Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav hospodářských a sociálních dějin Historické vědy Moderní hospodářské a sociální dějiny

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav hospodářských a sociálních dějin Historické vědy Moderní hospodářské a sociální dějiny Jana Trousilová

ŢIVNOSTENSKÉ PODNIKÁNÍ V RAKOVNÍKU V PRVNÍ POLOVINĚ DVACÁTÉHO STOLETÍ NA PŘÍKLADU KREJČOVSKÝCH A ODĚVNÍCH ŢIVNOSTÍ

TAILORING AND CLOTHING BUSINESS AS AN EXAMPLE OF THE TRADE ENTERPRISE IN RAKOVNÍK IN THE FIRST HALF OF THE 20TH CENTURY

Disertační práce Vedoucí práce – prof. PhDr. IVAN JAKUBEC,CSc 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem disertační práci napsala samostatně s vyuţitím pouze uvedených a řádně citovaných pramenů a literatury. Práce nebyla vyuţita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

Jana Trousilová

1

Poděkování.

Srdečně děkuji za odborné konzultace při přípravě a zpracování disertační práce panu prof. PhDr. Ivanu Jakubcovi, CSc. Dále srdečně děkuji za ochotu při poskytování pramenů v SOkA Rakovník paní ředitelce Mgr. Renátě Mayerové a dalším odborným pracovníkům ze SOkA Beroun a muzea dr. Bohuslava Horáka. Srdečné a vřelé díky vyjadřuji svojí mamince Jarmile Trousilové za psychickou podporu a technickou pomoc.

2

ABSTRACT Disertační

práce

je

tematicky

věnována

Ţivnostenskému

podnikání

v Rakovníku v první polovině 20. století se zaměřením na oděvní a krejčovské ţivnosti. Celková politicko-ekonomická charakteristika Rakovníka a jeho politického okresu v první polovině 20. století prokázala velké změny v rozvoji města, jeţ se také dotkly vývoje ţivnostenského podnikání. Hlavní zřetel byl v práci směrován na lokální odborné ţivnostenské orgány jako bylo Oděvní společenstvo, Společenstvo krejčích a Okresní jednota ţivnostenských společenstev. Konečné závěry, týkající se fungování a struktury výše uvedených orgánů, byly komparativně vyhodnocovány s výsledky sondáţe stejné oblasti v Berouně. Sumarizace dosaţených výsledků z regionálních témat můţe být zařazena do komplexních schémat obecných hospodářských a sociálních dějin. Zpracování disertační práce bylo zaloţeno na heuristické analýze archivních pramenů SOkA Rakovník a Beroun.

The topic of this thesis is dedicated to trade enterprise in Rakovník in the first half of the20thcentury with a focus on clothing and tailoring trade. In the first half of the 20th century the general politically-economical situation in Rakovník and its political district proved great changes in the development of the town, which also influenced the development of the trade enterprise. Local specialised trade authorities such as The Guild of Clothing, The Guild of the Dressmakers and The District Unity of Trade Guilds have been taken into consideration. Final conclusions, regarding the operation and the structure of the above mentioned authorities, have been assessed and compared to the results of a probe to the same domain in Beroun. Summarization of the results, achieved from the regional topics, might be classified among the complex schemes of general economic and social history. Processing this thesis has been built on heuristic analysis of the archival sources of The State District Archives in Rakovník and Beroun.

3

Čestné prohlášení

1

Poděkování

2

Abstract

3

Obsah

4

Úvod

5-9

RAKOVNÍK A RAKOVNICKO OBECNÁ CHARAKTERISTIKA

10 - 25

ZEMSKÁ A OKRESNÍ ODĚVNA

26 - 29

III.

ODĚVNÍ SPOLEČENSTVO V RAKOVNÍKU

30 - 40

IV.

SPOLEČENSTVO KREJČÍCH V RAKOVNÍKU

41 - 61

OKRESNÍ JEDNOTA ŢIVNOSTENSKÝCH SPOLEČENSTEV V RAKOVNÍKU

62 - 80

„SOCIALIZACE“ ŢIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ V RAKOVNÍKU PO ÚNORU 1948

81 - 87

PREZENTACE RAKOVNICKÝCH OBCHODNÍKŮ A ŢIVNOSTNÍKŮ NA VEŘEJNOSTI

88 - 104

I.

II.

V.

VI.

VII.

VIII. IX.

ODBORNÉ ŠKOLSTVÍ V RAKOVNÍKU

105 - 127

UČŇOVSKÁ BESÍDKA

128 - 135

Závěr

136 - 144

Summary

145 - 146

Poznámky

147 - 165

Zkratky

166

Prameny a literatura

167 - 170

Tabulky a grafy

171 - 229

Obrazová příloha

230 - 311

4

Úvod Zvolené téma je věnované lokálnímu ţivnostenskému podnikání v Rakovníku v první polovině 20. století se zaměřením na oděvní a krejčovské ţivnosti. Primárně je disertační práce směřována do první poloviny 20. století s důrazem na 30. a 40. léta 20. století a s časovým přesahem do počátku 50. let, kdy zanikaly mnohé ţivnostenské firmy a zbylé se transformovaly do druţstevních podniků, které měly zabezpečit provoz

jednotlivých

řemesel.

V souvislosti

s touto

tematikou

bylo

nutné

charakterizovat a zhodnotit celkovou hospodářskou politickou úroveň královského města Rakovníka a jeho nejbliţšího okolí v daném časovém období, aby bylo moţné vytvořit určitý obraz daného místa. Toto téma jsem si vybrala z několika důvodů. Prvořadým důvodem byla skutečnost, ţe ţivnostenské podnikání nebylo ještě v Rakovníku zpracovávané, a proto při bádání vycházím z archivních pramenů, uloţených v SOkA Rakovník a v Berouně. Dalším důvodem byla snaha prokázat, ţe se Rakovník po vzniku samostatného Československa v roce 1918 postupně vymaňoval z pout provinčního zemědělského městečka a stával se přirozeným obchodním centrem dané lokality, která byla schopna zabezpečit své obyvatelstvo nejen dostatečnou nabídkou zboţí, ale i odpovídajícími sluţbami, jako např. zakázkovým krejčovstvím. Zároveň jsem chtěla potvrdit či vyvrátit vzpomínky své babičky Mathildy Krobové, vyučené modistky, která vyprávěla o Rakovníku na sklonku 20. a 30. let 20. století jako o městě, které se rychle rozvíjelo

a bylo plné

obchodů a ţivnostenských firem. Moje babička pocházela z Křivoklátu, který byl za První republiky oblíbeným výletním centrem a v letních měsících místem pobytu praţských rodin, jeţ zde trávily dovolenou. Výše uvedený typ dovolené byl označován jako letní byt. Tyto skutečnosti uvádím, abych charakterizovala Křivoklát, který je také zmiňován v disertační práci a zároveň, abych zdůraznila, ţe babička nebyla rakovnickou rodačkou, ale ţe se do Rakovníka přestěhovala se svým manţelem v roce 1929. Rakovník nebyl pro ni prvním městem, ve kterém se pohybovala, neboť po vyučení pracovala jako modistka v jedné praţské firmě a měla tak moţnost seznámit se s praţskými obchody a ţivnostmi a srovnávat všechny tři lokality. První polovina 20. století se jeví jako významné období z hlediska politicko – ekonomicko – sociální transformace, ovlivněné různými kritérii a faktory, jako jsou rozvoj průmyslové výroby, modernizace města a budování městské infrastruktury, včetně nárůstu obyvatelstva, které vytvářelo významnou základnu potencionálních 5

zákazníků pro rozvoj a prosperitu ţivnostenského podnikání. Hospodářský vývoj celého státu byl ve 30. letech 20. století negativně ovlivněn probíhající krizí, která zpomalila celkový ekonomický růst. Tento dopad byl zaznamenán do určité míry také v Rakovníku, kde krize zasáhla s větší či menší intenzitou a v různých časových obdobích i sféru ţivnostenského podnikání, které se snaţilo různými opatřeními minimalizovat následky krize. V tomto období nebyl zaznamenán ţádný zásadní propad, např. v úbytku ţivnostenských firem, ale naopak snaha aktivizovat všechny ţivnostníky formou organizování prodejních ţivnostenských výstav a trhů. Touto prezentací měly být získáváni noví zákazníci, kteří měli oţivit obchodní činnost ve městě. Další opatření, týkající se oblasti prezentace ţivnostníků a obchodníků sahalo do sféry většího vyuţívání reklamy, která se jevila jako výhodný moderní prostředek získávání zákaznictva. V této souvislosti je v disertační práci věnována pozornost výše uváděným opatřením. Důsledky Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století Rakovník ekonomicky i sociálně limitovaly, ale nepředstavovaly pro něho stagnaci, která by zastavila jeho vývoj. Právě v krizových letech byla ve městě vybudována řada staveb a rozšiřována a rekonstruována síť místních komunikací. Významový důraz je v práci poloţen na zkoumání ţivnostensko – obchodnického stavu se zaměřením na módní ţivnosti, včetně profilace Oděvního společenstva a jeho transformace ve Společenstvo krejčích. Analýza struktury obou odborných Společenstev představí výsledky, týkající se nejen jeho fungování, ale i dalších vazeb, včetně personálního propojení s odborným školstvím, které zajišťovalo odbornou výchovu a vzdělání učňovské mládeţe v Rakovníku se specializací pánský krejčí a dámská krejčová. Určitá pozornost je věnována také fungování Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, která představovala vrcholný orgán ţivnostenské struktury v dané lokalitě. Cílem bádání bylo zjistit a ukázat činnost nejen tohoto odborného orgánu, který zaštiťoval všechna odborná Ţivnostenská společenstva, ale i úkoly a cíle příslušného odborného Společenstva. Komparativní zhodnocení zjištěných závěrů s další regionální sondáţí, především z oblasti Berounska vytvoří ucelený koncept fungování ţivnostenských struktur na komunální úrovni. Analytická sondáţ do ţivnostenského podnikání v Berouně má prokázat společné, popřípadě odlišné rysy ţivnostenské struktury, vývoje podnikání a odborného školství. Na základě srovnávacích výsledků je moţné vytvořit nejen strukturální schéma ţivnostnictva, ale i dobový obraz ţivnostenského ţivota ve 6

městech, zejména ve 30. letech 20. století. Významnými poznatky se staly i výpovědi pamětnic, které v rámci orální historie představují nezastupitelné místo. Důleţitým pramenným zdrojem byly také Adresáře Rakovníka a Berouna z let 1914, 1927, 1930, 1947 a 1948 a Pamětní kniha Rakovníka. Adresáře vycházely v kniţní podobě a daný region popisovaly nejen obecně, ale i z hlediska jednotlivých sfér, jako např. jmenného seznamu ţivnostníků a obchodníků, ale i sféry kulturní, sportovní apod. Tyto prameny komparativně charakterizovaly dané lokality a analyzovaly i určité časové období. Jelikoţ ţivnostenská problematika v první polovině 20. století nebyla v Rakovníku zpracovávána, vycházím pouze z archivních pramenů, uloţených v SOkA Rakovník a v Berouně, ke kterým patří zejména knihy Oděvního společenstva v Rakovníku, Společenstva krejčích v Rakovníku, Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku, včetně matrik krejčích a tovaryšů. V souvislosti s odborným školstvím se staly hlavním pramenem školní Výroční zprávy a jednotlivé školní katalogy Ţivnostenských pokračovacích škol v Rakovníku, Křivoklátě a Masarykových škol v Rakovníku. V rámci zjišťování pramenů jsem v SOkA Rakovník probádala fond Archiv města Rakovník AMR, který byl neuspořádaný. Z tohoto fondu jsem čerpala poznatky, týkající se evidence občanů a nemovitostí, volebních záleţitostí, stavebních záleţitostí, z oblasti školství, církevní problematiky a problematiky spolků a dalších institucí. Ve fondu AMR byly prostudovány také oblasti zahrnující ostatní organizace a úřady a ţivnostenské záleţitosti. Dále jsem věnovala badatelskou pozornost následujícím fondům, jako byly fond Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, fond Oděvního společenstva, fond Společenstva krejčích, fond Ţivnostenských pokračovacích škol Rakovník, fond Ţivnostenských pokračovacích škol Křivoklát, fond Masarykovy Obchodní akademie a fond Okresního průmyslového kombinátu Rakovník. V SOkA Rakovník byly nalezeny torzovité prameny z oblasti ţivnostenského podnikání, na jejichţ základě jsem se snaţila vytvořit charakteristický obraz ţivnostenského podnikání v Rakovníku, zejména ve 30. a 40. letech 20. století. V SOkA Rakovník se nachází 1 250 archivních fondů a archiv pečuje o 3 500 m archiválií. Z hlediska komparativního hodnocení jsem prostudovala sdruţený inventář Ţivnostenských společenstev na území dnešního okresu Beroun v letech 1860 – 1952, zpracovaný Renatou Slomkovou a Milošem Garkischem. Fondy Ţivnostenských společenstev jednotlivých řemesel byly v Berouně zpracované, proto jsem závěry zjištěné při bádání v Rakovníku vyhodnocovala s poznatky z výše uvedených fondů 7

SOkA Beroun. Sonda do pramenů v SOkA Beroun byla provedena do fondů Okresního společenstva krejčích a Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Berouně. Pro badatelské účely jsem vyuţila také monografii Hořovicka a Berounska, tak jako orální výpověď Bc. Kříţkové Červené z Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech, která se týkala informací o Společenstvu krejčích v Rokycanech. Tato odborná pracovnice výše uvedeného muzea organizovala v roce 2007 v Rokycanech výstavu, tematicky zaměřenou na krejčovské řemeslo, proto mi podala odborné informace, týkající se dané problematiky. Zmiňované poznatky jsou zařazeny do závěrečné srovnávací charakteristiky. Jako doplňkové prameny poslouţily rovněţ dobové fotografie ze soukromého archivu autora. Zkoumání novodobé regionální historie je velmi významným počinem, neboť tato sféra stojí spíše na okraji zorného pole badatelů, a proto je důleţité jí věnovat patřičnou pozornost. Sumarizace dosaţených výsledků z regionálních témat můţe být zařazena do komplexních schémat obecných hospodářských a sociálních dějin. Zpracování disertační práce bylo zaloţeno na heuristické analýze archivních pramenů SOkA Rakovník. Nalezené archivní prameny nebyly uspořádané a zpracované, proto lze jejich vyuţití povaţovat za důleţité. Vypovídající hodnota jednotlivých archiválií je

v některých případech konfrontována

s dochovaným

regionálním tiskem,

Rakovnickými novinami, které zaznamenávaly nejrůznější zprávy ze všech oblastí veřejného ţivota Rakovnicka. Jejich informační funkci je nutné ocenit zejména v oblasti ţivnostenské, neboť v novinách se vyskytovaly rubriky, nazývané Ţivnostenská a hospodářská hlídka, ve kterých byly řešeny aktuální problémy. V Rakovnických novinách byla také analyzována dobová hospodářská situace, uváděn vývoj nezaměstnanosti v regionu, ale i změny ve sféře ţivnostenského zákonodárství. Rakovnické noviny byly vydávané od 24. ledna 1930 do 25. března 1941, kdy byly z rozhodnutí protektorátních úřadů zakázány z důvodu jednoho uveřejněného článku, který byl shledán jako závadný vůči Říši. Vydavatelem novin byl Václav Tuček, který vlastnil v Rakovníku knihtiskárnu a odpovědným redaktorem se stal Josef Bradáč. V prvním roce existence novin vycházely Rakovnické noviny kaţdý druhý pátek, tzn. ţe byly čtrnáctideníkem. Jiţ v roce 1931 se staly pro svoji popularitu týdeníkem. Noviny se z počátku prezentovaly jako nezávislý krajinský list pro oblast Rakovnicka a Křivoklátska. Redakce nového periodika si vytyčila za cíl věnovat se lokálním zprávám a dobře informovat zdejší obyvatelstvo. V letech 1934 aţ 1939 rozšířily noviny svoji působnost o severozápadní Čechy, proto jejich podtitul zněl 8

Nezávislý krajinský týdeník pro severozápadní Čechy. V letech 1939 aţ 1941 ztratily noviny svoji tvůrčí nezávislost a jejich podtitul byl přejmenován na list Národního souručenství. Postupně se Rakovnické noviny orientovaly ve svých článcích i na celostátní témata, která byla analyzována a rakovničtí redaktoři také spolupracovali s praţskými dopisovateli. Tyto noviny přesáhly svojí ţurnalistickou úrovní hranice regionu, o čemţ svědčí i pochvalné hodnocení šéfredaktora Lidových novin Eduarda Basse z roku 1936, který je nazval „Nejlepším krajinským časopisem stojícím na stráţi našeho místního veřejného ţivota“.1) Další lokální tisk, nazývaný Krakovec nelze jiţ povaţovat za objektivní zdroj informací, neboť v jeho článcích se objevovala rasová nesnášenlivost vůči rakovnickým ţidovským obchodníkům. V těchto článcích byly kritizovány rakovnické zákaznice za to, ţe nakupují módu a módní doplňky v ţidovských obchodech, které byly novinami povaţovány za nekvalitní. Zkoumané dílčí části disertační práce, týkající se důsledků hospodářské krize a odborných Společenstev, jako Oděvního společenstva a Společenstva krejčích v Rakovníku jsem publikovala ve Věstnících Musejního spolku královského města Rakovníka a okresu Rakovnického. Články byly otištěny v ročnících 2008, 2010 a 2011. V roce 2008 se jednalo o článek Hospodářská krize na Rakovnicku v letech 1930 – 1935. V roce 2010 to byl článek Oděvní společenstvo v Rakovníku a v roce 2011 byl uveřejněn článek Společenstvo krejčích v Rakovníku. V souvislosti s disertační prací a studiem ţivnostenské problematiky jsem na podzim 2011 pořádala v Rakovníku za spolupráce Muzea T. G. Masaryka Rakovník a SOkA Rakovník výstavu pod názvem „Krejčovské salóny fenomén První republiky“. Cílem výstavy bylo určité praktické završení této badatelské činnosti a snaha přiblíţit veřejnosti výsledky zkoumání a představit krejčovinu jako zanikající ţivnost, která patřila do konce první poloviny 20. století k nejpočetnějším ţivnostem. Výstava prezentovala nejen archiválie, pojednávající o krejčovských ţivnostech, ale i trojrozměrné exponáty, které měly demonstrovat dílenskou krejčovskou kaţdodennost, jeţ byla profilována módními trendy. Výstava se konala v Rakovníku ve dnech 22. září – 30. října 2011. U příleţitosti výstavy jsem vypracovala také katalog, který si kladla za cíl seznámit návštěvníky výstavy nejen s jejím obsahem, ale měl i vysvětlit závěry získané studiem archiválií.

9

RAKOVNÍK A RAKOVNICKO – OBECNÁ CHARAKTERISTIKA Rakovník je starobylé královské město, leţící západně od Prahy. Blízká padesátikilometrová

vzdálenost

od

metropole

předurčovala

jeho

přirozenou

hospodářskou orientaci na Prahu, coţ dokládají nejen četné ţivnostenské kontakty s centrem, ale i skutečnost, ţe v Praze sídlily nadřízené ţivnostenské orgány a úřady. Rakovník se nyní nachází v západní části Středočeského kraje, ale v minulosti spadal do oblasti českého severozápadu do Lounské ţupy a tvořil tzv. hraničářskou oblast. Hraničářskou oblastí se rozumí národnostně a jazykově smíšené obce, které byly součástí rakovnického okresu. Katastrální rozloha rakovnického politického okresu činila v roce 1921 64 642 ha. Rakovnický politický okres se skládal ze dvou soudních okresů, křivoklátského s rozlohou 34 556 ha a rakovnického s rozlohou 30 086 ha. Z hlediska počtu obyvatelstva se jevil lidnatějším soudní okres rakovnický, ve kterém ţilo v roce 1921 32 839 obyvatel. V křivoklátském soudním okrese bylo v témţe roce pouze 18 182 obyvatel.

2)

Tato disproporce vyplývala z přirozených geografických

podmínek, neboť tento okres pokrývaly z velké části křivoklátské lesy, které byly součástí křivoklátského statku. Rakovník se po zrušení magistrátu stal sídlem politického Okresního úřadu a první okresní zastupitelstvo zasedalo dne 17. července 1865. Rakovník tvořil přirozené centrum celého politického okresu a samotné město čítalo v roce 1921 8 796 obyvatel a v roce 1927 10 274 obyvatel. Kaţdým rokem se počet obyvatelstva dále navyšoval, jak dokazuje evidence občanů. Největší nárůst byl zaznamenán v roce 1928, kdy se zvýšil počet obyvatelstva oproti roku 1927 o 822 obyvatel. Také rok 1929 představoval znatelné navýšení o 604 obyvatel.

3)

Tyto údaje potvrzují, ţe

Rakovník vytvářel vhodné podmínky pro obyvatelstvo, zejména poskytoval pracovní uplatnění, coţ odpovídá rokům hospodářské prosperity státu. Zásadní přelom v rozvoji města se začal utvářet v 90. letech 19. století a především na počátku 20. století a v jeho prvním desetiletí. Jedním z důkazů je zvýšený počet ulic ve městě, který činil v roce 1890 30 ulic a v roce 1910 jiţ 70 ulic, coţ bylo doprovázeno i stavebními aktivitami. V letech 1890 aţ 1910, tj. za dvacet let bylo v Rakovníku postaveno 393 nových domů. Stavební ruch neutichl v Rakovníku ani za Velké hospodářské krize. Jako zajímavý poznatek se jeví rok 1934, kdy bylo v průběhu roku vystavěno 78 domů. Následující roky 1935 aţ 1938 však znamenaly

10

velký propad v počtu postavených domů. Tento propad činil v roce 1935 18 domů a v roce 1938 8 domů. V roce 1934 se také ustálil počet ulic na 106, který se do konce sledovaného období, tj. do 1939 nezměnil.

4)

Tuto skutečnost lze pokládat jako

konečný stav z hlediska velké stavební proměny města v první polovině 20. století. Komparativní hodnocení Rakovníka s dalšími městy jako je Beroun nebo Slaný v časovém rozmezí 1900 aţ 1930 vychází nejlépe pro Rakovník, neboť zde se za uvedené období zvýšil počet obyvatel o 4 714. V Berouně byl zaznamenán nárůst ve stejném období o 3 515 obyvatel a ve Slaném pouze o 1 308 obyvatel.

5)

Cílem této

komparace bylo zjistit, zda všechna sledovaná města procházela stejným vývojem jako Rakovník. Demografický nárůst představuje vţdy jedno důleţité hledisko, na jehoţ základě lze posuzovat hospodářskou úroveň města a předpokládat jeho dobrý rozvoj. Rakovník se jako hraničářský okres musel na podzim roku 1938 vypořádat s vlnou přistěhovalců, která ho zasáhla po Mnichovské dohodě. Po odstoupení Sudet byl Rakovník zaplaven mnoţstvím uprchlíků, kteří byli nuceni opustit své domovy. Mnozí uprchlíci setrvávali v Rakovníku pouze omezenou dobu a poté pokračovali dále do vnitrozemí. Statistická data ukazují, ţe se v roce 1938 přistěhovalo do Rakovníka 434 rodin, ale 307 rodin se zase vystěhovalo. Rozdíl v počtu představoval 127 trvale usazených nových rodin. V první polovině 20. století Rakovník proţíval dynamický rozvoj, neboť narůst obyvatelstva od roku 1900 do roku 1932, tj. za 32 let činil 4 802 obyvatel. Předchozí období od roku 1824 do roku 1900, tj. za 76 let ukázalo nárůst o 4 392 obyvatel. 6) Přestoţe 19. století znamenalo období velkých změn jak z hlediska ekonomického, tak i rozvoje infrastruktury, protoţe industrializace města předurčila jeho budoucí vývoj, nebyl nárůst obyvatel tak velký. Největším problémem se v roce 1938 jevil nedostatek bytů pro nově usazené obyvatelstvo. Na základě těchto důvodů se v Rakovníku začalo s výstavbou tzv. uprchlických domů, které měly řešit bytové problémy, vzniklé na konci 30. let 20. století. Vysoká poptávka po bytech byla vyvolána přílivem obyvatelstva nejen ze Sudet, ale i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Hromadné stěhování narušilo hospodářský ţivot nejen ve městě, ale i v jeho okolí. Ministerstvem sociální a zdravotní správy a Ústavem pro péči o uprchlíky byli obcím a korporacím poskytovány bezúročné půjčky na stavbu domů s malými byty pro uprchlíky do výše 14 000 korun na jeden byt. V rámci hospodářské pomoci uprchlíkům – stavebníkům byly poskytovány zdarma stavební plány s přesnými rozpočty. Okresní úřad v Rakovníku vybízel dne 29. dubna 1939 Obecní úřady, aby oznámily Ústavu pro péči 11

o uprchlíky, jaké pozemky jsou ochotny zdarma poskytnout pro výstavbu rodinných domů určených pro uprchlíky. 7) V souvislosti

s uprchlickou

vlnou

byla

také

vyzvána

společenstva, aby těmto obyvatelům umoţnila začlenit

Ţivnostenská

se do příslušných

Společenstev, s moţností podnikat ve svém oboru. Otázka začlenění uprchlíků do pracovního procesu byla řešena ještě v únoru 1939, kdy osoby z řad přistěhovalců se měli hlásit u Okresního ústavu práce a sluţby v Rakovníku. Okresní odbor pro hospodářské zajištění uprchlíků vedl seznam volných pracovních míst.

Zároveň

slouţil jako informační kancelář ohledně zakládání nových ţivností, prodeje nebo výměny hospodářských usedlostí a dalších nemovitostí.

8)

Na Městský úřad se měla

oznamovat také uvolněná pracovní místa v zemědělství, nebo hospodářské nemovitosti, domy s obchodem a provozovny, určené k pronájmu nebo prodeji. Městský úřad byl rovněţ kontaktním místem pro majitele obchodů a ţivností, kteří chtěli svoji firmu předat ve prospěch přistěhovalců. 9) Sociologický průzkum náboţenského vyznání v roce 1921 ukázal velkou změnu v dosavadním směřování obyvatel Rakovníka. V roce 1920, nově utvořená Církev Československá – (CČS) reflektovala změny ve společnosti, související se vznikem samostatného Československého státu. V Rakovníku a jeho okolí nacházela tato církev velké mnoţství stoupenců. S ideami Československé církve se ztotoţňovali především představitelé střední třídy, jako byli zástupci ţivnostníků.

Na základě analýzy

sociálního původu tvořili ţivnostníci a zaměstnanci ČSD nejpočetnější skupinu obyvatelstva, která přestoupila k nové církvi. První místo zaujali muţi ţivnostníci a řemeslníci, kteří tvořili 34,7 % věřících. Na druhém místě se umístili zaměstnanci ČSD s 24 % věřících. Početnou skupinu věřících tvořily také ţeny, které provozovaly různé ţivnosti.Tato skupina tvořila 40 % věřících. Zaměstnankyně z různých profesí tvořily 40,83 %. a tradic,

10)

Výše uvedená data dokazují, ţe CČS byla představitelkou idejí

které zastávala nově se upevňující ţivnostenská třída.

Církev

Československá na Rakovnicku způsobila zásadní zlom ve struktuře náboţenského vyznání,

neboť

mnoho

stoupenců

opouštělo

řady

římskokatolické

a přestupovali do církve nové, která měla odpovídat

církve

novým, moderním

a pokrokovým myšlenkám a lépe souznít s tradicemi nově vzniklého státu. Církev Československá v Rakovníku mohla navázat na historický odkaz působení Mistra Jana Husa, který v 15. století pobýval a kázal na nedalekém Krakovci.

12

V roce 1921 se stala CČS v rakovnickém soudním okrese tvořeném 59 obcemi včetně Rakovníka nejsilnější konfesí. V Rakovníku zahrnovala 4 796 stoupenců oproti církvi římskokatolické, která měla 1 766 stoupenců. 1 884 obyvatel bylo v Rakovníku bez vyznání. Na náboţenské struktuře města se podílelo ještě 149 evangelíků, 188 příslušníků izraelského vyznáni a 22 příslušníků jiného vyznání.

11)

V rakovnickém

soudním okrese byli příslušníci CČS zastoupeni ve všech obcích okresu. Tato skutečnost však neplatila pro soudní okres křivoklátský, kde bylo 6 obcí z celkového počtu 44 obcí zcela bez stoupenců CČS. V tomto soudním okrese si v roce 1921 udrţela vedoucí postavení římskokatolická církev. Modelovým příkladem se jeví samotný Křivoklát, kde bylo v roce 1921 570 stoupenců římskokatolické církve, 145 členů Církve Československé, 70 občanů bez vyznání, 11 evangelíků, 3 občané izraelského vyznání a 1 občan jiného vyznání. 12) Statistické údaje z roku 1930 dokazují, ţe v soudním okrese Rakovník vzrostl od roku 1921 počet členů Církve Československé, ale vzhledem k celkovému přírůstku se projevila stagnace na 40 %. V křivoklátském soudním okrese se postavení Církve Československé zlepšilo z 9 % na 14 %.

13)

V Rakovníku jako v centru

rakovnického soudního okresu činil v roce 1930 počet členů Církve Československé 5 471 a počet členů římskokatolické církve 2 724. Na 2 445 stoupl počet ateistů. Z dalších konfesí lze jmenovat 259 evangelíků, 153 představitelů izraelského vyznání a 326 členů jiného vyznání.

14)

Křivoklát, centrum křivoklátského soudního okresu

nezaznamenal v roce 1930 prakticky ţádný nárůst stoupenců Církve Československé, protoţe statistická data udávají 146 příslušníků této konfese, coţ bylo o 1 stoupence více neţ v roce 1921. V Křivoklátě poklesl v roce 1930 počet přívrţenců římskokatolické církve na 522 osob ve prospěch obyvatel bez vyznání a to na počet 99 osob. 15) Upevnění pozice Církve Československé na Rakovnicku lze chápat také jako ztotoţnění se této církve s novými národními tradicemi a snahou šířit vlastenecké ideje v duchu historické reflexe. Národní poutě CČS konané ve 30. letech 20. století na Rakovnicku jsou toho dokladem. Na sklonku 30. let se ještě radikalizoval program těchto poutí v obranu národních zájmů Československa vůči nacistickému Německu, jak dokládá dobový plakát z Národní poutě do Slabec ze dne 6. května 1937.

16)

Ten

dokumentoval, ţe tato církev se otevřeně postavila na podporu vlasteneckých idejí a svojí úlohu chápala jako duchovního stráţce míru za zachování samostatnosti Československa. V rámci programu uvedené poutě se konala promluva na téma „Mír 13

či válka“ a široká veřejnost byla zvána k účasti na ní tímto sloganem: „Přijďte všichni Čechoslováci a manifestujte svou účastí pro mír. Dokaţte, ţe si váţíme své milé republiky a ţe ji budeme hájiti proti kaţdému – nejen nepříteli zahraničnímu, ale i domácímu . Dokaţte, ţe jste na stráţi. “ 17) Důleţitým a určujícím prvkem v rozvoji Rakovníka se stala politická reprezentace zastupovaná několika stranami, které získaly důvěru voličů v Obecních volbách v letech 1919, 1927, 1931 a 1938. Na stabilizaci hospodářských a sociálních poměrů se nemalou měrou podílela Československá strana socialistická, která obsadila ve volbách 1919 a 1923 druhé místo a ve volbách 1927, 1931 a 1938 zvítězila. Vítěznou stranou byla v roce 1919 Československá sociálně demokratická strana dělnická a v roce 1923 Komunistická strana československá. 18) Od 22. října 1918 byl ve funkci starosty Rakovníka Antonín Urban, představitel Československé sociálně demokratické strany dělnické, který byl profesí ţivnostník – hodinář. Jeho prvním náměstkem byl František Čermák a druhým náměstkem Alois Smrţ. 19) Od 3. října 1923 aţ do 2. prosince 1938 stále v čele Rakovníka jako starosta Čeněk Vaněček, představitel Čsl. strany socialistické, který byl nejvýznamnějším rakovnickým regionálním politikem ve 20. a 30. letech 20. století. Osobnost Čeňka Vaněčka nebyla bohuţel plně doceněna, přestoţe ho lze povaţovat za představitele elity, který se nemalou měrou zaslouţil o rozkvět Rakovníka v oblasti politické, hospodářské a kulturní. Jeho zásadní přínos tkví především ve sféře finančního zabezpečení mnohých městských projektů, coţ bylo umoţněno jeho funkcí vrchního ředitele rakovnické spořitelny. Rakovnická spořitelna byla velkým investorem zejména stavebních akcí, které poskytovaly pracovní moţnosti, důleţité především v období krize. I další funkce Čeňka Vaněčka, jeho zvolení za senátora do senátu Národního shromáţdění za Lounskou ţupu v roce 1929, přinesla úspěch a prestiţ nejen osobě tohoto

politika, ale i Rakovníku. V senátu se stal členem

národohospodářskéhoa rozpočtového senátního výboru,

20)

coţ dokazuje, ţe byl

dostatečně obeznámen s tehdejší hospodářskou problematikou. Informace a poznatky z tohoto působení byly jím vyuţívány také ve vedení města. Nezanedbatelnými byly jeho politické kontakty, které mu vytvářely dostatečně silný sociální kapitál, důleţitý pro funkci starosty. Čeněk Vaněček byl typ politika, který se snaţil rozhodovat v otázkách regionální politiky autokrativně, za coţ byl ostatními členy samosprávy často kritizován. Byl vystavován útokům i ze strany Čsl. strany sociálně demokratické, která 14

byla druhou nejsilnější politickou stranou Rakovníku. Zásluhou Čeňka Vaněčka bylo v Rakovníku uskutečněno mnoho významných akcí, jako novostavba Masarykovy veřejné obchodní školy a veřejné Odborné školy pro ţenská povolání, novostavba spořitelny, nemocnice, kasáren, rekonstrukce muzea, výstavba urnového háje, vybudování Tyršova koupaliště, dláţdění místních komunikací, regulace Lišanského potoka, budování vodovodu, městského divadla apod. Vaněček předsedal také mnohým spolkům a organizacím, coţ bylo vţdy k velkému prospěchu města a jeho občanů. 21) Čtvrté zvolení Vaněčka starostou nemělo dlouhé trvání, neboť se začaly stupňovat jeho neshody se členy zastupitelstva, s ředitelem Městských úřadů Jindřichem Šubertem a některými úředníky spořitelny. Hlavním problémem Vaněčka byla jeho častá absence na radnici, zejména na jednáních Městské rady, na coţ si stěţovali členové Občanského bloku. Vaněček byl rovněţ roztrpčen politickými událostmi, které následovaly po Mnichovské dohodě. Nesouhlasil také se spojením socialistických stran do jednotného bloku Strany národní jednoty, kdy zastával názor, ţe tím přestala fungovat strana Čsl. národních socialistů. 22) Od 16. prosince 1938 vystřídal Vaněčka ve funkci starosty jeho spolustraník profesor reálky František Diepolt, který byl v roce 1941 zatčen gestapem za odbojovou činnost a poslán do koncentračního tábora, kde později zemřel. Místo starosty zůstalo krátce neobsazeno, aţ do ledna 1942, kdy do Rakovníka nastoupil německý vládní komisař Karel Czerny, který stanul v čele městské samosprávy. Němečtí vládní komisaři byli ve městech dosazováni do funkcí starostů, aby ovládli a správně orientovali jednotlivé protektorátní samosprávy na politiku Říše. Karel Czerny patřil k umírněným vládním komisařům a jeho působení v Rakovníku nebylo doprovázeno ţádnými velkými represemi jako v jiných městech. Čeněk Vaněček, který se zánikem První republiky završil svojí politickou dráhu, odešel z veřejného ţivota, aby ukázal svůj nesouhlas s politickým směřováním státu. Věnoval se pouze správě městského pivovaru a byl členem správní rady Sporobanky. V souvislosti se správou pivovaru se Vaněček dostal do uţšího kontaktu s německým vládním komisařem Karlem Czernym, neboť i ve správní radě pivovaru měl být německý zástupce. Vaněček prosadil do správní rady pivovaru výše uvedeného komisaře, kterého povaţoval za „loajálního“ kandidáta z hlediska ekonomické prosperity pivovaru. Tyto protektorátní kontakty Vaněčkovi po válce velmi ublíţily, neboť byl označen za kolaboranta a vyšetřován. Vyšetřování neprokázalo vznesené obvinění, 15

a proto unikl lidovému soudu. Naopak se potvrdila svědectví, ţe pomáhal finančně ze svého majetku pronásledovaným občanům. V pivovaru byla za Protektorátu naopak vyplácena finanční podpora rodinám zatčených nebo popravených zaměstnanců. 23) Poválečné osočování Čeňka Vaněčka vyvolávalo na jeho osobu silný psychický tlak, který způsobil zhoršení jeho srdeční choroby, jeţ mu přivodila dne 2. března 1946 smrt. Pohřeb tohoto politika, finančníka a ekonoma se konal se všemi poctami, které mu náleţely včetně přítomnosti všech zástupců korporací a členů senátu Národního shromáţdění a Strany národně socialistické. Jeho ostatky byly pohřbeny v Praze a tím skončila politicko – ekonomická éra Čeňka Vaněčka v Rakovníku. Jeho úmrtím

zanikl jeho odváţný sen vytvořit z Rakovníka nejbohatší město českého

severozápadu, tak jako Hradec Králové rozkvetl ve 20.letech 20.století za starostování Františka Ulricha. 24) Městská rada v Rakovníku byla v roce 1927 tvořena 12 členy a kaţdý tento člen byl předsedou odborné komise. Starosta – Čeněk Vaněček byl předsedou personální komise, Ferdinand Ulrich, obchodník a první náměstek starosty byl předsedou finanční komise a František Laitner, učitel a druhý náměstek starosty byl předsedou osvětové a biografické komise. Dalšími členy byli JUDr. Frankenstein Hugo, advokát – předseda právnické komise, Hodek Antonín, vrchní oficiál státních drah – předseda stavební komise, Jirgl Josef, dělník – předseda chudinské a útulkové komise, Landa Josef, topič státních drah – předseda policejní a bytové komise, Nápravník Josef, krejčí – předseda ţivnostenské komise, Němec Josef, obchodník – předseda hospodářské komise, Pokorný Bohumil, katecheta – předseda lesní a sadové komise, Procházka Josef, obuvník – předseda zdravotní a jatečné komise a Urban Antonín, hodinář – předseda plynárenské a patronátní komise.

25)

Tento výčet

dokazuje, jak všechny sféry samosprávy, sociální, hospodářská i kulturní byly rozděleny do jednotlivých komisí, aby vše mohlo být řízeno vyváţeně a s přehledem. Sociologický průzkum také ukázal, ţe v Radě byli zastoupeni tři ţivnostníci, z toho jeden krejčí a dále dva obchodníci. Obecní zastupitelstvo bylo tvořeno 36 členy. V roce 1927 náleţelo 14 mandátů v zastupitelstvu straně Čsl. národně socialistické, v roce 1931 nastal pokles na 13 mandátů a další pokles následoval v roce 1938 na 10 mandátů. 5 mandátů patřilo v roce 1927 Čsl. sociálně demokratické straně dělnické, v roce 1931 nastalo navýšení na 8 mandátů a v roce 1938 nastal pokles na 7 mandátů. 8 mandátů získala v roce 1927 Komunistická strana Československa, v roce 1931 nastal propad na 4 mandáty 16

a v roce 1938 opět navýšení na 9 mandátů. 1 mandát patřil Čsl. straně lidové, nejen v roce 1927, ale i v letech 1931 a 1938. 2 mandáty měla v roce 1927 nepolitická skupina majitelů domů a sdruţených poplatníků, v letech 1931 a 1938 získala tato skupina 1 mandát. 2 mandáty náleţely v letech 1927 a 1931

Čsl. ţivnostensko –

obchodnické straně středostavovské a v roce 1938 nastalo navýšení na 4 mandáty. V roce 1931 bylo v rakovnickém zastupitelstvu zastoupeno 6 členů Čsl. Národní demokracie a v roce 1938 existovala tato strana pod novým názvem – Národní sjednocení, které získalo v zastupitelstvu 3 mandáty. Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu měla v zastupitelstvu v letech 1931 a 1938 1 mandát. 26) Výše uvedená analytická komparace si kladla za cíl ukázat politickou různorodost Rakovníka ve volebních obdobích 1927, 1931 a 1938. Politická moc a vliv jednotlivých politických stran a uskupení, působících v zastupitelstvu korespondovala s počtem získaných mandátů. Toto politické spektrum se v zásadě s menšími změnami podílelo na vytváření rakovnické komunální politiky První republiky. Čsl. strana národně socialistická si udrţovala stabilně vedoucí postavení. Rok 1938 byl významným rokem pro Komunistickou stranu Československa, která zaznamenala v Rakovníku nárůst mandátů v zastupitelstvu z počtu čtyř na devět. Tento vliv komunistické strany lze přisuzovat hrozícímu nebezpečí ze strany fašistického Německa. Z dochovaných pramenů je moţné zjistit, ţe v letech 1931 a 1938 sdruţovaly vţdy určité politické strany a uskupení své kandidátní listiny za účelem volby Obecního zastupitelstva. V roce 1931 byly sdruţeny následující politické strany a uskupení: Nepolitická skupina majitelů domů a sdruţených poplatníků, Čsl. ţivnostensko – obchodnická strana středostavovská, Republikánská strana zemědělského malorolnického lidu a Čsl. strana lidová. V roce 1938 vznikla téměř stejná politická koaliční skupina, která byla ve srovnání s rokem 1931 rozšířena pouze o Národní sjednocení. Druhou skupinu vytvářely tzv. socialistické strany, tvořené Čsl. národně socialistickou, Čsl. stranou sociálně demokratickou a Komunistickou stranou. 27)

Z toho vyplynulo, ţe se ve městě vykrystalizovaly dva základní politické směry,

orientované jak na pravicově smýšlející občany, tak i na voliče politického středu a levici. Ani mezi koaličními stranami nevládla politická shoda, ale objevovala se vzájemná nevraţivost a obviňování.

17

Sociologická sonda ukázala, ţe v rakovnickém zastupitelstvu bylo z celkového počtu 36 zastupitelů zastoupeno v roce 1927 8 ţivnostníků a 1 obchodník. Z celkového počtu 8 ţivnostníků se jednalo o 2 obuvníky, 2 krejčí, 1 hodináře, 1 knihaře a 2 kamnáře. Oba obuvníci 1 krejčí byli členy Čsl. strany národně socialistické, hodinář a knihař zastupovali Čsl. sociálně demokratickou stranu dělnickou, oba kamnáři byli členy Komunistické strany Československa a 1 krejčí byl představitel Čsl. ţivnostensko – obchodnické strany středostavovské. V dalších volebních obdobích, tj. v letech 1931

a 1938 byl zaznamenán mírný pokles ţivnostníků a obchodníků,

nacházejících se v rakovnickém zastupitelstvu. V roce 1931 bylo v zastupitelstvu 6 ţivnostníků a 1 obchodník a v roce 1938 to bylo 5 ţivnostníků a 1 obchodník. V roce 1931 pocházelo nejvíce ţivnostníků ze strany Čsl. národně socialistické. Jednalo se o 1 obuvníka, 1 truhláře a 1 kamnáře. Ze strany Čsl. sociálně demokratické pocházeli 2 ţivnostníci – 1 zámečník a 1 hodinář. 1 ţivnostník – kartáčník zastupoval stranu Čsl. ţivnostensko – obchodnickou stranu středostavovskou a 1 obchodník Čsl. stranu lidovou. V roce 1938 reprezentovali Čsl. ţivnostensko – obchodnickou stran středostavovskou 1 obchodník, 1 truhlář a 1 krejčí. Čsl. národně socialistickou zastupoval 1 zámečník, Čsl. sociálně demokratickou dělnickou 1 malíř pokojů a Národní sjednocení 1 drogista.

28)

Poměr zastupitelů z hlediska ţivnostensko –

obchodnického původu vůči celkovému počtu zastupitelů – 36 členům se jevil malým a měl klesající tendenci, coţ lze také chápat jako ztrátu zájmu této sociální třídy o politické záleţitosti a jejich větší orientaci na záleţitosti ţivnostenské. Diverzifikace kandidátů jednotlivých politických stran na kandidátních listinách v Obecních volbách z hlediska profesního výběru: krejčí, dámská krejčová, obuvník .došla k následujícím závěrům. Čsl. ţivnostensko – obchodnicko strana středostavovská 1923 – kandidovalo 10 krejčích a 8 obuvníků z celkového počtu 54 kandidátů, 1927 – kandidoval 1 krejčí a 1 obuvník z celkového počtu 9 kandidátů, 1931 – nekandidoval ţádný krejčí ani obuvník z celkového počtu 7 kandidátů, 1938 – kandidoval 1 krejčí a 2 obuvníci z celkového počtu 26 kandidátů. Za Komunistickou stranu Československa nekandidoval v ţádném volebním období ţádný krejčí ani obuvník. Nepolitická skupina majitelů domů a sdruţených poplatníků měla na kandidátní listině v roce 1923 2

krejčí a ţádného obuvníka. V dalších

volebních obdobích jiţ ţádný ţivnostník těchto řemesel nezastupoval výše uvedené nepolitické uskupení. Ani na kandidátních listinách Čsl. národní demokracie, od roku 18

1938 Národního sjednocení se nevyskytovali ţivnostníci řemesel, ale naopak zde byli více zastoupeni obchodníci, úředníci a továrníci. Čsl. strana lidová 1923 – kandidoval 1 krejčí a 2 dámské krejčové z celkového počtu 16 kandidátů, 1927 – kandidovali 2 krejčí a 1 dámská krejčová z celkového počtu 21 kandidátů, 1931 – kandidoval 1 krejčí a 1 dámská krejčová z celkového počtu 20 kandidátů, 1938 – kandidovala 1 dámská krejčová a ţádný krejčí z celkového počtu 7 kandidátů. Čsl. strana národně socialistická 1927 – kandidovali 3 krejčí a 3 obuvníci z celkového počtu 53 kandidátů, 1931 – kandidoval 1 krejčí a 1 obuvník z celkového počtu 54 kandidátů, 1938 – nekandidoval ţádný krejčí ani obuvník. Čsl. sociálně demokratická dělnická neměla na své kandidátce v ţádném volebním období ţádného krejčího, pouze v roce 1927 2 obuvníky a v roce 1931 1 obuvníka z celkového počtu 54 kandidujících.29) Tato sociální stratifikace se stala jedním z vypovídajících činitelů o tom, které strany se soustřeďovaly na obhajobu ţivnostenských zájmů, zejména ţivnostníků spjatých s módou a odíváním jako byli krejčí, dámské krejčové, obuvníci apod. Dalším důleţitým faktorem, který se významně podílel na prosperitě města byly telekomunikace. V Rakovníku se nacházely dva poštovní úřady s telefonem a telegrafem, coţ přispívalo k rychlejšímu hospodářskému růstu města. Zejména telefonní sluţby byly vítanou novinkou obchodníků a ţivnostníků, protoţe jim poskytovaly nové moţnosti v jejich podnikání. Prostřednictvím telefonu se zjednodušila objednávka zboţí, tj. kontakt s dodavatelem, ale i kontakt s určitou vrstvou zákazníků. Telefon byl v Rakovníku uveden v provoz v roce 1897 za finanční podpory Obchodního grémia, které sdruţovalo obchodníky. Tato organizace se zavázala po tři roky hradit věcné výlohy související s telefonními sluţbami.30) Telefon nebyl v první polovině 20. století masovým prostředkem, ale byl o něho velký zájem, coţ dokládá i skutečnost dědění telefonních čísel po různých ţivnostnících. Jak se rozšiřovala síť telefonních stanic v Rakovníku, dokazují následující čísla. V roce 1927 bylo v Rakovníku v provozu 126 stanic, v roce 1936 193 stanic a v roce 1947 – 1948 jiţ 305 stanic. Významnou funkci pro podnikání představovaly také peněţní ústavy, které vytvářely důleţitou finanční základnu nejen pro průmyslové závody, ale i pro ţivnostníky a obchodníky. Výhodné úvěry získávané pro investice pro podnikání byly 19

pro mnohé ţivnostníky a obchodníky jedinou moţností, jak rozšířit nebo zmodernizovat svojí firmu. Z tohoto hlediska byla zásadní široká a bohatá nabídka peněţních ústavů. V roce 1927 byly v Rakovníku zastoupeny tyto peněţní ústavy: Městská spořitelna, Okresní hospodářská záloţna, filiálka České průmyslové a hospodářské banky, filiálka Praţské úvěrní banky a Ţivnostenská a občanská záloţna. V letech 1947 – 1948 byly v Rakovníku vykazovány následující peněţní ústavy

jako

Rakovnická

spořitelna,

Okresní

hospodářská

Ţivnostenské banky a Ţivnostenská a občanská záloţna.

31)

záloţna,

filiálka

Z uvedené statistiky

vyplynulo, ţe tato sféra byla v Rakovníku stabilizovaná a nepodléhala ţádným větším výkyvům. Vedoucím peněţním ústavem byla bezpochyby spořitelna, která svými investičními záměry a zejména výhodnými půjčkami minimalizovala následky Velké hospodářské krize ve městě. Rakovnicko bylo původně regionem převáţně zemědělským, protoţe zemědělská produkce byla určujícím prvkem zdejšího hospodářství. Ze zemědělské produkce vynikalo především pěstování chmele, soustředěné v severní a střední části rakovnického soudního okresu. Z dalších plodin se pěstovalo obilí, zejména pšenice, ţito a ječmen. Nechyběla ani produkce cukrové řepy a brambor. Významnou součástí zemědělské výroby bylo i ovocnářství a sadařství. Zdejší chmel byl plodinou, která se stala důleţitou obchodní komoditou protoţe chmel pěstovaný v Rakovníku patřil do skupiny ţateckého chmele, který byl velmi ţádaný. 32) Hospodářsko – průmyslový spolek pod záštitou Okresního zastupitelstva v Rakovníku se zaslouţil o zřízení samostatné trţnice na chmel, která byla v Rakovníku otevřena dne 9. srpna 1885. Stanovy a řád České trţnice na chmel byl schválen c. k. Místodrţitelstvím. Úkolem trţnice bylo vykonávat dohled na chmel, určený pro světový obchod a organizovat prodej a nákup chmele. Správní rada trţnice byla tvořena 37 zástupci z oblasti zemědělství, pivovarnictví a obchodu. K rakovnické trţnici chmele patřilo na konci 19. století 120 obcí a chmel se pěstoval na výměře větší neţ 3 000 ha. V roce 1890 získal rakovnický okres se svojí produkcí chmele na chmelařské výstavě ve Vídni první čestnou cenu a předčil o jedno místo i samotný Ţatec, který se umístil na druhém místě.

33)

Tato fakta dokazují, ţe úspěšná produkce

chmele a jeho prodej vytvářely vhodné podmínky pro hospodářský růst okresu a města, proto ve 20. letech 20. století docházelo k dalšímu rozšiřování chmelnic. Těţební průmysl vytvářel hospodářskou základnu pro tvorbu hospodářské prosperity Rakovníka. První uhelné loţisko bylo objeveno v Rakovníku Na 20

Spravedlnosti jiţ v roce 1840. V průběhu 19. století se na Rakovnicku otevíraly nové doly, takţe bylo v provozu 110 uhelných dolů. Na konci 70. let 19. století získaly velkou část dolů do svého majetku bratři Gutmannové a těţařská rodina Vondráčků z Ostravska, která zde na konci 19. století zaloţila továrnu na výrobu šamotového zboţí, zejména barevných mozaikových dlaţdic a pecí. Při těţbě uhlí byly objeveny hlinité lupky, které se ukázaly jako významný zdroj pro výrobu šamotového zboţí. Uhelná loţiska nebyla na Rakovnicku kvalitní, proto bylo mnoho dolů na konci 19. století uzavíráno a vznikaly nové průmyslové závody. Továrna zaloţená v roce 1883 se stala největším podnikem v Rakovníku a nazývala se Rakovnické a Poštorenské závody. Výrobní program se během let rozšiřoval o produkci dlaţdic, glazovaných obkladaček a kamnářských kachlí, ze kterých byla stavěna kachlová kamna. Továrna značky Rako vystřídala řadu majitelů a rakovnické obkladačky se staly před 1. sv. válkou výhodným vývozním artiklem. Od roku 1919 byla továrna pod správou Ţivnostenské banky a postupně se rozšiřovala a modernizovala. Velká modernizace továrny probíhala ve dvou vlnách, v roce 1926 a v letech 1928 – 1930. Tato modernizace způsobila příliv nového obyvatelstva do Rakovníka, které se podílelo nejen na přestavbě továrny, ale nacházelo uplatnění i v rozšířeném výrobním procesu. Ve 20. – 30. letech 20. století byly továrnou produkovány keramické desky Rakodur, které byly vyuţívány jako nový výzdobný stavební prvek v architektonickém řešení fasád domů. Rakodur byl vyuţíván v Rakovníku k výzdobě domů a veřejných staveb v období hospodářské krize, aby

se podpořila lokální zaměstnanost. 34)

Nejstarším průmyslovým podnikem v Rakovníku se stala Slévárna a továrna na stroje Jana Linharta, jejíţ počátky spadají do roku 1836. Továrna se orientovala na výrobu zemědělských strojů a zařízení pro cukrovary a chmelové sušárny, které byly ţádané nejen na Rakovnicku, ale byly i vyváţené do zahraničí. Obdobná továrna byla v Rakovníku uvedena v provoz v roce 1909 pod názvem Strojírna Ing. J. Vltavský, kterou zaloţil bývalý zaměstnanec firmy Jana

Linharta, působící v oddělení

konstrukce a technologie. Nová strojírna se stala velkým konkurentem firmy Jana Linharta, se kterou měla identický výrobní program. Tvrdý konkurenční boj mezi oběma továrnami vrcholil soudními spory o různé patenty na lisy a jiná zařízení. Strojírna Ing. J. Vltavský se zaměřila na výrobu hydraulických lisů na zpracování umělých hmot, které byly dodávány do různých odvětví průmyslu. Jako důleţitá se jevila spolupráce s Baťovými závody, která se osvědčila především za Velké hospodářské krize. 35) 21

V roce 1854 byla v Rakovníku otevřena potravinářská firma Michala Perutze, která zpočátku vyráběla pouze likéry. Postupem času byla rozšiřována její výroba o ocet, různé marmelády, povidla a ovocné konzervy. Vývoj továrny byl narušen za Protektorátu, protoţe

továrna byla v roce 1940 arizována, neboť

se jednalo

o ţidovský podnik. Významným rodinným podnikem se v Rakovníku stala Ottova továrna, zaloţená Františkem Ottou v roce 1875. Tato firma byla důleţitým podnikem přesahujícím svým rozsahem a kvalitou svých výrobků hranice regionu. V továrně se vyráběla mýdla, různé čistící prostředky a od 30. let 20. století také margarin. Ottova továrna patřila k zásadním zaměstnavatelům na Rakovnicku. Zejména v období krize minimalizovala na základě nejrůznějších opatřeních nezaměstnanost. V roce 1902 zaloţil Antonín Klatovský v Rakovníku závod na výrobu vah a ţelezných konstrukcí značky Klarak. Výroba představovala nabídku všech druhů vah od nejmenších aţ po velké automobilové. Svými produkty se firma podílela nejen na vybavení místních průmyslových podniků, ale byla i jediným závodem svého druhu v kraji. Nejmladším průmyslovým podnikem, zaloţeným v Rakovníku v roce 1922, byla firma Stadion, která vyráběla jízdní kola stejné značky. Továrna měla od počátku svého zaloţení finanční problémy, které byly provázeny i problémy technickými jako bylo nedostatečné technické vybavení, nedostatek výrobních prostor a málo kvalifikovaných zaměstnanců. V roce 1929 se stabilizovala hospodářská situace továrny a jízdní kola, která byla původně určena především na domácí trh, se začala úspěšně exportovat. Rakovník jako centrum chmelařské oblasti byl sídlem Měšťanského pivovaru, který byl vytvořen v roce 1867 na základě spojení rakovnických pivovárečníků s rakovnickou obcí. V roce 1920 se pivovar přeměnil na akciový a zajišťoval elektrifikaci veřejného osvětlení města. 36) Na hospodářské úrovni města se značnou měrou podílelo mnoţství obchodů a ţivností, jejichţ struktura se proměňovala na základě rozvíjející se společnosti a potřeb zákazníka. Strukturální analýza dokázala, ţe některé ţivnosti a obchody si udrţovaly v první polovině 20. století stabilní počty ţivnostníků. Některé ţivnosti a obchody naopak zanikaly a místo nich vznikaly nové, které odpovídaly novým trendům a rozvíjejícímu se technickému pokroku. Analýza ţivností a obchodů prokázala, ţe v roce 1927 bylo v Rakovníku přihlášeno 449 ţivností a obchodů, uváděno bez restaurací a pohostinství. V roce 1947 činil počet ţivností a obchodů, rovněţ bez restaurací 408. Mírný pokles ţivností a obchodů v poválečném období předznamenával nejen události 1948, ale i změny, odehrávající se po roce 1945. 22

Závěry ukázaly, ţe v Rakovníku byly nejvíce zastoupeny obchody potravinářské, označované jako koloniál nebo hokynářství. V roce 1927 se nacházelo ve městě 43 výše uváděných obchodů a v roce 1947 38 obchodů. Druhým nejvíce rozšířeným oborem byli krejčí a dámské krejčové, kteří si udrţeli stejné místo po oba sledované roky. V roce 1927 bylo v Rakovníku evidováno 42 krejčích a dámských krejčových a v roce 1947 35. Třetí místo této analýzy se odlišovalo v oborech, neboť v roce 1927 byly nejpočetnější skupinou obuvníci s počtem 28 a v roce 1947 holiči a kadeřníci s počtem 22. Čtvrté místo v roce 1927 obsadili řezníci a uzenáři, kterých bylo 17. V roce 1947 připadlo toto místo obuvníkům. Pokles počtu obuvníků z 28 v roce 1927 na 20 v roce 1947 je dokladem postupného rozšiřování firemních prodejen značky Baťa i do obcí rakovnického okresu. Prodejny se nacházely nejen v Rakovníku, ale i v šesti obcích okresu, jako byly Kněţeves, Luţná, Mutějovice, Slabce, Křivoklát a Broumy. 37) Z přehledu nejvíce rozšířených oborů také vyplynulo, ţe situace v této sféře byla stabilně vyrovnaná a nezaznamenávala ţádné velké změny. Pouze v oboru textil – módní závody se zvýšil počet firem z 5 v roce 1927 na 13 v roce 1947, coţ potvrzuje nárůst konfekčních obchodů, které odpovídaly celostátnímu trendu rozšiřující se tovární strojové výrobě. V Rakovníku lze vysledovat i jev, který ukazoval na velkou flexibilitu některých krejčích, kteří kromě zakázkového krejčovství nabízeli zákazníkům také tovární konfekci. Komparativní zhodnocení rovněţ ukázalo, ţe některé méně zastoupené obory zanikaly. Příkladem toho jsou obory uváděné v roce 1927, které jiţ v roce 1947 nebyly evidovány. K těmto oborům patřily: dekoratér, pilníkář, ladič pian, povozník, soustruţník dřeva, noţíř, svrškař, obchodník s obrazy. Dále lze vysledovat, ţe ţivnostníci a obchodníci prezentovali často ve své nabídce několik oborů, aby získali více zákazníků. Takovými příklady mohou být obchody, které nabízely papírnictví, galanterii, hračky a hudební nástroje. Tato syntéza nebyla typická jen pro obchody, ale i pro řemeslné ţivnosti. Celkový počet ţivností a obchodů bez restaurací a pohostinství činil v roce 1947 na Rakovnicku 1 075 firem. Okresní jednota Ţivnostenských společenstev se v roce 1927 skládala ze 14 Ţivnostenských společenstev. Společenstvo oděvních ţivností bylo pátým největším Společenstvem, co do počtu členů, neboť sdruţovalo 109 členů. Celkový počet všech členů odborných Společenstev činil 1 650 ţivnostníků. Obchodní Grémium, které zaštiťovalo obchodníky, evidovalo 455 členů. V Rakovníku fungovalo také výrobní, obchodní, úsporné a bytové druţstvo „Ţivnodům“, které prosazovalo 23

myšlenku druţstevnictví. Toto druţstvo nechalo ve městě postavit dům, který se nazýval Ţivnodům a v něm sídlili někteří ţivnostníci. Toto byla jedna z forem pomoci drobným ţivnostníkům. Tato všeobecná charakteristika měla ukázat postupný přerod Rakovníka z provinčního venkovského města na město průmyslově se rozvíjející, jehoţ významnou součástí byly ţivnosti a obchod. Prosperující ţivnostenské podnikání spolu s obchodní činností vytvářelo dobré podmínky pro růst města. Nemalou zásluhu o rozkvět Rakovníka měl jeho dlouholetý starosta Čeněk Vaněček, který vyuţil ve prospěch města plně svůj sociální kapitál, kterým disponoval jako vrchní ředitel spořitelny a senátor. Jeho osobnost nebyla ještě doceněna, přestoţe za jeho starostování bylo v Rakovníku vybudováno mnoho nového.

Ţivnostenské a obchodní organizace v Rakovníku v roce 1927 Součástí Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku byla tato Společenstva: Společenstvo hostinských a výčepníků pro politický okres Rakovník v Rakovníku 302 členů, Společenstvo

obchodních ţivností pro Křivoklát a okolí

v Křivoklátě 225 členů, Společenstvo stavebních ţivností pro Rakovník a okolí v Rakovníku 190 členů, Společenstvo potravních ţivností pro Rakovník a okolí v Rakovníku 175 členů, Společenstvo oděvních ţivností pro Křivoklát a okolí v Křivoklátě 134 členů, Společenstvo oděvních ţivností pro Rakovník a okolí v Rakovníku 109 členů, Společenstvo smíšených ţivností pro Mutějovice a okolí v Mutějovicích 98 členů,Společenstvo smíšených ţivností pro Broumy a okolí v Broumech 90 členů, Společenstvo řezníků a uzenářů pro soudní okres Rakovník v Rakovníku

84 členů, Společenstvo kovářů a podkovářů pro politický okres

Rakovník v Rakovníku 82 čl., Společenstvo kolářů pro politický okres Rakovník v Rakovníku 46 členů, Společenstvo mlynářů pro politický okres Rakovník v Rakovníku 41 členů,Společenstvo holičů a kadeřníků pro politický okres Rakovník v Rakovníku 39 členů Společenstvo smíšených ţivností pro Svojetín a okolí ve Svojetíně 35 členů. Celkem 1 650 členů všech Společenstev Celkem 2 105 členů i s Obchodním grémiem

24

Obchodní grémium pro správní okres Rakovník evidovalo v Rakovníku 455 členů Pramen: E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947-1948

Následující přehled ukazuje statistiku ţivností v Rakovníku. 1927

1947

1 – koloniál

43

1 – koloniál

30

2 – krejčí a krejčové

42

2 – krejčí a krejčové

35

3 – obuvníci

28

3 – holiči a kadeřníci

22

4 – obuvníci

20

4 – řezníci a uzenáři včetně koňských

17

5 – holiči a kadeřnici

18

5 – řezníci a uzenáři včetně koňských 15

6 – trafiky

14

6 – lakýrničtí natěrači, malíři písma a pokojů

15 7 – truhláři

14

8 – lakýrničtí natěrači, malíři písma a pokojů 9 – pekařství a krupařství

7 – trafiky

14

8 – prádelny, ţehlírny

13

9 – prádelny, ţehlírny

12

12 11

10 – mlýny

9

10 – truhláři

12

11 – cukráři

9

11 – kapelníci

11

12 – zahradnictví

10

12 – pekařství a krupařství 12

Pramen: E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947-194

25

ZEMSKÁ A OKRESNÍ ODĚVNA Za 1. sv. války se projevoval velký nedostatek látek, oděvů a obuvi, proto byly zřizovány Oděvny, které měly obyvatelstvu zabezpečit oděv a obuv.

Na základě § 2

nařízení c. k. Ministerstva obchodu a spravedlnosti ze dne 21. září 1917 o opatřeních pro ošacení obyvatelstva zřídilo c.k. Místodrţitelství v Českém království Zemskou oděvnu. Zemská oděvna měla zřizovat zkušebny potřeby a dohlíţet na postup při vydávání osvědčení potřeby obyvatelům. Zásadním úkolem bylo správně disponovat zboţím, které bylo určeno nejen pro lidové ošacení. V této souvislosti byly otevírány také výdejny starého šatstva. Další funkcí Zemské oděvny bylo fungování správkáren šatstva prádla, ve kterých si mohli lidé nechat za nízké ceny opravit oděvy a prádlo. 38) Zemská oděvna podléhala dozoru Ministerstva obchodu, které mohlo pro tento účel stanovit vládního komisaře. K povinnostem Zemské oděvny pařilo podávat zprávu o své činnosti Ministerstvu obchodu. Podle § 12 Stanov a jednacího řádu Zemské oděvny při c.k. Místodrţitelství v Praze skládala se správa Zemské oděvny z předsedy, náměstka předsedy, jednatele a přednosty obchodního oddělení, přednosty pro oddělení pro zboţí, přednosty správního oddělení a zástupce spotřebitelů. Správa Zemské oděvny byla jmenována podle § 15 politickým Zemským úřadem a její funkční období trvalo jeden rok. Pravidelné schůze byly svolávány jednou týdně. Orgány Zemské oděvny byly: Správa,

poradní sbor, hospodářské výbory

u Ţivnostenských a obchodních komor, Okresní oděvny, zkušebny potřeby, výdejny zboţí pro lidové ošacení, sběrny starého šatstva, výdejny starého šatstva a kontrolní orgány. 39) V sídle kaţdého politického Okresního úřadu byla otevřena na sklonku 1. sv. války Okresní oděvna, která se skládala z 5 – l0 osob. Okresní oděvna byla tvořena zástupci průmyslu, obchodu a ţivností, zejména oděvních oborů. Tyto zástupci vykonávali svoji činnost jako čestný úřad. Podle Ministerského nařízení č. 383 ze dne 21. září 1917 podléhalo veškeré psané, stávkové a pletené zboţí a veškerý oděv osvědčení potřeby, která také fungovala při Okresní oděvně v Rakovníku. Okresní oděvna v Rakovníku byla otevřena dne 15. ledna 1918 a první zásilka, kterou disponovala se skládala z níţe uváděného zboţí: 10 raglánů, 8 pánských obleků, 15 chlapeckých obleků, 263 ponoţek, 16 kostýmů, 13 sukní, 206 punčoch, 16 ţivůtků

26

s rukávy, 10 ţivůtků bez rukávu, 14 dámských kazajek, 63 rukavic, 50 ovinovačů, 49 čepic, 24 holení, 24 vest, 24 kukel, 6 pánských punčoch, 42 dětských svetrů a 250 párů bot.

40)

Z uvedené nabídky je zřejmé, ţe situace na trhu s tímto zboţím byla

komplikovaná, neboť výčet oděvů a prádla určený pro Okresní oděvnu v Rakovníku byl pro Rakovník a příslušné obce okresu značně omezený a malý. Písemné prameny v Pamětní knize Rakovníka rovněţ uvádí, ţe za 1.sv. války byl ve městě velký nedostatek oblečení a obuvi, coţ korespondovalo s celkovou situací v Českém království. Zkušebny potřeby, které prováděly analýzu zájemců o oděvy, látky, prádlo a obuv se kromě center politického okresu nacházely i v centrech soudních okresů. Do kompetence těchto úřadů patřilo vydávání osvědčení potřeby oděvů, látek a obuvi a vedení osobních listů ţadatelů. Osvědčení potřeby představovalo veřejnou listinu, která byla vypisována na konkrétní osobu a její platnost činila 30 dní. Tato listina byla nepřevoditelná na jinou osobu a v případě nevyčerpání osvědčení potřeby měl být dokument vrácen do Okresní oděvny. Existovaly tři druhy osvědčení potřeby. První osvědčení, tzv. formulář A platil pro nejméně majetné obyvatelstvo k zakoupení nebo k bezplatnému odběru zboţí z Lidové oděvny. Druhý typ osvědčení potřeby, formulář B se týkal moţnosti zakoupení oděvů nebo prádla s vyloučením zboţí Lidové oděvny oproti důkazu nutnosti potřeby. Třetí typ osvědčení, formulář C slouţil k získání nového svrchního oblečení za úhradu, nebo nejvyššího přípustného mnoţství látek, potřebných ke

zhotovení oděvů. Tento formulář podléhal osvědčení potřeby

s podmínkou, ţe byl odveden za úplatu, nebo bezplatně obnošený ještě upotřebitelný kus oděvu stejného druhu. Svrchním oděvem pro chlapce a muţe se rozuměly převlečníky, pláště, kabáty, vesty a kalhoty. Ţenský svrchní oděv byl tvořen plášti, kabátci, kostýmy, blůzami a sukněmi. 41) V případě poţadavku získání určitého oděvu a prádla byl nutným potřebným povaţován kaţdý, kdo si zřizoval domácnost, dále šestinedělky, kojenci, lidé kteří onemocněli, pozůstalí nebo lidé, kteří nastoupili do určitého nového zaměstnání. Aby nedocházelo k hromadění oděvů u určitých osob, které by tyto věci zneuţily pro osobní obohacení, byl v rámci válečných nařízení vydán tzv. Předpis zásoby. Ten určoval, kolik oděvů prádla lze povaţovat za dostatečné mnoţství pro jednotlivou osobu, ale nebyl závazným předpisem. Zkušebna potřeby mohla zamítnout ţádost o osvědčení potřeby v případě, ţe bylo uznáno, ţe ţadatel má dostatečnou zásobu oděvů a prádla. Předpis zásoby svrchního prádla pro muţe a chlapce obsahoval např. 27

jeden oblek na všední dny, jeden sváteční oblek, jeden zimník nebo zimní převlečník, jeden letní svrchník, dva pracovní kabáty – blůzy, dvě vesty, dvoje kalhoty, dvě pracovní zástěry a jeden pár zimních rukavic. 42) Stejně řízené schéma přidělování látek a oděvů reflektovala i sféra ţivnostenského podnikání.

Zboţí, které podléhalo osvědčení potřeby, bylo

ţivnostníkům a obchodníkům vydáváno pouze na tzv. písemný účet. Ţivnostníci si ponechávali od kaţdého účtu jednu kopii, která byla přikládána jako doklad k zápisu do Knihy zboţí. Zemská oděvna také stanovovala seznamy nejvyšších látkových výměr pro ţivnostníky a obchodníky, kteří měli přesně určeno, kolik metrů látky měli spotřebovat na danou velikost oděvu zákazníka. Protoţe určení přesných metrů látky nebylo jednoduché, existovaly výjimky, které se týkaly pánských oděvů od velikosti 52 výše a dámských šatů od velikosti 48 a výše. O 15 % více látky mělo být také pouţito u těhotenských šatů. 43) Výdejny zboţí pro lidové ošacení neměly být zřizovány jako zvláštní sklady ani prodejny. Okresní oděvny vybraly určité firmy, které přebíraly funkci těchto výdejen

a převzaté zboţí muselo být firmou uhrazeno předem Oděvně. S majitelem

firmy byla uzavřena smlouva, na základ, které byla stanovena výše rabatu. Provize obsahovala

částku, která zahrnovala pronájem za poskytnuté obchodní místnosti

a částku za manipulaci se zboţím, jehoţ prodejní cena byla stanovena Zemskou oděvnou. Správkárna obuvi byla v Rakovníku např. zřízena ve firmě obuvníka Karla Diepolda, kterému byly Okresní oděvnou přidělovány pánské, dámské, dětské, chlapecké a dívčí podráţky pro opravu obuvi. Tato správkárna slouţila nejen pro obyvatelstvo Rakovníka, ale i pro obce okresu. Majitel firmy se při opravách musel řídit závazným ceníkem, který musel být v dílně vyvěšený. Jiný obuvník neměl právo přijímat opravu obuvi. 44) Zajišťování oděvů, prádla a obuvi patřilo k prvořadým úkolům různých úřadů a organizací. Česká Zemská komise pro péči o mládeţ v Českém království fungovala také jako prostředník pro zajištění dodávek dětských obleků a obuvi na zimu 1918/1919. Její česká ústředna pro mládeţ informovala Městský úřad v Rakovníku o moţnosti získat ošacení od Válečné pomocné úřadovny Ministerstva pro sociální péči ve Vídni. Tato fakta představují snahy různých institucí o zlepšení situace v zásobování oblečení a obuvi. Významným úkolem bylo zajištění oblečení pro školní mládeţ, proto se v tomto úkolu angaţovaly i instituce orientované na péči o mládeţ.

28

Podle § 41 Stanov jednacího řádu Zemské oděvny byl válkou značně narušen textilní trh, proto byla zaloţena instituce Oděven, které měly umoţnit kaţdému jednotlivci opatřit si na osvědčení potřeby nutný svrchní oděv, punčochy, spodní prádlo a zimní spodní oděv.

45)

Takto vázané hospodářství neumoţňovalo rozvoj

obchodního a ţivnostenského podnikání, protoţe nebyl dostatečný výběr látek, příprav a dalšího zboţí. Válečné hospodářství negativně ovlivňovalo ţivnostenského podnikání, které bylo brzděno nejen uváděnými nedostatky, ale i omezujícími válečnými nařízeními. Tato nařízení neumoţňovala svobodně podnikat a teprve poválečná konjunktura 20. let 20. století nastartovala hospodářský vzestup v Rakovníku.

29

ODĚVNÍ SPOLEČENSTVO V RAKOVNÍKU Oděvní společenstvo v Rakovníku sdruţovalo původně příbuzné ţivnosti zabývající se zejména výrobou oděvů, jako byli krejčí, dámské krejčové, koţešníci, výrobci pokrývek hlavy tj. modistky, obuvníci, sedláři a jiní. Toto společné organizování příbuzných ţivností vypovídá o určité stagnaci ţivnostenského stavu v Rakovníku na konci 20. let 20. století, neboť např. v Berouně či v Rokycanech existovala samostatná Společenstva krejčích jiţ od roku 1913. Rakovnický odbor krejčích, který fungoval v rámci Oděvního společenstva se dne 30. září 1931 na výborové schůzi usnesl utvořit samostatné Společenstvo krejčích. Toto rozdělení bylo vyřizováno téměř jeden rok, neboť aţ 13. září 1932 byli členové výborové schůze seznámeni s usnesením Okresního úřadu, ve kterém bylo sděleno, ţe Zemský úřad souhlasí s ustanovením specializovaného Společenstva krejčích a dámských krejčových Ostatní příbuzné ţivnosti zůstaly v původním Společenstvu. Restrukturalizace Oděvního společenstva probíhala pomalu, neboť ustavující Valná hromada Společenstva krejčích se konala aţ dne 14. května 1933. V souvislosti s rozdělením Oděvního společenstva došlo i k přerozdělení společného jmění a to ke dni 30.6.1933. Z celkového obnosu 2 453,90 Kč získali krejčí 1 090,60 Kč a Oděvnímu společenstvu připadlo 1 363,30 Kč. 46 ) Nejstarší dochované písemné prameny, uloţené v SOKa Rakovník, které se vztahují k Oděvnímu společenstvu pocházejí z přelomu let 1928/29 a jsou zastoupeny Knihou zápisů Oděvního společenstva v Rakovníku. 47 ) Oděvní společenstvo existovalo v Rakovníku jiţ na počátku 20. století, neboť se dochoval tovaryšský list Karla Kroba, vydaný tímto Společenstvem a datovaný dne 12. května 1916.

48 )

Ze zápisů Oděvního společenstva vyplývá, ţe v Rakovníku existovaly v rámci Oděvního společenstva dva samostatné odbory, krejčích a obuvníků, jejichţ fungování na konci 20. let 20. století stagnovalo. Starosta odboru krejčích se v roce 1928 vzdal dokonce své funkce, protoţe se mu třikrát nikdo nedostavil na schůzi. Novým starostou odboru krejčích se stal Alois Navrátil, který zastával od 1. dubna 1930 i funkci starosty Oděvního společenstva. Za jeho vedení se začala zlepšovat činnost Oděvního společenstva, včetně ekonomického zajištění této organizace, neboť největším problémem byly dluţné částky, týkající se nezaplacených členských

30

příspěvků. Tento problém se týkal zejména venkovských ţivnostníků, kteří měli omezenou klientelu.

49 )

Přestoţe nové vedení vyvíjelo pravidelnou činnost za účelem posílení ţivnostenského stavu, muselo se potýkat s problémy, vyvolávanými některými obuvníky. Tyto spory pravděpodobně urychlily osamostatnění pánských krejčích a dámských krejčových a staly se významným činitelem pro vznik Společenstva krejčích, které bylo ustanoveno na sklonku Velké hospodářské krize, která rovněţ do určité míry zrychlila toto jednání krejčích, neboť bylo nutné řešit profesní a sociální záleţitosti členů neţ vnitrospolečenské spory, které končily vzájemným obviňováním. Nejstarší dochovaný zápis Oděvního společenstva v Rakovníku je datován ke dni 17. únoru 1929 a pochází z řádné Valné hromady, na které byla hodnocena činnost Společenstva za uplynulý rok. 50

)

Největším problémem, který se opakoval po celou dobu Společenstva byla otázka fušerství, coţ znamenalo zhotovování zakázek neregistrovanými ţivnostníky, nebo dokonce nekvalifikovanými řemeslníky. Společenstvo muselo řešit a prověřovati i různá udání, upozorňující na tyto případy a navrhovat peněţní pokuty za fušerství, které se pohybovaly v rozsahu 150 – 550 Kč.

51)

Tato problematika se stala

doprovodným jevem mnoha schůzí, neboť někteří venkovští ţivnostníci řešili pokles zakázek tím způsobem, ţe odhlásili ţivnost a přitom ji v menším rozsahu vykonávali. A někdy si ani neuvědomovali, ţe jednají protizákonně, coţ dokládá i zápis z jedné schůze, kdy se jeden ţivnostník dotazoval, zdali je moţné provozovat ţivnost bez přihlášení. Fušerství se hodně vyskytovalo u oboru dámská krejčová, kde byla velká nabídka. Společenstvo také kritizovalo jednání mnohých vyučených dámských krejčových, které po sloţení tovaryšských zkoušek nejednaly vţdy korektně vůči svým bývalým zaměstnankyním a naopak jim tvrdě konkurovaly.

52)

Z těchto informací je

patrné, ţe odborná Společenstva usilovala o etické a korektní jednání mezi ţivnostníky navzájem a nabádala je, aby si vzájemně nekonkurovali, neboť to velmi poškozovalo ţivnostenský stav a jejich zájmy. Fušerství nebylo záleţitostí pouze Rakovníka, ale i jiných měst jako Berouna, Rokycan a dalších, coţ potvrzuje, ţe se jednalo o celostátní problém, který trval aţ do roku 1948, kdy došlo k transformaci ţivnostenského podnikání zejména v podnikání druţstevní. Fušerství byl velmi rozšířený jev, který se týkal nejvíce frekventovaných řemesel a přetrvával po celou dobu ţivnostenského podnikání. K fušerství se uchylovali většinou nezaměstnaní, kteří neměli pro výkon daného řemesla patřičnou kvalifikaci, nebo úředníci, kteří si tímto 31

způsobem přivydělávali a svým jednáním se tak dopouštěli podvodu, proto i označení fušerství, které bylo převzato z německého jazyka, kde „Fuscherei“ znamená podvod. Tento jev se více šířil na venkově, jak dokládají dochované prameny, neboť pro vesnickou klientelu byla důleţitá konečná cena za zakázku, která byla v těchto případech niţší neţ u oficiálních firem. Případy fušerství se šířily zejména v období hospodářské

stagnace

jako

za

Velké

hospodářské

krize

a

po

skončení

2. světové války. Tyto přestupky řešil ţivnostenský referent Okresního úřadu, později Okresního Národního výboru, úředním šetřením a stanovením výše pokuty. Ta činila v roce 1947 50 Kč podle § 132 Ţivnostenského řádu a jednání bylo klasifikováno jako přestupek vůči § 11 Ţivnostenského řádu. V případě, ţe nebyl fušer schopen uhradit poţadovanou pokutu, musel přijmout náhradní trest, coţ bylo 12 hodin vězení. Určitý

druh

konkurence

se

projevoval

mezi

krejčovskými

salony

a konfekčními obchody, neboť v roce 1929 byl na jedné schůzi Společenstva poloţen dotaz, zda je konfekční obchod oprávněn brát míru zákazníkům, coţ podle názoru krejčích zasahovalo jiţ do kompetence krejčovské ţivnosti.

53)

Společenstvo konalo během roku 5 – 10 výborových schůzí, někdy jednu členskou schůzi nebo společnou schůzi krejčích a obuvníků. Jedenkrát do roka byla také svolávána jedna řádná Valná hromada, na které byla hodnocena

činnost

Společenstva za uplynulý rok a byl navrhován nový rozpočet na stávající rok. 54) Příjmy rozpočtu Společenstva byly tvořeny členskými příspěvky, inkorporační taxou, poplatkem za přípověď učňů a za vyučenou učňů . Do příjmů Společenstev byly zahrnovány i pořádkové pokuty, které se týkaly zejména neomluvených absencí členů na z poplatků

schůzích

Společenstva.

odváděných

Zemské

55)

Výdaje rozpočtu Společenstev se skládaly

jednotě

společenstevní,

Okresní

jednotě

Ţivnostenských společenstev a příspěvků zasílaných Ţivnostenským pokračovacím školám, učňovské Besídce, organizačnímu výboru učňovské výstavky. Další výdaje se týkaly Vánoční nadílky chudým a určité finanční částky byly vyuţívány na odměny učňům za dobré chování a úspěchy. Ve výdajových poloţkách bylo počítáno také s odměnou

starostovi Společenstva a poslíčkovi. Součástí výdajů byly i určité

příspěvky na různé odborné přednášky a kurzy, konané s cílem zvýšit odbornost ţivnostníků a tím i zlepšit jejich sociální postavení. Ţivnostenská

společenstva

v rámci

56)

svých

administrativních

aktivit

spolupracovala s místní samosprávou a na vedení Společenstva bylo, do jaké míry dokázalo vytěţit pozitiva z této spolupráce. V roce 1929 poţadoval Městský úřad 32

v Rakovníku na Oděvním společenstvu, aby nahlásilo nabídku cen obuvi a krejčovských výrobků pro Vánoční nadílku chudým. 57) Z pramenů vyplývá, ţe místní samospráva akceptovala poţadavky lokálních ţivnostníků a preferovala je v účasti na organizování podobných humanitárních akcí, které se konaly kaţdý rok. Josef Nápravník, jako člen výboru Oděvního společenstva Rakovník byl kritizován za absence ve výborových schůzích a zejména za absolutní nečinnost v Obecním zastupitelstvu Rakovníka ve prospěch Společenstva.

58)

Tento případ dokazuje, ţe

vnitrospolečenské problémy na bázi personálních sporů se negativně odráţely i na veřejnosti a do určité míry poškozovaly Společenstvo v jeho aktivitách. Hlavní Ţivnostenských

činností

Oděvního

společenstev

bylo

společenstva sdruţovat

v Rakovníku

a

veškerých

ţivnostníky příslušných oborů

a koordinovat jejich činnost, řídit a organizačně zabezpečovat vzdělání ţivnostenské mládeţe, ale i samotných členů v rámci dalšího odborného vzdělávání. Podstatnou část agendy tvořilo vyřizování došlé korespondence, ve které bylo Společenstvo informováno o různých akcích ze strany odborných orgánů jako Obchodní a ţivnostenské komory, Ústavu pro zvelebování ţivností, Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev a dalších institucí. K dalším aktivitám patřilo rovněţ organizování tovaryšských zkoušek. Za

nejvýznamnější úkoly Společenstva byly

povaţovány funkce poradenské, zprostředkovatelské a informativní, neboť právě dané Společenstvo mohlo svojí dobře vedenou činností

zlepšit sociální postavení

ţivnostníků tím, ţe je správně a včas informovalo o různých vyhláškách a nařízeních pro ně důleţitých. Jako příklad uvádím informaci týkající se konkurzního řízení firmy Jaroslava Moravce, koţešníka, (Ţivnodům 361 Rakovník), které bylo nařízeno Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze. Společenstvo bylo v tomto případě zprostředkovatelem daného sdělení pro věřitele výše uvedené firmy a

informace

tohoto charakteru patřily bezpochyby k významným sdělením pro ţivnostníky. 59) Odborná Společenstva, která byla v podstatě apolitická a hájila profesní zájmy ţivnostníků byla více či méně vystavována politickému vlivu Československé ţivnostensko obchodnické strany středostavovské (ČŢOSS)

60)

a záleţelo jen

na společenstevním výboru, jak se nechal ovlivňovat. Oděvní společenstvo v Rakovníku odsoudilo na své výborové schůzi dne 13. března 1930 politický tlak výše uvedené strany a zásadně odmítlo její diktát do sféry svých rozhodovacích pravomocí, neboť bylo výborem strany vyzýváno v Novém Večerníku k neúčasti a bojkotu Ţivnostenského dne, který byl organizován Praţskými vzorkovými veletrhy 33

dne 16. března 1930. Tento negativní postoj ČŢOSS vůči Praţským vzorkovým veletrhům byl zapříčiněn vnitrostranickými problémy, které vyústily v tento bojkot, neboť významný činitel Praţských vzorkových veletrhů Boháč vystoupil z této strany. Rakovnické Oděvní společenstvo vyjádřilo v této souvislosti písemnou podporu Praţským vzorkovým veletrhům, ale zároveň se omluvilo, ţe se dané akce nemůţe zúčastnit. V této souvislosti odsoudilo Společenstvo provolání výše uvedené politické strany a s jeho závěrem se ztotoţnilo 8 členů výboru a pouze dva členové byli proti, z nichţ jeden, Josef Nápravník byl členem ČŢOSS. 61)Z této charakteristiky je zřejmé, ţe Společenstvo prokázalo většinou hlasů, ţe odborné profesní zájmy jsou u něho na prvním místě, a ţe se nenechá ovlivňovat politickými tlaky.Na druhou stranu se členové Společenstva však nedokázali shodnout, zda je pro ně výhodné a prospěšné výše uvedenou akci navštívit. Tím se potvrdila nejednotnost, která vládla v ţivnostenských řadách a pro kterou byli ţivnostníci často kritizováni, ţe se nedokáţou shodnout na společných zájmech a cílech. V rakovnickém archivu se dochoval zápis z řádné Valné hromady, ze dne 16. března 1930, který mimo jiné informoval o probíhajících řádných volbách Oděvního společenstva. Z pramenů vyplynulo, ţe se volby konaly za účasti 86 členů a volba představenstva probíhala na základě dvou kandidátních listin, protoţe na předchozí výborové schůzi dne 2. února 1930 nedošlo ke shodě ohledně jednotné kandidátky. Z těchto voleb vzešlo 13 členů představenstva, 2 členové rozhodčího výboru, 1 delegát do Pomocnické hromady, 4 delegáti do Okresní jednoty společenstevní, 2 delegáti do Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev a 2 revizoři účtů. Členové Společenstva vybírali z 18 kandidátů na 1. kandidátní listině a ze 20 kandidátů na 2. listině pro 13 členné představenstvo a z příslušného počtu kandidátů do výše uváděných funkcí na obou kandidátkách. Počty dalších kandidátů odpovídaly vţdy poţadovaným počtům, tj. dva a čtyři. Z hlediska zastoupení jednotlivých ţivností na kandidátních listinách lze potvrdit největší zastoupení oboru krejčí, kterých bylo zapsáno na 1. kandidátní listině 9 a na 2. listině 5, celkem 14. Dále 7 dámských krejčových na 1. listině a na 2. listině nebyla uvedena ţádná. 8 obuvníků a 1 svrškař kandidovali na 2. listině a na 1. listině nebyl zapsán ţádný. Z dalších ţivností kandidoval 1 sedlář na 1. kandidátce a na 2. byli zapsaní 2. Jeden koţešník byl uveden na obou kandidátkách a na 2. kandidátce byla 1 modistka, 1 mandlíř a 1 pletař. Kandidátka číslo 1 zastupovala volební skupinu krejčích, dámských krejčových a příbuzných ţivností a bylo pro ní odevzdáno 44 hlasovacích 34

lístků a na základě tohoto výsledků získala 7 mandátů. Kandidátka číslo 2 získala 6 mandátů a zastupovala Jednotu československých ţivnostníků a neodvislých voličů a hlasovalo pro ni 42 voličů. Ostatní funkcionáři byli za kaţdou volební skupinu polovinou kandidovaných podle kandidátních listin.

62)

Všichni kandidáti aţ na jednoho krejčího pocházeli z Rakovníka, kde rovněţ provozovali ţivnost, z čehoţ vyplývá, ţe ve vedení Společenstva byli zastoupení pouze ţivnostníci městští, coţ bylo pravděpodobně z ekonomických důvodů. Důleţitou roli představovala zejména bezproblémová dostupnost při konání výborových schůzích, neboť venkovští ţivnostníci často kritizovali špatné dopravní spojení do města a také měli připomínky, ţe nejsou správně informováni o datu konání schůzí. Ustavující výborová schůze Oděvního společenstva v Rakovníku se po výše uvedených volbách konala dne 1. dubna 1930 v hotelu u Bílého lva. Původní vedení obuvníků, kdy starostou byl Josef Nešpor a zapisovatelem Vavřinec Berounský bylo vystřídáno vedením krejčích, neboť novým starostou se stal Alois Navrátil a místostarostou a zapisovatelem Karel Krob, zvolený z pléna, protoţe skupina obuvníků se vzdala nároku na tuto funkci. Karel Krob byl pro tuto funkci navrţen novým starostou Aloisem Navrátilem a nebyl jediným kandidátem, protoţe František Staněk, krejčí ze Slabec navrhnul jako protikandidátku dámskou krejčovou paní Kailovou.

63)

Touto volební analýzou jsem chtěla ukázat,

jak fungoval společenstevní

volební systém a představit celou jeho strukturu, včetně profesního rozdělení kandidujících a s tím i spjaté spory a vzájemné obviňování, které oslabovalo Společenstvo. Z výsledku voleb vyplynulo, ţe kdyţ byl zvolen krejčí, tak obuvník neměl zájem ho zastupovat jako místostarosta. Tato rivalita pokračovala i nadále po volbách, neboť někteří obuvníci, členové výboru bojkotovali schůzi tím, ţe je nenavštěvovali. Josef Procházka, obuvník, dokonce rezignoval jako člen výboru a náhradník za něho se do schůzí vůbec nedostavoval. Totéţ činil i bývalý starosta Josef Nešpor. Vyhrocená situace v Oděvním společenstvu se nezklidnila ani po roce, coţ dosvědčuje projev místostarosty Karla Kroba na řádné Valné hromadě, dne 8. března 1931, který vyzýval členy ke spolupráci. „Jsem snad trochu tvrdý při podávání zprávy o činnosti nového představenstva v roce 1930, ale pánové za kandidátku číslo 2 mě k tomu nutí, ţe napříště budu postupovati přesně dle stanov, abych konečně činnost a vzájemnou solidaritu mezi členstvem přivedl do míry, jako 35

patří, abychom rukou společnou biče, které jsme na sebe upletli zase rozpletli, aby řemeslný stav alespoň natolik se pozvednul, by nebyl hříčkou a téměř na posměch stavům jiným. To jest moţno jen tenkrát, kdyţ všelijaké našeptávače a pokušitele poukáţeme tam, kam patří. Tím vznikne mezi námi jiţ dlouho postrádaná solidarita, jíţ máme tolik zapotřebí a né si mysleti, co třeba neškodí obuvníkům nebo zase naopak, coţ nepřátelé řemeslného stavu dovedou vyuţitkovat. Doufám, ţe mohu mít naději, ţe členstvo dobré vůle a s kouskem svědomí bude mě v tomto programu podporovati a výsledek nám příznivý se dostaví. Upřímností k svornosti a ţivot se nám stane snesitelný.“

64)

Oděvní společenstvo se do určité míry dokázalo vypořádat s těmito spory a jeho představenstvo začalo efektivněji řešit

různé úkoly a návrhy, které mu

předkládali jeho členové. K zajímavým návrhům patřil na příklad ten, podle kterého se měly učňovské tovaryšské zkoušky konat hromadně v předem stanovené místnosti, nebo aby byla zavedena povinná mistrovská zkouška, která měla zabránit osamostatněn se nedostatečně kvalifikovaným řemeslníkům. 65) Je ovšem také známo, ţe ne kaţdý tovaryš touţil po vlastní ţivnosti, protoţe to přinášelo mnohá úskalí a v případě, ţe byl takový tovaryš spokojen v dílně svého mistra, tak neměl důvod proč danou věc měnit. Oděvní společenstvo řešilo rovněţ záleţitost odborného ţivnostenského školství, jako byla otázka zřízení ţivnostenské pracovny, spolupracovalo při organizování okresních učňovských výstavek dílenských prací a také finančně podporovalo Masarykův fond pro chudé ţactvo veřejné Obchodní školy v Rakovníku, nebo zasílalo určitý finanční příspěvek učňovskému útulku v Praze. 66) V roce 1930 se projevil v důsledku nastoupivší krize pokles učňů u všech oborů Oděvního společenstva, kromě oboru dámská krejčová, který byl naopak v některých dílnách a salonech nadpočetný, neţ dovolovaly ţivnostenské stanovy. Tato situace byla řešena tak, ţe děvčata se učila více měsíců načerno, bez přihlášení a tím se vytvářela skupina napolo vyučených učňů, de facto fušerů, kteří poškozovali ţivnost dámská krejčová. 67) Společenstvo vyřizovalo mnoho korespondence od různých ţivnostenských úřadů, ve kterých bylo vyzýváno k rozličným úkolům, jako např. na základě dopisu správní komise Obchodní a ţivnostenské komory v Praze, mělo zvolit 2 členy do daňové komise. K podobné korespondenci patřila také výzva Zemské jednoty k účasti na říšském sjezdu krejčích a obuvníků v Praze, konaném ve dnech 19. – 20. září 1930. 36

Jelikoţ neměl nikdo ze členů o tento sjezd zájem, řešilo to Společenstvo tak, ţe vyslalo dva delegáty, jednoho za odbor krejčích, tím byl starosta Společenstva Alois Navrátil a druhého za odbor obuvníků. Pro tento účel bylo delegátům schváleno cestovné ve výši 75 Kč na osobu na oba dva dny. Z toho je patrné, ţe se Společenstvo snaţilo udrţovat dobré vztahy s ústředními ţivnostenskými orgány a akceptovalo také pozvánky na různé ţivnostenské akce. V případě, ţe členové Společenstva neprojevovali o danou akci dobrovolný zájem, tak bylo rozhodováno v dané věci jako o společenstevním úkolu, který musel být splněn. Právní komise Obchodní a ţivnostenské komory v Praze poţadovala dne 18. září 1930, aby byl Společenstvem navrţen soudní znalec pro odhad movitých věcí, které byly dávány do draţby. Za krejčí v Rakovníku byl zvolen Karel Krob, coţ dokazuje,ţe někteří členové měli více funkcí a na základě toho mohli ovlivňovat vedení Společenstva. 68) Oděvní společenstvo se potýkalo tak jako jiná Společenstva s tovární velkovýrobou, která tvrdě konkurovala drobným ţivnostníkům. V Rakovníku a přilehlých obcích to byly zejména prodejní filiálky a správkárny firmy Baťa, které byly na podzim 1930 otevřeny v Kněţevsi, Luţné a Slabcích a jejich otevření povoloval Okresní úřad, který tuto skutečnost oznamoval Oděvnímu společenstvu.

69)

Společenstvo krejčích v Berouně řešilo stejné problémy, ale větším problémem se jevila v tomto městě oblast konfekce, zejména velkovýroba textilu firmy Nehera. 70) Dne 14. října 1931 vyzývala Zemská jednota obuvníků v Praze ostatní Ţivnostenská společenstva, aby se připojila buď formou doporučeného dopisu, nebo telegramem k protestu, aby byly zrušeny tovární správkárny obuvi firmy Baťa, které likvidovaly obuvníky na venkově. Tato centrálně řízená akce měla podpořit projednání návrhu zákona v parlamentu ohledně zrušení výše uvedených zařízení.

71)

Na jaře 1931 upozorňovalo Oděvní společenstvo v Rakovníku Okresní úřad, ţe filiálka Baťi ve Slabcích údajně porušuje zákon tím, ţe prodává v neděli. Z toho lze usoudit, ţe Společenstvo fungovalo v takových případech jako kontrolor konkurence.72) Vysvětlení Okresního úřadu v Rakovníku v dané věci bylo kuriózní, neboť Oděvnímu společenstvu bylo sděleno, ţe dotyčná firma má sice v neděli otevřeno, ale neprodává. Ţivnostenská společenstva se podílela také na různých akcích, které byly pořádány nejen odbornými institucemi, ale i městem, jako v případě slavnostního vítání dělostřeleckého pluku č. 301 v Rakovníku na podzim 1931, kdy bylo Oděvní společenstvo vyzváno k účasti na této slavnosti. 73)

37

Na konci října 1931 bylo Oděvní společenstvo v Rakovníku informováno Okresním úřadem o vyloučení brašnářů ze Společenstva, kteří si utvořili svůj vlastní svaz v Praze.

74)

Tato skutečnost dokazuje, ţe Ţivnostenská společenstva se neustále

vyvíjela a přizpůsobovala se měnícím podmínkám. Z těchto závěrů lze konstatovat, ţe postupná restrukturalizace Oděvního společenstva byla vedena v duchu postupné specializace s cílem zakládat odborná Společenstva stejného oboru. Do kompetence Ţivnostenských společenstev patřilo i odborné připomínkování v souvislosti s vydáváním různých nařízení a zákonů. Oděvní společenstvo v Rakovníku se mělo např. v roce 1932 vyjádřit k názoru referentského komitétu v souvislosti s reformou Ţivnostenského řádu ve věci průkazu řemeslné způsobilosti. Tento návrh byl Společenstvem schválen a daný komitét byl o tom vyrozuměn. 75) Na řádné Valné hromadě Oděvního společenstva ze dne 31. ledna 1932 byli přítomní seznamováni s usnesením správní rady Ţivnostenské a občanské záloţny v Rakovníku, ve kterém bylo uvedeno, ţe má být utvořen fond pro postiţené a nezaměstnané ţivnostníky. Tento návrh byl nejprve projednáván s Okresní jednotou Ţivnostenských společenstev, která doporučovala jednotlivým Společenstvům, aby daný projekt podporovali a připojili k němu svůj souhlas.

76)

Z tohoto schématu vyplynulo, ţe

v ekonomicky limitovaných ţivnostenských podmínkách bylo důleţité vytvořit odpovídající sociální zabezpečení ţivnostníků, které mohlo vzniknout a fungovat na společné bázi všech participujících Ţivnostenských společenstev a být finančně jištěn peněţním ústavem. Zemská rada ţivnostenská pro Čechy se sídlem v Praze informovala v září 1932 Oděvní společenstvo o moţnosti ucházet se o sociální

podporu pro členy

Společenstva, kteří jsou organizováni nejméně 25 let. Nabídka se týkala přestárlých a vlivem krize zchudlých ţivnostníků. Sociální solidarita se projevovala mezi ţivnostníky i v případě mimořádných situacích, jak dokládá ţádost Ţivnostenského společenstva v Schönvaldě o finanční příspěvek pro jejich práce neschopného starostu Ritschela, truhláře, jemuţ se stal pracovní úraz, při kterém přišel o levou ruku.

77)

Z výše uvedeného příkladu lze vysledovat, ţe finanční výpomoc, i kdyţ někdy symbolická

směřovala

i

do

jiných

lokalit.

Rovněţ

se

nepřihlíţelo

ani

k ţivnostenskému oboru ţadatele, zda je profesně příbuzný k danému Společenstvu, či nikoliv. Lze tedy konstatovat, ţe ţivnostenský stav disponoval pocitem vzájemné sounáleţitosti v sociální oblasti.

38

Společenstvo

také

přispívalo

určitou

finanční

částkou

do

Fondu

pro nezaměstnané, ze kterého byly financovány nouzové práce pro nezaměstnané v krizových letech. Rakovnický Fond se potýkal velmi často s nedostatkem finančních prostředků, přestoţe Městská rada vyzývala prostřednictvím regionálního tisku občany, ţivnostníky, obchodníky, továrníky a různé korporace o finanční příspěvky, aby se mohly uskutečňovat předem naplánované akce, především úpravy místních komunikací a další veřejné stavby.

Společenstvo se také zapojilo do programu

„Půjčka práce“, na jejíţ konto bylo upsáno 200 Kč.

78)

Sociální situace jednotlivých členů Oděvního společenstva byla značně rozdílná, coţ dokazují prameny i tím, ţe v mnohých případech byla prodluţována lhůta k zaplacení členských příspěvků, nebo i příspěvky samotné byly na základě odůvodněné ţádosti promíjeny. Tuto situaci charakterizuje případ Gustava Čermáka, rakovnického krejčího, který uváděl na svoji obhajobu špatnou existenční situaci a kromě toho také zdůrazňoval i svůj věk,

60 let a dřívější pravidelné placení

příspěvků. 79) Společenstvo všechny takové ţádosti důkladně posuzovalo a na základě komparativního zhodnocení daných skutečností individuelně rozhodovalo. Ve výše uvedeném případě to bylo ve prospěch ţadatele. Vztahy mezi Společenstvy a nadřízenými orgány nemusely být vţdy v souladu. Oděvní společenstvo např. bojkotovalo „úřední den“, konaný v Rakovníku dne 25. května 1932, pořádaný Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze. Bojkot byl organizován z důvodu nepřátelského stanoviska předsedy „úředního dne“ z předešlého roku, vůči danému Společenstvu.

80)

Na základě tohoto názoru nebyl za Společenstvo

vyslán ţádný delegát na „úřední den“, ale bylo ponecháno na členech Společenstva, zda ho z vlastního zájmu navštíví či nikoliv. V létě 1932 bylo Oděvní společenstvo informováno Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze, ţe Ministerstvo sociální péče disponuje finančními prostředky na podporu ţivnostenských provozoven ve formě státních příspěvků.

81)

Společenstvo

muselo také na ţádost OŢK zvolit ze svého středu dva zástupce do seznamu konkurzních a vyrovnávacích správců pro Krajský civilní soud v Praze. Delegováni byli Alois Navrátil, starosta Společenstva a Karel Krob, místostarosta a zapisovatel, oba krejčí.

82)

Poslední společná řádná Valná hromada Oděvního společenstva před

jeho rozdělením se konala dne 25. června 1933, kdy mimo jiné proběhla na základě jednotné kandidátky volba nového výboru Společenstva, které nadále sdruţovalo ţivnosti obuvníků, svrškářů, koţešníků, modistek, sedlářů a mandlířek. Oděvní 39

společenstvo zrušilo odbor obuvníků, protoţe neměl jiţ své opodstatnění, jelikoţ obuvníci tvořili z velké části členstvo stávajícího Společenstva. V rámci další agendy byly řešeny především spory kolem obuvnických správkáren a filiálních prodejen Baťa. Zápisy Oděvního společenstva se dochovaly do roku 1941, kdy je uváděn poslední zápis z výborové schůze, konané dne 19. prosince 1941. 83)

40

SPOLEČENSTVO KREJČÍCH V RAKOVNÍKU Výnosem Zemského úřadu v Praze ze dne 15. července 1932 bylo v Rakovníku povoleno utvoření samostatného Společenstva krejčích pro obce Rakovník, Luţná, Kněţeves, Senomaty, Hostokryje, Chlum, Chrášťany, Pavlíkov, Hvozd, Velký Újezd, Svinařov, Šanov, Přílepy, Modřejovice, Rousinov, Tytry, Senec, Slabce, Skřivaň, Lubná, Skupá, Olešná, Všetaty, Malinová, Zavidov, Petrovice, Krakov, Krakovec, Lišany a Příčina.Po nabytí právní moci byla okresním hejtmanem a vrchním radou politické správy Dr. Vltavským svolána na dne 14. května 1933 ustavující Valná hromada,za účelem zorganizování voleb do nového Společenstva krejčích. Toto bylo učiněno ve smyslu ustanovení §4, odst. 2 vládního nařízení ze dne 18. ledna 1929 č. 10 Sb. a do 30. dubna 1933 musely být na Okresní úřad v Rakovníku podány kandidátní listiny.

84)

Na ustavující Valné hromadě Společenstva, která se konala

v restauraci u Urbanů v Rakovníku bylo tříčlennou volební komisí zvoleno sedmičlenné představenstvo včetně tří náhradníků. Dále byli zvoleni tři členové do rozhodčího výboru včetně tří náhradníků. Dva zástupci včetně dvou náhradníků byli ještě zvoleni do Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev . Volební komisi tvořili dva rakovničtí krejčí Josef Tor a Alois Navrátil a předsedou byl ředitel Ţivnostenských pokračovacích škol v Rakovníku Václav Vachtl. Pět členů nově zvoleného představenstva pocházelo z Rakovníka a dva mistři byli z venkova 85) Z komparativního hlediska vyplývá, ţe původní Oděvní společenstvo mělo 13 členné představenstvo, ale po rozdělení bylo toto představenstvo zredukováno na sedmičlenné, jako to bylo v nově utvořeném Společenstvu krejčích. Tato redukce souvisela s počtem členů Společenstva a dokládá, ţe počet členů představenstva se odvíjel od toho, jak bylo Společenstvo velké. Ve vedení Společenstva krejčích byli oproti Oděvnímu společenstvu více zastoupeni venkovští krejčí a to počtem 4. Novým starostou byl zvolen Josef Nápravník a jeho náměstkem Josef Tor.

86)

Volby do

představenstva a dalších orgánů se konaly jednou za tři roky. V roce 1934 byla Společenstvem krejčích v Rakovníku zdůrazňována kritická nezaměstnanost mezi členstvem a na základě této skutečnosti se Společenstvo usneslo poţádat Ústav pro zvelebování ţivností v Praze o zorganizování přednášky o druţstevním podnikání. Z této skutečnosti je patrné, ţe někteří ţivnostníci, zejména venkovští uvaţovali na sklonku Velké hospodářské krize o jiné formě podnikání, proto o ní chtěli získat odborné informace. Z pramenů také vyplývá, ţe právě venkovští krejčí v důsledku

41

nedostatku zakázek, buď ukončili podnikání, nebo ho na určitou dobu přerušili. V Rakovníku bylo dostatečné mnoţství krejčích a módních salonů, kde se šilo na zakázku i pro klientelu z přilehlých obcí. Některým zákazníkům se vyplatilo jezdit do přirozeného centra regionu Rakovníka, neboť bylo známo, ţe v několika městských, módních salonech byli krejčí specializovaní na určité krejčovské úkony, které vyhovovaly náročnější klientele. Rovněţ je zřejmé, ţe tyto salony sledovaly i módní trendy, coţ je doloţeno i předplatným módních časopisů, Praţská móda. Tyto časopisy, označované jako ţurnály, byly věnovány jak pánské, tak i dámské módě. Dva krejčovské závody si objednávaly „Dámskou módu“ a čtyři krejčovské firmy si kupovaly „Pánskou módu“ . K největším krejčovským salonům patřily bezpochyby firmy „Karel Krob“ a „Vladimír Štroner“, coţ je patrné nejen z počtu jejich zaměstnanců, zaznamenaných v Knize tovaryšů Společenstva krejčích, ale i z toho, ţe oba salony odebíraly oba typy módních časopisů. Z výpovědi pamětníků je zřejmé, ţe se tyto salony lišily v orientaci na cílové skupiny zákazníků. Ke klientele firmy „Karel Krob“ patřili majitelé zdejších továren, jako např. František Otta, nebo bratři Vltavští, úředníci, obchodníci, lékaři, advokáti, středoškolští profesoři, zaměstnanci dráhy, ale i sedláci či mlynáři, zejména z Kněţevse a Chrášťan. Firma „Vladimír Štroner“ se kromě středostavovské klientely orientovala především na výrobu vojenských uniforem a tuto skutečnost také zdůrazňovala i ve své reklamě. Oba ţivnostníci si byli tvrdými konkurenty a jejich vzájemné soupeření se odrazilo i do podobné výstavby vlastních domů, dům Karla Kroba byl dostavěn v roce 1936 a Vladimíra Štronera v roce 1938. 87) Na základě sociologického profilu lze konstatovat, ţe výše jmenovaní pocházeli z méně majetné sociální vrstvy a patřili do stejné generace, neboť Karel Krob se narodil dne 19. září 1898 a Vladimír Štroner dne 2. září 1902. Karel Krob však pocházel z venkova,

z obce vzdálené 9 km od Rakovníka, Nového Domu

a Vladimír Štroner byl narozen v Rakovníku. Karel Krob se vyučil v Rakovníku, ale předtím ještě navštěvoval Měšťanskou školu v témţe městě, Vladimír Štroner se vyučil v Praze u svého strýce. Jejich otcové byli profesí obuvníci, coţ byla velmi rozšířená a příbuzná ţivnost, která měla vztah k odívání a módním trendům. Karel Krob začínal svoji profesní dráhu oproti Vladimíru Štronerovi na Křivoklátě jako tovaryš u firmy Bohumír Truksa. Zde pracoval od roku 1921 – 1923 a současně působil jako samostatný ţivnostník na Křivoklátě, kde si také zaloţil rodinu. Neměl však dostatečné mnoţství zakázek, proto začal dojíţdět do Rakovníka, kde pracoval 42

v krejčovském závodě Bohumila Seidla a to od roku 1923 ve funkci kabátníka. Jelikoţ majitel závodu zemřel, vedla firmu vdovským právem jeho manţelka a Karel Krob byl pověřen odborným vedením firmy jako samostatný dílovedoucí a střihač do 31. prosince 1928. Od ledna 1929 začíná provozovat v Rakovníku svoji vlastní ţivnost, tedy o rok později neţ Vladimír Štroner.88) Otázka zapojení dalších rodinných příslušníků do rodinné firmy byla aktuální u Vladimíra Štronera, protoţe mu vypomáhala jeho manţelka a přímo v dílně působila jeho dcera Jaroslava Štronerová, která se u svého otce také vyučila. Mladší dcera vystudovala Rodinou školu v Rakovníku.

89)

Manţelka Karla Kroba byla vyučená

modistka, ale tuto ţivnost neprovozovala, protoţe byla v domácnosti a měla se věnovat především výchově dvou dětí, neboť s vedením domácnosti jí vypomáhala hospodyně. Syn jmenovaného se nevěnoval stejnému oboru jako jeho otec, ale studoval na Obchodní akademii a začal působit jako bankovní úředník, i kdyţ jeho profesní dráha směřovala později do vrcholového sportu a to do volejbalu. Mladší dcera vystudovala tutéţ školu a právě ona měla pokračovat v ţivnostenském podnikání, vést firmu a zaloţit rodinnou tradici. 90) Z této komparativní analýzy lze vysledovat, ţe u Karla Kroba je moţné zaznamenat určitý sociologický posun vpřed v otázce vzdělání jeho dětí a to z důvodu zabezpečení jejich větších moţností v kariérním postupu. Pozoruhodné je také to, ţe oba ţivnostníci „vyšli“ z krize bez újmy, to znamená, ţe ji překonali bez váţnějších problémů a nechali si vystavět domy, které nebyly zatíţeny hypotékou. Po roce 1948, kdyţ bylo ţivnostenské podnikání postupně transformováno zejména v různá druţstva, tak stáli oba konkurenti opět „ na opačných stranách“. Karel Krob byl členem druţstva Arma, ve kterém se šily uniformy pro vojáky, proto uvedený název a Vladimír Štroner působil v druţstvu Oděvní tvorba. Po znárodnění ţivnosti Karel Krob těţce onemocněl a prodělal několik infarktů, ale nakonec se doţil 73 let, neboť zemřel dne 29. února 1972. Vladimír Štroner rovněţ trpěl srdeční chorobou a zemřel ve věku 65 let, dne 10. ledna 1967.

91)

Tento exkurz nás provedl

ţivotem dvou významných rakovnických ţivnostníků, kteří ve své době a ve svém oboru patřili k předním „Mistrům krejčovského řemesla“. Stručná analýza jejich ţivota dokládá, ţe i ve venkovském městě se vyskytovaly ojedinělé případy dokazující, ţe ani krizové období ekonomicky nedestabilizovalo výše uvedené firmy, protoţe jejich klientela pocházela převáţně z finančně vyšší, stabilně sociální vrstvy, která zůstávala věrná zakázkovému krejčovství. 43

Společenstvo krejčích se věnovalo i kulturní stránce, proto se

rozhodlo

vytvořit si „zábavní odbor“, který si kladl za cíl pořádat nejen různé kulturní akce, ale i zábavné večírky, na kterých se měli členové Společenstva lépe poznávat. Do zábavného odboru byli zvoleni Alois Navrátil, František Leitner, Josef Šiler, Rudolf Vodráţka, Josef Šíma, Arnošt Štolfa a Jindřich Levý. 92) V roce 1935 zaujalo Společenstvo krejčích v Rakovníku zajímavý postoj k názoru, zda povolit otevření filiálky firmy Rolný u obchodníka Taussiga. K této problematice se starosta Společenstva odvolával na názor Ministra obchodu, který toto zakázal, a proto i Společenstvo se postavilo proti rozšiřování těchto filiálek, ale zároveň konstatovalo, ţe kdyţ firma Rolný otevře v Rakovníku svoji filiálku, tak zde najde dobrý odbyt pro své výrobky.

93)

Podle mého názoru je velmi překvapující tento

laxní přístup Společenstva k otázce rozšiřování oděvních filiálek a v ţádném případě nekoresponduje s aktivními protesty obuvníků vůči správkárnám a filiálkám firmy Baťa. Z toho je moţné vyvodit, ţe hospodářská situace nebyla pro krejčí tak kritická jako pro obuvníky. Dne 5. dubna 1936 se konaly druhé volby do výboru Společenstva krejčích, zástupci byli voleni do rozhodčího výboru a do Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev. Pro tento účel byla sestavena jedna kandidátní listina, čítající 11 kandidátů do výboru Společenstva, 4 do rozhodčího výboru a 3 do Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev. Tato kandidátní listina byla zaslána v březnu 1936 Okresnímu úřadu v Rakovníku, protoţe byla podána pouze jedna kandidátka, byly všechny osoby uvedené na ní prohlášeny za zvolené. 94) Z hlediska komparativního lze konstatovat, ţe v roce 1936 pocházeli všichni kandidáti z Rakovníka na rozdíl od roku 1933, kdy venkovští krejčí měli ve vedoucích funkcích čtyři zástupce. Otázkou zůstává, proč nastal ústup venkovských ţivnostníků z vedení Společenstva. Co se týká personálního zastoupení muţů a ţen na kandidátkách v letech 1933 a 1936, tak lze dojít k těmto závěrům: v roce 1933

kandidovalo

16 muţů a 4 ţeny,

celkem

20

osob,

(z hlediska poměru ţivností se jednalo o 15 krejčích a 5 dámských krejčových) v roce

1936

kandidovalo

13

muţů

a

5

ţen,

celkem

18

osob,

(z hlediska poměru ţivností se jednalo o 11 krejčích a 7 dámských krejčových). Starostou byl po volbách v roce 1936 opět zvolen Josef Nápravník a místostarostou Jindřich Levý.

95)

44

Ţivnostenská společenstva mezi sebou spolupracovala a informovala se o různých akcích, které pořádala. Důkazem toho byla i pozvánka a zaslání deseti vstupenek na Ţivnostensko – zemědělské trhy, organizované Mutějovickým společenstvem ve dnech 5. – 12. července 1936 v Mutějovicích. Společenstvo krejčích v Rakovníku vyřešilo dané pozvání tak, ţe nabídlo vstupenky svým členům k prodeji po 3 Kč a rozhodlo se navštívit společně výše uvedenou akci dne 12. července 1936 a podpořit tak úsilí svých venkovských kolegů v propagaci ţivnostnictva. 96) V roce 1937 projednávalo Společenstvo otázku nemocenského pojištění ţivnostnictva, protoţe se jeden člen, pan Štroner zúčastnil přednášky na toto téma a informoval o tom ostatní členy. Velmi kladně hodnotil tento záměr a doporučoval zřízení mistrovské nemocenské pokladny v Rakovníku, na jejímţ základě se mělo dostat řádného lékařského ošetření a léků v době nemoci nejen jejím členům, ale i rodinným příslušníkům. Na základě tohoto pojištění však neměla být vyplácena podpora v případě nemoci. Výbor Společenstva se rozhodl dořešit tuto významnou záleţitost na Valné hromadě a zaujal k jejímu zřízení kladné stanovisko. Poplatek ve výši 20 Kč za jednoho člena měl poslouţit k zaplacení sběrného jmění pro rezervní fond. 97) Na Valné hromadě dne 11. dubna 1937 byla projednávána i výše uvedená záleţitost a starosta Společenstva zdůrazňoval, ţe povinná mistrovská nemocenská pokladna je jiţ zavedena ve všech politických okresech Lounské ţupy, a proto je povinností Společenstva v Rakovníku postarat se také o zdraví svých členů tím, ţe se bude podporovat zaloţení této instituce v Rakovníku. S tím všichni přítomní souhlasili.98) Dne 25. července 1937 byli na členské schůzi Společenstva krejčích zvoleni delegáti do nemocenské pokladny. Společenstvo krejčích v Rakovníku evidovalo v této době 87 členů a mělo právo vyslat 1 delegáta na 15 členů , proto bylo voleno 6 delegátů, z toho 4 z Rakovníka, 2 z venkova a 6 náhradníků. Delegovanými krejčími za venkov byli František Staněk a František Kochlefl a za město František Štros, Jindřich Levý, Arnošt Štolfa a Josef Nápravník. 99) Dne 8. února 1940 byla svolána schůze starostů jednotlivých Ţivnostenských společenstev, na které se jednalo o zastoupení funkcionářů v povinné nemocenské pojišťovně,

v Rakovníku.

obchodnicko-ţivnostenské

Starostou

nemocenské

pojišťovny byl zvolen truhlář Josef Kopřiva, který byl zároveň starostou Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev. Společenstvo krejčích si mělo zvolit 1 zástupce do představenstva pojišťovny, kterým se stal stávající starosta Společenstva krejčích, 45

Josef Nápravník. Ustavující Valná hromada nové nemocenské pokladny – pojišťovny se konala dne 3. března 1940. 100) Formování této instituce, která měla zajistit ţivnostensko-obchodnickému stavu určitý sociální statut i v období nemoci, probíhalo v Rakovníku v letech 1937 – 1940 a vyţádalo si mnohá jednání, neţ se docílilo adekvátního výsledku. Na sklonku 30. let 20. století se stále více prosazovala idea ţivnostenského druţstevnictví, které mělo zlepšit situaci ţivnostnictva. Z pramenů vyplynulo, ţe této problematice byla věnována patřičná pozornost i v Rakovníku, neboť Rakovnické noviny uveřejňovaly různé články, věnované tématice ţivnostenského druţstevnictví. Ve městě se také konaly odborné přednášky, které se snaţily danou situaci správně analyzovat a přesvědčit ţivnostníky k této transformaci. Obchodní a ţivnostenská komora v Praze informovala Společenstvo krejčích v Rakovníku o této nové moţnosti. Společenstvo se však postavilo negativně vůči druţstevnictví a usneslo se, ţe nemá pro druţstevnictví pochopení a důvěru. Z pramenů je moţné doloţit, ţe kniha protokolů a Valných hromad Společenstva krejčích v Rakovníku byla revidována Zemskou jednotou Společenstev krejčích v Čechách se sídlem v Praze dne 25. července 1939. Při této revizi bylo kontrolováno,

zda je agenda Společenstva vedena správně

a Společenstvo bylo o výsledcích kontroly vyrozuměno revizní zprávou, se kterou byly na výborové schůzi seznámeni její členové. Připomínky a výtky ze strany Zemské jednoty vůči Společenstvu byly ihned řešeny. 101) Tato skutečnost je dokladem hierarchie ţivnostenských orgánů a dokazuje tak kontrolní funkci nadřízených ţivnostenských institucí v praxi. Rakovnický okres patřil k tzv. hraničářským okresům, tedy okresům na hranici jazykové a národnostní.

Proto po odstoupení Sudet nacistickému Německu, na

podzim roku 1938 bylo moţné zaznamenat v Rakovníku vlnu uprchlíků. V rámci Společenstva krejčích byl zmiňován pouze jeden uprchlík a to František Štáhl v souvislosti s povolením provozovat ţivnost, přestoţe se nevědělo, jestli má dotyčný zajištěný pobyt ve městě. Společenstvo se usneslo povolit mu ţivnost s odůvodněním, ţe se jedná o výjimečnou situaci. Ţádných námitek nebylo z důvodů„národních a lidských“. 102) V roce 1939 se nekonala řádná Valná hromada Společenstva, protoţe dne 15. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava a bylo zakázáno veškeré shromaţďování, které se týkalo i ţivnostenských aktivit, proto mohla být Valná hromada uskutečněna aţ další rok, dne 10. března 1940, na které bylo zdůrazňováno, 46

ţe hospodářský ţivot je ovlivňován těţkými, válečnými poměry, a ţe činnost Společenstva se musí řídit různými nařízeními, protoţe je zavedeno řízené hospodářství. Řízené hospodářství znamenalo, ţe vše bylo určováno úřady a ţivnostenský stav se musel podřizovat veškerým nařízením Od 15. prosince 1939 byly zavedeny lístky na oděvy, čímţ se omezil volný nákup spotřebitelů, ale toto omezení se nedotklo krejčích a dámských krejčových, kteří mohli volně bez omezení nakupovat látky a přípravy.

103)

Toto opatření bylo Společenstvem chápáno pozitivně

jako určitý nástroj proti fušerství, neboť šití šatů a obleků muselo být svěřeno jen oprávněným mistrům, kteří si mohli kupovat látky bez omezení. Protektorátní hospodářství bylo zaloţeno na kompletní regulaci.

Podle

vyhlášky Ministerstva obchodu byly také upraveny mzdy dělnictva v oděvním průmyslu, čímţ stouply ceny konfekce a členové Společenstva krejčích v tom viděli šanci pro lepší odbyt svých zakázek tím, ţe zákazníci budou vyhledávat šití na míru neţ nákup konfekce. 104) V únoru 1940 nařídil Společenstevní instruktorát Společenstvu krejčích v Rakovníku vytvořit učňovský fond z nespotřebovaných finančních prostředků získaných od učňů. Finanční prostředky fondu měly být investovány pouze do vzdělání učňů a neměly být vyuţívány pro další výdaje v rámci Společenstva. 105). Rozpočet

Společenstva

na

rok

1941

zaznamenal

značné

navýšení

v jednotlivých poloţkách, proto byl starosta Nápravník nucen objasňovat členům důvody tohoto zvýšení. Dochované prameny však tuto záleţitost nevysvětlují. Z důvodu vzniklého schodku v plánovaném rozpočtu byly opět zavedeny členské příspěvky, které nebyly vybírány od roku 1935.

106)

Z hlediska komparativního

hodnocení lze zaznamenat navýšení oproti rokům 1939 a 1940 u těchto poloţek: 1) Náklady na úklid úředních místností z částky 44 na 400 K, nárůst o 356 K více, 2) Náklady na poštovné z částky 40 na 100 K, nárůst o 60 K více, 3) Odměna starostovi z částky 500 na 1 500 K, nárůst o 1000 K více, 4) Odměna poslíčkovi z částky 300 na 500 K, nárůst o 200 K více, 5) Příspěvky z celkové částky 421 K – rozdělené v letech 1939 a 1940 do dvou poloţek – příspěvky Okresní jednotě Ţivnostenských společenstev ve výši 106 K a Zemské jednotě ve výši 315 K na celkovou částku 2 375 K v roce 1941 – rozdělené do tří poloţek - příspěvky Okresní jednotě Ţivnostenských společenstev ve výši 95 K, Zemské jednotě ve výši 1140 K, nárůst o 825 K více

47

a nová poloţka příspěvků Ústřednímu svazu ţivnostnictva ve výši 1 140K. 6) Příspěvek Ţivnostenské škole pokračovací z částky 300 K na 500 K, nárůst o 200 K více. Stejně vysoké poloţky se týkaly i náhrad za cestovné ve výši 200 K a příspěvek ve výši

100 K pro učňovskou Besídku. V roce 1941 se v rozpočtu objevila také nová

poloţka, týkající se peněţních náhrad, určená

přísedícím členům komise pro

tovaryšské zkoušky ve výši 400 K. V rozpočtu chyběla poloţka, která se týkala příspěvku na učňovskou výstavku. 107) Celková výše rozpočtu pro rok 1941 činila 6 625 K, to znamená o 3 605 K více neţ v letech 1939 – 1940, kdy byl rozpočet stanoven ve výši 3 020 K. Jedná se o více jak stoprocentní navýšení, které bylo pravděpodobně způsobeno nárůstem cen a novými poloţkami zahrnutými do rozpočtu. V rámci restrukturalizace hospodářství bylo v roce 1941 prováděno Ústředním svazem řemesel statistické šetření, kdy majitelé krejčovských závodů museli vyplňovat dotazníky, ve kterých byli povinni uvádět veškerá data o svých zaměstnancích. 108) V roce 1942 nastala reorganizace Společenstva krejčích, která se týkala přejmenování funkce starosty na předsedu a místostarosty na místopředsedu, ale i jejich jmenování, které připadlo do kompetence Zemské jednoty společenstev krejčích v Praze. V těchto funkcích zůstali nadále Josef Nápravník a Jindřich Levý, kterým příslušelo navrhovat společenstevní výbor, který byl početně navýšen na 14 osob a skládal se z těchto členů: Františka Štrose, Václava Černohorského, Arnošta Štolfy, Anny Kloučkové, Františka Tučka, Josefa Šímy, Aneţky Kafkové, Marie Hergetové, Vladimíra Štronera, Josefa Skřivánka, Jana Lédla, Karla Kroba, Antonína Maška a Bedřicha Mudry. Kaţdý člen nového výboru musel podepsat arijské prohlášení.109) Rok 1942 přinesl opět 100 % nárůst rozpočtu a jeho některých poloţek, jako byly např. příspěvky Zemské jednotě společenstev krejčích ve výši 5650 K, tj zvýšení o 4 510 K oproti roku 1941, nebo příspěvky Okresní jednotě Ţivnostenských společenstev ve výši 600 K, kde činilo navýšeni o 505 K. I odměna předsedovi Společenstva byla navýšena o 1 300 K oproti roku 1941, z částky 1 500 K na 2 800 K. 110) Navyšování odměny předsedovi nebylo konečné a jiţ nespadalo do kompetence Společenstva, neboť v únoru 1943 byl výbor Společenstva seznámen s nařízením Ministerstva hospodářství a práce ze dne 4. července 1941, které stanovilo přesné podmínky pro výpočet odměny, která se vypočítávala podle počtu členů 48

Společenstva, coţ u Společenstva krejčích v Rakovníku činilo roce 1943 při 150 členech 4 200 K. Z důvodu navýšení rozpočtových poloţek bylo nutné navýšit i členské příspěvky vybírané od členů Společenstva krejčích z částky 40 K v roce 1941 na 70 K v roce 1942. Dále byly zavedeny také příspěvky vybírané od zaměstnanců jednotlivých firem ve výši 10 K. Tímto způsobem získalo Společenstvo krejčích částku ve výši 9 910 K, neboť se jednalo o 113 členů po 70 K = 7 910 K a 200 zaměstnanců po 10 K = 2 000 K .111) Zvyšování rozpočtu následovalo i v dalších letech, coţ dokládá i přiloţená tabulka. Tento nárůst představoval určitou nestabilitu hospodářských poměrů za okupace a byl ukazatelem stoupající inflace. V roce 1943 se Společenstvo krejčích v Rakovníku podílelo finančním příspěvkem ve výši 1 000 K na zřízení školy v Praze pod názvem „Krejčovská Akademie“. K tomuto příspěvku bylo Společenstvo vyzváno Zemskou jednotou společenstev krejčích v Praze.

112)

Zemská jednota společenstev krejčích se podílela

nejen na vzdělávací činnosti, ale i osvětové, proto rozesílala Společenstvům různé odborné tiskoviny, jako např. v roce 1943 2 broţury, nazvané „Staré a nové textilie“ a „Nové tkaniny v řemesle krejčovském“.

113)

Toto seznamování s novými materiály

pomocí příruček mělo pomoci firmám zajistit si co nejlepší úroveň a udrţovat „krok s módními trendy“, které tak mohly obohatit jejich nabídku. Přípisem Zemského úřadu bylo Společenstvo krejčích v roce 1943 vyrozuměno o rozšíření svého obvodu na celý rakovnický politický okres a Ústřední svaz řemesel nařídil jeho oficiální pojmenování na „Společenstvo krejčích v Rakovníku“.

114)

Období okupace přineslo ţivnostnictvu nárůst administrativy, která souvisela s mnoţstvím různých nařízení a vyhlášek, se kterými se museli ţivnostníci seznamovat. Společenstvem byli vyzýváni, aby dodrţovali cenotvorné předpisy a prováděli přesné daňové záznamy. Komplikovanost agendy byla patrná i ve změně systému přihlašování učňů a v provádění závěrečných učňovských zkoušek. Změny v učňovské agendě nastaly od 1. května 1942, kdy učňové byli přihlašováni přímo u Obchodní a ţivnostenské komory v Praze. Úřadem práce byli učni přidělováni jednotlivým mistrům, kteří museli vyplnit ţádanku o učně ve dvou provedeních. Jedna ţádanka byla zasílána na Úřad práce do Kladna a druhá byla odevzdávána Společenstvu. Po přidělení učně zaslal Úřad práce přihlášku nemocenské pojišťovně, ke které byl učeň mistrem přihlášen. Společenstvo vyhotovilo 4 exempláře učební smlouvy. Učební smlouva a přihláška vyplněna a podepsána učněm, byla zaslána 49

spolu s potvrzením souhlasu Úřadu práce nebo potvrzením nemocenské pojišťovny Obchodní a ţivnostenské komoře v Praze. 115) Změny se týkaly i závěrečných učňovských zkoušek, především byla stanovena dvě období pro jejich skládání. První období trvalo do 30. září 1943 a v něm skládali zkoušky všichni učňové, kteří končili učební poměr v tomto časovém rozmezí. Druhé období následovalo po 30. září a trvalo do konce roku. V rámci této administrativní procedury musela být zaslána ţádost Obchodní a ţivnostenské komoře, aby mohly být učněm sloţeny závěrečné zkoušky. Ţádost o sloţení závěrečných zkoušek byla potvrzena příslušným „mistrem“ a Ţivnostenskou pokračovací školou. Ţivnostenská a obchodní komora vyzvala učně ke sloţení písemné zkoušky a poté k odborné zkoušce skládané před místní zkušební komisí. Kdo z učňů by nebyl přihlášen u Ţivnostenské a obchodní komory, tak nemohl vykonat závěrečnou zkoušku. 116) Tato podrobně vedená agenda měla zpřehlednit danou situaci a měla zamezit různému zkracování učební doby a rovněţ zabránit fušerství, protoţe všichni učňové museli být přihlášeni u ŢOKu, jinak nemohli skládat závěrečné zkoušky. Dříve byla tato situace různě obcházena, např. pozdějším přihlašováním učňů. V roce 1944 nastala také změna ve vybírání členských příspěvků, neboť do této doby byla výše členských příspěvků stanovována samotným Společenstvem a dne 31. ledna 1944 byl na Valné hromadě Zemské jednoty Společenstva krejčích pro Čechy a Moravu usnesen příspěvek za člena ve výši 50 K, který však nebyl Společenstvem v Rakovníku respektován a byl ustanoven niţší příspěvek ve výši 45 K. Tento ústřední orgán se také snaţil řešit zásadní problém, týkající se

nedostatku materiálu pro

zakázkové krejčovství, který se projevil na sklonku léta 1943. Současně s tím bylo kritizováno, ţe konfekční továrny si prosadily přednostní příděly materiálu, neboť byl rozšířen názor, ţe vyrábí efektivněji. Aby byly tyto nerovné podmínky odstraněny byla Zemskou jednotou vyslána vyjednávací delegace k příslušným úřadům. 117) V roce 1944 došlo v Rakovníku k určitým sporům mezi jednotlivými Ţivnostenskými společenstvy a Okresní jednotou Ţivnostenských společenstev, kdyţ na Valné hromadě Okresní jednoty, konané dne 6. února 1944 zazněla kritika na styl její práce, odůvodňovaná tím, ţe Jednota nevyřizuje svoji agendu ani agendu ostatních Společenstev. Společenstvo krejčích, proto neuhradilo Jednotě členské příspěvky za rok 1943, protoţe výše příspěvku za člena činila 50 K a byla podmíněna převzetím společenstevní agendy, která však nebyla Okresní jednotou vykonávána. Bylo rozhodnuto, ţe Společenstva, která poţadují od Okresní jednoty vyřizování 50

své

agendy, tak jsou povinna platit členské příspěvky Okresní jednotě podle velikosti a počtu svých členů.

118)

Tento spor mezi Společenstvem krejčích a Okresní jednotou

Ţivnostenských společenstev ohledně odvodu členských příspěvků za rok 1943 Okresní jednotě byl dořešen aţ na členské schůzi Společenstva krejčích dne 11. listopadu 1945, které se osobně zúčastnil předseda Okresní jednoty Antonín Matoušek a ţádal o urovnání sporu. Daná záleţitost byla Společenstvem uzavřena tak, ţe bylo odsouhlaseno

uhradit

dluţné

příspěvky

Jednotě.

Dále

bylo

schváleno,

aby společenstevní agenda byla předána k vyřizování kanceláři Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku za roční paušál 6 000 K.

119)

Na výborové

schůzi dne 6. prosince 1945 bylo oznámeno, ţe veškeré spisy a pokladní doklady Společenstva krejčích byly jiţ předány kanceláři Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, o čemţ byl sepsán pamětní spis. 120) Z této analýzy je zřejmé, ţe vyřizování úředních dokumentů zatěţovalo jednotlivá Společenstva, proto bylo hledáno nějaké východisko, které mělo zjednodušit administrativu Ţivnostenských společenstev. Tímto východiskem se stalo předání společenstevních agend k vyřizování Okresní jednotě, která se měla stát určitým odborným garantem ţivnostenské administrativy. Výsledky této sondy dokazují, ţe v průběhu let došlo k velkému navýšení ţivnostenské dokumentace, která byla předkládána jednotlivým Společenstvům k urychlenému vyřizování, coţ poškozovalo do značné míry ţivnostníky, působící v představenstvech Společenstev, kteří byli často nuceni dané záleţitosti rychle vyřizovat na úkor vlastního podnikání. Společenstva dbala také o zajištění sociálního zabezpečení svých zestárlých členů a to nejen v krizovém období, ale po celou dobu své existence. Pro tyto případy ţádala Společenstva Zemskou jednotu o příspěvky pro zestárlé a nemajetné členy. V rozpočtu Zemské jednoty bylo pamatováno na tyto účely. V Rakovníku se tato podpora v roce 1944 týkala těchto přestárlých členů: Čermáka, Jirátka, Liperta a Zahna. 121) V roce 1943 se členský stav Společenstva krejčích sníţil o 3 členy a stav tovaryšů klesl na polovinu, tj. na 54. Počet učňů činil 199 a celkový stav Společenstva krejčích v Rakovníku představoval ke dni 1. lednu 1944 počet 134 členů a 2 členové měli zastavenou činnost. Společenstvo krejčích v Rakovníku dbalo na ochranu svých práv, proto se v roce 1944 postavilo zamítavě k otevření stanice na výměnu a opravu šatstva v rámci konfekčního obchodu Františka Večese. 122)

51

Protektorátní řízené hospodářství bylo po 2. světové válce vystřídáno velkými změnami, které se odrazily i ve fungování Společenstva krejčích. V něm se začal projevovat vliv politických stran na jeho činnost, coţ dokládá i schůze představenstva ze dne 28. června 1945, která řešila jmenování nových členů společenstevního výboru. Tito členové byli z větší části navrhováni politickými stranami jako stranou Komunistickou, Sociálně demokratickou. Národně socialistickou a Lidovou. Zhruba 5 členů bylo navrhováno Společenstvem krejčích.

123)

Nové vedení výboru

Společenstva bylo představeno na členské schůzi dne 11. listopadu 1945 a ihned se ujalo své funkce.

124)

Jmenovací dekret byl tomuto vedení vystaven Jednotou

společenstev krejčích v Praze na základě § 8 nařízení Ministerstva obchodu aţ 15. dubna 1946. V dekretu byl prozatímním předsedou jmenován Josef Šiler z Rakovníka a jeho dva náměstci byli Rudolf Vodráţka z Rakovníka a Václav Patera ze Skryj. Jmenovaní obdrţeli jmenovací dekrety se souhlasem Ústředního svazu čsl. řemesla a po dohodě s Ústředními sekretariáty politických stran. Toto předsednictvo si mělo svolat výbor na základě jmenného návrhu, který byl součástí jmenovacího dekretu. Nově jmenovaný výbor tvořilo devět členů a z tohoto počtu byly tři ţeny. Výbor tvořili

tito členové: Krob Karel Rakovník, Cibulková Jitka Rakovník, Prošková

Emilie Velka Buková, Lédl Jan Rakovník, Eisenbrandová Milada Rakovník, Gotšalk Jan Rakovník, Štroner Vladimír Rakovník , Mudra Bedřich Rakovník, Lhoták František Rakovník. 125) V červnu 1946 navrhoval Bedřich Mudra rozšíření stávajícího výboru o další členy, jako byli Tuček, Štolfa, Hergetová, Mašek a Chalupná.126) Tento návrh nebyl nijak zdůvodněn, proč bylo nutné výbor rozšířit o další členy. Nové změny nastaly ještě v srpnu téhoţ roku, kdy byl do funkce náměstka předsedy jmenován místo Rudolfa Vodráţky Karel Krob. Na základě intervence předsedy Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, pana Matouška byla však provedena změna ve prospěch Jana Gotšalka, jehoţ jmenování podpořila strana Sociálně demokratická a měla k tomu zaslat písemné vyrozumění.127) Tento případ dokazuje politizaci společenstevních výborů a je bezpochyby důkazem snah určitých politických stran o získání významného vlivu v daném Ţivnostenském společenstvu. Politický vliv na odborná Ţivnostenská společenstva se odvíjel od nově transformovaného hospodářského systému, který se opíral o politickou pluralitu výše uváděných politických stran na bázi Národní fronty. Tyto konkrétní politické změny lze u Společenstva krejčích zaznamenat jiţ na podzim 1945, kdy se do vedení Společenstva dostal Josef Šiler, zástupce Komunistické strany, který 52

se jako jeho předseda podílel na jeho další transformaci, zejména v letech 1948 – 1949. Jan Gotšalk odmítl v září 1946 nabízenou funkci místo předsedy Společenstva, proto Společenstvo krejčích prosadilo svého původního kandidáta Karla Kroba, který byl do této funkce jednomyslně zvolen v říjnu 1946. 128) První poválečná schůze výboru se konala dne 4. září 1945 v Dělnickém domě v Rakovníku a v uvítacím proslovu bylo předsedou Nápravníkem zdůrazněno, ţe Společenstvo se postavilo bez výhrad za program vlády ve smyslu provolání k Čechům a Slovákům ze dne 11. května 1945. Na této schůzi bylo zhodnoceno chování členů Společenstva za Protektorátu, kdy bylo konstatováno, ţe všichni se chovali řádně, aţ na dva členy, pány Aksamita a Truksu, kteří byli podle slov předsedy Společenstva jiţ zajištěni.

129)

Politické směřování Společenstva lze spatřovat i

v takovém detailu, jako je místo konání jeho poválečné schůze, která se konala v Dělnickém domě a né v nějaké rakovnické restauraci jak bylo obvyklé. Po skončení 2. sv. války se Společenstvo krejčích v Rakovníku podílelo na dodávkách uniforem pro Rudou armádu, coţ byla aktivita nového předsedy pana Šilera, který toto zhotovení dojednal bez svolání výboru. V souvislosti s touto zakázkou vznikly problémy, týkající se úhrady za ušité kalhoty a košile – rubášky. Cena za ušití byla stanovena ve výši 50 Kčs za 1 kus. Předseda Šiler vyhotovil přípravy a vše nastříhal. Za tento výkon si účtoval 20 Kčs za 1 kus, coţ vyvolalo připomínky z řad členstva, podle nichţ byla částka příliš vysoká. Tato stanovená sazba byla odůvodněna, ţe se jedná o 1/5 z ceny na kterou má předseda právo. Další problémy se vyskytly i v oblasti opoţděné úhrady za zhotovené uniformy, proto bylo Společenstvo krejčích vyzváno Okresní jednotou k trpělivosti, protoţe byly těţkosti s proplácením.130) Vyřízení plateb za zakázky pro Rudou armádu nebylo uskutečněno ani na jaře 1946, proto byly prováděny písemné urgence k nadřízeným úřadům, ve kterých zainteresovaní členové na třech zakázkách poţadovali úhradu svých pohledávek.

131)

Armádní zakázka nebyla Společenstvem přijata pozitivně a lze ji

chápat jako stranický úkol nově nastoupivšího předsedy Šilera, který byl členem KSČ. Je zřejmé, ţe dodávky pro Rudou armádu se staly významným počinem jeho politické kariéry, neboť se začal aktivně podílet na společném sepětí

ţivnostensko –

stranických zájmů. V srpnu 1945 muselo Společenstvo krejčích na příkaz Okresního Národního výboru zorganizovat pracovní brigádu do rakovnických dolů, aby tak přispělo na obnovu hospodářství. Zprostředkovatelem potřebného počtu brigádníků se stala 53

Okresní

jednota

Ţivnostenských

společenstev,

na

kterou

připadlo

zajistit

40 zaměstnanců na dobu 4 měsíců. Z tohoto počtu muselo Společenstvo krejčích vyslat ze svého středu 6 brigádníků, kteří měli vytvořit 2 pracovní skupiny. První skupinu tvořili dobrovolníci Mudra, Lhoták a Zeman. Druhá skupina byla rovněţ z větší části sestavena z dobrovolníků Štolfy a Maška a pouze třetí člen Vodráţka byl určen Společenstvem.132) Ţivnostenský stav se měl těmito pracovními brigádami plně zapojit do průmyslové výroby a přispět tak k rychlé obnově poválečného hospodářství Československa. Jak dokazují prameny, byla většina brigádníků vybírána na principu dobrovolnosti. Poválečná situace ve sféře ţivnostenského podnikání nebyla rovněţ jednoduchá, neboť někteří ţivnostníci museli řešit nedostatek pracovníků, protoţe tovaryši často nesouhlasili s mzdovými vyhláškami a poţadovali vyšší mzdu. V případě, ţe jim nebylo vyhověno, tak se nedostavili do práce a poukazovali na skutečnost, ţe v pohraničních oblastech jsou jim nabízeny vyšší mzdy. Tento spor byl řešen i na výborové schůzi Společenstva, kde bylo rozhodnuto svolat za tímto účelem i členskou schůzi, která měla nastalou situaci vyřešit. 133) Na jaře roku 1946 došlo k zamítnutí povolení opovědi krejčovské ţivnosti Davídkovi a Polákovi na návrh pana Lédla, který na výborové schůzi dne 24. května 1946 připomenul, ţe by měl Společenstevní výbor zaujmout shodné stanovisko s vládním nařízením a nepovolovat nové ţivnosti. Pozoruhodné je, ţe k ţádosti Aloise Davídka, datované dne 25. března 1946 se výbor jiţ dříve vyjádřil kladně, neboť na jeho ţádosti byl uveden dovětek, ţe níţe podepsaný výbor nečiní námitek vůči povolení ţivnosti pánské krejčovství, která měla být provozována v Rakovníku v pronajaté provozovně, Palackého ulice čp. 698. 134) Zamítavé stanovisko k opovědím k výše uvedeným ţadatelům bylo zasláno

k Okresnímu národnímu výboru

v Rakovníku s touto poznámkou: „ Aţ budou povolovány nové ţivnosti, mají jmenovaní přednostní právo na vydání ţivnostenského listu“.

135)

Otázkou zůstává,

proč výbor v tak krátké době změnil názor a zejména to, ţe jeden člen výboru, Jan Lédl, který se předtím postavil k dané věci kladně, dokázal rychle přesvědčit ostatní členy výboru k opačnému stanovisku, které bylo v souladu s politickým směřováním vlády. Z tohoto závěru vyplývá, ţe hospodářská transformace byla uskutečňována z roviny řízeného hospodářství, kontrolovaného okupačními úřady do roviny, která byla orientována politickými nařízeními k cílům, které zbavovaly ţivnostnictvo svobodného rozhodování a pravomocí v odborných otázkách. 54

Valná hromada Jednoty společenstev krejčích v Praze se usnesla na jaře 1946 zkvalitnit administrativu, proto bylo nařízeno, aby členové zařazení do 1. mzdové třídy vedli řádné knihy a přesnou kalkulaci. Agenda 3. mzdové třídy měla být naopak zjednodušena.

136)

Při Jednotě společenstev krejčích v Praze existovala propagační

komise, do které Společenstvo krejčích v Rakovníku volilo své zástupce. Z pramenů vyplývá, ţe v červnu 1946 byli zvoleni tito členové: Lédl, Gotšalk, Lhoták, Štolfa, Hergetová, Mašek, Tuček a Chalupná.

137)

Z toho je zřejmé, ţe výše uvedená komise

představovala nejen významnou sloţku propagace krejčovského řemesla, ale i zárodky centrálně řízené reklamy. Poválečné reformy se také týkaly celého ţivnostenského podnikání, jak dokazují různá nařízení a přípisy, které Společenstvo krejčích vyřizovalo. K určitým změnám došlo i ve vedení učňovské agendy. Podnět ke zlepšení přípravy krejčovských učňů na závěrečné zkoušky vyšel od Společenstva krejčích v Praze a jejich návrh byl zaslán k posouzení a připomínkování rakovnickému Společenstvu. V návrhu bylo plánováno zavést dvouměsíční závěrečný kurz na přípravu učňů k učňovským zkouškám. Společenstvo krejčích v Rakovníku

akceptovalo tento návrh

pouze

s jednou námitkou, která se týkala zkrácení dvouměsíčního kurzu na jednoměsíční. Tato námitka byla odůvodněna tím, ţe učňové by byli příliš zaneprázdněni, čímţ by utrpěla jejich praxe v krejčovských dílnách. 138) Na Valné hromadě Společenstva krejčích v Rakovníku bylo dne 8. září 1946 rozhodnuto, ţe nepřítomní členové bez dostatečné omluvy zaplatí pořádkovou pokutu ve výši 50 Kčs, aby se zlepšila prezence na podobných akcích. Na základě tohoto závěru bylo pokutováno 57 členů Společenstva, kteří museli zaplatit stanovenou částku do osmi dnů.

139)

Tyto záznamy dokazují, ţe více neţ polovina členů

Společenstva krejčích v Rakovníku nebyla přítomna na výše uvedené Valné hromadě, neboť tam bylo pouze 45 členů, coţ vypovídá o určité pasivitě ţivnostenského stavu, který byl navyklý, ţe za Protektorátu bylo vše direktivně řízeno, proto neodkladné záleţitosti řešilo společenstevní předsednictvo. Ani za 1. republiky nebyly Valné hromady hojně navštěvovány. Ani nově formující se hospodářské poměry nepřiměly ţivnostníky, aby se aktivně zapojili do společenstevní práce, alespoň tím, ţe budou dobře informování o veškerých ţivnostenských aktivitách. Větší zájem se u členů Společenstva neprojevil ani v souvislosti s účastí na Manifestačním sjezdu řemesla v Praze na podzim 1946, kterého se měl jako delegát zúčastnit pan Štroner, který však účast odmítl a další zájemce se nenašel. Na 55

podzim stejného roku byly vyřizovány také ţádosti mnohých krejčích, chystajících se k přeřazování z 1. nebo z 2. mzdové třídy do třídy 3., coţ svědčí o určitých problémech krejčích buď s odbytem, nebo s vyřizováním sloţitějšího účetnictví. Jednalo se o tyto mistry: Josefa Konopáska – Krušovice, Antonína Korfa – Mutějovice, Antonína Maška – Rakovník, Jana Lédla – Rakovník, Františka Lhotáka – Rakovník, Arnošta Štolfy – Rakovník, Vladimíra Štronera – Rakovník, Josefa Šilera – Rakovník. Zařazení do mzdových tříd bylo provedeno na základě směrnic Ministerstva sociální péče a ochrany práce. 140) Do kompetence Společenstva krejčích patřilo i rozdělování textilií pro jednotlivé členy, kteří o tom byli vţdy vyrozuměni oběţníkem. Příděly textilií rozdělovali vybraní členové v dílně nějakého rakovnického mistra, nejčastěji pana Štronera nebo Kroba.

141)

Ţivnostenská společenstva musela také respektovat

oznámení typu, ţe se mají účastnit i různých zemědělských brigád, jak dokládá přípis Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku, ve kterém stálo, ţe Rada ONV v Rakovníku nařídila na dny 14. a 15. listopadu 1946 uzavření veškerých obchodů a ţivností v Rakovníku za účelem brigádní výpomoci při sklizni brambor. Ţivnostníci, obchodníci a jejich zaměstnanci se měli hlásit na MNV v Rakovníku, kde byla pro ně připravena auta, která je měla odvést na zemědělskou brigádu. 142) Ţivnostenská společenstva zachovávala stavovské tradice i tím, ţe se zúčastňovala pohřebních obřadů svých zemřelých členů a úctu k nim projevovala nejen tichou vzpomínkou při Valné hromadě, ale i květinovými dary pozůstalým. Členové Společenstva byli k těmto akcím zváni písemně, jak dokládá oznámení o skonu Václava Černohorského na jaře 1947.

143)

Nezapomínalo se ani na tzv.

přestárlé členy, na které byly pořádány sbírky, aby se zlepšila jejich sociální úroveň. Sbírku na podporu přestárlého pana Čermáka inicioval pan Krob na Valné hromadě dne 30. března 1947, který se postaral i o její splnění. Sbírka vynesla částku 1 332,30 Kčs.

144)

Valné hromady se zúčastnilo 65 členů, takţe poukázaná částka na sociálně

slabého činila 20,34 Kčs, coţ byla symbolická cenave srovnání s vybíranými členskými příspěvky na rok 1947, které byly ve výši 350 Kčs za člena, za tovaryše 100 Kčs a 50 Kčs za učně. Poválečná léta předznamenala blokování ţivnostenského podnikání i v tom směru, ţe se nepovolovaly v takové míře nové ţivnosti, aby se udrţel určitý sociální standart stávajících ţivnostníků. Někteří ţadatelé o povolení provozovat ţivnost svoji ţádost několikrát opakovali, ale téměř vţdy bez kladného výsledku. V rámci sledování 56

dané problematiky jsem zaznamenala i případ, ţe jeden ţadatel, pan Otakar Krejčí z Milostína při opětovné ţádosti o povolení ţivnosti se prokázal lékařským potvrzením, ve kterém bylo uvedeno, ţe výše jmenovaný je nemocný a můţe vykonávat pouze ţivnost krejčovskou. Jeho ţádosti bylo nakonec vyhověno. 145) Direktivní

řízení

v oblasti

ţivnostenského

podnikání

se

projevovalo

i v přesném rozdělování a přídělech podšívek a textilií, kdy byla určena firma, která měla Společenstvu krejčích v Rakovníku dodávat podšívky. Zvolenou firmou byla firma Jonák a spol. v Rakovníku, která dodala celému Společenstvu např. 200 m podšívek a tento objem byl rozdělen podle stanoveného klíče tj. pracovních jednotek. Podle tohoto klíče měl mistr nárok na dvě pracovní jednotky, tovaryš na jednu a učeň na půl jednotky. Dámské krejčové neboli švadleny neměly na podšívky ţádný nárok. 146)

Členové Společenstva nebyli spokojeni s rozdělováním podšívek, protoţe byl

jejich příděl malý. Přesto se dokázali zachovat solidárně vůči svým kolegyním, kterým poskytli určitou část ze svých zásob. 18 m zbylé podšívky bylo na návrh paní \Hergetové rozděleno mezi rakovnické švadleny a v následujícím roce mezi venkovské švadleny.

147)

Nedostatek materiálu pro krejčovské řemeslo byl řešen i v roce 1948,

kdy na počátku února intervenoval v dané věci předseda Společenstva krejčích pan Šiler v Praze u Jednoty krejčích a na Ústředním svazu československých řemesel. Závěry v dané věci nebyly uspokojivé, neboť veškeré textilie byly ţivnostníkům přidělovány prostřednictvím Rozdělovny, které byl čtyřikrát do roka hlášen stav pracovních jednotek, na jejichţ základě byly členům přidělovány body pro získání materiálu. pověřena

148)

Od ledna 1949 byla rozhodnutím Ministerstva vnitřního obchodu

hlášením bodového jmění Úřadovna pro zúčtování bodů v Praze, která

měla vést bodové účty pro krejčí. Bodové šeky byly ţivnostníkům přidělovány Výdejnou bodových šeků při ONV, nebo Bodovým úřadem v Praze. Po obdrţení zboţí byli ţivnostníci povinni odvádět body do 10. kaţdého měsíce určeným sběrnám, zřízených u Okresních spořitelen a záloţen.

149)

Počínaje rokem 1949 byly příděly podšívek

přidělovány podle objednávek, které zasílali jednotliví ţivnostníci a nikoliv hromadným způsobem, prostřednictvím Společenstva krejčích. Součástí objednávky musel být i třetí díl hlášení bodového jmění, jinak nebyla objednávka vyřízena.

150)

Stíţnosti na nedostatečné zásobování látkami přetrvávalo aţ do zániku ţivnostenského podnikání. Společenstvu krejčích v Rakovníku byla přidělena oblastní rozdělovna

57

v Ústí nad Labem, od které dostávali členové Společenstva na základě bodového účtu příděl plátna, příprav pro krejčí a podobně.

151)

První výborová schůze Společenstva krejčích po komunistickém puči v Únoru 1948 se konala v Rakovníku dne 1. března 1948, kde hlavním bodem programu bylo ustavení akčního výboru. Předseda Šiler seznámil 11 přítomných členů se dvěma moţnostmi jmenování akčního výboru. První moţnost spadala do kompetence samotného předsedy, který mohl na základě své iniciativy sestavit akční výbor. Předseda Šiler však vyuţil druhou eventualitu a tento úkol přenesl na celý společenstevní výbor, s odůvodněním, ţe jeho členové se stavěli po celou dobu bez výhrad k podpoře demokratické jednoty lidu, a proto jim přísluší ustavení akčního výboru. Členové společenstevního a nově také akčního výboru byli informováni o probíhajících politických změnách. V této souvislosti byla ze strany předsedy provedena agitace pro vstup a členství do KSČ, včetně přiloţených přihlášek. Údaje o nově politicky organizovaných ţivnostnících nemají vypovídající hodnotu, protoţe v jejich seznamech jsou věcné chyby, např. opravy prováděné formou škrtů, nebo nepravdivý údaj o členství v KSČ u Karla Kroba.

152)

Jasné přihlášení předsedy Šilera

k novému politickému programu je důkazem rychlého vlivu formující se politické reprezentace na ţivnostenské podnikání. Úvodní proslov předsedy Šilera měl přesvědčit akční výbor, ţe aktivní spolupráce s politickým programem KSČ jim přinese jen výhody. „ Nelze býti stranou v dnešním politickém dění a naopak musíme stát pevně při nově obrozené vládě Klementa Gottwalda, jelikoţ se zavázala, ţe se postará sociálně a všemoţně vyjde vstříc našim drobným bolestem, které řemeslo naše v dnešní době přináší.“

153)

Tato slova pronesl nově ustavený

předseda akčního

výboru a stávající předseda Společenstva krejčích Josef Šiler. Členy akčního výboru se stali od listopadu 1948 také Alois Davídek a Bohumil Müller jako zástupci zaměstnanců, jmenovaní Okresní odborovou radou v Rakovníku.154) Jmenování zástupců zaměstnanců do akčního výboru, kde byli původně soustředěni pouze ţivnostníci je dokladem socializace ţivnostenského podnikání a dokazuje také postupné prosazování zaměstnaneckého vlivu do sféry řízení ţivnostenského orgánu jakým bylo Společenstvo krejčích v Rakovníku. Na schůzi Společenstva krejčích dne 19. března 1948 byl panem Štronerem podán návrh na odvolání pana Kroba z funkce místopředsedy, coţ bylo výborem zamítnuto.

Otázkou zůstává co bylo důvodem tohoto návrhu. Je moţné, ţe tím

důvodem bylo odmítnutí členství v KSČ 58

panem Krobem, který se výše uvedené

funkce vzdal na vlastní ţádost později, a to dne 28. července 1948 na schůzi akčního výboru. Novým místopředsedou byl zvolen pan Vladimír Štroner.

155)

Řádná Valná hromada Společenstva krejčích, přijala návrh na doplnění stanov ve věci poplatků. Měřítkem pro stanovení členských příspěvků se stal počet zaměstnaných jednotek v podniku, kdy mistr představoval 2 jednotky, tovaryš 1 jednotku a učeň půl jednotky. Dále byla stanovena výše přijímacích neboli inkorporačních poplatků pro nové členy, které činily 600 Kčs pro podnik jednotlivce, 1 000 Kčs pro filiální podnik jednotlivce, 3 000 Kčs pro právnickou osobu a 3 000 Kčs pro filiálku právnické osoby. 156) Politické změny v Únoru 1948 předznamenaly i velké změny hospodářské, které začaly gradovat v oblasti ţivnostenského podnikání na konci roku 1948, jak dosvědčuje dopis Ústředního svazu československého řemesla v Praze ze dne 15. prosince 1948, ve kterém bylo Okresní jednotě Ţivnostenských společenstev v Rakovníku a Společenstvu krejčích tamtéţ oznámeno, ţe Ústřední akční výbor Národní fronty a Ministerstvo průmyslu v Praze daly ÚSČSŘ souhlas k tomu, aby disponoval zaměstnanci všech organizačních sloţek a v případě potřeby je převedl do zaměstnaneckého poměru k ÚSČSŘ. Společenstvo krejčích a kaţdý jeho zaměstnanec měl projevit souhlas s případným převodem do stavu zaměstnanců ÚSČSŘ. Společenstvo krejčích v Rakovníku zareagovalo na opětovnou výzvu ÚSČSŘ oznámením, ţe ke dni 14. lednu 1949 nedisponuje vlastními zaměstnanci. 157) Z těchto pramenů nelze stanovit, zda došlo mezi výše uváděnými subjekty k nedorozumění v interpretaci „vlastních zaměstnanců“, neboť Ţivnostenská společenstva sdruţovala ţivnostníky, kteří zaměstnávali tovaryše, neboli zaměstnance, a proto není jasné, zda Společenstvo krejčích odpovědělo záměrně tímto způsobem, nebo zda si daný poţadavek špatně vysvětlovalo. Statistická evidence počtu členských firem a jejich zaměstnanců byla poţadována i Svazem řemesel textilních a oděvních v Praze. Z pramenů se dochoval oběţník č. 15, který obsahoval i příslušné hlášení, jeţ mělo být zasláno nejpozději do 18. února 1949 a z něho vyplynulo, ţe Společenstvo krejčích v Rakovníku sdruţovalo ke dni 15. únoru 1949 62 firem bez tovaryše, 16 firem s jedním tovaryšem, 7 firem se dvěma tovaryši, 2 firmy se třemi tovaryši, 1 firmu se čtyřmi tovaryši,1 firmu se šesti tovaryši a 1 firmu s osmi tovaryši, coţ činilo celkem 90 firem.

158)

Z výše uvedeného přehledu vyplynulo, ţe největší počet tvořily firmy,

ve kterých nebyl zaměstnán ţádný zaměstnanec, tzn., ţe firmu tvořil pouze majitelţivnostník. Z počtu 62 firem se nacházelo 13 firem v Rakovníku a 49 firem bylo 59

soustředěno na venkově. Z celkového počtu 26 rakovnických krejčovských firem disponovala polovina, tj. 13 určitým počtem zaměstnanců, jak dokládá níţe uvedený přehled firem: Firma Vladimír Štroner – 8 zaměstnanců. Firma Jan Gotšalk – 6 zaměstnanců. Firma Karel Krob – 4 zaměstnanci – tato firma sníţila počet svých zaměstnanců na základě nemoci majitele, který z tohoto důvodu opustil i místo odborného učitele na Odborné škole pokračovací oděvních ţivností.

Firma Bedřich Mudra – 3

zaměstnanci. Firmy Ladislav Bureš, Miloslav Hasal, Josef Tór, Marie Bergerová, Marie Šašková – 2 zaměstnanci. Firmy František Leitner, Zdeňka Liebscherová, Antonín Mašek a Věra Benešová – 1 zaměstnanec.

159)

Do působnosti Společenstva krejčích v Rakovníku patřily i venkovské ţivnosti, jejichţ celkový počet činil ke dni 15. únoru 1949 64 firem. V 16 obcích byla hlášena pouze jedna ţivnost, v 8 obcích byly 2 ţivnosti, v 5 obcích byly 3 ţivnosti, ve 3 obcích byly 4 ţivnosti a v jedné obci bylo 5 ţivností. Z toho vyplynulo, ţe ţivnosti pánský a dámský krejčí a krejčová byly soustředěny ve 33 obcích rakovnického okresu. 12 venkovských ţivností mělo jednoho zaměstnance a působili v 9 obcích, 2 venkovské ţivnosti měli 2 zaměstnance a působili ve dvou obcích. Jedna venkovská ţivnost měla 3 zaměstnance a působila v obci Senomaty, která se nachází ve velké blízkosti Rakovníka. To znamená, ţe pouze 15 venkovských ţivností z celkového počtu 64 venkovských firem, mělo nějakého zaměstnance. Z komparace lze vyvodit, ţe v roce 1949 nastal pokles firem evidovaných ve Společenstvu krejčích v Rakovníku, neboť jejich stav před vypuknutím 2. světové války činil jen v Rakovníku 72 firem a to v časovém období 1903-1939. 17 firem zaniklo zejména v období Protektorátu, ale přesto zůstávalo činných 55 firem. V roce 1949 čítal počet firem v Rakovníku pouze 26. Mnozí ţivnostníci rušili své ţivnosti, nebo je dávali na určitou dobu do klidu, jako např. Václav Šíma z Mutějovic, který tak učinil dne15. února 1949 z důvodu nedostatku materiálu, proto raději nastoupil do zaměstnání v továrně Rako. Ohlášení o pozastavení činnosti ţivnosti bylo provedeno u Okresního Národního výboru.

160)

Z těchto závěrů je patrné, ţe někteří ţivnostníci vyčkávali, jak se bude nastalá politická situace dále vyvíjet a zda se zlepší podmínky pro podnikání. Pokles ţivností souvisel nejen s nedostatkem materiálu, kdy byly některé firmy nuceny omezovat svoji produkci, ale i z důvodu omezování svobodného podnikání, coţ se projevovalo mnoţstvím různých nařízení a oběţníků, které výrazně brzdily ţivnostenské podnikání 60

a v některých případech zasahovaly do kompetencí svobodného rozhodování, nebo poškozovaly dobré jméno ţivnostníků, jak dokládá následující případ. Nejvyšší cenový úřad v Praze reagoval na dopis, ve kterém bylo uvedeno následující: „Máte-li moţnost vlivně zasáhnout ve prospěch pracujících, tedy prosím věnujte svou snahu tomuto námětu: Povinné váţení látky u švadlen a krejčích.“ 161) V této souvislosti bylo argumentováno, ţe hotová zakázka je vţdy o 2 % - 30 % lehčí a ţe ztracená látka je odcizena daným ţivnostníkem. Jednota odborných Společenstev krejčích v Praze zformulovala tyto informace do oběţníku číslo 19 a rozeslala ho příslušným Společenstvům, která se měla k dané věci vyjádřit do 5. dubna 1949 a zaujmout jasné stanovisko.

162)

Tento písemný pramen je jasným svědectvím komunistické vlády,

která záměrně obviňovala z krádeţí látek jednotlivé ţivnostníky a je důkazem nastoupené cesty, jejímţ cílem byla likvidace ţivnostenského podnikání. Poslední písemné prameny, týkající se Společenstva krejčích v Rakovníku jsou datované dne 1. dubna 1949 a představují upomínky dluţných bodů jednotlivých ţivnostníků za přidělené textilie. Týkalo se to těchto ţivnostníků – Hasala, Levého a Lhotáka. Výše uvedení ţivnostníci měli zaslat bodové šeky k Úřadovně pro zúčtování bodů v Praze, která měla poukázat dluţné body národnímu podniku Textilia v Ústí nad Labem. Jednalo se o dluţné částky ve výši 174, 54 a 52 bodů. 163) Rokem 1949 končí éra ţivnostenského podnikání a tím i existence Ţivnostenských

společenstev.

Jejich

funkci

přebírají

Komunální

podniky,

které se zaměřovaly na integraci jednotlivých ţivností do nové hospodářské struktury a transformovaly je v různé druţstevní organizace.

61

OKRESNÍ JEDNOTA ŢIVNOSTENSKÝCH SPOLEČENSTEV V RAKOVNÍKU Sjednocujícím faktorem ţivnostenské struktury v první polovině 20. století se staly Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, které sdruţovaly jednotlivá odborná Společenstva v příslušných politických okresech a představovaly tak strukturální mezičlánek mezi ţivnostníky a dalšími správními a odbornými orgány. Novela ţivnostenského zákona ze dne 23. února 1897 doporučovala zakládání Okresních jednot Ţivnostenských společenstev za účelem strukturálního vymezení hospodářské sféry, představované zejména výrobními ţivnostmi. Okresní jednoty řídily a koordinovaly činnost jednotlivých Ţivnostenských společenstev a podílely se na vývoji a směřování ţivnostenského podnikání v daném regionu. Nadřízeným orgánem Okresních jednot byla Zemská jednota, která existovala v Praze od 28. července 1895. 164) Okresní jednota Ţivnostenských společenstev v Rakovníku byla ustavena dne 30. prosince 1912. Nejstarší písemné prameny se o této ţivnostenské instituci dochovaly z roku 1928. Kniha Okresní jednoty, obsahující zápisy z jednotlivých schůzí, začíná právě zápisem z prosince roku 1928, kdy ji tvořilo 15 Ţivnostenských společenstev politického okresu rakovnického.

Jednalo se o 1610 členů, 300

pomocníků a 250 učňů. V rakovnickém okresním archivu se dochovaly dva kartony věnované Okresní jednotě Ţivnostenských společenstev. Struktura Okresní jednoty byla vymezena stanovami, které byly v Rakovníku potvrzeny Okresním úřadem dne 7. ledna 1930 a byly přijaty Okresní jednotou Ţivnostenských společenstev na základě nového volebního zákona a vládního nařízení ze dne 18. ledna a 4. června 1929

165)

Představitelé jednotlivých Ţivnostenských společenstev zastupovali své členy „v jednotenské hromadě “, která se mohla usnášet jen v tom případě, ţe se sešla jedna čtvrtina jejich členů. Jednotenská hromada zvolila ze svého středu výbor Jednoty na funkční období tří let. Tento výbor se skládal ze 12 členů, při čemţ bylo dbáno, aby v něm byla zastoupena přiměřeně všechna Společenstva. Okresní jednota byla na veřejnosti zastupována jednotenskou hromadou, výborem Jednoty, nebo jejím starostou. Nejčastěji byly ţivnostenské záleţitosti vyřizovány starostou, který pobíral za svoji funkci finanční odměnu, která činila v Rakovníku 500 Kč.

166)

Starosta

Jednoty nebo jeho náměstek svolával hromady, výborové schůze a další schůze jako

62

byly poradní nebo informační za účelem projednávání různých ţivnostenských akcích, nebo objasnění určitého problému. Výbor Jednoty plnil také funkci poradního sboru Ţivnostenskému úřadu. Jednotenská hromada byla svolávána většinou jedenkrát do roka, jako výroční Valná hromada, na které byli přítomní seznamováni s výroční zprávou a finanční uzávěrkou za uplynulý rok. Pouze ve volebním období se scházela mimořádná volební Valná hromada, na které bylo voleno 12 členů představenstva Okresní jednoty a 6 náhradníků. Kandidátní listina ze dne 11. června 1933 pro volbu nového představenstva Okresní jednoty představovala tuto oborovou strukturu: jeden hoteliér, jeden řezník a uzenář, jeden hokynář, jeden obchodník, jeden knihař, dva krejčí, jeden kovář, jeden kolář, jeden pekař, jeden obuvník a jeden truhlář. Šest náhradníků na kandidátní listině představoval jeden hostinský, jeden mlynář, jeden holič, jeden pokrývač a dva krejčí. Z celkového počtu 18 kandidátů pocházelo třináct z Rakovníka a pět z venkova, z obcí – Městečko, Mutějovice, Broumy, Senomaty a Křivoklát. Na jaře roku 1937 se za člena Okresní jednoty přihlásilo také rakovnické Obchodní grémium, které zastupovalo 500 členů. Ve stejném roce se rovněţ konaly volby do představenstva Okresní jednoty a na základě rozšířené členské základny o Obchodní grémium bylo rozhodnuto, ţe počet členů výboru je nutné navýšit na 16 členů a 8 náhradníků. V čele nového výboru zůstal i nadále ve funkci dříve starosty a nyní předsedy truhlář Kopřiva, prvním místopředsedou se stal obchodník Nigrin a druhým místopředsedou byl krejčí Nápravník. 167) Okresní jednota Ţivnostenských společenstev hájila především společné ţivnostenské zájmy svých Společenstev a k prvořadým úkolům Jednoty patřila organizace Společenstev, včetně podpory při plnění jejich zákonných úkolů. K prioritám Jednoty se řadilo ţivnostenské vzdělávání, jak samotných členů Společenstev, tak i ţivnostenského dorostu, protoţe výcvik učňů, jak v oblasti teoretické, tak v oblasti praktické byl povaţován za důleţitý úkol pro ţivnostenský rozvoj. Aktivní zapojování učňovské mládeţe do ţivnostenského dění bylo velmi významné pro svébytné upevňování ţivnostenského stavu. S touto prioritou souvisela i podpora a rozvoj ţivnostenského školství, jak dokazují aktivity Okresní jednoty v Rakovníku. K cílům Okresní jednoty patřila podpora zprostředkování práce a odbytu výrobků Společenstev, které byly její součástí a také podpora dostatečného zajišťování surovin včetně technického zlepšení výroby v jednotlivých ţivnostech. Do sféry zájmů spadala i oblast sociální, proto byla podporována různá podpůrná zařízení pro případ invalidity a nemocenské pojišťování členů Ţivnostenských společenstev. 63

Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev musely o své činnosti informovat Zemský ţivnostenský inspektorát, kterému byly zasílány Výroční zprávy ke kontrole. Rakovnické Okresní jednotě byl ve Výroční zprávě za rok 1928 vytýkán malý podíl členských příspěvků v rámci jednotlivých výdajů společenstevního rozpočtu. Kritika směřovala ke skutečnosti, ţe je Okresní jednota příliš závislá na různých místních dotacích a darech. Na základě této kritiky bylo výborem Okresní jednoty navrhnuto a schváleno zvýšení členských příspěvků na 1 Kč, aby nemohlo dojít k případnému střetu zájmů. 168) Z této zprávy vyplývá, ţe Zemský inspektorát projevil obavy, ţe by Okresní jednota mohla být ovlivňována a jednat v zájmu svých sponzorů, coţ by poškodilo její nezávislost a nestrannost. Ze zápisů Okresní jednoty v Rakovníku je také zřejmé, ţe v rámci dalšího prohlubování znalostí ţivnostenské problematiky, vydávala Jednota finanční částky za odborný tisk, jako byly časopisy – Ţivnostenský věstník nebo Ţivnostenské zájmy. Okresní jednota řešila na sklonku dvacátých let 20. století finanční problémy, neboť jí některá Společenstva dluţila za své členy. Proto člen výboru pan Nápravník, krejčí navrhoval, aby Okresní politická správa donutila dané obce k příspěvku pro Okresní jednotu, čímţ by se finanční situace zlepšila. Pro lepší informovanost členů Ţivnostenských společenstev v oblasti daňových otázek, byla při Okresní jednotě v Rakovníku zřízena daňová poradna, která organizovala speciální informativní přednášky, věnované daňové problematice, aby se zlepšila situace ţivnostníků, zejména v krizovém období. V daňové poradně působili: odborný učitel Malý, starosta Jednoty Francl, účetní Böhm a krejčí Nápravník, který zastupoval Okresní jednotu v Městské radě. Ţivnostníci nebyli spokojeni s úrovní daní, a proto protestovali proti tzv. předanění. V této souvislosti byla dne 3. ledna 1929 svolána speciální schůze, na které bylo jednáno o této problematice. Mimo to bylo zdůrazněno, ţe v rakovnickém okrese existuje velké předanění poplatníků, proto bylo nutné zorganizovat protestní schůzi, která měla tento program řešit. Za tímto účelem byla výborem Jednoty zvolena komise, která vypracovala rezoluci pro informační a protestní všeţivnostenskou schůzi, která se konala dne 12. května 1929 v Rakovníku v sále na Střelnici, za účasti zástupců Berní správy, Okresního úřadu, Městské rady, ţivnostenských organizací a poslaneckých klubů. Pro tuto akci byly zhotoveny letáky a plakáty s přesným programem této veřejné schůze, který byl shrnut do níţe uvedených bodů: 1) Neutěšené hospodářské poměry v ţivnostech a daňová praxe. 2) Reforma Ţivnostenského řádu a její význam. 64

3) Vzdělávací činnost ţivnostenském stavu jako jsou výstavy, kurzy, přednášky, odborné spisy a výchova dorostu. 4) Nemocenské a starobní pojištění a úrazovna. 5) Rezoluce.

169)

Ţivnostenský stav se nespokojil jen s výše uváděnou odbornou schůzí, ale naopak organizoval na jaře 1931 další informační schůze na venkově a to v Křivoklátě a Slabcích. Tyto schůze charakterizovaly stávající hospodářskou situaci v ţivnostech a obchodě. Na schůzích přednášel starosta Jednoty Francl a další vedoucí představitelé Nápravník a Kopřiva. Kopřiva zdůrazňoval nutnost ţivnostenské solidarity, která měla pomoci tlumit dopady hospodářské krize na ţivnostenský stav. Dále vyzdvihoval odbornou výchovu ţivnostenského dorostu. Starosta Francl věnoval pozornost vysvětlování oblasti daňové a společenstevní problematiky. Okresní jednota shledávala jako velký problém roztříštěnost ţivnostenského stavu, proto kritizovala nedostatečnou soudruţnost a spolupráci mezi ţivnostnictvem. Nejednotnost mezi ţivnostníky v Rakovníku se jevila jako dlouhodobý a zásadní problém po celé krizové období a právě toto bylo povaţováno za jednu z příčin, proč si nedokázal ţivnostenský stav vydobýt pro sebe lepší podmínky, přestoţe spolupráce Okresní jednoty s Okresním úřadem, Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze, nebo Zemskou jednotou byla na velmi dobré úrovni. Okresní

jednota

organizovala ve spolupráci

s praţskou Obchodní a ţivnostenskou komorou tzv. úřední dny, během nichţ se ţivnostníci seznamovali více s ţivnostenskými záleţitostmi. Rakovník byl dokonce prvním městem, ve kterém byly ve spolupráci s Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze roce.

170)

a Okresní

jednotou v Rakovníku pořádány čtyři úřední dny v jednom

Z těchto závěrů lze usoudit, ţe ţivnostenský stav byl velmi zainteresován na

řešení problémů, které vyvstávaly v souvislosti s krizovým obdobím. Rakovnická Okresní jednota byla Obchodní a ţivnostenskou komorou v Praze kladně hodnocena za vzájemnou spolupráci a byla povaţována za průkopníka v pořádání pravidelných úředních dnů, při kterých měli ţivnostníci moţnost dotazovat se praţských odborníků na různé aktuální ţivnostenské a obchodní problémy. Okresní jednota Ţivnostenských společenstev působila také jako organizátor a koordinátor dalších ţivnostensko – obchodnických akcí, coţ prokazovala pořádáním veřejných schůzí ţivnostnictva a obchodnictva za podpory Československé ţivnostensko obchodnické strany středostavovské a Obchodního grémia.

171)

Tyto

akce měly prezentovat veřejné „příkoří“, se kterým se tento stav musel vyrovnávat. 65

Jednalo se především o pokles zakázek včetně poklesu nebo nesolventnosti některých zákazníků a nárůst fušerů, kteří způsobovali také určitý úbytek klientely. V roce 1931 zaznamenala Okresní jednota v Rakovníku v souvislosti s hospodářskou krizí pokles ţivnostníků o 60 členů oproti roku 1929 a o 80 méně pomocníků. Pokles se týkal i stavu učňů, který se sníţil o 90. Podle Výroční zprávy z roku 1931 činil počet členů Okresní jednoty 1550, 210 pomocníků a 160 učňů. Okresní jednotu tvořilo 16 Ţivnostenských společenstev, coţ bylo o jedno Společenstvo více neţ v roce 1929. Pokles zaměstnaných pomocníků a učňů se jevil u ţivností oděvních a stavebních, ale i u ostatních ţivností byly kritizovány zhoršené poměry pro provozování ţivnostenské výroby.

172)

Okresní jednota podporovala také finančně instituce, které slouţily

k odbornému vzdělání ţivnostenského dorostu, jako byly Ţivnostenské školy a učňovská Besídka. Představenstvo Okresní jednoty upozorňovalo starosty (předsedy) jednotlivých Společenstev a jejich zástupce, aby jejich členové nezapomínali přihlašovat a odhlašovat zaměstnance nejen u nemocenské pojišťovny, ale i u svého příslušného Společenstva. Kaţdá Okresní jednota plnila rovněţ funkci odborného garanta Obchodní a ţivnostenské komoře, neboť k jejím úkolům patřilo tzv. připomínkování, coţ znamenalo stanovení odborných stanovisek a posudků k různým tématům a návrhům, jako bylo např. cejchování vah, zkrácení pracovní doby na 40 hodin, nebo zajištění starobního a invalidního pojištění ţivnostnictva. Z hlediska zabezpečení sociální úrovně ţivnostenského stavu byl v roce 1932 zřízen velký Garanční fond, který měl pomáhat ţivnostníkům, kteří se dostali do finančních potíţí. Tento fond byl tvořen příspěvkem Ţivnostenské záloţny a dalšími sbírkami. V roce 1932 činil příspěvek od záloţny 220 Kč a sbírka dosáhla částky 5 787,30 Kč. 173) V roce 1933 byla Okresním úřadem v Rakovníku organizována schůze proti zdraţování, na které byl zastoupen i starosta Okresní jednoty.

174)

Z této intervence

vyplývá, ţe byl na ţivnostenský stav vyvíjen tlak, aby nebyly zvyšovány ceny a nedocházelo tak k oslabování kupní síly obyvatel. I v regionálním dobovém tisku se objevovaly informace o hrozbě zdraţování, které je nutné minimalizovat. Ţivnostníci a obchodníci byli s touto situací nespokojeni, protoţe veškerá odpovědnost za hospodářskou situaci byla směrována na ně, coţ některým ţivnostníkům velmi komplikovalo jejich podnikání, neboť byli tlačeni k dumpingovým cenám. V roce 1934 byla Zemskou jednotou pořádána konference, na které byli zástupci Okresních jednot seznámeni s ideou, ţe ústředí Obchodní a ţivnostenské komory zvaţuje zrušení 66

Okresních jednot. S touto myšlenkou ţivnostníci zásadně nesouhlasili, proto bylo sepsáno zamítavé usnesení, které bylo předáno kompetentním orgánům. 175) Poţadavku ţivnostníků bylo vyhověno, protoţe tato organizace byla jimi povaţována za ochranného a odborného garanta v oblasti řešení jejich zájmů. Nespokojenost ţivnostnictva se projevovala jejich aktivizací, jak to dokládá Ţivnostenská konference uskutečněná v Rakovníku v září 1934, která měla protestní charakter. Projev starosty Okresní jednoty pana Kopřivy vystihuje danou situaci: „Poměry, které se vyskytují jsou takového rázu, ţe není jiţ moţné, aby jen zvolené výbory korporací ţivnostenských, samy jak tomu bylo dříve, vyřizovaly záleţitost, týkající se zájmu členů. Dnes je potřeba společné práce všech, aby poměry dnes jiţ nesnesitelné, aspoň částečně se změnily.“

176)

Na konferenci bylo zdůrazňováno, ţe je nutné pokračovat

v prezentaci ţivnostenského stavu, aby nebyl opomíjen, proto bylo rozhodnuto, ţe se bude konat veřejná protestní schůze, která měla ukázat, ţe se nejednalo jen o ojedinělou ţivnostenskou protestní akci. Okresní jednota v Rakovníku nespolupracovala s praţskými institucemi jen formálně, praţští zástupci se prezentovali osobně i na členských schůzích v Rakovníku, jak to dokazuje návštěva ředitele Ústavu pro zvelebování ţivností pana Ing. Otty Papeţe z Prahy v roce 1936. Ten přítomným vysvětloval nejen význam různých opatření, týkajících se ţivnostenského stavu, ale charakterizoval i nutnost věnovat patřičnou pozornost učňovskému dorostu, který měl být podporován ve svých aktivitách, jeţ se týkaly organizování výstav učňovských dílenských prací. 177) Zemská rada ţivnostenská pro Čechy si váţila dobré spolupráce s rakovnickými ţivnostníky, proto je ocenila diplomem četného uznání za dobrou propagaci a oţivení ţivnostenského stavu v Rakovníku. K oceněným patřili starosta Okresní jednoty Josef Kopřiva, Jaroslav Urban a Jan Carda. 178) Ţivnostenský stav si uvědomoval nutnost být adekvátně informován o novinkách v oblasti ţivnostenského podnikání. Velmi podnětné bylo i objasňování významu odborného vzdělávání učňů v rovině teoretické, protoţe někteří ţivnostníci nedbali na pravidelnou docházku svých učňů do Ţivnostenských škol. Důraz, který byl kladen na podporu organizování učňovských výstav dílenských prací byl velmi podnětný, protoţe prokazoval, ţe ţivnostnictvo ve svém vývoji nestagnuje a nevyčkává příznivější období, které by nastolilo vhodnější hospodářské podmínky, ale ţe se snaţí podporovat ţivnostenskou mládeţ v jejich odborných aktivitách.

67

V květnu 1937 bylo Okresní jednotou odhlasováno zřízení nemocenské pojišťovny při Okresní jednotě, za podmínky, ţe musí být přihlášeno nejméně 1 500 členů. V této souvislosti byla také navrhována spoluúčast pojištěnce na úhradu léků. Na výborové schůzi dne 26. září 1937 bylo jiţ přihlášeno dostatečné mnoţství členů a to 1 681, aby mohla být pojišťovna otevřena. Její otevření se velmi protahovalo z nejrůznějších důvodů. Určitý posun v této záleţitosti nastal aţ v roce 1940, kdy bylo Okresní jednotou oznámeno, ţe starobní a invalidní pojištění bude zahájeno od 1. dubna 1940, ale toto datum neplatilo pro otevření nemocenské pokladny, neboť se opět odloţilo na 1. ledna 1941. „ Povinná nemocenská pojišťovna ţivnostensko – obchodnická v Rakovníce má svoji činnost na celém okrese rakovnickém, tj. soudním okrese Rakovník a Křivoklát. Bude míti cca 2 000 členů ţivnostníků a obchodníků, s jejich rodinnými příslušníky pak cca 5 000 aţ 6 000 členů. Bude vedena jedině vlastními členy, kteří budou hospodařiti sami svými penězi a o nich rozhodovati. Jest zřízena k prospěchu a zajištění všech ţivnostníků a obchodníků, tedy i k prospěchu a zajištění vás a vaší rodiny.“

179)

Obchodní grémium intervenovalo na příslušných

ministerstvech a na Obchodní a ţivnostenské komoře v Praze, aby základní částka vyplácená při

invalidním a starobním pojištění byla navýšena z 550 Kč na částku,

která byla obvyklá u penzijního

a invalidního pojištění úředníků . Rovněţ bylo

poţadováno, aby byla sníţena penzijní věková hranice z 65 let na 60 let. V tomto směru bylo lobováno poslaneckým klubem Československé ţivnostensko obchodnické strany středostavovské v parlamentu při projednávání zákona o starobním a invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných. 180) Na hospodářské konferenci konané Obchodní a ţivnostenskou komorou dne 25. února 1938 v hotelu Schneider v Rakovníku byli jiţ ţivnostníci seznámeni se závěry jednání z oblasti sociálního zabezpečení, kdy věková hranice na odchod do starobního důchodu byla upravena na 63 let a povinnost zdravotního pojištění platila pro ţivnostníky a obchodníky do 58 let. Předseda pojišťovny byl jmenován prezidentem republiky a její jednotlivé úřadovny se nacházely v okresních městech a byly doplněny o poradní sbory, které byly tvořeny 10 členy a 10 náhradníky. Čekací doba byla stanovena na 36 měsíců a vojenská sluţba byla započítávána bez placení příspěvků. Invalidita byla uznána, jestliţe klesl výnos podniku o 50 % výnosu posledních tří let, protoţe nebyl ţivnostník schopen pracovní činnosti. Základní částka činila 550 Kč ročně, coţ obnášelo zhruba 46 Kč měsíčně. Kaţdý příspěvkový měsíc nastávalo navýšení o 3.50 Kč za měsíc. Vdova pobírala polovinu dávky peněz, 68

poloviční sirotek obdrţel 1/5 dávky a úplný sirotek 2/5 dávky aţ do věku 18 let. Základní částka u vdovy činila 250 Kč, u polovičního sirotka 100 Kč a úplného sirotka 200 Kč. V rámci pojištění bylo moţné učinit navýšení aţ na částku 5 000 Kč ročně a později na 12 000 Kč ročně, ale těmto sazbám se bránily soukromé pojišťovny. Ţivnostníci, kteří byli pojištěni jiţ ze zákona, tak nemuseli výše uváděné sazby hradit. Jestliţe bylo ţivnostníkem přerušeno podnikání, zanikala povinnost placení pojistného, ale mohlo být pokračováno dobrovolně v úhradě pojistného ve výši 20 Kč, při čemţ mu byly zachovány nároky jiţ vzniklé předchozím pojištěním, ale výše pojištění se nezvyšovala. Výše pojistného činila 22 – 24 Kč měsíčně a v některých hospodářsky slabých okresech mohla být sníţena aţ na částku 13 Kč. Další informace prezentované na hospodářské konferenci v Rakovníku se týkaly právních změn Obchodní a ţivnostenské komory, kdy komora měla být rozdělena na tři sekce, obchodní, ţivnostenskou a průmyslovou se stejným počtem mandátů a mělo být rovné hlasovací právo. K důleţitým změnám došlo i v rovině způsobilosti vykonávat samostatně výdělečnou činnost, neboť ţadatel se mohl stát ţivnostníkem od věku 24 let. 181) Dne 15. října 1937 jmenovala Okresní jednota na ţádost Okresního úřadu v Rakovníku dva zástupce do dozorčí komise při Veřejné zprostředkovatelně práce, aby v ţivnostenské sféře fungovala rychlá a správná informovanost o trhu práce na Rakovnicku. 182) Okresní jednota v Rakovníku také podporovala různé kulturní akce, pořádané ve městě, coţ dokládá pozvánka Společnosti přátel umění na vernisáţ výstavy obrazů Antonína Pelce, které se zúčastnil starosta Jednoty Josef Kopřiva.

183)

Umění zejména

výtvarné bylo oblíbené u mnohých ţivnostníků a obchodníků, kteří navštěvovali nejen různé výstavy organizované v Rakovníku, ale byli i sběrateli obrazů, kterými zdobili interiéry svých domů. Tato díla byla kupována prostřednictvím obchodníka s obrazy tzv. cesťáka, který nabízel vybraným zákazníkům obrazy soudobých malířů, jako byli K. Schadt, Jaroslav Procházka, Josef Procházka, Daněk Sedláček, Karel Šimůnek, Rolín a Diblík apod. Vybraní ţivnostníci a obchodníci si kupovali postupně nabízená výtvarná díla a vytvářeli domácí obrazové sbírky. Tato sběratelská vášeň a zároveň dobrá finanční investice do umění představovala určitý fenomén ve městě za První republiky. Po vyhlášení Protektorátu v roce 1939 nastaly velké změny v rámci hospodářského ţivota, neboť bylo ustaveno řízené hospodářství, které znamenalo značné omezení pravomocí a činnosti jednotlivých ţivnostenských orgánů. Dopad 69

řízeného hospodářství se projevil negativně v činnosti jednotlivých profesních organizací, jako byly Okresní jednota Ţivnostenských společenstev a Ţivnostenská společenstva, protoţe se do určité míry minimalizovalo setkávání jejích členů na schůzích, na kterých byly připravovány nejrůznější ţivnostenské akce, jeţ posilovaly ţivnostenský stav v jeho sebeuvědomování a sociální zakotvenosti ve společnosti. Ţivnostníci byli direktivně seznamování s mnohými změnami buď prostřednictvím centrálních orgánů nebo svými zástupci, kteří se účastnili omezených ţivnostenských akcí, jako byla např. Ţivnostenská konference, konaná dne15. ledna 1940 v Praze, kde byli přítomní seznámeni se zřízením Ţivnostenské a obchodní komise.

184)

Přestoţe byly nastoleny změněné hospodářské podmínky, nezapomínali

rakovničtí ţivnostníci na své učně, proto dne 26. ledna 1940 zorganizovali v rámci veřejné ţivnostenské přednášky v Národním domě učňovskou nadílku, při které dostal kaţdý učeň poukázku v hodnotě 50 K na nákup textilií. 185) Cílem takových akcí byla nejen sociální podpora ţivnostenské mládeţe, ale i zpětný pozitivní dopad na ţivnostnictvo samé, které si tímto zajišťovalo nejen odběr zboţí – textilií v síti rakovnických obchodů, ale vytvářelo tím i určitou formu propagace, neboť tento stav prokazoval, ţe se dokáţe postarat o své nástupce. Kromě jiného lze tyto aktivity chápat také jako určitý stupeň skryté reklamy. Okresní jednota v Rakovníku poskytovala finanční nadílku i Ţivnostenské škole pokračovací, obvykle ve výši 200 K, která ji vyuţívala pro učně na základě svého uváţení a zhodnocení sociálního původu a stavu ţadatelů. 186) Okresní jednota v Rakovníku se za okupace dostávala do určitých problémů s některými Společenstvy, která odmítala Jednotě platit příspěvky. Jednota byla upozorňována

Okresním

úřadem,

ţe

nelze

prostřednictvím advokáta, ale jen správní cestou.

nevybrané 187)

příspěvky

vymáhat

V lednu 1940 bylo Okresní

jednotě oznámeno ustanovení nového Společenstva síťařů a mříţařů, coţ dokládá, ţe profesní skladba ţivnostenského stavu procházela postupným vývojem a odpovídala uspokojování potřeb zákazníků, proto vznikala nová Společenstva, která umoţňovala rozvoj daných oborů. Kniha protokolů za schůzí a Valných hromad Okresní jednoty v Rakovníku neobsahovala ţádný zápis z roku 1941, poslední zápis před tímto „ výpadkem“ byl z ledna 1940 a na něj navazoval zápis aţ z února 1942. Otázkou zůstává, proč došlo k takovému výpadku, kdyţ zápisy byly evidovány do vázané knihy, a proto nelze předpokládat, ţe vznikly mimo tuto knihu. Z komparativního hlediska je nemoţné 70

konstatovat, ţe i další okupační roky neobsahovaly velké mnoţství zápisů ze schůzí. Jako příklady uvádím rok 1942 – 3 schůze, rok 1943 – 2 schůze, rok 1944 – 4 schůze, rok 1945 – 8 schůzí. Z poznámky starosty Kopřivy také vyplynulo, ţe malé schůze typu výborových, představenstev a podobně nemusely být předem oznamovány Okresnímu úřadu. V této souvislosti mohlo dojít k nějakému nedorozumění, které mohlo způsobit určitý výpadek činnosti Jednoty v roce 1941. Okresní jednoty v jednotlivých okresech mezi sebou spolupracovaly především na bázi informační. Na základě pramenů lze doloţit návštěvu pana Kopřivy na schůzi Okresní jednoty v Berouně v roce 1942.

188)

Tato regionální spolupráce dokazuje,

ţe se Jednoty neorientovaly se svými problémy a návrhy jen do centra tj. do Prahy, ale ţe se představitelé setkávali a předávali si zkušenosti. V roce 1942 bylo Okresní jednotou v Praze navrhováno zavedení legitimací pro členy jednotlivých Společenstev, aby se jimi členové mohli prokazovat na veřejnosti. 189) Okupační hospodářství neumoţňovalo ţivnostníkům volný nákup materiálu, neboť vše bylo vázané na přídělový systém, který byl doplňován „černým trhem“. Ţivnostníci trpěli nedostatkem materiálu, jestliţe se před okupací dostatečně nezazásobili. Tím se však vystavovali nebezpečí případného udání, zatajování nadbytečného materiálu a následného trestního stíhání. Další nebezpečí jim hrozilo i v případě většího poţadavku na příděl materiálu, neţ bylo zapotřebí na zhotovení zakázky. V těchto případech jim hrozil i trest smrti, nebo těţký ţalář, proto byli ţivnostníci Okresní jednotou v Rakovníku v roce 1942 upozorňováni na toto velké nebezpečí a zváţení patřičných rizik.

190)

Od roku 1939 probíhala reorganizace

Společenstev a podle vládního nařízení o hospodářské výstavbě byla řemesla povinně organizována v Ústředním svazu řemesel.

191)

Starostové Okresních jednot se museli

účastnit za daný region schůzí, organizovaných Ústředním svazem řemesel. Tato nacistická centralizační politika byla vedena s cílem vše přesně řídit a kontrolovat a po Únorovém puči v roce 1948 se stala významným pomocným nástrojem KSČ k rychlejšímu převzetí moci. K důleţitým úkolům, kterými byla Okresní jednota v Rakovníku pověřena Ústředním svazem řemesel patřilo, aby byl kaţdý řemeslník vyučený a patřičně vyškolený ve svém oboru. V této souvislosti byla poţadována revize profesních způsobilostí a byl projednáván návrh zavedení povinných mistrovských zkoušek. Za důleţitý úkol byla povaţována také znalost jazyka německého, proto se členové jednotlivých Společenstev měli zúčastnit kurzu němčiny, aby byl splněn poţadavek 71

jazykových dovedností pro ţivnostníky. Nacistické řízené hospodářství se prosazovalo i ve větší byrokratické organizovanosti ţivnostenské sféry tím, ţe měla být u Okresní jednoty v Rakovníku zřízena kancelář, ve které by byl tajemník, který měl vyřizovat veškerou ţivnostenskou agendu a měl být k dispozici všem starostům jednotlivých Společenstev. Zřízení této kanceláře bylo odhlasováno na Valné hromadě dne 14. února 1943 v hotelu Viktoria dříve hotel Schneider s poţadavkem, aby administrativní síla ovládala i jazyk německý. Kancelář měla být umístěna v domě starosty Okresní jednoty pana Kopřivy, za měsíční nájem 100 K, coţ bylo schváleno přítomnými členy Valné hromady. Inventář kanceláře v hodnotě 15 000 K měl být hrazen z půjčky Ţivnostenské záloţny. Z písemných pramenů však vyplývá, ţe otázka umístění kanceláře se velmi protahovala a komplikovala, neboť byly uváděny různé návrhy pro její otevření. Ve věci této záleţitosti intervenoval v listopadu 1943 také Ústřední svaz řemesel pro Čechy a Moravu, který zajistil pro tyto účely po dobu války kancelář v objektu bývalé obchodní firmy Rupa za poloviční nájem 3 500 K. Smlouvu měl uzavřít praţský právnik JUDr

Janaš, ale ani tato snaha nebyla naplněna, neboť

i v roce 1944 jiţ za nového vedení Okresní jednoty byla tato problematika neustále řešena a zdůrazňována jako prioritní záleţitosti. Z těchto závěrů lze vyvodit hypotézu ţe kancelář byla pravděpodobně ihned otevřena, ale ţe nevyhovovala daným podmínkám, proto byla i v pozdějším období řešena otázka jejího nového umístění, neboť z pramenů vyplynulo, ţe dne 27. září 1943 bylo usneseno „aby pro nával práce, rozšířena byla kancelář a opatřena vhodná místnost“. 192) V březnu 1943 se začala Okresní jednota v Rakovníku zabývat nařízením o uzavírání ţivností a včleňováním takto získaných pracovních sil do válečné produkce. Příslušné instrukce k této záleţitosti byly Jednotě poskytovány Ústředním svazem řemesel. Jednalo se o to, ţe jednotlivá Společenstva měla redukovat své ţivnosti, nebo alespoň počet svých zaměstnanců. V této souvislosti vzniklo v Rakovníku několik stíţností, protoţe Úřad práce oznamoval propuštěným – odebraným pracovním silám, ţe byli navrţeni k uvolnění příslušným Společenstvem, coţ vyvolalo určité nepříjemnosti aţ spory, které byl nucen řešit starosta Jednoty.Po jeho intervenci na Úřadu práce bylo ukončeno toto „informování“. Ţivnosti, které nebyly tak důleţité pro hospodářský stav země, měly být slučovány s ostatními, coţ bylo dáváno do kompetence ţivnostníků. Ústřední svaz řemesel také poţadoval nahlášení seznamu německých nebo německy provozovaných ţivností. V rakovnické Okresní jednotě nebyly však evidovány ţádné německé ţivnosti. Další evidence se 72

týkala i ţivností, které byly vykonávány ve zhoršených pracovních podmínkách, jako bylo vlhko, prach nebo velké horko, proto aby uvedeným firmám byly poskytnuty zvýšené příděly kuřiva a oděvů. 193) Na výše uváděných příkladech lze doloţit přesnou a centrálně řízenou evidenci, která měla přispět k vytvoření stabilní hospodářské základny státu Koordinátorem veškerých směrnic a oběţníků se stala Okresní jednota, která je předávala k vyřízení svým Společenstvům, aby byly splněny podle poţadavků ústředí. Dne 16. ledna 1944 byl na výborové schůzi Okresní jednoty v Rakovníku představen nový předseda Okresní jednoty pan Josef Svoboda, jmenovaný z nařízení Ústředního svazu řemesel, jenţ se ve své nové funkci projevil jako činovník velmi aktivní, který se rozhodl ukázat ústředí, ţe jen on je ten „pravý“, který zvládne vyřídit rostoucí administrativu. Jeho kritika předešlého vedení Jednoty vyznívala v loajální chování vůči Ústřednímu svazu řemesel. „ Převzal jsem Okresní jednotu ve stavu, který bude nutno od základu přebudovati, není tu ţádné a vůbec ţádné pomůcky, podle které bych v práci mohl pokračovat a musím mám-li z Okresní jednoty vytvořiti těleso zdravé, ţivota schopné a hodné úcty i respektu, nasaditi všechno úsilí a volný čas, aby zanedbané bylo brzy napraveno“.

194)

Dotyčný předseda také zdůrazňoval, ţe

Ústřední svaz řemesel shledal při revizi dne 30. září 1943 administrativní nedostatky u Okresní jednoty v Rakovníku, proto očekával, ţe mu bude Ústřední svaz řemesel nápomocen při řešení daných problémů. Ministerstvo hospodářství a práce mělo být ţádáno Ústředním svazem řemesel o pracovní sílu pro jednotenskou kancelář v Rakovníku. Nový předseda převzal vedení Jednoty dne 21. listopadu 1943 a na výborové schůzi byli ţivnostníci ihned seznamováni s oběţníky, které se týkaly hospodaření Společenstev, úpravou výkladních skříní, ţivnostenským oprávněním a společenstevními pracemi. Dále byly zdůrazněny válečně důleţité úkoly: 1)Snímání

kovů

a

hromosvodných

drátů

z budov

celého

okresu.

2) Mobilizace kovů, jejich sběr a odvoz . 3) Odebírání výčepních zařízení z hostinců. 195) Na Valné hromadě dne 6. února 1944 ţádal bývalý starosta Jednoty pan Kopřiva, aby jeho činnost pro Jednotu byla zaevidována a zároveň poděkoval svým spolupracovníkům, kteří mu pomáhali a přitom zdůraznil, ţe svoji činnost vykonával čestně. Na projev zareagoval nový předseda, který připomněl, ţe o činnosti pana Kopřivy není pochyb a vyslovil mu jménem Okresní jednoty upřímné díky za vykonanou práci. 196) Tato psychologická sonda dokazuje, ţe někteří ţivnostníci, kdyţ 73

získali funkci, tak se začali projevovat velmi ambiciózně, a vůbec si neuvědomovali, ţe svým jednáním poškozují práci a úsilí svých předchůdců. Agilní jednání předsedy Okresní jednoty vůči nadřízeným orgánům charakterizuje do určitě míry i stav doby. Velmi tristně působila velká kritika práce předchozího vedení Jednoty, neboť tím bylo poškozováno její jméno. V roce 1944 bylo Okresní jednotou za účasti příslušného Společenstva a Okresního úřadu provedeno uzavření 10 podniků Společenstva řezníků a uzenářů a asi 9 firem Společenstva cukrářů.

197)

Tato restriktivní opatření probíhala na základě

nařízení Ústředního svazu řemesel v Praze, jak jiţ bylo dříve zmiňováno. Jedním ze signálů postupující válečné fronty v roce 1944 bylo oznámení o zřízení inventáře pro případ leteckého bombardování. V únoru 1944 bylo také odhlasováno otevření společné kanceláře Okresní jednoty a ostatních Společenstev. K pozitivum tohoto projektu patřilo především ušetření určité části finančních prostředků, neboť na provozu kanceláře se měla podílet všechna Společenstva, která byla touto kanceláří zastupována. Koncentrace do společné kanceláře byla výhodná i pro Společenstva, protoţe kaţdé Společenstvo mělo svého tajemníka, který vyřizoval jejich administrativu a byl vyplácen z jejich rozpočtu. Převedení administrativy do společné kanceláře znamenalo menší výdaje pro kaţdé Společenstvo, přestoţe se všechna Společenstva musela finančně podílet na jejím provozu. V praxi se objevily námitky ze stran předsedů Společenstev na vedení kanceláře, zejména zaznívala kritika na nevhodné chování personálu a nízkou pracovní morálku. K největším Společenstvům Okresní jednoty v roce 1944 patřila Společenstva holičů, kovářů, krejčích, obuvníků a řezníků a z těchto Společenstev bylo vybráno pět nemajetných učňů, kterým byla Ústředním svazem řemesel v Praze poskytnuta finanční podpora ve výši 300 K. Pozoruhodné bylo chování 0kresní jednoty, která vítala kaţdou finanční podporu pro své nemajetné učně, coţ dokazuje výše uvedená částka ve výši 1 500 K a zároveň sama darovala Německému červenému kříţi částku 2 000 K, .přestoţe v Okresní jednotě nebyli evidováni ţádní němečtí ţivnostníci, kteří by preferovali tento zájem. Nabízí se otázka, zda tento dar byl nějakou formou vynucen ze strany úřadů, nebo zda se jednala o loajální chování Okresní jednoty v Rakovníku vůči protektorátní správě. Okresní jednota se snaţila zkvalitňovat své sluţby, proto evidovala a nabízela svým členům odborné časopisy jako Úřední list nebo Sbírku zákonů, aby byla zlepšována ţivnostenská informovanost.

74

198)

Na první poválečné schůzi Okresní jednoty v Rakovníku byla řešena otázka Penzijního fondu řemesla při Ústředním svazu řemesel v Praze, kdy se ţivnostníci zajímali o konkrétní záleţitosti, týkající se této problematiky, především se projevoval zájem o to, zda jsou do pojištění zahrnuty i manţelky a děti. Pojištění však pamatovalo pouze na manţelky. V této souvislosti byl volen na tři roky delegát, který se měl zúčastňovat veškerých schůzí a porad Penzijního fondu řemesel. V létě roku 1945 byli do výboru Okresní jednoty v Rakovníku jmenováni zástupci dvou politických stran včetně nového předsedy Antonína Matouška.

199)

Jednalo se o Komunistickou stranu

Československa a Československou sociálně demokratickou stranu. Aktivizace politických stran a jejich zapojování do profesních předsednictev probíhalo i na úrovni jednotlivých Společenstev, jak jiţ bylo uvedeno v kapitole Společenstvo krejčích. V roce 1945 si Okresní jednota v Rakovníku upevňovala svoje postavení na poli ţivnostenské informovanosti a stávala se ideovým centrem a garantem veškerého ţivnostnictva, neboť přebírala agendy dalších Společenstev jako truhlářů, krejčích drnomistrů apod. Okresní jednota spravovala administrativu těchto Společenstev: cukrářů, holičů, obuvníků, pekařů, řezníků a nově přistoupivších truhlářů, krejčích a drnomistrů. Z hlediska komparativního zhodnocení vyplývá, ţe Společenstvo krejčích mělo v roce 1945 celkem 121 členů, coţ představuje největší členskou základnu oproti Společenstvům truhlářů s 60 členy a drnomistrů s 84 členy. Převzetí společenstevních agend znamenalo zastupování jednotlivých druhů řemeslných ţivností v rámci ţivnostenské administrativy, odbornými zaměstnanci jednotenské kanceláře. Kancelář Jednoty byla v této souvislosti rozšířená o nové administrativní pracovníky, kteří vyřizovali veškeré odborné záleţitosti, týkající se jednotlivých Společenstev i Jednoty.

200)

Poválečná doba trpěla nedostatkem pracovních sil v průmyslu

a zemědělství, proto byli tyto chybějící síly odčerpávány ţivnostenským firmám, jejichţ majitelé nastalou situaci kritizovali a ţádali Úřad práce, aby bylo

v této

záleţitosti postupováno racionálně, neboť vzniklou absencí odborných řemeslných pracovních sil, byl zase narušován provoz různých řemeslných firem. 201) Z Výroční zprávy předsedy Okresní jednoty v Rakovníku za rok 1945 Antonína Matouška jasně vyplynulo, jakým směrem měla být tato profesní organizace ideově vedena a jaké cíle si vytyčila. Nový předseda byl ustanoven na základě jmenovacího dekretu Ústředního svazu řemesel v Praze a jeho funkční období trvalo do řádných voleb. V rámci charakteristiky činnosti Jednoty za rok 1945 bylo novým 75

předsedou zdůrazňováno, ţe se ujal funkce předsedy s cílem naplňovat Košický vládní program. Dále podtrhnul zásadní význam zestátňovacích dekretů, důleţitých pro celý národní ţivot a vydaných dne 24. října 1945. „Tímto dnem byly poloţeny základy praktického socialismu, nebude u nás více průmyslových magnátů, padl zároveň i ten strašný neblahý vliv Ţivnobanky a jiných, znemoţněno korumpování vlivných lidí, skupin a stran. Bude vyloučeno bezohledné vykořisťování pracujících a tím ubíjení našich ţivností, není proto na místě dnes ozývajících se hlasů kritizovat, zda podniky znárodněné jsou pasivní nebo aktivní, vţdyť ani my nemůţeme v začátcích budování dokázati rentabilitu svého podnikání bez půjček. Uvaţme jen, ţe kdyby v těchto velkých znárodněných podnicích seděli velkokapitalisté, co by se stalo, propustili by pracující na ulici a přestavme si pak katastrofu národní v dnešních dobách, kdy jest nedostatek otopu, hospodářství dále vázané a k tomu by byla přistoupila nezaměstnanost nejen pracujících, ale i

nás drobných ţivnostníků. Po tomto

zrekapitulování musíme uznati, ţe dílo vlády je spravedlivé a dobré“.

202)

Výše

uvedená sonda je velmi cenným výpovědním pramenem, který dokazuje rozkol i ideologii ţivnostenského stavu. Je důleţitým dokumentem tehdejší doby a ukazuje, jak část ţivnostníků byla přesvědčena o tom, ţe vládní nařízení včetně nové legislativy jim napomůţe k prosperitě ţivnostenského podnikání. Ţivnostenský ideologický rozpor souvisel s jejich postavením na trhu práce, jejich ekonomickou prosperitou v podnikání. V této době docházelo také k nepsanému rozdělování ţivnostníků na firmy malé a velkoţivnostenské, které se měly svojí produkcí srovnávat s tovární výrobou. V roce 1945 byla předsedou Jednoty obhajována měnová reforma, která měla být důleţitým nástrojem pro stabilizaci měny a finanční politiku státu, s čímţ souviselo i nařízení o úpravě cen a mezd. Ţivnostenského podnikání se nejvíce dotknula nařízení, týkající se odměn učňů, které byly negativně vnímány jednotlivými Společenstvy. V souvislosti s učňovskými odměnami se objevily u některých Společenstev problémy, jeţ zahrnovaly kritiku výše odměn. Ústřední svaz řemesel v Praze se v roce 1946 zasazoval o zřízení správkáren zemědělských strojů a k jejich otevření byly vyzývány Okresní jednoty. Jednota v Rakovníku neshledávala v tomto nařízení ţádný význam, neboť jejími členy bylo uváděno, ţe poţadavky zemědělců byly vţdy vyřizovány k naprosté spokojenosti všech zúčastněných. Na základě tohoto poţadavku měl být zpracován plán, tj. mapka ţivnostenských firem, které participovaly na opravách zemědělských strojů s přípisem 76

, ţe ve zdejším regionu není nutné zřizovat speciální opravny. Ţivnostenské firmy, které se zabývaly opravami zemědělských strojů a vozového parku se musely ONV v Rakovníku zavázat, ţe budou tyto zakázky přednostně opravovat, aby mohly být plněny dodávky zemědělských plodin a nebylo tak narušováno poválečné hospodářství.

203)

Z tohoto postoje vyplývá, ţe

se Okresní Jednota v Rakovníku

nechtěla smířit jen s funkcí vykonavatele nařízení Ústředních úřadů a dalších oběţníků, ale ţe si chtěla zachovat právo moţnosti se

svobodně

rozhodovat

v odborných otázkách, týkajících se jejich regionu, neboť na základě praktické zkušenosti mohli přispět k dynamičtějšímu rozvoji ţivnostenského podnikání. Zároveň tím ochránila i zájmy svých řemeslníků, kteří by tím ztráceli práci, neboť zřizování strojních stanic a druţstev, zabývajících se opravami strojů, by znamenalo i zánik některých ţivností. Na jaře 1946 jmenovala Okresní jednota v Rakovníku pět osob do připravované přídělové komise, která měla hájit řemeslnické zájmy. V květnu téhoţ roku byla Okresní jednota vyzvána Úřadem ochrany práce v Rakovníku o poskytnutí 50 muţů ze svých řad na uhelnou brigádu na dobu 4 měsíců. Této ţádosti nebylo vyhověno, protoţe nedostatek pracovních sil postihoval i oblast ţivnostenského podnikání, proto bylo Úřadu ochrany práce doporučeno, aby se zaměřil na meloucháře a fušery. Tento zamítavý názor Okresní jednoty byl značně odváţný a překvapující neboť ze strany Jednoty byla vţdy snaha vyhovět úřadům a vyřešit dané záleţitosti k oboustranné shodě. Prezentace ţivnostenského stavu v poválečném období se konala na sjezdu řemesla v Praze ve dnech 24. – 27. října 1946, kterého se měli hromadně zúčastnit zástupci Okresní jednoty v Rakovníku, jelikoţ byl v Praze organizován i manifestační průvod ţivnostníků, který měl demonstrovat hospodářský význam ţivnostenského stavu.

204)

Pro tento účel bylo poţadováno dokonce vypravení

zvláštního vlaku z Rakovníka do Prahy,

coţ svědčí o velké návštěvnosti. Tato

ţivnostenská akce byla dokladem soudrţnosti ţivnostníků, kteří povaţovali za důleţitý úkol prezentovat se jako celistvý celek, který zaujímá nezastupitelné místo v nově se obnovující poválečné společnosti. Dne 13. prosince 1946 seznámil Ústřední svaz řemesel v Praze zástupce Okresní jednoty s dvouletým plánem v rámci ţivnostenského podnikání a s tím spojenou reorganizaci ţivnostenských sloţek a úřadoven. V důsledku změn měla být zrušena Okresní jednota v Rakovníku a veškerá Společenstva rakovnického politického okresu se měla začlenit ke kladenským Společenstvům. S touto 77

transformací však rakovnická Společenstva nesouhlasila. Proto zaujala zamítavé stanovisko vůči tomuto řešení a vypracovala rezoluci na zachování stávajících Společenstev i Okresní jednoty v Rakovníku, ve které bylo zdůrazňováno, ţe nebyly brány v úvahu dopravní poměry a strukturální charakter zdejšího regionu, kde byl Rakovník přirozeným centrem obyvatelstvu a ţivnostnictvu několika okresů – rakovnického, kralovického, jesenického a z části podbořanského. Bylo také zdůrazňováno, ţe je velmi důleţité zachovat si přímý styk se členy jednotlivých Společenstev. V případě zrušeni Okresní jednoty v Rakovníku a přemístění agendy Společenstev do Kladna by byl ztracen kontakt ţivnostníků s jejich profesními organizacemi. Kritika se rovněţ týkala i situace, ţe ţivnostenský stav jako významná hospodářská sloţka společnosti nebude mít v okresním městě své zastoupení jako např. Jednotný svaz zemědělců, nebo veškeré politické strany, které se rovněţ připojily s obdobnými dokumenty na podporu výše uváděné rezoluce.

205)

Okresní

jednota se v této záleţitosti obrátila dopisem na Ministerstvo průmyslu, obchodu a ţivností,

ve kterém kromě jiţ uváděných důvodů bylo zdůrazňováno, ţe není

přihlíţeno k zájmům ţivnostníků. „ Jedná se, aby byly zrušeny Okresní jednoty, prosíme proti tomu nemáme námitek ale ţádáme vás, aby na místo těchto, nastoupily úřadovny ÚSČSŘ, který jako jediný má býti vůdčím řemeslných ţivností, tu jeví se nám naprosto zbytečnými Zemské jednoty, které pobírají největší finanční náklad našich členů na udrţování jejich kanceláří v Praze. Naproti tomu zvaţte funkci nynějších Okresních jednot, které vystupovaly jako právní jednotka k ochraně řemesel ve správních okresech proti fušerství atd., kdybychom vám předloţili výpočet práce vykonané v Okresních jednotách pro řemeslo, ţasl byste, kolik těch drobných věcí musely tyto úřadovny zvládnout, jen uvaţme přihlášky majetkových hodnot, přihlášky vázaných vkladů atd. Končíme tento dopis a spoléháme na vás jako na politika, který ví, co znamenají Okresní sekretariáty, ţe i nám a našim Společenstvům bude pomoţeno“. 206) Tato sonda do přeměny ţivnostenské struktury je cenným svědectvím postupné státní centralizace, která si kladla za cíl zbavit ţivnostnictvo na regionální úrovni moţnosti ovlivňovat rozhodování v otázkách ţivnostenských aktivit, jak v oblasti legislativní, tak i odborné. Pro kaţdého ţivnostníka bylo velmi důleţité, kdyţ se mohl se svými dotazy, týkajícími se jeho problémů obracet na Jednotu v přirozeném centru daného regionu, proto se zvedl v Rakovníku takový odpor a nesouhlas s přičleněním ke kladenským Společenstvům. Rakovničtí ţivnostníci nepovaţovali Kladno za místo, 78

ve kterém by se měla konsolidovat centrální ţivnostenská správa daného regionu, ale naopak upřednostňovali Prahu jako přirozené centrum. Snaha rakovnických ţivnostníků o zachování Okresní jednoty byla úspěšně završena, neboť z písemných pramenů vyplývá, ţe Jednota existovala v Rakovníku do února 1949. Představitelé Okresní jednoty v Rakovníku usilovali rovněţ o ustanovení Ţivnostenské komise všech stran Národní fronty, která měla lépe hájit ţivnostenské zájmy v období hospodářské transformace, počínaje rokem 1946.

207)

Plánované

hospodářství, které bylo uváděno do praxe, vyţadovalo přesná statistická data, která nemohla být řemeslnými ţivnostmi poskytnuta, proto bylo na základě vyhlášky předsedy vlády ze dne 22. února 1946 Úřední list I, částka 33 a vyhlášky předsedy vlády ze dne 19. února 1947 Úřední list I, částka 24 provedena statistická šetření jednotlivých ţivností ke dni 31. prosince 1946. Statistickým úkolem byly pověřeny Okresní jednoty, které garantovaly bezproblémový průběh dané akce, tj. správné vyplnění statistických dotazníků, jejich vybrání od jednotlivých Ţivnostenských společenstev a zaslání celého souboru Státnímu statistickému úřadu do Prahy. Veškeré statistické šetření muselo být provedeno ve lhůtě osmi dnů.

208)

Analýza stavu řemesel

měla zhodnotit aktuální situaci ţivnostenského stavu, aby mohla být řemeslná produkce plně začleněna do plánovaného hospodářství. Řemeslné ţivnosti kritizovaly kontingentaci surovin, která pro ně vyznívala negativně ve srovnání s průmyslovou výrobou. Nová statistická data měla být účinným nástrojem, který měl tyto problémy adekvátně řešit. Nedostatek surovin byl také jednou z příčin uzavírání řemeslných ţivností. K negativním činitelům rozvoje ţivnostenského podnikání patřila i vázanost vkladů, o jejichţ uvolňování muselo být ţádáno, coţ způsobovalo nedostatek finančních prostředků pro investice do podnikání. Okresní jednota v Rakovníku velmi rychle zareagovala na Únorový převrat v roce 1948, neboť jiţ dne 27. února byl v Rakovníku ustaven Okresní akční výbor ţivnostníků a obchodníků Národní fronty, který se skládal z 10 činovníků, z nichţ 7 bylo členy KSČ a 3 byli členy sociální demokracie. Tento výbor se shodl na poţadavku ustavení akčních výborů jednotlivých Společenstev, čimţ byli pověřeni jejich předsedové. Okresní akční výbor byl tvořen následujícími řemeslníky:jeden pekař, jeden malíř, jeden obuvník, jeden fotograf, jeden cukrář, jeden instalatér, dva řezníci a dva obchodníci. Akční výbory byly různě velké, nejčastěji pěti, sedmi, nebo aţ devítičlenné. Jejich úkolem bylo okamţité – akční rozhodování v záleţitostech, které byly dříve jen v kompetenci výborů Společenstev. Akční výbory se staly 79

nástrojem nové politické moci KSČ a jejich cílem bylo upevnit pozice v odborných ţivnostenských organizacích a provést reorganizaci v duchu znárodňování. Ústřední svaz řemesel v Praze sdruţoval na 200 000 ţivností, ze kterých mělo být podle nařízení znárodněno 252 ţivností. Po únorových změnách vešlo také v platnost nařízení, na základě kterého musela všechna Společenstva předat povinně svoji agendu do společné kanceláře Okresní jednoty, v Rakovníku se jednalo o čtyři Společenstva. dne 25. března 1948 na schůzi akčního výboru Okresní jednoty v Rakovníku bylo oznámeno, ţe některé ţivnosti budou předány do vlastnictví národních správců. 209) Bohuţel se nedochoval seznam ţivností, které byly postiţeny tímto znárodněním. Další strukturální změny pokračovaly v lednu 1949, kdy byl projednáván oběţník Svazu československého ţivnostnictva, který nařizoval do 15. února 1949 ustanovení Okresního sekretariátu Svazu československého ţivnostnictva. V čele Okresního sekretariátu Svazu československého ţivnostnictva byl akční výbor s předsednictvem skládajícím se z 15 a 5 členů. Do Okresního sekretariátu, jmenovaného dne 1. února 1949 byly zahrnuty odbory řemesla, obchodu, pohostinství a dopravy. Ţivnostníkům provozujícím řemesla, bylo zdůrazňováno, aby i v novém státním zřízení nezanedbávali své ţivnosti a usilovali o jejich perspektivu do budoucna. Poslední písemný zápis Okresní jednoty v Rakovníku pochází ze dne 3. února 1949 a svědčí ta o likvidaci Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku. Z posledního zápisu také vyplynulo, ţe se měla konat ještě jedna schůze, která měla oficiálně ukončit činnost této organizace a poděkovat všem ţivnostníkům za spolupráci. Z této schůze se nedochoval ţádný zápis.

210)

Okresní jednota byla

významným pojítkem ţivnostníků a představovala nezastupitelné místo v ţivnostenské organizační struktuře, neboť zaštiťovala jednotlivá odborná Ţivnostenská společenstva v rámci jednání s různými úřady. Jednota byla důleţitým propagátorem novinek v oblasti ţivnostenského podnikání.

80

„SOCIALIZACE“ ŢIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ V RAKOVÍKU PO ÚNORU 1948 Zrušením Okresních jednot Ţivnostenských společenstev a jednotlivých odborných Společenstev nastávala v průběhu roku 1949 postupná socializace ţivnostenského podnikání, která probíhala v několika etapách. Jejím cílem bylo nenásilnou formu převést soukromé ţivnostenské podnikání do forem tak zvaného vyššího podnikání, v rámci kterého měli být samotní ţivnostníci aktivními propagátory a spolutvůrci této reformy. Po pojmem „vyšší podnikání“ bylo chápáno podnikání nejen formou „ Národních podniků“, ale i druţstevní komunální podnikání. Funkci zrušené Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev a všech zrušených odborných Společenstev převzal Svaz československého ţivnostnictva, který od února 1949 řídil veškerou ţivnostenskou administrativu, včetně převzetí majetku po Ţivnostenských společenstvech. Výraz Ţivnostenská společenstva byl v pramenech i nadále uváděn, ale jen pro vymezení funkce a sumarizace bývalého odborného Společenstva a v ţádném případě mu nelze přisuzovat ţádný další význam. Působení Okresního sekretariátu československého ţivnostnictva bylo v Rakovníku omezené, neboť na základě rozhodnutí likvidační úřadovny Svazu československého ţivnostnictva se sídlem v Praze bylo stanoveno ke dni 31. květnu 1952 zrušení této rakovnické kanceláře.

211)

Veškeré ţivnostenské záleţitosti byly převedeny do

kompetence Okresního sekretariátu československého ţivnostnictva se sídlem na Kladně. Tento případ je názornou exemplifikací postupné státní centralizace, která měla vytvořit stabilní centra, ze kterých mělo být ţivnostnictvo řízeno a koordinováno. V prosinci 1949 nastala přípravná fáze hlavního znárodňovacího procesu jednotlivých ţivností, která byla uskutečňována od ledna 1950, kdy stav sdruţených ţivností v Okresním sekretariátu Svazu československého ţivnostnictva činil v Rakovníku 1 073 firem, z nichţ 523 připadalo na řemeslné ţivnosti.. Řemeslná ţivnost – obor krejčí se transformovala v základě do dvou výrobních jednotek, do národního podniku Oděvní tvorba a do druţstva Arma. Zbývající ţivnostníci buď ukončili svoji podnikatelskou činnost, nebo pracovali ještě po nějakou dobu téměř bez zaměstnanců a vyčkávali. Eliminaci ţivnostenských firem vykazují také statistická data Okresního sekretariátu Svazu československého ţivnostnictva, která udávala v červenci 1951 celkový stav ţivností 553, coţ byl pokles oproti lednu 1950 o 520

81

firem, tedy zhruba o jednu polovinu. Pokles řemeslných ţivností ve stejném sledovaném období činil 225 firem.

212)

Jedna z nástupnických organizací oboru krejčích v Rakovníku se nazývala Oděvní tvorba, která vznikla na bázi šesti bývalých firem a tvořilo ji asi 30 zaměstnanců. K této organizaci se dochovaly

písemné prameny, týkající se

uzavření nájemní smlouvy pro její provozovnu v domech u Jozífků a u Staňků od ledna 1950.

V čele Oděvní tvorby byl jako vedoucí bývalý ţivnostník, Vladimír

Štroner, který se nechal přesvědčit pro členství v KSČ, a proto mohl být akceptován pro tuto funkci nadřízenými orgány. 213) Druhá část rakovnických ţivnostníků, zabývající se krejčovinou, vstoupila do druţstva Arma a jak vyplývá z jejího názvu, byly v něm zhotovovány zejména vojenské zakázky. Sídlo provozovny druţstva Army se nacházelo v bývalé firmě Karla Kroba v Kamenné ulici čp. 157 a později se rozšířila do protějšího domu ve stejnojmenné ulici čp. 131. Plocha původní provozovny činila 60 m2 a skládala se z obchodu, kanceláře a dílny, včetně strojního vybavení a dalšího zařizení. Vedoucím provozovny Army se stal Antonín Mašek, který byl iniciátorem vstupu rakovnických ţivnostníků do této firmy. Nejprve se zkontaktoval s majitelem krejčovské firmy Karla Kroba a přesvědčil ho ke vstupu do tohoto druţstva, jelikoţ mu bylo známo, ţe firma uvedeného ţivnostníka je umístěna v centru města a je dobře mechanizována. Na základě rozhodnutí tohoto majitele vstoupily do Army ještě další tři firmy, takţe rakovnická provozovna byla tvořena pěti firmami, coţ činilo celkem 15 zaměstnanců. 214)

Tento model byl přijímán většími firmami, které chtěly svoji existenci

byť

v transformované formě i nadále zachovat, na rozdíl od menších ţivností, které buď vyčkávaly, jak se bude další situace vyvíjet, nebo je rušily. Transformační proces ţivnostenského podnikání vycházel z Rakovníka, neboť Rakovník jako město bylo přirozeným centrem obchodu a řemeslných ţivností daného regionu. O firmě Arma se dochovalo málo písemných pramenů a v nich se vyskytly i určité nesrovnalosti, týkající se nejen samotného ukončení činnosti této firmy, které se protahovalo od podzimu 1956 aţ do jara 1957, ale i nejasnosti související s telefonní linkou číslo 686, která původně patřila k ţivnosti Karla Kroba a po znárodnění připadla podniku Arma. O telefonní linku a strojové vybavení podniku Arma po jeho likvidaci projevil zájem Okresní průmyslový kombinát v Rakovníku, ale na základě svědectví mohu potvrdit, ţe výše uvedený telefon zůstal v majetku původního majitele Karla Kroba, kde je v novodobé variantě dodnes. Tento příklad jsem uvedla, abych dokázala, ţe i písemné 82

prameny z tohoto období mohou být někdy zavádějící a né vţdy věrohodné, proto je velmi nutné vyuţívat komparativní metody a zjištěné výsledky správně vyhodnocovat, coţ můţe komplikovat i absence dalších chronologicky navazujících písemných pramenů. Firma Arma působila v Rakovníku od 1. ledna 1950 do 31. prosince 1951 jako druţstvo a od 1. ledna 1952 do dubna 1957 jako národní podnik. Ředitelství výrobních závodů Arma sídlilo v Praze 1, Staroměstské náměstí 14. Národní podnik Arma likvidoval svoji provozovnu v Rakovníku v dubnu 1957 a bývalí zaměstnanci přešli do Okresního průmyslového kombinátu v Rakovníku. Rovněţ veškeré vybavení provozoven bylo převedeno do majetku Okresního průmyslového kombinátu.

215)

Ředitelství národního podniku Oděvní tvorba, závod v Rakovníku, výroba prádla a vyšívání, sídlilo v Praze, Jungmanova 7. Likvidace rakovnické provozovny proběhla ke dni 30. červnu 1954, o čemţ se dochovala administrativní dohoda, vypovídající o převodu správy národního majetku podle § 12 odstavec 3, vl. nařízení 111/1953 Sb. ze dne 22. října 1954 do majetku Okresního průmyslového kombinátu. Počínaje 1. červencem 1954 převzal Okresní průmyslový kombinát v Rakovníku dvě střediska bývalé Oděvní tvorby. Jednalo se o středisko č. 34, zahrnující krejčovskou výrobu s vedoucím Vladimírem Štronerem a středisko č. 35 s vedoucím Františkem Smejkalem, zaměřujícím se na výrobu dámského a pánského prádla a dámských šatů. Počet zaměstnanců roku 1954 činil ve středisku č. 34 24 osob a z toho bylo 20 ţen. Středisko č. 35 disponovalo 15 zaměstnanci, z nichţ bylo 14 ţen. Vykazované hospodářské výsledky obou středisek za 1. pololetí 1954 byly více neţ výborné, neboť počet zakázek za 1. pololetí téhoţ roku dosahoval ve střediscích č.34 – 941 a č.. 35 – 1 421. Trţba za 1. pololetí roku 1954 dosáhla ve středisku č. 34 částky 190 813 Kčs, vyplacená hrubá mzda činila 90 799 Kč a cena materiálu byla 63 149 Kč. Ve středisku č. 35 byla výše trţby ve stejném období 121 628,53 Kčs, vyplacená hrubá mzda činila 56 340,92 Kčs a cena materiálu byla 36 152,30 Kč. Středisko č. 34 tak dosáhlo zisku 36 865 Kčs a u střediska č. 35 činil zisk 29 135,31 Kčs. Z těchto výsledků je patrné, ţe u střediska č. 35 byl vyšší zisk, coţ odpovídalo i dané výrobě, tj. pánským oděvům.216) Ostatní řemeslné ţivnosti a obchody se také postupně transformovaly buď do národních podniků, nebo do různých druţstev. Celkem 114 obchodníků a ţivnostníků Rakovnicka se ke dni 13 února 1950 začlenilo do všeobecného konsumního a výrobního druţstva Budoucnost v Rakovníku. Toto druţstvo zahájilo svoji činnost v Rakovníku jiţ dne 1. února 1912, kdy zde otevřelo svoji první prodejnu. Během let se druţstvo postupně rozvíjelo v silný subjekt, který v roce 1947 83

zaměstnával jiţ 450 osob a zásoboval více neţ 70 000 zákazníků ve 189 potravinářských prodejnách, 2 textilních, 2 ţelezářských a 2 uhelných. Druţstvo vlastnilo sklady v Rakovníku, Berouně a v Ţatci a z těchto skladů zásobovalo vlastními auty obchody. Do majetku Budoucnosti patřilo i 35 nemovitostí, výrobna lihovin, stáčírna piva, krouhárna zelí a pekárny v Rakovníku a v Berouně. Druţstvo významně posílilo v roce 1950 po znárodnění obchodní sítě na Rakovnicku, kdy se velká část obchodů stala součástí této druţstevní korporace. Toto druţstvo plnilo i sociální funkci, neboť svým členům vracelo kaţdoročně tzv. 2% restitucí z nákupů. Zaměstnancům byl k dispozici zaměstnanecký fond, ze kterého byly vypláceny různé peněţité podpory, hrazeno pohřebné a jiné dávky. Do budoucnase druţstvo hodlalo zaměřit i na výchovu a vzdělání zaměstnanců, členstva a mládeţe. 217) Hostinské a stavební ţivnosti se z velké části transformovaly do Komunálního podniku města Rakovníka. Komunální podniky byly zřizovány na základě zákona číslo 199/1948 Sb. ze dne 21. července

1948 a představovaly formu státního

podnikání. Tyto organizace se svojí funkcí zaměřovaly na podnikání regionálního významu, to znamená, ţe zahrnovaly poskytování sluţeb a výrobu převáţně v daném regionu. Důraz byl kladen zejména na činnost údrţbářskou a opravárenskou. Rakovnický Komunální podnik vznikl dne 1. července 1949 a původně byl tvořen převáţně okolními lomy a od roku 1950 byl rozšiřován o bývalé řemeslné ţivnosti, proto byl ke dni 1. červenci 1951 přeměněn na Sdruţený komunální podnik okresu Rakovník se sídlem v Rakovníku, Panská 64/II. 218) Komunistická propaganda té doby byla charakteristická pro níţe uváděný příklad, který zdůrazňoval význam zakládání Komunálních podniků: „Stát provozuje socialistickou hospodářskou činnost k uspokojování regionálních potřeb pracujícího lidu prostřednictvím podniků místního hospodářství, které formou svého podnikání jsou Komunálními podniky.

Jeho posláním je přispívati, podle jednotného

hospodářského plánu poskytováním sluţeb a výrobou k uspokojování ţivotních potřeb obyvatelstva

k odkrývání a vyuţití místních zdrojů, k vzestupu národního důchodu,

ke zvyšování hmotné i kulturní úrovně naší socialistické společnosti a k upevnění moci pracujícího lidu. Sdruţený Komunální podnik okresu Rakovník vyrostl z potřeb lidu našeho okresu, jemu slouţí, je předmětem jeho zájmu i péče, je jím kontrolován. Vlastníkem jeho majetku je stát, kterým mu byl tento majetek svěřen do správy. Ve své činnosti se řídí zásadami socialistického hospodaření.“

84

219)

V čele Sdruţeného komunálního podniku stál správce, který byl jmenován a odvoláván ONV po vyjádření hospodářského referátu KNV v Praze a po slyšení krajského orgánu jednotné odborové organizace. Ke dni 30. červnu 1953 byla provedena likvidace Sdruţeného komunálního podniku okresu Rakovník.

Poté

vznikly v Rakovníku tři samostatné podniky, jako Okresní průmyslový kombinát, Komunální sluţby města Rakovníka a Stavební podnik Rakovník. Okresní průmyslový kombinát tvořila střediska, která byla rozčleněna do pěti sektorů: kovovýroba, dřevovýroba, kůţe – guma, stavební hmoty a výţiva.

220)

V prosinci 1955 byla Hlavní správou středočeského obchodu textilem zavedena na vybraných prodejnách okresních měst nová sluţba pro zákazníky, která se týkala šití oděvů a prádla na míru, vyšívání monogramů apod.

221)

Cílem této nové akce bylo

vzájemné doporučování sluţeb prodeje a práce, coţ byl určitý stupeň skryté reklamy pro zhotovování zakázek na míru. Další reorganizace tohoto odvětví nastala na základě Usnesení rady KNV v Praze ze dne 14. května 1957, kdy ke dni 30. červnu 1957 zanikly Okresní průmyslové kombináty a byly zřízeny nové specializované krajské podniky podle jednotlivých výrobních sektorů. V Rakovníku byl zřízen Krajský podnik dřevovýroba, tvořený provozovnami příbuzných oborů, jako bylo truhlářství, čalounictví, lakýrnictví, knihařství, výroba hraček a kartáčnictví. Výše uvedený podnik se skládal z devíti okresů. Bývalá střediska zabývající se odíváním jako koţešnictví, pletárna, krejčovství a výroba prádla byla zahrnuta do Krajského podniku Praha V tomto období některé specializované obory stagnovaly, jako např. koţešnictví, které zaměstnávalo 13 dělníků, kteří z důvodu nedostatku práce vykonávali textilní výrobu z odpadu. Středisko pletárna zaměstnávalo 8 dělnic, které vyráběly na ručních pletacích strojích různé pletařské výrobky z odpadového materiálu. Krejčovské středisko se skládalo z 25 dělníků, kteří se orientovali na zakázkové šití pánských obleků, dámských šatů a plášťů. Jelikoţ v tomto středisku nebyl dostatek práce byla v něm zavedena sériová výroba. Středisko výroby prádla mělo 20 dělníků a orientovalo se na zakázkovou výrobu prádla, ale kromě toho i na sériovou výrobu košil, pyţam apod.

222)

Z porady vedoucích středisek textilu na ústředí Okresního průmyslového kombinátu v Rakovníku dne15. února 1957 vyplynulo, ţe jednotlivá výrobní střediska č. 17, 31, 34 a 35 se soustředila především na sériovou výrobu, představovanou zhotovováním vaků. Mimo jiné byl příslušný vedoucí Štroner, bývalý ţivnostník a nyní člen KSČ, vyzýván vedením, aby střediska neodmítala zakázkovou práci, ale 85

naopak, aby v tomto směru byla provedena důkladná reklama pomocí letáků, které měly informovat venkovské obyvatelstvo o moţnosti zakázkové výroby ve výše uvedených střediscích. Z hlediska hospodářských ukazatelů plnil sektor textilu, zastupovaný čtyřmi středisky v lednu 1957 plán hrubé výroby jako celek na 111,8 %. Středisko č. 34 bylo v roce 1956 ztrátové, ale středisko č. 35 bylo naopak ziskové. Jednotlivá textilní střediska měla velké problémy s absencí zaměstnanců z důvodu nemoci, která činila v lednu 1957 1 099 hodin. Dalším problémem bylo nekvalitní zpracování zakázek, které se projevovalo opakovaně u některých zaměstnanců..

223)

Z těchto závěrů lze vysledovat, ţe soustředění bývalých řemeslných ţivností do komunální výrobní organizace sniţovalo nejen kvalitu daných zakázek, ale stalo se paralelní linií konfekční výroby. Byla narušena kontinuita vývoje krejčovských dílen a salónů, která se soustřeďovala na zakázkové krejčovství, i kdyţ na sklonku padesátých let 20. století se v Rakovníku oţivovaly snahy o probuzení zájmu u zákazníků o tento druh výroby. Postupná centralizace výroby působila negativně na kvalitu zakázek, neboť zaměstnanci vyrábějící sériové zakázky typu dětských vaků se nemohli profesně zdokonalovat, protoţe neměli takové moţnosti podílet se na zakázkách na míru, u kterých je důleţitá kreativita, šikovnost a perfektní provedení. Situace v textilní sféře byla také komplikována špatnou organizací práce, neboť výrobním střediskům byly vydávány protichůdné příkazy, týkající se lhůt zhotovování zakázek. Poslední fáze socializace byla završena v roce 1958, kdy byla Správou místního hospodářství rady KNV v Praze zahájena likvidace nájemních poměrů se soukromníky. Ředitelům podniků místního průmyslu byl zaslán oběţník, ve kterém byly uvedeny instrukce, týkající se dořešení majetkoprávních vztahů s bývalými ţivnostníky. „V průběhu socializace soukromého ţivnostenského sektoru zůstaly dosud nevyřešeny některé majetkoprávní otázky mezi socialistickým sektorem a bývalými majiteli ţivností. Jde zejména o nemovitosti, stroje a jiné zařízení, které zůstaly ve vlastnictví bývalých majitelů ţivností a jeţ tito pronajímají socialistickému sektoru. V některých případech je majetek, který se stal jiţ podle příslušných přípisů národním majetkem, avšak pro jejich neprovedení nedostal se ještě do správy příslušných organizací státních socialistického sektoru“.

224)

Na základě rozhodnutí

Ministerstva financí bylo Správě místního hospodářství uloţeno, aby byl vytvořen seznam nájemních poměrů, aby bylo prověřeno, zda se nejedná o majetek, který podléhal nebo podléhá konfiskaci. Dále mělo být prověřeno, zda je nájemní poměr 86

nutný, jinak měl být ukončen vypovězením smlouvy. Investice do pronajatých objektů měly být rovněţ omezeny na minimum. Měly být zjišťovány najaté movité a nemovité předměty, které měly být z důvodu své kvality převzaty do socialistického vlastnictví. Po skončení nájemních poměrů mělo být odvezeno movité zařízení.

225)

Tímto tzv. vyřešením majetkoprávních vztahů s bývalými ţivnostníky byla dokončena socializace hospodářství a definitivně rozbito ţivnostenské podnikání, neboť i pronájmy bývalých provozoven byly povaţovány za bezpracný zisk bývalých ţivnostníků. Cílem této postupné socializace bylo pozvolné a méně razantní znárodnění, které mělo být veřejnosti prezentováno jako iniciace samotných ţivnostníků. Postupná centralizace, jak řemeslné výroby, tak i obchodu, zbavila bývalé ţivnostníky a obchodníky šance ovlivňovat tuto sféru.

Právě střední vrstva

zastoupená ţivnostníky a obchodníky se nechala po Únoru 1948 do určité míry zmanipulovat pro ideologické záměry KSČ a její další vládu. Z pramenů vyplynulo, ţe někteří ţivnostníci a obchodníci se velmi rychle zapojili jako aktivní členové KSČ do plánovaného hospodářství a znárodňovací politiky, pod heslem zajištění práce pro všechny řemeslníky. Centralizační transformace řemesel a obchodu rovněţ způsobila značný pokles jednotlivých oborů, neboť mnozí ţivnostníci sami raději rušili své ţivnosti. Časté delimitace a restrukturalizace různých nástupnických organizací způsobovaly v této sféře pokles nejen úrovně kvality výrobků, ale i s tím spjatý pokles zákazníků. Některé obory na základě změněných celospolečenských podmínek utrpěly na své prestiţi, jako např. koţešnictví, nebo zakázkové krejčovství, které se staly určitým symbolem předchozího kapitalistického systému. Konečný proces socializace byl završen rokem 1958, kdy byly dořešeny závěrečně majetkoprávní otázky.

87

PREZENTACE RAKOVNICKÝCH OBCHODNÍKŮ A ŢIVNOSTNÍKŮ NA VEŘEJNOSTI 1. REKLAMA K prvořadým cílům ţivnostensko – obchodnického stavu patřila prezentace jejich výrobků na veřejnosti, aby byli získáváni noví zákazníci a zákazníci stávající měli být tímto způsobem ujišťováni o kvalitě výrobků. Prezentaci lze rozdělit do dvou základních skupin a to do reklamy a do pořádání různých ţivnostenských výstav a trhů. Reklama se začala stávat na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století běţnou součástí

ţivnostensko – obchodnického podnikání i v jednotlivých

regionálních centrech, coţ dokládají přesné reklamní inzeráty v lokálním tisku, nebo v městských adresářích, které byly vydávány z důvodů informačních nejen pro místní obyvatelstvo, ale i pro návštěvníky dané lokality. Reklamní inzeráty uveřejňované v místním tisku byly orientované především na obyvatelstvo daného regionu, ale ţivnostensko – obchodnické výstavy jiţ svým významem a rozsahem přesahovaly danou lokalitu, neboť o jejich konání byly informovány i sousední regiony. Další zprávy týkající se organizování regionálních ţivnostenských výstav byly uveřejňovány i v celostátním tisku. Tištěná reklama se v lokálních novinách stávala nezastupitelným zdrojem příjmů pro vydavatele novin. Zpravidla jí byla věnována celá zadní strana novin, dokonce byla v menším mnoţství umísťována na dalších stránkách novin mezi jednotlivé stránky. Reklamní inzeráty procházely určitým stupněm vývoje, který lze také doloţit na rakovnických reklamách. „Průvodce Křivoklátskem a Rakovnickem“ z roku 1908 je doplněn o řadu reklam, které kladou důraz na výtvarné provedení, jako bylo

různě silné orámování, doplněné o geometrické, nebo rostlinné ornamenty.

Významnou

součástí inzerátů byly různé typy písma včetně rozličných velikostí

a tloušťky jednotlivých písmen. První desetiletí 20. století byly rakovnické reklamy pojednány po stránce obsahové stručně a výstiţně, jak dokazují uváděné příklady: „Dámské, dívčí a pánské klobouky ve velkém výběru má stále na skladě Anna Ottová, modistka, Rakovník – náměstí vedle radnice“, nebo Ludvík Urban, velkozávod uzenářský. Vývoz šunek a uzenářského zboţí. Kaţdodenně čerstvé chvalně známé zboţí. – Pp. hostinským výhody“. „Módní a galanterní závod, Ferdinand Ulrich, na náměstí, v domě Okresní hospodářské záloţny“. 226)

88

Cílem některých reklam byla jiţ konkrétní nabídka zboţí a né pouhé informování o existenci firmy, jak dokládá následující inzerát: „Závod kupecký, praţírna kávy, sklad cukru, mouky, soli, krmiva, salonního petroleje – Ludvík Cédl v Rakovníce, náměstí u kostela. – hlavní obchod kávou, lahůdkami a vínem. Doporučuje denně čerstvé praţské uzenky, salámy, sýry. Speciality čaje, rumu, koňaku, likérů, naloţených ryb. Přírodní vína, dalmatská, krevní, malaga. Veškerá semena – levné ceny“.

227)

Tento podrobný výčet nabízeného zboţí představoval typ

nabídkového letáku. Některé reklamy byly opatřeny i fotografiemi firem a datem vzniku, aby se zdůraznila tradice, kvalita a serióznost firmy. Velmi důleţité pro obchodníky bylo zavádění telefonních stanic, neboť telefon jim umoţňoval lepší a rychlejší spojení s dodavateli, coţ bylo podstatné především pro obchodníky. Nezastupitelnou kontaktní roli měl telefon i u ţivnostníků, protoţe představoval rychlý prostředek se zákazníky. Reklamy otištěné v „Rakovnickém průvodci“ z roku 1908 byly ještě bez telefonních čísel, ale reklamní inzeráty z roku 1927 uváděné v „Adresáři města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického“ měly jiţ telefonní čísla inzerovaná. Telefonní stanice v Rakovníku vlastnily jen vybrané firmy, které povaţovaly tuto technickou novinku za důleţitou pro svoje podnikání a patřily k stabilním, prosperujícím firmám, jeţ si mohly tento nový informačně – sdělovací prostředek pořídit a vyuţívat ho. S rozšiřujícím se uplatněním telefonu souvisel i předpokládaný okruh zákazníků, vlastnících telefonní aparáty, kteří pocházeli jak ze střední sociální vrstvy, tak i z té nejvyšší. Dne 10. dubna 1881 byla v Čechách zavedena první telefonní linka. První veřejná telefonní ústředna byla v Praze otevřena dne 11. srpna 1882 a byla v provozu do roku 1902. První telefonní seznam vytištěný v Praze v roce 1883 zahrnoval 98 účastníků.

228)

Nejstarší dochovaný telefonní seznam v Rakovníku pochází z roku 1927 a zahrnoval 126 telefonních účastníků. Lze předpokládat, ţe se telefonní stanice začaly v Rakovníku zavádět ve dvacátých letech 20. století. Nárůst telefonních stanic nastal v letech 1936, kdy bylo evidováno 193 telefonních stanic a v roce 1947 305 telefonních stanic.

229)

Z dochovaných telefonních seznamů jsem provedla analýzu a

komparativní zhodnocení majitelů telefonních stanic obchodníků a ţivnostníků v Rakovníku, rozdělených podle jednotlivých ţivnostenských oborů, abych zjistila, kteří ţivnostníci a obchodníci nejvíce vyuţívali tento komunikační prostředek ke svému podnikání.

89

Reklama z roku 1927 jiţ postrádala výtvarnou zdobnost, která byla typická zejména pro první desítiletí 20. století. Secesní ornamentika se vytrácela a ke slovu se dostávala racionální moderní jednoduchost, která se orientovala na jasné a přesně formulované informace, týkající se dané firmy. Zajímavější reklamní inzeráty z hlediska zákazníků pocházely ze 30. let 20. století, kdy se v Rakovníku objevovaly různě veršované nabídky zboţí. Pro reklamní účely byla vyuţívána i roční období, především jaro a zima. Tato období se jevila jako nejideálnější pro speciální reklamní akce, coţ je moţné doloţit dochovanou reklamou, otištěnou v Rakovnických novinách v roce 1937: „Na jaro nový oblek neb plášť, kostým atd. vám dokonale ušije František Tuček, pánský a dámský krejčí v Rakovníku Husovo náměstí ( dům pí Pácové )“. 230 ) „Pláště, kostýmy, komplety a šaty v nejnovějším provedení v bohatém výběru pro jaro za levné ceny. Dívčí a dětské pláště v každé velikosti na skladě u firmy Jar. Zákon v Rakovníku vedle Spořitelny“.

231)

„Máj, měsíc krásy nešetří svými dary ani v módě. O tom vás přesvědčí výběr nejkrásnějších novinek elegantní obuvi u Pejse. Přijďte, snadno si vyberete“.

232)

„Jarní záplavu vln v Rakovníku vidíme na hlavinkách našich dam. To ten Krupička a jeho báječná trvalá ondulace. Abyste ho našli, jděte do Lubenské ulice č. 90“.

233)

„Když je venku zima a sníh do vašich tváří bije, dobrým čajem obslouží vás Nigrinová drogerie . A když dlouho musíte jít nepříjemnou plískanicí, zásobte se od Nigrina chutným rumem – slivovicí“.

234)

„Náš vánoční prodej vám ukáže, jak snadno a levně pořídíte mnoho krásných dárků, které způsobí velkou radost.Obchodní dům Josef Ornstein a spol. v Rakovníku. Všem svým zákazníkům přejeme radostné vánoce“. 235) Reklamy byly samozřejmě i součástí vývěsních štítů a výloh jednotlivých obchodníků a ţivnostníků. Z dobových zpráv také vyplývá, ţe obyvatelé Rakovnicka byli v roce 1931 vyzýváni, aby nejezdili nakupovat do Prahy, ale vybírali zboţí u rakovnických obchodníků a vyuţívali sluţeb zdejších ţivnostníků. „Máme tu řadu velkoměstských obchodů, kde lze koupit totéţ zboţí jako v Praze“.

236)

Tyto snahy

souvisely s posilováním obchodnicko – ţivnostenského stavu během Velké hospodářské krize, který si uvědomoval, ţe někteří občané Rakovnicka preferují nákupy v Praze, která se jim jevila jako přirozené spádové obchodní centrum, coţ bylo pro rozvoj obchodu v Rakovníku velmi negativní. Rakovnické noviny se ve 30. letech 20. století staly mluvčími místních obchodníků a ţivnostníků, protoţe otiskovaly 90

články, kterými se snaţily vyburcovat rakovnické obyvatelstvo k pravidelným nákupům v Rakovníku, ale i ke koupi zboţí domácí provenience, tj. československého zboţí. „Nakupujte doma – např. mnoho anglických látek bylo vyrobeno v Brně, je známo, ţe naše československé dámské hedvábné punčochy jsou posílány do Paříţe, kde se na ně dá cizí značka a naše dámy je kupují po 200 Kč pár v Praze jako paříţské zboţí.“.

237)

Během krize organizovali rakovničtí obchodníci různé akce pro nezaměstnané a jednu z nich lze doloţit uveřejněným reklamním inzerátem v Rakovnických novinách. „Firma Josef

Ornstein

a spol.

zahajuje prodej ve prospěch

nezaměstnaných počínaje Zlatou nedělí – 20. prosince 1931 do Štědrého dne včetně a vyplatí ze svých trţeb dvě procenta na sběrací akci podnikanou k tomuto účelu“.

238)

Tento typ reklamy měl nalákat k nákupu nejen nezaměstnané, ale i ostatní zákazníky, kteří chtěli pomoci postiţeným krizí, protoţe výše uvedeným obchodníkem byla slibována dvě procenta z trţby pro humanitární sbírku ve prospěch nezaměstnaných, coţ se jevilo jako velmi dobře promyšlený strategický záměr. Velká hospodářská krize oslabovala koupěschopnost zákazníků, proto byly hledány nové směry, které měly obchodní podnikání pozdvihnout a přivést nové zákazníky. V Rakovnických novinách byl ve sloupku Obchod a průmysl otištěn článek pod názvem „Nové cesty obchodního úspěchu“, ve kterém byli obchodníci vyzýváni k reorganizaci svých obchodů a novému přístupu k zákazníkům. Za podstatný prvek prosperity byla povaţována dobrá lokalita ve městě, ve kterém se měl obchod nacházet. Obchod měl být pěkně upraven a vybaven velkými výkladními skříněmi, ve kterých mělo být zboţí vystaveno a označeno cenou. V krámě měl být bohatý výběr zboţí. Obsluhující personál měli tvořit mladí usměvaví lidé, kteří měli být ochotní vůči zákazníkům a ochotní ukázat nové zboţí a vše doplnit odbornou radou. Majitel obchodu měl vyuţívat moderní reklamu formou velkých plakátů a rozsáhlých inzerátů, nebo organizováním zvláštních dnů se speciální nabídkou určitého zboţí. „Kupující se chce předem seznámit se zboţím, které potřebuje, někdy je třeba tu potřebu sugestivně vyvolat. K tomu slouţí tak zvaná reklama: stále a stále má kupující vidět a slyšet, ţe tam a tam prodává se za ty a ty ceny takové a takové zboţí, aţ se konečně rozhodně podívati se na to. A dříve ještě neţ vkročí do krámu – musí míti příleţitost prohlédnout si zboţí ve výkladě, porovnat ceny, stačí – li na ně jeho tobolka“.

239)

Takto moderně koncipovanou reklamu tvořenou přesnými cenami uváděného zboţí vyuţívaly a inzerovaly zejména firmy Baťa a Náchodská tkalcovna Kodet, které 91

měly v Rakovníku své filiální obchody. Obě firmy organizovaly pro své zákazníky speciální nabídkové akce, typu doprodej zimní obuvi, nebo bílý týden, kde na letácích bylo přesně uváděno zboţí i s danou cenou. 240) Tyto obchody však zastupovaly svými reprezentačními prodejnami tovární výrobu a z pozice ţivnostensko – obchodnické byly chápány jako velká a nerovná konkurence. Přesto i drobní obchodníci připravovali zvláštní prodejní akce, jak to dokumentoval „bílý týden“ u firmy Maxim Beneš v Rakovníku, který však neuváděl na reklamním letáku konkrétní ceny zboţí při výprodeji, ale pouze oznamoval, ţe se prodej uskuteční za nové sníţené ceny.

241)

Někteří obchodníci se snaţili svůj sortiment rozšiřovat a zvětšovat, proto navazovali spolupráci s textilními továrnami v rámci jejich prodejního zastupování a zároveň vymýšleli reklamní triky, jak přilákat více zákazníků. Takovým důkazem byla oděvní firma Jan Večes v Rakovníku, která zastupovala firmu Josef Těmín a syn, textilní závody v Úpici, jejichţ výrobky byly prodávány ve výše uvedeném obchodě. „Aby ukázala firma svým zákazníkům postup výroby a dala moţnost přesvědčit se o poctivosti výrobku, postavila ve své prodejně v Rakovníku na náměstí u firmy J. Večes dva mechanické stavy, na nichţ pracuje tkadlec z továrny sem vyslaný. Výrobky tkalcovny jsou ihned prodávány“.

242)

Rakovnická firma, která svojí produkcí a moderně tvořenou reklamou přesáhla regionální hranice, byla továrna na výrobu mýdla a margarinu, firma František Otta. Tato firma uveřejňovala pravidelně v Rakovnických novinách velkou reklamu, zajímavě výtvarně řešenou a doplňovanou o stručný a jasný slogan, který se týkal nabízeného produktu. Z široké palety lze uvést následující: „Ţe Vám špína špatně pouští? Perte tedy mýdlem Otta! Ţe Vám prádlo nevydrţí? Perte tedy mýdlem Otta! Mogul, mýdlo budoucnosti – Otta Rakovník“.

243)

Někdy byla Ottova reklama

i veršovaná. Lze shrnout, ţe rakovničtí obchodníci a ţivnostníci si uvědomovali důleţitost a účinnost reklam, i kdyţ někteří z nich ji vyuţívaly jen v případě přestěhování své provozovny, aby o této skutečnosti informovali své zákazníky, nebo u příleţitosti ţivnostenských výstav, kdy výstavní katalogy byly hojně doplňovány reklamními inzeráty.

Firemní reklama se v Rakovníku objevovala i na různých

stojanech, které představoval určitý zábor chodníků před obchodem. V těchto případech se muselo ţádat o povolení záboru Městskou radu. Firemní vizitky se objevovaly i na drobných dárcích, které si některé firmy pořizovaly např. u příleţitosti nástupu nového roku. Jednalo se o různé kalendáříky, kartáče, nebo hřebínky. Modistky si nechávali tisknout své vizitky na sáčky na klobouky, nebo na krabice. 92

Někteří krejčí zase všívali své vizitky na podšívku sak a kabátů. V kontaktu s veřejností se nezapomínalo na obchodnickou slušnost a snahu zachovat si stálé zákazníky, proto byla koncem a počátkem kalendářního roku uveřejňována oznámení s přáním do nového roku a poděkováním zákazníkům za celoroční přízeň v rámci nákupů a vyuţívání jiných sluţeb. Výkladní skříně, ve kterých mělo být zboţí elegantně prezentováno veřejnosti, se začaly v Rakovníku také stávat cílem zlodějů, jak to komentovaly dobové zprávy v místních novinách. „Obchodníku J. Švarcovi v Rakovníku vloupali se neznámí dosud pachatelé do výkladní skříně a odcizili odtud více druhů dámských koţených kabelek, asi 12 kusů, v barvě hnědé, černé a modré, v ceně 1 000 Kč. Poškozený je proti krádeţi pojištěn.“

244)

Z tohoto případu je patrné, ţe nová moderně řešená

propagace přinášela i zájem nezvaných zákazníků – v podobě zlodějů. Rakovničtí obchodníci a ţivnostníci však počítali s tímto nebezpečím, proto své firmy pojišťovali. V roce 1935 byl rakovnickými obchodníky pouţit typ kolektivní reklamy, která se týkala pouze obchodníků usazených v určité lokalitě a to v Trojanově ulici. Tato boční ulice, vedoucí na náměstí nepatřila k nejfrekventovanějším obchodním místům, proto byla obchodníky v předvánočním období zvolena forma společně vydaného letáku, který měl upoutat potencionální zákazníky a vzbudit u nich patřičný zájem o nákupy. Reklamní leták byl proveden na základě nových moderních metod podle koncepce místního odborníka na reklamu Ing. Solara a zahrnoval vlastnosti progresivní reklamy jako byla přehlednost, sugestivnost, vkus a pěkný dojem. Takto byl způsob reklamy hodnocen v lokálním tisku, článku pod názvem „Ulice výhodných vánočních nákupů.“

245)

Rakovničtí obchodníci si uvědomovali, ţe různé způsoby

reklamy jim pomáhají najít vhodné zákazníky a v ţádném případě ani v krizových letech nepovaţovali náklady na reklamu za zbytečně vynaloţené prostředky, ale naopak se řídili novými trendy jako byla profesionalizace reklamy, která byla typická pro velká města. V těchto městech působila studia, zabývající se reklamou a z dochovaných zpráv je zřejmé, ţe se tento trend šířil i do menších venkovských měst, která se chtěla svojí obchodní sítí vyrovnat svým vzorům – zejména Praze. V rámci sledování prezentace reklam krejčovských závodů a salonů, jsem došla k závěru, ţe ty největší firmy téměř nevyuţívaly reklamní inzeráty v Rakovnických novinách. Nejčastěji v nich byla uváděna krejčovská firma Františka Tučka. Z této skutečnosti vyplynulo, ţe v těchto sluţbách se

preferovala reklama typu tzv.

„reference spokojeného zákazníka“, který byl se sluţbami daného salonu spokojen 93

a dále ho doporučoval svým známým. V těchto případech se uplatňovala jako nejdůleţitější reklama výborná kvalita odvedené zakázky, proto byla i někdy uváděna v regionálních novinách poděkování spokojených zákazníků. Z dochovaných pramenů lze konstatovat, ţe rakovničtí ţivnostníci a obchodníci si uvědomovali nezastupitelný význam reklamy a její široký dopad na zákazníky, proto byly různé reklamní slogany a inzeráty od 20. let 20. století ve stále větší míře prezentovány veřejnosti. „ Po první světové válce a vzniku republiky přijala reklama národoveckou mluvu jakého si nového klasicismu s prvky folklóru a nezbytnými národními barvami, občas se objeví i poučení českou verzí kubismu. Zhruba v první třetině 20. let dochází, zřejmě i pod vlivem několika výstav reklamy a plakátů z Francie, k určitému napojení na dobové evropské projevy. Charakteristickým rysem reklamy 20. a 30. let je její téměř absolutní ovládnutí profesionality z reklamních ateliérů, agentur a kanceláří, kteří vytlačili amatéry. Reklama se stává samostatným téměř vědecky řízeným odvětvím, v celých týmech pracovníků takovýchto agentur, atelieru atd. je výtvarník jen jedním v řadě spíše vykonavatelem neţ iniciátorem. Specifikem reklamy 20. a 30. let je vytváření vlastních reklamních oddělení jednotlivých firem. Pionýrem zřejmě byla Schichtova firma v Ústí nad Labem a firma

Waldes v Praze,

brzy

se

přidávaly další a další podniky, na poli módy např. Baťa, Nehera a další, v oblasti kosmetiky např. nadnárodní Elida.“

246)

Zajímavě výtvarně koncipovaná reklama se

stala jedním z fenoménů První republiky. K těmto fenoménům patřily reklamní inzeráty jiţ výše uváděné firmy Baťa, ale i bezpochyby reklama rakovnické firmy Otta. Vývoj reklamy prošel v Československu velkými změnami a různé typy reklamy si vydobyly nezastupitelné místo v obchodní síti. Reklamní plakáty odráţely dobový vkus a vytvářely širokou paletu nabídkových inzerátů od jednoduchých stručných sloganů po bohatě dekorativně řešená výtvarná díla, která do své koncepce zahrnovala i fotografie. .

2. VÝSTAVNICTVÍ Dalším nástrojem propagace zboţí se stala ţivnostenská výstavní činnost, která se rozvíjela ve 30. letech 20. století za účelem prezentace široké nabídky zboţí, zvýšení odbytu zboţí a oţivení trhu. Nejstarší výstavní akcí v Rakovníku ve 20. století

94

byla Výstava řemeslných prací, která se konala v roce 1905 a jejím organizátorem byla Řemeslnická dělnická Jednota Pokrok. Ţivnostnictvo ji dokonce podle dobových zpráv bojkotovalo, proto se na výstavě prezentovali pouze dva obchodníci, firma Ulrich – obchod střiţním zboţím a firma Číha – ţelezářský obchod. Výstava se uskutečnila ve dnech 8. aţ 10. září 1905 v sále na Střelnici. Konaná výstava byla vlastně výstavou učňovskou, neboť ze 100 vystavovatelů bylo zastoupeno 86 učňů. Na výstavě se prezentovalo 116 předmětů a nejlepší vystavené předměty byly vyhodnoceny a oceněny. Výstavu navštívilo 2 000 návštěvníků a jejím cílem bylo posílit řemeslnou výrobu a učňovský dorost a zdůraznit význam řemeslné práce, včetně vyhlídek do budoucna, neboť ţivnostenský a obchodnický stav se v Rakovníku v prvním desetiletí 20. století teprve stabilizoval a od 20. let probíhal postupný rozvoj. 247)

Záměrem této výstavy bylo poloţit základy výstavní tradice města, kdy se

podobná výstava měla organizovat jednou za dva roky, ale zůstala osamocenou akcí aţ do 30. let 20. století, coţ ukazuje na problémy, které se v Rakovníku vyskytovaly a týkaly se neschopnosti odborné spolupráce mezi ţivnostníky a obchodníky. K negativním jevům, které se projevily v souvislosti s výše uváděnou výstavou byly i xenofobní názory pořadatelů výstavy, které způsobily, ţe ţidovští obchodníci se nesměli zúčastnit výstavy, přestoţe vlastnili v Rakovníku řadu obchodů, zejména textilních. Tato atmosféra dokresluje hospodářský stav v Rakovníku na počátku 20. století. Ţivnostensko – obchodnický stav si za První republiky kladl za cíl organizovat nejrůznější typy odborných výstav. K nejrozšířenějším výstavám patřily Všeobecné krajinské výstavy, které umoţňovaly účast nejširšímu odbornému publiku, jak to lze zaznamenat u Všeobecné krajinské výstavy severočeské, pořádané ve dnech 14. června aţ 2. srpna 1931 v Lounech. Na pořádání výstavy se podílelo 21 soudních okresů, včetně rakovnického a výstava měla být obrazem tehdejšího hospodářského, kulturního a sociálního ţivota severních Čech. Výstavní oblast zaujímala tyto okresy a města: Bílinu, Děčín, Duchcov, Chomutov, Kadaň,Karlovy Vary, Kladno, Kralupy, Křivoklát, Libochovice, Lovosice, Louny, Most, Nové Strašecí, Podbořany, Postoloprty, Rakovník, Roudnici, Slaný, Teplice, Unhošť, Ústí nad Labem a Ţatec. V těchto lokalitách pracovaly Okresní výstavní výbory, které fungovaly jako pomocné orgány Ústředního výstavního výboru v Lounech. Protektorát

neboli záštitu nad

výstavou měla vláda republiky. Přípravy na takový typ výstavy byly dlouhodobého charakteru, coţ dokazovala přípravna informativní schůze, konaná v Rakovníku jiţ 95

dne 9. srpna 1930. Lounská výstava byla povolena Svazem okresů a měst a byla kromě speciální výstavy v Pardubicích jedinou výstavou, konanou v roce 1931 v Čechách.248) Z těchto závěrů vyplývá, ţe si ţivnostnictvo a obchodnictvo uvědomovalo význam a náročnost konání podobných výstav, proto se snaţilo, nekonkurovat si a vše správně naplánovat. Krajinská výstava v Lounech byla rozdělena do následujících odborů: veřejná správa, kultura a školství, zemědělství, průmysl, ţivnosti, obchod, peněţnictví, sociální, tělesná výchova a sport, turistika a lázeňská místa. V souvislosti s touto výstavou se objevila kritika, ve které zaznělo, ţe krizové období není nejvhodnějším obdobím pro pořádání výstav. Přesto byla tato akce podporována rakovnickými vystavovateli a z tohoto důvodu byl také ustaven Okresní výstavní výbor, ve kterém byli zastoupeni jako předseda, komorní rada F. Ulrich, za veřejnou správu Okresní hejtman Dr. R Vltavský a starosta města a senátor Č. Vaněček. Zástupci školství byli inspektor J. Maloch a ředitel V. Trejbal, zemědělce zastupovali rolník J. Řeček a prof. Ing J. Suda za průmysl byli nominováni továrník Ing. Fr. Otta a vrchní ředitel Ing K. Hineis. Obchod zastupoval starosta Obchodního grémia K. Lukeš a ţivnosti starosta Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev J. Kopřiva a J. Carda. K dalším členům patřili za tělovýchovu prof. Fr. Diepolt a účetní J. Zelenka. Finanční odbor zastupovali ředitel J Slaný a Ing. L. Alster a Městský úřad ředitel J. Šubert. Z takto sestaveného výboru vyplývá, ţe Všeobecná krajinská severočeská výstava v Lounech byla povaţována za významný úkol, na který bylo nutné se připravit téměř s ročním předstihem, aby reprezentace Rakovnicka na výstavě byla alikvotní hospodářskému stavu. K větší propagaci výstavy byly jiţ před jejím konáním vydávány Výstavní věstníky, jejichţ jednotlivá čísla byla věnována příslušným regionům a městům, která se účastnila výstavy jako vystavovatelé. Výstavní věstník ze září roku 1930 byl věnován Rakovnicku a Ţatecku. 249) Tento typ výstavy představoval snahy o oţivení hospodářského stavu vybraných oblastí a zároveň byl určitým stupněm vzájemné spolupráce, kdy se na organizaci výstavy měla podílet všechna zúčastněná místa. Idea vzájemné kooperace v jednotlivých oborech se jevila jako velmi podnětná a přínosná pro rozvoj a posílení trhu. Ekonomické náklady na celkové zajištění výstavy přesáhly očekávání a způsobily organizátorům finanční ztráty. Také další organizační problémy byly vyřizovány ještě dlouho po skončení výstavy. Ukázalo se, ţe tento typ výstav není efektivním prostředkem pro zlepšení a rozvoj hospodářské situace. Někteří ţivnostníci 96

se začali stavět negativně k pořádání ţivnostensko – obchodnických výstav z důvodu ekonomické nerentability. Bylo připomínáno, ţe v rámci Velké hospodářské krize není odborné výstavnictví nejlepším nástrojem k řešení hospodářského rozvoje. Přesto se objevovaly nadále snahy o pořádání dalších akcí typu výstavních trhů, které byly menšího rozsahu a byly orientované více na zákazníky dané lokality a blízkého okolí. K těmto akcím lze přiřadit Slánské výstavní trhy nebo Výstavní trhy severozápadních Čech v Lounech, konané v roce 1934. V polovině 30. let 20. století byla také v Rakovníku zaloţena tradice pořádání výstavních trhů, jejichţ rozvoj ukončily politické události roku 1938, které zamezily jejich další organizování, neboť Rakovník jako pohraniční město byl vystaven náporu českých běţenců ze Sudet, kteří se na základě Mnichovské dohody museli vystěhovat z pohraničních oblastí. Někteří vysídlenci se zde usadili, proto byly v Rakovníku v této souvislosti postaveny tzv. „uprchlické domy“, aby bylo moţné vypořádat se s nárůstem nových obyvatel. První ročník Řemeslnicko – obchodnických trhů byl v Rakovníku zahájen dne 28. září 1935 ve výstavních prostorách na Střelnici a trval do 7. října téhoţ roku a byl zorganizován u příleţitosti oslav padesátiletého výročí vzniku Společenstva potravních ţivností v Rakovníku. Výstavy se zúčastnilo 120 vystavovatelů z nejrůznějších oborů. Výstava byla tematicky orientovaná i do sféry zahradnicko – ovocnářsko – pěstitelské a chovatelské a byla zaštítěna šesti protektory, vrchním radou Okresní politické správy JUDr. R. Vltavským a zástupci Městské rady, Komorního ústavu pro zvelebování ţivností Praha, Zemské jednoty Společenstev Praha, Zemské jednoty grémií Praha a Okresní jednoty společenstev Rakovník. Čestné předsednictvo bylo tvořeno 13 zástupcijako byli senátor Národního shromáţdění Jan Kotrba, poslanec Národního shromáţdění Emanuel Kejmar, ředitel Komorního ústavu pro zvelebování ţivností Ota Papeţ, továrník František Otta starší, vrchní ředitel rakovnické spořitelny a starosta města Čeněk Vaněček, ředitel Obchodní školy Ing. František Neustupa, nebo ředitel Hospodářského druţstva Jan Sucharda a další.

250)

V čele výstavy byly ještě dva výbory, čestný a výstavní. Čestný výbor byl tvořen převáţně starosty jednotlivých rakovnických Ţivnostenských společenstev a sestával se z 22 členů. Jednalo se o tato Společenstva: Společenstvo stavebních ţivností, pekařů, hostinských, řezníků, mlynářů, oděvních ţivností, krejčích, kovářů, truhlářů a pokrývačů z Rakovníka. K nim se řadila i venkovská Společenstva, jako byla Společenstva kolářů z Lišan, různých ţivností z Křivoklátu, mlynářů a smíšených 97

ţivností z Mutějovic a Ţivnostenských společenstev z Broum a Svojetína. Dalšími členy byli starostové Obchodního grémia a Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev, profesor Hospodářské školy v Rakovníku a ředitelé Městských úřadů, Městské spořitelny a Hospodářské záloţny. Výstavní výbor byl zastoupen převáţně jednotlivými obory, jako byli zahradníci – sedm členů ve výboru, pekaři – dva členové, stavební ţivnosti – čtyři členové, řezníci – tři členové, malíři – dva členové, truhláři – čtyři členové, kováři – dva členové, hostinští – jeden člen, oděvní ţivnosti – tři členové, dva zástupci Okresní jednoty, čtyři zástupci Obchodního grémia a jeden zástupce Měšťanské a řemeslnické Besedy. Celkem 38 členů tvořilo výstavní výbor včetně předsedy, místopředsedy a jednatele. Při pořádání výstavy v roce 1936 došlo ještě k navýšení počtu členů čestného předsednictva na 31 a razantní navýšení počtu členů bylo i u čestného výboru, který činil 32 osob.

251)

Výstavní katalog z roku 1937

jiţ bohuţel neuváděl tyto údaje a obsahoval pouze seznam jednotlivých vystavovatelů s jejich profesní charakteristikou. Navyšování počtu členů předsednictva a čestného výboru mělo zvýšit prestiţ výstavních trhů, aby byl ukázán jejich význam a důleţitost. Oba ročníky Rakovnických výstavních trhů se v letech 1935 a 1936 konaly v podzimním termínu. Podnětem pro pořádání trhů v roce 1935 bylo jiţ zmiňované padesátileté jubileum Společenstva potravních ţivností v Rakovníku, které bylo nejstarší ze všech Společenstev v rakovnickém okrese, neboť vzniklo v roce 1884 a ustavující Valná hromada se konala v lednu 1885. Při zrodu Společenstva byly nejpočetnější ţivností, ţivnost hostinská, kterou představovalo celkem 12 osob. Při zaloţení sdruţovalo Společenstvo potravních ţivností následující odbory: sladovníky, mydláře, cukráře, zahradníky, hostinské, pekaře, řezníky, obchodníky s koloniálním zboţím a ostatní potravinářské obchody. Během let se vytvořilo z tohoto Společenstva Obchodní grémium, které sdruţovalo obchodníky s koloniálním zboţím a ostatní obchody, mimo svobodné ţivnosti potravinářské, které měly vlastní Společenstvo potravní. V rámci postupného vývoje se utvářela další specializovaná Společenstva jako Společenstva hostinských v roce 1911, řezníků v roce 1926, pekařů v roce 1928 a cukrářů. Cukráři byli zahrnuti do odborového Společenstva se sídlem v Kladně. Mydlářství a sladovnictví ve formě drobného ţivnostenského podnikání zaniklo, neboť se transformovalo v tovární velkovýrobu, zastoupenou pivovarem a továrnou František Otta.

252)

Na slavnostní Valné hromadě Společenstva potravních ţivností, konané dne 28. září 1935 v restauraci U černého orla byly při příleţitosti padesátiletého jubilea 98

trvání Společenstva vyznamenáni zaslouţilí členové. Za dlouholeté členství získalo sedm členů zlatou medaili a čtyři z nich ještě diplom za zásluhy. Deset členů získalo stříbrnou medaili a tři z nich k tomu také diplom za zásluhy. Třináct členů bylo odměněno bronzovou medailí a jeden z nich i diplomem za zásluhy.

253)

Z tohoto

výčtu je patné, ţe si Společenstvo potravních ţivností váţilo svých dlouholetých členů, proto je u příleţitosti svého jubilea a zahajovacího dne prvních výstavních trhů řemeslnicko – obchodnických, zahradnicko – ovocnářských a pěstitelů drobného zvířectva ocenilo třemi druhy medailí a vyzdvihlo jejich zásluhy o propagaci obchodnicko – ţivnostenského stavu. Tímto aktem se prokázala i tradice uctívání morálníc zásad a pravidel v oblasti ţivnostenského podnikání s odkazem na určité tradice cechovní, kdy byli zaslouţilí cechovní členové oceňováni. Tento rys je důkazem svébytnosti ţivnostenského stavu, který si uvědomoval důleţitost svého dějinného vývoje. První výstavní trhy se konaly v Rakovníku ve dnech 28. září aţ 7. října 1935. V souvislosti se zahájením prvního ročníku byl pořádán i slavnostní průvod ţivnostníků a obchodníků doprovázený hudbou, který směřoval na rakovnické výstaviště – na Střelnici, kde byl očekáván čestnými hosty. Další průvod ţivnostnictva byl organizován následující den a byl doplněn i o 13 alegorických vozů. Výstavy se zúčastnilo více neţ 120 vystavovatelů a byla velmi kladně hodnocena dobovým tiskem.

254)

„Nikdo ani nečekal, ţe v Rakovníku lze uskutečnit výstavu, která za levný

peníz 2 Kč za osobu a za školní dítky za 50 haléřů poskytne návštěvníkům podívanou, za nichţ mnohdy platí velké peníze v cestovních výlohách. Ve výstavě najdete prostě vše. Krásný nábytek, obleky, koţešiny v kaţdé ceně, rukodílné boty našich výrobců, rádia, kuchyňské potřeby, speciální výrobky našich výrobců, jako váhy firmy Antonín Klatovský, stříkačky firmy Halašta, celé zařízení vodáren firem Trešl – Koutník a Kořínek a jiné.“

255)

Součástí výstavy byla i prezentace rakovnického průmyslu,

továren Šamotka, Ottova, Perutzova a uhelného a cihlářského průmyslu firmy Šmíd. „Kvalita vystavených výrobků nasvědčuje, ţe zdejší ţivnostníci, výrobci i obchodníci mohou plně uspokojit i nejnáročnějšího zákazníka a není teda třeba vyváţet peníze mimo obvod města i kraje a ochuzovat jeho hospodářskou sílu. Výstavní trhy na Střelnici jsou opravdu šťastným pokusem upozornit široké vrstvy na tuto skutečnost. Jsou svépomocnou akcí a současně i znamením, ţe drobnější výrobci, obchodníci a ţivnostníci pochopili nutnost pouţít moderních metod reklamy a styku se zákazníky, protoţe jen tak mohou obstát v těţké konkurenci a přečkat se zdarem 99

nejtěţší doby současné hospodářské krize. Výstavní trhy znamenají začátek nastoupené cesty a je si jen přát, aby znamenaly zároveň i začátek obratu k lepšímu a konečně, aby na nastoupené cestě bylo setrváno!“

256)

Druhé výstavní trhy byly v Rakovníku organizované ve dnech 26. září aţ 4. října 1936, neboť první ročník

přinesl očekávaný rezultát. Výstavní katalog

zaznamenal i určité zlepšení, protoţe byl obohacen o telefonní seznam, jízdní řád autobusových a ţelezničních linek a mimo jiné zahrnoval i tzv. Desatero Ing. J Solara – proč nakupovat v Rakovníku, které vysvětlovalo potencionálním zákazníkům ekonomický význam nákupů v dané lokalitě:

257)

1) V Rakovníce – nakoupíte klidněji, lépe a pohodlněji. 2) V Rakovníce – snadno vyměníte zboţí, které se Vám nehodí. 3) V Rakovníce – Vám místní obchodník i ţivnostník lépe poslouţí – více se snaţí, protoţe mu záleţí na tom, aby si udrţel stálého zákazníka. 4) V Rakovníce – Vám místní obchodník a ţivnostník můţe spíše ručit, poněvadţ mu na Vás více záleţí, neţ cizímu. 5) V Rakovníce – máte moţnost dohlédnout na práci – při práci zakázkové a máte i moţnost projevit během práce případná dodatečná přání. 6) V Rakovníce – můţete snáze přijít na zkoušku, případně mít o jednu zkoušku více – např. při šití šatů na míru. 7) V Rakovníce – Vás místní ţivnostník nebo obchodník naučí zacházet s dodaným zboţím nebo výrobkem a můţete se vţdy na něj obrátiti s ţádostí o cenu. Milerád Vám vyhoví. 8) V Rakovníce – ušetříte si vydání spojené s dalekou cestou za nákupem. 9) V Rakovníce – jste daleko jistější před nepředvídanými nehodami, spojenými s cestou za nákupem – kapesní krádeţ, úraz atd. 10)V Rakovníce – mají obchodníci a ţivnostníci niţší reţii – mohou se tedy spokojit s niţším ziskem, coţ je opět Vaše výhoda. „Slibte sobě, slibte své rodině, slibte svému městu, slibte svému kraji, ţe budete nakupovat tam, kde je pro Vás výhodnější. Velí Vám to rozum, srdce nakupovat v Rakovníce .“

258)

Tato razantní výzva obyvatelům Rakovníka a okolí měla silně zapůsobit na morálku zákazníků a probudit v nich uvědomění určitého stupně odpovědnosti za hospodářský rozvoj města. Zajímavě řešené desatero, které vyzdvihuje výhody nákupů 100

ve městě, představuje moderní formu reklamy, která má přesvědčit zákaznictvo o nejlepší volbě nákupů. Toto desatero lze také chápat jako jeden z aktivních prostředků oţivení lokálního trhu a snahy minimalizovat negativní dopad Velké hospodářské krize na rakovnické obchodníky. U druhého ročníku výstavních trhů se zlepšila organizace výstavního uspořádání. Výstava byla rozdělena do tří samostatných částí, kde první část se nacházela na zahradě Střelnice a zahrnovala stánky rakovnických továren a strojíren. Druhá část byla umístěna v sále Střelnice a dalších místnostech a představovala rakovnický obchod a ţivnosti. Výstava drobného zvířectva tvořila třetí část a byla v zadní části Střelnice v hájku. I tento ročník rakovnických trhů byl velmi kladně hodnocen v Rakovnických novinách. „Především, rádi bychom řekli, ţe výstavní trhy se osvědčily a ţe je třeba, aby se staly trvalou institucí. Pravidelné, kaţdoroční trhy navyknou zájemce, aby aspoň jednou do roka se přesvědčili z vlastní zkušenosti, co všechno jim mohou nabídnout rakovničtí obchodníci a ţivnostníci. Výstavní trhy jsou k tomu nejlepší příleţitostí, kterou nenahradí sebe líp vypraveny výklad.“

259)

Výstavnictví však nebylo jen fenoménem měst jako přirozených center regionů, ale i obcí, jak to dokládají výstavní trhy, pořádané ve dnech 5. aţ 12. července 1936 v Mutějovicích. Tyto trhy měly dokazovat, ţe drobní podnikatelé a venkov nesmí být přehlíţeni ve svých podnikatelských aktivitách. Výstava zahrnovala veškeré obory, jak z oblasti ţivností tak i průmyslu a zemědělství. Na výstavě byly zastoupeny i rakovnické obchody, ţivnosti a ostatní firmy včetně továren jako Ing. Vltavský, J. Linhart a další. Výstava byla doplněna a zdobena i uměleckými díly akademických malířů J. Wünsche, V. Hoffmanna, V. Rabase a akademického sochaře J. Štýbra.

260)

Tyto umělecké aktivity v rámci hospodářské výstavy je moţné

chápat jako významnou syntézu hospodářských výsledků a umělecké tvorby, která měla být nedílnou součástí moderního vkusu tehdejších zákazníků. Umělecká díla se stávala středem zájmu určité sociální vrstvy obyvatelstva, která začleňovala umělecká díla, zejména obrazy, ale i drobné skulptury a další solitéry do bytové kultury. V tomto směru lze chápat prezentaci uměleckých děl na výstavě jako pokus o vytvoření novodobého „Gesamtkunstwerku“, který měl korunovat dosaţené hospodářské výsledky. Třetí ročník rakovnických výstavních trhů se konal v jiném termínu, neboť byl začleněn do velkých oslav, pořádaných při příleţitosti 25. výročí úmrtí spisovatele Zikmunda Wintra, který zemřel dne 12. června 1912 v lázních v Reichenhallu 101

a v Rakovníku působil 10 let jako profesor na Reálné škole. Za svého působení ve městě patřil k významným osvětovým pracovníkům, který objevil hodnoty rakovnického archivu pro svoji literární činnost. Z tohoto důvodu byly v Rakovníku konány vzpomínkové oslavy. Zástupci Rakovníka v čele se starostou Čeňkem Vaněčkem se zúčastnili dne 12. června 1937 i pietní akce na Vinohradském hřbitově v Praze. Wintrovy oslavy byly v Rakovníku zahájeny v sobotu dne 3. července 1937 slavnostním otevřením třetích výstavních trhů na Střelnici, které trvaly do 11. července. Ve večerních hodinách dne 3. července se konaly schůzky abiturientů rakovnické reálky. Hlavní program oslav probíhal v neděli dne 4. července 1937, kdyţ se v rakovnické sokolovně odehrálo hudební matiné s proslovy starosty města Čeňka Vaněčka a ministra zahraničních věcí Dr. K. Krofty. Poté následovalo slavnostní odhalení pomníku Zikmunda Wintra a Wintrovy výstavy v nově instalovaném muzeu. V nedělních odpoledních hodinách byla na ustavující Valné hromadě zaloţena společnost Zikmunda Wintra a ve večerních hodinách následovalo uvedení divadelního představení Nezbedného bakaláře, v hlavní roli se Zdeňkem Štěpánkem. 261)

Z tohoto výčtu je patrné, ţe město Rakovník uctilo památku Zikmunda Wintra

velkolepě a přesunutí termínu pořádání rakovnických trhů do rámce těchto oslav, svědčí o pochopení významu organizování ţivnostenských výstav a jejich propagace. Se začleněním trhů do Wintrových oslav všichni nesouhlasili, objevila se i kritika, ţe hospodářské záleţitosti nemají být zařazovány do společenských akcí. Kritici byli nakonec přesvědčeni o skutečnosti, ţe Wintrovy oslavy musí reprezentovat Rakovník komplexně, včetně hospodářské stránky, neboť bez ekonomického rozvoje města by nemohly být organizovány ani tyto kulturně – společenské akce. Jednotlivé výstavní ročníky usilovaly o zlepšení své organizace a přitaţlivosti pro zákazníky. Jednalo se zejména o výhodné vstupné, které činilo v roce 1937Kč 1,00 pro dospělé a pro děti a vojsko Kč 0,50. K výše uváděním zlepšením rakovnických trhů v roce 1937 patřily ceny u vystaveného zboţí. K akčním nabídkám patřila i 5% sleva na veškeré objednávky zboţí a sluţeb uzavřených na třetím ročníku výstavních trhů. 262) Rakovnické výstavní trhy v roce 1937 zaznamenaly určitý stupeň výjimečnosti, protoţe se staly součástí velké kulturní akce – Wintrových oslav, a proto byly navštíveny ministrem zahraničních věcí Dr. Kamilem Kroftou a dalšími návštěvníky, jejichţ počet byl podle údajů Rakovnických novin o 100% větší neţ v roce 1936. K negativním jevům třetího ročníku patřila neúčast některých ţivnostenských oborů jako např. malířů pokojů, zámečníků, provazníků, sklenářů, kartáčníků, bednářů, 102

dlaţdičů, koţešníků apod. V této souvislosti je nutné poloţit si otázku, zda tento pokles souvisel se skutečností, ţe trhy byly zařazeny do Wintrových oslav, nebo zda ekonomický přínos z předchozích ročníků nebyl pro ţivnostníky a obchodníky dostatečně uspokojivý. Rakovnické výstavní trhy byly organizovány bez jakékoliv finanční pomoci, jako svépomocná akce ţivnostníků a obchodníků, bez výrazných subvencí a peněţních darů. Z hlediska finanční bilance skončily výstavní trhy aktivně, tzn. beze schodku.

263)

A kdyby se politická situace Československa vyvíjela jiným

směrem, staly by se rakovnické trhy bezpochyby pravidelnou součástí hospodářské prezentace rakovnických ţivnostníků a obchodníků s cílem ukázat, ţe nejlepší podmínky pro nákupy můţe nalézt místní obyvatelstvo pouze v Rakovníku. Tento propagační cíl výstavních trhů se stal základním mottem všech ročníků. Z analýzy jednotlivých oborů provedených na základě výstavních katalogů ve sledovaném období – tj. v letech 1935, 1936 a 1937 vyplývá, ţe největší zastoupení vystavovatelů podle oborů bylo v roce 1936 – 101. Poté následoval rok 1937 s 83 vystavovali a nejniţší účast byla zaznamenána na prvním ročníku, kterého se zúčastnilo 74 vystavovatelů. Ani struktura ţivnostenských oborů nebyla ve všech třech ročnících stejná, coţ dokazují data uveřejněná v tabulce č. XII. Organizování výstavních trhů patřilo nezastupitelně k období První republiky, neboť ţivnostnictvo a obchodnictvo spatřovalo v těchto akcích účinný nástroj k propagaci svého zboţí a sluţeb. Hlavním cílem bylo najít nové zákazníky a dokázat, ţe je důleţité nakupovat u lokálních obchodníků, aby byla posílena hospodářská situace dané lokality. Ţivnostenské výstavní trhy však nebyly pravidelnými a soustavnými akcemi, které by svojí podstatou patřily ke kaţdému obchodnímu centru daného regionu. Výstavní trhy se v dalších městech, jako bylo Kladno, Slaný a Beroun konaly většinou nárazově, v určitém období. Nebylo moţné vysledovat jejich roční posloupnost, která by poloţila základy určité tradici, tak jako tomu bylo v Rakovníku. Tradice pořádání výstavních trhů v Rakovníku byla přerušena rokem 1938 a nastalou politickou situací. K účasti na slánských trzích byli vyzýváni v lokálním tisku i rakovničtí ţivnostníci, aby svým zboţím obohatili slánské výstavní trhy a vytvořili určitý stupeň vzájemné ţivnostenské

spolupráce.

Rozsáhlé

pojetí

slánských

výstavních

trhů

však

představovalo i finanční potíţe, které se staly určitým mementem pro organizátory rakovnických výstavních trhů, kteří se raději přiklonili k menšímu rozsahu trhů, ale s důrazem na pokrytí veškerých nákladů.

103

Na závěr je moţné dodat, ţe ţivnostníci a obchodníci hledali nejrůznější způsoby, jak co nejefektivněji nabídnout zákazníkům výsledky své činnosti. Výstavní trhy se staly jednou z významných forem moderní nabídky zboţí.

104

ODBORNÉ ŠKOLSTVÍ V RAKOVNÍKU S transformací řemeslnicko – cechovní struktury ve strukturu ţivnostenskou, představovanou specializovanými Společenstvy souvisel i vznik a vývoj odborného školství. Počátky odborného školství sahají v Rakovníku do poloviny 19. století, kdy byla dne 29. srpna 1859 zřízena nedělní Průmyslová škola pro tovaryše a učně, která však ještě nebyla specializovaná podle jednotlivých oborů. Iniciátorem zaloţení této školy byla rakovnická Řemeslnická Beseda, která tímto činem usilovala o zlepšení odbornosti řemeslnického dorostu. 264) Ţivnostenský řád z roku 1859 a místodrţitelské nařízení z roku 1865 nařizovaly zakládání učňovských škol, ale toto nařízení nebylo z počátku uváděno příliš rychle do praxe, proto tato zařízení vznikala pouze ojediněle. Zásadní zlom v rozvoji odborného školství nastal v 80. letech 19. století, kdy začaly v jednotlivých městech vznikat ve větší míře Průmyslové školy. V roce 1884 vznikla např. Průmyslová škola pokračovací v Berouně, v roce 1886 v Hořovicích a ve Zdicích. 265) V Rakovníku byla otevřena škola stejného typu v roce 1884 v budově Reálné školy. Vyučování bylo slavnostně zahájeno dne 5. října 1884 na základě vládního povolení, které vydalo Okresní hejtmanství v Rakovníku dne 20. července 1884 pod číslem 8712 z rozhodnutí Ministerstva vyučování a kultu ze dne 21. června téhoţ roku, číslo 4447. V této souvislosti byl změněn i název školy na Průmyslovou školu pokračovací v Rakovníku, neboť škola se původně jmenovala Řemeslnická škola pokračovací. Ke studiu nastoupilo 95 ţáků, z nichţ 29 bylo obuvníků, kteří patřili k nejpočetnějším řemeslům té doby. Průmyslová škola v Berouně měla v prvním školním roce 222 ţáků.

266)

Škola zahrnovala dvě třídy a jednu třídu přípravnou

a skládala se z oddělení se skupinovým vyučováním pro různé druhy řemesel a zvláštních oddělení pro ţivnosti krejčovské, obuvnické, obrábění kovů, stavební a ţenské oděvní. Ředitelem školy byl aţ do roku 1908 ředitel reálky V. Machoň a prvním správcem školy byl profesor reálky Leopold Storch. Po převzetí vedení školy Václavem Trejbalem v roce 1908 nastalo její rychlé zodborňování a Průmyslová škola se přestěhovala do budovy chlapecké Měšťanské školy. Nový ředitel V. Trejbal působil současně jako ředitel Měšťanské školy v Rakovníku, z čehoţ je patrné, ţe došlo k oddělení Průmyslové školy od vedení reálky. 267) Tento společný způsob řízení škol byl v této době obvyklý, protoţe i v Berouně byl ve vedení Průmyslové školy

105

pokračovací, ředitel Měšťanských škol Jan Kozel.

268)

Václav Trejbal byl významný

osvětový pracovník, který učil na Průmyslové škole v Rakovníku od roku 1896, kdy došlo ve druhé a třetí třídě k rozdělení na část obchodní a průmyslovou. Součástí kaţdé Ţivnostenské školy pokračovací bylo kuratorium, coţ byl školní výbor, tvořený významnými představiteli daného města a zástupci jednotlivých odborných Společenstev. Kuratorium mělo za úkol dohlíţet na činnost školy a kontrolovat její fungování. Tím, ţe byli součástí školního výboru zástupci Ţivnostenských společenstev, byl tak vytvořen předpoklad k lepší a rychlejší komunikaci mezi školou a jednotlivými mistry, jejichţ povinností bylo, posílat učně do školy a dohlíţet na jejich řádnou docházku. Školní výbor Ţivnostenské pokračovací školy v Rakovníku ve školním roce 1925/1926 tvořilo dvanáct členů. Předsedou školního výboru byl starosta Rakovníka Čeněk Vaněček, místopředsedou byl zástupce spořitelny Antonín Urban, zástupcem Ministerstva školství byl profesor Jan Maloch, zástupcem země byl František Donát, zástupcem okresu byl František Huml, obce Josef Nápravník, zástupcem Obchodní a ţivnostenské komory od jara 1924 Ing. František Otta, zástupcem Oděvního společenstva byl jeho starosta Vavřinec Berounský, zástupcem Stavebního společenstva byl Jan Carda, zástupcem Potravního společenstva byl Stanislav Diepolt, zástupcem Společenstva hostinských byl Bohumil Syrovátka a zástupcem školy byl Václav Trejbal. 269) Tento personální nástin školního kuratoria v Rakovníku dokazuje velkou různorodost jeho členů, která měla zabezpečit dobrou spolupráci všech zúčastněných a zajistit dobré fungování školy. V Rakovníku se ve Státním okresním archivu dochoval Řád pro jmenování a působnost zástupců Obchodní a ţivnostenské komory v Praze z roku 1913 ve školních výborech Všeobecných a odborných pokračovacích škol ţivnostenských a pokračovacích škol obchodních, který určoval tříleté jmenování svého zástupce do školního kuratoria. Po uplynutí tříletého období mohl být odstupující zástupce opětovně zvolen na další období. Funkce komorního zástupce ve školním výboru byla funkcí čestnou.

270)

Zástupce Obchodní a ţivnostenské komory byl ve školním

kuratoriu povinen podávat komoře po skončení kaţdého školního roku zprávu o činnosti a o stavu dané školy včetně návrhů na zlepšení stavu ţivnostenského školství. K povinnostem členů školního výboru patřilo také dohlíţet na doplňování učebních pomůcek, na sestavování školního rozpočtu a zprostředkovávání kontaktů mezi školou a ţivnostníky. Školní výbor měl rovněţ prověřovat školní docházku

106

a chování učňů. Do jeho kompetence patřilo i působení na zaměstnavatele učňů, aby prováděli kontrolu jejich docházky do školy. 271) Rozpočet školního výboru byl tvořen různými typy subvencí, především státními, zemskými a okresními. V Rakovníku se ve školním roce 1918/1919 jednalo o subvenci rakovnického a křivoklátského okresu. Dalšími přispěvovateli bylo město Rakovník a Ţivnostenská společenstva. Ve školním roce 1918/1919 přispívala subvencemi tato Společenstva: hostinských a výčepníků, smíšených ţivností potravních, smíšených ţivností oděvních, řemesel stavebních, Společenstvo mistrů zednických na Smíchově a Společenstvo stavitelů v Praze. Jedním z největších a nejpravidelnějších sponzorů školního výboru v Rakovníku byla Městská spořitelna v Rakovníku, jejíţ dotace činily: ve školním roce 1915/1916 – 900 K, 1917/1918 – 1300 K, 1918/1919 – 1900 K, 1923/1924 – 1200 Kč a 1924/1925 – 2200 Kč. Ve školním roce 1923/24 zajistil předseda školního výboru a starosta města Čeněk Vaněček na základě své intervence pokrytí finančního schodku školního výboru od Městské spořitelny ve výši 2000 Kč.

Z analytické komparace vyplynulo, ţe ve

školním roce 1924/1925 činily dotace školnímu výboru od Obchodní a ţivnostenské komory v Praze 900 Kč, od celého rakovnického okresu 1800 Kč a od všech Ţivnostenských společenstev 1504 Kč.

272)

Tato data dokazují, ţe se rakovnická

Městská spořitelna svými pravidelnými finančními dotacemi významně spolupodílela na rozvoji a podpoře odborného ţivnostenského školství v Rakovníku, jehoţ absolventi měli zabezpečit hospodářský rozvoj a prosperitu města a jeho okolí. Méně významnými přispěvovateli do rozpočtu školního kuratoria byly v Rakovníku další peněţní ústavy jako např. Okresní hospodářská záloţna, jejíţ dotace bývala spíše symbolická, neboť činila 40 – 50 Kč. K dalším sponzorům výboru patřily také soukromé osoby a firmy, jako např. měšťanský pivovar. Dotace soukromých přispěvovatelů a firem nebyly pravidelné a lišily se výší finančních částek. Strukturální charakteristika školních subvencí ukázala, ţe dané město, popřípadě celý region si uvědomoval důleţitost

správného fungování odborných Ţivnostenských

škol, a proto existovala finanční spoluúčast lokálních subjektů na jejich financování. Počátek 20. století byl poznamenán stupňující se specializací školy, která souvisela s měnícími se ekonomickými podmínkami samotného města, protoţe kolem roku 1900 začala narůstat obchodní sféra v Rakovníku a objevily se poţadavky na zvýšený počet kupeckých učňů. Proto byla v roce 1904 oddělena od Průmyslové školy kupecká třída a byla zaloţena samostatná Kupecká škola pokračovací, která byla 107

spravována samostatným školním výborem.

273)

Tento trend specializace probíhal

i v dalších městech, neboť v Berouně vznikla ve školním roce 1911/ 1912 také Kupecká škola pokračovací, v důsledku oddělení učňů obchodních a hostinských ţivností od Průmyslové školy pokračovací v Berouně.

274)

Další reorganizace

Průmyslové školy v Rakovníku se uskutečnila v roce 1909, kdy se oddělila třída krejčovských učnic a byla zřízena samostatná odborná škola dvoutřídní pod názvem Pokračovací škola pro učednice ţenských ţivností odbornických, která se v roce 1925 na základě výnosu Ministerstva školství a národní osvěty č. 37.923 – 25 – III. ze dne 9. května 1925 proměnila v trojtřídní školu.

275)

V roce 1909 byla v Berouně zaloţena

škola stejného typu, která se jmenovala Dívčí pokračovací škola pro učednice ţenské ţivnosti oděvní a tovární dělnice. Škola byla dvoutřídní a měla sedm oddělení pro tovární dělnice a ţeny různého zaměstnání. Obdobná škola existovala rovněţ v Hořovicích, kdy v rámci zřizování odborných ţivnostenských škol byla v roce 1922 otevřena spolu s dalšími třemi školami dvojtřídní Odborná škola pro učně a učednice ţivností oděvních, která byla v roce 1927 přeměněna v trojtřídní Odbornou školu pro učednice ţivnosti krejčovské. 276) Další větší specializaci urychlily i nové učební osnovy ze dne 20. června 1905, které byly vydány Ministerstvem kultu a vyučování pod číslem 19.131 a zaváděly nové specializované učební předměty, jako např. nauku o zákonech, technologii dřeva, technologii kovů apod.

277)

Výnosem Ministerstva veřejných prací ze dne 18. října

1910 byla Průmyslová škola v Rakovníku přejmenována na Ţivnostenskou školu pokračovací a další nový název získala škola v roce 1918, ve kterém se jiţ odrazilo specializační úsilí, neboť nové jméno znělo: Všeobecné a odborné ţivnostenské školy pokračovací v Rakovníku. V roce 1912 začalo vedení Ţivnostenské školy v Rakovníku usilovat o zřízení Odborné školy pro učně stavebních ţivností. Zedničtí učni odmítali navštěvovat školu a argumentovali tím, ţe v zimě nepracují, proto nesouhlasili s povinnou docházkou do školy. Za podpory úřadů se podařilo školu otevřít a dne 3. února 1923 vydala Zemská politická správa výnos, na základě kterého byli učni povinni docházet do Ţivnostenské školy v místě bydliště a sídla provozovny mistra. Tímto výnosem získala škola právní subjektivitu. 278) Po vypuknutí první světové války se dostaly Ţivnostenské školy do finančních problémů, protoţe stát odmítal poskytovat Pokračovacím školám subvence a bylo pouze na školních výborech, zda budou školy uzavřeny, nebo zda budou v omezené míře dále fungovat. Ţivnostenská škola pokračovací v Berouně byla ve školním roce 108

1914/1915 z výše uvedených důvodů uzavřena, ale škola v Rakovníku působila v rámci omezeného provozu, přestoţe na frontu do války odešli mnozí ţáci a všichni odborní učitelé.

279)

Na základě reorganizace rakovnické školy z roku 1915 bylo

povoleno, aby kromě trojtřídní Všeobecné ţivnostenské školy bylo zřízeno trojtřídní odborné oddělení pro obuvníky, trojtřídní odborné oddělení pro krejčí, trojtřídní odborné oddělení pro kovodělníky, trojtřídní odborné odděleni pro učně stavebních ţivností a jiţ zmiňovaná Odborná škola pokračovací pro učednice ţenských ţivností oděvních, která byla na základě nařízení místní školní rady přemístěna do budovy dívčí Měšťanské školy, v níţ setrvala do roku 1929.

Odborná oddělení se dále

transformovala v trojtřídní Odborné školy pokračovací, v březnu 1926 byla v Rakovníku zaloţena Odborná škola pokračovací pro učně dřevodělných ţivností. 280) Tím byla završena první fáze

procesu

specializace a decentralizace odborného

školství v Rakovník v prvních dvou desetiletích 20. století. Tento transformační proces byl charakteristický pro stejné školy v dalších městech jako např. v Berouně, Hořovicích apod. V Berouně byla ve školním roce 1913/1914 zřízena samostatná Odborná škola pokračovací pro učně kovodělných ţivností a po vyhlášení Československa v roce 1918 vznikla v Berouně samostatná Odborná škola pokračovací pro obuvníky, která byla otevřena v důsledku nárůstu obuvnických učňů. Škola byla trojtřídní a její existence byla velmi krátká, neboť ve školním roce 1924/1925 klesl počet učňů natolik, ţe byla zrušena. Klesající vývoj oboru obuvník pokračoval i v dalších letech, coţ je moţné doloţit počty učňů, kdy ve školním roce 1927/1928 byli v Berouně zapsáni pouze tři obuvníci a jeden svrškář. Toto byl velký propad oproti předchozím rokům, neboť v letech 1920/1921 bylo evidováno 92 učňů, 1921/1922 90 učňů, 1922/1923 82 učňů a 1923/1924 86 učňů. V Rakovníku dosahovali obuvničtí učni niţších počtů: v roce 1921/1922 to bylo 52 učňů, 1922/192339 učňů, 1924/1925 20 učňů, 1925/1926 17 učňů, 1926/1927 10 učňů, 1927/1928 8 učňů a 1928/1929 7 učňů.

281)

Tato čísla dokazují úbytek učňů

obuvnického řemesla a souvisí s rozšiřující se obuvnickou velkovýrobou, zastoupenou firmou Baťa, která svojí promyšlenou marketingovou strategií způsobovala pokles zájmu zákazníků o obuv šitou na míru a tím pasovala mnohé obuvnické řemeslníky do funkce opravárenské. Ţivnostenské školství se snaţilo reagovat na poţadavky a potřeby firem daného regionu, proto byly při Ţivnostenských školách otevírány různé odborné kurzy, které měly připravovat učně a dělníky pro odvětví, kde jich bylo v danou dobu nedostatek. 109

Představovaly i určitou formu rekvalifikace. Od školního roku 1921/1922 existoval čtyři roky při Všeobecné škole pokračovací v Berouně textilní kurz pro učně a dělníky přádelní a tkalcovské. 282) Školní rok na Ţivnostenských pokračovacích školách v Rakovníku začínal 1. října a zpravidla končil koncem dubna, nebo na začátku května, jak dokazují Výroční zprávy za jednotlivé roky. Ve školním roce 1915/1916 byl závěr roku stanoven na 30. dubna, ve školním roce 1918/1919 na 27. dubna a ve školním roce 1919/1920 na 2. května. Z analýzy charakteristiky Ţivnostenských škol v Rakovníku vyplynulo, ţe se v rámci školních let navyšoval počet týdenních vyučovacích hodin. Ve školním roce 1917/1918 činil celkový počet týdenních hodin 60, v roce 1918/1919 – 67 hodin, v roce 1919/1920 – 90 hodin, v roce 1924/1925 – 147 hodin a v roce 1925/1926 – 158 hodin. Tento nárůst vyučovacích hodin svědčil o snaze zkvalitnit výuku, proto byly do vyučování zařazovány nové předměty, které byly zaměřeny nejen na odbornou stránku, ale i na všeobecně vzdělávací předměty, neboť ze strany vedení a učitelů se často objevovala kritika na nízkou úroveň vědomostí ţáků. Kritice byl podrobován i nezájem učňů o výuku, který často vyúsťoval v absenci, nebo vyhýbání se školní docházce. V této souvislosti byli nabádáni tzv. učební pánové – mistři jednotlivých firem, kteří měli u sebe daného učně na praxi a zodpovídali za něho, aby dbali na jeho pravidelnou docházku do Ţivnostenských škol. 283) K povinnostem mistrů patřilo také přihlašování učňů do Ţivnostenské školy i v případě, ţe dotyčný učeň byl přijat do učebního poměru tzv. „na zkoušku“, coţ znamenalo, ţe jedna nebo druhá strana, tj. učeň nebo mistr se rozhodovali, zda učební poměr bude trvalý. Výroční zprávy z let 1924/1925 a 1925/1926 uvádějí, ţe rakovnickou Okresní správou bylo pokutováno několik mistrů za neplnění svých povinností. Devíti mistrům byla uloţena pokuta ve výši 20 – 30 Kč za svévolně zameškanou školní docházku jejich učňů. Určitý stupeň sankce byl zaznamenán ve školním roce 1924/1925 u čtyř učňů, kterým byla prodlouţena učební doba o dva aţ čtyři měsíce z důvodu velké absence. Častý problém s docházkou do školy mívali venkovští zedničtí učni a k nejlepším učňům, co se týče docházky byli naopak řazeni učni krejčovští a obuvničtí a učednice oděvnických ţivností. V rámci hodnocení se v pramenech objevovala také kritika na chování některých učňů, zejména oborů zedník a kovopracovník. V této souvislosti byl v roce 1915/1916 zmiňován problém s kouřením, které „prý učně svádělo k nepoctivosti“.

110

284)

Během 1. světové války si

učňové v Rakovníku zlepšovali svoji fyzickou zdatnost, proto se zúčastňovali vojenských cvičení pod vedením Rakovnického sboru ostrostřelců. Ţivnostenské školy, které se nacházely v různých městech, prokazovaly svými skutky, ţe jejich vzájemná spolupráce se nepohybovala pouze v rovině teoretické, ale i praktické. Obvyklým jevem bylo vzájemné poskytování si pomůcek, jak dokazují dále uváděné příklady. V roce 1915/1916 darovala c. k. Státní průmyslová škola na Kladně rakovnickým Ţivnostenským školám čtyři modely pro tesaře – vazby krovů, tři modely pro truhláře – součásti dveří a šest modelů pro elektrotechniky. Rakovnické Ţivnostenské školy zase darovaly v roce 1925/1926 českým Pokračovacím školám v německých oblastech Karlovarska a Ţatecka balíky rysů a ţákovských výkresů s náčrtníky. Další dary byly zasílány i do škol na Slovensko.

285)

Tato kooperace škol

je názorným příkladem jejich odborné spolupráce s cílem zlepšení úrovně výuky na školách, které nově vznikaly, nebo byly menší a neměly k dispozici dostatek finančních prostředků. Odpovídající úroveň Ţivnostenských škol měla zajistit dostatečný rozvoj ţivnostenského podnikání, pro kterou vzdělaní pracovníci.

byli důleţití odborně

Proto se rozšiřovala síť Ţivnostenských pokračovacích škol

o nově zakládané školy, neboť tyto školy měly být dosaţitelné pro všechny učně, i pro ty ze vzdálenějších obcí. Tento trend je jedním důkazem stoupajícího významu ţivnostenského školství, jehoţ cílem bylo zajistit dostatečné mnoţství kvalifikovaných pracovníků pro rozvíjející se hospodářství, zejména ţivnostenské podnikání. V souvislosti se zkvalitňováním výuky bylo v Československu v roce 1928 přistoupeno k reformám Ţivnostenského školství. Zásadní význam mělo stanovení nových učebních osnov, neboť pouţívané staré osnovy byly různými školami upravovány podle místních potřeb k obrazu svému. Z toho vznikaly problémy při přestupu učňů z jedné školy na druhou, neboť se stávalo, ţe se neshodovalo probírané učivo. Odborná komise jmenovaná Ministerstvem školství vybrala za nejlepší Rosovy učební osnovy. Ministerský rada Ing. Arnošt Rosa byl ředitelem Vyšší Průmyslové školy v Praze a podle jeho rámcové osnovy byly vypracovány podrobné osnovy pro šest skupin Odborných pokračovacích škol, které se týkaly těchto ţivností: 1) zpracující kov, 2) stavební a dřevodělné, 3) umělecké, 4) oděvní, 5) potravní a 6) obchodní. Podle těchto osnov trval školní rok 10 měsíců. Učňovské neboli Ţivnostenské školy byly v rámci školské reformy zařazeny do celkové školní soustavy, ve které tvořily třetí stupeň, neboť první stupeň vytvářely školy Obecné a druhý stupeň školy Měšťanské. V rámci reforem byly vytyčeny zásady pro 111

praktickou výuku v učňovských dílnách a bylo stanoveno, ţe učňové nemají být finančně odměňováni. Z transformace vyplynulo, ţe na těchto odborných školách mají vyučovat kvalifikovaní interní učitelé, kteří měli získávat potřebnou kvalifikaci ve speciálních ústavech a kurzech, zřizovaných při Státních Průmyslových školách. V Praze byl v této souvislosti otevřen Ústav pro obor kovodělný a v Plzni pro obor stavebně – dřevodělný. Tyto jednoroční kurzy byly určeny pro absolventy Vyšších Průmyslových škol s několikaletou praxí. V souvislosti s těmito změnami, v rámci tvorby koncepce odborného Ţivnostenského školství bylo přihlíţeno k nutnosti výstavby vlastních školních budov. Pro zjednodušení a zrychlení budování těchto školních zařízení byly na základě reformy normalizovány učebny, jejich zařízení, školní dílny a sbírky.

286)

Všeobecná učňovská škola a Odborné ţivnostenské školy

v Rakovníku se vlastní školní budovy nedočkaly, přestoţe o její výstavbu usilovaly. Pro tento účel byl v Rakovníku zřízen i speciální fond, do kterého byly sbírány finanční prostředky, určené na výstavbu školy. Plánovaná školní budova měla být vystavěna po 2. sv. válce, ale politicko – ekonomické změny po Únoru 1948 zmařily její výstavbu. Ţivnostenské školství v Rakovníku zavedlo od 1. září 1934 nové osnovy, jejichţ naplňování bylo komplikováno absencí vlastní školní budovy. Na základě nových osnov došlo v Rakovníku k rozvrhu učiva do čtyř pětiměsíčních semestrů, čímţ se zkrátila teoretická výuka na dva roky a bylo vyhověno přání ţivnostníků, aby byli učni ve třetím roce učení ponecháni pouze v dílně mistra k praktickému procvičování. Pouze u Odborné školy stavební v Rakovníku byla ponechána tříletá teoretická výuka. 287) Jestliţe chtěly Ţivnostenské školy získat státní subvence, musely zavádět do výuky nové osnovy, aby byla sjednocena výuka v celém Československu. Tento nově vzniklý školský systém, vyţadoval přesný řád a organizaci zápisu nových učňů do příslušných škol. Starý systém umoţňoval učňům nástup do učení v jakémkoliv období a školská reforma poţadovala přihlašování učňů do Ţivnostenských škol jiţ v průběhu školních prázdnin, aby nový školní rok, začínající dne 1. září nebyl ničím narušován. Okresní zprostředkovatelna práce v Rakovníku měla informovat rodiče a učně o nabídce řemeslných oborů, vhodných pro daného ţadatele o učení nejen v daném okrese, ale i v celém Československu. V roce 1931 byla zaloţena Poradna pro volbu povolání při Ţivnostenské Masarykově škole práce na Kladně pro ţáky těchto školních okresů a to kladenského, slánského a rakovnického. Podobná Poradna existovala také v Praze.288) Výše uvedená zařízení měla rodičům i jejich dětem 112

usnadnit volbu povolání, tj. správně určit vlohy a zájem pro daný řemeslný obor. Z toho je patrné, ţe 30. léta 20. století znamenala i velký zlom v přístupu a chápání zodpovědnosti ke správné volbě oboru. Jednotný školský systém přípravy ve sféře ţivnostenské je důkazem snah povznést a oţivit řemeslné obory na takovou úroveň, aby byl budoucí ţivnostník konkurence schopný. Sonda do Výročních zpráv Ţivnostenských škol v Rakovníku si kladla za cíl ukázat nejen problémy, se kterými se musela škola vyrovnávat, ale i demonstrovat postupný rozvoj této školy, způsobený stoupajícím trendem vyučovacích hodin, ve kterých byla patrná reflexe narůstající odbornosti. Zásadním

zlomem

transformačního

procesu

ţivnostenského

v Rakovníku bylo přičlenění Odborné školy pokračovací pro učednice

školství ţenských

ţivností oděvních k Odborné škole pro ţenská povolání. Dne 21. listopadu 1928 se na schůzi školního výboru Pokračovacích ţivnostenských škol projednával výše uváděný návrh, který byl předloţen kuratoriem Veřejné obchodní školy. Proti tomuto návrhu hlasovali pouze dva členové kuratoria Ţivnostenských škol a to ředitel školy Václav Trejbal a Josef Nápravník, člen Společenstva krejčích. Kuratorium Ţivnostenských škol bylo v dané záleţitosti chápáno jako odborný poradní orgán, který se měl k předloţené racionalizaci vyjádřit na základě usnesení Městské rady ze dne 16. listopadu 1928.

289)

Dne 23. listopadu 1928 byla Radou města Rakovníka zaslána

Ministerstvu školství a národní osvěty písemná ţádost o přičlenění Odborné školy pokračovací pro učednice ţenských ţivností oděvních k Odborné škole pokračovací pro ţenská povolání. Ministerstvo školství bylo výše uvedeným dopisem vyzváno, aby vydalo k tomuto připojení zásadní souhlas od nového školního roku 1929/1930. Na základě toho došlo k poţadovanému přičlenění k nově povolené a zřizované Odborné škole pro ţenská povolání, která se spolu s Obchodní a kupeckou školou přemístila do nově vystavěné budovy. Městská rada v Rakovníku odůvodnila tento poţadavek několika fakty. Nejzávaţnějším faktem byla skutečnost, ţe Odborná škola pokračovací pro učednice ţenských ţivností oděvních sídlila v budově Měšťanské a obecné dívčí školy, kde byl velký nedostatek učeben a dalších prostor. Město Rakovník dokončovalo ve 30. letech 20. století výstavbu moderní, účelně vybavené školní budovy, do které chtělo soustředit několik škol, které byly v určitých rysech odborně příbuzné. Tímto racionalizačním opatřením měly být ušetřeny učitelské síly a zlepšena výuka na škole „Oděvních ţivností“. Rakovnická Městská rada ve své ţádosti Ministerstvu školství uváděla jako příklad i další města, ve kterých jiţ existovalo 113

organické spojení několika škol pod jedním ředitelstvím. K těmto městům patřila Bratislava, Brno, Znojmo, Ostrava, Kolín, Strakonice, Jičín a další.

290)

Ministerstvo školství vyhovělo ţádosti Městské rady a povolilo poţadovanou školskou restrukturalizaci. Dne 16. února 1929 vydalo Ministerstvo školství usnesení č. 156.397/III – 28, ve kterém byl vyzván školní výbor Ţivnostenských škol pokračovacích, aby vytvořil návrh nových stanov pro samostatnou Pokračovací školu oděvní. Školní výbor však nesplnil poţadovaný úkol a nevypracoval nové stanovy, proto bylo tímto úkolem pověřeno kuratorium Odborné školy pro ţenská povolání, které stanovilo sedm základních směrnic, na jejichţ základě měly být sepsány nové stanovy. První bod směrnice se zabýval názvem školy, který zněl: Odborná pokračovací škola pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku. Druhá směrnice stanovila, ţe škola bude umístěna v budově Odborně školy pro ţenská povolání a zůstane školou samostatnou. Třetí směrnice objasňovala, ţe funkci školního výboru bude vykonávat kuratorium, doplněné o zástupce Společenstva oděvních ţivností v Rakovníku. Čtvrtá směrnice jmenovala správcem školy ředitele Odborné školy pro ţenská povolání a Veřejné obchodní školy Jaroslava Startla. Ministerstvo školství nemělo v této souvislosti ţádných námitek proti výuce dosavadních učitelských sil bývalé Pokračovací oděvní školy. Pátá směrnice reorganizovala školní výuku v dvoutřídní školu s desetiměsíčním školním rokem a zápisným 30 Kč. Šestá směrnice rozšířila školní obvod na obce v okruhu do šesti km popřípadě i o obce vzdálenější. Sedmá směrnice upřesňovala okolnosti, týkající se samotného chodu školy a inspekcí. Nově vypracované stanovy podle výše uvedených směrnic byly schváleny Ministerstvem školství dne 29. srpna 1929. 291) Kuratorium Masarykovy Veřejné odborné školy pro ţenská povolání zastupovalo nejen tuto školu, ale i Odbornou školu pokračovací pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku. Při ustanovení kuratoria stál v jeho čele předseda Čeněk Vaněček senátor, starosta města a vrchní ředitel spořitelny. Předsednictvo kuratoria bylo dále tvořeno místopředsedou Antonínem Urbanem náměstkem místostarosty a jednatelem Jaroslavem Startlem státním ředitelem Obchodní školy a ředitelem Odborné školy pro ţenská povolání. Personální sloţení školního výboru představovali zástupci úřadů a korporací: Ministerstvo školství a národní osvěty zastupoval JUDr. Rudolf Vltavský vrchní rada politické správy a okresní hejtman, Zemský výbor zastupoval Ing. Karel Hineis vrchní ředitel Rakovnicko – poštorenských keramických závodů, za Okresní zastupitelstvo Rakovníka byl ve 114

výboru Karel Rais ředitel Okresní nemocenské pojišťovny, za praţskou Obchodní a ţivnostenskou komoru byl dosazen Ferdinand Ulrich komerční rada a obchodník a za rakovnické Obchodní grémium Karel Lukeš a obchodník. Dalšími členy byli

starosta Obchodního grémia

zástupci spořitelny Alois Otta továrník, Města

Rakovníka Antonín Hodek vrchní oficiál státních drah a člen Městské rady, F.J. Král obchodník a člen Městské rady, Karel Veselý majitel papírnictví a člen zastupitelstva, Jan Zikmund vrchní oficiál státních drah a člen zastupitelstva, Společenstva oděvních ţivností V. Berounský učitelka.

obuvník a zástupce ústavu Bedřiška Sejkorová

odborná

292)

Toto kuratorium mělo 15 členů a bylo téměř identické s kuratoriem Masarykovy veřejné obchodní školy, jehoţ počet činil 16 osob s tím, ţe zástupce Okresní hospodářské záloţny nebyl ještě ve školním roce 1929/30 jmenován. Rozdíl v personálním obsazení kuratoria Obchodní školy byl u zástupců Okresního zastupitelstva a Obchodního grémia, kde byli jmenováni vţdy dva zástupci místo jednoho, Ing. Antonín Vopršál architekt a stavitel a Bedřich Arnstein obchodník. Jiný byl také zástupce ústavu Ing. Otto Svoboda, státní profesor Obchodní školy. Na seznamu tohoto kuratoria chyběl zástupce Oděvních ţivností.

293)

Personální analýza

obou kuratorií dokazuje, ţe tyto školy byly řízeny stejnými představiteli v jednotném duchu, coţ pozitivně přispívalo zejména otázkám racionalizace, neboť společné směřování všech škol umoţňovalo ušetřit investované finanční prostředky. Nový ředitel Obchodní školy Jaroslav Startl, který působil v Rakovníku od 1. srpna 1926 prosadil v kuratoriu návrh na zaloţení Odborné školy pro ţenská povolání, která měla být pod společnou správou Obchodní školy a měla být umístěna v nově vzniklé moderní školní budově. Odborná škola pro ţenská povolání v Rakovníku vznikla na základě výnosu ze dne 25. ledna 1929 č. 73 180 – III – 28 a byla tvořena těmito odděleními – dvouletou Rodinnou školou, pětiměsíční Školou kuchařskou, roční Školou lidovou, kurzy šití prádla a šatů, kurzy vaření, vyšívání a ozdobnými pracemi a kurzy zavařování.

294)

Škola pro ţenská povolání v Rakovníku

navázala na starou tradici Hospodyňské školy, zaloţené v roce 1896/1897. Se vznikem moderně koncipovaného školského zařízení v Rakovníku souvisela i otázka zřízení Ţivnostenské pracovny při Rodinné škole. Proti jejímu otevření se z počátku postavili ţivnostníci, kteří se obávali konkurence. Argumentovali, ţe ţákyně Ţivnostenské pracovny nemohou získat za jeden rok dostatečnou praktickou kvalifikaci. Ředitel škol Jaroslav Startl, proto uváděl pozitiva, která měla přinést otevření Ţivnostenské 115

pracovny. „Rodinná škola má ráz ţivnostenský, jak je patrno z toho, ţe absolventky Ţivnostenské pracovny při Rodinné škole mají podle zákona absolutorium, rovné ţivnostenskému listu, takţe škola Pokračovací pro učednice jenom získá. Jestliţe k takové škole bude přičleněna, neboť to budou dvě školy povahou blízké, jak je patrno z učebných osnov“.295) Ţivnostenská pracovna na šití šatů byla uváděna ve Výroční zprávě školního roku 1932/1933, kdy byla patrně otevřena. Vyhláška Ministerstva průmyslu, obchodu a ţivností ve shodě s Ministerstvem školství a národní osvěty ze dne 10. května 1932 o vysvědčeních Veřejné odborné školy pro ţenská povolání v Rakovníku stanovila, ţe vysvědčení na odchodnou mají nahrazovat průkaz řádného ukončení učebního poměru, tj. tovaryšský list. V případě, ţe byly opovídány – přihlašovány oděvnické ţivnosti, byly omezené na šití dámských a dětských šatů.

296)

Ţivnostenská pracovna

byla určena pouze pro absolventky dvouleté Rodinné školy a stávala se vlastně jejím třetím ročníkem. Na zřízení Ţivnostenské pracovny bylo vynaloţeno velké úsilí, jak ze strany radních města, tak i vedení škol Obchodní a Školy pro ţenská povolání, neboť bylo argumentováno, ţe v sousedních městech na Kladně i v Berouně Ţivnostenské pracovny při Rodinných školách jiţ existují. Absence Ţivnostenské pracovny v Rakovníku mohla podle názoru odborníků způsobit případný odliv ţaček z Rodinné školy v Rakovníku.

297)

Historie Ţivnostenských pracoven spadá do počátku 20. století. V roce 1907 propůjčilo Ministerstvo obchodu 10 školám právo vydávat podle Ţivnostenského řádu vysvědčení, které nahrazovalo výuční list pro ţenskou ţivnost oděvní. V roce 1908 byly tyto školy transformovány na dvouleté ţenské Průmyslové školy a byly podřízeny Ministerstvu veřejných prací a zůstalo jim právo vydávat vysvědčení s platností výučního listu pro řemeslnou ţivnost šití ţenských a dětských šatů. Pro praktické vyučování byly ke školám přiřazeny pracovny, ve kterých byly ţačkami zhotovovány zakázky pro veřejnost. V roce 1912 získalo 22 Průmyslových škol právo konat mistrovské zkoušky pro oděvní ţivnost. Po rozpadu Rakouska – Uherska se začaly reorganizovat ţenské Průmyslové školy a byly zakládány Odborné školy pro ţenská povolání, ve kterých Rodinné školy slouţily k praktickému vzdělání ţen.

298)

Tyto typy škol nacházely v nově se rozvíjejícím Československu podporu, poněvadţ naplňovaly vytyčené úkoly ve sféře ţenských správ a představovaly významný prostředek v ţenském emancipačním hnutí. Rozvoj odborného ţenského hnutí vytvářel svébytnou sociální zakotvenost ţen v nově se transformující společnosti. 116

Dne 2. března 1930 v rámci oslav 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka byla v Rakovníku slavnostně otevřena nová školní budova, projektovaná praţským architektem Ing. F. A. Librou, ve které byly umístěny tyto školy: Veřejná odborná škola obchodní chlapecká a dívčí – 4 třídy, Kupecká škola pokračovací – 2 třídy, Veřejná odborná škola pro ţenská povolání – 5 tříd, Pokračovací škola pro učně a učednice oděvních ţivností – 2 třídy. Tímto projektem vznikl v Rakovníku moderní komplex školního zařízení, který svému účelu slouţí dodnes. Výstavba školní budovy započala v dubnu 1928 a vyţádala si finanční částku zhruba 4 milionů korun. Významným investorem byla rakovnická spořitelna, která na tento účel věnovala finanční dar ve výši jednoho milionu korun, coţ bylo učiněno u příleţitosti 10. výročí samostatného Československa. Okresní správní komise schválila městu Rakovník, aby uzavřelo půjčku na stavbu školy ve výši 2 milionů korun, neboť bylo dohodnuto, ţe okres bude městu poskytovat ročně příspěvek ve výši 50 000 Kč na sniţování dluhu. Školy umístěné v nové budově, dostaly název Masarykovy na počest prezidentových osmdesátých narozenin. Prezident republiky byl obeznámen s tímto záměrem, který mu byl předloţen ke schválení, na jehoţ základě bylo školám propůjčeno jeho jméno.299) Při slavnostním otevření školního zařízení se v Rakovníku sešlo mnoho významných hostů, mimo jiné i zástupců ostatních škol a měst jako Plzně, Loun, Slaného, Kladna a Ţatce. Zástupce Loun pochvalně hodnotil novou školní budovu a dodal, ţe jejich město stojí před podobným projektem. Představitel Kladenského odborného pokračovacího školství blahopřál Rakovníku k takovému úspěchu na poli kulturním a mimo jiné zdůraznil, ţe i Kladno bude v srpnu 1930 otevírat Masarykovu školu práce pro odborné ţivnostenské vzdělání.

300)

Ředitel Obchodní školy v Ţatci

J. Süsser zdůraznil tradiční vztahy Ţatce a Rakovníka, vzniklé pěstováním chmele a chmelařským obchodem. Dále vyzdvihl zakladatelský počin školní budovy. „Touto monumentální budovou projevili jste tak své velké porozumění pro obchodní školství, které se stalo dnes hospodářským činitelem dalekosáhlého významu.“

301)

Svoji řeč přednesl česky i německy. Tyto projevy jsou důkazem vzájemné morální podpory měst, která kooperovala nejen v oblasti hospodářské, ale i kulturně vzdělávací. Zároveň dokazují, ţe stavitelské aktivity ve sféře odborného školství byly ve 30. letech 20. století aktuální i v dalších městech jako v Lounech, nebo na Kladně. Starosta města Rakovníka a senátor Čeněk Vaněček se z velké části zaslouţil o vznik školního komplexu, proto byl úvodním řečníkem slavnostního ceremoniálu. Ve svém 117

proslovu mimo jiné zdůraznil následující: „Jsem přesvědčen, ţe tato škola bude opravdovým dobrodiním pro náš kraj, neboť Veřejná škola obchodní rozšíří správné vědomosti národohospodářského rázu a docílí zvýšení úrovně našich obchodů a ţivností a škola Rodinná dá v prvé řadě pečlivou přípravu našim budoucím matkám pro ţivot rodinný.“

302)

Městská obchodní škola byla v Rakovníku otevřena dne 1. září 1919, přestoţe souhlas k jejímu otevření existoval jiţ ze dne 13. ledna 1914. Toto zpoţdění bylo způsobeno vypuknutím 1. sv. války. Tato škola navázala na tradici obchodního školství v Rakovníku, které bylo původně součástí Ţivnostenských škol. V roce 1905 se osamostatnila od Ţivnostenských škol Obchodní škola pokračovací, která se dne 1. října 1919 přičlenila pod správu nově zřízené Městské obchodní školy.

303)

V roce 1918 existovalo v Československu 27 českých, 18 německých a 10 maďarských Obchodních škol, tzn. celkem 55 Obchodních škol. Síť těchto škol měla být navýšena, protoţe se rozvíjel obchod a byla velká poptávka po jejích absolventech. Ve 30. letech 20. století bylo jiţ 91 Veřejných obchodních škol, z toho 62 československých, 27 německýcha 2 rusínské. 304) Tyto údaje dokumentují naplňování snah zvyšovat počty odborných škol tohoto typu, aby měla rozvíjející se obchodní síť dostatek kvalifikovaných pracovníků. Rakovník se svým aktivním přístupen ke zlepšení situace obchodního školství přiřadil k městům, která si uvědomovala důleţitost podpory ţivnostenského podnikání a obchodu. Do nové budovy Obchodní školy v Rakovníku byla včleněna „Oděvní škola“, i kdyţ měla ţivnostenský charakter. Toto přiřazení bylo provedeno zejména z důvodu podobných, nebo shodných vyučovacích předmětů se Školou pro ţenská povolání. Na dvouleté Rodinné škole byly vyučovány tyto povinné předměty: v 1. a 2. ročníku – čeština (3 hodiny), dějiny vzdělanosti (2 hodiny), počty a účtování (2 hodiny) kreslení (3 hodiny), vyšívání a ozdobné práce ( 2 hodiny), vaření ( 4 hodiny), tělocvik

(1 hodina) a zpěv (1 hodina). Předměty, které byly na rozvrhu

hodin pouze v 1. ročníku, byly tyto: šití prádla (12 hodin) – obě pololetí, kreslení střihů na prádlo – v 1. pololetí (2 hodiny) a ve 2. pololetí (1 hodina), nauka o látkách (1 hodina) – pouze v 1. pololetí, nauka o domácím hospodářství (2 hodiny) – pouze v 1. pololetí, nauka o potravinách(2 hodiny) – pouze ve 2. pololetí, spravování prádla (2 hodiny) – pouze ve 2. pololetí, vychovatelství ( 2 hodiny) – obě pololetí. Ve 2. ročníku byly kromě výše uvedených předmětů vyučovány další předměty, jako občanská nauka (2 hodiny) – obě pololetí, šití šatů a modiství (12 hodin) – v 1. pololetí 118

a (14 hodin) –

ve 2.pololetí, kreslení střihů na šaty (2 hodiny) – v 1. pololetí

a (1 hodina) – ve 2.pololetí, vychovatelství ( 2 hodiny) - v 1. pololetí, zdravověda s péčí o dítě 2 hodiny) – ve 2. pololetí a nauka o látkách (1 hodina) – v 1. pololetí. Celkový počet hodin činil v obou ročnících 37 hodin. K nepovinným předmětům patřily vţdy 2 hodiny němčiny a francouzštiny. 305) Učební osnovy Ţivnostenské pracovny zahrnovaly následující předměty: ţivnostenské písemnosti a zákony ( 2 hodiny ) týdně, ţivnostenské počty a účetnictví (3 hodiny), nauku o látkách (2 hodiny) , nauku o krojích a vkusu (2 hodiny), kreslení (4 hodiny), šití ( 23 hodin), kreslení střihů (2 hodiny), vyšívání a ozdobné práce (3 hodiny). Celkový počet hodin u Ţivnostenské pracovny činil týdně 41 hodin, z toho tvořilo 18 hodin teorie a 23 hodin šití Shodné předměty byly zakotveny v učebních osnovách Odborné školy pokračovací pro učednice ţenských ţivností krejčovských, u kterých však byly menší hodinové dotace. Učební osnovy byly sestaveny na základě Výnosu Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. dubna 1925, číslo 18 380 – III. Výuka zahrnovala 8 vyučovacích hodin týdně a byla tvořena dvouhodinovým vyučováním Ţivnostensko – obchodním, které se skládalo z písemností, počtů, kalkulace a účetnictví. K dalším předmětům patřilo odborné kreslení s naukou o krojích, také s dvěma hodinami týdně. Odborné vyučování a nauka o látkách zaujímaly v rozvrhu – 4 hodiny v prvním ročníku a 3 hodiny ve druhém ročníku. Jedna odebraná hodina výše uvedenému předmětu ve druhém ročníku byla poskytnuta ve prospěch výuky občanské nauky. 306) V rámci vyučování ţivnostensko – obchodního se učni a učnice seznamovali se základy administrativy, tzn. jak sestavit obchodní dopis, objednávku, smlouvu o nájmu, o učení, o mzdě a umět vystavit dodací listy, zástavní nebo dluţní úpisy. Do kompetence tohoto předmětu patřilo také vysvětlování, jak jednat na úřadech, včetně vyplňování příslušných tiskopisů a čtení ţelezničních řádů. Ve druhém ročníku přicházelo na řadu ţivnostenské účetnictví, ve kterém byli učni obeznámeni se záleţitostmi ohledně směnek a účetních knih, které byly v rámci krejčovské ţivnosti vyţadovány. Jednalo se o knihy pokladní, hlavní, výrobní a popisy jmění včetně jeho původu. Občanská nauka se orientovala na práva a povinnosti učňů, zaměstnavatelů a zaměstnanců, ale i na informace týkající se samostatného provozování ţivnosti a na skladbu ţivnostenských úřadů. V neposlední řadě byl v tomto předmětu zdůrazněn úkol státu, obce a jejího zastupitelstva, včetně charakteristiky struktury státní správy a samosprávy. Důleţitým odborným předmětem se jevilo odborné kreslení, jehoţ 119

dobré zvládnutí dávalo budoucím ţivnostnicím a ţivnostníkům velkou šanci uplatnit se dobře ve svém povolání. V tomto předmětu byli učni vedeni k vlastním návrhům, včetně dekorativních úprav jednotlivých součástí oděvu. Nauka o kroji demonstrovala historický vývoj odívání nejen z hlediska chronologického, ale i geografického. Nebylo však zapomínáno ani na estetické cítění, kdy soulad barev a látek byl povaţován za významný předpoklad pro pozdější úspěšnost v podnikání. Praktický a názorný příklad byl pro tento předmět velmi důleţitý, proto byla výuka obohacována o názorné ukázky. Učnice pořádaly vlastní módní přehlídky a také je navštěvovaly v Praze. Odborné vyučování zahrnovalo zvládnutí střihů, ruční a strojové šití, ozdobné práce a správné vypracování. Předmět modely a skutečné předměty byly praktickou ukázkou, jak brát správně míru, na jejímţ základě měl být vyhotoven střih, ke kterému byl zhotoven model z papíru. Na základě tohoto modelu byl poté ušit finální výrobek. Nauka o látkách představovala ţákům nejen druhy látek podle surovin, vazby, úprava a opotřebení, ale popisovala také jejich vlastnosti. Učni byli vedeni k rozpoznávání látek a k informovanosti o praktickém čištění skvrn na látkách. Důleţitou součástí výuky byla správná znalost krejčovských příprav. Jako doplňující se jevily poznatky z oblasti koţešnictví, jako bylo správné členění druhů kůţí a koţešin, které byly velmi často ozdobným prvkem oděvů v první polovině 20. století.

307)

Tato předmětová analytická sonda byla provedena z důvodu ukázkové prezentace dobových odborných předmětů, s cílem předvést, jak velká pozornost byla v Československu ve 30. letech 20. století věnována odborné přípravě budoucích ţivnostníků. Z výše uvedeného nástinu je zřejmé, ţe odborná příprava byla koncipována

širokospektrálně

s důrazem

na

názorné

vyučování.

Ţáci

byli

seznamováni nejen s technickou stránkou svého oboru, ale byli také vedeni ke správnému vnímání estetické stránky svého řemesla. Významnou součástí studia byly bezpochyby elementární poznatky z oblasti ţivnostenského práva a obchodní administrativy, které umoţňovaly budoucím ţivnostníkům správnou orientaci v podnikání. Tyto znalosti lze povaţovat za významné činitele, které pomohly povýšit řemeslníka na konkurence schopného ţivnostníka. Prameny z roku 1938 uvádí, ţe zápis do Pokračovací školy pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku se konal dne 1. září 1938 od 15 – 17 hodiny v budově Masarykovy čsl. obchodní akademie. U zápisu museli učni předkládat křestní – rodný list, poslední školní vysvědčení a uhradit zápisné a příspěvek na školní potřeby, který 120

činil 50 Kč. Kromě toho se konal ve dnech 1. aţ 17. září 1938 zápis pro ţeny do oddělení pro zemědělské a průmyslové dělnice a pomocnice v domácnostech. Toto oddělení fungovalo při Pokračovací škole oděvní a poskytovalo ţenám praktické, odborné a všeobecné vzdělání pro vedení domácnosti. Zápisné a příspěvek na školní potřeby zde činily 25 Kč, coţ dokazuje, ţe správní poplatky vybírané kanceláří Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku v roce 1938 byly rozdílné a přihlíţely k délce studia a spektru vyučovaných předmětů na určitém typu školy, které Obchodní akademie v Rakovníku zahrnovala. Studium v tomto oddělení bylo dvouleté, školní rok trval od 15. září do 15. května a vyučování probíhalo v sobotu odpoledne od 14 – 18 hodin.

308)

Cílem tohoto typu školy bylo poskytnout ţenám určitý základní typ

kvalifikace, který mohl být vyuţit, nejen v lepším vedení vlastní domácnosti, ale i v moţnosti uplatnit se jako profesionální hospodyně v rakovnických rodinách. Ze statistiky ţáků vyplynulo, ţe ve školním roce 1929/1930 navštěvovalo dvouletou Rodinnou školu v Rakovníku celkem 69 ţáků, z toho 35 ţáků první ročník a 34 ţáků druhý ročník. Tříletou odbornou školu Pokračovací pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku navštěvovalo celkem 57 učňů, z toho 20 učňů první ročník, 21 učňů druhý ročník a 16 učňů třetí ročník. Výše uvedená čísla zaznamenávají stav ţáků na začátku školního roku. Na konci školního roku došlo k poklesu ţactva z počtu 69 ţáků na 61 ţáků na Rodinné škole a z počtu 57 ţáků na 52 ţáků na Pokračovací škole pro učně a učednice oděvních ţivností. Větší úbytek – 8 ţáků byl zaznamenán na Rodinné škole. Sociologický průzkum celkového počtu ţáků obou škol, který činil 113 ţáků prokázal, ţe nejvíce ţactva pocházelo z politického okresu rakovnického – celkem 47 ţáků, 34 ţáků bylo z ostatních částí republiky, z Rakovníka pocházelo 29 ţáků a 3 ţáci byli ze zahraničí. Z hlediska národnostního byla převáţná většina ţáků československé národnosti a pouze 5 ţáků bylo německé národnosti. Analýza náboţenské příslušnosti ţáků prokázala nejvyšší počet u CČS – 49 ţáků a 39 ţáků u římskokatolické církve. 23 ţáků bylo bez vyznání a po jednom ţákovi udávala statistika evangelické náboţenství a izraelitské neboli ţidovské. Sociální původ rodičů ţáků korespondoval zčásti s teritoriální strukturou ţactva, neboť 23 rodičů bylo z hlediska profesní skladby zemědělci, 20 rodičů udávalo profesi zřízenci, 19 rodičů byli ţivnostníci, 17 rodičů úředníky a vojenskými gáţisty, 15 rodičů dělníky, 9 rodičů obchodníky, 8 rodičů soukromníky a 2 rodiče učiteli.

309)

Tato

analýza prokázala, ţe ve výše uvedeném roce patřila k ţivnostensko – obchodnickému stavu nejpočetnější skupina ţáků s celkovým počtem 28. Protipólem této sociální 121

skupiny bylo 23 ţáků zemědělského původu. Profesní struktura rodičů prokázala příslušnost ke střední sociální vrstvě, která byla určujícím činitelem tehdejšího hospodářského stavu regionu. Masarykova Veřejná odborná škola pro ţenská povolání v Rakovníku měla od 1. října 1932 otevřít pětiměsíční školu pro vedení domácnosti, coţ se neuskutečnilo z úsporných důvodů školy a z důvodu nízkého počtu uchazeček. Hojně navštěvovány byly dvouměsíční večerní lidové kurzy šití šatů, prádla a vaření, které byly velmi oblíbené. Uvaţováno bylo také o otevření kurzů šití pro ţákyně státní Reálky. Masarykovy školy v Rakovníku napomáhaly také řešit situaci s nezaměstnanými, proto byly školou organizovány dvouměsíční kurzy speciálně pro nezaměstnané. Nezaměstnaní se tak mohli do určité míry rekvalifikovat a především se umět správně orientovat na trhu práce. K pozitivním hlediskům kurzů patřila i forma částečného stravování pro nezaměstnané. Na stravování byly vyuţívány i příspěvky Ministerstva pro zásobování lidu. Městská rada zaslala v této souvislosti dne 22. prosince 1932 děkovný dopis ředitelství Masarykových škol s poznámkou, ţe počet nezaměstnaných rodin stále stoupá a jejich počet činí 305 ţenatých osob a 140 svobodných osob. 310) Iniciativa Masarykových škol v Rakovníku ukázala na uvědomění si důleţitosti kooperace

školy

s

představiteli

Městského

úřadu

v otázkách

stoupající

nezaměstnanosti. Výsledkem této spolupráce se stala nabídka různých informací, které byly nezaměstnaným předkládány na kurzech. Snahou školy i města byl společný cíl, který měl přinést minimalizaci nezaměstnanosti a zachovat určitý stupeň sociálního zabezpečení nezaměstnaným. Masarykova Obchodní škola rovněţ organizovala celou řadu odborných kurzů pro veřejnost, jako byly např. kurzy psaní na stroji, kurzy němčiny, kurzy obchodně – ţivnostenské a pro dělníky kurz závodních výborů.

311)

Masarykovy školy v Rakovníku usilovaly i v krizovém období o rozšíření nabídky výuky o nové typy učebních programů. Dne 21. října 1933 byl Ministerstvem školství vydán souhlas ke zřízení dvojtřídního oddělení pro dělnice při Odborné škole pokračovací pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku a byly schváleny učební osnovy na dva roky.

312)

Výše uvedený projekt tzv. Dělnické školy byl uskutečněn na základě předběţné analýzy školy v místních průmyslových závodech a odborových organizacích, aby byl zabezpečen dostatečný počet zájemců, kterých bylo na základě předběţných přihlášek 70. 313) Stejný projekt byl realizován i v Berouně, kde školu pro tovární dělnice navštěvovalo v roce 1933 120 zájemkyň. 122

314)

Rakovnická odborná

škola pro tovární dělnice byla sedmiměsíční a školní rok byl zahájen dne 1. října 1933 a trval do 30. dubna 1934. Byly vyučovány 4 hodiny týdně tyto předměty: kreslení střihů, ruční a strojové šití prádla a šatů, nauka o látkách, zdravotnictví a občanská nauka.

315)

Výběr výše uvedených předmětů byl zvolen s cílem poskytnout ţenám

určité odborné vědomosti a praktické dovednosti, na jejichţ základě měly ušetřit peníze za nákup prádla a šatů. V polovině 30. let 20. století se v Rakovníku oţivila myšlenka zřídit Obchodní akademii, která měla být zařazena do komplexu Masarykových odborných škol a měla se stát druhou střední školou v Rakovníku. Ve městě existovala od roku 1833 Reálná škola, která byla ve 30. letech 20. století přeměněna na Gymnázium a společně s Obchodní akademií měla vytvořit pevnou základnu všeobecného a odborného středoškolského vzdělání. Idea zaloţení Obchodní akademie korespondovala i s politikou Ministerstva školství, které uvaţovalo o rozšíření sítě Obchodních akademií v dalších městech

Československa. Záměr otevřít v Rakovníku střední

odbornou školu typu Obchodní akademie prosazoval nový ředitel Masarykových škol Ing. František Neustupa, který v roce 1933 vystřídal ve funkci ředitele Jaroslava Startla. Stejnou ideu propagovala i blízká města jako Slaný a Louny. 316) V Berouně jiţ Obchodní akademie fungovala a stala se tak inspirativním zdrojem pro Rakovník. František Neustupa intervenoval v záleţitosti otevření Obchodní akademie v Rakovníku na různých úřadech a zásadním způsobem zdůvodňoval její nepostradatelnost. „Město Rakovník a jeho okolí, značně průmyslové a obchodní, pociťovalo jiţ několik let potřebu zřízení Obchodní akademie, která by vychovávala potřebný dorost obchodním a průmyslovým podnikům

města a kraje.

Rakovník sám vysunut téměř na národnostní hranici a usazen na ţelezničním uzlu, který umoţňuje ţactvu z rozsáhlého okolí dostati se pohodlně a včas do školy, měl pro zřízení ústavu podmínky velmi dobré. Vţdyť v celém kraji byly nejbliţší Obchodní akademie teprve v Berouně, vzdáleném od Rakovníka drahou 44 km. Město, rychle se rozrůstající a tvořící kulturní středisko rozsáhlého kraje, mělo pouze jedinou střední školu – Reálné gymnázium. Bylo potřebí dát moţnost výběru studia a poněvadţ vyhlídky maturantů Obchodních akademií jsou velmi dobré, jak ve sluţbách soukromých, tak ve sluţbách veřejných i státních, přiklonilo se brzy snaţení veřejnosti správy města k poţadavku zřízení vyššího obchodního učiliště v Rakovníku.“

317)

Předběţná ţádost na zřízení Obchodní akademie v Rakovníku byla Radou města zaslána dne 25. ledna 1937 Ministerstvu školství a národní osvěty a definitivní 123

ţádost dne 15. dubna 1937. Lhůta mezi předběţnou a definitivní ţádostí byla vyplněna schvalovací

procedurou,

která

zahrnovala

schvalování

ţádosti

Městským

zastupitelstvem a Okresním výborem v Rakovníku. Ţádost o otevření Obchodní akademie byla provázena četnými intervencemi mnohých místních i praţských činovníků. Intervence směřovaly k Obchodní a ţivnostenské komoře v Praze, Ministerstvu průmyslu, obchodu a ţivností a Ministerstvu školství a národní osvěty.318) Toto dokazuje, ţe rakovničtí představitelé měli velký zájem o rozvoj školských zařízení, která měla svými absolventy zabezpečit ekonomický rozvoj města. Usnesením vlády Československé republiky ze dne 9. července 1937 byla od školního roku 1937/1938 povolena reorganizace Masarykovy veřejné obchodní školy v Rakovníku na Masarykovu čsl. obchodní akademii o čtyřech postupných třídách s ponecháním Veřejné obchodní školy o dvou potupných třídách. Toto usnesení vlády bylo Radě města oznámeno výnosem Ministerstva školství a národní osvěty dne 28. července 1937, č.j. 101.807/37 – III/3. Na základě tohoto výnosu se začala Veřejná obchodní škola od školního roku 1938/1939 zmenšovat o jednu třídu. 319) Masarykova obchodní akademie v Rakovníku se i v období Protektorátu prezentovala široké veřejnosti, jiţ dříve zmiňovanými a organizovanými kurzy angličtiny, němčiny, kurzy psaní na stroji, kurzy pro zaměstnance obchodních a ţivnostenských podniků a samostatné obchodníky a ţivnostníky. Ţivnostensko – obchodní kurz pro vojenské gáţisty a civilní zaměstnance Vojenské správy si kladl za cíl přeškolovávat výše uváděné zaměstnance pro sluţbu v soukromých podnicích, nebo pro zřizování a vedení vlastních podniků. Tyto vzdělávací aktivity pro širokou veřejnost jsou důkazem splněných cílů, které si vytyčila Masarykova obchodní akademie. Škola vytvořila zázemí pro rekvalifikaci obyvatelstva z různých odvětví a snaţila se podporovat jejich zapojování do hospodářského procesu. V důsledku protektorátních změn byla od června 1939 do srpna 1940 prováděna přístavba nového patra školy. Ačkoliv došlo k určitému rozšíření školy o nově vystavěné patro, nenastalo očekávané zlepšení, neboť přízemí budovy muselo být poskytnuto Německé škole. Škola se v tomto období musela také vzdát svého jména – Masarykova, coţ se mimo jiné zopakovalo ještě jednou a to v období socializmu. Ve školním roce 1944/1945 byla školní budova obsazena německým vojskem za účelem zřízení vojenského lazaretu. Vyučování bylo přerušeno z důvodu totálního pracovního nasazení studentů a profesorů. Vyučováno bylo jenom na učňovských školách „Obchodní a Oděvní“, které byly přesunuty do budovy Reálného gymnázia. 320) 124

Poválečné změny způsobily restrukturalizaci Obchodní akademie. Ve školním roce 1945/1946 byla od Obchodní akademie odloučena učňovská škola „Obchodní a Oděvní“. Obě tyto školy byly přičleněny zpět k učňovským školám v Rakovníku dříve nazývaným Ţivnostenské pokračovací, od kterých byly původně obě školy odděleny. Samostatná správa byla Ministerstvem školství a osvěty ustavena pro Odbornou školu pro ţenská povolání. 321) Na základě těchto reorganizačních změn se rozpadl školský celek Masarykových odborných škol, budovaný od 30. let 20. století s cílem soustředit příbuzné školy podobných směrů v jednom školním komplexu. Tato koncepce kladla důraz na nové metody vyučování, zejména názorné a praktické ukázky ve výuce. Dalším hlediskem byla efektivnost ve vyučování, které bylo docilováno vyuţíváním učitelských sil na všech typech škol. Masarykovy odborné školy, později nazývané Masarykova obchodní akademie, ukázaly novou moţnost projektu školského zařízení, tj. sloučení Ţivnostenských škol neboli učňovských a škol středních. Tento záměr byl bohuţel po 2. světové válce v souvislosti s politicko – ekonomickými změnami zničen. Analýza školních katalogů Ţivnostenských škol pokračovacích v Rakovníku, viz tabulky, ukázaly, ţe počet učňů ve školním roce 1900/1901 činil 150. Tento počet byl značně navýšen v roce 1905/1906 a to na 226 učňů, ale v následujícím roce byl zaznamenán prudký pokles, na 149 učňů. Poslední tři roky prvního desítiletí 20. století prokázaly mírné navyšování učňů – na průměrných 170 ţáků. Stoupající tendence počtu učňů pokračovaly i ve druhém desetiletí 20. století. Počet ţáků ve školním roce 1910/1911 činil 195 a ve školním roce 1910/1920 jiţ 266. Pokles nastal za první světové války, zejména ve školních letech 1916/1917 a 1917/1918, kdy bylo evidováno 169 a 173 ţáků. Dvacátá léta 20. století přinesla jiţ jen navyšování počtu ţáků. Do roku 1925 se počet ţáků pohyboval v rozmezí 326 – 329. V roce 1928/1929 činil počet učňů 482, coţ dokazuje nárůst o 216 učňů oproti roku 1919/1920. Z této analýzy lze vyvodit explicitní závěry, dokazující, ţe rozmach Ţivnostenských pokračovacích škol v Rakovníku probíhal od 20. let 20. století. Počátky stabilizace odborného školství byly poloţeny jiţ na začátku druhého desetiletí 20. století, ale plynulý vývoj byl narušen válečnými roky 1. světové války. Tato stagnace však byla velmi rychle překonána. Z hlediska

analýzy

zastoupení

jednotlivých

řemeslnických

oborů

na

Ţivnostenských pokračovacích školách v Rakovníku, viz tabulky, vyplývají tyto závěry. Od prvního desetiletí 20. století byly nejvíce zastoupeny obory: obuvník, 125

kamnář, truhlář, zámečník, strojník, krejčí, holič, pekař, sedlář – čalouník, řezník a uzenář. Ve druhém desetiletí 20. století nastal značný pokles učňů především u oboru kamnář, kdy od roku 1917 – 1920 nebyl evidován ţádný učeň. Změna situace nastala aţ od školního roku 1921/1922, kdy se učilo 9 učňů a tento počet se mírně navyšoval. Obor obuvník si udrţoval silné zastoupení učňů, nejsilnějšími roky byly 1921/1922 – 52 ţáků a 1922/1923 – 39 ţáků. Poté následoval pokles, který činil v roce 1928/1929 – 7 učňů. Obor krejčí nezaznamenal do roku 1928/1929 ţádný velký propad učňů, který by představoval absenci ţáků v nějakém školním roce. Nárůst počtu učňů lze zaznamenat u dalších oborů, jako u truhláře, od roku 1921, ale především u technických a stavebních oborů, jako byly zámečník a zedník. Obor zedník navštěvovalo v roce 1927/1928 129 učňů a v roce 1928/1929 163 učňů. Tato data dokazují zvýšenou potřebu pracovníků ve výše uváděných oborech, coţ souviselo s rozvojem průmyslové výroby a s rozvíjející se stavební činností v Rakovníku. V rámci komparativní sondy počtu učňů na Ţivnostenské škole pokračovací v Křivoklátě z let 1910 – 1943, viz tabulky, lze potvrdit, ţe obory zámečník a zedník patřily i zde k nejvíce rozšířeným oborům. Obor zámečník navštěvovalo ve školních letech 1910/1911 – 15 učňů, 1911/1912 – 21 učňů a 1915/1916 – 20 učňů. V dalších letech se počet ţáků pohyboval do první desítky, pouze v roce 1927/1928 bylo zaznamenáno 13 učňů. Počty učňů u oboru zedník představovaly v průběhu dalších let nárůst. Jednalo se o roky: 1910/1911, 1911/1912, 1915/1916 a dále 1927/1928, 1928/1929, 1929/1930. V roce 1930/1931 následoval u tohoto oboru prudký propad na pouhé 2 učně. Tento vývoj korespondoval s obdobím hospodářského rozvoje státu a poté s nástupem krize. K dalším více navštěvovaným oborům na Ţivnostenské škole v Křivoklátě patřila tato řemesla: truhlář, obuvník, holič – kadeřník, pánský krejčí, dámská krejčová, řezník a uzenář. Pozoruhodné je, ţe do školního roku 1923/1924 nebyla k učení v Křivoklátě přihlášena ţádná dámská krejčová, ale ve výše uváděném roce to bylo 15 dívek a poté byl obor pravidelně obsazován. Tento jev souvisel s větším uplatňováním ţen ve společnosti a s prosazováním ţenských práv od 20. let 20. století. Obor obuvník procházel krizí, která ukázala ţe na škole v Křivoklátě nebyl od roku 1928/1929 evidován ţádný učeň tohoto řemesla. Situace se změnila aţ od roku 1937//1938, kdy se začal učit 1 učeň. Postupně se navyšoval počet učňů výše uvedeného řemesla, který však nepřesáhl 10 ţáků. Rakovník a Křivoklát nebyly jediné lokality na okrese, kde se nacházely Ţivnostenské pokračovací školy, coţ dokazuje, ţe i zde byla síť odborných škol 126

poměrně dobře zastoupena tak jako na Berounsku, neboť školy se nacházely i v přilehlých obcích, jako např. v Kolešovicích.

322)

Rakovník jako město a přirozené

obchodní centrum rakovnického regionu je cílem mého bádání, proto výsledky zdejší školní analýzy byly do určité míry komparativně vyhodnocovány s Křivoklátem. Křivoklát jako městys a významná rekreační lokalita, vzdálená od Rakovníka 20 km, byla dalším významným ekonomickým centrem dané oblasti. Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického z roku 1927 uvádí, ţe se politický rakovnický okres skládal ze dvou soudních okresů, rakovnického a křivoklátského a počet obyvatel Křivoklátu činil v roce 1927 celkem 800. Toto místo bylo v roce 1927 sídlem dvou Ţivnostenských společenstev, Společenstva obchodních ţivností pro Křivoklát a okolí s 225 členy a Společenstva smíšených ţivností pro Křivoklát a okolí se 134 členy. 323) Výše uvedený exkurz měl charakterizovat dobový význam Křivoklátu z hlediska ekonomického postavení vůči Rakovníku, s cílem ukázat, proč byl vybrán Křivoklát do komparativního hodnocení. Odborné školství a jeho dobrá úroveň se ukázaly významným činitelem pro rozvoj ţivnostenského podnikání a úroveň včetně rozvoje daných škol reflektovaly hospodářský rozvoj lokality a daného řemesla.

127

UČŇOVSKÁ BESÍDKA Učňovská Besídka, jak jiţ název napovídá, bylo mládeţnické zařízení, orientované výhradně na ţivnostenskou mládeţ. Besídka představovala v první polovině 20. století volnočasové zařízení, ve kterém se učni měli věnovat různým aktivitám pod odborným vedením. Tyto aktivity byly směřovány jak ke kulturním tak i k sportovním činnostem. Významnou funkci spatřovala Besídka i v oblasti naučno – vzdělávací a osvětové. K důleţitým úkolům Besídky patřilo také probouzení pocitu národního sebevědomí, včetně podpory rozvoje vlastenectví u učňovské mládeţe. Počátky učňovské Besídky v Rakovníku spadají do konce 19. století, neboť byla zaloţena v roce 1898 jiţ zmiňovaným Václavem Trejbalem, učitelem Měšťanské a Ţivnostenské pokračovací školy. Stanovy Besídky byly schváleny Okresním hejtmanstvím na základě Výnosu č. 14.352 ze dne 15. května 1910 a jejím cílem bylo „ušlechtilé zaměstnání ţivnostenské mládeţe v nedělních a svátečních odpůldnech 324). Dobové zprávy uvádějí, ţe na počátku 20. století patřily k nejpočetnějším učňům Besídky obuvníci a krejčí, kteří jako svůj program preferovali vycházky do přírody. Toto pohybové směřování bylo odůvodňováno tím, ţe výše uvedení učni byli nuceni vysedávat celý týden v dílně a v neděli ještě ve škole, proto se turistické vycházky pro ně jevily jako nejlepší moţnost relaxačního programu. „Na vycházky chodili hoši rádi. Mezi nimi bývali čtveráci, vtipkaři, takţe kaţdou chvíli se smích ozýval. Hoši zpívali do pochodu, vyhrávali na okaríny a na foukací harmoniky. Bývaly to cesty daleké. Na nich stavívali se u některého hospodáře, u kterého správce Besídky mezi týdnem po školních dětech zadarmo svačinu zamluvil. Šli tedy výletníci najisto. Dostávali mléko s chlebem, někdy také máslem mazaný.“

325)

Výše uváděná turistika však nemohla být provozována v zimních měsících. V těch se mládeţ věnovala hraní divadla a literatuře včetně recitace. Učni přednášeli básně, zejména vlastenecké a výchovné. Dále pořádali za spolupráce Pěvecko– hudebního spolku Akademii. Divadelní představení byla prezentována také veřejnosti a vybrané vstupné přinášelo Besídce i menší finanční příjmy. Tyto kulturní akce byly konány jen v období existence Rakouska – Uherska. Po vzniku Československa pokračovaly snahy o obnovení této kulturní tradice, ale jiţ marně. Tato situace byla přisuzována změněným společensko - ekonomickým názorům. „Zaneslo se k nám z ciziny placení od hodiny a americké heslo čas jsou peníze, kterému jsme před válkou nerozuměli. Všecko podnikání, tedy i naše umělecké se stíţilo.“

128

326)

Během 1. světové války musela rakovnická Besídka řešit problémy s menší docházkou starších učňů. Program Besídky byl v této době částečně orientován ve vojenském duchu, to znamená, ţe se konaly besedy s vojenskými důstojníky a byla organizována branná cvičení s vysvětlováním vojenských povelů.

327)

Tyto aktivity lze

chápat jako válečnou přípravku pro případný vojenský odvod do války. V nově se formujícím Československu byla věnována pozornost péči o ţivnostenskou mládeţ, proto byl zřízen Dorostenecký sbor a Zemská rada Ţivnostenská pro Čechy v Praze, která podporovala činnost učňovských Besídek.

328)

Rakovnická Besídka neměla

k dispozici vlastní prostory pro trávení volného času, proto byla v roce 1932 vyuţita nabídka ozbrojené Jednoty číslo 16, která propůjčila Besídce zařízenou místnost na Střelnici. Tato klubovna byla výhodná pro trávení volného času v zimních měsících a při špatném počasí. Učni se tak mohli v rámci volného času věnovat různým stolním hrám, jako byly šachy, dáma, dostihy, halma, člověče nezlob se, Tivoli apod.

329)

K důleţitým cílům Besídky ve 30. letech 20. století patřily snahy o opětovné probuzení zájmu o literaturu a zejména četbu. Učňům byly k dispozici kníţky, které jim byly nabízeny k zapůjčení jak zábavné tak i naučné. V roce 1932 vlastnila Besídka knihovničku, která obsahovala 105 zábavných kníţek a 34 naučných, celkem 139 kníţek. Navýšení počtu kníţek lze zaznamenat v roce 1937, kdy knihovna obsahovala 179 svazků, z toho 46 naučných, 120 zábavných a 13 odborných. Knihovnička si v rámci Besídky udrţovala svoji významnou úlohu, i přestoţe v Rakovníku existovala Městská knihovna, která vznikla v roce 1841. V roce 1933 byla Městská knihovna rozšířena o oddělení pro mládeţ a na základě této skutečnosti byl zaznamenán v rakovnické Besídce pokles čtenářů.

330)

Do inventáře knihovny Besídky patřily

i různé časopisy jako Dorost knihtiskařský s přílohou Zvěsti Besídek, nebo ţákovský měsíčník Po práci. V rámci předplatného byla Besídkou odebírána také Encyklopedie čsl. mládeţe a Vlastivědný sborník pro okres rakovnický, křivoklátský, kralovický a manětínský. Učňovská Besídka v Rakovníku vyuţívala i sluţeb Městské knihovny, neboť v ní byly vypůjčovány dva aţ tři výtisky následujících titulů – Osvěty, Pestrého světa, Pestrého týdnu, Domova a světa. 331) Besídka byla nejvíce navštěvována v neděli a méně o svátcích, protoţe se v některých firmách pracovalo. Nejmenší účast učňů byla zaznamenávána ve všední dny. Ve všední dny nebyla absence v Besídce jen z důvodu případné únavy učňů po práci, ale také z důvodu, ţe mnohé akce konané v rámci Besídky končily po

129

22. hodině, kdy byly mnohé domy jiţ zavřeny a učni tak potřebovali zvláštní povolení od svého mistra. 332) Počty učňů, kteří byli evidováni v Besídce se různily. V roce 1932 bylo v Rakovníku zapsáno celkem 44 učňů, kteří byli děleni do níţe uváděných ţivnostenských skupin. Do skupiny stavební, ve které bylo 6 učňů, mechanicko – technické 18, umělecké 7, potravní 4, oděvní 7 a obchodní 2. Z hlediska struktury řemesel byli v roce 1932 nejvíce zastoupeni truhláři, automontéři a strojníci, všechny obory po šesti učních.

333)

V roce 1933 navštěvovalo rakovnickou Besídku 30 učňů.

K nejvíce zastoupeným řemeslům patřily obory truhlář, malíř a holič, vţdy po třech učních.

334)

S docházkou do Besídky byly spojeny i určité problémy, týkající se

nepravidelných návštěv učňů. Někteří učni, kteří byli evidováni v Besídce toto volnočasové zařízení pravidelně nenavštěvovali, coţ dokládá i zápis z Výroční zprávy z roku 1937. Na počátku uvedeného roku bylo v Besídce zapsáno 50 učňů a tento počet byl navýšen o 20 učňů na konci roku jen z důvodu poskytnutí Vánoční nadílky Ministerstvem průmyslu, obchodu a ţivností. Ani tato speciální pomoc nemajetným nepřiměla některé učně k pravidelným aktivitám v Besídce. Průměrná návštěvnost se v roce 1937 pohybovala v rozsahu 30 učňů.

335)

Financování Besídky bylo tvořeno příspěvky, které pocházely od různých subjektů jako byla Ţivnostenská společenstva, peněţní ústavy, Okresní jednota Ţivnostenských společenstev a příleţitostní přispěvovatelé. V zásadě stejnými zůstávaly příspěvky, které přicházely pravidelně kaţdým rokem a jednalo se o příjmy státní a zemské. Zemským příspěvkem se rozumí finanční podpora od Zemské rady Ţivnostenské pro Čechy. Tento příspěvek byl fixní a činil ve sledovaném období 1932, 1933 a 1937 částku 900 Kč. Příspěvek státní činil zhruba 400 Kč a byl poskytován Ministerstvem sociální péče. Počet Ţivnostenských společenstev, která se finančně podílela na ročním rozpočtu rakovnické Besídky se lišil. V roce 1932 byly Besídce uhrazeny příspěvky pěti Společenstvy, v roce 1933 jen dvěma Společenstvy a v roce 1937 opět pěti Společenstvy. Tento rozdíl byl s největší pravděpodobností způsoben krizovým obdobím, kdy nastal finanční výpadek. Finanční příspěvky byly poţadovány od všech Ţivnostenských společenstev, kterých bylo v Rakovníku v této době dvanáct. Ţivnostenská společenstva byla za svoji neochotu poskytovat pravidelné příspěvky do rozpočtu Besídky kritizována ve Výroční zprávě z roku 1933. Z analýzy návštěvnosti učňů v Besídce vyplynulo, ţe v období Protektorátu v roce 1942 se změnila struktura učňů v docházce do Besídky. Místo ţivnostenských učňů navštěvovali Besídku 130

především učni tovární neboli průmysloví a jejich počet činil 140. V roce 1942 byla v Besídce také umístěna návštěvní kniha, jakási kronika, do které se zapisovali návštěvníci Besídky. Jednalo se zejména o praţské návštěvy z různých institucí a statistické údaje vykazovaly za dva měsíce více neţ tisíc návštěvníků. 336) Finanční problémy provázely rakovnickou Besídku i po skončení Protektorátu v roce 1946, kdy se dochovaly zprávy o snaze navýšit finanční částku pro provoz Besídky. Společenstvem krejčích bylo tehdy argumentováno, ţe vysoké členské příspěvky, stanovené Zemskou jednotou v Praze neumoţňují Společenstvu adekvátní navýšení příspěvku Besídce.

337)

Z těchto skutečností lze vysledovat, ţe učňovská

Besídka, přestoţe byla významným rekreačně – vzdělávacím centrem učňovské mládeţe a plnila důleţitou funkci ve výchově a vzdělávání učňů, zůstávala na okraji zájmu jednotlivých Společenstev. Toto se projevovalo zejména v nízkých, nebo nepravidelných finančních příspěvcích. Řemeslnická Beseda rovněţ nepatřila k pravidelným přispěvovatelům tak, jak měla. Ţivnostenská společenstva, která neměla sídlo v Rakovníku, měla na základě úředního rozhodnutí Besídky také finančně podporovat učně. K dalším nepravidelným přispěvovatelům patřily peněţní ústavy, jako byly Městská spořitelna a Okresní hospodářská záloţna v Rakovníku.

338)

Výdaje Besídky se týkaly kaţdoročně nákupu nových knih a časopisů, stolních her a sportovního náčiní a nářadí. Další finanční částky byly poskytovány na úhradu různých výletů a vstupného na koncerty, přednášky a do divadel. Do výdajů byla zahrnuta i poloţka na občerstvení, které bylo učňům poskytováno. Ve výdajích nechyběly i částky, které se týkaly nákladů za palivo, úklid a administrativu. Správci Besídky rovněţ náleţela symbolická odměna 200 Kč, která byla další poloţkou ve výdajích Besídky. Hospodaření rakovnické Besídky bylo vyváţené, tzn. bez finančního schodku. V krizových letech se finanční částky od sebe mnoho neodlišovaly, coţ dokazují rozpočty z následujících období: v roce 1932 činil rozpočet 2 259,26 Kč, v roce 1933 2 782,16 Kč a v roce 1937 4 008,51 Kč.

339)

Ve 30. letech 20. století byly Besídkou v Rakovníku organizovány sportovní akce, jako např. nejrůznější fotbalové a volejbalové zápasy. K oblíbeným sportovním akcím patřilo koupání na nově vybudovaném Tyršově koupališti. Ke sportovním činnostem je nutné přiřadit i šachové zápasy, které byly Besídkou pořádány. V roce 1946 měla Besídka jiţ v majetku vlastní sportovní hřiště, na kterém byly pořádány různé hry a zápasy. Ve stejném roce získala Besídka dar od UNRRy ve formě oděvů a dalších věcí.

K rekreačním účelům slouţila mládeţi v Besídce chata, která se 131

nacházela na Uhlířích. Besídka ji postavila ve 40.letech 20. století pro učně a učnice a vybavila ji příslušným zařízením, které zahrnovalo mimo jiné piáno, kulečník, bubny, různé hry, včetně zařízené dílny. Chata slouţila i k ubytování, proto byla součástí zařízení lůţka, opatřená slamníky.

340)

Z toho vyplývá, ţe představitelé

Besídky usilovali o novou moţnost poskytovat učňům způsob trávení volného času mimo město. Rekreací v přírodě s moţností přenocování se mladým lidem otvírala nová příleţitost. Na programu Besídky nechyběly ani návštěvy uměleckých výstav jako byly výstavy malíře V. Rabase, Vl. Pleinera a dalších. Pořádány byly také přednášky, věnované různým tématům jako vesmíru, Africe, Podkarpatské Rusi, Dr. Miroslavu Tyršovi a mnohým dalším. Tento nástin měl dokumentovat nejen tematickou rozmanitost volnočasových aktivit, ale i bohatou nabídku. Jako příklad je moţné uvést, ţe v roce 1932 bylo Besídkou připraveno 91 akcí. Z tohoto výčtu se jednalo o návštěvu dvou divadel, tří operet, dvou koncertů, osmi přednášek a devíti filmů.

341)

Učňovské Besídky mezi sebou vzájemné spolupracovaly a na konferenci učňovských Besídek v roce 1931 v Pardubicích byl zdůrazňován jejich program, který měl být zaměřený na praktický ţivot.

342)

„ Besídkování “ nemělo jen učňům zpestřit volný

čas, ale mělo je seznamovat se společenským chováním. V Besídkách byli učni vedeni k pracovitosti, pilnosti, svědomitosti, poctivosti a šetrnosti. Na příkladech jim byly demonstrovány zásady slušného chování a morálky. Výše uváděné pozitivní vlastnosti se měly stát zásadním rysem budoucího ţivnostníka, jehoţ charakter měl být obohacen o mravní zásady, získané na nejrůznějších akcích v Besídce. 343) Z historie Besídky v Rakovníku je moţné vysledovat, ţe existovala úzká spolupráce zdejší Besídky se Sokolem, proto byla v roce 1933 navštívena učni Sokolská slavnost v Petrohradě. Spolupráce se Sokolem v Rakovníku byla zahájena dne 15. října 1933, kdy byly učňům promítány v sokolském biografu nejrůznější filmy, především cestopisné, dějepisné, národopisné a přírodovědné. Promítání filmů se konalo v neděli a o svátcích za sníţené vstupné pro mládeţ ve výši 1 Kč. Prameny z roku 1937 uvádí, ţe měla být československá mládeţ podle zákona cvičena v brannosti. Toto směřování souviselo se vzrůstajícím nebezpečím fašismu v sousedním Německu. Veškeré tělesné aktivity mládeţe v Besídce souvisely s tendencemi probuzení jejich odvahy a chutě soupeřit. Členové rakovnické Besídky rovněţ navštěvovali organizovaná cvičení v Sokolovně a byli přesvědčováni o důleţitosti Sokola, jehoţ členy se měli stát. Učňovská mládeţ Besídky se také 132

zúčastnila v Praze X. Všesokolského sletu a vystoupení na Strahově, aby bylo podpořeno dobové heslo „co Čech, to Sokol.“

344)

V předválečném období byly v Besídce zdůrazňovány různé veřejné Národní akce, které byli jejími členy podporovány, a proto se jich také zúčastňovali. K těmto akcím lze např. přiřadit slavnostní otevření nové Sokolovny v Kounově, kde sílil německý vliv a návštěva členů Besídky byla pro tamní české obyvatelstvo vyjádřením podpory v jejich vlasteneckém konání. Stejného charakteru byla také návštěva ve Švihově, kde se konala slavnost u příleţitosti 40. výročí trvání a působení odboru Národní jednoty severočeské, která podporovala v pohraničí české školství a další české aktivity v oblasti kultury. Učňovská mládeţ touto návštěvou prokazovala v dané obci podporu českému obyvatelstvu vůči německým občanům. K problémům v národnostně smíšených obcích patřilo také to, ţe se k německé národnosti hlásili někdy i čeští obyvatelé, kteří se tak chtěli vyhnout útokům ze strany Němců. Tyto útoky byly i rázu ekonomického, neboť německé obyvatelstvo bojkotovalo české obchodníky nebo řemeslníky a nenakupovalo u nich. Vlastenectví a národní duch byl v Besídce rozvíjen a posilován i v souvislosti s úmrtím prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka. Učňům byla zdůrazňována jeho osobnost a zásluhy o vznik Československa. Na programu Besídky se objevila také návštěva Lán, kde mládeţ mířila ke hrobu

T. G. Masaryka, aby se poklonila jeho památce a prokázala

svoje vlastenecké smýšlení. V roce 1937 byla v Besídce rovněţ připomenuta památka právě zemřelého ministra průmyslu, obchodu a ţivností J. V. Najmana, coţ dokazuje, ţe stavovská ţivnostenská hrdost byla v tomto mládeţnickém zařízení posilována a zdůrazňována.345) Tyto aktivity dokazují, ţe učňovská Besídka nebyla jen mládeţnickým zařízením, ve kterém se učni věnovali jen zábavným činnostem, ale byli vedeni lásce k vlasti a uvědomování si hrozícího nebezpečí rostoucího fašismu. Byli seznamováni s kulturně – historickými tradicemi, byl u nich probouzen zájem o umění, jak v podobě návštěv výstav, tak i divadelních představení. Důleţitou roli představovalo rovněţ sportovní vyţití učňů, které plně korespondovalo s moderními trendy volnočasových aktivit mládeţe. Veškeré aktivity byly přizpůsobovány ročním obdobím a aktuálně konaným akcím. Učňovská Besídka byla mimoškolním zařízením, které se snaţilo spolupracovat se všemi Ţivnostenskými společenstvy, ale ne vţdy úspěšně. Jako volnočasové zařízení navazovalo svojí funkcí na Ţivnostenské pokračovací školství.

133

V roce 1937 skončilo 40 ti leté vedení Besídky Václavem Trejbalem, který se vzdal své funkce – správce – z důvodu pokročilého věku. Jednotlivá Ţivnostenská společenstva navrhla delegáty k utvoření nového výboru Besídky a jejím novým správcem byl zvolen dne 26. září 1937 Josef Kopřiva, který byl současně starostou Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku.

346)

Z toho vyplývá, ţe se

v 1. polovině 20. století často akumulovaly různé funkce, coţ byl případ nejen Josefa Kopřivy, ale i jeho předchůdce v Besídce Václava Trejbala, který působil ještě jako ředitel Měšťanských a Ţivnostenských škol v Rakovníku. Výbor Besídky byl tvořen po jednom zástupci z kaţdého Společenstva a z kaţdé korporace, která finančně přispívala Besídce. Zvolený výbor Besídky si vybíral ze svého středu předsedu, místopředsedu, pokladníka a správce Besídky. Za Společenstvo krejčích byl ve výboru Besídky Josef Nápravník.347) Učňovská Besídka byla také organizátorem učňovských výstav dílenských prací, které jak vyplývá z pramenů se nekonaly pravidelně kaţdý rok. Učňovské výstavky v Rakovníku byly např. organizovány v letech 1930, 1932, 1936, 1938, 1940, 1942 a 1944.

348)

Tyto výstavy si kladly za cíl vzbudit u učňů zájem

o soutěţivost a tvořivost. Úkolem výstav bylo představit veřejnosti šikovné budoucí řemeslníky a ţivnostníky, kteří byli za svůj um odměňováni Ţivnostenskými společenstvy nejen diplomy, ale i určitou finanční částkou. V roce 1938 bylo např. Společenstvem krejčích v Rakovníku vybráno osm nejlepších učňovských prací, z celkem sedmnácti vystavovatelů učňovské výstavky. Vybraní učni získali odměnu ve výši 20 Kč za nejlépe provedené práce. V této souvislosti byly Okresní jednotou organizovány večírky pro učně, na kterých se konalo slavnostní vyhlašování nejlepších učňovských vystavovatelů.

349)

Z této iniciativy ţivnostníků je patrný záměr

podporovat úsilí svých budoucích mladých následovníků, kteří si měli uvědomovat, ţe precisní práce obohacená o snahu se předvést a prezentovat přináší ocenění alespoň ve formě malé finanční odměny. Pravidelné organizování učňovských výstav mělo učňům ukázat, ţe ţivnostenské výstavy mohou být jedním z důleţitých nástrojů propagace a reklamy. Vybrané učňovské práce byly rovněţ zasílány na obdobné výstavy do sousedních měst a do Prahy. V roce 1943 se objevily snahy uskutečnit nový projekt organizování pravidelných učňovských výstav na Kladně, která měly být trvalé. Organizátorem projektu byl Ústav práce v Rakovníku, který vyzval ke spolupráci Okresní jednotu Ţivnostenských

společenstev v Rakovníku. 134

350)

V pramenech jiţ bohuţel nebylo

moţné vysledovat, zda se tento záměr uskutečnil, nebo ne, případně z jakých důvodů projekt selhal. K dalším záměrům, “jak pečovat o učňovskou mládeţ“ se jevily snahy Okresního úřadu v Rakovníku zaloţit učňovský útulek. Společenstvo krejčích se mělo k tomuto záměru odborně vyjádřit.

351)

Výše uvedené snahy dokazují, ţe podpora

rozvoje učňovské mládeţe se stala cílem i dalších kompetentních úřadů a nezůstala jen na úrovni odborných ţivnostenských organizací a korporací. Dne 6. února 1944 bylo na Valné hromadě Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev jednáno o tom, zda má být učňovská Besídka v Rakovníku nadále vedena v rámci Okresní jednoty, nebo zda má být vyčleněna. V rámci organizace nenastaly ţádné změny, proto byla učňovská Besídka řízena podle stanov a její výbor se nadále skládal z přispěvovatelů. Okresní jednota měla nad vedením Besídky kontrolní dohled. Na další Valné hromadě Okresní jednoty dne 14. ledna 1945 zazněla kritika ze strany správce Besídky pana Kopřivy na předsedu Jednoty pana Josefa Svobody. Kritika se týkala jeho absencí na akcích, pořádaných Besídkou. Z důvodu nedostatku volného času se pan Svoboda neúčastnil ani porad učňovské Besídky, proto byl vybrán nový zástupce Jednoty pro Besídku. Tímto zástupcem se stal důvěrník Společenstva čalouníků pan Hůla. Strukturální změny Besídek se začaly připravovat po 2. světové válce, kdy v srpnu 1945 bylo jednáno o moţnosti budoucí transformace Besídek ve Svaz České mládeţe.

352)

Nejdůleţitějším cílem Besídky byla aktivní zaměstnanost učňovské mládeţe v rámci volného času, aby nebyla ovlivněna negativními jevy, jako kouřením, pitím alkoholu apod. V Besídce měly být rozvíjeny jejich zájmy, ale i znalosti a to nejen v podobě různých filmů a přednášek z oblasti zeměpisu a dějepisu, ale i oboru ţivnostenského podnikání. Besídka měla naučit učně zodpovědnosti a schopnosti organizovat si správně své aktivity a volný čas. Učňovská Besídka se stala významným fenoménem první poloviny 20. století ve sféře specializovaných mládeţnických zařízení, neboť její orientace na určitou sociální vrstvu je pozoruhodná. Ţivnostníci byli v rámci svých Společenstev nabádáni k tomu, aby podporovali své učně k pravidelné docházce do Besídky, protoţe právě této sociální vrstvě byla určena.

135

ZÁVĚR Jako první cíl disertační práce jsem si vytyčila komparativní úkol prezentace ţivnostenské struktury na regionální úrovni v první polovině 20. století. V zásadě bylo nutné zjistit, zda existovaly rozdíly v utváření organizační struktury ţivnostenských orgánů a organizací v uvedených sledovaných městech. Počátky ţivnostenského podnikání z hlediska schématu strukturalistické organizovanosti lze datovat do 80. let 19. století, neboť nejstarší odborná Ţivnostenská společenstva vznikla ve sledovaných městech v letech 1884 a 1887. Jednalo se o Společenstva, která buď plnila funkci nejzákladnější potřeby obyvatelstva, jako bylo Společenstvo potravních ţivností v Rakovníku, zaloţené v roce 1884

353),

nebo

Společenstvo, sdruţující veškerá řemesla, jako bylo Společenstvo spojených řemesel královského města Berouna, vzniklé v roce 1887. Společenstvo potravních ţivností v Rakovníku bylo nejstarším Společenstvem v celém okrese a sdruţovalo nejen příbuzné obory, ale i mydláře a zahradníky. Z příbuzných oborů tohoto Společenstva je moţné jmenovat následující ţivnosti, jako hostinští, sladovníci, cukráři, pekaři, řezníci, obchodníci s koloniálním zboţím a ostatní potravinářské obchody. V Berouně existovalo smíšené Společenstvo, které zahrnovalo různé ţivnosti, jeţ se postupně profilovaly do jednotlivých odborů.. Takovým odborem byl odbor krejčích, zaloţený v Berouně v roce 1908 za účelem lepší preference krejčovských zájmů, jeţ nebyly daným smíšeným Společenstvem plně uspokojovány. Tyto profesní odbory představovaly určitý předstupeň plného osamostatňování, kterého bylo v Berouně dosaţeno v roce 1913. Ustavující Valná hromada nově utvořeného Společenstva krejčích se konala v Berouně dne 27. února 1913. Společenstvo krejčích zahrnovalo ţivnostníky z berounského soudního okresu. 354) Vývoj vzniku jednotlivých Ţivnostenských společenstev byl různorodý, coţ dokládá další příklad z Rokycan, kde Společenstvo krejčích bylo utvořeno v roce 1915. Ustavující Valná hromada se konala dne 31. ledna 1915 a zúčastnilo se jí 25 členů, z toho 17 pánských a 8 dámských krejčích. Zřizovací procedura Společenstva byla zdlouhavá, jak dokazují prameny, trvala více neţ jeden rok. Dne 15. února 1913 se krejčovští mistři z Rokycanska rozhodli zřídit si samostatné odborné Společenstvo a jejich ţádost byla podána dne 18. července 1913. Ţádosti bylo vyhověno c. k. Místodrţitelstvím dne 18. září 1914. Tento procedurální akt neprobíhal rychleji

136

ani v období samostatného Československa, jak je moţné zhodnotit s další podanou ţádostí, tentokrát rakovnického krejčovského odboru v souvislosti se zaloţením samostatného Společenstva krejčích v Rakovníku v roce 1931. I této ţádosti bylo vyhověno po jednom roce. Ţádost byla vyřizována Okresním úřadem v Rakovníku na základě schválení Zemského úřadu v Praze ze dne 15. července 1932. 355) Ţivnostenská struktura z pozice krejčovské ţivnosti se v Rokycanech vyvíjela odlišným způsobem neţ v Berouně a Rakovníku. V Rokycanech přetrvávala cechovní tradice aţ do 20. století, neboť krejčovský cech zde působil s menšími pravomocemi aţ do roku 1911. V roce 1911 byl prodán nemovitý cechovní majetek a finanční zisk byl rovným dílem rozdělen mezi jednotlivé mistry. Dva roky nebyli krejčí v Rokycanech organizováni a poté se rozhodli zaţádat o povolení ke zřízení Společenstva krejčích. Zde vedla vývojová cesta od cechu přímo ke specializovanému Společenstvu krejčích. V Berouně se vývoj ubíral od Společenstva spojených řemesel ke krejčovskému odboru v rámci výše uvedeného Společenstva aţ po vlastní Společenstvo krejčích v roce 1913. Delimitace krejčovského odboru od Společenstva smíšených ţivností proběhla v roce 1908 v Hořovicích, kdy bylo zaloţeno zdejší Společenstvo oděvních ţivností. Od tohoto Společenstva se v roce 1944 oddělili obuvníci a zaloţili si samostatné Společenstvo obuvníků. Podobný vývoj byl zaznamenán i v Rakovníku, kde existovalo Společenstvo oděvních ţivností, od kterého se ale oddělil odbor krejčích a zaloţil si samostatné Společenstvo krejčích, jehoţ ustavující Valná hromada se konala dne 14. května 1933. Bohuţel se nepodařilo zjistit, kdy bylo zaloţeno rakovnické Společenstvo oděvních ţivností, neboť nejstarší zápisy o tomto Společenstvu pocházejí z přelomu let 1928/29, ale existenci Společenstva je moţné doloţit jiţ v roce 1913. 356) Komparativní hodnocení ukázalo, ţe počátky ţivnostenské organizovanosti se vyvíjely různými způsoby a v určitém časovém období. Ţivnostenský řád z roku 1859 sice

určoval zakládání odborných Ţivnostenských

společenstev,

ale

jejich

konstituování bylo v praxi ojediněle akceptováno, protoţe členy Společenstev měli být i průmyslníci. Novela Ţivnostenského řádu z roku 1883 znovu zdůrazňovala nutnost zakládání Ţivnostenských společenstev, ale jiţ bez účasti průmyslníků. Z uvedené názorné komparace vyplývá, ţe tato novela omezila liberální charakter ţivnostenského podnikání a donutila ţivnostníky organizovat se do Společenstev, které však nebyly zakládány podle jednotného modelu, ale zcela individuálně podle daných různých podmínek a to velmi pozvolna. Specializace se stala určitým prvkem další novely 137

Ţivnostenského řádu z roku 1907, kdy bylo prosazováno profesní členění ţivnostníků do jednotlivých odborů v rámci Společenstva. Obvod neboli působnost některých odborných Společenstev nebyla vázána jen na určitý politický okres, ale byly do něho zahrnovány

i další okresy.

Jako

model

lze

uvést

Společenstvo

cukrářů

a perníkářů v Berouně, které bylo původně tvořeno pouze berounským soudní okresem, ale od roku 1934 zahrnovalo politické okresy Hořovic a Příbrami. V roce 1941 patřily do působnosti tohoto Společenstva také politické okresy Beroun, Hořovice, Příbram a Rakovník. 357) Ţivnostenská společenstva se začleňovala do Jednoty společenstev, která byla většinou členěna teritoriálně podle politických okresů, nebo podle oborové příslušnosti v Obchodní grémia. Ze zjištěných dat vyplynulo, ţe Jednoty nevznikaly ihned v návaznosti na odborná Společenstva, tj. v osmdesátých letech 19. století, ale postupem let, jak se stabilizovala úroveň nejen Společenstev, ale i ţivnostenského podnikání. Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev se formovaly zejména v prvních desetiletích 20. století. Okresní jednoty, jak jiţ název napovídá, vznikaly zásadně v sídelních městech politických okresů a vystupovaly jako mluvčí ţivnostenských zájmů u různých institucí, především u Okresního úřadu, se kterými byly často v úředním styku, neboť Okresní úřad z pozice svých pravomocí byl kompetentním

rozhodujícím

orgánem

v ţivnostenských

záleţitostech.Vládním

nařízením č,30/1939Sb. byly všechny Okresní jednoty v roce 1939 prohlášeny za povinné a povinné byly také Zemské jednoty. 358) V roce 1939 byl rovněţ ustaven na základě vládního nařízení Ústřední svaz řemesel, kterému podléhaly Okresní jednoty. Další reorganizační změny se odehrávaly po komunistickém převratu v roce 1948, kdy Ústřední svaz řemesel byl dne 1. ledna 1949 nahrazen Svazem československého ţivnostnictva, který měl dvojí působnost, jak po stránce odborné tak i po stránce územní. V sídlech Okresních Národních výborů, které nahradily Okresní úřady se nacházely Okresní sekretariáty Svazu československého ţivnostnictva, v jejichţ čele se nacházel patnáctičlenný akční výbor a pětičlenné předsednictvo. Původní ţivnostenská struktura byla těmito opatřeními likvidována, včetně Okresních jednot a odborných Společenstev, které se přeměňovaly na příslušné profesní odbory v rámci Okresního sekretariátu Svazu československého ţivnostnictva. Tento socializační proces směřoval ke kolektivní formě výroby, typu odborných druţstev a komunálních podniků a k likvidaci ţivnostenských firem a byl

138

završen v roce 1952, kdy byla ukončena činnost Svazu československého ţivnostnictva. 359) Okresní jednota Ţivnostenských společenstev v Hořovicích byla zaloţena v roce 1906 a její stanovy byly schváleny aţ po třech letech, v roce 1909. Tato Jednota fungovala do roku 1942, kdy byla zastavena její činnost z důvodu zrušení hořovického politického okresu. Činnost Jednoty byla obnovena po druhé světové válce, v roce 1945. Okresní jednota Ţivnostenských společenstev v Berouně vznikla později, aţ v roce 1936 v souvislosti s povýšením Berounska na politický okres. Rakovnická Okresní jednota Ţivnostenských společenstev byla ustanovena na konci roku 1912. 360) Druhým cílem bylo prokázat skutečnost, ţe ţivnostenský obor pánský krejčí a dámská krejčová, zastoupený buď ve Společenstvu oděvních ţivností, nebo ve Společenstvu krejčích patřil ve všech sledovaných městech k nejvíce zastoupeným ţivnostenským oborům. Tuto skutečnost lze doloţit čísly, zjištěnými komparativní analýzou z Adresářů měst daného období. Profese pánský krejčí a dámská krejčová patřila ve všech sledovaných městech k nejvíce zastoupeným oborům a tito ţivnostníci tvořili Společenstva, která patřila k největším a nejvýznamnějším. V roce 1927 se nacházelo v Rakovníku 42 krejčovských firem a z tohoto počtu bylo 26 muţů a 16 ţen. Nejstarší prameny týkající se Berouna, pochází z roku 1914, kdy ve městě bylo 20 krejčovských firem. V roce 1914 to byli výhradně muţi, kteří provozovali krejčovskou ţivnost. V roce 1930 jiţ nastalo v Berouně navýšení firem na 52 krejčovských ţivností. Z tohoto celkového počtu bylo 33 muţů a 19 ţen. Dalším srovnávacím rokem byl rok 1948, kdy v Rakovníku bylo 35 krejčovských firem, z toho 22 muţů a 13 ţen. Větší pokles krejčovských firem byl v roce 1948 zaznamenán v Berouně, kde se nacházelo 24 firem, z nichţ 23 bylo provozováno muţi a 1 ţenou. Ve stejném roce bylo v Rokycanech uváděno 20 krejčovských firem, z toho bylo 13 muţů a 7 ţen.

361)

Statistická analýza krejčovských firem ve městech Berouně a Rakovníku ukázala, ţe nejvíce firem, 52 bylo v roce 1930 v Berouně. 42 firem, tj. o 10 méně bylo zaznamenáno v Rakovníku v roce 1927. Tato čísla dokazují nejen četnost ţivnostníků tohoto oboru, ale i podobné zastoupení počtu firem v různých městech. V Rakovníku lze vysledovat větší podíl ţen v podnikání ve sféře módních ţivností. Rok 1948 přinesl v obou uváděných městech pokles krejčovských firem, ale v Berouně byl tento pokles větší, neboť činil o 28 ţivností méně oproti roku 1930. V Rakovníku nastal v roce 1948 propad pouze o 7 ţivností oproti roku 1927. Z hlediska četnosti zastoupení ţen 139

v podnikatelské sféře vyšel z komparace lépe Rakovník, neboť v tomto městě bylo vţdy evidováno více ţivnostnic neţ v Berouně. V roce 1927 sdruţovala rakovnická Okresní

jednota Ţivnostenských

společenstev 14 odborných Společenstev. Oděvní společenstvo v Rakovníku sdruţovalo v tomto roce 109 členů. Počty Společenstev se měnily, především se mírně navyšovaly. Příkladem jsou následující roky 1929, kdy rakovnickou Jednotu tvořilo 15 Společenstev a v roce 1931 16 Společenstev. Hořovický politický okres udával v roce 1930 20 odborných Společenstev, 1 příbuznou ţivnost a 14 smíšených.

362)

V tomto

případě je situace značně komplikovaná, protoţe v roce 1930 ještě neexistoval berounský politický okres, a proto nebyla v Berouně ustavena Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, která by sdruţovala jednotlivá Společenstva. Tato Společenstva byla původně organizována v hořovické Okresní jednotě, proto dochované prameny vykazují vyšší počet Společenstev, začleněných do Jednoty neţ to bylo v Rakovníku. Pozoruhodnou skutečností se jeví na Berounsku velké mnoţství Ţivnostenských společenstev, udávaných v roce 1943 na seznamu řemeslných podniků, ve kterých nebyla zavedena Národní správa. Tento seznam evidoval celkem 60 Ţivnostenských společenstev. 363) Třetím sledovaným cílem byly úkoly a problémy, se kterými se daná Společenstva zabývala. Zásadním ukazatelem bylo komparativní zhodnocení programu činnosti Ţivnostenských společenstev a zjistit, zda existovaly nějaké stejné obsahové problémy, nebo naopak nějaké specifické vázané k určité lokalitě. Na základě srovnávací metody bylo zjištěno, ţe ţivnostníci řešili v podstatě stejné, nebo podobné úkoly. Nejvýznamnějším a nejzávaţnějším problémem, který postihoval členy Společenstva krejčích nebo Oděvního společenstva ve všech uváděných městech bylo fušerství. Fušerství bylo velmi rozšířeným jevem, které se týkalo nejvíce frekventovaných řemesel, proto postihovalo především krejčovskou ţivnost. V písemných pramenech Společenstva krejčích Berouna i Rakovníka byla uváděna marná kritika fušerů, tj. lidí, kteří neměli pro výkon daného řemesla patřičnou kvalifikaci.

Za fušery byli však povaţováni i vyučení řemeslníci, kteří neměli

povolenou a ohlášenou ţivnost a dopouštěli se tak podvodu neboli fušerství. Fušerství přetrvávalo po celou dobu ţivnostenského podnikání, přestoţe sami ţivnostníci sledovali výskyt fušerů a oznamovali jejich činnost vedení Společenstvu, které tyto informace předávalo příslušnému Okresnímu úřadu. Tyto přestupky byly řešeny ţivnostenským referentem Okresního úřadu, po roce 1948 Okresního Národní výboru 140

v rámci úředních šetření a stanovení pokuty. Podle § 11 Ţivnostenského řádu byly podvodné řemeslné práce klasifikovány jako přestupky, ale odstranit fušerství se nepodařilo. Ţivnostenská společenstva organizovala správné fungování daných ţivností a vedla evidenci ţivnostníků, tovaryšů a učňů, kteří museli být Společenstvu přihlašováni s oznámením, u jakého mistra se učí. Důleţitou funkcí Společenstev byla také oblast vzdělávací, kdy se ţivnostníci seznamovali např. s novými trendy krejčoviny nebo se střihačskými dovednostmi. Názorným příkladem byla v Berouně přednáška o novodobém krejčovství od praţského kolegy O. Kříţe. Vazby v oblasti celoţivotního vzdělávání se orientovaly na Prahu jako přirozené centrum země, coţ bylo doloţeno i v Rakovníku, kde byly také organizovány různé vzdělávací přednášky praţských odborníků, týkajících se nejen nových trendů v módě, ale zejména střihačského umění, které bylo velmi důleţité pro úspěšné podnikání. Především v období krize mělo další vzdělávání ţivnostníků zlepšit jejich konkurence schopnost vůči tovární velkovýrobě, která si svými cenově výhodnými výrobky získávala nové zákazníky. Kvalita provedení, přesný střih a fazóna se měly stát určujícími výhodami prosperující krejčovské dílny. Společenstva krejčích v Rakovníku i v Berouně kritizovala hospodářskou situaci za Velké hospodářské krize a poukazovala na to, ţe se zapomíná na špatné postavení ţivnostensko – obchodnického stavu, který byl nucen sniţovat ceny, jeţ nebyly schopny pokrývat náklady. Velké protesty ţivnostníků směřovaly k daňovému zatíţení, zejména dani z obratu. Situace na Berounsku byla pravděpodobně o něco sloţitější, neboť hospodářská krize se tam projevila i tím, ţe na celém okresu v oboru pánského krejčovství nebyl v letech 1933 a 1935 přihlášen ani jeden učeň.364) Na Rakovnicku k této kritické situaci nedošlo, ale byl zde také zaznamenán velký pokles zájemců o tento učební obor. Ve školním roce 1929/1930 se v Rakovníku učili 4 učni a v dalších letech 1930/1931 a 1931/1932 nastal pokles na 2 učně. Nejkritičtější období bylo v letech 1932/1933 a 1933/1934, kdy byl v Rakovníku evidován pouze 1 učeň. V roce 1934/1935 bylo zaznamenáno jiţ zlepšení situace, neboť bylo přihlášeno 5 učňů oboru pánský krejčí. Normalizace tohoto oboru nastala v Rakovníku od roku 1936/1937, kdy bylo evidováno 15 učňů. 365) V roce 1932 byla v Berouně zorganizována akce, která měla bojovat s odbytovou stagnací. Jednalo se o propagační Ţivnostenský týden v rámci, kterého byla uspořádána výstava v Obchodní akademii v Berouně, která měla veřejnosti ukázat 141

postup krejčovské práce a měla také prezentovat špatnou ekonomickou situaci berounských krejčích. Výstava byla doplněna o letákovou akci s výzvou „krejčí chtějí být také ţivi“. Další variantou prezentace ţivnostníků na veřejnosti bylo pořádání výstavních trhů, které v Rakovníku svým rozsahem přesáhly hranice regionu a staly společným výsledkem všech hospodářských subjektů v dané lokalitě. Pro svoji úspěšnost byly po tři roky opakovány a mohly se stát zárodkem nové tradice, která však byla narušena událostmi v roce 1938, tj. přistěhovaleckou vlnou, jíţ byl Rakovník pro svoji polohu vystaven. I v Berouně byly v roce 1936 konány Jarní výstavní trhy, které byly organizovány za spolupráce učitelů Ţivnostenských pokračovacích škol. Trhy byly pozitivně hodnoceny, z čehoţ vyplývá, ţe tento typ reklamní strategie byl u zákazníků úspěšný. Prameny jiţ bohuţel neuváděly informace o tom, zda byly tyto trhy v Berouně v dalších letech opakovány. 366) Z pramenů rovněţ vyplynulo, ţe se Společenstvu krejčích v Berouně podařilo zamezit zřízení filiálky firmy Nehera, coţ dokazuje, ţe vedení Společenstva usilovně hájilo práva svých členů a bojovalo proti rozšiřování konfekčních obchodů. Společenstvo krejčích v Rakovníku jiţ nevystupovalo tak razantním způsobem proti konfekčním obchodům, coţ lze dokumentovat na příkladu, kdy v roce 1935 se mělo vyjádřit ke skutečnosti otevření filiálky firmy Rolný u obchodníka Taussiga. Společenstvo sice vydalo zamítavé vyjádření, ale zároveň konstatovalo, ţe kdyţ firma Rolný otevře v Rakovníku svoji filiálku, tak najde ve městě dostatek zákazníků. Tato filiálka byla otevřena přes zamítavý postoj Společenstva, coţ je moţné potvrdit pouze na základě orálních výpovědí. Z těchto skutečností vyplývá, ţe zákazníci v Rakovníku pocházeli z různých sociálních vrstev, a ţe krejčovské firmy si vytvořily určité stálé zákazníky, kteří se k nim vraceli i za zhoršených ekonomických podmínek. V Rakovníku také nebyla evidována ţádná kniha dluţníků, jako tomu bylo v Berouně, kde jiţ od roku 1910 existovala kniha neplatících zákazníků, která měla krejčovské firmy informovat o nespolehlivých zákaznících. Z toho je zřejmé, ţe koupě schopnost zákazníků nebyla v Berouně dobrá, kdyţ Společenstvo krejčích bylo nuceno vytvořit si takové opatření. Rozsah úkolů Společenstva byl velmi široký, od stanovování ceníku práce za ušití jednotlivých druhů oděvů, jako byly např. poloţky za ušití sakového obleku I., II. a III. třídy, zimníků, kalhot s přípravou apod. aţ po úkoly sociálního charakteru. Obě Společenstva, jak v Rakovníku tak v Berouně, zaloţila podpůrný fond pro zestárlé a práce neschopné členy, aby jim alespoň do určité míry pomohla překonat finanční 142

problémy. Sociální aspekty tvořily významnou součást činnosti kaţdého Společenstva. Do sociálních aspektů lze zahrnout i poděkování např. za 25 leté věrné sluţby a práci tovaryšů – zaměstnanců, jak to bylo zaznamenáno ve Společenstvu krejčích v Berouně v roce 1930. 367) Reklama v různých podobách, otištěná v lokálním tisku, v Adresářích, nebo v provozovnách se stala nedílnou součástí ţivnostenského ţivota 1. pol. 20. století. Některé firmy pouţívaly k prezentaci svého zboţí reklamu, při které bylo vyuţíváno roční období, různé říkanky nebo i drobné obrázky. Reklamní slogany byly pouţívány i na drobné dárečky, kterými byli obdarováváni stálí zákazníci. Důleţitým prostředkem ţivnostníků pro jejich kontakt se zákazníky byl také telefon, jehoţ popularita během let stoupala, coţ jsem dokumentovala na provedené analýze telefonních stanic v Rakovníku ve sledovaném období. V disertační práci je věnována rovněţ velká pozornost odbornému školství, jehoţ úroveň a dobrá perspektiva ovlivňovala dobré postavení ţivnostenského stavu. Cílem kaţdého Ţivnostenského společenstva byla kvalitní výchova učňů v daném oboru a jednotliví mistři byli zodpovědní za pravidelnou docházku svých učňů do odborné školy. Cílem bylo dbát nejen o praktickou výuku učňů v dílně mistra, ale také o teoretické znalosti, poskytované zejména Ţivnostenskými pokračovacími školami. Pro trávení volného času učňovské mládeţe byly ve městech zřizovány učňovské Besídky, které připravovaly zajímavý program z nejrůznějších oblastí, jak sportu tak i kultury, cestování apod. Učňovské Besídky vznikaly ve městech příleţitostně, na základě postupné stabilizace ţivnostenského podnikání. Počátky těchto mládeţnických zařízení lze zahrnout do vývojového procesu tak, jak se vyvíjela a formovala jednotlivá Společenstva, která poloţila základy ţivnostenské struktury na regionální úrovni. V Rakovníku byla učňovská Besídka zaloţena v roce 1898 a v Berouně byla její potřeba zdůrazňována v roce 1929. Učňovské Besídky byly orientované především na výchovu budoucí ţivnostenské mládeţe, která si v těchto zařízeních měla osvojit správné výchovné návyky a odnaučit se různým zlozvykům, jako bylo např. kouření. Tak, jak se společnost industrializovala, měnilo se také osazenstvo Besídek, ve kterých začali převaţovat tovární učni. Disertační práce prokázala, ţe počátky specializovaných Ţivnostenských společenstev spadají do prvního a druhého desetiletí dvacátého století, a ţe jejich vývoj probíhal individuálně podle daných lokálních ekonomicko – politických podmínek. Struktura ţivnostenských organizací byla v zásadě stejná, odlišovala se jen 143

v časovém období svého vzniku. Podobné nebo stejné se jevily také úkoly jednotlivých Společenstev z různých měst. Určité rozdíly byly zaznamenány v počtech ţivnostenských firem v daných lokalitách. Rovněţ koupě schopnost zákazníků se odlišovala v Rakovníku a Berouně, coţ lze odvodit ze dvou jmenovaných berounských ukazatelů – knihy dluţníků a tvrdého boje vůči konfekčním obchodům. Situace v Rakovníku se jeví stabilizovanější a jasně stratifikovaná z hlediska sociálního postavení dané společnosti, coţ lze potvrdit dokumentovanou poznámkou, o tom, ţe „firma Rolný určitě najde v Rakovníku dostatek svých zákazníků“. Regionální ţivnostenské podnikání se plně podílelo na tvorbě obrazu městské společnosti. Prosperita ţivnostenského podnikání se odvíjela od místních politicko – ekonomických podmínek a od nabídky trhu práce v dané lokalitě. Tato disertační práce ukazuje ţivnostenské podnikání z několika úhlů, cílem bylo vytvořit určitou mozaiku, sloţenou nejen z kapitol, které charakterizují odbornou ţivnostenskou strukturu, včetně její činnosti a úkolů, ale i péči o učňovskou mládeţ, v podobě odborného školství a modelových ukázek trávení volného času učňů. Za důleţitou součást ţivnostenského podnikání jsem povaţovala i otázku vyuţívání reklamy a prezentaci ţivnostníků na veřejnosti v podobě výstavních trhů. Disertační práce čerpá zásadně z archivních pramenů, které jsou tematický vyuţity. Z tohoto hlediska se toto zpracování jeví jako velmi přínosné k obohacení novodobé regionální historie 1. poloviny 20. století, které nebylo dosud ještě zpracované a publikované. V této souvislosti jsem prezentovala veřejnosti dílčí výsledky svého bádání formou výstavy, nazvané „Krejčovské salony, fenomén První republiky“. Výstava se konala v Rakovníku na podzim roku 2011 v Muzeu T. G. M.

144

SUMMARY The chosen topic has been dedicated to local trade enterprise in Rakovník in the first half of the 20 th centurywith a focus on clothing and tailoring trade. In connection with this problem it was necessary to define and evaluate the total economic and political level of the royal town of Rakovník and its closest surroundings in the given period of time, to be able to create a certain depiction of this place. The topic of the trade enterprise has not been composed in Rakovník so far and therefore, while doing the research, I come out of archival sources, kept in The State District Archives in Rakovník and Beroun. The aim of this thesis was to demonstrate that after the establishment of the independent Czechoslovakia in 1918, Rakovník was changing from an agricultural small town to a growing business centre of the given locality, which was able to provide its inhabitants not only with a wide choice of goods but also with appropriate services, e.g. custom tailoring. The first half of the 20th century appears to be a significant period from the point of view of the political, economical and social transformation, which was influenced by various criteria and factors such as the development of the industrial production, modernization of the town and building the infrastructure of the town, including the growth of the population, which created a significant base of potential customers for the development and prosperity of the trade enterprise. The economical development of the whole state was, in the 1930s, influenced in a negative way by the ongoing crisis, which decelerated the total economic growth. This effect was also measurably noted in Rakovník, where the crisis, more or less intensively, afflicted also the trade enterprise, which tried to minimise the impact of the crisis by various actions e.g. organizing of trade exhibitions and markets and wider use of advertisement as a modern device for obtaining the customers. Consequences of the Great Depression in the 1930s limited Rakovník economically and socially but it did not mean stagnation that would interrupt its development. In this thesis has been accentuated an enquiry into trade-mercantile status with a focus on dressmaking, including specialization in The Guild of Clothing and its transformation into The Guild of the Dressmakers. The aim was to perform an analysis of the structure of both these professional Guilds and to show their operation, as well as personnel interconnection with vocational school system, that serviced vocational

145

upbringing and education of the apprenticeship youth in Rakovník, with the specialization Men´s and Ladies´ Dressmaker. The attention is also paid to the operation of The District Unity of Trade Companies, which was the prime authority of the trade structure in the given locality. The conclusion of this research ought to demonstrate the activity of the professional trade authorities such as The Trade Guilds and The District Unity of Trade Guilds. Summarization of the achieved results from the regional topics might be classified among the complex schemes of general economic and social history. Processing this thesis has been built on heuristic analysis of the archival sources of The State District Archives in Rakovník and Beroun. Discovered archival sources have not been organized and processed and their application might be therefore considered as important. This primarily involves the books of The Guild of Clothing, The Guild of the Dressmakers, The District Unity of Trade Guilds, including the registers of tailors and salesmen, the annual school report and the constituent school catalogues of the Trade Continuative Schools in Rakovník and Křivoklát and Masaryk´s Schools in Rakovník. Other important sources were also the regional newspapers such as “Rakovnickénoviny” or Address books from years 1927 and 1947.

146

Poznámky 1) SOkA Rakovník, Rakovnické noviny, ročník 9, 1938, str. 1. 2) E. Mrázek a A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, str. 1. 3) SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka (AMR), tabulka I zpracovaná na základě evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno. 4) Tamtéţ. 5) SOkA Rakovník, fond AMR, tabulka V, zpracovaná na základě evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno a Statistického lexikonu obcí České republiky, Česká statistický úřad, Praha 1992. 6) SOkA Rakovník, fond AMR, tabulka X a I zpracovaná na základně evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno. 7) SOkA Rakovník, fond AMR, bytové záleţitosti, opatření stavebních pozemků pro uprchlíky, č. 19 588/1939, neuspořádáno. 8) Tamtéţ. 9) SOkA Rakovník, fond AMR, péče o uprchlíky, č. 1123,1124/1939 a č. j. 453/1939, neuspořádáno. 10) J. Krško, Husovy oslavy CČS na Krakovci z historického hlediska, Rakovník 1999. 11) Tamtéţ. 12) Tamtéţ. 13) Tamtéţ. 14) Tamtéţ. 15) Tamtéţ. 16) Tamtéţ, str. 52. 17) Tamtéţ str. 52. 18) SOkA Rakovník, fond AMR, tabulka XI zpracovaná na základě volebních záleţitostí, neuspořádáno. 19) SOkA Rakovník, fond AMR, starostové a jejich náměstkové, neuspořádáno. 20) J. Nosálová, Rakovnický starosta Čeněk Vaněček a jeho působení ve městě v letech 1923 - 1938, str. 96, Rakovnický historický sborník VI/2005, SOkA Rakovník.

147

21) SOkA Rakovník, osobní fond, Čeněk Vaněček, karton č. 1. 22) J Nosálová, Rakovnický starosta Čeněk Vaněček a jeho působení ve městě v letech 1923 – 1938, str. 99, Rakovnický historický sborník VI 2005, SOkA Rakovník 23) Tamtéţ, str. 100. 24) Tamtéţ, str. 100 – 101. 25) E. Mrázek a A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, str. 6. 26) SOkA Rakovník, fond AMR, volební záleţitosti, obecní volby, neuspořádáno. 27) Tamtéţ. 28) Tamtéţ. 29) SOkA Rakovník, fond AMR, volební záleţitosti, zpracováno na základě analýzy kandidátních listin uvedených politických stran v jednotlivých letech, neuspořádáno. 30) SOkA Rakovník, J. Renner, obchodnictvo pro Rakovník, rukopis, nepublikované . 31) E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927 a Sborník okresu Rakovník, Rakovník1947 – 1948, str. 46. 32) Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948, str. 32 – 40. 33) Fr. Levý, Dějiny královského města Rakovníka, Rakovník 1896, kniha čtvrtá, str. 455 – 456. 34) Tamtéţ a J. Sedmidubský, katalog Rako 2003, Rakovník 2003. 35) SOkA Rakovník, Rakovnické noviny, ročník 4, 30. 6. 1933, str. 7 36) Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948 str. 41 – 45, 50 – 53, 56 – 57. 37) E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927 a Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948. 38) SOkA Rakovník, fond AMR, Okresní oděvna, vyhláška č. 78/18, neuspořádáno. 39) SOkA Rakovník, fond AMR, Okresní oděvna, stanovy a jednací řád Zemské oděvny při c.k. Místodrţitelství v Praze a jejích orgánů, neuspořádáno. 40) SOkA Rakovník, fond AMR, Okresní oděvna, dokument ze dne 15. ledna 1918 Obecnímu úřadu, neuspořádáno. 148

41) SOkA Rakovník, fond AMR, Okresní oděvna, stanovy a jednací řád Zemské oděvny při c.k. Místodrţitelství v Praze a jejích orgánů, neuspořádáno. 42) Tamtéţ. 43) Tamtéţ. 44) Tamtéţ. 45) Tamtéţ. 46) SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929 – 1941, nečíslované stránky, neuspořádáno. 47) Tamtéţ. 48) Archiv autora, tovaryšský list Karla Kroba. 49) SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929 – 1941, nečíslované stránky, neuspořádáno. 50) Tamtéţ. 51) Tamtéţ. 52) Tamtéţ. 53) Tamtéţ. 54) Tamtéţ. 55) Tamtéţ. 56) Tamtéţ. 57) Tamtéţ. 58) Tamtéţ. 59) Tamtéţ. 60) Tato malá strana byla ustanovena v dubnu 1919 Rudolfem Mlčochem (1880 1948) a nejprve kandidovala zejména v Čechách a stoupence získávala v řadách ţivnostníků a obchodníků ve větších městech. Úspěch ve volbách zaznamenala strana v roce 1925. Výraznými vůdci strany byli Josef Václav Najman (18821937) a Rudolf Mlčoch. Stoupence i politickou sílu čerpala strana ze Ţivnostenských společenstev. V Rakovníku byl členem této strany Josef Nápravník, krejčí a člen výboru Oděvního společenstva a Společenstva krejčích. Z. Kárník, Malé dějiny československé (1867 – 1939), Praha 2008, str.164 – 165. 61) SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, Kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929-1941, nečíslované stánky, neuspořádáno. 62) Tamtéţ. 149

63) Tamtéţ. 64) Tamtéţ. 65) Tamtéţ. 66) Tamtéţ. 67) Tamtéţ. 68) Tamtéţ. 69) Tamtéţ. 70) SOkA Beroun, fond Okresní společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí v letech 1929 – 2. 1. 1939, mimořádná schůze 5. 12. 1938 – 25 let trvání Společenstva, inv. č. 5. 71) SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929 – 1941, nečíslované stránky, neuspořádáno. 72) Tamtéţ. 73) Tamtéţ. 74) Tamtéţ. 75) Tamtéţ. 76) Tamtéţ. 77) Tamtéţ. 78) Tamtéţ. 79) Tamtéţ. 80) Tamtéţ. 81) Tamtéţ. 82) Tamtéţ. 83) Tamtéţ. 84) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, vlepený přípis okresního hejtmana č. 17.375, neuspořádáno. 85) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, vlepený protokol o ustavující Valné hromadě Společenstva, nečíslovaný, neuspořádáno. 86) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 2, neuspořádáno. 87) Orální výpověď, J. Trousilová, narozena 1937, Evţen Krob, narozen 1926, zemřel 2009. 150

88) Totéţ. 89) Orální výpověď, R. Andrová. 90) Orální výpověď, J. Trousilová, narozena 1937, Evţen Krob, narozen 1926, zemřel 2009. 91) Orální výpověď, J. Trousilová, narozena 1937, Evţen Krob, narozen 1926, zemřel. 2009, R. Andrová. 92) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 15, neuspořádáno. 93) Tamtéţ, str. 17. 94) Tamtéţ, str. 26. 95) Tamtéţ, str. 27. 96) Tamtéţ, str. 26. 97) Tamtéţ, str. 30 – 31. 98) Tamtéţ, str. 33 – 34. 99) Tamtéţ, str. 37. 100) Tamtéţ, str. 50. 101) Tamtéţ, str. 38, str. 48 – 50. 102) Tamtéţ, str. 46. 103) Tamtéţ, str. 51 a nečíslovaný protokol 104) Tamtéţ, nečíslovaný přípis. 105) Tamtéţ, 49. 106) Tamtéţ, str. 54. 107) Tamtéţ, str. 52 a 54. 108) Tamtéţ, str. 55. 109) Tamtéţ, str. 57. 110) Tamtéţ, str. 59. 111) Tamtéţ, str. 59. 112) Tamtéţ, str. 60. 113) Tamtéţ, str. 60. 114) Tamtéţ, str. 61. 115) Tamtéţ, str. 63. 116) Tamtéţ, str. 63 – 64. 117) Tamtéţ, str. 65. 118) Tamtéţ, str. 66. 151

119) Tamtéţ, str. 79. 120) Tamtéţ, str. 80. 121) Tamtéţ, str. 66 – 67. 122) Tamtéţ, str. 68 a 71. 123) Tamtéţ, str. 75. 124) Tamtéţ, str. 79. 125) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, dokument Jednoty společenstev krejčích v Praze č. j. 5258/45, neuspořádáno. 126) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisu ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948 str. 85, neuspořádáno. 127) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborové schůze Společenstva krejčích ze dne 23. Srpna 1946, nečíslováno, neuspořádáno. 128) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, zápis ze schůze výboru Společenstva krejčích ze dne 12. Října 1946, nečíslováno, neuspořádáno. 129) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 76, neuspořádáno. 130) Tamtéţ, str. 76 – 77. 131) Tamtéţ, str. 96 – 97. 132) Tamtéţ, str. 77 – 78. 133) Tamtéţ, str. 78. 1) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, ţádost o povolení opovědi krejčovské ţivnosti ze dne 25. března 1946, nečíslováno, neuspořádáno. 134) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí a valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 87, neuspořádáno. 135) Tamtéţ, str. 83. 136) Tamtéţ, str. 85. 137) Tamtéţ, str. 86. 138) Tamtéţ, str. 89 a 92. 139) Tamtéţ, str. 83 a 97 140) Tamtéţ, str. 97. 141) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, Okresní jednota Ţivnostenských společenstev v Rakovníku, ze dne 12. listopadu 1946 a č. j. 1208/Š/46 neuspořádáno.

152

142) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, pozvánka Společenstva krejčích v Rakovníku na pohřeb Václava Černohorského, nečíslováno, neuspořádáno. 143) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z Valné hromady Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 30. března 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 144) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborové schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 10. července 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 145) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborové schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 10. září 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 146) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborové schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 1. října 1947, nečíslováno, neuspořádáno.. 147) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborové schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 20. února 1948, nečíslováno, neuspořádáno. 148) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, oznámení národního podniku Textilia ze dne 3. ledna 1949, č. j. 3, neuspořádáno. 149) SOkA Rakovník, fond Společenstva krejčích, oznámení národního podniku Textilia ze dne 14. ledna 1949, č. j. 12, neuspořádáno. 150) Tamtéţ. 151) Orální výpověď, J. Trousilová, narozena 1937, E. Krob, narozen 1926, zemřel 2009. 152) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis z výborových schůzí Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 5. dubna 1948 a 1. března 1949, nečíslováno, neuspořádáno. 153) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis ze schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 24. listopadu 1948, nečíslováno, neuspořádáno. 154) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis ze schůze akčního výboru Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 28. července 1948, nečíslováno, neuspořádáno. 155) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, zápis ze schůze Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 23. května 1948, nečíslováno, neuspořádáno. 153

156) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, oznámení Společenstva krejčích v Rakovníku ÚSČSŘ ze dne 14. ledna 1949, č. j. 11/Š/49, neuspořádáno. 157) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, oběţník č. 15 Svazu řemesel textilních a oděvních v Praze ze dne 8. února 1949 č. j. nečitelné a hlášení Společenstva krejčích v Rakovníku ze dne 15. února 1949, č. j. 33/Š/49, neuspořádáno. 158) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, seznam členů Společenstva krejčích v Rakovníku za první čtvrtletí 1949 ze dne 23. února 1949, č. j. 50/Š/49, neuspořádáno. 159) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, oznámení V. Šímy z Mutějovic ze dne 15. února 1949 o zrušení ţivnosti na půl roku, č. 38, neuspořádáno. 160) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, oběţník č, 19, návrh na váţení látek a oděvů u krejčích a švadlen ze dne 29.března 1949, č. j. 60/Š/49, neuspořádáno. 161) Tamtéţ. 162) SOkA Rakovník,

fond Společenstvo

krejčích,

Společenstvo

krejčích

v Rakovníku – upomínky dluţných bodů několika ţivnostníků ze dne 1.dubna 1949, č- j. 66/49 – Ř/3, č. j. 69/49 – Ř/3, č. j. 70/49 – Ř/3, neupořádáno. 163) SOkA Rakovník, B. Havlová, Ţivnostenská společenstva okresu Pelhřimov 1859 – 1952, Červená Řečice 1975, sdruţený inventář 165. 164) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9. 2. 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 165) Tamtéţ. 166) Tamtéţ. 167) Tamtéţ. 168) Tamtéţ. 169) Tamtéţ. 170) Tamtéţ. 171) Tamtéţ. 172) Tamtéţ. 173) Tamtéţ. 174) Tamtéţ. 175) Tamtéţ. 154

176) Tamtéţ. 177) Tamtéţ. 178) Tamtéţ. 179) Tamtéţ. 180) Tamtéţ. 181) Tamtéţ. 182) Tamtéţ. 183) Tamtéţ. 184) Tamtéţ. 185) Tamtéţ. 186) Tamtéţ. 187) Tamtéţ. 188) Tamtéţ. 189) Tamtéţ. 190) J: Steiner, J. Gerálová, Kapitoly z dějin podnikání v Československu, I. obodobí do roku 1938, Karviná 1992, str. 40. 191) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 3. 2. 1949, nečíslován, neuspořádáno. 192) Tamtéţ. 193) Tamtéţ. 194) Tamtéţ. 195) Tamtéţ. 196) Tamtéţ. 197) Tamtéţ. 198) Tamtéţ. 199) Tamtéţ. 200) Tamtéţ. 201) Tamtéţ. 202) Tamtéţ. 203) Tamtéţ. 204) Tamtéţ. 205) Tamtéţ. 206) Tamtéţ. 155

207) Tamtéţ. 208) Tamtéţ. 209) Tamtéţ. 210) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenský, oznámení Svazu čsl. ţivnostnictva, Okresní sekretariát Rakovník o zrušení Okresního sekretariátu Svazu čsl. ţivnostnictva v Rakovníku ze dne 2. června 1952, nečíslováno, neuspořádáno. 211) SOkA

Rakovník,

fond

Ţivnostenský,

statistické

výkazy

Svazu

čsl

ţivnostnictva, Krajský sekretariát v Praze z ledna 1950 a z července 1951, nečíslováno, neuspořádáno. 213) SOkA Rakovník, fond Okresní průmyslový kombinát (OPK), Oděvní tvorba, národní podnik Rakovník ze dne 25. ledna 1950, karton č. 21, inv. č. 104. 214) Orální výpověď J. Trousilová, narozena 1937. 215) SOkA Rakovník, fond OPK, Ko/Vo ze dne 17. února 1957, nečíslováno, 919/Ko/Vo ze dne 7. března 1957, převedení majetku č .j. 3192/418 De – so/57ze dne 8. března 1957, karton č.19, inv. č. 94. 216) SOkA Rakovník, fond OPK, plnění plánu krejčovského střediska, bývalá OT. správa ze dne 18. srpna 1954, č. 4196/54 a administrativní dohoda o převodu správy národního majetku ze dne 4. ledna 1955, č. 425/1954, karton č. 21, inv. č. 104. 217) SOkA Rakovník, Rakovnické noviny ze dne 2. dubna 1937, č. 14, str. 5 a 6 a Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947-1948, str. 107. 218) SOkA Rakovník, fond OPK, Dějiny OPK str. 3 – 4, úvod inventáře. 219) SOkA Rakovník, fond OPK, poslání komunálních podniků, nečíslováno, karton č. 2, inv. č. 33. 220) SOkA Rakovník, fond OPK, Dějiny OPK str. 3, úvod inventáře. 221) SOkA Rakovník, fond OPK, krejčovská střediska, zavádění nových sluţeb ze dne 13. prosince 1955, č. 27944 – 13.12.1955 SMH, karton č. 19, inv. č. 94. 222) SOkA Rakovník, fond OPK, Dějiny OPK str. 4, úvod inventáře. 223) SOkA Rakovník, fond OPK, zápis z porady ze dne 15. února 1957 vedoucích středisek Textil na ústředí OPK v Rakovníku, nečíslováno, inv. č. 1. 224) SOkA Rakovník, fond OPK, likvidace některých nájemních poměrů se soukromníky ze dne 18. ledna 1958, instrukce č. 28, č. j. 614.I.1958 – MH, karton č. 2, inv. č. 40. 225) Tamtéţ. 156

226) J. Renner, Průvodce Křivoklátskem a Rakovnickem, obrazová příloha, nečíslovaná, Rakovník 1908. 227) Tamtéţ. 228) http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/pocitace/zpravy/pred-130 lety. 229) E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu Rakovnického, Rakovník 1927, katalog výstavních trhů v Rakovníku 1936, Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948, seznam telefonních stanic vyhotoven na základě komparativního zhodnocení – viz příloha, čerpáno z uvedených pramenů. 230) SOkA Rakovník, Rakovnické noviny (R.N.) ze dne 9. dubna 1937, č. 15,str. 7. 231) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 26.března 1937, č. 13, str. 6. 232) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 21.května 1937, č. 21, str. 4. 233) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 21.května 1937, č. 21, str. 5. 234) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 1.ledna 1937, č. 1, str. 5. 235) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 23.prosince 1937, č. 52, str. 3. 236) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 9.ledna 1931, č. 1, str. 3. 237) Tamtéţ. 238) SOkA Rakoník, R.N. ze dne 18.prosince 1931, č. 51, str. 2. 239) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 12.února 1932, č, 7, str. 7, Nové cesty obchodního úspěchu, J. B. 240) SOkA Rakovníkm R.N. ze dne 15.ledna 1932, č. 3, str. 8 a ze dne 5.února 1932, č. 6, str. 8. 241) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 22.ledna 1932, č. 4, str. 4. 242) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 13.listopadu 1931, č. 46, str.3. 243) SOkA Rakovník, R.N. všechna čísla ročníku 1932. 244) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 1.ledna 1932, č. 1, str.4. 245) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 20.prosince 1935, č. 51, str. 4, Ulice výhodných vánočních nákupů. 246) E. Uchalová, Česká móda 1918 – 1939, Praha 1996, Reklama První republiky, str. 39. 247) SOkA Rakovník, Rakovnický Obzor ze dne 16.září 1905, č. 16 (20), str. 2, Výstava řemeslných prací v Rakovníku. 248) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 24. dubna 1931, č. 17, str. 2 – 3, Všeobecná krajinská výstava severočeská v Lounech, R. N. ze dne 22. srpna 1930, č. 16, 157

str.1, Účast Rakovnicka na Všeobecné krajinské výstavě severočeské v Lounech. 249) Tamtéţ. 250) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 4.října 1935, č. 40, str. 1, Rakovnické výstavní trhy, Muzeum T. G. M. Rakovník, katalog Výstavních trhů v Rakovníku I. ročník, 1935, nečíslováno. 251) Muzeum T. G. M. Rakovník, katalogy Výstavních trhů v Rakovníku I. a II. ročník, 1935 a 1936, nečíslováno. 252) Muzeum T. G. M. Rakovník, katalog Výstavních trhů v Rakovníku I. ročník, 1935, nečíslováno. 253) Tamtéţ. 254) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 4.října 1935, č.40, str. 1, Rakovnické výstavní trhy. 255) Tamtéţ. 256) Tamtéţ. 257) Muzeum T. G. M. Rakovník, katalog Výstavních trhů v Rakovníku II. ročník, 1936, nečíslováno. 258) Tamtéţ. 259) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 2. října 1936, č. 40, str. 1, Rakovnické Veletrhy. 260) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 10.července 1936, č. 28, str.2, Výstavní trhy v Mutějovicích. 261) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 25,června 1937, č. 26, str. 1. 262) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 2.července 1937, č. 27, str. 9, III. Výstavní trhy. 263) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 16.července 1937, č. 29, str. 5, III. Výstavní trhy ukončeny. 264) SOkA Rakovník, fond AMR, Pamětní kniha okresního města Rakovníka, obecní kronika 1836 – 1962, str. 56, str. 87 – 88. 265) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 297, Praha 1929. 266) SOkA Rakovník,

fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník,

Ţivnostenská pokračovací škola, A. Cikánek, inventář, úvod str. 1, neuspořádáno, Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 300, Praha 1929. 158

267) SOkA Rakovník,

fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník,

Ţivnostenská pokračovací škola, A. Cikánek, inventář, úvod str. 1 – 2, neuspořádáno. 268) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 300, Praha 1929. 269) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Výroční zpráva ze školního roku 1925/26, neuspořádáno. 270) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Řád pro jmenování a působnost zástupců OŢK ve školním kuratoriu, neuspořádáno. 271) Tamtéţ. 272) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Výroční zprávy ze školních let 1915/16, 1917/18, 1918/19, 1923/24, 1924/25, neuspořádáno. 273) SOkA Rakovník,

fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník,

Ţivnostenská pokračovací škola, A. Cikánek, inventář, úvod str. 2, 30 let práce ve

zdejších

Ţivnostenských

školách

pokračovacích,

nečíslováno,

neuspořádáno. 274) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 300, Praha 1929. 275) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, 30 let ve zdejších Ţivnostenských školách pokračovacích, nečíslováno, neuspořádáno. 276) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 302 a 305, Praha 1929. 277) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, 30 let ve zdejších Ţivnostenských školách pokračovacích, nečíslováno, neuspořádáno. 278) Tamtéţ. 279) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 301, Praha 1929. SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, 30 let ve zdejších Ţivnostenských školách pokračovacích, nečíslováno, neuspořádáno. 280) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, 30 let ve zdejších Ţivnostenských školách pokračovacích, nečíslováno, neuspořádáno. 281) Monografie Hořovicka a Berounska II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 301, Praha 1929, SOkA 159

Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, viz tabulka XIII, školní katalogy příslušných školních roků, neuspořádáno. 282) Monografie Hořovicko a Berounsko II, J. Růţek, IV. Ţivnostenské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, str. 301, Praha 1929. 283 SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, 30 let ve zdejších Ţivnostenských školách pokračovacích, nečíslováno, neuspořádáno. 284) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Výroční zprávy uváděných školních let, nečíslováno, neuspořádáno. 285) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Výroční zprávy ze školních let 1915/16 a 1925/26, nečíslováno, neuspořádáno. 286) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 23. listopadu 1934, č. 47, str. 6, V. Vachtl Reformy na Ţivnostenských školách. 287) Tamtéţ. 288) SOkA Rakovník, R.N. ze dne 10.srpna 1934, č. 32, str. 6, V. Vachtl Přijímání učňů a učednic do učení o prázdninách. 289) SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, Výpis ze zápisu o schůzi školního výboru Ţivnostenských škol pokračovacích ze dne 21. listopadu 1928, Výpis ze zápisu o schůzi Městské rady ze dne 16. listopadu 1928, č. 10 494, neuspořádáno. 290) SOkA Rakovník, fond AMR, ţádost Rady města Rakovníka o přičlenění Odborné školy pokračovací pro učednice ţenských ţivností oděvních ze dne 23.listopadu 1928, neuspořádáno. 291) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Masarykova veřejná škola obchodní 1929 – 30 a Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání Rakovník, roční zprávy, C. Samostatná odborná škola pokračovací pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku, str. 68 – 69, neuspořádáno. 292) Tamtéţ, B. Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání, str. 50, neuspořádáno. 293 Tamtéţ, I. Kuratorium Masarykovy veřejné obchodní školy, str. 23, neuspořádáno. 294) Tamtéţ, 2. Činnost kuratoria Odborné školy pro ţenská povolání, str. 51, neuspořádáno. 295) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, J. Startl, Význam Ţivnostenské pracovny ze dne 1. prosince 1928, neuspořádáno. 160

296) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Odborná škola pro ţenská povolání, III.Věcné záleţitosti,

organizace ústavu,

věci ţákovské,

nečíslované,

neuspořádáno. 297) SOkA Rakovník, R. N. ze dne 30. května 1930, č. 10, str. 4 – 5, A. Luštinová K otázce zřízení Ţivnostenské pracovny při škole Rodinné v Rakovníku. 298) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Ţenské noviny, list ţen sociálně demokratických, č. 23, ročník XII, str. 1 – 2, J. Startl K otázce Ţivnostenských pracoven při školách Rodinných. 299) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Masarykova veřejná škola obchodní 1929 – 30 a Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání Rakovník, Roční zprávy, Slavnost otevření a odevzdání nové budovy školní, str. 10 – 11. 300) Tamtéţ, str. 18 – 20, neuspořádáno. 301) Tamtéţ, str. 20 – 21, neuspořádáno. 302) Tamtéţ, str. 6, neuspořádáno. 303) Tamtéţ, str. 8 – 9, neuspořádáno. 304) Tamtéţ, str. 7, neuspořádáno. 305) Tamtéţ, XI. Návěští pro školní rok 1930 – 31 Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání v Rakovníku, str. 65, neuspořádáno. 306) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání v Rakovníku, Návěští pro školní rok 1932 – 33, Učebná osnova dvojtřídní odborné školy pokračovací pro učednice ţenské ţivnosti krejčovské, nečíslováno, neuspořádáno. 307) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Učebná osnova dvojtřídní odborné školy pokračovací pro učednice ţenské ţivnosti krejčovské, nečíslováno, neuspořádáno. 308) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Odborná pokračovací škola pro učně a učednice oděvních ţivností v Rakovníku, zápis učňů z roku 1938, nečíslování, neuspořádáno. 309) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Masarykova veřejná škola obchodní 1929 – 30 a Masarykova veřejná odborná škola pro ţenská povolání Rakovník, Roční zprávy, IV. Statistika ţactva, str. 56 – 57. Neuspořádáno. 310) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, oznámení Městské rady ze dne 22. prosince 1932, nečíslováno, neuspořádáno.

161

311) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, XIV. Roční zpráva Veřejné obchodní školy a |Kupecké školy pokračovací v Rakovníku 1932 – 33, str. 6 – 7 , neuspořádáno. 312) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Odborná škola pokračovací pro učně a učednice oděvních ţivností, nečíslováno, nedatováno. 313) Tamtéţ. 314) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, Masarykova veřejná škola pro ţenská povolání v Rakovníku, Zřízení školy pro tovární dělnice, oběţník, nečíslováno, nedatováno, neuspořádáno. 315) Tamtéţ. 316) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, X. Roční zpráva Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku 1946 – 47, str. 4 a 7, neuspořádáno. 317) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, I. Roční zpráva Masarykovy čsl. obchodní akademie, 19. Veřejné obchodní školy a 34. Odborné pokračovací školy pro ţivnosti obchodní v Rakovníku 1937 – 38, Fr. Neustupa Zřízení Obchodní akademie v Rakovníku, str. 5, neuspořádáno. 318) Tamtéţ, str. 5 – 6. 319) Tamtéţ, str. 6. 320) SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, X. Roční zpráva Masarykovy obchodní akademie v Rakovníku 1946 – 47, Deset posledních let, str. 8 – 9. 321) Tamtéţ, str. 8 – 9. 322) J. Trousilová, Ţivnost krejčovská a příbuzné ţivnosti ovlivněné módními trendy v Rakovníku v 1.polovině 20. století s odkazem na historický vývoj, str. nečíslovány, Rakovník 2006. 323) E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, str. 74, Rakovník 1927. 324) SOkA Rakovník, fond AMR , Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1932, neuspořádáno. 325) Tamtéţ. 326) Tamtéţ. 327) Tamtéţ. 328) Tamtéţ. 329) Tamtéţ.

162

330) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zprávy Besídky učňů v Rakovníku za roky 1932, 1933 a 1937, neuspořádáno. 331) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1932, neuspořádáno. 332) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1933, neuspořádáno. 333) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1932, neuspořádáno. 334) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1933, neuspořádáno. 335) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1937, neuspořádáno. 336) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zprávy Besídky učňů v Rakovníku za roky 1932, 1933 a 1937, neuspořádáno, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9. 2. 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 337) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 89, neuspořádáno. 338) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, nečíslováno, neuspořádáno. 339) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zprávy Besídky učňů v Rakovníku za roky 1932, 1933 a 1937, neuspořádáno. 340) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, ţádost Okresní jednoty Ţivnostenských společenstev v Rakovníku o převzetí rekreační chaty do majetku města ze dne 13. srpna 1941, č. j. neuvedeno, neuspořádáno. 341) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1932, neuspořádáno. 342) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9. 2. 1947, nečíslováno, neuspořádáno. 343) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1933, neuspořádáno.

163

344) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zprávy Besídky učňů v Rakovníku za roky 1933 a 1937, neuspořádáno. 345) SOkA Rakovník, fond AMR, Učňovská Besídka, Výroční zpráva Besídky učňů v Rakovníku za rok 1937, neuspořádáno. 346) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9. 2. 1947, nečíslováno, nespořádáno. 347) Tamtéţ. 348) Tamtéţ. 349) Tamtéţ. 350) Tamtéţ. 351) SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948, str. 49, neuspořádáno. 352) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9.2.1947, nečíslováno, neuspořádáno. 353) Muzeum T. G. M. Rakovník, katalog Rakovnických výstavních trhů, ročník 1935. 354) SOkA Beroun, fond Ţivnostenská společenstva, R. Slomková, M. Garkisch, sdruţený inventář Ţivnostenská společenstva na území dnešního okresu Beroun, str. 6. 355) Muzeum dr. Bohuslava Horáka Rokycany, orální výpověď Kříţkové Červené. SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929 – 1941, neuspořádáno. 356) Muzeum dr. Bohuslava Horáka Rokycany, orální výpověď Kříţkové Červené. SOkA Beroun, fond Ţivnostenská společenstva, R. Slomková, M. Garkisch, sdruţený inventář Ţivnostenská společenstva na území dnešního okresu Beroun, str. 10 – 11, archiv autora, tovaryšský list Karla Kroba z roku 1913. 357) SOkA Beroun, fond Ţivnostenská společenstva, R. Slomková, M. Garkisch, sdruţený inventář Ţivnostenská společenstva na území dnešního okresu Beroun, str. 6. 358) Tamtéţ, str. 4. 359) Tamtéţ, str. 4 – 5. 360) Tamtéţ, str. 4 a 9. 164

361) E. Mrázek, A. S|ainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948, Šellenbergův diář, Adresář královského města Beroun a městyse Zdic, Beroun 1914, Adresář města Berouna a obcí, Beroun 1930, Adresář města Berouna a okolí, Beroun 1948. 362) SOkA Rakovník, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1928 – 9.2.1947, nečíslováno, neuspořádáno SOkA Beroun, fond Ţivnostenského společenstva, R Slomková M. Garkisch, sdruţený inventář Ţivnostenská společenstva na území dnešního okresu Beroun, str.4. 363)SOkA Beroun, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev Beroun, seznam Ţivnostenských společenstev v Berouně z roku 1943, inv. č. 1, karton . 364) SOkA Beroun, fond Okresní společenstvo krejčích, mimořádná schůze Společenstva krejčích ze dne 5. prosince 1938, nečíslované stránky, inv. 5. 365) J. Trousilová, tabulka XVI. Analýza počtu ţáků na Odborné škole pokračovací oděvních ţivností v Rakovníku. 366) SOkA Beroun, fond Okresní společenstvo krejčích, mimořádná schůze Společenstva krejčích ze dne 5. prosince 1938, nečíslované stránky, inv. č. 5. 367) Tamtéţ.

165

Zkratky AMR – Archiv města Rakovníka CČS – Církev Československá Čl.

– členů

ČSD – Československé státní dráhy Čsl. – Československý Č. j. – číslo jednací ČŢOSS – Československá ţivnostensko obchodnická strana středostavovská inv. č – inventární číslo ha

– hektar

K

– koruna

Kč

– koruna československá

KNV – Krajský Národní výbor KSČ – Komunistická strana československá m

– metr

nar.

– narozen

odst. – odstavec OPK – Okresní průmyslový podnik R.N. – Rakovnické noviny Roč. – ročník Sb.

– sborník

SČŢ – Svaz československého ţivnostnictva SOkA – Státní okresní archiv Sv.

– světový

St.

– století

Str.

– strana

tzv.

– tak zvaný

tj.

– tj.

ÚSČSŘ – Ústřední svaz československého řemesla

166

Prameny a literatura Archivní prameny a)nepublikované Státní okresní archiv Rakovník ( SOkA ) Fond: Archiv měst Rakovníka ( AMR ) Knihy evidence obyvatel Evidence občanů, domovské právo Sčítání lidu, domů a ţivností Volební záleţitost Obecní funkcionáři a zaměstnanci Nouzové a pomocné práce Stavební záleţitosti obytných domů Dům pro uprchlíky Školství Obchodní škola a Akademie Odborná škola pro ţenská povolání Církevní záleţitosti Církev Československá Záleţitosti spolků a dalších institucí, spolky a společenské organizace Besídka učňů v Rakovníku Spolek vzájemně se podporujících řemeslníků a ţivnostníků pro okres rakovnický Všeobecně prospěšné stavební a bytové druţstvo „Ţivnodům“pro Rakovník a okolí Politické strany a uskupení Okresní oděvna Ţivnostenské záleţitosti, průmyslové podniky a peněţní ústavy Fond: Ţivnostenský Statistické výkazy Svazu Čs. Ţivnostnictva Fond: Okresní Jednota Ţivnostenských společenstev Rakovník

167

Kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad, I. díl v letech 1928 – 1947 II. díl v letech 1947 –1949 Fond: Oděvní společenstvo Rakovník Kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1929 – 1941 Fond: Společenstvo krejčích Rakovník Kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad v letech 1933 – 1948 Matrika členů Kniha členů Kniha tovaryšů Fond: Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník Školní katalogy ţáků v letech 1900 – 1929 Školní Výroční zprávy Fond: MOA Rakovník Odborná škola pokračovací oděvních ţivností Rakovník Školní katalogy ţáků v letech 1929 – 1945 Školní Výroční zprávy Fond: Ţivnostenská pokračovací škola Křivoklát Školní katalogy ţáků v letech 1910 – 1943 Fond: Okresní průmyslový kombinát Rakovník Zápisy z porad Likvidace podniku a provozoven Osobní spisy zaměstnanců a pracovní smlouvy v letech 1939 – 1953 Osobní fond: Čeněk Vaněček Jan Renner, Dějiny Rakovníka v 17. – 19. století, rukopis, SOkA Rakovník Jan Renner, Vývoj řemesel a obchodu v Rakovníce, rukopis, Muzeum T. G. M. Rakovník Pamětní kniha okresního města Rakovníka, Obecní kronika v letech 1836 – 1962, SOkA Rakovník Katalogy Rakovnických výstavních trhů, ročníky 1935, 1936, 1937, Muzeum T. G. M. Rakovník Státní okresní archiv Beroun (SOkA) Ţivnostenská společenstva na území dnešního okresu Beroun v letech 1860 – 1952,

168

Sdruţený inventář, R. Slonková a M. Garkisch, Beroun 1987 Fond: Okresní společenstvo krejčích Beroun v letech 1913 – 1949 Knihy zápisů ze schůzí a Valných hromad Fond: Okresní Jednota Ţivnostenských společenstev Beroun v letech 1938 – 1948 Knihy zápisů ze schůzí a Valných hromad Seznam ţivností a výrobních podniků ve kterých nebyla zavedena Národní správa Státní okresní archiv Pelhřimov (SOkA) Ţivnostenská společenstva okresu Pelhřimov, sdruţený inventář, B. Havlová, Červená Řečice 1975 Archiv autora Orální výpovědi: Radka Kříţková Červená, Muzeum Dr. Bohuslava Horáka Rokycany, Jarmila Trousilová, narozena 12.května 1937, Evţen Krob, narozen 19. dubna 1926, zemřel 7.7. 2009, R. Andrová. b) publikované E. Mrázek, A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického okresu rakovnického, Rakovník 1927, Adresář města Berouna a obcí, Beroun 1930, SOkA Beroun, Adresář města Berouna a okolí, Beroun 1948, SOkA Beroun, Monografie Hořovicka a Berounska II, Praha 1929, SOkA Beroun Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947 – 1948, Šellenbergův diář, Adresář královského města Berouna a městyse Zdic,Beroun 1914 SOkA Beroun. Rakovnické noviny v letech 1930 – 1941, SOkA Rakovník, Rakovnický historický sborník VI/2005, J. Nosálová, Rakovnický starosta Čeněk Vaněček a jeho působení ve městě v letech 1923 – 1938, SOkA Rakovník 2005, str. 89 – 118

169

Literatura B. Herold starší, Drobty vzpomínek na rakovnické domy a jejich obyvatele v 19. a 20. století , Rakovník 1938 I. Jakubec, Z. Jindra, Dějiny hospodářství českých zemí od počátku industrializace do konce habsburské monarchie, Praha 2006 J . Janák, Z. Hledíková, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 1989 Z. Kárník, České země v éře První republiky ( 1918 – 1938 ), I. díl: Vznik, budování a zlatá éra republiky ( 1918 – 1929 ), Praha 2000 Z. Kárník, České země v éře První republiky (1918 – 1938 ), II. díl: Československo a české země v krizi a v ohroţení ( 1930 – 1935 ), Praha 2002 Z. Kárník, České země v éře První republiky ( 1918 – 1938 ), III. díl: O přeţití a o ţivot (1936 – 1938 ), Praha 2003 Z. Kárník, Malé dějiny československé (1867- 1939), Praha 2008 V. Krajča, Ţivnostenská společenstva a Jednoty společenstevní v republice Československé, Praha 1931 J. Krško, Husovy oslavy CČS na Krakovci z historického hlediska, Rakovník 1999 L. Kybalová, O. Herbenová, M. Lamarová, Obrazová encyklopedie módy, Praha 1973 V. Lacina, Formování československé ekonomiky 1918 – 1923, Praha 1990 V. Lacina, Zlatá léta československého hospodářství 1918 – 1929, Praha 2000 Fr. Levý, Dějiny královského města Rakovníka, Rakovník 1896 Ottův slovník naučný, digitalizovaná verze na CD-ROMu, Praha 1996 – 2003 V. Průcha a kolektiv, Hospodářské a sociální dějiny Československa (1918 – 1992), I. díl: Období 1918 – 1945, Brno 2004 J. Renner, Průvodce Křivoklátskem a Rakovnickem, Rakovník 1908 Statistický lexikon obcí České republiky, Praha 1992 J. Steiner, J. Geršlová, Kapitoly z dějin podnikání v Československu, I. období do roku 1938, Karviná 1992 J. Štaif, Moderní podnikatelské elity, Praha 2007 J. Trousilová, Ţivnost krejčovská a příbuzné ţivnosti ovlivněné módními trendy v Rakovníku v první polovině 20. století s odkazem na historický vývoj, Rakovník 2006 E. Uchalová a kolektiv, Česká móda 1918 – 1939, Praha 2000 P. Vošahlíková, Zlaté časy české reklamy, Praha 1999 170

Tabulka I: Evidence obyvatelstva a domů v Rakovníku 1824 – 1950 Rok

Počet obyvatel

1824 1834 1843 1870 1880 1890 1900 1910 1921 1922 1926 1927 1928 1929 1930

2 222 2 448 2 646 4 648 5 245 5 625 (5 629) 6 614 (6 622) 8 393 (8 394) 8 796 (8 805) 9 300 10 000 10 274 11 096 11 700 11 328 (11 078) 11 416 11 441 11 748 11 859 11 843 11 874 (12 374) + 500 vojínů 12 779

1932 1933 1934 1935 1936 1937

1938

1939 13 050 1950 (11 819)

Nárůst obyvatel

2 002 597 380 989 1 779 403 504 700 274 822 604 372

Počet domů neuvedeno neuvedeno 280 404 497 501 611 894 1 000 1 025 1 197 1 252 1 340 Neuvedeno 1 493

88 25 307 111 16 531

Neuvedeno 1 581 1 659 1 677 1 6 93 1 702

88 78 18 16 9

105 106 106 106 106

405

1 710

8

106

1 762 neuvedeno

52

106

226

271 1 231

Nárůst domů

Počet ulic

124 93 4 110 283 151 25 172 55 88

6 12 30 50 70 80

153

Údaje uváděné v závorkách jsou čerpány ze Statistického lexikonu obcí České republiky, 1992, Český statistický úřad. Ostatní údaje jsou čerpány z různých archivních dokumentů. V rámci bádání jsem zjistila, ţe se vyskytovaly malé odchylky, které byly způsobeny špatným součtem, jako např. u roku 1910 a u některých roků se vyskytovala různá čísla o počtu obyvatelstva a na základě komparativního vyhodnocení jsem vybrala vţdy ten údaj, pro který se vyjadřovaly věrohodnější prameny. U roku 1933 je počet obyvatel 11 441 uváděn včetně příslušníků 301 dělostřeleckého pluku. Pramen: SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno.

171

Tabulka II: Závěry analýzy nejvyššího nárůstu obyvatelstva v Rakovníku Nárůst obyvatelstva [osoby] 822 604 531 504 405 307 274 271

Rok 1927 – 1928 1928 – 1929 1936 – 1937 1921 – 1922 1937 – 1938 1933 – 1934 1926 – 1927 1938 – 1939

Tabulka III: Závěry analýzy nejmenšího nárůstu obyvatelstva v Rakovníku Rok 1824 – 1834 1932 – 1933 1910 – 1921 1880 – 1890 1930 – 1932 1870 – 1880

Období [roky] 10 1 11 10 2 10

Nárůst obyvatelstva [osoby] 226 25 403 380 88 597

Roční průměr [osoby] 22,60 2,50 36,63 38,00 44,00 59,70

Tabulka IV: Závěry analýzy poklesu obyvatelstva v Rakovníku Rok 1929 – 1930 1939 – 1950 1935 – 1936

Období [roky] 1 11 1

Pokles obyvatelstva [osoby] 372 1231 16

Roční průměr [osoby] 372 111,90 16

Pramen: SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno

172

Tabulka V: Komparace počtu obyvatelstva Rakovníka v období 1900 – 1930 s vybranými městy Město Rakovník Slaný Beroun Benešov

Počet obyvatelstva v r. 1900 6 614 (6 622) 11 857 10 402 8 450

Počet obyvatelstva v r. 1930 11 328 (11 078) 13 165 13 917 9 820

Pramen: Statistický lexikon obcí České republiky, 1992, Český statický úřad, SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno.

Tabulka VI: Závěry analýzy nejvyššího počtu domů Rok 1927 – 1928 1933 – 1934 1928 – 1930 1926 – 1927 1938 – 1939 1922 – 1926

Nárůst počtu domů 88 78 153 55 52 172

Období [roky] 1 1 2 1 1 4

Průměr za rok [domy]

76,5

43

Tabulka VII: Přihlášené rodiny v Rakovníku Rok 1933 1934 1935 1936 1937 1938

Přihlášené rodiny 3544 3594 3664 3727 3795 3886

Nárůst rodin oproti r. 1933 0 50 120 183 251 342

Pramen: SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, evidence občanů, sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno

173

Tabulka VIII: Závěry analýzy přihlášených rodin Komparativní zhodnocení vůči roku 1933. Nárůst obyvatelstva [osoby] 50 110 173 251 342

Rok 1934 1935 1936 1937 1938

Tabulka IX: Migrace rodin Rok 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938

Přistěhovalé 151 118 136 145 116 136 152 434

Vystěhovalé 64 114 151 135 119 134 152 307

Rozdíl – trvale usazené + 87 + 4 – 15 + 10 –3 +2 0 + 127

Tabulka X: Migrace rodin v letech 1931 – 1938 Rok

1938 1937 1931 1934 1936 1932 1935

Nejvyšší počet přistěhovalých rodin 434 152 151 145 136 118 116

Rok

Nejvyšší počet usazených rodin

Rok

1938 1931 1934 1932 1936 1937 1933

127 87 10 4 2 ţádná odstěhovalo se 15 odstěhovaly se 3

1938 1937 1933 1934 1936 1935 1932

Nejvyšší počet vystěhovalých rodin 307 152 151 135 134 119 114

1931

64

1935

Ve sledovaném období 1931 – 38 došlo v Rakovníku k nárůstu o 212 rodin, které zde byly trvale usazeny. Pramen: SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, evidence občanů. sčítání lidu, domů a ţivností, neuspořádáno

174

Tabulka XI: Výsledky voleb do Obecního zastupitelstva v Rakovníku v následujících letech Umístěn í ve volbách 1.

a b c a

2.

b c a

3.

b c a

b c

1919 Vítězná strana Počet hlasů Procenta hlasů Československá sociálně demokratická strana dělnická 1 885 42 Československá strana socialistická 1 536 34 Československá strana národně demokratická 1 067 24

4.

a b c a

b c a

b c a

b c a

1923 Vítězná strana Počet hlasů Procenta hlasů Komunistická strana Československá 1 286 26 Československá strana socialistická 1278 26 Československá sociálně demokratická strana dělnická 741 15 Československá národní demokracie

a b c a

1927 Vítězná strana Počet hlasů Procenta hlasů Československá strana socialistická

5.

a

Spolek majitelů domů a sdruţených poplatníků

b c a

445 9 Československá ţivnostenskoobchodnická strana středostavovská 340 7 Československá strana lidová

–

6. –

b c a

7.

613 12

b 2 245 c 34 a Strana sociálně demokratická

b c

b c

524 9

Československá ţivnostenskoobchodnická strana středostavovská b 281 c 5 a Spolek majitelů domů a sdruţených poplatníků a

b 276 c 5 a Československá strana lidová

– b c a

8. –

b c

233 4 Strana pokrokových socialistů 75 1

1931 Vítězná strana Počet hlasů Procenta hlasů Československ á strana socialistická

b 2 128 c 36 a Komunistická strana Československá b 1 401 c 24 a Československá sociálně demokratická strana dělnická b 882 c 15 a Československá národní demokracie

– b c

a b c a

b 221 c 4 a Strana agrární

b 126 c 2

b 1 496 c 23 a Československ á národní demokracie b 952 c 14 a Komunistická strana Československ á

805 12 a Československ á ţivnostenskoobchodnická strana středostavovská b 445 c 7 a Československ á strana lidová

b 229 c 3 a Spolek majitelů domů a sdruţených poplatníků b 199 c 3 a Republikánská strana socialistů b c 146 2

a b c a

1938 Vítězná strana Počet hlasů Procenta hlasů Československá strana socialistická

1 851 b 26 c a Komunistická strana Československá b 1 782 c 26 a Československá sociálně demokratická strana dělnická b 1 437 c 20 a Československá ţivnostenskoobchodnická strana středostavovská 686 b 10 c a

Československá národní demokracie

b 513 c 306 a Strana agrární

b 306 c 4 a Spolek majitelů domů a sdruţených poplatníků 296 b 4 c a Československá strana lidová b 226 c 2

Pramen: SOkA Rakovník, fond Archiv města Rakovníka, volební záleţitosti, neuspořádáno

175

Tabulka XII: Analýza vystavovatelů Rakovnických výstavních trhů v letech 1935 – 1937 1935

1936

1937

Bednáři Martin Trázník - Švihov Josef Křikava Rakovník (Šumava) Cementové zboží a cementářství František Kounovský Lišany Jan Bůla – Rakovník Václav Štys – Luţná Cihly a střešní tašky

Cukrářství František Paris - Rakovník Antonín Martínek - Rakovník Otto Broţ – Rakovník Josef Svoboda - Rakovník Čalounictví Josef Trešl – Rakovník František Houška - Rakovník Josef Hůla – Rakovník Dlaždiči

Květa Šmíd – Rakovník

Květa Šmíd – Rakovník František Nonfried – Rakovník

Cukráři rakovnického okresu

František Paris – Rakovník

Josef Trešl – Rakovník František Čadek – Rakovník Alois Štys – Rakovník

Josef Trešl – Rakovník František Čadek – Rakovník František Houška – Rakovník

František Podpěra – Rakovník Drogerie Josef Nigrin – Rakovník Elektrotechnické závody Josef Opat – Rakovník Bedřich Tůma – Rakovník Ladislav Trešl – Rakovník Fotografové Vladimír Vácha - Rakovník

Josef Nigrin – Rakovník Jeřábek a spol. – Rakovník

Josef Nigrin – Rakovník Vilém Jeřábek – Rakovník

Ladislav Trešl – Rakovník

Vladimír Vácha – Rakovník B. V. Kračmar – Rakovník

B. V. Kračmar – Rakovník

Hodinářství a klenotnictví Adolf Kotyza - Rakovník Rychard Weingandt Rakovník Arnošt Knotek – Rakovník Alois Vosáhlo – Rakovník

Rychard Weingandt – Rakovník

Alois Vosáhlo – Rakovník

Arnošt Knotek – Rakovník

Hotely Schneiderův hotel - J. Podrabský – Rakovník

Hospodářské stroje a strojírny Trešl a Koutník - Rakovník Trešl a Koutník – Rakovník Václav Lang – Rakovník Vend a Marek – Chrášťany Alois Halašta – Rakovník

176

Trešl a Koutník – Rakovník Václav Lang – Rakovník Alois Halašta – Rakovník Bohumil Levák – Rakovník Ing. J. Vltavský – Rakovník

Hračky košíky a galanterie Josef Švarc - Rakovník

Josef Švarc – Rakovník

Josef Švarc – Rakovník Václav Šíma – Rakovník

Hrnčířství a keramika František Huml - Pšovlky

Hudební nástroje Jaromír Koutecký Rakovník Instalatérství a klempířství Trešl a Koutník - Rakovník (instalatérství) Jan Kořínek - Rakovník (instalatérství a klempířství) Jindřich Linhart - Rakovník (klempířství) Jaroslav Urban - Rakovník (klempířství) Kamnářství a kamna

Jaroslav Střela – Rakovník Bedřich Hofman - Senomaty Rakovnicko - Poštorenské keramické závody akciové Rakovník Keram - Rakovník

Rakovnicko - Poštorenské keramické závody akciové – Rakovník Keram - A. Brok – Rakovník

Jaromír Koutecký - Rakovník

Jaromír Koutecký – Rakovník

Trešl a Koutník - Rakovník (instalatérství) Jan Kořínek - Rakovník (instalatérství a klempířství) Jindřich Linhart - Rakovník (klempířství)

Trešl a Koutník - Rakovník (instalatérství) Jan Kořínek – Rakovník (instalatérství a klempířství)

Jan Čech - Rakovník Josef Kolář - Rakovník (zámečník a sporáky) Rakovnicko - Poštorenské keramické závody akciové Rakovník

Jan Čech – Rakovník

Kartáčnictví Adolf Kunc - Rakovník Adolf Kunc - Rakovník Knihařství, papírnictví, kartonážnictví Gustav Kudrna - Rakovník Oldřich Knotek - Rakovník (papírnictví) (knihařství a papírnictví) Oldřich Knotek - Rakovník František Polcar - Rakovník (papírnictví) (knihařství a papírnictví) František Polcar - Rakovník Jan Růţička - Rakovník (knihařství (knihařství a papírnictví) a papírnictví) František Příhoda František Kejla - Rakovník Rakovník (papírnictví) (knihařství a kartonáţnictví) Knihtiskárna Václav Tuček - Rakovník Kolářství a karosářství Karel Dykast - Rousínov Jindřich Jirásek - Rakovník František Kozler - Rakovník Jaroslav Krauz - Rakovník Koloniál

Rakovnicko - Poštorenské keramické závody akciové – Rakovník

Jan Růţička - Rakovník (knihařství a papírnictví)

Karel Novotný – Rakovník Jindřich Jirásek – Rakovník

Otto Reich – Rakovník

177

Konfekce, prodej textilu a látek Ladislav Černohorský Jaroslav Zelenka Rakovník (textil) Rakovník (konfekce) Bratři Hozové - Rakovník Leopold Knor - Rakovník (střiţní (konfekce) obchod) Maxim Beneš - Rakovník (textil) Jaroslav Zelenka Rakovník (textil) Bedřich Arnstein - Rakovník (galanterní zboţí)

Krejčovské závody Vladimír Štroner - Rakovník

Maxim Beneš - Rakovník (textil) Viktor Krauz - Rakovník (textil) dříve B. Arnstein Jaroslav Zelenka - Kodet Rakovník (textil) Antonín Kořínek - Rakovník (textil) Rudolf Masárek - Rakovník (dětská konfekce, textil, hračky) Ornstein a spol. - Rakovník (textil a konfekce) Leopold Knor - Rakovník (střiţní obchod) Bratři Hozové - Rakovník (konfekce) Jonák a spol. - Rakovník (látky)

Karel Krob - Rakovník Vladimír Štroner - Rakovník

Vladimír Štroner - Rakovník

Josef Polák - Rakovník Rudolf Chládek - Mutějovice

Rudolf Chládek - Rakovník

Kováři

Kožešnictví a prodej kožešin Rudolf Truxa - Rakovník

Rudolf Truxa - Rakovník

Lahůdky Ludvík Cédl - Rakovník Malíři pokojů Václav Přibik - Rakovník Bohdan Mareš - Rakovník (malíř a natěrač) Karel Bláha - Rakovník Modistky Luisa Mrázková - Rakovník Milada Rottová - Rakovník Milada Rottová - Rakovník Vilma Houšková - Rakovník Obchod s kůžemi, linoleem a prodej kožených výrobků Otto Eisner - Rakovník Obchodní družstvo

Milada Rottová - Rakovník Vilma Houšková – Rakovník

Quido Traub – Rakovník Obchodní druţstvo filiálka – Rakovník

Obuvníci František Pracný Rakovník Miroslav Štroner - Rakovní Václav Fuchs - Rakovník Karel Diepolt - Rakovník

Antoní Pejs – Rakovník František Pracný - Rakovník(prodej obuvy a správkárna) Antonín Pejs – Rakovník

Pivovar Pivovar Rakovník Plynárna

178

Městská plynárna – Rakovník Potřeby pro obuvníky, sedláře, čalouníky Petr Kratochvíl – Rakovník Pekařství Stanislav Diepolt – Rakovník Pohřební ústav Pokrývači a výroba tašek Václav Černý - Rakovník

Bedřich Pucholt - Rakovník

Bedřich Pucholt – Rakovník

Václav Černý - Rakovník Květa Šmýd - Rakovník (cihelna)

Václav Černý – Rakovník Květa Šmíd - Rakovník (cihelna)

Prodej motocyklů a automobilů Josef Opat - Rakovník Ing. Jaroslav Šmíd - Rakovník (Auto Praga) Antonín Zikmund - Rakovník (motocykly Jawa) Prodej vín Josef Čermák - Rakovník Prodej zvěřiny Růţena Becková Rakovník Provaznictví Řezbářské výrobky Řeznictví a uzenářství Václav Tichý - Rakovník Ludvík Urban - Rakovník Adolf Habětínek - Rakovník Sklenářství František Prokš - Rakovník Václav Prokš - Rakovník Sochařství Karel Havlíček - Rakovník Emil Zelenka - Rakovník Stavitelé

Ing. Jaroslav Šmíd – Rakovník (Auto Praga) Antonín Zikmund – Rakovník (motocykly Jawa) Rudolf Forman - Kolešovice (Auto Škoda)

Josef Čermák - Rakovník Růţena Becková - Rakovník

Josef Mareček - Rakovník Jozef Briestensky - Rajec n. Rajčenkou u Ţiliny Adolf Habětínek – Rakovník Ludvík Urban – Rakovník Václav Petráček – Rakovník František Prokš - Rakovník

Emil Zelenka - Rakovník

Karel Nosek - Rakovník Ing. Antonín Vopršál - Rakovník Technické zboží Otto Műnz - Rakovník Tesařství a pila Alois Štrougal - Luţná - Lišany Truhlářství a výroba nábytku Josef Pucholt - Rakovník Jan Přibík - Rakovník Rudolf Sklenář - Rakovník Václav Nový - Rakovník

Josef Pucholt - Rakovník Jan Přibík - Rakovník Václav Nový - Rakovník

Josef Pucholt – Rakovník Jan Přibík – Rakovník Václav Nový – Rakovník Josef Kopřiva – Rakovník Jan Carda – Rakovník

Truhlářské potřeby Jaroslav Vydra - Rakovník Tisk

Jaroslav Vydra - Rakovník

Jaroslav Vydra – Rakovník Rakovnické noviny – Rakovník

179

Uhlí František Šmýd - Rakovník Včelařství Medokomise - Včelařské druţstvo - Praha Bratři Švarcové - Koleč V. Vácha - Brandýsek M. Richter - Chorvatce Včelařský spolek pro Rakovník a okolí - Rakovník Výroba mýdla a jedlých tuků Ottova továrna - Rakovník

Ottova továrna – Rakovník Továrna na mýdlo - Bratři Tolmanové – Křivoklát

Antonín Klatovský - Rakovník

Antonín Klatovský – Rakovník

Továrna na výrobu zavařenin a likérů - Michal Perutz - Rakovník

Továrna na výrobu zavařenin a likérů - Michal Perutz – Rakovník

Bolt. Grygar - Luţná - Lišany Městské zahradnictví Rakovník Josef Kubánek - Senomaty

Městské zahradnictví Rakovník

Výroba vah Výroba zavařenin a likérů

Zahradnictví

Zámečnictví František Kolář - Rakovník Jaroslav Čech - Rakovník Jiří Knobloch - Rakovník Zbraně a střelivo František Lipavský - Rakovník Zednické a tesařské práce Augustin Kasal - Rakovník Železářství a domácí potřeby Karel Laun - Rakovník Josef Vejmelka - Rakovník Vendelín Číha - Rakovník (prodej sportovních potřeb)

Karel Laun - Rakovník Vendelín Číha - Rakovník (prodej sportovních potřeb) Václav Lukáš - Rakovník

Karel Laun - Rakovník Vendelín Číha - Rakovník (prodej sportovních potřeb) Pavel Stodola - Rakovník (dříve J. Švarc)

Váchlav Chyský - Rakovník Výroba kol Továrna Stadion - Rakovník Výroba loutek Továrna na výrobu loutek - Hilda Weignerová

Celkem vystavovatelů 74

101

83

Pramen: Muzeum T.G.M. Rakovník, katalogy Rakovnických výstavních trhů, ročníky 1935, 1936, 1937

180

Tabulka XIII: Analýza počtu ţáků na Ţivnostenské škole pokračovací v Rakovníku v následujících letech Školní rok Obor Bednář Cukrář Číšník Dlaždič Elektrotechnik Fotograf Hodinář Holič Hrnčíř Kadeřník Kamnář Keramický malíř Klempíř Knihař Knihkupec Kolář Košíkář Kovář Kožešník Krejčí Krejčí pomocný Kupec Lakýrník Malíř pokojů Malíř písma Mechanik Modelář Mlynář Nástrojař Nožíř Obchodník Obuvník Pekař Perníkář Pilníkář Pokrývač Pomocný strojník Pomocný zámečník

1900/1901 1901/1902 1904/1905 1905/1906 1906/1907 1907/1908 Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků 1 1 2 3 0 1 1 0 1 0 1 4 2 0 3 3 3 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 1 2 5 5 6 6 5 6 2 1 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 11 16 14 27 18 16 0 0 0 0 0 3 1 1 0 1 0 1 0 0 0 1 1 1 1 1 0 0 0 0 1 1 1 2 1 1 0 0 0 1 2 2 2 2 0 2 0 1 1 0 1 1 1 0 4 6 8 9 10 8 0 0 0 0 0 0 4 4 0 0 0 0 1 1 5 8 4 4 1 1 4 1 1 1 0 0 0 3 0 0 1 2 3 4 2 3 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 1 0 27 16 nenalezeno 2 0 0 21 21 33 38 20 16 3 2 3 2 5 7 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

181

Školní rok 1900/1901 1901/1902 1904/1905 1905/1906 1906/1907 1907/1908 Obor Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Puškař 0 0 0 0 0 0 Řezník - Uzenář 2 2 4 5 6 3 Sazeč 1 2 0 1 0 0 Sedlář - Čalouník 5 5 2 5 3 2 Síťař 0 0 0 0 0 0 Sklenář 0 0 0 0 0 0 Sklepník 0 5 0 0 0 0 Slévač 7 0 0 5 1 2 Sochař - Kameník 3 3 2 3 3 1 Soustružník 0 0 0 1 2 1 Stavitelský praktikant 0 0 0 0 0 0 Strojník 11 9 7 17 8 15 Strojní zámečník 14 11 12 24 18 22 Svrškař 0 0 0 0 0 1 Tesař 0 1 3 5 1 8 Tiskař 0 0 0 0 0 1 Truhlář 11 14 12 20 14 12 Typograf 0 0 0 1 1 0 Umělecký zámečník 0 0 0 0 0 0 Uzenář 1 2 5 5 1 4 Zahradník 2 0 1 3 3 1 Zedník 2 2 12 13 11 21 Zlatník 1 0 0 0 0 0 Celkem žáků 150 140 145 226 149 174

182

Školní rok Obor Bednář Cukrář Číšník Dlaždič Elektrotechnik Fotograf Hodinář Holič Hrnčíř Kadeřník Kamnář Keramický malíř Klempíř Knihař Knihkupec Kolář Košíkář Kovář Kožešník Krejčí Krejčí pomocný Kupec Lakýrník Malíř pokojů Malíř písma Mechanik Modelář Mlynář Nástrojař Nožíř Obchodník Obuvník Pekař Perníkář Pilníkář Pokrývač Pomocný strojník Pomocný zámečník Puškař Řezník - Uzenář Sazeč Sedlář - Čalouník Síťař Sklenář

1908/1909 1909/1910 1910/1911 1911/1912 1912/1913 Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků 1 1 0 0 0 3 3 3 4 4 2 3 3 0 1 0 0 2 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 1 1 0 0 1 5 4 3 6 2 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 10 5 0 3 1 6 7 2 5 1 1 2 2 1 2 0 1 2 1 1 0 0 0 0 0 1 1 2 2 3 4 3 2 1 0 2 3 4 4 4 0 0 3 3 4 8 12 11 12 13 0 0 4 1 0 0 0 0 0 0 3 2 4 4 4 0 1 3 6 4 0 0 3 0 1 3 5 6 6 7 1 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 13 17 25 23 24 4 1 2 2 3 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 1 1 0 1 3 0 0 0 2 0 0 0 0 1 0 0 0 1 1 1 3 4 4 3 5 0 1 2 1 1 2 4 5 4 4 0 0 0 0 1 0 0 0 1 1 183

Školní rok 1908/1909 1909/1910 1910/1911 1911/1912 1912/1913 Obor Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Počet žáků Sklepník 0 0 0 0 0 Slévač 0 1 3 2 3 Sochař - Kameník 1 0 2 2 3 Soustružník 1 1 5 3 2 Stavitelský praktikant 0 0 0 1 3 Strojník 18 30 17 13 2 Strojní zámečník 19 17 27 27 48 Svrškař 2 3 3 3 3 Tesař 5 4 2 2 4 Tiskař 1 1 0 1 1 Truhlář 15 10 16 12 24 Typograf 0 0 0 0 0 Umělecký zámečník 0 0 0 1 4 Uzenář 5 7 5 1 0 Zahradník 1 0 2 0 0 Zedník 26 17 13 19 41 Zlatník 0 0 0 0 0 Celkem žáků 168 175 195 188 237

184

Školní rok Obor Bednář Cukrář Číšník Dlaždič Elektromechanik Elektrotechnik Fotograf Hodinář Holič Hostinský Hrnčíř Kadeřník Kamnář Keramický malíř Klempíř Knihař Knihkupec Kominík Kolář Košíkář Kovář Kovolijec Kožešník Krejčí Krejčí pomocný Kupec Lakýrník Malíř pokojů Malíř písma Mechanik Modelář Mlynář Nástrojař Nožíř Obchodník Obuvník Pekař Perníkář Pilníkář

1913/ 1914 Počet žáků 1 2 1 0 2 1 0 1 6 0 1 0 2 1 2 1 0 0 2 2 4 0 1 14 0 0 6 5 0 10 2 0 0 0 0 29 4 0 0

1914/ 1915 Počet žáků 0 0 1 0 1 1 0 0 0 0 0 0 3 0 3 0 0 0 3 4 3 0 1 14 0 0 6 2 0 9 2 0 0 0 0 26 0 0 0

1915/ 1916 Počet žáků 0 6 0 0 0 0 0 0 8 2 1 0 2 1 3 1 0 0 2 4 5 3 1 7 0 0 5 0 0 4 1 1 0 0 0 27 1 0 0 185

1916/ 1917 Počet žáků 1 5 3 0 0 1 0 2 6 0 0 0 1 1 3 0 0 0 2 2 3 0 0 8 0 0 2 0 0 3 0 3 0 0 0 16 0 0 0

1917/ 1918 Počet žáků 0 4 0 0 0 0 0 2 8 3 0 0 0 0 2 0 0 0 2 0 3 3 1 9 0 0 4 1 0 3 1 3 0 0 0 15 1 0 0

1918/ 1919 Počet žáků 3 3 0 0 0 0 0 2 9 1 0 0 0 0 1 0 0 1 5 1 5 5 1 8 0 0 3 2 0 3 1 3 0 0 0 25 2 0 0

1919/ 1920 Počet žáků 2 6 0 1 0 0 0 1 9 4 0 0 0 0 4 3 0 0 7 2 6 5 1 6 0 0 3 3 0 6 0 8 0 0 0 48 6 0 0

Školní rok Obor Pokrývač Pomocný zámečník Puškař Řezník - Uzenář Sazeč Sedlář - Čalouník Síťař Sklenář Sklepník Sládek Slévač Sochař - Kameník Soustružník Stavitelský praktikant Strojník Stavební zámečník Strojní zámečník Svrškař Tesař Tiskař Truhlář Typograf Umělecký zámečník Uzenář Vzorkář Zahradník Zedník Zubní technik Zlatník Celkem žáků

1913/ 1914 Počet žáků 2 0 0 5 2 3 1 2 0 0 3 2 3

1914/ 1915 Počet žáků 2 0 0 1 2 2 0 1 0 0 4 3 3

1915/ 1916 Počet žáků 2 0 0 5 4 2 0 0 0 0 0 4 11

1916/ 1917 Počet žáků 0 54 0 3 1 1 0 0 0 0 3 2 14

1917/ 1918 Počet žáků 0 0 0 6 0 3 0 0 0 0 0 1 10

1918/ 1919 Počet žáků 0 0 0 0 0 3 0 0 0 1 0 0 4

1919/ 1920 Počet žáků 1 0 0 5 0 2 0 0 0 1 0 1 3

5 0 0 53 0 7 2 22 0 2 1 0 0 60 0 0 275

2 0 0 51 3 5 1 21 0 0 0 0 0 67 0 0 247

1 0 19 41 0 4 0 12 0 0 0 0 0 35 0 0 225

1 0 0 0 3 2 1 3 0 1 1 1 1 15 0 0 169

1 0 19 41 0 1 1 8 0 0 0 0 2 14 1 0 173

1 0 32 42 0 0 1 12 0 0 3 0 1 21 2 0 207

0 0 36 38 0 5 0 14 0 0 0 0 1 27 1 0 266

186

Školní rok Obor Automechanik Automontér Bednář Cukrář Číšník Dlaždič Elektromechanik Elektrotechnik Elektromontér Fotograf Hodinář Holič Hostinský Hrnčíř Kadeřník Kamnář Kartáčník Keramický malíř Klempíř Knihař Knihkupec Kominík Kolář Košíkář Kovář Kovolijec Kožešník Krejčí Krejčí pomocný Kupec Lakýrník Malíř dlaždic Malíř pokojů Malíř písma Mechanik Modelář Mlynář Nástrojař Nožíř Obchodník Obuvník Pekař

1921/ 1922 Počet žáků 0 0 1 4 1 1 0 0 0 0 2 9 0 0 0 9 0 1 5 5 0 0 14 2 6 0 0 17 0 0 5 0 4 0 15 1 2 0 0 0 52 5

1922/ 1923 Počet žáků 0 0 1 6 3 0 0 1 0 1 1 8 0 0 0 9 0 1 7 5 0 1 9 2 8 0 1 11 0 0 7 0 4 2 19 1 2 1 0 0 39 6

1924/ 1925 Počet žáků 0 0 2 6 6 1 0 0 0 2 1 13 0 0 0 5 0 3 3 5 0 0 9 2 7 0 1 18 0 0 9 0 5 0 12 1 0 1 0 0 20 11 187

1925/ 1926 Počet žáků 0 1 1 5 6 0 0 4 7 1 2 10 0 0 0 10 0 4 4 6 0 0 6 2 6 0 1 11 0 0 15 0 1 1 17 0 0 2 0 0 17 14

1926/ 1927 Počet žáků 0 1 0 8 10 0 0 3 4 0 3 16 0 1 0 12 1 0 0 8 0 0 0 2 4 0 1 9 0 0 0 1 1 0 11 1 1 0 0 0 10 10

1927/ 1928 Počet žáků 6 4 2 7 8 0 1 8 7 0 2 19 0 1 0 19 1 0 2 6 0 0 8 1 10 0 1 10 0 0 11 0 2 0 17 1 1 0 0 0 8 9

1928/ 1929 Počet žáků 0 9 2 9 8 0 0 8 3 0 2 15 0 0 0 11 0 2 3 2 0 0 9 0 14 0 3 7 0 0 13 0 2 0 12 1 0 0 0 0 7 14

1921/ Školní rok 1922 Počet Obor žáků Perníkář 0 Pilníkář 0 Pokrývač 2 Pomocný strojník 0 Puškař 1 Řezník - Uzenář 9 Sazeč 0 Sedlář - Čalouník 8 Síťař 0 Sklenář 1 Sklepník 0 Sladovník 0 Slévač 3 Sochař - Kameník 2 Soustružník 3 Stavitelský praktikant 3 Strojník 2 Stavební zámečník 0 Strojní zámečník 50 Studnař 0 Svrškař 6 Tesař 10 Tiskař 0 Truhlář 28 Typograf 1 Umělecký keramik 1 Umělecký zámečník Uzenář Zahradník Zedník Zubní technik Zlatník Celkem žáků

0 1 0 34 0 0 326

1922/ 1923 Počet žáků 0 0 0 0 0 9 1 10 0 1 0 0 1 2 4 5 0 0 55 0 7 11 0 33 1 2

1924/ 1925 Počet žáků 0 0 1 0 1 9 1 8 0 1 0 1 3 3 5 7 0 0 74 0 2 10 0 29 1 0

1925/ 1926 Počet žáků 0 0 2 0 1 12 0 10 0 2 0 0 3 5 4 15 4 0 78 1 1 21 2 32 0 0

1926/ 1927 Počet žáků 0 0 2 0 1 12 0 9 0 2 0 0 2 4 3 7 0 0 55 1 0 14 2 0 1 1

1927/ 1928 Počet žáků 0 0 2 0 1 9 0 8 0 2 0 1 3 5 2 15 0 7 82 0 0 22 1 34 0 1

1928/ 1929 Počet žáků 0 0 4 0 0 14 0 4 0 0 0 0 3 3 4 11 0 3 46 0 0 27 1 36 0 1

0 3 0 37 0 0 338

0 1 2 37 0 0 339

0 1 2 57 2 0 409

0 1 1 96 2 0 334

0 0 3 129 1 0 500

0 1 3 163 2 0 482

Pramen: SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, školní katalogy ţáků,neuspořádáno

188

Tabulka XIV: Dodatek k analýze počtu ţáků na Ţivnostenské škole pokračovací v Rakovníku v následujících letech Ve školním roce 1909/1910 byla otevřena v Rakovníku pod správou výše uvedené školy Odborná škola pokračovací pro učednice ţenské ţivnosti oděvnické.

Školní rok Dámská krejčová Pomocnice dámské krejčové Švadlena prádla Vazač/ka květin Modistka Punčochářka Pletař/ka Celkem žáků

Školní rok Dámská krejčová Pomocnice dámské krejčové Švadlena prádla Vazač/ka květin Modistka Punčochářka Pletař/ka Celkem žáků

1909/ 1910/ 1912/ 1913/ 1914/ 1915/ 1916/ 1917/ 1918/ 1910 1911 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 28

29

22

28

12

34

40

23

25

2

0

0

0

0

0

0

0

0

0 0 4 1 0 35

0 0 6 0 0 35

0 0 1 0 0 23

0 0 3 0 0 31

0 0 0 0 0 12

0 0 0 0 0 34

0 0 1 0 0 41

0 0 5 0 0 28

0 0 5 0 0 30

1919/ 1921/ 1922/ 1924/ 1925/ 1926/ 1927/ 1928/ 1920 1922 1923 1925 1926 1927 1928 1929 45

52

51

60

64

64

59

50

0

0

0

0

0

0

0

0

0 0 4 0 0 49

0 0 4 0 0 56

0 0 7 1 1 60

0 0 9 1 0 70

1 0 7 0 0 72

1 2 7 0 0 74

0 1 6 0 0 66

0 0 8 0 0 58

Pramen: SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

189

Tabulka XV: Celkový počet ţáků na Ţivnostenské škole pokračovací v Rakovníku včetně počtu ţákyň Odborné školy pokračovací pro učednice ţenské ţivnosti oděvnické, která byla do školního roku 1929/1930 pod společnou správou výše uvedené školy Počty ţáků 1900/1901 1901/1902 1904/1905 1905/1906 1906/1907 1907/1908 1908/1909 1909/1910 1910/1911 1912/1913 1913/1914 1914/1915 1915/1916 1916/1917 1917/1918 1918/1919 1919/1920 1921/1922 1922/1923 1923/1924 1924/1925 1925/1926 1926/1927 1927/1928 1928/1929

150 140 145 226 149 174 168 210 230 260 306 259 259 210 201 237 315 382 398 *431 409 481 408 566 540

* Tento údaj byl uveden ve Výroční zprávě příslušného roku – školní katalog nebyl nalezen. Pramen: SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

190

Tabulka XVI: Analýza počtu ţáků na Odborné škole pokračovací oděvních ţivností v Rakovníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

1929/1930 I. Ročník 11 2 0 1 1 2 0

II. Ročník 14 0 2 0 3 0 1

III. Ročník 10 2 0 0 2 1 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 35 4 2 1 6 3 1

17

20

15

52

1930/1931 I. Ročník II. Ročník 11 10 1 1 0 0 0 1 1 1 2 0 0 0 15

13

1931/1932 I. Ročník II. Ročník 10 10 1 1 0 0 0 0 1 1 3 1 0 0 15

13

191

III. Ročník 11 0 2 0 3 0 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 32 2 2 1 5 2 0

16

44

III. Ročník nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno

Celkový počet žáků uvedeného oboru 20 2 0 0 2 4 0

nenalezeno

28

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Vazač/ka květin - Zahradník Modistka Obuvník Kožešník Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

1932/1933 I. Ročník II. Ročník 14 10 0 1 0 0 0 0 0 0 0 3 1 0 15

14

1933/1934 I. Ročník II. Ročník 18 11 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 20

12

1934/1935 I. Ročník II. Ročník 22 18 3 2 0 0 1 0 4 1 0 0 0 0 30

21

III. Ročník nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno

Celkový počet žáků uvedeného oboru 24 1 0 0 0 3 1

nenalezeno

29

III. Ročník nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno

Celkový počet žáků uvedeného oboru 29 1 0 0 1 0 1

nenalezeno

32

III. Ročník nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno nenalezeno

Celkový počet žáků uvedeného oboru 40 5 0 1 5 0 0

nenalezeno

51

1936/1937 I. Ročník 26 8 0 0 0 5 1 0

II. Ročník 28 4 0 0 0 3 0 0

III. Ročník 21 3 0 0 0 0 0 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 75 15 0 0 0 8 1 0

40

35

24

99

192

1937/1938 Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

I. a Ročník 15 0 0 0 0 7 1 1

I. b Ročník II. Ročník 15 23 2 8 0 0 0 0 1 0 0 5 0 1 0 0

24

18

III. Ročník 26 1 0 0 0 0 0 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 79 11 0 0 1 12 2 1

27

106

III. Ročník 19 7 0 0 0 0 0 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 85 17 0 3 3 12 1 0

26

121

37

1938/1939 Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

I. a Ročník 28 0 0 3 0 0 0 0

I. b Ročník II. Ročník 9 29 8 2 0 0 0 0 2 1 6 6 0 1 0 0

31

25

39

1940/1941 I. a I. b II. a II. b III. a Ročník Ročník Ročník Ročník Ročník 18 12 26 13 22 2 0 0 8 6 0 1 0 0 0 3 1 0 0 0 0 1 1 1 0 2 4 0 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 25

19

27

193

25

28

III. b Ročník 15 3 0 0 0 0 0 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 106 19 1 4 3 9 0 0

18

142

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Kožešník Vyšívačka prádla Celkový počet žáků v uvedeném ročníku

1941/1942 I. a I. b II. a II. b Ročník Ročník Ročník Ročník 18 17 17 11 0 2 2 0

III. a Ročník 26 0

III. b Ročník 12 6

Celkový počet žáků uvedeného oboru 101 10

1 1 3 5 0 0

0 2 1 2 1 0

0 2 0 2 0 0

0 1 1 4 0 0

0 0 0 0 0 0

2 1 0 0 0 0

3 7 5 13 1 0

28

25

23

17

26

21

140

1942/1943 I. a I. b II. a II. b III. a Ročník Ročník Ročník Ročník Ročník 21 22 17 19 13 1 1 0 2 1

III. b Ročník 14 0

Celkový počet žáků uvedeného oboru 106 5

0 6 1 0 0 0

0 2 0 1 1 0

2 1 2 4 0 0

0 2 1 3 1 0

0 2 0 0 0 0

0 1 0 0 0 0

2 14 4 8 2 0

29

27

26

28

16

15

141

1943/ 1944

I. a I. b I. c II. a II. b Obor-Ročník Ročník Ročník Ročník Ročník Ročník Dámská krejčová 9 35 33 21 34 Pánský krejčí 12 0 3 1 1 Pánský a dámský krejčí 1 0 2 3 0 Švadlena prádla 10 0 1 6 0 Modistka 3 0 0 1 0 Obuvník 0 0 0 0 0 Kožešník 0 0 0 0 0 Pletař 1 0 0 0 0 Celkový počet žáků v uvedeném ročníku 36 35 39 32 35

194

III. a Ročník 19 0 0 0 0 0 0 0 19

Celkový počet žáků III. b uvedeného Ročník oboru 18 169 0 17 0 6 2 19 0 4 0 0 0 0 0 1 20

216

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Koţešník Pletař Celkový počet ţáků v uvedeném ročníku

Obor-Ročník Dámská krejčová Pánský krejčí Pánský a dámský krejčí Švadlena prádla Modistka Obuvník Koţešník Pletař Celkový počet ţáků v uvedeném ročníku

1944/ 1945 I. a Ročník 14 7 0 0 0 0 0 0

I. b Ročník 28 2 2 0 0 0 0 0

I. c Ročník 32 6 0 0 0 0 0 0

I. d Ročník 0 0 0 8 1 10 1 0

II. a Ročník 33 2 3 0 0 0 0 0

21

32

38

20

38

1944/ 1945 II. b II. c Ročník Ročník 33 2 0 9 0 3 0 0 0 3 0 0 0 0 0 1 33

18

II. d Ročník 0 0 0 11 0 14 0 0

III. a Ročník 30 0 0 0 0 0 0 0

III. b Ročník 10 1 0 3 1 6 0 0

Celkový počet ţáků uvedeného oboru 182 27 8 22 5 30 1 1

25

30

21

276

Pramen: SOkA Rakovník, fond MOA Rakovník, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

195

Tabulka XVII: Analýza počtu ţáků na Ţivnostenské škole pokračovací v Křivoklátě v následujících letech Rok Obor Bednář Cementář Cukrář Číšník Číšník - Řezník Dekoratér Elektrotechnik Hodinář Holič - Kadeřník Hostinský Chemicko technologický Klempíř Knihař Kominík Kolář Košíkář Kovář Koţeluh Krejčí pánský Krejčová dámská Kuchař Kupec Lakýrník - Malíř Malíř pokojů Mydlář Mlynář Obchodník Obchodní příručí Obuvník Potravinářský Pekař Pokrývač Prádlař Řezník - Hostinský Řezník - Uzenář Sedlář - Čalouník Sochař - Kameník Stavební kreslič Stavitelský praktikant Strojník Zámečník Švadlena prádla Tesař Truhlář Umělecký obor Zedník Celkem ţáků

1910\1911 1911\1912 1915\1916 1922\1923 1923\1924 1924\1925 Počet Počet Počet Počet Počet Počet ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 3 2 0 0 1 1 0 1 3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 2 0 0 0 0 0 0 6 0 0 0 1 0 1 1 0 0 0 0 15 0 3 0 0 19 54

0 2 0 0 2 0 0 0 5 0 0 4 0 0 0 0 2 0 15 0 1 0 0 0 3 1 0 0 0 0 21 0 5 4 0 28 97

196

0 0 1 1 3 1 2 0 8 0 0 2 0 0 0 0 1 0 7 0 1 0 0 2 3 0 0 0 0 0 20 0 3 5 0 14 78

0 0 0 0 2 0 3 1 5 0 0 0 0 0 0 0 0 1 11 0 0 0 0 0 2 2 0 0 0 0 9 0 8 6 0 7 59

0 0 0 0 1 0 5 0 10 15 0 0 0 0 0 0 4 0 8 0 3 0 0 0 6 1 0 0 2 0 6 0 7 12 0 9 91

0 0 1 0 5 0 3 0 7 10 0 0 0 2 0 0 0 4 3 0 2 2 0 0 1 1 0 2 0 1 9 1 6 10 0 6 77

Rok Obor Bednář Cementář Cukrář Číšník Číšník - Řezník Dekoratér Elektrotechnik Hodinář Holič - Kadeřník Hostinský Chemicko technologický Klempíř Knihař Kominík Kolář Košíkář Kovář Koţeluh Krejčí pánský Krejčová dámská Kuchař Kupec Lakýrník - Malíř Malíř pokojů Mydlář Mlynář Obchodník Obchodní příručí Obuvník Potravinářský Pekař Pokrývač Prádlař Řezník - Hostinský Řezník - Uzenář Sedlář - Čalouník Sochař - Kameník Stavební kreslič Stavitelský praktikant Strojník Zámečník Švadlena prádla Tesař Truhlář Umělecký obor Zedník Celkem ţáků

1926\1927 1927\1928 1928\1929 1929\1930 1930\1931 1933\1934 Počet Počet Počet Počet Počet Počet ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků 0 0 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 3 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 3 0 0 0 0 0 0 1 2 3 1 4 5 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 3 0 6 0 1 8 0 0 0 1 0 0 1 5 0 4 2 0 0 0 3 0 3 0 8 0 6 3 2 2 5 11 77

0 0 0 0 6 0 6 0 2 7 0 0 0 2 0 0 0 6 2 0 2 1 0 0 4 0 0 0 0 0 13 2 8 8 0 20 93

197

0 0 0 0 4 0 4 0 5 9 0 0 0 4 0 0 0 6 0 0 1 2 0 0 9 0 0 0 0 0 9 0 7 7 0 30 104

0 0 0 0 3 0 3 0 3 0 0 0 0 1 0 0 4 0 0 0 0 2 0 0 3 0 0 0 0 0 2 0 7 5 0 23 58

0 0 0 0 0 0 0 0 4 8 0 0 0 3 0 0 5 1 0 0 2 0 0 0 3 0 0 0 0 0 4 0 1 4 0 2 42

0 1 0 0 0 0 0 0 2 11 0 0 1 1 0 1 0 4 0 0 5 0 0 0 2 0 0 0 0 0 5 0 2 3 0 5 53

Rok Obor Bednář Cementář Cukrář Číšník Číšník - Řezník Dekoratér Elektrotechnik Hodinář Holič - Kadeřník Hostinský Chemicko technologický Klempíř Knihař Kominík Kolář Košíkář Kovář Koţeluh Krejčí pánský Krejčová dámská Kuchař Kupec Lakýrník - Malíř Malíř pokojů Mydlář Mlynář Obchodník Obchodní příručí Obuvník Potravinářský Pekař Pokrývač Prádlař Řezník - Hostinský Řezník - Uzenář Sedlář - Čalouník Sochař - Kameník Stavební kreslič Stavitelský praktikant Strojník Zámečník Švadlena prádla Tesař Truhlář Umělecký obor Zedník Celkem ţáků

1934\1935 1935\1936 1936\1937 1937\1938 1938\1939 1939\1940 Počet Počet Počet Počet Počet Počet ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků ţáků 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3 3 2 1 1 1 0 0 0 0 0 3 2 0 0 0 0 0 1 2 2 3 2 2 0 0 0 0 1 0 7 6 3 3 4 2 0 0 0 0 1 1 0 1 0 0 0 0 0 0 6 5 1 0 0 1 0 1 4 0 0 0 2 0 0 0 3 0 0 0 0 0 7 0 2 3 0 8 57

0 0 0 0 0 0 0 0 9 3 1 0 0 0 0 0 0 6 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 0 0 9 0 2 4 0 5 54

198

0 1 0 0 1 0 1 0 6 3 0 0 0 0 0 0 0 5 0 0 2 0 0 0 3 0 0 0 0 0 5 0 0 3 0 1 38

0 2 0 0 1 0 0 0 2 11 0 0 0 0 0 0 0 3 1 0 1 1 0 0 3 0 0 0 0 0 6 1 0 2 0 1 42

0 1 0 0 0 0 0 0 3 14 0 0 0 0 0 1 1 3 4 0 2 1 0 0 0 0 0 0 0 0 8 0 2 2 0 1 52

0 0 0 1 0 0 0 0 6 6 0 0 1 0 0 1 0 3 2 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 6 4 3 0 4 52

Rok Obor Bednář Cementář Cukrář Číšník Číšník - Řezník Dekoratér Elektrotechnik Hodinář Holič - Kadeřník Hostinský Chemicko technologický Klempíř Knihař Kominík Kolář Košíkář Kovář Koţeluh Krejčí pánský Krejčová dámská Kuchař Kupec Lakýrník - Malíř Malíř pokojů Mydlář Mlynář Obchodník Obchodní příručí Obuvník Potravinářský Pekař Pokrývač Prádlař Řezník - Hostinský Řezník - Uzenář Sedlář - Čalouník Sochař - Kameník Stavební kreslič Stavitelský praktikant Strojník Zámečník Švadlena prádla Tesař Truhlář Umělecký obor Zedník Celkem ţáků

1940\1941 1941\1942 1942\1943 Počet Počet Počet ţáků ţáků ţáků 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 1 1 2 0 0 0 1 0 0 2 2 2 0 0 0 1 1 0 0 0 4 10 0 0 1 0 0 0 0 2 1 0 1 0 0 0 3 0 0 0 0 0 3 0 3 2 0 4 41

0 0 0 1 1 0 0 0 6 3 0 0 0 0 1 0 5 0 6 0 0 0 0 0 2 1 0 0 0 0 4 0 3 2 0 6 45

0 0 0 0 0 0 0 0 3 7 0 0 0 0 0 0 9 0 7 0 2 0 0 0 3 1 0 0 0 0 3 0 2 4 0 4 49

Pramen: SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Křivoklát, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

199

Tabulka XVIII:Přehled činnosti Oděvního společenstva v Rakovníku 1928__________________

__ 1929______________________1930____________

8 – výborových schůzí

6 – výborových schůzí

10 – výborových schůzí_

1 – schůze členská z Města

1 – schůze členská

1 – schůze členská_____

1 – schůze společných odborů

1 – schůze společných odborů

----------______

krejčích a obuvníků

----------______

krejčích a obuvníků 1 - řádná Valná hromada

1 – řádná Valná hromada

1 – řádná Valná hromada

Celkem 11 schůzí_____________Celkem 9 schůzí____ __ _Celkem 12 schůzí__ Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

Plán potřeby

3 103,25

3 593,--

2 803,--

Výdaje

Výdaje

Výdaje

2 433,10

4 798,40

4 803,--

Přebytek 668,10

Schodek 1 205,40

Schodek 2 000,--

Uhrazen z přebytku předchozího roku a členských

Rozpočet Společenstva

Uhrazen z členských příspěvků

příspěvků

1931_________________________1932____________________________________ 7 – výborových schůzí 1 – schůze komise 1 – řádná Valná hromada

5 – výborových schůzí ---------------1 – řádná Valná hromada

Celkem 9 schůzí________________Celkem 6 schůzí__________________________ Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

5 130,93

5 577,--

Výdaje

Výdaje

5 130,93

5 577,--

Vyrovnaný rozpočet

Vyrovnaný rozpočet

Pramen: SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad, neuspořádáno

200

Tabulka XIX: Oděvní společenstvo v Rakovníku – přehled členů

1928____ ___ __1929___________ __1930___________1931______ _ * 238 členů

204 členů

220 členů

* 180 členů

89 krejčích

104 krejčích

a dám. krejčových

a dám. krejčových

76 obuvníků

76 obuvníků

11 mandlířek

11 mandlířek

8 sedlářů

8 sedlářů

8 modistek

8 modistek

6 koţešníků

6 koţešníků

6 pletařů

6 pletařů

1 ţehlírna prádla

1 prádelna prádla

1928____ ___ __1929___________ __1930___________1931______ _

__1932 neuvedeno

__1932

13 mistrů

17 mistrů

32 mistrů

7 mistrů

12 mistrů

přihlášeno

přihlášeno

přihlášeno

přihlášeno

přihlášeno

2 mistři

13 mistrů

18 mistrů

neuvedeno

12 mistrů

odhlášeni

odhlášeno

odhlášeno

neuvedeno

odhlášeno

138 tovaryšů

65 tovaryšů

neuvedeno

neuvedeno

neuvedeno

přihlášeno

přihlášeno_______________________________________________

69 tovaryšů

48 tovaryšů

odhlášeno

neuvedeno

neuvedeno

neuvedeno

odhlášeno______________________________________________

*Počet není uveden přesně, protoţe evidence neměla správný počet přihlášek a odhlášek

Pramen: SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad, neuspořádáno

201

Tabulka XX: Oděvní společenstvo v Rakovníku přehled tovaryšských zkoušek podle jednotlivých_ţivností Tovaryšské zkoušky

1928___________1929__________1930______ _______1931 37 dámských

neuvedeno

neuvedeno

krejčových 5 pánských

___________1932

20 dámských

neuvedeno

a pánských krejčích________ neuvedeno

neuvedeno

krejčích

5 obuvníků

neuvedeno

4 modistky______________

7 obuvníků___________________________________________________________ 4 sedláři_____________________________________________________________ 1 modistka___________________________________________________________ Celkem 54____ _Celkem 38___ __Celkem 28____

Celkem 29___

_Celkem 13

Evidovaní učňi 1928___________1929__________1930______ ______1931 53učňů 31 dámských

29učňů

24učňů

neuvedeno

neuvedeno

___________1932

20učnů

25učňů

14 dámských

21 dámských

krejčových

krejčových

krejčových

8 pánských

3 obuvníci

2 koţešníci

krejčích

2 modistky

1 sedlář___

6 obuvníků

1 sedlář

1 modistka

4 modistky___________________________________________________________ 2 sedláři_____________________________________________________________ 1 svrškař____________________________________________________________ 1 koţešník___________________________________________________________

Pramen: SOkA Rakovník, fond Oděvní společenstvo, kniha zápisů ze schůzí a Valných hromad, neuspořádáno 202

Tabulka XXI: Přehled činnosti Společenstva krejčích v Rakovníku květen 1933 – prosinec 1934

1935

4 výborové schůze

3 výborové schůze

1936______ 2 výborové schůze

1 členská schůze

1 členská schůze

2 členské schůze_

1 ustavující

1 řádná

1 řádná________

Valná hromada

Valná hromada

Valná hromada__

Celkem 6 schůzí Rozpočet Společenstva

Celkem 5 schůzí Rozpočet Společenstva

Celkem 5 schůzí__ Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

Plán potřeby_______

4 403,--

1 970,--

1 970,--___________

Výdaje

Výdaje

Výdaje___________

4 403,--

1 970,--

1 970,--__________

1937_______________________1938______________________1939____________ 2 výborové schůze

3 výborové schůze

1 výborová schůze__

2 členské schůze

1 členská schůze

1 členská schůze____

1 řádná

1 řádná

Valná hromada

Valná hromada

ţádná Valná hromada__ veškeré shromaţdování_

_______________________________________________________zakázáno_______ Celkem 5 schůzí______

_Celkem 5 schůzí_____

____Celkem 2 schůze_____

Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

Plán potřeby_______

1 708,75

1 811,15

3 020,--___________

Výdaje

Výdaje

Výdaje___________

1 708,75

1 811,15

3 016,15__________

Rozpočet Společenstva

Od roku 1935 - 1940 nebyly Společenstvem vybírány členské příspěvky. Pramen:

SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí

a Valných hromad, neuspořádáno

203

1940____________________ 1 výborová schůze

1941_________________________1942__________

1 schůze představenstva

1 členská schůze 1 řádná Valná hromada

2 schůze představenstva___

------------1 řádná Valná hromada

--------------_______ 1 řádná Valná hromada____

Celkem 3 schůze________ _Celkem 2 schůze___________Celkem 3 schůze_______ Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

3 020,--

Rozpočet Společenstva_ Plán potřeby__________

6 625,--

Výdaje

12 850,--__________

Výdaje

3 092,45

Výdaje____________

6 665,25

12 778,65_________

1943__________________________1944_____________________1945__________ 1 schůze představenstva

2 výborové schůze

1 výborová schůze

3 výborové schůze____ 2 schůze představenstva

---------

1 členská schůze______ 1 řádná Valná hromada

l řádná Valná hromada

1 řádná Valná hromada

Celkem 3 schůze_____ _____ Celkem 3 schůze____________Celkem 7 schůzí______ Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Rozpočet Společenstva

Plán potřeby

Plán potřeby

Plán potřeby________

21 950,--

28 770,--

31 027,85__________

Výdaje

Výdaje

Výdaje____________

22 910,--

28 841,05

31 027.85__________

1946__________________ __1947______________________1948_______________ 11 výborových schůzí

9 výborových schůzí

7 výborových schůzí___ 2 schůze akčního výboru

1 řádná Valná hromada Celkem 12 schůzí____

1 řádná Valná hromada Celkem 10 schůzí______

1 řádná Valná hromada_ _ _Celkem 10 schůzí____

Rozpočet Společenstva v letech 1946,1947 a 1948 neuveden Pramen:

SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích, kniha zápisů ze schůzí

a Valných hromad, neuspořádáno

204

Tabulka XXII: Společenstvo krejčích v Rakovníku – jmenný seznam firem se sídlem v Rakovníku – stav k 15. únoru 1949. Název firmy

Počátek provozování

Rok nar.majitele

firmy

1. Aksamit Alois

1937

Počet zaměstnanců

Počet učňů

0

2

1884 Čelakovského 613 Rakovník 2. Benešová Věra

_____

1

2

Samota 61 Rakovník -------------------------------------------------------------------------------------------------------3. Bureš Ladislav

1926

2

0

1892 Ţivnodům 151 Rakovník 4. Doušová Marie

1940

0

0

1931

6

3

1899 5. května 86 Rakovník 5. Gotšalk Jan 1898 Rudé Armády 102 Rakovník 6 Hasal Miloslav

1946

2

2

5.května Rakovník --------------------------------------------------------------------------------------------------------

205

7. Hergetová Marie

1924

2

1

Jana Švermy 39 Rakovník -------------------------------------------------------------------------------------------------------8. Hradcová Helena

1940

0

1929

4

1925

0

4

1911 Ţivnodům151 Rakovník 9 Krob Karel

0

1898 Kamenná 157 Rakovník 10 Lédl Jan

1

1897 Rudé Armády 81 Rakovník 11. Leitner František

1919

1

1

1888 Čelakovského 862 Rakovník 12. Levý Jindřich

1918

0

0

1939

0

1

1890 Rakovník 1. 13. Lhoták František 1908 Petrovcova 268 Rakovník_____________________________________________________________ 14. Liebscherová Zdeňka

1933

1

5.května 279 Rakovník

206

2

15. Mašek Antonín

1930

1

1

1937

3

4

1909 Palackého 75 Rakovník 16. Mudra Bedřich 1909 Palackého 61 Rakovník 17. Nápravník Josef

1910

0

0

1923

2

3

1934

0

2

1929

0

0

1928

8

5

1915

2

0

1883 Vladislavova Rakovník 18. Šašková Marie 1890 Tyršova 240 Rakovník 19. Šiler Josef 1896 Rudé Armády 195 Rakovník 20. Štolfa Arnošt 1899 Husovo nám.125 Rakovník 21. Štroner Vladimír 1902 Petrovcova 63 Rakovník 22. Tór Josef 1889 Jana Švermy 36 Rakovník

207

23. Tuček František

1932

0

1

1896 Husovo nám. 13 Rakovník -------------------------------------------------------------------------------------------------------24.Vajdišová Marie

-------

0

2

Vladislavova 355 Rakovník_____________________________________________________________ 25. Vodráţka Rudolf

1931

0

0

1891 5. května 25 Rakovník 26. Zeman Emanuel

1925

0

0

1901 Lubenská 689 Rakovník _____________________________________________________________________

Pramen: SOkA Rakovník, fond Společenstvo krejčích v Rakovníku, seznam členů Společenstva krejčích, 1. čtvrtletí 1949, č. j. 50/Š/49, neuspořádáno. J. Trousilová, Ţivnost krejčovská a příbuzné ţivnosti ovlivněné módními trendy v Rakovníku v 1. pol. 20. st. s odkazem na historický vývoj, Rakovník 2006.

208

Tabulka XXIII: Seznam telefonních stanic obchodníků a ţivnostníků v letech 1927, 1936 a 1947 Potravinářské a lahůdkářské

telefonní číslo

1927

1936

1947

Engel Ad. – D. Pokorný

11

ano

ano

ano

Fried J.

36

ano

ne

ne

Lukeš K.

102

ano

ne

ne

Reich O.

88

ano

ano

ne

Reimann H.

38

ano

ne

ne

Cédl L.

175

ne

ano

ano

Skoupá M.

151

ne

ano

ne

53

ne

ano

ne

Horníková R.

220

ne

ne

ano

Hrdina P.

157

ne

ne

ano

Legr J.

136

ne

ne

ano

Němec J..

208

ne

ne

ano

Polánek A.

210

ne

ne

ano

obchody, koloniály a obchody smíšeného zboţí

Šibal V.

_____________________________________________________________________ 5

5

7

telefonní číslo

1927

1936

1947

Klouček B.

98

ano

ano

ne

Trešl R.

18

ano

ne

ne

Urban L.

15

ano

ano

ano

Habětínek A..

136

ne

ano

ne

Řeznictví a uzenářství, včetně koňského řeznictví

209

Herold V.

102

ne

ano

ano

Mudrych Fr.

180

ne

ano

ano

Peterka Ferd.

119

ne

ano

ne

Peterka B.

285

ne

ne

ano

Jirásek K.

249

ne

ne

ano

Tichý V.

266

ne

ne

ano

Voříšek K.

256

ne

ne

ano

Wilhelm A.

276

ne

ne

ano

Zíka L.

255

ne

ne

ano

_____________________________________________________________________ 3

6

9

1927

1936

Pekařství a cukrářství telefonní číslo

1947

Diepolt St.

121

ano

ano

ne

Svoboda J.

167

ne

ano

ano

Černý K.

168

ne

ne

ano

Koţený J.

205

ne

ne

ano

Sedláček K.

283

ne

ne

ano

Skoupý J.

151

ne

ne

ano

_____________________________________________________________________ 1

2

5

1927

1936

1947

ne

ne

ano

Prodej – ryby, zvěř a drůbeţ telefonní číslo

Bretschneiderová A.

275

_____________________________________________________________________ 0

210

0

1

Prodej ovoce a zeleniny telefonní číslo Černý J.

299

Kubánek L.

68

1927

1936

ne ne

1947

ne

ano

ne

ano

Tel. č. převzato po p. Masárkovi _____________________________________________________________________ 0

0

2

Obchod dobytkem telefonní číslo

1927

1936

1947

ne

ne

Ehrlich Z.

87

ano

Herold T.

77

ne

ano

ne

Herold J.

242

ne

ne

ano

1

1

1

Obchod zemědělskými produkty – chmel a obilí telefonní číslo Reiser A.

1927

1936

1947

5

ano

ano

ne

147

ne

ano

ano

Löbl

46

ne

ano

ne

Reiman H.

38

ne

ano

ne

Stern D.

40

ne

ano

ne

Laitner J.

62

ne

ne

ano

Svoboda J.

82

ne

ne

ano

Beránek Vl.

Tel. č. převzato po p. Vyţďurovi 1

211

5

3

Trafiky telefonní číslo Hendrych J.

191

1927

1936

1947

ne

ano

ne

0

1

0

Textil, sukna a galanterní zboţí telefonní číslo

1927

1936

1947

Arnstein B.

45

ano

ano

ne

Jonák a spol.

48

ano

ano

ano

Masárek R.

68

ano

ano

ne

Popper A.

75

ano

ano

ne

Beneš M.

149

ne

ano

ne

Novotný L.

149

ne

ne

ano

98

ne

ne

ano

4

5

3

Tel. č. převzal po p. Benešovi Seidel K.

Konfekce a oděvy telefonní číslo

1927

1936

1947

3

ano

ne

ne

Bří. Hozové

124

ano

ano

ano

Ornstein J.

76

ano

ano

ne

Ulrich F

74

ano

ne

ne

Večes J.

24

ano

ne

ano

ano

ano

Fuchs R.

V r. 1947 má jiné tel.č. Zákon J.

217 3

ne

Tel. č. převzal po p. Fuchsovi Suchý K. Zelenka J.

214

ne

ne

ano

75

ne

ne

ano

5

3

Tel. č. převzal po p. Popperovi

212

5

Krejčovské firmy

Krob K.

telefonní číslo

1927

1936

1947

86

ne

ano

0

1

1

1927

1936

1947

ne

ano

ano

0

1

ano

Tel. č. převzal po p. Majerovi V.

Koţešnické firmy telefonní číslo Truxa R.

28

1

Výroba a prodej obuvi telefonní číslo

1927

1936

1947

Diepolt K.

52

ano

ne

ne

Baťa a.s.

113

ano

ano

ano

2

1

1

Komisionářství ( prodej pouţitého zboţí) telefonní číslo

1927

1936

1947

Löbl E.

46

ano

ano

ne

Moucha V.

77

ano

ne

ne

Popper L.

61

ano

ano

ne

Stein D.

40

ano

ano

ne

4

3

0

Hodinářství a zlatnictví telefonní číslo Knotek A

272

1927

1936

ne

ne

0

213

0

1947 ano 1

Čalounictví a sedlářství telefonní číslo

1927

1936

1947

Zápal A.

103

ano

ano

ano

Hůla J.

172

ne

ano

ano

V r. 1947 má jiné tel. č.

232 1

2

2

Drogerie telefonní číslo

1927

1936

1947

Jeřábek a spol.

69

ano

ano

ano

Nigrin J.

22

ano

ano

ano

Liebscher A.

159

ne

ano

ano

Sunkovský R.

45

ne

ne

ano

Tel. č. převzal od p. Arnsteinovi -------------------------------------------------------------------------------------------------------2

3

4

Knihkupectví, knihařství a papírnictví telefonní číslo

1927

1936

1947

Kudrna G.

101

ne

ano

ano

Růţička J.

170

ne

ano

ano

Polcar Fr.

219

ne

ne

ano

-------------------------------------------------------------------------------------------------------0

2

3

Ţelezářství telefonní číslo

1927

1936

1947

ano

ano

Číha V.

32

ano

Münze – Chyský

30

ano

ano

ano

Švarc J.

116

ano

ano

ne

Laun K.

107

ne

ano

ano

Lukáš V.

294

ne

ne

ano

Stodola P.

202

ne

ne

ano

3

4

5

214

Květinářství telefonní číslo Machová M.

298

1927

1936

ne

ne

1947 ano

-------------------------------------------------------------------------------------------------------0

0

1

1927

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

Kadeřnictví telefonní číslo Urban S.

291

Knihtiskárny telefonní číslo

1927

1936

1947

Mrázek E. nást. V. Tuček

110

ano

ano

ano

Novotný K.

142

ne

ano

ano

Nástupce Antonín od r. 1947 -------------------------------------------------------------------------------------------------------1

2

2

Fotografické sluţby, prodej fotografických potřeb telefonní číslo Vácha Vl.

152

1927

1936

1947

ne

ano

ano

0

1

1

Lékárny telefonní číslo U Lva – Hampl

1927

1936

1947

160

ne

ano

ano

198

ne

ano

ano

Od r. 1947 – Balík Vlčková Od r. 1947 – Vácha – U Zlaté koruny 0

215

2

2

Prodej automobilů a autoopravny telefonní číslo Podolka L.

53

1927 ano

1936 ne

1947 ne

Zástupce značky Praga___________________________________________________ Ing. Klimeš B.

178

ne

ano

ano

Zástupce značky Tatra___________________________________________________ Šmíd J.

132

ne

ano

ano

Zástupce značky Praga V r. 1947 má jiné tel. č.

267_______________________________

Veselý V.

137

ne

ano

ne

Koutník J.

60

ne

ne

ano

1

3

3

Pohřební ústavy telefonní číslo

1927

1936

1947

Novotný K.

164

ne

ano

ano

Pucholt B.

24

ne

ne

ano

Dřívější majitelé č. 24 1927 – Večes J. – konfekce 1936 – Nosek K. – stavitel ------------------------------------------------------------------------------------------------------0

1

1927

1936

2

Sodovkárna a výroba limonád telefonní číslo Rohn V.

49

ne

ano

0

1

1947 ano 1

Výroba a prodej loutek telefonní číslo Weignerová H.

163

216

1927

1936

1947

ne

ano

ne

0

1

0

Obchod kůţemi a linoleem telefonní číslo Eisner O.

1927

1936

1947

78

ano

ano

ne

Kratochvíl P

104

ano

ne

ano

V r. 1947 má jiné tel. č.

156 64

ano

ano

ano

1

ano

ne

ne

4

2

2

Traub O. a bratr Nástupce od r. 1947 Krish a spol. Weigner R.

Prodej dříví a uhlí telefonní číslo

1927

1936

1947

Černý J.

82

ano

ne

ne

Hlavinka H.

35

ano

ano

ne

Taussig L.

56

ano

ano

ano

Nástupce od r. 1947 Taussig V. – výroba cementového zboţí Urban T.

19

ano

ano

ne

Vrňák J.

194

ne

ano

ano

Čebiš V.

131

ne

ano

ano

Knor L.

18

ne

ne

ano

Přibík V.

296

ne

ne

ano

4

5

5

1927

1936

1947

ano

ano

ano

1

1

1

Prodej stavebnin a keramických produktů telefonní číslo Weisl K.

34

Prodej olejů telefonní číslo

1927

1936

1947

122

ne

ano

ne

0

1

0

Lisner R.

217

Výroba per a kovového zboţí telefonní číslo

1927

1936

1947

282

ne

ne

ano

Polák J.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------0

0

1

1936

1947

Mechanický závod telefonní číslo

1927

Trejbal J.

101

ano

ne

ano

V r. 1947 má jiné tel. č.

248 1

0

1

1927

1936

1947

ne

ano

ne

0

1

0

Prodej a oprava rádií telefonní číslo Vyţďura K.

82

Elektrozávody telefonní číslo

1927

1936

1947

Kaiser Fr.

226

ne

ne

ano

Trešl L.

215

ne

ne

ano

0

0

2

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

1927

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

Klempířství a instalatérství telefonní číslo Kořínek J.

212

1927

Strojní a stavební zámečnictví telefonní číslo Kovařík J.

74

218

Strojírny – prodej hospodářských strojů a instalatérství telefonní číslo

1927

1936

1947

Halašta A.

91

ano

ano

ano

Trešl a Koutník

80

ne

ano

ano

254

ne

ne

ano

1

2

3

Zuska K.

Puškařství telefonní číslo

1927

58

Černohorský Fr.

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

Tel. č. převzal po p. Laštovičkovi

Pokrývačství telefonní číslo

1927

40

ne

Černý V.

1936

1947

ne

ano

Tel. č. převzal po p. Steinovi______________________________________________ Homr Fr.

35

ne

ne

ano

Tel. č. převzal po p. Hlavinkovi____________________________________________ 0

0

2

1936

1947

Sklenářství telefonní číslo

1927

Prokš V.

99

ne

ano

ano

Prokš Fr.

84

ne

ne

ano

284

ne

Tel. č. převzal po p. Rosenbaumovi Frühauf J.

ne

ano

-------------------------------------------------------------------------------------------------------0

219

1

3

Truhlářství telefonní číslo Přibík J. Pucholt J.

1927

1936

1947

195

ne

ano

ano

2

ne

ano

ano

Tel. č. převzal po okresní správní komisi_____________________________________ Vojáček J.

41

ne

ne

ano

Tel. č. převzal po p. Rosenbaumovi – Důl____________________________________ 0

2

3

Obchod truhlářskými potřebami telefonní číslo Vydra J.

206

1927

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

1927

1936

1947

ano

ano

ano

Kamnářství telefonní číslo Čech J.

92

-------------------------------------------------------------------------------------------------------1

1

1

Výroba cementového zboţí telefonní číslo

1927

1936

1947

56

ne

ne

ano

Taussig V.

Převzal tel. č. po p. Taussigovi L.__________________________________________ -------------------------------------------------------------------------------------------------------0

0

1

Obchod peřím telefonní číslo Zeman Fr.

236

220

1927

1936

1947

ne

ne

ano

0

0

1

Osobní doprava včetně zasilatelství – nákladní telefonní číslo

1927

1936

1947

117

ano

ne

ne

Laštovička A.

58

ano

ano

ne

Marek A.

123

ano

ano

ano

Rolc J.

112

ano

ano

ano

Thüringer Fr.

107

ano

ne

ne

Krob J.

128

ne

ano

ano

Sajner Fr.

173

ne

ano

ano

Cír Fr.

207

ne

ne

ano

Cír J.

53

ne

ne

ano

Hauner A.

Tel. č. převzal po p. Šibalovi – smíšené zboţí_________________________________ Chrpa F.

276

ne

ne

ano

Klapal B.

213

ne

ne

ano

Šrám K.

281

ne

ne

ano

5

5

9

=============================================================

Pramen: E. Mrázek,

A. Sainer, Adresář města Rakovníka, Křivoklátu a politického

okresu rakovnického, Rakovník 1927, archiv autora Muzeum T. G. M. Rakovník, Katalog výstavních trhů v Rakovníku 1936. Sborník okresu Rakovník, Rakovník 1947-1948, archiv autora.

221

Graf I.a: Analýza stavu ţivností v Rakovníku ve sledovaném období - rozdělení podle jednotlivých druhů oborů

Graf I.b: Analýza stavu ţivností v Rakovníku ve sledovaném období - celkový počet druhů oborů

Pramen: SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistické výkazy Svazu čs. ţivnostnictva – okresní sekretariát v Rakovníku, neuspořádáno

222

Graf II.: Analýza struktury jednotlivých druhů řemesel Svazu čs. ţivnostnictva v Rakovníku v období socializace ţivnostenského podnikání

Pramen: SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistické výkazy Svazu čs. ţivnostnictva – okresní sekretariát v Rakovníku, neuspořádáno

223

Graf III.: Analýza počtu firem Společenstva krejčích v Rakovníku ke dni 30. březnu 1947 v jednotlivých obcích obvodu Společenstva.

Pramen:SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistický výkaz o počtu členů Společenstva krejčích v Rakovníku, neupořádáno

224

I.a – I.b: Příloha ke grafům – analýza stavu ţivností v Rakovníku ve sledovaném období

Počet září Počet srpen 1950 firem 1950 firem Řemesla 469 Řemesla 466 Obchod 278 Obchod 274 Pohostinství 163 Pohostinství 162 Doprava 36 Doprava 36 Celkem Celkem firem 946 firem 938

prosinec 1951 Řemesla Obchod Pohostinství Doprava Celkem firem

Počet firem 270 97 121 16

leden 1952 Řemesla Obchod Pohostinství Doprava Celkem 504 firem

říjen Počet červenec 1950 firem 1951 Řemesla 452 Řemesla Obchod 268 Obchod Pohostinství 162 Pohostinství Doprava 36 Doprava Celkem Celkem firem 918 firem

Počet firem 245 97 120 16

únor 1952 Řemesla Obchod Pohostinství Doprava Celkem 478 firem

Počet firem 242 97 119 16

duben 1952 Řemesla Obchod Pohostinství Doprava Celkem 474 firem

Pramen:SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistické výkazy Svazu čs. ţivnostnictva – okresní sekretariát v Rakovníku, neuspořádáno

225

Počet firem 298 97 142 16 553

Počet firem 236 96 119 16 467

II.a : Příloha ke grafu – analýza struktury jednotlivých druhů řemesel Svazu čs. ţivnostnictva v Rakovníku v období socializace ţivnostenského podnikání

Řemesla Dřevodělná Kovodělná Koţedělná Potravinářská Textilní a oděvní Zdravotní a technická Stavební Celkem firem

srpen 1950 78 99 56 24 71 93 48 469

září 1950 76 99 56 24 70 93 48 466

Řemesla Dřevodělná Kovodělná Koţedělná Potravinářská Textilní a oděvní Zdravotní a technická Stavební Celkem firem

prosinec 1951 43 59 32 9 55 51 21 270

leden 1952 35 57 32 9 55 36 21 245

říjen 1950 76 95 54 19 70 92 46 452

únor 1952 35 57 32 9 55 35 19 242

červenec 1951 47 67 39 12 59 53 21 298

duben 1952 34 57 30 7 55 34 19 236

Pramen : SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistické výkazy Svazu čs. ţivnostnictva – okresní sekretariát v Rakovníku, neuspořádáno

226

III.a : Příloha ke grafu – analýza počtu firem Společenstva krejčích v Rakovníku ke dni 30. březnu 1947. Název obce Počet firem Rakovník 20 Bránov 1 Bratronice 2 Broumy 1 Hředle 1 Chrášťany 1 Krupá 1 Krušovice 2 Křivoklát 2 Kublov 3 Lhota 2 Lišany 4 Luţná 5 Městečko 3 Mutějovice 8 Nesuchyně 3 Nový Jáchymov 1 Pavlíkov 1 Panoší Újezd 1 Roztoky 1 Senomaty 4 Skryje 2 Skřivaň 1 Svojetín 1 Šanov 2 Újezd nad Zbečnem 1 Velká Buková 2 Všetaty 3 Zavidov 2 Zbečno 5 Celkem firem 86

Pramen : SOkA Rakovník, Ţivnostenský fond, statistické výkazy o počtu členů Společenstva krejčích v Rakovníku, neuspořádáno.

227

Graf IV : Ţivnostenská škola pokračovací v Rakovníku

Pramen:SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Rakovník, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

228

Graf V : Ţivnostenská škola pokračovací v Křivoklátě

Pramen:SOkA Rakovník, fond Ţivnostenská pokračovací škola Křivoklát, školní katalogy ţáků, neuspořádáno

229

Obrazová příloha SOkA Rakovník – mapka politického okresu Rakovník SOkA Rakovník – různé druhy reklamy z Rakovnických novin Archiv autora – barevná reklama z Průvodce Křivoklátskem a Rakovnickem Archiv autora – informační leták o přemístění firmy, ukázka reklamních dárků Muzeum T. G. M. Rakovník – katalogy Rakovnických výstavních trhů Archiv autora – fotografie a ocenění z Rakovnických výstavních trhů z roku 1936 Archiv autora – různé typy vysvědčení, tovaryšských listů Archiv autora – korespondence ţivnostníka s umělci Archiv autora – podobizny majitelů krejčovských závodů Karla Kroba a Vladimíra Štronera Archiv autora – dobové fotografie firmy Karla Kroba Archiv autora – ukázka dobové mody SOkA Rakovník – fond OPK osobní listy, fond Okresní jednota Ţivnostenských společenstev – různé archiválie Archiv autora – kresby střihů

230

231

232

233

234

235

236

237

238

239

240

241

242

243

244

245

246

247

248

249

250

251

252

253

254

255

256

257

258

259

260

261

262

263

264

265

266

267

268

269

270

271

272

273

274

275

276

277

278

279

280

281

282

283

284

285

286

287

288

289

290

291

292

293

294

295

296

297

298

299

300

301

302

303

304

305

306

307

308

309

310

311