Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav bohemistických studií
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vybrané otázky prezentace slovesa v učebnicích češtiny pro cizince
vedoucí práce: Doc. PhDr. Milan Hrdlička, CSc.
obor: čeština pro cizince Lian LI
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla veškerou použitou literaturu.
Chtěla bych z celého srdce poděkovat za velkou podporu svým rodičům. Tuto práci věnuji jim. Dále bych chtěla poděkovat všem vyučujícím na Ústavu bohemistických studií za jejich pochopení po celou dobu svého studia. Poděkování patří zejmána vedoucímu diplomové práce Doc. PhDr. Milanu Hrdličkovi, CSc. za odborné rady k této práci. Také děkuji všem českým i čínským přátelům, kteří mi v uplynulém náročném období všestranné pomáhali.
Lian LI
V Praze dne 29. 3. 2008
2
Obsah
1. Úvod 1.1. Úvodní poznámky ............................................................................................... 4 1.2. Učebnice češtiny pro cizince ............................................................................... 5 1.3. Otázka pozornosti věnované slovesu v učebních materiálech češtiny pro cizince ................................................................................................ 8 1.4. Poznámky k modelovým lekcím .........................................................................11
2. Slovesné třídy 2.1. Teoretický výklad slovesných tříd ...................................................................... 13 2. 2. Modelové lekce prezentace slovesných tříd ...................................................... 24
3. Slovesný čas 3.1. Teoretický výklad slovesného času ..................................................................... 35 3.2. Modelové lekce prezentace slovesného času ............... ...................................... 49
4. Slovesný vid 4.1. Teoretický výklad slovesného vidu .................................................................... 64 4.2. Modelové lekce prezentace slovesného vidu ..................................................... 76
5. Rozkazovací způsob 5.1. Teoretický výklad rozkazovacího způsobu ........................................................ 91 5.2. Modelové lekce prezentace rozkazovacího způsobu ......................................... 99
Závěr ..................................................................................................................... 106 Issue ....................................................................................................................... 108 Seznam literatury ......................................................................................... 109
3
1. Úvod
1.1. Úvodní poznámky
V ú v o d u d i p l o m o v é p ráce s i z d ů v o d n í m e, p ro č s e b u d em e z ab ýv a t s l o v es em . Hav rán ek - J ed l i čk a (1 9 8 1 , s . 1 2 9 ) d efi n u j í s l o v es o j ak o z ák lad n í s l o v n í d ru h , k t er ý v yj ad řu j e d yn am i ck ý p ří z n ak s u b s t an č n í ch j ev ů p ro b í h aj í cí v čas e, t j . p řed ev š í m d ěj e, a to d ěj n em u t ačn í a d ěj m u t ačn í (t z v. u d ál o s t i ), al e t ak é t z v. n ed ěj e (s t at i ck é v ýz n am y). Č ech o v á (Č ech o v á a k o l . 2 0 0 0 , s . 1 6 0 , 2 8 7 ) u v ád í , ž e s l o v es o j e m l u v n i ck ým a v ýz n a m o v ým c en t rem č es k é v ět y, n eb o ť u rču j e o b s az en í u rči t ýc h p o z i c v e v ět ě, a t í m o rgan i z u j e j ej í s t av b u . S l o v es o j e t ak é z h l ed i s k a s o u s t av y t v arů a m l u v n i ck ých k at e go ri í n ej b o h at š í . S l o v es o m ů ž e p l n i t rů z n é v ět n é fu n k ce, j e p ře d ev š í m p ří s u d k em , al e m á i fu n k ce, k t er é b ěž n ě p l n í i j i n é s l o v es n é d ru h y, s u b s t an t i v a a ad j ek t i v a. P ří s u d ek j e v d v o j čl en n é v ět ě čl en p re d i k ačn í d v o j i ce, j í mž s e t v rd í n ěco o p o d m ět u . Vět a n em u s í m í t p o dm ět , al e k až d á v ět a m u s í m ít p ří s u d ek . Čínština je tón ov ý jaz yk , má celk em 4 tón y, k aždá sl abik a je realizován a v u rčit ém tónu, tón n ese v ýzn am a je neo d dělitelno u součástí slabik y. Z t ypol o gick ého pohl edu pat ří čí nština do skupin y jaz yk ů pol ys yn theti ckéh o t ypu. Sk aličk a (19 51, s. 53 – 5 5 ) píše, že nejdůl ežitější vl ast ností pol ys yn theti ck ých j az yků jso u kompozita, které js ou v čínštin ě ši roce rozvinut a. Dalším zn ak em toh oto t ypu jaz yk a je to, že slov a se neskloňují a nečasují. Nap říklad čínsk é sloveso [zuò](čárk a n ad pí smenem o ozn ačuj e čtvrt ý tón – kl esav ý) znam ená sedět, ale může znam enat i s edím, sedíš, s edíme, s eděl jsem , b udu s edět .
4
Dále píš e, že podm ět se můž e v yj ádřit , j e-li to ho zap otřebí, přidáním zájmena a čas s e m ůže, al e nem usí v yj ádřit p řid áním části ce [la(le)] pro minul ost , slov y
[ yào] - chtít,
[x iăn g] – zamýšlet pro
budoucnost. Tímto pří klad em ch cem e ří ct, že se čeština a čínštin a ned ají n ijak porovn at, t yt o d va jaz yk y p atří do dvou různ ých t yp ů j az yk ů, jeji ch s yst ém y j sou zcel a odlišn é. Čínští stu denti n eznají skloň ování, ani časo vání. Al e toto učivo lz e po chopit čas em. P ro čínsk é s tudent y je nepo chopit eln ý
slo vesn ý
vid,
lin gv odidakti cká
náro čn ost
této
lex ikálně-gramati ck é k ategori e j e dán a j ejí mimo řád ně komp likovanou povaho u, j ejím značn ým rozs ahem, boh atou čl enitostí i sp ecifičností. Můžeme říct, že d ík y slov esném u vi du, s e st ává česk é sloves o nejobtížnějším učivem z celé gramatické části. Z důvo du d ůležitosti slovesa v češti ně a z obtížnosti, kt eré české sloveso čínsk ým stu dentům způso buje, j sme v yb rali slov eso k dalšímu zkoumání. Zkoumán í budem e p rov ádět n a zákl adě učebni c češtin y pro cizince.
1.2. Učebnice češtiny pro cizince
Učeb n i c češ t i n y p ro ci z i n ce p u b l i k o v anýc h v Č es k é rep u b l i ce j e m n o h o . Tyt o u čeb n i ce j s o u u rčen é p ro rů z n é ú ro v n ě ci z i n ců , m o h o u b ýt p ro z ačát ečn í k y, p ro m í rn ě p o k ro či l é, p ro s t řed n ě p o k ro či l é n eb o p ro n ej p o k ro či l ej š í s t u d en t y. Něk t e ré z n i ch b yl y v yd án y j i ž v e 2 0 . s t o l . a n ěk t er é j s o u n o v ěj š í . Do s t al o s e n á m d o ru k y p ř es t ři c et u čeb n i c. P o d l e n ás l ed u j í cí c h čt yř k ri t éri í j s m e z n i ch v yb ral i d ev ět k d ů k l ad n ěj š í m u ro z b o ru .
5
1 . k ri téri u m: zp ro s třed k u jí cí ja zy k
Dn es j s o u u č eb n i ce č eš t i n y p ro ci z i n ce n a b áz i rů z n ýc h j az yk ů . Běž n ě n aj d em e u č eb n i ce s v ýk l ad em n ěm eck ým , fr an c o u z s k ým , ru s k ým , a n ej p o čet n ěj š í j s o u u čeb n i c e s v ýk l ad em an gl i ck ým , ex i s t u j í t ak é u čeb n i c e češ t i n y p ro ci z i n ce p ro a r ab s k é m l u v čí , d o k o n ce i p ro v i et n am s k é a čí n s k y m l u v í cí ci z i n ce. Naš í m m at e řs k ým j az yk em j e č í n š t i n a. J ak o ci z í jaz yk s e v Č í n ě u čí p o v i n n ě a n gl i čt i n a, v ět š i n a Č í ň an ů b y m ěl a m í t š es t i l et é v z d ěl án í z an gl i čt i n y n eb o i v í ce (v Č í n ě j e d ev í t i l et á p o v i n n á š k o l n í d o ch áz k a, t j . š es t i l e t á z ák l ad n í š k o l a a t ří l et á s t řed n í š k o l a , p o t é j e t ří l et é g ym n áz i u m n eb o s t u d en t i m aj í m o ž n o s t ch o d i t d o rů zn ých t yp ů o d b o rn ýc h š k o l , an gl i čt i n u s e u čí m e v e s t řed n í ch š k o l ách a v g ym n áz i í ch n eb o v o d b o rn ýc h š k o l ách ). Z d ů v o d u n aš i ch j a z yk o v ýc h s ch o p n o s t í a j az yk o v ých s ch o p n o s t í čí n s k ých s t u d en t ů , j s m e v yb r al i u čeb n i ce češ t i n y p ro ci z i n ce n a z ák l ad ě an gl i čt i n y.
2 . k ri téri u m: s tá ří u čeb n i c
Ex i s t u j e m no h o k v al i t n í ch u čeb n i c, k t eré b yl y v yd á n y v 6 0 . až 8 0 . l et ech 2 0 . s t o l et í . Al e t yt o u čeb n i c e n aj d em e j en o m v k n i h o v n ách an eb o v an t i k v a ri át ech , p ro t o s t u d en t i s t u d u j í cí češ t i n u v s o u čas n é d o b ě j e t ěž k o d o s t an o u . M ys l í m e s i , ž e pro s t u d en t y j e l ep š í m í t s v o u v l as t n í u čeb n i ci , ab y s e n a n i m o h l i k d yk o l i v p o d í v at . Z t o h o t o d ů v o d u j s m e v yb r al i s ed m u čeb n i c (t ři z n i ch j s o u v yd an é p o ro ce 2 0 0 0 ), k t eré j s o u n o v ěj š í , a k t eré s e d aj í k o u p i t v k n ih k u p ect v í ch . Kv ů l i k o n t ras t u j s m e v yb ral i i d v ě s t arš í u čeb n i ce češ t i n y p ro ci z i n ce.
6
3 . k ri téri u m: ú ro v eň u čeb n i c
V
d al š í ch
k ap i t o l ách
b u d em e
s l ed o v at
z ák lad n í
r ys y
p rez en t ace čes k éh o s l o v es a (s d ů raz em n a p rez en t aci s l o v e n ých t ří d , s l o v es n éh o čas u , s l o v es n éh o v i d u a ro z k az o v ací h o z p ů s o b u ). P ro t o ž e v u čeb n i cí ch p ro v yš š í ú ro v eň n ež p ro s t řed n ě p o k ro či l é j s o u t yt o v ýk l ad y v el m i s t ru čn é, t ak j s m e s i v yb r al i s p í š e u čeb n i ce p ro z ačát ečn í k y. V Č í n ě j e j en j ed n a u n i v erz i t a, k d e s e u čí češ t i n a j ak o o b o r, p ro t o s e v ět š i n a čí n s k ýc h s t u d en t ů s t u d u j í cí ch češ t i n u n es ez n ám í s češ t i n o u j ak o s o b o rem , ú č e l s t u d i a češ t i n y m ů ž e b ýt p ak rů z n ý, n ap ří k l ad n ěk t eří s e u čí češ t i n u k v ů l i z am ěs t n án í a n ěk t e ří j en o m z e z áj m u . P ro t yt o n eo b o ro v é s t u d en t y b u d e u čeb n i ce p ro z ačát ečn í k y v h o d n ěj š í .
4 . k ri téri u m: ro zs a h u čeb n i c
St u d en t i v ět š i n o u n em aj í rád i u čeb n i ce v í ced í l n é, i k d yž j s o u t yt o u čeb n i ce v el m i d o b ře z p raco v án y, m o h o u n a n ás p ů s o b i t d o j m em , ž e j s o u n ep řeh l ed n é a j ej i ch ro z s áh l o s t m ů ž e b ýt p ro s t u d en t y z as t raš u j í cí j i ž o d z ačát k u s t u d i a. P ro t o u čeb n i c e, k t er é b u d em e an al yz o v at ,
jsou
k ro m ě
Do
yo u
want
to
s p ea k
cz e ch ?
(Č ech o v á-Trab el s i l o v á, 1 9 9 5 ) s am é j ed n o d í l n é.
Seznam vybraných učebnic čeština pro cizince
1 . H o lá , L. : C z e c h Ste p b y Ste p – a b a sic c o u r se in th e C z e c h la n g u a g e f o r E n g lish sp e a kin g f o re ig n e r s. A k ro p o lis, 2 0 0 5 . 2 . P a ro lk o vá , O . – N o vá k o vá , J . : C z e c h f o r f o re ig n e r s – my g o o d C z e c h c o mp a n io n . P ra h a , n a k la d a te lství B O H E M IKA 2 0 0 4 . 3 . R ig e ro vá , K. : C z e c h f o r E v e r y o n e . C o p yrin g 2 0 0 0 . 7
4 . H ro n o vá , K. – Tu rz ík o vá , M . : Č e štin a p ro c iz in c e . P lz e ň , Fra u s 1 9 9 8 . 5 . R o u b a lo vá , E . : U č íme se č e sky . P ra h a , k a ro lin u m 1 9 9 5 . 6 . Č e c h o vá , E . – Tra b e lsio vá , H . – P u tz , H . : D o y o u w a n t to sp e a k C z e c h ? C h c e te
mlu v it
č e s ky ?
(C z e c h
for
b e g in n e r s).
Lib e re c , P a n typ e 1 9 9 5 . 7 . Ke lly, M . : C z e c h f o r y o u . P ra h a , A n g lič tin a E x p re s 1 9 9 3 . 8 . H o lu b , J . : C z e c h f o r b e g in n e r s -
A sh o r t e le me n ta r y c o u r se f o r
E n g lish -sp e a kin g stu d e n ts o f th e S mme r S h o o l o f S la v o n ic Stu d ie s. P ra h a , stá tn í p e d a g o g ic k é n a k la d a te lství 1 9 8 5 . 9.
Š á ra , M . – Š á ro vá , J . – B yte l, A . : Č e štin a p ro c iz in c e – C z e c h f o r e n g lish sp e a kin g stu d e n ts. P ra h a , stá tn í p e d a g o g ic k é n a k la d a te lství 1 9 7 0 .
V n ás l ed u j í cí k ap i t o l e j ak o n áz ev u čeb n i c u v ed em e j en j m é n a au t o rů a ro k v yd án í .
1.3. Otázka pozornosti věnované slovesu v učebních materiálech češtiny pro cizince
P ro t o ž e p řed ch áz ej í cí u v ed en é u čeb n i c e j s o u p ro z ačát ečn í k y, t ak s yn t ax a t v o řen í s lo v j en p o d o t k n o u a k l ad o u d ů raz n a mo rfo l o fi i , k t erá p o d áv á z ák l a d n í a p r ak t i ck o u i n fo rm aci s t u d en t o v i . Učeb n i ce češ t i n y p ro ci z i n ce o p ro t i j i n ým s l o v n í m d ru h ů m d áv á p o m ěrn ě v ět š í p ro s t o r s l o v es ů m . V ýk l ad y o s l o v es ec h s e n ach áz ej í v e v yb r an ýc h u čeb n i cí ch v ro z s ah u n ej m én ě 1 / 5 cel éh o gr am at i ck éh o v ýk l ad u , a v n ěk t er ých u čeb n i cí ch v ýk l ad y s k o ro d o s áh n o u p o l o v i n y z cel éh o ro z s ah u , a t yt o v ýk l ad y s e h l av n ě v ěn u j í s l o v es n é k at e go ri i , t j . o s o b a, čí s l o , čas , v i d (m o rfo l o gi ck o -l ex i k ál n í j ev ) a z p ů s o b . S l o v es n ém u ro d u s e v ěn u j í j en t ři u čeb n i ce (v i z t ab u l k a s . 1 0 ). 8
Z d ů v o d u o b s ah u u čeb n i c b u d em e v p o z d ěj š í čás t i p rác e n a z ák l ad ě ro z b o ru vyb r an ých u čeb n i c češ t i n y p ro ci z i n ce s l ed o v at z ák l ad n í r ys y p r ez en t ace s l o v es n ých t ří d (z ah rn u j í cí k at e go ri i o s o b y a čí s l a), s l o v es n éh o čas u , s l o v es n éh o v i d u a ro z k az o v ací h o z p ů s o b u (j ed en z e t ře ch s l o v es n ýc h z p ů s o b ů ) . Tyt o k at e go ri e n av z áj em s o u v i s í v el m i t ěs n ě, j ej i ch fo rm ál n í s o u s t av y s e d o p l ň u j í a p ro l í n aj í .
9
počet kapitol knize
Holá 2005
20
v
počet kapitol věnovaných slovesům
celk. počet podkapitol věnovaných gramatice
počet podkapitol věnovaných slovesům
podkapitoly věnované slovesům z celku v %
9
29
10
41.6%
kapitoly věnované slovesným třídám
kapitoly věnované slovesnému času
kapitoly věnované slovesnému vidu
kapitoly věnované slovesnému způsobu
kapitoly věnované slovesnému rodu
3
6,8,12
12,20
20; 15
-
10,
8,10; 10
-
Parolková – Nováková 2004
10
7
70
15
21.4%
3,4,5,6,8
3,4,5,6,8, 10
Rigerová 2000
9
6
34
14
41.2%
1,2,3,4,5
1,2,3,4,5,6
6
-
-
12; 22
18,19,20
Hronová – Turzíková 1998
25
15
106
30
28.3%
2
2,4,6,10
4,5,6, 11,12
Roubalová 1995
25
12
91
20
21.9%
2
2,4,6,7
5,10
10;13
18,20
Čechová – Trabelsiová – Putz 1995
15
10
66
15
22.7%
2,3
5,6,7
4, 5,11
11; 15
-
9
6
65
24
36.9%
1,2,3
2,6,7,8
6
6; 9
-
33.9%
3,6,9,10, 11,12
3,9,11
8
8; 18
-
10,22
10,22,23, 26,29,30
13,23,29, 30
12,13,23; 35,36
33,41
Kelly 1993 Holub 1985 Šára – Šarová – Bytel 1970
18 43
12 23
56 258
19 58
22.4%
10
1.4. Poznámky k modelovým lekcím
V d al š í ch k ap i t o l ách b u d em e z k o u m at p řed ch áz ej í cí z m ín ěn é u či v o a b u d em e p o s t u p o v at p o d l e n ás l ed u j í cí h o p o řad í : d ru h á k ap i t o l a – s l o v es n é t ří d y, t řet í k ap i t o l a - s l o v es n ý čas , čt v rt á k ap i t o l a – s l o v es n ý v i d a p át á k ap i t o l a - ro z k az o v ací z p ů s o b . Ke k o n ci k až d é k ap i t o l y j s m e v yt v o ři l i m o d el o v o u l ek ci s e z am ěřen í m n a p ro b l ém y čí n s k ých m l u v čí ch . Nau čit se česk y j e pro čínsk y mlu vící student y do jisté mír y obtížné, proto v ýu ka v yžaduje vh odné v ýk lad y a v ětší pozornos t učitelů. Začáteční fáze v ýu k y j e vho dnější p od ved ením u čitelů , protože modelové lekce jsou uvedeny jen v češtině. Mod elov é lekce píšem e n a zákl adě vl astních zkušen o stí běh em studia češtin y. Tyto lekce jsou částí u čebnice, v t é se n acházejí jen v ýkl ad y o slov esn ých t řídách, sloves ném času, slov esn ém vidu, rozkazovacím způs obu a j ejich aplik ační cvičení, v yn echali jsme gram atick é části ji n ých slovní ch d ruh ů, nebo i sloví čk a a tex t y (modelo vé l ek ce obs ahují j en k rátk é tex t y n ebo vět y před gramatick ým učivem ). Předpo kládáme, že u čebni ce, ve kt eré se model ové l ekce nach ázejí, obs ahuj e celk em 20 lekcí , a proto b ych om před cházejí cí zmíněné učivo umístili v následujícím pořadí: Osnova: 2. lekce systé m slo ve s -n ý c h tříd
7. lekce
3. lekce slo ve sa
t yp u
–á
8. lekce
4. lekce slo ve sa
t yp u
-u je
11. lekce
vid 1)
minulý čas
vid 2)
14. lekce
15. lekce
17. lekce
vid 4)
vid 5)
imperativ
5. lekce slo ve sa t yp u –í
12. lekce vid 3)
6. lekce slo ve sa
t yp u
–e
13. lekce budoucí čas
11
Ab y v ýk l ad y j ed n o t l i v ých s l o v es n ých k a t ego ri í b yl y k o m p l e x n í , p ři řad i l i j s m e j i s t é m o d el o v é l ek ce k e k o n ci p ří s l u š n ém u u či v u , p ro t o p o řad í t ěch t o m o d el o v ých l ek cí j e p řeh o z en é.
12
2.
Slovesné třídy
2.1. Teoretický výklad slovesných tříd
Hav rán ek – J edličk a (2002, s. 116 ) definu jí časov ání jak o tvoření jednodu ch ých t varů , které označují o sobu a číslo. Tyt o osobní koncovky nejsou u všech sloves stejné, proto vznikají slovesné třídy. V t éto kapitol e se budem e v ěnov at prezentaci slov esn ých tříd (časov ání sloves) v devíti v yb ran ých u čebnicí ch češtin y p ro cizince a budeme sledovat následující hlediska: 1. Kde je v učebních materiálech zařazen výklad tříd? 2. J ak se klasifikují slovesa v učebnicích češtiny pro cizince? 3. J aká slov esa jsou uved ena z a příkl ad y/ vzor y při v ýk ladu ko njugace? 4. J ak v ypadají aut orov y pozn ámk y, příp. koment áře k u čení sl ovesn ých tříd?
Ad 1.
Kde je v u čebních materiál ech zařa zen výklad s lovesných
tříd?
K v ýkl adu slovesn ých t říd do ch ází ve sledov an ých u čebni cích češtin y p ro cizin ce velmi brz y, v ětši nou po prob rání pomocn ého sloves a být (n ěkd y i mít) a po s eznámení stu dentů s někter ými jednoduš šími gram atick ými j ev y (n apř.: osobní zájmen a aj. ), tím j e studentům umožněno slovesné třídy lépe pochopit. Podle naš eho n ázoru b y m ěl b ýt v ýklad slovesn ých tříd zařazen do první t řetin y u čeb nic n ebo n ejpozd ěji do první polo vin y celko vého počtů lekcí (pokud učebnice obsahuje méně než 10 lekcí). Ve v ybran ých učeb nicích j e možn é v ys l edov at dva zákl adní
13
přístupy prezentace slovesných tříd, tj.: a) postupnou prezent aci - slo vesn é tříd y se v ysv ětlují post upně (Parol ková – Nováková 200 4, Rigero vá 2000, Čecho vá – Trabelsiová – Putz 1995) b) souborn ou p rezentaci - v ys větl ení všech t říd v rámci j edn é l ek ce (Hol á 2005, Hron ov á – Tu rzíková 1 998, Roubalov á 1995, Kell y 1993, Holub 1985, Šára – Šárová – Bytel 1970) Učebnice - Ri gerová (2000 ) obs ahuj e cel kem 9 lekcí, prezent ace slovesn ých tří d jsou v prvních pěti l ek cích. Autorka uv ed e v každé lekci (1. – 4.) jeden t yp slov es v po řadí – á (d ělat ), -í (mysl et ), -e (nést ) a –uje (stud ovat ), p ak shrnuj e vš ech n y sl ovesn é t yp y d o jed né tabulk y v 5. lek ci (s. 133 ). Čecho vá – Trab elsi ová – Putz (1995 ) v ys větlují sloves a t ypu –á (mít ), -uj e (stud ovat ) již v druh é lek ci (s. 4 1) a ve t řetí lekci (s. 54) jsou další dva typy sloves –í (mluvit, rozumět), -u (jít). Porovn áme-li učebn ici Čechov á - Trab elsiová – Putz (199 5) s Rigerov ou (2000 ), Čecho vá – Trabelsi ová – Putz (19 95) sice dáv ají poměrně men ší prost or k pro cvičení jed n otliv ých t ypů slov es, ale zde je s yst ém časov ání přehled nější a jednoz načn ější, slov esn é t říd y jsou komplex ně prob rán y již na začátku učeb nice (t ato u čebnice má celk em 15 lekcí ). Podl e naš eho n ázoru prezent aci u Čechov é – Trab elsiové – Putz (1995 ) můžem e považov at za přech o d mezi sou born ou a p ostupnou prezentací. Parol ková – Nov áková (200 4) v yklád ají v e 3. lek ci (s. 24) konju gaci slo ves mí t(-á ), zn át (-á ), vědět(-í ), chtít (-e). Tyt o příkl ad y jsou kromě slo ves a z nát nepravid eln é. V 4. lekci (s. 37) jsou konju gace dalších sl oves jít (-e), jet (-e), moci (-e), jíst(-í ), mus et (-í ), dát (-á ), v násled ující l ek ci (s. 49) s e p rez entují slo vesa pro sit (-í ), umět (-í ). V 6 . lekci (s. 64) s e v ysv ětlují slovesa n ést (-e), psát (-e), číst (-e). Konečně v 8. lekci (s. 92) se zabývá slovesem opakovat (-uje). Zde auto ři uv áděj í za příklad y hlav n ě nep ravideln á slov esa, 14
s yst ém časov ání n ení j ednozn ačn ý. P odle naš eho n ázoru je tat o prezent ace nevhodn á, můž e n a student y půso bit dojm em, že česká konju gace j e složitější, než jaká sk utečn ě je. Aut oři b y měli uvést na první místo p ravi del né vzor y, ab y stud en ti mohli podle t ěcht o vzorů v průběhu dalšího studia správně časovat. J ako p říklad so uborné prezentace uv ed eme u čebnici – Roub alová (1995 ), kd e jsou vš echn y slovesné t říd y v četn ě jeji ch zápo rné form y v ylož en y již v druh é lek ci v gramati ck é části 2.1 (s . 29) – časo vání sloves . Úvo dní tex t a dialo g y p řed gramaticko u částí 2.1 ob sahují 23 sloves: z toho jsou sl oves a být, mít, jíst, p otom 5 sloves j e ze s kupin y -á (vstá vat, snídat, ..), 6 slov es n a pro cvi čení –í (těšit , večeř et,.. ), 5 sloves ze skupin y – uje (j meno vat se, t elefon ovat,.. ) a zb ytek js ou slov es a nepravid elná – e (číst , psát, pít, mýt se). Včetně slov es ve cvi čení ch a v dalších v ýkl adech druh á lek ce obsahu je celkem 39 slov es. To vš e probírá n a zákl adě g ram atick é znalosti z první l ekce (osobní zájmena, sloveso být, mít,...). J e nám jasné, že stu dent, res p. cizinec-začátečník, tolik slov es p o strán ce fo rmální i v ýz nam ové v rám ci j edné lek ce procvi čit nemůže, proto po klád áme p ostupnou p rez entaci za vhodn ějsí způs ob. Podle našeho n ázoru b y b ylo dob ré, kd yb y se auto ři o ex istenci vš ech slovesn ých t říd zmínili už na začátku v ýu k y (lze shrn out d o tabulk y), ab y si o tom studenti mohli udělat lep ší předst avu. Potom můž eme t yto znalosti post upně up evňov at v n ásl edujících l ek cích. Řekli b ychom, že je to kombinace obou typů prezentací.
Ad 2.
Jak se klasifikují slovesa v učebnicích češtiny pro cizince ?
Podl e odbo rné literatu r y (Karlí k – Nekula – Rusín ová 19 95, Čecho vá 20 00 a Hav rán ek – J edlička 1 98 1, aj. ) se sl oves a v češtině dělí podle tv aru 3. osob y jedn. čísla p řítomn ého času do p ěti tříd: I. -e, II. 15
-ne, III. -je, IV. -í, V. –á, neb o se podl e kmen e minulého/infinitivního dělí sloves a do š esti slovesn ých tříd: I. -Ø-, II. -n u-/-nou-, III. -e-/-ě-, IV. -i -, V. -a-, V I. -o va-. Na zákl adě rozdělení podl e kmen e přítomnéh o času
je
založ ena
zjednoduš ená
klasi fikace
sloves
pou žívaná
v
učebnicích češtiny pro cizince. V u čeb nicí ch češti n y pro cizin ce se sl oves a d ělí buď do čt yř skupin, tj. na slovesa zako nčená na – á (d ělat ), -uj e (stu dovat ), -í (mlu vit ) a n a tzv. nepravid elná slo ves a t ypu –e (číst, psát , nést aj. ), které m ají sp olečné osobní k oncovk y (-u , -eš, -e, -eme, -et e, -ou), n ebo se podl e jin é kl asifi k ace slov es a d ělí pouz e do tří slo vesn ých tříd, tj. n a sloves a t yp u – á (děl at ), -í (mlu vit ) a – e (stud ovat , číst ), p ak v rámci t ypu – e (studo vat, čí st ) rozlišuje j eště dv ě pod skupin y –uj e (s tudovat ), -e (číst). S prvním t yp em děl ení s e s etkávám e celkem v p ěti u čebni cích (Hol á 20 05, P arolk o vá – No váko vá 200 4, Ri gerov á 2 000, Roubalov á 1995, Č echov á – Trabelsiov á – Putz 19 95 ), s d ruh ým t yp em v ostatních učebnicích. Hro nov á – Tu rzíková (1998, s. 3 8 – 39) rozčl eňují slov esa do t ří skupin, al e uv ád ěj í vzor y číst a stu dovat v edle seb e jako dv ě podskupin y. Stejn ě i Šára – Šárov á – B yt el (1970, s. 54 ) uvádějí slovesa opako vat a číst, p sát současn ě jako podskupin y slovesa t yp u –e (studo vat, čí st ). Kell y (1993 ) uv ádí sl oveso d ěkovat ze s kupin y – e (studo vat, číst ) a n epravid eln á slov es a n euvádí p ři v ýkl adu k onju gace. Holub (1985 , s. 29) při p rvním v ýk ladu ve t řetí l ek ci – Ver b al Ending s of the Present Tens e Indicati ve v yn ech al t yp – uje (studo vat ), potom jej doplnil v pozn ámce, jinak v jeho dalším v ýklad u v š esté lek ci (s. 62) znovu klasi fikuje sl oves a, a slovesa t yp u –uje (kupovat, d ěkovat ) už je uveden. Podle n ašeh o n ázoru je člen ění sl oves na t ři skupi n y zp ůsob nevhod n ý, p rotože v šeob ecn ě p ro cizince studují cí češtin u p latí, že u 16
sloves t yp u -í (mlu vit) a –á (d ělat ) n eb ývá tolik problemů , h orší j e to s t yp em – e (stu dova t, číst ), kt er ý obsah uje ješt ě podsk upin y, proto je tak sn adno zařadit d o jedn é skupin y nelz e a j e třeb a v yčlenit t yp –uje (studovat) z jiných sloves typu –e (studovat, číst).
Proč j e t řeb a v yčl eni t sloves a t yp u – uje (studovat ) z jin ých sl oves –e (studovat, číst)? Do
sloves
t yp u
–e
(stud ovat,
číst )
je
zařazeno
m noho
nepravid eln ých slo v es. Na rozdíl od těch to nep ravideln ých sl oves js ou sloves a t ypu –uje (studovat ) p ravid eln á, p roto j ejich v yčlenění ze skupin y slov es – e (st udovat, číst ) ul eh čuj e studentům celé u či vo. J inak se na to podív ám e i z dalšího hl ediska - sloves a t ypů – á (d ěl at ) a –uje (studovat). Slovesa t yp u –á (d ělat ) v ětšinou n eb ývají pro blem atick á, al e ex istují také n ěkteré odch ylk y, kt eré činí cizincům potíže, zd e je t řeb a rozlišovat in finitiv sloves n a –at a –o vat, cizinci čast o ch yb n ě tvo ří indikativ prézentu sl oves na –o vat: studo vám jak o d ělám. N yn í bud eme soustřeďovat na p rezentaci slov esa t ypu –á (d ělat ) a –uje (s tudovat ) v učebních materiálech: a)
Učebnice se soubornou prezentací Učebnice, které v ys větlují všechn y t yp y slov es v rám ci j edné
lekce při j ejich kl asifikaci do čt yř slo vesn ých tříd (-á, -í, -uje, -e) (Holá 2005, Roubalová 1995), problém nemívají. Je
dobře,
k d yž
autoři
učebni c,
ve
kter ých
jsou
sl oves a
klasifiko ván a do t ří tříd (-á, -í, -e), p ři v ýk l adu čas ování uvedou aspo ň jeden pří klad ze sk upin y –uj e (studo va t), ab y stu denti věd ěli o j eho ex istenci (Hronov á – Tu rzíková 1998, Kell y 1 993, Š ára – Šárov á – B yt el 1970 ). Hol u b (1985, s. 29 -30) neuv ede sl oves a t ypu –uje (studo vat ) při p rezentaci časov ání, al e studenti tento t yp p oznají z poznámky, kde jsou slovesa typů –uje (studovat) i –á (dělat). 17
b)
Učebnice s postupnou prezentací Čechov á – Trabelsi ová – Putz (199 5) kl asifikují slo ves a do čt yř
skupin, v ysv ětlují sl oves a t yp u –á (děla t) a –o vat (stu dovat ) v rámci jedné l ekce, proto zd e p robl ém t aké n ení. Parolkov á – Nov áko vá (2004 , s. 25) p ři první p rez entaci slo vesn ých tříd ve třetí lekci píší : „stejně jako sloveso zn át se časuje mnoho slo ves na –at (nikoliv –o va t), např. : dělat, sp ěchat, vstá vat, sníd at, ob ěd va t, zavolat , čekat.“ J inak se sloves y t ypu –uje (st udovat ) v této u čebn ici zab ýv á až v osmé lek ci (s . 92). Ri gero vá (2000 ) sice klasi fikuje slov esa do čt yř slo vesn ých skupi n, ale v ysv ětluje slov esa t yp u –á (dělat ) v prv ní l ekci (s. 36 ), a –uj e (studo vat ) až v e čt vrté lek ci (s.10 6), mezi tím se o jeji ch rozdílu nezmiňuje. Autorka měla sn ahu n euv ád ět sloves a t ypu – uje (studovat ) až v čtvrté lekci, ale tato skupina se nedá úplně vynechat. Z důvo du po dobnost i sloves t ypu –á (d ělat ) a –uj e (studo vat ), j e podle n ašeho názo ru třeb a upozornit na ex istenci t ypu –uje (studovat ) jako zvl áštní s kupin y a v yčlenit slov esa t ypu –uj e (studo vat ) od jin ých sloves t yp u –e (stud ovat, číst ), p roto p o važujeme klasi fikaci sloves do čtyř skupin za vhodnější způsob.
Proč je t řeb a v yčleni t slovesa t yp u –ne (ti sknout ) od jin ých slo ves –e (číst)? Podle naš eho názoru má klasi fikace do čt yř sk upin (-á, -í, -uje, nepravid elná slov esa -e) t ak é svůj n edost atek, protože můž em e j eště z nepravid eln ých sl ov es t yp u – e (číst ) v yč lenit p ravi deln á sl ov esa, kt erá mají v infinitiv u k oncovk y –nout (tis knout ) a 3. os., j edn. č. – ne (tis kn e). Potom tento t yp slov es pro blemati ck y n eb ýv á, student i automati ck y čas ují podle slov es t ypu – e (číst ), d oporučov ali b ychom proto vyučujícím, aby ex istenci tohoto typu sloves zmínili.
Na rozdíl od sloves t yp u
á (dělat ), kt erá mají vžd y in finitiv –at, 18
a sloves –uje (studo vat ) s in fintivem – o vat, slov esa t yp u –í (mluvit ) mohou mít in finitiv zakon čen ý n a – et (bydl et ), -ět (rozu mět ) a –it (mlu vit ). Ve sl edov an ých u čebnicí ch jen dvě (P arolk ová – Novák ová 2004, Čechov á – Trabelsio vá 199 8) uv ádějí všechn y tři vzo r y (z toho Parolkov á – Nov áko vá 20 04 uv ád ějí t yto vzor y v různ ých lek cích. Viz s. 14). J iní autoři o to m píší jen ve cvi čen ích nebo v poznám k ách. Kell y (1993 ) uv ádí za přík lad y slov eso prosit p ři prezent aci konju gace, z též lekce jsme n alezli ještě 3 slov esa věd ět, j íst (s. 35-36) a slov eso těšit (s. 32) ze sku pin y slov es t ypu –í (mlu vit ), obsah slo ves j e v této lek ci velmi chud ý. Podl e našeho názoru j e t řeba uvést vš ech n y t ři podt yp y (–et/-ět/-it) komplex ně už při prvním výkladu této konjugace.
Klasifikace sloves
in fin itiv
3 . o s. sig .
k la sif ik a c e do 5 sk u p in
n é st péct ma z a t b rá t u mřít
n e se peče ma ž e b e re u mře
E
z a č ít tisk n o t min o u t
začne tisk n e min e
NE
k rý t k u p o va t
k ryje k u p u je
k la sif ik a c e do 3 sk u p in y
k la sif ik a c e do 4 sk u p in
k la sifik a c e jin á
E E
E
NE JE
JE
JE
trp ě t sá z e t p ro sit
trp í sa z í p ro sí
Í
Í
Í
Í
d ě la t
d ě lá
Á
Á
Á
Á
Ad
3.
Jaká
slo vesa
jsou
uved ena
jako
příklady/v zory
při
výkladech konjugací ?
19
Dávat s práv né a vhodn é pří klad y vžd y pomáhá s tudentům náležitě pochopit učivo. Cíle v ýu k y sl ovesn ých tří d pro čes ké stud ent y a p ro cizince jso u různé, čeští st udenti už slovesa zn ají, pot řebují j e jen při řadit do určit é tříd y, ab y lépe po znali svůj m ateřsk ý j az yk, ale cizin ci pomo cí slovesn ých t říd slov esa s právn ě/nes prav ně časují. N yní se p o díváme na příklad y/ vzor y, kt eré autoři používali v učební ch m ateriál ech, a na frekvenci vzorů. Podle našeho názoru by mohly být vzory následující: a)
Po st ránce lex ikální musí b ýt vzory v ys větlit elné, j edn oduch é a praktické. Všechny učebnice toto pravidlo dodržují;
b)
Vzor y b y měl y b ýt sloves a pravi delná (krom ě n ep ravideln ých sloves -e), neb o lze uvést sl oves a n ep rav idelná vedle pravid el n ých , jinak cizinec nemá podle čeho časovat další slovesa. Parolkov á – Nov áko vá (2004 ), použív al y nep ravid eln á slov es a (viz s. 14). Takové vzory pokládáme za chybné. Zk oumali jsm e t ak é frek ven ci p říkladov ých slov es z každé
slovesné třídy v devíti vybraných učebnicích. Nejfrekvent ovan ější m vzorem ze sl ovesné tří d y –á j e slo veso dělat, které s e objev uje v pěti učebni cích. Slovesa zn át a mít jsou také běžná, ale t y se objevují jen v e t řech u čebnicích. Nejužívan ěj šími vzor y ze skupin y –í jsou sloves a mlu vit a p rosit, která naj dem e ve t řech učeb nicí ch. Ve třech učebni cí ch jsme n aš li slovesa stu dovat a děko vat, která jsou nejp očetn ější ze sloves a t ypu –uje. Nej frekv ento vanější ze sloves t ypu –e (n ep ravidel ná slov esa) j e sloveso číst, kt eré j e uveden o ve čt yřech u čeb nicí ch, pak slov eso n ést najdem e v e třech u čebnicí ch. J iné vzor y s e obj evu jí jenom ve dvou nebo v j edn é u čeb nici, proto s e jimi z hlediska frekvenci zabývat nebudeme.
Vzory sloves 20
e
ne
číst
Holá 2005
pracovat
Parolková-Nováková 2004
chtít,jít,jet,moci nést,psát,číst
Rigerová 2000 Hronová-Turzíková 1998
je
í
á
rozumět
dělat
opakovat
vědět,prosit umět,jíst,muset
mít,znát dát
nést (moci, chtít)
studovat (děkovat)
myslet (muset)
dělat (znát)
číst
studovat
sedět
odpovídat
číst
pracovat
mluvit
dělat
jet
studovat (jmenovat se)
mluvit/rozumět
mít
děkovat
prosit
znát
jít/nést, (brát,pít,hrát)
(kupovat/ děkovat)
bydlet/vidět (prosít,učit, sedět)
dělat/mít, (čekat)
číst/psát
opakovat
mluvit
dělat
Roubalová 1995 Čechová-Trabelsiová -Putz 1995 Kelly 1993 Holub 1978
Šára-Šárová-Bytel 1970
-
slo ve sa v z á vo rk á c h jso u vz o ry ve d le jší n e ž jin é
V tabul ce si můžem e všimnout, že žádná učeb nice neu vedl a v zory ze sloves né t říd y –ne (tisknout, ti skne) p ři v ýkl adu konju gace nepravidelných sloves –e (číst).
Ad 4.
J ak vypada jí auto rov y pozná mky, příp. ko mentá ře k učení
slovesných tříd ?
V
někt er ýc h
učebnicí ch
n ajd eme
p oznámk y
v ysvětlující
slovesné třídy (konjugace), příklady jsou následující. Hol á (2005 , s. 35) v ysv ětluje: “All Czech verbs are co njugated. Wh at is conjugatio n ? Comp are: I do not understa nt – n erozu mím. Y OU 21
do not und erstan d – nerozu míš... The verbs chang e t heir forms to express persons – they are conjugated.“ Rigerov á (2 000, s.1 33) píše: “Czech ver bs must be list en ed t o for two pieces of information: 1 ) the meanin g (whi ch is gi ven b y the fro nt part), 2) the subject –“acting person“(expressed by the ending).“ Podl e naš eh o názoru b y m ěli v yu čují cí čín sk ým studentům v ys větlit, co to vl ast ně konju gace j e, p rot ože Číňan é, pok ud n eumí jiné slovansk é j az yk y n ebo se dosud neu čili jaz yk y, ve kter ých s e slov esa časují, n ejsou n a k onju gaci zv yklí . Tot o platí pro vět šinu Číňanů. I kd yž j e v češtině ho dně n ep ravid eln ých sloves, v ýuk a slov es n ých t říd pro číns ké stud ent y n eb ýv á nepocho pitelná, a proto v yu čují cím navrhujeme, aby tento jev vykládali stručně. U
několika
učebni c
také
najd eme
autorov y
komentáře
o
slovesn ých t říd ách, např.: “Co njugation is not diffi cult – it o nly ta kes practice! However, there a re so me verbs with an unp redi ctable conjugatio n.“ (Holá 2005, s. 35 ),
“ It’s often diffi cult t o p redict the
conjugatio n gro up to which a verb belo ng s from th e infinitive. However, you ca n try you r luck at guessing th e en d ing acco rding to th e following rules. Th e rules are valid for ab out 70 % of ver bs.“ (Ri gerov á 2000, s. 134). Podl e naš eho názoru jsou ob a předchaz ející kom entáře vhodn é, ale p rvní je j ešt ě vh odnější, p rotože j e l epší neřík at stud ent ům, že je nějaké učivo obtížné.
Shrnutí
V záv ěru s hrnujem e v šechn y požadav k y, které adekv átní prezent ace slov esn ých tříd v yž aduje. Podle n ašeh o názoru b y b yl o vhodné použít komb inaci prezentace pos tupné a soub orn é, to znamen á zmínit se o ex istenci všech slov esn ých tříd n a začátku v ýuk y, p ak j e ještě postup ně v ysv ětlovat v pozd ějších l ekcí ch. J e vho dné kl asifiko vat 22
sloves a
do
čt yř
skupin,
tj.
–á
(dělat ),
-uje
(stud ovat ),
-í
(mlu vit/mysl et/vi dět ) a n a tzv. nep ravid el ná slov esa -e (číst, psát, nést aj.), a zmínit se o ex istenci slo vesn ého t ypu –ne (tiskn out ). Důležité je také zvolit vh odné vzor y za příkl ad y a naps at stru čn ý a sro zumiteln ý výklad, pokud možno i komentář, který nám pomůže k výuce.
2.2. Modelové lekce prezentace slovesných tříd
23
Osnova: 2. lekce c e lý systé m
3. lekce slo ve sa
t yp u
–á
4. lekce slo ve sa typ u -u je
5. lekce
6. lekce
slo ve sa t yp u
slo ve sa t yp u
-í
-e
2. lekce
Časování sloves – přítomný čas
● Slovesa s e v češti ně časují, nap ř.: I d on´t work – n epra cuju, YOU don´t work – nepracuješ, WE don´t work – nepracujem e. ● Rozdělení slov es do tříd p odle tvaru 3 . osob y j edn. čísl a p řítomného času zakon čen ého n a –á, -je, -í, -e (větši n a nep ravideln ých sl o ves) n a čtyři třídy:
infinitiv sg. 1. 2. 3. pl. 1. 2. 3.
1)
dělat dělám děláš dělá děláme děláte dělají
studovat studuji/u studuješ studuje studujeme studujete studují/ou
mluvit mluvím mluvíš mluví mluvíme mluvíte mluví
číst čtu čteš čte čteme čtete čtou
_______________________ 1)
V odborné literatuře se slovesa v češtině dělí podle tvaru 3. osoby jedn. čísla
přítomného času na pět tří d nebo se podle kmene min ulého/infinitiního slovesa dělí na šest slovesných tříd.
Negace: tvoří se přidáním prefix u nedělám → nedělám – neděláš, nedělá, 24
neděláme, neděláte, nedělají Podobně: studuji – nestuduji, nestuduješ,... mluvím – nemluvím, nemluvíš,... čtu – nečtu, nečteš,...
Nepravidelná slovesa
infinitiv sg.
pl.
jíst
vědět
chtít
jít/jet
1.
jím
vím
chci
jdu/jedu
2.
jíš
víš
chceš
jdeš/jedeš
3.
jí
ví
chce
jde/jede
1.
jíme
víme
chceme
jdeme/jedeme
2.
jíte
víte
chcete
jdete/jedete
3.
jí
ví
chtějí
jdou/jedou
Slovesa být, mít jsou také slovesa nepravidelná, viz 1. lekci.
● Sloveso v češtině má pro každou os o bu s g. i pl. zvláštní tvar, t yt o tvar y se od s ebe liš í konco vkami, prot o se os obní zájm ena obv ykl e nev yj adřují. Těchto zájmen s e užívá, jen kd yž ch cem e oso bu zdůraznit. Př.:
To jsem my. Neví o tom ani on, ani jeho přítel. Já jsem to říkala.
● Čeština má jen jeden přít omn ý čas, n a rozdíl od an gličtin y aktuál ní přítomn ý děj (th e p res ent contino us) se neo dlišuje od neak tuálníh o přítomného děje (present simple). Cvičení: 1. Doplňte osobní zájmena a určete do které třídy slovesa patří: ........ . mluvím, .. ..... . telefonujo u, ... ..... studujem e, ... ..... čtete, .... ... .
25
děláš, ...... .. rozum ěj í, ........ pracuj ete, ... ..... d ěkuju, .. ...... pí še, .... .... b ydlí , ...... .. znají, .. ...... má, . ...... . sport ujeme, .. ..... . dívám se, ..... ... zpívaš, ........ prosím, ........ myslíme.
2. Dejte a) do množného čísla a b) do jednotného čísla: dělám - .... ...... ., píš eme - ..... ...... , p racu je - .. ...... ..., čt eme - ..... ...... , mluvíš - ... ..... ..., m ají - ..... ...... , ob ědv ám - ..... ..... ., sníd áte - ..... ...... , neznají - ...... ....., pi jou - .... ...... ., ch cet e - ...... ....., jdu - ..... . ....., j sou - .........., víme - ..........., jdeš - ........... .
3. Časujte ve všech osobách: Pracuji dob ře. – Nest uduji n a fakult ě. – Dělám domácí ú kol. – Nakup uji v obchod ě. – Mluví m česk y. – B ydlím v Praze. – Snídám v jídelně. – Piju kávu i čaj. – Nemám hl ad. – Učím s e m atem atiku. – Nev idím moc dobře. – Hledám sl ovník. – Ob ědv ám kuře a brambo ry. – Čekám n a tramvaj. – Sportuju každý den. – Nevím, kolik je hodin.
3. lekce
Slovesa typu á
● Sloveso t yp u –á m á kon cov ku v 3. oso bě j edn. čísl a p řítom ného času –á (dělá, čeká) a v infinitivu -at (dělat, čekat).
26
Vzor: dělat sg.
pl.
1. os.
děl – á - m
děl – á – me
2. os
děl – á -š
děl – á –te
3. os
děl - á
děl – a –jí
J iné příklady:
říkat, začínat, obědvat, vstávat,
odpovídat, poslouchat...
● Ke vzoru dělat se řadí i tato frekventovaná slovesa: znát – znám, zná, známe; dát – dám, dá, dáme; mít – mám, má, máme (jen tvary z kmene přítomného).
!
Pozor n a slo ves a t ypu –uje, kt erá m á v infinitiv u k onco vk u –o vat ×
-at (pracovat, pracuje × dělat, dělá).
Cvičení: 1. Dejte do správných tvarů: vstávat (2. os. s g. ) .......... , znát (1. o s. pl.) ..... ....., říkat (3. os. sg. ) ..... ....., mít (2 . os. pl.) ..... ..... , dát (1. os. pl.) .... ...... , sn ídat (3. os. pl.) .. ...... .., ! stu do vat (1. os . s g) .. ...... .., hl edat (3. os. s g. ) ... ...... .., poslouch at (2 . os. pl .) ...... ....., zpív at (1. os. pl.) ..... ...... , vol at (2. os. sg.) ..........., doufat (3. os. pl.) ..........., začínat (1. os. sg.) ........... .
2. Dejte do správných tvarů: Pavel (mít) ...... ...... hlad. (j á - děl at) .... ........ domácí ú kol. Hodina už (začín at) .... ...... ... . Petr a Ev a (ček at ) ... ...... ... už dlou ho. (t y – znát) ...... ... dobře Prahu? Zn ám Prahu, ale (já – nezn át) ..... . ...... moc dobře. (j á - zajímat ) .... ...... ... s e o hu dbu. (m y – sníd at) ........ .... . rohlík y a čaj. (v y – dát) .... ...... ... si pivo? Kolik hodin (t y – 27
vstávat ) .... ...... ... o víkendu? Ráda (j á – zpívat) ..... ...... . . česk ou písničku. Na co se (oni – ptát) ... ...... .... ? Co (v y – hl edat ) . ........ ....? Nic (j á – nehl ed at) ........ ..... . Každ ý d en (já – p oslou chat ) .......... ... rádio. (j á – začínat ) ... ...... .... mluvit a rozumět čes k y. (v y – dí vat se) ... ...... .... n ěkd y na televizi? Můj kamarád (ot evírat) ... .. ....... mail každ ý d en. Pozor! Dveře s e (zavírat )... ... ....... ! (m y - n eří kat ) ....... ...... nic. (já - doufat) ............. , že to není problém!
4. lekce
Slovesa typu -uje
● Sloveso t ypu -uje má kon covku v 3. os obě jedn. čísla p říto mného času –je (studuje) a v infinitivu –ovat (studovat).
Vzor: studovat sg.
pl.
1. os.
stud – uj –
2. os
stud – uj – e –š
stud – uj - e –te
3. os
stud – uj – e
stud – uj -
J iné
příklad y:
Ø -u/i
d ěkovat ,
stud - uj- e - me
milo vat,
Ø–
ou/í
kupovat,
sporto vat,
cest ovat,
potřebovat, opakovat, jmenovat se...
● Sloveso t yp u –je (studovat ) má v 1. os obě jed n. č. a v 3. os obě mn. č. dubletní tv ar y –ji/-ju , -jí/-jou , z těchto tv arů –ji , -jí po užívá v ětšinou v e spisovné češtině a –ju, -jou v mluvené češtině.
28
Cvičení: 1. Dejte do správných tvarů: děkov at (2. os . s g.) . ........ ., studov at (1. os. pl.) .... ...... , l yžo vat (3. os. sg. ) ..... ....., sp ortov at (2. os. pl.) .. ...... . ., milov at (1. os. pl. ) .. ...... .., jmenov at s e (3. os. p l.) . ...... ..., ! ček at (1 . os. s g) . ...... ...., p racovat (3. os. s g. ) .... ...... ., o pakov at (2. os. pl. ) .... ...... ., kup ovat (1. os . pl.) .... ...... ., potřebovat (2. os. s g. ) ......... .., op rav ovat (3. os. pl.) . ...... ...., gratu lovat (1. os. s g. ) ..... ...... ., fun go vat (3. os. pl) .......... .
2. Dejte do správných tvarů: (m y – cestov at) ... ........ .. rádi. (v y – potřebov at) .. ...... . .... často slovník, kd yž píš ete dopis? Máte psa? - J ak (jmen ovat se) ..... ........ v áš pes? Kde (praco vat ) ........ ..... váš otec? Ta tel evize (fu n gov at) ....... ...... dobře. Pot řeb ujet e pomoc? – Ne, (m y – n epot řebovat ) . ........ ...., děkuj eme! (v y – stud ovat) .. ...... ..... n ebo (v y - pracovat ) ...... . ......? (t y –
milovat )
.. ...... .. ...
ví c
kupovat ) ...... ...... . ? (já
div adlo
nebo
film?
J ak
čast o
(t y
–
– děko vat ) ........ ..... za všechn o. (oni –
l yžov at) . ...... ...... m oc do bře. Honza (opravov at) . ..... ...... . n áš počít áč. Pan Nov ák (pracovat ) .... ...... ... j ako m echanik. M ám e nov é auto. - (m y – gratulov at) . ...... ... .... . J ak často (t y – t anco vat ) ... ...... ....? Teď už (j á – netancovat) ............. vůbec.
5. lekce
Slovesa typu -í
29
● Sloveso t ypu -í m á ko ncov ku v 3. oso bě j edn. čísl a p řítom ného času –í (bydlí, rozu mí, ml uví ) a v infinitivu et/ ět/it (bydlet, rozumět , mluvit ).
Vzor: mluvit sg.
pl.
1. os.
mluv – í – m
mluv – í – me
2. os
mluv - í –š
mluv - í –te
3. os
mluv – í
mluv – í
J iné příklady: vařit, učit se, večeřet, uklízet, vidět, sedět, vracet, rozumět, držet...
● Sloveso t yp u -í m á v 3. o sobě množ. čísl a v edle tvaru na –í, t aké tvar y –ejí/ějí, al e t yto ko ncovk y nej sou u vš ech slov es (bydlí = bydl ejí, rozumí = rozumějí, ale jen drží ), prot o je p ro nás po užit ko ncovku –í bezpečnější, ta se uplatňuje u všech sloves typu -í.
!
Pozor na slovesa:
stát - stojím, stojí, stojíme;
spát - spím, spí, spíme; bát se - bojím se, bojí se, bojíme se.
Cvičení: 1. Dejte do správných tvarů: Bydlet (já, my, ty, vy, oni, ona) ................. v Praze. Učit se (ty, oni, vy, on) .............. matematiku. Rozumět (on, my, vy, já, ona) ............... češtinu. Vařit (já, ty, oni, my, vy) ........... oběd. Umět (ty, oni, vy, my, já) ............... dobře fyziku. Večeřet (já, ty, ona, ony) ............... v restauraci.
30
Prosit (já, my) ............... o pomoc. Myslet (já, my, oni,ona) ..............., že je to pravda.
2. Dejte do správných tvarů: J ak často (t y – v ečeřet) ... ...... .... v rest auraci? (v y – mluvit ) ........ ..... an glick y?
Kolik
(stát)
..... ...... ..
l ístek
na
t ram vaj?
(v y
–
vědět ) ... ...... ...., k de je Karolinum? (m y – učit se) ... ...... .... česk y. (t y – těšit s e) ..... ...... .. n a nov ý česk ý film? Na co (oni – m ysl et) . ........ ....? (v y – jíst) ... ...... .... ráno chl éb a rohlík ? Ne, (m y – nejíst ) . ........ ...... chléb a vůb ec, rohlík jíme jen občas. (j á – prosit) ... ...... .... ú čet ! Můj kamarád (pl atit) .... ........ . ob ěd. Kde (t y – b ydl et) ..... ..... . ..? (t y – m ysl et) . ..... ...... . n ěkd y n a stu dium? (v y – m ysl et) . ...... .. ...., že o n (rozumět ) ..... ...... .. česk y?
(t y – vidět ) ........ ..... ten dům naprav o? To
je naš e kolej . (on a – učit) ... ...... .... češtinu pro cizin ce. P roč (t y – stát) ............? Tady je židle. Kdo (sedět) ............ vedle tebe?
6. lekce
Slovesa typu –e
● Do sloves t yp u -e j e zařazen o mno ho n epravid eln ých sloves (číst, psát, nést, pít aj. ), které mají společné os obn í koncovk y (-u, -eš, -e, -eme, -ete, -ou)
31
Vzor: číst sg. 1. os.
čt -
2. os
čt – e –š
3. os
čt – e
Ø
– u
pl. čt – e – me čt - e – te čt –
Ø –
ou
J iné příklady: psát – píšu, píše, píšeme; pít – piju, pije, pijeme;
nést – nesu, nese, neseme; jít – jdu, jde, jdeme;
plavat – plavu, plave, plaveme; hrát – hraju, hraje, hrajeme; mýt – myju, myje, myjeme; brát – beru, bere, bereme; péct – peču, peče, pečeme; zavřit – zavřu, zavře, zavřeme...
● Z nepravidel n ých s loves t ypu -e lze v yč lenit pravid elná slo v esa, kt erá mají v 3. os. jed n. č. –ne (tis kne) a v infinitivu kon cov k y –nout (tisknout).
Vzor: tisknout sg.
pl.
1. os.
tisk – n – u
tisk - n – eme
2. os
tisk – n – eš
tisk - n – ete
3. os
tisk – n – e
tisk - n
J iné
příkl ad y:
p řipomenout,
–
ou
zapomenout,
zamknout ,
stihnout,
dotknout...
Cvičení: 1. Dejte do správných tvarů: 32
hrát (2. os. s g.) ..... .. ..., znát (1. os. pl.) .. ........ , m ýt (3. os. s g. ) .... ..... ., jít (2. os. pl.) ... ...... ., d át (1. os. pl .) .... ......, nést (3. o s. pl . ) ... ..... .., péct (1 . os . s g) .... ......, dotkn out (3. os. pl. ) ...... ....., ps át (2. os. sg.) ............, zavřít (1. os. sg.) ............ .
2. Dejte do správných tvarů: (m y – jít) . ...... ..... . na met ro a (m y – jet) .. ...... ..... na Václavsk é náměstí. Co (t y – čís t) ....... ......? - (já – číst) ....... ...... an gli ck ou knihu. Hank a (m ýt si) .. ..... ...... ráno stud enou v odou. Teď (m y – žít) .......... .. v České rep ublice. (v y – h rát ) ..... ...... . ten is? – Ne, (m y – h rát ) ........ .... . tenis, ale (m y – hrát) ....... ...... fotb al. J á (pít) .... ...... ... ráno k ávu a můj kamarád (pít) ..... .... ... čaj. (m y – ps át) . ........ ... es emesk y k ažd ý d en. Které
met ro
(j et )
....... .....
na
hlavní
nádraží?
(m y
–
nestihnout ) . ...... ..... . vše v t ermín u. (já – nepít ) . ...... ... kávu , al e (já – pít) čaj . J ana (b rát) . ........ .... knihu d o ru k y. Kach n y (pl avat ) ........ ..... na poto ce. (t y – p řipomen out) .. ...... .. ... mi to zítra? Kd y (t y – jít) ............. na fakultu? Dnes tam (já – nejít) ............ .
3. Dejte a) do množného čísla a b) do jednotného čísla: Učíš se? Dívá se s em. Vezmu si to. Přeji si to. Ráno jíme. Kupuje to jinde. Zavře dv eře. Doví s e t o v čas . Píš e pom alu. Často jez dí domů. Odpoví hn ed. Vaří i polévku. Kam ten časopis p atří? Teď už nekou ří. Často ztrácí ruk avi ce. Ten klobou k jí sluší. Očistí si š at y. Žárov ka s e rozsvítí. V ýs led ek závisí na po časí. Dos t si to ho n ev áží. Už to víme. Máte tak y hl ad? Musíme jít r ychl e. Zn áte to? Půjdou se projít. Potřebuj ete t o? Pracují pomalu. Vidít e d obře? Už se n ezlobíte? Začno u číst. Čtet e mo c r ychl e. Hrají si ven ku. Sedneme si sem. Kam t o dáv ají? Chodíme pozdě. C o říkají? Večeříme doma. Nech cet e jít tak y? Zů stan eme t am zítra. Můžete začít. Nej s me tu poprvé. Teď tam nejsou.
33
4. Odpovězte na otázky: Co děl áš dn es večer? V k olik ho din vst áv áš? J ak často v oláš d omů? Co rád/ a sníd áš? Hledáš něco? Co znáš v České reu blice? Máš v životě štěstí? Na koho ček áš? J akou hudbu poslouch áš rad/a? Díváš se každ ý den n a zpráv y? B yd l íš na kol eji? Umíš hrát na pi ano? Večeříš v menze? Mluvíš šp aněls k y? Proč s e učíš česk y? J ak dlouho spíš? Kolik stojí pivo v Praze? Těšíš se n a vík end? Víš, kde j e hl avní p ošta? Kouříš? Proč? Kam cestuješ o vík endu? Rád/a tancuješ? Kd e k upuj eš jídlo? Co studuješ? Už pracuj eš? J ak často potřebuješ slovník? Kam jdeš dnes večer? J edeš na ho ry? Co nikd y n ečteš? Píšeš dopis y? J deš do škol y každý den? Přijdeš dnes večer?
34
3.
Slovesný čas
3.1. Teoretický výklad slovesného času
Karlík (Karlík – Nekula – Rusínov á 1995, s. 31 5) uv ád í, že d yn ami čnost j akožt o vlastno st d ějovéh o příznak u subst an ce, jehož vyjádřením je sloveso, se realizuje jako čas slovesa. Čecho vá (2 000, s. 165) o česk ých sloves ech píš e, že mají schopn ost v yjádřit s v ými tv ar y tři zákl adní čas y: přítomn ý (prézen s), minul ý (préteritum), budoucí (futu rum). Bezp říznakov ým čas em je čas přítomn ý, tvar y v čase minul ém s e vztah ují k d ějům us kutečn ěn ým p řed momentem promluv y, čas budou cí s e pak vztahuje n a d ěje, j ež budou probíh at po t omto okamžiku. Tvar y základníh o slov es ného čas u přítomného, minuléh o a budou cího slouží v češtin ě i k v yj ad řování tzv. relativních časů: současnouti, předčasnosti a následnosti. V této kapitole s e pokusíme zmapov at, jak je slovesn ý čas zpraco ván v e v ýš e uved en ých devíti u čebnicí ch češtin y p ro cizince. Budeme postupovat podle následujících hledisek: 1. J ak j e v ysv ětlen přítomn ý čas – p rez éns v u čebnicí ch češtin y p ro cizince? 2. J ak je v ys větl en minul ý čas – préteri tum v učebni cích češtin y pro cizince? 3. J ak je v ysv ětlen budoucí čas – futu rum v učebnicí ch češtin y p ro cizince? 4. Kde je v učebních materiálech zařazen výklad slovesného času? 5. J ak vypadají tex ty nebo ukázkové věty před výkladem gramatiky?
Ad 1.
Jak je v y světl en příto mný čas – prezéns v učebnicích
35
češtiny pro cizince?
Prezentace přítomnéh o čas u v učebni cích češtin y pro cizince není
nijak
zvláštn í.
Ve
v ětšině
u čebnicích
spl ýv ají
p rezent ace
přítomného čas u s prezent ací časo vání sloves (slov esn ými tříd ami), protože slov esn á tříd a je vlastn ě rozčl en ění slovesn ých kon co vek podl e tvaru 3 . osob y j edn. čísla p řítomného čas u (jinak s e moho u sl oves a dělit podle kmene minulého/infinitivního), viz s. 16. Pro čín ské stud ent y není čas přítom n ý žádnou no vou sk utečn ostí, nepotřebuj eme v ys v ětlovat, co znam en á a j ak s e p oužívá. Al e b yl o b y dobré v yzn ačit v učebnicích vztah m ezi časov áním slo ves a p řítomn ým čas em, tj. b uď nad pi sem, n apř.: „Verbal Endings of th e Pres ent Tens e Indicati ve“ (Holub 1985, s. 29 ), čas ování slo ves – p řítomný ča s (Roubal ová 19 95, s. 29; Parolko vá – No v ákov á, s. 24, 37, 4 9, 64, 92), nebo dod at ve v ys větlivce či v pozn ámce, např.: Š ára – Šárov á – B yt el (1970, s. 5 4) d áv ají „Verbs – Slovesa “ jako nadpis, p od tím pí ší: „In the indicative
of
th e
present
ten se,
Czech
verb s
h ave
thes e
endings...“ (podobně i Rigerová 1995, s. 36; Kelly 1993, s. 35). Ve dv ou u čebnicí ch auto ři uv edou j en časo vání sloves , o přítomném čas e v ůbec n emluví (Hol á 2005, s. 35; Č echo vá – Trabel siová – Putz 1995, s. 41). Naopak n ajd eme t ak é učebnici (Hronov á – Turzíkov á 1998 ), v e kt eré se uvádí po uze n adpis “Sloves a – prézens“, což je podle našeho mínění nedostatečné. U n ěkolik a u čebni c n ajdem e pozn ámk y o přít omném čase, n ap ř.: “Thes e is onl y o ne Pres ent Tense in Cz ech. “ (Roub alov á 19 95, s. 29 ), “According to th e p res ent tense endin g s we can di vide Cz ech verbs into...“ (Holub 1985, s. 62). Šára – Šárová – B ytel (1970 , s. 54) píší : “Unlike Englis h, Czech does not di stinguish between th e“simpl e“ and th e“continu ous“ ver b forms.“ Podl e n aš eho n ázoru je tato poznámka p ro Čín an y v elmi 36
užitečná, p rotože v ětšina čínsk ých stu dentů umí an gličtin u, znají její gram atiku d ost dob ře, proto toto po ro vnání j ednozn ačn ě v ys větluj e užití přítomného času.
Ad 2.
Jak je vy světl en minulý čas – préteri tu m v u čebnicí ch
češtiny pro cizince?
Prezentace minulého času kl ad e důraz na form ál ní tvoření l-fo rm y, kt erá j e z ákladní tvar pro cel ý dílčí s yst ém tv arů minul ých. Česká slov esa mají p ouze jeden minul ý čas, p roto jeho užití n ám n ečiní žádn ý pro blém. Po tom ke sled ování prezent ace minul éh o času v učeb nicí ch češtin y p ro cizince můžem e p ostupovat podl e násl edující ch pěti bodů: a) J aký je výklad o tvoření minulého času? b) Odchylky a nepravidelnost l-formy c) Negace l-formy d) Příklonky a slovosled e) Poznámky autorů učebnic k učení minulého času
Ad a)
Jaký je výklad o tvoření minulého času?
Holá (2005, s . 64 ) v ysv ětluje tvo řen í minulého času v elmi jednoznačně: “To form the past tense , take three simple steps“, z toho 1. 2.
krok je tvoření l-formy
t → l : dělat – dělal
k rok v ysv ětluje rod y u l-form y: j. č. - d ělal, d ělala, děl alo; množ. č. - dělali, dělaly, dělala
3.
přidání slovesa být: dělal jsem,... Před cházejí cí jsou 3 základní postu p y ke tvoření minul ého čas u, v
ostatních osmi učebnicích by tyto postupy neměly chybět. Ri gerová (200 0, s. 222 ) nev yklád á, jak t voří l -fo rmu, která je 37
první k rok k e tv oření minulého času, n ap ř.: „Maskulin um... ..... ... –l
+
jsem... ..... ....já “, n euved e j e ani n a ko n krétním příkl ad ě, ch yb í tam i slovní v ys větl ení (p odobně i P arol ková – Nov áko vá, s. 24, 3 7, 49, 64, 92). Tyto prezent ace pot om pov ažujem e za nes právn é. V ostatních učebnicích už tyto tři postupy nechybí. Šára – Šárová – B yt el (1970, s. 202 ) u t voření l -fo rm y v ysv ětlují rozdělení čes k ých sl oves z půvo dních 3 tříd na 6 tříd. Podl e n ašeho názoru učebnice p ro začát ečník y b y n em ěla rozebí rat j ednotl ivé form y do tako vé hl oubk y, autoři b y m ohli d ávat větší dů raz n a p rinci p tvoření l-fo rm y. V t éže l ek ci nadt o (s. 204 ) auto ři v ys větlují shod u p řísudku s podmět em číslovk ov ým , n apř.: „Dva úř edníci kontrolovali pasy. Pět úředníků kontrovalo pasy.“ Podle n ás t ento v ýk l ad p ro z ačátečn ík y tak é n ení v ho dn ý. Začáteční ci b y určit ě kladli dot az y, p ro č je tato sho da tako vá? Tato shoda je p ro Číňan y nelo gi cká, p otom od pověď může b ýt nej ednoznačná. Nav rhujem e, ab y v yu čují cí uv ád ěli shodu p řísudku s podmět em několik anásobn ým, která j e pro stud en t y poch opiteln ější, neznam ená,
že
p otom
začnem e
st udentům
to vš ak
v ysv ětlov at
tuto
problem atiku do podrobna. Násl edující st ručn ý v ýkl ad podl e Holuba b y prozatím stačil. Hol ub (198 5, s. 92 ) v ys větluje: “even if there is onl y one man amon g man y women in th e plu r al subject, the verb takes the masculine animate ending –li.“ Autoři se t aké můžo u zmínit o shod ě t yk ání a v yk ání s p řísud kem, např.: Kell y píše: “T he polit e “Vy“ form: praco val jste, pra co vala jste, in plural : pracovali jste. It is act ually a combinatio n of sin gular a nd plural forms. “ J en tři učebni ce o to m nemluví, tj. P arolková – Nováková 2004, Rigerová 2000 a Holub 1985.
Ad b)
Odchylky a nepravidelnost l-formy
38
Parolkov á – Novák ová (2 004, s. 24, 37, 49, 64, 92 ) n ev yz načují sloves a
n ep ravid el ná
od
pravidel n ých,
neu pozorňují
na
j ejich
nepravidelnost. Rigerová (2000) o odchylkách nepíše. Ve vš ech o statních učebni cích poukazují n a n ep ravid eln é l-fo rm y. Č echová – Trabel siová – Putz (1995, s . 145 ) v yčl eňují tat o nepravid elná slov es a do šesti s kupin, tj.: 1) -ít > -el (jít – šel, mít – měl,.. .), 2) -st > -tl, -dl (číst – četl, snís t – sn ědl,... ), 3 ) -ct > -kl, -hl (říct – řekl, mo ct - mohl), 4 ) ! > -al (vz ít – vzal, přij mout - přijal), 5) -nout > -l (o bléknout – obl ékl/obl éknul), 6 ) Ø (zapo menout – zapomn ěl/zaoimenul ).
Mimo
to
prez entují
i
jin é
o dch ylk y
u
jednosl abičn ých slov es: -át > -al (psát - p sal ), -át > -ál (stát - stal ), -ít > -it ( pít - pil ), -ýt > -yl (mýt - myl ). (Po dobně i u Hro nov é – Turzíkov é (1998, s. 140)). Podl e n ašeh o názoru autoři jsou povinni t yto skupi n y uvést , je to mnohem lepší, než aby je vyhledávali studenti sami.
Ad c)
Negace l-formy
Všechn y u čebnice uv ádějí tvo řen í negace l -fo rm y, n ení to p ro nás ni c těžkého, al e je t řeb a ří ct, že před ponu n e- přid áme p řed plnov ýz namov á slov esa, a n e před pom ocné slov eso b ýt. Vyu čují cí může vysvětlit negaci l-formy jedním příkladem nebo jednou větou.
Ad d)
Příklonky a slovosled
Podl e n ašeh o názoru v yu čující m usí říct , odk ud jsou tvar y ses (=jsi + s e), sis (=jsi + si), potom je t řeb a ukázat, jaká je sp ráv ná pozice příklonk y ve vět ě. J ediná Kell y (1 993) se o tom nezmiňuj e, ost atní autoři o tom víceméně mluví. Hol á (2005, s. 65) při p rezentaci minulého času p rez entuje jen 39
tvar y ses, sis, d ělals, pozici příkl onk y u v ádí v u kázkov ém tex tu (s. 6 7): „Co jsi d ělal včera , Petře? Dělal jsi něco ?... “ Konk rétní v ýkl ad o slovosledu se objevu je až Grammatical Charts – Th e s econ d p osition in the Cz ech senten ce (s. 2 29). Zd e u káže pozici pří klonk y ve větě „Bál jsem s e mu to dát.“ Dále v ysv ětluje slo v ně, n apř.: “Th e past tense and conditional au xiliari es “win“ first pl ace when d eter mining th e s econ d position...“ Dob rá p rezentace n ajd eme i u Čechov é – Trabelsio vé – Putz (1995, s . 145 ), Holu ba (1 985, s. 9 2) a u Šár y – Šárov é – B yt le (197 0, s.205). V ost atní ch učebni cích v ýkl ad o slov osledu není k omplex ní. Nap říklad Turzíkov á – Nov ákov á (1998, s . 142 ) o po řadí k rátk ých t varů zájmen n emluví, v u čebni ci js ou uved en y jen p říklonk y tvarů slov esa být a zvratná zájmena se, si. Toto učiv o čí nsk ým stud entům n ečiní potíže, protože v čínštin ě je p evn ý slovosl ed , prot o kd yž je učebnice dobře zp racován a, a v yu čují cí p ečliv ě v še v ysv ětlí, b ude to teo reti ck y po cho pitelné a prakticky si na to postupně zvykneme.
Ad e)
Poznámky autorů učebnic k učení minulého času
Zd e n ajdem e poznámk y u Hron ové – Turzíkové (1998, s. 139): „Česká slo vesa mají jeno m j eden minul ý čas – pr éteritu m. Tvoří s e stejně pro slo ves a i mperf ekti vní i p erfektivní. “ Po dobn ě píš í i Šára – Šárov á – B yt el (19 7 0, s. 201 ) a Kell y (1993, s. 1 09). Tyto poznámk y považujeme za užitečné.
Ad 3.
J ak je v ysv ětl en budoucí čas – futurum v u čebnicí ch češtiny
pro cizince?
Karlík (199 5 , 317) uvádí , že bud o ucí čas v češtině zah rnuje dvě 40
form y: složenou a j ednodu chou . Form a složená, tj. opis né futurum, v yj adřuje děj n ásled ující po ok amžiku p romluv y a tvo ří s e od slov es nedoko nav ých (imp erfektivních), nap ř.: budu psát. Form a jednoduchá od sloves doko nav ých (perfektivní ch) v yj ad řuje ukon čen í děje po okamžiku promluv y, přitom nev ylu čuje, ž e děj již v o kamžiku promluv y probíh á. J edn odu ch á form a futu ra je tvar dokon av ého sloves a s koncovkami prézentních forem, např.: napíšu. Hav rán ek – J edličk a (2002, s. 10 9) se z miňují o budoucím čas e sloves poh yb u t ak, že u několi ka slov es nedokon av ých se v yj adřuje budoucí čas tvarem jednoduchým s předponou po- (pů-). Můžeme ří ci, že při prezentaci budo ucí ho času s e bez v ýk ladu slovesn ého vidu a s loves p oh ybu neo bejdeme. V násl edují cí části se pokusíme
zkoum at
budoucí
čas
v
učeb ních
m ateriál ech
podl e
následujících bodů : a) Kde je zařazen výklad o budoucím čase? b) J ak se vysvětluje budoucí čas sloves imperfektvních? c) J ak je popsán budoucí čas sloves perfektivních? d) J aký je výklad o budoucím čase sloves pohybu (motion verbs)?
Ad a)
Kde je zařazen výklad o budoucím čase?
Podle naš eho n ázoru je vhodn ější zmínit se o ex istenci slov esn ého vidu
p řed
p rezent ací
budo ucího
času
slov es
perfekt ivních
i
imperfektiv ních, p ro tože v ětšina čín sk ých stud entů neví , co j e slo vesn ý vid, ale to n eznam ená, že pak začn eme studentům v ysv ětlo vat celou problematiku slovesného vidu dopodrobna. Tři u čebni ce nev ys větlují slov esn ý vid před budo ucím časem. Holá (2005, s . 84) u vádí přehl ed vš ech t yp ů budou cího čas u v 8. lek ci, o slovesn ém vidu p íše až ve 12. lek ci (s. 124), poté ješt ě doplňuje budoucí čas p erfekt ivních slo ves. Ri gerová (2000 ) si ce o s lovesn ém 41
vidu píš e až po v ýkladu budou cího času, al e p ři p rezentaci slov es imperfektiv ních upo zorňuje na ex isten ci sloves p erfekti vních a slov es poh ybu. Hronov á – Turzíkov á (19 98, s. 65) píšou nejd řív e o budou cí m tvaru slo ves p erfektivních, p otom o sloves ech p oh ybu (s. 67), slovesn ém vidu a n ejpozději p rezentují budoucí čas imperfektivních sloves (s. 93).
Ad b)
Jak se vysvětluje budoucí čas sloves imperfektivních?
Tvoření slov es imperfektivních není ni c jiného než užití slovesa být v e tv aru „budu “ a in finitiv sl oves i mperfektiv ních. Pro tože je t o form a složen á, t ak j e třeb a u pozornit na s lovosled, mimo to i na n egaci sloves. Tyto požadavky splňují všechny vybrané učebnice. J en tři u čeb nice (R igerov á 2000 , s. 221 ; Roub alová 199 5, s. 70; Šára 1970, s . 288 ) v ys v ětlují v ýzn am bu doucího času imp erfektivních sloves, ale vysvětlují ho velmi stručně.
Ad c)
Jak je popsán budoucí čas sloves perfektivních?
Tvoření budo ucího času perfektivní ch sloves j e vlastn ě u žití prézent u sloves perfektivních, čili tvo ření vidu, prot o se o to m budeme zmiňovat až v následující kapitole. Zd e je důležité s e z mínit o tom, že perfektivní slov es a mají sice tvar y p řítomn ého času, ale nemo hou v yj ádřit p řítomn ý d ěj. Roubalov á (1995, s. 6 1) píše: “The present tens e forms of the perf ect ive verbs exp ress the future“, podobn ě Kell y (1 993, s. 94) v ysv ětl uje: “Th e perfective ver bs us e their present tens e forms to express th e future“, jiná v yj ad ření třeb a “Th e p res ent tens e of p erf ecti ve verb s always exp ress es th e f uture“ od Čechov é - Trab elsiové - Putz (199 5 , s. 10 1), nebo „forma p erfekt ivních slo ves na -u/ -ji, -ím, -ám j e futu rum.“ o d 42
Hrono vé – Tu rzíkov é (199 8, s. 92 ), a dokonce Hol á (2005 , s. 128) uved e vět y t akto: “perfective verbs d o not have present tense forms . The forms of th es e verbs t hat loo k like pres ent forms express future meaning.“ Podle
n ašeho
n ázoru
jsou
t yto
v ys větlivk y
nep řesn é,
nejed noznačné a ned ostatečn é. Auto ři mu sí ujasnit dv ě zás adn í věci, tj . 1. p erfektiv ní slov es a n ev yj adřují d ěj v p řítomném čas e; 2. jej ich tv ar y přítomného času označují d ěj budou cí. Lepší fo rmulace j e u Rigerov é (2000, s. 221 ): "Perfecti ve verbs cann ot express pres ent tense and therefore they use their present forms to express the future." Další důležitou v ěcí je v ysv ětlit, jaké jsou rozdíl y m ezi v yj ádřením
bud ou cnosti
slov esem
perfektivním
(udělám)
a
imperfektiv ním (bud u dělat). Vš echn y učebnice uv ádějí kom p lex nost a časo vou ohraničenos t perfektivní ch sl ov es a t rval ost a op ak ovatel nost imperfektiv ních sl o ves (více viz násl edující kapitol u). Ale po dle našeho n ázoru b y s e aut oři t aké m ohli zmínit o tom, že bu doucno st, která je v yj ádřen a p erfektivním slo ves em, je přítomn ému času velmi blízko nebo t éměř s pl ýv á s aktu álním p řítomn ým d ějem, a to nej en časo vě, al e i v ýzn amově. Z hl ediska form y m ají perfektiv ní sloves a koncov k y přítomn éh o času, p roto m ůžem e b rát bud oucnost v yj ádřením perfektiv ním slov es em jako p řechod od přítom ného čas u k času budoucímu. Tuto probl ematiku můžem e dál e prohl oubit na základě o dborné literat ur y. Kop ečn ý (1962, s . 34 ) u vádí, že bud oucí v ýznam , v yj ádřen ý dokonav ým p rézent em, s e liší od bu d oucího v ýz namu, v yj ádřen ého skutečn ým ned okon av ým futurálním tvarem. J eště píše, že n edokonavé futurální tvar y jsou t otiž co do budou cno sti příznakov é, uv ed e příkl ad: „budu psát “, že v ýsl ovně z ařazuje činnos t psaní do budou cnos ti, v yjím á ji z okamžiku promluv y. Dále píše, kd yž je budu va řit, t ak to znamen á ještě n evařím, ale uvařím, nijak nev yluču jí okamžik promlu v y, čast o jej 43
zahrnují. Pro
čínsk é
student y
lze
zvolit
způsob
v ys větl ení
pom ocí
an gličtin y. Holub (1985, s. 80) poro vn ává dokon avost s angli čtinou takto: “th e imp erfective verbs ma y be roughly compared with the english simpl e or continous t ens e (i do, i am doing ), while the perfective verb with the perf ect tens e (i have writt en, i ha d written ). Problém je, že si musíme uvěd omit ex istenci rozdílu mezi an gli čtinou a češtinou, proto na tento způsob nemůžeme zcela spoléhat. V čínštin ě má slo veso jen j edinou formu (p ro trojí čas y), speci ální v yjád ření p ro bu dou cí čas nem á, stud enti vů bec n ez nají vztah mezi čas y a sloven ým videm. Z tohoto d ůvodu m usí v yu čují cí vše dob ře v ys větlit a v ysv ětlit hlavn ě z hledisk a sm yslu , dávat ho dn ě cvi čení, třeb a děl at překl ad y z češtin y do čínštin y, potom v n áležitém případ ě upozornit studenty, že doslovný překlad zde nefunguje.
Ad d)
Jaký je výklad o slovesech pohybu (motion verbs)?
Karlík (19 95, s. 31 7) o sloves ech poh yb u píše tak , že lze rozeznat rozdíl
mez i
určeno stí/determinov aností
a
neurčeností/ind eterminovaností co do cíle poh yb u: jít – cho dit, letět – létat, běž et – běh at , nést – nosit... . Dále s e zmiňuje, že oba t yto v ýzn am y se v yj ad řují v rám ci nedo k onav ého vidu. Nej de však o dokonavé futurum, o d těchto forem po- (pů-) n elze utvo řit infinitiv an i préteritum. N yní s e p odív áme, j ak jso u slov es a p oh ybu pops án a v e v ybran ých učeb nicí ch. Čt yři u čebni ce užív ají t ermín slov eso det erm inovan é a indeterminov an é (Holá 2005 , Roub alov á 1995, Holub 198 5, Šára – Šárová – Bytel 1970). Čecho vá – Trabelsi o vá – Putz (1995 , s. 2 09-210 ) uv ád ějí tabu lku, z té lze po chopit, že sloves a jít/j et a chod it/jezdit s e od s eb e l iší jeji ch 44
násob eností, tzn. či nnost jednorázová, či op akov aná. J inak ukazují v tabulce j ejich t var y v infinitivu, prézent u, préteritu, k ondici onálu a v e futuru , o tvo ření bu doucího času vš ak nepíší, ch yb í t am t aké slo vní vysvětlení. Roubalov á
(1 995,
s.
76,
104 )
uk azuje,
že
bu dou cí
čas
indeterminov an ých sloves s e tvo ří po mocí pomo cn ého sl oves a být (budu, b udeš ,... ) a determinov aná sl ovesa mají sp eci ální fo rmu po(pů-) v bu doucím času (pod obně uk azu jí i Čechov á – Trab elsiová – Putz v tabul ce). R oubalov á t ak é uv ád í sloves a p řijít/přij et jako perfektiv a ke slov esům jít/jet, o kter ých řík áme, že jsou prim ární imperfektiv a
a
s lovesa
při cház et/p řijíždět
j ako
s ek undální
imperfektiva. Šára – Šáro vá – B ytel uvád ějí slov es a poh ybu v e více lek cích (hlavn ě jsou n a s. 1 28, 250-251, 28 8), v ýk l ad y jsou neu cel ené. Hol ub (1985, s. 7 1) píše o slovesech p oh ybu , al e o jejich sou v islosti s budoucím čas em s e n ezmiňuje. Naop ak Ri gero vá (20 00 , s. 144) definuj e sloves a po h yb u j ako sloves a, kde j ejich tvo ření b udoucíh o času j e odlišn é od os tatních sl oves . J inak o jejich v ýzn amu píš e ve t řetí lekci (s. 74). Našli jsme také důl ežitou poznámku u Rigerov é (20 00, s. 145), která v yzn ačuje roz díl mezi „půjdu “ a „pojdu“, j e to p ro nás v elmi užitečné. V čínštině det ermi no vanost a i ndet ermin o vanost sloves n en ívů bec odlišná fo rmál ně ani v ýznamo vě. Po stránce v ýzn amové činí studentům určit é potíže a začáteční ci vů bec n evní mají t yto v ýzn amov é rozdíl y, proto j e v yučující b udou mus et v ysv ětlit pomocí vho dn ých příklad ů. Nav rhujem e v yu čují cím, ab y stud entům v ys větlili, co jsou sloves a poh ybu a jeji ch sou vislost k budo ucímu času, a jak s e slovesa p oh yb u tvoří. Potom je třeba říct, že s předpono u po- (pů -) n eex istuje u těchto sloves p oh ybu in fin itiv ani p rét eritum. J inak podle n aš eho názoru o 45
perfektiv ních tv arech sloves poh yb u (p ři jít, odejít,... ) a o sek undárních imperfektiv ech t ěch to sloves (při cházet, odcházet, ...) se můžem e zmínit v poznámce jako doplňující informace.
Ad 4.
Kde je v u čebních materiál ech zařa zen výklad s lovesného
času?
Ve v yb ran ých učeb nicích j e možné v ysl edov at dva zákl adní t yp y prezent ace. P rvní t yp prezentace je t en, ve kt erém s e slo vesn ý čas v ys větluj e naj ednou v rámci jed né lek ce (Rigero vá 2000 , Parolkov á – Novák ová 2004 ). Druh ý t yp p ak slo vesn ý čas v ysv ětluje pos tupně v e více lekcích (v ostatních případech). Rigerov á (200 0) uv ede v 5. l ek ci (s.13 3) čas ovou strukt uru, zde dává jen pří klad y, jak p řítomn ý, budo ucí a minul ý čas v češtině v yp ad ají, ale neu kaz uje, j ak ým způso bem se t yto čas y tv oří . O j ejich tvoření píš e až v Over view of Cz ech Grammar Rul es n a z adní stran ě učeb nice (s. 21 5). V 6 . lek ci (s. 140-14 1) prezentuj e futu rum pomocn ého slov es a být, fut urum imp erfektivních slov es a slovesa poh ybu ve futuru . O perfektivní ch s lovesech je řečen o pouze v poznámce: “The ab o ve system of futu re forms introdu ced here (usin g budu, bud eš, etc. ) is corret for ab out 50 % of verbs – the o n es call ed imperf ecti ve. With t he oth er 50 %, i. e. Perf ecti ve verbs a nd sever al verbs of motion , t his syst em is sligh tly ung rammatical but fully understa ndabl e.“ As pekt v ys větluj e až p ak n a k onci 6. l ek ce (s. 154 ). Tento způsob j e pro čínské stud ent y n ebo jiné neslo vans ké student y nevhodný, důvod viz výše. Parolkov á – Nov ák ová (2004 ) prezent ují minul ý čas hn ed po v ys větl ení konjun gace jednotliv ých slov es v přítomn ém času v 3., 4., 5., 6., 8. l ekcí ch, ale b udoucí čas slov es i mperfektiv ních i perfektivní ch nechaly až na 10. lekci, vysvětlují ho po výkladu slovesného vidu. 46
Podle naš eho n ázoru probírat p řítomn ý čas (časov ání slov es) a minul ý čas ve stejn é lekci je dost neob v yklé, j e n emožné po s tudent ech chtít, ab y zvlád ali časov ání sloves v p řítomném času a sou časně uměl i jejich tv ar y v min ulém času, i k d yž minul ý čas není pro n ás nepochopitelný. V jin ých u čeb nicí ch, kde probí rají t yt o tři čas y v různ ých lek cí ch, v někter ých auto ři prezentují minul ý čas před bu doucím (Holá 2005, Roubalov á 199 5, Hol ub 1985, Š ára – Šáro vá – B yt el 1970, i Parolkov á – Novák ová 2 004), a v někter ých naop ak je budou cí čas p řed čas em minul ým (Hrono vá – Tu rzíková 1998, Čecho vá – Trabelsi ová – Putz 1995, Kelly 1993). Podle n ašeh o n ázoru b y m ěli v yu čující prez entov at tři slo vesn é čas y postup ně ve více lekcí ch. Kd yž mlu víme o j ejich po řadí, všechn y učeb nice uv ád ějí p řítomn ý čas n a p rv ním místě, to pl atí nej en v učeb nicí ch češtin y pro cizince, al e i p ro jin é cizojaz yčné učeb nice, protože přítomnost je základ všech ostatních, je to čas bezpříznakový. J e lépe uv ést bud ou cí čas před minul ým, nebo minul ý čas před budoucím? Podle nás obojí způsob y p rezent ace n ejsou šp atné, ale preferujem e dáv at minul ý čas p řed bu doucí čas. U l-form y minul ého času sice n ajdem e u rčitou nep ravideln os t, ale tato pro blem at ika je jen form ální, n ejd e o n edorozumění a nep ochopení. Kd yž j e u b udoucíh o času , kter ý je v yj ád řen pomo cí imperfekt ivních a perfektivních sloves, doch ází u čínsk ých s tudentů k n eodliš ení slovesn ého vidu. Mů žeme ří ct, že pro cizince po cho pit budou cí čas j e do jisté mír y t ěžší než zvládnout minul ý čas. Proto navrhujem e, ab y v yučující v ysv ětlovali základní problem atiku sl oves ného vi du před prezentací bud oucíh o času, neb o i před min ul ým časem . Pokud jde o sloves a poh yb u, lze je v ys větlit jako druh vyjádření budoucího času.
Ad 5.
Jak vypad ají tex ty n ebo uká zkové věty před v ýkladem 47
gramatiky?
Tex t y n ebo ukázkov é vět y n ajdem e v e vš ech v yb ran ých učebnicích. Podl e naš eh o názoru uv ád ět tex t y či uk ázkov é vět y před v ýkl ad em gramatik y je velmi dobrá pomů cka k e studiu slov esn ého času, protože tex t y uk azuj í určité situace. V různ ých sit uacích se používají různé čas y a stud en ti z toho mohou pochopit základní prin cip užití jistého času. Tyto t ex t y b y n eměl y b ýt s m yslo vě moc složité, cílem je představit gramatiku. Navrhujeme zvolit tex ty užitečnější v prax i.
Shrnutí
Na záv ěr sh rnuj eme všechn y názo ry, j ak prezent ovat slo vesn é čas y. Podle naš eho n ázoru b y b yl o vhodn é post upovat po dle po řadí: přítomn ý čas → slov esn ý vi d → minul ý čas → b ud oucí čas (slo ves a imperfektiv ní, perfektiv ní a slov es a poh ybu ). Po fo rmální stránce v yu čující musí pečliv ě ukázat tvo ření t ěchto jednotli v ých časů, a po v ýz nam ové strán ce musím e d ávat d ůraz na bu do ucí čas , d ůladn ě v ys v ětlov at souvislost budou cí čas s videm. Důležité je uvést s rozumiteln é a v prax i frekventované ukázk ové v ět y nebo t ex t y. V nál ežitém p řípad ě můžem e napsat poznámky a upozornění, které ulehčují celé učivo.
3.2. Modelové lekce prezentace slovesného času 48
Osnova: 2. lekce přítomný čas
8. lekce
13. lekce
minulý čas
budoucí čas
2 . le k c e viz mo d e lo vé le k c e slo ve sn ý c h tříd
8. lekce
Minulý čas
Co jsem dělal včera?
Včer a b yla n ed ěle. Bylo do cela hezky. Odpol edn e js em š el n a procházku. Potkal jsem jedno ho ka maráda . Dlou ho jsme se neviděli . Mů j kamar ád Petr pra cu je u jedné zahrani ční firmy. Mi nulý měsíc byl v Paříži. Vid ěl ta m mnoho z ajíma vého . Potom js me šli na pi vo. Dlo uho jsme si po vídali. V š est hodi n jsem ř ekl : „Platíme.“ Pak jsem šel d omů.
● Minul ý čas s e v ztahuje k d ějům us kutečněn ým p řed momentem promluvy. ● Česká slov esa m ají jenom jed en minu l ý čas (préteritum). Tvoří s e stejně pro slovesa imperfektivní i perfektivní. ● J eho forma je složená: dělám, udělám
→
dělal jsem, udělal jsem 49
děláš, uděláš
→
dělal jsi, udělal jsi
Préteritum = -l forma +prézens být
! Ve 3. os. sg. a pl. pomocné sloveso být není: Pavel dělá
→
Pavel dělal
Pavel udělá
→
Pavel udělal
● – l fo rma – příčestí čin né/minul é, základní tv ar p ro cel ý dílčí systém slovesných tvarů minulých.
Tvoření –l formy
● - l formu tvoříme z infinitivu slovesa, sufix –t → -l. dělat
-
dělal
-at (-á ) → -al : říkat (říká ) - říkal , oběd vat (ob ěd vá ) - oběd val,
1)
poslouch at (poslou chá ) – poslou chal, dávat (d ává ) dával, zavolat (zavol á ) - za volal, čekat (čeká ) – čekal,...
!
2)
-át → -al : dát (dá) - dal, znát (zná) – znal,...
–it → -il : chodit (chodí) – chodil, koupit (koupí) – koupil, uvařit (uvaří) – uvařil, vrátit se (vrátí se) – vrátil se, naučit se (naučí se) – naučil se,...
3)
-et/-ět → -el /-ěl : při cház et (při chází ) – při cház el, prohlížet (prohlíží ) – p rohlíž el, l ežet (l eží ) – l ežel, přijížd ět (přijíždí) – přijížděl, rozumět (rozumí) – rozuměl,...
50
4)
-ova t (-u je)→ -oval : opa kovat (o pakuj e) – opa koval , studovat (studuj e) –
studo val,
jmenovat
se
(jmenuj e
s e)
–
jmenoval se, pracovat (pracuje) – pracoval,...
Nepravidelné formy
1)
-át → -ál : stát (stojí) – stál, bát se (bojí se) – bál se, smát se (směje se) – smál se, hrát (hraje) – hrál,... -át → -al : psát (píše) – psal, brát (bere) – bral,...
-ít → -el/ěl : mít (má ) – měl, chtít (chce) – cht ěl, u mří t (um ř e ) –
2)
umřel, otevřít (otevře) – otevřel,...
!
jít (jde) – šel(M), ale šla(F), šli(pl.),...
-ít → -il : pít (pije) – pil,... -ýt → yl : mýt (myje) – myl, být (je) – byl,...
-st → -tl/ -dl/-sl : číst (čte) – četl , jíst (jí ) – j edl, sní st (sní ) –
3)
snědl, nést (nese) – nesl,... - ct → -kl/-hl : říct (řekne) – řekl, moct (může) – mohl,...
! → -al : vz ít (vez me) – vzal, začít (za čne) – za čal, dostat
4)
(dostane) – dostal, přijmout (přijme) – přijal,...
5)
-nout → -l/-n ul : oblékn out (oblékne) – obl ékl/o bléknu l, tisknout (tis kn e) – tis kl/tiskn ul, uschnout (us chn e) – us chl/us chnul , škrtnout (š krtn e) – škrtl/š krtnul, min o ut (mine) – minul, hnout (hne) – hnul,...
!
zapomenout (zapomene) – zapomněl/zapomenul, vzpomenout si (vzpomene si) – vzpomněl/vzpomenul si,... 51
Cvičení: 1. Dejte do minulého času: pracov at - ..... ., sed ět - ...... , rozumět - ......, n ajíst se - ... ... , um ýt s e - .. ...., ch odit - . ....., vstáv at - ..... ., mít - ..... ., n ést - ..... ., st át - .. ...., číst - .. ...., v yb rat s i - ...... , jíst - .. ...., psát - . ....., pít - .. ...., chtít - ..... ., b ýt - ... ..., b át se - ...... , znát - .... .., ob ědvat - .. ...., l ežet - .... .., opravit - . ....., ří ct - ......, vzpomnět si - ......, přát si - ..... ., j ít - .... .., smát se -......, myslet - ......, studovat - ......, navštívit - ......, o d p o v ěd ět - . . . . . . , d át - . . . . . . , b yd l et - . . . . . . , c es t o v at - . . . . . . , v ěd ět - ...... , těšit s e - ... .. ., hled at - ... ..., us chnout - ... ..., p řijmo ut - ...... , ch t í t - .. . . . ., z ačít - . . . . . . , u m řít - . . .. . . , j m en o v at s e - . . . .. ., o t ev ří t - ......, vzít - ......, škrtnout - ...... .
2. Dejte text do minulého času: V 7 hodin jsem (vstát), potom jsem dlou h o (snídat ). (Číst ) jsem novin y, (poslou chat ) js em rádio. Potom js em (jít ) do města. (Chtít) js em kou pit m a l ý d á r e k p r o j e d n o h o p ř í t e l e . ( Vy b r a t ) j s e m s i o b c h o d S k l o – p o r c e l á n . ( P r o h l í ž e t ) j s e m s i d l o u h o s k l e n i č k y. ( N e v ě d ě t ) j s e m , jestli se bud ou p říteli líbit. Mn ě s e (lí bi t). Nakon ec js em je (koupit ). Kd yž jsem (od ejít) z obchodu , (b ýt) už 10 hodin. (Mít ) js em chuť na kávu, proto js em (jí t) do k ávarn y Slávi e. (P rohlédnout) js em si celo u kavárnu, j estli tam n ení něj ak ý k am arád, ale (neb ýt ). (Mus et) jsem pít kávu s ám. J eště jsem ji (n ev ypít), kd yž (p řijít) J ana. (Mít ) jsem rad ost, d l o u h o j s em J an u ( n ev i d ět ) . M l u v i l i j s m e s p o l u , (p t át ) j s em s e n a kamarád y. Ve 1 2 h o din jsme zapl atili a odešili. Venk u jsm e si řekli: Ahoj!
Rody u –l formy
52
● Koncovka –l form y s e s hoduj e s p odmětem nej en v čísl e, al e i v rod ě:
sg.
!
Mž
muž psal, chlapec hrál
-l
Mž
muži psali, chlapci hráli
-li
Mn
stůl stál, pokoj byl
-l
Mn
stoly stály, pokoje byly
-ly
F
dívka psala, mapa visela
-la
F
dívky psaly, mapy visely
-ly
N
dítě psalo, auto jelo
-lo
N
pera ležela, auta stála
-la
Pozor:
pl.
dělal jste, dělala jste – jeden člověk dělali jste, dělaly jste – 2, 3... lidi
→ →
vykání množné číslo
● Při sh odě p řísudk u s něk ol ikanás obn ým podm ět em, j ehož jména js ou různého rodu, s e upl atňuje „pravidlo o mluvni cké přednosti rodů“: →
Mž m á přednost před Mn: Člověk i stroj zvít ězi li v závod ě s časem.
→ →
Mž má přednost před Ž: Otec a matka byli v divadle. Ž má přednost před S: Matka a děti se vrátily z hor.
Cvičení: 1. Dejte do minulého času: (pozor na osobu) studuji - ..... ., čt eš - ......, pracuj e - ... . .., píšem e - .... ., v ysvětlujet e - . .. . .. , js ou - . . .. .. , je . . .. .. , js i - .. .. . .; vst áv át e - . .. .. ., jí m - . .. . .., rozumějí - ......, stojíš - ......, platíme - ......, napijete se - ......, poslechnu si - .. ...., um yj eme se - .. ...., z eptá se - ... ..., n au číš se - .... .., prohlédneš si - ...... , v yb erou si - ..... ., nese - ...... , zapomenu - ...... , bojím se - .... .., m yslíš - ......, h raj ete - ......, op ravím e - ... ..., jed ete - ... ..., zvu - .. ...., opakuj e - . ....., vidí š - ..... ., ch cem e - . ....., piju
53
- ......, dostanou - ......, oblékneme - ......, můžete - ...... .
2. Doplněte správné koncovky: Chlapci h rál_ kopanou. Dívk y s kák al_ přes švi hadlo . Děti na hřišt i skotačil _. Dni praz dnin r ychl e ubíh al_ . Strom y kvetl_ . Úkol y b yl_ splněn y. Závodní ci cel ý rok poln ě trénov al_. Slepi ce a ku řat a běhal _ po cel é zahrad ě. Slepice, kuřata a koh out zob al_ n a dvo ře zrní. Naše ko čk y a pes s e snáš el_ vel mi dobře. Děti a u čitelé od ejel_ n a ško lní v ýl et. Lid é ani stroj nezah álel_. M ari e, Hana, Karel, i malá Irenka ch ystal _ rodičům překvapení.
3. Dejte do minulého času: J ak často v oláš d o mů? Čekáte na k amarád y? Hledají n ové b yt y. Mluvíme dob ře an glick y? Doufám, že nekou říš. Nerada p oslouch ám džez. Proč to potřeb uješ věd ět? Na co m yslít e? J edeme do Německ a. Pracujou cel ý d en. Sedím tad y dost dl ouho. Do pis leží nahoře. Už b ydlím jinde. Vyp adá to dob ře. Vš echno p ozoruj eme. Násl eduje přest ávk a. Občas sem jezdím. Před nášk a už skončí. Po řád to opravují. Kdo tad y zůstan e? Přestane číst. Spí cel ý d en. Rosto u tad y h oub y. Chápe to dost rychle. Kouřím jen někdy. Zaplatíme to hned.
Minulý čas – konjugace
sg.
1. dělal (dělala) jsem
pl.
1. dělali (dělaly) jsme
2. dělal (dělala) jsi
2. dělali (dělaly) jste
3. dělal (dělala, dělalo) -
3. dělali (dělaly, dělala) -
● V 2. os. j edn . čí sla b ýv á zde vedl e tvaru „jsi“ něk d y t aké p ouhé
54
„–s“ (d ělal jsi = d ěl als, dělal a jsi = d ěl alas); toto „–s“ s e s pojuje i s osobním zájmen em (tys to naps al = t y jsi to napsal), se s pojk ou že (že jsi = ž es), s tázacím i příslov ci kde, kd y, kam (kd e jsi = kdes, kdy jsi = kdys, kam jsi = kams) apod.
Negace :
nedělal jsem, nedělali jsme, →
nedělal jsi,
nedělal
nedělali jste,
nedělali
ne + -l formy
sg. 1. učil (učila) jsem se
pl. 1. učili (učily) jsme se
2. učil (učila) ses
2. učili (učily) jste se
3. učil (učila, učilo) se
3. učili (učily, učila) se
1. koupil (koupila) jsem si
1. koupili (koupily) jsme si
2. koupil (koupila) sis
2. koupili (koupily) jste si
3. koupil (koupila, koupilo)
3. koupili (koupily, koupila)
● V 2. os. jedn. čísl a u sloves zvrat n ých j e „–s“ pravidl em a p řipojuje se k zvratnému zájmenu ( jsi + se =ses, jsi + si = sis).
Slovosled
Studoval
jsem
.
Včera
jsem
studoval.
J e také:
Učil
Včera
jsem
jsem
se .
se
učil.
Včera večer jsem se učil. Byl jsem doma a učil jsem se. Nikdo z nich se m ě neptal. Matka si to nepřála.
55
Myslím, že jsem vás už někde viděl. Bál
jsem 1.
●
se 2.
mu 3.
to
dát
4.
„jsem (b ýt )“, „se“, „mu “, „to“ j sou slova nep řízvu čná – příklonky, připojují se za přízvučné slovo.
Cvičení: 1. Dejte do minulého času: a) Dívají s e na katalo g? Zajímáš s e o historii? J ak dlouho se učíš č e s k y ? N a c o s e p t á š ? N a k o h o s e t ě š í š ? Vr á t í m s e a ž v e č e r. Předst avuješ si t o š patně. Vezmeme si trochu maso. S ednu si jin am. Zeptám s e znova. C o si m yslíš? Snad si vzpomeneš. Uvědo muje si to. J eště se to op akuj e. Zastavíme se tam . C o si koupíš? Často v ečeřím e v rest auraci . Auto jed e. Chlapec jd e do ki na. Divadlo stojí n a naměstí. Petra má mal é dítě. Počasí j e velmi šp atné. J íme kn edlík y. J edou n a hory. Stud entk y jsou v jíd elně. Zapomín ám d eštník. Piji černou k ávu. Snídám jenom rohlí k. Iren a s nídá jo gu rt. Čtete t y n ovin y? Dlouho s e nevracejí. Vaříme si kávu. Obědváme doma.
b) Zub ní l ékař mi (v ytrh nout) bol av ý zub. J á v ám bohužel (n emo ci) pomoci. On (dělat), jako kd yž to (nevidět). Jemu (chyb ět) jen zkuš eno st i. Ot ec mi ve v š em (v ěři t). Výs l edk y p ři jím ací ch zkou š ek (v yv ěs it ) n a ch o db ě v p říz emí bu d ov y. Slu n ce p om al u (z ačat) h řát. Předseda vlády (přijmout) zahraniční delegaci. Parkety v pokoji (leštit) dv ak rát za rok. (Sníst) to všech no. (J ít) napřed. (Vzít) mě s s e b o u . M a l ý c h l a p e c n a d t í m ( ž a s n o u t ) . ( O b l é c i ) s i n o v é š a t y. P o m er an č e a b án an y (d o v áž et ) z j i ž n ých k raj ů . P o l i ci s t é p ac h at el e (dostihnout) a (zatknout).
56
2. Dejte text do minulého času: Dnes m á Iv ana narozenin y. J du nejd ří ve d o m ěst a a ku pu ji knih y a květin y. Potom zvu Iv an u do restaurace na v ečeři. Objed náv ám ku ře a z el en i n u . J e t o l ehk á a d o b rá v ečeře. Večer j d em e d o k i n a. Dáv aj í novou českou komedii. Není to špatný večer.
13 . lekce
Budoucí čas
Lenka a Jana
L: Co budeš dělat zítra? J: Dopol edn e bu du naku povat . Potř eb uji hodn ě věcí. Do ufám, ž e v obchod ě n ebud u mu s et dlouh o čekat. Za volám Pa vlo vi, ab y š el se mnou. Potom bu du u klízet, vařit a připra vovat všechno na cest u. Odpoledne pojedeme s rodinou na chalupu.
● V Češtině budoucí čas (futurum) se vyjadřuje třemi způsoby: 1)
u sloves nedokonavých: budu dělat
2)
u sloves dokonavých: udělat
3)
pomo cí n ezdok onavují cí p řed pon y po- (pů -) u n ěkter ých slov es pohybu: pojedu, půjdu
Ad 1.
Budoucí čas nedokonavých sloves
● U sloves n edokon av ých s e v yj adřuje tvar y složen ými z b udoucí ch tvarů pomo cného sl oves a b ýt a z in finit ivu plnov ýzn amov ýc h sloves: 57
budu vařit, budou psát,...
budu
budeme
budeš
budete
bude
budou
+
Negace:
nebudu vařit, nebudeš dělat,...
Pozor !
Budu se učit.
infinitiv
Zítra se budu učit.
● Význam nedokonavého futura: →
akce trvá
Katko, co budeme dělat o víkendu? Budeme číst a dívat se na televizi. →
akce se opakuje Každé ráno si budu kupovat noviny.
Ad 2.
Budoucí čas dokonavých sloves
● Dokonavá slo ves a nev yj adřují děj v p řítomném čase a jej ich tvar y přítomného času označují děj budoucí: zavolám, vrátím se,...
● Tvoření budo ucího času dokon av ých sl oves viz slov esn ý vi d (vol at – zavolat, dělat - udělat, kupovat – koupit, brát - vzít).
● Význam dokonavého futura: →
jen 1 akce Uvařím oběd.
→
akce je ohraničená časově 58
Přečtu tuto knihu ještě dnes.
dokonavé futurum
nedokonavé futurum
uvařím
budu vařit
- nev yl učuji o kamž ik promluv y, - v yjímá ji z ok amžiku promluv y, často jej zahrnuje
budu vařit znamená ještě nevařím
- je přítomn ému čas u velmi blízko nebo tém ěř spl ýv á s aktu álním přítomn ým časo vě,
děj em, al e
i
a
to
n ej en
budoucnost příznaková
v ýz namov é,
budoucnost nepříznaková
Cvičení: 1. Dejte do budoucího času: Vzor: vstávám – budu vstávat
píše - ..... ., pracuj ete - .... .., čt eš - ..... ., d ělají - .... .., studuj eme - . ....., chcete - .. ...., m áš - . ....., pt ám s e - . ....., učíš s e - . ....., vracít e se - .. ...., připravuj e s e - .. ...., dívám e s e - . ....., p rohlížejí si - ..... ., o pakuji si - ... ..., nav štěvuji - ...... , p řich ázím - . ....., beret e - .. ...., obědv áme - ......, myju - ......, vysvětluješ - ...... otevírá - ...... .
2. Dejte do složeného budoucího času: Vzor: udělám – budu dělat
napíšu - .... ...., p řečt ou - ... ....., skon čím e - .. ...... , podív ám s e - .. ...... , nasníd á se - .. ...... , v stanou - .... ...., koup íte - . ...... ., n avštíví m - .... ...., vrátím s e - .... ...., o bléknu s e - ... ....., v yb eru si - ..... ..., s ním - .... ....,
59
v yčistím si - .. ...... , z ačn e - ..... ..., zopaku jeme - .... ...., zapl atí š - .... ...., zahrajete - ........, počkají - ........, umyju - ........ .
3. Odpovězte podle vzoru: Vzor: Píšeš úkol? Nepíšu ho potom (zítra,...)
Vaříš dnes večeři? Ne, ............... Čteš ty noviny? Ne, ...............
Myješ ten talíř? Ne, ............... J íš tu housku? Ne, ...............
Kupuješ si ten kabát? Ne, ...............
Už snídáš? Ne, ...............
Už vystupuješ? Ne, ............... Otvíráte teď okno? Ne, .............. Čistíš si zuby? Ne, ...............
Platí už přítel? Ne, ...............
Zahýbá už teď tramvaj doprava? Ne, ............... Ptáš se na novou gramatiku? Ne, .............. Vysvětluje profesor gramatiku? Ne, ............... Berete si tedy ten svetr? Ne, ............... Prohlížíš si tu novou knihu? Ne, ............... Uklízí ta paní váš pokoj? Ne, ............... Už se Tomáš probouzí? Ne, ............... Vítáš přítelkyni v Praze? Ne, ...............
4. Dejte text do budoucího času: Včera b yla sobot a. P roto jsem nev stáv al v sedm ho din, ale vs tal jsem až v půl des áté. Nejprv e jsem se v yk o upal a p ak jsem se o holil. Oblékn ul jsem s e a šel jsem do jíd eln y na sníd ani. Po sníd ani jsem se vrátil do po koje a n apsal jsem něk olik d opisů. Můj spolub yd lící zatím uklízel pokoj. J á jsem mu n epom áhal , protože js em uklízel minul ý t ýd en. Asi za hodi n u b yl h otov ý a šli j sme spol u do měst a. J á jsem odnesl n a pošt u dopi s y a k amarád mě d o prov ázel. Pro ch ázeli jsem se v park u a koupili jsm e si na večer lístk y do kina. V p ůl jedn áct é jsme b yli zase doma a do ob ěd a jsm e studov ali. Uči li jsme se chemii a z opakov ali 60
jsme si nová slova z poslední lekce.
Ad 3.
Budoucí čas sloves pohybu
slovesa pohybu (vyjadřují se v rámci nedokonavého vidu) indeterminovaná chodit, jezdit
determinovaná jít, jet, vést, nést
akce s e op akuj e: Bu du cho dit jedna ak ce: Jdu do mů. Vezu do škol y. Často bud eme jez dit vozík z lesa. do Prahy.
Budoucí čas indeterminovaných sloves ● Vyjadřuje se budoucí čas tvary složenými z infinitivu. Př.: ch odím – budu chodit, jez dím – budu jezdit, b ěhat – bud u běhat, létat – budu létat, nosit – budu nosit
Budoucí čas determinovaných sloves ● Vyj adřuj e s e budo ucí čas tv arem jedn o duch ým s p ředpono u po- (p ů-). Př.:
jd u – půjdu, j edu – poj edu, běží m – poběží m, l etím – pol etím, vedu – povedu, nesu – ponesu, rostu – porostu
● S předponou pů - (po-) neex istuje u těchto slov es in finitiv ani minul ý čas.
Př.:
!
půjít, pojet
tvary pošel, povedl se mají odlišný význam
61
J iné příklady: Každý den chodím do školy v 8 hodin, ale zítra půjdu v 10 hodin. Každý měsíc jezdím do Prahy, ale tento měsíc nepojedu. Dříve často chodil do kina, ale včera šel do divadla.
!
jít/jet (imperfektiva) - přijít/přijet (perfektiva) – přicházet/přijíždět (imperfektiva sekundární) - odejít/odjet - odcházet/odjíždět Př.:
Přijdu na schůzi v 10 hodin. Autobus už přijíždí. Odešel do školy pozdě. Když odcházel, rozloučil se. Když odjížděla, byla smutná.
Cvičení: 1. Doplňte slovesa chodit/jít, jezdit/jet ve správném tvaru: Zít ra (m y) .. ...... d o kina. Irena .. ...... d o kina tém ěř k ažk ý d en. Včera jsem ...... .. pěšk y, ale ....... ... jsem tram vají. (Vy) .... .... p říští rok na hodin y an gličti n y? Tomáš často .. ...... ke sv é p řítelk yn i. Ten st ar ý pán .... .... do p ark u kažk ý den. Zítra (já) ....... . do kina. Pří ští měsíc (m y) .. ...... n a ho ry. Pet r má rád ho ry. .... .... t am každ ý vík end. (Vy) ... ..... do Brn a u ž tento t ýd en? Hel en o, .... .... tak y zítra d o div adla? Nechci jít s ama. Zít ra musím . ...... . n a poštu. Evo, ..... ... zítra pěš k y, nebo ........ metrem?
2. Doplňte slovesa nést/nosit, vést/vodit ve správném tvaru: Co to po řád ..... ... v té t ašce, P avle? Včera jsem z nád raží . . ...... mo c těžk ý ku fr. J e zima, musíme už ... ..... zimní kabát y.
Kaž d ý v ečer
musím ........ sv ého psa na p rocházku. Kud y ..... ... cesta k hotelu? 62
Ředitel ........ dobře svou školu.
3. Doplňte správná slovea: Pan Novák často .. ... ... do Brna. M yslím, že .... .... tak é příští t ýd en. J ak často . ...... . k dokt orovi? ........ tam z ítra. Richard .... .... . Příští t ýd en ..... ... m aratón . Ta t aška je těžk á. Tu nem ůžeš . ...... . . J á ji ... ..... . Odpoledne (o ni) ... ..... n a pro ch ázku. Zítra (m y) ..... ... na v ýlet . Musíme b ýt ve škol e už v 7 hodin. Zít ra (m y) . ...... . d o Lo nd ýna, ..... ... tam třik rát z a ro k. Ve čtv rtek ... ..... z a p anem pro fes orem, o n má v 15 hodin ko nzultaci . Autobus práv ě .. .... .. . Musíme po čkat na další . Musíme se rozlouči t. ........ naš e let adl o se brzo .. ...... . Na d ruhé nástupiště ........ rychlík z Bratislavy.
4.
Slovesný vid
4.1. Teoretický výklad slovesného vidu
Slovesný vid považujeme za kategorii lex ikálně-gramatickou. 63
Kopečn ý (1962, s. 6) píše, že slov esn ý vi d je rozlišujícím prv kem té jaz ykov é skut ečn o sti, že je možno užít našeho slov esa v e d vojích až trojích řadách p aral elních tvarů, kt eré se od seb e n eliší základ ním slovesn ým v ýz nam em (a kt eré je ted y možno přel ožit do cizího, neslovenského jazyka tvarem jediným). Hav rán ek – J edli čka (2002, s. 102 ) uv ád ějí, že mluvnick ý v ýz nam vidu určuje slo vesn ý d ěj podl e jeh o průběhu j edn ak jak o dokonav ý, nebo n edoko nav ý (n apíše – píš e, koupí - kupuj e), j edn ak jak o násob en ý nebo nenáso ben ý (up latňuje s e po uze u sl oves ned okon av ých) (psává – píše, mívá – má, nosí - nese). Čecho vá tv rdí (20 0 0 s. 165), že v ymez ení pojmu dok onavo st a nedoko navo st je o bt ížné, protož e jde o jev v yso ce abst rakt ní, přitom však rodil ému Č ech u nečinív á p rakti ck é užívání vi du p otíže. Ale pro čínské stud ent y neb o jiné nesl ovan ské student y určit d oko navost a nedoko navo st sloves je učivo j edno z n ej obtížnějších. U jinoj az yčn ých mluvčí (s v ýjimk ou Slovanů ) totiž n elze spol éh at n a j ejich jaz ykov é povědomí, n a n álež itou kv alitu jeji ch znalosti češtin y a na j ejich jazykový cit. V čem j e toto učiv o těžké? J ak je zpracov áno v učebni cích češ tin y pro cizince? A co s e o tom píše v odbo rné lit eratuře? V n ásl edující ch části p ráce bud eme sledov at danou p rob lematiku p odle násl edující ch hledisek: 1. J ak se vysvětluje význam slovesného vidu? 2. J ak je vysvětlena ex istence vidové dvojice a její tvoření? 3. J aký je výklad o imperfektivech a perfektivech tantum? 4. J ak se vysvětluje nenásobenost a násobenost? 5. J ak vypadají tex ty a modelové věty? 6. J ak v ypadají aut orov y pozn ámk y, příp. koment áře k u čení sl ovesn ého vidu? 7. J akým způsobem je ve učebních materiálech zařazen slovesný vid? 64
Ad 1.
Jak se vysvětluje význam slovesného vidu ?
Ve
vš ech
v yb ran ých
učebni cí ch
se
v ysv ětlují
v ýzn am y
slovesn ého vi du v el mi stručn ě a pov rch ně. Autoři často charakt erizují nedoko nav á slov esa jako „akce s e opa ku je“ (v osmi u čeb nicí ch) n ebo „akce probí hající “ (v šesti učebni cích ). J iné v ýkl ad y js ou nap ř.: „neohrani čená
akce“,
„akce
tr vá “,
„neuko nčená
akce“
aj.
U
dokonav ých slov es j sou n ejužívan ější v ýraz y „u končená a kce“ (v s edmi učeb nicí ch) a „jedn a akce“ (v pěti u čebnicích), potom n aj deme t aké v ýkl ad y j ako „res u ltativní akce“, „oh raničená akce“ , „akce j e fotografována“ atd. Viz tabulka.
n e d o ko n a v o st
H o lá 2 0 0 5
-
n e o h ra n ič e n á a k c e d ě j se o p a k u je p ro b íh a jíc í a k c e a k c e je filmo vá n a
d o ko n a v o st - o h ra n ič e n á a k c e - re su lta tivn í a k c e - a k c e je fo to g ra fo vá n a
. - n e d o k o n a vý d ě j
- d o k o n a vý d ě j
- d ě j se o p a k u je - d lo u h o trva jíc í a k c e
- je d n a a k c e - ukončená akce
H ro n o vá -Tu rz ík o vá 1998
- a k c e se o p a k u je - a k c e trvá
- je d n a a k c e - akce končí
R o u b a lo vá 1 9 9 5
- p ro b íh a jíc í a k c e - a k c e se o p a k u je
- re su lta tivn í a k c e - ukončená akce
P a ro lk o vá -N o vá k o vá 2 0 0 4 R ig e ro vá 2 0 0 0
Č e c h o vá -Tra b e lsio vá -P u tz 1 9 9 5
-
neukončená akce p ro b íh a jíc í a k c e a k c e se o p a k u je a k c e trvá
- ukončená akce - je d n a a k c e - a k c e je o h ra n ič e n á č a so vě
Ke lly 1 9 9 3
- p ro b íh a jíc í a k c e - a k c e se o p a k u je
- ukončená akce - je d n a a k c e
H o lu b 1 9 7 8
- p ro b íh a jíc í a k c e - a k c e se o p a k u je
- ukončená akce - re su lta tivn í a k c e
- a k c e se o p a k u je - p ro b íh a jíc í a k c e
- ukončená akce - k o mp le x n o st
Š á ra -Š á ro vá -B yt e l 1970
65
N yní se podí vám e, jak jsou sloves a dokonavá a n edok o navá definována v odborné literatuře. Kopečn ý (1 962, s. 9 ) d efin uje doko nav á sloves a t ak, že v yjadřují děj v jeho v ýsl edku, děj poj at ý jak o hot ov ý fakt, n ebo j ako děj v jeho souhrnu , d ěj cel kov ý či kompl ex ní, a zároveň píš e, že nedokonavá sloves a v yj ad řují děj prů běh ov ý, ku rzívní, aniž vš ak přitom m ys lím e n a to, zda b yl nebo bud e do končen. U Havránka – J edličk y (1 98 1, s. 181 ) je doko nav é slov eso charakterizováno terminativn ostí, směro vostí, tj. zaměřením děj e k určitému bo du uzavírajícímu jeho p růb ěh n a začátku nebo na ko nci, uz avřen ým poj etím s lovesn ého obs ahu (dosaž ení v ýsl edku ). Nao pak nedok onav é slo veso tuto d ějovou s měrov ost a uzavřenost n eoznaču je, v yj ad řuje prů běh děj e b ez časov é p erspekti v y (směřování k výsledku, nikoli jeho dosažení). Čecho vá (200 0, s. 170) uvádí , že sch opnost v yj ád řit akt uální přítomnost mají pou ze slov esa n edokon avá, dokon av á slo ves a nik oli, ale n eaktuální p říto mnost můžou v yjad řovat sl oves a n edo konav á i sloves a
do konavá.
Sloveso
n edokon avé
je
z
hlediska
vidov éh o
nepřízn akov é, může ho b ýt užito i místo dokon av ého, nap ř.: „Otec už šel do mů. (=od ešel )“, a to i p ro v yjád ření děj e jist ého v bu doucno sti, např.: „Zítra pojedeme/jedeme na ho uby.“ O zaměniteln ém charakteru vidu píše jen Holá (2005, s. 124 ): “Ver y often it’s you wh o decid es which asp ect to us e, i. e. how to vi ew the acti vity you sp eak about. Včer a jsem kupo va l knihu or Včera jsem ko upil knih u. “ Ostatní učebnice se o tom vůbec nezmiňují. Podle naš eho n ázoru b y s e měli v yu ču jící o této důležité věci zmínit, ale u rčit ě t o nebu dem e uv ád ět na začát ku v ýu k y, nebo při prvním
v ýkl adu
sl ovesn ého
vidu
(předpokl ádám e,
že
p roberem e
problem atiku vidu p ostupně ve více l ek cích, viz s. 74 -75. J ak je v e učeb ních mat eri álech zařazen slo vesn ý vid? ). Důkladn ý v ýkl ad o zaměniteln osti vidu je pops án u Kop ečn ého (1 962, s. 8 ), au tor uvádí 66
příklad y: „včer a js me platili elektřinu “, „d ělali in ventur u“, každ ý posluch ač bude zcela p řirozeně p řed poklád at, že jsou t yto d ěj e dokončen é, t ed y el ektřina zapl acena a i nventu ra ud ělán a. Poté auto r v ys větluj e, že p okud jde o minulost, n en í třeba jeji ch zakon čení j eště zvlášť
v yzn ačovat
dokon av ým
tv arem;
v
minul ém
tvaru
se
nedokonavost slovesa ruší.
Ad 2.
Jak je vysvětlena existence vidové dvojice a její tvoření ?
Hav rán ek – J edli čk a (19 81, s. 1 81) d efinují vidov é dvoji ce, že jsou dv ojice slo ves lišící ch se jen vi dem, al e ni koli l ex ikálním významem. Všechn y v yb ran é u čebni ce uv ád ějí p ří klad y vidov ých dv ojic. Rigerov á (2000, s. 1 54) p ři v ýkl adu vid u ukazuje j en j eden pár slov esa, zde chtěl autor j en u pozornit na ex isten ci vidu, píše, že více se v ýklad vidu bude p robí rat v pozdějším studiu. Ostatní aut oři uk azují vidové dvojice a jeji ch tv oření v sou vislosti s prefix ací, su fix ací nebo supletivismem. Hav rán ek - J edličk a (1981, s . 181 -183 ) píší, že vidov é dv ojice utvořené morfolo gi ck ými pro středk y js o u dvojího t ypu: 1) z ákladem je sloveso n edo konavé a z něho se p refix em tvoří slov eso d okon avé (psát - napsat ), n ebo n aop ak 2) z e základního dokonavého slovesa se pomo cí sufix u tvoří slo veso nedo konavé (dát – dávat, vypsat - vypisovat ). Krom ě toh o s e zmi ňuje o su pletivní ch dvoji cích slov es s různ ými základy (složit – skládat, brát - vzít). Podl e n ašeho názo ru v yu čující musí čín sk ým student ům dob ře v ys větlit, j ak se sl o vesa doko nav á a n edokonavá t voří, předcház ející v ýkl ad od Havránk a – J edli čk y j e velm i srozumitel n ý, j e p ro čínsk é studenty vhodný. Tři u čebnice se zmiňují o prost ě vidov é p řed pon ě (Havrán ek – 67
J edlička (1981, s . 18 2) definují slov y, že před ponov é tvo ření vidov ých dvojic n emění slov ní v ýznam , n ýbrž jen v id nedoko nav ého slo vesa), al e dvě z nich, tj. Hol á (2005 ), Kell y (199 3 ) neužívají t ento termín, také neuv ádějí, které prefix y jsou prost ě vid ové. Holá (200 5, s. 233) píš e: “Some of them don’t have a ny meaning – they simply chang e the aspect of the verb.“ Šára – Šárov á – B yt el (197 0) n az ýv ají t yt o před pon y jako “empty p refi x“ (čist é prefix y - čistě vi dové p refix y), a uv ádí dev ět prefix ů, které pov až ují za p rost ě vid ové – po -, za -, z-, vy-, u -, n a-, s-, o-, pře-. Hav rán ek – J edli čk a (19 81, s. 182) říkají, že ok ruh p rostě vidov ých předpon l ze v ym ezit jen při bližně. Řadí se k nim zvl. před pon y o -, vy-, na -, za-, z -, z e-, u-, po-, avšak tato řada není uzavřená, jako vi dov á může fu ngovat i p řed pon a s -, s e-, roz - a další, ale prost ě vidovou funk ci nem ohou mít předpon y s v ýzn am y v elmi ko nkrétními (místními): př ed-, n ad-, pod -, v-, od - aj . Kopečn ý (1962, s . 114) řad í česk é slov esn é p řed pon y podl e ub ýv ají cí konkrétnosti v ýzn amů, s níž je v n epřím ém pom ěru možnost prosté p erfektivizace, potom nejmén ě konkrétní a v ýzn am ově i fun kčn ě n ejro zmanitější jsou u-, a zejmén a po-. Podle
naš eho
n ázoru
v ysv ětlit
číns k ým
stu dentům
vi dov é
před pon y n ebo p ředpon y s u rčit ými v ýzn amov ými funk cemi není snadn é, protože v čínštině nejs ou před pon y (slov o před po na má v čínštině odlišn ý v ýz nam než v češti ně). Rozumět tomu, co je před pona, není t ěžké, p robl ém je po chopit, co se termín předpon a z ahrn uje. Nav rhujem e v yu čují cím, ab y z ačín ali s prostě vido v ými p ředponami, protože t y n emají v ýznam y a fun gují j en jako znak y a pot é ab y p řid ali před pon y s v ýznam o v ými fun kcemi. Vyu čující musí stud entů m říct, že sice ex istuje určité pravidl o k určení v ýznamu p refix ů, al e j sou také odch ylk y, kt eré s e n eřídí p odle to ho. O slovesn ých p refix ech se píš e víceméně ve všech učebnicích. 68
O su fix ech sice aut oři píš ou ve vš ech učebni cích , ale j en tři učeb nice sh rnují t yp y sufix ů. Č echová – Trab elsiov á – Putz (1995, s. 100) rozčl eňují sufi x y do p ěti sku pin (-ovat - -it, -d,
-nout,
-c - -t/-z -
-á vat - -át/-at, ostatní). Podobn ě i P arolko vá – No vák ová (2004 , s.
116), Šára – Šárová – Bytel (1970, s. 322). Kell y (19 93, s. 93) u vede j en pět párů slo ves, což je ve s rovn ání s jin ými u čebnicemi n edostačují cí, a z toh o sloves a j et-jezdit, jít-chodit nejsou vidov é dv ojice, jso u to sloves a po h yb u a slov esn é d voj ice podl e determinovosti, jinak o tvo ření vidov ých dvojic se zmiňuj e v elmi málo. Čecho vá – Trab elsio vá – Putz (19 95) pot om uvádí slov es a hl edat – najít a zn át – poznat jak o vidov é dvojice, což je t ak é ch ybn é. Správn ě b y b ylo n ajít – nacház et a poznat – pozná vat. Parolkov á – Nov áko vá (200 4, s. 117) také uvádějí dvojici hledat – najít. Krom ě toho s e dom níváme, že je třeb a v yzn ačit ex istenci v idové trojice, nap ř.: hradit (nedok .) – nahr adit (dok. ) – nahrazo vat (ned ok.), ale v žád né v yb rané učeb nici to n eb ylo u vedeno. Podl e naš eh o názoru j e také důl ežité s e zmín it o p rimárním a sek undárním imp erfektivu. O to m je řečen o j en u Ho lé (2005, s. 23 3) a u R oubal ové (199 5, s. 104 ) (ukazuje u sloves pohybu). Kop ečn ý (1962, s. 5) píš e již v první k apitole, že slov esn ý v id se mění při dáním předp on y, sl oves a u dělat a vyd ělat jsou jiného vidu n ež sloveso d ělat, ale vyd ělat změnil a v ýznam základní ho sl oves a (tj. nedoko nav é slov eso - děl at), p roto s e k němu musí p řitv ořit další sloveso (ned okon avé) vydělá vat, ab y tu b yl a stejn á vidov á dv ojice j ako dělat – ud ělat. K udělat n ení pot řebí žádn ého udělá vat (p roto neex istuje), protože má svůj protějšek v dělat.
Ad 3.
Jaký je výklad o imperfektivech a perfektivech tantum ?
Čechov á (2 000, s . 170) píš e, ž e n edoko navost a d okon avost jsou 69
protikladné vl astno sti sloves a, jsou t o sloves a párov á. Ale tento protiklad s e n erealiz uje u vš ech slov es, ex istují také sl oves a nepárov á, a to jso u imperfekt iva tantum (pouze nedoko nav á) neb o perfektiv a tantum (naop ak pou ze dokon avá). Hav ránek - J edli čka (198 1, s. 183 ) říkají, že slovesa nepárová jsou na periferii vidového systému. J en Parolkov á – No vákov á (2 004, s. 11 7) píšou o ob ou tan tum, uvád ějí p říklad y, která sl oves a js ou j en i mperfektiv ní (být, mít, mus et, chtít, vyprá vět , aj. ), a kt erá jsou po uze perfektivní (na stydnout, nachladit se, onemo cnět, uhodit, ud eřit). Auto ři nedefinují, jaká j sou tato slov esa, jestli j sou mod ální slov esa či jin á. Ve t řech u čebni cích najdem e j en in form aci o imp erfektivním tantum. Š ára – Š árov á – B yt el (1970, s . 302 ) řík ají: “Not all of the Cz ech ver bs are abl e to fo rm pairs... They a re mostl y th e verbs denoting stat es, the modal verbs, and some others. “ Příkl ad y js ou uv eden y, al e n ep íšou, jestli tato slo vesa jsou imperfektiv ní či p erfektivní . Podo bné js ou v ýkl ad y u Hol é (2005 ) a Roubalov é (1 995). Ostatní u čeb nice se o vidov ém tant um vůbec nezmiňují. Podle n ašeho n ázoru je s právn é s e zmínit o imp erfektivní m a perfektiv ním tantum při v ýklad u sloves n ých dvoji c, ab y si studenti ujasnili, že jen v ětš ina sloves , ale n e v šech na, m á vidov ý protiklad, případ ně v yu čující s e t aké může zmínit o ex isten ci obo uvidov osti (n ení zmíněno v žádné učebnici), která je opačná než jednovidovost.
Ad 4.
Jak se vysvětluje nenásobenost a násobenost ?
Ke
k ategori i
vidu
p řísluší
po dkategori e
n enásob enosti
a
násob enosti, tj. sch opnosti v yj ad řov at děj probíh ající jedenk rát a opakovaně. O n ásob enost i (a nen ásob enosti ) p íšou jen Šára – Šárov á – B yt el (1970, s. 418 ) o do konav ých slov esech v yjadřují cí o pako v ané d ěje: 70
“The perf ecti ve ver bs ca n exp ress REPEATED actio ns. př. Pokaždé, když ch ci poslo uchat hudbu, za pnu rádio. Here zap nu do N OT mean t he future ten se. They express a sort of g en er al tens e.. ..“ Čechov á (20 00, s. 172) říká, že násob ená slov esa j sou p řevážn ě slov esa ned okonav á, avšak násobenost se týká i sloves dokonavých. Podl e našeho názoru se v yučující může tak é zmínit o s lovesech tzv. opakov ací ch/frekvent ativech (chodí vat, mívat ), kt erá js ou v p rax i často užívan á. Al e o tom neb ylo zmíněno v žádn é u čebnici . Čechová (2000, s. 1 69) píš e, že tato sloves a v yj adřují n eaktuáln ost zvláštním prostředk em (obs ahu jí zpravidla form áln í příznak – form ant –v-, p řed nímž se prodlužuje předcházející samohláska –ávat, -ívat). Ko pečn ý (19 62, s. 5) pov ažuje n edokon av é slo veso s přípo nou –va- (n ěkd y afektiv n ě op akov anou ) za t řetí vidov ou formu, n eaktu ální násob ená (d ělat – d ělávat – ud ělat, afekt ivně d ělá vávat, d ělá vává vat ). Píše d ále, že tuto t řetí fo rmu j e možno p řeložit do cizího j az yka st ejn ě jako obě další vidové formy. Hav rán ek – J elička (1981, s . 184 ) takt o v ys větluj e, že v ýz nam násob enosti u n eak tuálních náso ben ýc h sloves často předchází v e v ýzn am uzuálnosti a obv yklosti. Tato s lovesa s e nej čast ěji užívají v minulém čas e, a pak zvláštní v ýzn amo v ý odstín d ávn é mi nulosti a přípon a
– va-
je
Chodíval/Chodí vá va l
často jsem
zdvoj ená tam.
B ýv ají
(p rostředk y dále
v
ex presivit y) :
p řítomn ém
čase
(neaktu álním): Chod ívám do toto d omu, ale obv yk le n eb ýv ají v čas e budoucím. (Budu ta m chodit, ale ob yčej ně nik oli Bu du ta m chodívat )... Podl e naš eh o názoru v yu čují cí musí pečliv ě v ys vět lit rozdíl mezi dokon avostí a náso ben ostí, p roto že z před cházejí cí definice nedoko navo sti (prob íhající ak ce, d ěj s e opakuje) s e st uden ti můžou ch ybn ě domnív at, že nás obenost a n enás oben ost j e p od kategori e nedokonavosti, což není pravda.
71
Ad 5.
Jak vypadají texty a modelové věty ?
V někt er ých učeb nicí ch jsou m odelov é vět y neb o t ex t y dosti problem atické. Podl e naš eho n ázoru js ou někd e mod elov é vět y bez kontex tu n ejed noznačné. Nap říklad u Čechov é – Trab elsiov é – Putzu (1995, s. 98) jsou příkladov é vět y násl ed ující: „Za jízdenku p latím 40 korun. × Petr chce zaplatit 40 korun. “, „ Ptám se na vla k. × Zeptám se také na autob us.“
Tyt o v ět y jsou ve s rovnání užití vido v ých dvojic
nejasn é, slov esa do k onav á a nedo kon avá jsou b ez kont ex tu zaměniteln á. J inak se st áv á, že n ěkteré v ět y js ou b ez kontex tu nel o gick é, napříkl ad Šára – Šárov á – B yt el (1970, s. 214 ) uvád ějí větu: „Přátel é si prohlíželi různé bud ovy. “ (po d tím slovem rozumíme, že přátel é se nudí, potom si prohlíželi různé bu dov y). Zd e můžem e použit jiné podm ět y, t řeb a turisté,... nebo zadávat jistý kontex t. Hrono vá – Turzíkov á (199 8, s. 156 ) uv ádí modelov ý t ex t o druhé světov é vál ce, po dle našeho n ázoru b y autoři nem ěli čerp at modelov ý tex t z historie. Navrhujeme, ab y v yu čují cí v ybí rali tex t y z n aší p rax e, např. v obchodě, n a nádraží, v nemo cni ci atd. Tyto tex t y jsou z hledisk a sm yslo véh o srozumi telnější, slov esn ý vi d je učivo hodn ě těž ké, prot o už nech cem e tuto sit uaci j eště zkomplik o vat. Většina čínsk ýc h studentů se st ydí p ři rozhovoru v cizích jaz ycí ch. Z t radice v ýuk y cizí ch jaz yků dávají čínští v yu čuj ící v ětší dů raz n a t eorii (v posled ních letech j e situace lepší ), čast o se stáv á, že stud enti sice p o písem né stránce zvládají j az yk y vel mi dob ře, al e ned o mluví se. Tex t y z prax e do určit ého mír y potlačují tuto sl abost st udentů, proto js ou pro n ás užitečnější. Hol á (2005, s. 124) u vádí t ex t před v ysv ětlení gramat ik y t akto: „Byla sobota r áno, Eva a Petr d ělali jarní úklid. Malovali ku chyň. Kd yž vymalovali ku chyň, myli o kna. Kd yž umyli o kna, lu xo vali. Když vylu xo vali, prali pr á dlo...“
Tento t ex t vychází z každod enní ho života, 72
je velmi praktick ý a srozumiteln ý. V tex t u najdem e několik sl ovesn ých dvojic, t ato slov esa popisují děj e, b uď je již dokon čen, a n ebo právě probíh á. Stud enti mo hou z tex tu pochopit základní pri ncip fun go vání a užití sloves dokon av ých a n edoko nav ých. Tento t ex t považuji z a vhodn ý mod elov ý tex t pro student y. Pod obně chceme ješt ě připomenou t úvodní t ex t (n a začát ku lek ce, n ení těsn ě před gram atikou) u Parolko v é – Nov ákov é (2004, s . 114 ), kt er ý j e t aké velmi užitečn ý, ale n edostat ek je, zde při výkladu vidu už nenajdeme žádný příklad. Kell y (20 00), Hol u b (1 985) a Roub alo vá (1995 ) uvád ějí v elmi málo příkladů.
Ad 6.
J ak vypada jí auto rov y pozná mky, příp. ko mentá ře k uření
slovesného vidu?
Našli jsme užitečné p oznámk y v několik u čeb nicí ch, nap ř.: “Ver y oft ern it’s Y OU who decides which aspect t o use. “ Holá (2005, s . 124), autor t ak é uv ádí, že po slov esech z ačít/začínat a přest at /přest ávat je vžd y jen imp erfektivní slov eso; po s pojce až (v e v ýz nam u after ) je vždy perfektivní sloveso. Někd y autoři dáv ají st udent ům d obré rad y, kter ými l ze uleh čit studium, např.: “Lis ten and tr y to remember wh at the native speakers say, and thin k abo ut the cont ext .“ (Kell y 1993, s. 93), “Asp ect pairs should b e memorized!“ (Holá 2005, s. 233), “Th ere are n o regula r principl es for formi ng p erfective verb s. You have to learn th ese forms by heart f rom you d ictionar y.“ (Čechov á – Trab elsiov á – Putz 1995, s101), “This is impossible to learn from theory.“ (Kelly 1993, s. 94). Ale jsou t ak é auto ro v y koment áře, kt eré b y s e n emus el y uv ád ět, např.: “Det erminin g which verb to use fro m th e pair is ver y hard. “ (Kell y 1993, s. 93). Domnív áme se, že po takovém úvod ním v ýkl adu někt eří stud enti ztrácejí chuť k u čení vidu n ebo k češt ině vůb ec. 73
Čeština je p ro čínsk é stud ent y velmi těžk á, a proto b y v yu čují cí n eměli t yto obtíže ješt ě p řeceňo vat. Navrhuj em e v yu čujícím, ab y se zmínili o výhodách vidu a o jeho kladných rysech.
Ad 7.
Jaký m zp ůsobem je v e u čebních ma teriálech za řa zen
slovesný vid ?
c e l ko v ý počet ka p ito l
u č e b n ic e č e štin y p ro c iz in c e H o lá 2 0 0 5
20
P a ro lk o vá -N o vá k o vá 2 0 0 4 R ig e ro vá 2 0 0 0
ka p ito ly slo v e sn é mu v id u
L1 2 , s. 11 4 ( o tvo ře n í s. 2 3 2 )
10
L1 0 , s. 11 6
8
L6 , s. 1 5 4 L4 , s. 6 5 (o tvo ře n í) L5 , s. 7 9 L6 , s. 9 4 L11 , s. 1 5 6
H ro n o vá -Tu rz ík o vá 1 9 9 8 25 R o u b a lo vá 1 9 9 5
25
Č e c h o vá -Tra b e lsio vá 1 9 9 5
15
L5 , s. 6 1 L4 , s. 7 0
9
L6 , s. 9 3
H o lu b 1 9 8 5
18
L8 , s. 8 0
Před cházejí cí
tabul ka
43
uk azuje
L1 3 , s. 8 8 L3 0 , s. 3 0 2
pozici
L7 , s. 8 5
L5 , s. 9 9 -1 0 1
Ke lly 1 9 9 3
Š á ra -Š á ro vá -B yte l 1 9 7 0
věnované
L2 3 , s. 2 1 4 , 2 1 5
slovesn ého
vi du
ve
v yb ran ých u čeb nicí ch češtin y p ro cizince. Z toho lze n ajít dva t yp y prezent ace, p rvní t yp je ten , ve kterém autoři v ysv ětlují slov esn ý vid v rám ci jedn é lek ce, u druh ého t ypu se slov esn ý vid v ysv ětluje postupně. Lin gvodid aktická náročn ost k atego rie vi du je dán a j ejí mimo řádn ě komplikovanou pov ahou, jejím značn ým rozsah em, boh atou členitostí i speci fičn ostí.
Z dů vodu náro čnosti a ko mplikovano sti předp oklád áme,
že v yu čující b y m ěli prez entov at slov esn ý vid postupn ě a věno vat slovesn ému vidu o p roti ostatním gram at ick ým jev ům více p rostoru a pozornosti. Podl e n aš eh o n ázoru můžeme prezent aci vid u ro zdělit n a několik částí, z toho první část může b ýt na začátku v ýuk y gramati cké 74
látk y, n avrhujem e s e v yu čují cím zmínit o z áklad ních pojm ech vidu , např.: co je vůb ec sl ovesn ý vid, j eho v ýznam, vidov á d vojice a jeji ch tvoření . Potom p řed cházejí cí zmíněn é z nalosti o slov esném vidu lze rozšiřovat postupně v pozdějších lekcích.
Shrnutí
V počáteční fázi prezent ace slo vens ého vidu v yuču jící musí pečliv ě v ysv ětlit v ýznam vidu (pro číns ké student y j e třeba říct, co je slovesn ý vi d). Potom může násled ovat v ýklad o tvo ření vid ov ých dvoji c i o prostě vidov ýc h prefix ech, po kud možné, můž eme mluvit o primárním a s ekun dárním imperfektiv u, a tak é k rát ce s e zmínit o vidov ých troji cích . V pozdější ch l ekcí ch lze uvád ět j ednov idovost a obouvidou vost příp . uvést zaměnitelno st vidu. Vyu čující s e také můž e zmínit o slovesech násob en ých a nen ás oben ých, v yzn ačit rozdíl mezi dvojicí slo ves nás o ben ých a n en ásoben ých a d vojicí dok onav ých a nedoko nav ých. Navrhujeme v yu čujícím dávat hodn ě příkl ad ů a zvolit vhodné mod elov é v ět y nebo t ex t y z každ odenníh o života, p ro tože sm ysl i výhoda vidového systému se uplatňuje až v prax i.
4.2. Modelové lekce prezentace slovesného vidu
Osnova: 7. lekce vid 1)
11. lekce
12. lekce
15. lekce
17. lekce
vid 2)
vid 3)
vid 4)
vid 5)
7. lekce 75
Slovesný vid 1)
V sob otu o bvykl e p eru, ž ehlím, uklízí m. A když vyp eru, vyžehlím, uklidím, tak si nejraději sednu do křesla a udělám si chvilku pro sebe.
● Slovesn ý d ěj je zpravidl a možno v yjád řit dvěm a sloves y (s lovesnou dvojicí) s e stej n ým l ex ikálním v ýzn amem. Slovesná dvojice se skládá ze
slov esa
n edoko navého
(imp erfekti vního)
–
dělat
a
slov es a
dokonavého (perfektivního) – udělat.
slovesa nedokonavá psát čekat platit dívat se kupovat vysvětlovat dostávat brát jíst - vyjadřují děj probíhající,
slovesa dokonavá napsat počkat zaplatit podívat se koupit vysvětlit dostat vzít sníst, najíst se - v yj adřují d ěj o hran ičen ý, hot ov ý,
trv ající, děj sm ěřu je k dos ažení
děj spo čív á v dosaž ení v ýsl edku ,
v ýsl edku , n ap ř.: V obchod ě si
např.: Vyberu i tyto knihy.
vybírám dlouho.
- děj je „fotografován“
- děj je „filmován“ - d ěj s e o pakuj e, např.: Kaž dý den
- jedna akce, nap ř.: Zítra s e al e
se vracím v 8 hodin. - d ěj m ůže p robíh at zárov eň s
vrátím už v pět. -
do
jin ých
děj ů
může
jen
jin ými ději, nap ř.: Slyší m, ž e
vpadno ut, k jin ým d ějům s e můž e
někdo zpívá.
jen při řadit, n apř.: Uklízím po ko j a
najedn ou
přijd e
matka
na
kontrolu.
76
- v yj ad řují čas p říto mn ý, minul ý i budoucí
- nemoh ou v yj ádřit přítomn ý d ěj, jejich
tv ar y
příto mného
času
označují už děj budoucí. - v yjadřují j en čas budoucí a čas minulý
● Tvoření vidových dvojic viz dále vid 2)
Cvičení: 1. Určete rozdíl mezi užitím sloves dokonavých a nedokonavých: Musíš číst a ps át v elmi pozorn ě. – Teď musíme p řečíst t enh le t ex t a naps at cvi čení. Můž u navštěvov at přítel e každ ý d en. – Dn es odpoled ne můžu navštívit přít el e. Dnes jíme v restauraci. – Sníte vš ech no?
Teď
neděl ám ni c. – Ud ělám to zítra. Dív ám se n a inform ační tabuli. – Podívám s e, kd y poj ede vlak . Nemusíš mi nic v ys větlov at – Chci ti t o vysvětlit.
2. Doplňte vhodná slovesa: dělat – udělat: (já) Ne ............ to často, ale pro tebe to ............ . číst – přečíst: (já) Teď nemám čas ............, ................si to až večer. kupovat – kou pit: (o na) ... ...... ...... vžd yc k y tuto k ávu, ale tah le káv a je také dobrá. Tentokrát jistě ............... tuhle. vracet se – vrátit se: Obyčejně (oni) ............. brzy, ale dnes ..... asi ............ pozdě. jíst – sníst: (ty) .............. knedlíky? Tak .............. i tyhle.
3. Vyberte správné tvary: J ak často v oláš/zav o láš d omů? Dostanu/d ostávám n ěkolik mai lů t ýdn ě. Můžu se vás n a něco ptát/zeptát? Beru/ vezmu si ješt ě k ous ek d ortu. J ak ý d árek kupuj eš/ koupíš Hann ě? Kdo platí/zapl atí ob ěd? Chci v ám 77
d ěk o v at / p o d ěk o v at z a v š ech n o . J ak d l o u h o p ři p r av u j eš / p ř i p rav í š n a zkoušku? Už nemůžu čekat/po čk at, mus ím jít! Píšu/napíšu cel ý ú kol. Nemůžu jíst/sníst celý oběd. Říkáš/řekneš vždy pravdu? Slyším, že ně někdo zpívá/zazpívá. J ana si v obchodě vybírá/vybere dlouho.
11. lekce
Slovesný vid 2)
Tvoření vidových dvojic
1)
psát – napsat
Základem je sloves o nedokonavé a z něho se předponou (prefixem) tvoří sloveso dokonavé.
J iné vidové dvojice, např.:
předpony u-
po-
naza-
n e d o ko n a v á d ě la t vid ě t va řit mý t se d íva t se d ě k o va t čekat z d ra vit p sá t u č it se p la tit h rá t te le fo n o va t
d o ko n a v á u d ě la t u vid ě t u va řit u mý t se p o d íva t se p o d ě k o va t počkat p o z d ra vit n a p sa t n a u č it se z a p la tit z a h rá t z a te le fo n o va t
předpony z-
zeovy-
přep ř is-
n e d o ko n a v á
d o ko n a v á
o p a k o va t k o n tro va t ru šit p tá t se h o lit sla vit p rá t č istit z k o u še t č íst víta t k o n č it trá vit
z o p a k o va t z k o n tro va t z ru šit z e p ta t se o h o lit o sla vit vyp ra t vyč istit vyz k o u še t p ře č íst p řivíta t sk o n č it strá vit
78
!
jíst – sníst
J e také:
pít – vypít Př.:
najíst se napít se
Kd yž mám hlad, najím s e. (n eví me kolik, možná ne všechno) × Sníš celý oběd? Potom se napiji. (ne všechno) × Vypiješ tu kávu? (celou kávu)
! Slovesn ý vid s e mění p řid áním před pon y dělat – ud ěla t, a t aké dokonavé slov eso vyd ělat, vyd ělat změnila v ýzn am ned okonav éh o sloves a d ělat, p roto dělat – vyd ělat n ení vidová dvoji ce, z tohoto důvodu musím e přit vořit další n edoko n avé slov eso vyd ělá vat, ab y tu b yl a no vá vi dov á dv ojice vydělat – vyd ělávat. Zde dělat j e pri má rní imperfektivum a vydělávat je sekundární imperfektivum.
● Pokud předpon a n emění slov ení v ýz n am, p řid áním p ředp on y s e ze sloves a n edok onav ého tvo ří d okon avé, naz ýv á s e p ros tá vidová předpona (nul ov ý p refix , gram atick ý p refix ), viz vid 3) (p ř.: čistit – vyčistit, al e dělat – vyd ělat, předpon a vy- před dělat už n ení prost á vidová).
! K ud ělat není pot řebí žádnéh o ud ělávat (proto neex istuje), p rotože m á svůj protějšek v dělat.
dělat
udělat vydělat
primární imperfektivum
2)
udělávat vydělávat sekund ární
perfektivum
imperfektivum
dát – dávat, vypsat - vypisovat
Ze základního dok onavého slov esa s e příponou (sufixem) tvoří 79
sloveso nedokonavé. -it
-ovat
opravit – opravovat, přestoupit – přestupovat, vysvětlit – vysvětlovat, koupit – kupo vat, ur čit – ur čovat, prodlo užit – prodl užovat, n avštívit – navštěvovat -nout
-at
zapomenout – zapomínat, odmítnout – odmítat, zahnout – zahýbat, odpočinout si – odpočívat, svléknout se – svlékat, všimnout si – všímat si
! Pozor na změnu reflexivity sloves
t
c, d
z
vrátit se – vracet, uklidit – uklízet, probudit se – probouzet se -át, -at
-ávat
prodat – prodávat, zůstat – zůstávat, vstát – vstávat, dostat – dostávat -ít
-ívat
prožít – prožívat, vyšít – vyšívat
! J sou tak é slov es a, jejich tvoření není p odle p ředch ázejí cích pravid el, např.: začít – za čínat , vybrat – vybírat, o dpovědět – odp ovída t, zavřít – zavírat, říct – říkat.
3)
Supletivní dvojice sloves s různými základy. složit – skládat (-ložit - -kládat), brát – vzít, dít se – stát se
! Ex istuje také vidové trojice: dělit (ned ok. ) – rozd ělit (dok. ) – rozděl o vat (nedok. ), mrazit – zmra zit – zmraz ovat, tvo řit – vyt vořit – vytvá řet, ale ne dělat – udělat – udělávat 80
Cvičení: 1. Změňte vid sloves: dělat, vid ět, dív at se, psát, pít, číst, op ak ovat, platit, pt át se, říkat, jíst, kupovat , pro hlížet s i, uklízet, brát, v ybí rat, zůst ávat, uvařit, um ýt s e, přivítat, skon čit, op ravit, p řesto upit, n ast oupit, obl éknout s e, svléknout se, vzpomeno ut si, zapomenout , odpo či nout si, zahnout, probudit se, dát, otevřit, odpovědět, vstát, vysvětlit.
2. Určete vid: Čtu román – P řečtu t o ještě dn es v ečer. Dnes jíme v rest auraci . – Sníte všechno? V ob chod ě si v yb írám dl ouho. – Vyb ereš si t ak y něco? Ví t ám tě v P raze. – Při vítá tě j eště můj b rat r. Dáv ám tašku n a židl i. – Kni hu dám na stůl. Tomáš v yst upuje t eď. – J á vys to upím za chvíli. Kd yž m ám hlad, n ajím se. – Sní š cel ý ob ěd? J an psal úkol. – Kd yž ho n ap sal, šel n a procházku. Ho nza a Lu ck a trávili každ ý večer v kin ě. –Honza a Lu cka strávili včerejší večer v divadle.
3. Doplňte slovesa: navštěvovat – navštívit
J á a můj přítel Karel ......... restauraci.
nacházet – najít
......... volný stůl u okna.
vybírat – vybrat
Dlouho jsem ......... .
dávat si – dát si
„Co si .........? “
vařit – uvařit
„Tady ......... dobře.“
objednávat – objednat
Nakonec ......... kuře a zeleninový salát. Bylo to lehké a dobré jídlo.
čekat – počkat
Dlouho ......... na jídlo.
pít – napít s e
P ak .. ...... . po malu kávu a povíd al i si, co j e nového. Byl to příjemný večer.
81
12. lekce
Slovesný vid 3)
Předpona (prefix)
● Z hlediska slovesného vidu jsou předpony velmi důležité. ● Ex istují dva typy předpon:
1. typ
2. typ
dělat - udělat
-
dělat - vydělat
psát - napsat
psát – dopsat, přepsat, připsat,
další viz vid 2)
odepsat, vypsat, vepsat,...
předpon a
gram atick á
jak o (n ulov á)
znak,
p ředp ona
tzv. -
p řed pona, jednotk a,
jak o
která
v ýz namov á
p řidává
n ějak ý
která n emá vl astní v ýzn am a jen
další v ýznam k protějšímu slovesu
naznačuje, že s e jedná o slov eso
nedokonavému
dokonavé - předpon y po-, z-, s-, u-, na-, o - -
v ýzn am
slov esa
dokon av ého,
často mají fu nkci to hoto t ypu , tzv. které má předpon u, j e v ýrazně ji n ý před pon y
b ez
významů, viz vid 2)
konkrétních
než
v ýznam
slovesa
nedokonavého;
● Přehled všeobecných významů několika předpon:
do-
až kam, k čemu; dovnitř (dojít, dovést)
82
od-
od něčeho prýč, vzdalování (odejít, odlepit)
pro-
skrz něco (projít)
pře-
z jedné strany na druhou (přejít, přeletět)
v-
dostat se dovnitř (vejít, vjet)
roz-
od sebe na různé strany (rozejít se)
při-
k něčemu, do blízkosti něčeho (přijít, přinést)
před-
pohyb před něco (předjet)
vy-
dostat se ven (vyjít, vylézt)
! Narážíme n a jed en probl ém. Předpon y neznam enají vžd y to též. Měn í svoje významy podle toho, s jakými slovesy se spojují. Př.:
dojít
×
doplatit (zaplatit to, co nebylo zaplacené)
přejít
×
přesolit (příliš osolit)
rozejít
×
rozsoudit (úspěšně provést něco)
Cvičení: 1. Určete významové rozdíly mezi dvojicemi vět: Dojeli k l esu. - Při jeli k lesu . M ám d oplatit d vacet ko ru n. – Mám zaplatit dvacet korun. Dov ezli ho k příbuzn ým. – Od vezli ho k příbuzn ým. J eho p o moc n eocenil. – J eh o pomoc ned ocenil. Chtěl se omluvit. – Chtěl s e v ym luvit . Odst ěhov al i se z b yt u. – Vys těh ovali se z b ytu . Polév ku p řeso lila. – Pol évku oso lila. Přeplatil mu časopis. – Zaplatil mu časo pis . Předj el n ás na kol e. – dojel nás na k ole. Auto vrazilo do zdi. – Auto narazilo na zdi. Na n áměstí p řes ed neme n a autobus. – Na nám ěstí nas edn eme na au tobus. Náv rh zpraco vala jiná skupina. – Návrh p řepraco val a jiná s ku pina. Tím ho j en ro zzlobíš. – Tím ho j en p ozlobíš. Prom ysl el si odp ověď – Vym ysl el si odpov ěď. Přivřel oči. – Zav řel oči. Ten kompot p řislaď! – Ten k omp ot oslaď! Mléko vylil do misky. – Mléko nalil do misky.
83
2. Ze sloves v závorkách vyberte vhodná: Vodu (n alil – rozlil) po podlaz e. Hodink y se mi asi (rozbil y – zabil y). Rodiče se do něho d ost (domlu vili – nam luvili). To n eštěstí si (při volal – zavol al) sám . St rýcov ě foto grafii (do maloval – přim alov al) knír y. Toho člov ěka (p řeml uvíš – uml uvíš) vel mi snadn o. J eho náv rh (poznal i – uznali) za l epší. St aré knih y jsm e (odnesli – v yn esli) do anti kvari átu . Dnes už mu musím na j eho dopis (do ps at – od epsat ). Kd yž pes vid ěl kočku, n emohli jsm e ho (p održet – udržet). J á ti pro vod u (dojd u – přijdu). Před m ěstem (zastavil – post av il) auto poli cista. P ři zahájení slavnosti (pro pustili – v yp ustlili) t ři sta holubů. Rozhod čí (o dpískal – zapískal) konec záp asu. K cel é té p řího dě si (n edod al – n epřidal ) ani slovo. Do m ěsta (v yj edu – o djedu ) asi zítra. Ob ěd nemo h l pořádn ě (och utnat – v ychutn at), protože sp ěch al. Tolik d ěti n emohli (uživit – vyživit). Do kufru mi (přibalili – zabalili) knihu.
15. lekce
Slovesný vid 4)
Jednovidovost a obouvidovost
● NE všechn a sloves a mají své vid ové p rotějšk y, nap ř. mod ál ní slovesa (mo ci, chtít, smět, muset... ) a n ěkterá slo vesa stav ová (žit, st á t, vypadat, spát, b ydlet, milo va t ...) jsou pouze n edokon av á, ozn ačuj í se j ako imperfektiva tantum.
● Ex istují i jednovid ová slov es a pouze do konav á, i kd yž j e jich poměrně
84
málo (nad chnout, n astydnout , na chladit se, on emo cnět , na plakat se, zamilovat se,...), označují se jako perfektiva tantum.
! J ednovidovost sl oves a je relativní (podle kont ex tu), v jedn om kontex tu může být nepárové, a v jiném párové.
● Ex istují také slov esa, která js ou podl e kontex tu buď do kon avá, nebo nedoko nav á (věno va t, jmenovat, o běto vat, al e jd e hl avn ě o slov esa vzniklá z cizích jaz yků: citovat, i zolo vat, organizo vat, a bsolvo vat, startovat,
rez ervo vat,
rekonst ruovat ,
registrovat,
realizovat,
reagovat...), tento jev se nazývá obouvidovost.
Promoval každý rok své studenty. ×
Dcera promovala loni.
n e d o k o n a vé
d o k o n a vé
Příště ti budu věno vat poz ornost. × Př íště ti k na roz eniná m věnuji květiny. n e d o k o n a vé
d o k o n a vé
! Zaměnitelnost vidu Včera jsem dělala dom ácí úkol.
- děj již je dokončen v minulosti.
(Včera js em uděl a la domá cí ú kol) -sloveso děl ala j e ve tv aru nedokonavém. → o minulost, není třeba jejich zakončení ještě zvlášť vyznačovat dokonavým tvarem. Cvičení: 1. Určete vid: B ydlím v Praz e. J menuji se Tonda. Absol voval a jsem j az ykov ou školu. Zít ra bu du muset d o práce. M ám toho h odně, n emůžu ti teď věnov at. 85
Věnujt e pozornost. Pořádn ě s e obl eč, ab ys n en ast ydl. P án No vák onemo cněl n a smrt. Vš ech en čas ob ěto val práci. Do ktoři izolovali nemocného od zdrav ých. Auto nechce jet . Žij e n a cízí učet. Knih y st o j í na regálu. Dovede své posl uch ače n ad chnout. Mamink a v ařila něco dobrého k jídlu. Nes pal jsem do bře včera v hotelu. Sn adno s e nachl adí. Pán Ladislav promoval v roce 1978.
2. Doplňte imperfektivní slovesa: Nejp rve s e Pet r naučil nov ý slova a poto m se ..... . gramatik u. Přátel é si v yfoto grafov ali so ch y n a most ě a potom . ..... h rad . Nejprv e v ystoupil z vlaku můj k amarád a pak js em ..... . já. U letiště st álo někol ik tax íků a dva autob us y. Nejp rve o djel y tax ík y a p otom ... ...autobus y. Zazpívali jsme jednu česk ou píseň a p ak jsme ... ... naš e národní pís ně. Hl edal jsem voln ý pokoj. Nejprv e jsem zatel efo noval do hot elu J alta a potom jsem .. ....j eště do ji n ých hotelů . Nejp rve jsme si v yž ehlili koš ile a p ak jsme .. .... ostat ní p rádlo. Úředni ce n a p oště zv ážila ku fr a p otom .... .. balíky.
3. Doplňte perfektivní slovesa: Učil jsem s e nov ý t ex t. Kd yž js em se h o ......, p sal js em úk ol. Učit el nám di ktoval v ět y. Kd yž j e ...... , p řečetl j e j eště jed nou. Op ak oval js em si českou gram atiku. Kd yž jsem si ji ...... , studoval jsem no vo u lekci. V prod ejně n a n ádraží jsem pil dob ré piv o. Kd yž jsem h o .... .., koupi l jsem si ješt ě j edno. Pan Vanču ra platil v rest auraci oběd. Kd yž ho ......, šli přát elé n a pro ch ázku do měst a. Můj spolub ydlící s e m yl a holil. Kd yž s e .... .. a ... ... , obléknul s e a š el ven. Poštovní ú ředn ice v ážila balík. Kd yž ho .. ...., naps ala na n ej cenu . Z domov a p ro m ě p ravid eln ě přicházely dopisy. Když ......, měl jsem velkou radost.
4. Napište věty podle vzoru: 86
Píšeme cvičení. – Zít ra t aké napí šem e cvi čení. Op ravujete diktát . - ..... ...... .... Pl atím pero - .. ...... ...... . o dcház ejí domů. - ... ........ ...... Vstáv áš v sedm hodi n. - ....... ...... ... Navš těvuje k amaráda. - .. ........ ...... Otvírám e ok no. - ... ........ ..... Zdravím p aní profesork u. - ... ........ ..... Učíme se nov ý tex t. - . ...... ...... .. j eště gram atiku. Vracíš se domů . - .. ...... ..... .. v osm hodin. Pt á se na M artu. - .. ...... ..... .. u rčitě j eště jednou. J íme v jídel ně. - . ..... ...... .... v restau raci. Dív ám s e na m apu. - ................ i na tu druhou.
17. lekce
Slovesný vid 5)
Násobenost a nenásobenost slovesného děje ● Vedle slov esn ých vidov ých dvojic jso u v češtin ě ješt ě jin é dvojice. Nejdůl ežitější jsou d vojice slov esa náso b enéh o a slov esa nen ásoben ého. Liší se od sebe tím, jak vyjadřují děj z hlediska jeho násobenosti.
● Sloveso nenásobené a násobené:
sloveso nenásobené
sloveso násobené
- neřík á, zde děj p roběhl jed nou - říká, že děj proběhl několik rát, nebo vícekrát - může v yj adřo vat d ěj n ásob en ý i -
že se opakoval v yj ad řuje
jen
d ěj
n ásob en ý,
nenásoben ý, n apř.: O víkend u m ěl
např.: O ví kendu m íval volno.
volno. (k ažd ý víkend n ebo jen
(každý víkend)
tento víkend) Vi děl js em tě včera ve škole.
Vídal js em h o v divadl e. (j en 87
(nenásobený)
násobený)
Vid ěl jsem tě tam už několikrát .
Dedeček čítá po večeři novin y.
(násobený)
(děj se opakuje)
● Násobenost a dokonavost
nenásobenost děj p robíh ající jednou nedokonavá vyjadřují děj trv ací (nést ), změna stavu(bledn out, mládnout)
Násobenost
prob ěhl ý
/
j en děj opakující s e, realizuj e se několikrát nedokonavá dokonavá (převážně) Dokonavá v yj adřují d ěj slovesa pohybu slovesa podílná okamžitý sloves a (pozavírat) (padno ut), (přetržitě opakovací počínací (chodívat) opakování) (omlád nout), (neaktu ální končící násobená) (doběhnout)
- opakovací (frekventativa) – jsou v prax i často užívaná - vyjadřuje uzuálnost a obvyklost - jsou nedo konavá slovesa s pří pon ou –va- v infinitivu a samo hláska před – va - j e vž d y dlou há (mít - mívat).
Tvoření: -at, -át
-ávat
-it, -ít, -et
-ívat
dělat – dělávat, hrát – hrávat prosit – prosívat, otvívat – otvírávat, držet – držívat
-ýt
-ývat
být – bývat, mýt - mývat
Cvičení: 1. Určete rozdíl mezi větami: Petr j e doma. – Pet r b ýv á dom a. Otec s ed í v l enoš ce u okn a. – Otec s edá 88
v lenoš ce u ok na. Hlídala jim d ěti. – Hlíd ávala jim d ěti. Bl oudi li po lese. – Bloudív ali po l es e. Vid ěl j sem ho na k oncertech. – Víd al j sem h o n a koncert ech . V sobot u měl vol no. – V s obotu mív al volno. Zd e v ám vracím knihu. – Vracíval knihy velmi přesně.
2. Určete rozdíl mezi větami: Vídal js em ho. – Č as to jsem ho vid ěl. B ývá dom a. – J e ob yčej ně dom a. Sedá u okna. – Zpravidla sedí u okna. Říkává to. – Říká to často.
3. Napište věty podle vzoru: Vzor.: píšu dopis – píšu úkol Když jsem napsal dopis, psal jsem úkol.
učím se gramatik u – učím s e no vá sl o va; čt u novin y – čt u knihu; foto grafuju divadlo – fot o grafuj u Hrad; peru a žehlím košil e – peru a žehlím ostatní prádl o; Petr se m yj e a hol í – J an se m yj e a holí ; čistím si sako – čistím si kalh ot y; sníd ám – sníd á Karel; prohlížíme si pomník – prohlížíme si radnici.
89
5.
Rozkazovací způsob
5.1. Teoretický výklad rozkazovacího způsobu
Čecho vá (2000 , s. 163) píše, že slo vesn ý způs ob v yj adřuje modifikaci sl ovesn ého děj e z hl edisk a reálnosti, nutnosti i možnosti jeho uskut ečn ění a v češtin ě s e rozděl uje t rojí způs ob: oz namov ací (indikati v), rozkazo vací (imp erativ) a po dmiňovací (kondi cio nál). Dál e se zmiňuje o imperativu, že v yj ad řuje ro zkaz, přání, zák az týk ající s e uskutečnění činnost i persp ektivní, před poklád ané v bud ou cnosti. U imperativu čas neurčuj eme. J ak u s loves d okon av ých, tak i u nedoko nav ých v yjadřuje zaměření do budou cnosti, děj v yj ádřen ý imperativem nastane až po momentu promluvy. V tét o části p ráci b u deme sledo vat, jak j e imp erativ zpraco ván ve v ýš e zmín ěn ých d ev íti učebnicí ch češtin y pro cizin ce, zkou mání bu de podle následujících kritérií: 90
1. Kde je zařazen výklad imperativ v učebnicích češtiny pro cizince? 2. J ak je popsáno tvoření imperativu? 3. J ak s e auto ři zmiň ují o imp erativu v so uvislosti s e slo vesn ým videm? 4. J iné způsob y v yj ádření
Ad 1.
Kde je zařazen v ýklad i mperativ v u čebnicí ch češtiny p ro
cizince ?
S imperativ em se set kávám e veli ce často v každoden ním životě, proto zvládn out jeho užití a tvoření je z komunikačního hl edi ska velmi důležité. V někt er ých p ří padech s e rozkazo vací způsob d opro vodí vokativ em, nap ř.: „ Pavle, oz vi se!“ O imperativu a v okativu píš e Čecho vá (2000 , s. 159) t akto, že vok ativ b yl půvo dně po uh ý kmen jména, tak jak o im perativ b yl km en s lovesa. Im perativ i vokati v předst avují ap elov é komunikační prost ředk y ob racejí cí s e na ad res áta projev u. Z t ohoto důvodu prezent ace imperativu lze d op rovázet s vokativ em, t ento t yp v ýkl ad s e obj evuj e v pěti v ybran ých učeb nicí ch (Hol á 2 005, Hronov á – Turzíkov á 1998, Čecho vá – Trab elsio vá – Putz 1995, Holub 1985, Šára – Šárová – Bytel 1970). Užití imperativu také sou visí s užitím sl ovesn ého vidu (negativní imperativ b ýv á zpravidla slov eso vidu nedoko nav ého ), prot o někteří autoři (Kell y 19 93, Holub 1985, Šára – Šárov á – B yt el 1970 ) prezentují imperativ společn ě s videm. Holub (1985 , s. 78-83 ) v ysvětl uj e nejd řív vokativ, pot é imperativ, potom ukazu je vidov é dvoji ce ve tvaru imperativu, n ap ř.: kupuj! – kup! Můžeme p ovažov at imp erativ za vhodn ý p rostřed ek k pro cvičo vání vi d ov ých d vojic, resp. k tvoření rozkazů a zákazů typu Řekni to! × Neříkej to! Ve vš ech v yb ran ýc h učebni cích zařazu jí prez entaci imp erativu po prob rání slo vesn ých tříd (Kromě u Ri gerov é, kd e nenajd em e v ýklad 91
o imperativu a o jeh o tvoření). Někteří autoři přistup ují k p rezent aci imperativu poměrn ě brz y (Hro nov á – Turzíková 19 98, Roub alová 1995 , Holub 1985 , Šára – Š árov á – B ytel 1 970), ale v n ěkter ých učeb nicích s e v ýkl ad imperativ u o bjevuj e až v po sled ní jedn é t řetin ě učebnic, nap ř. Holá (2005 ) v ys větl uje imp erativ v p osl ední l ekci, podob ně Parolkov á – Nováková (2004) jej probírá v předposlední lekci.
Ad 2.
Jak je popsáno tvoření imperativu ?
Podl e naš eh o názoru před v ýkl adem tvo ření imperativu s e autoři musí zmínit o tom, že imperativ ex istuje jen ve 2. os obě čísla jednotn ého a množn ého a 1. oso bě čísla množného, p rotože p řikazov at lze přímo pouze ad res átovi (rozkaz, žádost, přání pro 3. osobu lze v yj ádřit pomo cí část ice ať (i jin é)+ in dik ativ. J en čt yři u čeb ni ce splňují tento požad av ek (Hronová – Tu rzíková (1 998), Čecho vá – Trabelsiov á – Putz (1995 ), Holub (1985), Šára – Šárová – B yt el (197 0)), z to ho Šára – Šárov á – B ytel
píš ou: “The fo rm witho ut any ending (mlu v) or with
the ending –i (čti ) is used for add ressin g one p erson in an inti mate wa y. The for m with t he ending –t e for add ressing s everal perso ns or on e person in a polite w ay. Th e for m with – me is th e eq uival ent of Englis h “let us”.” Teprve poto m budeme v ěnov at formál ní tvoření i mperativu, učeb nice češtin y pro cizince tvo ří imperativ na základ ě tvaru 3. os. mn. č. indik ativu. (píšou – piš, ot evřo u – ot evři, dělají – děl ej, ! sázejí – sázej - pro slov eso t ypu sáz et 3. o s. mn . č. ni koliv sází , al e původní delší spisovný tvar sázejí, zde je třeba upozornit ). Čt yři u čebni ce (Holá 2005 , s. 20 9, Hronov á – Tu rzíková 1998, s . 164, Č ech ová – Trabelsiov á – Putz 199 5, s. 230, Hol ub 19 85, s. 79 ) rozdělují form y imp erativu n a t ři skupi n y: 1) j edn a sou hlásk a v km enu (mlu ví, mluv! mlu vte! mluvme! - kup ují, kupuj! kupujte! kupuj me!) neb o 92
2) d vě či ví ce sou hlásek v km enu (čtou, čti! čtět e! čtěme! - vysvětlí, vys větli!
vys větl ete!
vysvětleme!),
to
je
rozdělení
pod le
po čtu
konson antů v kmenu , mimo to j ešt ě 3 ) s kupina slov esa t ypu á (d ělají, dělej! děl ejte! děl ej me). Podobn ě i Šára – Šárov á – B yt el (19 70, s. 74) v yčleňují dv a t yp y i mperativu, tj. Sho rt Im perativ e (j edn a so uhlásk a v kmenu ) a Lon g Im perativ (dv ě či více so uhlás ek ), jin ak o s kupin ě slovesa typu á mluví jen v poznámce. Podle n ašeho n ázoru b y měli
auto ři
v yzn ačit rozdíl
mezi
koncov kami –i, -eme, -et e a –i, -ěme, -ěte a zmínit se o jejich užití. Holá (2005 ), Čechov á – Trabelsio vá – Pu tz (1995) a Kell y (1 993) s e o tomto rozdílu nezmi ňují, a jeji ch užití (k oncovk y –i, -eme, -ete užívají při km enu přít omn ém zak ončen ém n a konso nant –l, -ž, -č, -ř a koncov k y –i, -ěme, -ěte s e připojují ke ko nsonantům –d, -t, -n, -b, -p, -v, -m) absentuje ve všech předcházejících učebnicích. Roubalov á (1995, s. 114 ) v yčleň uje j ešt ě dv ě sk upin y n a ví c, tj. zkrácení ou > u (kou pit – kup! ), á > a (vrátit – vra ť! ), í > i (e)(řídit – řiď!) a pal atalizace ď > d (poraď ), ť > t (vrať! ), ň > n (vyplň! ). O t ěchto změnách píšou i v před ch ázející ch zmíněn ých učebni cích , ale jen v poznámkách. Holá (2005) p řiřazuje slov esa koupit – ku p, vr átit se – vrať se do skupiny nepravidelné. Kell y (1993 , s. 95) na rozdíl od ostatní ch auto rů seřazuj e form y imperativu podle slovesných tříd. Prezentaci u Parolkov é – Nov áko vé (2 004, s . 104 ) po važujeme za nevho dnou a n eúp lnou. Auto ři up ozorň ují jen n a změnu á > a, ou > u, í > i (e), a na pal at alizaci d > ď, t > ť , n > ň, poté uk azují sloves a opako vat, vstá vat, čí st, poslat ve tvaru i n finitivu (opa kovat), 3. os. mn. č. (opa kují) a 2 . os . jedn. č.; 1. os. , 2. o s. mn. č.; 3. os . č. j edn.,
mn.
imperativu (opa kuj! opa kujme! opa kujte! Ať opakuje! Ať op akují), o nepravid eln ých imp erativ ech vůb ec neml uví, uv edená poznám ka j e také nedost atečná: “Pama tuj: po skupině kons onantů má i mper ativ kon co vky 93
–i, -ěme, -ět e; (n ěkd y – eme, -et e po l , ž, ř )”, ch ybí t am kon s onant – č. J inak k těmto příkladům chybí slovní výklad. Podle naš eho názoru b y auto ři n eměli používat nepravid elné form y za p říklad y, n apř.: Šára – Šárov á – B ytel (1970 , s. 74 ) uvád ějí sloveso jdi – jd ěte – jděme jak o jed en z příkladů Lo n g Imperative. Takov ý p říklad po važujeme za n evhod n ý. Sloves o jdi pat ří d o slov es poh ybu, v e v ětšin ě u čebni cích s e slovesa poh ybu v yčleňují ješ tě zvlášť od slov es n epravid eln ých. Našli jsme velmi užitečnou po známku o sloves ech poh ybu: “Jdi means go awa y. Pojď means come here now, come alo ng (wit h me, with us ) now, l et u s go tog eth er n ow. Při jď mea ns come (h ere or th ere) at a future mo ment . “ (Šára – Šárová – Byt el 1970 , s. 75), podobně najdeme u Roubelové (1995). Z p rakti ck ého důvodu j e lép e prezent ovat frekv entovan ější imperativ než m álo frekventovan ých , např.: sloves o vědět – vědí, věz! (Holub 1985, s . 79). V tomto sm ysl u l ze zařadit do v ýkl adu častěji užívaná slovesa povědět – p ověz! a od povědět – od pověz! Podobn ý nefrek vento van ý im perativ n ajd eme u Š ár y – Š árov é – B ytl e (1970, s. 75), i autoři sami říkají: „the imperative of vím is seldom used.“ Tvo ření imp erativu pro 3. osobu singuláru a plu rálu j e poněkud jednoduš ší n ež pro 1 . a 2. osob y, t ento tv ar se skládá z časticí ať, kéž, nech ť + indik ativ prézentu/futuru p erfek tivního, o tom s e pí še j en v e čt yřech učebnicí ch (Parol ková – Nov ák ová 2004 , s. 104; Č echo vá – Trabel siová – Putz 1995, s. 232; Hro no vá – Tu rzíková 199 8, s. 16 5; Holub 1985, s. 80), ale zmiňují se jen o částici ať.
Ad 3.
Jak s e a utoři zmiňují o i mp erativu v s ouvislosti s e
slovesným videm?
O n egativní m imperativu s e p íše ve všech u čeb nicích , a srozumiteln ější prez entace je j en v e t řech učebni cích (Šára – Šárov á – 94
b yt el 1 970, Č echov é – Trabel siové – Put z 1995, Hron ová – Turzíková 1998). např.: Hronová – Turzíková (1998, s. 166) prezentují takto:
POZORUJTE: Pište cvičení vždy už odpoledne. Pište pom alu a pozorně. Napište tohle cvičení. Napište cvičení a potom budete. moct jít ven.
(akce se opakuje) (důležitý je průběh akce) - im perfektivní sloveso (jedna konkrétní akce) (akce musí skončit) – perfektivní sloveso
Negativní im perativ Pište po malu. × N apište to cvi čení. Nepište teď dopis. Kupujte si o voce. × Kupte si n ové pivo./Nekupujte si tužku.
ALE p ero.
N epišt e rychl e./ ALE
N ekupujte
si
Podobně: Vraťte se brzy. – Nevracejte se pozdě. Dej tu knihu na stůl. – Nedávej ji do skříně. Vezmi si jenom svetr. – Neber si dnes kabát. PAMATUJTE:
Jdi. Pojď. Choď.(přijď) Jeď. Jezdi.
-
Nechoď. - Nejezdi.
Hrono vá – Tu rzíková píší , že negativ ní imperativ je v ětšinou jenom imp erfektivní , ale n euk azují, kt erá sloves a jsou v negaci ve tv aru perfektiv u, ve vš ech v yb ran ých učebni cí ch n ajd eme jen j eden jedi n ý příklad u Čecho vé – Trab elsiov é – Putz (1995, s. 232 ): „nez apomeň“, což je málo. Studenti s e ob čas d omnívají, že kladné imperativ y j e p ouze ze sloves perfektivní ch a negativní imperativ y jsou nao pak pouze ze sloves im perfektivn ích, ale to n ení p ravd a. Ab y to n a student y nepůso bilo n esp ráv n ým dojm em, j e potřeb a dávat více příkl adů negati vních imp erati vů perfektivních slo ves (n ap ř.: Nešlá pni na trávní k! kde se v yj adřuj e důrazné varov ání n ebo apel ), příp adn ě u káz at, k de se užívají kladn ý imp erfektivní imp erativ. J inak nav rhuj eme v yu čují cím
95
v ys větlit, p roč s e negati vní imperativ používá většino u u sloves imperfektiv ních
(ni kde s e o tom d ů kladn ě nepíše). Našli jsme
zdůvodnění j enom u Holé (2 005, s. 210 ): “Neg ative impera tives are often imperfective (as if we wanted the commands to last longer).“
Jin é způsob y vyjád ření
Ad 4.
O jin ých způso bech v yj ádření rozkazu, zákazu a p řání pí š e ve všech sl edov an ých u čebni cích. Holá (20 05, s. 209 ) píše: “If you don’t want to l earn the imperatives, yo u can a void th em b y sa ying : měl b ys..., musíš..., n emůž eš.. ., nes míš... Parolko v á – Nováková (200 4, s. 92 ) uvád ějí imp erativ sl oves a op ako vat: Op akuješ (te) nová slo va? Nová slova musíš (t e) opa kovat ? Opa kuj (te) n ová slo va! (po dobn ě uv edou Hronová – Turníková (1998) a Kelly (1993)). Od born á
li teratura
v ys větluj e
jiné
způsob y
v yj ádření
imperativu, n ap říklad Čech ová (2000 , s . 163) píš e, že in di kativ v e spojení s inton ací apelu , v arov ání, v ýhrůžk y n ahrazuje i mperativ: „Jdeme!
Neská ká me!“
Dále
uv ádí,
že
kondicio nál
fu nguje
p ři
v yj adřování zdvořil ého p řání, žádo sti, rozkazu j ako kon kurenční prostřed ek imperativ u, má však ú činek zmírňovací, je m éně k at egori ck ý než imperativ, a zvláště n ež infi nitiv v této roli. (Za vřít d veře! Zavřet e dveř e!
Zavř el
bys te
d veř e? )
Tento
t yp
v yj ád ření
i mperativu
kondicion ál em najd eme v e vš ech učeb nicích , krom ě u Ri gero vé a u Čecho vé – Trab elsio vé - Putz. J inak Hav ránek – J edličk a (200 2, s. 11 0) píšou, že imperativ v yj ádřen tvar y in dik ativu j e dů razn ý roz kaz nebo zákaz, nap ř.: „Nikam nepůjd eš! Mlč! Bud eš mlčet!“ Potom uv ádějí, že i infinitiv mív á n ěkd y v ýznam rozk azu, zvláště rozkazu přís ného neb o drsného, n apř.: „Nekouřit! Tak začít!“ (Čechov á uvádí, že infinitiv nemá prvotní úkol vyjadřovat slovesný způsob.) V čínštin ě n ejsou zvl áštní tvar y p ro imp erativ, způsob rozk azovací 96
se realizuje pom ocí různ ých into nací n eb o jin ých slovn ých prvků, p roto čínští stud enti jsou zv yklí n a tako v ý s ys tém imperativu. M ů žeme ří ct, že jsou v yjad ření imperativu in finitiv em či indik ativem příp adn ě kondicion ál em pro nás v elmi užitečn é, hlavn ě pro začátečník y, kt eří tvoření imp erativu j eště mo c dob ře n ezvládají, t yt o vedlejš í způsob y může být jako dobré náhrady.
Shrnutí
Užití imperativu j e v běžn é k aždod enní k omunik aci v elmi frekventované, p rot o zvládnout jeji ch tvoření a užití je pro nás dosti důležité. Vyučující t aké m usí důkl adn ě v ys v ětlit sou vislost i mperativu s vid em, zmínit se o tom, že negativní im perativ b ýv á zpravid la slo veso vidu nedo konavéh o, a zárov eň uv ést v ýj imk y. Na závěr p rezent ace imperativu můžem e mluvit o jin ých způ sobech v yj ád ření imperativu , které jsou užitečné poznámky pro studenty.
97
5.2. Modelové lekce prezentace rozkazovacího způsobu
14. lekce
Imperativ
● Imperativ (rozkazovací způsob) vyjadřuje rozkaz, zákaz nebo přání. Př.:
Čti pomalu! Už mu nevolej! Ať se vám to podaří!
● Imperativ se užívá jen v 2. osob ě čísla j edn. neb o množ. (d ěl ej, d ělejt e) a v 1. osob ě čísla m nož. (děl ejme). Pro t yt o osob y m á imp erativ tv ar y jednoduché. Tvoření imperativu
● Imperativ tvoříme na základě tvaru 3. os. mn. č. indikativu. 98
3. osoba plurálu 1 . je d n a so u h lá ska
nesou mluví studují prominou platí jedou 2 . d v ě so u h lá sky
čtou řeknou vezmou otevřou vysvětlí 3. –ají, -ejí, -ějí dělají vracejí se odcházejí rozumějí
!
2. os. sg. Ø nes mluv studuj promiň plať jeď -i čti řekni vezmi otevři vysvětli -ej dělej vracej se odcházej rozuměj
2. os. pl. -te neste mluvte studujte promiňte plaťte jeďte -ěte/-ete čtěte řekněte vezměte otevřete vysvětlete -ejte dělejte v racejt e s e odch ázejte rozumějte
1. os. pl. -me nesme mluvme studujme promiňme plaťme jeďme -ěme/-eme čtěme řekněme vezměme otevřeme vysvětleme -ejme dělejme vracejme se odcházejme rozumějme
Kon covk y –i, -eme, -ete užívají p ři kmenu přítomn ém zakončeném na konsonant –l, -ž, -č, -ř. Př.:
kresli, kreslete, kresleme lži, lžete, lžeme tanči, tančete, tančeme otevři, otevřete, otevřeme
Konco vk y –i , -ěme, -ěte s e p řipojují ke ko nsonantům –d, -t, -n, -b, -p, -v, -m. Př.:
odejdi, odejděte, odejděme čti, čtěte, čtěme vypni, vypněte, vypněme spi, spěte, spěme pozvi, pozvěte, pozvěme vezmi, vezměte, vezměme
99
!
sázet – sází/sázejí – sázej!
!
Krácení:
ou > u:
koupí – kup!
á > a:
vrátí se – vrať se!
í > i :
řídí – řiď!
Palatalizace:
ď > d:
kouří – kuř! ukážou – ukaž!
píšou – piš!
poradí – poraď!
ť > t:
vrátí se – vrať se!
ň > n:
vyplní - vyplň!
sedí – seď!
zaplatí – zaplať!
vstanou – vstaň!
Nepravidelné formy
být – jsou stát – stojí jíst – jedí
buď! – buďte! – buďme!
– –
stůj! – stůjte! – stůjme!
–
jez! – jezte! – jezme!
sníst – snědí
-
sněz! – snězte! – snězme!
povědět – povědí
-
odpovědět – odpovědí vidět – vidí mít – mají
-
pověz! - povězte! – povězme! –
odpověz! – odpovězte! – odpovězme!
viz! – vizte! – vizme!
-
měj! – mějte! – mějme!
pomoct/pomoci – pomohou pospíšit si – pospíší si
-
-
pomoz! – pomozte! – pomozme!
pospěš si! – pospěšte si! – pospěšme si!
Imperativ slovesa pohybu
jít – jdou
-
jdi! – jděte! – jděme!
jet – jedou
-
jeď! – jeďte! – jeďme!
půjdou
-
pojď! – pojďte! – pojďme!
100
přijít – přijdou odejít – odejdou
-
přijď! – přijďte! – přijďme! -
odejdi! – odejděte! – odejděme!
● V osobách jin ých než v 2. osob ě čísl a jedn. nebo mn ož. a v 1. osob ě čísla množ. s e rozkaz neb o p řání v yj ad řuje pomo cí části cí ať, nechť, kéž. Př.:
Ať Jana mi zavolá! Nechť přijdou! Kéž se objeví!
Cvičení: 1. Dejte do imperativu: psát, číst, studov at, promin out, koupit, děl at, dáv at, naps at, otev řít, rozumět, v rátit se, jít, pojd eme, odjí t, stát, b ýt, mít, opakov at, odpovědět, brát, k u povat, sedn out si, sníst, obl éknout, p odívat s e, v ypl nit,
všim nout,
praco vat,
ptát,
u čit
chodit,
s e,
prohlédno ut,
poslouch at, prosit , přijít, od ch ázet, j ezdit, jet, vzít, jíst, p ozorovat, zavolat, h rát, sbírat , začít, uk ázovat , zapomenout, v ys větli t, uložit, kouřit, řík at, mluvit , zpívat, pozdravov at, hled at, bát s e, p ít, přidat, chutnat, připomenout.
2. Doplňte slovesa ve tvaru imperativu: (po čk at) ... ..... tad y!
(mít) ..... ... se h ezk y! (jít) .. ..... . s em! Petra!
(od povědět ) ... ..... hned !
(jíst ) ... ... hodně s ýro vé zel eni n y!
(zaplatit ) ..... ... hn ed !
(jet ) ... ... do Prah y!
(ned áv at) ..... ...mu to!
mi
(v rátit ) ... ..... tu knihu! Dob ře s e (v ysp at) ...... ..!
(nen ech at) ..... ... nás dlou ho ček at!
(kous at) .... .... dob ře potravu ! . ...... .
(z eptat se) ...... ..
(hledat ) ... . .... no vá slov a v e slovníku !
(uděl at) ... ..... dom ácí úkol !
(zavolat )
(otevřít) . .... ... okno!
dnes
(při p omenout ) . ...... . mi to zítra!
večer!
(pozdravov at)
...... ..
J anu! 101
(povědět) ........ mi pravdu!
(jet) ........ domů!
3. Odpovězte podle vzoru: Mám ho zavolat?
Ano, zavolej ho!
Mám jít do práce?
Ano, ........!
Mám tu knihu přečíst? Mám přinést i cukr?
Ano, ........ ho!
Mám na tebe počkat?
Ano, ........ na mě!
Mám se na to podívat? Mám mu to říct?
Ano, .........ji!
Ano, ........ se na to!
Ano, ........ mu to!
Imperativ slovesa dokonavých a nedokonavých
imperativ nedokonavá slovesa
dokonavá slovesa
průb ěh ak ce: Čtět e na hlas! Piš zřetelně!
jedna konkrétní akce: Vypij to pivo a půjdeme!
akce se opakuje: Čtěte každé ráno! Pište dopisy každý den!
Napište tohle cvičení! akce končí: Přečtěte celý text! Napiš ten úkol, a p otom můž eš jít ven!
Negativní imperativ
Pište po malu! Napište to cvičení!
×
Nepište to dnes! Nepište tak rychle!
Otevírej dveře pomalu! Otevři dveře!
×
Neotvírej dveře tak prudce! Neotvírej dveře!
Čekej tady každý večer v osm! Počkej chvílku! ×
Nečekej tady každý večer! Nečekej tady, počkej venku! 102
● Negativní imperativ bývá zpravidla slovesa vidu nedokonavého.
!
Nešlápni na trávník!
Nepřijď ani o minutu později!
Nezapom eň přijít včas! →
důrazné varování nebo apel se vyjadřuje slovesy dokonavými.
Cvičení: 1. Doplňte slovesa dokonavá a nedokonavá ve tvaru imperativu: (dát ) .. ...... tam toto koření! Ale (n ed ávat ) ... ..... ho tolik! (vz ít) ... ..... velkou mísu a n ějaké nádobí. (učit s e) ...... .. sloví čka každ ý d en! (pít) ...... .. k aždé ráno skl enici mlék a! (zpívat) . ...... . n ám j ednu pís eň! Neotví rá, (zvonit) .. ...... ještě jednou. (j íst) ...... ..vš echn o, co máte n a talíři! (obj edn at) . ... .... mi pol évku, gul áš a pivo ! (ps át) .... .... k aždé slovo na tabuli a (sed at si) .... ....! Rychle (z avřít ) . .... ... d veře! (nezazpív at) .. ..... ., poslouch ám rádio. Už (nečíst) .. ..... ., je pozdě. Rychle (um ýt s e) ... ....., (čes at s e) ... .... ., (jíst ) . ...... ., (jít) ........ do škol y! (n estát ) .. ..... . tad y, (jít) .... .... d ovnitř! (n eku povat ) ........ mi lístky, já už mám.
2. Dejte věty do záporu: Udělej pořádek!
...............!
Přečti si tu knihu! Napiš ten dopis!
...............!
Sněz ten koláč! Vypij to pivo!
...............!
...............! ................!
Zaplať ten účet!
...............!
Zavolej mi večer!
..............!
Pozvi je na party!
...............!
J di k lékaři!
..............!
Kup si ty boty!
...............!
Přelož ten článek! Řekni mi něco! Vrať se brzo! J eď domů!
...............!
...............!
................! ...............!
Zůstaň tady!
...............!
Ukaž mi ty fotky!
...............! 103
Počkej na mě!
...............!
Půjč mu peníze!
...............!
3. Vyberte slovesa: Kam (jd ete – jdět e)? (jezte – jíte) r ychl e! Dnes ni c (n ev ařít e – nevařte), protože jd eme do restaurace! (otevřete – otevřt e) d veře, p ros ím! Kam (běžte – běžíte)? (tančíte – t ančete) v elmi dobře. Co (m yslít e – m ysl ete)? (napíš ete – napíšte) domácí cvičení! Pro č tad y (st ůjte – stojít e)? (češ ete – čes ejte) s e už dlou ho? Co (nes ete – nes te) v ru ce? (přečt ete – přečtět e) ten tex t ještě jednou, prosím!
!
Jiné způsoby vyjádření rozkazu, zákazu a přání
● Indik ativ ve spoj ení s intonací apelu, varo vání, v ýh růžk y nahrazuje imperativ. Př.:
Pojďme!
Nemluvíme!
● Kondicionál fun guj e p ři v yj ad řování zdvořilého p řání , žádosti , rozkazu. Př.:
Zavřel byste dveře? Kdybys raději mlčel!
● Imperativ vyjádřen tvary indikativu je důrazný rozkaz a zákaz. Př.:
Nikam nepůjdeš!
Budeš mlčet!
● Infinitiv mívá někdy význam rozkazu. Př.:
Nekouřit!
Neklepat!
● Imperativ je vyjádřen pomocí modálních sloves. Př.:
Nesmíš odejít.
Musíš vypít celou kávu.
104
Závěr Při studiu češtin y, která má jinou st rukturu než čínštin a, se objevují různ é p rob lém y. Některé z ni ch lze čas em po ch opit, jin é nikoliv. S ystém slov esn ých tříd, slov esn ého času, i imperati v můžeme přiřadit k prvnímu t ypu problémů , pro blematik a česk ého s lovesn ého vidu
pat ří
k
d ruh ému
t ypu
probl ém ů.
Pokud
jd e
o
obtížnost
morfolo gi ck ého jev u, s kter ým se j ako cizinci často setk áváme p ři studiu češtin y, řešen í najd eme relati vně snadno . K po chop en í se stačí naučit mod elov é pří klad y. Ale j az yk ov ý jev, kter ý j e v podst atě p evn ě gram atikalizov án, a zároveň obs ahuj e s ilnou lex ikální dimenzi, není pro cizin ce s nadn o n aučit eln ý. Nav í c t yt o z m í n ěn é j ev y s p o l u s o u v i s í v el m i t ěs n ě, j ej i ch fo rm ál n í s o u s t av y s e d o p l ň u j í a p ro l í n aj í , p ro t o z v l ád n o u t j ed n o u čiv o v yž ad u j e i z n al o s t j i n ých u či v, a t í m st u d en t ů m či n í j eš t ě v ět š í p o t íže, a t o h l av n ě u n es lo v an s k ýc h s t u d en t ů , s p eci ál n ě u Č í ň an ů . Ve d ru h é k ap i t o l e j s m e z k o u m al i , jak j s o u s l o v es n é t ří d y z p raco v an é v e v yb ra n ých u čeb n i cí ch češ t i n y p ro ci z i n ce, a p ro t o j s m e d o š l i k z áv ěru , ž e b y b yl o l ep š í u v ád ět v š ech n y s l o v e s n é t ří d y p řeh l ed n ěj i j i ž n a z ačát k u v ýu k y, a p ak m ů ž em e p o dl e j ej i ch k l as i fi k ace, t j . d o čt yř s l o v es n ýc h t ří d , p o s t u p n ě v ys v ět l o v at t yt o t ří d y
105
v d al š í ch l ek cí ch . Ve t řet í k ap i t o l e j s m e s e s o u s t řed i l i n a p rez en t aci s l o v es n éh o čas u . Zd ů v o d n i l i j s m e s i , p ro č j e l ep š í p rez en t o v at m i n u l ý čas p řed čas em b u d o u cí m . C o s e t ýče p ro b l ém ů p ři v ýk l ad u b u d o u cí h o čas u j s m e z j is t i l i , ž e p o ku d s e ch cem e d o b ře n au či t b u d o u cí čas , m u s í m e s i n ej p rv e u j as n i t p ro b l em at i k u s l o v es p o h yb u a p o j em s l o v es n éh o v i d u . P ro t o j s m e s e v e čt vrt é k ap i t o l e z ab ýv al i s l o v es n ým v i d em , j ak j e p rez en t o v án v u čeb n i cí ch češ t i n y p ro ci z i n ce. Zd e m ů ž em e u s o u d i t , ž e s l o v es n ý v i d j e p o v až o v an ý z a j ed n u z n ej o b t íž n ěj š í ch čás t í p ro s t u d u j í cí , a j e t éž p ro b l em at i ck ý p ro t o h o , k d o o n ěm p o d áv á v ýk l ad . V n aš em v ýk l ad u k l a d em e d ů raz n a n ě k t eré z ák l ad n í p o j m y, n ap ř. : v ýz n am v i d u ; p ro s t ě v i d o v á p řed p o n a; j ed n o v i d o v o s t , o b o uv i d o v o s t ; n ás o b en o s t a n en ás o b en o s t , . . . . V p át é k ap i t o l e j s m e s l ed o v al i z p ů s o b p rez en t ac e i m p erat i v u v u čeb n í ch m at eri ál ec h . Im p e rat i v j e v el m i frek v en t o v an ý j ev v p rax i , z t o h o t o d ů v o d u v yž a d u j em e j eh o p l yn u l é u ž i t í , p ří p . t v o řen í ro z k az u , z ák az u a p řán í j i n ým i z p ůs o b y n ež ro z k az o v ací m z p ů s o b em . V ýk l ad b yl t ak é o s o u v i s l o s t i i m p erat i v u s v i d em . K z áv ěru k až d é k ap i t o l y (2 . – 5 . ) j s m e p ři ř ad i l i m o d el o v é l ek ce u r čen é p ro z ačí n aj í cí čí n s k é s t u d u j í cí . M o d el o v é l e k ce j s o u p s an é v češ t i n ě, p ro t o ž e s o h l ed em n a o b t í ž n o s t češ t i n y, z ačát ečn í fáz e s t u d i a n en í v h o d n á p ro s am o u k y. M o d el o v é l ek ce b yl y m n o h o k rát p ro z k o u m án y a p ř ep s án y, p ro t o ž e j s m e s i d al i h o d n ě p ráce s u s p o řád án í m j ej i ch s t ru k t u r y, o b s ah u , p ří k l ad ů a cv i čen í . M o d el o v é l ek ce p o v až u j em e z a n ej v ýz n am n ěj š í čás t s v ých d i p l o m o v é p race.
106
Issue This diss ert ation h as been written to m eet t he needs o f chi nese students, who decided to study Czech. In this dissertati on we an al yse th e wa y, how to ex plain C zech verbs in nine boo k s Czech fo r fo rein ger. We put ou r accent o n conju gation of v erb s, tenses, asp ect an d imperati v th ose fo ur p oints . Thes e fou r points are bl ended to geth er and compl ement each oth er. Most
import ant
point,
also
th e
most
diffi cult
point
is
morpholo gi cal -lex ical obj ect - aspect, which chin es e stud ents alwa ys take l on g tim e fo r its understandin g. An ot her t hree points stu d ents wi l l master du rin g th eir stud yin g. Aft er anal ys is, we mad e a su mmar y an d choos e th e b est pres entation , wit h ou r o wn ex perience we wrote model lessons, which co ntain onl y grammati cal section s of th e four p oints, but vocabulary, also tex ts are absented. Ever y point is foll owed b y mo del les sons. Mod el lesson s are intend ed for chin es e students who are beginners in th e Czech l an gu age, howev er, it ma y also be us ed b y th ose forei gners who h ave s o me limite trainin g in Czech. M odel lesso ns are desi gn ed to be us ed with a teach er, and the comments i n Czech (there are no chinese commen ts in the modal less ons) are b rief for this reason. An adv ant age o f there mod el lessons is that familiar vo cabul ari es are us ed wh en i ntrodu cin g 107
gramm ar, so t hat stu dents can con cent rat e on mast erin g th e fo rm, rath er than wo rr yi n g ab out words o r ex pressio n that the y do not u nderst and. Model lesson is the most important part of our dissertation.
Seznam literatury
Odborná literatura 1. Čechová, M a kol.: Čeština řeč a jazyk. Praha, ISV nakladatelství 2000. 2. Havránek, B. – Jedlička, A.: Česká mluvnice. Praha, SPN 1981. 3. Havránek, B. – Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Praha, Nakladatelství Fortuna 2002. 4. Hrdlička, M.: Cizí jazyk čeština. Praha, ISV nakladatelství 2002. 5. Karlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z.: Příruční mluvnice češtiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1995. 6. Kopečný, F.: Slovesný vid v češtině. Praha, ČSAV 1962. 7. Skalička, V.: Typ češtiny. Praha, Slovanské nakladatelství 1951. 8. Šmilauer, V.: Novočeské tvoření slov. Praha, SPN 1971. 9. Styblík, V. – Melichar, J.: Český jazyk. Praha, Nakladatelství Fortuna 2000.
Učebnice češtiny pro cizince 10 . Adamovičová, A. – Ivanovová, D.: Basic Czech I. Praha, Karolinum 2006. 11. Adamovičová, A. – Ivanovová, D. – Hrdlička, M.: Basic Czech II. Praha, Karolium 2007. 12. Čechová, E. - Trabelsiová, H. – Putz, H.: Do you want to speak Czech? Liberec, Pantype 1995. 13. Holá, L. : New Czech Step by Step. Praha, Akropolis 2005. 108
14. Holub, J. : Czech for beginners. Praha, státní pedagogické nakladatelství 1985. 15. Hronová, K. – Turzíková, M. : Čeština pro cizince. Plzeň, Fraus 1998. 16. Kelly, M. : Czech for you. Praha, Angličtina Expres 1993. 17. Parolková, O. – Nováková, J. : Czech for foreigners. Praha, nakladatelství BOHEMIKA 2004. 18. Rigerová, K. : Czech for Everyone. Praha, Copyring 2000. 19. Roubalová, E. : Učíme se česky. Praha, Karolinum 1995. 20. Styblík, V.: Mluvnická a pravopisná cvičení. Praha, Nakladatelství Fortuna 1992. 21. Styblík, V. a kol.: Cvičení z pravopisu pro větší školáky. Praha, SPN 2002. 22. Šára, M. – Šárová, J. – Bytel, A.: Czech for English Speaking Students. Praha, státní pedagogické nakladatelství1970. 23. Trnková, A.: Cvičení z české mluvnice pro cizince. Praha, ISV nakladatelství 1998. 24. Zhu, W. H. – Xiu, Zh.: Mluvnice češtiny. Peking, Waiyu jiaoxue yu yanjiu nakladatelství 1989.
109
