UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ. Bakalářské prezenční studium

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ Bakalářské prezenční studium 2010 – 2013

Jana Kohoutová

Problematika alkoholismu ve vztahu k pracovnímu životu

Problems of alcoholism in relation to working life

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Praha 2013

Vedoucí práce:

PhDr. Mgr. Jan Gruber, Ph.D.

Prohlašuji,

že tuto bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně, že v ní řádně cituji všechny použité prameny a literaturu a že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

23. 5. 2013 ………………………. Jana Kohoutová

2

Ráda bych poděkovala PhDr. Mgr. Janu Gruberovi, Ph.D., za odborné vedení, panu M a V za ochotu a čas, které mi věnovali při rozhovorech, SŽDC za poskytnuté interní dokumenty a také svým nejbližším za podporu a trpělivost.

3

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá problematikou alkoholismu ve vztahu k pracovnímu životu. Pozornost je nejprve věnována alkoholismu jako takovému, a to z hlediska jeho pojetí, průběhu a jedince, který jím trpí. Dále se práce zaměřuje na tři možné příčiny alkoholismu spojené s pracovním životem, kterými jsou stres, tolerantní prostředí vůči konzumaci alkoholu a nezaměstnanost. Práce se soustředí také na riziková povolání pracovníků v pohostinství, dělníků, zdravotníků a umělců a věnuje se také vlivu alkoholismu na pracovní výkon, jak samotného alkoholika, tak jeho spolupracovníků. Pozornost je zaměřena i na problém alkoholu na pracovišti z hlediska zákoníku práce a postihů ze strany zaměstnavatele. Toto téma je doplněno konkrétním příkladem postupu zaměstnavatele při řešení problematiky alkoholu na pracovišti. Práce řeší i otázku prevence alkoholismu v souvislosti s pracovním životem. Teoretické poznatky jsou v závěru práce ilustrovány zkušenostmi s alkoholismem v pracovním životě samotného alkoholika a také jedince, který v minulosti byl s alkoholikem v bližším pracovním kontaktu.

Klíčová slova: alkohol, alkoholismus, alkoholik, pracovní život, pracovní výkon, pracovní prostředí, povolání, stres

4

ABSTRACT The bachelor thesis deals with the problems of alcoholism in relation to working life. First, the attention is paid to alcoholism itself in terms of its conception, process and an individual who suffers from it. Then the thesis focuses on three possible causes of alcoholism associated with working life, which are stress, tolerant environment to alcohol consumption and unemployment. The attention is also aimed at high-risk professions of hospitality workers, laborers, medics and artists; it also deals with the impact of alcoholism on job performances of both an alcoholic and his colleagues. The thesis is also concerned with the problem of alcohol in the workplace in terms of the Labour Code and the employer sanctions. This topic is illustrated by a specific example of an employer procedure in addressing problems with alcohol in the workplace. Besides, the thesis addresses the issue of alcoholism prevention in connection with working life. In the end, the theoretical findings are illustrated by an alcoholic’s work experiences as well as with the perspective of an individual who was in a close working contact with an alcoholic.

Key words: alcohol, alcoholism, alcoholic, working life, work performance, work environment, occupation, stress

5

OBSAH Abstrakt ............................................................................................................................. 4 Abstract ............................................................................................................................. 5 0 Úvod .............................................................................................................................. 8 1 Alkohol jako legální psychoaktivní látka, rizika jeho užívání a jeho místo ve společnosti ..................................................................................................................... 9 2 Alkoholismus .............................................................................................................. 13 2.1 Proměny chápání alkoholismu a jeho definice ............................................... 14 2.2 Mechanismus závislosti na alkoholu .............................................................. 15 2.3 Vývoj závislosti na alkoholu .......................................................................... 16 2.4 Alkoholik ........................................................................................................ 18 2.4.1 Definice a diagnóza alkoholika .......................................................... 18 2.4.2 Základní typy alkoholiků ................................................................... 19 2.4.3 Možné příznaky a projevy alkoholika na pracovišti .......................... 20 3 Možné příčiny alkoholismu spojené s pracovním životem člověka ........................... 22 3.1. Stres ............................................................................................................... 23 3.1.1 Souvislost mezi stresem a konzumací alkoholu ................................. 23 3.1.2 Pracovní stresory a riziko alkoholismu .............................................. 24 3.2 Pracovní prostředí tolerantní vůči konzumaci alkoholu ................................. 26 3.3 Nezaměstnanost .............................................................................................. 27 4 Riziková povolání z hlediska alkoholismu ................................................................. 30 4.1 Pracovníci v pohostinství................................................................................ 30 4.2 Dělnická povolání ........................................................................................... 31 4.3 Zdravotnické profese ...................................................................................... 32 4.4 Umělecké profese ........................................................................................... 34 4.5 Další riziková povolání ................................................................................... 34 5 Alkoholismus a pracovní výkon ................................................................................. 36 5.1 Vliv alkoholismu na fyzickou výkonnost ....................................................... 37 6

5.2 Vliv psychických změn v důsledku alkoholismu na výkonnost ..................... 37 5.3 Vliv alkoholika na práci svých spolupracovníků............................................ 38 6 Alkohol na pracovišti .................................................................................................. 39 6.1 Alkohol a zákoník práce ................................................................................. 39 6.2 Důsledky plynoucí pro pracovníka pod vlivem alkoholu na pracovišti ......... 40 6.3 Příklad postupu zaměstnavatele při řešení problematiky alkoholu na pracovišti ................................................................................................... 41 7 Možnosti prevence alkoholismu související s pracovním životem ............................. 44 7.1 Prevence alkoholismu ze strany pracovníka ................................................... 44 7.2 Prevence problémů působených alkoholem ze strany zaměstnavatele ............................................................................................... 44 8 Empirická část ............................................................................................................. 47 8.1. Pan M ............................................................................................................. 48 8.2. Vyprávění pana V ........................................................................................... 50 8.2.1 Paní S................................................................................................... 50 8.2.2 Paní O .................................................................................................. 51 8.3 Diskuze ............................................................................................................ 52 9 Závěr ............................................................................................................................ 54 10 Soupis bibliografických citací .................................................................................... 57

7

0 Úvod Alkohol je snadno dostupnou a relativně levnou psychoaktivní látkou, která patří k naší kultuře a představuje běžnou součást společenského života. Přestože jde o drogu, často se může zdát, že nepít alkohol není normální, neboť na abstinenci většinou společnost reaguje velice překvapeně. Naopak společensky je často, zvláště v mladých kolektivech, oceňováno nadměrné pití alkoholu, konkrétně pokud člověk umí vypít mnoho alkoholu, aniž by to na něm bylo znát. To však může představovat pro řadu konzumentů značné riziko problémového užívání alkoholu a vzniku závislosti. Česká republika patří mezi země s největší spotřebou alkoholických nápojů a vysoká spotřeba alkoholu se zde bohužel objevuje i u dětí a dospívajících, ještě před dosažením osmnácti let (Nešpor, 2012a, 2012b). Pecinovská (2011, s. 13) uvádí, že do stadia závislosti na alkoholu dospějí přibližně 3 % populace, tedy okolo tři sta tisíc lidí. Léčbu však vyhledává mnohem méně lidí. Za rok 2011 bylo v České republice léčeno 23 643 pacientů pro poruchy způsobené zneužíváním alkoholu a oproti roku 2010 se tento počet téměř nezměnil. Více než polovina pacientů byla ve věku 30 až 64 let a hned druhou nejpočetnější skupinu tvořili pacienti ve věku 20 až 39 let (Nechanská, 2012). Jde o věkové období, které je zásadní z hlediska pracovního života a budování profesní kariéry. Zvláště po čtyřicátém roce života lze u jedince očekávat z hlediska jeho zkušeností a vyzrálosti vysoký potenciál pracovního výkonu a považovat ho tedy za velice cennou pracovní sílu. Abúzus a závislost na alkoholu však může být bariérou pro naplnění tohoto výkonnostního potenciálu. Závislost a problémové pití jedince má dopad na řadu oblastí jeho života, včetně té pracovní, které podle mého názoru dosud nebyla věnována výraznější pozornost. Záměrem práce je tedy s pomocí dostupných vědeckých poznatků souhrnněji pojednat o alkoholismu a jeho souvislostech s pracovním životem člověka. V centru pozornosti práce bude nejprve problematika samotného alkoholismu a poté bude vztažena na prostředí a souvislosti zaměstnání. Cílem práce je identifikovat možné příčiny alkoholismu související s pracovním životem jedince, dále pak identifikovat riziková povolání a zaměřit se na důvody této jejich rizikovosti. Pozornost bude dále věnována vlivu alkoholismu na pracovní výkon a také problému přítomnosti jedince pod vlivem alkoholu na pracovišti. Zmíněny budou i možnosti prevence alkoholismu spojené s pracovním životem člověka. Na závěr se pokusím řešenou problematiku ilustrovat rozhovorem s jedincem, který byl v minulosti obětí alkoholismu

8

a rozhovorem s jedincem, který měl či má s alkoholikem zkušenost ze svého pracovního života.

9

1 ALKOHOL JAKO LEGÁLNÍ PSYCHOAKTIVNÍ LÁTKA, RIZIKA JEHO UŽÍVÁNÍ A JEHO MÍSTO VE SPOLEČNOSTI Pojem alkohol se obecně užívá jako termín označující alkoholické nápoje. Ty obsahují etylalkohol, který je zdrojem účinků na lidský organismus, pro něž jsou alkoholické nápoje zpravidla lidmi vyhledávány (Psychiatrické centrum, 2000, s. 14). Přitažlivé jsou zejména jeho účinky na lidskou psychiku, neboť dokáže např. vyvolat subjektivní pocit zvýšených schopností, odstraňovat špatnou náladu a navozovat náladu dobrou. Dokáže také snižovat úzkost, tlumit vnímání bolesti, uklidňovat a uspávat, ale i povzbuzovat k aktivitě a odstraňovat zábrany (Heller, Pecinovská, 2011, s. 49). Alkohol se tedy řadí mezi látky psychoaktivní a do jeho širokého spektra účinků patří antidepresivní, euforizující, sedativní, hypnotické, anxiolytické, analgetické, anestetické a stimulační účinky (Heller, Pecinovská, 2011, s. 49). Má schopnost působit na nervovou soustavu prostřednictvím neurotransmiterů, díky nimž se v mozku aktivují ty struktury, jejichž aktivita vyvolává pocity slasti nebo také zklidnění. (Edwards, 2004, s. 15). Alkohol patří v naší společnosti mezi nejčastěji užívané psychoaktivní látky, a i když je drogou, společnost jeho užívání toleruje (Vágnerová, 2008, s. 555). Z hlediska roční spotřeby na jednotlivce patří Česká republika mezi země s největší konzumací alkoholu (Urban, Dubský, 2008, s. 107). Podle údajů Českého statistického úřadu se spotřeba alkoholických nápojů v České republice pohybovala mezi lety 2003 a 2011 v rozmezí 9,8 a 10,4 litrů čistého alkoholu na obyvatele za rok, přičemž od roku 2007 se spotřeba postupně snižuje, což se zdá být pozitivní (ČSÚ, 2011). Vysoká konzumace alkoholu je často spojena se značnými zdravotními riziky. Vzhledem k tomu, že alkohol patří mezi látky návykové, může u člověka vzniknout závislost. Nadměrné požívání alkoholu se však ještě nemusí rovnat závislosti (Vágnerová, 2008, s. 555). Co se týká nadměrného užívání alkoholu, není pravděpodobně možné určit takové množství přesně, protože jde o individuální záležitost. Uvádí se však, že vše nad tři sklenice piva či tři sklenky vína lze považovat za nadměrnou denní dávku alkoholu (Hosek, 1998, s. 10). Dlouhodobá nadměrná konzumace alkoholu může, kromě zmíněné závislosti, vést také k poškození tkání jako je mozek, nervy, játra a svaly a může také znamenat zvýšené riziko vzniku některých typů rakoviny (Edwards, 2004, s. 16, 17). Při nadměrné alkoholové intoxikaci může dojít až k otravě či smrti (Psychiatrické centrum, 10

2000, s. 15). Toto jsou rizika extrémní (avšak ne ojedinělá), která je velké množství lidí ochotno podstoupit. Přestože je pití alkoholu společností tolerováno (a jde v podstatě o drogu společenskou), tento tolerantní postoj většinou končí právě tam, kde se začnou objevovat ony negativní projevy jeho nadměrné konzumace a závislost (Vágnerová, 2008, s. 555). Závislost na alkoholu se rodí sice na pozadí normálního, tedy sociálně akceptovaného pití alkoholu, avšak ona sama je považována za jev sociálně patologický (Urban, Dubský, 2008, s. 98). Svůj podíl na této skutečnosti mají, kromě již zmíněných zdravotních obtíží, i komplikace sociální, neboť alkohol má vliv na schopnost sebeovládání, na snižování sociálních zábran, generování nepřiměřených reakcí a na obecný úpadek sociálních kompetencí (Vágnerová, 2008, s. 557). Tyto projevy se jen málokdy vyhnou sociálním sankcím, byť i jen nepatrným. Sociální rizika konzumace alkoholu jsou poměrně zásadní. Bylo prokázáno, že se vztahují k nižší produktivitě práce, dlouhodobé nezaměstnanosti, bezdomovectví, problémům s nedokončeným vzděláním a k rodinným problémům. Rizikem je také trestná činnost. Tyto možné následky zvýšeného užívání alkoholu pak znamenají pro společnost značné náklady, zejména na zdravotní a sociální péči (Urban, Dubský, 2008, s. 109). Nešpor (2012a, s. 117) tvrdí, že celkové škody způsobené alkoholem jsou v řadě zemí v přepočtu podstatně větší, než jaké jsou příjmy státu ze zdanění alkoholu (Nešpor, 2012a, s. 117). Například ve studii Zábranského a jeho spolupracovníků (2011, s. 6) byly prezentovány společenské náklady užívání alkoholu v České republice za rok 2007, které činily přibližně šestnáct a půl miliardy korun. I přes svá zjevná negativa však alkohol neodmyslitelně patří k lidské společnosti, a to hlavně díky skutečnosti, že ji doprovází minimálně již po několik tisíciletí. S jistotou zná člověk účinky kvašených nápojů od počátků zemědělství, pravděpodobně však déle (Sournia, 1999, s. 15). V průběhu dějin se místo alkoholu ve společnosti upevnilo i díky jeho využití a ustanovení jako součásti rituálů dvou světových náboženství, a to judaismu a křesťanství.

Tak

do

značné

míry

dochází

ke

zvýšené

akceptaci

alkoholu

ve společnostech, kde se tato náboženství vyznávají (Edwards, 2004, s. 22). Alkohol tedy k naší společnosti bezesporu patří a zaujímá v ní řadu funkcí. Kromě fyziologické a již zmíněné rituální a psychologické, je to funkce sociální, neboť alkohol

11

často hraje roli společenského tmelu1 a může být také symbolem prestiže a moci. Dále má také významnou funkci ekonomickou, protože je významným zdrojem příjmů pro stát a jeho produkce, distribuce a prodej nabízí obživu značnému množství lidí. Dále se uvádí i jeho funkce politická, neboť alkohol může být použit jako „zbraň“, jako prostředek mocenské manipulace (Urban, Dubský, 2008, s. 103). Pokud jde o legalitu alkoholu, jak už bylo zmíněno, jde o psychoaktivní látku, drogu. Na rozdíl od jiných drog je však jeho užívání legální. Jediná opatření omezující jeho konzumaci se týkají spodní věkové hranice užívání, omezení jeho konzumace před a při řízení dopravních prostředků, v rámci určitých povolání a zákaz pití alkoholu platí i pro určitá místa ve městech. Legalita alkoholu však v dějinách neplatila vždy a existovaly i tendence alkohol odstranit, či jeho konzumaci alespoň ve zvýšené míře kontrolovat. Pravděpodobně nejznámějším a nejradikálnějším příkladem reakce na nadměrnou konzumaci alkoholu a rozšířený alkoholismus je národní prohibice alkoholu ve Spojených státech amerických probíhající během let 1920 a 1933. Mezi cíle tohoto regulačního opatření patřilo mimo jiné i zvýšení produktivity státu (Edwards, 2004, s. 73). Roční, avšak neúspěšný, pokus o prohibici provedla rovněž kanadská provincie New Brunswick v 50. letech 19. století. Kromě plošné prohibice se v dějinách objevovaly i dílčí regulace distribuce alkoholu, například v podobě švédského zákazu domácí výroby destilátů a zvýšení daní na alkoholické nápoje z roku 1855 nebo zákaz prodeje vodky na celém území Ruska vyhlášený Carem Mikulášem II. Podobná omezující opatření týkající se alkoholu ale nejsou jen záležitostí novodobých dějin a probíhaly již například v 5. století na území Číny či v 10. století v Egyptě (Sournia, 1999, s. 165, 172, 175, 180). Zmíněná opatření většinou neměla trvalejší účinek, zvláště pak ta, která se snažila o úplné znemožnění konzumace alkoholu. Je více než pravděpodobné, že svůj podíl na těchto neúspěších měla skutečnost, že užívání alkoholu bylo značně zakořeněno v životech a tradicích lidí a mělo své pevné místo v jejich kultuře. Alkohol zkrátka patří k lidskému životu a vzorce jeho užívání se předávají socializací. Lidé si zvykli využívat účinků alkoholu na jejich rozpoložení, a tak je běžně přirozenou součástí společenských setkání a oslav, kde se očekává dobrá nálada. Často je alkohol vnímán právě jako symbol zábavy a veselí. Mezi životní události, které se tzv. 1

Výsledky kontinuálního výzkumu prováděného výzkumným týmem CVVM Sociologického ústavu AV ČR ze září 2012 ukázaly, že 70,1 % lidí si při posezení s kamarády a známými objednává alkoholický nápoj (Sociologický ústav, 2012).

12

musí „zapít“ patří zpravidla svatba, narození potomka, křtiny či studijní a pracovní úspěchy. Vedle těchto radostných událostí je však alkohol také prostředkem k zapomnění na události méně radostné, k uvolnění stresu a napětí, a to je to, v čem pravděpodobně spočívá zásadní nebezpečí alkoholu.

13

2 ALKOHOLISMUS

2.1 Proměny chápání alkoholismu a jeho definice Alkoholismus je pojem běžně používaný, avšak od doby svého vzniku nesl různé významy. Samotný termín se přisuzuje švédskému lékaři jménem Magnuss Huss, který jej uvedl ve svém díle Alcoholismus Chronicus v roce 1849 (Sournia, 1999, s. 70). Chápal jej jako označení souboru fyzických komplikací, které mohou být důsledkem nadměrného užívání alkoholu (Edwards, 2004, s. 94). Samotné důvody, proč mají určití jedinci nutkání pít alkohol a nejsou schopni přestat, nebyly předmětem jeho zkoumání (Sournia, 1999, s. 73). V tomto pojetí, které tedy zahrnovalo pouze následné poruchy, byl termín užíván až do roku 1940 (Psychiatrické centrum, 2000, s. 19). Později, hlavně od 50. let, se prosadil koncept alkoholismu jako nemoci a začal být oficiálně považován za medicínský problém (Urban, Dubský, 2008, s. 98). Tento koncept měl však již určitou tradici, na kterou mohl navazovat, neboť již v 18. A 19. století se objevoval názor, že pijáctví není jen hříšným jednáním a výsledkem slabé vůle, ale může být i důsledkem určité konstituční poruchy či choroby. Vědeckou podporu koncept získal díky založení Centra pro alkoholové studie, které bylo založeno na univerzitě Yale v roce 1942 a zvláště pak také díky slavné Jellinekově knize The Disease Concept of Alcoholism (Edwards, 2004, s. 92, 94, 95). Jeho definice alkoholismu tvrdí, že je jím „jakýkoli způsob požívání alkoholických nápojů, který poškozuje jedince nebo společnost, nebo jedince i společnost“ (Sournia, 1999, s. 206). V roce 1956 Americká lékařská asociace oficiálně uznala alkoholismus za nemoc článkem Hospitalizace pacientů s alkoholismem (Miller, Toft, 1990 s. 3). Obecně jde v tomto pojetí o přesvědčení, že alkoholismus je stavem, jehož příčina je primárně biologická, a jeho vývoj lze předpovědět v souladu s přijatou definicí nemoci (Psychiatrické centrum, 2000, s. 20). Ačkoliv se může zdát, že chápání alkoholismu jakožto nemoci je široce rozšířené, ve skutečnosti nebylo lékaři přijato ve větším měřítku (Miller, Toft, 1990 s. 3). Co je však velkým přínosem tohoto konceptu, je to, že se rozšířil náhled na alkoholiky ne jako na opovrženíhodná individua, avšak jako na nemocné jedince, kterým je třeba nabídnout léčbu (Kapr, 1994, s. 67). V roce 1979 byl termín alkoholismus odmítnut výborem WHO pro svou významovou nepřesnost a byla dána přednost užšímu pojetí syndromu alkoholové závislosti „jako jednomu z řady problémů spojených s užíváním alkoholu“ (Psychiatrické centrum, 2000, s. 20) s tím, že jeho centrální popisnou charakteristikou je touha užívat 14

alkohol (Marhounová, Nešpor, 1995, s. 56). Pokud bychom dosadili do současné obecné definice syndromu závislosti alkohol, vypadala by následovně. Syndrom alkoholové závislosti je skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání alkoholu má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více (Kalina aj., 2008, s. 54). Přes svou významovou mnohoznačnost je však termín alkoholismus stále často využíván, a to hlavně jako termín diagnostický a deskriptivní (Psychiatrické centrum, 2000, s. 20). V běžném užívání je chápán jako „nadměrné či pravidelné pití alkoholu, spojené s nebezpečím získání návykového chování“ (Kapr, 1994, s. 67). 2.2 Mechanismus závislosti na alkoholu Závislost na alkoholu se zpravidla objevuje jako následek dlouhodobého, pravidelného nadužívání alkoholu a může se rozvíjet několik let. Doba, během které se závislost vytvoří, je však individuální záležitost, například u mladistvých je průběh mnohem rychlejší a může trvat jen několik měsíců (Vágnerová, 2008, s. 555). Také u žen se závislost může projevit mnohem rychleji, neboť mají vůči alkoholu menší fyziologickou odolnost než muži. Ta je patrně dána menší aktivitou alkoholdehydrogenázy – ochranného enzymu, který štěpí alkohol zvláště v žaludku a snižuje tak množství etanolu, který se dostane do krevního oběhu (Hosek, 1998, s. 32). Obecně je rychlost získání závislosti ovlivněna hlavně dispozicemi jedince, jeho věkem při počátku pití a také způsobem zneužívání alkoholu. Lze říci, že čím větší má jedinec dispozice, čím mladší začne s pitím alkoholu a čím dříve začne alkohol užívat s cílem ovlivnit svoji psychiku, tím rychleji u něj vznikne závislost (Pecinovská, 2011, s. 14). Během dlouhotrvajícího nadměrného pití může dojít k adaptaci buněk organismu na trvalý přísun alkoholu, která způsobí vzrůst tolerance, tedy sníženou odpověď organismu na původně účinnou dávku. To zapříčiňuje zvyšování dávek a později syndrom odnětí alkoholu, když je jeho pití přerušeno (Pecinovská, 2011, s. 13–14). Závislost se objevuje tehdy, když tělo fyzicky vyžaduje alkohol a nutně ho potřebuje ke své funkci. Tento stav způsobuje, že veškerá inteligence a aspekty osobnosti jedince se dostanou do područí potřeby a touhy po alkoholu (Perez, 1992, s. 10). Vedle výše popsané závislosti biologické, se však objevuje i závislost na alkoholu, která je psychická. Rodí se v momentě fixace a opakovaného vyhledávání alkoholu jako něčeho, co snadno a rychle přináší úlevu v nesnázích. Jedinec se pak dostává do situace, 15

kdy není schopen řešit své problémy či nedostatky jiným způsobem než pomocí účinků alkoholu. To může být posléze platformou pro závislost biologickou (Vágnerová, 2008, 555). 2.3 Vývoj závislosti na alkoholu Jellinek popsal čtyři stadia závislosti na alkoholu, z nichž až třetí a čtvrtá fáze odpovídá fyzické závislosti (Pecinovská, 2011, s. 14–18). Patrně ne všichni alkoholici však nutně musí prodělat všechna tato stadia a ve stejné podobě. První stadium je iniciální, počáteční. Během něj jedinec navenek nevykazuje v pití rozdíly oproti okolí a neporušuje společenské normy (Pecinovská, 2011, s. 14). Jeho konzumace alkoholu probíhá většinou ve společnosti a může být projevem sociální konformity v dané skupině „spolupijících“. Pokud je normou této skupiny nadměrné pití alkoholu, představuje to značně rizikový faktor (Vágnerová, 2008, s. 555). V této fázi si již člověk může uvědomovat, že jeho pití je motivované psychotropními účinky alkoholu a že se pod vlivem alkoholu cítí lépe nežli střízlivý. Během intoxikace se mu daří překonávat situace pro něj dosud bolestné nebo neřešitelné. Pije proto, že neumí jinak řešit svůj problém (například nespokojenost v práci či partnerských vztazích). Vzhledem k tomu, že se mu alkohol a jeho účinky k překonávání problémů osvědčují, vyhledává je častěji. Díky opakované konzumaci dochází k rozvoji adaptačních mechanismů a v důsledku pak roste tolerance. Postupně tedy roste dávka, která je pro daného jedince nutná k překonávání jeho problémů. V tomto období se zpravidla neobjevují zřetelné opilosti, hladina alkoholu v krvi většinou nepřekročí půl promile a v pijící společnosti si jedinec vytváří pověst toho, který toho může hodně vypít, aniž by to na něm bylo vidět. Pokud jedinec najde jiné řešení svého problému, omezí většinou i své pití. Je ale pravděpodobné, že další problémy bude opět řešit pitím (Pecinovská, 2011, s. 14–15). Druhé stadium se nazývá prodromální neboli varovné. Charakteristické je rostoucí tolerancí a nutností stále vyšší hladiny alkoholu v krvi. Ta se blíží hladině projevující se již zřetelnou opilostí, která se však zatím objevuje jen občasně. Jedinec vyhledává příležitosti k pití a ve společnosti musí pít rychleji než ostatní, aby dosáhl žádoucího stavu. Často si připravuje náskok v pití a začíná pít potajmu (Pecinovská, 2011, s. 15–16). Uvědomuje si již svou vyšší potřebu alkoholu a to pociťuje jako varování (Vágnerová, 2008, s. 556). Zároveň však postupně dochází ke zvýšené citlivosti na jakoukoli zmínku o alkoholu, neboť si uvědomuje nápadnost svého pití v očích okolí a začíná se za něj stydět. Při 16

intoxikaci se snaží maximálně kontrolovat, avšak díky velkému psychickému vypětí může i po menší dávce alkoholu mít „okno“ (palimpsest) a nepamatovat si průběh intoxikace. To spolu s nechtěnými opilostmi a tajným pitím vede k rostoucímu pocitu viny. Varovné stadium je hraniční z hlediska možnosti řešit nastalou situaci kontrolovaným pitím a vyřešením původních problémů. V okamžiku, kdy se společně s příznaky druhého stadia začnou objevovat okénka, je to známka konce druhého stadia a začátku třetího, které znamená počátek vlastní nemoci (Pecinovská, 2011, s. 15–16). Třetí stadium se označuje jako kruciální neboli rozhodné. Je doprovázeno stálým růstem tolerance, kdy pacient může být pod vlivem vysoké dávky alkoholu, aniž by u něj byla patrná intoxikace. Dochází postupně k situaci, ve které hladina pociťovaná pacientem jako příjemná splývá s hladinou způsobující zřetelnou opilost. V praxi to vypadá tak, že jedinec v průběhu pití dlouho působí střízlivým dojmem, avšak úplně se opije náhle, během jediné sklenky. Obvykle ve zcela nevhodné situaci. Pacient se marně snaží napít se, ale neopít se, přestat včas. To je však většinou nemožné, protože dochází ke změně kontroly v pití. Alkohol je již součástí základních metabolických dějů a reakce organismu na něj se změnila, a proto i na zanedbatelnou dávku organismus reaguje změnou psychických procesů. Jediné řešení nastalé situace spočívá v abstinenci, ale pacient to neví, nebo vědět nechce. Ne vždy však nutně dochází k pití, které musí končit opilostí. V tom případě se mluví pouze o změně, ne o ztrátě kontroly v pití. Toto však může sloužit jedinci jako falešný důkaz, že situaci zvládá). Postupně si jedinec buduje racionalizační systém, kterým sobě i svému okolí zdůvodňuje, vysvětluje a omlouvá své pití. Alkohol se stává středem jeho života a on se chová a myslí alkoholcentricky. V důsledku narůstajícího konfliktu mezi původním systémem hodnot a jeho současným chováním, dochází k rostoucímu pocitu viny, a aby se pacient snesl ve svých očích, buduje si pocit křivdy, který mu dává důvod proč pít. Jeho osobnostní struktura se začíná měnit a do popředí se dostávají negativní stránky osobnosti. Jde například o lhaní, nespolehlivost, projevy zlosti a vztahovačnosti. Tyto negativní vlastnosti stupňují konflikty s okolím a pacient se stále více uzavírá do svého vnitřního světa (Pecinovská, 2011, s. 16–18). Alkohol jedinci postupně přestává poskytovat ony žádoucí účinky, na které byl zvyklý dříve, avšak pokud by nedoplnil již nutnou dávku alkoholu, bylo by mu špatně. Dlouho tedy abstinovat nedovede (Vágnerová, 2008, s. 556). Původní problémy, které byly spouštěčem pití alkoholu, teď ustupují do pozadí za problémy, které jsou nyní způsobené vlastním pitím. Dochází k zanedbávání zdravé výživy a zhoršování zdravotního stavu (Pecinovská, 2011, s. 16–18). 17

Čtvrté stadium je terminální neboli konečné a jeho nástup lze pozorovat v momentě, kdy je pacient více dní v týdnu opilý nežli střízlivý. Charakteristický je nepříjemný stav po vystřízlivění, který je jedincem odstraňován další dávkou alkoholu (obvyklé jsou tzv. ranní doušky). V tomto stadiu již alkoholik nezůstává jen u alkoholických nápojů, ale v nouzi pije i jiné nápoje obsahující etanol. Díky vyčerpání organismu a poškození jater klesá tolerance a jedinec se opije již při menší dávce alkoholu, než byl dříve zvyklý. V této fázi se objevují orgánová poškození, degradace osobnosti a získání dávky alkoholu je jediným požadavkem na život. Přednost má i před nejzákladnějšími životními hodnotami jako jsou děti, jedinec sám či profese (Pecinovská, 2011, s. 18–19). Jedinec se potýká s jednoznačně negativním postojem okolí k jeho chování a v důsledku toho se uzavírá do sociální izolace a kontakt udržuje pouze s těmi, kdo jsou ochotni ho přijmout a pít s ním. Kromě zdravotních obtíží se objevují i psychické poruchy (Vágnerová, 2008, s. 556). Většinou je to až tato fáze, ve které jedinec sám vyhledá pomoc (Pecinovská, 2011, s. 18–19).

2.4 Alkoholik 2.4.1 Definice a diagnóza alkoholika Chápání pojmu alkoholik je stejně různorodé jako chápání termínu alkoholismus. Někteří za alkoholika považují jedince, u kterého se v důsledku pití objevují tělesné či duševní potíže, jiní tak označí pouze toho, kdo je závislý a „jedná v otrocké podřízenosti alkoholu“. Tato různorodost pojetí je důvodem, proč se termínu alkoholik soudobí alkohologové snaží spíše vyhýbat (Sournia, 1999, s 207). Definice Světové zdravotnické organizace popisuje chronického alkoholika „… jako jedince s chronickým onemocněním, které se manifestuje jako narušené chování“ (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Toto chování je charakterizováno opakovaným užíváním alkoholických nápojů, jež překračuje běžnou dávku požívání nebo vyhovění společenským zvykům společnosti a projevuje se jako narušování zdraví pijáků či jejich ekonomické a sociální funkce (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Definice podle Jellineka pak alkoholika charakterizuje jako nadměrného pijáka, jehož závislost na alkoholu dosáhla takového stupně, že se u něj projevují značné duševní poruchy nebo jsou patrné následky na duševním či tělesném zdraví, na mezilidských vztazích, na normálním sociálním a profesním postavení, nebo u kterého se projevují náznaky uvedených následků (Sournia, 1999, s 205–206). 18

To, na čem se obě definice shodují, je, že alkoholik je jedinec, který se potýká s problémovou konzumací alkoholu a v důsledku toho se potýká buď se zdravotními, nebo se sociálními těžkostmi, nebo s obojím. Pro tuto práci je důležitá Jellinekova zmínka o následcích závislosti na profesní postavení jedince. Nepřímo tuto problematiku však lze chápat i z první definice, neboť narušení ekonomické funkce může být vázáno na ztrátu zaměstnání díky problémovému pití alkoholu. Pokud jde o diagnózu alkoholika ve významu osoby závislé na alkoholu, podle Nešpora (2011, s. 10–20) může být obvykle stanovena tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících šesti jevů. Tím prvním je silná touha nebo puzení užívat alkohol, které se označují jako craving, bažení. To může být buď tělesné, jež vzniká při odeznívání účinku alkoholu nebo bezprostředně po něm, nebo psychické, které se objevuje i při delší abstinenci. Druhým jevem jsou potíže v sebeovládání při užívání alkoholu, pokud jde o začátek, konec nebo jeho množství. Třetím znakem je tělesný odvykací stav, kdy je alkohol užíván s cílem zmenšit příznaky vyvolané předchozím užíváním alkoholu. Mezi příznaky odvykacího stavu patří například bolest hlavy, pocení, zrychlený tep či vyšší krevní tlak, nevolnost nebo zvracení, psychomotorický neklid, pocit slabosti, nespavost, třes prstů, jazyka nebo víček. Čtvrtým jevem je růst tolerance k účinku látky v podobě vyžadování vyšších dávek alkoholu. Pátým je pak postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch alkoholu a více času věnovaného získávání, užívání alkoholu nebo zotavení se z jeho účinků. Šestým a posledním znakem je pokračování v užívání alkoholu přes zjevné škodlivé následky. 2.4.2 Základní typy alkoholiků Literatura nabízí možné rozdělení alkoholiků na 5 typů, které vychází z Jellineka. Tyto typy jsou označeny písmeny řecké abecedy alfa, beta, gama, delta a epsilon (Urban, Dubský, 2008, s. 99). Pro alkoholika typu alfa je charakteristické nedisciplinované pití, které je sice ještě kontrolované, ale může vyvolávat problémy a hrozit v přechod na typ gama (Urban, Dubský, 2008, s. 99). Abúzus alfa alkoholika může trvat až 30-40 let bez přechodu na typ gama, avšak tento přechod není v praxi vzácný. Tento typ lze přirovnat k Jellinekově druhému stadiu vývoje závislosti (Skála, 1988, s. 46–47).

19

Typ beta charakterizuje jedince, který sice nevykazuje psychickou ani somatickou závislost na alkoholu, avšak díky dlouhodobému abúzu u něj dochází ke zdravotním problémům například v podobě polyneuritidy, gastritidy a cirhózy. Alkoholika tohoto typu lze očekávat spíše na interně či neurologii, než v psychiatrických zařízeních a mluví se o tzv. tichém či skrytém abúzu. Pravděpodobnost přechodu na typy gama či delta je spíše malá (Skála, 1988, s. 47). Alkoholik typu gama představuje jedince se závislostí na alkoholu doprovázenou zvyšováním tolerance, abstinenčními příznaky a ztrátou kontroly pití (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Jedinec však ještě je schopen abstinovat (Skála, 1988, s. 46). U alkoholiků typu gama často dochází k narušení sociálních vazeb a projevují se i značná tělesná a duševní postižení (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Čtvrtým typem alkoholika je typ delta, který se vyznačuje kontinuálním pitím bez ztráty kontroly, avšak jedinec již není schopen abstinovat. Lze říci, že není nikdy zcela opilý, ale také nikdy zcela střízlivý (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Při absenci alkoholu v těle se abstinenční příznaky projevují mnohem výrazněji než u typu gama (Skála, 1988, s. 46). Posledním uváděným typem je typ epsilon, pro nějž je charakteristické střídání velkých alkoholických „tahů“ s obdobími delší abstinence (Urban, Dubský, 2008, s. 100). Může souviset s psychickým onemocněním, např. afektivní poruchou (Heller, 2011, s. 34). 2.4.3 Možné příznaky a projevy alkoholika na pracovišti Literatura uvádí některé typické projevy alkoholika na pracovišti, které mohou lidé v jeho okolí vypozorovat. Podezření by se mělo zvyšovat, pokud se u jedince objevuje více z níže uvedených projevů zároveň (Nešpor, 2012a, s. 119). Nejnápadnějším příznakem je, pokud okolí jedince často vídá přímo v době intoxikace. Spolupracovníci si mohou všimnout zápachu alkoholu z dechu, setřené výslovnosti, nejisté chůze, ospalosti, třesu apod. Jedinec také může budit pozornost častým odcházením na toalety, kde je možné, že potají pije alkohol. Nápadné však nemusí být jen intoxikace přímo v pracovní době, ale i pokud se objevují často mimo ni (Nešpor, 2012a, s. 119). Pracovník se na pracovišti objevuje s kocovinou projevující se bolestí hlavy, neschopností pracovního výkonu, malátností a touhou po odpočinku a spánku. Pracovník může být často vídán se zarudlýma či zakalenýma očima (Skála, 1988, s. 17). 20

Dále se může u jedince objevovat nezvyklé či nepřiměřené chování na pracovišti. Za příznak lze považovat i to, když pracovník začne vykazovat emoční labilitu. Má například záchvaty hněvu, nezvyklé střídavé stavy rozjařenosti a deprese a může u něj být pozorována i zvýšená sebelítost. Nápadnými se stávají těžko vysvětlitelné zdravotní obtíže a výrazné změny váhy (Nešpor, 2012a, s. 119). Okolí si může všímat zanedbanějšího zevnějšku a také pozdních příchodů či nepřítomností, kdy si jedinec stále častěji vybírá dovolenou po dnech (Skála, 1988, s. 17). Pracovník zpravidla s postupem svých problémů s alkoholem začíná zanedbávat své povinnosti, je nespolehlivý, může mít poruchy paměti a soustředění. Výrazné je to zvláště u těch pracovníků, kteří byli v minulosti velice spolehliví a bezproblémoví (Nešpor, 2012a, s. 119). Záleží na nadřízených a spolupracovnících alkoholika, do jaké míry jsou benevolentní. Většinou je však jen otázkou času, kdy se situace stane neudržitelnou a alkoholik musí zaměstnání opustit (Hosek, 1998, s. 28).

21

3 MOŽNÉ PŘÍČINY ALKOHOLISMU SPOJENÉ S PRACOVNÍM ŽIVOTEM ČLOVĚKA V dnešní době se odborná veřejnost shoduje v tom, že neexistuje jednoznačná příčina vniku závislosti na alkoholu, nějaký „gen alkoholismu“. Závislost a problémové pití je jev, který může mít více příčin a mohou se na něm podílet faktory genetické, somatické, psychické i sociální. Právě ony dva poslední zmíněné faktory mohou do značné míry souviset s okolnostmi týkajícími se zaměstnání a pracovního života člověka. Proto začíná být intenzivně zkoumaným sociálním aspektem závislosti také profesní prvek (Popov, 2011, s. 41–42). Pracovní život jedince tvoří důležitou část jeho celkového života a lze předpokládat, že kvalita pracovního života ovlivňuje do značné míry i jeho celkovou spokojenost. Kromě toho, že je práce prostředkem k zajištění základních potřeb, jako je obživa, ošacení, bydlení a udržení určité životní úrovně, je také prostředkem k dosažení sebeúcty, sebevyjádření a seberealizace. Práce byla a je přirozenou součástí života, a ačkoliv může být její umístění v hodnotovém žebříčku různé, jen málokomu je lhostejné, jakou vykonává práci, jakým způsobem a v jakém prostředí. Problémy spojené s prací každý jedinec prožívá a také řeší různě. Alkohol, díky svým účinkům, však patří mezi rizikové prostředky jejich zvládání. Nemusí jít pouze o konkrétní problémy v práci, motivace pít alkohol po práci může vycházet i z potřeby si od ní odpočinout, alespoň na chvíli na ni zapomenout a uvolnit se. Často také dochází k pití alkoholu s kolegy z práce na různých setkáních či oslavách. Větší četnost takovýchto příležitostí zle očekávat v období tzv. krize středního věku, která se často objevuje okolo čtyřicátého roku života. Toto období bývá spojeno se zvýšenou mírou stereotypu, lidé rekapitulují svůj život a snaží se jej nějakým způsobem „oživit“, například prostřednictvím návštěv pohostinských zařízení a zvýšené konzumace alkoholu. Atmosféra této životní fáze tak může vytvářet vhodné podmínky pro to, aby člověk překročil hranici, za kterou se z konzumenta stává alkoholik (Hosek, 1998, s. 21).

22

3.1 Stres 3.1.1 Souvislost mezi stresem a konzumací alkoholu Existence vztahu mezi stresem, konzumací alkoholu a alkoholismem je prokázána, avšak přesná povaha tohoto vztahu je komplexní, variabilní a těžko popsatelná. Interakci mezi alkoholem a stresem totiž ovlivňuje řada faktorů, a to zvláště charakteristika jedince, prostředí, povaha stresoru a načasování vystavení jedince stresu a alkoholu (Taylor, Pilati, 2000, s. 132). Lze však říci, že pokud je jedinec obzvlášť citlivý na stres nebo se ocitne v prostředí, kde nad stresem nemá dostatečnou kontrolu, je zvýšená pravděpodobnost, že se u něj objeví zneužívání alkoholu (Goeders, 2004, s. 34). Důvodem je již zmiňovaný anxiolytický efekt alkoholu na organismus. Odstraňuje či alespoň snižuje úzkost a duševní napětí, což je lidmi nezřídka zneužíváno (Taylor, Pilati, 2000, s. 132). Sebeléčba alkoholem se však netýká jen onoho špatného stresu, tzv. distresu (který převážně máme na mysli, když hovoříme o stresu), ale lidé alkohol pijí i při příjemném stresu, eustresu. Člověk má zkrátka často sklon reagovat na stresové situace (kromě fyzických reakcí typu útěk nebo boj) také pitím, neboť představuje v podstatě velmi jednoduché a rychlé řešení (Schreiber, 2000, s. 52). Určitě však nelze tvrdit, že je stres podmínkou rozvoje problémového pití a že každý stres musí vést ke konzumaci alkoholu. Je však velkým rizikem a dle Nešpora (cca 2010, s. 1) je bohužel v České republice požívání alkoholu ve stresu časté. Co se týká stresu a závislosti na alkoholu, klinické studie, které by zkoumaly a dokazovaly efekty stresu na vznik závislosti, není možné, vzhledem k etickým důvodům, provádět. Proto se vědci musí spolehnout na retrospektivní studie a díky nim se ukazuje, že mezi lidmi vystavenými stresu vycházejícího z pracovní nespokojenosti, se vyskytuje vyšší než průměrná míra závislosti obecně (Goeders, 2004, s 33). Základní problém řešení stresu větším množstvím alkoholu je, že jeho konzumace sice přinese krátkodobou subjektivní úlevu, ale při následné kocovině se značně zvyšuje subjektivní nepohoda a člověk nakonec trpí více než před začátkem pití alkoholu. Stres vyvolává stresovou reakci v podobě zvýšené dechové a tepové frekvence, zvýšení krevního tlaku, zrychlení metabolismu a zvýšení kožní galvanické vodivosti. Ve skutečnosti alkohol v organismu způsobuje totéž, a tak se řešení stresové situace konzumací alkoholu stává z fyziologického hlediska kontraproduktivní. Úleva je jedincem pociťována pouze 23

subjektivně a je nebezpečné, pokud si zvykne využívat alkohol jako prostředek zvládání stresu, neboť může dojít k onomu bludnému kruhu, ve kterém je únik před stresem spojen s vyšším stresem a ten následně opět vede k dalšímu úniku. Celá tato situace nese vysoké riziko vzniku závislosti (Nešpor, cca 2010, s. 2). 3.1.2 Pracovní stresory a riziko alkoholismu Fungování dnešní společnosti je založeno převážně na tržních vztazích, které pro člověka znamenají potýkat se s větší či menší konkurencí. Je přirozené, že se snaží v této konkurenci uspět, a tedy podávat co nejlepší pracovní výkony, což znamená vyrovnat se se všemi pracovními nároky a požadavky (Matoušek, 2003, s. 3–4). Schopnosti a výkonová kapacita člověka jsou však omezené a tak nutně musí v rámci pracovní činnosti narážet na určité těžkosti, na které není psychicky či fyzicky stoprocentně připraven nebo se jim neumí stoprocentně přizpůsobit. V rámci práce a pracovního života lze tedy identifikovat pracovní stresory, které narušují psychickou rovnováhu a vyvolávají stresovou reakci. Ty můžeme rozdělit do tří skupin (Matoušek, 2003, s. 3–4). První skupinu tvoří stresory, které souvisí s charakteristickými rysy vykonávaných úkolů nebo činností, se samotným procesem práce. Jde zejména o činnosti, které jsou náročné na pozornost, ať už koncentrující se na jedno nebo více míst či dějů. Dále jsou to činnosti náročné na koncepční a tvořivé myšlení, které vyžadují řešení nových složitých problémů, jež musí pracovník řešit na základě mnoha neúplných či rozporných informací. S tím souvisí také rozhodování ve složitých situacích, kdy je třeba respektovat více rozhodovacích kritérií, různě závažných (Štikar aj., 2003, s. 79). Do této skupiny stresorů patří také časový tlak při práci, vnucené pracovní tempo, práce na směny a noční práce. Negativně na člověka působí přetížení jeho výkonové kapacity, například pokud je jeho práce spojena s velkou proměnlivostí úkolů, informačním přetížením, velkou hmotnou a finanční odpovědností za bezpečnost dalších osob a jiné zátěže, které mají neuropsychický charakter. Na druhou stranu však na pracovníka působí negativně i monotónní činnosti, které jsou spojené s jednotvárnými a stále se opakujícími úkony, jež jsou snadno nacvičitelné, a při nichž člověk využívá pouze část své výkonové kapacity (Matoušek, 2003, s. 4). Druhou skupinu stresorů představují podmínky, za kterých jsou úkoly a činnosti vykonávány, a které mají vliv na pracovní výkon. Jedná se o podmínky fyzikálního 24

a biologického charakteru, z nichž mohou vyplývat rizika pracovních úrazů, nemocí z povolání nebo jiných škodlivých a zdravotně závadných vlivů na lidský organismus. Ohrožení pracovníka může vycházet např. z práce s chemickými či biologickými látkami, elektrickým proudem, zářením. Mezi fyzikálními faktory je stresující zejména hluk (se svou intenzitou a frekvencí), nedostatečné osvětlení (jeho intenzita, jas či barva), mikroklimatické podmínky (týkající se teploty, vlhkosti a proudění vzduchu), také páry, dýmy a další. Pracovní podmínky zahrnující zmíněné faktory mohou na člověka působit buď rušivě, jako něco, co brzdí a znesnadňuje jeho pracovní činnost, nebo působí jako ohrožení ve vztahu k jeho životu, zdraví, osobnosti či potřeb (Štikar aj., 2003, s. 80). Třetí skupina stresorů vychází ze sociálně psychologických podmínek práce, které vyplývají z interakcí lidí a jejich soužití v rámci pracovního procesu. Z tohoto hlediska může negativně působit práce v izolovaných podmínkách, které neposkytují dostatek sociálních interakcí. Stejně tak může působit jako stresor naopak neustálý kontakt a jednání s lidmi, které může narušovat pracovní rytmus či zvyšovat pravděpodobnost vzniku konfliktů (Štikar aj., 2003, s. 80–81). Jako jednoznačný stresor působí na pracovníka špatné sociální klima v pracovním kolektivu, které může být výsledkem častých osobních konfliktů. Negativně působí nevyjasněné kompetence spolupracovníků, nerovnoměrně rozložené pracovní úkoly, nevhodný styl řízení, šikana, sexuální obtěžování a nedostatečná nebo nespolehlivá komunikace na pracovišti. Stresorem může být i chybějící opora mezi spolupracovníky a mezi pracovní skupinou a managementem aj. (Matoušek, 2003, s. 4). V rámci výkonu práce a povolání může docházet ke chronickému stresu, který je výsledkem dlouhodobého stresu vznikajícího působením jednoho nebo více stresorů, jejichž intenzita může v čase kolísat, či se vyskytovat v nepravidelných intervalech. Chronickými stresory mohou být zvláště narušené mezilidské vztahy na pracovišti a také špatná organizace a režim práce. Nejčastějšími příznaky chronického stresu jsou pocity úzkosti, napětí, podrážděnosti, také nepřiměřené reakce na běžné situace, únava a tělesné potíže jako jsou bolesti hlavy, bušení srdce, svalové napětí a poruchy spánku. Kromě toho chronický stres negativně ovlivňuje pracovní výkonnost (Matoušek, 2003, s. 7). Co je ale pro tuto práci důležitější, je to, že byla prokázána souvislost mezi závislostí na alkoholu a vyhořením, které je důsledkem chronického stresu. Je možné, že pracovníci s nízkými osobnostními a sociálními „zdroji“ zvládání stresu, jsou náchylní jak k vyhoření, tak

25

návykovému chování v náročných pracovních situacích. V pozadí obou totiž stojí neadekvátní strategie vypořádávání se s problémy a těžkostmi (Ahola, 2006, s. 1438). Výše zmíněné stresory a chronický stres lze považovat za potenciální spouštěče či „spoluspouštěče“ zvýšené konzumace alkoholu a faktor vzniku závislosti. Nelze je tedy podceňovat. Pokud jde o konkrétně sledované a víceméně studiemi potvrzené pracovní stresory, vědecká skupina Evropského fóra pro alkohol a zdraví (European Alcohol and Health Forum, 2011, s. 25) na některé z nich poukazuje. Uvádí například, že nerovnováha mezi pracovním úsilím a jeho odměňováním se ukazuje mít souvislost se závislostí na alkoholu, a to zvláště u mužů, kteří mají velmi vysoké pracovní nasazení a jsou za něj jen minimálně odměňováni. U žen se tato souvislost ukazuje také, avšak není tak výrazná. To, co se u žen ukazuje pro zvýšenou konzumaci alkoholu jako rizikovější, je malá sociální podpora na pracovišti. U mužů se dále projevuje jako riziková malá možnost rozhodování. V neposlední řadě pak významné riziko ve vztahu ke konzumaci alkoholu představuje obtěžování a týrání na pracovišti. Velmi rizikovým se pracovní stres může stát i v případě, kdy alkoholik již prodělal léčbu a abstinuje, neboť pracovní stres a stres obecně často bývá příčinou recidivy (Nešpor, cca 2010, s. 3). 3.2 Pracovní prostředí tolerantní vůči konzumaci alkoholu Dalšími rizikovými faktory ve vztahu ke zvýšené konzumaci alkoholu je dostupnost alkoholu na pracovišti a tolerance vůči jeho konzumaci jak ze strany vedení, tak spolupracovníků. Nešpor (2012a, s. 118) uvádí, že právě dostupnost alkoholu na pracovišti pronikavě zvyšuje riziko problémů a uvádí příklad vojáků, u nichž se po nasazení v zemích, kde je alkohol hůře dostupný, výrazně snížila jeho potřeba. Faktor dostupnosti alkoholu uvádí jako rizikový také Hodgins, Williams a Munro (2009, s. 2062). Výsledky jejich studie (vztahující se ke vzorku skoro dvou tisíc kanadských pracujících) ukazují, že dostupnost alkoholu na pracovišti predikovala problémy s alkoholem. Zmíněná tolerance vůči alkoholu souvisí se sociálním prostředím a jeho normami. Faktoru sociální kontroly a norem týkajících se pití alkoholu v pracovním kolektivu, se věnovali ve své studii Ames, Grube a Moore (2000, s. 203). Sledovali deset tisíc amerických zaměstnanců stejného průmyslu, ale odlišných typů pracovního prostředí. Jedno charakteristické tradiční americkou organizační kulturou, druhé inspirované japonským modelem. Z hlediska množství vypitého alkoholu byly hodnoty u obou kultur 26

podobné, rozdíl se však objevil v pití spojeném s prací. Tradiční americký model byl spojen s tolerantnějšími normami, co se týká pití před nebo během pracovních směn (včetně přestávek). Zároveň vykazoval vyšší hodnoty v pití alkoholu na pracovišti, než tomu bylo u japonského modelu. Ukázalo se, že zásady týkající se alkoholu a míra, do jaké byly tyto zásady vynucovány, předurčovaly normy spojené s pitím alkoholu na pracovišti a jeho dostupnost. Tyto normy pak predikovaly pití související s prací (Ames, Grube, Moore, 2000, s. 203). Tato studie tedy ukazuje, že sociální klima na pracovišti a jeho pravidla jedince z hlediska konzumace alkoholu ovlivňují. Na důležitost sociálních norem dále upozorňují Frone a Brown (2010, s. 526). Na základě své studie tvrdí, že normy v pracovním prostředí vztahující se k užívání alkoholu, mohou být stejně důležitými prediktory užívání alkoholu jako pracovní stresory a měla by se jim věnovat stejná pozornost. Vycházejí z dat získaných ze vzorku 2 430 zaměstnaných dospělých (z toho 55 % žen) a ukázalo se, že významnými prediktory užívání alkoholu jsou dvě normy (v angl. descriptive and injunktive norms). První vychází z vnímání toho, jak moc pracovníci v rámci daného pracovního prostředí pijí obecně či jak moc pracují pod vlivem alkoholu. Ta druhá pak vychází toho, jak moc ostatní pracovníci pití nebo výkon práce pod vlivem alkoholu schvalují. Většina dospělých stráví velkou část svého života v práci a i pracovní prostředí představuje významné sociální prostředí, ve kterém se vytvářejí sociální normy, včetně norem týkajících se konzumace alkoholu (Frone, Brown, 2010, s. 526). Pokud je tedy toto pracovní prostředí výrazně „proalkoholické“ a abúzus alkoholu schvalující, lze u pracovníků předpokládat riziko zvýšené konzumace alkoholu. Zvláštní nebezpečí může znamenat působení těchto norem na jedince, který je v pracovním kolektivu nový a snaží se „zapadnout“. S vysokou pravděpodobností se bude snažit být konformní a v konzumaci alkoholu (např. na neformálních popracovních setkáních či firemních večírcích) nezůstávat pozadu. 3.3 Nezaměstnanost Mezi rizikové faktory problémového pití alkoholu lze zařadit také nezaměstnanost, která do značné míry souvisí se stresem řešeným v podkapitole 3.1. Ztráta zaměstnání představuje závažný zásah do života, neboť pro jedince znamená ztrátu sociálních kontaktů, ztrátu jistého příjmu, změnu dosavadního způsobu života a může také znamenat snížení sebevědomí. Pravděpodobně existuje jen velmi málo lidí, kteří by nedobrovolnou ztrátu zaměstnání nepociťovali jako stresovou záležitost. 27

Zvláště v dnešní době a společnosti je práce chápána jako významná součást identity člověka a kvality člověka jsou velmi často posuzovány podle jeho pracovních úspěchů a výše výdělku. Člověk se tedy v důsledku ztráty práce často potýká se ztrátou společenského postavení a většinou i vlastní hodnoty (Pugnerová, 2006, s. 56). Cítí se být totiž na okraji společnosti a silně stigmatizovaný (Buchtová, 2000, s. 43). To všechno značně poznamenává jeho psychiku a lze předpokládat, že psychická reakce na ztrátu zaměstnání bude tím větší, čím větší význam mělo zaměstnání v životě daného jedince (Pugnerová, 2006, s. 56). Pocity, které se u nezaměstnaných nezřídka objevují, jsou pocity bezvýchodnosti, neužitečnosti, neschopnosti a sníženého uspokojení ze života a právě kvůli tomu mohou být nezaměstnaní lidé náchylnější ke zneužívání účinků alkoholu (Buchtová, 2000, s. 39). Při bližším pohledu na průběh reakce na ztrátu zaměstnání lze vidět, že po první fázi šoku a druhé fázi hledání, přichází třetí stadium, které je určitým mezníkem. Nezaměstnanému začíná po delším hledání práce docházet, že začíná být ohrožen a situace se pro něj stává více stresovou. Dochází k postupné ztrátě vnitřní rovnováhy, nárůstu napětí, úzkosti a mohou se objevit deprese. Celkově jedinec podléhá čím dál většímu pesimismu. Čtvrté stádium je pak charakteristické ztrátou naděje, fatalismem, pasivitou a pocitem prázdna (Pugnerová, 2006, s. 57). Vzhledem k psychické náročnosti třetího a čtvrtého stadia nezaměstnanosti lze usuzovat, že se právě v těchto obdobích bude nezaměstnaný snažit vyhledávat dočasné únikové cesty. Alkohol, jako prostředek k uvolnění

napětí

a

dočasného

zapomnění

na

momentální

problémy

spojené

s nezaměstnaností, může být jednou z nich. Existenci

vlivu

nezaměstnanosti

na zneužívání

alkoholu

potvrzuje řada

zahraničních studií. Jednou z nich je studie z roku 2008, jejíž autorkou je Mossakowski. Zkoumala, zda chudoba a nezaměstnanost jsou rizikovými faktory nadměrného pití alkoholu. Výsledky ukázaly, že delší trvání chudoby a nedobrovolné nezaměstnanosti výrazně predikuje těžké pijáctví, zvláště pak ve věku 27 až 35 let. Tyto výsledky nebyly závislé na genderu, věku, rase či etnicitě, rodinném stavu, předchozím pijáctví a socioekonomickém statutu (Mossakowski, 2008, s. 947). Dalším příkladem je pak studie zabývající se účinky chudoby a nezaměstnanosti na zneužívání alkoholu, jejímiž autory jsou Khan, Murray a Barnes (2002, s. 405). Ta vychází z dat získaných ze vzorku 795 jedinců v letech 1989 a 1991 a bylo v něm rovné zastoupení mužů a žen. Výsledky ukázaly, že krátkodobá nezaměstnanost je spojena s nižší konzumací alkoholu, na rozdíl od 28

dlouhodobé nezaměstnanosti, která ji zvyšuje. Vedle toho se také ukázal vliv chudoby na zvýšené užívání alkoholu a problémy s ním spojené. Přestože

existuje

řada

studií

potvrzujících,

že

nezaměstnanost

zvyšuje

pravděpodobnost problémového pití, je nutné přiznat, že existují také studie, které toto nepotvrzují, nebo v nich dokonce vychází, že nezaměstnanost redukuje zneužívání alkoholu. To plyne například ze studie Ettnerové (1997). Khan, Murray, Barnes (2002) však konstatují všeobecnou názorovou shodu v tom, že nezaměstnanost zvyšuje konzumaci alkoholu u těžších pijáků. Pro některé může ztráta zaměstnání znamenat ekonomické problémy, které povedou k šetření na různém zboží, včetně alkoholu. Pro řadu jiných nezaměstnaných však bude alkohol snadným a relativně levným prostředkem k subjektivnímu zvládání či usnadňování celé situace. Zvláštní nebezpečí z tohoto pohledu znamená alkohol patrně pro ty jedince, na něž má alkohol výraznější uklidňující účinky. Pro další skupinu nezaměstnaných pak konzumace alkoholu může znamenat způsob vyplňování velkého množství volného času. U obou těchto způsobů zneužívání alkoholu pak hrozí riziko vytvoření návyku. Je nutné zde zmínit také to, co již bylo naznačeno v podkapitole 2.4.3, a sice že nezaměstnanost nemusí patřit jen mezi příčiny alkoholismu, ale může být i jeho důsledkem, zvláště u jedinců v pokročilé závislosti na alkoholu, kdy již přestávají být schopni plnohodnotného pracovního výkonu, který zaměstnavatel vyžaduje.

29

4 RIZIKOVÁ POVOLÁNÍ Z HLEDISKA ALKOHOLISMU Jak již bylo řečeno, alkoholismus souvisí s mnoha faktory a okolnostmi života jedince a určitě nelze tvrdit, že příslušnost k určité profesi či vykonávání určitého povolání člověka předurčuje k tomu, že se stane alkoholikem. Na druhou stranu je však pravda, že se objevují určitá povolání, která vykazují vyšší míru alkoholiků a lidí, kteří mají s užíváním alkoholu problémy. Je otázkou, zda je to tím, že tato povolání či profese přitahují jedince, kteří jsou náchylnější k tomu stát se alkoholiky, nebo je to důsledek podmínek a nároků daného zaměstnání. Pro tuto práci je zajímavé, že v 19. století, brzy po zavedení samotného termínu alkoholismus, se tento pojem využíval při statistikách o následcích alkoholu na populaci a pozornost byla věnována také pracovní oblasti, takže se hovořilo o alkoholismu určitého povolání. Vztahu pijáctví a povolání si však všímala laická a odborná veřejnost již dříve. Vysoká konzumace alkoholu byla v minulosti pozorována například u příslušníků armády. Vojenské prostředí totiž poskytovalo mnoho příležitostí k nadměrnému pití. Byly pro něj typické velké pitky, které doprovázely přijímací obřady či povýšení a stávalo se navíc, že část žoldu byla vyplácena v podobě alkoholu. Další profesní skupinou, často spojovanou s nadměrným pitím, bylo například námořnictvo, železničáři či řemeslníci. Problémům s alkoholem se však překvapivě nevyhnulo ani kněžstvo. Bylo mezi nimi zaznamenáno mnoho případů opilosti a v období od 6. do 9. století se dokonce nadměrné pití mezi kněžími řešilo na koncilech. Většinou se však problematika alkoholismu spojovala hlavně s dělnickou třídou a v 19. století byla dokonce chápána jako její typický rys (Sournia, 1999, s. 13, 31, 70, 87, 152, 196). Obecně se ukazuje, že problematika abúzu a alkoholismu se vyskytuje ve velké míře u manuálně pracujících a u zaměstnání s minimálními požadavky na vzdělání (Marhounová, Nešpor, 1995, s. 67). Nelze však výskyt alkoholiků vyloučit u žádného povolání, ani u těch z hlediska kvalifikace nejnáročnějších.

4.1 Pracovníci v pohostinství Ukazuje se, že velmi vysoké riziko alkoholismu hrozí pracovníkům v pohostinství. Olkinuora (1984, s. 511) ve své studii představuje přehled povolání seřazených podle úmrtí v důsledku cirhózy jater, která často doprovází abúzus alkoholu. Zkoumanou skupinou, ke které se data ve studii vztahují, jsou pracovníci Anglie a Walesu během let 1970 až 30

1972. Výsledky ukázaly, že u hostinských a hospodských byly hodnoty přibližně patnáctkrát vyšší, než průměr. Velmi vysoké hodnoty také vykázaly povolání barmanů a barmanek, u kterých byly hodnoty více jak šestkrát vyšší než průměr. O vztahu problémové konzumace alkoholu a práce v pohostinství svědčí i výsledky pozdějších studií. Např. Romeri, Baker a Griffiths (2007, s. 9) sledovali úmrtnost spojenou s alkoholem a povolání barmana(ky) a číšníka(nice) vykazovalo jednoznačně nejvyšší hodnoty. Dále pak Coggon (2009, s. 2) a jeho spolupracovníci sledovali data týkající se úmrtí mužů a žen mezi lety 1991 až 2000, opět v Anglii a Walesu. Sledovaná skupina zahrnovala jedince ve věku 16 až 74 let. Nejvyšší úmrtnost v důsledku nemocí a úrazů spojených s konzumací alkoholu se ukázala opět mezi barmany a hostinskými. U mužů se pak objevily vysoké hodnoty také u kuchařů a kuchyňské obsluhy. Ve Spojených státech amerických patřila v letech 2002 až 2004 povolání spojená s přípravou jídel a obsluhou mezi ty s největším výskytem závislosti na alkoholu nebo abúzu (Larson et al., 2007, s. 23). Hlavní problém těchto povolání tkví s největší pravděpodobností v tom, že pracovníci v pohostinství mají během výkonu práce alkohol stále kolem sebe, tedy jednoduše dostupný. Je velmi snadné dát si po pracovní době skleničku a „shodit“ tíhu pracovního dne ještě na pracovišti (nejlépe, pokud mají alkoholické nápoje pracovníci cenově zvýhodněné). V některých podnicích a u některých pracovníků však nemusí být vyloučena ani konzumace alkoholu během výkonu práce (zkušenost s opilou obsluhou v baru by jistě mohla potvrdit řada lidí). Dalším problémem je také to, že lidé s problémovým užíváním alkoholu mohou záměrně takováto povolání vyhledávat, právě pro dostupnost alkoholu na pracovišti, a protože pití v takovémto prostředí nemusí být tolik nápadné. 4.2 Dělnická povolání Další rizikovou skupinou pracovníků jsou dělníci, tzv. „modré límečky“. V Romeriho, Bakerově a Griffithsově (2007, s. 9) studii hodnoty úmrtnosti spojené s alkoholem u této skupiny vycházeli jako jedny z nejvyšších. Konkrétně u horníků se objevili hodnoty úmrtnosti osmkrát vyšší než u běžné mužské populace. Mandell a jeho spolupracovníci (1992, s. 734) ve své studii konstatovali, že závislost na alkoholu a abúzus jsou rozšířené zvláště u stavebních dělníků. Podle jejich zjištění je mezi čtyřmi stavebními dělníky problémovým pitím postižen víc než jeden a mezi pěti kvalifikovanými stavebními 31

dělníky jeden. Stavební dělníky vnímá jako výrazně rizikovou pracovní skupinu také Marhounová a Nešpor (1995, s. 67). Průkazně působí také fakt, že v období mezi lety 2002 a 2004 byly případy závislosti na alkoholu a abúzu mezi americkými zaměstnanci nejrozšířenější ve stavebnictví a těžbě (Larson et al., 2007, s. 23). Problematikou rizikového pití v rámci americké dělnické třídy se blíže zabývali Ames a Janes (1987, s. 949). Ve své studii se zaměřili na vzorek pracovníků velkého výrobního závodu a tvrdí, že značný podíl na vysoké konzumaci alkoholu těchto pracovníků má sociální organizace na pracovišti. Ta může u pracovníků způsobovat odcizení práci, pracovní stres, může být spojena s nedůslednou sociální kontrolou a umožňovat rozvoj a existenci „pijácké kultury“. Jako velmi důležitý faktor podporující abúzus mezi jednotlivými pracovníky (kteří již pocházeli ze sociokulturního prostředí, které nadměrné pití umožňovalo nebo dokonce podporovalo), se ukázala relativní shovívavost v otázce pití ze strany pracovního prostředí. Hosek (1998, s. 11) v souladu s tímto upozorňuje, že organizované pitky dělníků po pracovní době, kterých se musí účastnit každý, kdo chce v pracovním kolektivu obstát, nejsou nic neobvyklého. 4.3 Zdravotnické profese Zdravotníci se na první pohled zdají být pracovníky s nejlepšími předpoklady pro to, aby se problémovému pití a závislosti na alkoholu vyvarovali, neboť jsou v této oblasti jedněmi z nejinformovanějších. Ukazuje se však, že jejich procentuální zastoupení mezi pacienty terapeutických zařízení určených k odvykací léčbě je vyšší než jejich poměrné zastoupení v populaci (Popov, 2011, s. 42). Je však otázkou, zda jejich vyšší zastoupení v těchto zařízeních nesouvisí spíše s jejich informovaností o možnostech léčby a o uvědomění si vážnosti své situace, než s jejich reálnou četností v populaci. Popov (2011, s. 42–43) uvádí rizikové faktory, které mohou na pracovníky ve zdravotnictví negativně působit. Podle něj jde zejména o snadnou dostupnost alkoholu, příležitost ke konzumaci a toleranci ze strany spolupracovníků. Tyto faktory se pak dostávají do kombinace s profesionálním stresem, který vychází z řady skutečností nutně vyplývajících z této profese. Předně jde o odpovědnost za zdraví pacientů a jejich životy. Na psychiku pak významně působí časová náročnost této profese, ve které funguje směnný povoz a pracovníci absolvují dlouhé služby a noční práce. To je spojené s nepravidelnou životosprávou, která organismu nesvědčí. V neposlední řadě pak může být stresorem u řady zdravotníků jejich nedostatečné finanční ohodnocení, které je zvláště v českém 32

prostředí problém. Nešpor a Csémy (2001, s. 8) jako rizikový faktor vidí také konflikt rolí, který může u jedince nastat (např. rodičovská role versus nároky spojené se zdravotnickou profesí, konflikt mezi morálkou zdravotníka a ekonomickými tlaky často doprovázejícími profesi lékaře atd.). Dále uvádí, že profesionální selhání, ať už domnělá či skutečná, většinou prožívají zdravotníci hůře než pracovníci jiných povolání. Nutnost rozhodovat se i při neúplných informacích je také jedním z častých stresorů. To všechno tedy může být rizikovým faktorem pro zneužívání alkoholu a vznik alkoholismu v této profesní skupině. Jak už bylo řečeno, zdravotníci by měli být před alkoholismem značně chráněni díky svým odborným znalostem o návykových nemocech. Ve skutečnosti však jejich odbornost může být překážkou. Ona pozice experta totiž může vést k popření problému u sebe samého. Jedinec se domnívá, že jako odborník je před rizikovým pitím a závislostí chráněn a je přesvědčen, že by je byl u sebe schopen s jistotou rozpoznat. Tento postoj představuje nebezpečí z hlediska prodlužování a zhoršování problémů jedince s pitím. K tomu může přispět i tolerance jeho abúzu ze strany spolupracovníků (Popov, 2011, s. 44). Otázkou rozlišení a zhodnocení konzumace alkoholu v rámci konkrétních zdravotnických profesí se zabývali například McAuliffe a jeho spolupracovníci (1991, s. 177), kteří zkoumali užívání alkoholu v náhodném vzorku lékařů a lékárníků a všimli si určitých rozdílů z hlediska kvantity a frekvence užívání alkoholu. Lékaři vykazovali nižší množství vypitého alkoholu, ale pili jej častěji než lékárníci. Výsledky také nasvědčovaly, že konzumace alkoholu se u lékařů zvyšovala s věkem. Podrobnější studii vzhledem ke zdravotnickým profesím vytvořili Kenna a Wood (2004, s. 107), kteří se zaměřili na konzumaci alkoholu u zubařů, zdravotních sester, lékárníků a lékařů. Ukázalo se, že skupina zubařů pila alkohol ze jmenovaných skupin nejvíce. U zdravotníků-alkoholiků je zajímavé, že hlavní uváděné důvody k nastoupení léčby u nich bývají spojené s jejich zaměstnáním, např. problémy v práci, tlak ze strany vedení na nastoupení léčby či hrozba ztráty zaměstnání (u ostatních alkoholiků většinou převažují rodinné důvody). Pacienti z řad zdravotníků přitom mívají rodinu a vykazují relativně nízké procento rozvedených (Popov, 2011, s. 44–45). Důvodem této skutečnosti je pravděpodobně jejich silná fixace ke své profesi, která může hodnotově převýšit i rodinné zájmy.

33

4.4 Umělecké profese Umělecké profese také představují riziko pro problémové pití alkoholu a vznik závislosti. Důvodem je nepravidelná životospráva, která s touto profesí může být spojena. Umělci se často pohybují na různých večírcích, na kterých je alkohol většinou běžně dostupný (vernisáže, premiéry, křty desek atd.) a nelze také pominout skutečnost, že v rámci umělecké činnosti a tvorby je alkohol nezřídka vnímán a zneužíván jako prostředek k získávání nového pohledu na svět, jako zdroj umělecké inspirace. Umělci se také často stávají citlivější jedinci, kteří těžko snáší reálný a praktický svět, před kterým se mohou pokoušet utíkat právě s pomocí alkoholu. Pokud jde o úmrtnost umělců spojenou s alkoholem, v Romeriho studii (2007, s. 9) nepatří ve srovnání s ostatními povoláními mezi nejvyšší. Výraznější hodnoty však vykázali hudebníci, herci a baviči. Ve Spojených státech amerických stáli pracovníci v umění, zábavě a rekreaci v rámci jednotlivých průmyslů v letech 2002 až 2004 ve spotřebě alkoholu za předešlý měsíc hned za pracovníky ve stavebnictví (Larson et al., 2007, s. 24). 4.5 Další rizikové povolání V již citované studii Romeri a jeho spolupracovníci (2007, s. 9) zaznamenali vysokou úmrtnost spojenou s alkoholem kromě barmanů, pracovníků v pohostinství a dělníků, také u námořníků, řezníků a kadeřnic. Z hlediska problému častého kontaktu s alkoholem během pracovního výkonu lze mezi riziková povolání zařadit i pracovníky lihovarů, vinařských závodů (Hosek, 1998, s. 28) či degustátory alkoholických nápojů. Co se týká profesí s vyšší mírou kvalifikace, v již zmíněné studii Olkinuora (1984, s. 511) uvádí překvapivě vysokou úmrtnost na cirhózu jater u inženýrských úředníků a pilotů, jejichž hodnoty byly pro sledované období skoro osmkrát vyšší než průměr. Nadprůměrné hodnoty vykazovaly také pojišťovací makléři, finančníci a manažeři. Nešpor (1992, s. 17) pak mezi rizikové profesní skupiny (kromě již zmíněných) řadí i policisty, pracovníky zahraničního obchodu a novináře. Obecně lze předpokládat, že riziko zvýšené konzumace alkoholu hrozí zvláště u povolání a profesí, které souvisejí s odpovědností, rizikem, osamělostí, trojsmněnným provozem (Nešpor, 1992, s. 17), s vysokou mírou stresu, stereotypností a nudou či silnou pijáckou kulturou v pracovním kolektivu. Pracovníci tak mohou hledat v alkoholu 34

kompenzaci buď v podobě uvolnění a zmírnění následků stresu, nebo v „oživení“ dne, či vyhovění sociálním normám patřících k silné pijácké kultuře.

35

5 ALKOHOLISMUS A PRACOVNÍ VÝKON U jedinců trpících alkoholismem lze očekávat a také sledovat, že jejich problém s pitím alkoholu více či méně (podle závažnosti jejich problému, a také podle požadavků pracovního místa) ovlivňuje jejich pracovní výkon. Alkoholik se totiž nezřídka potýká s kocovinou, abstinenčními příznaky a v některých případech se může stát, že jeho výkon práce probíhá přímo pod vlivem alkoholu. To nutně ovlivňuje jeho celkový tělesný i psychický stav a tedy i jeho pracovní výkonnost. Alkoholici zpravidla věří, že jejich pití nebude ovlivňovat jejich práci a rozdílů ve výkonu si nikdo nevšimne. Změny v pracovním výkonu v počátečních fázích alkoholové závislosti může vypozorovat spíše jen vycvičený pozorovatel, avšak v pokročilejších stádiích závislosti jsou již změny zřetelnější a všímají si jich spolupracovníci i nadřízení. Pokud se v roli alkoholika ocitne manažer, jde o velmi závažnou situaci, neboť vzniklé škody mohou být mnohem větší než u řadového pracovníka i z toho důvodu, že alkoholismus se u něj může skrývat delší dobu. Pohybuje se totiž v prostředí vůči alkoholu tolerantním, kde přípitky jsou součástí pracovních a obchodních jednání. Navíc indispozice manažera se více omlouvají a mohou být často kompenzovány prací sekretářky (Štikar aj., 2003, s. 134–136). Podávat plnohodnotný pracovní výkon a současně být obětí silné závislosti na alkoholu je u mnohých náročnějších profesí a vedoucích funkcí nemožné. V případě alkoholiků, kteří v rámci zaměstnání vykonávají pouze monotónní a nenáročné pracovní úkony, u nichž jedinec nemusí příliš přemýšlet, je z hlediska pracovního výkonu situace „příznivější“ (Hosek, 1998, s. 27). Negativní vliv alkoholu na pracovní výkon a také výši zisků si i v minulosti uvědomovali mnozí zaměstnavatelé, a proto se stávalo, že ve svých podnicích zvýhodňovali abstinenty a opilce bez milosti propouštěli. Např. velkoprůmyslníci Rockefeller či Ford prý byli velkými zastánci abstinence a příliš se u svých pracovníků nezabývali možnými příčinami alkoholismu spojenými s velmi nízkými platy, špatným bydlením a pracovními podmínkami, které jim oni sami poskytovali (Sournia, 1999, s. 167). Z pohledu

zaměstnavatelů

jsou

důsledky

zaměstnávání

jedinců

trpících

alkoholismem velmi závažné. Jde hlavně o škody, které jim mohou způsobit. Největší podíl na škodách má nižší produktivita práce, na které se, kromě těžko vyčíslitelného 36

nižšího pracovního výkonu, podílí také absentérismus alkoholiků, ať už z důvodu nemoci či kocoviny (Nešpor, 2012a, s. 117). 5.1 Vliv alkoholismu na fyzickou výkonnost Intoxikace během výkonu práce s sebou nese řadu komplikací, které mohou značně snižovat pracovní výkonnost nejen manuálním pracovníkům. Při opilosti se může u jedince projevit kolísavá chůze, špatná rovnováha, potíže s řečí či zrakem (Nešpor, 2007a, s. 2). Například porucha vidění a s tím spojená snížená výkonnost je u letců zjistitelná už po vypití třetiny desetistupňového piva (Skála, 1986, s. 20). Skála (1988, s. 16) uvádí řadu reálných příkladů pacientů, u kterých měl alkohol objektivní vliv na jejich pracovní výkon. Např. pro třiadvacetiletého pracovníka byl průměrným výkonem výkop rýhy o velikosti 5 m³ za směnu, ale pokud požil tři piva, jeho následný výkon klesl na 4, 3 m³ za směnu a tělesné vyčerpání bylo větší než při výkopu 5 m³. Dalším příkladem je elektrikář s dlouholetou praxí, kterému oprava elektrického vedení trvala tři hodiny, po požití dvou desetistupňových piv mu však práce trvala šest hodin, tedy dvojnásobek času. Jak už bylo řečeno, vliv na pracovní výkon nemusí mít jen přímá intoxikace, ale také kocovina, která organismu bere velké množství energie, jež by mohla být vložena do kvalitní práce. Pracovník se při kocovině může potýkat s bolestmi hlavy, průjmem, nechutenstvím a nevolností, které narušují lidskou činnost. Významným faktorem, který snižuje pracovní výkon a zvyšuje riziko úrazů, může být u mnohých pracovníků také únava, která plyne z narušení REM fáze spánku, čímž pak vzniká spánkový dluh (Nešpor, 2007a, s. 2). 5.2 Vliv psychických změn v důsledku alkoholismu na výkonnost Negativní vliv na pracovní výkon může mít u alkoholiků zejména snížená přesnost vnímání, zhoršená psychomotorická koordinace a snížená pozornost, zvláště rozsah pozornosti (Štikar aj., 2003, s. 134). Alkohol obecně narušuje nervovou činnost a zhoršuje rozumové funkce (Skála, 1986, s. 20). Po konzumaci alkoholu se zpomaluje schopnost učení a naučený materiál je těžké si ve střízlivosti vybavit, lépe pak po dalším napití. Zhoršuje se i paměť. Obecně je spíše než rychlost, negativně ovlivněna přesnost výkonu a v práci alkoholiků se tedy zvyšuje chybovost (Skála, 1988, s. 13).

37

Uvažování alkoholiků je většinou méně kritické, spíše je ulpívavé a vztahovačné. Jejich hodnocení čehokoli bývá velmi kolísavé a proměnlivé dle aktuálního stavu (Vágnerová, 2004, s. 557). Projevují se u nich potíže při řešení problémů a rychlém zpracovávání informací (Skála, 1988, s. 13). Pokud jde o změny v chování, v důsledku abúzu alkoholu dochází k ubývání vůle a ztrátě schopnosti sebeovládání. Motivace jedince se zužuje a zaměřuje hlavně na získání alkoholu. To znamená egocentrické jednání a (i nevědomý) nedostatek ohledu k jiným lidem (Vágnerová, 2004, s. 557). Za element ohrožující pracovní výkon můžeme považovat i špatnou náladu, která provází kocovinu (Nešpor, 2007a, s. 2), a která může snižovat motivaci pracovníka ke kvalitní práci. Lze předpokládat, že čím více se problém s alkoholem a závislost jedince prohlubují, tím nižší lze od něj očekávat motivaci k vysokému pracovnímu výkonu, neboť jeho hlavní potřebou se stává alkohol, kterému věnuje většinu svých myšlenek a energie. 5.3 Vliv alkoholika na práci svých spolupracovníků Problematika alkoholismu ve vztahu k pracovnímu výkonu a produktivitě práce se nemusí týkat jen samotného alkoholika. V dnešní době je naprostá většina pracovníků součástí pracovních procesů, které vyžadují spolupráci a pokud je jejich součástí alkoholik, může to ohrožovat i výkonnost ostatních (Skála, 1988, s. 16). Spolupracovníci alkoholika mohou pracovat přesčas, jednak z důvodu jeho absencí, a jednak kvůli nízké kvalitě jeho práce a chybovosti. Alkoholik navíc může z hlediska úrazů ohrožovat nejen sebe, ale také ostatní (Laslett et al., 2010, s. 143–144). Hladký průběh pracovního procesu mohou do značné míry ohrožovat alkoholikovy tendence k podezíravosti, nedůvěřivosti, hádavosti a agresi. To stěžuje komunikaci na pracovišti a míra konfliktů (slovních i fyzických) se může zvyšovat, což negativně působí na pracovní klima, které ovlivňuje všechny pracovníky (Vágnerová, 2004, s. 557).

38

6 ALKOHOL NA PRACOVIŠTI Během dějin se postoj k alkoholu na pracovišti značně proměnil. Před průmyslovou revolucí byl poměrně běžnou záležitostí, a dokonce byl v řadě případů poskytován samotným zaměstnavatelem. Od přelomu osmnáctého a devatenáctého století se však pracoviště postupně přesouvalo z domácího prostředí na místa přímo vytvořená k daným pracovním účelům. Zvláště využívání strojů (znamenající vyšší rizika úrazů) vedla k přehodnocení vhodnosti konzumace alkoholu na pracovišti a stále více se přesouvala do sféry volného času. V dnešní době se již všeobecně považuje konzumace alkoholu na pracovišti a v pracovní době minimálně jako nevhodná a nežádoucí a existují i bezpečnostní opatření chránící zaměstnance i zaměstnavatele před jejími následky (International Center for Alcohol Policies, 2003, s. 2). 6.1 Alkohol a zákoník práce V České republice se o zákazu alkoholu na pracovišti zmiňuje zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) v části týkající se práv a povinností zaměstnance. Konkrétně

zaměstnancům v § 106 odst. 4 písm. e) ukládá „nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky35) na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele …“. Současně však také říká, že: „Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno“. Pokud jde o nepříznivé mikroklimatické podmínky, ty jsou definovány v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Jde o zátěž teplem či chladem a k ochraně před jejich účinky se zaměstnanci poskytuje ochranný nápoj. Ten musí být zdravotně nezávadný, avšak může obsahovat alkohol. Množství alkoholu v nápoji ale nesmí překročit jedno hmotnostní procento a u mladistvých zaměstnanců nesmí obsahovat alkohol žádný. Zaměstnanci pracující v horkých provozech, jako jsou například hutě či slévárny, tedy během výkonu práce mohou konzumovat alkoholický nápoj (Fetter, 2012). Zaměstnanci, u nichž je konzumace alkoholických nápojů součástí výkonu práce nebo je s plněním pracovních úkolů spojena, jsou například degustátoři či sládci, kteří musí 39

nápoje ochutnávat při výrobě, kontrole a posuzování kvality. Tato výjimka ze zákazu se však vztahuje pouze na tyto činnosti a užívání alkoholických nápojů k jinému účelu je tedy zakázáno (Fetter, 2012). Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) v § 106 odst. 4 písm. i) zaměstnanci také ukládá povinnost podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu, a to na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance. Legislativa však již neuvádí jak často a jakým způsobem by mělo k podrobování zjištění docházet. Toto je ponecháno na samotném zaměstnavateli. 6.2 Důsledky plynoucí pro pracovníka pod vlivem alkoholu na pracovišti Zákoník

práce

stanovuje

výše

zmíněné

povinnosti

zaměstnance,

avšak

je na zaměstnavateli, jaké následky vyvodí z jejich porušení. Pravděpodobně budou postihy vycházet z okolností porušení zákazu a z povahy dané profese, hlavně míry ohrožení jak osoby zaměstnance, tak dalších osob, které z něj může plynout. Podle průzkumu Commservis.com, s.r.o. (2012) zabývajícím se počtem výpovědí kvůli alkoholu na pracovišti, se od roku 2009 četnost takto odůvodněných výpovědí poměrně rapidně zvyšuje. Podle jejich údajů se mezi nejčastějšími důvody k propouštění alkohol na pracovišti umístil v roce 2009 na osmnáctém místě, zatímco v roce 2010 a 2011 se vyšplhal na šesté místo a v roce 2012 už získal místo čtvrté. Vedoucí výzkumného týmu Fruhwirtová tvrdí, že zaměstnavatelé si u svých zaměstnanců dávají stále větší pozor na alkohol a mnozí si pořídili i drahé testery. Dodává také, že v minulosti většina zaměstnavatelů tolerovala malé pivo k obědu, což už v dnešní době zcela neplatí. Prudký nárůst počtu ukončení pracovního poměru z důvodu požití alkoholu však může mít i jiný důvod. Z rozhovoru s jedním ředitelem organizace, která působí ve stavebním sektoru, vyplynulo, že někteří vedoucí zaměstnanci soukromých firem začali zkoušku na alkohol zneužívat jako způsob, jak se co nejrychleji a nejlevněji zbavit nepohodlného zaměstnance. Zaměstnanec je vmanipulován do konzumace alkoholu např. o přestávce na oběd a následně je mu provedena zkouška na alkohol, která má pozitivní výsledek. Zaměstnanec pak souhlasí s okamžitým ukončením pracovního poměru a zaměstnavatel ušetří náklady na odstupné. Řešení pozitivního zjištění alkoholu u zaměstnance výpovědí je tedy jednou z možných reakcí zaměstnavatele. Je otázkou, kolik z daných výpovědí se týkala skutečně 40

lidí, kteří jsou alkoholiky. Pokud je však kultura organizace výrazněji zaměřená proti alkoholu a zaměstnanci si uvědomují závažnost případných postihů, lze se domnívat, že pracovník, který vstoupí na pracoviště pod vlivem alkoholu či dokonce jej tam nedovoleně

konzumuje,

tak

činí

s velkou

pravděpodobností

v důsledku

svého

problémového užívání alkoholu, které není schopen kontrolovat. Kniha Anonymní alkoholici nabízí, kromě výpovědi pracovníka-alkoholika, také jiné možné řešení. Předně její autoři říkají, že „žádný člověk by neměl být propuštěn z práce jen proto, že je alkoholik“ a v případě, že se chce opravdu upřímně svého problému zbavit, měla by mu být ze strany zaměstnavatele poskytnuta příležitost a určitá opora. Zaměstnavatel mu může navrhnout, že se bude moci do práce vrátit, až pominou jeho problémy s alkoholem, případně mu lze nabídnout uhrazení léčby s tím, že veškeré náklady na jeho léčbu mu budou později strhávány ze mzdy. Pokud léčba proběhne dobře, výsledkem může být velice motivovaný a vděčný pracovník (Alcoholics Anonymous World Services, 1996, s. 162, 168, 169). 6.3 Příklad postupu zaměstnavatele při řešení problematiky alkoholu na pracovišti Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) je státní organizace, jenž plní funkci provozovatele dráhy celostátní a drah regionálních, které jsou majetkem státu. Zajišťuje zejména provozuschopnost, údržbu, opravy, rozvoj a modernizaci železniční dopravní cesty (SŽDC, 2009–2012). Vzhledem k této své činnosti, při které může chybným pracovním postupem dojít nejen k vysokým finančním škodám, ale i k ohrožení lidských životů, si nemůže dovolit tolerovat škody způsobené zaměstnanci vykonávajícími pracovní úkoly pod vlivem alkoholu. V pokynu

generálního

ředitele

č.

3/2011

„Dodržování

zákazu

požívání

alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek“ (SŽDC, 2011a) je stanovena povinnost zaměstnance nepožívat alkoholické nápoje, jak na pracovištích, tak v pracovní době mimo tato pracoviště. Zákaz se týká také vstupu na pracoviště pod vlivem alkoholu. Dechové zkoušky a slinné testy provádí pověřené osoby. V případě, že dechová zkouška vykáže pozitivní výsledek, provede se opětovně po dvaceti minutách (během této doby nesmí osoba jíst, pít, ani kouřit). Pokud má i druhá zkouška pozitivní výsledek, zajistí vedoucí zaměstnanec převoz zaměstnance na vyšetření do zdravotnického zařízení. Převoz zaměstnance do zdravotnického zařízení může být zajištěn i bez provedení orientační zkoušky, a to tehdy, když vedoucí zaměstnanec nemá 41

možnost ji provést a má podezření na přítomnost alkoholu v těle zaměstnance (SŽDC, 2011a). Pokud se zaměstnanec odmítne podrobit orientační dechové zkoušce či převozu na vyšetření do zdravotnického zařízení, není mu umožněno vykonávat práci a přistoupí se k přivolání Policie ČR, neboť jde o porušení Pracovního řádu SŽDC a o podezření z porušení povinnosti podrobit se zjištění přítomnosti alkoholu v těle zaměstnance, kterou stanoví zákoník práce (SŽDC, 2011a). V případě potvrzení pozitivního zjištění přítomnosti alkoholu v těle zaměstnance ze strany zdravotnického zařízení může být tato situace důvodem ke krokům vedoucím k ukončení pracovního poměru. Pokud by daný zaměstnanec vykonával činnost, při které by mohl přímo ohrozit bezpečnost železniční dopravy, bezpečnost svou nebo druhých osob, může dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru (SŽDC, 2011a). Níže uvedená tabulka ukazuje počet pozitivních zjištění alkoholu ve srovnání s celkovým počtem provedených zkoušek a počet ukončených pracovních poměrů z důvodu pozitivní zkoušky na alkohol v SŽDC za roky 2009 až 2012. Konkrétní údaje vychází ze Zpráv o stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vývoji pracovní úrazovosti v SŽDC za jednotlivé roky. Tab. 1 – Srovnání počtu pozitivních zjištění alkoholu s počtem všech provedených zkoušek, celkovým počtem zaměstnanců organizace a počtem ukončených pracovních poměrů z důvodu pozitivní zkoušky na alkohol 2009

2010

2011

2012

počet zaměstnanců organizace k 31.12.

9 929

8 795

17 765

17 331

počet zkoušek na alkohol

18 127

19 506

45 946

92 202

1,83

2,22

2,59

5,32

1

3

3

10

1

3

3

10

průměrný počet zkoušek na alkohol na 1 zaměstnance počet pozitivních zkoušek na alkohol počet ukončení pracovního poměru zaměstnanců s pozitivní zkouškou na alkohol

Zdroj: SŽDC, 2009, 2010, 2011b, 2012a, 2012b

42

Z údajů o počtu zaměstnanců je patrné jejich zdvojnásobení mezi roky 2010 a 2011. K 1. 9. 2011 totiž došlo na základě rozhodnutí Vlády České republiky k převodu přibližně 9 500 zaměstnanců Českých drah, a. s., obsluhujících dráhu (např. výpravčí, signalisté, výhybkáři, operátorky), k SŽDC (SŽDC, 2012a). Chybný pracovní postup těchto zaměstnanců, způsobený např. právě požitím alkoholu, může ohrozit bezpečnost drážního provozu. Proto zaměstnavatel u těchto zaměstnanců provádí zkoušku na alkohol častěji, než u ostatních zaměstnanců. To dokládá prudký nárůst zkoušek na alkohol v roce 2012 oproti roku 2011 (cca o 105 %). Je také patrné, že počet zkoušek na alkohol měl rostoucí tendenci i mezi lety 2009 a 2010 (cca o 21 %) a mezi lety 2011 a 2010 (cca o 17 %). V souvislosti s tím rostl i počet pozitivních zjištění alkoholu v krvi zaměstnanců. Maxima bylo dosaženo v roce 2012, kdy byla pozitivní zkouška na alkohol zjištěna v 10 případech. Přesto však tento počet představuje pouhou 0,01 % všech provedených zkoušek na alkohol v tomto roce a přibližně 0,06 % celkového počtu zaměstnanců. Zdá se, že se SŽDC snaží stále intenzivněji dohlížet na dodržování zákazu výkonu práce pod vlivem alkoholu. Z uvedených dat vyplývá, že SŽDC se všemi zaměstnanci, u kterých byla zkouška na alkohol pozitivní, ukončila pracovní poměr. Dává tím tedy jednoznačně najevo svůj nekompromisní postoj k alkoholu na pracovišti a lze předpokládat (i když velmi opatrně), že zaměstnanci, kteří vědí o důsledku pozitivní zkoušky na alkohol, a přesto zákaz výkonu pracovní činnosti pod vlivem alkoholu poruší, mají již se svou kontrolou užívání alkoholu problémy. Současně lze také předpokládat, že hrozba ukončení pracovního poměru může takovéto zaměstnance motivovat k abstinenci.

43

7 MOŽNOSTI PREVENCE ALKOHOLISMU SOUVISEJÍCÍ S PRACOVNÍM ŽIVOTEM Pracovní život s sebou zpravidla nese větší či menší tlak na jednotlivce, požadavky na jeho čas a schopnosti. Jak pro pracovníka, tak pro zaměstnavatele je výhodné, aby byl pracovník schopen se s nastalými pracovními problémy a výzvami vypořádat zdravým způsobem, který nezahrnuje konzumaci alkoholu, a který vede spíše k jeho rozvoji. Primárně tato snaha musí vycházet z motivace samotného jedince, avšak aktivity zaměstnavatele tuto motivaci mohou značně stimulovat. 7.1 Prevence alkoholismu ze strany pracovníka Jak už bylo v této práci zmíněno, značné riziko z hlediska konzumace alkoholu představuje pracovní stres, hlavně chronický. Jeho zdravé zvládání vyžaduje od jedince, aby si osvojil určité schopnosti. Nešpor (cca 2010, s. 3) poukazuje zvláště na schopnost plánovat a organizovat si čas, schopnost se uvolnit a odpočívat. Důležité je také umět si chránit a posilovat zdravé sebevědomí. Dále by měl být člověk podle něj schopen si vytvořit a udržovat určitou imunitu vůči sociálním tlakům týkajících se konzumace alkoholu a být schopen například odmítnout spolupracovníky či nadřízené, kteří jej nabádají k nadměrnému pití. Z hlediska sociálních dovedností je také dobré rozvíjet dovednost rozhodování, komunikace a zdravého sebeprosazení. Pokud jde o odolnosti vůči profesionálnímu stresu, Nešpor (2007b, s. 3) zmiňuje pestrost a zajímavost práce, která jí může značně napomoci. Pracovník by se měl (v rámci svých pracovních možností) snažit střídat různé pracovní aktivity. Dále by pak na sebe měl mít realistické nároky a včas reagovat na příznaky stresu a vyčerpání (Nešpor 2007b, s. 3). Zvláště důležitá se zdá být volba zaměstnání a schopnost rozeznat, které podmínky a náležitosti práce jedinci vyhovují a jsou pro něj co nejméně stresující. 7.2 Prevence problémů působených alkoholem ze strany zaměstnavatele Většina dospělých je v dnešní době zaměstnána a tráví v práci velkou část svého času. Vzhledem k tomu se zdá pozitivní ovlivnění postojů pracovníků ke konzumaci alkoholu ze strany zaměstnavatele jako nadějné. Lze předpokládat, že pracovník mající zkušenost s preventivním programem během pracovní doby mu bude věnovat zvýšenou pozornost a šance, že se této problematice bude věnovat ve svém volném čase, je vzhledem k dnešní uspěchané době snížená. Roman a Blum (2002, s. 49) tedy shledávají, že pracovní prostředí nese vysoký potenciál pozitivního ovlivnění vztahu zaměstnanců k alkoholu. 44

Navíc na pracovišti mohou vedoucí pracovníci i spolupracovníci u některých jedinců rozpoznat vyvíjející se problémy s alkoholem a motivovat je třeba i k vyhledání odborné pomoci. Vlastní preventivní programy by měl zajistit zaměstnavatel zvláště na pracovištích, kde se nachází vyšší počet rizikových skupin pracovníků (Heller, 2011, s. 201). Měly by být tedy poskytnuty zvláště pracovníkům v pohostinství, jako jsou barmani a číšníci, a také pracovníkům v pivovarech, lihovarech a vinařských závodech. Dále pak zdravotníkům a podobně psychicky náročným profesím a některým příslušníkům dělnické profese. Pozornost prevenci by měla být věnována i na pracovištích, kde je vysoké riziko úrazů a velké nároky na pozornost či motoriku jako jsou řidiči, piloti, strojvedoucí, chirurgové aj. Zde by měly být patrně zkoušky na přítomnost alkoholu běžnou záležitostí. Ames a Bennet (2011) rozlišují pět možných způsobů (kategorií) prevence. Jsou to programy na podporu zdraví, programy zdůrazňující sociální podporu, krátké intervence, prevence s využitím internetu a prevence zaměřené na zlepšení pracovního prostředí. Programy na podporu zdraví mají, jak už z názvu vyplývá, širší záběr. Zaměstnavatelé pomocí nich chtějí stimulovat pracovníky k lepšímu zvládání stresu, zlepšení jejich výživy a kondice, a právě také k redukci rizikového chování vzhledem k pití alkoholu, kouření a užívání jiných drog (Ames, Bennett, 2011). Realizace může probíhat formou seminářů či individualizovaného poradenství, které je sice časově náročnější, ale pravděpodobně efektivnější (Nešpor, 2012b, s. 2). V rámci preventivních programů využívajících sociální podpory je snaha pracovat se sociální skupinou, jejími silnými stránkami a zaměřit se na rizika pití alkoholu související s faktory daného pracovního prostředí. Zdůrazňuje se zde vysoký potenciál sociální skupiny pozitivně ovlivnit konzumaci alkoholu, a také podpora „peer refferal“ (Ames, Bennett, 2011). To znamená, že spolupracovník v případě potřeby nabídne problémově pijícímu jedinci odbornou pomoc (případně jej odkazuje na konkrétní zařízení). Aby se pomohlo omezit pití alkoholu v pracovním kolektivu, jsou v rámci tohoto programu účastníci informováni o alternativních možnostech setkávání v popracovní době či jsou jim k problematickým prostředím nabídnuty lepší varianty (Nešpor, 2012b, s. 2). Úspěšnost tohoto typu prevence se ukázala u mladých pracovníků v restauracích, u nichž se šance opakovaného abúzu snížila zhruba na polovinu (Broome, Bennett, 2011). 45

Další možností prevence jsou krátké intervence. Ty zpravidla zahrnují vyplnění jednoduchých dotazníků, po jejichž vyhodnocení je zaměstnanci poskytnuta zpětná vazba. Při ní je informován o míře rizikovosti jeho užívání alkoholu a jsou mu případně poskytnuta konkrétní doporučení (Nešpor, 2012b, s. 2). Pokud jde o dotazníky, je otázkou, zda jedinec, který si je již vědom svých problémů s alkoholem, jej vyplní opravdu upřímně a nebude se své problémy v odpovědích snažit skrýt. Zvláště, pokud je v situaci nejisté pracovní pozice. Preventivní program využívající internet umožňuje zaměstnancům využívat příslušné materiály diskrétně a v soukromí, což pro ně může být příjemnější. Pro zaměstnavatele je tato varianta prevence jednou z těch výhodnějších, neboť je méně nákladná a zvláště u počínajících potíží s alkoholem může být tato forma prevence postačující (Nešpor, 2012b, s. 2). Úspěšnost této varianty prevence potvrzují Doumas a Hannah (2008). Ve své studii prezentují, že účastníci intervenční skupiny (z řad mladých pracovníků ve věku osmnáct až dvacet čtyři let) vykazovali výrazně nižší míru pití alkoholu než jedinci v kontrolní skupině, a to během třicetidenního sledování. Zmírnění konzumace alkoholu se ukázalo zvláště u těch, kteří byli v úvodu posouzeni jako vysoce rizikoví pijáci. Posledním způsobem prevence je program prevence problémů s alkoholem, který se snaží konzumaci alkoholu omezit prostřednictvím zlepšení pracovního prostředí. Tato snaha zahrnuje kroky jako je omezení dostupnosti alkoholu v pracovním prostředí a naopak nabízení nápojů nealkoholických, dále pak formulování striktního zákazu výkonu práce pod vlivem alkoholu a praktikování dechových zkoušek. Může zahrnovat i instruktáž zaměřenou na způsoby mírnění stresu (např. pomocí relaxačních technik či úpravou životního stylu), na zlepšení organizace práce atd. (Nešpor, 2012b, s. 2). Z hlediska šířky dopadu na pracovníky organizací se zdá být vhodná prevence zminěná jako poslední, avšak krátké intervence v sobě mají zvýšený potenciál pomoci jedincům, kteří již mají vážné problémy s alkoholem (Ames, Bennett, 2011). Dobré může být různé formy prevence kombinovat a zvláště pak při jejich výběru brát v úvahu povahu samotného pracoviště a jeho klimatu. V každém případě by zaměstnavatelé ve vlastním zájmu měli věnovat zvýšenou pozornost programům prevence problémů způsobených alkoholem, neboť jim mohou ušetřit značné náklady, které vznikají v důsledku sníženého pracovního výkonu, častých absencí či nehod, způsobených právě v důsledku konzumace alkoholu. 46

8 EMPIRICKÁ ČÁST V empirické části práce je mým záměrem ilustrovat výše shrnuté teoretické poznatky o alkoholismu a jeho souvislostech s pracovním životem, a to pomocí zkušeností skutečných postav. Cílem je zejména zjistit, zda příčiny jejich závislosti souvisely s jejich pracovním životem, zda během pracovní doby na pracovišti abstinovali či nikoli, zda měl alkoholismus vliv na jejich pracovní výkon a jak na jejich závislost reagoval zaměstnavatel. Potenciální respondenty jsem se snažila najít ve svém okolí. Dotazovala jsem se tedy svých známých, zda neznají člověka, který by měl v současnosti nebo v minulosti osobní zkušenost se závislostí na alkoholu, nebo který byl s takovým jedincem v pracovním kontaktu. Nakonec se mi podařilo přes třetí osoby oslovit dva muže ve věku padesáti šesti a padesáti osmi let – Pana M, již abstinujícího alkoholika a pana V, který měl v rámci svého pracovního života zkušenost se dvěma alkoholičkami, paní S a paní O. K získání potřebných dat byla zvolena metoda narativního rozhovoru, tedy metoda, při které jsou respondenti povzbuzováni k volnému vyprávění o specifikovaném tématu. Vlastní rozhovor zahrnuje fázi stimulace, během které je dotazovaný seznámen s tématem a účelem rozhovoru a tazatel se snaží získat jeho důvěru. Následuje dostatečný prostor pro jeho vyprávění. Po něm jsou kladeny doplňující otázky a tazatel se ujišťuje v nejasnostech. Nakonec se tazatel snaží povzbudit vypravěče k vysvětlení a zobecnění jevů plynoucích z jeho vyprávění a k formulování důvodů jejich existence (Hendl, 2005, s. 176). Během obou rozhovorů byl tedy ponechán prostor pro vyprávění, doplňující otázky a určitou závěrečnou reflexi. Cílem rozhovorů bylo zjistit, jak se alkoholismus projevoval a jak ovlivňoval pracovní život pana M na základě jeho vlastního vyprávění, a paní S a paní O z pohledu pana V. Takto zněla také ústřední otázka položená oběma respondentům. Vyprávění pana M se týkalo celého jeho dosavadního pracovního života, vyprávění pana V pak pouze krátkého úseku pracovního života paní S a paní O, kterého mohl být jako jejich kolega svědkem. Během rozhovorů byly pořizovány ručně psané poznámky. Oba rozhovory trvaly přibližně dvě hodiny a proběhly v prostředí restaurace, které doporučili sami respondenti. V souladu s přáním obou respondentů neuvádím jejich jména ani názvy organizací, u nichž dotyční pracovali.

47

Získaná data z rozhovorů jsem následně přepsala do podoby anamnéz. V případě pana M bylo možné získat poměrně celistvý obraz o jeho pracovním životě během jeho závislosti na alkoholu, u paní S a paní O byl obraz omezen pouze na období několika měsíců, během kterých s nimi pan V sdílel kancelář. Na závěr jsem se pokusila všechny tři anamnézy porovnat. 8.1 Pan M Panu M je padesát šest let a již jedenáct let abstinuje. V době svého rozhodnutí s pitím alkoholu skončit již prodělával čtvrté, tedy poslední, stádium závislosti. Svou závislost si začal uvědomovat přibližně po sedmi letech intenzivnějšího pití, které celkově trvalo 25 let. Po čtyřletém studiu na střední chemicko-průmyslové škole nastoupil na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde studoval dva semestry, po nichž školu opustil. Hlavními důvody byly ztráta motivace a změna jeho zaměření, neboť opadl jeho zájem o chemii a začal se více věnovat humanitním vědám a poezii. Podle jeho slov se již v této době rodily jeho problémy s alkoholem. Konkrétně kolem devatenáctého a dvacátého roku života. Už tehdy docházelo k tomu, že pil napřed v soukromí, než se účastnil události, kde věděl, že nebude vhodné tolik pít. Po odchodu ze studií začal postupně pracovat v několika knihkupectvích, kde vydržel vždy dva až tři roky, než odešel. Důvodem jeho odchodů bývala většinou laxnost a neangažovanost, která však podle pana M měla kořeny v jeho pití. To pro něj bylo vždy něčím, k čemu se mohl vracet, a s čím mu bylo dobře. Nejdéle u jednoho zaměstnavatele (u známého nakladatelství) vydržel jako skladník, a to po dobu sedmi let. Během této doby se na pracovišti objevovaly již výrazné problémy plynoucí z nadměrného pití pana M, které již zřetelně negativně ovlivňovalo jeho pracovní výkon. Často se stávalo, že za něj museli pracovat jiní, hlavně jeho vedoucí. Subjektivně mu však mnohdy nepřipadalo, že by se jeho pracovní výkon zhoršoval a zdálo se mu, že nemůže být nic poznat. Podle slov pana M se snažil hlídat, aby do práce nepřicházel opilý nebo aby nepil přímo na pracovišti. To se prý zpočátku stalo jen velmi zřídka. Když bylo nejhůře, raději zůstával doma. Velké problémy mu však v pracovní době působily abstinenční příznaky, kocovina a spánkový dluh. „Často jsem v práci prostě ležel na stole a nevěděl, co se sebou“.

Z dnešního

pohledu

vnímá

tehdejší

postoj

zaměstnavatele

jako

neprofesionální, neboť z jeho strany sice bylo napomínání časté, ale bylo to jen takové 48

„přátelské tytyty“ a vždy se nechal panem M uprosit. Dokonce mu vedení pomáhalo řešit problém s přečerpanou dovolenou a vycházeli mu v tomto směru vstříc. Dnes si myslí, že by bylo lepší se s ním rozloučit a netrpět jeho chování tolik let. Po sedmi letech však nakonec pan M výpověď opravdu dostal. Během následujícího období, které probíhalo od odchodu k nakladatelství až do počátku trvalé abstinence, se mu podařilo díky svému známému pracovat po čtyři roky jako správce budovy Evangelické fakulty v Praze. Dále pak v této době střídal manuální práce typu umývání nádobí či úklid, ale po dvou, třech, maximálně sedmi měsících prý vždy dostal výpověď. Objektivním důvodem bývalo nadměrné pití a vše, co z něj vyplývalo. Během těchto prací se již objevovala konzumace alkoholu přímo v pracovní době, kterým se dříve snažil vyhýbat. Podle jeho slov tehdy v podstatě skoro všechny vydělané peníze šly na alkohol. Pan M si prošel i sedmiletým bezdomoveckým obdobím poté, co kvůli finančním problémům přestal být schopen platit byt. Stalo se mu tedy, že se ocitl na ulici, ale vždy jen na krátkou dobu, neboť většinou si dokázal najít místo, kde přespat, například v azylových domech. Vydělané peníze získané díky nárazovým manuálním pracím (úklid ulice apod.) opět vždy utratil hlavně za alkohol. Pan M hodnotí skoro všechny své práce jako práce umožňující mu své pití alespoň částečně skrývat, byly to práce, při kterých do značné míry nebyl „na očích“. Byl si vědom, že konflikty vznikající v zaměstnání jsou způsobené jeho chováním, které vyplývá z jeho problémů s alkoholem. Tyto konfliktní situace pro něj byly stresující a věděl, že by se měl a i chtěl chovat jinak. Potýkal se tedy s vnitřními výčitkami a „mindráky“. Vždy mu však bylo omluvou, že „to ale jinak neumí“ a opět vše řešil alkoholem. Bylo to pro něj nejsnadnější řešení. Při konfrontaci s kolegy a vedoucími je prý vždy „nechal vypovídat“ a nechával si vše líbit. Dle svých slov byl letargický a „splachovací“. Během dvaceti pěti let svého problémového pití alkoholu se přibližně devětkrát pokoušel o abstinenci, ale až desátá léčba byla úspěšná. Nyní abstinuje již jedenáct let a už šest let pracuje jako noční třídič na poště. Během své abstinence se naučil zvládat své problémy a stres jinými způsoby než alkoholem, jak tomu bývalo dříve. Pomáhá mu jak odborná literatura a rozhovory s odborníky, tak setkání Anonymních alkoholiků, které každý týden navštěvuje.

49

8.2 Vyprávění pana V Pan V měl během svého pracovního působení zkušenost s dvěma ženamialkoholičkami, se kterými po určitý čas sdílel kancelář v 90. letech. Následující příběhy vycházejí z jeho vyprávění a jeho vnímání projevů chování obou žen. Je tedy nutné zdůraznit a vzít v úvahu, že informace o obou ženách vycházejí z jeho subjektivního pohledu a vytvořený obraz o nich může být zkreslený. Přesto však jde o cenné informace, neboť ilustrují vnímání projevů alkoholismu v pracovním prostředí ze strany pracovníkapozorovatele. 8.2.1 Paní S Paní S byla přibližně čtyřiceti pětiletá doktorka práv a s panem V a dalšími dvěma pracovníky pracovala v jedné kanceláři přibližně půl roku. Na místo podnikového právníka přešla z vyšší pozice. Pan V ji popisuje jako vstřícnou a ke kolegům vlídnou ženu, která však byla zvláštní a příliš nepracovala. Po jejím nástupu se domníval, že musela vyšší pozici opustit z důvodu svého nízkého pracovního výkonu a protože ji vedení nechtělo propustit, dosadilo ji tedy na toto místo. Po několika měsících od jejího nástupu se panu V ztratil v kanceláři určitý finanční obnos. S touto zkušeností se později svěřil pouze jednomu z kolegů, nechtěl vyvolávat konflikt. Ukázalo se, že druhý kolega má stejnou zkušenost. Navíc si všiml, že v lahvích s alkoholickými nápoji, které byly v kanceláři, nápadně ubývá jejich obsah (v té době bylo zvykem, že se i v pracovní době občas „přiťuklo“, např. v rámci oslav narozenin apod.) a ukázal panu V lahev vína, která byla podle jeho slov „otevřena evidentně zvířecím a násilným způsobem“. Teprve po těchto incidentech oba pojali podezření, že je paní S pravděpodobně alkoholička. Následně si oba všimli, že je z paní S často cítit francovka, což si vysvětlovali jako snahu zakrýt pach alkoholu. Později paní S onemocněla a po měsíci její pracovní neschopnosti se pan V dozvěděl, že zemřela na selhání ledvin. Až následně pan V zjistil, že paní S byla zatížena exekucemi a měla velké finanční problémy. Z tohoto důvodu se pravděpodobně v kanceláři ztrácely peníze. Podle jeho slov by na první pohled, a bez zkušenosti s popsanými incidenty, netušil, že byla paní S alkoholička. Původně se mu jevila jako milá, i když zvláštní a pracovně nevýkonná paní, která byla na danou pozici dosazena svými vlivnými známými z vedení společnosti. 50

8.2.2 Paní O Paní O byla, stejně jako paní S, asi čtyřiceti pětiletá vzdělaná žena s tituly doktorky práv a kandidáta věd. Žila sama a neměla děti. Na pozici podnikového právníka byla dosazena novou ředitelkou odboru, svou známou. Pan V s paní O sdílel kancelář přibližně tři čtvrtě roku. Podle jeho slov byla velice inteligentní a hodná žena, kterou měl rád. Pan V vzhledem ke své minulé zkušenosti s paní S, a také z doslechu, v podstatě od počátku tušil, že paní O je alkoholička. Domnívá se, že své problémy s alkoholem si vypěstovala díky minulému zaměstnání na jednom vědeckém pracovišti, kde byla součástí mužského kolektivu, ve kterém bylo zvykem hodně pít. Paní O se těmto pijáckým normám pravděpodobně přizpůsobila. Navíc často jezdila s kolegy na pracovní cesty do Ruska, během kterých se alkohol také hodně pil. Pan V během své spolupráce s paní O vypozoroval, že si každé ráno kupovala šest lahvových piv v podnikové kantýně, které si v plátěné tašce nosila do kanceláře. Během dne pivo pila z porcelánového hrnečku na kávu, do kterého si jej vždy nalila, když si pan V odskočil z kanceláře. Údajně odcházela pít alkohol i na toalety, kde měla schovanou lahev tvrdého alkoholu. Pana V velmi překvapovalo, že si paní O kupovala alkohol veřejně na pracovišti (často ji při tom lidé viděli) a snažila se pak tajit jeho konzumaci v kanceláři. Několikrát, když vstoupil do kanceláře, si všiml, že ji při nalévání piva vyrušil. Nakonec jí jednou řekl, že ví, že si nalévá pivo a že to před ním nemusí skrývat. Od té doby si tedy paní O nalévala pivo i v jeho přítomnosti. Po pracovní době pak v pití zpravidla pokračovala v nedaleké vinárně. Z hlediska pracovního výkonu se pan V nedomnívá, že by měla paní O kvůli alkoholu zásadnější problémy. Byla prý velice inteligentní a svou práci byla schopna dělat kvalitně i přesto, že byla v pracovní době pod vlivem alkoholu. Většinu své práce si zvládla vyřešit do odpoledních hodin, než na ní byl znát zřetelněji vliv alkoholu. Pokud jde o pracovní jednání, podle jeho slov měla její práce individuálnější charakter a větších pracovních porad se neúčastnila, k soudním jednáním také nechodila. Podle pana V tato skutečnost zřejmě souvisela s tím, že její nadřízená byla její známá a o jejím alkoholismu věděla. Paní O nakonec podstoupila (pod nátlakem ředitelky odboru a své sestry) měsíční léčení. Když se z něj vrátila do zaměstnání, pan V změnil pracovní pozici a kancelář s ní

51

již nesdílel. Dle jeho informací paní O po léčbě dokázala abstinovat zhruba půl roku, pak se k alkoholu opět vrátila. Půl roku na to se pan V dozvěděl, že zemřela.

8.3 Diskuze Všechny tři popsané příběhy představují jedince, kteří dospěli do pokročilé fáze závislosti na alkoholu, z níž se bohužel pouze pan M nakonec vymanil. Současně však postavy pocházejí z různých profesních a sociálních tříd, kdy pan M představuje středoškolsky vzdělaného člověka pracujícího převážně v manuálních profesích, zatímco paní S a O představují ženy s vysokoškolským doktorským vzděláním vykonávající poměrně prestižní profesi právníka. Z hlediska příčin jejich problémů s alkoholem se zdá, že pouze u paní O ve větší míře souvisely s pracovním životem. Patrně ke vzniku její závislosti přispělo zaměstnání na vědeckém pracovišti v mužském kolektivu, kde panoval velmi tolerantní vztah k alkoholu a nadměrné pití s kolegy v něm bylo běžné. Pokud má pan V pravdu a paní O se opravdu přizpůsobila normám pití mužských kolegů, mohla u ní, vzhledem k jejímu pohlaví, závislost brzy propuknout. Příčiny pití u paní S panu V nebyly vůbec známy a příčiny vzniku závislosti u pana M pravděpodobně souvisely spíše s rodinnými a osobnostními problémy (usuzuji na základě několika zmínek pana M během rozhovoru, o kterých se však nechtěl detailněji zmiňovat). Z hlediska konzumace alkoholu na pracovišti se Pan M a pravděpodobně i paní S snažili během pracovní doby zpravidla abstinovat. I když pan M přiznává, že v pokročilém stadiu závislosti již občas v pracovní době pil. Domněnka o abstinenci Paní S na pracovišti vychází z vyprávění o incidentu s násilně otevřenou lahví vína, kterou patrně otvírala narychlo během abstinenčních příznaků, a také z toho, že si pan V nikdy nevšiml, že by byla v práci pod vlivem alkoholu. Naopak paní O pila alkohol na pracovišti v pracovní době pravidelně. Pokud jde o tehdejší pracovní výkon, pan M jej zpětně považuje za alkoholismem významně ovlivněný, a to hlavně kvůli dopadům abstinenčních příznaků na jeho organismus. Pracovní výkon paní S z pohledu pana V byl velmi špatný, podle jeho slov během své pracovní doby téměř žádnou práci neodvedla. Naopak pracovní výkon paní O hodnotí velice kladně a nemyslí si, že by kvůli své závislosti byla její odvedená práce méně kvalitní. Je možné, že právě její konzumace alkoholu na pracovišti, kdy tělu 52

dodávala potřebnou dávku alkoholu k jeho fungování, umožňovala paní O lepší pracovní výkony, než panu M a paní S, kteří se snažili na pracovišti nepít a tedy čelili abstinenčním příznakům, které jim ubíraly energii potřebnou k pracovní výkonnosti. Z rozhovorů vyplynulo, že ve všech případech nadřízení o jejich problémech s alkoholem věděli a byli k nim značně tolerantní. Pan M sice dostal několik výpovědí kvůli svému pití, ale sám hodnotí, že v nakladatelství, kde strávil sedm let, mělo ukončení pracovního poměru přijít mnohem dříve. Dle jeho názoru by takováto benevolence alkoholika na pracovišti ze strany zaměstnavatele byla v dnešní době skoro nemyslitelná. U obou žen byla situace pravděpodobně jiná. Obě byly vedením, patrně s plným vědomím o jejich alkoholismu, dosazeny na dané pracovní pozice a jejich úmyslem evidentně bylo oběma ženám v jejich situaci pomoci.

53

9 Závěr V této práci jsem se pokusila na základě dostupné české i zahraniční literatury shrnout dosavadní poznatky o problematice alkoholismu a jeho souvislostech s pracovním životem člověka. Podařilo se mi identifikovat tři faktory, jejichž působení může u jedince vyvolat potřebu zvýšené konzumace alkoholu. Jsou jimi pracovní stres, pracovní prostředí tolerující a podporující nadměrnou konzumaci alkoholu a nezaměstnanost. V návaznosti na to byla identifikována povolání, u nichž se (nejen) první dva faktory mohou ve větší míře projevovat. Pozornost byla věnována zvláště pracovníkům v pohostinství a dělníkům, kteří patří z hlediska úmrtnosti spojené s alkoholem mezi nejrizikovější skupiny pracovníků a u nichž se ukazuje jako zvláště nebezpečný faktor tolerance vůči nadměrnému pití alkoholu ze strany pracovního prostředí. Nebezpečí alkoholismu bylo rozebráno také u zdravotnických a uměleckých profesí. U zdravotníků představuje největší riziko ze tří rozebíraných faktorů pracovní stres. Na tomto místě bych ráda zdůraznila, že ačkoliv v práci řeším vliv pracovního života na vznik alkoholismu, jsem si vědoma, že právě práce může být naopak silným motivačním faktorem k abstinenci u jedinců, kteří překonávají nebo již překonali svou závislost na alkoholu. Potvrdilo to několik účastníků na sezení Anonymních alkoholiků, kterého jsem se měla možnost zúčastnit. Práce se pokusila prokázat vliv alkoholismu na pracovní výkon, ačkoliv jde o jev těžko kvantifikovatelný. Byl tedy shrnut negativní vliv alkoholismu na fyzické a psychické funkce člověka a vyjádřen předpoklad, že toto negativní ovlivnění má následně vliv na snížení pracovního výkonu. Pozornost byla věnována také problému přítomnosti jedince pod vlivem alkoholu na pracovišti z pohledu zákoníku práce, který jej s malými výjimkami zakazuje. Dále byly zmíněny možné důsledky porušení zákazu, které může vyvodit zaměstnavatel. Toto téma bylo ilustrováno příkladem postupu státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Ta na každou pozitivní zkoušku na alkohol v minulých čtyřech letech reagovala ukončením pracovního poměru s dotyčným zaměstnancem. Ukázalo se tedy, že působení alkoholika s těžkou závislostí je na pracovišti v tomto směru velmi komplikované a je většinou jen otázka času, než zhoršený pracovní výkon či porušení zákazu výkonu práce pod vlivem alkoholu povede k výpovědi. V návaznosti na toto téma byly shrnuty možnosti prevence alkoholismu z hlediska samotného pracovníka a také zaměstnavatele. Pracovník sám se o ni může postarat pomocí 54

reflexe nároků své práce a díky využívání zdravých způsobů jejich zvládání, které nezahrnují alkohol. Zaměstnavatel pak může svým zaměstnancům poskytnout různé preventivní programy. Vzhledem k současné ekonomické situaci a vysoké míře nezaměstnanosti je však méně pravděpodobné, že by zaměstnavatelé ve větší míře do takovýchto programů investovali. V závěru práce byly představeny příběhy tří skutečných postav – pana M, paní S a paní O. Vycházejí z osobního rozhovoru s panem M, který v minulosti bojoval se silnou závislostí na alkoholu, a s panem V, který během svého pracovního života dvakrát sdílel kancelář s kolegyní-alkoholičkou. Jednotlivé příběhy umožnily nahlédnout řešenou problematiku z jiné perspektivy a byly pro mne velmi silnou osobní zkušeností. V rámci jednotlivých příběhů se našla řada souvislostí, které potvrzovaly předchozí teoretický text. Např. u paní O příčiny její závislosti na alkoholu patrně pramenily z přizpůsobení se normě nadměrného pití v pracovním kolektivu, u pana M a paní S se patrně alkoholismus značně projevil na jejich pracovním výkonu a Pan M kvůli svým problémům s alkoholem dostal několik výpovědí. Díky vyprávění pana M a pana V se ukázalo, že postoj zaměstnavatele k přítomnosti alkoholu a jedinců pod jeho vlivem na pracovišti se za posledních dvacet let podstatně změnil. Zatímco dříve bylo možné na pracovištích pořádat různé oslavy, které běžně zahrnovaly konzumaci alkoholických nápojů, v dnešní době jsou zaměstnavatelé v tomto směru mnohem přísnější. Všechny tři příběhy otevřely morálně poměrně složitou otázku, které musí čelit jak vedoucí pracovníci, tak také spolupracovníci, kteří vědí o problémech svého kolegyalkoholika. V podstatě mají dvě možnosti, jak reagovat. Buď se pokusí situaci určitým způsobem řešit, např. rozhovorem o jeho problémech s ním či nadřízeným, nabídnutím pomoci apod., nebo nic neučiní a nedají najevo, že o jeho problémech s alkoholem vědí. Obě tyto reakce mají svou negativní stránku. Je pochopitelné, že většina kolegů alkoholika nebude chtít být těmi, kteří si na jeho nedostatečný pracovní výkon či konzumaci alkoholu na pracovišti budou stěžovat nadřízeným a mít tak podíl na jeho případné výpovědi. Stejně tak nadřízený alkoholika s ním bude mít pravděpodobně soucit (pokud pro pracoviště nebude představovat fatální nebezpečí) a nebude mu v jeho už tak těžké situaci chtít ublížit. Pokud se s dotyčným jeho kolegové pokusí promluvit a nabídnout mu pomoc, kterou on přijme, jedná se patrně o nejlepší možný scénář. Může se však stát, že daný jedinec své problémy zapře, pro podezření ze strany svých kolegů se urazí, poukáže na jejich nedostatky a doporučí jim, aby se raději starali o sebe. Následně může dojít 55

ke vzniku nepříjemné atmosféry na pracovišti a zhoršení vztahů. Domnívám se tedy, že s velkou pravděpodobností pracovní kolektiv bude raději problémy pracovníka-alkoholika dlouho přehlížet, a to až do doby, kdy situace dospěje do pokročilého stadia. Pak je však již řešení situace velmi komplikované. Z hlediska zaměstnavatele je také komplikovanou otázkou, do jaké míry si může dovolit negativní projevy alkoholismu u svého zaměstnance přehlížet, zvláště v dnešní době, která je maximálně zaměřená na výkon a snižování nákladů. Pokud jde o zaměstnance, který je pro organizaci klíčovou pracovní silou, kterou si nemůže dovolit ztratit, je pravděpodobné, že tolerance k jeho problémům s alkoholem bude trvat delší dobu a objeví se i výraznější snaha pomoci mu jeho problémy vyřešit. Velmi těžkou situaci má však v tomto směru nekvalifikovaný pracovník, kterého může zaměstnavatel snadno a bez větších nákladů nahradit. Na závěr bych už jen ráda dodala, že alkoholismus zvláště v České republice představuje vážný a poměrně rozšířený problém, který podle mého názoru ve velké míře pramení z podceňování nebezpečí nadměrné konzumace alkoholu. Dopady alkoholismu se projevují v osobním i pracovním životě člověka a mohou vyústit v částečnou nebo úplnou ztrátu práceschopnosti. Škody působené alkoholem představují vysoké náklady jak pro zaměstnavatele, tak pro celou společnost a měla by tedy být věnována dostatečná pozornost jejich prevenci ze strany státu, zaměstnavatele i jednotlivců.

56

10 SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ 1.

AHOLA, Kirsi et. al. 2006. Alcohol dependence in relation to burnout among the Finnish working population [online]. Addiction, April 2006, roč. 101, č. 10, s.1438–1443. [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.13600443.2006.01539.x/pdf

2.

ALCOHOLICS ANONYMOUS WORLD SERVICES. 1996. Anonymní alkoholici: příběh o tom, jak se tisíce mužů a žen vyléčilo z alkoholismu. 2. Vyd. New York, 1996. 210 s. ISBN 0-916856-28-3.

3.

AMES, Genevieve M a Joel B. BENNETT. 2011. Prevention Interventions of Alcohol Problems in the Workplace: A Review and Guiding Framework [online]. The Journal of the National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism, June 2011, roč. 34., č. 2. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://pubs.niaaa.nih.gov/publications/arh342/175-187.htm

4.

AMES, Genevieve M., GRUBE, Joel W. a MOORE, Roland S. 2000. Social control and workplace drinking norms: a comparison of two organizational cultures [online]. Journal of Studies on Alcohol and Drugs, March 2000, roč. 61, č. 2, s. 203–219. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.jsad.com/jsad/article/Social_Control_and_Workplace_Drinking_Norms _A_Comparison_of_Two_Organizati/740.html

5.

AMES, Genevieve M. a JANES, Craig R. 1987. Heavy and problem drinking in an American blue-collar population: Implications for preventiv [online]. Social Science & Medicine, 1987, roč. 25, č. 8, s. 949–960. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0277953687902668

6.

BROOME, Kirk M. a BENNETT, Joel B. 2011. Reducing Heavy Alcohol Consumption in Young Restaurant Workers [online].

Journal of Studies on

Alcohol and Drugs, January 2011, roč. 72, č. 1, s. 117-124. [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21138718 7.

BUCHTOVÁ, Božena. 2000. Psychologické a medicínské aspekty nezaměstnanosti. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 79 s. ISBN 80-210-2425-9.

57

8.

COGGON,

D. et al. 2009. Occupational mortality in England and Wales, 1991–

2000 [online]. Office for National Statistics, 2009. ISBN 978-1-85774-696-9. [cit. 2013-04-08].

Dostupné

z:

http://www.ons.gov.uk/ons/rel/occupational-

mortality/occupationa-mortality-in-england-and-wales/occupationalmortality/index.html 9.

COMMSERVIS.COM. 2012. Průzkum výpovědí kvůli alkoholu na pracovišti opět vzrostl [online]. Hradec Králové, březen 2012. [cit. 2013-04-26]. Dostupné z: http://www.commservis.com/pruzkum-pocet-vypovedi-kvuli-alkoholu-napracovisti-opet-vzrostl-tiskova-zprava_251

10.

ČSÚ. 2011. Spotřeba alkoholických nápojů a cigaret (na obyvatele za rok). In spotřeba potravin 2011 [online]. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/2139-12

11.

DOUMAS, Diana M. a HANNAH, Elizabeth. 2008. Preventing High-Risk Drinking in Youth in the Workplace: A Web-Based Normative Feedback Program [online]. Journal of Substance Abuse Treatment, April 2008, roč. 34, č. 3, s. 263– 271. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0740547207001109

12.

EDWARDS, Griffith. 2004. Záhadná molekula:mýty a skutečnosti o alkoholu. 1. Vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 209 s. ISBN 80-7106-696-6.

13.

ETTNER, S. L. 1997. Measuring the human cost of a weak economy: does unemployment lead to alcohol abuse?. Social Science in Medicine, January 1997, roč. 44, č. 2, s. 251–260.

14.

FETTER, Richard W. 2012. Zákaz požívání alkoholu v pracovní době a na pracovištích zaměstnavatele a povolené požívání piva (se sníženým obsahem alkoholu) [online]. [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/zakaz-pozivani- alkoholu-v-pracovni-dobe-a-napracovistich-zamestnavatele-a-povolene-pozivani- piva-se-snizenym-obsahemalkoholu-81709.html

15.

FRONE, Michael R. a BROWN, Amy L. 2010. Workplace Substance-Use Norms as Predictors of Employee Substance Use and Impairment: A Survey of U.S. Workers [online]. Journal of Studies on Alcohol and Drugs, July 2010, roč. 71, č. 4, 58

s. 526–534. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2887922/ 16.

GOEDERS, Nick E. 2004. Stress, Motivation, and Drug Addiction. Current Directions in Psychological Science, February 2004, roč. 13, č. 1, s. 33-35.

17.

HELLER, Jiří. 2011. Modely prevence závislostí na návykových látkách. In HELLER, Jiří a PECINOVSKÁ, Olga (eds.). Pavučina závislosti:Alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. Vyd. Praha: TOGGA, 2011. 215 s. ISBN 978-80-87258-62-0.

18.

HELLER, Jiří. 2011. Závislost a ženy. In HELLER, Jiří a PECINOVSKÁ, Olga (eds.). Pavučina závislosti:Alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. Vyd. Praha: TOGGA, 2011. 215 s. ISBN 978-80-87258-62-0.

19.

HELLER, Jiří a PECINOVSKÁ, Olga (eds.). 2011. Pavučina závislosti: Alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. Vyd. Praha: TOGGA, 2011. 215 s. ISBN 978-80-87258-62-0.

20.

HENDL, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2.

21.

HODGINS, D. S., WILLIAMS, R. a MUNRO G. 2009. Workplace responsibility, stress, alcohol availability and norms as predictors of alcohol consumption-related problems among employed worker [online]. Substance Use & Misuse, 2009, roč. 44, č. 14, s. 2062–2079. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20001695

22.

HOSEK, Jan. 1998. Sám proti alkoholu. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 184 s. ISBN 80-7169-624-2.

23.

International Center for Alcohol Policies (ICAP). 2003. Alkohol na pracovišti. ICAP reports 13 [online]. Srpen 2003, [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.icap.org/LinkClick.aspx?fileticket=4maWQwlEuLM%3D&tabid=75

24.

KALINA, Kamil aj. 2008. Základy klinické adiktologie. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 392 s. ISBN 978-80-247-1411-0.

59

25.

KAPR, Jaroslav a kol. 1994. Sociální deviace, sociologie nemoci a medicíny. 2. Vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 116 s. ISBN 80-85850-03-6.

26.

KENNA, George, A. a WOOD, Mark D. 2004. Alcohol use by healthcare Professional. Drug and Alcohol Dependence [online]. July 2004, roč. 75, č. 1, s. 107–116. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15225894

27.

KHAN, Shaila, MURRAY, Robert P. a BARNES, Gordon E. 2002. A structural equation model of the effect of poverty and unemployment on alcohol abuse. Addictive Behaviors [online]. May – June 2002, roč. 27, č. 3, s. 405–423. [cit. 2013- 04-02]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0306460301001812

28.

LASLETT, M-A et. al. 2010. The range and magnitude of alcohol’s harm to others. Fitzroy, Victoria: AER Centre for Alcohol Policy Research, Turning Point Alcohol and Drug Centre, Eastern Health, 2010. ISBN: 978-0-9808243-1-5.

29.

LARSON, Sharon L., EYERMAN Joe, FOSTER, Misty S. a GFROERER, Joseph C. 2007. Worker Substance Use and Workplace Policies and Program [online]. DEPARTMENT OF HEALTH AND HUMAN SERVICES. Substance Abuse and Mental Health Services Administration Office of Applied Studies, June 2007. [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.samhsa.gov/data/work2k7/work.pdf

30.

MANDELL, W., EATON, W. W., ANTHONY J. C. a GARRISON R. 1992. Alcoholism and occupations: a review and analysis of 104 occupations [online]. Alcoholism: Clinical and Experimental Research. August 1992, roč. 16, č. 4, s. 734–746. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1530-0277.1992.tb00670.x/abstract

31.

MARHOUNOVÁ, Jana a NEŠPOR, Karel. 1995. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd.

32.

Praha: Empatie, 1995. 110 s. ISBN 80-901618-9-8.

MATOUŠEK, Oldřich. 2003. Pracovní stres a zdraví. 1. Vyd. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2003. 20 s. Bezpečný podnik. ISBN 80-239-1051-5.

33.

McAULIFFE, W. E. et. al. 1991. Alcohol use and abuse in random samples of physicians and medical students. American Journal of Public Health [online]. 60

February 1991, roč. 81, č. 2, s. 177–182. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://ajph.aphapublications.org/doi/pdf/10.2105/AJPH.81.2.177 34.

MOSSAKOWSKI, Krysia N. 2008. Is the duration of poverty and unemployment a risk factor for heavy drinking? [online]. Social Science & Medicine, September 2008, roč. 67, č. 6, s. 947–955. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027795360800258X

35.

Nařízení vlády č. 9/2013 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/narizeni-vlady-c-361-2007-sb-kterym-sestanovi-podminky-ochrany-zdravi-pri-praci

36.

NECHANSKÁ, Blanka. 2012. Ambulantní péče o pacienty užívající psychoaktivní látky (alkohol a jiné drogy) v roce 2011 [online]. ÚZIS ČR, červen 2012., Aktuální informace č. 16/2012. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/ambulantni-pece-pacienty-uzivajicipsychoaktivni-latky-alkohol-jine-drogy-roce-2011

37.

NEŠPOR, Karel. cca 2010. Alkohol, jiné návykové látky a stres [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: http://www.drnespor.eu/addictcz.html

38.

NEŠPOR, Karel. 2007a. Intoxikace alkoholem a kocovina [online]. [cit. 2013-0415] Dostupné z: http://www.drnespor.eu/addictcz.html

39.

NEŠPOR, Karel. 2007b. Prevence profesionálního stresu a syndromu vyhoření [online]. [cit. 2013-05-1]. Dostupné z: http://www.drnespor.eu/addictcz.html

40.

NEŠPOR, Karel. 2011. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy. 4.vyd.Praha: Portál, 2011. 173 s. ISBN 978-80-7367-908-8.

41.

NEŠPOR, Karel. 2012a. Návykové látky a pracovní prostředí [online]. [cit. 201304-1]. Dostupné z: http://www.drnespor.eu/addictcz.html

61

42.

NEŠPOR, Karel. 1992. Týká se to i mne? Jak překonat problémy s alkoholem: (Svépomocná příručka). Praha: Sportpropag, 1992. 132 s.

43.

NEŠPOR, Karel a CSÉMY, Ladislav. 2001. Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí - možnosti prevence a časné intervence [online]. [cit. 201304-10]. Dostupné z: http://www.drnespor.eu/addictcz.html

44.

NEŠPOR, Karel. 2012b. Prevence problémů působených alkoholem v pracovním prostředí

je

naléhavý

problém

[online].

[cit.

2013-05-1].

Dostupné

z:

http://www.drnespor.eu/addictcz.html 45.

OLKINUORA, Martti. 1984. Alcoholism and occupation [online]. Scandinavian Journal of Work, Environment & Health, December 1984, roč. 10, č. 6, s. 511–515. [cit. 2013-03-27]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/40965124?searchUri=%2Faction%2FdoBasi cSearch%3FQuery%3Doccupation%2Band%2Balcoholism%26acc%3Doff%26wc %3Don%26fc%3Doff&Search=yes&searchText=occupation&searchText=alcoholi sm&searchText=occupation&searchText=alcoholism&uid=3737856&uid=2134&u id=369369131&uid=369369121&uid=2&uid=70&uid=3&uid=60&sid=211021075 61447

46.

PECINOVSKÁ, Olga. 2011. Vývoj závislosti. In HELLER, Jiří a PECINOVSKÁ, Olga (eds.). Pavučina závislosti:Alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. Vyd. Praha: TOGGA, 2011. 215 s. ISBN 978-80-87258-62-0.

47.

PEREZ, Joseph F. 1992. Alcoholism : causes, effects, and treatment. Muncie (Indiana: Accelerated Development Publishers, 1992. 292 s. ISBN 1-55959-039-4.

48.

POPOV, Petr. 2011. Zdravotníci – riziková profese?. In HELLER, Jiří; PECINOVSKÁ, Olga (eds.). Pavučina závislosti:Alkoholismus jako nemoc a možnosti efektivní léčby. 1. Vyd. Praha: TOGGA, 2011. 215 s. ISBN 978-8087258-62-0.

49.

PUGNEROVÁ, Michaela. 2006. Kapitoly z psychologie práce. 1. Vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 83 s. ISBN 80-244-1421-X.

62

50.

ROMAN, Paul M. a BLUM, Terry C. 2002. The workplace and Alcohol Problem Prevention. Alcohol Research and Health, August 2002, roč. 26, č. 1, s. 49-57.

51.

ROMERI, E., BAKER, A. a GRIFFITHS, C. 2007. Alcohol-related deaths by occupation, England and Wales, 2001–05 [online]. Health Statistics Quarterly, Autumn 2007. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/search/index.html?newquery=Alcohol-related+deaths +by+occupation%2C+England+and+Wales%2C+2001%E2%80%93+05

52.

SCHREIBER, Vratislav. 2000. Lidský stres. 2. Vyd. Praha: Academia, 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5.

53.

Science Group of the European Alcohol and Health Forum. 2011. Alcohol, Work and Productivity [online]. Septemper 2011. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/alcohol/docs/science_02_en.pdf

54.

SKÁLA, Jaroslav. 1988. …až na dno!?. 4. vyd. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1988. 144 s. 08-045-88.

55.

SKÁLA, Jaroslav a BLAHOŠ, Jaroslav. 1986. Alkohol a jiné (psychotropní) drogy: abúzus a závislost / Zásady léčby glukokortikoidy. Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství, 1986. 92 s. 08-090-86.

56.

Sociologický ústav, Akademie věd ČR (SOU) 2012. Naše společnost 2012: [počítačový soubor] Praha: Sociologický ústav, Akademie věd ČR (SOU) [producent]. Sociologický datový archiv - Sociologický ústav, Akademie věd ČR [archiv]. SDA - reg. č. V0409.

57.

SOURNIA, Jean-Charles. 1999. Dějiny pijáctví. 1. vyd. Praha: Garamond, 1999. 299 s. ISBN 80-86379-01-9.

58.

SŽDC. 2009–2012. O nás [online]. [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: http://www.szdc.cz/o-nas.html

59.

SŽDC. 2012a. Výroční zpráva 2011 [online]. [cit. 2012-05-11] Dostupné z: http://www.szdc.cz/soubory/vysledky-hospodareni/2011-vz.pdf

60.

SŽDC. 2011a. Pokyn generálního ředitele č. 3/2011 o Dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a užívání jiných návykových látek. 63

61.

SŽDC. 2009. Zpráva o stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vývoji pracovní úrazovosti ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty za rok 2009.

62.

SŽDC. 2010. Zpráva o stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vývoji pracovní úrazovosti ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty za rok 2010.

63.

SŽDC. 2011b. Zpráva o stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vývoji pracovní úrazovosti ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty za rok 2011.

64.

SŽDC. 2012b. Zpráva o stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vývoji pracovní úrazovosti ve státní organizaci Správa železniční dopravní cesty za rok 2012 (návrh).

65.

ŠTIKAR, Jiří, RYMEŠ, Milan, RIEGEL, Karel a HOSKOVEC, Jiří. 2003. Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-2460448-5.

66.

TAYLOR, Anna N. a PILATI, Michelle L. 2000. Alcohol, Alcoholism, and Stress: A Psychobiological Perspective. In FINK, George, ed. Encyclopedia of stress. San Diego: Academic Press, 2000. 3 sv. ISBN 0-12-226735-4.

67.

Terminologický slovník z oblasti alkoholu a drog. 2000. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2000. 80 s. ISBN 80-85121-08-5.

68.

URBAN,

Lukáš

a DUBSKÝ,

Josef. 2008.

Sociální

deviace.

Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 167 s. ISBN 978-80-7380-133-5. 69.

VÁGNEROVÁ, Marie. 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. Vyd. Praha: Portál, 2008. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4.

70.

VÁGNEROVÁ, Marie. 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. Vyd. Praha: Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.

64

71.

ZÁBRANSKY, Jan aj. 2011. Společenské náklady užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ČR v roce 2007. Zpráva z výzkumu, Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze. Prosinec 2011. ISBN: 97880-260-1680-9

72.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Dostupné z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/2919/262-2006.pdf

65