UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2009
Jana Půlkrábková
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ Katedra sociální a klinické farmacie
HISTORIE LÉKÁRENSTVÍ VE MĚSTĚ LITOMYŠL HISTORY OF PHARMACEUTICS IN THE CITY OF LITOMYŠL
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. František Dohnal, CSc. Hradec Králové 2009
Jana Půlkrábková
Prohlašuji, ţe tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další zdroje, ze kterých jsem při zpracovávání čerpala informace, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury a v diplomové práci citovány. Jana Půlkrábková
Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc. PhDr. Františku Dohnalovi, CSc. za jeho rady a pomoc při vypracování diplomové práce, dále všem majitelům a zaměstnancům lékáren, kteří mi poskytli potřebné informace a samozřejmě mé rodině a přátelům za podporu a pomoc.
ABSTRAKT HISTORIE LÉKÁRENSTVÍ VE MĚSTĚ LITOMYŠL Autor: Jana Půlkrábková Konzultant diplomové práce: Doc. PhDr. František Dohnal, CSc. Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Univerzita Karlova v Praze, Česká republika Cíl práce: Zmapování historického vývoje lékáren a lékárníků ve městě Litomyšl od jeho počátků aţ po současnost. Metodika: Zpracování informací z dostupných historických pramenů, jejich třídění a historicko-logické seřazení, rozhovory s majiteli a pracovníky jednotlivých lékáren, novější publikace a internetové stránky. Výsledky: První lékárna vznikla v Litomyšli jiţ roku 1383. Souvislá řada lékárníků ale začíná aţ od roku 1701 a pokračuje dodnes. Od svého počátku byla ve městě pouze jedna lékárna, „U Zlaté koruny“, aţ roku 1886 byla zřízena lékárna druhá – „U anděla Stráţce“. Obě lékárny fungovaly aţ do roku 1950, kdy byly znárodněny a převzaty národním podnikem Medika. Lékárnu „U Zlaté koruny“ ještě čtyři roky vedl jako odpovědný správce lékárník Jiří Řechka aţ do jejího zrušení roku 1954. Lékárna „U anděla Stráţce“ se později stala součástí okresního ústavu národního zdraví, po roce 1989 byla v restituci vrácena zpět do soukromého vlastnictví a funguje aţ do dnešní doby. V roce 1958 byla v areálu nemocnice zřízena státní lékárna, která ale byla z důvodu nevyhovujících prostor roku 1994 zrušena. Další lékárny vznikaly ve městě aţ po roce 1994. Dnes má Litomyšl pět lékáren, z toho čtyři soukromé a jednu nemocniční spravovanou krajem. Závěr: Diplomová práce podává chronologický přehled vzniku lékáren a v nich působících lékárníků ve městě Litomyšl od 14. století aţ do dnešní doby.
SUMMARY HISTORY OF PHARMACEUTICS IN THE CITY OF LITOMYŠL Author: Jana Půlkrábková Thesis supervisor: Doc. PhDr. František Dohnal, CSc. Department of Social and Clinical Pharmacy Faculty of Pharmacy in Hradec Králové Charles University in Prague, Czech Republic Thesis target: Outline of historical evolution of pharmacies and pharmacists in Litomyšl from its very beginning up to the present day.
Methodology: Elaboration of information from available historical resources, its classification and historical logic arrangement, interviews with owners and employees of individual pharmacies, newer publications and internet websites. Results: First pharmacy appeared in Litomyšl as early as in the year 1383. However, the continuous line of pharmacists begun later in the year 1701 and has been going on up to the present day. From the very beginnings of the town, there had always been just one pharmacy “U Zlaté koruny” and it was not sooner than in 1886 when another pharmacy “U anděla Stráţce” was build up. Both pharmacies functioned until 1950 when they were nationalized and taken over by national enterprise Medika. The pharmacy “U Zlaté koruny” was being conducted for four more years by pharmacist and at that time also accountable manager Jiří Řechka until the pharmacy was abandoned in the year 1954. Pharmacy “U anděla Stráţce” later became the part of district institution of national health. In was returned back into the private ownership in the course of restitution after year 1989 and it has been active up to this day. In the year 1958 a national pharmacy was build up in the area of local hospital, but it was abandoned in the year 1954 due to unsatisfactory premises. Other pharmacies were built in the city after year 1994. Nowadays, there are five pharmacies in the Litomyšl. Four of them are private and one belonging to the hospital operated by regional institutions.
Conclusion: The thesis provides a chronological overview of evolution of pharmacies and therein working pharmacists in the city of Litomyšl from 14th century up to the present day.
Obsah Úvod .........................................................................................................................................................8 1
Vývojové etapy lékárenství v českých zemích ..................................................................................9 1.1
lékárenství = farmacie (4/5. st. n. l. – 1830/1848) .................................................................. 9
1.1.1
předklasické lékárenství (4/5. st. n. l. – 13. st. n. l.) ........................................................ 9
1.1.2
klasické lékárenství (13. st. n. l. – 17. st. n. l.) ................................................................. 9
1.1.3
zlatý věk lékárenství (17. st. n. l. – 1830/1848) ............................................................... 9
1.2
lékárenství jako odvětví farmacie (1830/1848 – 1948) ........................................................ 10
1.3
lékárenství součástí zdravotnictví (1948 – dosud) ................................................................ 10
1.3.1
socialistická fáze (1948 – 1989) ..................................................................................... 10
1.3.2
transformace lékárenství (1989 – dosud) ..................................................................... 10
2
Historie města Litomyšl ................................................................................................................. 11
3
Dějiny litomyšlského zdravotnictví................................................................................................ 26
4
Vývoj lékárenství v Litomyšli ......................................................................................................... 32 4.1
4.1.1
První lékárny v Litomyšli ................................................................................................ 32
4.1.2
Lékárna „U Zlaté koruny“ .............................................................................................. 33
4.1.3
Lékárna „U anděla Strážce“ ........................................................................................... 37
4.2 5
Počátky lékárenství ve městě, hlavní vývojové rysy do konce 2. světové války ................... 32
Litomyšlské lékárenství za socialismu, proces transformace a současná situace ................. 40
Tabulky .......................................................................................................................................... 44 5.1
Přehled vzniku lékáren .......................................................................................................... 44
5.2
Přehled lékárníků v lékárně U Zlaté koruny .......................................................................... 45
5.3
Přehled lékárníků v lékárně U anděla Strážce ....................................................................... 46
5.4
Přehled současných lékáren v Litomyšli ................................................................................ 46
Závěr ...................................................................................................................................................... 47 Použitá literatura a prameny ................................................................................................................ 48 Obrazová příloha ................................................................................................................................... 50
7
Úvod Cílem této diplomové práce je zmapovat vývoj lékárenství ve městě Litomyšl od jeho úplných počátků aţ po současnost. Tato problematika jako celek ještě nebyla zpracována, i kdyţ se Litomyšl řadí k městům, která měla lékárnu jiţ ve 14. století. Jako studentka farmacie jsem se o tuto oblast města zajímala, ale informace byly často útrţkovité a neucelené. Město se svými deseti tisíci obyvateli má dnes pět lékáren. Proto jsem se rozhodla historii lékárenství ve městě zpracovat a přispět tak k bohatému fondu litomyšlské historie pohledem na vývoj instituce lékáren. Nejprve podávám obecný přehled vývoje lékárenství, protoţe ten je základem pro pochopení všeho dění v této oblasti. V další části se zaměřuji na dějiny města, které jsou důleţité pro hospodářský, politický, sociální a kulturní vývoj města a přímo tak souvisí i s rozvojem lékárenství a zdravotnictví. Jako další je uveden přehled vývoje litomyšlského zdravotnictví, protoţe lékárenství k němu neodmyslitelně patří. V poslední části jsem se detailně zabývala vznikem a historickým vývojem lékáren ve městě a jejich lékárníky, který je rozdělen do dvou etap. Nakonec je zařazena obrazová dokumentace. Zdrojem informací pro diplomovou práci byly historické publikace týkající se města, přednášky, dokumentární materiály Českého farmaceutického muzea v Kuksu, dále Lékárnické kalendáře, ročenky a Časopis českých lékárníků, nejrůznější publikace o lékárenství a internetové stránky. Informace z novější doby většinou chybí, byla jsem proto odkázaná na informace od majitelů a pracovníků jednotlivých lékáren. Většinou jsem se setkala se vstřícným přístupem, pouze ve dvou lékárnách jsem zpočátku narazila na neochotu poskytnout jakékoli informace, i kdyţ jsem vysvětlila cíl svých dotazů. Velký podíl na tom má jistě nedůvěra lékárníků vyplývající z konkurenčního boje a současné situace v českém lékárenství.
8
1 Vývojové etapy lékárenství v českých zemích Lékárenství je jedním ze základních odvětví farmacie. Zahrnuje veškeré činnosti a instituce, které se v teorii i praxi zabývají problematikou zajišťování léčiv a zdravotnických prostředků pro veřejnost a zdravotnická zařízení, ve smyslu jejich malovýroby a malodistribuce. Zároveň je to odvětví zabezpečující lékárenskou péči v celé její šíři (tj. zajišťování, příprava, uchovávání, kontrola a výdej léčiv, chemikálií, dezinfekčních prostředků, zkoumadel a zdravotnických prostředků, poskytování odborných informací a poradenství, vedení dokumentace)1. Stejně jako farmacie prošlo i lékárenství svým vývojem. 1.1 lékárenství = farmacie (4/5. st. n. l. – 1830/1848) -
lékárenská funkce je relativně samostatná, nediferencovaná a zcela totoţná s funkcí farmacie 1.1.1 předklasické lékárenství (4/5. st. n. l. – 13. st. n. l.) - všechny funkce farmacie byly soustředěny v lékárně (výzkum, příprava, kontrola, distribuce a další) - do popředí se dostala církevní větev, centrem léčení se staly kláštery, kde nechyběla ani lékárna - původně v podobě skříňky s léčivy, později jako samostatná místnost -
světská
větev
měla
podobu
lidového
léčitelství,
zaloţeného
převáţně
na empirických zkušenostech 1.1.2 klasické lékárenství (13. st. n. l. – 17. st. n. l.) - vznikla klasická lékárna - to byl soubor místností a prostor s jasně vymezeným účelem (oficína, laboratoř, výhřevna, aquarium, herbarium), konkrétní podoba lékárny byla odrazem kultury, slohu a uměleckého stylu dané doby - byly vydány medicinální řády, které představovaly snahu o řízení zdravotnictví - byl také poloţen základ vzdělávání lékárníků 1.1.3 zlatý věk lékárenství (17. st. n. l. – 1830/1848) - nastoupila renesance a s ní rozvoj věd, zejména alchymie, která je povaţovaná za předchůdkyni chemie - vedle přírodních léčiv se tak objevují i léčiva chemická – současně s tím došlo také k organizačním změnám ve všech činnostech lékárny (zejména v laboratoři) - roku 1774 vstoupil v platnost první celostátní lékopis pro rakouské země2 1 2
Kotlářová, J.: přednáška z Lékárenství, FAF UK HK, 6. 3. 2008 Král, K.: přednášky z Historie a organizace farmacie, FAF UK HK, zimní semestr 2004
9
1.2 lékárenství jako odvětví farmacie (1830/1848 – 1948) -
lékárenská funkce je relativně samostatná, realizovaná v intervenci s ostatními odvětvími vnitřně diferencované farmacie
-
vzrostl počet lékáren, utvořily se veřejné a neveřejné lékárny, existovaly normy na vybavení lékárny
-
roku 1906 vznikl také speciální zákon o lékárnách, který zpřísňoval podmínky pro jejich zaloţení
-
ke konci století se také stavěly lékárny „na klíč“
1.3 lékárenství součástí zdravotnictví (1948 – dosud) -
lékárenská funkce realizovaná prostřednictvím relativně samostatné a vnitřně diferencované farmacie plně integrované do zdravotnictví 1.3.1 socialistická fáze (1948 – 1989) - v roce 1950 došlo k zestátnění všech lékáren a zároveň byl zřízen celostátní podnik Medika, kam byly začleněny všechny konfiskované lékárny - probíhaly také provozně-technické vývojové etapy lékáren, během kterých docházelo k proměnám výdejní místnosti 1.3.2 transformace lékárenství (1989 – dosud) - roku 1989 existovalo 912 státních lékáren se spádovou oblastí deset tisíc obyvatel - postupně docházelo k restitucím, ale prokazování vlastnictví bylo velmi sloţité a vráceno bylo pouze kolem tří set budov - na základě zákona 160/1992 Sb. došlo v několika vlnách k privatizaci lékáren, tj. převod státního majetku do soukromého vlastnictví - tento zákon také umoţnil vznik nestátních lékáren a došlo tak k velkému nárůstu jejich počtu - roku 1991 vznikla Česká lékárnická komora jako pokračovatelka zrušených grémií3 - v současné době existuje v České republice přes 2500 lékáren, naprostá většina je soukromých, ostatní jsou státní - nejdůleţitějším zákonem v oblasti lékárenství je zákon 378/2007 Sb. o léčivech a k němu se vztahující vyhlášky 54/2008 Sb. o způsobu předepisování léčivých přípravků a 84/2008 Sb. o správné lékárenské praxi - novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění byly zavedeny regulační poplatky ve zdravotnických zařízeních, v lékárně za poloţku na receptu
3
Král, K.: přednášky z Historie a organizace farmacie, FAF UK HK, zimní semestr 2004
10
2 Historie města Litomyšl Počátky Litomyšle se datují jiţ od roku 933, kdy v blízkosti dnešního města vznikla důleţitá obchodní cesta spojující Čechy s Moravou. Nejdříve tu byly postaveny stráţné hrádky, aby se usměrňoval příchod a odchod touto cestou, později bylo vybudováno velké trţiště, hrad a podhradí4. První písemný záznam o Litomyšli pochází z roku 981 a lze jej nalézt v Kosmově latinsky psané kronice5. Litomyšl byla od svého zaloţení v rukou Slavníkovců, ale po jejich vyvraţdění, roku 995, se stala majetkem Přemyslovců. Jiţ v roce 1098 sem přišli mniši benediktinského řádu. Působili tu ale jen krátce a brzy z Litomyšle odešli. Teprve ve 12. století (1145) zde byl zaloţen skutečný klášter, který v té době neslouţil jen církevním účelům, ale hrál i důleţitou roli světskou, hospodářskou a politickou. Byl to Jindřich Zdík, olomoucký biskup, který se o jeho zaloţení zaslouţil a přivedl sem řád premonstrátů. Mniši se usídlili přímo na hradě a postupem času jejich moc vzrostla natolik, ţe získali dokonce některá privilegia od českých králů. Přivezli s sebou také znak svého řádu - bílou lilii na modrém poli, která v pozměněné podobě zůstala dodnes ve znaku města (stříbrná lilie na červeném poli). Byli velmi podnikaví a starali se o okolní kraj. Snaţili se o vykácení zalesněných ploch a jejich vyuţití jako pole. Řemeslníkům a sedlákům dali určitá práva a tím větší jistotu. Všechna tato a další opatření vedla k velkému pokroku a rozvoji. Přemysl Otakar II. vydal 27. 7. 1259 majestát (a roku 1263 jej obnovil), kterým povýšil Litomyšl na město. Tím získala více práv, svobod a privilegií a byla podřízena přímo králi, stejně jako města královská. Znakem měst v této době byly hradby, které i zde vznikly a oddělily tak samotné město s měšťany od předměstí. Dařilo se obchodování, rozvíjela se různá řemesla a ţivnosti. Litomyšl se stala velmi rušným městem, vzrostl počet obyvatel i úroveň ţivota. Úřední řečí byla latina, často ale doprovázena němčinou kvůli velkému počtu přistěhovalců6. V 1. polovině 14. století vzniklo ve městě biskupství, přímo ze zdejšího kláštera. A proč právě zde, v Litomyšli? Bylo to hlavně díky její poloze na pomezí Čech a Moravy, odkud mohla být řízena jak část praţské diecéze, tak i diecéze olomoucká. Byli sem dosazeni významní biskupové jako Jan II. ze Středy (velký znalec umění), Albert ze Šternberka, 4
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 9 5 Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 10 6 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 11-15
11
Jan III. nebo Jan IV. Ţelezný (bojoval v panské jednotě proti Václavu IV.). Všem velmi záleţelo na městě, aby reprezentovalo jako biskupské sídlo. Byl proto postaven nový proboštský kostel s augustiniánským klášterem a radnice, kterou Litomyšl aţ dosud neměla. Na hradě byly otevřeny školy a nově začaly vznikat řemeslnické cechy. Stejně jako v jiných městech, kde mělo křesťanství velký vliv, i v Litomyšli byly příhodné podmínky pro šíření husitské revoluce - církev se svými praktikami odcizovala věřícím a byla tu spousta řemeslníků, kteří představovali nejradikálnější vrstvu. Roku 1350 se ve městě narodil i jeden z Husových učitelů Mikuláš z Litomyšle. Na druhé straně stál biskup Jan Ţelezný, který se účastnil i výslechů v Kostnici a nesl vinu za upálení mistra Jana Husa roku 1415. Byl proto obyvateli Litomyšle nenáviděn a nepřímo tak donucen k odchodu do Olomouce. Biskupem se pak stal Aleš z Březí, který s husity částečně sympatizoval, a díky tomu bylo město ušetřeno při prvním revolučním útoku roku 1421. Druhému válečnému taţení pod vedením sirotků se uţ ale nevyhnulo. Byl dobyt hrad, biskupské sídlo zničeno, kostely rozbořeny a celé město vypleněno. Biskupství uţ tu později nebylo nikdy obnoveno a za protireformace vzniklo v Hradci Králové. Prvním pánem Litomyšle po jejím obsazení byl Jeník z Mečkova. Patřil k radikálnímu jádru husitů, a proto se účastnil kaţdého taţení a o město příliš nedbal. Po jeho odchodu sem byl jako hejtman a správce dosazen Vilém Kostka z Postupic. Byl to nejen dobrý voják, ale i diplomat a husitský vyjednavač. Účastnil se mnoha významných jednání v Litvě, Chebu a Basileji. Nakonec ale přešel na stranu císaře Zikmunda a v bitvě u Lipan roku 1434 stál po jeho boku. Za odměnu získal vlastnictví Litomyšle pro celý svůj rod. Kdyţ byl roku 1436 zavraţděn, vlády nad městem se postupně ujali jeho čtyři synové. Stejně jako jejich otec byli zpočátku příznivci husitů a především Jiřího z Poděbrad. Bohuš, ale zejména Zdeněk, druhý ze synů, byl dokonce jeho důvěrným přítelem. Po něm nastupuje Albrecht, který se však přiklonil na opačnou stranu a dokonce konvertoval ke katolicismu. Poslední ze synů, Jan, uţ se politického ţivota příliš neúčastnil. Kostkové byli velice slavný, ale hlavně bohatý rod. A Litomyšl z toho nemálo těţila. Byla středem všeho dění, sjíţděli se sem páni z okolí i králové. Roku 1457 byly u všech domů postaveny podsíně, pro pohodlí panstva. Dodnes zůstaly typickým znakem města7. Velký poţár, který zde vypukl roku 1460, zničil téměř všechny zbudované stavby. Tím pomyslně skončil v Litomyšli středověk, kdyţ zmizely všechny jeho pozůstatky a na jejich základech vyrostlo „město nové doby“. Nejprve byl vystavěn nový palác, nyní 7
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 17-35
12
sídlo Kostků, obnoven dřívější proboštský kostel a u něho zbudována fara a škola, na náměstí byla postavena radnice s hodinami. Za vlády Jana, nejmladšího z Kostků, přišli do Litomyšle představitelé jednoty bratrské. Byla to zcela nová náboţenská společnost, která se velmi dlouho vyvíjela. Aţ roku 1467 se odklonili od katolíků i husitů a vytvořili vlastní učení. Vycházelo z Chelčického přesvědčení, ţe svět nelze změnit bojem ani násilím. Litomyšl bylo jedno z prvních měst, které je přijalo a to i přesto, ţe byli nenáviděni a pronásledováni od samotného krále Jiřího. Jan Kostka je však podporoval, protoţe jejich názory mu byly velmi blízké. Roku 1475 vznikl ve městě celý bratrský sbor, vedený Janem Táborským. I další Kostkové, vlastnící Litomyšl, byli bratři. Nejen ze svého přesvědčení, ale hlavně kvůli bratrské povaze. Byli to ideální poddaní, kteří proti svému pánovi nereptali a především byli velmi inteligentní a vzdělaní. Mezi nejvýznamnější osobnosti u jejich řad patřil Jan Černý, proslulý lékař, nebo Martin Kabátník, cestovatel a účastník bratrské výpravy na východ za hledáním původní nezkaţené církve. Roku 1486 Jan Kostka zemřel a na jeho místo nastoupil nejstarší syn Bohuš II. Ten vedle dosavadní staré Litomyšle nechal vystavět tzv. „Nové město“ s vlastními hradbami, náměstím a radnicí. Za jeho vlády se dobře dařilo také bratrské obci, která pro svoji činnost získala několik domů. V jednom z nich bydleli správci sboru, další slouţil k setkávání bratrů, v jiném byl jejich špitál. Měli také vlastní školy, které byly na vysoké úrovni, a dokonce i tiskárnu. Prvním tiskařem byl Pavel z Meziříčí, po něm, od roku 1534, jeho zeť Alexandr Oujezdský. Jednota bratrská nakonec ovládla kulturu i hospodářství celého města i venkova. Roku 1495 se správcem sboru stal Vavřinec Krasonický, který ho vedl téměř čtyřicet let. Patřil uţ k mladší generaci, a proto byl velmi aktivní - chodil po okolí, kázal a přiváděl další stoupence, zejména z řad katolíků. V této době se také začalo šířit učení Martina Luthera. Krasonický se však stavěl proti luteránství i proti všem dalším vyznáním. Podle něho byla formována dogmaticky, zatímco učení jednoty mělo vycházet ze ţivota. Posledním, kdo stál v čele litomyšlských bratří, byl Jan Augusta. Přišel sem roku 1532 a brzy se stal velmi známým díky své vnitřní politice. Ostře vystupoval zejména proti kališníkům i luteránům a bojoval také za mravní kázeň v celé jednotě8. Za Augusty byli bratři na svém vrcholu, zanedlouho ale přišel jejich pád. Nejprve byla Litomyšl roku 1546 opět zasaţena velkým poţárem, při němţ vyhořelo celé město a zejména bohatý bratrský archiv se všemi jejich spisy. Hned rok poté Karel V., katolický císař, začal 8
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 36-50
13
bojovat proti protestantským kníţatům. Král Ferdinand I. poţadoval, aby se i Češi přidali na katolickou stranu, ale ti sympatizovali s protestanty. Sám Jan Augusta posílal peníze na podporu reformace. Tím se Litomyšl stala jedním ze středisek odboje proti Habsburkům. Za svou aktivitu byla však po poráţce protestantů tvrdě potrestaná. Bohuš Kostka byl internován na své panství v Brandýse nad Orlicí a Litomyšl propadla králi. Sbor byl zavřen, Augusta zatčen a ostatní bratři roku 1548 vypovězeni ze země. Tím skončilo jejich dlouholeté působení ve městě9. V dalších letech se v Litomyšli vystřídalo několik pánů. Aţ roku 1567 přišel Vratislav z Pernštejna, představitel nového společenského stylu - renesance. Byl to člověk velmi vzdělaný a bohatý. Část svého ţivota strávil na španělském dvoře, kde se naučil vznešenému renesančnímu chování a našel si tu i manţelku Marii Manrique de Lara. Roku 1572 získal od Filipa II. řád zlatého rouna, nejvyšší řád světa. Miloval také umění a rozšiřoval rodinnou knihovnu v Tovačově. Protoţe měl rád pohodlí, nechal si v Litomyšli vystavět nové sídlo. Ale uţ ne hrad, ale elegantní a vzdušný zámek. Základní kámen byl poloţen roku 1568 a stavitelem zvolen italský mistr Giovanni Battista Aostalli. Celý zámek byl zvenčí pokryt sgrafity a stal se tak jednou z nejkrásnějších renesančních staveb v Čechách. I město bylo přestavěno do renesanční podoby. Mezi nejvýznamnější památky dodnes patří dům U rytířů10. Změnil se také duchovní ţivot. Vratislav z Pernštejna byl katolík a zastánce protireformace. Proto se i do Litomyšle vrací katolické smýšlení. Obyvatelé města ale jen neradi přijímají tuto víru a vzniká zde dokonce bratrský odboj vedený Adamem Paceltem. Vratislav I. zemřel roku 1582, o několik let později i jeho ţena a panství se ujala Polyxena z Lobkovic, nejstarší z jejich dcer. Tvrdě prosazovala zájmy protireformace a dovolila v Litomyšli slouţit pouze katolické bohosluţby. A to i přes vydaný Majestát Rudolfa II., který zaručoval svobodné vyznávání i jiných náboţenství. Proto se roku 1618 vzbouřili zdejší evangelíci a obsadili hlavní kostel i Špitálek. Povstání ale bylo brzy potlačeno a město jako trest ztratilo na osm let všechna svá privilegia. V tomto roce také začala třicetiletá válka, která na dlouhou dobu ovlivnila dění v celé Evropě11. V roce 1628 se pánem Litomyšle stal Vratislav II. z Pernštejna, vnuk Vratislava I. a poslední muţský potomek rodu. Ten přiměl měšťany, aby mu postoupili velmi výnosné
9
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 52-54 10 Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 27-31 11 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 60-68
14
právo vařit pivo a ihned postavil u zámku veliký pivovar. Zemřel roku 1631 a byl pochován do rodinné hrobky v Praze. Ve městě potom vládla Frebonie z Pernštejna, Vratislavova sestra. Za jejího panování byla Litomyšl zasaţena dvěma poţáry a několikrát vypleněna švédskými vojsky, proto obyvatelé trpěli velkou bídou. Ona se však zajímala pouze o víru svých poddaných. Roku 1640 sem povolala piaristy, nový protireformační řád, a nechala pro ně vystavět kolej, kostel i školu. Piaristé byli především vzdělávacím řádem. Začali učit jiţ roku 1644, převáţně chlapce z chudých rodin. Pro další kulturní ţivot a pověst Litomyšle měl mimořádný význam filozofický ústav. Byl volně spojen s gymnáziem a měl poskytovat vědomosti, které byly nezbytné pro další studium na medicíně, právech nebo teologii. Pro řádové kleriky byl otevřen roku 1674, veřejně přístupným se stal aţ roku 1733. Kromě filozofie se v něm vyučovala i historie, zeměpis, základy legislativy a ekonomie. Postupně se uplatňovaly také zásady kritického myšlení a osvícenské názory. Zdejší ústav navštěvovala velká spousta posluchačů a stával se tak konkurentem podobných jezuitských škol. Proto právě jezuité stáli v pozadí zrušení veřejné filozofie v roce 1754. Byla ale znovu otevřena roku 180212. V této době také končí třicetiletá válka (roku 1648), ve které zvítězila katolická strana nad protestantskou. Země byla po válce velmi vyčerpaná, současně probíhala válka s Tureckem, byly prováděny velké odvody do vojska, neúnosné daně a robota. Zároveň se probouzel nový kulturní styl - baroko a s ním i způsob chování vyvyšující autoritu a utlačující poddané. Ti se proto velmi bouřili, ale kaţdé jejich povstání bylo rychle a tvrdě potlačeno. Největší selské povstání se odehrálo roku 1680, jehoţ centrem se stalo právě okolí Litomyšle. Ani to ale neuspělo a hlavní představitelé, v čele s Lukášem Pakostou, byli popraveni. Litomyšlské panství se tehdy dostalo do rukou Trautmansdorfů, dalšího významného šlechtického rodu. Prvním z nich se stal Jan Fridrich. Přišel do válkou zničeného města roku 1650 a dal opravit nejprve zámek a poté i rozbořené domy na náměstí. Nechal dokonce vystavět panský špitál pro chudé z panství (v té době neslouţil špitál k léčení, ale bylo to místo, kde chudí a osamělí lidé umírali). Neméně se zajímal také o duchovní ţivot. Sám katolík, podporoval piaristy a jejich působení ve městě i na vesnici, protoţe jejich společenství bylo centrem vzdělanosti, církevního a kulturního ţivota. Právě díky tomu se v Litomyšli objevila řada významných osobností, např. Tomáš Pešina z Čechorodu, český historik, Jan Marek Marci z Kronlandu, největší český lékař té doby, nebo Jan Arnolt,
12
Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 43-51
15
vynikající knihtiskař. Pod vlivem protireformačních fanatiků se město stává opět zcela katolické a zapomíná na bratrskou minulost. Hrabě Jan Fridrich vládl v Litomyšli přes padesát let. Roku 1709 získal město jako dědictví jeho syn František Václav. Ten nechal upravit zámek do dnešní podoby a kolem celé panské zahrady postavil vysokou zeď. Jeho velkou zálibou byli koně, proto zřídil v Litomyšli hřebčín a celý zámek vyzdobil jejich obrazy. Staral se také o piaristy, pro které vybudoval novou budovu gymnázia (dnešní muzeum) a velký chrám. Díky této podpoře Trautmansdorfů byla moc piaristů i celé protireformace na svém vrcholu. Naproti tomu ve městě samotném se změnilo jen málo. Mezi nejdůleţitější události patřilo otevření přestěhované lékárny roku 1719, jejíţ význam z důvodu hrozící morové nákazy velmi vzrostl, a opětovné postavení obecního špitálu. Po smrti Františka Václava se Litomyšle ujal jeho vnuk Jiří Kristián z Valdštejna. Nástup jeho vlády ale provázely ničivé poţáry, povodně a špatná úroda, která zapříčinila hlad a šíření nemocí. Valdštejnové však město postupně obnovili. Zároveň i zde proběhla důleţitá společenská změna - přechod baroka v elegantnější a jemnější rokoko. Byla to zároveň doba, kdy končil vliv protireformace a větší slovo dostávala světská moc a osvícenci. Velmi se tak změnil ráz ţivota ve městě, do kterého silně zasáhly také reformy Josefa II. Byla postavena pošta, roku 1770 proběhlo první sčítání lidu a očíslování domů, roku 1778 se církevní gymnázium změnilo na státní. Ještě více situaci rozvířil toleranční patent z roku 1781, který uznával také protestantismus jako veřejné náboţenství. To se ihned projevilo zejména v okolních vesnicích, kde lidé hromadně odmítali katolictví. Ale ani ve městě uţ neměla církev takový vliv. S nástupem dalšího z Valdštejnů, Jiřího Josefa, se Litomyšl dostala do období Napoleonských válek., které trvaly přes dvacet dva let. Po jejich skončení se hrabě věnoval převáţně městu a svému sídlu. Podle tehdejšího vzoru nechal upravit vnitřek zámku a panskou zahradu na francouzskou a anglickou část, postavil pohodlné letní sídlo Mendrik a odpočinkový komplex s lázněmi Nedošín. Opravil a vybudoval také nové silnice, které spojovaly Litomyšl s okolními městy a zlepšila se tak jejich dostupnost. Jeho velkou zálibou bylo herectví, proto na konci 18. století zřídil v přízemí zámku divadlo. To je dodnes jednou z nejznámějších památek města13. V duchu této nové doby se měnila celá Litomyšl. Především šlechta se chovala smířlivěji ke svým poddaným a začaly se objevovat rysy vzájemného respektování. Panství se 13
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 75-116
16
roku 1822 ujal Antonín z Valdštejna, který uţ zastával tyto názory. Jeho synové Jiří a Antonín navštěvovali školu společně s ostatními chlapci a dcery se společně s dalšími dívkami účastnily plesů a procházek. Po poţáru roku 1814 byl vypracován a realizován nový plán města. Domy byly postaveny v jednotném stylu, náměstí vydláţděno a vznikla nová menší náměstí, kašny a stromové aleje. Jinak byl uspořádán také magistrát města v čele s purkmistrem a čtyřmi radními. Populární zábavou se stala střelba do terče, proto zde byla zaloţena střelecká společnost. Změny ale probíhaly i na venkově. Sedláci bohatli a hospodářsky sílili. Zároveň se rozvíjela vesnická kultura a slavnosti. Všechny tyto změny byly také součástí českého obrození, které probíhalo po většinu 18. a 19. století. A právě v Litomyšli bylo více viditelné, protoţe to bylo město se starou křesťanskou tradicí. Centrem tohoto odboje proti starému světu se paradoxně stala piaristická kolej a školy. Z nich vzešla spousta osobností jako Jan Evangelista Purkyně, Alois Vojtěch Šembera, František Matouš Klácel nebo František Brauner. Zejména studenti se v této době velkou měrou podíleli na společenském dění. Pořádali majáles a studentské bály, zaloţili knihovnu, psali a vydávali vlastní časopisy. Vedle studentů se do ţivota města zapojilo také měšťanstvo se svým zájmem o divadlo a českou tvorbu. Proto zde vzniklo jedno z prvních stálých divadel v Čechách. Do Litomyšle tehdy přišli významní spisovatelé, mezi nimi např. Jan Rettig, známý svými veselohrami, František Jelínek, výborný historik, nebo Josef Kajetán Tyl. Novému myšlení se přizpůsobila i zdejší tiskárna a vydávala zejména knihy zmíněných autorů. Obyvatele města hodně ovlivnila svou činností Magdalena Dobromila Rettigová. Spisovatelka a obroditelka, která se zajímala zejména o ţeny a velkou měrou se zaslouţila o postavení dívčí školy roku 1820. Hudební tvorbou Litomyšl nejvíce proslavil Bedřich Smetana. Narodil se v zámeckém pivovaru 2. března 1824 místnímu sládkovi Františku Smetanovi. Uţ od mládí byl velmi chytrý a hudebně nadaný. Hrál na housle, později i na klavír. Jiţ roku 1830 vystupoval na akademii filozofů na Karlově. V roce 1831 odešel s rodiči do Jindřichova Hradce a do Litomyšle se vrátil teprve jako dospělý umělec. Napsal velkou spoustu hudebních děl. Mezi nejznámější patří cyklus symfonických básní „Má vlast“ nebo opera „Prodaná nevěsta“. V Litomyšli se roku 1832 narodil i Julius Mařák. Od mládí se zabýval spíše hudbou, ale pod vedením mistra Antonína Dvořáka se stal výborným malířem14. Vyvrcholením obrozeneckého úsilí se stala revoluce roku 1848. Vypukla 24. února 14
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 115-179
17
v Paříţi a rychle se rozšířila po celé Evropě. Jako reakce na ni vznikla v Litomyšli tzv. „národní obrana“ tvořená ostrostřelci, měšťanskou gardou (v čele s Josefem Buchtelem), studentskou legií a zámeckou gardou. Jejich hlavním úkolem bylo udrţovat veřejný pořádek a chránit majetek před chudinou. Pouze někteří studenti a měšťané odešli bojovat do Prahy, kde ale neuspěli. Revoluce byla poraţena, s ní i všechny nové myšlenky a nastala opět doba absolutismu (tj. svrchovaná a tvrdá vláda rakouské monarchie). Tato moc byla soustředěna zejména v rukou ministra vnitra Alexandra Bacha, který přísně dohlíţel na politický a společenský ţivot15. Velké změny se pak udály na litomyšlském zámku. Valdštejnové nebyli schopni panství finančně udrţet, a proto bylo prodáno v draţbě. Koupil je roku 1855 Maxmilián Karel kníţe Thurn-Taxis, představitel italského šlechtického rodu. Noví páni se zde však nikdy nezabydleli a dosadili sem pouze své úředníky, kteří neměli k městu ţádný vztah a nezajímali se o ně. Po revoluci byla v piaristické koleji zrušena filozofie (1849) a ze škol odešla většina profesorů. Jediné, co z roku 1848 zůstalo, bylo zrušení poddanství a roboty. Rakouská vláda také zavedla po celém území četníky. Měli velké pravomoci a při své práci se nebáli pouţít jakékoli prostředky. Byli proto hrozbou pro kaţdého obyvatele. Na denním pořádku bylo zatýkání a prohlídky domů. Ruku v ruce s tímto dozorem se objevilo také udavačství. V celém městě proto vládl strach a utichly veškeré dřívější kulturní akce. Probíhala pouze občasná domácí divadelní představení a hudební produkce. Roku 1859 Rakousko prohrálo válku s Itálií, ministr Bach byl propuštěn a v roce 1860 přislíbil panovník konstituční uspořádání monarchie. To znamenalo definitivní konec absolutismu a staré doby. Začal se probouzet nový ţivot, který se v Litomyšli projevoval v různých směrech. Litomyšl a osobnosti české kultury Po smutných letech se znovu rozvíjelo společenské dění a v Litomyšli se objevila řada známých českých osobností. Mezi prvními to byl František Brauner, vynikající politik a litomyšlský rodák16. Jako další pak Antonín Augusta, který roku 1852 převzal místní tiskárnu a v šedesátých letech ji pozvedl na vysokou úroveň. Začal vydávat časopisy, kalendáře, sbírky
15
Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 71-76 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 6-30 16
18
mladých básníků Nerudy a Hálka, učebnice pro nové české školy, knihy vědců a historiků, Komenského “Labyrint světa” a spoustu dalších. Stal se tak zakladatelem moderního českého nakladatelství. Roku 1863 odešel do Ameriky, kde o tři roky později zemřel. Díky Augustovi přišli do Litomyšle dva nejlepší spisovatelé té doby- Jan Neruda a Boţena Němcová. Důvěrný vztah k městu měl i malíř Antonín Dvořák. Zařídil si zde ateliér a roku 1850 se stal učitelem kreslení na zdejším gymnáziu. Namaloval tady svá nejznámější díla - obrazy vesnického ţivota z okolí Litomyšle, obrazy města i portréty. Další důleţitou postavou byl děkan Antonín Šanta. Vystudoval zdejší gymnázium a později se stal školním inspektorem a také předsedou téměř všech hlavních litomyšlských spolků. V roce 1873 přišel do Litomyšle jako profesor Alois Vojtěch Šmilovský, hudebník a spisovatel. Jeho velkou zálibou byly přísloví, která se velmi často objevují v jeho spisech. O rok později nastoupil na gymnázium i Alois Jirásek. Město si velmi oblíbil a napsal zde velké mnoţství povídek, např. „Filosofská historie“ (1877), „U rytířů“ (1880), „Na staré poště“ (1881) a další. Svými knihami Jirásek Litomyšl velmi proslavil. Gymnázium dodnes nese jeho jméno a od roku 1959 je ve městě i jeho pomník. Neméně důleţitá byla i Teréza Nováková. Po jejím příchodu roku 1876 ji město vůbec nezajímalo. Později se s ním ale sţila a podílela se na společenských událostech. Zejména navázala na dílo Magdaleny Dobromily Rettigové a věnovala se ţenám. Studovala také litomyšlský kraj a to z národopisného, povahového i náboţenského hlediska. Postupem času do Litomyšle přicházely nebo odcházely další osobnosti většího nebo menšího významu, všechny se ale určitým způsobem zapsali do historie města17. K velkým změnám došlo po Bachově pádu také ve školství. Nejprve byla roku 1865 otevřena městská reálka (škola technického směru). Významnější událostí ale bylo prohlášení litomyšlského gymnázia v roce 1866 za české. Poté uţ se vyučovalo pouze v češtině. Ze všech škol také odešli piaristé a nastoupili mladší světští učitelé. I samotné město se rozvíjelo. Byly zaloţeny dva důleţité finanční ústavy, které umoţnily hospodářské podnikání měšťanů - a to roku 1863 spořitelna a o pět let později občanská záloţna. Byla postavena nová budova pošty a zřízen telegraf. V neposlední řadě byla za městem vybudovaná nemocnice a otevřena roku 187418.
17
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 24-120 18 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 39-49
19
Do popředí se nyní dostala měšťanská třída. Centrem všeho dění uţ nebyl zámek a vrchnost, ale město. To se také změnilo podle nového cítění, ze kterého se ztrácel veškerý smysl pro historický a umělecký ráz. Můţeme to pozorovat zejména v architektuře některých veřejných budov, např. spořitelny. Litomyšl tehdy rostla hlavně hospodářsky. Dařilo se obchodu a zvyšoval se tak blahobyt. Tím, jak měšťané bohatli, začínali se zajímat o sociálně slabší jedince. Proto byl roku 1884 postaven chudobinec a o tři roky později sirotčinec. V roce 1882 zde byla otevřena pobočná ţelezniční trať přes Vysoké Mýto do Chocně. Díky ní se zlepšila a zrychlila dostupnost okolních měst i Prahy. Nedošlo však k ţádnému většímu rozvoji průmyslu jako jinde. Litomyšl aţ dosud dráhu odmítala, protoţe se obávala přílišného pohybu a přílivu cizích obchodníků a řemeslníků. Tím ale zůstala stranou hlavního dění a ztratila tak své výsadní postavení v kraji. Naopak Česká Třebová se stala důleţitým ţelezničním uzlem a průmyslovým městem. Politický ţivot byl v této době nepatrný, naopak společensky ţila Litomyšl naplno. Střediskem všech schůzek se staly zvláště dva hostince – Tunel (pro důstojnější společnost) a Karlov. Současně se vytvářely různé spolky. Nejstarším, ale uzavřenějším, byla Beseda. Mnohem populárnějšími se staly pěvecký spolek Vlastimil nebo Jednota divadelních ochotníků. V roce 1870 byl zaloţen také tělovýchovný spolek Sokol a spousta dalších (Akademický spolek, Sbor dobrovolných hasičů, Sbor paní a dívek). Také hudba byla velmi oblíbená. Litomyšl měla svůj orchestr, muţský i ţenský sbor19. K měšťanskému ţivotu neodmyslitelně patřily slavnosti. První velkou oslavou bylo zasazení pamětní desky Bedřichu Smetanovi roku 1880, které se sám mistr účastnil. Další byl potom rozlučkový večer s Aloisem Jiráskem při jeho odchodu nebo odhalení Šmilovského pomníku. Vedle toho i školy a spolky veřejně slavily svá jubilea. Na počátku dvacátého století do Litomyšle postupně pronikal kapitalismus. Projevoval se tak, ţe se z kdysi malých krámů staly velké, moderní obchody a z řemeslnických dílen továrny. Rozvíjelo se hlavně obuvnictví, tkalcovství, cihelny a další podniky. S tímto rozvojem průmyslu se změnilo i sloţení obyvatelstva. Do popředí se nyní dostalo dělnictvo, které tvořilo protiváhu měšťanské vrstvě. Upozornilo na sebe zejména ve stávkách za lepší sociální podmínky pracujících v letech 1906 aţ 191420.
19
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 63-100 20 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 133-161
20
Zároveň se ve městě začalo šířit pokrokové hnutí. Vzniklo mezi studenty v Praze, postupně se do něj zapojili i dělníci a mladší měšťanská inteligence. Hlavním znakem byla nespokojenost se starším usedlejším světem. Nové smýšlení se odráţelo ve všem, co se ve městě dělo. Na politické scéně vznikly nové strany – národnostně sociální, agrární nebo státoprávní pokrokáři – a všechny bojovaly za větší práva Čechů v rakouské monarchii. Dalším rysem se stal zájem o sociální problémy dělnictva. Nejvíce se ale změnil kulturní ţivot Litomyšle. Roku 1905 byl slavnostně otevřen Smetanův dům, velká divadelní budova se dvěma sály. Stojí na místě dřívějšího Karlova a dodnes je hlavním dějištěm velkých společenských akcí. V jeho blízkosti byla postavena nová dívčí škola, architekturou připomínající litomyšlský zámek. Později v ní byl zřízen městský dívčí učitelský ústav. V této době se celkově školství velmi dařilo, a proto i na venkově vznikají nové školy. Roku 1891 tu byla zaloţena městská knihovna. Zpočátku nevýznamná, ale postupně se stala největší městskou knihou hned po Praze. V roce 1900 se přestěhovala do nových místností ve staré radnici, kde se o ni pečlivě staral knihovník Antonín Brachtl. Byla otevřena také veřejná čítárna, kde se četly zejména knihy francouzských a ruských autorů. S rostoucím zájmem o literaturu se zvětšuje také význam knihkupectví. Proto měla Litomyšl hned dvě – tradiční Veselíkovo a moderní Faltysovo. Pořádaly se různé výstavy pro šíření výtvarného umění a přednášky z mnoha oborů. Novou zálibou se stal sport. Roku 1903 tu vznikl Sportovní klub, zaloţený studenty, kteří se zajímali pouze o fotbal. Vedle toho bylo zřízeno tenisové hřiště a klub cyklistů. S novou dobou přišli také noví lidé. Roku 1901 byl purkmistrem zvolen Jan Laub. Právě za něho byl postaven Smetanův dům i učitelský ústav, stal se majitelem druhé litomyšlské lékárny, zajímal se i o kulturní stránku města. Mezi další osobnosti patřili dr. Bedřich Welz a Karel a Břetislav Šťastní, kteří se podíleli na organizování většiny důleţitých veřejných akcí. Také Hubert Gordon Schauer, spisovat, redaktor a literární kritik, se narodil v Litomyšli. A spousta dalších významných osobností se tehdy objevila ve městě a ovlivnila ho svou činností21. Uprostřed tohoto všestranného rozvoje vypukla roku 1914 první světová válka. Ani Litomyšli se nevyhnuly lidské oběti, potíţe se zásobováním, strádání a hlad. S velkým nadšením byl proto oslavován konec války a vznik samostatné Československé republiky 28. října 191822.
21
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 144-162 22 Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 97
21
Po převratu byl roku 1919 zvolen nový purkmistr města. Místo kompromitovaného Jana Lauba přišel dr. František Lašek. Byl to především vzdělaný odborník, autor lékařských monografií a primář zdejší nemocnice. I v dalších oblastech docházelo k velkému rozmachu. Rozvíjelo se hospodářské podnikání, zejména Vackův chov pstruhů nebo Hášova elektrárna. Změnil se i půdorys města a vznikla nová Masarykova čtvrť na druhém svahu Loučné. Roku 1923 bylo postaveno nové gymnázium a hned vedle úřední budova a nemocenská pojišťovna. Byla dobudována také průmyslová škola (1929) a sokolovna (1925). V roce 1926 došlo k reorganizaci a upravení nemocnice. Roku 1922 byl také otevřen Lidový dům, společenské středisko katolíků. Díky rostoucí automobilové dopravě se Litomyšl ocitá ve středu dění. Na rozdíl od ţeleznice leţí totiţ na hlavní silniční tepně Praha – Hradec Králové – Brno. Získala tak nové spojení se světem. A to i díky četným autobusovým linkám, které tu byly zřízeny. Nejvíce však v této době kvetlo malířství, sochařství, hudba, divadlo a do města tak přivedlo významné umělce. Roku 1927 bylo otevřeno Městské muzeum v budově starého gymnázia. Jiţ dříve zde existoval Muzejní spolek, který shromaţďoval materiály ze všech oblastí ţivota města. Aţ nyní ale přišel Josef Ţďárský, který sbírku roztřídil a vystavil. Současně s muzeem vznikla městská obrazárna. Důleţitými událostmi se staly slavnosti na počest uznávaných osobností, které prošli Litomyšlí. Roku 1921 se konala oslava na Růţovém paloučku. To bylo místo, kde se loučili Čeští bratří před odchodem do ciziny. O tři roky později přišlo výročí stých narozenin Bedřicha Smetany. Proto byl na náměstí odhalen jeho pomník od umělce Jana Štursy. Na mnohé domy byly také umístěny pamětní desky, např. Magdaleny Dobromily Rettigové, Terézy Novákové nebo Františka Braunera a dalších. Litomyšl byla v dalších letech také dějištěm velkých výstav23. Brzy poté ale následovaly tragické dny před druhou světovou válkou. V září 1938 se na náměstí konaly demonstrace poţadující vojenskou obranu republiky. Téměř polovina litomyšlského okresu byla německá a její obyvatelé, kteří nepřijali ČSR za svůj stát, vkládali do Hitlera velké naděje. Po Mnichovské dohodě byly zabrány české obce v bezprostřední blízkosti města a dokonce i městská osada Suchá. Dne 15. března 1939 se v Litomyšli objevily fašistické oddíly SS, vynutily si vyvěšení říšsko-německých vlajek a začalo první zatýkání. Během okupace zemřelo kolem dvou set lidí a byla úplně zlikvidována zdejší ţidovská obec. Tuto tragédii týkající se Ţidů dnes připomíná pamětní deska. Od počátku roku 23
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 182-199
22
1945 procházely městem kolony zajatců, zejména z tehdejšího Sovětského svazu, evakuovaných před postupující východní frontou. Obyvatelé Litomyšle jim napomáhali k útěku a zásobovali je potravinami. Některé ustupující německé oddíly naopak nesmyslně vraţdily v okolních vesnicích, např. v Cerekvici. Konec války přišel 9. května 1945. Ten den se ve městě objevily oddíly Rudé armády, které byly s nadšením vítány. Brzy ale radost z osvobození vystřídalo rozčarování nad hrubým chováním vojáků. Následovaly velké odsuny německého obyvatelstva, které měly za následek vylidnění spousty vesnic a změnu národnostního sloţení. Únorové události roku 1948 (tj. nástup komunistů k moci) proběhly bez většího ohlasu. Ani vzdělaní lidé si neuvědomovali, ţe jde o samu existenci demokracie a vkládali do nového reţimu určité naděje. Dne 26. února se utvořil Akční výbor Národní fronty, který začal očistu ve správě, politických stranách, spolcích, školách i jinde. Nová mocenská elita byla tvořena pouze těmi, kteří se plně oddali reţimu a jejich cílem bylo přesvědčit ke spolupráci i ostatní. Někteří se k nim přidali, jiní se snaţili ochránit svou rodinu přetvářkou a jen málokdo komunismus otevřeně odmítl. Veřejné mínění rozbouřil aţ proces s rektorem piaristické koleje Františkem Ambroţem Stříteským a třiadvaceti mladými lidmi roku 1950, kteří byli odsouzeni k více neţ dvacetiletému trestu. Počátky socialismu byly spojeny se znárodňováním podniků a institucí po celém městě. Roku 1952 byl otevřen nový velký závod Vertex na zpracování skleněného vlákna. Z nejrůznějších důvodů se lidé ocitali ve vězení a měnilo se také jejich pracovní zařazení. Na vedoucí místa přicházely „dělnické kádry“, které sice odborným věcem příliš nerozuměly, ale sympatizovaly se „stranou“. Konaly se pochody míru, manifestace, sobotní a nedělní brigády. Kdo se nezúčastnil, ocitl se na „seznamu“ a následky nesly především jeho děti, kterým bylo zakázáno studovat. Všichni v té době touţili po vzdělání, konala se spousta školení, desetiminutovky, na pracovištích i ve školách se četla sovětská literatura. Obdobná situace byla také na vesnici, kde vznikala jednotná zemědělská druţstva. Mnozí sedláci i menší statkáři byli označeni jako „kulaci“ a často byli s celou rodinou během několika hodin vystěhováni a odvezeni do zcela jiného města. Aby se urychlila kolektivizace, byly zemědělcům předepisované dodávky, které nemohli nikdy splnit. Pak následovalo řízení před trestními komisemi, odebrání přídělových lístků, zabavení majetku a vězení24. Někteří ze straníků postupně prohlédli úmysly reţimu, ale vystoupit ze strany bylo těţké a nebezpečné. Našli se však i idealisté, kteří stále věřili, ţe vybudují spravedlivou
24
Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 102-108
23
společnost. Ve druhé polovině 50. let nastalo pozvolné uvolňování reţimu vrcholící v událostech let 1968-1969. Ustoupilo se od nejhorších represí a jen za slovní souhlas s politikou strany a vlády poskytoval stát určitou míru sociálních jistot. I přes všechny dobově podmíněné represe proběhly také události, které mají širší význam a zasahují i do současnosti města. V roce 1949 se v zámeckém areálu konal, za velkého přispění Zdeňka Nejedlého, první ročník operního festivalu Smetanova Litomyšl. Ten se postupně oprostil od politického vlivu, probíhá s přestávkami aţ dodnes a patří tak k tradici města. Přináší posluchačům nejen hudbu Bedřicha Smetany, ale i dalších význačných zahraničních umělců. Festival si získal velké renomé po celém světě a je jednou z nejdůleţitějších kulturních událostí ve městě. Od roku 1974 je organizován festival Mladá Smetanova Litomyšl, kde se představují hudební autoři mladé generace. Zestátněný litomyšlský zámek byl roku 1962 vyhlášen národní kulturní památkou. Začala se proto opravovat sgrafitová výzdoba, která sem přivedla skupinu umělců v čele s Olbramem Zoubkem. Rekonstruován byl také rodný byt Bedřicha Smetany a zámecká jízdárna25. Celý areál byl roku 1999 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO26. Historické jádro města bylo roku 1965 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Od roku 1981 byla těţká doprava odkloněna mimo střed města novou komunikací, která tak rozdělila město na dvě části. Litomyšl přestala být roku 1960 okresním městem a stala se součástí okresu Svitavy. Ztratila tím některé úřady a instituce. V 70. a 80. letech se město rozrostlo o nové příměstské části, bylo k němu připojeno několik okolních obcí a počet obyvatel tak přesáhl deset tisíc27. Listopadový převrat roku 1989 a další vývoj po něm znamenal velkou řadu změn ve společenském a politickém ţivotě města. Bylo postaveno velké mnoţství nových staveb a zrekonstruovány historické památky. Bylo otevřeno Portmoneum (muzeum Josefa Váchala) a zaloţena restaurátorská škola, která má statut vysoké školy a patří pod Univerzitu Pardubice. Hospodářský vývoj souvisí především s rozvojem závodu Vertex. Jako jeden z mála podniků přestál rok 1989 a s přispěním zahraničního kapitálu je stále v provozu a zaměstnává velké procento lidí z města i jeho okolí. Významnou událostí bylo setkání sedmi středoevropských prezidentů (České republiky, Slovenské republiky, Německa, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Polska), kteří roku 1994 přijali pozvání Václava Havla. O rok později sem zavítal i
25
Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 109-112 http://www.litomysl.cz/php/index/index.php?co=historie (16. 1. 2009) 27 Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 113 26
24
španělský král Juan Carlos I. Zatím posledními velkými změnami v podobě města byla rekonstrukce Klášterních zahrad a jejich zpřístupnění v září roku 2000, přestavba autobusového nádraţí 2007, úprava areálu nemocnice nebo vybudování luxusního hotelu Aplaus (2008). Dnešní Litomyšl je městem, které si je vědomo svých bohatých dějin a tradic a dokáţe z nich čerpat náměty pro další rozvoj. Udrţuje bohatý památkový fond, rozvíjí kulturní a společenský ţivot, ale také průmysl, podnikání a ekonomiku. Ve městě se nachází řada základních a středních škol, které nabízejí moţnost vzdělání. Milovníkům sportu je k dispozici koupaliště a sportovní areál28.
28
http://www.litomysl.cz/php/index/index.php?co=historie (16. 1. 2009)
25
3 Dějiny litomyšlského zdravotnictví Nemocniční a zdravotní péče má v Litomyšli dlouholetou tradici. Prvotní formy zdravotnictví jsou úzce spojeny s působením církve. Nemoc byla chápána jako trest boţí a uzdravení jako akt boţího milosrdenství. Církevní řády a jejich kláštery se staly centrem vzdělanosti a medicíny. Léčebná funkce výrazně ovlivnila také stavební dispozice klášterů vznikl tak například dům lékařů, místnost pro leţící, místnost pro pouštění ţilou a nechyběla ani lékárna (nejprve jako skříňka, později jako samostatná místnost). Jiţ ve středověku byly na různých místech zřizovány domy pro pocestné, které se později proměnily v útulky pro domácí chudinu, pro lidi přestárlé a nemocné, o které se neměl kdo starat. Tyto domy se nazývaly špitály, podle latinského slova hospital, coţ znamená místo pohostinství. Špitály byly nejen církevní, ale i městské. Postupně ztrácely funkci útulků a ve 12. a 13. století se přeměnily na nemocnice. Vedle toho existovalo také lidové léčitelství, protoţe spousta lidí si zdravotní péči v klášterech nemohla dovolit. Léčitelskou funkci zastávali jak ţeny (bylinářky, vědmy), tak i muţi (čaroděj, ranhojič nebo lékárník). Jako léčiva se pouţívaly přírodní produkty a veškeré přípravky z nich29. Historicky první zmínka o špitálu v Litomyšli se nachází v listině o rozdělení majetku mezi biskupa Jana I. a kapitulu z roku 1347. Je v ní dokumentováno, ţe město bylo přiděleno biskupovi a mimo to „15 prutů pole, jeţ v místě tom patřilo odedávna ku špitálu.“ Na základě této formulace je moţné se oprávněně domnívat, ţe Litomyšl měla špitál jiţ dříve, za doby premonstrátů nebo dokonce benediktinů (11. století). Jeho budova stála na severní straně Toulovcova náměstí v rohovém domě. Se špitálem byla spojena kaple, později přeměněna v gotický kostelík. Během století kostel i špitál několikrát vyhořely při poţárech města. Obě budovy ale vţdy páni Litomyšle obnovili, protoţe pro město představovaly důleţité instituce. Po poţáru roku 1775 byl špitál opět postaven a do jeho prvního poschodí byla umístěna škola. Poslední poţár roku 1814 špitál znovu zničil a obnoven byl aţ deset let poté 30. Ve 14. století byl špitál zřízen pro dvacet dva chudých a nemocných, novým zakládajícím listem byl roku 1440 tento počet zvýšen na dvacet čtyři, ale v roce 1761 byl sníţen pouze na dvanáct. Při obsazování míst měli vţdy přednost nemocní, kteří potřebovali léčení, před chudými. Mezi nemocnými byla majetková rovnost – kdo dostal almuţnu, ať uţ 29
Král, K.: přednášky z Historie a organizace farmacie, FAF UK HK, zimní semestr 2004 Lašek, F.: Středověký litomyšlský špitál. Historická studie. Zvláštní otisk z Trstenické stezky. Litomyšl, 1932, s. 1 30
26
peněţitou nebo jídlo, vţdy se dělila mezi všechny rovným dílem. Příjmy pro špitál byly v té době velmi nízké. V celém městě i okolí panovala velká bída, protoţe ještě neexistovaly hradby, které by je chránily před nájezdy loupeţivých band. Proto nemocní umírali spíše hlady, neţ následkem nemoci. Také podmínky pro léčení byly velmi špatné. Nebylo ani dostatek postelí a nemocní museli leţet přímo na dlaţbě, a to i v kapli31. Mimo tento hlavní špitál byla na dolním předměstí zbudována zvláštní izolační nemocnice, tzv. leprosarium. Jednalo se o budovu pro tři osoby, do které byli umisťování nemocní postiţení leprou a dalšími nakaţlivými chorobami. V ní byly podmínky ještě horší neţ v samotném špitále. Důleţitou osobností této doby se stal Vavřinec Toulovec. Bohatý měšťan, který roku 1407 část výnosů ze svého majetku odkázal městskému špitálu a nemocnici pro malomocné, aby tak zlepšil otřesné podmínky nemocných. Od roku 1412 financoval také dvakrát ročně lázeň a holení pro chudé, protoţe koupel byla povaţována za jednu z nejnutnějších potřeb člověka32. V čele špitálu stáli od počátku 15. století dva správcové. Oba byli vybráni z městské rady, kdy jeden byl jejím zástupcem (referent) a druhý špitálním lékařem. Referenti měli velikou moc – rozhodovali o přijetí do špitálu, měli na starosti opravy stavení, rozdělovali finanční prostředky, rozhodovali dokonce o kostelních poboţnostech. Jedním z nich byl Petr Swena, významný měšťan a purkmistr. Ze špitálních lékařů byl významný ranlékař Martin. Patřil mezi bohaté měšťany, byl stálým členem městské rady a zabýval se i chovem koní. Současně s ním působil ve městě ranhojič Ondřej, který měl ale niţší pozici. Roku 1490 přišel do Litomyšle mistr Jan Černý. Byl členem sboru českých bratří, humanista, ale zejména vynikající lékař své doby. Jeho činnost dosáhla velkého věhlasu, stal se dokonce rodinným lékařem Viléma z Pernštejna. Byl také literárně činný a na základě vlastního studia napsal herbář „Kniha lékařská, která slove herbář aneb zelinář“ a „Spis o nemocech morních“. Zemřel v Litomyšli roku 153033. Čeští bratří měli ve městě, kromě vynikajících lékařů, vlastní špitál. Byl postaven na Dolním předměstí, blízko dnešní pošty. Později byl ale zbořen a na jeho místě vztyčen pomník padlých v první světové válce.
31
Lašek, F.: Středověký litomyšlský špitál. Historická studie. Zvláštní otisk z Trstenické stezky. Litomyšl, 1932, s. 2 32 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 22,23 33 Lašek, F.: Středověký litomyšlský špitál. Historická studie. Zvláštní otisk z Trstenické stezky. Litomyšl, 1932, s. 8, 9
27
S příchodem piaristů se ve městě objevil další z významných lékařů – Jan Marek Marci z Kronlandu. Přišel do Litomyšle roku 1601 jako malý chlapec. Stal se největším českým lékařem té doby, profesorem praţské univerzity a dokonce osobním lékařem Ferdinanda III. Byl velmi vzdělaný také v jiných oborech (matematika, filozofie) a horlivý katolík – vlastenec34. Na Toulovcově náměstí stál vedle městského špitálu ještě jiný - zámecký špitál. Zřídil ho roku 1667 Jan Bedřich hrabě Trautmansdorf. Koupil dva měšťanské domy a na jejich místě vystavěl budovu o dvou poschodích, pro šest muţů a šest ţen. Tento špitál ale shořel při poţárech a obnoven uţ nebyl. V roce 1713 v době šíření morové nákazy byla při cestě na Osík postavena zvláštní budova pro nakaţené. Postupně byly přistaveny další dvě a tato osada dostala název Lazaret (název pochází od biblického jména Lazar, jemuţ byl zasvěcen dům nedaleko Jeruzaléma, kde se léčili malomocní). Dnes se toto označení pouţívá pro ústavy k léčení vojska (polní lazarety)35. Ve městě tehdy působili také někteří ranhojiči. Do roku 1775 to byl Antonín Mrkos, který uhořel při poţáru ve svém domě. Známějším potom byl Antonín Sauter. Ten léčil zraněné vojáky po bitvě u Asprenu roku 1809, protoţe hrabě Jiří Josef z Valdštejna nabídl císaři pomoc a uloţil zde 700 nemocných. Byli umístěni nejen na zámku, ale i ve školách, na poště i v domech měšťanů. Antonín Sauter byl velice vzdělaný, absolvoval filozofii a později se stal tajemníkem městského úřadu. V době českého obrození, roku 1844, přišel do Litomyšle jako praktický lékař František Cyril Kampelík. Vystudoval medicínu ve Vídni a jako čtyřicátník se usadil zde. Prosadil se nejen jako lékař, ale také přednášel o české řeči a literatuře na litomyšlské filozofii. Vedle toho pracoval literárně a napsal několik knih týkající se českého jazyka, např. „Pravopis českoslovanské řeči“ nebo „Krása a výbornost českoslovanského jazyka“ a další. Ve městě příliš dlouho nepobyl a odešel jako lékař do Kuklen u Hradce Králové. Je autorem myšlenky o zakládání malých venkovských spořitelen – kampeliček36. Jen tři roky po něm se ve městě objevil další významný lékař a obrozenec Filip Stanislav
Kodym.
Energicky vystupoval
proti
rozšířeným
křesťanským
pověrám,
proti modlení a zaopatřování při nemoci místo důkladného léčení. Roku 1853 napsal knihu 34
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 45, 84 35 Lašek, F.: Středověký litomyšlský špitál. Historická studie. Zvláštní otisk z Trstenické stezky. Litomyšl, 1932, s. 15 36 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 110, 120, 147, 154
28
„Zdravověda“, která se nadlouho stala nejoblíbenější a nejrozšířenější publikací o tom, jak chránit své zdraví. Mimo to pravidelně vydával „Zábavy nedělní“, coţ byly tenké sešity, ve kterých populárním způsobem a prakticky vysvětloval základy fyziky37. Nezávisle od špitálu byla roku 1847 zaloţena městská nemocnice. Litomyšlský děkan František Paul koupil v tom roce domek č. 393 (to je na místě dnešního Lidového domu) a vybudoval z něj místo, kde byli ošetřováni chudí a nemocní. Byla to jednopatrová budova, která slouţila pouze obyvatelům města. Pro ošetřování bylo zanedlouho potřeba více místa, a proto se nemocnice roku 1852 přestěhovala do nově zakoupené budovy č. 225, dřívějšího hostince Skalka. I toto zařízení ale bylo velmi primitivní a mělo jen dvacet pět postelí. V červnu roku 1857 se nemocnice stala veřejnou, to znamenalo, ţe musela přijímat nemocné i z jiných okresů. Současné prostory brzy nestačily, protoţe kaţdý rok prudce vzrůstal počet ošetřovaných a zákroků. Z toho důvodu byly v roce 1870 koupeny pozemky u poličské silnice na stavbu nové nemocnice. Na financování se podílel ze dvou třetin litomyšlský okres a z jedné třetiny město. Větší obnos věnoval také lékárník František Hanuš. Roku 1872 se začalo se stavbou budovy, která byla v roce 1874 dokončena. Ještě téhoţ roku, 13. července, se sem nemocnice přestěhovala. Léčení bylo svěřeno mladému doktorovi Františku Teplému, k obsluze nemocných byl určen jeden opatrovník a jedna opatrovnice. Byla zřízena pro 76 lůţek s moţným rozšířením aţ na 110 lůţek. Nemocní byli rozdělováni podle pohlaví, neţ podle druhu onemocnění. Jako lékaři tu v této době působili např. MUDr. Bedřich Kabrhel, MUDr. Václav Bouček, Dr. Dočkal, Dr. Čermák nebo MUDr. Karel Mudrých. Roku 1894 se primářem nemocnice stal Dr. Bedřich Welz a přebral tak její vedení. Byl to člověk velmi laskavý, vzdělaný a výborný lékař. Po jeho nástupu do nemocnice byly najaty další dvě opatrovnice, byla zařízena speciální síň pro operace, začalo se s výměnou postelí a roku 1898 byl postaven izolační pavilon38. Mimo to se zajímal také o společenské dění ve městě – organizoval výstavy, byl hudebníkem, členem Sokola a v neposlední řadě hrál ochotnické divadlo39. Jako primář vedl nemocnici v Litomyšli dvacet sedm let a během svého působení ji zmodernizoval a rozšířil. Zemřel 23. června roku 1921 a na jeho místo nastoupil MUDr. František Lašek.
37
Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 153, 154 38 Welz, B.: Zpráva o všeobecné veřejné nemocnici v Litomyšli 1874-1902. Litomyšl, 1903, s. 4-8 39 Nejedlý, Z.: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954, s. 156
29
I on byl významnou osobností nejen v nemocnici, ale také ve veřejném dění. Narodil se roku 1872 v České Třebové, vystudoval litomyšlské gymnázium a po studiích v Praze se do města vrátil. Dne 7. března 1900 nastoupil do místní nemocnice jako sekundární lékař. Podílel se na rozmachu nemocnice, jejím rozšíření na 123 lůţek a zlepšení všech zařízení (ústřední topení, vodovod, parketové podlahy). Dosáhl také sluţebního postupu a roku 1915 se stal titulárním primářem. Po Welzově smrti se potom stal skutečným primářem celé nemocnice. Jako sekundář tu působil Dr. Prokop Hruška a vypomáhal MUDr. Jan Sotona, který byl zároveň městským lékařem. Za války se Dr. Lašek stal vedoucím reservní nemocnice ve Vysokém Mýtě a dalších městech. Byl také vědecky a literárně činný. Vydal dvě větší monografie týkající se historie města - „Oţivené litomyšlské paměti“ a „Litomyšl v dějinách a výtvarném umění“, napsal také řadu menších historických a lékařských studií a přispíval do několika časopisů. Roku 1919 se stal purkmistrem města. Nemocnici věnoval převáţnou část svého ţivota. V září 1935 odešel do výsluţby40 a roku 1947 zemřel41. Pro správu nemocnice vzniklo v roce 1895 tzv. kuratorium. Mělo 15 členů, 1/3 z nich byla z litomyšlské obce, zbylé 2/3 z okresu Litomyšl. Předsedou se stal Jan Černý. Kuratorium ze svého středu volilo správní výbor, který po dobu tří let vyřizoval běţné hospodářské záleţitosti nemocnice42. Roku 1937 ale došlo k zásadní změně ve vedení a nemocnici převzal do správy okres43. Budova nemocnice z roku 1874 se stala základem dnešní nemocnice. Byla několikrát upravována a rozšiřována. Postupně došlo k výstavbě dalších nemocničních pavilonů, takţe dnes má nemocnice celkem devět samostatných budov. Jiţ roku 1898 byl postaven infekční pavilon, poté správní budova a 1938 interní pavilon. V roce 1947 se započalo se stavbou velkého monobloku pro 250 nemocných. Byl dokončen o devět let později a sdruţuje několik oddělení
–
chirurgické,
gynekologicko-porodnické,
ortopedické,
oční,
transfuzní,
radiodiagnostické a v samostatném křídle dětsko-kojenecké. K těmto moderně vybaveným objektům přibylo roku 1955 zázemí pro internu, neurologii a rehabilitaci, v roce 1958 pavilon pro anatomickou patologii a další pro koţní oddělení a ošetřovatelská lůţka. Významným posunem ve zdravotní péči bylo dobudování mikrobiologické (1974) a biochemické laboratoře (1978). Od roku 1991 má Litomyšlská nemocnice, a.s. vybudovaný systém Rychlé záchranné pomoci. Po listopadových politických změnách došlo v roce 1993 za přispění 40
Dr. Krinke: článek ve Výroční zprávě o působnosti všeobecné veřejné nemocnice v Litomyšli za rok 1935. Litomyšl, 1936, s. 10 41 Skřivánek, M., Vopálka, P.: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997, s. 101 42 Welz, B.: Zpráva o všeobecné veřejné nemocnici v Litomyšli 1874-1902. Litomyšl, 1903, s. 7 43 Výroční zpráva o působnosti všeobecné veřejné nemocnice v Litomyšli za rok 1937. Litomyšl, 1938, s. 1
30
města k významné modernizaci operačních sálů. Roku 2002 se začalo s rozsáhlou přestavbou, díky níţ se nemocnice dostala na evropskou úroveň zdravotnických zařízení. Při poslední úpravě areálu v roce 2007 byla nově vybudovaná také nemocniční lékárna. V současné době poskytuje nemocnice péči ve dvanácti oborech. Město Litomyšl díky své historii a bohatému kulturnímu dění dokázalo přilákat vzdělané odborníky, kteří kvalitní zdravotní péčí vybudovali zdravotnictví v regionu do dnešní podoby. Některé obory, např. oftalmologie, ARO, ortopedie, se aktivně podílejí na vědeckém vývoji a publikační činnosti. Jsou to například II. fáze klinického výzkumu CoMentis USA nebo Ověřování efektivity počítačem asistované ortoptiky. Z publikujících lékařů lze uvést jména jako Dr. M. Dostálek, MUDr. M. Eliášová nebo MUDr. V Liška. Litomyšlská nemocnice se dnes řadí k nemocnicím s velmi vysokou úrovní poskytované péče. Kromě nemocnice funguje v Litomyšli několik soukromých praxí lékařů a poliklinika44.
44
http://www.litnem.cz/historie-nemocnice/ (17. 3. 2009)
31
4 Vývoj lékárenství v Litomyšli 4.1 Počátky lékárenství ve městě, hlavní vývojové rysy do konce 2. světové války 4.1.1 První lékárny v Litomyšli Město Litomyšl mělo svou první lékárnu jiţ v roce 1383. A to ještě dříve neţ Vídeň (1401), Basilej (1404) nebo Vratislav (1410) a řadila se tak k několika málo českým městům, které se ve 14. století mohly apatykou pochlubit (vedle Prahy byla lékárna v Litoměřicích, Brně nebo Olomouci)45. Jako lékárník tu v té době působil Ludwig Frölich46. Můţeme se jen domnívat, ţe právě sem přišel díky poměrně velkému blahobytu a rušnému společenskému a obchodnímu ţivotu, který do města přineslo zaloţení biskupství. Nezachovaly se ale ţádné bliţší záznamy, ani o lékárníkovi, ani o tom, kde lékárna stála. Velký vliv v Litomyšli měli v 15. a 16. století čeští bratři. Vzdělanostně byli na vysoké úrovni, měli svůj špitál, tiskárnu, školy a je tedy moţné usuzovat, ţe měli i vlastní lékárnu. Tuto domněnku podporuje také fakt, ţe členem sboru byl i lékař Jan Černý, který napsal rozsáhlé dílo o léčivých přípravcích. Nezachovaly se o tom ale ţádné zprávy, které by tuto skutečnost doloţily47. V 16. století začala vznikat zákonná opatření týkající se lékáren, tzv. medicinální řády, které byly výrazem snah o řízení zdravotnictví. Byly vydávány panovníkem, zemskými stavovskými sněmy, královskými městy a církevní vrchností. Aţ do roku 1770 byla jejich působnost územně omezena. Stanovovaly zejména vizitace v lékárnách, měly zajistit, aby léčiva byla kvalitní a nepředraţená. Jedním z nejdůleţitějších se stal Apatekářský řád Adama Záluţanského, který byl také jakýmsi provozním řádem. Vedle nutných vizitací vyjmenovával povinnosti jednotlivých lékárnických osob, stanovil vzdělání nutné pro práci v lékárně a vybavení lékárny. Dále upřesňoval zásady přípravy léčivých přípravků, jejich uchovávání a výdej48. První historicky doloţený apatykář se v Litomyšli objevil aţ v roce 1603 a byl jím Jan Bonar (Bohner). Koupil na náměstí dům číslo 119 a zřídil v něm lékárnu. Tu provozoval do roku 1608, kdy ji musel kvůli finančním problémům prodat.
45
Rusek, V., Kučerová, M.: Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie. První vydání. Praha: Avicenum, 1983, s. 115-116 46 Časopis českého lékárnictva. Ročník II. Praha, 1883, s. 156 47 Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 33 48 Král, K.: přednášky z Historie a organizace farmacie, FAF UK HK, zimní semestr 2004
32
Poté bylo město několik let bez lékárny. Městská rada koupila roku 1628 dům s číslem 106 s úmyslem zaloţit v něm lékárnu a vybavit pokoj pro lékaře a lékárníka vzhledem ke stále hrozícím morovým epidemiím. K provedení tohoto záměru ale nedošlo, i z důvodu probíhající třicetileté války, a budova byla opět prodána. V roce 1648 přišel do Litomyšle další z lékárníků – Jakub Střela. Nejprve zařídil lékárnu v domě s číslem 112, který ale vzápětí prodal a rok poté, 1649, přestěhoval lékárnu do jiné budovy na náměstí, číslo 110. Ani o tomto lékárníkovi nemáme ţádné určité zprávy, nevíme, jak dlouho zde působil ani kdy a kde zemřel. 4.1.2 Lékárna „U Zlaté koruny“ Teprve v roce 1701 začala v Litomyšli souvislá řada lékárníků, která pokračuje aţ do současnosti. Toho roku vybudoval ve městě lékárnu Jan Václav Cetlicer z Rossthalu v domě číslo 103 a setrval v něm skoro dvacet let. Roku 1719 ale koupil budovu s číslem 105, kam lékárnu přestěhoval. Byl to kdysi panský dům patřící Pernštejnům, coţ dokazuje kamenná deska zasazená na schodišti domu. Zde byla lékárna ještě téměř 250 let aţ do jejího zrušení. Jan Václav Cetlicer ji vedl dalších třicet let, aţ se roku 1749 stal druhým majitelem Petr Svojšický. Toho ale lékárna příliš nezajímala a zanedlouho, roku 1754, prodal dům i lékárnu Janu Zimonsovi. To byl člověk velmi podnikavý a nestálý. Jiţ po třech letech se jako majitel objevil Jan Jasninger. Není ale jasné, zda mu patřil jenom dům nebo se staral také o lékárnu. V roce 1763 se ale opět vrátil Jan Zimons , který v Litomyšli jako lékárník ještě nějaký čas působil. Roku 1765 se odstěhoval do Svitav, kde si zařídil pokoutní lékárnu neschválenou krajským guberniem. Aby získal vedlejší zdroje příjmů, začal také sám léčit. To se místním doktorům nelíbilo, a proto mu byla lékárna o rok později zabavena. Přitom se ukázalo, ţe ji měl na svou dobu velmi dobře vybavenou. Kromě obvyklých pomůcek zde měl například kolem šedesáti druhů vzácných léčiv, tři síta, hmoţdíře, sklo a dvoje váhy. O tom, kam odešel a jaký byl jeho další osud, nejsou ţádné zprávy49. V 18. století došlo k významné změně v řízení zdravotnictví. Roku 1752 byl vydán Všeobecný medicinální řád, kterým bylo řízení zdravotnictví odebráno z rukou vrchnosti a církve a osamostatnilo se. Nejvyšším úřadem se stala zemská medicinální a sanitní komise. Tento řád zdůraznil jako předpoklad pro vedení lékárny povinnost zkoušky před zemskou nebo krajskou komisí a sloţení profesní přísahy. Povolení zřizovat nové lékárny bylo v rukou státu, bezprostřední povolení udělovaly zemské úřady. Centralizaci zdravotnictví dokončil 49
Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 33-35
33
roku 1770 „generální zdravotní normativ“. Tento zákon obsahoval předpisy o výchově učňů vykonávali praxi v lékárně a po sloţení tirociální zkoušky se stali pomocníky. Obě litomyšlské lékárny se na tomto vzdělávání podílely. Vedle toho byl v zákoně uveden provozní řád lékárny a znění lékárnické přísahy. Byla v něm také stanovena povinná magisterská zkouška pro všechny lékárníky a provisory, pro pomocníky bylo zavedeno jednoleté studium na lékařských fakultách. Generální zdravotní normativ také ovlivnil udělování koncesí k provozu lékáren. Veřejné lékárny byly rozděleny na dva typy: 1) reálné, nezávislé na osobě – mohl je vlastnit kdokoli, ale provozovat je mohl pouze farmaceut, dělily se dále na radikované (právo vázané na pozemek nebo dům, takové lékárny mohly být prodány nebo zděděny pouze s tímto pozemkem) a neradikované (ty mohly být prodány samostatně) - reálnou radikovanou byla lékárna „U Zlaté koruny“ 2) osobní – od roku 1820 bylo právo vlastnit a vést lékárnu udělováno pouze osobě, která měla poţadované vzdělání, právo zaniklo obvykle smrtí koncesionáře, mohlo ale přejít dědictvím na vdovu nebo potomky, pouze po určitou dobu mohla být lékárna ještě provozována provizorem nebo nájemcem - taková lékárna byla „U anděla Stráţce“ Dodatek k zákonu z roku 1773 zřídil v krajích grémia lékárníků, Litomyšl patřila pod grémium chrudimské. Členství v nich bylo povinné pro majitele lékáren, později i pro nájemce a provizory. Jejich úkolem bylo dohlíţet na výchovu učňů (tironi), zkoušet je a vydávat osvědčení, dohlíţet na správné provozování lékárenské praxe a konat vizitace. Později byla vytvořena v Čechách a na Moravě tzv. filiální grémia v krajích a hlavní grémia v Praze, Brně, Olomouci a Opavě50. Mezitím v Litomyšli své lékárnické umění provozoval od roku 1765 Josef Hecht. On a později jeho potomci vedli lékárnu aţ do roku 1811, kdy ji prodali Václavu Šrámkovi, dalšímu z řady lékárníků. Ten zde působil pouze šest let a v roce 1817 přešla lékárna do rukou Jana Jetmara51. Jan Jetmar byl důleţitou postavou litomyšlské lékárny, která v té době nesla označení „U Zlatého orla“ 52. Strávil v ní téměř padesát let. Narodil se roku 1794 ve Vysokém Mýtě, diplom získal 18. srpna 1814 a do lékárny nastoupil o tři roky později. Jako člen grémia byl 50
Rusek, V.: Věk objevů. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 30-31 51 Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 35 52 Navrátil, F.: Příspěvek k dějinám lékárny „U zlaté koruny“. Český Krumlov, 1974.
34
veden od roku 182553. Velkou měrou se podílel i na veřejném ţivotě města. Stal se jedním z nezkoušených radních, byl členem městského zastupitelstva a patřil také do střeleckého spolku. V revolučním roce 1848 byl poručíkem měšťanské gardy a zároveň jejím pokladníkem. Jako radní usiloval o postavení odborných škol a městské reálky, to se ale podařilo aţ o několik let později. On i jeho rodina měli ve městě významné postavení. Jeho dcera Anna byla společně s hrabětem Kinským kmotrou při svěcení praporu studentské legie. Lékárník Jetmar zemřel roku 1866 při epidemii cholery, která vypukla při obleţení města pruskými vojsky. Po jeho smrti zdědila lékárnu dcera Anna Jetmarová a jako lékárník do ní nastoupil její manţel Jindřich Tuschl. Uţ dříve se svým tchánem pracoval, ale velký zájem o práci v lékárně neměl. Touţil jenom po penězích a blahobytu. Proto uţ po třech letech práce zanechal a dům i s lékárnou prodal. V této době se také změnil název lékárny. V roce 1867 se převáţely z Vídně zpět do Prahy korunovační klenoty. Na znamení úcty se mnohé veřejné budovy, včetně zdejší lékárny, začaly označovat „U Zlaté koruny“
54
. V zachovaných gremiálních hlášeních se ale toto
pojmenování litomyšlské lékárny objevilo v seznamech aţ roku 188055. Dalším lékárníkem a novým vlastníkem lékárny se roku 1869 stal František Hanuš. Ve svých skoro padesáti letech přišel do Litomyšle, nebyl jen lékárníkem, ale aktivně se účastnil i společenského dění a roku 1872 byl zvolen za člena výboru místních poţárníků. Jako asistenti si u něj odbývali povinnou praxi Viktor Paul a Antonín Veselý56. Teprve kdyţ mu špatný zdravotní stav nedovolil pracovat, přijal roku 1892 jako provisora magistra Jana Šetinu. Zanedlouho, 20. listopadu 1892, Hanuš zemřel a lékárnu dále provozoval právě Jan Šetina. O rok později lékárnu od dědičky Ludmily Hanušové koupil a vedl ji aţ do roku 189757. V tom roce převzal lékárnu v Radnicích a litomyšlskou lékárnu prodal Stanislavu Trojanovi58. Ten se narodil 3. října 1864 v Okoři, diplom získal na praţské univerzitě v roce 1885 a nastoupil do lékárny v Brandýse nad Labem59. Do Litomyšle přišel roku 1897. Příliš dlouho ale lékárnu nespravoval, zemřel o rok později a majitelkou se stala jeho manţelka 53
České farmaceutické muzeum v Kuksu: fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium. 54 Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 35,36 55 Navrátil, F.: Příspěvek k dějinám lékárny „U zlaté koruny“. Český Krumlov, 1974. 56 Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 36 57 Lékárnické kalendáře na rok 1892 (s. 151) a 1893 (s. 134). Praha. 58 Časopis českého lékárnictva. Ročník XVI. Praha, 1897, s. 61, 85 59 České farmaceutické muzeum v Kuksu: fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium.
35
Boţena Trojanová. Protoţe lékárna měla koncesi jako reálná radikovaná, převzal ji roku 1898 pouze jako nájemce lékárník Hynek Obrtel (Obertel). V roce 1902 lékárna změnila svého majitele a vlastníkem byl nyní Antonín Liman, otec Boţeny Trojanové. Obrtel však i přesto dál vedl lékárnu aţ do roku 1904, kdy přišel jiný nájemce - Adalbert Regner. V roce 1907 ale odešel a najal si lékárnu v Příbrami. Toho roku koupil litomyšlskou lékárnu Václav Stejskal a stal se jejím majitelem na šest let. Roku 1913 ji prodal svému nástupci Karlu Kosinkovi a sám pak působil jako lékárník ve Slaném60. Karel Kosinka se narodil 12. března 1887 v Suchdole. Diplom získal 16. července 1910 a o tři roky později nastoupil do lékárny61. V té době ale začala první světová válka, která způsobila obrovské zdraţování cen léčiv, byl také zakázán dovoz léčiv, a proto se hledaly náhrady v léčivých rostlinách. Nastala hospodářská stagnace a lékárny omezovaly provoz pro nedostatek kvalifikovaných osob, protoţe magistři odcházeli k vojenské sluţbě na frontu. To byl zřejmě případ i mladého magistra v Litomyšli 62. V letech 1914 - 1916 vedl jeho lékárnu jako provisor Karel Šťastný a po něm aţ do roku 1919 (Metoděj) Staněk. Od 1. února 1919 převzal provoz lékárny sám Karel Kosinka na další dva roky63. Roku 1920 se stal společně s Gustavem Welzem zakladatelem nové akciové společnosti Mariatherma v Mariánských Lázních, která vznikla přetvořením původní společnosti Průmysl léčiv. Hlavním výrobním programem se staly organopreparáty. V roce 1936 se společnost přestěhovala do Prahy64. Roku 1921 koupil litomyšlskou lékárnu Bedřich Klöckler a naopak Karel Kosinka převzal jeho továrnu na výrobu maltosových vín v Praze-Libni, kterou řídil aţ do své smrti v listopadu 193565. Lékárník Bedřich Klöckler přenechal vedení lékárny správci Janu Simonovi. Ten v ní působil aţ do listopadu roku 1926, kdy ho vystřídal Arnošt Pitter. Roku 1928 Klöckler zemřel a majitelkami lékárny se staly jeho vnučky paní Rytinová a Šťastná-Langmeierová. Lékárnu i nadále spravoval Pitter a po něm v letech 1931 - 1946 Jindřich Krippl66.
60
Lékárnické kalendáře na rok 1897 – 1913. Praha. České farmaceutické muzeum v Kuksu: fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium. 62 Lisá, M. a kol.: Lékárenství ve dvacátém století. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 37 63 Lékárnické kalendáře na rok 1913 – 1917 a kartotékové záznamy Českého farmaceutického muzea v Kuksu. 64 Drábek, P.: Počátky průmyslu. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 71 65 Časopis československého lékárnictva. Ročník II. Praha, 1921, s. 157. 66 České farmaceutické muzeum v Kuksu: fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium. 61
36
4.1.3 Lékárna „U anděla Stráţce“ Zřizování nových lékáren se řídilo zejména počtem obyvatel. Pro jednu lékárnu musela být zajištěna oblast s minimálně 4000 lidmi, další musela být vzdálena alespoň 2 míle (tj. asi 15 km). Nové lékárnické právo udělovalo hejtmanství a to cestou veřejného konkurzu67. Během 19. století, zejména v jeho druhé polovině, se Litomyšl stále rozrůstala. Patřily pod ni okolní vesnice, např. Kornice, Nová Ves, Pazucha, Pohodlí, Zaháj, Suchá a další. Roku 1869 byl počet obyvatel 8597, v roce 1890 to bylo jiţ 963668. V návaznosti na to stoupaly nároky na zdravotní péči, kterou jedna lékárna nestačila uspokojit. Proto byl v únoru roku 1885 vypsán konkurz na zřízení druhé lékárny v Litomyšli. Jiţ v dubnu obdrţel koncesi Bedřich Klöckler. Lékárnu zde ale nakonec nezřídil69 a o rok později byl vypsán nový konkurz. Tentokrát získal povolení lékárník Antonín Ferkl, který ještě toho roku otevřel lékárnu na náměstí v domě číslo 122 a nazval ji „U anděla Stráţce“70. Působil v ní aţ do roku 1891, poté si najal provisora Eustacha Herzoga71 a sám o rok později odešel do Prahy, kde koupil lékárnu v Karlíně. Aktivně se podílel na dění v lékárenských organizacích – byl členem praţského filiálního grémia, roku 1894 byl zvolen členem výboru Farmaceutické společnosti v Praze, finančně přispíval na vydání učebnice pro tirony a v neposlední řadě spolupracoval na přípravě Národopisné výstavy československé72. Lékárnickou praxi provozoval aţ do roku 1903, kdy přenechal právo k provozování lékárny svému zeťovi Karlu Vostřebalovi73. Zemřel v Praze 28. srpna roku 190574. Lékárnu v Litomyšli roku 1892 koupil Jan Laub, nejvýznamnější ze zdejších lékárníků. Narodil se 26. května 1864 ve Skutči. Jeho otec Václav Laub byl revírníkem na panství kníţat Thurn-Taxis v Čachnově, stejně jako jeho předci aţ do 17. století. Studoval na gymnáziu v Litomyšli ve školním roce 1876/77 – 1879/80. Po smrti svého otce roku 1880 musel ze školy odejít a ve svých šestnácti letech byl dán do učení k příbuznému lékárníkovi Zámečníkovi do Ţďáru na Moravě. Praktikoval zde, v Hlinsku a v Ustroni a roku 1884 sloţil předepsanou tirociální zkoušku. Další rok uţ jako asistent působil v lékárnách v Uhlířských Janovicích a Ustroni. V letech 1885-1887 studoval farmacii na Karlově univerzitě v Praze a 19. července 1887 dosáhl titulu magistra farmacie s vyznamenáním. Aţ do roku 1888 byl 67
Lékárnický kalendář na rok 1884. Praha, 1883, s. 33. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Díl I. První vydání. Praha, 2006. 69 Časopis českého lékárnictva 1885. Ročník IV. Praha, s. 70, 135. 70 Časopis českého lékárnictva 1886. Ročník V. Praha, s. 42, 134. 71 Lékárnický kalendář na rok 1891. Praha, 1890, s. 163. 72 Časopis českého lékárnictva. Ročník XIV. Praha, 1895, s. 59, 75. 73 Časopis českého lékárnictva. Ročník XXII. Praha, 1903, s. 311. 74 Časopis českého lékárnictva. Ročník XXIV. Praha, 1905, s. 394. 68
37
magistrem v několika lékárnách, kde shromaţďoval zkušenosti, načeţ nastoupil povinnou roční vojenskou sluţbu. Od října 1889 byl magistrem v Prostějově a nějaký čas v Můstku, aţ konečně 1. dubna 1892 koupil a převzal lékárnu od Antonína Ferkla. Velkou měrou se podílel na vedení města a na rozvoji jeho kulturního, hospodářského a společenského dění. Roku 1895 byl zvolen členem zastupitelstva politické obce města Litomyšle, v březnu 1898 městským radním a v letech 1901 – 1919 byl purkmistrem města. Za jeho působení byl postaven Smetanův dům (1905), zřízen učitelský ústav a vzniklo Smetanovo náměstí. Pro město obstaral zařízení elektrického osvětlení (1904) a nechal celé náměstí vydláţdit. Byl také členem většiny místních spolků – Besedy, Sokola, Vlastimila a starostou Sboru dobrovolných hasičů (od roku 1900). Vyznal se také ve finančních otázkách. Byl členem ředitelství Občanské záloţny, členem ředitelství Spořitelny a později dokonce předsedou jejího ředitelství a výboru. Zajímal se také o mládeţ a vzdělávání – byl předsedou místní školní rady, členem okresní školní rady a zakladatelem okresní komise pro péči o mládeţ. V lednu roku 1906 byl zvolen zemským poslancem za oblast Litomyšl a Polička. Snaţil se také o vybudování ţelezniční trati Litomyšl – Jimramov, ale jeho plány překazila první světová válka a projekt potom nebyl nikdy uskutečněn. Vedle práce pro město se Jan Laub aktivně zapojil i do lékárnických záleţitostí. V letech 1902 – 1930 byl starostou grémia lékárníků chrudimského kraje. Po válce vypracoval první československou sazbu léčiv a pracoval na reformě lékárnického systému. Byl také jmenován čestným předsedou Svazu československého lékárnictva a od roku 1915 byl redaktorem Věstníku. V neposlední řadě působil jako soudní znalec pro obor chemie a lékárnictví a byl členem zemské zdravotní rady pro Čechy. Všechny tyto funkce ať uţ v samotné Litomyšli nebo týkající se lékárníků zastával aţ do roku 1931, kdy se jich pro zhoršující se srdeční chorobu vzdal. Zemřel v Praze 31. března roku 193275. Jiţ od roku 1931 spravoval litomyšlskou lékárnu František Laub, bratr Jana Lauba. Majitelkou lékárny se roku 1932 stala vdova Klementina Laubová a jako provisor ji dále vedl František Laub a to aţ do roku 1935. Od 1. ledna 1936 převzala lékárnu do nájmu na dva roky Marie Mňuková a po ní aţ do roku 1943 Albína Dobruská. V roce 1943 se novou majitelkou lékárny stala Emilie Laubová-Kinská, dcera Klementiny Laubové a Jana Lauba, která dále pokračovala v lékárenské tradici svého otce. Narodila se 20. prosince 189976. Roku 1918 nastoupila do litomyšlské lékárny na povinnou
75
Vlastivědné muzeum Litomyšl: fond Jana Lauba- ţivotopis Jana Lauba. Karton I. České farmaceutické muzeum v Kuksu: fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium. 76
38
praxi77 a o dva roky později sloţila u chrudimského grémia tirociální zkoušku 78. Diplom magistra farmacie získala 12. července 1922 na praţské univerzitě a v srpnu téhoţ roku se vdala za kapitána ruských legií Jaroslava Kinského79. Dále se věnovala studiu - roku 1925 získala titul „inţenýr chemie“ na Vysoké škole technické v Praze 80, roku 1930 sloţila státní zkoušku na Vysoké škole chemicko-technologického inţenýrství v Praze81 a v červnu roku 1938 byla prohlášena za doktorku technických věd82. Roku 1943 se však vzdala své vědecké kariéry a ujala se lékárny v Litomyšli. Druhá světová válka dramaticky změnila obraz lékárnického povolání. Okupace pohraničí Německem roku 1938 a následné odtrţení Slovenska a Podkarpatské Rusi znamenalo ztrátu významných farmaceutických továren a odchod některých českých lékárníků z obsazených území.
V období let 1939 – 1945 se české lékárenství muselo
přizpůsobovat německým normám – na štítech a etiketách se objevili německo-české nápisy, byl zaveden německý lékopis, korespondence s úřady probíhala výhradně v německém jazyce a později byly zavedeny povinné zkoušky z němčiny. Ţidé byli vyloučeni z lékárenství, obchodů a továren a jejich majetek byl vyvlastněn. Toto se týkalo také Litomyšle, protoţe zde byla ţidovská obec. České vysoké školy byly zavřeny, zastavilo se vzdělávání farmaceutů. Válka zapříčinila nedostatek léčiv a přídělové hospodářství, které se týkalo také lékáren. Zcela běţné ale bylo zvýhodňování německých lékárníků. Došlo k nucenému sjednocení grémií a spolků, nad jejichţ činností byl nařízen přísný dohled83.
77
Věstník svazu českého lékárnictva. Ročník XII. Redaktor: Jan Laub. Litomyšl, 1918, s. 235. Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XIV. Litomyšl, 1920, s. 426. 79 Časopis československého lékárnictva. Praha, 1922, s. 126, 154. 80 Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XVIII/VI. Praha - Litomyšl, 1925, s. 342. 81 Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XXIII/XI. Praha – Litomyšl, 1930, s. 733. 82 Věstník svazu českých lékárníků. Ročník XXXI/XIX. Praha, 1938, s. 249. 83 Lisá, M. a kol.: Lékárenství ve dvacátém století. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 49. 78
39
4.2 Litomyšlské lékárenství za socialismu, proces transformace a současná situace Po válce, kolem roku 1948, bylo v Československu 1083 lékáren. Od 1. ledna 1950 vstoupil v platnost nový zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv, doplněný vyhláškou ministerstva zdravotnictví. Tím byla vlastně odstartována socializace lékáren. Nejprve zanikla grémia a Výbor kondicionujících farmaceutů a obě korporace převzaly tzv. Akční výbory. Průlom do soukromého podnikání přinesly dekrety o konfiskaci majetku Němců a kolaborantů. Tyto lékárny byly v lednu roku 1950 připojeny k právě zřízenému národnímu podniku Medika. Postupně do něj přešel i velkoobchod s léčivy a do konce roku 1950 převzal tento podnik i všechny zbývající soukromé lékárny. Jejich majitelé se tak stali zaměstnanci Mediky. Tím bylo ukončeno znárodnění a socializace lékáren. Brzy se ale ukázalo, ţe je velmi obtíţné řídit tak velký podnik s celostátní působností. Proto byl 1. dubna 1952 národní podnik rozdělen na devatenáct krajských národních podniků Medika. Vznik těchto krajských národních podniků znamenal v tehdejší době pokrok proti centrálnímu řízení a v lékárnách bylo dosaţeno určitého stupně zlepšení – zejména v síti lékáren a jejich vybavení. Nedostatkem ale bylo především nedokonalé napojení na systém zdravotnictví. Proto byly krajské národní podniky Medika od ledna 1957 převedeny na zdravotní odbory tehdejších krajských národních výborů, na ministerstvu zdravotnictví byl k zajištění odborného řízení vytvořen lékárenský odbor. Tato nová organizace představovala snahu o úzké propojení lékárenství se zdravotnictvím. V roce 1958 byla všechna krajsky řízená zdravotnická zařízení sdruţena v jediný organizační a funkční celek – krajský ústav národního zdraví (KÚNZ). Roku 1960 potom došlo k decentralizaci lékáren do jednotlivých okresů a vznikly tak okresní ústavy národního zdraví (OÚNZ). Tato organizace přinesla nesporné výhody v dostupnosti lékárenských sluţeb pro veřejnost, protoţe korespondovala se sítí zdravotnických zařízení. Lékárny tak vstoupily do povědomí široké veřejnosti jako součást zdravotnictví. Z lékáren také vymizela konkurenční soutěţivost, hlavně díky tomu, ţe byl vymezen lékárenský sortiment. I přes některá pozitiva vyplývající z nového uspořádání, vznikly kvůli celkové špatné ekonomické politice výrazné nedostatky v zásobování léčivy, moţnosti dovozu ze zahraničí byly silně omezeny, objednávání a dodávky do lékáren byly velmi těţkopádné a v neposlední řadě nízké platové ohodnocení farmaceutů přinášelo malou pracovní motivaci84. 84
Lisá, M. a kol.: lékárenství ve dvacátém století. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 49-51.
40
Proces transformace lékárenství po roce 1989 vedl k výrazné proměně tohoto odvětví farmacie. Zahrnoval zejména vznik nestátních zdravotnických zařízení, nový způsob financování a řízení a v neposlední řadě vznik nových subjektů, zvláště profesní komory. Prakticky byly kroky transformace zahájeny aţ v roce 1992 na základě nového zákona č. 160/1992 Sb., který umoţnil poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních. Došlo proto k privatizaci lékáren, tj. převod státního majetku na právnické nebo fyzické osoby. Ta se uskutečňovala několika způsoby: bezúplatným převodem na právnické osoby, uplatněním práv restituentů (zákon z roku 1990), prodejem předem určenému vlastníkovi, ve veřejné draţbě nebo na základě veřejné soutěţe. Nevýhodou transformace ale bylo, ţe neexistovala ţádná koncepce dalšího vývoje. Nebylo například stanoveno, kolik lékáren bude dostačující pro dobrou dostupnost léků, počet lékáren v regionu, zda privatizovat také nemocniční lékárny nebo je ponechat jako součást nemocnice. Proto velmi vzrostl počet lékáren. Roku 1989 existovalo v ČR 912 státních lékáren (jedna lékárna na deset tisíc obyvatel), do roku 1998 vzniklo více neţ 800 nových lékáren85 a v současnosti jejich počet přesahuje 250086. Na základě zákona č. 220/1991 Sb. vznikla Česká lékárnická komora, jako samosprávná stavovská organizace lékárníků, která v podstatě navázala na zaniklá grémia a dohlíţí na správný výkon povolání lékárníka87. Tento vývoj probíhající v lékárenství se nevyhnul ani lékárnám v Litomyšli. Obě lékárny byly roku 1950 znárodněny a převzaty Medikou. V lékárně „U Zlaté koruny“ působil od roku 1946 jako poslední nájemce Jiří Řechka. Po jejím znárodnění zde zůstal jako odpovědný správce a vedl ji ještě čtyři roky, neţ byla 1. června 1954 zrušena. Majitelkou lékárny „U anděla Stráţce“ byla od roku 1943 Emilie Laubová-Kinská, která lékárnu spravovala aţ do roku 195088. Poté, co se lékárna stala součástí KÚNZ, získala označení „lékárna č. 714“ a jejím odpovědným správcem se stal roku 1958 Rudolf Šnéberger. V té době patřila Litomyšl pod Krajskou správu lékární Pardubice, okres Litomyšl. Byla to centrální lékárna s permanentní sluţbou89. Po roce 1960 lékárna přešla pod správu 85
Kotlářová, J., Král, K.: Farmacie v ČR po roce 1989. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 1999, s. 70-75. http://www.sukl.cz (20. 4. 2009) 87 Rusek, V.: Věk objevů. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 27. 88 Šnéberger, R.: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969, s. 38, 39. 89 Farmaceutická ročenka 1958. Krajská správa lékární. Ţilina, 1958, s. 117. 86
41
OÚNZ Svitavy a změnilo se také její označení – „lékárna 05-09-04“. Jako lékárnice zde působila v letech 1964 – 1990 Libuše Roklová90. K významné změně došlo aţ po revoluci v roce 1989. Lékárna se v restitučním řízení vrátila původním majitelům, potomkům Jana Lauba. Od roku 1990 vede lékárnu Ph. Mr. Jiří Seidl. Ta ještě v roce 1994 patřila pod OÚNZ, brzy poté přešla do soukromého vlastnictví a jako nájemce v ní dnes působí výše zmíněný lékárník. Lékárna se nachází ve stále stejné budově jiţ od konce 19. století a dnes zaměstnává 10 pracovníků91. Roku 1958 byla v areálu nemocnice zřízena státní lékárna, která zásobovala lůţková oddělení. Nesla označení „lékárna č. 1160“. Jako odpovědná správkyně zde působila Ph. Mr. Světla Šperlová92. Po převzetí okresní správou se změnil i dřívější název na nový – „lékárna 05-09-05“93. Od roku 1979 vedla lékárnu Ph. Mr. Eva Průšková94 a po roce 1988 ji převzala Mgr. Jaroslava Musílková. Roku 1994 byla ale lékárna z důvodu nevyhovujících prostor zrušena95. Zákon č. 160/1992 umoţnil také vznik nestátních zdravotnických zařízení. Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal potom roku 1993 vyhlášku, která stanovovala podmínky pro vznik tzv. základní lékárny. Byly například uvedeny potřebné stavební parametry, výměra předepsaných místností a jejich základní vybavení96. První nově zaloţenou soukromou lékárnou v Litomyšli byla lékárna „Na Špitálku“. Vznikla 1. září 1994 a jejím majitelem byl RNDr. Jiří Wotruba97. Ve městě byla v té době jako jediná v soukromém vlastnictví, lékárna „U anděla stráţce“ stáje ještě patřila pod OÚNZ98. Od listopadu 2000 je lékárna zapsána v obchodním rejstříku firem jako společnost s ručením omezeným vlastněná čtyřmi společníky99. Lékárna má také jedno odloučené pracoviště výdeje léčivých přípravků a zdravotnických prostředků ve Sloupnici. V lékárně, která zaměstnává 5 pracovníků, se nachází unikátní tára z přelomu 19. a 20. století100.
90
Farmaceutická ročenka 1964. Krajský ústav národního zdraví v Hradci Králové. Havlíčkův Brod, 1964, s. 178. Kolektiv pracovníků lékárny U anděla Stráţce: ústní sdělení, 2009. 92 Farmaceutická ročenka 1958. Krajská správa lékární. Ţilina, 1958, s. 117. 93 Farmaceutická ročenka 1964. Krajský ústav národního zdraví v Hradci Králové. Havlíčkův Brod, 1964, s. 178. 94 Farmaceutické prehĺady1979-1980. Martin, Osveta, 1980, s. 385. 95 http://www.litnem.cz/ustavni-lekarna/ (9. 4. 2009) 96 Lisá, M. a kol.: Lékárenství ve dvacátém století. in Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Praha: Milpo Media s. r. o., 2003, s. 58, 59. 97 Farmaceutická ročenka ´99. První vydání. Praha, 1999, s. 215. 98 Farmaceutická asistentka lékárny Na Špitálku: ústní sdělení, 2009. 99 http://www.justice.cz (20. 4. 2009) 100 Farmaceutická asistentka lékárny Na Špitálku: ústní sdělení, 2009. 91
42
Další lékárna – „U Slunce“ - vznikla na Smetanově náměstí 15. srpna 1995. Majitelé domu nakoupili veškeré vybavení a zařízení potřebné pro lékárnu, ale protoţe neměli farmaceutické vzdělání, lékárnu pronajali Mgr. Jaroslavě Musílkové101. Po změně vlastnických vztahů byla lékárna znovu otevřena v březnu 1999 a jejím majitelem se stal Mgr. Norbert Nývlt. V lékárně se nachází tára historického vzhledu. Působí tu čtyři magistři, jedna laborantka a jedna sanitářka102. Dne 11. července 1997 byla zaloţena lékárna „U Nemocnice“ Mgr. Kateřinou Dostálkovou. Lékárna má moderní design, dnes zaměstnává pět pracovníků a patří k ní výdejna v nedaleké vesnici Dolní Újezd103. V roce 2007 byla nově vybudována „Ústavní lékárna“ Litomyšlské nemocnice a. s.. Je to lékárna s odbornými pracovišti, která zásobuje lůţková oddělení nemocnice, ale je otevřena i pro veřejnost. Lékárna je spravována krajem a zaměstnává osm pracovníků104. V současné době je ve městě, které má kolem deseti tisíc obyvatel a širokou spádovou oblast vesnic, vytvořena dostačující síť lékáren i zdravotnických zařízení. Nachází se zde pět lékáren. Čtyři z nich jsou soukromé, jedna nemocniční s odbornými pracovišti. Nepřehledná situace panující v českém zdravotnictví, týkající se zejména regulačních poplatků, zasáhla i litomyšlské lékárenství. Ústavní lékárna patřící Litomyšlské nemocnici a. s. je zřizována krajem, proto od 1. února 2009 nevybírá regulační poplatky. Ostatní lékárny ve městě jsou proto „nuceny“ volit mezi dodrţováním zákona a zachováním vlastní existence. Všechny lékárny nabízejí vedle základních také doplňkové sluţby, kterými se snaţí zabezpečit lepší zdravotní péči pro pacienty a samozřejmě konkurovat.
101
Tomášková, T.: ústní sdělení, 2008. http://www.lekarnacz.cz/index.php?modul=1 (20. 4. 2009) 103 Kolektiv lékárny U Nemocnice: ústní sdělení, 2009. 104 http://www.litnem.cz/ustavni-lekarna/ (9. 4. 2009) 102
43
5 Tabulky
5.1 Přehled vzniku lékáren Rok
Název lékárny
Majitel
1383
Ludwig Frölich
1603 - 1608
Jan Bohner
1648 - 1649
Jakub Střela
1701 – 1719 1719 – 1954
U Zlatého orla (1820)
Jan Václav Cetlicer
U Zlaté koruny (1880) 1886 - 2009
U anděla Stráţce
Antonín Ferkl
1958 - 1994
Lékárna č. 1160
Státní lékárna
1. 9. 1994
Na Špitálku
RNDr. Jiří Wotruba
15. 8. 1995
U Slunce
11. 7. 1997
U Nemocnice
Mgr. Kateřina Dostálková
29. 10. 2007
Ústavní lékárna
Litomyšlská nemocnice a. s.
Mgr. Jaroslava Musílková (nájemce)
44
5.2 Přehled lékárníků v lékárně U Zlaté koruny Rok
Majitel
1719 - 1749
Jan Václav Cetlicer
1749 - 1754
Petr Svojšický
1754 – 1757
Jan Zimons
1757 – 1763
Nájemce/Provisor
Jan Jasninger (není jisté, zda nebyl pouze nájemce)
1763 – 1765
Jan Zimons
1765 – 1811
Josef Hecht a jeho potomci
1811 – 1817
Václav Šrámek
1817 – 1866
Jan Jetmar
1866 – 1869
Jindřich Tuschl
1869 – 1893
František Hanuš
1893 – 1897
Jan Šetina
1897 – 1898
Stanislav Trojan
1898 – 1902
Boţena Trojanová
1902 – 1907
Antonín Liman
1907 – 1913
Václav Stejskal
1913 – 1921
Karel Kosinka
1921 – 1928
Bedřich Klöckler
1892 - 1893 Jan Šetina
1898 – 1902 Hynek Obrtel 1902 – 1904 Hynek Obrtel 1904 – 1907 Adalbert Regner 1914 – 1916 Karel Šťastný 1916 – 1919 Metoděj Staněk 1921 – 1926 Jan Simon 1926 – 1928 Arnošt Pitter 1928 – 1931 Arnošt Pitter
1928 – 1950
Rytinová a Šťastná
1931 – 1946 Jindřich Krippl 1946 – 1950 Jiří Řechka
1950
zestátnění
1954
zrušena
1950 – 1954 Jiří Řechka
45
5.3 Přehled lékárníků v lékárně U anděla Stráţce Nájemce/Provisor/Správce
Rok
Majitel
1886 – 1892
Antonín Ferkl
1891 – 1892 Eustach Herzog
1892 – 1932
Jan Laub
1931 – 1932 František Laub 1932 – 1935 František Laub
1932 – 1943
Klementina Laubová
1936 – 1938 Marie Mňuková 1938 – 1943 Albína Dobruská
1943 – 1950
Emilie Laubová-Kinská
1950
znárodněna
Po 1989
potomci Jana Lauba
1958 – 1964 Rudolf Šnéberger 1964 – 1990 Libuše Roklová 1990 – 2009 Jiří Seidl
5.4 Přehled současných lékáren v Litomyšli Název
Adresa
Typ
U anděla Stráţce
Smetanovo náměstí 122
Z
Na Špitálku s. r. o.
Toulovcovo náměstí 512
ZO
s. r. o. (4 společníci)
U Slunce
Smetanovo náměstí 20
Z
Mgr. Norbert Nývlt
U Nemocnice
J. E. Purkyně 1138
ZO
Ústavní lékárna
J. E. Purkyně 652
NO
Majitel Ph. Mr. Jiří Seidl
Mgr. Kateřina Dostálková Litomyšlská nemocnice a. s. Mgr. Vlasta Spurná-vedoucí
Z = lékárna základního typu ZO = lékárna základního typu s odloučeným oddělením výdeje léčiv a zdravotnických prostředků NO = nemocniční lékárna s odbornými pracovišti
46
Závěr Cílem diplomové práce bylo zachytit vývoj lékárenství ve městě Litomyšl, od vzniku první lékárny aţ o současnost. Tuto velmi širokou problematiku jsem se snaţila zpracovat tak, abych podala ucelený pohled na historii instituce lékárny a zdůraznila roli některých lékárníků na formování města samotného. V první kapitole jsou uvedeny vývojové etapy lékárenství. V další části uvádím historický vývoj města, který je důleţitý pro politický, hospodářský, sociální a kulturní rozvoj města. V návaznosti na to je uveden vznik a vývoj zdravotnické péče ve městě. Na základě takto vymezených rovin jsem se v poslední části detailně zaměřila na vznik a vývoj lékárenství ve městě, jeho místo a úlohu v oblasti litomyšlského zdravotnictví. První lékárna vznikla v Litomyšli jiţ v roce 1383 a jejím lékárníkem byl Ludwig Frölich. Souvislá řada lékárníků ale začíná aţ od roku 1701 a trvá aţ do dnešní doby. Zpočátku mělo město pouze jednu lékárnu, nazývanou nejprve „U Zlatého orla“, později „U Zlaté koruny“. Teprve v roce 1886 byla zaloţena druhá lékárna – „U anděla Stráţce“. V 50. letech 20. století byly obě lékárny zestátněny a převzaty národním podnikem Medika. Roku 1954 byla lékárna „U Zlaté koruny“ zrušena. Druhá lékárna se roku 1960 stala součástí okresního ústavu národního zdraví, po roce 1989 byla v restituci vrácena původním majitelům a je dodnes v provozu. V roce 1958 byla v areálu nemocnice zřízena státní lékárna, která ale byla z důvodu nevyhovujících prostor roku 1994 zrušena. Po roce 1994 začaly ve městě vznikat další lékárny – lékárna „Na Špitálku“ (1994), lékárna „U Slunce“ (1995), lékárna „U Nemocnice“ (1997) a „Ústavní lékárna“ (2007). Informace jsem získávala z historických publikací, časopisů, ročenek, přednášek, rozhovory s majiteli a pracovníky jednotlivých lékáren, z novějších publikací a internetových stránek. Důleţitým zdrojem informací bylo také České farmaceutické muzeum v Kuksu. Diplomová práce podává chronologický přehled vzniku lékáren a v nich působících lékárníků od 14. století aţ do dnešní doby.
47
Pouţitá literatura a prameny 1. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Díl I. První vydání. Praha, 2006. 2. Kolektiv autorů: Historie farmacie v českých zemích. Editor Dagmar Broncová. Praha: Milpo Media s. r. o. a Vydavatelství a nakladatelství MILPO, 2003. 3. Kotlářová, Jana: přednáška z Lékárenství, FAF UK HK, 6. 3. 2008. 4. Kotlářová, Jana, Král, Karel: Farmacie v ČR po roce 1989. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 1999. 5. Král, Karel: přednášky z Historie a organizace farmacie, FAF UK HK, zimní semestr 2004. 6. Dr. Krinke: článek ve Výroční zprávě o působnosti všeobecné veřejné nemocnice v Litomyšli za rok 1935. Litomyšl, 1936. 7. Lašek, František: Středověký litomyšlský špitál. Historická studie. Zvláštní otisk z Trstenické stezky. Litomyšl, 1932. 8. Navrátil, F.: Příspěvek k dějinám lékárny „U zlaté koruny“. Český Krumlov, 1974. 9. Nejedlý, Zdeněk: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha první. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954. 10. Nejedlý, Zdeněk: Litomyšl, tisíc let ţivota českého města. Kniha druhá. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954. 11. Rusek, Václav, Kučerová, Mária: Úvod do studia farmacie a dějiny farmacie. První vydání. Praha: Avicenum, 1983. 12. Skřivánek, Milan, Vopálka, Pavel: Litomyšl, starobylé město. Praha a Litomyšl: Paseka, 1997. ISBN 80-7185-122-1 13. Šnéberger, Rudolf: Lékárna U zlaté koruny v Litomyšli. Článek časopisu Zprávy z muzeí od trstenické stezky č. 6. Vlastivědné muzeum v Litomyšli, 1969. 14. Výroční zpráva o působnosti všeobecné veřejné nemocnice v Litomyšli za rok 1937. Litomyšl, 1938. 15. Welz, Bedřich: Zpráva o všeobecné veřejné nemocnici v Litomyšli 1874-1902. Litomyšl, 1903. 16. http://www.justice.cz (20. 4. 2009) 17. http://www.lekarnacz.cz/index.php?modul=1 (20. 4. 2009) 18. http://www.litnem.cz/ustavni-lekarna/ (9. 4. 2009) 19. http://www.litnem.cz/historie-nemocnice/ (17. 3. 2009) 48
20. http://www.litomysl.cz/php/index/index.php?co=historie (16. 1. 2009) 21. http://www.sukl.cz (20. 4. 2009) 22. Časopis českého lékárnictva. Ročník II. Praha, 1883. 23. Časopis českého lékárnictva. Ročník IV. Praha, 1885. 24. Časopis českého lékárnictva. Ročník V. Praha, 1886. 25. Časopis českého lékárnictva. Ročník XIV. Praha, 1895. 26. Časopis českého lékárnictva. Ročník XVI. Praha, 1897. 27. Časopis českého lékárnictva. Ročník XXII. Praha, 1903. 28. Časopis českého lékárnictva. Ročník XXIV. Praha, 1905. 29. Časopis československého lékárnictva. Ročník II. Praha, 1921. 30. Časopis československého lékárnictva. Ročník III. Praha, 1922. 31. Lékárnický kalendář na rok 1884. Praha. 32. Lékárnický kalendář na rok 1891 - 1893. Praha. 33. Lékárnické kalendáře na rok 1897 – 1917. Praha. 34. Věstník svazu českého lékárnictva. Ročník XII. Redaktor: Jan Laub. Litomyšl, 1918. 35. Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XIV. Litomyšl, 1920. 36. Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XVIII/VI. Praha-Litomyšl, 1925. 37. Věstník svazu československého lékárnictva. Ročník XXIII/XI. Praha-Litomyšl, 1930. 38. Věstník svazu českých lékárníků. Ročník XXXI/XIX. Praha, 1938. 39. Vlastivědné muzeum Litomyšl: fond Jana Lauba- ţivotopis Jana Lauba. Karton I. 40. Farmaceutická asistentka lékárny Na Špitálku: ústní sdělení, 8. dubna 2009. 41. Kolektiv lékárny U Nemocnice: ústní sdělení, 8. dubna 2009. 42. Kolektiv pracovníků lékárny U Anděla Stráţce: ústní sdělení, 8. dubna 2009. 43. Tomášková, T., farmaceutická asistentka lékárny U Slunce: ústní sdělení, srpen 2008 České farmaceutické muzeum v Kuksu 44. Fond-Archiv hlavního grémia lékárníků Praha. Krabice č. 2, chrudimské grémium. 45. Kartotékové záznamy týkající se jednotlivých lékárníků v litomyšlských lékárnách. 46. Farmaceutická ročenka 1958. Krajská správa lékární. Ţilina, 1958. 47. Farmaceutická ročenka 1964. Krajský ústav národního zdraví v Hradci Králové. Havlíčkův Brod, 1964. 48. Farmaceutické prehĺady1979-1980. Martin, Osveta, 1980. 49. Farmaceutická ročenka ´99. První vydání. Praha, 1999
49
Obrazová příloha Převáţná většina obrazové přílohy týkající se historie města pochází z publikace Zdeňka Nejedlého Litomyšl, tisíc let ţivota českého města (viz. pouţitá literatura). Přílohy s lékárenskou tématikou pochází z Českého farmaceutického muzea v Kuksu od pana doc. Ruska. Barevné fotografie jsou mým autorským dílem a byly pořízeny 8. dubna 2009. Obrázek 1: Piaristické budovy-kolej, kostel a škola................................................................. 52 Obrázek 2: Rytina Litomyšle z 1. poloviny 19. století ............................................................. 52 Obrázek 3: Gymnázium A. Jiráska ........................................................................................... 53 Obrázek 4: Alois Jirásek ........................................................................................................... 53 Obrázek 5: Pomník Aloise Jiráska............................................................................................ 53 Obrázek 6: Bedřich Smetana .................................................................................................... 54 Obrázek 7: Smetanův dům ....................................................................................................... 54 Obrázek 8: Pomník B. Smetany ............................................................................................... 54 Obrázek 9: Litomyšlský zámek ................................................................................................ 55 Obrázek 10: Zrekonstruované Klášterní zahrady ..................................................................... 55 Obrázek 11: Pohled na Smetanovo náměstí ............................................................................. 55 Obrázek 12: Vavřinec Toulovec ............................................................................................... 56 Obrázek 13: Dr. František Cyril Kampelík .............................................................................. 56 Obrázek 14: Bratrský špitál ...................................................................................................... 56 Obrázek 15: Dr. Bedřich Welz ................................................................................................. 56 Obrázek 16: Litomyšlská nemocnice (1925) ............................................................................ 57 Obrázek 17: MUDr. František Lašek ....................................................................................... 57 Obrázek 18: Litomyšlská nemocnice a. s. (2007) .................................................................... 57 Obrázek 19: Poliklinika ............................................................................................................ 57 Obrázek 20: Dům, ve kterém byla umístěna lékárna "U Zlaté koruny" ................................... 58 Obrázek 21: Pamětní deska umístěna na domě, kde byla lékárna ............................................ 58 Obrázek 22: Číslo popisné s pamětní deskou ........................................................................... 58 Obrázek 23: Kamenný znak Pernštejnů ze schodiště lékárny .................................................. 58 Obrázek 24: Ph. Mr. Karel Kosinka ......................................................................................... 59 Obrázek 25: Bedřich Klöckler .................................................................................................. 59 Obrázek 26: Bedřich Klöckler za studií ................................................................................... 59 Obrázek 27: Inzerát na léčivá vína ........................................................................................... 59 50
Obrázek 28: Mariatherma ......................................................................................................... 60 Obrázek 29: Lékárna „U anděla Stráţce“ I .............................................................................. 60 Obrázek 30: Podpis Antonína Ferkla, lékárníka v Litomyšli a v Praze ................................... 60 Obrázek 31: Ph. Mr. Jan Laub .................................................................................................. 61 Obrázek 32: Lékárna "U anděla Stráţce" II ............................................................................. 61 Obrázek 33: Interiér lékárny I .................................................................................................. 62 Obrázek 34: Interiér lékárny II ................................................................................................. 62 Obrázek 35: Lékárna „Na Špitálku“ - exteriér ......................................................................... 63 Obrázek 36: Lékárna „Na Špitálku“ - interiér .......................................................................... 63 Obrázek 37: Exteriér lékárny „U Slunce“ ................................................................................ 64 Obrázek 38: Interiér lékárny „U Slunce“ ................................................................................. 64 Obrázek 39: Lékárna „ U Nemocnice“ zvenku ........................................................................ 65 Obrázek 40: Lékárna „U Nemocnice“ uvnitř ........................................................................... 65 Obrázek 41: Exteriér „Ústavní lékárny“ ................................................................................... 66 Obrázek 42: Interiér „Ústavní lékárny“ I ................................................................................. 66 Obrázek 43: Interiér "Ústavní lékárny" II ................................................................................ 67
51
Obrázek 1: Piaristické budovy-kolej, kostel a škola
Obrázek 2: Rytina Litomyšle z 1. poloviny 19. století
52
Obrázek 3: Gymnázium A. Jiráska
Obrázek 4: Alois Jirásek
Obrázek 5: Pomník Aloise Jiráska
53
Obrázek 6: Bedřich Smetana
Obrázek 8: Pomník B. Smetany
Obrázek 7: Smetanův dům
54
Obrázek 9: Litomyšlský zámek
Obrázek 10: Zrekonstruované Klášterní zahrady
Obrázek 11: Pohled na Smetanovo náměstí
55
Obrázek 14: Bratrský špitál Obrázek 12: Vavřinec Toulovec
Obrázek 13: Dr. František Cyril Kampelík
Obrázek 15: Dr. Bedřich Welz
56
Obrázek 16: Litomyšlská nemocnice (1925)
Obrázek 18: Litomyšlská nemocnice a. s. (2007)
Obrázek 17: MUDr. František Lašek
Obrázek 19: Poliklinika
57
LÉKÁRNA U ZLATÉ KORUNY
Obrázek 20: Dům, ve kterém byla umístěna lékárna "U Zlaté koruny"
Obrázek 22: Číslo popisné s pamětní deskou
Obrázek 23: Kamenný znak Pernštejnů ze schodiště lékárny
Obrázek 21: Pamětní deska umístěna na domě, kde byla lékárna
58
Obrázek 26: Bedřich Klöckler za studií
Obrázek 24: Ph. Mr. Karel Kosinka
Obrázek 25: Bedřich Klöckler
Obrázek 27: Inzerát na léčivá vína
59
Obrázek 28: Mariatherma
LÉKÁRNA U ANDĚLA STRÁŢCE
Obrázek 30: Podpis Antonína Ferkla, lékárníka v Litomyšli a v Praze Obrázek 29: Lékárna „U anděla Stráţce“ I
60
Obrázek 31: Ph. Mr. Jan Laub
Obrázek 32: Lékárna "U anděla Stráţce" II
61
Obrázek 33: Interiér lékárny I
Obrázek 34: Interiér lékárny II
62
LÉKÁRNA NA ŠPITÁLKU
Obrázek 35: Lékárna „Na Špitálku“ - exteriér
Obrázek 36: Lékárna „Na Špitálku“ - interiér
63
LÉKÁRNA U SLUNCE
Obrázek 37: Exteriér lékárny „U Slunce“
Obrázek 38: Interiér lékárny „U Slunce“
64
LÉKÁRNA U NEMOCNICE
Obrázek 39: Lékárna „ U Nemocnice“ zvenku
Obrázek 40: Lékárna „U Nemocnice“ uvnitř
65
ÚSTAVNÍ LÉKÁRNA LITOMYŠLSKÉ NEMOCNICE a. s.
Obrázek 41: Exteriér „Ústavní lékárny“
Obrázek 42: Interiér „Ústavní lékárny“ I
66
Obrázek 43: Interiér "Ústavní lékárny" II
67
