Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav pro klasickou archeologii. Bakalářská práce. Dominika Schmidtová

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro klasickou archeologii

Bakalářská práce

Dominika Schmidtová

Antické předměty ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Antique items in the collections of Regional museum in Vysoké Mýto

Praha 2015

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Titz, Ph.D

Poděkování V prvé řadě velmi děkuji vedoucímu práce PhDr. Pavlu Titzovi, Ph.D. za rady a konzultace při její tvorbě. Ta by nevznikla bez zpřístupnění studovaného materiálu PhDr. Davidem Víchem z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, za což mu patří veliké díky. Dále bych ráda poděkovala všem, se kterými jsem konzultovala dílčí problémy tohoto textu, za jejich rady

a

poskytnutí

studijních

materiálů,

jmenovitě

PhDr.

Janu

Jílkovi,

Ph.D.

z Východočeského muzea v Pardubicích, PhDr. Heleně Svobodové z Národního muzea, PhDr. Hedvice Sedláčkové, CSc. z Archai v Brně a doc. PhDr. Jiřímu Musilovi, Ph.D. z Ústavu pro klasickou archeologii v Praze. Rodině a přátelům děkuji za jejich podporu a trpělivost.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 24. 8. 2014

.…………………….. Dominika Schmidtová

Abstrakt SCHMIDTOVÁ, DOMINIKA. Antické předměty ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Praha: Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, 2015, 115 425 znaků. Bakalářská práce Tato práce zpracovává antické předměty ze sbírek Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Předmětem zájmu je „Soubor z Pompejí“ obsahující dvě keramické lampy, šest skleněných lahviček, převážně balsamárií a deset drobných kovových předmětů mezi kterými se objevuje ramínkovitá spona s cibulovitými knoflíky, klíče nebo hroty střelných zbraní. Kromě tohoto souboru je zpracována ještě cihla s kolkem římské legie. Součástí práce je i exkurz do 19. století, kde sledujeme vzrůstající zájem o archeologii a sběratelství antických památek v českých zemích. Na základě toho je v závěru práce pojednáno o tom, zda dané předměty opravdu pocházejí z Pompejí či nikoli, a z jakého důvodu byla zkoumaná sbírka pojmenována po italské lokalitě. Klíčová slova archeologie, antická sbírka, Pompeje, antická lampa, balsamarium, spona s cibulovitými knoflíky, cihla s římským kolkem, sběratelství, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě Abstract SCHMIDTOVÁ, DOMINIKA. Antique items in the collections of Regional museum in Vysoké Mýto. Praha: Faculty of Arts, Charles University in Prague, 2015, 115 425 characters. Bachelor thesis This paper processes ancient objects from the collections of the Regional Museum in Vysoké Mýto. The focus is on "Collection of Pompeii," containing two ceramic lamps, six glass bottles, mostly balsamaria and ten small metal objects between which appears crossbow brooch, keys or arrowheads. In addition to this collection is processed even brick with stamp of Roman legion. The work also includes an excursion to the 19th century, where we can see increasing interest in archeology and collecting ancient monuments in Bohemia. On this basis, the conclusion discusses whether the items really come from Pompeii or not, and the reason why this collection was named after this Italian place, was examined. Keywords archaeology, ancient collection, Pompeii, an ancient lamp, balsamarium, crossbow brooche, Roman brick stamp, collecting, Regional Museum in Vysoké Mýto

Obsah 1

Úvod ....................................................................................................................................6 1.1

Vymezení studovaných předmětů ................................................................................7

1.2

Cíle práce a metodologie ..............................................................................................7

2

Pramenná základna ..............................................................................................................9

3

Historický kontext sbírky ..................................................................................................11 3.1

Pojem sběratelství ......................................................................................................11

3.2

Vznik muzea ve Vysokém Mýtě a některé současné události na poli archeologie ....13

3.3

Zájem veřejnosti o vykopávky na pompejských lokalitách v devatenáctém století ..14

4

Původ antické sbírky ve Vysokém Mýtě ...........................................................................18

5

Vysokomýtská sbírka ........................................................................................................22 5.1

Keramika ....................................................................................................................22

5.1.1

Cihla s kolkem C1...............................................................................................22

5.1.2

Lampičky ............................................................................................................26

5.2

Sklo ............................................................................................................................32

5.2.1 5.3

Balsamaria ..........................................................................................................32

Kov .............................................................................................................................38

5.3.1

Spony ..................................................................................................................38

5.3.2

Šipky ...................................................................................................................40

5.3.3

Klíče ....................................................................................................................43

5.3.4

Neurčeno .............................................................................................................45

6

Závěr ..................................................................................................................................46

7

Katalog ..............................................................................................................................49

Použitá literatura .......................................................................................................................68 Seznam příloh v textu: ..............................................................................................................75 Tabulky: ....................................................................................................................................75

1

Úvod Antické památky fascinovaly mnoho minulých generací a zájem o ně i jejich obdiv trvá

dodnes. Inspiraci v umění, architektuře nebo klasických autorech můžeme nalézt mezi uměleckými či myšlenkovými směry pozdější doby. Například v renesanci byla obdivována vyspělost civilizací starověkého Řecka a Říma, a tehdejší umělci pokládali památky z tohoto období za estetický vrchol. I elita měla v oblibě shromažďovat památky z doby, kterou si idealizovala a viděla v ní svůj vzor, proto nesměly antické předměty chybět v žádných uměleckých sbírkách. Vzniklé sbírky se ale postupem času rozpadaly do menších souborů, které se nakonec rozprodaly do specializovanějších sbírek, či se věnovaly do pomalu vznikajících prvních muzeí. Sbírkové fondy nová muzea navyšovala koupí nových exemplářů nebo díky darům, které přicházely nejen od mecenášů umění, ale také obyčejných lidí, kteří nalézali předměty s uměleckou hodnotou ve svém okolí či přiváželi ze zahraničních cest. Na přelomu 18. a 19. století s rozvojem vědy, vznikem prvních veřejných muzeí a stoupající poptávkou po antických předmětech se zvyšují počty nezákonných výkopů, a na černém trhu s památkami je obchodníci nebo i výrobci falz prodávají za vysoké ceny důvěřivým cizincům1. Archeologie jako věda je teprve v počátcích a cestovatelé sami těžko poznají originální nebo vzácné dílo od „běžně se vyskytujícího“ archeologického materiálu. O několik desítek let nato vzniká ve Vysokém Mýtě tehdy Městské muzeum (nyní Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě), které začíná aktivně pracovat na rozšiřování svých sbírek.2 Bakalářská práce pracuje s vybranými předměty z fondu Muzea označenými jako „Soubor z Pompejí“3. Jedním z hlavních úkolů práce je potvrzení nebo vyvrácení antického, potažmo pompejského, původu jednotlivých předmětů. V závěru textu se pokusím na tuto otázku zodpovědět, a na základě archivních pramenů, literatury a historických souvislostí navrhnout možné okolnosti vzniku sbírky. Přestože si uvědomuji, že pracuji s nepočetnou a materiálově nesourodou sbírkou, která poskytne informace velmi omezené a částečné, pevně věřím, že její zpracování a zveřejnění má význam pro badatele, kteří se zabývají zkoumaným materiálem. Navíc studium sbírky umožní revidovat některé informace o jejím původu a provenienci.

1

Polák 1907, 67. Více informací o vzniku muzea s odkazy na použitou literaturu jsem uvedla v kapitole 3.2. 3 Vymezení souboru se věnuji v následující kapitole 1.1. 2

6

Tato bakalářská práce by nevznikla bez zpřístupnění materiálu PhDr. Davidem Víchem z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, za což mu velmi děkuji. Ráda bych také poděkovala za odborné konzultace všem, které jsem při vypracování tohoto textu oslovila, zejména vedoucímu práce PhDr. Pavlu Titzovi, Ph.D., dále PhDr. Janu Jílkovi, Ph.D. z Východočeského muzea v Pardubicích, PhDr. Heleně Svobodové z Národního muzea, PhDr. Hedvice Sedláčkové, CSc. z Archai v Brně a doc. PhDr. Jiřímu Musilovi, Ph.D. z Ústavu pro klasickou archeologii v Praze.

1.1 Vymezení studovaných předmětů Předkládaná bakalářská práce zpracovává soubor nálezů s předpokládanou antickou proveniencí, který se nachází ve sbírkách Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. V publikovaném katalogu archeologické sbírky se jedná o artefakty mimočeského původu, vedené jako „soubor z Pompejí“, obsahující dvě keramické lampičky (inv.č. 1161-1162), šest skleněných balsamarií (inv.č. 1163-1168) a deset drobných kovových předmětů (inv.č. 11691178). Dále se mezi mimočeskými nálezy nachází cihla s kolkem římské legie z Bulharska (inv.č. 1160), ta je také zařazena do této práce. 4

1.2 Cíle práce a metodologie Cílem práce je předložit souborný pohled na doposud nezpracovanou sbírku předpokládané antické provenience ve Vysokém Mýtě. V první části práce se proto zaměřím na její původ. Přiblížím historický kontext vzniku sbírky v 19. století, dobu vzrůstajícího zájmu o antické památky v závislosti na prvních velkých výzkumech bohatých na významné nálezy prezentované veřejnosti. Příklady uvedu ve spojení s výzkumy v Pompejích a na pompejských lokalitách. V závěru se pokusím na základě získaných informací potvrdit nebo vyvrátit souvislost s názvem celého souboru. V druhé části své práce se zaměřím na vlastní sbírkové předměty, budu sledovat analogie a shodné znaky u předmětů pocházejících nejen z území římského impéria, které mi pomohou jednotlivé předměty archeologicky datovat a geograficky zařadit. Třetí částí práce bude katalog souboru předmětů z vysokomýtského muzea s fotografickou dokumentací a detailnějším popisem předmětů. V práci jsem postupovala následujícím způsobem. Nejprve jsem zdokumentovala zkoumaný materiál uložený v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě kresebně a fotograficky.

4

Vích 2006, 2.

7

Informace o původu sbírky pocházejí primárně z muzejních záznamů či literatury. V další fázi byl vytvořen samotný katalog předmětů. V podkapitolách druhé části práce je soubor členěný dle výrobního materiálu na keramiku, kov a sklo. Uvedla jsem krátký souhrn informací o každé kategorii materiální kultury se zařazením jednotlivých předmětů tak, aby bylo možné vytvořit komplexnější vyhodnocení studovaných artefaktů. V závěru podkapitoly byly analyzovány zkoumané předměty. Na základě dostupné literatury byly vybrány vhodné přímé i rámcové analogie. Pokud to bylo možné, předmět je datován a je určena jeho provenience. V závěru jsem se pokusila prokázat či vyvrátit původ předmětů z lokality v Pompejích a nastínit důvody, proč byl studovaný soubor pojmenován jako „soubor z Pompejí“.

8

2 Pramenná základna V následující kapitole se pokusím nastínit pramennou základnu, kterou jsem využila ve své práci, případně navrhnu možnosti, kde lze v bádání pokračovat. V celé práci jsem pracovala se zdroji a literaturou k několika rozličným tématům, což značně zvyšovalo požadavky na množství studované literatury. Snažila jsem se vycházet ze základních publikací, pokud možno novějšího vydání, které jsem rozšiřovala o informace získané ze zdrojů s podrobnějším zaměřením. Limitující podmínkou pro využití základních zdrojů byla jejich dostupnost v našich knihovnách5 a mé jazykové znalosti. Práci ztěžoval fakt, že pro většinu předmětů není známa provenience. Ta se dá určit pro předměty běžného užívání vyráběné na celém území bývalého římského impéria, někdy i v přilehlých oblastech velmi těžce a jen v ojedinělých případech. Tudíž bylo nutné používat literaturu ve větším množství světových jazyků, které prezentují nálezy většího geografického rozšíření. Souborný katalog římských kolků u jednotlivých legií zpracoval Ulrich Brandl v díle Untersuchungen zu den Ziegelstempeln römischer Legionen in den nordwestlichen Provinzen des Imperium Romanum (Brandl, 1999), novější doplňující práce pochází od Renate Kurzmann a jmenuje se Roman military brick stamps: a comparison of methodology (Kurzmann 2006). Studovaná cihla pochází s největší pravděpodobností z římského tábora Novae, se kterým je spojeno jméno badatele Tadeusze Sarnowského, který v roce 1983 publikoval studii Die Ziegelstempel aus Novae (Sarnowski 1983). V současnosti se této problematice věnují například v České republice Jiří Musil, Tomáš Janek nebo na Slovensku Titus Kolnik. Lychnologie je specifickou oblastí bádání. Římským lampám v českých sbírkách se věnovali Roman Haken Roman Lamps in the Prague National Museum and in other Czechoslovac collections (Haken 1958), Jiří Marsa, Lenka Kulichová a v dnešní době Helena Svobodová s dílem Ancient Lamps in the Prague National Museum (Svobodová 2006). Od zahraničních badatelů máme práce věnující se lampám již ze 17. století6. V předkládané bakalářské práci jsem přesto pracovala převážně s publikovanými katalogy, ze kterých můžeme uvést díla Johanny Brantsové (Brants 1913), Henryho Beauchampa Waltrse (Walters 1914), Dóry Iványi (Iványi 1935), Heinze Menzela (Menzel 1954), Tihaméra Szentlélekyho 5

Národní knihovna v Praze, Knihovna Archeologického ústavu v Praze, Knihovna Ústavu pro klasickou archeologii, Knihovna Národního muzea v Praze, Knihovna Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, Regionální knihovna v Pardubicích. 6 Více Šuchmová 2011.

9

(Szentléleky 1969), Donalda Baileyho (Bailey 1980) a další. Typologických systémů bylo pro lampy vytvořeno podstatně více, například v porovnání se sklem. Zmíním hlavně práci Siegfrieda Loeschckeho Lampen aus Vindonissa (Loeschcke 1919). Typologií skleněných nádob se zabývala Clasina Isingsová v díle Roman glass from dated finds (Isings 1957). Z této typologie se vychází dodnes, byla však v řadě novějších prací více rozšířena. Uveďme třeba práci Le verre antique dans les chefs-lieux de cités de la moyenne vallée du Rhône od Janicka Roussel-Odeho (Roussel-Ode 2014) nebo dílo Ireny Lazarové Rimsko steklo slovenije (Lazar 2003). V českém prostředí se antickému sklu věnoval Jindřich Čadík v díle Graeco-Roman and Egyptian glass (Čadík 1970). Za zmínku rozhodně stojí i bakalářská práce obhájená na Ústavu pro klasickou archeologii, kde se autorka Jitka Doležalová (Doležalová 2007) věnovala rozboru balsamárií z moravských sbírek či časopis Journal of Glass studies, ve kterém lze získat informace o aktuálním dění v oboru. Pro poslední materiálovou skupinu kovových předmětů, kde se nachází římskoprovinciální spona s cibulovitými knoflíky. Kromě základní typologie spon z doby římské Oscarem Almgrenem (Almgren 1923) uvádím stěžejní autory, kteří se zabývali sponami s cibulovitými knoflíky. Jsou jimi E. Keller, Philippe Marc Pröttel (Pröttel 1991). Jejich poznatky zrevidovala Ellen Swift v práci Regionality in Dress Accessories in the late Roman west (Swift 2000). Římským militariím se věnuje M. C. Bishop and J. C. Coulston v díle Roman Military Equipment from the Punic Wars to the Fall of Rome (Bishop – Coulston 1993). Dějinám sběratelství antických předmětů se u nás věnovaly v poslední době Iva Ondřejová s Marií Dufkovou v práci Historie sběratelství antických památek v českých zemích (Dufková – Ondřejová 2006). Z pohledu muzeologů se stejnému tématu sběratelství nejen antických památek věnují autoři publikace Úvod do muzejní praxe (Buriánková – Komárková – Šebek 2010), kde nabízejí i vysvětlení vzniku prvních muzeí. Nestranný pohled na dějiny archeologie a její vývoj předkládá i Karel Sklenář Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů (Sklenář 2005). Do třetice musím zmínit práci Jany Kepartové Češi v Pompejích 1748-1948 (Kepartová 2007).

10

3 Historický kontext sbírky V následující kapitole představím pojem sběratelství, důvody které vedly od nepaměti k uchovávání vzácných předmětů. Tento vývoj je hlavně v 17. – 18. století spojen s rozvojem myšlení a věd, a vede tak k potřebě prezentovat své výsledky veřejnosti. V archeologii je to impulz pro vznik prvních muzejních institucí a prezentaci archeologických nálezů v soudobém tisku. Na konci kapitoly uvedu příklady vnímání klasické archeologie hlavně mezi českou veřejností v 19. století, tj. v době vzniku sbírky.

3.1 Pojem sběratelství Sběratelstvím můžeme nazvat vztah k určitým předmětům, které máme potřebu si následně uschovat. Toto nutkání je nám dáno od počátků a provází nás celou historií. Zprvu jsou tyto potřeby podníceny hlavně estetickými a společenskými potřebami. Příklady tohoto jednání známe již ze starší doby kamenné, kdy můžeme shledávat počátky vztahu k vybraným předmětům a jejich záměrné sbírání. Můžeme tento jev sledovat například v hromadném nálezu provrtaných trilobitů a jiných vizuálně výjimečných fosilií v jeskyni Grimaldi ve Francii.7 U starých Římanů bylo sběratelství nejen hromaděním majetku, ale i předmětů s uměleckou hodnotou, tomuto účelu vyhovovaly předměty z dob předcházejících, hlavně řecké umění. U aristokratů bylo vlastnictví řeckých a etruských uměleckých děl, tedy jakýchsi sbírkových předmětů, výrazem vkusu, moci a bohatství. Ne každý si mohl tento výdobytek v podobě řeckého zlatého šperku či bronzové sochy dovolit, natož nashromáždit více kusů, proto už ve starověku vznikaly specializované dílny na výrobu kopií.8 Sílu výjimečnosti a cennou hodnotu měly antické památky i pro okolní národy. Na našem území jsou nálezy řeckých a římských výrobků dokladem exkluzivity a jsou vesměs nalézány hlavně ve spojení s elitou ve společnosti. Například v bohatých pozdně halštatských hrobech se nacházejí picí soubory, které obsahovaly etruské bronzové zobákovité konvice a mísy9, v době římské byly importované bronzové nádoby užívány při honosných germánských hostinách10. Některé

7

Košťák 2004, 16. Dufková – Ondřejová 2006, 9. 9 Bouzek – Ondřejová 1990, 22. 10 Dufková – Ondřejová 2006, 15. 8

11

předměty byly s majitelem uloženy do hrobu až dlouho poté, co byly vyrobeny11. Je tedy pravděpodobné, že pro svou výjimečnost byly předávány z generace na generaci.12 Protože Římané ještě vnímali eleganci a vnitřní půvab v dílech řeckých mistrů, byli ve valné většině sběrateli umění. Vnímání umělecké hodnoty se v průběhu středověku změnilo, převládla touha po kuriozitách, drahém materiálu a kvantitě sbíraných předmětů. V době renesance byly sbírky výsadou hlavně panovnických a šlechtických dvorů13 a vzniklé „kabinety kuriozit a starožitností“ začaly být využívány pro reprezentaci majitele a jeho bohatství. Svým způsobem se staly předchůdci muzeí, protože byly důmyslně instalovány tak, aby je nemohl návštěvník aristokratického sídla minout.14 Fideikomis15 umožnil aristokratickým rodům stálé rozšiřování sbírkových souborů, protože byly převzaty jako celek po smrti předchozího majitele. Příkladem renesanční velkolepé sbírky byla sbírka císaře Rudolfa II., obsahující glyptiky, antické sochy, ale i keramika sklo či literatura k antickým památkám.16 S osvícenstvím přichází zlom, který s sebou přináší rozvoj přírodních věd a techniky. To má za následek vznik specializovaných sbírek (např. botanických, zoologických či archeologických). V osmnáctém století se otevírají dveře nové funkci sbírek a předmětů, umělecká díla začínají být vystavována v prvních muzeích a zpřístupňována veřejnosti k jejich vzdělávání a potěšení17. Stále sílí potřeba systematizace a vytvoření jednotných kategorií pro umělecká díla. Významnou osobností 18. století byl Johann Joachim Winckelmann, mnohdy označován jako zakladatel dějin umění. Vyznamenal se především v oblasti umění antického světa a jeho dílo pomohlo k podnícení zájmu o antické památky v 19. století.18 Na předních místech sběratelského zájmu stále figurují antické starožitnosti, ten je u nás až do počátku 19. století spojen hlavně s aristokraty nebo německým intelektuálním prostředím.19 V roce 1836 publikoval trojdobou periodizaci pravěku Dán

11

Bouzek 1979, 9. Možné je i pozdní dovezení na germánské území. 13 Více o antických sbírkách v Čechách z doby renesance a baroka (Dufková – Ondřejová 2006, 23–25). 14 Informace pochází z přednášek doc. Jiřího Kubeše, Ph.D. na Univerzitě Pardubice (2015). 15 Nedělitelný majetek, který se dědil z otce na syna na základě smlouvy. 16 Dufková – Ondřejová 2006, 24-25. 17 Například v roce 1753 bylo otevřeno Britské muzeum (Buriánková – Komárková – Šebek 2010, 57). 18 Frouz 1970, 34; Varcl 1978, 311. 19 Dufková – Ondřejová 2006, 37. 12

12

Christian Jürgensen Thomsen, čímž se vývoj evropské archeologie odpoutal od starožitnického období a nastoupilo období archeologické (empirické).20

3.2 Vznik muzea ve Vysokém Mýtě a některé současné události na poli archeologie Na počátku 19. století se u nás archeologie začíná formovat jako samostatný obor. 21 Do tohoto období patří první velká kolekce antických starožitností shromážděná Františku Kollerovi.22 Od 70. let se oprošťuje od romantického historismu a přechází do období pozitivistické analýzy, kde se hmotné památky stávají cílem vědeckého bádání. V roce 1871 vzniká na Karlově univerzitě v Praze katedra klasické archeologie, která po rozdělení univerzity v roce 1882 přetrvala pouze na německé větvi. 23 U nás se trend zveřejňování sbírek objevuje se zpožděním. První muzeum je u nás založeno v roce 1814, Muzeum v Opavě, jedná se o první veřejně přístupné muzeum. Do této doby jsou větší sbírky soustředěny stále na aristokratických panstvích. V roce 1817 následuje muzeum v Brně a v roce 1818 je založeno Národní muzeum v Praze.24 Od 70. let 19. století začínají vznikat drobné regionální muzejní sbírky.25 V roce 1871 bylo ve Vysokém Mýtě založeno první české městské muzeum26 z podnětu radního Karla Richtera. Ve stejném roce byla uspořádána sbírka mezi občany27, jejímž výsledkem byl zisk 200 předmětů. Ty byly uloženy prozatím na obecním úřadě. Nadšení ochablo v roce 1877 a předměty nebyly až do roku 1884 zpřístupněny. Přičiněním Josefa Škorpila a Václava Škorpila28 se v roce 1885 opět počaly shromažďovat starožitnosti ve městě a okolí.29 Muzeum prezentovalo své sbírkové předměty na Zemské jubilejní výstavě (1891)

20

Podborský 2006, 15; podle Buriánková – Komárková – Šebek (2010) jde o éru muzeí. Sklenář 2005, 13. 22 Více v kapitole 3.3. 23 Sklenář 2005, 15–19. 24 Buriánková – Komárková – Šebek 2010, 58–60. 25 Sklenář 2005, 15. 26 Rajmová – Váchová 1990, 3. 27 Zastupitelstvo města vydalo výzvu vyzývající občany ke sbírání starožitností (Rajmová – Váchová 1990, 3). 28 Více o zahraničních zkušenostech a inspiracích Josefa Škorpila (Čadík – Škorpil 1967, 9). 29 Klíma 2004, 118; Rajmová – Váchová 1990, 4. 21

13

a Národopisné výstavě v Praze (1895).

30

Na základě dostupných informací se nepodařilo

prokázat, že by zde byly vystaveny některé ze zkoumaných předmětů.31 V roce 1912 byl pro muzejní účely zakoupen rodný dům Aloise Vojtěcha Šembery, který v polovině 19. století poprvé poukázal na důležitost ochrany památek města. Muzeum sídlí v tomto areálu dodnes (Obr. 1).

Obr. 1. Budova Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Převzato z: (20/8/2015).

3.3 Zájem veřejnosti o vykopávky na pompejských lokalitách v devatenáctém století Obdiv k minulým kulturám a jejich umění je vidět hluboko v historii. Odkaz antiky se objevuje v umění, architektuře a památkách v různých měrách snad od doby jejího zániku až dodnes. Některé památky klasické archeologie nikdy nebyly zcela skryty na dlouhá léta pod zem, jako je tomu u památek pravěkých nebo středověkých. O některých antických ruinách se vždy vědělo, na svou slávu však musely čekat dlouho. S odstupem času si obyvatelé původních římských měst začali uvědomovat jejich cenu a snažili se bojovat proti jejich ničení. Příkladem může být papež Lev X. (žil v letech 1475-1521), který jmenoval malíře Raffaela Santiho (žil v letech 1483-1520) správcem římských starověkých památek. Jeho 30 31

Klíma 2004, 118-120. Klusáček et al. 1895.

14

úkolem bylo zabránit rozebírání a ničení památek, které v té době probíhalo hlavně kvůli zisku stavebního materiálu.32 S rozvojem vědy v 17. století souvisí i následující proces, ve kterém rostl zájem veřejnosti o nové poznatky, a zároveň snaha vědců zprostředkovat nové objevy a znalosti. Na počátku 18. století bylo objeveno Herculaneum a postupné zprávy o jeho odkrývání a cennostech, které se zde nacházely, začaly budit zájem veřejnosti i o archeologii.33 Město skryté pod vrstvou sopečného materiálu odhalující běžný život římských obyvatel vzbuzovalo až romantické nadšení. O čtyřicet let později stejné, ne-li větší nadšení vzbudily Pompeje. Prestiž Pompejí stoupala s dalšími a dalšími objevy, které se objevovaly v tehdejším tisku a literatuře. Herculaneum a Pompeje se staly pro aristokraty a umělce nezbytnou součástí „grand tours“, vzdělávacích cest do Itálie.34 Zájem o antické umění v Čechách osmnáctého století se projevuje hlavně oblibou umělecky cenných předmětů nebo památek, cestovatelé si je přivážejí jako suvenýry z dalekých cest35. Doklad o tom podává i Milota Zdirad Polák ve svém cestopise, kde popisuje poškrábané a oloupané zdi, které byly poničeny násilným odcizením památky. Poznamenává také, že turisté ze zahraničí získávají předměty od překupníků a dokonce od samotných strážců lokalit za vysoké ceny.36 Vzrůstá zájem o římské nástěnné malby, mozaiky nebo řecké a etruské výrobky nalezené v Itálii.37 U nás se začínají objevovat první pompejské pokoje38. Herkulánská brána byla jednou z nejvyhledávanějších památek pro umělce, do Čech se „dostala“ i díky malbám našich malířům, příkladem může být článek ve Světozoru z roku 1834, který byl doplněn kresbou Václava Mánesa.39 Každodennost antického života se během 19. století dostává do Čech nejen se sbírkovými předměty, ale hlavně v tiskových zprávách a literatuře. Výše zmíněný Polákův cestopis vycházel pravidelně v časopise Dobroslav mezi léty 1820-1822.40 Od druhé třetiny 19. století se začínají v našich časopisech (např. Čechoslav, Světozor, Národ, Národní listy, Časopis Českého muzea) objevovat stále častěji informace o objevování archeologických lokalit pod Vesuvem. Kolem poloviny století jejich

32

Kepartová 2007, 17–18. Kepartová 2007, 23. 34 Kepartová 2007, 37; Putna 2002, 84. 35 Tento zvyk se objevuje u šlechty již v renesanci (Dufková – Ondřejová 2006, 23). 36 Polák 1907, 36. 37 Kepartová 2007, 35. 38 Příkladem může být Pompejský pokoj na zámku v Kuníně (jedná se o empírovou výmalbu, tedy počátek 19. století) (navštíveno 19/8/2015); Kepartová 2007, 25. 39 Kepartová 2007, 27, 41; Zříceniny města Pompejí, Světozor 1834, roč. 1, č. 4, 29-30. 40 Sklenář 1989, 96. 33

15

intenzita sílí a články se začínají věnovat i každodennosti života Římanů.41 Překládají se antičtí autoři (např. Jungmannův překlad Pliniových dopisů o výbuchu Vesuvu) nebo se překládají cizojazyčné publikace (dílo The last days of Pompeii od spisovatele Edwarda Bulwer-Lyttona bylo přeloženo v roce 1847), a s tím roste zájem veřejnosti o cestování a návštěvu Itálie.42 Šedesátá léta představují zlom ve vedení archeologických výzkumů v Pompejích. Do čela pompejských vykopávek se dostává Giuseppe Fiorelli, který mění celou strategii samotných vykopávek, dává si záležet i na prezentaci nálezů a pravidelně je publikuje.43 Devatenácté století je začátkem pro mnoho významných archeologických výzkumů. Henrich Schliemann objevuje Tróju, Mykény, Orchomenos a Tirynt. Pompeje tedy nejsou jediným cílem dobrodruhů a cestovatelů. Soukromé sbírky, obsahují předměty z různých období a vědních disciplín, od mineralogie, botaniky, zoologie, historie až po archeologii, literární památky a mnoho dalšího. „Vedle finančně i odborně náročněji koncipovaných sbírek vznikají po celé Evropě drobné soubory standardního archeologického materiálu“ (Dufková – Ondřejová 2006, 37). Jako původ mnohých antických předmětů se uvádějí místa nálezu Pompeje, Herculaneum, či jiné lokality z Říma, Řecka nebo Egypta, na kterých v té době probíhají velké sledované výzkumy44 nebo které jsou v očích veřejnosti „populární“. Uvádím některé důležité české sbírky s antickými předměty. K nejdůležitějším patří Kabinet knížete Václava Klimenta Metternicha v Kynžvartu. V dnes obnoveném kabinetu jsou vystavena i skleněná balsamária, klíč, bronzové nádoby nebo terakotová soška Sarapida. Kníže se sám účastnil výprav do zahraničí, odkud si sbírkové předměty přivážel, jiné kupoval či dostal darem. Ve své knihovně měl tituly pojednávající o antických památkách, nicméně nebyl takovým znalcem a sběratelem antických starožitností jako baron František Koller. 45 Ten pobýval několikrát v Itálii a přivezl do středních Čech ohromné množství antického materiálu, který tvořil jednu z největších sbírek bývalého Rakouska-Uherska. Z Pompejí, Herculanea a jiných italských lokalit přivezl předměty jako sklo, keramiku, sošky z kovu a chtěl je zpřístupnit veřejnosti na zámku Obříství na Mělníku.46 Jméno Františka Kollera je

41

Jana Kepartová, autorka publikace Češi v Pompejích uvádí seznam vybraných dobových česky publikovaných pramenů o Pompejích (Kepartová 2007, 217–222). 42 Kepartová 2007, 36, 39. 43 Kepartová 2007, 48–53. 44 Dufková – Ondřejová 2006, 37. 45 Dufková – Ondřejová 2007, 41–48. 46 Více: Dufková – Ondřejová 2006, 49–69; Kroutvor 1999, 19–20, 68–70.

16

spojeno s osobou Miloty Zdirada Poláka. Společně podnikali výzkumy v Pompejích.47 Další sbírkou byl soubor Josefa Pachla, který vlastnil na 50 archeologických předmětů jako keramiku nebo lampy s proveniencí mimo území dnešní České republiky, ve většině případů pak uvedl jako místo nálezu Pompeje či Herculaneum.48 Předměty z Pompejí se nachází i ve sbírkách v Častolovicích, Mnichově Hradišti nebo v Olomouci.49

47

Více o společných výzkumech a následném vzniku i zániku sbírky v Obříství u Mělníka (Sklenář 1989, 74–105). 48 Dle dobového zvyku (Dufková – Ondřejová 2006, 39). 49 Dufková – Ondřejová 2006, 144.

17

4 Původ antické sbírky ve Vysokém Mýtě Studovaná sbírka antické provenience, je vedená pod kolonkou „mimočeského původu“ v rámci archeologické sbírky vysokomýtského muzea. Společně s dalšími sbírkami z mimočeských lokalit je vedoucím archeologického oddělení panem PhDr. Davidem Víchem dosud nepublikována a dle jeho slov: „Čeká na zpracování v budoucnosti, kdy se toho ujme příslušný specialista.“50 Vymezení studované sbírky je uvedeno výše. K vyjasnění původu jednotlivých předmětů chybí bohužel podstatné informace, přesto se pokusím nastínit možné varianty vzniku sbírky a původu jednotlivých předmětů, které byly do muzea darovány nezávisle na sobě. Pod inventárním číslem 1160 je v muzeu uložena cihla s kolkem římské legie. Do muzea byla věnována darem od pana Rudolfa Machka. O panu Machkovi bohužel nemáme další údaje, pouze snad, že byl medikem ve Vídni, patrně v době darování předmětu do muzea. Za místo nálezu je označeno bulharské město Svišťov, v jehož blízkosti se nachází pozůstatky římského provinciálního města Novae. Všechny zbylé předměty jsou v muzeu vedeny jako „soubor z Pompejí“, přestože některé z nich, zjevně nemohou být a nejsou pompejské provenience. Proč se tak stalo, budeme diskutovat v závěru práce. Soubor obsahuje předměty z keramiky, skla i kovu. Pod inventárními čísly 1161 a 1162 jsou zde uloženy dva keramické kahany. Do muzea byly věnovány jiným dárcem, panem D. Tobcem. V archeologické evidenci je poznámka, že se tak stalo před rokem 1917 a je uvedeno místo nálezu Pompeje. U šesti kusů balsamárií s inventárními čísly 1163-1168 neznáme dárce. Rok nabytí také není znám, ale stalo se tak rozhodně před rokem 1917, kdy vznikla souborná evidence sbírky v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.51 Poslední a nejobsáhlejší částí jsou drobné kovové předměty. Deset kusů s inventárními čísly 1169-1178 daroval pan Rudolf Machek v roce 1888. Nalezeny měly být roku 1887 v Pompejích. Soubor nebo jeho části byly pravděpodobně mylně přiřazeny do souboru z Pompejí, přestože se jedná o římsko-provinciální sponu, klíče, šipky a jiné drobné předměty.52

50

Vích 2006, 2. Soupis městského muzea vysokomýtského (Skalická 1998, 31). 52 Informace z muzejní evidence mi předal archeolog PhDr. David Vích a vedoucí sbírkového oddělení Martin Štěpán. 51

18

Do muzea každý z dárců věnoval pouze studované předměty, žádné jiné pod jejich jménem nejsou uvedené. Pro budoucí bádání je nutno konstatovat, že jeden z možných zdrojů informací se nachází v Okresním archivu v Ústí nad Orlicí. Nalézá se zde fond vysokomýtského muzea, bohužel je doposud nezpracovaný a není možné získat z něj jakékoli informace53. Ani budoucí badatelé si nemohou být jisti pozitivním nálezem důležitých informací, nicméně se v současné době začíná s postupnou digitalizací archiválií. Další možností, jak nějaké požadované informace získat, jsou historické prameny jako matriky, kroniky a dobové prameny. Po zhodnocení dostupných informací z literatury a internetových zdrojů je dobré uvést tyto informace. V roce 1867 se stala vídeňská univerzita bezplatnou, bylo tím umožněno studium i méně majetným studentům54. Rudolf Machek byl zapsán ke studiím až na bezplatné univerzitě, může to naznačovat i méně zámožný původ, a tím snižovat možnost získání informací o něm či jeho rodině. Výše zmíněný rodák z Vysokého Mýta Alois Vojtěch Šembera působil od roku 1849 do roku 1882 jako profesor české řeči a literatury na univerzitě ve Vídni.55 Nad spojitostí s osobou R. Machka (Medika ve Vídni v roce 1887/8) můžeme v tomto případě pouze polemizovat. A. V. Šembera sběratelskou inspirací nemusel být, protože zemřel již v roce 1882 a zajímal se hlavně o zachování stavebních památek.56 Spojení nelze prokázat ani s dalšími rodáky z Vysokého Mýta, bratry Škorpilovými. Oba se po svých studiích na českých školách vydali do Bulharska, kde se účastnili archeologických vykopávek (mj. i v Novae), a jsou v dnešní době považováni za jedny ze zakladatelů bulharské archeologie. Pro vyhledávání v matrikách nám chybí informace o místu a datu narození. Můžeme se pouze domnívat, že pan Machek a pan Tobec pocházeli z Vysokého Mýta. U pana Machka máme k dispozici přibližné datum studií na vídeňské univerzitě. Pokud budeme předpokládat, že byl katolického vyznání, a že mu bylo kolem 20 let v době, kdy předměty daroval, narodil by se přibližně v roce 1868. Prošla jsem matriky uložené ve Státním okresním archivu v Zámrsku od roku 1861 do roku 187557. Pokud bychom připustili, že došlo k jakémusi poněmčení nebo chybnému zapsání jména pana Machka, žila ve Vysokém Mýtě rodina Mašků. Spojení s Rudolfem Machkem je o to méně pravděpodobné, že Ignác Jan Mašek (v 53

V příloze Tab. XIII je doložena kopie odpovědi pana ředitele Radima Duška z archivu. (navštíveno 16/8/2015). 55 Vysokomýtsko 1931, 573. 56 Vysokomýtsko 1931, 574; Rajmová – Váchová 1990, 3. 57 SOA Zámrsk, Matrika narozených, sign. 2733. 54

19

požadovaném věku) studoval v Praze a stal se gymnazijním profesorem.58 Při hledání pana Tobce je časové zařazení podstatně složitější. Víme pouze, že musel být živ mezi rokem 1871-1917. Bylo zvoleno podobné časové rozmezí, jako u pana Machka a ve Vysokém Mýtě byla nalezena rodina Tobků. Opět se setkáváme s nepřesným údajem ve jméně. Pokud připustíme, že mohlo dojít k chybnému zapsání jména, žil zde pan Václav Tobek (medicine doktor v záloze ck 50 pluku), který se narodil v roce 1851.59 Uvádím ho zde proto, že písmenko D před jménem může značit doktorské povolání, nikoli první písmeno křestního jména. Z dobových dokumentů jsem měla možnost nahlédnout do ručně psaných evidenčních seznamů předmětů v muzejním vlastnictví z let kolem roku 1888. Pravděpodobně do nich bylo vpisováno i později, protože některé pozdější záznamy jsou psány tužkou a nenavazují pořadovým číslem. Z těchto seznamů se mi podařilo získat nové informace, které uvádím v následující tabulce (Obr. 2). Inventární číslo

Popis předmětu Sedm bronzových předmětů z Pompejí, 1887 Bronzový klíč s očkem k navléknutí na prst. Původu Římského

Informace o dárci p. Rudolf Machek, medik ve Vídni 1888

24.

Antická lahvička

p. Josef Škorpil v Plzni 1887

86.

Kahánek z Pompejí

P. D. Václav Tobek - lékař 1887

12. / 73. 36.

p. Josef Škorpil v Plzni 1889

Zdroj60 kt.5, inv. č. 40 kt.5, inv. č. 47 kt.5, inv. č. 46 kt.5, inv. č. 43

Obr. 2. Soupis informací z archivu Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Bohužel se dnes nedá spojit konkrétní záznam s předmětem ve sbírce. Důvodem je existence více seznamů, kam byly předměty znovu zapisovány s novými inventárními čísly (viz. dvě čísla pro bronzové předměty). Přesto bych chtěla poukázat na to, že některé informace mohou být pro původ jednotlivých předmětů důležité. Panem Rudolfem Machkem bylo do muzea věnováno pouze minimálně sedm bronzových předmětů, nikoli deset, jak je vedeno dnes61. Díky výše uvedené tabulce je pravděpodobné, že ze souboru můžeme vyčlenit prstenovitý klíč (inv. č. 1176, K8), který byl 58

Bartošek 2000, 3–6. SOA Zámrsk, Matrika oddaných, sign. 7630/41. 60 Archiv Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. 61 Další předměty pod jménem Rudolfa Machka nebyly v seznamech nalezeny. 59

20

darován do muzea Josefem Škorpilem v roce 1889. Další významnou informací může být záznam o daru kahánku z Pompejí. Znovu se zde objevuje jméno Václava Tobka, které je uvedeno výše. Ač se dnes můžeme pouze domnívat, zda je oním kahánkem lampa s vyobrazením delfína (inv. 1162, L2), zdá se tato skutečnost více než pravděpodobná. V inventáři muzea se nachází pouze dvě keramické lampy, z toho jedna je syro-palestinské produkce a nepochází z Pompejí. Jako poslední je třeba vzít v úvahu, že jedno skleněné balsamarium může pocházet z daru Josefa Škorpila z Plzně, který se později stal ředitele Západočeského muzea v Plzni.62

62

Čadík – Škorpil 1967.

21

5 Vysokomýtská sbírka 5.1 Keramika 5.1.1 Cihla s kolkem C1 Hlína jako stavební materiál se využívala na stavbách při omazávání vyplétaných stěn nebo k výrobě prvních cihel sušených na Slunci již v době předřímské u prvních civilizací na Předním Východě. Popis výroby keramického stavebního materiálu najdeme už u Vitruvia. První cihly se sušily na slunci a celá jejich výroba byla složitým procesem, Vitruvius popisuje např. správný výběr hlíny i přesnou dobu sušení cihly63. Z pálené keramiky můžeme vyčlenit střešní tašky a cihly používané do zděných konstrukcí, každý typ má svůj specifický tvar a rozměry. Za pozdní republiky nebo v době Augustovy vlády se objevuje první vojenská stavební terakota.64 Zároveň v této době dochází k sjednocování a normalizaci vyráběných cihel. Cihly byly vyráběny velmi kvalitně, protože máme doklady i o jejich opětovnému užití ve středověku.65 Někteří badatelé předpokládají, že se kolkování provinciálních cihel začalo užívat v době vlády císaře Claudia (41-54).66 Důvodem pro kolkování cihel bylo vyznačení výrobce a tím zaručení kvality materiálu. Zároveň mohly kolky sloužit jako početní a evidenční systém.67 Každý kolek by měl mít ustálenou podobu.

Na prvním místě je

uvedeno označení jednotky (LEG, COH, A, aj.), na druhém místě je uvedeno číslo jednotky a za ním na místě třetím se nachází zkratka názvu vojenské jednotky. Jako příklad uvedu LEG I ITA, což je kolek Legie I Italiky. Tvar kolku mohl být různý, objevují se obdélné formy, podélné kartuše, podešve vojenské obuvi, ale také tvary např. lodí či ryb.68 Popis a nálezové okolnosti V Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě se nachází torzo pálené cihly s kolkem. Protože se jedná o fragment cihly, u které neznáme přesné rozměry, nelze s jistotou určit, o jaký typ stavebního materiálu se jedná. Pravděpodobně jde o typ laterculi, římské stavební cihly.69 Na zadní straně cihly se nachází čerstvý lom, kde je možné určit barvu hlíny jako červeno žlutou (Munsel 5YR 7/6), vrchní patina je spíše světle červená až červená (Munsel 63

Vitruvius, De architektura III, 1–4; VII, 2, 3. Kurzmann 2006, 21. 65 Musil 2008, 150, 152. 66 Kurzmann 2006, 21; J. Musil uvádí počátek od 40 let 1. st. n. l. (Musil 2008, 155). 67 Musil 2008, 152–153. 68 Kurzmann 2006, 26. 69 Pro bližší určení neznáme původní rozměr cihly. 64

22

25YR 6/6). Kolek v dvojitě obtažené kartuši obsahuje určení jednotky LEG a poslední písmeno z názvu A, střed kolku je poničený. Předmět pochází ze Svišťova v Bulharsku. Do muzea jej věnoval pan Rudolf Machek v roce 1888. Podrobnější problematikou nálezových okolností se zabývám v první kapitole. Novae První záznamy o lokalitě pocházejí z 18. století, kdy bylo možné zachytit zbytky fortifikačních systémů pouhým okem. V průběhu 19. století zájem o lokalitu stoupá a v roce 1905 česko-bulharský archeolog Karel Škorpil70 vytvořil první plány Novae. V 60. letech 20. století byly uskutečněny první systematické výzkumy pod vedením polsko-bulharského týmu. Následně v roce 1998 se hlavním vedoucím výzkumu stal profesor Tadeusz Sarnowski, kterého

v roce

2012

vystřídala

Agnieszka

Tomas

z Varšavského

univerzitního

archeologického institutu.71

Obr. 3. Fotografie Novae, pořízená Václavem Škorpilem. Převzato z (20/8/2015). Římský tábor Novae se nachází v severním Bulharsku mezi pohořím Haimem a řekou Dunaj na území bývalé provincie Moesie. Moesia byla za vlády Domitianovy v roce 89 n. l.

70

Karel Škorpil žil v letech 1859 –1929, se svým bratrem vedl časté výzkumy na bulharských lokalitách a zapojil se i v založení tamního muzea ve Varně. Byl vysokomýtským rodákem a od roku 1882 vyučoval na bulharských školách pro chlapce (Čadík – Škorpil 1967, 4). 71 (navštíveno 15/8/2015).

23

rozdělena na Moesii Superior a Moesii Inferior72. Novea byla součástí Moesie Inferior. Po založení provincie kolem roku 44 n. l. byla na území Moesie vyslána Legie VIII Augusta. Ta se kolem roku 45 n. l. usídluje v Novae, bohužel z dob jejího pobytu zde máme stále málo archeologických dokladů. V roce 70 n. l. je nahrazena Legií I Italikou, která zde vydrží až do pozdní antiky.73 Rozbor V následující tabulce uvádím soupis možností, kde se objevují mezi jistými znaky LEG a A.74 Ve většině případů končí celý kolek na jiné písmeno, než je požadované A. Pouze v jediném případě nabízí Brandl Ulrich analogie, kde jedna plná varianta kolku končí písmenem A, a to Legio II Italica (LEG II ITA).

Germania Superior

Numidia

Legio IIII Macedonia

Legio III Augusta

LEG IIII MA[C]

LEG III A[VG]

Legio VIII Augusta

Legio XXI Rapax

LEG VIII A[VG]

LEG XXI RA[P]

Raetia

Panonia Superior

Legio III Italica

Legio I Adiutrix

LEG III ITA[L]

LEG I A[D]

Noricum

Legio XIV Gemina

Legio II Italica

LEG XIIIIA[NT]

LEG II ITA

LEG XIIIIGA[N]

Moesia Superior

LEG XIIIIGEGA[N]

Legio I Italica

Legio XV Apollinaris

LEG I ITA[L]

LEG XV A[POL]

Obr. 4. Seznam legií, které mají ve svém názvu písmeno A (podle Brandl 1999).

72

Svoboda 1974, 391. Zajímavostí je, že lokalita je spojena s častými nálezy pozdně antického skla. (navštíveno 12/8/2015). 74 Převzato z Brandl 1999, 307-312. 73

24

Obr. 5. Grafitový oklepek studovaného kolku. Pokusila jsem se o počítačové úpravy fotografie nálezu, a také o zvýraznění reliéfu pomocí grafitového oklepku na papír (Obr. 5). V obou případech vystoupila další část reliéfu, a to takto LEG [I II]A. Přistoupím-li k interpretaci, nabízí se nám kolek hodnotit jako LEG [I IT]A, tedy kolek Legie I Italica (Tab. IX:1). Nálezové okolnosti cihly a vzdálenost jednotlivých znaků, tuto možnost potvrzují. Nevýhodou je nedostatečný počet analogií pro zkrácenou variantu, bez L. Variantu neuvádí ani Brandl Ulrich (obr. 4). Pouze Renate Kurzmann potvrzuje možnost existence kolku LEG ITA.75 Jedná se o nálezy cihel typu bipedalis, datované do druhé poloviny třetího století nalezené při výzkumu Novae v roce 1985.76 Nález kolkované cihly nedaleko bulharského Svišťova by podle historických i archeologických dokladů mohl obsahovat kolek nejen legie I Italici, ale také Legie VIII Augusty. Pokud připustíme možnost, že se nám některý ze znaků plně nedochoval je možné kolek interpretovat jako Legii VIII Augustu (LEG[VIII]A). Pro tuto variantu nenasvědčuje vzdálenost mezi písmenem G a prvním I, kam se v porovnání s šířkou ostatních znaků nevejde další litera. Navíc U. Brandl opět neuvádí analogii, kde finální kolem končí pouze písmenem A. V případě kolku I Italici, je možné připustit, že za písmenem A se nacházela ligatura, kdy písmeno L vychází z paty předchozího znaku a v podstatě je

75 76

Pro typ kolku není uvedena obrazová příloha, autorka se pouze odkazuje na publikaci Sarnowski 1987, 110. Kurzmann 2006, 135.

25

redukováno na svislou linku (Tab. IX:2,3). Tato varianta je datována také do druhé poloviny 3. století.77 Nicméně musím uvést další možnosti interpretace, tedy kolky, které končí písmenem A. Jednou z nich je výše zmíněná Legie II Italica, další možnost uvádí R. Kurzmann, a to Legii III Augustu (LEG [III]A). Díky nálezovým okolnostem cihly se přikláním k možnosti interpretovat cihlu jako stavební materiály Legie I Italici, který můžeme podle výše uvedených rámcových analogií datovat do druhé poloviny 3. století.

Obr. 6. Rozšíření kolků Legie I Italici (podle Brandl 1999, 53).

5.1.2 Lampičky Lampy byly používány během celého starověku. Postupem času se měnil výrobní materiál, měnil se jejich tvar a způsob výroby, přesto jejich nejdůležitější funkce zůstala stále stejná a tou bylo osvětlení temného prostoru. Byly součástí běžného života, proto je nacházíme v obyčejných obydlích, ale i v honosných palácích nebo chrámech, byly ukládány jako milodary do hrobů, a také jako dary do chrámů.78 Aby hrnčíři splnily poptávku obyčejně užívaného výrobku, byly římské lampy vyráběny v obrovském množství a rozváženy po

77 78

Kurzmann 2006, 133. Walters 1914, XIV–XV.

26

celém impériu, kde se napodobovaly. Dnes je těžké určit přesné centrum výroby u většiny lampiček, pokud nevíme přesné místo původu.79 Při studiu lamp můžeme vysledovat tyto tendence. Ve 3. století př. n. l. přichází zásadní změna ve výrobě. Oproti předchozím otevřeným lampám vyráběným na kruhu jsou nyní spojovány ze dvou částí, které jsou vytlačeny do formy. V helenismu jsou lampy zdobené hlavně po okraji jímky, a jsou předstupněm pro lampy římské, kde je zdobení přeneseno do medailonu80. Typická římská lampa je polokulovitého tvaru s výrazným hořákem s otvorem pro knot. Někdy může mít v ose proti hořáku ouško a na spodu okrouhlou nožku. První římské lampy byly nezdobené a hrubších tvarů, klasické tvary se zdobenými medailony se objevily o něco později.81 Reliéfní výzdoba v medailonu jim dala pozdější název, tzv. obrazové lampy. Pro výrobu formy byla použita jemnější a tvrdší hlína nebo sádra82 Postupem času se hořák propojuje s jímkou a lampy získávají vejčité či oválné tvary. Tento prvek je rysem pozdně antických lamp.83 Lampy můžeme rozdělit do mnoha kategorií podle různých typologií. Henry Beauchamp Walters spojil poznatky předchozích badatelů a vyčlenil čtyři nejzákladnější tvary hořáků a uvedl je v katalogu Britského muzea v roce 191484. Prvním typem je srdcovitý tvar hořáku, ten je ukončen tupým úhlem a po stranách ho lemují dvě voluty. Druhým typem je hořák, který je kulatě zakončený, opět opatřený dvěma volutami po stranách. Třetím typem jsou protažené hořáky s nízkým žlábkem okolo. Posledním typem je zjednodušený polokruhovitý hořák bez dalšího zdobení.85 Mezi náměty v medailonech římských lamp se objevují mytologické výjevy, různá božstva, zvířecí a rostlinné motivy nebo obrazy z běžného života či historie „Kvalita a komplexnost jejich dekorační práce byla nejvyšší (ačkoli nikdy vysoká) v průběhu časného impéria“ (Bailey 1980, 6). Po tomto vrcholu následuje až na výjimky sestupující tendence.86 Nálezové okolnosti

79

Svobodová 2006, 1. Bouzek 1978. 81 Walters 1914, XXII; Svobodová 2006, 9. 82 Walters 1914, XVII. 83 Bouzek 1978. 84 Walters 1914 XXIII–XXV. 85 Jednotlivé typologie popsala Michelle Ponsich (Ponsich 1961). 86 Bailey 1980, 6. 80

27

V muzeu jsou uloženy dva kahany, u obou je uveden jako dárce pan D. Tobec (V. Tobek). Pravděpodobně však lampy nebyly věnovány současně stejnou osobou. Podrobněji se problematikou nálezových okolností studovaných lamp zabývám ve čtvrté kapitole o původu sbírky a závěru práce.

Lampa L1 Popis nálezu Lampa je mandlovitého tvaru a na základě shodných znaků ji můžeme přiřadit do skupiny syro-palestinských lamp87. Jejich hlavním znakem je nápadný zlom na těle, sklopené a dekorované tělo, které přechází v široký plnící otvor zakončený vystouplým kroužkem. Pod ním se objevuje další typický reliéfní prvek, tím je vystouplá linie spojující otvor pro knot a plnící otvor do hruškovitého tvaru. Dalším prvkem častým v syro-palestinské produkci je prstencovitá nožka.88 Všechny tyto prvky potvrzují syro-palestinský původ zkoumaného kahanu. Rozbor Téměř identická výzdoba se nachází na syro-palestinské lampě původem ze Sýrie, která byla získána v roce 1974 v Damašku pro muzeum v Trevíru. Světle červenohnědá mandlovitá lampa má stejnou nožičku, zdobení a vystouplý prstenec kolem plnícího otvoru jako studovaná lampa (Zeischka - Ahrens - Zeischka 1997, nestránkováno, č. 293); Tab. X:1. Další syropalestinská lampa byla získána na bazaru v Jeruzalémě pro muzeum v Trevíru, pochází z Palestiny. Kahan je o něco vypouklejší než předchozí zmiňovaný z Trevíru a zdobení má o něco méně symetrické a rozvolněnější oproti předchozí a zkoumané lampě. Na dně má značku. (Zeischka – Ahrens - Zeischka 1997, nestránkováno, č. 294); Tab. X:2. Autor datuje syropalestinské lampy do rozmezí 4. až 7. století. Můžeme zmínit i další lampy, které mají shodné jednotlivé znaky se studovaným kahanem. Tvarem i výzdobou je podobná lampa se nachází v galerii v New Havenu (Ingholt 1942, 70, Pl. XI. 2). Kahan byl nalezen v Antiochii v roce 1932. Lampa se odlišuje nespojitou 87 88

Podrobnější popis zkoumané lampy viz katalog. Szentléleky 1969, 130.

28

reliéfní linií spojující otvor pro knot a plnící otvor. Autor ji datuje zhruba do 7. - 8. století n. l. Tvarem jsou podobné lampy pocházející z Německa (Ober-Ingelheim) (Menzel 1954, 100, č. 656) a z neznámé lokality (Szentléleky 1969, 129, č. 246). Oba autoři lampy datují široce mezi 4. - 8. století. První kahan je červenošedého povrchu a má zjednodušenou dekoraci. Druhá lampa je vyrobena z červené hlíny a jsou na ní patrné dvě reliéfní linie jako na studované lampě. Určitou analogii můžeme nalézt i v podobě arabské lampy z muzea v Mnichově, která má výrazně sklopené stěny stoupající k širokému plnícímu otvoru. Ten je spojen s otvorem pro knot další reliéfní linií ve stejný kuželovitý útvar, jako u předchozích. Na těle se nachází jiné zdobení a lampa je opatřena rozdílným uchem (Menzel 1954, 102, č. 658). Na základě získaných analogií můžeme za původ lampy označit syro-palestinskou oblast, pouze časové zařazení těchto lamp je problematické. Hlavní produkce by mohla být datována do 5. století, přesto se syro-palestinské lampy objevují v datovatelných kontextech ještě v 8. století.89

Lampa L2 Popis nálezu Lampa s volutovým hořákem a motivem delfína v medailonu.90 Podle Waltersovy typologie naše lampička spadá do I. kategorie lampiček s trojúhelníkovým/srdcovitým hořákem. Podle Baileyho typologie patří studovaná lampa do Typu A, který odpovídá tvarům podle dalších autorů jako Loeschcke typ I, Dressel – Lamboglia, typ 9ABC, Bronnel type XXII, Leibundgut type V – VII, Ponsich typ IIA, Walters typ 78-80, Heres typ B, Deneauve tip IV nebo Provoost typ IV, 2, var. 1. Podle tvaru hořáku můžeme přiřadit studovanou lampu užšímu typu I B/C.91 Rozbor / K problematice zobrazení delfínů na římských lampách Studovaná lampa má ve svém medailonu vpravo a směrem dolů plovoucího delfína. Jedná se o běžný námět prostupující celé období výroby římských lampiček. V katalogu Britského muzea se samotný delfín na našem typu lampy nenachází. V porovnání s ostatními mořskými motivy katalogu se delfín blíží obrazu na vzoru Q972 (Bailey 1980, 191, č. Q972).

89

Szentléleky 1969, 130. Podrobnější popis zkoumané lampy viz Katalog. 91 Loeschcke 1919, 213, Abb. 1. 90

29

Od našeho motivu se liší členitostí a počtem ploutví, kdy náš delfín postrádá jednu spodní ploutev (řitní ploutev)92, a má jinak členěnou ocasní ploutev a ploutve prsní. Přesto je v katalogu uvedeno, že se motiv delfína nachází na kampánských lampách typu Loeschcke I.93 Ve městě Palagi byla nalezena lampa stejného typu se stejným motivem (Gualandi Genito 1977, 101, č. 190). Je přiřazena k typu Loeschcke I B/C, motiv rámují dvě rýžky a delfín má stejnou hřbetní ploutvičku (Tab. X:4) Samostatného delfína můžeme nejčastěji spatřit v podobě Q972 (podle katalogu Britského muzea). Například na lampě z berlínského muzea (Gerald 1972, 30, č. 101) se v disku nachází delfín směřující vpravo, typ hořáku je stejný jako u studované lampičky, jen medailon je obkroužen třemi rytými liniemi a ouško kahanu je listovité (Loeschcke 3A). Dalším příkladem je kahan č. 102 taktéž ze sbírek berlínského muzea (Gerald 1972, 31, č 102). Nebo lampa, která možná pochází z Maďarska, ze Szombately. Místo původu však není definitivně potvrzeno (Iványi 1935, 56, č. 294). Lampa je datována do první poloviny prvního století. Opět se jedná o stejný typ lampy s trojúhelníkovým hořákem a volutami, tato ale nemá ouško. Dekor je částečně setřelý, nelze s jistotou popsat vzhled delfína. Také na lampě ze S. Pizzati (Waldhauer 1914, 34, č. 162) je delfín sám, jen medailon je lemován jednou rýhou. Forma lampy je stejná jako předchozí a nachází se na ní ouško. Datována je do doby Claudiovy. Další dvě lampy, které pochází ze Slovinska (č. 295, Lublaň) a Maďarska (č. 296 Ráb) (Iványi 1935, 56, 57) jsou opět datovány do první poloviny prvního století, mají stejný hořák a postrádají ouško. V jejich medailonu obehnaném jednou kružnicí se nachází delfín směřující na opačnou stranu než předchozí, tedy vlevo. Provedení delfínů se nepatrně liší od předchozích. Na poslední lampě stejného typu se nachází vlevo plující delfín. Kahan nemá ouško a dekor je silně ohlazený. Nalezli bychom ho v katalogu Muzea of Fine Arts v Budapešti (Szentléleky 1969, 68, č. 79a). Typologicky se jedná o tvar Loeschke IC, který byl nejpopulárnější v 1. století, ale jeho výroba pokračuje až do doby flaviovské.94 V Herculaneu byla nalezena analogie zkoumaného motivu (Annecchino (eds) 1977, 80, typ VI B), bohužel se nachází na jiném typu lampy Loeschcke II, která postrádá voluty (Tab. X:5). Delfín na herkulánské lampičce směřuje vpravo, jako zkoumaný delfín má pod sebou plnící otvor a stejně trojitě členěnou ocasní ploutev, zatímco řitní ploutev mu chybí. Liší se pouze ploutví na boku. Motiv je rámován dvěma soustřednými kružnicemi. Lampa je 92

Delfín obecný (říše: Animalia, kmen: Chordata, Třída: Mammalia, řád: Cetacea, čeleď: delfínovití) má pouze čtyři ploutve, jednu hřbetní, dvě prsní ploutve a jednu ocasní. 93 Bailey 1980, 78. 94 Szentléleky 1969, 70.

30

datována do doby Tiberiovi, s tím, že výroba pokračovala až do flaviovské doby. Na další lampě odlišného typu od zkoumaného kahanu, jejíž hořák je polokruhový a nezdobený (odpovídá typu IV. podle Waltrse95), je také delfín směřující vlevo (Ponsich 1961, 94, č. 191 tab. XVII.); Tab. X:6. Medailon lemují dvě rýžky, motiv delfína téměř odpovídá typu Q972 z britského muzea, ale zároveň mu chybí řitní ploutvička. Podobně jako na studovaném kahanu. Autorka tento tvar lampy datuje do rozmezí od poloviny prvního do poloviny třetího století. Motiv delfína můžeme nalézt i na dalších lampách společně s dalšími postavami, předměty nebo zvířaty. Nacházíme je vyobrazené s postavami Érotů, ve dvojici s dalším delfínem nebo jinými druhy zvířat, s trojzubci nebo kormidly, či ve vlnách. Příklad výjevu, kde se nachází vpravo plovoucí delfín podobný našemu, společně s kormidlem, nalezneme na lampách pocházejících pravděpodobně z Afriky (Ponsich 1961, 101, č. 286) a (Brants 1913, 41, č. 699). Jedná se o stejné vyobrazení delfína se zdobeným čelem, za kterým se nachází předmět identifikovaný jako kormidlo. Medailon je lemován dvěma rýhami a nachází se na lampě s jednoduchým polokruhovým hořákem typu IV96. Motiv delfína nalezneme i na jiných římských památkách, jako jsou fresky, keramika, šperky. Příkladem může být galerus nalezený v gladiátorských kasárnách v Pompejích. Na něm nacházíme delfína s trojitě rozdělenou ocasní ploutví a dalšími mořskými atributy.97 Chybějící řitní ploutev a ocasní ploutev spojuje tohoto delfína se zkoumaným výjevem. Delfín byl pro starověké Římany symbolem přátelství, štěstí, vyobrazován byl nejen v mořských motivech, ale také ve funerálním kontextu jako průvodce na poslední cestu.98 Lampy byly obvykle vyráběny z načervenalé hlíny, nicméně záleží na lokalitě. H. B. Walters přiřazuje červenohnědou barvu k výrobkům z Kypru, cihlově červenou výrobkům z Naukratidy, zatímco kampánská produkce byla vyráběna ze zeleno-žluté či nahnědlé barvy.99 Studovaná lampa je vyrobena z velmi světlé hnědé hlíny (Munsel 10YR 8/3 případně 8/4), což by mohlo potvrzovat její pompejský původ. D. Bailey uvádí, že z první kategorie Loeschkeho typologie se v Pompejích nachází nejčastěji lampy typu IC s ouškem.100

95

Walters 1914, XXIII–XXV. Walters 1914, XXIII–XXV. 97 Jílek - Řebounová 2008, 110, obr. 4. 98 Toynbee 1973, 206–208; Jílek – Řebounová 2008, 110. 99 Walters 1914, XVI. 100 Bailey 1980, 135. 96

31

Většina autorů datuje typ lampy s volutovým hořákem do rozmezí mezi poslední čtvrtinou prvního století př. n. l. až do první čtvrtiny druhého století n. l. S. Loeschcke uvádí, že v době Tiberiovy vlády tento typ upadá.101 Motiv delfína se objevuje v průběhu celého vývoje římských lamp, nedá se tedy na základě vyobrazení přesněji datovat.

5.2 Sklo 5.2.1 Balsamaria Poprvé se začalo sklo využívat již na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii a Egyptě. Ze skla se vyráběly malé skleněné perly, které byly užívány jako šperky. První skleněné nádoby se objevují až v polovině 2. tisíciletí př. n. l., byly vyráběny technikou nabalování skelné hmoty na pískové jádro. Už od 14. stol se objevují v egyptském sklářství první lahvičky na parfémy - balsamária.102 Foukané sklo máme doloženo již před polovinou 1. století př. n. l. Poté co byla v Sýrii vynalezena sklářská píšťala, došlo ke zjednodušení výroby, a tím k rozšíření výrobních center. Skleněné nádobky tak mohly být vyráběny ve větším množství za kratší čas. Díky lepší dostupnosti a poklesu jejich ceny se skleněné nádoby brzy staly běžným spotřebním zbožím. Sklo se začalo vyrábět všude, kde to dovolovaly potřebné suroviny, a na konci 1. století n. l. byla sklářská výroba rozšířena téměř po celém římském světě. 103 Výrobní centra byla např. v Alexandrii, Římě, Galii, Španělsku, Athénách, Lyonu a dalších městech.104 Ve sbírce vysokomýtského muzea se nachází šest skleněných lahviček. V pěti případech jde o lahvičku na kosmetické přípravky a parfémy. Název pro tento typ skla je unguentarium nebo také balsamarium, oba názvy jsou spojeny s uchováním mastí a olejů. Je možné, že se využívali jako kosmetické lahvičky, případně snad i v lékárenství. Typologií balsamárií se zabývala C. Isingsová, která vyčlenila 9 tvarů pouze pro unguentaria. První tvary byly jednodušší baňatější s krátkým hrdlem. Postupem času se unguentaria vytahují do výšky a mají specifická úzká, dlouhá hrdla. U volně foukaného skla se objevuje velké množství tvarové variability, kdy vznikají lahvičky, které mohou spadat do více kategorií najednou. Může se stát, že se setkáme se spojením tvaru Is. 28 s tvarem Is.

101

Walters 1914, XVI. Braunová 1985, 5. 103 Thomas 1976, 40. 104 Isings 1957, 2. 102

32

82,105 např. v práci R. Lazarové jsou začleněny do společné nadskupiny jako balsamária se zkosenou výdutí.106 Přesto je Isingové typologie až na malé drobnosti využívána dodnes.107 Nálezové okolnosti Nálezové

okolnosti

celého

souboru

skleněných

lahviček

nejsou

známé.

V archeologické evidenci je pouze poznámka, že se do muzea soubor dostal před rokem 1917. Problematikou nálezových okolností se zabývám ve čtvrté kapitole. Co je podstatné zde zmínit, je fakt, že uvnitř nádobky B5 byla nalezena dobová cedulka s lokací „Vrbka u Velehradu“.

Balsamarium B1 Popis nálezu Pod katalogovým číslem B1 popisuji lahvičku, která je poškozena a rozlomena na dva kusy. Ty je možné spojit a můžeme tedy odhadnout celkovou výšku, která byla 12,6 cm. Lehce vyduté tělo balsamária není výrazné, pozvolna navazuje na dlouhé hrdlo v jedné čtvrtině celkové výšky108. Tento tvar odpovídá typu Is. 28b. Stejně tak můžeme ale lahvičku přiřadit do kategorie Is. 82B2, která má kónické tělo a rovnou podstavu a rovný úzký krk. Rozbor Nabízím zde analogii z Kostolače (Ružic 1994, 27, č. 343), kde je nalezená nádobka přiřazena k typu Is. 28. Tento příklad je o 2 centimentry nižší než zkoumaný jedinec a má vydutější dno. Podobná balsamária mají ve sbírkách Národního muzea v Bělehradu, jejichž výška se pohybuje od 7,2 cm do 14,5 cm (Ružic 1994, 26, č. 230 – 332). Všechny příklady jsou světlezelené barvy a jsou zařazeny do produkce 2. století. Další analogii pochází z Francie (Saint Paul Trois Chateaux) (Roussel-Ode 2014, 284, č. 500), v tomto případě je lahvička určena tvarově jako Is. 82B2. Se zkoumaným unguentariem má stejně ploché dno a nevýraznou výduť, která ale v tomto případě přechází v krček o něco níže a je více zploštělá. Výška této lahvičky je 11,5 cm a pochází z datovaného kontextu do první poloviny druhého století. Podle Isingsové se oba výše zmiňované tvary začínají vyrábět během druhé 105

Např. Roussel-Ode 2014. Lazar 2003, 178–181. 107 Typologii balsamárií rozšířila ve své práci také Jitka Doležalová o specifické tvary, jedná se o tvary jako balsamárium s ouškem, na nožce, Mercurovy lahvičky, aj. V některých případech se jednalo o lahvičky vedené i v typologii Isingsové, pouze pod jiným názvem (Doležalová 2007, 34–37). 108 Podrobnější popis viz katalog. 106

33

poloviny prvního a druhého století. Nálezy typu Is. 28 pocházejí z např. z Locarna, Pompejí, Siphnu, Dura Europy, Nimes, nebo Colchestru.109 Datované nálezy tvaru Is. 82B2 do prvního století pocházejí z Almese, Dury Europos, Pallazzolo Vercellese, zatímco např. z Trieur, Remagenu nebo Limassolu pocházejí ze století druhého.110 Srovnáním těchto výsledků můžeme tedy zařadit zkoumané unguentarium mezi typy Is. 28b/82B2, do časového horizontu od druhé poloviny prvního až do druhého století.

Balsamarium B2 Popis nálezu Balsamárium s úzkým vysokým hrdlem mírně se rozšiřujícím směrem k okraji. Výduť není zploštělá jako u předchozího typu a v přechodu mezi tělem a krkem lze uvažovat o mírném zaškrcení.111 Dle nalezených analogií můžeme balsamárium začlenit jako tvar Is. 82B1112, kterému se přiřazuje označení „palicovitý tvar“. Některé lahvičky tohoto typu nemají výrazněji širší tělo než samotný krk, a zároveň mohou být jak podsadité, tak i štíhlé. Rozbor V katalogu muzea v Padově nalezneme první analogii pro zkoumanou skleněnou lahvičku. (Zampieri 1998, 82, č. 118) Se zkoumanou lahvičkou mají shodné rozměry, pouze naše balsamárium má výraznější zúžení mezi okrajem a tělem. Bohužel není známa provenience. Autor zařazuje balsamarium pod tvar Is. 82/B1 a datuje jej do 1. století. Dalším příkladem je balsamarium z muzea v Die (Francie) (Rousel-Ode 2014, 228-229, č. 116), které má výraznější zúžení mezi tělem a krkem i ploché dno jako studovaná lahvička, liší se pouze typem okraje, který je v tomto případě seříznutý. Opět je přiřazen typ 82B1, bohužel ale nalezen bez kontextu a není datován. Věrná analogie, co se týče tvaru, se nachází v soukromé sbírce dr. Semerau-Siemianowskiegiho (Filarska 1952, 215, č. 301). Na ploché dno nasedá šikmo stoupající tělo, které v jedné čtvrtině výšky přechází v hrdlo, to se pozvolna rozšiřuje směrem k okraji. Autorka datuje unguentarium na přelom 3. a 4. století.113 Isingsová typ 82B1

109

Isings 1957, 42-43. Isings 1957, 99. 111 Podrobnější popis viz katalog. 112 Nutno však podotknout, že Isingsová neřadí do tohoto typu zaškrcení. 113 Publikace byla vydána 5 let před vydáním Isingové typologie. 110

34

datuje výjimečně do prvního století, nejčastěji do století druhého. Ojediněle uvádí datované nálezy z 3. – 4. století, např. z Remagenu nebo z Karanis.114 Můžeme tedy zkoumanému balsamáriu přiřadit tvar Is. 82B1 a datovat jej do širokého rozmezí mezi 1. - 4. století s hlavní produkcí tvaru ve 2. - 3. století.

Balsamarium B3 Popis nálezu Unguentarium s rovným dnem, výdutí, která končí mezi jednou třetinou a jednou polovinou výšky lahvičky a válcovitým hrdlem, můžeme přiřadit k typu Is. 28.115 Rozdíl mezi tvary 28a a 28b je ve výšce těla v poměru ke zbytku těla. V typu 28a tvoří tělo jednu polovinu nádoby, zatímco v typ 28b je tělo nižší a tvoří pouze 1/3 nebo 1/4 celkové výšky nádoby. Rozbor Podobný nález vlastní muzeum v Padově. (Zampieri 1998, 82, č. 117) V porovnání se zkoumaným kusem nalezneme rozdíl pouze v nasazení hrdla na tělo, které je na studované lahvičce o něco níže (viz popis). Tělo lahvičky z Padovy tvoří jednu polovinu celkové výšky, autor ji přiřazuje tvar Is. 28a a datuje do 1. – 2. století. Další příklady, jsou uloženy v Muzeu v Bělehradu (Ružič 1994, 27, č. 217-227). Všechny lahvičky jsou datovány do rozmezí 2. - 3. století a přiřazeny k tvaru Is. 28, mají zvoncovitá těla a silnější cylindrický krček přecházející v mírně rozšířený okraj. Ve srovnání se studovaným unguentariem mají o něco širší podstavu. Podle Isingsové pochází nálezy typu Is. 28 např. z Locarna, Pompejí, Siphnu, Dura Europy, Nimes, nebo Colchestru. Tento typ lahvičky byl velmi rozšířený a vyráběl se až do 4. století.116 Dle uvedených příkladů nelze určit, zda tvar náleží k Is. 28a či Is. 28b. Stejně tak datovat ji musím široce do rozmezí mezi 1. – 4. stoletím.

Balsamarium B4 Popis nálezu

114

Isings 1957, 98-99. Podrobnější popis tvaru viz katalog. 116 Isings 1957, 42-43. 115

35

Pod katalogovým číslem B4 pracuji se svíčkovitým balsamáriem, které má zvoncovité konvexně prohnuté tělo, hrdlo se znatelně rozšiřuje směrem k okraji.117 Dle doložených analogií můžeme přiřadit unguentariu tvar Is. 82B2. Rozbor Velmi přesná analogie byla nalezena v Brigetiu (Barkóczi 1988, 115, č. 200). Neodpovídá pouze výška, která je o dva centimetry nižší, a více konkávní dno. Datována je do 2. století. Další tvarově podobné balsamárium pochází z Mohuče (Spartz 1967, č. 77) Na rozdíl od předchozího příkladu je o pět centimetrů vyšší a má širší průměr dna. Toto balsamárium je přiřazeno k typu Is. 82B2 a datováno do 2. století. Podobné unguentarium s širším dnem, přesto stejného tvaru, pochází ze jihozápadního Ruska (Liepmann 1982, 67, č. 62). Je datováno do 2. – 3. století a přiřazeno k typu Is. 82B2. Další analogické lahvičky pocházejí ze Slovinska (Lazar 2003, 188, č. 8.6.10) a všechny jsou datovány do druhé poloviny 1. až první poloviny 3. století. Datované nálezy tohoto tvaru (2. - 3. století) pocházejí např. z Trevíru, Cologni, Remegenu, Heerlenu nebo Limassolu. Isingsová nabízí nálezy i z prvního století, hlavní produkce je však ve století druhém až třetím.118 Na základě uvedených analogií můžeme tvar přiřadit k tvaru Is. 82B2 a datovat jej do rozmezí 2. až 3. století.

Balsamarium B5 Popis nálezu Nádobka válcovitého tvaru se zúženým podhrdlím.119 K tomuto tvaru se mi nepodařilo nalézt přesnou analogii antické provenience. Na základě konzultace s PhDr. Hedvikou Sedláčkovou řadím nádobku k novověkým lékárenským lahvičkám. Rozbor Analogie dokládající renesanční původ pochází z Lüneburgu (Ring 2003, 172, č. 6.002). Jedná se o lahvičky válcovitého tvaru s výrazně konkávním dnem a zúžením pod hrdlem, které jsou datované do přelomu 16. a 17. století. Výška lékárenských lahviček se pohybuje mezi 3,7 a 6,4 cm. Dalším příkladem ze zahraničí je nádobka z muzea ve městě Grenenplan (Fritsch – Kastler 1989, 338, č. 585). Jedná se o stejný typ jako předchozí. Na 117

Podrobnější popis viz katalog. Isings 1957, 99. 119 Podrobnější popis viz katalog. 118

36

území České republiky byla podobná lahvička nalezena v Olomouci. Výzkum PhDr. Hedviky v Mahlerově ulici č. p. 15 nebyl dosud publikován, informace pochází pouze z ústního sdělení a osobních záznamů. Analogická válcovitá lahvička s lehce vydutým dnem, mírným esovitým prohnutím stěny těla a zúžením pod hrdlem, které přechází ve vykloněný okraj, se zde nalezla ve více případech (většinou zlomkovitě). (Tab. XI:1) Podle paní doktorky jsou datovány na přelom 16. a 17. století.120 Další analogii můžeme uvést z Bedřichova u Jablonce nad Nisou, kde byly nalezeny podobné flakónky v místě zaniklé sklárny (Stará-Lacina 2007, 108-111, obr. 2). Datována je do 17. století.121 Pro úplnost zde uvedu i příklady z antického prostředí. V Brigetiu nalezená nádobka je na rozdíl od zkoumaného kusu výrazněji profilovaná a téměř dvakrát tak vysoká (Barkóczi 1988, 130, č. 263). Datovaná je do 2. století. (Tab. XI:4) Druhým příkladem je lahvička neznámého původu, uložena ve varšavském muzeu (Filarska 1952, 104, č. 74). Jedná se o válcovitou nádobku, téměř nečleněnou s mírně vyhnutým okrajem zdobenou třemi rytými liniemi. Běžně se vyskytuje od poloviny 3. do 4. století. (Tab. XI:3) Lahvičku tedy můžeme zařadit na základě předložených analogií spíše do renesanční produkce přelomu 16. a 17. století. Pravděpodobnost, že se nejedná o předmět antické provenience, zvyšuje i fakt, že uvnitř nádobky je zachován štítek s názvem „Vrbka u Velehradu“. V archeologické sbírce muzea ve Vysokém Mýtě se nenachází žádný předmět s tímto místem nálezu122, proto je nepravděpodobné, že by byl lísteček omylem přemístěn z jiného artefaktu.

Balsamarium B6 Popis nálezu Fragment unguentaria s katalogovým číslem B6 nelze s jistotou zařadit do typologie podle Isingsové. Nejpravděpodobnější možností se zdá tvar Is. 8, který se vyznačuje úzkým tělem se zúžením.123 Rozbor

120

Za ústní sdělení a poskytnutý materiál děkuji paní PhDr. Hedvice Sedláčkové CSc. Stará – Lacina 2007, 108. 122 Vích 2006. 123 Isings 1957, 25. 121

37

Výrazným zdobným prvkem je mramorované sklo, které se vytvořilo přidáváním bílých nitek k tavenému materiálu. Při foukání nádoby se materiály propojily a vytvořily mramorový vzhled.124 Tento trend se objevuje již během prvního století.125 Tvarově analogické příklady můžeme nalézt v Padově (Zampieri 1998, str. 92, č. 136, 137). Tato balsamária jsou přiřazena ke tvaru Is. 8 a datována do první poloviny prvního století. Stejně jsou datovány i další příklady bez nálezových kontextů a jeden z Adrie, které jsou uloženy v Adrijském muzeu (Bonomi 1996, č. 158-160). Další příklad pochází ze Slovinska, opět se jedná o lahvičku s prodlouženým a oválným tělem a rovným dnem. (Lazar 2003, 181, č. 8.6.4) Jedná se o velmi oblíbený tvar, který se velmi rozšířil po polovině prvního století a jeho časté nálezy máme doloženy i na pompejských lokalitách.126

5.3 Kov Třetí část souboru z Pompejí obsahuje deset drobných kovových předmětů, ve většině se jedná o malé drobné nálezy běžného užívání, u kterých těžko určíme přesnou dataci či provenienci. Všech deset předmětů je zapsáno v muzejní evidenci jako předměty z Pompejí, což je již z prvního nahlédnutí do sbírky nutno považovat za téměř nemožné. Ve sbírce se nachází např. ramínkovitá spona s cibulovitými knoflíky, kterou datujeme do první poloviny 4. století.127 Podrobněji se jejich původu věnuji ve čtvrté a poslední kapitole práce.

5.3.1 Spony Spona v průběhu doby bronzové doplňuje předchozí spínadla kovové jehlice a stává se nepostradatelnou součástí oděvu mužů a žen. Používání spon máme doloženo na mnohých archeologických památkách (reliéfech, náhrobcích), kde můžeme rozlišit i konkrétní způsoby nošení. Pro ženy bylo typické, že si spínaly oděv dvěma sponami, po jedné na obou ramenou. Pro muže bylo typické použití jedné spony k sepnutí pláště na pravém rameni. Společně s bronzovými nádobami tvoří římsko-provinciální spony nejpočetnější skupinu římských nálezů u nás,128 což dokládá jejich rozšíření. Tyto spony mají tradici v pozdně laténských lučíkovitých sponách a zároveň v italské etruské výrobě. Protože spony podléhaly velmi rychlým „módním“ změnám, a zároveň byly vyhledávaným zbožím, tvoří jeden z velmi 124

Roussel-Ode 2014, 142. Roussel-Ode 2014, 143. 126 Isings 1957, 25. 127 Viz vyhodnocení níže. 128 Musil 2008, 104. 125

38

rozmanitých a obsáhlých materiálových souborů. Díky tomu lze vytvořit přesnější typologii s velmi jemnou datací.129 Ve vysokomýtské sbírce se nachází dva kusy spon, mezi kterými se nachází ramínkovitá spona s cibulovitými knoflíky s neznámou proveniencí.130

Fragment spony K1 Pod katalogovým číslem K1 je uveden zlomek zachycovače neidentifikované spony. Frangment je silně poškozen korozí, nelze tudíž určit, zda na sobě nesl nějakou výzdobu. Vzhledem k nepotvrzeným nálezovým okolnostem, nelze sponu zařadit časově ani typologicky.

Spona K2 Popis Dvojdílná spona může být zařazena mezi římsko-provinciální spony, neboť se jedná konkrétně o ramínkovitou sponu s cibulovitými knoflíky.131 Tu můžeme zařadit na základě typologie Keller/Pröttel do kategorie II132. Lze tak soudit na základě typických znaků jako jsou fasetované oválné knoflíky,133a obdélný zachycovač, který je kratší nebo stejně dlouhý jako lučík. Tato skupina se dále dělí na další podkategorie podle výzdoby nožky. V případě IIA je nožka zdobena pouze liniemi, ve IIB se již objevují první kroužky a ve IIIC je výzdoba pouze kruhovými vzory. Na základě získaných analogií (viz níže) lze sponu určit jako Keller/Pröttel IIA. Rozbor V českém prostředí se podobný typ spony podařilo nalézt v Praze – Šárce (Sakař 1961, 431, obr. 2:6). V. Sakař uvádí, že se jedná o nálezy u nás zastoupené poměrně často,134 a že většina našich nálezů cibulovitých spon je datována do druhé poloviny 4. století.135 V Moravském zemském muzeu je uložena spona neznámého původu, které na rozdíl od studované spony, chybí zdobení výrazným plastickým kroužkem na lučíku a konci knoflíků, 129

Droberjar 2002, 303. Více v kapitole o původu sbírky. 131 Největší oblibě se u nás těšili zejména ve 4. a 5. století (Droberjar 2002, 307). 132 Pröttel 355, Tab. 2; Swift 2000, 22, Tab.B. 133 Ne vždy musí být fasetované (Swift 2000, 22). 134 Sakař 1961, 430. Datace neodpovídá časovému rozhraní Pröttel 2A. 135 Sakař 1961, 432. 130

39

zato se vyznačuje shodnou výzdobou nožky (Peškař 1972, 137, č. 48:3); Tab. XII:2. Ze zahraničních příkladů uvedu bronzovou sponu nalezenou ve Vídni (Schmidt 2010, 116, č. 243); Tab. XII:1. Tato spona je určena jako typ Keller/Pröttel IIA a datována je do první poloviny 4. století. Nesrovnalost v porovnání se studovanou sponou vidíme pouze v průřezu zachycovače a zdobené vrchní hraně lučíku. Další analogii z Lauriaca uvádí ve svém katalogu W. Jobst (Jobst 1975, 185, č. 241). Typ IIA zařazuje do rozmezí let 310 – 350.136 Ve Welsu je uložená spona typu Keller 2/Prottel 2B (Sedlmayer 1995, 174, č. 130); Tab. XII:3. Přestože má pouze lineární výzdobu je autorkou přiřazena k typu Pröttel 2B, datace je stejná.137 Neznámého původu je spona č. 404 datovaná do první poloviny 4. století, uložená v Bělehradském muzeu (Bojovic 1983, 156, č. 404). Mezi uvedenými analogiemi je unikátní svým provedením, protože je stříbrná. Dvě spony z neznámého naleziště, datované do rozmezí let 290-320,138 uvádí Bojovic (Bojovic 1983, 152-3, č. 381 a 383). První spona má nefasetované knoflíky. Spony jsou výzdobou podobné zkoumanému kusu, přesto podle datace pravděpodobně náleží jinému typu spon. Skupina IIA je shodně autory zařazena do první poloviny 4. století. Nejčastěji se typ II objevuje v Germanii a Belgii, kde tvoří kolem dvaceti procent všech cibulovitých spon. V dalších provinciích, např. Panonii, Raetii, Noricu či Británii tvoří přibližně desetinu všech nálezů.139 Za místo výroby spon s cibulovitými knoflíky je obecně považováno Podunají.140

5.3.2 Šipky Římané patřili vždy k národům, které využívaly výhody lukostřelby a artilerie. Z archeologických dokladů se zdá, že technologie byly převzaty z helénistického Řecka. V období římské republiky byly běžně používány v boji luky a praky, jejichž oblibu nám dokládají četné nálezy kovových hrotů šípů nebo hliněných i kamenných projektilů.141 Bohaté nálezové celky známe např. z území Španělska nebo Francie.142 Dále byly používány těžké obléhací a útočné stroje katapulty nabíjené kamennými koulemi143. Typickou zbraní římské republikánské armády byla balista, která vystřelovala těžké šípy velikosti oštěpu opatřené 136

Jobst 1975, 97. Sedlmayer 1995, 59. 138 Bojovic 1983, 84. 139 Swift 2000, 31. 140 Musil 2011, 519; Peškař 1972, 136; Jobst 1975, 95. 141 Bischop – Coulston 1993, 55, obr. 25:4,5. 142 Bischop – Coulston 1993, 55. 143 Bischop – Coulston 1993, 56, obr. 26, obr. 27:2a-d. 137

40

velkými železnými pyramidálními hroty, které částečně připomínají náš exemplář, ale podstatně se liší velikostí a materiálem. V tomto období jsou běžné ploché listovité hroty, ovšem nachází se i trojbřité hroty s trnem. Za raného císařství stále pokračuje výroba trojbřitých šipek s trnem, výjimečně se objeví i hrot s tulejkou, příklady máme např. z Carnunta a Dankstettenu.144 Ve 4. a na začátku 5. století byly používány jak ploché úzké listovité šipky s tulejí, tak i trojbřité šipky s trnem. Až na 800 šipek bylo nalezeno v táboře Hausestead.145 Typologicky se šipky během pravěku a starověku měnily, ale základní tvary nalezneme skrze celé období. Velkým rozdílem bylo používání kovu, například středověké šipky jsou výhradně železné.146 S bronzem se také můžeme setkat v pozdějších dobách (např. v mladší době římské), a to zejména pro jeho jednodušší zpracování k výrobě velkého množství hrotů.147

Šipka K3 Popis Trojboká šipka s tulejkou, kterou můžeme na základě Cleuziho typologie (Obr. 7) zařadit do kategorie F3, která je datována na přelom 4. - 5. století př. n. l. Podle typologie Beylier do kategorie 21c. Varianta trojbřité šipky s nízkou tulejkou a vyklenutými břity.148 Rozbor Od 6. - 5. století př. n. l. evidujeme Skytské vpády do střední Evropy. V osadách zničených tímto etnikem se nacházejí právě studované trojboké šipky. Nicméně ne vždy musí trojboká šipka znamenat přítomnost Skythů, protože mohlo jít pouze o jednotlivce ve službách jiné armády.149 Na základě Cleuziho typologie lze studovanou šipku datovat na přelom 4. - 5. století př. n. l. Ve 3. století př. n. l. dále pokračuje výskyt trojbřitých šipek i v římské armádě, které jsou ovšem ve většině případů opatřeny trnem a mají i rozdílný tvar. Také nebývají vyrobeny z bronzu, ale ze železa. Jen výjimečně se objevují římské trojbřité

144

Bischop – Coulston 1993, 79. Bischop – Coulston 1993, 165. 146 Např. jazykovité a listovité hroty (Krajíc 2003, 183–185). 147 Příklad můžeme uvézt na trojbokých „skytských“ šipkách viz Wright, J. Dostupné online: < https://www.academia.edu/858151/Trefoil_Trilobe_Arrowheads> (navštíveno 15/8/2015). 148 Typologie převzaty z: von der Roop, A, Dostupné online: (navštíveno 15/8/2015). 149 Buchvaldek 1985, 165–166; Sklenářová-Bláhová, Z. nepublikované studijní materiály – doba halštatská. 145

41

šipky s dlouhou tulejkou150. Tento typ byl nalezen např. na lokalitě Caerleon nebo Colbridge.151 V Saalburgu máme doloženou analogickou bronzovou šipku datovanou do třetího století (Bischop – Coulston 1993, 138, 97:6,8).

Obr. 7. Typologie šipek podle Cleuziou 1977. Převzato z < http://1url.cz/9cNR> (19/8/2015). Datace této šipky je velmi obtížná, pokud budeme předpokládat antický původ, je možné ji na základě analogií zařadit do 3. stol.

Šipka K4 Šipka s tulejkou a listovitým hrotem se objevuje v římské armádě od republikánského období.152 Nicméně předmět tohoto typu nebývá mnoho publikován. Uvést můžeme příklad alespoň z českého prostředí mladší doby římské (Salač (eds.) 2008, 150, obr. 88:14).

Šipka K5 Popis Šipka K5 z vysokomýtské sbírky patří mezi typy s úzkým hrotem trojhranného nebo čtverhranného průřezu a dlouhým řapem, které nacházíme ve větší míře např. v Německu, ale

150

Bischop – Coulston 1993, 138, obr. 97:2, 3. Bischop – Coulston 1993, 139. 152 Viz Bischop – Coulston 1993. 151

42

společně s trojbokými šipkami se širokými listy a řapem jsou nalézány na celém území impéria.153 Rozbor Kvadratické hroty s dlouhým řapem byly nalezeny např. v auxiliárním táboře v Abusině (Gschwind 2006, Taf. 90:D388-D390). Analogické nálezy datované do časné doby římské pocházejí i z tábora v Xantenu (Lenz 2006, Taf. 11:68) nebo z Vindonissy, kde můžeme pozorovat velmi dobrou tvarovou shodu s popisovaným nálezem a podtrhuje to i fakt, že jsou zdejší hroty také vyrobeny z bronzu (Unz – Deschler-Erb 1997, Taf. 20:380382; taf. 22:422-425). Z našeho území pochází jeden exemplář z lokality Mušov – Burgstall (Tejral 1994, Abb. 3:4), kde se mimochodem vyskytl společně s trojbokými římskými šipkami s řapem.

Šipka K6 Jazykovitá šipka s kosočtverečným průřezem patří také mezi méně publikované nálezy. Většinou se objevuje jako mezi drobnými nálezy nebo zbraněmi. Publikována byla například šipka z Vídně (Hölder 1905, 54, 27:3) nebo z Marktsteftu-Michelfeldu pocházející ze soukromé sbírky (Hoffmann 2004, 197, č. 108). Datace všech těchto šipek je obtížná, tvar byl užíván v průběhu celého trvání římského impéria.

5.3.3 Klíče Klíče byly běžnou součástí vybavení římského domu. Mohli sloužit, jak k zamykání skříněk či šperkovnic, tak i obytných prostor. Setkáváme se se dvěma základními typy klíčů a to pákovým a otočným klíčem. Starší pákové klíče mají plný dřík, zatímco otočné klíče jsou duté154. Můžeme se setkat jak s klíči velkých rozměrů, tak i malými jako byly prstenové klíče. Jeden takový je uložený ve Vysokém Mýtě a je součástí této sbírky.

Klíč K7 Popis

153 154

Bischop – Coulston 1993, 139. Sklenář 1992, 16.

43

Malý klíč s dutým dříkem a kulatou hlavou. Odpovídá otočnému klíči z mladší doby římské či středověku.155 Rozbor Často se na římských klíčích setkáváme se zesílenou horní částí dříku. Většinou se jedná o větší a zdobnější exempláře. Méně zdobení zástupci byli nalezeni například v Aquincu (Zsidi 2009, 147, č. 747 – 753). Jsou vyrobeny z bronzu a délka se pohybuje kolem 5 centimetrů. Datovány jsou do přelomu 2. – 3. století. Věrná analogie pochází ze španělského římského tábora Aquis Querquennis.156 Další příklady bohužel blíže neurčených nálezů, můžeme nalézt na webové stránce Romanlocks.com157 Na základě analogií nelze tento klíč přesněji datovat.

Klíč ve tvaru prstenu K8 Popis a nálezové okolnosti Bronzový pákový prstenový klíč můžeme zařadit jako do skupiny římských prstenů, neměli bychom ho ale považovat za šperk, protože byl určen jen osobnímu užití.158 Podle typologie E. Rihove patří mezi pákovité klíče (skupina 2.17.2), které nemají dutý dřík.159 Rozbor Nálezy pákových bronzových klíčů máme doloženy ze švýcarských táborů Augustu a Kaiseraugstu (Riha 1990, 134, č. 187-203). Jejich datace je poměrně široká, od první poloviny 1. století až po století 3160. Zajímavostí je, že tvarem se podobá více skupině první, tedy otočným klíčům (Riha 1990, tab. 10/178). Další prstenové klíče jsou z Aquinca (Fascady 2009, 102, č. 105-108) či Saalburgu (Henkel 1913, 185, č. 1943). Z Čech pochází dva prsteny nalezené v Třebíči a Klatovech, oba jsou datovány do první poloviny 3. století.161

155

Sklenář 1992, 16. Fernándes Ibáñez 2007, 224, tab. 3:1. Dostupné online: < https://www.academia.edu/4300533/SISTEMAS_MEC%C3%81NICOS_Y_OTROS_INGENIOS_DE_SEGURI DAD_LLAVES_Y_CERRADURAS_Mills_and_other_mechanical_systems_security_locks_and_keys> (zobrazeno 21/8/2015). 157 (zobrazeno 20/8/2015). 158 Fascády 2009, 41. 159 Riha 1990, 28; Beckmann 1969, 40. 160 Riha 1990, 134. 161 Beckmann 1969, 40; Beckmann 1969, 91, č. 705, 715; Preidel 1930, 313, č. 2166.361. 156

44

Na základě analogií je možné uvažovat o středoevropské provenienci prstenu. Datovat jej můžeme do rozmezí od první poloviny prvního století až do století třetího.

5.3.4 Neurčeno Bronzová tyčinka K9 Fragment bronzové tyčinky. Předmět je částí silnějšího drátu s kruhovým průřezem. Může se jednat například o fragment či polotovar jehlice nebo spony a nelze jej blíže určit.

Bronzový kroužek K10 Pod katalogovým číslem K10 je veden hladký bronzový kroužek. Kovové kroužky se nacházejí v římských kontextech poměrně často, např. jako součásti opasku, kovových nádob nebo či zbroje. Příkladem mohou být početné nálezy z Burghofu.162 Na základě toho nelze stanovit, k jakému účelu studovaný kruh sloužil.

162

Franke 2009, 66-68.

45

6 Závěr V závěrečné části práce bych ráda zodpověděla na otázky, které jsem si vytyčila v úvodu. Nesourodá studovaná sbírka Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě čítající 19 předmětů je rozdělena na Soubor z Pompejí a cihlu s římským kolkem. Prvně je důležité zodpovědět otázku, zda jsou zpracované předměty antické provenience (z dokladu analogií v antickém světě), až následně na to se pokusím zhodnotit Muzeem vedené informace o jejich původu. Na základě zjištěných údajů bude možné, některé drobné informace revidovat. Na konec připadá vyhodnocení, zda mohou zkoumané předměty pocházet z Pompejí. Je pravděpodobné, že valná většina studovaných předmětů má antický původ. Pouze pro některé předměty toto potvrdit nemůžeme. Konkrétně se jedná o lahvičku s katalogovým číslem K5, která je předatována

do 16. - 17. století. Dle uvedených analogií můžeme

uvažovat o její středoevropské provenienci, ne-li přímo o původu z Čech, protože uvnitř nádobky se nachází dobová cedulka s názvem lokality „Vrbka u Velehradu“ (východně od Brna). V případě drobných bronzových artefaktů nemůžeme s jistotou potvrdit antickou provenienci u dvou šipek (K4, K6), protože je nelze blíže datovat. U třetí trojbřité šipky (K3) máme doložený původ tvaru ve východních oblastech, u nomádských etnik. Trojbřité šipky se nacházejí i v antických kontextech, ale ve většině případů se jedná o šipku s řapem, nikoli s tulejkou, jako má studovaný hrot. Na otázku, jak se výše zmíněné předměty neantické provenience dostaly do Souboru z Pompejí, nabízím odpověď. V 19. století, kdy ještě neexistoval jednotný evidenční systém muzejních přírůstků, se celý seznam několikrát přepisoval163 a jednotlivým kusům byla přidělena zcela nová inventární čísla.164 Soupis probíhal tím způsobem, že se jeden předmět bral za druhým, tak jak byly vyskládány na policích, či jiných úložných prostorách. Muzeum se také několikráte stěhovalo a při balení artefaktů se počínalo pravděpodobně stejným způsobem.165 Dva fragmenty kovových předmětů (K9, K10) nelze blíže určit a tudíž ani datovat. U zbylého studovaného materiálu je možné uvažovat o pompejském původu pouze v případě kahanu L2 s vyobrazením delfína. V muzejní evidenci je jako dárce uveden, dvou keramických kahanů (L1, L2) pan Tobec, vyplněn je i předpokládaný původ z Pompejí. Tuto 163

Viz archiv fondu Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Viz soubor bronzových předmětů darovaný Rudolfem Machkem (Tab. 1). 165 Skalická 1998, 24. 164

46

informaci považuji za nutnou opravy. V matrikách a muzejním archivu jsem nezávisle na sobě narazila na jméno Václava Tobka, ten do muzea opravdu věnoval lampu pompejské provenience v roce 1887. Bohužel se dnes nedá zjistit, ke kterému artefaktu tato informace příslušela. Vycházíme-li z předpokladu, že archeologická sbírka Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě obsahuje pouze dvě lampy, můžeme lampu s delfínem (L2) označit jako lampu z Pompejí. Pro druhou z nich máme analogiemi doložený syro-palestinský původ. Informaci, jak se tato lampa do muzea dostala, nemůžeme vyvrátit ani potvrdit. Další zmínku o daru pana Tobka/Tobce jsem nenalezla. Neměla by být přesto vedena jako součást „Souboru z Pompejí“. U zbylých pěti studovaných skleněných balsamárií můžeme souhlasit s antickou proveniencí, původ z Pompejí však nelze jednoznačně potvrdit, protože se jedná o předměty běžného užívání, které se nacházejí hojně po celém římském impériu. S přihlédnutím k časovému a typologickému zařazení jsou mezi pompejskými nálezy doloženy tvary balsamárií B1, B3 a B6. U kusů B2 a B4 se výjimečně objevují příklady z prvního století, ale hlavní produkce začíná až ve století druhém.166 Informaci o původu jedné z antických lahviček, která byla darována Josefem Škorpilem, nemůžeme v tomto případě nijak využít, protože nemáme uvedeno místo nálezu. Informace o původu předmětů nelze v tomto případě doplnit ani revidovat. U kovových předmětů je určení provenience problematické. U fragmentu zachycovače spony můžeme předpokládat, že pochází ze spony římského období. Bližší datování není možné, proto nelze potvrdit pompejský původ. Pod katalogovým číslem K2 je zařazena spona s cibulovitými knoflíky, u které lze díky četným analogiím potvrdit antickou provenienci a zároveň vyvrátit možnost původu z Pompejí. Spona je datována až do první poloviny 4. století. Třem šipkám (K3, K4, K6) se věnuji výše. V případě poslední šipky s kvadratickým průřezem a dlouhým trnem (K5) můžeme na základě analogií potvrdit římský původ, jejich nálezy však pochází jak z principátu, tak i dominátu, těžko tedy můžeme potvrdit či vyvrátit místo nálezu. Dalšími studovanými drobnými předměty jsou dva klíče. Prstenový klíč (K8) je datován do širokého rozmezí 1. – 3. století, náleží tedy do doby římské. Mimo celý Soubor z Pompejí je zkoumána cihla s kolkem římské legie. Z důvodu špatného dochování kolku, je problematické určit, o jaký kolek se jedná. S přihlédnutím k uvedenému místu nálezu je přistoupeno k interpretaci kolku jako Legie I Italica.

166

Viz kapitola 5.2 Sklo; Isings 1957.

47

Studiem archivních pramenů se mi podařilo zjistit, že zkoumané předměty se do muzea dostaly prostřednictvím různých osob z různých lokalit, a až později byly nesprávně všechny zařazeny do „Souboru z Pompejí“. Není jisté, kdy k tomuto zařazení došlo. Jak uvádí I. Ondřejová, „studium antických předmětů ve sbírkách českých zemí z tohoto období je značně ztíženo tím, že až na výjimky nebylo předmětem hlavního odborného zájmu“.167 Devatenácté století je obecně spojeno s procesem formování moderních národů, s čímž souvisí snaha o vytvoření národní historie168. Sbírková činnost se soustředila hlavně na předměty slovanského původu a etnografické památky. Je pravděpodobné, že se zpracování těchto předmětů nevěnoval dostatečný zájem a byly na přelomu 19. a 20. století zařazeny do jednoho souboru pod názvem tehdy v literatuře a médiích proklamovaném římském nalezišti. Studium vybraných předmětů ze sbírek Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě upřesnilo u většiny z nich dataci a místo původu. Cíle, které byly vytyčeny na začátku práce, se ve větší míře podařilo splnit. Z důvodu nedostatečného množství informací o nálezových okolnostech, nebylo možné přinést dostatek poznatků, které by přispěly, či nějak ovlivnili typologii nebo chronologické zařazení skupin materiální kultury, do kterých jednotlivé předměty patří. Dále studium přineslo zajímavý pohled do sběratelství 19. století ve Vysokém Mýtě spojeném se vznikem místního Muzea, a potažmo může přispět k celkovému pohledu na sběratelství tohoto období v českých zemích.

167 168

Dufková - Ondřejová 2006, 38. Viz Hroch 1999a; Hroch 1999b.

48

7 Katalog LAMPIČKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: L1 ROZMĚRY: délka 9,1 cm; šířka 6,1 cm. DATACE: 5. – 8. století n. l. PROVENIENCE: syro-palestinská oblast. ODKAZ NA KRESBU: Tab. I:L1. ODKAZ NA FOTO: Tab. II:L2. SLOVNÍ POPIS: Lampa je mandlovitého tvaru, na jejím zašpičatělém konci se nachází ohořelý otvor pro knot, zatím co na protější straně je poškozená a pravděpodobně jí chybí držátko/ouško169. Vespod se nachází prstencovitá nožka. V polovině výšky kahanu se nachází ostrý zlom. Horní polovina stoupá strmě až k plnícímu otvoru, ten je zakončen vývalkem. Uprostřed, mezi otvorem pro knot a plnícím otvorem, se nachází florální motiv. Vše je spojeno méně zřetelnou plastickou linií v kuželovitém tvaru, která se ve střední části zcela vytrácí. Po stranách je lampa zdobená pásem vejcovce, který je lemován plastickými lištami, v místě hořáku jsou patrné plastické symboly. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1161. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan D. Tobec. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: popis na sáčku: Itálie – Pompeje, kahan. LITERATURA: nepublikováno.

169

doloženo analogiemi

49

LAMPIČKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: L2 ROZMĚRY: délka 10,8 cm; šířka 5,9 cm; délka bez ouška 8,6 cm. DATACE: poslední čtvrtina 1. st. př. n. l. – první čtvrtina 2. století n. l. PROVENIENCE: Kampánie (Pompeje). ODKAZ NA FOTO: Tab. II:L2. ODKAZ NA KRESBU: Tab. I:L2. SLOVNÍ POPIS: Lampa světle hnědé barvy s okrovými odstíny. Okrouhlé polokulovité tělo je bez nožky, která je na rovném dně vyznačena dvěma rytými liniemi. Na jímku navazuje trojúhelníkový hořák s dvěma volutami po stranách. Na jeho protější straně se nachází reliéfně zdobené ouško čtvercového průřezu se dvěma rýhami z vnější i z vnitřní strany. Ouško vychází z horní hrany jímky a pokračuje až ke dnu kahanu. Kruhový medailon je lemován dvěma soustřednými kruhovými rýhami. V jeho střední části, avšak asymetricky, se nachází plnící otvor, kolem kterého je vyobrazený delfín, na kterém se nachází drobné zbytky bílé barvy/glazury. Delfín směřuje vpravo od ucha, přes horní okraj plnícího otvoru, k hořáku. Zadní ocasní ploutev je trojitě rozeklaná, hřbetní ploutvička se mu lehce ztrácí, zato břišní ploutve má výrazné. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1162. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Václav Tobek (lékař ve Vysokém Mýtě). ROK NABYTÍ: dar v roce 1887. POZNÁMKA: popis na sáčku: Itálie – Pompeje, kahan. LITERATURA: nepublikováno.

50

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B1 ROZMĚRY: předpokládaná výška 12,6 cm; max. výduť 3,4 cm; průměr ústí 2 cm. DATACE: druhá polovina 1. století – první polovina 2. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B1. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B1. SLOVNÍ

POPIS:

Skleněné

balsamárium

s vysokým,

směrem k okraji se rozšiřujícím hrdlem je rozlomeno na dva kusy. Okraj je zatočený směrem dovnitř nádoby. Tělo balsamária je mírně vyduté a zploštělé. Na povrchu lahvičky je vidět mírná koroze, přesto v některých místech je vidět bezbarvé zabarvení skla. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1163. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

51

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B2 ROZMĚRY: výška 12,2 cm; max. výduť 2,6 cm; průměr ústí 2 cm. DATACE: 1. – 4. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B2. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B2 SLOVNÍ POPIS: Skleněné balsamárium s velmi úzkým vysokým hrdlem, mírně se rozšiřujícím směrem k okraji. Hrdlo je rozevřeno do stran a okraj je přelomený dovnitř nádoby. Výduť je lehce vydutá a stoupá strměji nahoru k hrdlu. Balsamárium má ploché dno a není zbarvené; na jeho povrchu je vidět mírná koroze. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1164. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

52

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B3 ROZMĚRY: výška 10,2 cm; max. výduť 3 cm; průměr ústí 2,2 cm. DATACE: 1. – 4. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B3. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B3. SLOVNÍ POPIS: Skleněné balsamárium s rovným dnem ze kterého vychází válcovité tělo nádobky. To se přibližně v jedné třetině výšky celé lahvičky zužuje a přechází v hrdlo. Hrdlo se naopak znovu lehce rozevírá a je zakončeno otevřeným okrajem přeloženým dovnitř nádoby. Na povrchu je patrná mírná koroze. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1165. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

53

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B4 ROZMĚRY: výška 12,6 cm; max. výduť 3,5 cm; průměr ústí 2,3 cm. DATACE: 2. – 3. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B4. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B4. SLOVNÍ POPIS: Skleněné balsamárium s konkávním dnem, ze kterého vychází šikmé stěny nádoby. Dlouhé a úzké hrdlo se směrem k okraji rozšiřuje. U okraje je lahvička mírně poškozená, má promáčklé hrdlo. Na povrchu bezbarvého balsamária je patrná koroze. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1166. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

54

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B5 ROZMĚRY: výška 5,2 cm; průměr dna 3,6 cm; průměr ústí 3,1 cm. DATACE: Novověk 16. – 17. století. PROVENIENCE: střední Evropa. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B5. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B5. SLOVNÍ POPIS: Skleněná lahvička má kruhové dno. Válcovité tělo je mírně zúžené pod okrajem, který se nálevkovitě rozšiřuje. Část okraje je odlomený. Tělo je přibližně ve dvou třetinách výšky mírně promáčklé dovnitř a celý povrch je výrazně opalizovaný. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1167. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: malý lísteček uvnitř s popisem „Vrbka u Velehradu“. LITERATURA: nepublikováno.

55

BALSAMÁRIUM KATALOGOVÉ ČÍSLO: B6 ROZMĚRY: min. výška 7,9 cm. DATACE: polovina 1. – 2. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. IV:B6. ODKAZ NA KRESBU: Tab. III:B6. SLOVNÍ POPIS: Fragment skleněného balsamária má zakulacené dno a jednoduchý kuželovitý tvar. Úprava povrchu nádobky vytváří mramorový efekt. Na povrchu jsou patrné drobné tmavé skvrny. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1168. ZPŮSOB NABYTÍ: neuvedeno. ROK NABYTÍ: před rokem 1917. POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

56

FRAGMENT SPONY KATALOGOVÉ ČÍSLO: K1 ROZMĚRY: délka 1,9 cm; šířka 0,7 cm; váha 1,9 g. DATACE: nelze určit. PROVENIENCE: nelze určit. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K1. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K1. SLOVNÍ POPIS: Zlomek bronzového zachycovače neurčené spony. Průřez je obdélný. Na povrchu je silná koroze. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1169. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

57

SPONA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K2 ROZMĚRY: délka 6,4 cm; šířka lučíku 0, 5 cm; šířka zachycovače 0,6 cm; váha 13,5g. DATACE: první polovina 4. století. PROVENIENCE: Podunajská oblast. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K2. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K2. SLOVNÍ POPIS: Bronzová spona s ozdobnými cibulovitými knoflíky na koncích osy vinutí a na hlavici lučíku. Knoflíky mají oválný tvar a jsou fasetované. V napojení zachycovače a lučíku a knoflíku jsou umístěna ozdobná kolečka s příčnými zářezy. Na zachycovači jsou patrny plastické lišty. Lučík má pravidelný polokruhovitý tvar s lichoběžníkovitým průřezem. Zachycovač je hranolový a mírně poškozený korozí. Chybí postranní raménka s vinutím a jehla. Spona má tmavě zelenou patinu a mírné známky koroze. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1170. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

58

ŠIPKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K3 ROZMĚRY: délka 3,1 cm; šířka 0,9 cm; váha 3,1 g. DATACE: 5. až 4. století př. n. l. PROVENIENCE: nelze určit. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K3. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K3. SLOVNÍ POPIS: Bronzová litá trojbřitá šipka s kruhovou tulejkou. Průřez je u hrotu trojúhelníkovitý, směrem tu tulejce spíše kruhový s patrnými třemi břity. Tvar šipky je nepravidelný. Patina je tmavě zelená až hnědá. Exemplář je kompletní. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1171. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

59

ŠIPKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K4 ROZMĚRY: délka 4,1 cm; šířka 1,3 cm; váha 4,2 g. DATACE: nelze určit PROVENIENCE: nelze určit ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K4. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K4. SLOVNÍ POPIS: Bronzová litá šipka s listovitým hrotem a křidélky. Tulejka se směrem k hrotu zužuje, přechází v tělo šipky a nakonec tvoří středové žebro. List hrotu je podél středového žebra profilovaný, snad aby byla zajištěna na způsob krevního kanálu co největší míra zranění případného cíle. Průřez tuleje je kruhový, průřez listu má tvar kosočtverce. Korozí je poškozena část tuleje a také obě křidélka. Patina je tmavě zelená, místy se stopami světlejší měděnky. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1172. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

60

ŠIPKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K5 ROZMĚRY: délka 7 cm; šířka 0,6 cm; váha 8,8 g. DATACE: 2. - 3. století. PROVENIENCE: antická provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K5. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K5. SLOVNÍ POPIS: Bronzová šipka s hranolovitým hrotem a trnem. Hrot má nepravidelný čtvercový průřez. Přibližně v polovině celkové délky je schůdkem oddělen dlouhý zužující se trn s kruhovým průřezem. Patina je světle až tmavě zelená. Na povrchu šipky jsou patrny korozní deriváty a měděnka. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1173. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

61

ŠIPKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K6 ROZMĚRY: délka 5,5 cm; šířka 0,9 cm. DATACE: nelze určit. PROVENIENCE: nelze určit. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K6. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K6. SLOVNÍ POPIS: Bronzová šipka s hrotem kosočtverečného průřezu a trnem. Hrot je masivní, pravidelného tvaru. Přibližně jednu třetinu celkové délky šipky tvoří trn. Povrch je částečně pokryt měděnkou a korozí. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1174. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

62

KLÍČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: K7 ROZMĚRY: délka 2,3 cm; šířka 0,9 cm; váha 3,3g. DATACE: doba římská? PROVENIENCE: antická provenience? ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K7. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K7. SLOVNÍ POPIS: Miniaturní bronzový klíč. Částečně dutá tyčinka je na jedné straně zakončena kroužkem a na druhém konci raménkem líče. Klíč je nečleněný a má obdélný tvar. Očko je nepravidelné. Průřez těla klíče je kruhový. Povrch je pokrytý tmavě zelenou patinou. Klíč je vyroben velice nedbale. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1175 ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

63

KLÍČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: K8 ROZMĚRY: délka 2,9 cm; šířka 2,6 cm; váha 9,1 g. DATACE: první polovina 1. století – 3. století. PROVENIENCE: středoevropská provenience. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K8. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K8. SLOVNÍ POPIS: Bronzový klíč v podobě prstenu. Na kroužek s plochým obdélným průřezem je připojen krátký dřík, z něhož vychází kolmo nasazená brada se třemi zuby. Exemplář je kompletní, jen se stopami koroze na povrchu. Světle až tmavě zelená patina. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1176. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

64

TYČINKA KATALOGOVÉ ČÍSLO: K9 ROZMĚRY: délka 3,3 cm; šířka 0,2 cm; váha 2,1 g. DATACE: nelze určit. PROVENIENCE: nelze určit. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K9. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K9. SLOVNÍ POPIS: Fragment bronzové tyčinky. Předmět je částí silnějšího drátu s kruhovým průřezem. Na povrchu je tmavá patina. Může se jednat o fragment či polotovar jehlice nebo spony. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1177. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

65

KROUŽEK KATALOGOVÉ ČÍSLO: K10 ROZMĚRY: průměr 1,7 cm; průměr otvoru 1,1 cm; váha 3,1 g. DATACE: nelze určit. PROVENIENCE: nelze určit. ODKAZ NA FOTO: Tab. VI:K10. ODKAZ NA KRESBU: Tab. V:K10. SLOVNÍ POPIS: Hladký bronzový kroužek s kruhovým průřezem. Na části je patrná koroze, pravděpodobně jako pozůstatek po připojení jiného železného předmětu. Povrch je pokryt zelenou patinou. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1178. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: LITERATURA: nepublikováno.

66

CIHLA S KOLKEM KATALOGOVÉ ČÍSLO: C1 ROZMĚRY: max. šířka 14,5 cm; max. výška 14 cm (kolek 8,8 x 2,7 cm). DATACE: druhá polovina 3. století. PROVENIENCE: provincie Moesia Inferior – Novae. ODKAZ NA FOTO: Tab. VIII:C1. ODKAZ NA KRESBU: Tab. VII:C1. SLOVNÍ POPIS: Obdélný nepravidelný fragment pálené cihly, téměř uprostřed je, nesouměrně s jakoukoli vodorovnou hranou, umístěn kolek v dvojitém rámečku. Jistými znaky jsou první tři písmena LEG a poslední písmeno A, prostředek kolku je poničený. Nad a pod kolkem v protilehlých rozích cihly se nachází provrtané otvory. Na zadní straně předmětu je okolí obou otvorů poničeno novodobými lomy. Také se zde nachází inkoustový nápis „Úlomek římské cihly s kolkem. Ze Svišťova v Bulhar“. ULOŽENÍ: uloženo v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě pod inv. č. 1160. ZPŮSOB NABYTÍ: daroval pan Rudolf Machek (medik ve Vídni). ROK NABYTÍ: 1888 (nalezeno 1887). POZNÁMKA: popis z muzejní evidence: "torzo pálené cihly s kolkem LEG II A". LITERATURA: nepublikováno.

67

Použitá literatura Prameny Marcus Vitruvius Pollio 2009: Deset knih o architektuře. Překlad: Alois Outopalík. Antická knihovna 42. 4. vydání. Praha.

Almgren, O. 1923: Studien über Nordeuropäische Fibelformen. Leipzig. Annecchino, M. (eds.) 1977: L´Instrumentum domesticum di ercolano e Pompei. Roma. Bailey, D. M. 1980: A Catalogue of the Lamps in the British Museum. Vol. 2, Roman Lamps made in Italy. London. Barkóczi, L. 1988: Pannonische Glasfunde in Ungarn. Budapest. Bartošek, J. 2000: Bohuslav Mašek, historická data, Povětroň, č. 2000/2 roč. 8. 3-6. Beckmann, Ch. 1969: Metallfingerringe der römischen Kaiserzeit im freien Germanien. Berlin. Bischop, M. C. – Coulston, J. C. N. 1993: Roman military equipment. London. Bojovic, D. 1983: Rimske fibule. Beograda. Bonomi, S. 1996: Vetri antichi del Museo Archeologico Nazionale di Adria. Venezia. Bouzek, J. – Ondřejová, I. – Musil, J. 2008: Úvod do klasické archeologie. Praha. Bouzek, J. – Ondřejová, I. 1990:„Třetí zóna“ mezi Římem a barbarikem při norickopanonském limitu. Archeologické rozhledy 42/1, 22 - 35. Bouzek, J. 1978: Antické lampy. Trutnov. Bouzek, J. 1979: Antické umění v Československých sbírkách, Katalog výstavy. Praha. Brandl, U. 1999: Untersuchungen zu den Ziegelstempeln römischer Legionen in den nordwestlichen Provinzen des Imperium Romanum. Katalog der Sammlung Julius B. Fritzmeier. Passauer Universitatsschriften zu Arc 6. Rahden/Westf. Brants, J. 1913: Antike terra-cotta Lampen. Leiden.

68

Braunová, D. – Hus, M. 1985: Antické umění ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni. Plzeň. Buchvaldek, M. et al. 1985: Pravěké dějiny Evropy. Praha. Buriánková, M. – Komárková, A. – Šebek, F. 2010: Úvod do muzejní praxe. Praha. Čadík, J. – Škorpil, V. 1967: Bratři Škorpilové ve vzpomínkách. Pardubice. Čadík, J. 1970: Antické sklo: Graeco-Roman and Egyptian glass, A guide to the exhibition at the

National Museum in Prague. Prague. Doležalová, J. 2007: Římská balsamaria na základě sbírek v moravských muzeích. (Bakalářská práce uložená na FFUK – Ústav pro klasickou archeologii). Praha. Droberjar, E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha. Dufková, M. – Ondřejová, I. 2006: Historie sběratelství antických památek v českých zemích. Praha. Fascady, F. A. 2009: Jevellery in Aquincum. Budapest. Filarska, B. 1952: Szkła starożytne, katalog naczyń. Warszawa. Fischbach, O. 1896: Romische lampen. Graz. Franke, R. 2009: Römische Kleinfunde aus Burghöfe 3. Rahden /Westf. Fritsch, R. – Kastler, J. 1989: Renaissance im Weserraum, Band 1, Katalog. München/Berlin. Frouz, M. 1970: Digitální fotografie v archeologii. Praha. Gerald, H. 1972: Die römischen Bildlampen der Berliner Antiken-Sammlung. Berlin. Gschwind, M. 2006: Abusina-Das Römische Auxiliarkastell eining an der Donau vom 1. bis 5. Jahrhundert n. Chr. Münchener Beiträge zur vor- und frühgeschichte. Band 53. München. Gualandi Genito, M. C. 1977: Lucerne fittili delle collezioni del museo civico archeologico di Bologna. Bologna.

69

Haken, R. 1958: Roman Lamps in the Prague National Museum and in other Czechoslovak Collections In: Sborník národního muzea v Praze. Řada A. 32, 1-2. Henkel, F. 1913: Die Römischen fingerringe der Rhenlande und der Benachbarten Gebiete. Berlin. Hoffmann, K. 2004: Kleinfunde der römischen Kaiserreit aus Unterfranken. Rahden/West. Hölder, A. 1905: Der Römische limes in Österreich. Heft VI. Wien. Hroch, M. 1999: V národním zájmu. Praha. Hroch. M. 1999: Na prahu národní existence. Praha. Ingholt, H. 1942: Berytus, VII/I. Beirut. Issings, C. 1957: Roman glass from dated finds. Groningen/Djakarta. Ivanyi, D. 1935: Die pannonischen lampen. Budapest. Jílek, J. – Řebounová, O. 2008: Bronzový prsten se skleněnou vložkou z doby římské z Prosiměřic, okr. Znojmo. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M 12–13, 2007–2008, 107–114. Jílek, J. 2015: Osídlení dolního toku řeky Loučné v době římské. Východočeský sborník historický 27, 5–43. Jiřík, J. – Jílek, J. 2009: Tři pozdně antické lampy z východních Čech (Brozany, Staré Čivice, Slavhostice). Východočeský sborník historický 16, 63–76. Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Linz. Jubilejní výstava zemská království českého v Praze 1891. 1894. Praha. Kafka, J. 1895: Hlavní katalog a průvodce, Národopisná výstava českoslovanská v Praze. Praha. Kepartová, J. 2007: Češi v Pompejích 1748-1948. Praha. Klíma, J. 2004: Vysoké Mýto, tradice a současnost. Vysoké Mýto. Klusáček, K. – Kovář, E. – Niederle, L. – Schlaffer, F. – Šubert, F. A. 1895: Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha. 70

Košťák, M. 2004: Dávný svět zkamenělin. Praha. Krajíc, R. 2003: Sezimovo Ústí: archeologie středověkého poddanského města. 3, Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa. Díl 1. Praha. Krejčí, K. 1978: Umělecký model antiky v českém kulturním vývoji. In: Ludvíkovský, J – Svoboda L. (eds.): Antika a česká kultura. Praha. Kroutvor, J. 1999: Cesta na jih: inspirace českého umění 19. a 20. století. Praha. Kurzmann, R. 2006: Roman Military Brick Stamps: A Comparison of Methodology, BAR International Series. Oxford. Lazar, I. 2003: Rimsko steklo Slovenije. Ljubljana. Lenz, K. H. 2006: Römische Waffen, militärische Ausrüstung und militärische befunde aus dem Stadtgebiet der Colonia Ulpia Traiana (Xanten). Bonn. Liepmann, U. 1982: Glas der antike. Hanover. Loeschcke, S. 1919: Lampen aus Vindonissa. Zürich. Menzel, H. 1954: Antike lampen im Romisch-Germanischen Zentralmuseum zu Maniz. Mainz. Musil, J. 2008: Římané a střední Evropa: Provincie, řemeslo, stavební technologie (1. - 4. století po Kr.) 2. část. Praha. Musil, J. 2011: Pozdně římská spona s cibulovitými knoflíky z Bíz Šovíše (oáza el-Héz, Egypt). Archeologie ve středních Čechách 15/1, 515–521. Peškař, I. 1972: Fibeln aus der römische Kaiserzeit in Mähren, Praha. Podborský, V. 2006: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno. Polák, M. Z. 1907: Miloty Zdirada Poláka Cesta do Italie (od roku 1815 až do léta 1818). Praha. Ponsich, M. 1961: Les lampes romaines en terre cuite de la Maurétanie Tingitane. Rabat. Pröttel, P. M. 1991: Zur Chronologie der Zwiebelknopflibeln. Jahrbuch des Röimisch-

Germanischen Zentralmuseums Mainz 35/I, 347–72 .

71

Putna, M. C. 2002: Grand tour jako téma evropské literatury, Řím jako téma Grand tour. Souvislosti 1/2002, 83–113. Rajmová, J. – Váchová, Z. 1990: Muzeum ve Vysokém Mýtě (1871–1991). Vysoké Mýto. Riha, E. 1990: Der römische Schmuck aus Augst und Kaiseraugst. August. Ring, E. 2003: Glaskultur in Niedersachsen. Husum. Robins, F. W. 1939: Story of the lamp (and the candle). London, NY, Toronto. Roussel-Ode, J. 2014: Le verre antique dans les chefs-lieux de cités de la moyenne vallée du

Rhône. Monographies Instrumentum 49. Montagnac. Ružic, M. A. 1994: Rimsko staklo u Srbiji. Beograd. Sakař, V. 1961: Spony s cibulovitými knoflíky ve střední Evropě. Památky archeologické 52/2, 430–435. Salač, V. (eds.) 2008: Archeologie pravěkých Čech 8. Praha. Sarnowski, T. 1983: Die Ziegelstempel aus Novae. Archeologia 34, 17–61. Sedlmayer, H. 1995: Die römischen Fibeln von Wels. Wels. Schmidt, S. 2010: Die römischen Fibeln aus Wien. Wien. Skalická, H. 1998: Počátky vysokomýtského muzea a rodina Škorpilů. Supplementum Vlastivědný sborník. Ústí nad Orlicí. Sklenář, K. 1989: Z Čech do Pompejí. Praha. Sklenář, K. 1992: Archeologický slovník 2. Kovové artefakty. Praha. Sklenář, K. 2005: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha. Sklenářová-Bláhová, Z. Nepublikované studijní materiály – doba halštatská.

Spartz, E. 1967: Antike Gläser. Kassel. Stará, M. – Lacina, L. 2007: Výsledky archeologického průzkumu bývalé sklárny v Bedřichově (u Jablonce nad Nisou). Historické sklo 4 - Sborník pro dějiny skla. 107–115. Sunkovsky, R. 1956: Antike Gläser in Carnuntum und Wien. Wien. 72

Svoboda, L. 1974: Encyklopedie antiky. Praha. Svobodová, H. 2006: Ancient lamps in the Prague National museum. In: Sborník Národního muzea v Praze Řada A – Historie, LX/2006, 3-4. Swift, E. 2000: Regionality in dress accessories in the late Roman west. Monographies Instrumentum 11. Montagnac. Szentléleky, T. 1969: Ancient lamps. Budapest. Šuchmová, J. 2011: Antické lampy v několika menších českých a moravských sbírkách. Diplomová práce uložena na FFUK – Ústav pro klasickou archeologii. Praha. Tejral, J. 1994: Römische und germanische Militärausrüstungen der antoninischen Periode im Licht Norddanubischer Funde. In: Akten des 2. Internazionalen Kolloquiums in Marburg a. d. Lahn, 20. bis 24. Februar 1994. Lublin/Marburg. Thomas, N. 1976: Ancient glass, the Bomford Collection of pre-Roman & Roman glass on loan to the City of Bristol Museum & Art Gallery. Bristol. Toynbee, J. M. C. 1973: Animals in Roman Life and Art. London. Unz, Ch. – Deschler-Erb, E. 1997: Katalog der Militaria aus Vindonissa, Veröffentlichungen der Gesellschaft pro Vindonissa, Band XIV. Brugg. Varcl, L. (ed.) 1978: Antika a česká kultura. Praha. Vích, D. 2006: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, katalog archeologické sbírky. Zprávy české archeologické společnosti, Supplément 62. Praha. Vysokomýtsko, Vlastivědné čtení o okrese vysokomýtském a skutečském. 1931. Vysoké Mýto. Waldhauer, O. 1914: Die antiken Tonlampen. Petersburg. Walters, H. B. 1914: Catalogue of the bronzes, greek and roman lamps in the British museum. London. Zampieri, G. 1998: Vetri antichi del Museo Civico Archeologico di Padova. Padova. Zeischka A. – Ahrens, D. – Zeischka, A. 1997: Licht Durch die Jahrtausende. Trier. Zsidi, P. 2009: Aquincumi Látványraktár. Budapest. 73

Internetové zdroje (navštíveno 20/8/2015). (navštíveno 19/8/2015). (navštíveno 16/8/2015). (navštíveno 20/8/2015). (navštíveno 12/8/2015). Wright, J. Dostupné online: < https://www.academia.edu/858151/Trefoil_Trilobe_Arrowheads> (navštíveno 15/8/2015). Von der Roop, A, Dostupné online: (navštíveno 15/8/2015). Ibáñez, F. 2007, 224, tab. 3:1. Dostupné online: < https://www.academia.edu/4300533/SISTEMAS_MEC%C3%81NICOS_Y_OTROS_INGEN IOS_DE_SEGURIDAD_LLAVES_Y_CERRADURAS_Mills_and_other_mechanical_syste ms_security_locks_and_keys> (navštíveno 21/8/2015). (navštíveno 20/8/2015).

Archivní prameny Archiv Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. SOA Zámrsk, Matrika narozených sign. 2733. SOA Zámrsk, Matrika oddaných sign. 7630/4.

74

Seznam příloh v textu: Obr. 1. Budova Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Převzato z: (20/8/2015). Obr. 2. Soupis informací z archivu Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Obr. 3. Fotografie Novae, pořízená Václavem Škorpilem. Převzato z:

(20/8/2015). Obr. 4. Seznam legií, které mají ve svém názvu písmeno A (podle Brandl 1999). Obr. 5. Grafitový oklepek studovaného kolku. Obr. 6. Rozšíření kolků Legie I Italici (podle Brandl 1999, 53). Obr. 7. Typologie šipek podle Cleuziou 1977. Převzato z: < http://1url.cz/9cNR> (19/8/2015).

Tabulky: Tabulka I. Kresby – lampy. Tabulka II. Fotografie – lampy. Tabulka III. Kresby – sklo. Tabulka IV. Fotografie – sklo. Tabulka V. Kresby – kov. Tabulka VI. Fotografie – kov. Tabulka VII. Kresba – cihla. Tabulka VIII. Fotografie – cihla. Tabulka IX. Analogie – kolky. Tabulka X. Analogie – lampy. Tabulka XI. Analogie – sklo. Tabulka XII. Analogie – spony. Tabulka XIII. Kopie odpovědi z archivu v Ústí nad Orlicí 75

76