UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ. bakalářské kombinované studium

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA ANDRAGOGIKY A PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ bakalářské kombinované studium 2007 – 2012

Šárka Jansová

New Age jako koncept životního stylu a rozvoje osobnosti

New Age as a Concept of Life Style and Personality Development

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Praha 2012

Vedoucí práce: ………………………………………………. PhDr. Martin Kopecký, Ph.D.

Prohlašuji,

že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 25. dubna 2012

Šárka Jansová

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce PhDr. Martinu Kopeckému, Ph.D. za konzultace, cenné rady, podněty a připomínky. Současně děkuji své rodině, zejména svému manželovi Petrovi, za podporu a pochopení.

ANOTACE Bakalářská z hlediska

práce

historických

popisuje

zásadní

okolností

vzniku,

charakteristiky teoretické

New

báze

Age

autorů,

způsobu členství a zdrojů inspirace. Autorka sleduje, jak tento fenomén koresponduje s postmoderními rysy současnosti, jakým způsobem se projevuje v životním stylu a v kultuře společnosti, a zejména jak ho absorbuje současná andragogická praxe - zájmové vzdělávání, další profesní vzdělávání a životní pomoc. Na závěr jsou zmíněna možná úskalí a paradoxy koncepce New Age. KLÍČOVÁ SLOVA: New Age, rozvoj osobnosti, spiritualita, učení se, životní styl ANNOTATION Bachelor thesis describes the essential characteristics of New Age in terms of historical circumstances, the theoretical bases of authors, the way of membership and sources of inspiration. The author examines how this phenomenon corresponds to the post‐modern features of the present, how is reflected in the lifestyle and culture of society, particularly as it absorbs the current practice of adult education - leisure education, professional training and life support. At the conclusion of the mentioned possible pitfalls and paradoxes of the New Age concept.  KEY WORDS: New Age, personal development, spirituality, learning, lifestyle

OBSAH 0

ÚVOD ...............................................................................................................................7

1

CHARAKTERISTIKA FENOMÉNU NEW AGE ....................................................10

2

3

4

5

1.1

Pojem New Age

1.2

Historie New Age

1.3

Zdroje inspirace

1.4

Předchůdci a vybraní klíčoví teoretikové

1.5

Struktura a způsob členství New Age

.............................................................................................10 ........................................................................................12

..........................................................................................13 .....................................14

..............................................15

ŽIVOTNÍ STYL NEW AGE ........................................................................................18 2.1

Dobově společenská báze

2.2

Nové náboženství

2.3

New Age kultura

2.4

New Age ve společenských institucích

........................................................................18

.........................................................................................20

..........................................................................................23 ............................................26

NEW AGE JAKO KONCEPT ROZVOJE OSOBNOSTI ........................................29 3.1

Autorita vnitřního Já a ego

3.2

Zdraví a nemoc z pohledu New Age

3.3

Vzdělávání

..................................................................29 ..................................................31

......................................................................................................34

SROVNÁNÍ NEW AGE S PŘÍSTUPY ANDRAGOGIKY......................................38 4.1

New Age jako forma alternativního vzdělávání dospělých

4.2

Cílová skupina

4.3

Společná doba rozšíření ve společnosti

4.4

Společné charakteristiky

4.5

New Age a koncepce sebeřízeného učení

..38

..............................................................................................39 ..........................................41

........................................................................43 ........................................43

NEW AGE V KONTEXTU ANDRAGOGIKÉ PRAXE ...........................................47

6

5.1

New Age a zájmové vzdělávání

5.2

Uplatnění New Age v dalším profesním vzdělávání

5.3

New Age a životní pomoc

............................................................47 .................49

........................................................................51

ÚSKALÍ KONCEPTU NEW AGE..............................................................................53 6.1

Paradoxy

6.2

Úskalí New Age

..........................................................................................................53 ............................................................................................55

7

ZÁVĚR ...........................................................................................................................58

8

SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ ..............................................................60

0 ÚVOD „Dnešní

doba

hledá

vizi,

která

by

dokázala

spojit

vědu

se

spiritualitou.“ (Salman, 1995, s. 95) Předložená bakalářská práce pojednává o rozšířeném fenoménu dneška, který je všeobecně známý pod anglickým názvem New Age. Přestože jde o téma pro akademickou práci možná poněkud obskurní, si myslím,

že

tento

fenomén

natolik

prorůstá

do

života

západních

společností, že si zaslouží pozornost a snad i určitý respekt. K volbě tématu přispěl můj vlastní zájem o pochopení podstaty tohoto rozšířeného jevu. Zajímal mě výklad samotného pojmu „New Age“ a to, jak se projevuje v životním stylu a v soudobém konceptu vzdělávání, resp. v andragogické praxi. Hlavním cílem této práce je poukázat, že se fenomén New Age stal běžnou součástí životního stylu současné společnosti, takže jeho prvky

v nejrůznějších

podobách

absorbuje

i

praxe

vzdělávání

dospělých. Zásadní teze spočívá v předpokladu, že spiritualita New Age je součástí balíku možných způsobů, které mají jedinci pomoci uspět nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Jde o spirituální techniky a prostředky (často esoterického charakteru) sloužící k osobnímu rozvoji člověka

např.

skrze

snahu

o

sebeaktualizaci,

sebepoznání

a

seberealizaci. Důvodem začlenění tohoto fenoménu do vzdělávací praxe dospělých může být zjištění, že k úspěchu v zaměstnání nepostačí jen pracovat na svém profesním rozvoji, ale že jedinec musí neustále tvořit 7  

svou identitu a usilovat o komplexní rozvoj celé své osobnosti směrem k harmonii a potažmo (v duchu holismu) také usilovat o poznání a harmonizování vnějšího světa, neboť jen tak může zvládat vysoké nároky (nejen pracovního) života. Nemám ambice podat ucelený a vyčerpávající popis toho, co se rozumí pod pojmem New Age, to ani není vzhledem k jeho povaze možné.

Mým

cílem

je

stručně

nastínit

podstatu

New

Age,

jeho

nejsilnější charakteristiky, a poukázat, jak se tento trend realizuje v současné společnosti. Zejména chci zmínit, jak New Age aktivity odráží

praxe

vzdělávání

dospělých

či

jak

ho

zrcadlí

některé

andragogické proudy. Pro účely této práce budu používat místo označení „Hnutí New Age“ výhradně název „New Age“ který neimplikuje existenci jednotné entity

či

kategorie

(nebude-li

jinak

blíže

specifikováno,

půjde

o

substantivum neutrum v sg.), jakkoli to v textu může působit poněkud rušivě či monotematicky. Vzhledem k významové mnohoznačnosti konceptu New Age první kapitola bakalářské práce přibližuje

výklad

samotného

významu

a

obsahu pojmu New Age, dále se zabývá historickými souvislostmi jeho vzniku, teoretickou základnou autorů, způsobem členství a inspiračními zdroji.

8  

Druhá kapitola práce je zaměřena na to, jakým způsobem New Age kopíruje dobový kontext, jak plní svou náboženskou funkci a jaký vliv má na společenské instituce a kulturu společnosti. Třetí kapitola je věnována komornějšímu pohledu na New Age v rámci osobnostního rozvoje, zdraví a pojetí vzdělávání. Čtvrtá kapitola práce se zabývá těmi prvky hnutí New Age, které mu umožňují být alternativní součástí vzdělávání dospělých. Určité shodné

rysy

vidím

v korespondenci

s aktuálním

společenským

kontextem, v cílové skupině a v některých dalších obecných rysech. Pátá

kapitola

práce

sleduje

vliv

New

Age

na konkrétní

andragogickou praxi, zejména na zájmové vzdělávání, další profesní vzdělávání a na aktivity v rámci tzv. životní pomoci. Šestá kapitola práce pak upozorňuje na paradoxy tohoto hnutí a zmiňuje též některá úskalí, která jsou pro New Age typická. Jsem si vědoma skutečnosti, že výše uvedený výčet oblastí, ve kterých se, dle mého názoru, může New Age prosazovat jako jedna z možností

životního

stylu

či

rozvoje

osobnosti,

jistě

nebude

vyčerpávající; současně nemám v úmyslu provádět detailní či hlubší sondáž konkrétních společenských a vzdělávacích prostředí. Ve svých úvahách a závěrech se hodlám opírat především o názory a

pohledy

autorů

z oblasti

sociologie

(sociologie

náboženství),

andragogiky a částečně i o literaturu spadající do konceptu New Age.

9  

1 CHARAKTERISTIKA FENOMÉNU NEW AGE 1.1 Pojem New Age Hlavním cílem této kapitoly je charakteristika pojmu New Age především z hlediska jeho historie, zdrojů inspirace, představitelů, struktury a způsobu členství. Vymezení

významu

a

obsahu

pojmu

New

Age

je

poněkud

problematické, neboť jde o koncept relativně nový, stále se vyvíjející, a především značně nesourodý, který navíc nemá jasné kontury a pevné hranice,

takže

kategorizovat.

je

nemožné

Svou

ho

jednoznačně

přizpůsobivostí

uchopit

připomíná

jakýsi

či

teoreticky

holografický

obrazec, jehož podoba se také neustále prostorově proměňuje dle toho, z jakého úhlu se na děj díváme. Lze říci, že jde o široké spektrum spirituálních nauk, postojů, myšlenek

a

názorů

čítající

nejrůznější

projevy,

obsahy,

formy,

struktury, prameny či cíle, které může jeho uživatel libovolně volit, kombinovat a upravovat. Podle Nešpora a Lužného tak tvoří New Age zvláštní

typ

duchovní

a

náboženské

identifikace,

který

je

spojen

s hledáním způsobů a cest, jimiž lze k těmto pravdám dojít, což je mnohdy důležitější než poznání pravdy samotné (Nešpor, Lužný, 2007, s.136). Přesto lze vysledovat určitou jednotu duchovních principů, na kterých New Age staví. Jsou jimi jakási „estachologie“ (ve smyslu očekávání přerodu společnosti), monismus (protiklady spojuje jeden 10  

princip

vyšší

syntézy),

panteismus

(ztotožnění

boha

a

světa),

reinkarnace (nic nezaniká, ale přeměňuje se na základě principů karmy) a evoluční optimismus (příchod lepší epochy). Kromě nich lze ve spiritualitě New Age identifikovat i další průvodní znaky. Patří mezi ně potlačení

rozumové

složky

(neboť

rozum

je

původcem

chaosu

a

nedorozumění), synkterismus (směsice vzájemně rozporuplných nauk, která

vylučuje

nadvládu

jedné

teorie

a

umožňuje,

aby

se

člověk

realizoval prostřednictvím nejrůznějších teorií, oborů a cest), konzumní uspokojování privatizace

duchovních

náboženské

potřeb

(průnik

zkušenosti

do

(netypický

životního přístup

stylu)

k víře,

a

který

jedince nezavazuje a umožňuje mu svobodnou volbu směru, metod, formy víry) (Vojtíšek, 1998, s. 85-86). Koncept New Age lze podle Lužného vnímat ve dvou základních podobách – v populární (komerční) podobě a intelektuální (vědecké) podobě. Populární tvář New Age je orientována na masové publikum a je silně komercionalizovaná. Je založena na uspokojování náboženských potřeb prostřednictvím duchovního zboží a duchovních služeb, které jsou směňovány na běžném trhu a řídí se ekonomickým zákonem nabídky

a

poptávky.

předpovídání

Projevuje

budoucnosti

se

např.

(astrologické,

nejrůznějšími karetní,

způsoby

numerologické

výklady), alternativními metodami léčení (alternativní medicína, lidové léčitelství,

celostní

medicína),

popisy

konkrétních

technik

rozvoje

osobnosti, využíváním duchovních předmětů nebo věšteckých postupů. Typická je např. víra v léčivou moc krystalů, amuletů či víra v anděly. Intelektuální

proud

má

proti

tomu 11

 

hlubší

filozofické

a

vědecké

ukotvení, vychází z holistického světového názoru, ve kterém spojuje poznatky vědy s výraznou náboženskou dimenzí. Autoři intelektuálního proudu se nezabývají konkrétními technikami rozvoje duchovnosti New Age, spíše reprezentují jeho filozofické pozadí. Orientují se na líčení místa člověka ve světě, upozorňují na ekologické souvislosti jeho života, zabývají se nutností změnit dosavadní směřování současné civilizace (Lužný, 1998, s. 82).

1.2 Historie New Age Od 60. let 20. stol. se v kulturním a společenském kontextu západních zemí začal šířit fenomén nazývaný New Age (v českém prostředí známý také pod názvy Nové hnutí, Věk Vodnáře, Hnutí Nového věku či Holistické hnutí). V 80. letech 20. stol. začal být tento fenomén natolik masový, že získal charakter nového sociálního (či náboženského) hnutí. Prapočátky New Age spadají již do první poloviny 20. stol. a můžeme

je

spatřit

v různých

duchovních

přístupech

a

vědeckých

školách ovlivněných mystikou (antrosofie Rudolfa Steinera, hlubinná psychologie Carla Gustava Junga), které však tehdy ještě byly vzájemně oddělené a oslovovaly jen malou část veřejnosti (Lužný, Nešpor, 2007, s. 323). Vlastní New Age se zrodilo až v 60. letech 20. stol., kdy v reakci na

frustrace

a

obavy

západního

světa

v Kalifornii

vznikla

úzká

náboženská skupina, která hlásala příchod epochy lásky a bratrství 12  

Nového

věku

Vodnáře,

který

má

sjednocovat

protiklady,

vést

ke

spolupráci a k porozumění ve světě. Tento zprvu nedůležitý myšlenkový proud se v 80. letech 20. stol. v západních společnostech velmi rozšířil. (O popularizaci myšlenky příchodu nového duchovního věku se mj. zasloužila kniha americké novinářky Marilyn Fergusonové „Vodnářské spiknutí“.) Od 90. let 20. stol. lze běžně pozorovat integraci témat spirituality New Age do chodu každodenního života společnosti, do kulturních a vzdělávacích aktivit, potažmo i do obchodního světa. „New Age je hnutí, které zasahuje do nejrůznějších oblastí života rozvinutých západních společností – od politiky k ekonomice, od vědy k náboženství, od lékařství ke školství…“ (Lužný, 1997, s. 89)

1.3 Zdroje inspirace Lze

konstatovat,

že

New

Age

používá

nejrůznější

starobylé

duchovní prameny, hlásí se k východním i západním náboženským tradicím, čerpá z tajných učení a mystických souvislostí, které však upravuje, obohacuje a kombinuje po svém, takže jako celek vzbuzuje dojmem originality. Významným tajemných

nauk

způsobem

vychází

předávaných

mimo

z

tradic

oficiální

esoterismu náboženské

(soubor struktury

omezenému počtu zasvěcených; toto neveřejné učení umožňuje stálou inovaci a přejímky z jiných náboženských tradic, neboť je proměnlivé a jeho prvky lze různě kombinovat) s tím, že New Age tuto původně pečlivě střeženou nauku odtajňuje a zpřístupňuje ji široké veřejnosti. 13  

Často

se

inspiruje

přírodními

etniky

(keltské,

indiánské

tradice),

východním náboženstvím (hinduismus, buddhismus, zen buddhismus, taoismus) a východní kulturou (čínská medicína, bojová umění), ale také odkazuje k parapsychologii, psychotronice, alternativní medicíně či alternativní psychologii (Vojtíšek, 2003, s. 48-56).

1.4 Předchůdci a vybraní klíčoví teoretikové Z předešlého textu je zřejmé, že New Age neuplatňuje nadvládu jedné teorie či jediné pravdy, ale naopak umožňuje, aby se člověk realizoval prostřednictvím nejrůznějších oborů, cest či teorií, které spolu nemusejí vůbec vzájemně souviset. Z tohoto důvodu zahrnuje široké spektrum oborů a má mnoho stoupenců bez toho, aby potřeboval oficiální zakladatele nebo mluvčí. Existují však autoři, kteří svými myšlenkami zásadním způsobem přispěli k formulaci, rozvoji a popularizaci filozofie New Age. Jedním z těchto autorů je např. Fritjof Capra, atomový fyzik, který ve svých knihách „Tao fyziky“ a „Bod obratu“ došel k zajímavému závěru, že nejnovější

poznatky

moderní

fyziky

tvoří

paralelu

k mystickým

zkušenostem, nebo biolog James Lovelock proslulý svou hypotézou o Zemi jako živoucí bytosti Gaia, která svou inteligencí udržuje na planetě stav rovnováhy, a tím i život. K rozšíření myšlenek New Age přispěli i vědci z oblasti společenských věd, např. z oboru psychologie. V této

souvislosti

chci

blíže

zmínit

amerického

psychologa

českého původu Stanislava Grofa, který je známý jako zakladatel tzv. 14  

transpersonální („nad“ či „za-osobní“) psychologie, v jejímž pojetí je spiritualita

důležitou

součástí

lidské

psychiky.

Jde

o

koncepci,

pracující se spektrem zážitků, které se váží k neobvyklým stavům vědomí, jakými jsou např. meditace, psychedelické stavy či různé psychospirituální

krize

(„duchovní

poplachy“),

mimosmyslové,

kosmické zážitky apod., přičemž často jde o okamžiky, které úzce souvisejí se smrtí a narozením (Grof, 1992, s. 9-13). Dalším zajímavým autorem stojícím na pomezí přírodních věd a psychologie

je

zastánce

teorie

morfologické

rezonance

Rupert

Sheldrake. Jeho teorie předpokládá, že každý systém (např. organismus, krystal)

je

organizován

svým

vlastním

morfologickým

polem,

jež

funguje na principu zvyku, přičemž existují nesčetné hierarchie polí v polích. Tvrdí, že podobné věci spolu navzájem rezonují na základě podobných struktur či vzorů, přičemž tato rezonance se pohybuje napříč časem. Čím podobnější je pak něco tomu, co se stalo v minulosti, tím je rezonance

efektivnější.

Dominantní

morfologickou

rezonancí

je

seberezonance, tj. stav téhož organismu v minulosti, která umožňuje, aby si organismus vybavil své minulé vzorce a choval se dle nich. I člověk je jakýsi přijímač ozvěn minulosti, jeho paměť také funguje na bázi morfologické rezonance a ladí se na bývalé aktivity mozku, čímž tvoří paměťový zvyk (Sheldrake, 1992, s. 52-60).

1.5 Struktura a způsob členství New Age New Age je charakteristické svou záměrně synkretickou podobou, prostřednictvím

níž

se

vzpírá

jakýmkoli 15

 

snahám

o

ohraničení

a

kategorizaci.

Nemá

jednotnou

organizaci,

postrádá

oficiální

zakladatele, závazné autority, mluvčí či uznávané vůdce. Pro tuto obtížnou uchopitelnost neexistuje všeobecná jednota jak New Age kategorizovat.

Nejčastěji

je

označováno

jako

hnutí

(sociální

nebo

náboženské), protože se se svou síťovou organizací shoduje s novými sociálními (novými náboženskými) hnutími, která dle Kopeckého rovněž mají

síťovou

strukturu,

nejsou

hierarchizovaná,

často

obhajují

alternativní způsob života, bývají zaměřena na přírodu a její ochranu či často

zdůrazňují

potřebu

seberealizace

a

fungování

na

individualistickém základě (Kopecký, 2004, s. 59), a také proto, že jeho různé fenomény lze chápat jako součást jedné ideologie, jednoho konkrétního cíle, totožných zájmů a postojů. Členská základna New Age zahrnuje nespecifikované spektrum stoupenců, jejichž členství může být i částečné, nejasné, nevědomé a kontinuálně nepodmíněné. Díky této skutečnosti s jeho spirituálními charakteristikami

často

korespondují

i

lidé,

kteří pojem

New

Age

neznají nebo se k němu navenek nehlásí, či jej dokonce odmítají. Jak již bylo výše zmíněno, vlastní struktura hnutí New Age je tvořena širokou sítí jednotlivců nebo skupin, které spojuje podobná spirituální

nebo

světonázorová

orientace,

přičemž

tvoří

autonomní

uzlové body a sdružují se pouze příležitostně a dočasně. Tito lidé však mají něco společného, něco, co určuje jejich základní perspektivu (Nešpor, Lužný, s. 134-135). Dle Yorka se síťová organizace New Age segmentuje

do

různých

lokálních 16

 

skupin

a

existuje

v

ní

mnoho

rozhodovacích center, nemá jednoznačné vůdce, vzory či jednotnou členskou základnu. V těchto sítích průběžně vznikají malé a často krátkodobé skupiny, které umožňují realizaci intimnějších emotivních vztahů (York, 1995, s. 17). Sítě se vzájemně proplétají a zauzlovávají, takže se v některých jejich částech tvoří místa, kde se setkává větší množství členů (např. terapeutická centra, duchovní univerzity, čajovny, New Age festivaly), kteří si zde mezi sebou vyměňují zkušenosti a názory, navazují nové vztahy, a tím síť dále přetvářejí a udržují ji při životě.

17  

2 ŽIVOTNÍ STYL NEW AGE 2.1 Dobově společenská báze New

Age

je,

jako

každý

myšlenkový

směr,

filozofie

či

náboženství, bezprostředně navázáno na společenský kontext doby, která mu dala vzniknout. Nelze si nevšimnout, že tato forma spirituality se vyskytuje pouze v západních společnostech (případně do určité míry v Japonsku), že tedy nejde o důsledně celosvětovou koncepci. Uvedený fakt souvisí se skutečností, že New Age bezprostředně odkazuje k postmoderním charakteristikám dneška.

Z toho

důvodu

je

vhodné

přiblížit charakter společenské situace, na jejímž pozadí se tento fenomén odehrává. Od

60.

let

zaznívají

úvahy

o

krizi

západní

kultury,

která

reflektuje rozpad komunálních vazeb, zpochybnění tradičních autorit, konzumní životní styl. Ve společnosti je kladen důraz na vlastnosti, jakými jsou změna, rychlost, pluralita či fragmentárnost, jedinec ztrácí tradiční vazby a zažívá pocit vykořenění. Dominantním rysem je silná individualizace a s ní spojená diferenciace životních postojů a stylů, člověk je sám svou jedinou autoritou a jediným tvůrcem svého života. Pravda již není pevně daná, ale je ji třeba stále objevovat a potvrzovat vlastní

zkušeností,

což

předpokládá

neustálé

sebezdokonalování

a

sebevzdělávání. Ukazuje se, že je nutno hledat odpovědi na nové problémy, jimiž jsou narůstající obavy o budoucnost lidstva (ekologická hrozba), strach

18  

z tíže

vlastní

odpovědnosti,

zklamání

z

limitů

vědy

(která

je

považována spíše za hrozbu než za naději), pocity ztráty bezpečí (zmenšení světa pod vlivem rozvíjejících se technologií, globalizace, rozpad komunitních vazeb) či prázdnota konzumního způsobu života (ekonomický blahobyt). Dle Bertranda je základem výše uvedených obav tzv. „industriální paradigma“ moderní společnosti, podle kterého je jedinou myslitelnou koncepcí života rozvoj vědecko-technického pokroku, industrializace, organizace práce, přesvědčení o neomezeném materiálním pokroku, nadřazení osobních zájmů nad kolektivními a snaha o kontrolu přírody (Bertrand, 1998, s. 26). 70. léta 20. stol. přinesla zásadní obrat, ke kterému došlo za historického

spolupůsobení

tří

procesů

-

revoluce

informačních

technologií, krize státem řízeného hospodářství a rozkvětu sociálně kulturních hnutí. Zrodil se nový obraz světa, vznikla společnost sítě, globální ekonomika a nová kultura (Handersonová, 2001, s. 23). Tyto změny započaly v západních společnostech, avšak ve svých důsledcích v podstatě měly (a stále mají) globální dosah. V kontextu výše zmíněného nového obrazu společnosti se klíčem k řešení frustrací a obav západního člověka stala potřeba vymezit se vůči tradičnímu výkladu světa a upínat svá očekávání směrem k lepší budoucnosti, kterou má přinést změna životního stylu a pocitu. „Tato změna je mnoha lidmi pociťována natolik silně, že se mluví o novém eónu, tedy o nové epoše, kvalitativně zcela jiné, než byla epocha 19  

předcházející. Ti, kdož se k této změně upínají s nadějí a již ji svými aktivitami přivolávají a urychlují, tvoří mohutné a různorodé hnutí, označované

jako

hnutí

Nového

věku

nebo

jen

prostě

New

Age.“

(Vojtíšek, 1998, s. 81) Zejména v 80. letech 20. stol. lze pozorovat, jak ve společnosti sílí spiritualistické paradigma, které pracuje s možnostmi duchovního rozvoje člověka, přičemž New Age je jedna z jeho koncepcí. Nástup spirituálního paradigmatu způsobila okolnost, že postmoderní člověk začal v reakci na vykořenění doby stále naléhavěji pociťovat potřebu hledat

způsoby

a

cesty

k uspokojování

svých

duchovních

potřeb,

uvědomil si jejich důležitost. Podle

Bertranda

je

spirituální

paradigma

založeno

na

spiritualistické teorii, která vychází z tradice zen buddhismu, taoismu, novoplatonismu. vědomí,

jako

Staví

na předpokladu

nejdůležitější

formy

existence

vědomí,

tzv.

kosmického

vyznačující

se

láskou

k universu a pocity jako jsou radost, štěstí a morální povznesení. Jádrem tohoto paradigmatu není jen osobní vývoj jednotlivce, ale také snaha rozvíjet vztahy jedince jako člena většího celku, společnosti, universa (Bertrand, 1998, s. 27).

2.2 Nové náboženství V tradičních společnostech hrálo náboženství významnou úlohu a církevní instituce měly značný podíl na moci. S příchodem moderny však

vliv

náboženských

institucí 20

 

v rámci

racionality

evropské

myšlenkové

tradice

slábl.

Rozvoj

průmyslové

výroby, dělba

práce,

racionalizace a industrializace přispěly k úpadku religiozity a k nástupu sekularizace

v západní

společnosti.

Náboženství

se

oddělilo

od

ostatních sfér moderního života a bylo vytlačeno z veřejné sféry do sféry privátní. Klasickým příkladem sekularizačního procesu se stala Evropa. „Evropa je jediná geografická oblast a vícenárodnostní skupina lidí, kde platí beze zbytku sekularizační teorie, že se jedinec může pohybovat v místech, jako jsou univerzity, mediální střediska, liberální konference aniž ba narazil na náboženské názory…“ (Berger, 1997, s. 34) Nicméně v kontextu západní postmoderní společnosti se ukazuje, že sekularizační teorie možná tak zcela neplatí. Tradiční církve sice oslabují,

avšak

na

druhé

straně

rostou

různé

druhy

neinstitucionalizované, privatizované či individualizované religiozity, k níž je řazeno i New Age. O České republice se v tomto smyslu také hovoří jako o zemi nejvíce zasažené sekularizačním procesem, což teoreticky potvrzují i výsledky sčítání lidu z minulých let deklarující úbytek náboženského vyznání. Tato sčítání však nezachycují fakta o těch věřících, kteří věří v určitou formu spirituality, avšak nehlásí se k žádné církvi (Spousta, 2003, s. 41). Nešpor charakterizuje situaci v České republice takto: „Velká část

populace

se

proto

nachází

na

pomezním území

mezi

náboženstvím a jeho opozitem; tito lidé se nepovažují za členy církví a 21  

nepodílejí se na aktivitách jakéhokoli tradičního náboženství, avšak zároveň

se

nepovažují

za

úplné

agnostiky

a

tím

méně

ateisty.

Spiritualita, jak jí sami rozumějí, ať už teistická nebo orientovaná především na člověka (a jeho osobní rozvoj), pro ně znamená především metaforu „cesty“, osobního „hledání“…Představuje „duchovní hledání“, tedy „nakupování na náboženském trhu/supermarketu...“ (Nešpor, 2004, s. 28). Zvýšený zájem o individualizovanou religiozitu způsobil fakt, že tradiční náboženství již nevyhovují, neboť postmoderní doba si žádá více otevřený, pluralizovaný a inkluzívní spirituální systém, umožňující jít k duchovnu vlastní cestou na základě osobního rozhodnutí. Jedinec má potřebu hledat, volit a tvořit svou vlastní náboženskou identitu v průběhu celého života tak, jak mu to nejvíce vyhovuje, přičemž tato religiozita má vliv i na veřejnou sféru, což může být považováno za důkaz odporující sekularizačním teoriím. Z náboženského subjektivní církevním

hlediska

spirituality, smyslu.

která

Vojtíšek

je

New

však

uvádí,

Age

není že

chápáno

jako

religiozitou

zatímco

církve

forma

v tradičním a

poznané

náboženské společnosti předpokládaly celoživotní rozhodnutí a přijetí určité

uzavřené

doktríny,

jednotlivé

proudy

New

Age

nabízejí

nejrůznější nezávazné kurzy, semináře a jiné akce, které netvoří žádný ucelený systém (Vojtíšek, 1998, s. 87). New Age tak má rozměr duchovního hledání, neopírá se o žádný uzavřený kodex, naopak jeho synkretismus

umožňuje

„…zcela

libovolnou 22

 

mixáž

náboženských

symbolů, znaků, jazyků, forem náboženské zkušenosti a duchovních prožitků,

což

bychom

mohli

označit

jako

surfující

či

plovoucí

religiozitu, která nabízí zcela libovolné, nesystematické a neočekávané členění a nabalování náboženské zkušenosti…“ (Bubík, 2003, s. 40) Uvolněná

forma

religiozity

vyhovuje

duchovním

přáním

a

potřebám postmoderního člověka, takže se rozšiřuje do té míry, že se stává módní záležitostí. Někteří autoři tuto formu spirituality pro její komerční podobu, masové rozšíření a provázanost s dobou dokonce nazývají náboženstvím postmodernity. S takovým názorem však lze polemizovat, neboť je třeba vzít v úvahu, že ne každému typu jednání, aktivity, sledování filmu, nákupu literatury v duchu New Age lze připisovat náboženský podtext (např. ten, kdo cvičí aikido, nemusí nutně být stoupencem subjektivního náboženství). Problém, zda je New Age skutečně náboženské hnutí nebo není, výstižně popsal Lužný: „Nelze tedy jednoznačně říci, že New Age je pouze náboženské hnutí; avšak na druhé straně nelze tomuto hnutí ubírat

spirituální

rozměr.

Ba

právě

naopak

–

spojení

spirituality

s vědou, ekonomikou, politikou, školstvím, zdravotnictvím apod. tvoří jeden ze základních principů New Age.“ (Lužný, 1997, s. 89)

2.3 New Age kultura Zejména esoterická duchovnost, která provází New Age tématiku, je od 80. let 20. stol. rozšířeným životním stylem, který podstatně ovlivňuje kulturu společnosti. New Age kultura byla zpočátku utvářena 23  

v rámci alternativních uměleckých, léčitelských či vzdělávacích aktivit, např. v duchovních a terapeutických centrech, ve specializovaných prodejnách, v čajovnách, New Age konferencích a festivalech nebo v malých komunitách, které se snažily žít přírodním způsobem života. Postupně se však její produkty dostávaly do širokého povědomí společnosti,

až

se

natolik

komercionalizovaly,

že

opustily

své

specializované prostředí a staly se jako spotřební duchovní zboží běžnou součástí života. Etiketa New Age se stala žádaným obchodním artiklem a pronikla do pop-kultury, do supermarketů, médií, filmové i knižní produkce, do veřejné sféry i do společenských institucí. Vznikl zde silný vztah mezi obchodem a New Age, který je založen na principu, že člověk ve svém duchovním hledání nakupuje duchovní zboží a spotřebovává duchovní služby. Na jedné straně stojí spotřebitel, který touží po určitém pocitu či prožitku (např. uzdravení, změněný stav

vědomí,

relaxace)

a

na

druhé

straně

je

poskytovatel,

který

spotřebitelovo přání splní tím, že mu prodá duchovní předmět či za úplatu zprostředkuje duchovní službu. Nešpor a Lužný dokonce uvádějí, že o New Age se hovoří jako o „mainstreamové“ kultuře (Nešpor, Lužný, 2007, s. 135), která sytí soudobý hlad po informacích duchovního typu a stává se duchovním konzumem, jehož opravdovost však mizí. Nadbytek New Age zboží tak vede ke zprofanování jeho myšlenek, produkt s New Age etiketou se pro mnohé stává prázdným módním obalem, jehož niterný obsah se vytratil. Toto je důvod, proč dnes zájem o New Age opadá, takže se dokonce 24  

hovoří o konci New Age a o nástupu tzv. „Next Age“, přičemž není zcela zřetelné, jaký obsah má „Next Age“ přinést. Je však jisté, že New Age komercionalizaci potřebuje, nešíří se totiž klasickými sociálními cestami v rodině nebo mezi přáteli, ale pomocí médií nebo cestou individuální konzumace myšlenek prostřednictvím nejrůznějších nosičů. New Age si postupně vytvořilo vlastní subkulturu, jejíž popularita zasáhla

různé

oblasti

umění

či

zábavy.

Hudební

průmysl

našel

v pozitivně naladěné New Age hudbě výnosný obor, hudba interpretů jako Enya, Enygma, Vangelis aj. dosahuje obliby nejen u posluchačů doma, ale pronikla i do nákupních středisek jako součást příjemné atmosféry

při

nakupování.

V literatuře

New

Age

zastupují

knihy

z oblasti sci-fi a fantasy (Prachett), ve filmové a televizní produkci mu konvenují seriály Star Trek nebo Star Wars či velkofilmy jako Pán prstenů, Avatar, Harry Potter či E.T. Mimozemšťan. V České republice je, stejně jako v západní Evropě, trh s New Age tématikou dobře rozvinut a více či méně zasahuje většinu společnosti. V rámci tohoto konceptu se pořádají nejrůznější prezentace, přednášky, výstavy, veletrhy, existují zde specializované časopisy (např. Regena, Dotek, Spirit), výuková centra (Česká univerzita nové doby Milana Calábka, Duchovní škola Nového Věku), knižní vydavatelství (Pragma, SANA), terapeutická centra (Zlatý klíček v Brně), věštecké poradny na internetu (Škola věšteckých umění) či televizní pořady (Volejte věštce). Kulturně společenský život se odehrává prostřednictvím sociálních sítí

25  

a telekomunikačních prostředků, v galeriích, terapeutických centrech a v rámci nejrůznějších duchovních veletrhů a přednášek.

2.4 New Age ve společenských institucích New Age se postupně dostává do povědomí lidí natolik, že někdy bezděčně vniká do sociálních systémů a institucí moderních západních zemí, často jako alternativa, kterou tyto systémy umožňují či tolerují. Např. vzdělávání,

ve

školství

se

zdravotnictví

prosazují

je

nuceno

různé postupně

alternativní

podoby

tolerovat

některé

nevědecké metody (akupunktura, celostní medicína, homeopatie), ve sportu jsou stále víc populární sporty s „duchovní nadstavbu“ (taj-chi, jóga),

politici

se

zapojují

do

ochrany

přírody

(strany

zelených),

v zemědělské produkci se staly populární bio farmy, aj. Také

ekonomika

oceňuje

větší

participaci

pracujících

na

rozhodovacích procesech, decentralizaci, tvořivost a sebevyjádření. V tomto kontextu si lze povšimnout, jak New Age např. proniklo do marketingu ve formě filozofie, která chce povrchnímu spotřebnímu chování vtisknout nějaký vyšší, duchovní, „altruistický“ rozměr. Žižek hovoří o „novém holistickém postmoderním duchovním paradigmatu“ (Žižek, 2011, s. 48), které dle něj produkuje stoupence „…oduševnělého hédonismu, kdy je smysl hledání

štěstí…“

(Žižek,

našich životů 2011,

s.

explicitně definován jako

74).

Zmíněný

„oduševnělý

hédonismus“ poté vztahuje ke konzumnímu životnímu stylu „kulturního kapitalismu“, v jehož světle je spotřeba pozitivní, neboť zkvalitňuje

26  

lidský život nejen tím, že autenticky naplňuje tužby pravého Já a zprostředkovává prožitek, ale současně také pečuje o ostatní a pomáhá jim

(např.

prostřednictvím

angažování

se

v charitě

či

účastí

v

ekologických projektech). Dle Žižka je součástí uvedeného spotřebního schématu jakási „kulturní přidaná hodnota“, kdy je v ceně produktů zahrnuta ještě cosi jako etická „nadstavba“, např. péče o životní prostředí, sociální zodpovědnost vůči výrobcům či osobní participace na komunitním životě (Žižek, 2011, s. 72-73), která svou podstatou souzní s New Age koncepcí. Za

těchto

okolností

současně

s konzumem

sílí

iluze

pocitu

prohlubujícího se vědomí jednoty veškerého života na Zemi, neboť výše uvedené marketingové strategie proklamují cestu vzájemně prospěšného propojení trhu se sociální zodpovědností. Staví přitom na filozofii, že kupujeme-li a konzumujeme-li, děláme současně i něco smysluplného, dáváme najevo svou ohleduplnost a globální zodpovědnost, účastníme se kolektivního projektu (Žižek, 2011, s. 48-74). Prosazování a aktivní uskutečňování programů, které mají New Age rysy, většinou neprobíhá přímo pod jménem New Age, ale jejich podobnost je nápadná. Lze poukázat na souvislost mezi myšlenkami New Age (např. teze, že člověk má respektovat potřeby přírody, že s ní má být v souladu a zodpovědně ji chránit, neboť s ní tvoří jeden celek) a činností ekologických a občanských hnutí (Děti Země), stejně jako lze najít ideové propojení programů mírových organizací jako jsou OSN či UNESCO s New Age principy. 27  

Zde mohu zmínit např. osobu norské spisovatelky Elise Boulding, angažující se v mezinárodní mírové organizaci UNESCO, která ve své knize „Cultures of Peace“ mj. sumarizuje hlavní zásady, jimiž by se měli řídit jednotlivci i státy této planety. Říká např., že je třeba respektovat Zemi a pečovat o veškerý její život, snažit o vytvoření spravedlivé a mírumilovné společnosti, chránit hojnost Země a její krásy pro současné a budoucí generace, chránit a obnovovat integritu ekosystémů Země, bránit poškozování životního prostředí, soucítit se všemi

živými

bytostmi

a

chránit

(Boulding, 2000, s. 205).

28  

je

před

krutostí

a

násilím,

aj.

3 NEW AGE JAKO KONCEPT ROZVOJE OSOBNOSTI 3.1 Autorita vnitřního Já a ego Minulá kapitola se věnovala New Age z širšího společenského pohledu. Cílem této kapitoly je uvést, čím New Age konkrétněji přispívá do kontextu osobnostního rozvoje člověka. Budu se soustředit na

tři

hlavní

pohledy:

Na

autoritu

vlastního

Já

jako

prvního

a

nejnutnějšího aspektu, který umožňuje další osobnostní rozvoj, poté se zaměřím

na

souvislosti

roli

zdraví

v tomto

s ekologickou

konceptu

tematikou,

a a

toto

téma

konečně

uvedu

do

představím

spiritualistické vzdělávací teorie odpovídající New Age. New Age tvrdí, že člověk je natolik autonomní a mocný, že sám nese odpovědnost za svůj život a za vše, co se v jeho životě projeví. Autoritě Já je připisována magická síla daná osobním božstvím (New Age ztotožňuje v duchu panteismu vesmír, boha a člověka), takže jedinec je schopen formovat veškerý svůj život a jeho okolnosti, může se osvobodit od vnějších autorit, tradic, minulosti a omezení. Koncept New Age dále nabízí duchovní služby a prostředky k individuální konzumaci jeho idejí. Ty jsou zaměřeny na duchovní růst, na duchovní harmonii, na sjednocení s vesmírem či na zlepšení fyzické kondice a zdraví. Disponuje rozličnými možnostmi a návody, jak prostřednictvím energie magického Já získat dokonalost a vše, po čem člověk může toužit (např. zdraví, peníze, úspěch, vztah).

29  

Výstižný výklad osobního božství prostřednictvím vnitřního Já přibližuje Vojtíškem v upravený úryvek z teoretické práce britského autora P. Heelase nazvané „Hnutí nového věku. Oslava Já a sakralizace modernity“, který byl otištěn v časopise Baraka. V tomto textu jsou objasňovány

tři

základní

elementy

spirituality

vlastního

Já,

které

jednak vysvětlují, proč obyčejný život není takový, jaký bychom ho chtěli; označují cesty k nalezení spásy; doporučují vhodné nástroje k dosažení dokonalosti. První element je postaven na předpokladu, že náš život nefunguje proto,

že

kulturou.

jsme

negativně

Tradiční

indoktrinováni

společenské

normy

většinovou se

svým

společností

a

materialismem,

soutěživostí a významem, který je přikládán hraní společenských rolí, jsou pak tím, co zničilo naše autentické lidství, takže žijeme v zajetí norem, které nám vštípili rodiče, vzdělávací systém a jiné autoritativní instituce, jsme zotročeni nesplnitelnými touhami a zmítáni hlubokými nejistotami. Marná snaha splňovat nejrůznějšími požadavky vnějších autorit nebo mít ideální vztahy (např. působit dobrým dojemem) v nás vzbuzuje úzkost a ničí naše přirozené Já (Heelas, 2003, s. 50). Druhý element učení New Age říká, že pro nalezení dokonalosti je nejdůležitější umět být tím, čím přirozeně jsme, žít své „Vyšší Já“, které je kontrastní k tomu, co nám dopřává nízké ego. V této souvislosti předpokládá, že člověk je ve své podstatě božská bytost, jejímž úkolem je objevit a využívat svůj vnitřní potenciál, tj. svou říši autentického bytí, prožitku, zkušenosti, lásky, moudrosti, klidu, autority, která je 30  

označována různě, např. „Zdroj“, „Vnitřní dítě“, „Cesta srdce“, „Cesta duše“ nebo „Vnitřní spiritualita“ (Heelas, 2003, s. 50). Třetí

element

New

Age

ukazuje,

že

hlavním

nástrojem

k autentickému prožitku je opuštění ega, které brání tomu, aby autorita vnitřního Já vstoupila do prožitku přímo. K tomuto účelu New Age přichází s pestrou nabídkou duchovních disciplín (procesů, rituálů, psychotechnologií), které mají různou formu: meditace, fyzická práce, tanec, terapeutické činnosti, magie, aj. Tyto praktiky pracují s egem tak, aby se vazeb na něj člověk vzdal, a tím si umožnil novou, svobodnou budoucnost. K autentickému prožitku bez přítomnosti ega se lze dostat jen cestou dovnitř; jazykovědně vyjádřeno jde o to „být“ nikoli ve smyslu trpného rodu, ale „být“ v intencích rodu činného (Heelas, 2003, s. 50). V rámci New Age se lze hojně setkat s programy rozvoje pocitové nebo intuitivní stránky osobnosti, přičemž jejich jediným hodnotícím kritériem subjektivní užitek.

3.2 Zdraví a nemoc z pohledu New Age Schopnost léčení je dalším zásadním tématem, které se promítá do New Age

životního stylu. Zdraví a nemoc jsou viděny ve spirituálních

souvislostech, přičemž zdraví představuje energii dobra, lásku, klíč k překonání

lidské

konečnosti;

nemoc

je

naopak

projevem

transcendentálního zla jako něčeho, co člověka ničí. Velmi důležitý je samotný

proces

léčení,

který

je

v rámci 31

 

New

Age

pojednán

jako

technologie,

která

směřuje

ke

zdraví

ve

smyslu

individuálního,

kolektivního i vesmírného dobra, a která umožňuje nalézt ztracenou vnitřní jednotu a splynutí svého Já s

božským, vesmírným principem

(Lužný, 2004, s. 81). Prostředí New Age propaguje různé druhy léčebných technologií, jsou jimi např. alternativní medicína, lidové léčitelství, homeopatie, jimž

je

společná

nadlidskou,

víra

božskou

v

sílu

přirozené (nazývanou

obnovení

vazby

např.

čchi,

ki,

člověka prána).

na

Tyto

léčebné postupy se vesměs přiklánějí k přírodním cestám uzdravování (prostřednictvím z různorodých

vůně,

pramenů

hudby, (např.

barev, východní

krystalů, medicína,

bylin)

a

pohanské

čerpají kulty,

psychotronika atd.). V tomto smyslu pokládají lidé, kteří např. navštěvují New Age terapeutická centra, tělo za prostředek k odstranění bloků (nejrůznější techniky pracující s bloky na úrovni těla mají způsobovat i psychickou úlevu), k navázání kontaktu se sebou samým (např. soustředění se na vlastní pocity při cvičení), k dosažení harmonie těla, duše a ducha a k dobrému zdravotnímu stavu (např. prostřednictvím diety). Tělo je ukazatelem postojů k sobě samému, přičemž i symptomy nemoci mají svou „řeč“. Prostřednictvím nejrůznějších sebekultivačních technik mají být objeveny, aktivizovány a rozvíjeny vlastní neomezené skryté síly a schopnosti člověka a napravovány nejrůznější škodlivé návyky těla (Doležalová, 2008, s. 117-118).

32  

New Age klade důraz na fyzickou stránku, na zdravé a fungující tělo,

které

je

považováno

za

důkaz

dobře

proudící

energie

a

harmonického duchovního principu v člověku a naopak. Péči o tělo je věnována velká pozornost a téměř zbožná úcta, která tomuto tématu dává

až

náboženský

rozměr.

Vyzdvihovány

jsou

zejména

zdravé

stravovací návyky (makrobiotika, ekologicky nezávadné potraviny) a rozvoj tělesné kondice prostřednictvím sportu či meditačních technik (jóga). S tématem zdraví úzce koresponduje i zaměření New Age na ekologii a jeho apely na ochranu životního prostředí. Toto propojení je logické, pokud si uvědomíme, že New Age zakládá na holistickém paradigmatu, v jehož kontextu vidí celek jako soubor jednotlivých částí, přičemž každá tato součást v sobě současně nese celistvý obraz celku. Podle jedné z teorií New Age je Země vnímána jako planetární organismus

(Gaia)

s autonomními

seberegulačními

mechanismy

a

vlastní inteligencí, s nimiž udržuje svou přírodní rovnováhu a tedy i život. Člověk svým egoistickým jednáním a tím že škodí životnímu prostředí, pak tuto rovnováhu narušuje. Lidé, kteří se v duchu New Age snaží žít zdravým životním stylem a kteří pečují o své tělesné zdraví, se často angažují i v ekologických aktivitách a přikládají značnou váhu ochraně životního prostředí Země (např. aktivity Greenpeace, Hnutí Duha, Děti Země). Péče o své zdraví je chápána jako součást péče o zdraví kosmu a naopak ochrana přírody se projeví zlepšením zdravotního stavu jedince. V tomto smyslu tedy 33  

ničení vlastního těla drogami či nezdravými potravinami, odpovídá ničení planety chemikáliemi a jiným odpadem (Lužný, 2004, s. 83). Stručně řečeno, koncept New Age životního stylu říká, že člověk si má být vědom faktu, že se svým okolím (včetně kosmu) tvoří jeden celek, má respektovat potřeby a rytmus přírody, má s ní být v souladu a přistupovat k ní s pokorou, neboť ničí-li ji, ničí tím i sám sebe.

3.3 Vzdělávání Jednou z cest, jak rozvíjet osobnost člověka, jsou vzdělávací aktivity. V této souvislosti pojetí výchovy a vzdělávání v duchu New Age

z pohledu

teorií

výchovy

koresponduje

se

spiritualistickým

proudem. Spiritualistické

vzdělávací

teorie

jsou

obecně

založeny

na

principu sjednocení abstraktních kategorií jako jsou intuice, láska, naslouchání,

duchovní

synergie,

jejichž

prostřednictvím

má

dojít

k překonání protikladů mezi subjektem a vesmírem. Jádrem vzdělávání není izolovaná osoba, ale jedinec jako součást universa. Je tudíž důležité pěstovat, rozvíjet a tvořit i vztahy jedince. Spiritualistický proud usiluje o transcendenci subjektu, o odpoutání se od subjektivity tím, že jedinec vstoupí do středu své zkušenosti, což je místo, kde se nachází

kosmické

vědomí.

Prostřednictvím

takového

duchovního

zážitku pak člověk vejde do kontaktu s metafyzickou realitou a může získat odpovědi na otázky týkající se smyslu lidského života (Bertrand, 1998, s. 41). 34  

Zde chci zmínit dvě teorie, které se řadí do spiritualistického vzdělávacího proudu a které současně souzní s duchovními principy New Age. Jde o teorii Abrahama Maslowa a dále o vzdělávací koncepci Marilyn Fergusonové. Abraham

Maslow

nejprve

pracoval

s koncepcí

humanistické

psychologie vycházející z teze, že cílem vzdělávání je nalezení vlastní identity a vnitřního poslání, přičemž toto vnitřní učení, jako naplnění sebe samého, je důležitější, než učení vnější. Uvažoval o jakési ideální univerzitě, kde by každý mohl studovat, co by chtěl, na níž by se každý mohl zapsat a také zde současně vyučovat. Tímto by byl dle něj vytvořen prostor pro soustředěné samostudium, ve kterém by vzdělávání probíhalo permanentně, kde by si každý volil, co se mu líbí, a tím nacházel především sám sebe. Později tuto teorii Abraham Maslow posunul do určité mystické polohy tzv. „psychologie transcendence“, v níž

pojem

implikujícím

sebeaktualizace

nahradil

splynutí

a

jedince

pojmem

univerza

v

„lidské

plnosti“

prostoru transcendence

vědomí. (Je zřejmé, že zde jeho pojetí vzdělávání splývá s koncepcí New Age, dle níž odhalení pravého „Já“ vede k prožitku holistického, globálního vědomí, jako vědomí širší přináležitosti k životu.) Současně určil jistý celek hodnot, které označil za „metapotřeby“, jimiž jsou např. pravda, krása, dobro, smysl pro život, prostota aj., které staví nad uskutečnění

sebe

samého

(zde

se

nabízí

souvislost

s definicí

postmaterialistických potřeb, které zmiňuji v podkapitole 4.2). Dle Abrahama Maslowa má být cílem vzdělavatele podpora poznání „bytí“

35  

poznávající osoby, která se má učit naslouchat svému vnitřnímu hlasu a objevit tak smysl svého života (Bertrand, 1998, s. 30-32). Marilyn Fergusonová zase ve svých teoretických úvahách rozvádí pojetí tzv. „transpersonálního vzdělávání“, které vychází z potřeb žáka a je nezávislé na školském systému. V její koncepci je škola institucí, která má žáky učit klást správné otázky, nacházet informace, a nikoli získávat samotné vědomosti. Učitel má respektovat autonomii žáka, avšak má zůstat náročný, otevřený, má podporovat žákovu vnímavost. Marilyn

Fergusonová

vidí

vzdělávání

jako

celoživotní

proces

(zdůrazňuje kontinuitu vědění) na němž se má podílet celá společnost (nejen škola). Učení je cesta k transformaci osobnosti a k tomu, aby se člověk stal vnímavým, autonomním jedincem, který si klade otázky a hledá vnitřní smysl věcí (Bertrand, 1998, s. 38-39). V souladu s uvedenými charakteristikami je pojetí vzdělávání New Age

založeno

spirituálního

na

sebepoznání

a

rozvoje

osobnosti,

jako

seberealizaci cesty

k

prostřednictvím

osobnímu

štěstí

a

sociálnímu úspěchu. Základní ambicí je zlepšit kvalitu života člověka zejména cestou terapeutických a rozvojových technik a kurzů, které člověk sám aktivně na New Age trhu vyhledává a konzumuje. New Age nabádá

jedince,

aby

prostřednictvím

jím

nabízených

a

zprostředkovávaných produktů přijali novou osobnostní perspektivu a v rámci ní získávali zkušenosti, znalosti a dovednosti, které budou mít pozitivní dopad na kvalitu jejich individuálního života i na širší sociální souvislosti existence. 36  

New Age zdůrazňuje, že jedinou autoritou, na kterou se lze spolehnout, je vlastní vnitřní hlas. Jen ten správně radí, čemu věřit. Poskytovatel New Age produktu (v tomto případě učitel, ale může to být i terapeut, věštec, léčitel) zde nemá být tím, kdo by rozhodoval o životě svého klienta a bral na sebe jeho zodpovědnost. Jeho role spočívá v tom, že pomáhá klientovi navázat kontakt se sebou samým, má ho naučit být k sobě vnímavý a stát se svým vlastním učitelem (Doležalová, 2008, s. 111).

37  

4 SROVNÁNÍ NEW AGE S PŘÍSTUPY ANDRAGOGIKY 4.1 New

Age

jako

forma

alternativního

vzdělávání

dospělých Dnešní lidé se chtějí odlišovat, jít svou vlastní cestou, proto volí stále častěji jinakost jako alternativu ke všemu, co je považováno za tradiční. Slovo „alternativní“ se skloňuje v různých podobách a lze říci, že

produkty

a

služby

s přívlastkem

„alternativní“

vzbuzují

zájem

(alternativní medicína, alternativní umění, alternativní pedagogika či alternativní životní styl). Na tomto trendu participuje také New Age, když nabízí jinou variantu toho, co je preferováno v rámci životnímu stylu současné společnosti. Andragogiku lze definovat jako „…specifickou součást veškerého myšlení o výchově, vzdělávání a učení se…“ (Beneš, 2003, s. 14), proto je

zřejmé,

že

instituce

vzdělávání

dospělých

mají

velmi

pestrý

charakter a vyznačují velkou schopností integrovat veškeré inovace a módní směry (Beneš, 2003, s. 93), a tudíž pojaly i duchovní přesahy New Age jako jednu z forem alternativního vzdělávání dospělých. O tom, že fenomén New Age je skutečně součástí alternativního vzdělávání

dospělých,

že

jsou

obě

oblasti

v současnosti

vzájemně

propojeny, svědčí nápadné paralely, týkající se doby a způsobu jejich rozšíření, objektů jejich působení, některých jejich charakteristických rysů (aktivní přístupu učícího se, předpoklad celoživotního průběhu, globálního rozšíření, tržní přístupu) a shodných cílů.

38  

4.2 Cílová skupina Lze

říci,

že

New

Age

je

součástí

alternativních

forem

vzdělávacích aktivit dospělých. Obě koncepce (New Age i alternativní vzdělávání) často oslovují podobnou či stejnou cílovou skupinu. Její členy lze charakterizovat jako osoby, které na sobě chtějí pracovat, zdokonalovat

se,

vzdělávat

se,

a

které

současně

disponují

odpovídajícími finanční prostředky, jenž na své vzdělávací aktivity musí vynaložit. Dále jde o jedince, kteří jsou podobně hodnotově orientováni,

např.

transcendentální

shodně

dimenzi

přisuzují

svého

života

velkou nebo

jde

váhu o

duchovně-

jedince,

kteří

procházejí nějakou složitou životní etapou, kteří chtějí změnit svůj způsob života nebo hledají duchovní pomoc. V Evropě a USA pocházejí stoupenci New Age především z bílé střední třídy, jsou ve věku 25-40 let, často jde o vysokoškoláky, kteří jsou silnými hráči na trhu práce a kteří si užívají relativně bezpečné sociální situace (Bovjberg, 2008, s. 8). Také Nešpor uvádí, že autoři věnující se tématu sociálního původu příznivců New Age došli k závěru, že New Age oslovuje nejvíce městskou střední třídu, neboť reprezentuje hodnoty, které jsou typické pro

vysokoškolsky

vzdělané

středostavovské

vrstvy

působících

v profesích jako sociální pracovníci, umělci, konzultanti či učitelé (může jít o osoby, které se dostaly díky vlastnímu výkonu do velkého psychického tlaku), přičemž podstatně více oslovuje ženy, než muže, neboť ženy kladou větší důraz na harmonii, cit a komunikaci, častěji 39  

hledají

zlepšení

svého

života

a

jsou

více

nakloněny

obecněji

definovaným komunitám (Nešpor a kol, 2008, s. 366-367). „Nebyly to však žádné deprivantky, nýbrž spíše ženy spokojené se svými životy a doufající v nějaké zlepšení nejen pro sebe, ale pro šířeji definované environmentální „náboženskou (Nešpor,

společenství.

berličku“

Lužný,

2007,

New

Age

umožňující s.

137)

lze

sotva

socializaci

Podobně

označit

lidem

platí,

že

na

jen

za

okraji…“

„…“alternativní

publikum“ také tvoří převážně střední vzdělanostní vrstvy, které jsou zajímavé i pro tradiční vzdělávání dospělých…“ (Beneš, 2003, s. 93) Stoupenci střední

New

Age

vzdělanostní

i

alternativních

vrstvy

z velkých

vzdělávacích

měst)

mají

forem

i

(tj.

podobnou

hodnotovou orientaci, resp. spíše tíhnou k tzv. „postmaterialistickým“ hodnotám.

Tento

termín

používá

Inglehartův

koncept

hodnotových

struktur, který dělí hodnoty do dvou základních skupin - na hodnoty materialistické

a

postmaterialistické.

Materialistické

hodnoty

představují zajištění základních hmotných potřeb člověka a patří mezi ně jak klasicky hmotné hodnoty, tak hodnoty jako jsou zabezpečení, pocit bezpečí, jistota, boj proti růstu cen aj. Mezi postmaterialistické hodnoty se řadí např. naplnění sociálních a seberealizačních potřeb, svoboda projevu, podíl na moci, potřeba bližších mezilidských vztahů, potřeba vzdělávání a seberozvoje (Prudký a kol., 2009, s. 77-78). Dle Prudkého

výzkumy

hodnotových

republice

v letech

1991-2005,

orientací, v tomto

které smyslu

proběhly ukázaly

v České nárůst

postmaterialistických hodnot, resp. pokles hodnot materialistických. Potvrdily

současně

předpoklad

existence 40

 

souvislosti

mezi

vyšším

vzděláním

a

postmaterialistickými

k postmaterialistickým vysokoškolsky

hodnotám

vzdělaných

lidí

a

hodnotami,

neboť

vykázala osob,

kterým

příklon

častěji

skupina

nehrozí

materiální

nedostatek. Dále se ukázalo se, že nositelé postmaterialistických hodnot jsou

často

studenti

a

profesionálové

pocházející

z velkých

měst.

(Prudký a kol., 2009, s. 205-211). Jak bylo uvedeno výše, podobná charakteristika platí též pro osoby, které praktikují New Age aktivity či sdílejí jeho ideje.

4.3 Společná doba rozšíření ve společnosti Na tomto místě je relevantní povšimnout si jednak faktu, že vzdělávání dospělých i New Age významně korespondují se sociálními hnutími (a také s alternativou), a dále zmínit skutečnost, že vzdělávání dospělých na sebe vzalo podobu, v jaké se s ní dnes běžně setkáváme, zhruba v téže době, kdy rovněž došlo k rozšíření hnutí New Age, tedy zhruba v 80. letech 20. stol. Vzdělávání dospělých (jakkoli je jeho tradice mnohem starší) se od konce 19. stol. formovalo do konkrétního společenského proudu v rámci sociálních hnutí jako reakce na pracovní a kulturně-politické potřeby

moderní

společnosti

s tím,

že

zprvu

mělo

alternativní

charakter, což mj. souviselo s nezájmem státu. Významný rozvoj pak zaznamenalo ve 20. letech a v 30. letech 20. stol. a dále v poválečných letech. S příchodem 70. let 20. stol. jeho hlavní proud postupně ztratil (díky rozsáhlým vzdělávacím reformám) svůj počáteční alternativní 41  

charakter, dostalo se mu pozornosti státu a změnilo se v instrument kvalifikace. Následně se ukázalo, že vzdělávání je nutnou podmínkou, nikoli však zárukou, úspěchu. Vyvstala otázka, zda vzdělání nemá mít i jinou funkci než kvalifikační, v důsledku čehož vznikaly v proudu sociálních hnutí rozličné alternativní vzdělávací formy orientované např. na nitro osobnosti či na prožitek. V andragogice se diskutuje o sebeřízeném a sebeorganizovaném

učení,

o

orientaci

na

zkušenost

účastníků,

o

andragogice zážitku. Konečně v 80. letech 20. stol. došlo k integraci těchto

směrů

do

tradičních

zařízení

a

k

využívání

jejich

prvků

v profesním a manažerském vzdělávání, personalizaci, komercionalizaci (Beneš, 2003, s. 92-93). Jedním ze směrů, které následně byly integrovány do vzdělávání dospělých,

je

i

Hnutí

New

Age.

Jeho

rozmach

podnítila

silná

společenská potřeba integrovat alternativní přístupy do každodenního života, tedy i do tradičních institucí jako jsou podniky, vzdělávací zařízení aj. V 90. letech 20. století pak lze sledovat široké rozšíření tohoto fenoménu do každodenního provozu vzdělávání dospělých, a to nejen jako zájmové vzdělávání, ale také do vzdělávání profesního a manažerského.

42  

4.4 Společné charakteristiky Mezi vzděláváním dospělých a New Age lze sledovat společné prvky, které rovněž dosvědčují, že se New Age může dobře uplatňovat uvnitř aktivit vzdělávání dospělých. Takovým prvkem je např. důraz na celoživotní aktivitu v rámci vzdělávacích resp. rozvojových činností. „Andragogika doprovází člověka na jeho cestě za vzděláním, poznáním a pochopením světa. Tato cesta není samoúčelná. Jejím globálním

cílem

je

zařazení

člověka

do

společnosti,

což

není

plnohodnotně možné bez rozvoje osobnosti.“ (Beneš, 2003, s. 13) Rozvoj

osobnosti

se

uskutečňuje

mj.

prostřednictvím

seberealizace, práce na lidském potenciálu a smysluplného naplnění volného času. K podobným tématům směřuje i životní styl New Age, který chce jedinci ukázat cestu jak si tvořit své osobní štěstí, napojit se na „vnitřní Zdroj“, formovat svůj život a pokoušet se o dokonalost prostřednictvím poznání sebe samého, skrze prožitek, zkušenost či extázi.

Produkty

New

Age

jsou

běžnou

součástí

trhu

vzdělávání

dospělých a fungují v rámci stejných tržních mechanismů. Představují podobnou

investici

do

rozvoje

osobnosti

jako

tradiční

produkty

vzdělávání dospělých.

4.5 New Age a koncepce sebeřízeného učení Dnešní

doba

předpokládá,

že

jen

člověk

sám

má

výlučnou

odpovědnost za svůj život, že již nenaplňuje cizí představy, neboť byl

43  

zbaven tradičních pout, a má tudíž nevídanou svobodu seberealizovat se. Jedinec je považován za své vlastní umělecké dílo, musí na sobě neustále pracovat, sebeaktualizovat se a zdokonalovat. Současné pojetí vzdělávání dospělých na výše uvedenou situaci reaguje zdůrazňováním sebeřízeného učení, které začleňuje jak do pracovních situací, tak do aktivit volnočasových (Beneš, 2002, s. 88). K tomu

jsou

nabízena

i

různá

podpůrná

opatření

např.

ve

formě

studijních kroužků (study circles), které zprostředkovávají možnost vzájemného střetnutí lidí s podobnými vzdělávacími zájmy; či ve formě burzy vědomostí (learning exchange), což jsou informační centra, která zprostředkovávají kontakt s experty; nebo formou center sebeučení (autonomního

učení)

neboli

středisek

nabízejících

možnost

sebevzdělání prostřednictvím různých vzdělávacích technologií (Beneš, 2003, s. 170-171). „Sebeučení

(sebevzdělávání)

se

dá

definovat

jako

sebeřízené

učení, kdy jednotlivec nebo skupina určuje cíle, programy, metody, tempo a styl.“ (Beneš, 2003, s. 170) Koncepce sebeřízeného učení tedy umožňuje, aby si každý vybral co, kdy a za jakým účelem se chce učit, sám si má stanovit své vzdělávací cíle a zajistit naplnění svých vzdělávacích potřeb, přičemž učitel

je

zde

zprostředkovatelem

vědění,

tvůrcem

prostředí,

podporovatelem učení a poradcem (Beneš, 2003, s. 96-99). Z tohoto úhlu vzdělávací organizace nabývají funkci podpůrných poradenských, pomocných a certifikačních zařízení pro sebeřízené učení. Lidé tedy 44  

využívají vzdělávací instituce a jejich programy, avšak zacházejí s nimi podle vlastních potřeb. Podobná struktura, jako je ta, v níž jedinec realizuje vlastní představy o kariéře, volném čase či osobním rozvoji, je typická také pro

New

Age,

jehož

stoupenci

si

shodně

sami

sestavují

vlastní

privatizovanou spiritualitu tím, že se volně nechávají se inspirovat vybranými

prvky

z různých

náboženství,

že

používají

rozličné

psychoterapeutické přístupy, a tak samostatně získávají své duchovní prožitky. Potřeba seberealizace jedince a nutnost tvorby vlastní identity přiměla současné vzdělávací organizace k tomu, aby kromě tradičního vzdělávacího přístupu zaměřeného zejména na získání kvalifikací, kdy je zdůrazněna náročnost, efektivita či certifikace, nabídly i strategii, v jejímž rámci se vzdělávací instituce proměňuje v prostor pro získání zážitků, zkušeností, kontaktů či terapií (Beneš, 2002, s. 88). Sebevzdělávací

strategie

se

často

inspirují

psychologickými

metodami, např. nedirektivní psychoterapií Carla Ransoma Rogerse, který zdůrazňoval nutnost být sám sebou, být emfatický a autentický. Rogers formuloval zásady zkušenostního učení, které má mj. vycházet z vlastní iniciativy, takže má být osobním angažováním se celé osoby v činnostním procesu, kdy si žák sám formuluje své problémy, vybírá si prameny a určuje postup, jehož se bude držet, sám hodnotí výsledky svého učení a reflektuje je. Tvrdil, že je třeba, aby se člověk vciťoval do věcí, aby důvěřoval své zkušenosti i svému hodnocení, aby se 45  

přijímal takový, jaký je, přičemž nejvyšší autoritou mu je vlastní zkušenost.

Učitel

má

být

zdrojem,

rádcem,

zprostředkovatelem

zkušenosti, který může žákům učení usnadnit tím, že vytvoří dobré počáteční klima, že pomáhá žákovi ujasnit si cíle, motivuje ho, snaží se mu zpřístupnit co největší množství informačních zdrojů (Bertrand, 1998, s. 47-50). Vzdělávací

instituce

nicméně,

kromě

psychoterapeutických

přístupů, též v hojné míře využívají i různé iracionální techniky, které mají umocnit intuitivní, pocitovou a emoční stránku osobnosti a které jsou typické právě pro spirituální koncepci New Age. Často u nich můžeme rozeznat i zřetelný léčebný či léčitelský podtón. Za takových okolností, je terapeut nejen zprostředkovatelem prožitku, průvodcem nebo trenérem, který vede svého klienta k tomu, aby se cítil sám sebou dobře, ale je jistým způsobem i léčitelem umožňujícím jakési „léčebné vzdělávání“.

46  

5 NEW AGE V KONTEXTU ANDRAGOGIKÉ PRAXE 5.1 New Age a zájmové vzdělávání Pojmu New Age se běžně užívá pro různé tendence, které nabízejí alternativní

koncepce

velmi

různorodých

jevů

v

oblasti

zdraví,

filozofie, managementu, osobního rozvoje (Bovbjerg, 2011, s. 3). Jak už bylo řečeno, New Age jako náboženské či sociální hnutí podporuje rozvoj osobnosti, a tedy svým způsobem souvisí s učením a vzděláváním

dospělých,

které

se

odehrává

jednak

ve

školských

institucích (terciální vzdělávání), především ale v rámci zájmových kroužků,

podniků,

kulturních

organizací,

církví,

politických

stran,

masmédií, a to v průběhu různých životních etap. Andragogika

vymezuje

trojí

podobu

vzdělávání

dospělých:

formální (má vysoce standardizovaný obsah, směřuje k získání diplomu, vysvědčení, certifikátu), neformální (avšak řízené a kontrolované) a informální získávání

vzdělávání zkušeností

(neplánované, v každodenním

neuvědomělé,

životě).

Tyto

nepřetržité

formy

mohou

probíhat současně, vzájemně se propojují, ovlivňují a doplňují. Ve formálním vzdělávacím systému působí obdoby New Age jen minimálně (duchovností a vztahem k přírodě se k jeho myšlenkám blíží např. waldorfská škola, nicméně nelze hovořit přímo o New Age), uplatňují vzdělávání

se

především (resp.

jako

v neformálním zájmové

vzdělávání,

a další

v rámci

profesní

dalšího

vzdělávání)

prostřednictvím nejrůznějších terapií, kurzů, lekcí, přednášek a dále v 47  

informálním vzdělávání (v každodenním životě skrze prvek duchovní proměny, zkušenosti a prožitku, např. při setkávání v čajovnách, při meditaci). Rozvoj osobnosti v duchu New Age lze z pohledu vzdělávání dospělých

identifikovat

zejména

jako

součást aktivit

zájmového

vzdělávání, s nímž má stejné charakteristiky a cíle. Zájmové

vzdělávání

lze

definovat

jako

oblast

vzdělávání

dospělých, která mj. harmonizuje kvalitu života učícího se tím, že rozšiřuje

jeho

dovednosti,

pomáhá

mu

tvořit

systém

hodnotové

orientace či podněcuje jeho aktivitu při učení. Pod pojmem zájmové vzdělávání

se

rozumí

„systém

krátkodobých

i

dlouhodobých

organizačních forem, které umožňují výukové, rekreační, poznávací a tvůrčí volnočasové aktivity účastníků, prováděné převážně neformálním i informálním způsobem a směřující k uspokojení osobních zájmů, k rozvoji osobnosti, jakož i k celkovému zlepšení kvality života jedince a prohloubení jeho nezávislosti… což se přeneseně projeví i v kvalitě života celé společnosti…“ (Šerák, 2007, s. 29). Zájmové

vzdělávání

svými

charakteristickými

rysy

vyhovuje

koncepci New Age i tím, že je dobrovolné, uskutečňuje se na základě zájmu učícího se v jeho volném čase; dává mu svobodu výběru, co se bude učit; nabízí velmi různorodé obsahy, je otevřené a podněcuje aktivitu učícího se.

48  

New Age vzdělávací aktivity je tedy možno považovat za druh duchovní

výchovy

mající

charakter

zájmového

vzdělávání.

Toto

vzdělávání se zde projevuje jednak jako individuální sebevzdělání za podpory informačních zdrojů, jakými jsou např. literatura či internet nebo je organizované speciálními vzdělávacími institucemi. V České republice

vznikla

řada

takových

výukových

institucí,

např.

Česká

univerzita nové doby Milana Calábka nebo Esoterická univerzita, které vyučují nejrůznější disciplíny New Age a jejichž absolventi mohou získat výstupy v podobě formální kvalifikace (certifikáty, osvědčení). Výhodou zájmového vzdělávání je jeho pružnost, díky níž reaguje na aktuální trendy, nevýhoda tkví zejména v tom, že neexistuje žádný systém kvality, proto úroveň těchto aktivit různě kolísá (Šerák, 2007, s. 29). Lze říci, že obdobně kolísá na duchovním trhu i úroveň New Age vzdělávacích produktů, neboť ani zde neexistuje žádný kontrolní systém kvality.

5 . 2 U p l a t n ě n í N e w A g e v d a l š í m p r o f e s n í m v zd ě l á v á n í S prvky New Age se v současnosti lze setkat také v oblasti podnikového vzdělávání. Od 80. let 20. stol. se New Age koncepce, postupně prosazuje i v pracovním a profesním vzdělávacím kontextu (takže do podnikového vzdělávání byly integrovány různé alternativní metody, jakými jsou např. orientální techniky pro stabilizaci osobnosti) což je způsobeno změnami v pojetí řízení a zvýšenými nároky na kvalifikaci a kompetence pracovníků. 49  

Zmíněné společnosti.

okolnosti

Nacházíme

jsou

se

samozřejmě

v době,

kdy

důsledkem

evropské

firmy

a

vývoje veřejné

organizace přijaly za svou politiku lidských zdrojů, která klade důraz na osobní rozvoj zaměstnanců ve formě firemního vzdělávání a která je výhodná jak pro zaměstnance (obsahuje motivační prvek), tak pro firmy (představuje zajímavou investici do lidského kapitálu). Vzdělání se stalo tržním produktem, který je určen ke konzumaci, došlo k jeho rozšíření,

což

následně

způsobilo

změny

v hodnotovém

zaměření

člověka a jeho vzdělanostní úrovni. Rozmáhají se vzdělávací formy, které jsou zaměřeny na vnitřní svět člověka a týkají se emocí, duchovního světa, tělesnosti a které našly cestu do dalšího odborného vzdělávání, resp. do vzdělávání dospělých. Jde o nejrůznější terapeutické formy, jógu, meditaci, magii, východní techniky zvládání stresů apod. (Beneš, 2003, s. 32 ). Zejména od 90. let 20. stol. začaly do soukromých a veřejných organizací

pronikat

nejrůznější

techniky

majících

kořeny

v myšlenkovém hnutí New Age. Tyto aktivity jsou prosazovány např. v rámci

programů

osobního

rozvoje,

jako

součást

koučování

nebo

teambuildingové úsilí, okrajově v podniku nacházejí uplatnění i coby součást některých personálních činností, jako je získávání a výběr zaměstnanců

pomocí

„nevědeckých“

metod

(např.

grafologie

či

astrologie, výklad karet), kdy pomáhají najít vhodného kandidáta pro určitou pozici (Bovbjerg, 2011, s. 7).

50  

5.3 New Age a životní pomoc Je obecně známo, že lidé vyhledávají víru (jako formu pomoci) zejména v kritických momentech a v tíživých životních situacích. Stejně tak ti, kteří využívají nabídky služeb New Age, často hledají povzbuzení a pomoc, která jim má usnadnit, aby ve svém životě postoupili dál, dosáhli dokonalosti či překonali nelehké životní období. „Pomoc se dá definovat tak, že někdo je na pomoc druhého odkázaný a někdo jiný mu ji poskytne.“ (Beneš, 2003, s. 196). New Age představuje určitou nabídku životní pomoci v situaci, kdy „život nefunguje“ jak chceme. Vysvětlí, proč se tak děje, a nabídne vhodné pomocné nástroje k nápravě situace. Obvykle jde o nejrůznější duchovní

techniky

(meditace,

autogenní

trénink,

neuro-lingvistické

programování, holotropní dýchání) směřující k tomu, aby byl člověk schopen vlastními silami řešit problémy každodenního života, získal sebevědomí, zlepšil své interpersonální vztahy, lépe plnil sociální role, správně se rozhodoval (věštecké techniky). Jak již bylo řečeno, hnutí New Age má výrazné spirituální souvislosti, které však ne všichni uživatelé jeho produktů prohlédnou. Jeho cílem je rozvinou vnitřní osobnost člověka (přesněji řečeno pomoci mu osvobodit se od ega) a umožnit mu formovat svůj život. Jakkoli

pracuje

výhradně

s autentickým

osobním

prožitkem

a

vyzdvihuje úlohu lidského Já, je výrazně sociálně zaměřeno. Tvrdí, že díky duchovní transformaci je jedinec schopen změnit i své společenské

51  

vztahy a své sociální prostředí. Spiritualita New Age přiznává člověku velkou vnitřní sílu a neomezené schopnosti. Vědomí, že lze nepříznivou situaci

pozitivně

ovlivnit

ve

svůj

prospěch,

že

je

možné

skrze

autentické Já svůj život řítit a utvářet, působí jako stabilizující a povzbuzující prvek a následně se stává i specifickou formou pomoci.

52  

6 ÚSKALÍ KONCEPTU NEW AGE 6.1 Paradoxy Pro New Age je typické, že je pro svou proměnlivost a tvárnost spjat s mnoha paradoxy. Hovoří o ideálu, avšak nevyžaduje přijetí závazné

doktríny,

což

dává

jeho

uživatelům

značnou

svobodu,

a

současně představuje mnohá úskalí. Tyto paradoxy jsou důsledkem okolnosti, že New Age je spirituálním dítětem postmoderní doby, která sama o sobě bezproblémovou koexistenci mnohých paradoxů umožňuje. Jedním z jeho paradoxů je vysoká míra sebereflexivity, zaměření pozornosti na vlastní Já, které je chápáno jako jediná autorita (toto osobní božství by mohlo na první pohled připomínat egoismus), a na druhé straně je zde silný sociální prvek, zájem o celosvětovou změnu ve smyslu příchodu nové a lepší éry. New Age není lhostejné dění ve společnosti, naopak usiluje o celospolečenskou změnu, o příchod nové, lepší doby, neboť prostřednictvím probuzení potenciálních schopností jedince, jeho psychických i fyzických sil, usiluje o masivní proměnu kolektivního vědomí. Jeho členové jsou individuality, ale přesto se sami

chápou

jako

komunita,

a

je

zřejmé,

že

tento

vysoce

personalizovaný systém má silný smysl pro společenskou solidaritu. Jiným paradoxem je skutečnost, že New Age je postaveno na alternativě a jinakosti, avšak zároveň jde o komerční a masovou záležitost.

Prezentuje

se

jako

přirozená

alternativa životního stylu

postmoderní společnosti, avšak vzhledem k tomu, že slovo alternativní

53  

budí pozornost (lidé si uvědomují nebezpečí globálních problémů a v jinakosti

hledají

východisko),

tento

fenomén

paradoxně

nabývá

podoby masové komerce hraničící s mainstreamovou kulturou. Lužný

a

Nešpor

na

toto

téma

uvádějí,

že

individualizovaná

nabídka nějakých forem posvátna začala ovlivňovat masovou kulturu zejména v 80. letech 20. stol., kdy vzniklo obrovské množství duchovní literatury, knihkupectví, terapeutických center i průmyslových odvětví specializujících se na výrobu, distribuci a prodej meditačních pomůcek, magických

kamenů,

čajů,

vonných

esencí.

Jakkoli

tedy

New

Age

požaduje prohloubení duchovní perspektivy v postmoderně, současně na její podstatě participuje v podobě spirituálního nakupování (Nešpor, Lužný, 2007, s. 132). New Age má přes svou duchovní podstatu i silný tržní rozměr, jakkoli říká, že je přístupné každému, jeho způsoby a techniky

bývají

zprostředkovávány

převážně

jako

součást

tržních

aktivit. Podobný paradox je spojen se skutečností, že většina příznivců New

Age

se

teoreticky

staví

k materialistické

spotřebě

západních

společností kriticky, avšak prakticky při svém duchovním hledání nakupují a spotřebovávají duchovní zboží. Zmíněný komerční princip, na kterém v současnosti New Age participuje, je v přímém rozporu s jeho proklamovaným ekologickým rozměrem. Jeho stoupenci nakupují a spotřebovávají magické výrobky, předměty a služby jako módní, často velmi materiální zboží, které životnímu prostředí příliš neprospívá.

54  

New Age se dále obrací k tradicím a k hodnotám přírodních národů (např. keltská kultura), prosazuje přírodní způsob života, avšak současně

využívá

moderní

komunikační

technologie

a

informační

nosiče, bez kterých by fakticky nemohlo existovat ani se dále šířit. Jak je z uvedených příkladů patrné, teorie a praxe New Age si v některých aspektech vzájemné protiřečí.

6.2 Úskalí New Age Benevolence New Age a jeho svépomocný charakter umožňují nashromážděné duchovní principy, náboženské a kulturní vzorce či vědecké teorie volně využívat

a vytvářet si svou privátní duchovnost.

Tento přístup v sobě skrývá mnohá úskalí, z nichž zde uvedu několik příkladů. Jedním z těchto úskalí je zranitelná pozice lidského Já, neboť na něm leží váha veškerých úspěchů a neúspěchů jedince. New Age pracuje s tématem osobního božského principu, který je přítomný v každém člověku a který může každý nalézt, když se bude dostatečně soustředit, když bude bdělý (k tomu nabízí své duchovní prostředky). Avšak důraz na samostatnost a odpovědnost člověka za vše, co se v jeho životě stane, na něj může působit silný tlak, protože pak může domnívat, že veškeré negativní (i jím objektivně nezaviněné) události v jeho životě byly způsobeny jeho osobním selháním, a jsou tedy důkazem jeho nedostatečnosti. Tato forma spirituality, která předpokládá neexistenci vnějšího pomocného principu (ve smyslu chápajícího a všemocného 55  

Boha, který stojí mimo nás a který nám pomůže ve chvíli, kdy sami nemáme dost sil) může mít do určité míry destruktivní dopad na osobnost.

Ne

každý

člověk

je

schopen

břemeno

absolutní

osobní

odpovědnosti unést. Příkladem takového osobního selhání je nemoc, kdy si člověk sám může přisuzovat vinu za její příchod a její setrvání, neboť je jen na něm, zda se dokáže uzdravit či nikoli (za pomoci různých uzdravujících technik). Takový předpoklad však může nemocného velmi deprimovat, prohlubovat

pocit

slabosti

a

nedokonalosti,

a

tudíž

celý

proces

uzdravení naopak zkomplikovat nebo zablokovat. S velkou mírou nutnosti neustále se rozhodovat souvisí i další úskalí

New

Age,

kterým

je

možnost

negativního

ovlivnění

či

manipulace. V důsledku toho, že je člověk nucen se neustále rozhodovat a volit, aniž by znal důležité okolnosti, má sklon v rámci New Age vyhledávat a využívat různé věštecké služby a techniky, na které přesouvá část své rozhodovací odpovědnosti. New Age k tomuto účelu nabízí mnoho způsobů předpovídání budoucnosti, přičemž zde se otvírá prostor k manipulaci ze strany poskytovatele věštecké služby. Místo aby bylo Já posíleno, je naopak oslabeno vírou ve schopnosti a dovednosti jiného člověka, na němž se poté klient stane závislým a svěří mu do rukou tíhu svého rozhodování. Pro

New

Age

je

typický

nezájem

o

kritické

myšlení,

jsou

přijímány pouze pozitivní podměty a okolnosti, což znemožňuje diskusi o jeho reálných negativních projevech a dopadech. 56  

Potenciálně je zde prostor i pro ztrátu osobní identity, pro náboženský fanatismus či pro samozvané spasitele, kteří si osobují božské schopnosti a manipulují komunitu věřících, jakkoli tyto případy nejsou pro New Age spiritualitu (díky absenci autorit a vůdců) typické, mohou se dít. Existuje zde také určitá možnost ztráty smyslu pro realitu a upínání se k „dennímu snění“, podléhání iluzím a odtržení od běžného společenského života, zejména tehdy, pozbude-li člověk smysl pro vlastní úsudek a racionální vhled, pokud zcela potlačí svou racionalitu a omezí svou pozornost jen na individuální duchovní reflexi, aniž by vnímal realitu kolem sebe. Specifickým úskalím New Age je nejednotnost ve výčtu jevů, které lze pod toto označení zahrnout, takže New Age může být časem chápáno

jako

definovatelných

sběrný jevů,

pojem které

pro

nelze

označení

vágních

jednoznačně

zařadit

a

obtížně

mezi

jinak

definovatelné kategorie (jakými jsou např. religiozita či kultura). Je zde reálná možnost, že se New Age „propadne samo do sebe“ poté, co se zvrhne do duchovního konzumu a vytratí se jeho silné esoterické obsahy, neboť jeho zprofanovaná podoba přestane být udržitelná.

57  

7 ZÁVĚR V této práci jsem se zabývala vlivem myšlenkové koncepce New Age na životní styl a na rozvojové aktivity vzdělávání dospělých, snažila jsem se pojmenovat charakteristické vlastnosti New Age, dát mu určitý

ideový

tvar,

poukázat,

jak

tento

fenomén,

který

má

silný

spirituální rozměr, koresponduje s postmoderními charakteristikami současné společnosti. Též jsem chtěla poukázat na to, že dnešní praxe vzdělávání dospělých běžně využívá nejrůznější duchovní techniky a metody. Šlo o teoretický „makropohled“ zvenku, o pokus dešifrovat a sumarizovat projevy New Age v kontextu andragogické praxe. Žijeme v době, kdy jedinec již není řízen žádnou teologií, žádnou vnější autoritou, a kdy naopak musí sám sebe a své aktivity směrovat, být svým vlastním supervizorem, kontrolovat se, motivovat se a učit proto, aby realizoval své představy o kariéře, o osobnostním rozvoji či o svém volném čase. V souvislosti s tím se stále větší naléhavostí poznává, že chce-li se zorientovat v permanentně se měnícím světě, získat úspěch či materiální zisk, měl by se současně snažit pochopit svou duchovní podstatu, pracovat na své vnitřní cestě a na vývoji své osobnosti směrem k celistvosti a k rovnováze. Lze

říci,

že

tento

trend

reflektují

i

instituce

vzdělávání

dospělých, které jsou nuceny uspokojovat i jiné potřeby než vzdělávací, např.

zabezpečují

potřebu

vytváření

sounáležitosti. 58  

identity

či

zajišťují

potřebu

Začlenění

prvků

New

Age

do

vzdělávací

praxe

dospělých

způsobila mj. skutečnost, že andragogika stále častěji zaměřuje svou pozornost

na

vzdělávací

perspektivu

účastníka,

jehož

vnímá

jako

jedince, který musí zvládat nejrůznější životní situace a který musí umět řešit problémy, jenž před něj staví dnešní společnost zaměřená na produktivitu

a

finanční

zisk.

Jedinec

tak

může

např.

v rámci

sebevzdělávání (pro získání schopností a dovedností, které mu mají pomoci dosáhnout úspěchů v pracovním životě i soukromí) volit nejen z nejrůznějších tradičních vzdělávacích programů, ale může si vybírat též z aktivit, které nabízí i New Age, tedy např. z metod, které mají alternativní či duchovní základ. Koncepce New Age je, díky své pozoruhodné schopnosti sloučit materiální a tržní principy s principy duchovními, někdy označována za masový

fenomén

považovat

ty,

duchovního

kteří

se

hlásí

konzumu. k New

Přesto Age

by

nebylo

spiritualitě,

správné

za

pouhé

spotřebitele a za individuální konzumenty nabízených služeb, neboť je zřejmé,

že

při

pohledu

„zevnitř“

může

New

Age

nést

silný

intersubjektivní a komunitní aspekt. Objektivně posoudit, nakolik jsou New Age aktivity přínosné, je velice obtížné i proto, že zde chybí potřebný časový odstup. O tom, zda jde o historicky významnou myšlenkovou a duchovní koncepci, či naopak jen o jakýsi módní artikl, který se objevil ve správné době na správném místě a jeho funkčnost a trvalost je relativní, nechť rozhodne budoucnost. 59  

8 SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ BAUMAN, Zygmunt. Tekutá modernita. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 2002. 144 s. IBSN 80-204-0966-1. BENEŠ, Milan. Andragogika. 2.vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 116s. ISBN 80-86432-23-8. BENEŠ, Milan. a kol. Idea vzdělávání v dnešní společnosti. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. 110 s. ISBN 80-86432-40-8. BERGER, Peter,L. Vzdálená sláva – Hledání víry ve věku lehkověrnosti. Brno: Barrister a Principal, 1997. 185 s. ISBN 80-85947-18-8. BERTRAND, Yves.

Soudobé teorie vzdělávání. 1.vyd. Praha: Portál,

1998. 247 s. ISBN 80-7178-216-5. BOULDING, Elise. Cultures of peace: the hidden side of history. New York: Syracuse University Press, 2000. 347s. ISBN 0-8156-2832-3. BOVBJERG,

Kirsten

M.

Personal

Development

under

Market

Conditions. Journal of contemporary Religion [online], Vol. 26, No. 2. 10.

2007

[cit.

4.února

2010],

p.

189-205.

Dostupné

z URL:

http://pure.au.dk/portal/en/persons/kirsten-marie-bovbjerg(2f917a1a8e85-4c22-a326-8005479672e5)/publications.html. ISSN 1353-790. DOLEŽALOVÁ,

Hana.

Individuální a

kolektivní

uvnitř

spirituality

New Age: terapeutické praktiky, tělesnost a intersubjektivita. Sociální studia. Posvátno [online časopis]. 2011],

s.

2008, roč. 5, č. 3-4 [cit. 20. dubna

107-123.

Dostupné

z

URL:

http://socstudia.fss.muni.cz/rejstriky.php?ukol=2&rejst=1&id=255&pag eno=4. ISSN 1803-6104.

60  

GROF,

Stanislav.

psychologie.

In:

Teoretické Na

vlnách

transpersonální konference.

a

empirické

změn.

základy

Přednášky

transpersonální

z 12.

mezinárodní

1. vyd. Praha: Radost, 1992. 130 s. ISBN

80-85189-13-5. HEELAS, Paul. Oslava vnitřního Já. In: Dingir, časopis o současné náboženské scéně. Téma: New Age [online časopis]. Červen 2003, roč. 6,

č.2

[cit.

1.listopadu

2010],

s.

49-51.

Dostupné

z URL:

http://www.dingir.cz/archiv/Dingir203.pdf ISSN 1212-1371. HENDERSONOVÁ, Hazel. Za horizontem globalizace. 1.vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 134 s. ISBN 80-85905-93-0. KOPECKÝ, Martin. Sociální hnutí a vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 131 s. ISBN 80-86432-96-3. LUŽNÝ, Dušan. Hledání ztracené jednoty. Průniky nových náboženství a ekologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 106 s. ISBN 80210-3492-0. LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 184 s. ISBN 80-210-1645-0. NEŠPOR, Zdeněk a kol. Příručka sociologie náboženství. 1. vyd. Praha: SLON, 2008. 449 s. ISBN 978-8086429-92-2. NEŠPOR, Zdeněk. LUŽNÝ, Dušan. Sociologie náboženství. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 232 s. ISBN 978-80-7367-251-5. NEŠPOR, Zdeněk. Ústřední vývojové trendy současné české religiozity. In Nešpor (ed.) Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2004 [cit. 12.května 2011], s. 21-37. Dostupné online z URL:

61  

http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/207_1nespor60%20pro%20tisk.pd f. ISBN 80-7330-061-3. PRUDKÝ, Libor a kol. Inventura hodnot. Výsledky sociologických výzkumů

hodnot

ve

společnosti

České

republiky.

1.

vyd.

Praha:

Nakladatelství Academia, 2009. 341 s. ISBN 978-80-200-1751-2 SALMAN, Harrie. Evropa v novém světle. Evropská kultura jako střed mezi Východem a Západem. 1. vyd. Praha: Eós, 1995. 105 s. ISBN 80901433-3-4. SHELDRAKE, Rupert. Morfologická rezonance a kolektivní paměť. In Na

vlnách

změn.

Přednášky

z 12.

mezinárodní

transpersonální

konference. 1. vyd. Praha: Radost, 1992. 130 s. ISBN 80-85189-13-5 SPOUSTA, Jan. Sčítání lidu a náboženství. Dingir, časopis o současné náboženské scéně. Téma: New Age [online časopis]. Červen 2003, roč. 6,

č.2

[cit.

15.června

2011],

s.

42-43.

Dostupné

http://www.dingir.cz/archiv/Dingir203.pdf ISSN 1212-1371. ŠERÁK,

Michal.

Zájmové

vzdělávání

dospělých.

doživotí. Publikace projektu Futura [online]. institut

[cit.

2.

září

2011],

s.

z URL:

1371SN

Vzdělávání

na

Červenec 2008. Respekt

28-35.

Dostupné

z URL:

http://www.respektinstitut.cz/publikace-projektu-futura-vzdelavani-nadozivoti-dalsi-vzdelavani-v-praze-jeho-cile-perspektivy-a-metody. ISBN 978-80-904153- 0-0. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Hnutí nového věku.

Dingir, časopis o současné

náboženské scéně. Téma: New Age [online časopis]. Červen 2003, roč. 6,

č.2

[cit.

5.června

2010],

s.

46-49.

Dostupné

http://www.dingir.cz/archiv/Dingir203.pdf ISSN 1212-1371.

62  

z URL:

1371SN

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás. 1. vyd. Praha: Dingir, 1998. 137 s. ISBN 80-902528-0-X. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2007, 110 s. ISBN 978-80-86851-64-8. YORK, Michael. Wanting to Have Your New Age Cake and Eat It Too. Journal of Alternative Spiritualities and New Age Studies 1 [online] (2005):

s.

15

–

34,

[cit.

2.července

2011].

Dostupné

z

URL:

http://www.asanas.org.uk/files/001York.pdf. ŽIŽEK, Slavoj. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. 1. vyd. Praha: Rybka, 2011. 247 s. ISBN 978-80-200-1751-2.

63