UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií
Tereza Novotná
Fenomén pochodů v severoirském konfliktu Diplomová práce
Praha 2013
Autor práce: Mgr. Tereza Novotná Vedoucí práce: doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík, LL.M. Ph.D.
Rok obhajoby: 2013
Bibliografický záznam
NOVOTNÁ, Tereza. Fenomén pochodů v severoirském konfliktu. Praha, 2013. 68 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Katedra západoevropských studií. Vedoucí diplomové práce doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík, LL.M. Ph.D.
Abstrakt Diplomová práce „Fenomén pochodů v severoirském konfliktu“ aplikuje koncept usmíření na příklad pochodů v Severním Irsku. Studie vychází z teoretického rámce řešení konfliktů v mezinárodních vztazích, dále teorie postkonfliktní rekonstrukce a jako hlavní teoretický nástroj používá koncept usmíření. Za použití metody rozboru procesu je na příkladu unionistických/loajalistických pochodů ilustrováno, zda dochází či nedochází k procesu usmíření. Proměna chování je analyzována na 4 různých charakteristikách pochodů: celkový objem pochodů a změny provedené Oranžským řádem; trasy pochodů a jejich vývoj – ilustrováno na specifickém příkladu pochodu ke kostelu Drumcree ve městě Portadown; použití symbolů v severoirském kontextu a v rámci pochodů; význam pochodů pro společnost. Práce dochází k závěru, že příklad pochodů naznačuje absenci procesu usmíření. Data nejsou zcela průkazná a nelze to tvrdit s jistotou, nicméně závěry práce tento vývoj naznačují.
Abstract Diploma thesis Phenomena of Parading in Northern Ireland Conflict applies a concept of reconciliation to the case of parades and parading in Northern Ireland. It uses the theoretical framework of conflict resolution, post-conflict reconstruction and a concept of reconciliation as a main theoretical anchor. The aim is to illustrate on the case of unionist/loyal parades whether the process of reconciliation is taking place. Method used is process tracing. The transformation of behavior is analyzed on
four different factors of parading: the overall number of parades, parades statistics and changes the Orange Order implemented; parade routes and their development – a specific case of Orange Drumcree parade is examined; the use of symbols in Northern Ireland context and during parades; societal significance of parades. The thesis reaches the conclusion that based on the example of parades; process of reconciliation is most likely not taking place in Northern Ireland. Some of the data are inconclusive, therefore a firm statement cannot be made, however the existing data shows prevailing tendency towards absence of reconciliation.
Klíčová slova Severní Irsko, post-konfliktní rekonstrukce, usmíření, pochody, Oranžský řád
Keywords Northern Ireland, post-conflict reconstruction, reconciliation, parades, Orange Order Rozsah práce: 114 246 znaků s mezerami
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 17. 5. 2013
Tereza Novotná
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčíkovi, LL.M. Ph.D. za jeho trpělivost a vstřícnost při vedení této diplomové práce. Ráda bych také poděkovala svým rodičům za neochvějnou podporu, kterou mi věnovali v průběhu celého studia.
Institut mezinárodních studií Projekt diplomové práce
Jméno: Tereza Novotná E-mail:
[email protected] Semestr: I. Akademický rok: 2008/2009 Název práce: Phenomenon of Parades in Northern Ireland Politics Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok): ZS, 2010/2011 Vedoucí diplomového semináře: Doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík LL.M., Ph.D. Vedoucí práce (není povinné): Doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík LL.M., Ph.D. Zdůvodnění výběru tématu práce: Northern Ireland has been my area of interest for some time and I would like to explore the topic further. I chose the phenomenon of parades and parading because it is highly typical of Northern Ireland and it is inseparable part of the local political process that carries a strong influence on the public opinion. In the past, some parades have also played a key role in triggering the flow of events. And in the present, parades are still one of the most common means of expressing political views. Předpokládaný cíl: The main aim of the thesis is to analyze the phenomenon of parades in terms of purpose and form based on the following criteria: parade as a political means; organizers of the parades and their goals vs. the real outcome; routes of the parades with respect to ethnic-division patterns of the Northern Ireland’s main cities and related conflict potential; and symbols used during the parades. The thesis will explore the phenomenon of parades and parading in several aspects to illustrate its influence on the politics of Northern Ireland.
Základní charakteristika tématu: Parades are great phenomena of the Northern Ireland politics. They do have a historical significance: they played crucial role at the beginning of one of the cruelest periods in the history of Northern Ireland, the Troubles. And also Bloody Sunday, which triggered a spiral of violence at the beginning of the seventies, started in the morning as a parade only to finish at the end of the day as a tragedy. But parades are still a very topical problem. Groups or organizations with specific ethno-cultural or political affiliation usually organize them and thus most of the parades use symbols that either obviously or inconspicuously aim against the other community. The marches with powerful visual displays stir emotions and stress the differences and distance between the communities of Protestants and Catholics. One of the most typical examples would be the Orange Order parade that is strongly oriented on the protestant community and while marching through the catholic districts presents a clear conflict potential. The marching season is the liveliest period of the year and brings more clashes and little disputes than anything else. Furthermore the parades express another level of politics; they represent the experience of daily existence of common citizens in contrast with the high politics in Stormont. Předpokládaná struktura práce: - Introduction – including the basics of the Northern Ireland conflict - Parades – their origin and common usage for political means; the inspiration of the American marches for human rights /M. Luther King Jr./, - Marching season - significant parades in Northern Ireland history; general overview of marching season; approach of authorities and measures taken - Organizers – the main organizing groups on unionist/loyalist and nationalist/republican side, their goals and strategies - Parading Routes – illustration of peculiarities related to the planning of the parade routes with respect to ethno-geographic distribution of NI cities; - Symbols – visuals of the parades and used symbols - Orange Order Parades – an example of typical NI parade - Conclusion Základní literatura (10 nejdůležitějších titulů): - Bryan, D.: Orange Parades: The Politics of Ritual, Tradition and Control, Pluto Press, London, 2000. - Bryson, L., McCartney, C.: Clashing Symbols: A report on the Use of Flags, Anthems and other National Symbols in Northern Ireland, The Queen’s University of Belfast, Belfast, 1994. - Jarman, N.: Material Conflicts: Parades and Visual Displays in Northern Ireland, Berg, Oxford, 1997. - Jarman, N., Bryan, D.: Parade and Protest: A Discussion of Parading Disputes in Northern Ireland, University of Ulster, Coleraine, 1996. - Darby, J.: Conflict in Northern Ireland: The Development of a Polarised Community, Gill & Macmillan Dublin, Barnes & Noble Books New York, 1976. - Miller, D. ed.: Rethinking Northern Ireland Culture, Ideology and Colonialism, Longman, London, New York, 1998. - Frank, J.: Konflikt v Severním Irsku, Triton, Praha, 2006. - O'Brien, B.: Dlouhý boj : IRA & Sinn Féin : od ozbrojeného boje k mírovým rozhovorům, Brno : "Zvláštní vydání...", 2003. - Kennedy-Pipe, C.: The origins of the present troubles in Northern Ireland, London : Longman, 1997.
-
Who’s Who In Northern Ireland 2002, Inglewood Books, Mauchline, 2002. Bruce, S.: God Save Ulster! The Religion and Politics of Paisleyism, Clarendon Press, Oxford, 1986.
Internet sources: - The official website of The Parades Commission - Electronic archives of The Guardian and The Belfast Telegraph - Website of Research and Evaluation Service (RES), Belfast – independent reviews and polls concerning parades and marches - Centre for the Study of Conflict, University of Ulster Podpis studenta a datum Schváleno Vedoucí diplomového semináře Garant oboru
Datum
Podpis
Obsah SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................................................... ii ÚVOD .................................................................................................................................................... 1 Výběr tématu ................................................................................................................................. 1 Metodologie a struktura práce ...................................................................................................... 2 Limitace výzkumu .......................................................................................................................... 4 Zdroje výzkumu ............................................................................................................................. 5 1.
TEORETICKÝ RÁMEC ............................................................................................................ 8 1.1 1.2 1.3
2.
SEVEROIRSKÝ KONFLIKT V KONTEXTU ...................................................................... 18 2.1 2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.4 2.4.1 2.4.2
3.
Symboly a jejich funkce...................................................................................................... 45 Britské a unionistické symboly ........................................................................................... 46 Irské a nacionalistické/republikánské symboly .................................................................. 47 Použití symbolů v pochodech ............................................................................................. 48
SPOLEČENSKÝ VÝZNAM POCHODŮ ............................................................................... 50 6.1 6.2 6.3 6.4
7.
Drumcree – „oranžský Vatikán“ ....................................................................................... 40 Parades Commision a Garvaghy Road .............................................................................. 42 Sdružení obyvatel Garvaghy Road..................................................................................... 42 Drumcree ve 21. století ...................................................................................................... 43
SYMBOLY A JEJICH POUŽITÍ V POCHODECH ............................................................. 45 5.1 5.2 5.3 5.4
6.
Pochody – kvantitativní proměna ...................................................................................... 33 Pochody – kvalitativní proměna ........................................................................................ 36
GEOGRAFICKÉ HLEDISKO – TRASY POCHODŮ.......................................................... 40 4.1 4.2 4.3 4.4
5.
Terminologie ...................................................................................................................... 18 Stručná historie konfliktu ................................................................................................... 19 Aktéři ................................................................................................................................. 22 Unionisté/loajalisté ....................................................................................................... 22 Nacionalisté/republikáni ............................................................................................... 24 Britská vláda ................................................................................................................. 26 Irská vláda .................................................................................................................... 27 Ostatní aktéři ................................................................................................................ 28 Pochody – protestantský fenomén ...................................................................................... 30 The Twelfth ................................................................................................................... 31 Další významné pochody ............................................................................................... 32
POCHODY – OBECNĚ A V ČÍSLECH ................................................................................. 33 3.1 3.2
4.
Konfliktní cyklus .................................................................................................................. 9 Post-konfliktní rekonstrukce .............................................................................................. 10 Koncept usmíření ............................................................................................................... 13
Pochod jako rituál ............................................................................................................. 50 Pochody a identita ............................................................................................................. 51 Pochody a tradice .............................................................................................................. 52 Pochody v kontextu usmíření ............................................................................................. 53
SHRNUTÍ................................................................................................................................... 55
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 59 SUMMARY ......................................................................................................................................... 60 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................................. 61 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................................. 67 Příloha č. 1: Mapa trasy oranžského pochodu v Portadownu .................................................... 68
i
Seznam zkratek AIA
Anglo-irská dohoda (Anglo-Irish Agreement)
CCV
hlasování napříč komunitami (cross community vote)
DUP
Demokratická unionistická strana (Democratic Unionist Party)
GFA
Velkopáteční dohoda (Good Friday Agreement/Belfast Agreement)
GRRC
Sdružení obyvatel Garvaghy Road (Garvaghy Road Residents Coalition)
IRA
Irská republikánská armáda (Irish Republican Army)
NICRA
Severoirská asociace pro občanská práva (Northern Ireland Civil Rights
Association)
OO
Oranžský řád (Orange Order)
PC
Parades Commission
PIRA
Prozatímní IRA – jinak také Provos (Provisional IRA)
PSNI
Policejní služba Severního Irska (Police Service of Northern Ireland)
RUC
Královská ulsterská policie (Royal Ulster Constabulary)
SDLP
Sociálně demokratická labouristická strana (Social Democratic Labour Party)
SF
Sinn Féin
UDA
Ulsterská obranná asociace (Ulster Defence Association)
UPA
Ulsterská protestantská akce (Ulster Protestant Action)
UR
Ulsterský vzdor (Ulster Resistance)
UUP
Ulsterská unionistická strana (Ulster Unionist Party)
UVF
Ulsterská dobrovolnická síla (Ulster Volunteer Force)
ii
Úvod
Výběr tématu Konflikt v Severním Irsku představoval jeden z nejtrvalejších konfliktů 20. století a v průběhu svého vývoje prošel více či méně bouřlivými fázemi. Severní Irsko bylo dlouhá léta symbolem malého území rozděleného velkou propastí mezi dvěma komunitami. Předmětem sporu bylo samotné území severního Irska, které vzniklo podepsáním Anglo-irské smlouvy1 z roku 1921, jež ukončila irskou válku za nezávislost a rozdělila území irského ostrova; Severní Irsko se tak stalo integrální součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Přesto si Svobodný irský stát a později Irská republika toto území až do konce devadesátých let formálně nárokovaly. Nicméně v Severním Irsku nešlo pouze o otázku území a jeho správy, konflikt zasáhl celou společnost ve všech jejích aspektech – sociálních, ekonomických, kulturních i náboženských. Konflikt v Severním Irsku se po téměř sedmdesáti letech trvání posunul do kvalitativně odlišné fáze. Zlomovým bodem bylo podepsání Velkopáteční dohody (GFA) v Belfastu roku 1998, jejíž reálná implementace si vyžádala dalších devět let a Dohodu ze St Andrews podepsanou v roce 2006. Nahlíženo zjednodušenou optikou konfliktního cyklu došlo podpisem GFA k přelomu ve vývoji konfliktu a ten se přehoupl do fáze postkonfliktní rekonstrukce.2 V případě dlouhotrvajícího konfliktu stojí za pozornost zkoumat období po skončení konfliktu z hlediska trvalosti řešení, neboť rekonstrukce společnosti je dlouhodobý proces. Konflikt se hluboce podepsal na severoirské společnosti a schopnost komunit protestantů a katolíků spolu vycházet byla negativně ovlivněna zakořeněnými antipatiemi. Zkoumat postkonfliktní rekonstrukci společnosti je tedy významné zejména z hlediska prevence případného budoucího konfliktu. Tato práce bude na příkladu pochodů zkoumat postkonfliktní
1
Anglo-Irish Treaty, podepsána 6. prosince 1921. Smlouva stanovila jednoletý termín pro vytvoření Svobodného irského sátu se statusem dominia, zároveň také umožnila Severnímu Irsku z tohoto nově vznikajícího útvaru vystoupit. 2 Termín postkonfliktní rekonstrukce je v tomto případě použit spíše jako aproximace. Fázi, ve které se severoirský konflikt nachází nelze nazvat plnohodnotnou postkonfliktní rekonstrukcí, nicméně vývoj konfliktu vykazuje známky procesů, které jsou s touto fází obvykle spojovány. Použití termínu postkonfliktní rekonstrukce bude dále upřesněno v kapitole věnující se teorii řešení konfliktu.
1
rekonstrukci společnosti a fakt, zda byl započat proces usmíření obou komunit či nikoli.
Metodologie a struktura práce Tato práce má formu jednopřípadové instrumentální studie řešené metodou rozboru procesu. Na příklad pochodů je aplikována teorie konfliktního cyklu, specificky potom fáze postkonfliktní rekonstrukce a jedna z jejích čtyř klíčových složek – spravedlnost a usmíření. Koncept usmíření, jako hlavní teoretický rámec této práce, nemá všeobecně přijímanou ustálenou definici, nicméně lze identifikovat několik klíčových částí definice, které se obvykle opakují: jedná se o dlouhodobý a hluboký proces, zaměřuje se na vztahy ať už na úrovni jednotlivců či celých komunit a společnosti; cílem je dosažení udržitelného míru. Při kombinaci těchto obvyklých složek usmíření lze dospět k následující definici: „Usmíření je společenský proces vzájemného uznání a proměny destruktivního přístupu a chování v konstruktivní vztahy s cílem dosažení udržitelného míru“. 3 K takové změně dochází na základě jednání aktérů, kteří podniknou pozitivní/konstruktivní kroky, jejichž cílem je překlenout stávající rozpory a vymýtit podstatu konfliktu. Proměna chování jednotlivých aktérů obvykle závisí na jejich vnímání konfliktu, zkušenostech s jeho předchozím vývojem a změnou individuálních i kolektivních zájmů. Koncept usmíření implikuje prvotní vnitřní procesy v rámci jednotlivce i komunity, kdy dochází k sebereflexi, přehodnocení cílů a zájmů případně definování nových tak, aby v takto nově nastavené optice bylo možno vytvářet pozitivní dlouhodobé a funkční vztahy s druhou stranou konfliktu. Vnější manifestací takového vývoje je potom zásadní změna v chování jednotlivých aktérů, která umožní zcela rozpohybovat proces rekonciliace. Pochody nesou vysokou symbolickou hodnotu, jsou výrazným prvkem protestantské identity a významně ovlivňují formování a fungování vztahů mezi oběma komunitami. Zkoumání jednotlivých aspektů tohoto fenoménu umožní nahlédnout názory a postoje aktérů včetně přesvědčení, běžných stereotypů, mylných představ a neporozumění. Cílem této práce je na příkladu pochodů ilustrovat nedostatečnou proměnu destruktivního chování a přístupu v konstruktivní vztahy. Tato práce bude tudíž 3
Brounéus, Karen (2003) Reconciliation – Theory and Practice for Development Cooperation. Stockholm: Swedish International Development Cooperation Agency, s. 3.
2
podrobně sledovat pozice a zájmy jednotlivých aktérů a pokusí se dokázat, že k jejich vývoji skutečně nedochází a zároveň odpovědět na otázku, proč tomu tak je. Přístup aktérů k pochodům (a jeho případné změny) bude zkoumán na několika úrovních: (a) Počet pochodů v jednotlivých letech/sezónách (b) Trasy pochodů a případné dočasné či trvalé změny ustálených tras (c) Použití symbolů v rámci pochodů (d) Význam pochodů pro společnost – včetně zohlednění obecného významu pochodů, historického významu pro obě komunity a současného chápání. Výše uvedené kategorie byly vybrány tak, aby na nich bylo možné ilustrovat případný posun - či jeho absenci - v názorech a přesvědčeních jednotlivých aktérů a případnou následnou změnu v chování. Tato práce využívá širšího teoretického rámce konfliktního cyklu, který umožňuje poukázat na provázanost postkonfliktní rekonstrukce a prevence konfliktů. Z tématiky postkonfliktní rekonstrukce je dále selektován koncept usmíření jako hlavní teoretický rámec této práce. Koncept usmíření byl vybrán z toho důvodu, že na rozdíl od ostatních tří složek postkonfliktní rekonstrukce, usmíření vyžaduje největší a nejintenzivnější zapojení obou komunit a nemůže být implementováno pomocí nezávislých autorit a třetích stran či zajištěno legislativním procesem. Dle názoru autorky tak nejlépe reflektuje skutečnou situaci, ve které se společnost poznamenaná konfliktem nachází. První kapitola se zabývá teoretickým vymezením této práce. Zahrnuje krátký úvod do oboru řešení konfliktů obecně, dále identifikuje konfliktní cyklus, rozebírá teorii post-konfliktní rekonstrukce a představuje koncept usmíření, který je hlavním teoretickým rámcem této práce. Druhá kapitola nabízí širší úvod do kontextu severoirského konfliktu. Součástí této kapitoly je nezbytná poznámka k terminologii a velmi stručný přehled historického vývoje konfliktu. Dále jsou identifikováni hlavní aktéři konfliktu a aktéři specifičtí pro téma pochodů. Konečně je ve druhé kapitole zahrnuta i krátká poznámka k typické podobě unionistických/loajalistických pochodů.
3
Ve třetí kapitole je probráno téma pochodů obecně za použití kvantitativního i kvalitativního náhledu. Tato část práce obsahuje analýzu statistik ukazující počty a typy pochodů a věnuje se také kvalitativní proměně oranžských pochodů. Čtvrtá kapitola se zabývá geografickým aspektem pochodů a na příkladu oranžského pochodu ke kostelu Drumcree ve městě Portadown ukazuje, jakým způsobem funguje Parades Commision, jak se tento problematický pochod proměnil v průběhu času a jak se proměnily pozice a postoje zainteresovaných stran tohoto specifického sporu – lóže č. 1 z distriktu Portadown a Sdružení obyvatel Garvaghy Road. Pátá
kapitola
je věnována
symbolům.
Představuje
funkci
symbolů
v severoirském kontextu, popisuje nejtypičtější symboly používané oběma komunitami a krátce se věnuje použití symbolů v rámci pochodů. Šestá kapitola nabízí vhled do společenského významu pochodů. Analyzuje pochody ve vztahu k rituálu, identitě a schopnosti legitimizovat. Tato část práce také propojuje proměnu pochodů, proměnu identity a možnost usmíření. V sedmé kapitole jsou představeny a přehledně shrnuty závěry statě.
Limitace výzkumu Téma pochodů jako takových je velmi rozsáhlé – je možné zkoumat jejich jednotlivé aspekty: grafické vyjádření – symboly, vlajky, oděvy; jednotlivé trasy a jejich proměny v průběhu času; složení samotných pochodů; jejich účel. Jen samotné zkoumání praporů, vlajek a použití symbolů by vydalo na samostatnou práci. Ačkoli se tato práce bude věnovat i historickému vývoji pochodů, a základnímu použití symbolů, bylo třeba omezit dané téma na význam pochodů v rámci občanské společnosti a jejich vliv na vzájemnou interakci obou komunit. Svým způsobem problematické je v případě zkoumání severoirského konfliktu i časové vymezení, a to téměř při jakémkoli výběru tématu. Nejčastějším datem uváděným jako počátek konfliktu je rok 1921, kdy došlo k rozdělení ostrova. Nicméně bezprostřední příčina rozdělení ostrova se ukrývá již v událostech z roku 4
1916 v podobě Velikonočního povstání. Navíc mají některá specifika týkající se kulturních, společenských a ekonomických charakteristik své kořeny mnohem hlouběji v minulosti. Z toho důvodu bude třeba místy porušit časové vymezení této práce, tj. rozmezí let 1998 – 2011. Časové vymezení práce vychází na jedné straně z jasného mezníku konfliktu – podpisu GFA na jaře roku 1998. Na druhé straně je omezení prozaičtějšího charakteru, tedy dostupnost dat. Tato práce využívá mimo jiné statistických dat Parades Commission (PC) 4 , které ovšem mají jisté časové zpoždění a v době zpracovávání této práce byly k dispozici nejnovější materiály pokrývající období roku 2011. Další limitací této práce je jistá nedefinovatelnost konceptu usmíření. Ačkoli je tento koncept hojně rozšířený, v akademické sféře ani v praxi neexistuje jeho ustálená definice. Z různých způsobů použití konceptu usmíření lze vydestilovat základní všeobecně platnou definici, nicméně možnost interpretovat usmíření více způsoby limituje přenositelnost závěrů toho výzkumu na jiné případy. V neposlední řadě je třeba upozornit na jistou nerovnováhu v zaměření se prioritně na loajalistické/protestanské pochody. Nacionalistické/republikánské pochody jako takové nebudou v této práci analyzovány, nicméně katolická komunita nebude opomenuta. Zkoumání vlivu protestantských pochodů na katolickou komunitu je rovnocennou součástí této práce.
Zdroje výzkumu Tématem Severního Irska se zabývá úctyhodný objem literatury, který nelze zcela snadno kategorizovat. Specifickou podskupinou je literatura zaměřená na nejnásilnější období konfliktu od konce šedesátých let 20. století přibližně do roku 1998, tzv. Troubles. Dále je možné existující literaturu rozdělit do dvou kategorií podle toho, kterou ze sporných stran se zabývají – jedna se věnuje Irské republikánské armádě, politické straně Sinn Féin či republikánskému hnutí obecně; druhá skupina pak reprezentuje spíše postoje unionistů. V rámci této skupiny lze dále vyčlenit zaměření na
oranžskou tématiku v souvislosti s Oranžským řádem,
protestantským bratrstvem působícím nejvýrazněji právě v Severním Irsku.
4
Parades Commission je nezávislá komise, ustavená v roce 1998 odpovědná britskému parlamentu. Z důvodu neexistence vhodného překladu do češtiny bude v této práci nadále používán anglický název či příslušná zkratka.
5
Svébytnou
kategorii
tvoří
biografie
či
autobiografie
jednotlivých
individuálních aktérů - z těch nejvýznamnějších jsou jimi např. Gerry Adams (Gerry Adams sám je autorem 15 knih, z nichž nejméně 6 nese výrazné prvky autobiografie), reverend Ian Paisley, David Trimble, John Hume či Mo Mowlam. Zajímavým přírůstkem do této kategorie je nepochybně autobiografie Tonyho Blaira „Cesta“ (The Journey), kde je Severnímu Irsku věnována samostatná kapitola. Neméně zajímavým příspěvkem je kniha Jonathana Powella Great Hatred, Little Room, která poskytuje detailní pohled do zákulisí mírových jednání kombinovaný s autobiografickými prvky. Vynikající úvod do konfliktu poskytuje zejména Paul Dixon 5 , který nabízí ucelený pohled na dosavadní vývoj konfliktu i mírového procesu v širokém záběru, který zohledňuje komplexnost severoirského konfliktu. Pro pochopení fenoménu pochodů jsou instrumentální autoři jako je Dominic Bryan6 či Neil Jarman7, kteří se Severnímu Irsku dlouhodobě věnují a mohou tak nabídnout hlubokou analýzu. Instrumentální byla i kniha Lee Smitheyho8, která se věnuje unionistům/loajalistům v době transformace konfliktu a ukazuje, jak se tyto složky společnosti vypořádávají s novou socio-politicko-ekonomickou realitou. Pro účely této práce byly použity dostupné primární zdroje a množství sekundární literatury. O primární zdroje se jedná zejména v případě výročních zpráv Parades Commission a zpráv dalších nezávislých institucí zabývajících se pochody. V případě sekundárních zdrojů byly cenným přínosem zejména monografie výše uvedených autorů Dominica Bryana, Niela Jarmana a Lee Smitheyho. Významnými zdroji teoretické části textu byla sbírka editorů Bloomfielda, Barnese a Huyse9, a monografie autorů Ramsbothama, Woodhouse a Mialla.10 5
Dixon, Paul (2008) Northern Ireland: The Politics of War and Peace, 2nd ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan. 6 Bryan, Dominic (2000) Orange Parades – The Politics of Ritual, Tradition and Control. London: Pluto Press. 7 Jarman, Neil (1997) Material Conflicts: Parades and Visual Displays in Northern Ireland. Oxford: Berg. 8 Smithey, Lee (2011) Unionists, Loyalists, & Conflict Transformation in Northern Ireland. New York: Oxford University Press. 9 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003) Reconciliation After Violent Conflict: A Handbook. Stockholm: International Institute for Democracy and Electoral Assistance. 10
Ramsbotham, Oliver, Woodhouse, Tom, and Miall, Hugh (2011) Contemporary Conflict Resolution, 3rd ed. Cambridge: Polity. 6
Konečně, neocenitelným zdrojem podrobných informací je velmi rozsáhlá databáze CAIN: Conflict Archive on the Internet,11 která je neustále doplňována o nové materiály.
11
CAIN: Conflict Archive on the Internet, http://cain.ulst.ac.uk/index.html
7
1. Teoretický rámec Obor řešení konfliktů se stal součástí zkoumání mezinárodních vztahů na počátku 20. století, kdy první i druhá světová válka pro tento obor znamenaly přirozené impulzy k jeho dalšímu vývoji. Hlavní náplní je zejména studium konfliktů a válek, příčin jejich vzniku, průběhu a vývoje. Přirozeně pak obor také navazuje na poznatky mírových studií a klade důraz na mírová a udržitelná řešení a nabízí celou škálu východisek, čímž rozšiřuje původní vojensko-strategické uvažování, které jednoznačně preferovalo vítězství jako způsob ukončení konfliktu. Padesátá a šedesátá léta 20. století přinesla nové náměty, mezi jinými např. jaderné odstrašení či témata spojená s probíhající dekolonizací.12 V reakci na vývoj historických událostí se obor ve druhé polovině 20. století stále více rozšiřoval a přejímal nové podněty.13 Proměna chápání bezpečnosti a zkušenost konce studené války, vyžadovaly mnohem komplexnější pojetí řešení konfliktů a v devadesátých letech se proto objevuje teoretický přístup jejich řešení (conflict resolution)14 a proměny (conflict transformation).15 Tyto přístupy se zaměřují na komplexní analýzu konfliktu tak, aby skrze identifikaci jeho příčin a dynamiky byly schopny odpovědět na otázku, jak lze přetvořit vztahy mezi stranami konfliktu a dosáhnout tak mírového a zejména udržitelného řešení. V současnosti je obor řešení konfliktů jako specifický směr výzkumu bohatý na koncepty a teorie sahající od prevence konfliktů, zastavení násilných konfliktů a jejich ukončení, až po postkonfliktní rekonstrukci a udržování míru. Tato práce se bude zabývat jednou specifickou fází konfliktního cyklu.
12
Waisová, Šárka (2005) Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál, s. 26. Wallensteen, Peter (2002) Understanding Conflict Resolution: War, Peace and the Global System. London: SAGE Publications, s. 5-6. 14 Waisová, Šárka (2005), s. 31. 15 Miall, Hugh (2004) Conflict Transformation: A Multi-Dimensional Task. Berlin: Berghof Research Center for Constructive Conflict Management, http://www.berghofhandbook.net/documents/publications/miall_handbook.pdf, staženo 8.5. 2013. 13
8
1.1 Konfliktní cyklus Konflikt je, dle Wallensteenovy definice, „sociální situace, kdy se minimálně dva aktéři pokouší ve stejný okamžik získat omezené zdroje“. 16 Na základě této definice lze odvodit, že se jedná o proces („aktéři se pokouší“ implikuje činnost a určité trvání) který prochází v čase proměnou intenzity a dynamiky. Vývoj může být způsoben strukturálními změnami či změnou zájmů, cílů a chování jednotlivých aktérů. Tento proces je běžně označován jako konfliktní cyklus. Waisová 17 či Swanström a Weissmann 18 nabízejí téměř univerzální podobu konfliktního cyklu. Ačkoli každý z autorů používá mírně odlišné názvosloví, představují víceméně totožný obrázek toho, kdy konflikt začíná v latentní fázi a přes manifestaci, eskalaci a vypuknutí násilí dosahuje fáze mrtvého bodu odkud skrze deeskalaci, řešení a postkonfliktní urovnání vztahů zakončuje svůj cyklus. Wallensteenův souhrnný koncept je v otázce znázornění konfliktního cyklu poněkud skromnější a nabízí pouhé tři fáze konfliktu – eskalaci, mrtvý bod a deeskalaci.19 Tato zdrženlivost je nicméně vyvážena tím, že koncept lze aplikovat na širší spektrum případů, a dále grafickým znázorněním, které jasně naznačuje ne-linearitu konfliktu, na které se shodnou všichni autoři. Konflikt nemusí vždy projít všemi fázemi, může se na dlouhou dobu zastavit v určité fázi, případně může opakovaně přecházet z jedné fáze do druhé. Konfliktní cykly na sebe také navazují – tam kde jeden končí, může další začínat. Poslední fáze cyklu, post-konfliktní rekonstrukce, je tudíž silně propojena s prevencí potenciálního budoucího konfliktu. Pokud k rekonstrukci společnosti po násilném konfliktu nedojde, hrozí přelití společnosti do stavu latentního konfliktu, první fáze nového cyklu. Každou z fází lze dále definovat a dělit na podrobnější segmenty, nicméně detailní prozkoumání konfliktního cyklu není předmětem této práce a pozornost bude nadále věnována pouze fázi, která odpovídá post-konfliktní rekonstrukci.
16
Conflict as a social situation in which a minimum of two actors (parties) strive to acquire at the same moment in time an available set of scarce resources. Wallensteen, Peter (2002), s. 16. 17 Waisová, Šárka (2005), s. 50. 18 Swanström, Niklas, Weissman, Mikael (2005) Conflict, Conflict Prevention, Conflict Management and Beyond: a conceptual exploration. Concept Paper. Uppsala: Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program, http://www.silkroadstudies.org/new/docs/ConceptPapers/2005/concept_paper_ConfPrev.pdf, staženo 8.5.2013, s. 9-15. 19 Wallensteeen, Peter (2002), s. 58.
9
1.2 Post-konfliktní rekonstrukce Post-konfliktní rekonstrukce je poslední fází konfliktního cyklu a zároveň jedním z nástrojů prevence vypuknutí násilného konfliktu. Hamre a Sullivan s odkazem na Světovou banku definují post-konfliktní rekonstrukci jako komplex aktivit mající za cíl „obnovu socioekonomické struktury společnosti a vytvoření podmínek pro fungující mírovou společnost včetně systému vládnutí a vlády práva“.20 Na post-konfliktní rekonstrukci se podílí společnost zasažená konfliktem, ale i celé státy a mezinárodní aktéři. Časově je obvykle tento komplex aktivit vymezen na jedné straně ukončením násilí a na druhé straně normalizací situace, kdy již není třeba vnější intervence, funguje efektivní systém vládnutí a vnitřní i vnější vztahy odpovídají všeobecně uznávaným normám jednání.21 Post-konfliktní rekonstrukce má obvykle 3 fáze a 4 složky, kdy fáze vymezují procesy časově a složky je vymezují obsahově. První je tzv. fáze vstupu či počáteční reakce a vyznačuje se přítomností mezinárodních či jiných vnějších aktérů (státy) obvykle v podobě vojenské intervence za účelem zajištění základní bezpečnosti a stabilizace situace. Druhá fáze – transformace – se zaměřuje na posílení legitimity a kapacit dané společnosti. Jedná se zejména o obnovu ekonomiky, nastavení efektivního systému vládnutí a fungování justice a soudního systému. Třetí a poslední fáze podpory má za cíl podporovat místní společnost tak, aby byly výsledky předchozích fází zachovány a bylo možné na ně dále navazovat. V rámci této fáze jsou podporovány aktivity, jejichž cílem je zabránit návratu k násilí a jež se pokouší o finální dořešení konfliktu.22 Tematicky se post-konfliktní rekonstrukce dělí do 4 oblastí23: První oblastí je bezpečnost a zahrnuje zajištění teritoriální bezpečnosti i bezpečnosti širšího obyvatelstva a klíčových jedinců stejně jako obnovu legitimních institucí 20
Hamre, John, Sullivan, Gordon (2002) Toward Postconflict Reconstruction. The Washington Quarterly 25(4): 85-96, s. 89. Post-Conflict Reconstruction: The Role of the World Bank (1998) Washington, D.C.: The World Bank, http://elibrary.worldbank.org/docserver/download/9780821342152.pdf?expires=1368129042&id=id& accname=guest&checksum=F55D697456DAE896565CAF4AC2BC076A, staženo 8.5.2013, s. 14. 21 Post-Conflict Reconstruction: A joint project of the Center for Strategic and International Studies (CSIS) and the Association of the United States Army (AUSA) (2002) Task Framework. http://csis.org/files/media/csis/pubs/framework.pdf, staženo 8.5.2013, s. 2. 22 Post-Conflict Reconstruction: A joint project of the Center for Strategic and International Studies (CSIS) and the Association of the United States Army (AUSA) (2002), s. 2. 23 Hamre, John, Sullivan, Gordon (2002), s. 91-2. Post-Conflict Reconstruction: A joint project of the Center for Strategic and International Studies (CSIS) and the Association of the United States Army (AUSA) (2002), s. 3.
10
bezpečnosti. Úspěch v této oblasti je klíčový pro pozitivní vývoj v ostatních oblastech. Druhou kategorií je spravedlnost a usmíření; hlavním cílem je vytvoření nestranného právního systému schopného efektivně vynucovat právo. Součástí je také vypořádání se s minulými křivdami a příkořími včetně pokusů o usmíření celých společností, obětí a pachatelů i bývalých nepřátel či protivníků. Třetí složkou je sociální a ekonomický blahobyt. Společnosti, které prošly konfliktem, často vyžadují asistenci s obnovou poskytování základních služeb, aby uchránily obyvatelstvo od nedostatku a chudoby. V situaci, kdy je zajištěna bezpečnost a fungující právní systém, napomáhá sociální a ekonomický rozvoj společnosti její další stabilizaci. Poslední oblastí je vládnutí a politická účast, které odkazují k nutnosti vytvořit legitimní demokratické politické a správní instituce. Důraz je kladen i na tvorbu podmínek pro vznik aktivní občanské společnosti a zajištění rovné příležitosti pro všechny skupiny obyvatelstva účastnit se politického rozhodování. Mimo tuto nomenklaturu existuje i mírně odlišná verze v podání autorů Ramsbothama, Woodhouse a Mialla.24 Jedná se o stejný komplex aktivit, který je ovšem nazýván poválečnou rekonstrukcí; první fáze je intervence, druhá stabilizace a třetí normalizace – vymezení a náplň jednotlivých fází se nicméně shoduje s výše citovanými autory. V případě tematických složek Ramsbotham, Woodhouse a Miall definují 5 oblastí: bezpečnost, právo a pořádek, vládnutí, ekonomika a společnost. Sociální a ekonomický blahobyt jsou v tomto případě nahlíženy jako dvě samostatné kategorie, nicméně obsahově se opět neliší od výše uvedeného. Usmíření je v tomto případě součástí kategorie věnující se společnosti. V tuto chvíli je na místě udělat krátkou terminologickou odbočku. Postkonfliktní rekonstrukce, tak jak je definována výše, ne zcela přesně odpovídá situaci, ve které se Severní Irsko nachází. V případě Severního Irska s ukončením násilí konflikt rozhodně neskončil, pouze prošel kvalitativní změnou a jednotliví aktéři konfliktu se shodli na používání nenásilných metod k prosazování svých zájmů.25 Někteří autoři se tomuto terminologickému úskalí vyhýbají použitím specificky
24
Ramsbotham, Oliver, Woodhouse, Tom, and Miall, Hugh (2011) Contemporary Conflict Resolution, 3rd ed. Cambridge: Polity, s. 212-3. 25 Smithey, Lee (2011) Unionists, Loyalists, & Conflict Transformation in Northern Ireland. New York: Oxford University Press, s. 31.
11
definovaných termínů: post-violence26 či post-agreement reconstruction.27 Wolff se post-konfliktní rekonstrukci vyhýbá zcela záměrně a upozorňuje, že elementární podstata konfliktu, tedy budoucí státní přináležitost Severního Irska, zůstává nadále předmětem sporu. S termínem post-agreement reconstruction (odkazuje se na GFA) nicméně ve své analýze zachází stejně jako by používal koncept post-konfliktní rekonstrukce. Stadium, ve kterém se severoirský konflikt nachází, nelze nazvat plnohodnotnou postkonfliktní rekonstrukcí, neboť konflikt ještě neskončil, nicméně jeho vývoj vykazuje známky procesů, které jsou s post-konfliktní rekonstrukcí obvykle spojovány. V případě Severního Irska nelze jednoznačně identifikovat počáteční fázi vstupu, protože chybí typický znak této fáze – vojenská intervence za účelem zajištění bezpečnosti. Nicméně další dvě fáze – transformace a podpory – se v případě Severního Irska vyskytují. V rámci transformace byla vytvořena Policejní služba Severního Irska (Police Service of Northern Ireland, PSNI), která nahradila Královskou ulsterskou policii (Royal Ulster Constabulary, RUC) v minulosti téměř výhradně složenou z protestantů a zaujatou vůči katolickému obyvatelstvu. Byly také stanoveny podmínky pro obnovení severoirské samosprávy a nastaven systém sdílení pravomocí a hlasování napříč komunitami (cross community vote; CCV), který by zbránil silovému přehlasování na základě etnické příslušnosti v jednokomorovém zákonodárném shromáždění. Stejný princip měl platit i pro exekutivu. 28 Lze tedy odvodit, že Severní Irsko se nachází na přelomu druhé a třetí fáze, pokud už ne přímo v poslední fázi podpory, která je z časového hlediska nejdelší a má největší význam pro trvalé udržení míru. V otázce tematických oblastí, jsou na Severní Irsko aplikovatelné všechny čtyři složky. Jedinou výjimku tvoří ekonomický blahobyt, kdy Severní Irsko pod přímou správou Londýna netrpělo nedostatkem či chudobou, které by bylo třeba napravovat pomocí zvláštních opatření. Nicméně otázka sociálního blahobytu již v severoirském
26
Bloomfield, David (2006) On Good Terms: Clarifying Reconciliation. Berghof Report No. 14. Berlin: Berghof Research Center for Constructive Conflict Management, http://www.berghofconflictresearch.org/documents/publications/br14e.pdf, staženo 8.5.2013, s. 3. 27 Wolff, Stefan (2002) The Peace Process in Northern Ireland since 1998: Success or Failure of Postagreement Reconstruction? Civil Wars 5(1): 87-116, s. 87. 28 McGarry, John, O’Leary, Brendan (2006 a) Consociational Theory, Northern Ireland’s Conflict, and its Agreement. Part 1: What Consociationalists Can Learn from Northern Ireland. Government and Opposition. 41(1): 43-63, s. 44.
12
kontextu rezonuje v souvislosti s předchozí diskriminací katolického obyvatelstva v přístupu k zaměstnání či bydlení.29 Problematický není jen termín „post-konfliktní“, ale také „rekonstrukce“. Rekonstrukce, z etymologicko-lingvistického hlediska, odkazuje na návrat do nějakého předchozího stavu, stavu před konfliktem. V Severním Irsku ovšem žádný takový stav neexistuje, návrat do stavu před vypuknutím násilí není žádoucí a jedná se tudíž o zcela novou formulaci vztahů. S přihlédnutím k výše uvedeným výhradám a s ohledem na nutnost vždy uvažovat specifika severoirského případu bude v této práci nicméně i nadále používán termín post-konfliktní rekonstrukce.
1.3 Koncept usmíření Ze 4 tematických okruhů post-konfliktní rekonstrukce je dále vyčleněn jeden, zabývající se spravedlností a usmířením, který je dále detailně prozkoumán. Koncept usmíření je vybrán jako hlavní teoretický nástroj této práce a je aplikován na příklad pochodů. Cílem tohoto bádání je na příkladu pochodů ilustrovat, zda k usmíření dochází či nikoli a tudíž zda je post-konfliktní rekonstrukce úspěšná. Koncept usmíření byl zvolen ze dvou důvodů: z výše uvedených obsahových oblastí, kterými se post-konfliktní rekonstrukce zabývá, je téma spravedlnosti a zejména usmíření tím nejzajímavějším. Obnovu právního systému, posílení ekonomického a sociálního blahobytu či zajištění bezpečnosti je možné zkoumat na případu Severního Irska stejně tak jako na případech jiných mezistátních či vnitrostátních konfliktů. Usmíření ovšem nabírá celou novu dimenzi v případě vleklých konfliktů, které se hluboce podepisují na celých generacích společnosti a kterým severoirský konflikt byl a stále je. Druhým důvodem je fakt, že usmíření je možné chápat jako poslední krok nutný k finálnímu a trvalému vyřešení konfliktu.30 Logika velí, že zajištění bezpečnosti, obnovení ekonomické prosperity a práva a pořádku je nutnou podmínkou jakéhokoli dalšího pozitivního vývoje. Ale je to právě
29
Gidron, Benjamin, Katz, Stanley, and Hasenfeld, Yeheskel, eds.(2002) Mobilizing for Peace: Conflict Resolution in Northern Ireland, Israel/Palestine, and South Africa. New York: Oxford University Press, s. 152-3. 30 Ramsbotham, Oliver, Woodhouse, Tom, and Miall, Hugh (2011), s. 246.
13
usmíření, které dokáže přivézt konflikt k závěru. Pro ilustraci je možné použít Galtungův koncept trojúhelníku konfliktu.31 Galtung definuje konflikt jako trojúhelník se třemi vrcholy: A, B a C. Vrchol A označuje názory (attitude) a domněnky (assumptions) jednotlivých stran konfliktu, jejich vzájemné nahlížení jeden druhého. Vrchol B představuje chování (behavior) jednotlivých stran konfliktu, které může být negativní či pozitivní od použití násilí a donucovacích prostředků až po spolupráci. Poslední vrchol C označuje samotný rozpor (contradiction), tedy skutečnou příčinu konfliktu, to, co se obě strany snaží získat. Galtung tvrdí, že všechny tyto tři komponenty musí být přítomny, aby se jednalo o plnohodnotný konflikt. Pokud by chybělo konfliktní chování či názory, jednalo by se o tzv. latentní konflikt. Latentní konflikt pak představuje potenciální riziko pro vznik budoucího případně obnovu minulého násilného konfliktu.32 Samotný koncept usmíření je v literatuře i praxi hojně rozšířený v důsledku čehož dochází k jeho proliferaci a rozmělňování definice. Obsáhlý přehled toho, co může a nemusí být usmíření, nabízí Reconciliation After Violent Conflict: A Handbook.
33
David Blooomfield v úvodu vyzdvihuje vzájemnou provázanost
usmíření a demokracie. Demokracie je podle něj „jedinečná díky schopnosti zvládat konflikty bez použití násilí“, 34 a je implicitně vyzdvihnuta jako ideální systém vládnutí, ke kterému by měly směřovat společnosti ve fázi post-konfliktní rekonstrukce. Provázání spočívá v tom, že „zatímco demokratický kompromis nabídne řešení podstaty konfliktu, usmíření se zaměřuje na vztahy mezi těmi, kdo budou muset tato řešení implementovat“. 35 Základní definicí usmíření je v tomto případě „hojení vztahů; proces, kterým se společnost posune od rozdělené minulosti ke sdílené budoucnosti“. 36 Jedná se o relativně obecnou definici a autoři proto nabízejí tři zpřesňující kritéria: dlouhodobý, obsáhlý a hluboce-zasahující proces. Téma usmíření se stalo natolik široce rozšířeným, že jeden z redaktorů, David Bloomfield, tři roky později vydal studii věnující se zpřesnění definice a poukazující
31
Galtung, Johan (1996) Peace by Peaceful Means: Peace and Conflict, Development and Civilization. London: Sage, s. 70-73. 32 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003) Reconciliation After Violent Conflict: A Handbook. Stockholm: International Institute for Democracy and Electoral Assistance, s. 12. 33 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003). 34 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003), s. 10. 35 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003), s. 11. 36 Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003), s. 12.
14
na různá úskalí, se kterými se koncept usmíření potýká. 37 Mimo jiné diskutuje následující otázky: je usmíření proces či výsledek procesu; usmíření se pohybuje na široké škále od politického až po osobní, kdy politické usmíření popisuje společenský proces, vývoj vztahů mezi celými komunitami, zatímco osobní se věnuje vtahům na úrovni jednotlivých obětí a pachatelů; usmíření může být použito jako zastřešující termín pro širokou škálu procesů a aktivit; odpuštění a spravedlnost jsou s usmířením spojené, ale nejsou za něj zaměnitelné; a konečně samotný výraz „usmíření“ dokáže být zatížený různými předsudky a je proto možné ho terminologicky nahradit například výrazem „koexistence“, s tím, že význam zůstává neměnný. Dokonce i Johan Galtung označil usmíření za „téma s hlubokými psychologickými, sociologickými, teologickými, filozofickými a hluboce lidskými kořeny – a nikdo neví jak usmíření úspěšně dosáhnout“.38 Karen Brounéus definuje usmíření jako „společenský proces vzájemného uznání a proměny destruktivního přístupu a chování v konstruktivní vztahy s cílem dosažení udržitelného míru“.39 Pro účely této práce bude použita právě tato definice Karen Brounéus. Koncept usmíření, tak jak je použit v této práci, vykazuje několik základních rysů: Zaprvé, je to dlouhodobý proces. Zadruhé, se zabývá politickým usmířením mezi oběma komunitami a pracuje tudíž s kolektivní identitou obou komunit spíše než s jednotlivci. Zatřetí, cílem procesu je dosažení udržitelného míru. Zajímavou analogii tohoto žádoucího konečného stavu nabízí David Bloomfiled s použitím klasické Galtungovy dichotomie pozitivního a negativního míru. 40 Bloomfield upozorňuje na možnost nahradit termín „usmíření“ termínem „koexistence“, jelikož tento je více neutrální a nenese s sebou nutně konotaci odpuštění. Poté nabízí následující analogii: Stejně tak jako negativní mír i negativní koexistence znamená pouhou absenci násilí; pozitivní koexistence má oproti tomu bohatší dynamiku a představuje sdílené hodnoty, pozitivní vztahy, vzájemnou provázanost, respekt, důvěru a spolupráci. Takto načrtnutá pozitivní koexistence/usmíření tak představuje cíl, ke kterému celý proces směřuje. Začtvrté, tento proces vyžaduje přehodnocení přístupu, předsudků a negativních stereotypů, které si strany konfliktu vytvořily o
37
Bloomfield, David (2006). Galtung, Johan (2001) After Violence, Reconstruction, Reconciliation and Resolution. In Mohammed Abu-Nimer, ed., Reconciliation, Justice and Coexistence: Theory and Practice. Lanham: Lexington Books, s. 3-23, s. 4. 39 Brounéus, Karen (2003), s. 3. 40 Bloomfield, David (2006), s.14. 38
15
sobě navzájem v průběhu konfliktu.41 Toto vnitřní přehodnocení je hnacím motorem proměny vztahů. Téma pochodů bylo zvoleno pro tuto studii, jelikož jsou významným prvkem protestantské identity, nesou vysokou symbolickou hodnotu a zároveň jsou pravidelným styčným bodem mezi oběma komunitami a tento kontakt je obvykle spojován s negativními emocemi. Pochody byly a zůstávají problematickým tématem pro obě komunity. Protestanté považují právo pochodovat za jejich výsadní právo a dědictví, zatímco pro katolickou komunitu byly oranžské pochody téměř urážkou a konstantní připomínkou jejich druhořadého postavení. 42 Pochody jsou způsobem vyjádření kolektivní identity a také nástrojem uplatnění politické převahy na určitém území. Obě komunity se tak pravidelně potkávaly v nepřátelské atmosféře. Smithey tvrdí, že právě skrze interakci je tvořena a tvarována identita. 43 Zároveň také poukazuje na souvislost mezi méně zastrašující strategií chování a reinterpretací jinak polarizovaných kolektivních identit.44 Jinými slovy proměna chování, otupení ostrých hran při vzájemném kontaktu a reinterpretace kolektivní identity jsou provázány. Stejným směrem se ubírá i studie Tanii Tam a kolektivu, která zkoumá pozitivní korelaci mezi vzájemným kontaktem komunit a emocemi, které tento kontakt vyvolává. Studie tvrdí, že vzájemný kontakt obou komunit vzbuzuje pocity empatie a naopak pomáhá snižovat pocity hněvu a odlidštění.45 Tato práce zkoumá pochody jako příklad kontaktu mezi oběma komunitami. Vzájemné interakce mají potenciál pozitivně ovlivnit způsob, jakým o sobě navzájem obě komunity smýšlejí, ale usmíření zároveň vyžaduje jistou prvotní sebereflexi a přehodnocení chápání sebe sama a „těch druhých“, aby mohlo dojít ke změnám v chování, které poté nebude vnímáno jako otevřeně nepřátelské. Na příkladu pochodů bude ilustrováno, že k takovému posunu zatím nedošlo a proces usmíření tudíž možná nemá v Severním Irsku stejnou šanci na úspěch jako v případě jiných post-konfliktních situací.
41
Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003), s. 13. Jarman, Neil (1997) Material Conflicts: Parades and Visual Displays in Northern Ireland. Oxford: Berg, s. 79. 43 Smithey, Lee (2011), s. 36. 44 Smithey, Lee (2011), s. 33. 45 Tam, Tania et al. (2008) Postconflict Reconciliation: Intergroup Forgiveness and Implicit Biases in Northern Ireland. Journal of Social Issues 64(2): 303-320. 42
16
Tato práce v následujících kapitolách nabídne nejdříve přehled relevantních aktérů včetně identifikace jejich základních postojů a zájmů. Hlavní část práce se poté bude věnovat detailnímu poznání fenoménu pochodů, který pomůže ilustrovat nedostatek potřebné změny v chování i smýšlení obou komunit.
17
2. Severoirský konflikt v kontextu 2.1 Terminologie Jakákoli práce zabývající se tématem Severního Irska se neobejde bez stručné poznámky
k terminologii.
Každý
autor
se
musí
vypořádat
s matrixem
protestanté/unionisté/loajalisté a katolíci/nacionalisté/republikáni po svém. Ačkoli podstata sporu netkví v odlišných náboženských vyznáních, jsou obvykle označení „katolíci“ a „protestanté“ používána pro základní rozlišení obou stran konfliktu. V situacích, kdy se hovoří o celospolečenských otázkách, je toto zřejmě nejadekvátnější způsob rozdělení. Nicméně v případě politických preferencí a programu
je
přesnější
používat
termíny
„nacionalisté/republikáni“
a
„unionisté/loajalisté“; i zde ovšem existuje dichotomie v názvosloví, protože zmíněné dva tábory nesdílejí preference a způsob jejich prosazování kompletně. Nacionalisté i republikáni prosazují sjednocení irského ostrova, ovšem nacionalisté se tradičně soustředí na čistě politický způsob boje, zatímco republikáni byli v minulosti
připraveni
použít
násilí.
V případě unionistů/loajalistů
funguje
dichotomie obdobně: společným cílem je zachování unie Severního Irska a Velké Británie, kdy unionisté představují politickou sílu, zatímco loajalisté byli v minulosti militantnější a nebránili se použití násilí. Tuto dichotomii lze použít také v případě socio-ekonomického zázemí. Nacionalisté a unionisté jako příslušníci střední třídy představují respektovaný a ctihodný element, zatímco republikáni a loajalisté, obvykle rekrutováni z nižších příjmových skupin, reprezentují živější element. 46 Tuto identifikaci ovšem nelze uplatňovat striktně a funguje spíše jen jako aproximace. Identita se však skládá z mnoha vrstev a Severní Irsko není výjimkou. Existují tedy i další způsoby dělení. V případě důrazu na oddělení národnosti od státní příslušnosti jsou používány termíny „irský“ a „britský“, případně „ulsterský“ označující protestanty/unionisty. V odkazu na kořeny konfliktu se může někdy objevit i dělení na „místní“ (natives) a „usedlíky“ (settlers).
46
Smithey, Lee (2011), s. 55-58.
18
Problém se nevyhýbá ani prostým situacím, jakými jsou zeměpisné názvy, jako v případě druhého největšího severoirského města Derry/Londonderry. Protestanté preferují používání názvu „Londonderry“, zatímco katolíci upřednostňují „Derry“. 47
2.2 Stručná historie konfliktu Jistým předpokladem práce zabývající se post-konfliktní rekonstrukcí je také základní znalost konfliktu a nutných souvislostí. O čem tedy byl a je konflikt v Severním Irsku? Existují mnohé způsoby kategorizace konfliktů: z těch nejzákladnějších jsou to dělení podle úrovně, na které se konflikt odehrává – vnitrostátní, mezistátní či systémový; podle příčin konfliktu – spor o území, vládu, ideologii, náboženství etc.; a podle použití násilí – násilné či nenásilné konflikty.48 Charakteristika konfliktu je pak součtem všech jednotlivých faktorů. Severní Irsko tedy při pohledu touto optikou spadá do kategorie ozbrojeného vnitrostátního konfliktu o území. Další faktory jako jsou náboženství či ideologie jsou jen druhotnými znaky, které umožňují vysvětlit intenzitu konfliktu a sílu společenské mobilizace.49 Tak jako v obdobných konfliktech o území se i v Severním Irsku objevuje charakteristická debata na téma „kdo tu byl první“. Při hledání prapříčin konfliktu tak lze začít už v roce 1169 anglo-normanskou invazí na irský ostrov a následnou anglickou dominancí. Dalším významným milníkem byl rok 1534, kdy po rozkolu s Římem král Jindřich VIII. založil anglikánskou církev a Anglie se tak stala protestantskou, zatímco Irsko zůstalo katolické. Ovšem téměř nejčastějším bodem označovaným jako prvopočátek konfliktu je počátek 17. století a osidlování Ulsteru usedlíky z Anglie a Skotska. Na samém počátku 17. století přišli do oblasti Ulsteru50 první, zejména skotští, ale také angličtí protestanté, a dali tak vzniknout svébytné komunitě s rozdílným náboženským vyznáním, kulturou i politickou orientací. Protestantským usedlíkům 47
Bez jakéhokoli zaujetí bude v této práci při všech dalších zmínkách používán název Derry. Waisová, Šárka (2005), s. 37. 49 Wallensteeen, Peter (2002), s. 79. 50 Ulster, který se vžil jako ekvivalent pro označení území Severního Irska, se neshoduje s původním historickým vymezením. Ulster/Severní Irsko v současnosti zahrnuje pouze šest hrabství: Antrim, Armagh, Down, Fermanagh, Londonderry a Tyrone. Historický Ulster se skládal z devíti hrabství, kromě výše jmenovaných to byla ještě hrabství Cavan, Donegal a Monaghan, která byla v roce 1921 ponechána Svobodnému irskému státu, protože jejich obyvatelstvo bylo ve většině katolické a proirské. 48
19
se v Ulsteru dařilo a rychle zvyšovali svůj podíl na vlastnictví půdy na úkor irského obyvatelstva. Iry tento vývoj událostí dovedl až ke vzpouře, která pro ně bohužel v letech 1649-52 skončila krvavou porážkou z rukou Oliver Cromwella. Další ztrátu utrpěli Irové v roce 1690, kdy protestant Vilém III. Oranžský porazil katolického krále Anglie, Skotska a Irska Jakuba II. v bitvě na řece Boyne, a upevnil tak protestantskou nadvládu. O víc než sto let později, v roce 1798, vedl další irské povstání za nezávislost překvapivě protestant Wolfe Tone, nicméně ani ten neuspěl a výsledkem byl zákon o unii z roku 1801, který vytvořil Spojené království Velké Británie a Irska. Irsko tak zcela přišlo o svou nezávislost. Ve dvacátých a třicátých letech 19. století vedl Daniel O’Connell kampaň za zrušení unie - bez většího úspěchu. Ve druhé polovině čtyřicátých let pak Irsko zasáhl velký hladomor, jenž zapříčinil značnou irskou emigraci, zejména do USA. Koncem 19. století vzniklo v Irsku hnutí za autonomii (Irish Home Rule), díky kterému Irové po dlouhé době zaznamenali alespoň částečný úspěch. Autonomii se na počátku 20. století podařilo prosadit, nicméně její implementaci zabránilo vypuknutí první světové války. V roce 1916 se pak republikáni v Dublinu pokusili o tzv. Velikonoční povstání (Easter Rising). Britům se podařilo povstání potlačit, ale jejich následná neobratná reakce vedla k popravě organizátorů povstání, ze kterých se téměř okamžitě stali mučedníci. Došlo k obratu ve veřejném mínění, přesunu sympatií k republikánům, a nově byla požadována nezávislost namísto autonomie. Irská republikánská armáda (Irish Republican Army, IRA) pod politickým velením Sinn Féin (SF) vedla v letech 1918 – 1921 válku za nezávislost (War of Independence), již ukončila mírová smlouva podepsaná v prosinci 1921. Tato smlouva rozdělila irský ostrov na dva celky – Severní Irsko zůstalo součástí Spojeného království a Svobodný irský stát získal status dominia. V letech 1922 – 23 proběhla ve Svobodném irském státě krátká občanská válka mezi zastánci a oponenty Anglo-irské mírové smlouvy, kterou zastánci smlouvy vyhráli. V roce 1937 vznikla schválením nové ústavy Irská republika a vyhlásila plnou nezávislost na Spojeném království. Westminster ponechal vládu v Severním Irsku v rukou podřízené exekutivy a parlamentu se sídlem ve Stormontu a na čas se stáhl. Stormont, ovládaný unionisty, prosazoval řadu politických opatření vedoucích k diskriminaci katolického obyvatelstva, což v šedesátých letech vyústilo ve zformování hnutí za občanská práva katolíků, jehož nejvýznamnějším představitelem byla Severoirská asociace pro 20
občanská práva (Northern Ireland Civil Rights Association, NICRA). Mírové hnutí si jako strategii zvolilo pořádání nenásilných pochodů po vzoru amerického hnutí za rovnoprávnost. Tyto pochody byly protestantům trnem v oku a v jejich průběhu stále častěji docházelo k potyčkám mezi loajalisty a RUC na jedné straně a republikány na straně druhé. Eskalace násilí vedla až k „bitvě o Bogside“ (Battle of the Bogside), při které v srpnu roku 1969 obyvatelé katolické čtvrti Bogside ve městě Derry postavili barikády a vzdorovali RUC. Když RUC ani po třech dnech nedokázala obnovit pořádek, byla vyslána na pomoc britská armáda. Tento okamžik je většinou považován za začátek tzv. Troubles. Násilí se dále stupňovalo a nešťastného vrcholu dosáhlo 30. ledna 1972, kdy jednotky britské armády během mírového pochodu za občanská práva zabily 13 jeho účastníků. Tento incident vešel ve známost jako „Krvavá neděle“ (Bloody Sunday). V březnu toho roku následně došlo k rozpuštění Stormontu a obnovení přímé správy britské vlády nad Severním Irskem. Na přelomu let 1973/4 následoval pokus o zavedení severoirské vlády na principu sdílení moci (power-sharing) ztělesněný v Dohodě ze Sunningdale (Sunningdale Agreement). Unionisté takové uspořádání ovšem rezolutně odmítli a v letech 1974 – 1999 tak Severní Irsko podléhalo přímo Westminsteru a britská vláda s IRA proti sobě vedly tzv. dlouhou válku (Long War). V roce 1985 byla podepsána Anglo-irská dohoda (Anglo-Irish Agreement, AIA), která dávala Irské republice jistou možnost podílet se na rozhodování při správě Severního Irska. Přelom osmdesátých a devadesátých let zaznamenal počátek mírového procesu, který dosáhl významného mezníku 10. dubna 1998 podepsáním Velkopáteční dohody. Snaha o implementaci GFA trvala dalších 8 let a byla zakončena podpisem Dohody ze St Andrews roku 2006 a reálným sestavením severoirské exekutivy v květnu 2007. Zatím poslední volby do shromáždění Severního Irska se konaly v květnu 2011. Současným premiérem (First Minister) je Peter Robinson z Demokratické unionistické strany (Democratic Unionist Party, DUP); jeho zástupcem (Deputy First Minister) je Martin McGuinness z Sinn Féin.51 Pochody hrály v historii konfliktu prominentní roli zejména na konci šedesátých a počátku sedmdesátých let 20. století. Protestanté udržovali tradici 51
Severní Irsko má specifickou terminologii: parlament sídlící ve Stormontu se oficiálně nazývá „Shromáždění Severního Irska“ (Northern Ireland Assembly); vláda je oficiálně nazývána „Exekutivou“ (Northern Ireland Executive) a premiér drží formálně titul „první ministr“ (First Minister).
21
zejména oranžských pochodů již od konce 18. století a považovali je za neoddělitelnou součást jejich kolektivní identity. Vzestup hnutí za občanská práva katolíků a pochody organizované NICROU považovali protestanté za pokus připravit je o jejich tradici a dědictví. 52 Naopak pochody organizované protestantskými organizacemi a spolky byly silně negativně vnímány katolickou komunitou, která musela trpět hlučné a sektářsky se projevující přehlídky v centru svých čtvrtí. Pochody, jako koncentrovaný styčný bod, často vyostřovaly kontakt obou komunit a ústili v ozbrojené potyčky mezi radikálními křídly obou táborů. S postupem času a s vývojem mírového procesu se většina pochodů stala relativně bezproblémovými. Vášně opadly a katolické obyvatelstvo se v některých případech naučilo pochody tolerovat, vyhýbat se jim, případně na ně reagovat tichým protestem. Ačkoli se v celkovém objemu pochodů jedná o relativně malé číslo, některé specifické pochody zůstávají vysoce problémové a nadále způsobují hluboké rozkoly mezi oběma komunitami.
2.3 Aktéři 2.3.1 Unionisté/loajalisté Unionistický diskurz tradičně vycházel z přesvědčení, že protestantské osídlení na počátku 17. století pomohlo pozvednout irskou zaostalou kulturu. Lze tu zahlédnout paralelu s klasickým civilizačním „břemenem bílého muže“, kterou také někdy obratně využíval republikánský diskurz jako argumentaci, že Severní Irsko je dalším z britských kolonizačních projektů. Nicméně unionisté v tomto světle nadále interpretovaly všechny irské snahy o autonomii či samostatnost jako projev nevděku a doklad nepřátelství. Dalším výrazným prvkem unionistického diskurzu byla interpretace rozdělení ostrova jako demokratického rozhodnutí jižní části vystoupit z unie s Velkou Británií, která unionistům umožnila částečně popírat legitimitu republikánských požadavků na znovusjednocení ostrova.53 Bez ohledu na diskurz unionisté v době fungování Stormontu skutečně prováděli diskriminační politiku, jejíž reálný dopad se snažili bagatelizovat, případně obhajovat hrozbou IRA. Zasahování britské vlády do severoirských záležitostí a
52 53
Jarman, Neil (1997), s. 78-79. Dixon, Paul (2008), s. 14.
22
rozpuštění Stormontu v roce 1972 považovali unionisté za nespravedlivé, Dohodu ze Sunningdale společně s loajalisty bojkotovali, AIA z roku 1985 běžně označovali za zradu a mírový proces v devadesátých letech chápala část unionistů a loajalistů dokonce jako kapitulaci. Ačkoli mírový proces přinesl konec násilí a obnovení samosprávy, unionisté jako by měli dojem, že stále něco ztrácejí. Je pravda, že v názorech na to, jak dále postupovat, se britská vláda a unionisté často lišili – britská vláda vnímala celou záležitost v mnohem širším kontextu a hlavním cílem bylo hlavně udržení bezpečnosti a vyřešení sporu, nikoli nutně udržení unionistů u moci. V průběhu mírového procesu a na přelomu tisíciletí ovšem unionismus zažíval mnohé vnitřní rozkoly a vyrovnával se s novou politickou realitou, ve které se nacionalisté/republikáni rovnocenně podílí na správě Severního Irska. Odtud pravděpodobně pochází mezi protestanty rozšíření pocit, že museli udělat více ústupků než druhá strana, a že nacionalisté/republikáni z podpisu GFA těžili více než oni. V této nové politické realitě již nemají protestanté automaticky výhodu a musí o příležitosti soupeřit s katolíky, budovat sociální a politický kapitál. Zároveň tento reálný vývoj musí nějakým způsobem sladit se svými představami o sobě samých, těch druhých a svém místě ve společnosti. Lze očekávat, že transformace diskurzu i kolektivní identity, obou hluboce historicky zakořeněných, bude bolestivě pomalá a narazí na mnohé překážky. Na politické scéně jsou momentálně nejvýraznějšími zástupci unionismu následující dvě strany: Ulsterská unionistická strana (Ulster Unionist Party, UUP),54 založená v roce 1905, tato středopravicová strana byla dominantní po celé období fungování Stormontu v letech 1921-72. UUP hrála významnou roli při vyjednávání GFA, ale po jejím podpisu na přelomu tisíciletí začala ztrácet podporu ve prospěch radikálnější Demokratické unionistické strany. UUP byla od svého založení až do roku 2005 formálně propojená s Oranžským řádem. V době založení byla UUP jedinou unionistickou stranou a propojení těchto dvou institucí bylo přirozené. Nicméně s postupem času a měnícími se podmínkami na politické scéně se vztah UUP a oranžistů proměnil. Vliv oranžistů na dění v UUP se zmenšoval a jejich přítomnost již nebyla tak žádoucí jako dříve.55 Oranžský řád se proto rozhodl ukončit formální vazby s UUP.
54
UUP, http://www.uup.org/, staženo 12.4.2013. BBC News. Orange Order severs links to UUP, March 12, 2005, http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/northern_ireland/4342429.stm, staženo 12.4.2013. 55
23
Dalším zástupcem unionistů je Demokratická unionistická strana (Democratic Unionist Party, DUP), 56 založena v roce 1971 reverendem Ianem Paisleym jako konkurence UUP, kterou Paisley vnímal jako příliš benevolentní vůči katolíkům. Z voleb v roce 2003 vyšla DUP jako nejsilnější severoirská strana a v roce 2007 se překvapivě dohodla na sestavení vlády se Sinn Féin.
Loajalisté se obvykle sdružovali ve více či méně militantních uskupeních, mezi které patřila následující: Ulsterská dobrovolnická síla (Ulster Volunteer Force, UVF), založená 1966; Ulsterská obranná asociace (Ulster Defence Association, UDA), nejpočetnější loajalistická organizace založena 1971; Ulsterská protestantská akce (Ulster Protestant Action, UPA), 1956 ji spoluzakládal Ian Paisley; 57 a Ulsterský vzdor (Ulster Resistance, UR) založený v listopadu 1986 v rámci kampaně proti AIA.58
2.3.2 Nacionalisté/republikáni Republikánsko-nacionalistický
diskurz
vychází
ze
základní
teze,
že
Anglie/Británie Irsku nepřinesla nic jiného než útlak a násilí, ať už to byl Cromwellův masakr, poprava vůdců Velikonočního povstání, aktivity „Black and Tans“59 během bojů za nezávislost, či Krvavá neděle. Republikáni i nacionalisté se shodnou ve dvou bodech: 1) rozdělení ostrova bylo nedemokratické a britská vláda tomu mohla zabránit a prosadit jednotné (samostatné) Irsko;60 2) sjednocené Irsko je nevyhnutelné – mírový proces a GFA byly interpretovány jako mezikroky nutné k dosažení znovusjednocení ostrova. Ideologie obou proudů se však dále liší. Nacionalisté rozlišují mezi unionisty a britskou vládou, kterou chápou jako spíše neutrální. Hlavní problém proto vidí ve vnitřním rozdělení společnosti, nikoli v britské přítomnosti. Pro republikány byla naopak britská vláda hlavním nepřítelem – 56
DUP, http://www.mydup.com/, staženo 12. 4. 2013. Mulholland, Marc (2002) Northern Ireland: A Very Short Introduction. New York: Oxford University Press, s. 55, 80; Cooke, Dennis (1997) Persecuting Zeal: A Portrait of Ian Paisley. Dingle: Brandon, s. 138. 58 Moloney, Ed (2008) Paisley: From Demagogue to Democrat? Dublin: Poolbeg Press, s. 312-313. 59 „Black and Tans“ byl název speciální paramilitantní jednotky vytvořené ad hoc z veteránů první světové války. Tato jednotka byla nasazena v letech 1920-21 v Irsku k potlačení irského odporu. 60 Dixon, Paul (2008) Northern Ireland: The Politics of War and Peace, 2nd ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan, s. 8. 57
24
IRA ji vinila z toho, že dopustila vznik diskriminujícího režimu. Unionisté byli vnímáni jen jako loutky. Sociálně demokratická labouristická strana (Social Democratic Labour Party, SDLP),
61
založena 1970, reprezentuje hlavní proud nacionalismu. V otázce
sjednocení ostrova SDLP vždy hájila princip konsensu, podporovala mírový proces i GFA a zároveň trvala na tom, aby se mírového procesu účastnila i SF. Byl to právě dlouholetý předseda SDLP John Hume, který první navázal kontakty s Gerry Adamsem, předsedou SF. Sinn Féin/Irská republikánská armáda (Sinn Féin/Irish Republican Army, SF/IRA) 62 byli reprezentanty republikánského porudu. Ačkoli spojení Sinn Féin a IRA je do jisté míry problematické, neexistuje jiná funkční varianta uchopení jejich role. SF byla historicky chápána jako politické křídlo IRA, jež byla dlouhou dobu dominujícím prvkem republikánského proudu. Gerry Adams i Martin McGuinness vždy prosazovali, že takové chápání spojení SF a IRA není zcela adekvátní, protože SF má svébytný program a cíle. Zároveň to ale byli právě lídři SF, kdo tlumočil pozice IRA na mírových jednáních, kterých se IRA samotná nikdy neúčastnila. SF a IRA byly založeny již v roce 1905 na obranu irských zájmů. Během občanské války obě uskupení zaznamenala první z řady mnohých vnitřních rozkolů a strach z odštěpení a vytvoření ještě radikálnější skupiny se stal trvalou součástí republikánského diskurzu. Středobodem republikánských cílů bylo ukončení veškeré britské přítomnosti v Severním Irsku a vytvoření sjednocené Irské republiky. 63 Jakékoli jiné kompromisní varianty republikáni dlouhou dobu odmítali. Nicméně SF se skutečně během mírového procesu profilovala individuálně a přiblížila se nacionalistickému uvažování, když se rozhodla pro podporu GFA a principu sdílení pravomocí. Tento posun se republikánům vrátil v podobě volebního úspěchu z roku 2001, kdy se SF stala ve volbách do severoirského shromáždění nejsilnější nacionalistickou/republikánskou stranou. Když na podzim roku 2005 IRA oznámila ukončení bojových operací a její odzbrojení bylo prověřeno nezávislou autoritou, padla
poslední
překážka
vytvoření
a nacionalistů/republikánů.
61
SDLP, http://www.sdlp.ie/, staženo 12. 4. 2013. SF, http://www.sinnfein.ie/, staženo 12. 4. 2013. 63 Dixon, Paul (2008), s. 8. 62
25
společné
vlády
unionistů
Gerry Adams byl v letech 1970-83 místopředsedou SF; od roku 1983 je jejím předsedou a Martin McGuinness jeho zástupcem. Martin McGuinness, ačkoli to vytrvale popírá, byl s největší pravděpodobností po roce 1983 současně také jedním z členů nejvyššího rozhodovacího orgánu IRA, tzv. Armádní rady (IRA Army Council) a nejužšího velení IRA v Severním Irsku, tzv. Severního velitelství (Northern Command).64
2.3.3 Britská vláda Britská vláda měla bezesporu komplikovanou pozici v průběhu celého konfliktu i mírového procesu. Neochota unionistů provést na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nezbytné reformy a následná neschopnost RUC zajistit pořádek vtáhla britskou vládu přímo do centra konfliktu. Vojenské řešení by pravděpodobně bylo možné, ale pouze za použití extrémního násilí a tudíž dlouhodobě kontraproduktivní.65 Na nemožnosti spoléhat se na vojenské řešení se shodly všechny britské vlády od poloviny sedmdesátých let.66 Westminster se od té doby ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny, když se pokoušel přesvědčit obě strany sporu o své nestrannosti a zájmu na vyřešení konfliktu. V rétorické rovině lze jistě dohledat mnoho rozporuplností v pozicích britské vlády, nicméně tyto byly dány snahou udržet obě strany součástí jednání. Klíčem k úspěšnému mírovému procesu bylo zvolit takový postup, který posiloval kredibilitu SF, a tím snižoval riziko rozštěpení republikánského tábora a zároveň umožnil unionistům účastnit se jednání a udržet si integritu před svými voliči i celou protestantskou komunitou.67 Během mírového procesu byla britská vláda, a zejména později Blairova administrativa, nesčetněkrát nucena uchýlit se ke složité choreografii událostí tak, aby udržela obě strany u jednacího stolu. Tato komplikovaná pozice také mohla negativně ovlivnit schopnost vlády přimět strany sporu k řešení dříve.
64
Feeney, Brian (2003) Sinn Féin: A Hundred Turbulent Years. Madison: University of Wisconsin Press, s. 296 – 297, 342. 65 Dixon, Paul (2008), s. 326. 66 Dixon, Paul (2008), s. 166, 333; Powell, Jonathan (2008), s. 310. 67 Dixon, Paul (2008), s. 329.
26
2.3.4 Irská vláda Vliv irské vlády na situaci v Severním Irsku rostl pozvolna. Britové zpočátku vnímali konflikt jako čistě domácí záležitost, nicméně s počátkem Troubles se mnohé změnilo. Britská vláda uznala, že bez zapojení Irské republiky bude obtížné dosáhnout úspěšného řešení. Irská politická elita měla sama dobrý důvod usilovat o stabilní řešení, protože se obávala možného přelití konfliktu ze Severu – IRA a její aktivity představovaly hrozbu pro stabilitu republiky.68 První významnější posun představovala Dohoda ze Sunningdale, která zahrnovala mimo jiné i irskou dimenzi a předpokládala spolupráci nejvyšších orgánů Irské republiky a Severního Irska. Anglo-irská dohoda z roku 1985 znamenala další pokrok; jejím cílem byla spolupráce v boji proti radikálům z obou táborů a zároveň umožnila irské vládě pasovat se do role legitimního reprezentanta katolické komunity. Dublin proto trval na tom, aby spolupráce v boji proti IRA byla přímo navázaná na opatření směřující ke zlepšení životní úrovně severoirského katolického obyvatelstva. Deklarace z Downing Street z prosince 1993 de facto uznala irský zájem podílet se na formulaci a realizaci řešení konfliktu. Během vyjednávání GFA a při snaze o její implementaci byla irská vláda již plnohodnotným partnerem. Autenticitu irské snahy dosvědčuje i souhlas Bertieho Aherna, tehdejšího irského premiéra, s odstraněním článků 2 a 3 irské ústavy, které zakotvovaly nárok na území Severního Irska. Irská vláda také sehrála významnou roli ve vytváření tzv. „pan-nacionalistické“ fronty, sdružující republikány, nacionalisty, politickou elitu Irské republiky, a (v případě potřeby) zahrnující příležitostně i prezidenta USA Billa Clintona. Tato pan-nacionalistická fronta měla vysoce symbolický charakter a SF její pomocí mohla přesvědčovat řadové republikány o tom, že když se vzdají násilí, lze vytvořit silnou koalici hájící jejich zájmy.69
68
O’Kane, Eamonn (2002) The Republic of Ireland’s Policy Towards Northern Ireland: The International Dimension as a Policy Tool. Irish Studies in International Affairs. 13: 121-133, s. 126. 69 Powell, Jonathan (2008), s. 79.
27
2.3.5 Ostatní aktéři Oranžský řád (Orange Order, OO)70 Oranžský řád je protestanské bratrstvo založené v roce 1795 na obranu tehdejších protestantů žijících na severu Irska. V době zakládání řádu, kdy zejména v hrabství Armagh pravidelně docházelo k potyčkám mezi protestanty a katolíky, byla obrana myšlena doslova. V současnosti je cílem řádu spíše metaforická obrana protestantské víry, kultury a tradic. Oranžský řád je silně hierarchicky strukturovaná organizace skládající se z jednotlivých geograficky vymezených lóží. Etymologicky se odkazuje na Svobodné zednáře, jejichž strukturu napodobuje.71 Hlavní základnou řádu je Severní Irsko, ale působí i ve Skotsku, Irské republice a dalších zemích Commonwealthu. Název řádu, stejně jako jeho nejtypičtější symboly: oranžová barva a fialová hvězda, se odkazují na Viléma III. Oranžského. Vilém Oranžský je pro tento řád klíčovou postavou dějin a tradici pochodů oranžisté započali jako každoroční připomínku Vilémova vítězství nad králem Jakubem II u řeky Boyne v roce 1690. Pořádání pochodů se v průběhu let stalo hlavní náplní řádu. Politicky jsou oranžisté velmi silně navázáni na unionistický proud. Mezi řádem a UUP existovaly formální vztahy od samotného založení strany až do roku 2005. Minimálně čtvrtina rozhodujícího orgánu strany Ulster Unionist Council byli oranžisté. Oranžský řád byl ovšem také často označován za sektářský, šovinistický, či nadřazený. K tomuto vnímání také jistě přispěl fakt, že členství je vyhrazeno výhradně protestantům. Katolíci, případně ti, jejichž blízcí příbuzní jsou katolíci, se nemohou stát členy. Oranžský řád je stále velmi vlivnou organizací. Ačkoli se jeho členská základna, zejména ve městech, od šedesátých let pozvolna snižuje, stále má více členů než všechny severoirské politické stran dohromady. 72 Oranžský řád je obvykle kategorizován jako loajalistická instituce.
70
Oranžský řád, http://www.grandorangelodge.co.uk/, staženo 13.4.2013. Bryan, Dominic (2000) Orange Parades – The Politics of Ritual, Tradition and Control. London: Pluto Press, s. 33. 72 Smithey, Lee (2011), s. 137, 149. 71
28
Apprentice Boys of Derry73 Apprentice Boys of Derry je další protestantské loajalistické bratrstvo podobné Oranžskému řádu. Ve srovnání s OO je skromnější, má menší členskou základnu, která je koncentrována zejména v Derry a okolí. Bratrstvo bylo založeno roku 1814 a hlavním účelem je připomínat – formou pochodů – obléhání Derry z roku 1689, kdy král Jakub II. obléhal město Derry, tehdy výraznou protestantskou výspu. Typickou barvou je rudá červená a tento spolek je znám tím, že během svých pochodů není tak striktní při kontrole použitých vlajek a symbolů než Oranžský řád. Oranžisté také ve svých klubovnách, tzv. Orange Halls, absolutně zakazují konzumaci alkoholu, zatímco Apprecntice Boys jsou trochu benevolentnější.74 Parades Commission75 Parades Commission byla vytvořena roku 1998 a jejím hlavním cílem bylo propagovat větší pochopení tématu pochodů v rámci širší veřejnosti a podporovat, případně pomáhat, s mediací v případě jednotlivých sporů. 76 Úkolem komise bylo také vytvořit kodex chování (Code of Conduct), který obsahoval doporučení pro účastníky i pořadatele. PC je nezávislá komise, odpovědná britskému parlamentu, s možností navrhovat britské vládě změny v legislativě týkající se pochodů. PC nemůže jednotlivé pochody zcela zakázat, ale může na ně uvalit omezení, která jsou závazná a policií vynutitelná. Z titulu práce, kterou komise dělá je populárnější u katolíků spíše než u protestantů. Policejní služba Severního Irska (Police Service of Northern Ireland, PSNI)77 Policejní služba Severního Irska nahradila v listopadu 2001 původní RUC. Reforma policejních složek byla součástí GFA a potřebné změny detailně popsala zpráva Pattenovy nezávislé komise pro reformu policie. 78 V současnosti všechny politické strany Severního Irska policii podporují a členové exekutivy dokonce v rámci přísahy slibují podporu PSNI. Stejně jako dříve RUC, PSNI je v případě 73
Apprentice Boys of Derry, http://www.apprenticeboys.co.uk/about-us, staženo 13.4.2013. Bryan, Dominic (2000), s. 114-5. 75 Parades Commission, http://www.paradescommission.org/, staženo 13.4.2013. 76 Public Processions (Northern Ireland) Act 1998, http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1998/2/pdfs/ukpga_19980002_en.pdf, staženo 15.4.2013. 77 Policejní služba Severního Irska, http://www.psni.police.uk/, staženo 12.4.2013. 78 A New Beginning: Policing in Northern Ireland (1999) The Report of the Independent Commission on Policing for Northern Ireland, http://cain.ulst.ac.uk/issues/police/patten/patten99.pdf, staženo 16.4.2013. 74
29
problematických pochodů v první linii. Je právě odpovědností policie zajistit pořádek a dohlédnout na dodržování případných omezení uvalených PC.
2.4 Pochody – protestantský fenomén Jak již bylo výše uvedeno, tato práce se věnuje pochodům organizovaným protestantskou komunitou, respektive loajalistickým segmentem této komunity. Je tomu tak ze dvou důvodů: Zaprvé, unionistické/loajalistické pochody představují většinu. Jako unionistické/loajalistické bylo v roce 2010 označeno 66% z celkového objemu pochodů, zatímco nacionalistické pochody představovaly pouhá 3 procenta; zbylé pochody spadají do náboženské, občanské či charitativní kategorie. 79 Zadruhé, pochody hrají podstatně významnější roli v protestantské komunitě než v katolické. Protestanté obecně a zejména oranžisté s odkazem na tradici využívali a nadále využívají pochody jako způsob legitimizace.80 V katolické komunitě se pochody také vyskytují, obvykle mají vzpomínkový charakter a připomínají události, jako bylo Velikonoční povstání, Krvavá neděle, či republikánské hladovky z let 1980 a 1981. Svým rozsahem ovšem zdaleka nepoutají tolik pozornosti, jako oranžské pochody a pro katolíky samotné nejsou natolik významnou složkou kolektivní identity, jako tomu je u protestantů. Oranžský řád je největší a nevýznamnější organizace s dlouholetou tradicí. Jako takoví, mají oranžisté možnost pochodovat při mnoha různých příležitostech. Typologická škála pochodů zahrnuje každoroční pamětní pochody; místní pochody – separátní pochody individuálních lóží v průběhu června jako příprava na Twelfth81; tzv. feeder pochody, které jednotlivé lóže pořádají ve svých oblastech/čtvrtích než se připojí k hlavnímu pochodu; kostelní pochody – obvykle se pořádají při zvláštních událostech a předcházejí mši sloužené v místním kostele; hudební pochody, které jsou organizovány jako přehlídka a soutěž zároveň a jichž se účastní pochodové kapely obvykle doprovázející oranžské a další protestantské pochody. 82 Všechny tyto rozmanité příležitosti a formy dohromady tvoří tzv. pochodovou sezonu (marching 79
Parades Commission for Northern Ireland (2012) Annual Report and Financial Statements 20102011. London: The Stationery Office, s. 8. 80 Jarman, Neil (1997), s. 1-23. 81 The Twelfth je vůbec největší oranžskou událostí celého roku. Pochod se každoročně koná 12. července a připomíná vítězství Viléma Oranžského na Jakubem II. 82 Bryan, Dominic (2000), s. 118-123.
30
season), která je obvykle chápána jako období od Velikonoc do Září, ale existuje i řada pochodů konaných mimo toto časové vymezení.
2.4.1 The Twelfth Twelfth je snad vůbec nejvýznamnější a největší událostí celé pochodové sezony. Oranžské lóže se na tuto přehlídku obvykle připravují skoro celý rok, aby mohly v Belfastu předvést to nejlepší. Název pochodu se odkazuje na datum 12. července, kdy se také celá událost každoročně koná, a připomíná vítězství Viléma Oranžského nad Jakubem II. Samotnému pochodu předchází noc 11. července, kdy jsou na ulicích Belfastu a dalších severoirských měst páleny hranice. Tato aktivita je obvykle spojována se zapojením mládeže do oranžských tradic - skupinky mladých mužů z jednotlivých čtvrtí soupeří v tom, kdo dokáže postavit a uhlídat větší hranici. Celkově noc před velkým pochodem nabízí podívanou v podobě hořících hranic a připomíná společenskou či kulturní událost pod širým nebem. Jediný problematický moment této události je fakt, že se – dle historické tradice - na vrcholek hranic obvykle umisťují symboly, které mají bát spáleny cíleně. V posledních desetiletích se tak na vrcholku hranic čím dál častěji objevovala irské trikolora či symboly katolicismu. Samotný pochod 12. července je celodenní událostí, která začíná jednotlivými feeder pochody. Poté, co se celý průvod zformuje v pro ten rok daném pořadí, vyrazí každá lóže s doprovodnou kapelou na trasu pochodu, který vede skrz město na pole u Edenderry, zhruba 5 mil/8 km od začátku trasy.83 Zde se formace rozpustí, členové lóží se odeberou na oběd, případně jako kapely, zůstanou na poli, kde se zároveň odehrává mše následovaná politickými projevy. Návrat celé formace zpět do centra města na konci dne je obvykle méně uhlazený. Účastníci pochodu, rozjaření aktivitami na poli a posilnění alkoholem, občas vystupují z formace, kapely obvykle na zpáteční cestě zvyšují intenzitu a sahají po kontroverznějších skladbách.84
83 84
Bryan, Dominic (2000), s. 147. Jarman, Neil (1997), s. 105.
31
2.4.2 Další významné pochody Mezi další v literatuře často uváděné příklady pochodů patří vzpomínka na obléhání města Derry. Tato tradice udržovaná Apprentice Boys of Derry má ve skutečnosti dvě části – jeden pochod v prosinci, který připomíná uzavření městských bran jako obranu proti snaze krále Jakuba II město dobýt. Významnější je ovšem pochod konaný každoročně 12. srpna jako upomínka na ukončení obléhání. Byl to právě tento pochod, který v létě roku 1969 vedl k vypuknutí bitvy o Bogside a následnému začátku Troubles. Zatímco historicky byl tento pochod velmi problematický a často vyvolával násilné potyčky, v současnosti je navázán na festival Maiden City, který se coby přehlídka kultury a rodinně-orientovaných aktivit pokouší oslavovat různorodost Severního Irska.85 Příkladem dříve značně problematického pochodu je oranžský pochod ke kostelu Drumcree ve městě Portadown konaný každoročně v neděli před 12. červencem. Tento specifických pochod představoval v devadesátých letech značné bezpečnostní riziko a pravidelně tu docházelo ke střetům oranžistů, RUC a zástupců katolické komunity. Místní oranžská lóže trvala a dodnes trvá na dodržení historické trasy pochodu, která byla vytvořena na počátku 19. století. Tehdy byla oblast, kterou pochod procházel jen zřídka obydlená, naproti tomu dnes vede polovina trasy (návrat od kostela do oranžské klubovny) skrze téměř výhradně katolickou oblast.86 Předmětem sporu je možnost oranžistů projít po Garvaghy Road. Obyvatelé jsou při jednáních s PC i oranžisty zastupováni Sdružením obyvatel Garvaghy Road (Garvaghy Road Residents Coalition, GRRC). Tomuto pochodu a jeho problematické trase se bude ve větším detailu věnovat čtvrtá kapitola.
85 86
Maiden City Festival, http://www.maidencityfestival.com/, staženo 15.4.2013. Viz. Příloha č. 1.
32
3. Pochody – obecně a v číslech Tato kapitola se bude věnovat analýze pochodů v Severním Irsku v průběhu let 1998 – 2010 z kvantitativního úhlu pohledu. Cílem bude ilustrovat jak se za víc než dekádu proměnila čísla udávající počty pochodů, jejich rozložení vzhledem k pořádající instituci či charakteru, procento problematických pochodů a omezení uvalená Parades Commission. Zdrojem dat jsou v tomto případě výroční zprávy PC a statistiky pochodů vedené PSNI. PC nepoužívá pro analýzu dat rámec kalendářního roku, ale sleduje pochody v období od 1. dubna daného roku do 31. března následujícího roku. Níže použitá data reflektují tuto skutečnost. Stejný zákon, který umožnil vytvoření Parades Commission, stanovil, že všechna veřejná procesí a pochody musí být nahlášena PSNI 28 dní před plánovaným konáním pochodu. Jedinou výjimkou jsou pohřby a pochody Armády spásy. 87 Policie tyto informace poskytuje PC, která má poté možnost přezkoumat jednotlivá ohlášení. Pochody, které mají potenciál způsobit napětí mezi komunitami a budí znepokojení, jsou označeny jako problematické a PC se jim věnuje ve větším detailu.
3.1 Pochody – kvantitativní proměna Data ukazují, že celkový objem pochodů se během poslední dekády pozvolna zvyšoval (Graf 1). Čísla vykazují stabilní ale relativně malý růst, od sezony 1999/2000 celkový počet pochodů narostl o 15%. Většina pochodů je stále hlášených loajalistickými a unionistickými organizacemi, z nichž nejprominentnější zastoupení patří Oranžskému řádu. Data ukazují, že podíl loajalistických/unionistických pochodů na celkovém objemu v průběhu let zvolna klesá. Ve srovnání s přelomem století, kdy tvořily 75%, se podíl loajalistických/unionistických pochodů snížil na 66% z celkového objemu v sezoně 2010/2011. Tento pokles byl zejména na úkor kategorie „ostatní“, která zahrnuje charitativní, náboženské, občanské, kulturní či sportovní události. Nacionalistické pochody se po celé desetiletí držely v nízkých číslech, obvykle reprezentovaly jen jednociferné procento z celkového počtu pochodů.
87
Public Processions (Northern Ireland) Act 1998, čl. 6.
33
Graf 1: Statistika pochodů – základní přehled
Zdroj: oficiální statistiky Parades Commission Graf 2: Problematické pochody
Zdroj: oficiální statistiky Parades Commission Stejnou relativní optikou je třeba nahlížet i počet problematických pochodů, které se v průběhu celého desetiletí stabilně udržují kolem 6-7% z celkového objemu (Graf 2). Problematických pochodů je tedy relativně velmi málo a jejich počty jsou navíc dále nafouknuty zhruba 50 ohlášeními každý rok, které týdenně podává 34
oranžská lóže v Portadownu v souvislosti s nedělní mší v kostele a trasou přes Garvaghy Road (Graf 3). Reálné číslo problematických pochodů je ve skutečnosti ještě nižší, nicméně naprostá většina, více než 90%, jsou loajalistické/unionistické. Parades Commission ročně uplatňuje možnost omezení u zhruba 60-70% procent všech problematických pochodů s tím, že se v nadpoloviční většině případů jedná o přesměrování trasy. Zbylá omezení se obvykle týkají načasování pochodu, jeho velikosti, typu hudby, která může být přítomna, chování a doporučeného oděvu. Počet problematických pochodů dosáhl vrcholu v letech 2006 a 2007, od té doby konstantně klesá a v sezoně 2010/2011 se dostal pod hranici 200, když se počat zastavil na čísle 195. Parades Commission na tento fakt upozorňuje a považuje ho za dobré znamení.88 Graf 3: Problematické pochody - podrobně
Zdroj: oficiální statistiky Parades Commission Každoroční zprávy PC reflektují jistý posun v tématice pochodů a naznačují určité uklidnění situace s postupem času. Zpráva dokumentující sezonu 2002/2003 ještě uvádí pochody jako evidentní případy kontroverze mezi oběma komunitami. Zdůrazňuje, že pochody jsou „problematické, protože se odehrávají v polarizovaném prostředí, kde není k sektářským projevům daleko“ a společnost je stále ovlivňována
88
Parades Commission for Northern Ireland (2012), s. 1.
35
nedostatkem důvěry, respektu a tolerance. 89 Pozdější zprávy z let 2009/20010 a 2010/2011 už tuto rétoriku nevykazují. Naopak se odkazují na pozitivní vývoj ve společenském i politickém životě a dávají si za (dlouhodobý) cíl pracovat s tématem pochodů tak, aby se jednou staly pozitivní kulturní zkušeností pro celou společnost bez ohledu na příslušnost k jedné či druhé komunitě.90 Čísla mnohé další poznatky nenabízí. Nárůst pochodů v kategorii „ostatní“ na úkor loajalistických/unionistických je potenciálně dobré znamení. Tento vývoj může odkazovat na aktivnější občanskou společnost, která má chuť se angažovat i mimo tradičně zavedená schémata. Pokud základní kvantitativní analýza nenabídne další poznatky, je třeba obrátit se ke kvalitativnímu faktoru.
3.2 Pochody – kvalitativní proměna Pro oranžisty, ale i širší protestantskou komunitu, jsou pochody a zejména Twelfth příležitostí veřejně vyjádřit svoji kolektivní identitu. Účast na pochodech, ať už jako divák nebo aktivní člen oranžského řádu či pochodové kapely, slouží jako významná jednotící funkce. Všichni přítomní mají možnost si skrze tento rituál znovu prožívat historická vítězství, připomínat minulost a s ní spojené představy o výjimečnosti a odlišnosti protestantské komunity. Je pochopitelné, že katolická komunita, nebo alespoň její segment, bude pochody vnímat jako triumfalistické a urážlivé. Pro katolíky jsou loajalistické a unionistické pochody také svým způsobem kolektivní připomínkou minulosti. V jejich případě je jim ovšem implicitně připomínáno jejich nerovné postavení a diskriminace. Pochody jsou tedy skutečně situací, kdy dochází ke střetu dvou velmi odlišných diskurzů, každého s vlastním chápáním a interpretací historických událostí s vlastními meta-vyprávěními a archetypy. Je tedy vůbec možné, aby byl tento rozdíl někdy překonán? Smithey tvrdí, že k jistému vývoji v případě Oranžského řádu dochází. 91 Oranžský řád v devadesátých letech zaznamenal velkou dávku negativní publicity ve spojení s každoročními výtržnostmi u Drumcree v Portadownu. Vedení OO se proto
89
Parades Commission for Northern Ireland (2003) Fifth Annual Report 2002-2003. Belfast: Parades Commission, s. 9. 90 Parades Commission for Northern Ireland (2012), s. 1, Parades Commission for Northern Ireland (2011) Annual Report and Financial Statements 2009-2010. London: The Stationery Office, s. 1. 91 Smithey, Lee (2011), s. 125.
36
rozhodlo pro implementaci určitých změn, které by pomohly napravit image instituce v očích širší veřejnosti. Pro oranžisty byla toto zcela nová situace. Bratrstvo se v minulosti o svou image nemuselo starat téměř vůbec a využívat služby PR a mediálních konzultantů bylo značnou novinkou. Předchozí PR angažmá OO vykazovalo defenzivní znaky a omezovalo se spíše na kontrolu škod po násilných incidentech, ke kterým došlo v průběhu jednotlivých pochodů. Ochota a snaha aktivně se angažovat v tvorbě vlastní image tak byla znatelnou změnou sama o sobě. Cílem tohoto posunu ovšem nebylo změnit náplň pochodů samotných nebo diskurz, ze kterého pochody vycházely; cílem bylo primárně vylepšit image oranžistů. Mezi opatření, která chtěli oranžisté zavést, patřily následující aktivity: snaha poučit veřejnost o historii OO a hodnotách, které reprezentuje; omezit a uhlídat nevhodné chování během oranžských aktivit; rozšířit záběr pochodů na širší kulturní událost skrze začlenění ukázek tradiční hudby a tance. Oranžský řád záchranu image využíval i v širším kontextu zachování udržitelné budoucnosti. Oranžisté byli na přelomu tisíciletí vnímáni jako „usedlý, tajnůstkářský a defenzivní spolek“. 92 Členská základna bratrstva se od šedesátých let neustále zmenšuje zejména ve větších městech - odcházejí především příslušníci střední třídy s profesionálním vzděláním.93 Kromě poklesu vnitřního zájmu o instituci klesá také její vnější dopad. Oranžský řád byl v minulosti velmi vlivnou organizací s přímým napojením na UUP. Tyto vazby na UUP byly oficiálně ukončeny až v roce 2005 ale byly důsledkem dlouhodobě klesající schopnosti výrazně ovlivňovat politickou či ekonomickou situaci.94 Oranžský řád v podstatě prochází celkovou transformací, kdy se musí přizpůsobit nové politické i socioekonomické realitě, a zároveň si vybudovat kredibilitu a společenský kapitál, které v minulosti získal téměř automaticky díky napojení na největší, vládnoucí unionistickou stranu. Taková proměna by se pak logicky měla nejvýrazněji projevit právě na pochodech, které jsou výborným nástrojem masové společenské mobilizace. Proto tedy snaha o proměnu image. Tento směr uvažování dokládá například i hlavní organizátor tzv. Orangefestu: „Myslíme si, že rebranding Twelft je zásadní – říkáme tím, že umíme být moderní.“ 95 Orangefest je událost sponzorovaná a pořádaná 92
Smithey, Lee (2011), s. 125. Bryan, Dominic (2000), s. 111. 94 Bryan, Dominic (2000), s. 112. 95 Orangefest. Belfast’s Twelfth celebrations get a radical overhaul. July 2, 2010, http://www.culturenorthernireland.org/article/2706/orangefest, staženo 20.4.2013 93
37
oranžisty v Belfastu při tradičním Twelfth.96 Festival se profiluje jako civilní zábava otevřená všem bez rozdílu věku či jiné příslušnosti, a v rámci této orientace se objevily některé novinky, jako například doplnění klasické formace pochodu o klauny a žongléry.97 Další podobnou iniciativou jsou tzv. vlajkové pochody Twelfth. Zatímco Orangefest se odehrává v Belafastu, vlajkové Twelfth pochody se každý rok odehrávají na jiném místě, které vedení Oranžského řádu předem vybere a zajistí patřičnou úroveň organizace. 98 Cíl je podobný jako u Orangefestu, tedy snaha o vymazání obvyklého stereotypního vnímání oranžských Twelfth jako sektářských pochodů a naopak projektování přátelštějšího a otevřenějšího obrázku ve spojení s oranžskými aktivitami. Taková změna určitě prospěje OO i širší veřejnosti a vztahům obou komunit, je ovšem těžké odhadnou, jak daleko taková změna může zajít a jak dlouho bude trvat, než se její efekt skutečně natrvalo usadí ve společnosti. Snaha o novu profilaci je pochopitelná, nicméně ne všichni členové Oranžského řádu s ní musí souhlasit. OO není vnímán jako konzervativní nadarmo, podstatnou část historie řádu tvoří vnitřní spory mezi respektovaným konzervativním křídlem a radikálnějšími složkami.99 Oranžisté si dlouhou doby zakládali na tom, že jejich pochody jsou ukázkou disciplíny, pořádku a klidné síly. Někteří členové řádu tak mají pocit, že současná transformace, podpora širších kulturních aktivit a prezentace pochodů jako zábavy pro turisty se neslučuje s původním poselstvím Oranžského řádu, tj. obranou protestantské víry a kultury.100 Celá instituce je tedy postavena v nelehké situaci, kdy se na jedné straně pokouší o vytvoření a vylepšení image skrze otevření svých pochodů dalším kulturním a společenským aktivitám. Cílem této proměny je prorazit bariéru předsudku, která vnímá oranžské pochody jako elitářské, sektářské či případně až urážející. Na druhé straně se OO musí vnitřně vyrovnávat s faktem, že pochody jsou integrální součástí protestantské kolektivní identity a právě specifické charakteristiky pochodů odkazující na minulost umožňují tuto identitu upevňovat a posilovat. Pokud mají ovšem pochody sloužit, tak jako v minulosti, k upevnění kolektivní identity budou se nutně odkazovat na symboly typické a specifické pro danou skupinu jako způsob vymezení se vůči ostatním. Tradiční funkcí pochodů bylo vyzdvihovat 96
Smithey, Lee (2011), s. 125. Orangefest. Belfast’s Twelfth celebrations get a radical overhaul. July 2, 2010, http://www.culturenorthernireland.org/article/2706/orangefest, staženo 20.4.2013 98 Smithey, Lee (2011), s. 128. 99 Bryan, Dominic (2000). 100 Smithey, Lee (2011), s. 141. 97
38
odlišnost, výlučnost protestantů. Oranžský řád má proto před sebou složitý hlavolam: jak přetvořit image pochodů tak, aby na jedné straně působily jako nestranná kulturní aktivita pro každého a na druhé straně nadále fungovaly jako jednotící prvek kolektivní identity? Tento problém bude nejspíš omezovat rozsah a hloubku potenciální proměny. Konečně i Smithey připouští, že budování nové image je hnáno pragmatickými pohnutkami.
101
Vzhledem ke klesajícímu počtu členů a míry
politického vlivu Oranžskému řádu nezbývá nic jiného než se prezentovat kladněji. Jedině tím způsobem si řád zajistí veřejný zájem a získá podporu mladších generací.
101
Smithey, Lee (2011), s. 129.
39
4. Geografické hledisko – trasy pochodů Předchozí kapitola se věnovala pochodům obecně a sledovala proměnu přístupu k pochodům, kterou Oranžský řád momentálně prochází. Ať už je hnací silou tohoto posunu pragmatismus či ryzí snaha vymýtit sektářství, objektivně k jistému zlepšení dochází. Jak uvádí zpráva Irish Parades Emergency Committee z roku 2007, pochody vykazují viditelný pozitivní posun.102 Toto tvrzení je opřeno o svědectví nezávislých pozorovatelů, kteří se účastnili řady pochodů v létě roku 2007. Zpráva mimo jiné kladně hodnotí snižující se policejní přítomnost a fakt, že je podstatně méně robustní než v minulosti. Méně robustní policejní přítomnost pochopitelně napomáhá normalizaci situace a otevírá tak možnost pochody v budoucnosti považovat za běžnou kulturní aktivitu spíše než sektářský projev nadřazenosti s vysokým potenciálem k nepokojům. Policejní přítomnost se ovšem ve všech případech nesnižovala stejně a v některých případech, jakým je například pochod ke kostelu v Drumcree, byla policejní přítomnost nevyhnutelná. Další ze změn, na které Oranžský řád přistoupil v rámci vylepšování image, byla ochota zahájit dialog s entitami, kterým se řád dříve striktně vyhýbal. V tomto případě jsou tím myšleny různé komise a společenství katolických obyvatel, které hájí zájmy místní komunity a obyvatel. Obvykle se vyhrazují proti trasám oranžských pochodů vedoucím skrz většinově katolicky osídlené oblasti. Ovšem, jak bude dále na příkladu oranžského pochodu ke kostelu Drumcree ilustrováno, od ochoty zahájit dialog ke skutečnému zahájení dialogu je daleká cesta.
4.1 Drumcree – „oranžský Vatikán“ Jako „oranžský Vatikán“ 103 údajně označil kostel v Drumcree vrchní velitel RUC Jack Hermon v létě roku 1998. Tento specifický pochod Oranžského řádu ke kostelu Drumcree ve městě Portadown, hrabství Armagh vykazoval příležitostné potyčky už od konce 19. století. Během Troubles se spor mezi oranžisty a místní katolickou
komunitou
vyostřil
a
pochod
Drumcree
se
stal
jedním
z nejproblematičtějších. Až do konce osmdesátých let byla předmětem sporu Obins
102
Irish Parades Emergency Committee & Brehon Law Society (2007) International Observers’s Report, Northern Ireland 2007, http://www.freewebs.com/ipec/IPEC07.pdf, staženo 20.4.2013. 103 Powell, Jonathan (2008), s. 121.
40
Street (viz. Příloha č. 1), ale po nucené úpravě trasy se pozornost přesunula na Garvaghy Road. Na konci osmdesátých let nebyla Garvaghy Road ještě tak výrazně homogenně osídlená a představovala proto schůdnější alternativu.104 Demografické změny nicméně postupovaly relativně rychle a z Garvaghy Road se během pár let stala většinově katolická oblast, která měla vůči oranžskému pochodu stále větší výhrady. Oranžisté trvali na tom, že nedovolí, aby jejich svoboda slova (v tomto případě
vtělená
do
možnosti
pochodovat)
byla
omezována.
Nacionalističtí/republikánští obyvatelé Garvaghy Road ovšem nesouhlasili a pochod označovali za sektářský, zastrašující a triumfalistický.
105
Druhá polovina
devadesátých let tak každé léto v Drumcree zaznamenala vyostřený konflikt. První zásadní konfrontace se odehrála v roce 1995, kdy se RUC pokusila odklonit pochod z Garvaghy Road, ale po třech dnech nepokojů, nakonec nechala oranžský pochod projít původní naplánovanou trasou. Následující rok měl podobný vývoj, nicméně oranžisté se pečlivěji připravili a během jediného dne byli schopni zmobilizovat unionisty a loajalisty na území celého Severního Irska, kde následně vypukly další nepokoje. RUC byla opět nucena nechat oranžský pochod projít Garvaghy Road. Masivní policejní přítomnost, sektářské útoky, hořící barikády, zátarasy a ostnaté dráty, to vše se stalo běžnou realitou obyvatel Portadownu v letech 1997 a 1998. Jak již bylo výše uvedeno, Oranžský řád odmítal jednat se zástupci místních obyvatel. V případě Sdružení obyvatel Garvaghy Road by tento postoj ještě umocněn faktem, že GRRC zastupoval Brendan MacCoinnaith, bývalý republikánský vězeň. Oranžisté svou neochotu jednat s GRRC vysvětlovali tím, že kdyby k jednáním svolili, „propůjčili by tím republikánskému násilí částečnou legitimitu a zneuctili tak památku obětí republikánského násilí.“106 Oranžisté odmítli s GRC jednat přímo, ale souhlasili v roce 1998 se zprostředkovaným jednáním. Prostředníkem jednání byl Jonathan Powell a jeho popis vývoje jednání je pesimistický. Powell uvádí, že ačkoli se během své kariéry účastnil mnohých vyjednávání, „nikdy dříve se nestal s takovou dávkou nerozumu na obou stranách“.107 Podle něj oranžisté považovali pouhou ideu kompromisu za amorální a jednání nikam nevedla. Situace se změnila v roce 1999, 104
Dixon, Paul (2008), s. 258. Powell, Jonathan (2008), s. 120; Dixon, Paul (2008), s. 258. 106 Smithey, Lee (2011), s. 131. 107 Powell, Jonathan (2008), s. 129. 105
41
kdy Parades Commission uvalila omezení na Drumcree pochod a stanovila, že se musí vyhnout Garvaghy Road.
4.2 Parades Commision a Garvaghy Road Od roku 1998 Parades Commision každý rok konzistentně podmiňuje oranžský pochod k Drumcree v neděli před 12. červencem změnou trasy. Předseda PC Alistair Graham, toto rozhodnutí zdůvodnil ve své oznámení z června 1999 následovně: „V souladu s britským i evropským právem existuje nezpochybnitelné právo pořádat pochody, stejně tak jako proti nim protestovat, ale tato práva nejsou absolutní. Silně věřím, že řešení problematických pochodů lze nalézt pouze skrze dialog.“ 108 Alistair Graham se také pozastavuje nad tím, že oranžisté nejsou ochotni vyjednávat s GRRC a namísto toho týden co týden zasílají PC oznámení o chystaném pochodu od kostela Drumcree přes Garvaghy Road, jak dokončení pochodu, které jim změnou rasy předchozí rok nabylo dovoleno. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole v souvislosti s problematickými pochody, lóže č. 1 z distriktu Portadown (pořadatel pochodu) každý roku zahltí PC minimálně 40-50 oznámeními, ve kterých plánuje dokončit pochod přes Garvaghy Road. Všechna tato oznámení se potkávají se stejným výrokem PC, která opět mění trasu. Oranžisté tento postup udržují již více než deset let a nic nenaznačuje tomu, že by hodlali tuto strategii měnit.
4.3 Sdružení obyvatel Garvaghy Road Obyvatelé Garvaghy Road mají z rozhodnutí Parades Commission přirozeně podstatně větší radost než oranžisté. Od přelomu tisíciletí jim rozhodnutí komise odklonit trasu pochodu zajistilo „klidné léto“ a „mraky ponížení, strachu, napětí, násilí a fyzické okupace naší komunity se rozplynuly.“ 109 Jistou naději muselo vzbudit také rozhodnutí Oranžského řádu, přesněji lóže č. 1 z distriktu Portadown vstoupit s GRRC ve smírčí jednání. Oranžisté dokonce zašli tak daleko, že nabídli GRRC přímou korespondenci. 110 Prohlášení z ledna 2010 ovšem naznačuje, že 108
Remarks by Alistair Graham, Chairman, Parades Commission - at the announcement of the Commission's Determination on the 1999 Drumcree Church Parade (28 June 1999), http://cain.ulst.ac.uk/issues/parade/docs/ag28699.htm, staženo 15.4.2013. 109 Statement by Garvaghy Road Residents Coalition about the ‚the Derry model’ (26 January 2010), http://cain.ulst.ac.uk/issues/parade/docs/grrc260110.htm, staženo 15.4.2013. 110 Smithey, Lee (2011), s. 132.
42
mediační proces, do kterého GRRC vstoupila, zatím nedosáhl žádného výsledku, protože GRRC nemůže akceptovat, že by pochod přes Garvaghy Road představoval „řešení“ [pozn. autorky: uvozovky jsou v originále].111 Ačkoli se tedy Oranžský řád v rámci pokusu o změnu image snaží vytvořit obrázek otevřené a nezaujaté instituce, v případě Drumcree se tato změna zatím neprojevila.
4.4 Drumcree ve 21. století Drumcree od devadesátých let 20. století zaznamenalo výraznou změnu, kterou pravděpodobně nejvíc oceňují právě obyvatelé Garvaghy Road ale i celého Portadownu. Tento pochod je nadále považován za problematický a neobejde se bez přítomnosti PSNI, která dohlíží na dodržení omezení uvalených Parades Commission. Nicméně poslední dekáda byla ve znamení klidných pochodů, které se obešly bez potyček či dokonce násilí.112 Ve srovnání s několikadenními výtržnostmi v polovině devadesátých let se tedy jedná o významný posun. Absence násilí ovšem neznamená, že spor o Garvaghy Road skončil. Lze předpokládat, že návrat násilí do Portadownu zatím nehrozí, ale vzájemné vztahy obou komunit jsou na bodu mrazu a ani jedna ze stran nehodlá ustoupit ze svých pozic. Zástupci GRRC tvrdí, že nikdy nesvolí k návratu pochodu do Garvaghy Road a stejně tak nejsou připraveni vstoupit do přímého jednání s oranžisty, které OO požaduje. Zástupci Oranžského řádu kritizují PC, která dle jejich názoru nezachází s oběma stranami sporu rovnocenně, a odpírá jim jejich občanská práva.113 Prohlášení centrálního řídícího orgánu z února 2013 dále potvrzuje tuto tendenci: „V rámci Oranžského řádu roste frustrace nad narůstajícím počtem omezení, které na naše pochody uvaluje nikomu se nezodpovídající Parades Commission“.114 Vývoj událostí v Portadownu za poslední dekádu ilustruje, jak hluboce je společnost sále rozdělena a zatím nenabízí příliš optimistický výhled do budoucna 111
Statement by Garvaghy Road Residents Coalition about the ‚the Derry model’ (26 January 2010), http://cain.ulst.ac.uk/issues/parade/docs/grrc260110.htm, staženo 15.4.2013. 112 No return march on Drumcree Sunday. The Belfast Telegraph, July 10, 2012, http://www.belfasttelegraph.co.uk/news/twelfth/no-return-march-on-drumcree-sunday28769347.html, staženo 16.4.2013. 113 No return march on Drumcree Sunday. The Belfast Telegraph, July 10, 2012, http://www.belfasttelegraph.co.uk/news/twelfth/no-return-march-on-drumcree-sunday28769347.html, staženo 16.4.2013. 114 Grand Lodge Statement, February 22, 2013, http://www.grandorangelodge.co.uk/news, staženo 17.4.2013.
43
vzhledem k usmíření obou komunit. Naopak GRRC i oranžisté zůstávají zatvrzelými oponenty. Práce Parades Commission zajistila bezpečí a omezila nejvýraznější třecí plochu mezi oběma komunitami, avšak další vývoj musí přijít ze strany zúčastněných v podobě ochoty shodnout se na kompromisním řešení.
44
5. Symboly a jejich použití v pochodech Symboly a jejich užívání bylo v Severním Irsku vždy vysoce problematické. Vývoj konfliktu časem zformoval silně polarizovanou společnost citlivou na jakékoli symbolické projevy. Symboly, ať už hudební skladby, barvy, či vlajky, byly obvykle jednoznačně spojovány s jednou či druhou komunitou a jejich přítomnost byla vnímána jako jakési značkování území. Historicky měla větší prostor pro předvádění svých symbolů protestantská komunita. Tato přednost byla dána unionistickou politickou hegemonií, která přirozeně preferovala britské/unionistické/protestantské symboly a použití jiných symbolů se pokoušela omezit. V současnosti existují pro použití vlajek, praporů a dalších symbolů jasná pravidla, která zajišťují rovnocenné právo a příležitost vystavovat a používat symboly.
5.1 Symboly a jejich funkce Symboly jsou zjednodušenou formou komunikace a jako takové nemohou zprostředkovávat komplexní informace, naopak se snadnou mohou stát předmětem nedorozumění.115 Fakt, že je symbol zjednodušené sdělení, omezené jen na skutečné minimum informací je výhodou i nevýhodou zároveň.116 Tato vlastnost je výhodná protože umožňuje určitému symbolu reprezentovat celé ideje a koncepty, jinými slovy jednoduché grafické sdělení může obsahovat značné množství informací, aniž by bylo třeba je dále specifikovat. Zároveň je tato vlastnost nevýhodná v případě, kdy se symbol pokouší odkázat na specifický význam. Symboly mohou mít mnohé interpretace podle toho, v jakém kontextu jsou použity, pokud se ovšem vyskytují mimo kontext, je třeba je doplnit zpřesňující informací, aby mohly zprostředkovat žádaný význam. Symboly slouží jako kulturní jazyk a umožňují jednotlivcům identifikovat se s určitou skupinou. Mohou odkazovat na určitý hodnotový systém, ideje, pravidla a domněnky, které určitá skupina osob sdílí a skrze ně interpretuje veškeré dění. Symboly jsou také významně propojeny s konceptem identity, který v Severním Irsku hraje výraznou roli. Pro severoirskou společnost je typická vysoká koncentrace
115
McCartney, Clem, Bryson, Lucy (1994) Clashing Symbols? A report on the use of flags, anthems and other national symbols in Northern Ireland. Belfast: Queens’s University of Belfast, s. 7. 116 Jarman, Neil (1997), s. 15.
45
symbolů, které jsou okamžitě rozeznatelné a ihned dokážou nositele symbolu přiřadit k jedné z komunit či kulturních tradic. Symboly se tak stávají základní reprezentací kolektivní identity. Tato charakteristika souvisí s výše zmíněnou schopností symbolu zprostředkovat pouze jednoduchá sdělení. To, že je symbol okamžitě rozpoznatelný, obvykle ovlivní jeho schopnost předat cokoli jiného než základní sdělení. Případné další úrovně jsou zastíněny rychlou identifikací a tím, že dík ní již není nutné symbol dále zkoumat. V Severním Irsku jsou symboly problematické proto, že okamžitě identifikují jejich nositele jako příslušníka jedné či druhé komunity a implicitně tím tak vyjadřují i jeho politické preference, respektive preference řešení konfliktu. V případech, kdy jsou vztahy mezi dvěma skupinami nebo částmi společnosti vyhrocené natolik, jako tomu bylo v Severním Irsku, nesou symboly taky vysoký emocionální náboj. Pocity, které jedna komunita cítí vůči druhé, jsou přeneseny i na dané symboly a jejich přítomnost proto může budit značné negativní emoce.
5.2 Britské a unionistické symboly Unionisté kromě specificky svých symbolů přirozeně používali i britské symboly. Zároveň se britské symboly v Severním Irsku hojně vyskytují, protože je součástí Spojeného království. Nejvýraznějším symbolem je bezpochyby vlajka Spojeného království, tzv. Union Jack, který je jedinou oficiální vlajkou pro severní Irsko. O tuto vlajku se stále vedou spory, byť jen v rétorické rovině. Union Jack až do
roku
2012
vlál
na
vládních
budovách
v Belfastu
každý
den.
Nacionalisté/republikáni dlouhodobě požadovali stažení vlajky a na konci roku 2012 došlo ke kompromisu, kdy bylo odsouhlaseno, že vlajka bude vytažena jen ve speciálně určené dny.117 Mezi unionistické symboly patří červená ruka, snad nejstarší unionistický symbol, který se odkazuje na dobu ještě před začátkem konfliktu. Ulsterský prapor je vlajka, kterou používala severoirská exekutiva v letech 1921-72, poté co byl Stormont rozpuštěn, přestala mít vlajka jakýkoli oficiální význam. 118 Skládá se
117
BBC News. Belfast flag protests: Loyalist clash with police after rally, December 8, 2012, http://www.bbc.co.uk/news/uk-northern-ireland-20652968, staženo 20.4.2013. 118 McCartney, Clem, Bryson, Lucy (1994), s. 41-2.
46
z kříže sv. Jiří, červené ruky jako symbolu Ulsteru a koruny, jako symbolu věrnosti Británii. Specifickými symboly jsou barvy a prapory Oranžského řádu. Vlajka Oranžského řádu je prosté oranžové pole s fialovou pěticípou hvězdou uprostřed. Obě barvy i hvězda byly symboly armády Viléma Oranžského. Tyto barvy se při pochodech objevují zejména ve formě šerpy či límečku, které na sobě mají všichni členové jednotlivých lóží. Typické pro oranžské pochody jsou i buřinky a prapory s podobiznou Viléma Oranžského. Existuje mnoho dalších symbolů, odznaků a insignií, které vyjadřují příslušnost k unionismu, obvykle jsou nějakým způsobem odvozeny od výše uvedených symbolů. Specifickou kategorií je potom identifikace se sportovním klubem, v případě Severního Irska jsou fanoušci Glasgow Rangers obvykle unionisté.
5.3 Irské a nacionalistické/republikánské symboly Mezi typické irské symboly (které často využívají například republikáni) patří zelená barva, harfa a čtyřlístek. Nejznámějším symbolem je pravděpodobně vlajka Irské republiky, tzv. irská trikolóra skládající se ze třech vertikálních pruhů zelené, bílé a oranžové barvy. Mezi další symboly patří dvě vlajky s historickým významem. Jednou z nich je tzv. Hvězdný pluh, sedm bílých hvězd stylizovaných do podoby souhvězdí Velkého vozu na dnes modrém a dříve zeleném podkladu. Druhou vlajkou je hvězdná vlajka, čtvrtina slunečního kotouče na modrém poli. Tato vlajka je někdy spojována s republikánskou mládežnickou organizací Fianna. Pozoruhodné je, že samotná IRA podle všeho žádnou vlajku ani prapor nemá. Republikáni nejčastěji používají právě irskou trikolóru. Specifickou záležitostí je malý prstenec Fainné, který nosí v klopě ti, kdo mluví irsky (gaelic).
119
Částečným symbolem
nacionalistické/republikánské identity jsou také barvy fotbalového klubu Glasgow Celtic. Kromě irské trikolory to jsou například právě insignie týmu Glasgow Celtic, které hoří na vrcholku hranic večer před Twelfth.
119
McCartney, Clem, Bryson, Lucy (1994), s. 40.
47
5.4 Použití symbolů v pochodech Tato práce se zabývá tématem unionistických/loajalistických pochodů a předmětem zájmu tedy budou symboly spojované s Oranžským řádem. Lze se domnívat, že některé symboly nenesou samy o sobě negativní význam a jsou pro katolíky
problematické
čistě
z toho
důvodu,
že
odkazují
na
unionistickou/loajalistickou tradici. Mezi tyto symboly je možné řadit oranžovou a fialovou barvu i fialovou pěticípou hvězdu. Tyto symboly jsou neoddělitelně propojeny s Oranžským řádem a lze si jen těžko představit, že by se jich řád vzdal, či je nějakým způsobem měnil; jsou prakticky synonymem celého bratrstva. Zároveň na těchto symbolech samotných není nic provokativního či urážlivého. Muži, pochodující v nedělních šatech, s buřinkami na hlavě a oranžovými či fialovými šerpami, představují spíše barvitou podívanou než obávaný sektářský spolek. Částečně problematické mohou být vlajky a prapory, které jednotlivé lóže nosí. Nejčastěji se na praporech objevuje Vilém Oranžský a fakt, že symbolizuje vítězství protestantského krále nad katolickým, může být vnímán jako sektářský. Zároveň se na praporech objevují i biblické symboly, které by ovšem všeobecně neměly být kontroverzní. Problematické jsou v případě pochodů spíše prapory, které jednotlivé lóže a pochodové kapely nesou, případně výběr hudby, kterou jednotlivé kapely během průvodu hrají. Většina oranžských lóží se pokusí najmout si kapelu, aby ji doprovázela během Twlefth. Existují různé typy kapel a liší se hudebním repertoárem, vzhledem, úrovní hudebního vzdělání i cenou. Nejčastěji se v pochodech objevují flétnové kapely nebo tzv. blood and thunder kapely, jejichž členové nemusí mít téměř žádné hudební vzdělání či dovednosti. Obvyklým nástrojem je nejjednodušší prostá flétna. Tyto kapely také často pocházejí s nízko-příjmových vrstev městského obyvatelstva a příležitostně v minulosti vykazovaly napojení na paramilitantní organizace. 120 Byly to právě blood and thunder kapely, které na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let zavedly tradici nošení vlajek a praporů i pro kapely, do té doby si toto privilegium vyhrazovaly pouze jednotlivé lóže. Většina symbolů byla přirozeně odvozena od základních unionistických symbolů a v rámci oranžských pochodů nijak nevyčnívala. 120
Bryan, Dominic (2000), s. 126-7.
48
Některé kapely ovšem v minulosti sahaly k symbolům odkazujícím se na paramilitantní loajalistické organizace; jejich vystavování v průběhu pochodu působilo kontroverze navenek, ale i uvnitř Oranžského řádu, který se pokoušel od osmdesátých let obnovit svoji úctyhodnou tradici. V případě kontroverzních praporů a vlajek se v naprosté většině jednalo o vlajku Ulsterské dobrovolnické síly (UVF), Ulsterské obranné asociace (UDA) nebo vlajku Červenorukého komanda (Red Hand Commando), separátního křídla UVF.121 V důsledku těchto excesů zavedli oranžisté seznam oficiálně vlajek, které jsou během pochodů povoleny. Překvapivě neexistuje současný výzkum tohoto fenoménu. Symboly jsou obvykle zkoumány samy o sobě, případně se autoři zaměřují na vyvěšování vlajek či nástěnné malby, tzv. murals. Použití symbolů v rámci pochodů již není cíleně dokumentováno. S přihlédnutím k údajům představeným ve třetí kapitole a faktu, že počet problematických pochodů je velmi malý a ve většině případů se vztahuje na trasu pochodu, lze vyvodit, že symboly používané v průběhu pochodů již nejsou považovány za dostatečně kontroverzní, aby se podrobně zkoumaly.
121
Bryan, Dominic (2000), s. 128.
49
6. Společenský význam pochodů Pochody k životu v Severním Irsku neodmyslitelně patří. Pro protestantskou komunitu jsou nedílnou součástí jejich identity a vyjadřují jejich životní zkušenosti a náhled. Pro katolíky byly v minulosti oranžské pochody nepříjemností, bolestnou připomínkou jejich nerovného postavení ve společnosti a diskriminace. Tyto podmínky se pro katolíky s podpisem GFA a její implementací začaly měnit. Systém sdílených pravomocí jim zaručuje rovnocenný podíl na vykonávání moci a možnost účastnit se spravování Severního Irska. Ačkoli se tedy postavení katolíků vylepšilo, jejich asociace oranžských pochodů s negativními pocity přetrvává. Severoirská společnost zůstává i po 15 letech od podepsání GFA hluboce rozdělená. Ke kontaktu napříč komunitami dochází jen omezeně, většina obyvatel stále žije v homogenně osídleních oblastech a většina dětí chodí do segregovaných škol. 122 Jednu z mála příležitostí právě takového kontaktu představují pochody a lze očekávat, že se bude jednat o kontakt obezřetný, rezervovaný a plný nepochopení, vzájemných předsudků a nedorozumění. Pochody byly v některých časech v minulosti onou jiskrou, která zažehla výbuch násilí a toto stigma nebezpečí a nestálosti si s sebou částečně nesou dodnes. Pokud jsou pochody tak problematické, proč s nimi neskoncovat? Odpověď na tuto otázku je třeba hledat v jejich významu pro protestantskou komunitu.
6.1 Pochod jako rituál Niel Jarman, který se tématu pochodů a vizuálních symbolů v Severním Irsku dlouhodobě věnuje, na začátku své knihy upozorňuje na propojení pochodů, rituálu a společenské paměti. Klade si otázku jak je možné, že v soudobém Severním Irsku hraje tak významnou roli připomínání si 300 let staré bitvy a proč je za ikonu britské identity vyzdvihován král ze 17. století, o kterém zbytek Spojeného království ví jen pramálo?
123
Odpovědí mu je právě zmíněné rituálu a společenské paměti.
V Severním Irsku je nemožné se vyhnout významu, který představují historické události a postavy, protože to bylo právě připomínání těchto postav a událostí, které v průběhu času silně zformovalo protestantskou identitu. Pochody jsou chápány jako rituál, skrze který jsou pravidelně vyvolávány vzpomínky určité události či osoby. 122 123
Tam, Tania et al. (2008), s. 310. Jarman, Neil (1997), s. 2.
50
Tyto vzpomínky jsou díky aktivní účasti na rituály zapisovány hlouběji do paměti a fungují poté coby společenská nebo lépe historická paměť. Rituály, připomínající stále stejné události, tak vytváří myšlenkový a hodnotový systém, který dále umožňuje znovu interpretovat minulost ale i současnost. Takto vytvořená sdílená historická paměť potom vede kroky v současnosti a umožňuje zasazovat současné události do pochopitelného rámce. Rituál pochodu je tedy jakýmsi legitimizačním prvkem. Znalosti a úsilí současnosti ovlivňují způsob jakým je interpretována minulost, ale zároveň minulé zkušenosti a chápání minulosti ovlivňují současné znalosti a úsilí. Skupina jednotlivců sdílejících historickou paměť si připomíná cíleně vybrané momenty z minulosti, aby jimi mohla vysvětlit a obhájit, to co se děje v přítomnosti. Přítomnost potom může být chápána jako nevyhnutelný důsledek událostí minulých. 124
Pochody tedy fungují jako rituál, který zpočátku vytváří a poté
konstantně obnovuje a udržuje jistý způsob chápání a nazírání všeho kolem. Na tuto myšlenku navazuje Smithey se svým navázáním pochodů na kolektivní identitu.
6.2 Pochody a identita Smithey obhajuje myšlenku, že pochody, coby rituály pomáhají utvářet historickou paměť díky kontaktu s ostatními. 125 Pokud jsou tedy rituály nástrojem k tvorbě identity, tato může být plně formována pouze skrze kontakt s jinou skupinou. Identita je tak vymezena negativně i pozitivně. Zahrnuje vnitřní identifikátory, tedy to jak určitá skupina definuje sama sebe ve vztahu k sama sobě a své minulosti. Vnější indikátory potom poskytuje kontakt s jinou skupinou, vůči které je nutno se vymezit. Jinými slovy kolektivní identitu formuje skupina sama stejně tak jako její okolí. Mimo jiné i s odkazem na Jarmana poté Smithey potvrzuje, že identita je formována skrze interakci a jednotliví aktéři inkorporují zkušenosti získané touto interakcí do vlastní identity. 126 Pochody tedy ve smyslu rituálu mají konstitutivní charakter a pomáhají utvářet kolektivní identitu. Pochody ovšem mohou sloužit i jako nástroj prosazovaní cílů.
124
Jarman, Neil (1997), s. 5. Smithey, Lee (2011), s. 35. 126 Smithey, Lee (2011), s. 35. 125
51
6.3 Pochody a tradice Tradice a tradiční jsou podle Jarmana nejvíce nadužívanými slovy v současném Severním Irsku a to zejména v souvislosti s tématem pochodů. 127 Unionisté a loajalisté obecně a Oranžský řád specificky využívají argumentu tradice při obhajování objemu i forem pochodů. Na tradici se zdá být nejdůležitější její legitimizační potenciál. Bryan upozorňuje, že tradici je možné používat dvojím způsobem. 128 Zaprvé je možné ji chápat jako model autority odvolávající se na patriarchální přirozenost. Zadruhé je možné tradici chápat jako požadavek legitimity postavený na historickém základě. Pokud je tedy něco tradiční, může to být ospravedlněno odkazem na minulost – pochody zůstávají významnou součástí severoirského života, protože tomu tak vždy bylo a cokoli na tom měnit, považovali unionisté za přímé ohrožení kolektivní identity. Tradice, aby mohla být využita její legitimizační funkce, musí být pravidelně viditelně udržována. Tady se pochody dostávají do jistého bludného kruhu. Aby mohl být argument tradice používán k legitimizaci, je třeba tradici udržovat. Zároveň dodržování tradice posiluje její legitimizační schopnost. Jedno bez druhého se tedy neobejde. V tomto smyslu tradice funguje navenek a navozuje zdání neměnnosti a kontinuity. Formální projevy pochodů zůstávají stejné – data a trasy se téměř nemění stejně tak jako podoba formace, kterou jednotlivé pochody udržují. Výročí vítězství Viléma Oranžského je připomínáno již více než 300 let a zdánlivě v konstantní podobě. Odtud tedy legitimizační potenciál. Tradice je ovšem dynamický proces. Ačkoli formálně zůstaly oranžské pochody po staletí stejné, vnitřní podoba této tradice prošla značným vývojem. V průběhu staletí byly pochody využívány různými skupinami společnosti k různým politickým cílům. Jarman nabízí podrobný přehled této vnitřní proměny.129 Na samém počátku sloužily pochody jako ukázka autority a privilegovanosti. Potenciál pochodů coby politického nástroje k prosazování politických cílů objevila na počátku 18. století střední třída. Poté co dosáhla svých cílů, střední třída od pochodů upustila a tyto byly půl století udržovány ve venkovských oblastech příslušníky nižší třídy. V tomto období se pochody odehrávaly značně neorganizovaně a často končily bitkami a násilím, v důsledku čehož byly pochody jistou dobu zakázány. Ve druhé polovině 19. století byly 127
Jarman, Neil (1997), s. 25. Bryan, Dominic (2000), s. 26. 129 Jarman, Neil (1997). 128
52
pochody zlegalizovány a staly se součástí širšího politického života. Pochody představovaly příležitost k masové mobilizaci a političtí lídři ji začali čile využívat. V průběhu 20. století se odehrávaly další proměny uvnitř Oranžského řádu. S eskalací napětí na konci šedesátých let se radikalizovaly i pochody OO a přizpůsobily se tehdejšímu prostředí. Umírnění unionisté se pokoušeli držet oranžisty na uzdě, ale tvrdé jádro loajalistů si na pochodech naopak vybudovalo pověst, mezi nimi například také Ian Paisley. 130 Od začátku mírového procesu se oranžisté pokoušejí svým pochodům navrátit úctyhodný charakter, aby je mohli opět efektivně využívat jako legitimizaci.
6.4 Pochody v kontextu usmíření Usmíření bylo na počátku této práce definováno jako „společenský proces vzájemného uznání a proměny destruktivního přístupu a chování v konstruktivní vztahy s cílem dosažení udržitelného míru“. Dále byla také implikována potřeba sebereflexe, přehodnocení cílů a zájmů případně definování nových tak, aby v takto nově nastavené optice bylo možno vytvářet pozitivní dlouhodobé a funkční vztahy s druhou stranou konfliktu. Z výše uvedeného lze vyvodit následující závěr: aby mohlo dojít k usmíření obou komunit, jen nutné proměnit pochody natolik, aby nebyly nadále spojovány s negativními emocemi, pocity nebezpečí, diskriminace a nerovnoprávnosti.
Smithey
připomíná,
že
v dlouhodobých
etno-politických
konfliktech může být příčinou trvajícího konfliktu i po ukončení násilí právě způsob jakým se jednotlivé strany konfliktu veřejně a symbolicky prezentují.131 Méně útočné jednání a přátelštější prezentace tudíž mohou vézt k větší důvěře v nenásilný způsob prosazování zájmů. Právě takový obrázek se o sobě pokouší vytvořit Oranžský rád v rámci snahy o vylepšení image. Oranžisté se skrze pochody a nové iniciativy, jakou je například Orangefest, pokoušejí obecně působit otevřeně a nestranně. Usmíření ovšem sahá hluboko pod povrch a pouhá změna image nestačí. Jak bylo výše uvedeno, unionistické/loajalistické pochody jsou nedílnou součástí protestantské identity a formují chápání sama sebe. Protestantská identita je ovšem zároveň postavena na jisté ideji výlučnosti, kterou pochody evokují. Tato implikace výlučnosti je potom 130 131
Smithey, Lee (2011), s. 123. Smithey, Lee (2011), s. 43.
53
negativně vnímána katolickou komunitou protože odkaluje na jejich podřadnost. Pokud jsou tedy pochody tak pevnou součástí protestantské identity, lze je vůbec přetransformovat tak, aby byly pro katolíky přijatelné? Unionisté i loajalisté zastávali téměř celé 20. století obranné pozice – proti katolické komunitě i proti vládě Spojeného království, jejíž snahu vyřešit konflikt i za cenu jistých ústupků, považovali za zradu. V průběhu mírového procesu měli neustále pocit, že se musejí něčeho vzdávat, ale po celou dobu se jim dařilo udržet si právo pořádat pochody. Každoroční pochody Oranžského řádu tak představují zatvrzelost, s jakou protestanté vytrvávají. 132 Dalo by se říci, že jsou dokonce výrazem určité hrdosti. Při takové interpretaci pochodů je těžké si představit, že by oranžisté byli ochotni pochody změnit od fundamentálních základů. Taková změny by vyžadovala i proměnu kolektivní identity, což je zdlouhavý proces, který musí přijít pozvolna a zevnitř, aby byl efektivní a udržitelný. Jednalo by se o podobnou transformaci, jakou prošlo republikánské hnutí od osmdesátých let. Fundamentální součásti republikánského diskurzu – použití násilí, stažení jakékoli britské přítomnosti - byly zvolna drobnými krůčky proměňovány v takovém tempu, aby se se změnou měli šanci vypořádat všichni členové.
132
Powell, Jonathan (2008), s. 120.
54
7. Shrnutí Tato kapitola nabídne shrnutí vývoje jednotlivých úrovní identifikovaných v úvodu studie. Cílem této části práce bude odpovědět na otázku, zda skutečně dochází k pozitivnímu vývoji a lze tudíž identifikovat počáteční fázi usmíření. První sledovanou úrovní byl počet pochodů, jejich složení a všeobecná proměna. Statistické údaje Parades Commission a Policejní služby Severního Irska odhalily mírný nárůst v celkovém počtu pochodů za poslední dekádu. Podíl unionistických/loajalistických pochodů na celkovém objemu ovšem klesá na úkor pochodů, které nezapadají do běžných škatulek unionismus – nacionalismus, a mohou proto naznačovat nárůst aktivnější občanské společnosti, která se angažuje i mimo
zavedené
kategorie.
Statistiky
zároveň
ukázaly,
že relativní
podíl
problematických pochodů na celkovém počtu je velmi malý a pohybuje se mezi 67%. V poslední sledované sezoně 2010/2011 počet problematických pochodů dokonce
klesl
na
pouhých
195,
z čehož
naprostou
většinu
tvoří
loajalistické/unionistické pochody. Data také prozradila, že počet problematických pochodů dosáhl vrcholu v letech 2006 a 2007 a od té doby neustále klesá. Klesající počet problematických pochodů ve srovnání s rostoucím celkovým počtem pochodů tedy dává naději na pozitivní vývoj, ale mnohé další závěry nenabízí. Kvantitativní analýza je poté proto konfrontována s kvalitativním přístupem. Kvalitativní přístup nabídl o něco zajímavější závěry. Oranžský řád se zcela jistě pokouší o změnu. Oranžisté implementovali celou řadu opatření, která měla sloužit k vylepšení image po negativní publicitě zaznamenané ve druhé polovině devadesátých let v souvislosti s pochodem k Drumcree v Portadownu. Škála aktivit sahá od vzdělávacích iniciativ, přes PR aktivity až po snahu o přetransformování pochodu Twlefth. Oranžský řád se pokouší v rámci nového PR komunikovat vlastní obrázek jako organizace, jejíž aktivity, rozuměj pochody, jsou otevřené, nestranné, nesektářské a nabízejí kulturní program pro účastníky všech věků a přesvědčení. Na povrchu tedy dochází k proměně image Oranžského řádu, nicméně pohnutky této změny mohou být velmi pragmatické. Oranžskému řádu se stabilně zmenšuje členská základna a jeho schopnost ovlivňovat politické dění též poklesla. Výrazem toho bylo i ukončení formálních vazeb na UUP. Proměna pochodů tedy může znamenat jen pragmatickou snahu obnovit svůj vliv ve společnosti skrze masovou mobilizaci a 55
oslovit mladší ročníky pro doplnění členské základny. Vývoj nelze jednoznačně připsat úmyslné snaze o proměnu chování, jejímž cílem by mělo být vymýcení hluboce zakořeněných předsudků. Druhá úroveň sledovala specifický pochod Oranžského řádu ke kostelu v Drumcree ve městě Portadown. Tento pochod byl vybrán, protože je ukázkovým příkladem třecích ploch v severoirské společnosti. V devadesátých letech byl pochod zdrojem významných nepokojů po celém Severním Irsku, nejen přímo na místě, a pro Oranžský řád má vysoce symbolickou hodnotu. Zkoumání pochodu Drumcree odhalilo, jedinou změnu a to je fakt, že na zajištění bezpečnosti již není třeba skoro celý policejní sbor. Od ustavení Parades Commission tato každý rok omezuje oranžský pochod a nařizuje změnu trasy tak, aby se vyhnula sporné Garvaghy Road. Pokusy o navázání funkčního pracovního vztahu mezi pořadatelem pochodu, lóží č. 1 z distriktu Portadown, a zástupci místních katolických obyvatel reprezentovaných Sdružením obyvatel Garvaghy Road, se nezdařily a dodnes oba aktéři nejsou schopni jednat přímo. Oranžisté mají problém rozhodnutí PC akceptovat a vyhlašují odhodlání bojovat za své právo pochodovat skrz Garvaghy Road. Stejně tak GRRC prohlašuje, že oranžisty do Garvaghy Road již nikdy nepustí. Vzájemné vztahy jsou na bodu mrazu a proměna konstruktivním směrem se v nejbližší budoucnosti nezdá být možná. Třetí úroveň se zabývala použitím symbolů v severoirském kontextu a v průběhu pochodů. Používání symbolů v Severním Irsku může být kontroverzní vzhledem k dlouhodobé polaritě ve společnosti. Symboly jsou téměř okamžitým identifikátorem, který jejich nositele přiřadí k té či oné skupině; ve společnosti jako je Severní Irsko tedy ještě umocňuje již existující segregaci. Přítomnost symbolů jedné či druhé strany může být chápána jako známka dominance, značení si území. V minulosti měli unionisté/loajalisté podstatně větší příležitost vystavovat svoje symboly. Tyto symboly proto v katolické komunitě dodnes vzbuzují negativní emoce a připomínají jim minulá příkoří. Symboly Oranžského řádu se odkazují na historické události spojené s vítězstvím protestantů nad katolíky a budou pro katolíky vždy inherentně představovat jistou formu urážky, nebo minimálně stálou připomínku toho, že prohráli. V otázce proměny používání symbolů v rámci pochodů
56
není tato práce schopna poskytnout žádné závěry, protože jejich používání není cíleně dokumentováno a neexistují tudíž data, které by bylo možné porovnat. Poslední
úroveň
se
zabývala
významem
pochodů
ve
společnosti.
V severoirské společnosti, která je značně segregovaná a každodenní kontakt napříč komunitami není běžný, jsou pochody jedním z hlavních kontaktních bodů. Tento fakt je dvousečný. Vzájemný kontakt může přispět ke zlepšení vztahů a upravení představ, které o sobě komunity navzájem mají. Pokud, je ale kontakt vyhrocený, může naopak přispět ke zhoršení vztahů nebo jejich stagnaci. V případě pochodů jsou obvykle uvažovány negativní zkušenosti s kontaktem. Je ovšem vůbec možné tuto dynamiku změnit? Pro katolickou komunitu jsou oranžské pochody téměř automaticky spouštěčem negativních emocí, protože samotná podstata pochodů a události případně osoby, na které se pochody odkazují, katolíkům připomínají minulou porážku. Implicitně tedy budou oranžské pochody vnímat jako elitářské a nadřazené. Pro protestanskou komunitu jsou naopak pochody symbolem jejich odvahy, vytrvalosti a odhodlání nevzdat se. Pochody a události, které připomínají, se staly nedílnou součástí protestantské kolektivní identity. Zejména unionisté, kteří měli v minulosti pocit, že musí neustále dělat ústupky, považují pochody za symbolické vyjádření jejich nezlomnosti. Pokud jsou ovšem pochody takto pevně svázány s protestantskou identitou, lze je transformovat, aniž by došlo k proměně protestantské kolektivní identity? Dle názoru autorky na takovou změnu severoirská společnost ještě není připravena. Usmíření bylo v úvodu práce definováno jako „společenský proces vzájemného uznání a proměny destruktivního přístupu a chování v konstruktivní vztahy s cílem dosažení udržitelného míru“. K takové změně dochází na základě jednání aktérů, kteří podniknou pozitivní/konstruktivní kroky, jejichž cílem je překlenout stávající rozpory a vymýtit podstatu konfliktu. Nahlíženo touto optikou, splňuje dané zadání snad jen jedna kategorie a ani v jejím případě nelze dojít k jednoznačně pozitivnímu závěru. Význam pochodů ve společnosti poukazuje na příliš silnou vazbu pochodů a protestantské identity. Unionisté/loajalisté s největší pravděpodobností nebudou ochotni vzdát se natolik výrazného prvku identity, zejména když museli činit ústupky v průběhu mírového procesu. Pokud k proměně někdy dojde, bude pravděpodobně 57
způsobena zevnitř pozvolným procesem upravování a redefinování kolektivní identity. Příklad zvolený pro zkoumání problematických pochodů – Drumcree – jasně ilustroval nedostatek pozitivní změny. Statistický vývoj pochodů byl bohužel příliš neprůkazný, aby z něj mohla být vyvozen jasný závěr. Symboly a jejich použití také žádné specifické vodítko nenabídly. Jediným náznakem změny je tedy pokus Oranžského řádu o vylepšení image a hnací motor této změny není jasně identifkován. Může se jednat o pragmatické důvody spojené s budoucností řádu nebo o upřímnou snahu alespoň na povrchu pochody proměnit v kulturní událost, kterou by mohla společnost sdílet. Nashromážděné informace tedy míří k podpoře teze, že ve společnosti nedochází k potřebným pozitivním změnám v chování a postojích jednotlivých aktérů a tudíž ani k procesu usmíření. Nicméně, data nejsou absolutně průkazná a proto nemohu tvrdit, že tato studie nade vší pochybnost dokázala absenci procesu usmíření. Vzhledem k očekáváné časové náročnosti takového procesu bude možné s větším časovým odstupem pozorovat markantnější změnu či její absenci. Tato práce tedy nabízí jen první krok z řady dalších, jež snad budou mít příležitost toto téma zkoumat.
58
Závěr Severoirský konflikt byl jedním z nejtrvalejších ve 20. století. Ve 21. století by se snad mohl dočkat konce. V tuto chvíli se Severní Irsko nachází ve fázi, která v mnoha směrech připomíná post-konfliktní rekonstrukci, ačkoli tento termín lze v případě Severního Irska používat jen s dodatkem či upřesněním. Severoirský konflikt je vleklý a za dobu svého trvání stačil postihnout všechny aspekty života – sociální, ekonomický, politický i čistě lidský. Některé z nich se napravují snáze a pro jiné je náprava otázkou celých generací. Teorie post-konfliktní rekonstrukce a koncept usmíření tvrdí, že dokud nedojde ke skutečnému usmíření mezi stranami konfliktu, nemůže být tento úspěšně vyřešen. Namísto toho bude společnost i nadále žít ve stavu latentního konfliktu, který s sebou přináší nedůvěru a nebezpečí. Usmíření ovšem není možné v post-konfliktní společnosti jednoduše implementovat jako jiná nápravná opatření. Jeho nejdůležitější výhodou je fakt, že se jedná o dobrovolný proces proměny chování a postojů. Pouze v případě, kdy si k sobě najdou cestu zpět dvě poloviny téže společnosti svým tempem a ze své vlastní vůle, je možné dosáhnout udržitelného míru. Usmíření je o budování vztahů - pozitivních a funkčních. Obě komunity v současnosti mají možnost se vzájemnému kontaktu více méně vyhýbat. Pochody, které, tvoří nedílnou součást severoirského života, představují jeden z okamžiků, kdy ke kontaktu přesto dochází. Na základě analýzy tohoto kontaktu dosavadní zjištění napovídá, že severoirská společnost ještě není vnitřně připravena vypořádat se se všemi následky a vedlejšími účinky konfliktu. Některé aspekty odhalují náznak pozitivního vývoje, ale v tuto chvíli jich ještě není dost, aby umožnily doufat v brzké vyřešení konfliktu. Usmíření bude pravděpodobně velmi dlouhým procesem a možná potrvá generace, než se Severní Irsko nebude na konflikt pamatovat; tato dlouhá cesta by ovšem neměla nikoho odradit, vždyť i cesta dlouhá tisíc mil začíná jedním krokem
59
Summary This diploma thesis examines the phenomena of parades and parading in Northern Ireland. It uses the theoretical framework of conflict cycle, conflict resolution, postconflict reconstruction and the concept of reconciliation. The concept of reconciliation is then applied to the phenomena of parading to illustrate whether or not reconciliation is taking place in Northern Ireland. Reconciliation is defined as “long term societal process that involves mutual acknowledgement of past suffering and the changing of destructive attitudes and behavior into constructive relationships toward sustainable peace”. Therefore this thesis uses the case of parading to illustrate whether such shift is in progress. First chapter introduces the theoretical and conceptual framework. It defines conflict cycle, post-conflict reconstruction and reconciliation. Following section offers a brief introduction to the conflict, including a note on terminology and ahistorical development. Overview of interested parties is given as well as brief account of a typical unionist/loyal parade. Chapter three focuses on the topic of parading in general. It works with parade statistics and discussing the overall numbers. Qualitative analysis of the changes made by Orange Order in last decade is also included. Chapter four deals with the geographic aspects of parading. An example of Drumcree Orange parade is selected to illustrate how Parades Commission works rerouting contentious parades. It also discusses the relationship between local Orange Lodge and the Garvaghy Road Residents Coalition. Chapter five is devoted to use of symbols in Northern Ireland. It describes the function of a symbol and lists most typical symbols used by both unionist/loyalist and nationalist/republican communities. It only briefly touches upon the topic of symbols used while parading. Chapter six offers insight into the societal significance of parades. It analyzes parades in relation with ritual, identity and legitimization. It also makes connection between parades, collective identity change and the possibility of reconciliation. Chapter seven provides a concluding analysis, summarizing the findings. The thesis arrives at a conclusion that process of reconciliation has not yet begun in Northern Ireland. Perhaps more time will be needed before both communities can find their way back together. 60
Použitá literatura Dokumenty a prameny A New Beginning: Policing in Northern Ireland (1999) The Report of the Independent Commission on Policing for Northern Ireland, http://cain.ulst.ac.uk/issues/police/patten/patten99.pdf, staženo 16.4.2013. Irish Parades Emergency Committee & Brehon Law Society (2007) International Observers’s Report, Northern Ireland 2007, http://www.freewebs.com/ipec/IPEC07.pdf, staženo 20.4.2013. Parades Commission for Northern Ireland (2003) Fifth Annual Report 2002-2003. Belfast: Parades Commission. Parades Commission for Northern Ireland (2011) Annual Report and Financial Statements 2009-2010. London: The Stationery Office. Parades Commission for Northern Ireland (2012) Annual Report and Financial Statements 2010-2011. London: The Stationery Office. Post-Conflict Reconstruction: The Role of the World Bank (1998) Washington, D.C.: The World Bank, http://elibrary.worldbank.org/docserver/download/9780821342152.pdf?expires=1368 129042&id=id&accname=guest&checksum=F55D697456DAE896565CAF4AC2BC 076A, staženo 8.5.2013. Public Processions (Northern Ireland) Act 1998, http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1998/2/pdfs/ukpga_19980002_en.pdf, staženo 15.4.2013. Remarks by Alistair Graham, Chairman, Parades Commission - at the announcement of the Commission's Determination on the 1999 Drumcree Church Parade (28 June 1999), http://cain.ulst.ac.uk/issues/parade/docs/ag28699.htm, staženo 15.4.2013. Statement by Garvaghy Road Residents Coalition about the ‚the Derry model’ (26 January 2010), http://cain.ulst.ac.uk/issues/parade/docs/grrc260110.htm, staženo 15.4.2013.
61
Neperiodická Bloomfield, David, Barnes, Teresa and Huyse, Luc eds. (2003) Reconciliation After Violent Conflict: A Handbook. Stockholm: International Institute for Democracy and Electoral Assistance. Brounéus, Karen (2003) Reconciliation – Theory and Practice for Development Cooperation. Stockholm: Swedish International Development Cooperation Agency. Bryan, Dominic (2000) Orange Parades – The Politics of Ritual, Tradition and Control. London: Pluto Press. Cooke, Dennis (1997) Persecuting Zeal: A Portrait of Ian Paisley. Dingle: Brandon. Dixon, Paul (2008) Northern Ireland: The Politics of War and Peace, 2nd ed. Basingstoke: Palgrave Macmillan. Feeney, Brian (2003) Sinn Féin: A Hundred Turbulent Years. Madison: University of Wisconsin Press. Galtung, Johan (1996) Peace by Peaceful Means: Peace and Conflict, Development and Civilization. London: Sage. Galtung, Johan (2001) After Violence, Reconstruction, Reconciliation and Resolution. In Mohammed Abu-Nimer, ed., Reconciliation, Justice and Coexistence: Theory and Practice. Lanham: Lexington Books, s. 3-23. Gidron, Benjamin, Katz, Stanley, and Hasenfeld, Yeheskel, eds.(2002) Mobilizing for Peace: Conflict Resolution in Northern Ireland, Israel/Palestine, and South Africa. New York: Oxford University Press. Jarman, Neil (1997) Material Conflicts: Parades and Visual Displays in Northern Ireland. Oxford: Berg. McCartney, Clem, Bryson, Lucy (1994) Clashing Symbols? A report on the use of flags, anthems and other national symbols in Northern Ireland. Belfast: Queens’s University of Belfast. Moloney, Ed (2008) Paisley: From Demagogue to Democrat? Dublin: Poolbeg Press. Mulholland, Marc (2002) Northern Ireland: A Very Short Introduction. New York: Oxford University Press. Powell, Jonathan (2008) Great Hatred, Little Room: Making Peace in Northern Ireland. London: Bodley Head. Ramsbotham, Oliver, Woodhouse, Tom, and Miall, Hugh (2011) Contemporary Conflict Resolution, 3rd ed. Cambridge: Polity.
62
Smithey, Lee (2011) Unionists, Loyalists, & Conflict Transformation in Northern Ireland. New York: Oxford University Press. Waisová, Šárka (2005) Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Praha: Portál. Wallensteen, Peter (2002) Understanding Conflict Resolution: War, Peace and the Global System. London: SAGE Publications.
63
Periodická Hamre, John, Sullivan, Gordon (2002) Toward Postconflict Reconstruction. The Washington Quarterly 25(4): 85-96. McGarry, John, O’Leary, Brendan (2006 a) Consociational Theory, Northern Ireland’s Conflict, and its Agreement. Part 1: What Consociationalists Can Learn from Northern Ireland. Government and Opposition 41(1): 43-63. O’Kane, Eamonn (2002) The Republic of Ireland’s Policy Towards Northern Ireland: The International Dimension as a Policy Tool. Irish Studies in International Affairs. 13: 121-133. Tam, Tania et al. (2008) Postconflict Reconciliation: Intergroup Forgiveness and Implicit Biases in Northern Ireland. Journal of Social Issues 64(2): 303-320. Wolff, Stefan (2002) The Peace Process in Northern Ireland since 1998: Success or Failure of Post-agreement Reconstruction? Civil Wars 5(1): 87-116.
64
Studie Bloomfield, David (2006) On Good Terms: Clarifying Reconciliation. Berghof Report No. 14. Berlin: Berghof Research Center for Constructive Conflict Management, http://www.berghofconflictresearch.org/documents/publications/br14e.pdf, staženo 8.5.2013. Miall, Hugh (2004) Conflict Transformation: A Multi-Dimensional Task. Berlin: Berghof Research Center for Constructive Conflict Management, http://www.berghof-handbook.net/documents/publications/miall_handbook.pdf, staženo 8.5.2013. Post-Conflict Reconstruction: A joint project of the Center for Strategic and International Studies (CSIS) and the Association of the United States Army (AUSA) (2002) Task Framework. http://csis.org/files/media/csis/pubs/framework.pdf, staženo 8.5.2013. Swanström, Niklas, Weissman, Mikael (2005) Conflict, Conflict Prevention, Conflict Management and Beyond: a conceptual exploration. Concept Paper. Uppsala: Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program, http://www.silkroadstudies.org/new/docs/ConceptPapers/2005/concept_paper_ConfP rev.pdf, staženo 8.5.2013.
65
Ostatní zdroje (tisk online, databáze, vládní zdroje) Apprentice Boys of Derry http://www.apprenticeboys.co.uk/about-us CAIN: Conflict Archive on the Internet, University of Ulster, Northern Ireland http://cain.ulst.ac.uk/index.html Demokratická unionistická strana http://www.mydup.com/ Oranžský řád http://www.grandorangelodge.co.uk/ Parades Commission http://www.paradescommission.org/ Policejní služba Severního Irska http://www.psni.police.uk/ Sinn Féin http://www.sinnfein.ie/ Sociálně demokratická labouristická strana http://www.sdlp.ie/ Ulsterská unionistická strana http://www.uup.org/
BBC News, http://www.bbc.co.uk/news/ The Belfast Telegraph, http://www.belfasttelegraph.co.uk/
66
Seznam příloh Příloha č. 1: Mapa trasy oranžského pochodu v Portadownu (obrázek)
67
Příloha č. 1: Mapa trasy oranžského pochodu v Portadownu
Zdroj: CAIN. Map of the Garvaghy Road Area of Portadown, http://cain.ulst.ac.uk/images/maps/garvaghy.htm, staženo 15.4.2013. 68
