpokládali, o čemž by svědčila i usilovná stavba zdí přes

121

Sandars, 1978, 141. Tamtéž. 123 Sandars, 1961, 257-259. 122

54

Korintský Isthmos. Samotný Pylos možná unikl dřívější hrozbě, i když paláce v Pylu byly až do jeho konce neopevněné, ale tabulky dokazují výjimečnou koncentraci materiálu pod hrozbou nebezpečí. Po nájezdu mořských národů se situace v egejské oblasti značně změnila. Na Řecké pevnině a přilehlých egejských ostrovech, nastoupila fáze známá jako LH III C raná (Obr. 56.). Datována je asi 1190-1130 př. n. l. a je známa jako fáze počátek úpadku mykénské civilizace. Spousta měst na pevninském Řecku byla opuštěna, avšak na druhou stranu v některých městech dochází naopak k zalidňování. Palác v Pylu byl opuštěn, ale život v Tíryntu a Mykénách pokračuje dál. Vykopávky v samotném Tíryntu ukázaly, že samo město bylo rozšířeno asi ještě o 25 ha, je možné, že se sem přistěhovalo obyvatelstvo z některých opuštěných měst.124 Keramika v této době bývá matná, a v této době se rozšiřují lokální školy keramiky. Mnoho keramiky z této doby se nalezlo v citadele v Mykénách, v Lefkandi na Euboji a z dolního města v Tíryntu. Mnoho tvarů této keramiky pokračuje z předchozího období, velmi oblíbený je třmínkový džbánek, všech čtyř typů. Novým tvarem je lékythos, hluboký polokruhový hrnek, amforiskos. Dekorace je většinou lineární, pokud jsou použity nějaké motivy, jsou to spirály, okolo triglyfu. Novým motivem je svitek, který je používán na velkých nádobách.125 V této době se ve vnitrozemí Řecka objevuje nová třída keramiky, a to ručně vypálená, vypalovaná keramika. Nádoby, které sem patří, jsou vyráběny ručně a mají vypalovaný povrch, kde jsou znát známky po vypálení. Jsou vyráběny z hrubé hlíny, formy jsou velké a jsou dekorovány šňůrovými vzory. Je známa v mnoha městech, jako jsou Mykény, Tíryns, Lefkandi, avšak její původ je nejasný, snad Itálie, Balkán, Tróada či Epeiros.126 V Mykénách byla opravena citadela a megaron bylo rozšířeno a rozděleno na menší místnosti. Na SV byla postavena budova A a B a na JZ byl postaven malý dům. Tholovité hrobky v tomto období byly používány pouze v okruhu okolo města Mykén, v Thessálii a Aitolii. Preferovaná byla stále komorová hrobka. Zřejmě probíhal stále čilý obchod s keramikou a jinými předměty, neboť se nalezlo několik artefaktů z Egypta, Kypru a Sýrie.127 Po období LH IIIC raná, pokračuje období do své střední fáze. V této fázi vznikají mnohé lokální školy keramiky, které produkují vázy značné kvality. V Mykénách byly opět postaveny stavby na citadele, ale není důkaz o tom, že by byl obnoven také palác. V Tíryntu bylo znovu postaveno Dolní město a citadela. V pohřbívání si stále zachovaly svou oblíbenost 124

P.A.Mountjoy, 1993, 22. Tamtéž, 90-91. 126 Tamtéž, 92. 127 Tamtéž, 22-23. 125

55

komorové hrobky, avšak objevuje se také kremace, která se do Řecka dostává z Anatolie.128 Keramika v této době je kulminací ve výrobě místní keramiky, velice se rozmáhají lokální školy, jak ve vnitrozemní, tak na ostrovech. Keramika má vysokou kvalitu. V Tíryntu se nalezla v dolním městě a v Mykénách na podlaze východního sklepa sýpky a v citadele. Dekarace jsou většinou triglyfy, objevující se na kratérech. Také cikcaky, protokružnice, koncentrické kruhy a šupinové vzory. Také se v této době objevují tři nové motivy: náhrdelníkový, protikladné smyčky, a spletitý triangl.129 Také se objevuje nový, tzv. těsný styl, pocházející z Argolidy a odtud byl také vyvážen. Je používán převážně na třmínkových vázách, ale také se našel na hlubokých mísách. Hlavním motivem jsou ptáci, ryby a zvířata, také trojúhelníky, polokružnice a cikcaky. Těsným se nazývá proto, že dekorace je na nádobě městnána. Dalším stylem tohoto období je styl “sýpky“. Jedná se o jednoduchý styl s několika motivy, jako jsou lilie, smyčky a střapce. Mnoho malých tvarů je monochromní. Tento styl je pojmenován podle nádoby, která se nalezla na podlaze sklepa sýpky v Mykénách.130 Novým stylem je také styl obrázkový, který se objevuje ve velkých centrech, jako jsou Mykény, Tírynt, Lefkandi, Volos nebo Naxos. Společným tvarem je kratér, ale také alabastron a kalathos. Motivy jsou především závody na vozech, lovecké scény, koně, ale i mytická zvířata.131 Situace v období LH IIIC pozdní je plná změn a objevuje se spousta lokálních výrobků keramiky. V Mykénách se objevují tzv. „ krabicové“ hrobky. Pohřbívání kremací je již ojedinělé. V keramice dochází k poklesu dekorace, který je oproti předchozímu období ve velkém kontrastu. Lokální styly pomalu končí a dekorace začíná být více jednotná. Keramika této fáze není plně definována stratigrafií osídlení. Byla nalezena na Lefkandi, Tíryntu a v citadele v Mykénách. Tvary jsou méně elegantní než v předchozím období, častější je bikonický profil.132 Po této fázi již nastupuje fáze, která se nazývá submykénská. Pro historické pozadí této fáze stále potřebujeme více archeologických podkladů, neboť pozůstatky jsou zatím skrovné. Jako výsledek pokračující vylidňování během LH IIIC , zvláště v jeho druhé polovině, se nalezlo pár submykénských depotů. Většina jich je z hrobů, které jsou krabicové.

128

P.A.Mountjoy, 1993, 25-26. Tamtéž, 97-98. 130 Tamtéž, 98. 131 Tamtéž, 98-100. 132 Tamtéž, 109-114. 129

56

Místy se ještě nacházejí kremace, ale inhumace převládá.133 Tato fáze ukazuje změnu keramiky z mykénské na protogeometrickou. Některá keramika byla zhotovovaná špatně. Dekorace byla bez inspirace a motivy limitované. Depoty se nalezly na citadele v Mykénách, v Tíryntu a Korintu. Mnoho této keramiky pochází z hrobek. Nádoby z hrobek jsou většinou malých tvarů. Dva z větších tvarů, břichatá amfora s držadly a amfory s držadly na krčku jsou častější v protogeometrickém období, kdy začala být častější kremace, jelikož byly používány jako kremační urny. Stále je zde velký rozsah tvarů, které se používají, ale stejně jako v předchozím období nejsou žádné inovace. Nejčastějšími tvary jsou amforiskos, třmínková váza a lékythos. Dekoraci tvoří tři hlavní témata, vlnovka, trojúhelník a polokruhy, pro výzdoby byly určeny úzké pásy.134

7. Teorie o kolapsu kolem roku 1200 př. n. l. Úpadek společností je dlouho v zájmu jak učenců, historiků, tak širší veřejnosti. Vzestup zájmu o úpadek společností přinesl nepochybně nové poznání, ale také otázky. Tainter napsal knihu Collapse of Complex Societies, ve která určil několik hlavních bodů pro úpadek společnosti. Jednou z příčin úpadku společností je nižší míra rozvrstvení a sociální diferenciace, dále méně ekonomické a pracovní specializace jednotlivců skupin a celých území. Poté méně centralizované kontroly, menší regulace ekonomiky vládnoucí vrstvou, méně behaviorální kontroly a usměrňování, menší investice do umění (např. monumentální architektura, umělecké a literární úspěchy), menší růst informací mezi jednotlivci, politickými a ekonomickými skupinami, mezi centry a periferiemi. Dalšími body jsou, menší rozdělování, obchodování a redistribuování surovin, celkově menší koordinace a organizace jednotlivců a skupin, menší teritoriální integrace. Tainterův úkol byl objasnit základní vysvětlení pádu podle různých opakování lidskými společnostmi v budoucnu. Na důkaz toho vybral dvacet případů zahrnujících například čínskou západní dynastii Chou, Západní říši římskou, Mykény, Mínojce, Chetity, ale i novověké společnosti, jako klasické Maye a některé africké národy. 135

133

P.A. Mountjoy, 1993, 28-30. Tamtéž, 114-118. 135 G.D. Middleton, 2010, 18-20. 134

57

Možné scénáře, které mohou být aplikovány na úpadek Mykén, jsou zhroucení centrální autority a kontroly před úpadkem, signalizované revoltami a provinciálními vzpourami, klesající vládní příjmy, které zapříčinily úpadek a neefektivitu vojenství. Populace začala být více nespokojená s hierarchizací a viděla nové výzvy v uskladňování surovin. Poté následuje rozpad, padá přímé vedení a centra ztrácejí prominentnost, sílu, také mohou být vypleněna a zničena. Menší podřízené státy se osamostatňují a ustavují si vlastní vládu. Právo a ochrana obyvatel jsou eliminovány a zavládne bezpráví. Velké stavby a veřejné zakázky přestanou ve většině případů existovat. Zbývající populace ve městech nebo politických centrech využívá již postavené stavby a nestaví nové, větší místnosti mohou být rozděleny, veřejná místa mohou být zabrána. Velké stavby mohou být používány jako zdroj stavebního materiálu, až se stanou neobyvatelnými. Paláce a sklady mohou být opuštěny. Dovoz zboží a místní trh mohou být značně zredukovány a taktéž řemeslná výroba. Mnohem častěji se objevují místní styly keramiky, zatímco dovoz zahraniční keramiky se snižuje. Celkově se opouštějí centra a redukuje populace. Další možností je barbarský vpád zvenčí.136 Novější teorii z roku 2005 zastává Diamond. Kombinuje teorie Taintera z roku 1988 a Pontinga z roku 1996. Pro Diamonda kolaps znamená drastické snížení lidské populace, anebo politicky-ekonomicko-sociální problémy, které se pohybují přes značně velkou oblast, po dlouhou dobu a mezi jinými společnostmi. Kolaps mykénského Řecka považuje za příklad plnohodnotného kolapsu. Čtyři hlavní příčiny úpadku jsou environmentální škody, klimatické změny, nepřátelští sousedé a sociální zodpovědnost za environmentální problémy. První dvě příčiny nejsou až takovým způsobem zapříčiněny lidmi, ale třetí problém byly války. Čtvrtá příčina je, když se z přátel dovážejících zboží stanou nepřátelé a zboží přestane být dováženo.137

7.1. Ekonomické vysvětlení podle Middletona Objevují se dva hlavní argumenty. První je založen na zahraničních obchodních faktorech, druhý na vnitřní organizaci palácového stylu. Vermeule píše, že egejský obchod byl narušen v pozdním 13. století př. n. l. přicházejícími mořskými národy, což bylo podle něj příčinou kolapsu. Z egyptských textů je více než jasné, že mořské národy v této době byly přítomny v egejské oblasti i v Iónském moři. Avšak stále je nejasná otázka proč nebyly paláce

136 137

G.D. Middleton, 2010, 19-20. Tamtéž, 24-25.

58

v popalácovém období obnoveny. Je možné si představit takový úpadek společnosti, že se neobnovil žádný obchod a tak nemohla být centra obnovena. I když si tedy představíme, že mořské národy drancovaly a poničily egejskou oblast, stále se však jedná o poměrně malou skupinu lidí, údajně se našla jenom malá skupina, která jim kladla odpor. Sheratt má podobný názor jako Vermeule, ale navrhuje, že paláce byly nezávislé na mezinárodním obchodu a jejich účast na obchodních cestách byla pouze pro jejich účel. Druhou příčinou ekonomického kolapsu je vnitřní rozpad struktur společnosti. Funkce paláců byla jak ekonomická, tak sociální i kulturní a náboženská, což znamenalo, že mykénské paláce byly sami od sebe centrem destrukce z příčiny přílišného vlivu udržovaného na jednom místě. Pokud se k tomu přidalo přelidnění, vedlo to k velkým problémům ve společnosti.138

7.1.1. Environmentální vysvětlení Existují tři hlavní teze: sucho, klimatické změny a zemětřesení. Teze o suchu byla poprvé předložena Carpentrem. Podle ní během období kolem 1200 př. n. l. zasáhla území Peloponésu, Boiotii, Euboiu, Fokáiu a Argolidu silná vlna sucha, což Carpenter přičítá silným zimním větrům ze severovýchodu, které se změnily na suché západní větry, což trvalo nějakých 300 let. Prakticky to znamenalo, že lidé museli opustit své domovy a odejít. Avšak tato teorie je velmi napadána, neboť není žádný jistý důkaz, že by Řecko v té době bylo zasaženo nějakou velkou vlnou sucha, možná střední Anatolie, ale celé Řecko ne. Neumann navrhuje, že zvýšené srážky ve střední Evropě zapříčinily mnohem větší neúrodu, a to zapříčinilo násilnou migraci z Maďarska směrem na jih a jihovýchod, k deltě Nilu. Tato migrace se spojuje s pádem mykénských center.139 Zemětřesení může vysvětlovat kolaps mykénské civilizace. V Mykénách proběhlo zemětřesení v LH IIIB, po němž však byla civilizace obnovena.

138 139

G.D. Middleton, 2010, 32-33. Tamtéž, 36.

59

7.2.

Invaze a migrace

Existují určité archeologické důkazy dokazující příchod nového obyvatelstva do Řecka, které mohlo zapříčinit, či mohlo být do určité míry zodpovědné za pád, či částečné změny. Je otázkou, zda mohlo zapříčinit pád pouze mykénských center, nebo i pád Troji VIIa. Původ tohoto obyvatelstva bývá spojován s oblastí dnešního jihovýchodního Rumunska. Deger-Jalkotzy se domnívá, že toto nové obyvatelstvo by mohlo být spojováno s oblastmi okolo Dunaje, odkud se přesunuli směrem na jih do jižní Itálie, do Řecka a okolních oblastí. Největším archeologickým důkazem je nová třída ručně vyráběné vypalované keramiky, která byla poprvé nalezena v Lefkandi na Euboji. Tato keramika nepatří do mykénského repertoáru a někdy bývá označována jako tzv. ,,barbarská keramika“. Dalšími ukazateli jsou houslová oblouková spona, meče typu Naue II, ale i kremační pohřbívání. Někteří badatelé se domnívají, že jsou to ukazatele italské přítomnosti, konkrétně italských Shardana a Shekelesh, kteří jsou považováni za hlavní etnika mořských národů. Barbarská keramika se našla především v mykénských městech, v samotných Mykénách, Tíryntu, Midei, ale také na Krétě. Pravděpodobně se vyráběla ve městech, ve kterých byla později nalezena. S největší pravděpodobností byla vyráběna skupinami přistěhovalců. Všechny tyto artefakty pocházejí z období těsně před pádem mykénské civilizace140. Teorií o pádu významných říší kolem roku 1200 př. n. l. je mnoho. Nemůžeme se domnívat, že k pádu vedla pouze jedna příčina, ať už jí byla invaze, mor, či ekonomické nebo environmentální problémy. Je možné, že kolaps mohl být způsoben nahromaděním těchto problémů, což vedlo k možnému konci.

140

G. D. Middleton, 2010, 43-48.

60

8. Závěr Ve své práci jsem se pokusila odpověď na některé otázky týkající se původu a etnicity mořských národů. Odpovědět na otázku odkud přišli je značně složité, neboť jak jsme se dozvěděli, nebyly mořské národy pouhým jedním kmenem, ale tvořily společenství kmenů, které jsou takto pojmenovány v historických pramenech. Abychom tedy mohli určit, odkud přišli, je velmi důležité studovat každý kmen mořských národů zvlášť. Převážně je domovská země těchto kmenů kladena na východ, do Anatolie, což by dokazovaly vozy, na kterých přijeli a také některé písemné prameny dokládají, že by mohli pocházet z východu. Avšak co jejich lodě? Ty se podobají spíše lodím z egejské oblasti, a to převážně lodím mykénským. Je tedy možné, že přišli z této oblasti? Tomuto tvrzení napovídá i to, že jsou označovány jako národy, které přišly z moře, konkrétně z ostrovů uprostřed moře. Je tedy možné, že Egypťané viděli Peloponés jako ostrov uprostřed moře? Mykénské lodě brázdily moře velmi dlouho předtím, než došlo k zániku mykénské civilizace, takže je velice pravděpodobné, že během obchodování s východem, mohli lidé z východu některé prvky mykénských lodí napodobit tak, že bychom pak lodě, které máme vyobrazené, jako lodě mořských národů, mohli považovat za lodě Mykéňanů. A pokud bychom měli analyzovat pojem „ostrovy uprostřed moře“, mohlo by se jednat o oblast Anatolie, která by v očích Egypťanů mohla vypadat jako jeden velký ostrov, okolo kterého se nacházejí menší ostrůvky. Dalším argumentem pro původ mořských národů z Anatolie je fakt, že Chetité znali kmen Lukka, jehož říše se nacházela někde blízko té chetitské, což znamená v Anatolii. Hovoří o ní jako o zemi Lukka, která má přístav, který mohou využívat Chetité, takže se museli nacházet poměrně blízko u sebe. A jak jsme zjistili v předchozích kapitolách, účastnil se kmen Lukka nájezdů s Libyjci na Egypt v době vlády faraona Merneptaha. Pád takovýchto velkých říší mohl být však způsoben také tím, že mohla jako první padnout jedna říše, a další jí následovaly, tzv. dominový efekt. Zhroucením centralizované moci jedné velké říše, by něco takového zapříčinit mohlo. Je však zřejmé, že odpověď, kdo přispěl ke kolapsů tak velkých říší, mít nebudeme. Je spousta prázdných míst, která je třeba v otázce mořských národů vyplnit.

61

9. Seznam použité literatury: Prameny: Bible Svatá: Všecka svatá písma Starého i Nového Zákona, podle posledního vydání Kralického z roku 1613, Levné Knihy KMa, 2004. Hérodotos, Dějiny, přel. J. Šonka, Praha: Odeon, 1976. Homér, Ílias, přel. Otmar Vaňorný, knihtiskárna Orbis, 1942. Homér, Odysseia, přel. Vladimír Šrámek, Praha: Evropský literární klub, 1940. Thukydides, Dějiny peloponéské války, přel. Václav Bahník, Praha: Odeon, 1977. Bibliografie: Bouzek, Jan, The Aegean, Anatolie and Europe: Cultural Interrelations in The Second Millennium B.C., Göteborg-Praha, 1985. Bouzek, Jan, Greece, Anatolia and Europe: Cultural Interrelations During The Early Iron Age, Jonsered, 1997. Bouzek, Jan, Pravěk egejské oblasti, Praha, 1967. Dothan, Trude, The Philistines And Their Material Culture, Jerusalem, 1982. Eder, Birgitta, Argolis, Lakonien, Messenien vom ende der mykenischen palastzeit bis zur einwanderung der Dorier, Wien, 1998. Edwards, I. E. S., The Cambridge ancienit history, third edition, volume II, part 2, History of the Middle-East and the Aegean Region c.1380-1000 B.C., Cambridge, 1975. Lawrence, A.W. Greek Architecture, Harmondsworth, 1983. Middleton, Guy, D., The Collapse of Palatial Society in LBA Greece and The Postpalatial Period, BAR International Series 2110, Oxford, 2010. 62

Morris, Joseph, The Origins of the Sea Peoples, Florida State University Art & SciencesClassics, 2006, Article 199. Mountjoy, P. A., The Mycenaean Pottery An Introduction, Oxford, 1993. Nibbi, Alessandra, A Re- examination of the Egyptian Sources, Oxford, 1972 Oren, Eliezer D., The Sea Peoples an Their World: A Reassesment, Philadelphia, 2000. Shaw, Ian, Dějiny starověkého Egypta, Oxford, 2000. Sandars, N. K., The Sea Peoples Warriors of the Ancient Mediterranean 1250- 1150 BC, London, 1978. Velikovsky, Immanuel, Peoples of the Sea, London, 1977. Wachsmann, Shelley, The Gurob Ship-Cart Model and Its Mediterranean Context, College Station, 2012. Wachsmann, Shelley, Seagoing Ships and Seamanship in the Bronze Age Levant, College Station, 1998. Woudhuizen, Frederik Christiaan, The Ethnicity of the Sea Peoples, Rotterdam, 2006. Internetové zdroje: http://www.perseus.tufts.edu/hopper/ http://www.salimbeti.com/micenei/index.htm

63

10.

Obrazová příloha

Obr. 1. Tažení mořských národů, Zdroj:http://www.salimbeti.com/micenei/images/seapeoples01.jpg

64

transliteration (Borghouts)

vocalization as employed in the present study

1

š3rdn

Sherden

2

š3krš3

Shekelesh

3

ik3w3š3

Ekwesh

4

rkw

Lukka

5

twrš3

Teresh

1

prwst

Peleset

2

t3k3r

Tjeker

3

š3krš3

Shekelesh

4

d3iniw

Denyen

5

w3š3š3

Weshesh

I no.

II hieroglyphics

Obr. 2. Přepis jmen mořských národů v hieroglyfech, Zdroj: Woudhuizen, 2006, s 36.

65

Obr. 3. Zobrazení Shardana na reliéfu z Abydu, Zdroj: http://www.salimbeti.com/micenei/images/seapeoples09.jpg

Obr. 4. Shardana na reliéfu z Medinet Habu, Zdroj: Zdroj:

http://www.salimbeti.com/micenei/images/seapeoples14.jpg

Obr. 5. Vyobrazení bitvy u Kadeše, Zdroj: Woudhuizen, 2006, s. 32.

66

Obr. 6. Shekelesh, Zdroj: http://www.salimbe ti.com/micenei/ima ges/seapeoples67.jp g

Obr. 7. Denyen, Zdroj: http://www.salimbeti.com/mic enei/images/seapeoples41.jpg

.

Obr. 8. Vyobrazení Tjeker, Zdroj: http://www.salimbeti.com/micenei/i mages/seapeoples39.jpg

Obr. 9. Teresh, Zdroj: http://www.salimbeti.com/mice nei/images/seapeoples48.jpg

67

Obr. 10. Přivádění zajatců: Zdroj: T. Dothan,1982, s. 6.

Obr. 11. Válka s Libyjci a Mořskými Národy na severní zdi chrámu v Medinet Habu, Zdroj: Oren, 2000, s. 89. 68

Obr. 12. Plán zádušního chrámu v Medinet Habu, Zdroj: Woudhuizen, 2006, s. 51

69

Obr. 13. Pozemní bitva Ramesse III. s mořskými národy, Zdroj: Woudhuizen, 2006, s. 53.

Obr. 14. Vyobrazení pozemní bitvy, Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 8.

70

Obr. 15. Námořní bitva, Zdroj: Woudhuizen, 2006, s. 53.

Obr. 16. Detail námořní bitvy, Zdroj: T. Dothan, 1982, s.10.

71

Obr. 17. Zajatci z bitev, Zdroj: http://www.salimbeti.com/micenei/images/seapeoples62.jpg

Obr. 18. Linie lodi, Zdroj: Oren, 2000, s. 109.

72

Obr. 19. Rekonstrukce lodi mořských národů, Zdroj: Oren, 2000, s. 116.

Obr. 20. Vyobrazení modelu podle F. Petrieho, Zdroj: S. Wachsmann, 2012, s. 4.

Obr. 21. Fragment modelu lodi, Zdroj: S. Wachsmann, 2012, s. 6.

73

Obr. 22. : S. Wachsmann, 2012 ,s. 5

Obr. 23. Rekonstrukce podle Donalda H. Sanderse, Zdroj: S. Wachsmann, 2012, s. 213.

74

Obr. 24. Tzv. Ptačí lodě, Vogelbarke, Zdroj: S. Wachsmann, 2012, s. 42.

Obr. 25. Dobře zachovaný reliéf s bojovníkem Shardana v Luxoru, Zdroj: http://www.salimbeti.com/micenei/images/seapeoples58.jpg

75

Obr. 26. Typy filištínské keramiky: Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 93.

Obr. 27. Keramika podle mykénských prototypů: Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 97.

76

Obr. 28. Skupiny podle kyperských vzorů: Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 163.

Obr. 29. Skupiny podle kyperských vzorů: Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 170.

Obr. 30. Skupiny podle egyptských vzorů, Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 180.

77

Obr. 31. Skupina podle kanaánských typů, Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 187.

Obr. 32. Motiv ptáka, Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 202.

Obr. 33. První evropské bronzové přilby, Zdroj: J. Bouzek, 1985, s. 100.

78

Obr. 34. Železné přilby v Řecku a na Kypru, Zdroj: J. Bouzek, 1985, s. 102.

Obr. 35. Rozšíření meče typu Sprockhoff IIA v Evropě, Zdroj: J. Bouzek, 1985, s. 121.

79

Obr. 36. Balkánské a Italické typy mečů, Zdroj: : J. Bouzek, 1985, s. 122.

Obr. 37. Vyobrazení vozu mořských národů: Zdroj: T. Dothan, 1982, s. 9.

80