UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Katedra sportů v přírodě

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Katedra sportů v přírodě

NOUZOVÉ NOCOVÁNÍ V PŘÍRODĚ A PROJEKT NOCOVIŠŤ V KRKONOŠSKÉM NÁRODNÍM PARKU Diplomová práce

Vedoucí práce: PaedDr. Jiří Šafránek

Vypracoval: Bc. Ivo Šorm

Praha, 2012

ABSTRAKT

Název práce: Nouzové nocování v přírodě a projekt nocovišť v Krkonošském národním parku. K některým formám pobytu v přírodě patří i plánované přespání pod širým nebem (bivak) nebo pod stanem bez delšího zdržování na místě. Tento fenomén se především v chráněných územích dostává do konfliktu s ochranou přírody a je třeba najít kompromisní řešení, aby byly uspokojeny obě strany, návštěvník i instituce spravující dané území. Cílem této práce je seznámit s fenoménem nouzových nocovišť a možnostmi táboření a bivakování v přírodě u nás i v zahraničí, zjistit, jaká je informovanost o nouzových nocovištích v národním parku Šumava mezi správami ostatních národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice, a navrhnout vhodná místa pro nocoviště v Krkonoších. Data jsme získali využitím kvantitativního výzkumu, který proběhl formou dotazníkového šetření a jako základní zkoumaný soubor byly zvoleny správy národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice. Získaná data byla statisticky zpracována v programu Microsoft Excel a interpretována v grafické i slovní podobě. Kvalitativní

výzkum

proběhl

pomocí

strukturovaného

otevřeného

rozhovoru

s pracovníkem Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Interview je zaměřeno na sběr dat o projektu nouzových nocovišť v národním parku Šumava. Zjistili jsme, že většina správ národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice má zkušenost s nouzovými nocovišti v národním parku Šumava (osobní zkušenost, informace z médií, od kolegů v práci, nebo od přátel). Více než polovina respondentů se setkala s nocovišti i v zahraničí (nejčastěji v alpských nebo skandinávských zemích). I když většinu z nich projekt zaujal, jen ve 12 % případů u nich probíhala, nebo dosud probíhá iniciativa, která by mohla vést k realizaci projektu nouzových nocovišť i na jimi chráněném území. Klíčová slova: nouzová nocoviště, bivakování, Národní park Šumava, Krkonošský národní park.

ABSTRACT

Title: Emergency Overnight in Nature and the Project of Shelters in the Giant Mountains National Park. Some forms of outdoor trips include planned overnight under the open sky (bivouac) or in a tent without delay longer in place. This phenomenon (mainly in protected areas) comes into conflict with nature protection and need to find a compromise to satisfy both sides, the visitor and the institution administering the area. The aim of this thesis is to introduce the phenomenon of emergency overnight shelters and the possibilities of camping and bivouacking in nature at home and abroad, to ascertain the awareness of emergency shelters in the Šumava National Park at other Administrations of National Parks and Protected Landscape Areas in the Czech Republic and propose suitable locations for the shelters in the Giant Mountains National Park. Quantitative research was conducted by questionnaire. It examined Administrations of National Parks and Protected Landscape Areas in the Czech Republic. The obtained data were statistically processed in Microsoft Excel and interpreted in graphic and verbal form. Qualitative research was carried out using a structured interview with an employee of the Šumava National Park. Interview focuses on collecting data on the project of emergency shelters in the Šumava National Park. We found that most Administrations of National Parks and Protected Landscape Areas in the Czech Republic have any experiences with emergency shelters in the Šumava National Park (personal experience, information from the media, from colleagues at work, or friends). More than half of the respondents met with the shelters abroad (mostly in the Alpine countries or Scandinavian countries). Even though most of them interested in the project, only 12 % of cases have an initiative that could lead to the realization of the emergency shelters to their protected area. Keywords: emergency shelters, bivouacking, the Šumava National Park, the Giant Mountains National Park.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a dalších pramenů uvedených v seznamu použitých zdrojů.

V Praze dne 27. 4. 2012

podpis .................................

Tímto bych chtěl poděkovat celé své rodině za podporu během mého studia na FTVS UK, vedoucímu své diplomové práce PaedDr. Jiřímu Šafránkovi za cenné rady a konzultace a v neposlední řadě i pracovníkům Správy NP a CHKO Šumava za ochotu, poskytnutí materiálů a odborné konzultace.

Svoluji k zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení

Číslo OP

Datum vypůjčení

Poznámka

Obsah 1

Úvod .....................................................................................................................9

2

Teoretická část ..................................................................................................... 10 2.1

KRKONOŠE .................................................................................................... 10

2.1.1

Přírodní charakteristika území ................................................................ 10

2.1.2

Krkonošský národní park ....................................................................... 11

2.1.3

Správa Krkonošského národního parku .................................................. 13

2.1.4

Historie turistiky a sportu v Krkonoších ................................................. 13

2.1.5

Rozvoj turismu a jeho vlivy na přírodu Krkonoš..................................... 16

2.2

TÁBOŘENÍ A BIVAKOVÁNÍ V PŘÍRODĚ .............................................................. 17

2.2.1

Možnosti přenocování v přírodě v zahraničí ...........................................19

2.2.1.1 Slovenská republika ............................................................................ 19 2.2.1.2 Alpské země ....................................................................................... 21 2.2.1.3 Spojené království Velké Británie a Severního Irska ........................... 22 2.2.1.4 Norsko ................................................................................................ 22 2.2.1.5 Finsko................................................................................................. 23 2.2.1.6 Nový Zéland ....................................................................................... 25 2.2.2

Nouzová nocoviště v NP Šumava ........................................................... 27

2.2.2.1 Charakteristika nouzových nocovišť ................................................... 27 2.2.2.2 Cíl projektu nouzových nocovišť ........................................................ 28 2.2.2.3 Vznik, údržba a využívání nocovišť .................................................... 28 2.2.2.4 Výhody a nevýhody nouzových nocovišť ...........................................29 2.2.2.5 Navrhované dílčí změny při realizaci projektu nouzových nocovišť .... 30

3

Cíle a úkoly práce ................................................................................................ 31

4

Metodika práce .................................................................................................... 32

5

Výsledky ............................................................................................................. 33 5.1

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ .................................................................................. 33

5.2

INTERVIEW .................................................................................................... 39

6

Diskuze ............................................................................................................... 40

7

Závěr ................................................................................................................... 44

8

Seznam použitých zdrojů ..................................................................................... 46

9

Seznam zkratek.................................................................................................... 51

10

Seznam grafů ....................................................................................................... 52

11

Seznam příloh ......................................................................................................52

12

Přílohy ................................................................................................................. 53

1 Úvod

Fenomén nouzových nocovišť není ve světě ojedinělým. Setkat se s ním můžeme např. ve Skandinávii, v alpských zemích, ale také v USA, Austrálii či na Novém Zélandu. V České republice se o nouzových nocovištích mluví již řadu let, většinou právě na základě osobních zkušeností s těmito nocovišti při zahraničních cestách po národních parcích. Je ale zajímavé, že i když tento fenomén pozitivně vnímá většina lidí, dosud jediným realizátorem projektu v českých podmínkách je Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, která na svém území vybudovala a uvedla do provozu již 7 nocovišť. Jedná se o názornou ukázku toho, jakým způsobem lze také přilákat turisty do národního parku, vylézt z ochranářské ulity a vyjít vstříc člověku. Tato nouzová nocoviště (dále NN), kterým se též říká bivak kempy, umožňují zájemcům to, co dosud nebylo oficiálně možné, legálně přenocovat na území národního parku. Správa národního parku Šumava tak vyšla vstříc úzkému okruhu lidí, kteří rádi stráví noc pod širým nebem a mohou tak poznat místní krajinu z poněkud jiného úhlu pohledu. NN fungují od 1. srpna roku 2008, kdy byla oficiálně otevřena veřejnosti. Na úvod jsem si položil hned několik otázek, na které se budu snažit nalézt odpověď. Proč by se bivak kempy nemohly objevit i na území jiných národních parků (dále NP) či chráněných krajinných oblastí (dále CHKO) naší vlasti? Mají správy jednotlivých NP a CHKO vůbec o tuto problematiku zájem? V případě, že ano, vyvíjejí dostatečnou aktivitu, aby mohlo dojít ke zřízení nouzových nocovišť i na jejich území? Vědí o tom, co vše je zapotřebí, aby mohlo dojít k úspěšné realizaci projektu? Ten by jim totiž mohl pomoci přilákat celou řadu turistů, kteří by ocenili oficiální možnost realizovat přechod či přejezd chráněného území s přespáním ve volné přírodě. V této práci se snažím více zaměřit na Krkonošský národní park, nejstarší v naší zemi. Krom mého blízkého vztahu k přírodě Krkonoš je nutno uvést, že se jedná o jednoznačně nejnavštěvovanější národní park v České republice s přibližně 5 až 6 miliony návštěvníků ročně. A i když je rozlohou ve srovnání s NP Šumava téměř o polovinu menší, domnívám se, že při jeho přechodu, by si turisté zavedení podobného projektu, který realizovala Správa NP Šumava, zcela jistě zasloužili a nocovišť hojně využívali. Je tu sice možnost přenocovat v některé z horských bud nabízejících 9

ubytovací služby, ale z vlastní zkušenosti vím, že i v dnešní době se stále najde mnoho příznivců spaní „pod širákem“, kteří by možnost legálního přenocování v přírodě KRNAP jistě ocenili, aniž by se dopouštěli přestupků proti ochraně přírody. A jak názorně dokazuje Správa NP Šumava, když je snaha, jde cokoliv…

2 Teoretická část 2.1

Krkonoše

2.1.1 Přírodní charakteristika území Krkonoše, nejvyšší pohoří České republiky, ale i celé střední Evropy severně od Alp, s nejvyšší horou Sněžkou (1602 m n. m.), tvoří přirozenou hranici mezi Českou republikou a Polskem, která prochází po Slezském (hraničním) hřebeni hor. Jsou součástí labsko-oderského rozvodí, s pramenem evropského veletoku Labe. Celková rozloha pohoří je 631 km², z toho 454 km² zaujímají české a 177 km² polské Krkonoše (polsky Karkonosze). Rozlohou se jedná o poměrně malé pohoří, vytvářejí souvislé pásmo podobné tvaru kosodélníku, 40 km dlouhé a 18 km široké s orientací ve směru od severozápadu k jihovýchodu. Zeměpisně jsou Krkonoše vymezeny na západě Novosvětským sedlem (888 m n. m.) nad Harrachovem a na východě sedlem Libovským (516 m n. m.). Na západě sousedí s Jizerskými horami, na východě s Broumovskou vrchovinou a na jihu s Českou křídovou tabulí, v Polsku s Kotlinou Jeleniogórskou a Rudawami Janowickiemi (Kolektiv autorů, 1980). Mimořádná přírodovědecká hodnota horského masivu Krkonoš souvisí především s výjimečnou polohou tohoto pohoří uprostřed Evropy, nadmořskou výškou a s jeho charakteristickou geomorfologií. Krkonoše jsou v Evropě položeny tak, že jejich horská a vysokohorská příroda představuje izolovaně vysutou výspu alpinského a subalpinského ekosystému. Jsou frekventovanou křižovatkou látkových, energetických a informačních toků, přes kterou se převalují vzduchové masy od Atlantiku i z Arktidy, přes kterou se stěhovaly a stále stěhují rostlinné a živočišné druhy ponejvíce ve směru poledníků (Štursa, 1999). Zajímavost Krkonoš spočívá v jejich neobyčejné biodiverzitě a rozmanitosti krajiny na relativně malé rozloze. Návštěvník se tu setká jak s listnatými a smíšenými lesy, horskými smrčinami, klečovými porosty, ledovcovými kary s Krakonošovou a Čertovou 10

botanickou zahrádkou, ale také s lišejníkovou arkticko-alpinskou tundrou na nejvyšších hřebenech (Vítek, 2005).

2.1.2 Krkonošský národní park Krkonošský národní park (KRNAP) byl zřízen v květnu 1963 na rozloze 550 km² vč. ochranného pásma, na polské straně hor byl zřízen Karkonoski Park Narodowy (KPN) již v roce 1959 na rozloze 56 km². Správa KRNAP sídlí ve Vrchlabí, Dyrekcja KPN v Jelení Hoře. Zonace parku je dělena na I. zónu (přísnou přírodní) o velikosti 4 503 ha, II. zónu (řízenou přírodní) o velikosti 3 416 ha, III. zónu (okrajovou) o velikosti 28 408 ha a ochranné pásmo o rozloze 18 642 ha. Od roku 1992 jsou Krkonoše zařazeny do mezinárodní sítě rezervací UNESCO, jako bilaterální biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze. Pančavské a Úpské rašeliniště na hřebenech zdejších hor jsou zařazena do seznamu mokřadů mezinárodního významu v rámci Ramsarské konvence. Celé Krkonoše jsou také uvedeny mezi významnými ornitologickými lokalitami v Evropě (IBA). Unikátní partie hor ležící nad hranicí lesa označené jako „Krkonošská tundra“ jsou začleněny mezi CORINE Biotopes a nejcennější biotopy Krkonoš jsou zároveň zařazeny do evropské sítě NATURA 2000. Na české straně Krkonoš se rozkládají katastry 29 obcí. Počet trvale bydlících obyvatel v obou národních parcích (KRNAP, KPN) je přibližně 27 000, na území horské části Krkonoš se nachází přibližně 6 000 trvale obydlených nebo rekreačních objektů, z toho v národních parcích asi 1 500. Na území I. a II. zóny KRNAP je situováno 82 objektů. Celková roční návštěvnost se odhaduje na 5 – 6 milionů pobytových dnů na české straně Krkonoš, a až 2 miliony na polské straně Krkonoš, z toho přes 60 % je v zimním období. Oba národní parky tak patří mezi nejnavštěvovanější evropská chráněná území (Kolektiv autorů Správy KRNAP, 2009). Rozvoj turistického využití území České republiky byl těsně spjat se vznikem a činností turistických spolků ve druhé polovině 19. století (k nejvýznamnějším v Krkonoších patřily

především

německé

spolky

Hauptverband

deutscher

Gebirgs-

und

Wandervereine, Österreichischer Riesengebirgsverein a v menší míře i český KČT). Spolky začaly v turisticky atraktivní horské krajině budovat první objekty turistické infrastruktury, jako jsou turistické chaty a útulny, rozhledny, cesty a další. Po roce 1948 11

došlo k přerušení tohoto trendu a k oživení výstavby formou výstavby podnikových rekreačních zařízení, hotelů a později i penzionů v horských střediscích dochází až v 70. a 80. letech 20. století. Ubytovací potenciál tzv. podnikové rekreace měl v turistické infrastruktuře Krkonoš na sklonku 80. let zcela rozhodující podíl a koncentroval se do nejvýznamnějších horských středisek (Harrachov, Rokytnice nad Jizerou, Vítkovice, Benecko, Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Strážné, Janské Lázně, Černý Důl a Horní Maršov). V roce 1987 bylo v podnikových zařízeních jen v části Krkonoš rozkládající se v Královéhradeckém kraji umístěno celkem 22 000 lůžek (naprosto dominantně v majetku pražských podniků a institucí), zatímco v zařízeních volného cestovního ruchu pouze 4 200 lůžek. Od počátku 90. let docházelo k postupné přeměně bohatého fondu zařízení podnikové rekreace na komerční ubytovací zařízení, otevřená všem návštěvníkům, přičemž se zásadně změnily především vlastnické poměry, bohužel ne celková kapacita a kvalita zařízení. V současné době tak podle oficiálních údajů ČSÚ (publikace Kapacita ubytovacích zařízení cestovního ruchu) a odhadů odborníků lze konstatovat, že turistický region Krkonoše disponuje cca 50 000 lůžky, z toho přibližně 20 000 se nachází v území západních Krkonoš v Libereckém kraji a asi 30 000 ve východní části rozkládající se v Královéhradeckém kraji. Druhová skladba ubytovacích zařízení v Krkonoších je do značné míry podmíněna minulým vývojem. Převažují zde méně kapacitní a méně vybavené penziony, následované pro region Krkonoš typickými horskými chatami a boudami, ubytováním hotelového typu (kolem 20 až 30% celkové kapacity), dále pak ubytovnami, motoresty, rekreačními středisky a dalšími (GaREP, 2003). Síť turistických cest na české straně Krkonoš má celkovou délku přibližně 800 km, v provozu je zde cca 400 lyžařských vleků a lanovek a přibližně stejný počet sjezdových tratí a lyžařských svahů. Na území Krkonoš funguje sít informačních středisek, která jsou v Peci pod Sněžkou, v Obřím dole, v Temném Dole, ve Vrchlabí, ve Špindlerově Mlýně, ve Strážném, v Rokytnici nad Jizerou a v Harrachově, kde může člověk získat podrobné informace o území KRNAP a všech aktuálních událostech této oblasti (Kolektiv autorů Správy KRNAP, 2009).

12

2.1.3 Správa Krkonošského národního parku Správa KRNAP je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem životního prostředí České republiky. Sídlí ve Vrchlabí a v regionu Krkonoš má řadu detašovaných pracovišť. Správa KRNAP je odbornou organizací pro ochranu přírody, zabezpečení strážní, kontrolní a informační služby, provádění sanačních a údržbářských prací a kulturněvýchovnou činnost pro území národního parku (dále NP) a jeho ochranného pásma (dále OP). Současně provádí hospodářskou činnost v lesích. Posláním Správy je zajistit uchování a zlepšení přírodního prostředí NP a jeho OP, zejména ochranu či obnovu samořídících funkcí přírodních systémů, přísnou ochranu krkonošské flóry a fauny, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů a využití území NP a OP k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí. Jedním z úkolů Správy je i vychovávat a právě k tomu může sloužit i rozumné zpřístupňování přírody návštěvníkům Krkonoš. (Kolektiv autorů Správy KRNAP, 2009). Přestože hlavním úkolem Správy KRNAP je ochrana přírodních a kulturně-historických hodnot svěřeného území, podílí se aktivně i na rozvoji turistického ruchu. Svědčí o tom terénní zařízení v podobě informačních středisek, naučných panelů, odpočinkových míst, stovek kilometrů značených turistických cest a cyklostezek a samozřejmě i projekt Krkonoše – lyžařský běžecký ráj, na kterém Správa KRNAP spolupracuje se Svazem krkonošských měst a obcí a který v závislosti na sněhových podmínkách nabízí až 500 km upravených a značených lyžařských tratí. Snahou Správy Krkonošského národního parku je nalézt optimální kompromis mezi potřebami ochrany přírody a požadavky na rozumný rozvoj regionu (Vlček, 2008).

2.1.4 Historie turistiky a sportu v Krkonoších Dle Štursy (2003) předcházely rozvoji sportu a turistiky od konce 16. století výpravy vědců a učenců, představitelů církve a význačných osobností. Teprve kolem 18. století přicházejí do hor návštěvníci a turisté v duchu nové ideologie Jeana Jacquesa Rousseaua, která hlásala návrat k přírodě.

13

Jak uvádí Sýkora (1983), nové podněty k rozvoji cest do hor přinesly i dvě politickonáboženské akce, vysvěcení kaple sv. Vavřince na Sněžce (v r. 1681) a Labského pramene (v r. 1684) královéhradeckým biskupem Janem Kryštofem z Tallenbergu. Náboženská procesí se pak konala každoročně a o svátcích se zde sešlo až 800 lidí v jednom dni. Poutě věřících lze tedy považovat za určitou dobovou formu turistiky, ve kterou se také postupně téměř změnily. O rozvoji turistiky svědčí například i to, že již v roce 1884 navštívilo vrchol Sněžky 50 000 lidí. Pro srovnání, o více než 100 let později se na Sněžku ročně podívá více než 800 000 návštěvníků (Správa KRNAP, 1996). Od 30. let 19. století se začaly stavět boudy určené k poskytování služeb návštěvníkům hor (Labská bouda r. 1830, Bouda u Sněžných jam r. 1837, Obří bouda r. 1847, Pruská bouda r. 1860 a Česká bouda r. 1868 na Sněžce a další). K nejznámějším střediskům patřila Hamplova bouda na slezské straně, na české pak Luční bouda a Petrovka, všechny vzniklé přestavbou stavení sloužících budnímu hospodářství (Kolektiv autorů, 1980). Kromě toho začala být rozšiřována síť komunikací spojujících turistická centra s atraktivními lokalitami, byly značeny turistické trasy a začaly být vydávány turistické mapy a průvodce. Od poloviny 19. století působil turistický ruch i na přeměnu a rozvoj hlavních krkonošských sídlišť, Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou a Harrachova, která se z malých zemědělsko-průmyslových a dřevařských osad rozrůstala ve střediska cestovního ruchu. S výstavbou hotelů se začalo až na přelomu 19. a 20. století (Kolektiv autorů, 1980). Jak uvádí Sýkora (1983), masový rozvoj turistiky nastává v 50. letech 20. století, kdy velkou část ubytovacích kapacit převzala podniková a ústřední rekreace ROH. Masovou činností se cestovní ruch stává v souvislosti s příchodem velkého množství obyvatelstva do měst a s prodlužováním délky volného času. K rozvoji zimní turistiky došlo dle Štursy (2003) v první polovině 19. století s rozvojem jízd na sáňkách a především pak na konci 19. století po rozšíření lyží. Jízda na saních – rohačkách ze hřbetů kopců do údolí, např. z Pomezních bud do Kowar, ze Szrenice do Sklarske Poreby nebo od Petrovy boudy do Špindlerova Mlýna, patřila k nejznámějším a nejoblíbenějším turistickým zimním atrakcím. V zimě 1899/1900 jezdilo po krkonošských cestách kolem 3900 rohaček a až 6000 sportovních saní. Střediskem 14

sáňkařského sportu se po roce 1900 staly Janské Lázně, kde byl v roce 1913 postaven kilometrový sáňkařský výtah. Ještě větší význam pro zimní turistiku mělo však zavedení lyží. Lyžování proniklo do Krkonoš teprve v 90. letech 19. století. Průkopníky lyžařství v Krkonoších se stali harrachovští lesníci, pro něž objednal hrabě Jan Harrach, majitel panství Jilemnice, lyže v Rakousku. Podle dovezených vzorů se pak začaly vyrábět další lyže i u nás. Pár originálních „ski“ si také objednal pozdější propagátor lyžařského sportu, řídící učitel Jan Buchar z Horních Štěpanic, poprvé je vyzkoušel na Štědrý den v roce 1892. Buchar měl rozhodující význam pro rozvoj lyžařství v Krkonoších. Byl prvním předsedou jilemnického Ski klubu a v letech 1903 až 1907 zastával funkci prvního předsedy Svazu lyžařů v Království českém (Sýkora, aj., 1983). Nastal rychlý rozvoj lyžování jak v praktickém životě horalů, tak zejména při sportu a rekreaci. Rozšíření lyžařské turistiky a sportu dovršilo přeměnu Krkonoš v celoročně využívanou oblast cestovního ruchu. První světová válka znamenala naprostý úpadek lyžařství i turistiky jak v Krkonoších, tak i v celé Evropě. Po jejím skončení však dochází k nebývalému rozmachu. Rozvoj sjezdového lyžování nastává až po druhé světové válce, kdy jsou vedle lanovek stavěny i četné vleky a zřizovány sjezdové tratě. První lanovka byla postavena v roce 1928 a spojovala Janské Lázně a Černou horu (1299 m n. m.), jedná se tak o nejstarší lanovou dráhu na území České republiky. Dnes je zde již vybudována nová moderní lanovka (Kolektiv autorů, 1980). Jak uvádí Erlebach (2007), specifická situace Krkonoš spolu s jejich velkou atraktivností, přírodními krásami, velmi dobrými podmínkami pro provozování letní i zimní turistiky a sportů, a s tím související i relativně snadná dostupnost z velké části Čech i Moravy, umožnila prudký rozvoj cestovního ruchu. Cestovní ruch se stal nejen nejvýznamnějším hospodářským činitelem působícím na další rozvoj Krkonoš, ale i faktorem ohrožujícím jejich přírodní prostředí a bohatství živelnou výstavbou komunikací a sídlišť, devastací rostlinného krytu a znečišťováním přírody odpadky.

15

2.1.5 Rozvoj turismu a jeho vlivy na přírodu Krkonoš Flousek (2007) zmiňuje, že se v Krkonoších během 20. století odehrálo několik výrazných etap, které se promítly do vzhledu krajiny a stavu přírody. První třetina 20. století byla ve znamení snahy o prudký rozvoj turistického ruchu, který však byl utlumen pozdějšími válečnými událostmi. Krkonošská krajina měla v té době ještě relativně vyvážený a harmonický ráz. Politické a demografické změny na konci 2. světové války a v poválečných letech se záhy projevily v přístupu k využívání tohoto výjimečně cenného horského prostředí. Pod heslem „hory patří pracujícím“ začala éra nesmyslně koncentrovaného cestovního ruchu a rekreace, která postihla krajinu Krkonoš v podobě budování megalomanských objektů podnikové rekreace. Většina horských bud se proměnila na rekreační (podnikové) objekty. Do Krkonoš začaly proudit statisíce návštěvníků, a statistické údaje z konce 70. let 20. století uváděly roční návštěvnost (české i polské strany) dokonce až 10 milionů osob. Nezvládnutý růst cestovního ruchu a turistiky měl v krajině velmi nežádoucí dopad. K němu se poté přidal i neblahý vliv průmyslových imisí, které v Krkonoších, podobně jako v okolních hercynských středohorách, výrazně zhoršily kvalitu ovzduší, půdy a vody, se všemi negativními důsledky na horské ekosystémy. Ty se vizuálně projevily ve velkoplošném poškození až odumírání horských smrkových lesů. Situace se významně zlepšila po roce 1990, kdy došlo ke zřízení Ministerstva životního prostředí ČR a ke schválení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny České republiky. Tím odstartovala novodobá éra v historii Krkonoš, éra nesnadného hledání optimální vize dalšího vývoje Krkonoš, který by na jedné straně respektoval unikátní přírodovědný význam tohoto malého pohoří v celoevropském kontextu, na straně druhé zaručil jeho bezkonfliktní využívání místními lidmi a návštěvníky. Dle Flouska (2007) se jedná o éru poznamenanou složitým hledáním řešení velkých kauz typu Sněžka, Lysá hora, Szrenica, experimenty s dočasným uzavíráním některých horských cest či regulováním jejich zátěže, tlakem na další rozšiřování kapacit lyžařské infrastruktury, módními, avšak velmi problematickými trendy budování apartmánových bytů,

nástupem

nových

sportovních

aktivit

(snowboarding,

závěsné

létání,

skialpinismus), nedořešeným legislativním rámcem daňové a úvěrové politiky státu, včetně problematického přerozdělování příjmů obcí. 16

Je zřejmé, že právě sféra turistického cestovního ruchu je v tak atraktivní oblasti, jako jsou Krkonoše, jediným zdrojem trvalé prosperity místních obyvatel. Aby tomu tak bylo, musí se turistika a cestovní ruch rozvíjet na principech udržitelného rozvoje, musí respektovat únosnou kapacitu krajiny horského národního parku, specifika uspořádání horské přírody vyjádřené v podobě zonace NP i v řadě zákonných norem, které regulují či omezují lidské aktivity v různých zónách národního parku. Jen takový rozvoj turismu a cestovního ruchu může v Krkonoších zaručovat dlouhodobý zdroj pracovních příležitostí, stimulovat místní ekonomiku jak na území NP a jeho OP, tak i širšího regionu za hranice velkoplošného chráněného území, podporovat výměnu deviz, zlepšovat rekreační infrastrukturu a sociální standard místních obyvatel, přispívat k oživení regionálních, kulturně-historických tradic a stimulovat zájem místních lidí, samospráv a úřadů na udržení přírodních a krajinných hodnot území (Flousek, aj., 2007).

2.2

Táboření a bivakování v přírodě

Táboření a bivakování v přírodě je v českých, ale i zahraničních podmínkách celkem běžnou záležitostí. Tato praxe je však tolerována pouze někde, má-li potřebnou oporu v zákoně. V České republice tuto problematiku vymezuje zákon č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Ten jasně zakazuje táboření a rozdělávání ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, a to na celém území národních parků, chráněných krajinných oblastí a národních přírodních rezervací. V ostatních zvláště chráněných územích (např. přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, atd.) táboření zakázáno není, ale zřizovacím aktem daného území mohou být stanoveny bližší ochranné podmínky, které je třeba respektovat – může být stanoveno, že se pro určité vymezené činnosti vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody (takovouto činností může být i táboření). Případů, kdy není táboření povolené je však mnohem víc. Např. zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) jasně uvádí, že kouření, rozdělávání nebo udržování otevřeného ohně a táboření mimo vyhrazená místa je v lesích zakázáno. S tím úzce souvisí i zákaz rozdělávání nebo udržování otevřeného ohně do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Tábořit nelze ani na pozemcích, které jsou ve vlastnictví fyzických osob – respektive to možné je, ale vždy je nutný souhlas vlastníka. 17

Táboření může být také omezeno, popřípadě i zakázáno prostřednictvím obecní vyhlášky, provozních řádů objektů apod., jak stanovuje zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení). A mimo vyhrazená místa nelze tábořit ani v ochranných pásmech (ochranné pásmo chráněných území, ochranné pásmo vodního zdroje, ochranné pásmo přírodních léčivých zdrojů, atd.). Každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Táboření by nemělo způsobit vlastníku nebo nájemci pozemku škodu. V případě, že se nechceme dopustit přestupku vůči legislativě, než začneme někde tábořit, je nutné si zjistit, kde se daný pozemek nachází (katastr, zvlášť chráněné území, les, intenzivně využívaná zemědělská půda, ochranné pásmo, atd.), zjistit si vlastníka pozemku, popř. zda táboření nezakazuje obecní vyhláška. Přesná definice pojmu „táboření“ však v platném znění zákona uvedena není. To uvádí až v komentáři k tomuto zákonu Miko a Borovičková (2007). Pod pojmem „táboření“ se rozumí setrvávání osob na jednom místě mimo budovy s pomocí přístřešků jakéhokoliv druhu, např. stanu. V praxi se za táboření považuje zejména „přebývání na jednom místě v přírodě přes noc (nocování)“. Dále např. Prchalová (2006) definuje táboření jako „…souhrn různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě spojený s přenocováním, a to obvykle ve stanech (stavění stanů, příprava stravy, hygiena, likvidace odpadu atd.)“. Z toho jasně vyplývá, že „přespávání pod širým nebem (bivak)“ ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny nespadá pod termín „táboření“, tudíž není tímto zákonem zakázáno. Jak uvádí Brandos (2011), jedním z aktivistů, který se soudil se státem o možnost legálního bivakování v chráněných územích, byl Martin Hyťha. Poté, co mu v roce 2007 vláda zamítla jeho žádost o výjimku pro legální spaní pod širákem, se od roku 2008 začal soudit. Vše změnil až výrok soudu, jenž dal Hyťhovi za pravdu a rozhodl, že pro bivakování na území CHKO není zapotřebí výjimky, což v praxi znamená, že není potřeba žádat o povolení jednotlivé správy CHKO. V České republice se zhruba v posledních dvou desetiletích po přechodném uvolnění proti tomuto fenoménu, který má dávné historické kořeny, opět poměrně brojilo. Bylo snahou takovéto tábořící a bivakující turisty „vytlačovat“ zpátky do ubytovacích zařízení a kempů, uvádí dále Brandos (2011). Až v posledních několika letech se u nás objevily první náznaky danou situaci změnit. Prvním a nutno podotknout, že dosud jediným iniciátorem, který svůj záměr zrealizoval, byla Správa NP a CHKO Šumava. 18

Na území jejich národního parku se totiž v roce 2008 otevřela veřejnosti místa, na kterých lze oficiálně přenocovat. To vše pod názvem nouzová nocoviště, doplněné mottem „Přenocuj a jdi dál“. Tato místa umožňují jednorázové přespání při přechodu či přejezdu Šumavy (např. pěšky, na kole, běžeckých lyžích apod.) za jasně stanovených podmínek vymezených provozním řádem nouzových nocovišť. V Čechách se však bohužel skutečně jedná o projekt ojedinělý, který zatím čeká na své následovníky.

2.2.1 Možnosti přenocování v přírodě v zahraničí Podmínky pro přenocování v přírodě v cizích zemích jsou značně rozdílné. Faktorů, které situaci v dané zemi ovlivňují, je mnoho. Patří mezi ně např. přírodní charakteristika dané země či oblasti, podoba turistického ruchu, politická vůle, forma spravování chráněných území atd. V neposlední řadě je to zcela jistě i disciplinovanost samotných turistů. V některých zemích najdeme turistické spolky spravující rozsáhlé sítě turistických tras, chat a ubytoven (např. v Čechách Klub českých turistů, na Slovensku Klub slovenských turistov, v Polsku Polskie towarzystwo turystycznokrajoznawcze, v Norsku Den Norske Turistforening atd.), v alpských zemích působí největší horolezecká zájmová organizace na světě Alpenverein, která se mj. stará o cesty, horské chaty a podporu horolezectví, ve Finsku se o většinu chráněných území stará na velmi vysoké úrovni státní podnik Metsähallitus (lesní správa). Na Britských ostrovech působí mj. Mountain Bothies Association, která spravuje poměrně rozsáhlou síť přístřešků v odlehlých a hornatých oblastech severní Anglie, Skotska a Walesu. V USA spravuje národní parky a chráněná území National Park Service, úřad spadající pod kontrolu Federální vlády Spojených států. Na Novém Zélandu se o celou agendu ochrany přírody, včetně správy všech turistických stezek a rozsáhlé sítě chat a kempů, stará vládní organizace Department of Conservation (DOC).

2.2.1.1 Slovenská republika Oproti podmínkám u nás, kde bivakování není zakázáno ani v chráněných oblastech (viz kapitola 2.2.1), je situace na Slovensku spíše opačná. Tolerance vůči turistům přespávajících pod širákem se v posledních letech obecně snížila. Dle Brandose (2011) je především ve Vysokých a Západních Tatrách běžnou praxí nahánění turistů, kteří 19

v přírodě načerno nocují, místními strážci. Na Slovensku sice tábořit a bivakovat ve volné přírodě lze, avšak pouze na k tomu vyhrazených místech. Situace se naopak zlepšila např. v Nízkých Tatrách, kde došlo k rekonstrukci útulen Andrejcová a Ramža a došlo k vybudování nové útulny v Hiadelském sedle. Na hřebeni tu existuje řada míst, která jsou správou NAPANT (Národní park Nízké Tatry) určena pro jednorázové a legální přespání při přechodu hlavního hřebene Nízkých Tater. Na některých těchto místech se za nocleh platí místnímu správci (útulna Ďurková, Kamenná chata pod Chopkom či chata M. R. Štefánika), jinde se dá přenocovat zcela bezplatně (již zmíněné zrekonstruované útulny Andejcová a Ramža a nová útulna v Hiadelském sedle, dále pak útulna pod Štrosy či srub pod Úplazíkom), uvádí Brandos (2005). Podobně rozumně přistupuje k bivakování v přírodě i správa národního parku Velká Fatra. Díky vyhlášce Krajského úřadu životního prostředí v Žilině z roku 2005 a jejím ukotvení v návštěvním řádu NP je táboření na území národního parku za účelem jednorázového, případně nouzového přenocování možné ve vzdálenosti do 50 metrů od existujících útulen, chat a salaší v několika lokalitách. Jsou to místa, která byla volena tak, aby se při přechodu hlavního hřebene nemuselo scházet do údolí. Jak uvádí Brandos (2007), jedná se o lokality: u památníku Slovenského národního povstání na Kráľovej studni, pod Suchým vrchem, v sedle Kýšky, Smrekovica – v okruhu 50 m od salaše na Močidle, Šiprúň – v okruhu 50 m od salaše na Prednom a lokalita Rakytovy Grúň mezi Vyšnou Lipovou a Kľakem. Rozdělávání ohně je zde možné jen v bezprostředním okolí rekreačních objektů, hospodářských budov a chat, maximálně do 50 metrů od objektů na vyhrazených, vybudovaných a označených ohništích. Vzhledem k nebezpečí vzniku požáru správa NP Velká Fatra doporučuje maximální ostražitost a dodržování všech protipožárních opatření. Pozitivně se k této problematice staví i správa méně známého národního parku Muránska planina, ležícího jižně od Nízkých Tater. K útulně Nižná Kľaková, která slouží turistům již od roku 1997, zde přibyl i zcela nový, nádherný srub Burda pod Fabovou hoľou, který má vlastního správce a nocleh je zde možný za 3 €. Vyhrazená tábořiště je však možné nalézt i v jiných slovenských NP a CHKO, např. ve Slovenském krasu či v národním parku Poloniny.

20

2.2.1.2 Alpské země Alpenverein, v překladu z němčiny „Alpský spolek“, je největší horolezeckou zájmovou organizací na světě, pod kterou se sdružují alpské spolky jednotlivých zemí. Mezi ty největší patří německý Deutscher Alpenverein, rakouský Österreichischer Alpenverein a švýcarský Schweizer Alpen Club. Členové Alpenvereinu mohou využívat mnoho výhod, kdy k těm nejzajímavějším patří pojištění rozličných sportovních aktivit nejen v horách, které platí (až na pár výjimek) po celém světě. A další neméně zajímavou výhodou je možnost uplatnit slevu na ubytování a stravování v horských chatách. (Alpenverein, 2012). Takovýchto chat stojí v Alpách více než 1300 a většina z nich je udržována právě jednotlivými sekcemi, pobočkami či kluby Alpenvereinu, a jsou sdružené pod Alpenvereinshütten („Alpský spolek horských chat“). Turistům a horolezcům poskytují ubytování a přístřeší, přístup má do nich v zásadě kdokoliv, ale přednostní služby mají členové Alpenvereinu. Většina z těchto chat je řízena, některé jsou však volně přístupné i bez správce. Prostory na spaní se mohou skládat z postelí, pokojů s matracemi (tzv. Matratzenlager), či jen z velmi jednoduchých nouzových lůžek. Větší evropské alpské kluby mají reciproční dohody, díky kterým vnímají členy jiných klubů jako svoje vlastní a ti tak mohou při pobytu v jimi spravovaných chatách využívat stejných výhod jako domácí členové. Mezi tyto kluby patří německý Deutscher Alpenverein, rakouský Österreichischer Alpenverein, švýcarský Schweizer Alpen Club, francouzská La Fédération Française des Clubs Alpins et de Montagne, italský Club Alpino Italiano a španělská Federación Española de Deportes de Montaña y Escalada. Alpenverein dělí své horské chaty do 3 kategorií na základě umístění a vybavení následovně (Alpine Club Hut, 2011): 

Kategorie I: tyto chaty se obvykle nachází alespoň 1 hodinu chůze od silniční dopravy, nebo k nejbližší silnici a mají základní vybavení. Členové mají přednost pouze v přidělování ubytování a mají minimálně 50% slevu.



Kategorie II: chaty v této kategorii jsou běžně dostupné po silnici nebo lanovkou a jsou často otevřeny celoročně. Je v nich lepší vybavení a pestřejší stravování než u I. kategorie chat, členové mají minimální slevu 30%.

21



Kategorie III: chaty jsou používány především pro jednodenní návštěvníky a jsou přístupné autem nebo lanovkou. Tyto chaty se podobají hotelům a členům nabízejí minimální slevu 10% na přespání.

2.2.1.3 Spojené království Velké Británie a Severního Irska Po stěhování lidí z odlehlých koutů Spojeného království tu po nich zůstávala stavení, která léta chátrala. Jak uvádí Ruš (2010), v 50. letech 20. století přišlo pár lidí (skotští skauti a členové Scottish Mountaineering Club) s nápadem, že by bylo možné těmto ruinám vpravit kousek života. A tím dali první impuls pro vznik Mountain Bothies Association (MBA), dobročinné organizaci, která vznikla v roce 1965 a začala se o tyto chátrající stavení zajímat a opravovat je. Ke dnešnímu dni spravuje již více než 100 takovýchto přístřešků v odlehlých a hornatých oblastech Skotska, severní Anglie a Walesu. Není však vlastníkem ani jednoho bothy, pouze o ně po dohodě s vlastníkem pozemku pečuje. Většina bothies jsou stará kamenná stavení s břidlicovou nebo plechovou střechou, která zůstávají obvykle odemčená a jsou zdarma. Nejmenší bothies jsou velikostně shodné se zahradním domkem. Největší bothies mají 6 až 7 místností. Dle Mountain Bothies Association (2012) jsou všechna opravena tak, aby bylo uvnitř sucho. Místa na spaní jsou tvořena buď betonovou, nebo dřevěnou plochou. Některá bothies mají dokonce i jednoduché postele, případně matrace, některá jsou vybavena i dekami. Většina z nich má krb či kamna, na kterých se dá uvařit. Mnoho bothies stojí v místě, kde je dostatek paliva (dřevo). Ale existují i taková, která leží daleko od zdroje dřeva a k topení v nich se používá například rašelina.

2.2.1.4 Norsko O 20 let dříve než náš KČT vznikl v roce 1868 Den Norske Turistforening (DNT), Norský turistický spolek. Jak uvádí Holý (2010), DNT spravuje po celém Norsku rozsáhlou síť turistických tras o délce přibližně 20 000 km a pravděpodobně nejrozsáhlejší síť značených tras pro běžecké lyžování (cca 7 000 km). Členové spolku mohou mj. využívat slev ve více než 460 turistických chatách patřících DNT, z nichž cca 400 nabízí nocleh a ostatní jsou určeny jako místa pro občerstvení, odpočinek či jako nouzové nocoviště. Návštěvníkům poskytují zázemí při dlouhých 22

túrách, špatném počasí, k doplnění zásob apod. Za pobyt a jídlo se platí podle způsobu údržby chaty. V samoobslužných chatách a v chatách bez obsluhy člověk vhodí předepsaný obnos do kasičky, nebo může vyplnit formulář, kde uvede i číslo své platební karty a DNT si danou částku strhne z účtu. V turistických chatách s obsluhou se může platit hotově, nebo pomocí terminálu POS (Point of Sale) pro platbu debetní či kreditní kartou, uvádí Den Norske Turistforening (2012). Na mapách jsou chaty zakresleny pod těmito symboly (HOLÝ, 2010): turistická chata s obsluhou turistická chata samoobslužná turistická chata bez obsluhy (bez jídla) nouzové přístřeší (bez jídla a vybavení) zavřená nebo zničená turistická chata

soukromá turistická chata s obsluhou soukromá turistická chata s obsluhou (sleva pro členy Turistického spolku DNT) soukromá turistická chata samoobslužná soukromá turistická chata samoobslužná (sleva pro členy Turistického spolku DNT) soukromá turistická chata bez obsluhy (bez jídla) soukromá turistická chata bez obsluhy (bez jídla) (sleva pro členy Turistického spolku DNT) soukromá turistická chata bez obsluhy - nutno rezervovat místo předem (sleva pro členy Turistického spolku DNT)

Z hlediska legislativy je táboření ve volné přírodě v Norsku povoleno všude tam, kde to není značkou nebo nápisem zakázáno. Doporučuje se však minimální odstup 150 m od soukromého obydlí. Všeobecně se tu považuje jednodenní stanování za povolené kdekoliv. Na delší dobu je lepší si vybrat odlehlejší místo nebo kemp. Kempy v Norsku jsou výborně vybavené, krom udržovaných sprch a toalet tu člověk může využít i kuchyňku a pračku.

2.2.1.5 Finsko Ve Finsku je pojem táboření brán trochu jinak než v naší vlasti. Tábořit a rozdělávat oheň je tu běžně povolené a Finové přišli na to, že vyjít vstříc potřebám turistiky je mnohem výhodnější a k přírodě šetrnější. Pochopili, že různá omezující nařízení a 23

zákazy stejně dodržují jen ti slušnější, kteří tak jako tak přírodě neublíží. Je ovšem pravda, že volná příroda tu má ještě nad člověkem výraznou převahu. Obdobou Lesů České republiky je v zemi tisíce jezer státní podnik Metsähallitus. Jeho hlavními úkoly jsou řízení většiny chráněných území Finska, včetně 37 národních parků, a dodávání dřeva do zemí lesního průmyslu. Metsähallitus zaměstnává přibližně 3000 lidí a spravuje přibližně 120 000 km² státem vlastněných pozemků a vodních ploch, což je asi 35 % celkové rozlohy Finska (Metsähallitus, 2010). Ve Finsku existuje několik typů srubů, chat a chalup k veřejnému využití. Dle Metsähallitus (2012) mohou některé z nich turisté používat zdarma, za jiné je účtován poplatek. Bezplatné a otevřené sruby (Free and Open Huts) Nejběžnějším a nejznámějším typem bezplatných, otevřených chat jsou open wilderness huts (otevřené divoké sruby). Tyto sruby jsou určeny pro pobyt na jednu noc. Jsou obvykle rozmístěny v severní a východní části Finska. Zařízení v těchto srubech jsou palandy na spaní, stůl, lavičky, nádobí, sporák a suchý záchod. Někde je umístěn i plynový sporák. Je zde také palivové dřevo, sekera a pila. Kouření ve srubech je zakázáno. Domácí zvířata jsou povolena jen v některých chatách. Mezi otevřené chaty patří i tzv. day trip huts (denní výletní chaty), které nejsou určeny pro přenocování a většinou se nachází v blízkosti turistických center. V případě nouze je zde možnost přespání, ale pouze na zemi, jelikož zde nejsou umístěna žádná lůžka na spaní. Dalším typem jsou open turf huts (otevřené travnaté chaty). Jsou to malé budovy částečně zapuštěné do země, které mají střechu pokrytou trávou. Některé turf huts jsou jen pro denní použití, v jiných je možné se ubytovat na jednu nebo dvě noci bez předchozí rezervace. Lapp pole tents (tyčové stany) jsou především vhodnými místy k zastavení a odpočinku v průběhu dne, ale za výjimečných okolností mohou poskytnout i přístřešek pro přenocování. Podniky zabývající se cestovním ruchem mohou využít wilderness huts jako odpočinkových míst při pořádání skupinových zájezdů nebo túr, ale musí si vyžádat povolení od Metsähallitus. Přenocování v open wilderness huts je pro ně však zakázáno (pokud jsou na výletě, který si zaplatili). V těchto případech by měly skupiny zůstat

přes

noc

v

rezervovatelných

(reservable

wilderness

huts)

pronajímatelných divokých srubech (rentable wilderness huts) nebo hotelích. 24

nebo

Rezervovatelné divoké sruby (Reservable Wilderness Huts) Rezervovatelné sruby jsou uzamčené a je v nich účtován poplatek za přespání. Díky tomuto typu chat si může být turista jist, že bude mít kde zůstat přes noc. Návštěvník, který provedl rezervaci, dostane klíč ke srubu poté, co uhradí daný poplatek. Vybavení je většinou stejné jako v open wilderness huts, jen jsou tu obvykle navíc přikrývky a polštáře. Reservable turf huts (travnaté chaty) lze pronajmout jako celek pro jednu skupinu na jednu či dvě noci. Tento typ srubů se nachází pouze v NP Urho Kekkonen. Do velkých turf huts se vejde 6 osob, do malých jen 3. Rental huts (pronajímatelné sruby) jsou určeny pro turisty, lyžaře či kanoisty, kteří se pohybují v přírodních rezervacích Finska. Jsou zamčené a je zde účtován poplatek za přespání. Chaty se pronajímají jako celek na jednu, nebo několik nocí. Rental cabins (pronajímatelné chalupy) jsou uzamčené domky vhodné pro turisty, kteří chtějí strávit delší dobu (např. týden a více) na jednom místě, a to jen se svojí skupinou. Existuje mnoho druhů těchto rental cabins o různých velikostech a s různou úrovní vybavení.

2.2.1.6 Nový Zéland Na Novém Zélandu jsou pro turistiku a tramping opravdu jedinečné podmínky, které jsou vytvořeny přírodou či přispěním člověka. Zcela unikátní je především rozsáhlá síť stovek chat (tzv. backcountry huts), rozmístěných podél stezek, které poskytují všem pěším turistům neocenitelné zázemí a díky nimž není většinou zapotřebí s sebou na túru nosit vlastní stan a karimatku. Jak uvádí Holý (2005), významným mezníkem se stal rok 1987, kdy vzniklo Department of Conservation (DOC) - vládní úřad, pod jehož správu spadají prakticky všechny turistické stezky, bezmála tisícovka chat a stará se rovněž o rozsáhlou síť více než 200 kempů. Na bedrech DOC však hlavně leží de facto celá agenda ochrany přírody – ve své podstatě se jedná o obdobu našeho Ministerstva životního prostředí. Ve velkém množství informačních center a regionálních kanceláří lze získat veškeré aktuální informace o stezkách a počasí, brožury, mapy, atp. Od 90. let 20. století je v provozu dnešní systém, v němž je nutné za přespání v chatách platit a u nejpopulárnějších treků, tzv. Great Walks, je nutná i předchozí rezervace míst v chatách.

25

Chaty (Backcountry Huts) Novozélandská síť chat rozmístěných podél turistických stezek patří mezi nejrozsáhlejší na světě. Výše zmiňované DOC disponuje zhruba 960 chatami, boudami a bivaky, které jsou rozmístěné převážně v oblastech, na něž se vztahuje ochrana přírody (hlavně v národních parcích a dalších chráněných územích). Téměř každá chata je originálním výtvorem, s jedinečným charakterem a geniem loci. U treků spadající do skupiny Great Walks (aktuálně sem patří 9 treků: Tongariro Northern Circuit, Lake Waikaremoana Track, Whanganui Journey, Abel Tasman Coast Track, Heaphy Track, Milford Track, Routeburn Track, Kepler Track a Rakiura Track), platí speciální tarify. V chatách mimo Great Walks vyjde nocleh pro jednu osobu na 5 až 15 $. Platba probíhá prostřednictvím speciálních lístků, které je třeba zakoupit ještě před započetím túry, např. ve všech kancelářích DOC, v informačních centrech, outdoorových obchodech nebo i u autobusových společností dopravně obsluhujících jednotlivé treky. Jeden lístek stojí 5 $. Po příchodu do chaty turista napíše na lístek (popř. lístky) datum a vloží jej do určeného boxu. Systém je založený na principu čestnosti každého návštěvníka. Místo v chatě nelze dopředu zarezervovat, výjimkou jsou chaty na trecích kategorie Great Walks, u nichž je naopak předchozí rezervace povinná. Chaty jsou rozděleny do 4 kategorií (Department of Conservation, 2006): Kategorie I - Sem patří spíše větší a nejlépe vybavené chaty. Samozřejmostí jsou u nich palandy s matracemi, kamna, plynové vařiče s palivem, toalety (často splachovací), dřezy a umyvadla pro mytí nádobí a osobní hygienu, zdroj pitné vody. Nocleh v nich stojí tři tikety, tj. 15 $. Specifická pravidla platí pro chaty v horách, kde je zvýšená taxa 14 až 36 $ z důvodu nákladnější údržby a na chaty u Great Walks, které všechny patří právě do této kategorie. Ceny se u nich liší trek od treku a v sezóně se pohybují v rozmezí 15 - 52 $ za nocleh. Většina z chat této kategorie má v sezóně svého správce, který na ně dohlíží, poskytuje informace a první pomoc a vybírá a kontroluje tikety. Kapacita se pohybuje od 24 do 50 lidí. Kategorie II - Chaty v této kategorii bývají vybaveny palandami s matracemi, dřezy a umyvadly na mytí, záchodem (většinou suchým) a zdrojem vody. Hodně z nich má i plynové vařiče a kamna. Platí se tu 15 $ za noc. V některých je možné narazit na správce. Kapacita je mezi 12 a 36 nocležníky.

26

Kategorie III - Tyto chaty mají pouze základní vybavení - palandy, matrace, většinou zdroj vody a suchý záchod. Mohou mít i kamna. Platí se jeden tiket 5 $ a umožňují přespat zhruba 4 - 12 turistům. Kategorie IV – Jedná se o velmi jednoduché přístřešky a bivaky pro 2 - 4 lidi. Jsou zdarma a vybavení zahrnuje jen palandy - často s matracemi. Zdroj vody nebo suchý záchod tu mohou chybět. Voda, která je v chatách k dispozici, je nejčastěji dešťová, někdy může pocházet z povrchového zdroje (potoka). Pokud jsou v chatě kamna, bývá k dispozici i zásoba dřeva. Pokud turista plánuje, že podnikne několik vícedenních túr, může se mu vyplatit koupě průkazu, tzv. Backcountry Hut Pass, jenž stojí 122 $ (platnost 12 měsíců), respektive 92 $ (platnost 6 měsíců) a opravňuje k neomezenému počtu noclehů v chatách druhé a třetí kategorie, kterých je zdaleka nejvíce. Tento průkaz je možné pořídit pouze v kancelářích a informačních centrech DOC.

2.2.2 Nouzová nocoviště v NP Šumava 2.2.2.1

Charakteristika nouzových nocovišť

Nouzová nocoviště, kterým se taktéž přezdívá bivak kempy, nabízejí pomoc turistům, kteří prochází Šumavu především po páteřní, červené turisticky značené trase, vedené v blízkosti státní hranice od Nové Pece po Železnou Rudu. Vymezený ohraničený prostor je určen po legální nouzové přespání na území Národního parku Šumava za předem stanovených podmínek (Správa NP a CHKO Šumava, 2008). Jak uvádí Furišová (2008), jedná se o plochu rozměrů 15 x 15 m, která je určena pro nouzové přespání maximálně 15 osob. Nouzové nocoviště je vymezeno jednoduchým dřevěným ohrazením výšky 60 cm, u vstupu je umístěn informační panel s provozním řádem. Nocoviště je vybaveno soupravou pro sezení (dvě lavice a stůl) a dřevěným přístřeškem pro dvě chemická WC. Zvoleným materiálem umístěného mobiliáře bylo akátové dřevo. NN je vždy navrženo mimo I. zónu ochrany přírody NP Šumava tak, aby jeho umístění nebylo v kolizi se zájmem ochrany územního systému ekologické stability krajiny, ani se základními ochrannými podmínkami NP Šumava.

27

2.2.2.2

Cíl projektu nouzových nocovišť

Nápad na vznik NN byl inspirován zkušenostmi v zahraničních národních parcích. Vliv měla také dlouholetá tradice trampských přechodů Šumavy. Jak uvádí Anděra a Zavřel (2003), tyto vícedenní přechody mají dlouhou historii, sahající až před vznik NP i CHKO. Po druhé světové válce byla oblast Šumavy uzavřena a využívána jako vojenský prostor a přechody tehdy probíhaly dvakrát ročně v době vojenských slibů, kdy byla oblast opuštěná. Původní představy o vzhledu NN se lišily. Byly zde návrhy výstavby srubů, které by bylo možné po čase rozebrat a případně přemístit do jiné lokality. Tento návrh však schválen nebyl, i když s možností přemístění nocovišť se počítá. Cílem projektu NN bylo vytvoření míst, která by návštěvníkovi NP umožnila nouzové přespání. Dle Crhonkové (2009) vzešla prvotní myšlenka od Správy NP a CHKO Šumava a byla taková, že by NN měla pokrýt místa nejpravděpodobnějšího vzniku nouzové situace, tzn. místa vzdálená od obce, chaty nebo jiného obývaného místa a zároveň místa vzdálená od komunikace. Lokalita však musela splňovat také požadavky ochranářů, vztahující se k ochraně živočichů, rostlin, vodních zdrojů a jiných přírodních památek, a také obcí, na jejichž území se NN nacházejí. Umístění tak nakonec bylo výsledkem kompromisu. Mnohdy byla vybrána místa nesplňující ani jednu z těchto prvotních myšlenek (Modrava, Bučina). Lokalita NN zde sice splňuje požadavky ochranářů, bohužel ale na úkor použitelnosti a atraktivnosti místa. NN vznikla s cílem zvýšit návštěvnost NP v tendencích trvale udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu splňuje potřeby současných turistů a jednotlivých regionů, současně při ochraně a zlepšování příležitostí pro budoucnost. Počítá se s řízením všech zdrojů takovým způsobem, aby hospodářské, sociální i estetické potřeby mohly být splněny při zachování kulturní integrity, základních ekologických procesů a biologické rozmanitosti (Gebhard, et al., 2007).

2.2.2.3

Vznik, údržba a využívání nocovišť

NN jsou sice registrována v územním katastru obcí, byla ale vytvořena Správou NP a CHKO Šumava a jejich provoz, údržba a celková správa je taktéž v jejích rukou. Do provozu byla uvedena od 1. 8. 2008, kdy jich vzniklo šest (Hůrka, Poledník, Modrava, Bučina, Strážný a Nové Údolí). Od té doby přibylo jen jedno další (nedaleko Plešného 28

jezera), které se začalo využívat od srpna 2010. Správa NP se také stará o dohlížení na dodržování provozního řádu NN, údržby povrchu a hygienického zařízení (vysekávání trávy, srovnávání povrchu, vyčištění místa apod.), informační a také statistické služby. Jak uvádí i dále Crhonková (2009), strážci NP procházejí NN dvakrát denně (ráno a večer). Pro další roky se počítá s redukcí nevyužívaných nocovišť a s případným rozšířením na frekventovaných místech. K NN vedou místní zpevněné či nezpevněné komunikace, které využívají zaměstnanci Správy NP, aby mohli bez problémů udržovat jednotlivá nocoviště. Při zřizování NN bylo také nutné zaznačit je v terénu. Za pomoci strážců NP a dobrovolníků byly rozmístěny ukazatele, určující směr NN. Byly umístěny na turistické rozcestníky a v těsné blízkosti nocovišť také na stromy. Dle Holuba (2008) se Správa NP snažila o vytvoření sítě nocovišť umístěných podél tzv. páteřní červené turistické trasy. Trasa se táhne v blízkosti státní hranice od Železné Rudy po Zadní Zvonkovou a její celková délka je cca 103 km. Jednotlivá nocoviště jsou od sebe vzdálena přibližně 10 - 15 km. Cílovou skupinou jsou pěší turisté, bivak kempy však poměrně hojně využívají i cykloturisté, v zimě pak zřídkakdy turisté lyžařští, kteří přejíždí Šumavu na běžkách. Za účelem správného a vůči přírodě šetrného využívání NN byly Správou NP Šumava jasně stanoveny podmínky legálního přespání, které určuje provozní řád nouzových nocovišť (Správa NP Šumava, 2012). Provozní řád NN: 

Místo využijte pouze na jednu noc.



Nerozdělávejte oheň.



Veškerý odpad odneste s sebou.



Dodržujte klid.



Celoroční provoz je od 18:00 do 9:00 hodin.

2.2.2.4

Výhody a nevýhody nouzových nocovišť

Jako každý projekt, má i tento své světlejší i stinné stránky. Hlavní výhodu vidím v možnosti legálního přenocování v národním parku, což dříve nebylo oficiálně možné. Návštěvníkům se na vybudovaných nocovištích nabízí určité zázemí při delších túrách, které mohou využít jako odpočinkové místo, včetně využití toalety. Pro turisty jsou NN 29

i informačním a orientačním místem. Z pohledu Správy NP Šumava je tento projekt vykročením vstříc specifické skupině lidí, která nocoviště využívá. A zdejší Správa NP je navíc dosud jedinou v zemi, která tento projekt na svém chráněném území zavedla a výrazně se tak odlišila od ostatních. Naopak mezi nevýhody může patřit nerovný či podmáčený povrch některých nocovišť, absence přístřešku chránícího návštěvníky nocovišť před nepřízní počasí, pokud s sebou nemají stan, nebo zákaz rozdělávání ohně, který úzce souvisí s podmínkami provozního řádu. Dle mého soudu je nejvíce stinnou stránkou absence vodních zdrojů v blízkosti nocovišť, nebo alespoň ukazatelů, které by návštěvníky ke zdroji vody nasměrovaly. Crhonková (2009) poukazuje na problémy související i přímo s jednotlivými nocovišti. Jako příklad uvádí bivak kemp Modrava, kde běžkařská trať vede přímo skrz NN. Podle Správy NP Šumava se však nenaplnila tvrzení odpůrců NN, kteří prorokovali, že zavedením bivak kempů dojde ke zvýšení kriminality, rušení zvěře a ničení významných rostlinných lokalit. NN fungují již čtvrtým rokem a nedostatky jsou Správou NP postupně odstraňovány. Dochází mj. k terénním úpravám či ke zlepšování informovanosti turistů na základě propracovanějšího informačního systému.

2.2.2.5

Navrhované dílčí změny při realizaci projektu nouzových nocovišť

Výhod i nevýhod spojených s fenoménem NN je, jak je zřejmé z předchozího textu, poměrně dost, co by se však dalo při realizaci nocovišť na jiném chráněném území naší vlasti hned na počátku zlepšit, pokud bychom vycházeli ze zkušeností s NN v NP Šumava? 1. Stačí se pozastavit hned u názvu nouzová nocoviště, který může být poměrně zavádějící. Podle tohoto názvu asi většina lidí usuzovala, že využití tohoto místa je podmíněno stavem nouze. Skutečnost je však jiná. Návštěvníci totiž využívají NN ve valné většině případů plánovitě. Předem počítají se zastavením či přespáním na tomto určeném místě. Měl by se tedy pozměnit název, např. na příležitostná nocoviště či místa k přespání, jak navrhuje Crhonková (2009). 2. Pokud by se mělo jednat pouze o nouzová nocoviště, tedy místa využívaná pouze ve stavu nouze, pak by bylo záhodno zde zřídit jakýsi jednoduchý přístřešek, který by návštěvníkům poskytl určité bezpečí a pohodlí při nepřízni počasí, úrazu apod. 30

Nepředpokládám totiž, že by měl každý turista vždy s sebou spací pytel, stan atp., které by mu poskytly ochranu. 3. Místo pro přespávání volíme vždy podle určitých kritérií, mezi které řadíme i vzdálenost od vodního zdroje. Proto bych v blízkosti každého nocoviště doporučil nainstalovat směrovky ukazující nejen, kde se zdroj vody nachází, ale také jak je vzdálen od místa přespání.

3

Cíle a úkoly práce

Cílem této práce je analyzovat fenomén nouzového nocování v přírodě v chráněných územích vybraných zahraničních států a České republiky a navrhnout vhodná místa pro nocoviště v Krkonoších. Provedu průzkum formou dotazníkového šetření, abych zjistil, které správy NP a CHKO v České republice se projektem NN zabývají a zda existuje zájem o případnou realizaci tohoto projektu i na jimi spravovaných chráněných územích. K naplnění cíle práce: 

zjistím, jaké jsou podmínky pro přenocování v přírodě v zahraničí z dostupných zdrojů vztahujících se k dané problematice,



shrnu a analyzuji poznatky z provozu NN na území NP Šumava,



sestavím, distribuuji, analyzuji a následně interpretuji dotazníkového šetření určeného pro správy NP a CHKO v ČR



provedu strukturované interview se zaměstnancem Správy NP Šumava o problematice NN



shrnu poznatky o Krkonošském národním parku a turistice a sportu na jeho území z dostupných zdrojů,



provedu terénní výzkum určený k výběru vhodných lokalit pro umístění NN v rámci KRNAP.

31

4 Před

Metodika práce zahájením

závěrečné

práce

jsem

se

věnoval

praktickému

seznámení

s problematikou nouzových nocovišť přímo v NP Šumava, a to v období od září 2008 do září 2010. Na základě zájmu o NN jsem se rozhodl o bližší studium této problematiky. K tomu jsem využil sekundárních zdrojů dat, které jsem následně analyzoval. Využil jsem především odborných publikací, závěrečných prací, poskytnuté pracovní dokumentace a internetových zdrojů. Díky ochotě zaměstnanců Správy NP a CHKO Šumava jsem při návštěvě v jejich sídle ve Vimperku mohl prostudovat materiály související se samotným průběhem zřizování nouzových nocovišť na území jejich NP. Celá kapitola věnující se možnostem nocování v přírodě v cizích zemích je sestavena zejména na základě analýzy oficiálních internetových stránek hlavních institucí, asociací, spolků a klubů, které se starají a podílejí na možnosti nocování v přírodě a na horách v jednotlivých státech světa. Pro získávání dat pomocí vlastního výzkumu jsem použil oba typy výzkumu, kvantitativní i kvalitativní, dle Hendla (2005). U kvantitativního výzkumu jsem jako výzkumnou metodu zvolil dotazníkové šetření a jako základní zkoumaný soubor jsem zvolil správy jednotlivých národních parků a chráněných krajinných oblastí v České republice. Pro dotazník jsem sestavil 7 otázek, 4 uzavřené a 3 polo-uzavřené, díky kterým jsem zjišťoval, jaká je informovanost o nouzových nocovištích mezi správami NP a CHKO v ČR a zda existuje z jejich strany iniciativa, která by mohla vést k případné realizaci projektu NN na jimi spravovaných chráněných územích. U uzavřených otázek byla vždy pouze jedna možná odpověď (ANO, nebo NE apod.), u polo-uzavřených otázek byla i možnost vlastního doplnění své odpovědi (např. u otázky Vidíte v projektu nouzových nocovišť nějaké nedostatky?, mohl respondent po zvolení odpovědi ANO vyjádřit svůj vlastní názor a nedostatky specifikovat). Na úvod dotazníku jsem respondenta stručně seznámil se zkoumanou oblastí, výzkumným problémem a účelem výzkumu. Distribuce dotazníků probíhala prostřednictvím internetu (elektronické pošty). V České republice jsou 4 NP a 25 CHKO, dotazníky byly rozeslány na 27 správ NP a CHKO, vynechána byla pouze správa NP a CHKO Šumava, jelikož se jí přímo týkal výzkumný problém. Z rozeslaných dotazníků se mi jich vrátilo 24, což odpovídá 89% návratnosti. Pro interpretaci výsledků jsem použil grafické zpracování v podobě výsečových grafů vytvořených v programu Microsoft Excel a 32

každý z nich jsem doplnil příslušným komentářem. Celou podobu dotazníku je možno najít v přílohách (Příloha č. 1 – Dotazník pro správy NP a CHKO v ČR). Jako metodu získávání dat u kvalitativního výzkumu jsem zvolil kvalitativní nestandardizované dotazování a jako techniku strukturovaný otevřený rozhovor. Jeho specifiky jsou příprava pečlivě formulovaných otázek, na něž má respondent odpovědět, minimalizace efektu tazatele na kvalitu rozhovoru a struktura informací daná sekvencí otázek (Hendl, 2005). Rozhovor jsem vedl telefonicky s Tomášem Jiřičkou z informační a strážní služby Správy NP a CHKO Šumava. Interview je zaměřeno na sběr dat o projektu NN od vzniku nápadu až po jeho realizaci, vedení statistik, pozitiva a negativa související s touto problematikou, chystané změny, ekonomické aspekty, zájem o projekt z okolí apod.

5

Výsledky

Prezentace výsledků provedených výzkumů je rozdělena na dvě části, dotazníkové šetření (kvantitativní část) a strukturovaný otevřený rozhovor (kvalitativní část). Kvantitativní část výzkumu zkoumá informovanost a zájem o NN u vybraného vzorku populace, kterým byly správy NP a CHKO v České republice. Interview se zaměřuje na získání bližších informací o projektu NN v NP Šumava.

5.1

Dotazníkové šetření

Dotazníky byly rozeslány na 27 správ NP a CHKO, zpět se jich vrátilo 24, což odpovídá 89% návratnosti. Pro interpretaci výsledků je použito výsečových grafů, které jsou doplněny krátkým komentářem. Bylo zjištěno, že povědomí a informovanost o NN v NP Šumava mezi správami NP a CHKO v ČR je na poměrně vysoké úrovni, přibližně čtvrtina respondentů má s NN dokonce osobní zkušenost. Více než polovina dotázaných má zkušenost i s nocovišti v zahraničí, přičemž nejfrekventovanějšími zeměmi jsou alpské a skandinávské státy. Přestože projekt NN většinu respondentů (87 %) zaujal, jeho možný přínos pro rozvoj cestovního ruchu v jimi spravovaném chráněném území vidí jednoznačně pouze 4 % dotázaných. Většina respondentů také v projektu NN vidí mnohé nedostatky. Nejčastější obavy mají z nedostatečné kázně nocležníků, zajištění likvidace odpadů a další obsluhy nocovišť, které mj. souvisí s vjezdem motorových

33

vozidel a v neposlední řadě si uvědomují značnou ekonomickou zátěž spojenou s realizací a samotným provozem nocovišť. Graf č. 1 - Zkušenost s NN v NP Šumava

Zkušenost s NN v NP Šumava 13%

ANO

NE

87%

87 % zkoumaného vzorku má zkušenost s pojmem nouzová nocoviště v NP Šumava, zbylým 13 % dotazovaných tento termín nic neříká. Graf č. 2 - Informační zdroje o NN

Informační zdroje o NN 4% 26%

26%

OSOBNÍ ZKUŠENOST MASMÉDIA ZAMĚSTNÁNÍ 44% PŘÁTELÉ, RODINA

Při bližší specifikaci, kde se respondenti setkali s termínem NN v NP Šumava, 44 % dotazovaných o nich ví díky masmédiím (tisk, rozhlas, televize, internet), 26 % o nich

34

slyšelo v práci, 4 % se o nich dovědělo od rodiny či přátel a 26 % respondentů má s nouzovými nocovišti v NP Šumava osobní zkušenost. Graf č. 3 - Zkušenost s NN v zahraničí

Zkušenost s NN v zahraničí

46% 54% ANO NE

Na otázku, zda se již někdy setkali s nouzovými nocovišti v zahraničí, odpovědělo 54 % respondentů ano, 46 % takovou zkušenost dosud nemá. Graf č. 4 - Setkání s NN v zahraničí dle destinace

Setkání s NN v zahraničí dle destinace

ALPSKÉ ZEMĚ

11%

5% 26%

5% 5%

SKANDINÁVSKÉ ZEMĚ BRITSKÉ OSTROVY SLOVENSKO RUMUNSKO

16%

21% 11%

ČERNÁ HORA USA NOVÝ ZÉLAND

Ze zemí, v nichž se respondenti s NN setkali, převládají alpské země (Francie, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, Německo; 26 %) a skandinávské země (Norsko, Švédsko, Finsko; 21 %). Na třetím místě skončilo Slovensko (16 %) a na děleném čtvrtém místě Britské 35

ostrovy a USA (obě destinace zvolilo 11 % dotázaných). Nový Zéland zvolilo stejně jako Rumunsko a Černou Horu pouze 5 % respondentů. Graf č. 5 - Zájem respondentů o projekt NN

Zájem respondentů o projekt NN 13%

ANO 87%

NE

Na otázku, zda respondenty projekt nouzových nocovišť zaujal (nápad), odpovědělo 87 % z nich, že ano, a pouze 13 % dotazovaných se tento nápad nelíbí. Graf č. 6 - Přínos NN pro rozvoj cestovního ruchu v NP a CHKO v ČR

Přínos NN pro rozvoj cestovního ruchu v NP a CHKO v ČR 4% 21%

33%

ANO SPÍŠE ANO SPÍŠE NE

42%

NE

Úkolem další otázky bylo zjistit, zda se respondenti domnívají, že by realizace NN mohla přispět k rozvoji cestovního ruchu v jejich NP či CHKO. Pouze 4 % dotázaných

36

se domnívá, že ano, 21 % zvolilo variantu spíše ano, nejčastější odpovědí bylo spíše ne (42 %), a ne na tuto otázku zvolilo 33 % respondentů. Graf č. 7 - Zájem o případnou realizaci NN v NP a CHKO v ČR

Zájem o případnou realizaci NN v NP a CHKO v ČR 12%

17% ANO 17%

SPÍŠE ANO SPÍŠE NE

54% NE

Na otázku, jestli by respondenti uvítali vznik nouzových nocovišť i v jejich NP či CHKO, odpovědělo 17 % ano, stejný počet dotázaných zvolil možnost odpovědi spíše ano, více než polovina respondentů (54 %) se domnívá, že spíše ne, a 12 % ze zkoumaného vzorku populace zvolilo možnost ne. Graf č. 8 – Existující iniciativa k realizaci NN v NP a CHKO v ČR

Existující iniciativa k realizaci NN v NP a CHKO v ČR 12%

ANO NE

88%

37

Touto otázkou jsem chtěl zjistit, zda u respondentů v minulosti probíhala, nebo dosud probíhá iniciativa, která by mohla vést k realizaci projektu NN nebo jemu podobnému v jejich NP či CHKO. Zde se vyjádřilo pro možnost ano pouze 12 % dotázaných a dle 88 % žádná podobná iniciativa v minulosti neprobíhala a neprobíhá ani nyní. Graf č. 9 - Nedostatky v projektu NN

Nedostatky v projektu NN 21%

ANO 79% NE

Na závěrečnou otázku, která měla za úkol zjistit, zda respondenti vidí v projektu nouzových nocovišť nějaké nedostatky, odpovědělo 21 % respondentů ne, 79 % však jisté nedostatky vnímá. U této otázky byl také prostor se blíže vyjádřit a specifikovat ony možné nedostatky. Blíže je přibližuji jejich výčtem. Možnými problémy, nedostatky a negativy mohou být obtížnost nalezení vhodné lokality, která by nerušila zvěř; nedostatečná kázeň nocležníků; dohlížení na dodržování stanovených pravidel nocování; zajištění hygienického provozu; zajištění likvidace odpadů a s tím související ekonomická zátěž; v některých oblastech vysoká hustota ubytovacích kapacit i v nejnižší cenové kategorii; pravidelná údržba nocovišť a jejich bezprostředního okolí; možnost využívání k jiným účelům (autokempink, hromadné akce apod.); realizace vhodná spíše pro rozsáhlejší území s nedostatkem tábořišť, kde je možné zrealizovat vícedenní přechod; zvrhnutí v nekontrolovatelné táboření kdekoliv bez ohledu na ochranu území; chybí řešení úkrytu (přístřešku) pro skutečný stav nouze (nepřízeň počasí, zranění apod.); postupný tlak na vznik stálých tábořišť v dané lokalitě; poměrně neestetické „přírodní řešení“ při použití toalet typu TOI-TOI; vliv nezbytné obsluhy tábořišť (vjezd motorových vozidel); koncentrace návštěvníků na jednom místě 38

vč. vedlejších produktů (organický a anorganický odpad); jistý negativní vliv kultivace prostoru tábořišť vč. drobných staveb (terénní úpravy, oplocení, sociální zařízení,…). Zvláštní kapitolu otevřely některé správy CHKO, které upozornily na to, že přespání (bivakování) bez rozdělávání ohně, úpravy okolí apod. není (mimo maloplošné zvláště chráněné území [MZCHÚ]), na území CHKO v rozporu se zákonem o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) a je tolerováno. Zcela zásadním problémem při eventuelním zájmu správy CHKO o zřízení NN na jí spravovaném území je fakt, že je pouze správcem dané oblasti, který však nemá vlastnická práva k lesním pozemkům. Použitelnost projektu NN je proto pouze v národních parcích České republiky, kde je správa NP jak vlastníkem pozemku (alespoň co se týče zalesněných ploch), tak i provozovatelem, a na rozdíl od správ CHKO má k tomu finanční prostředky i lidské zdroje. V CHKO by tak mohl mít adekvátní postavení státní podnik Lesy ČR.

5.2

Interview

Rozhovor jsem vedl telefonicky s Tomášem Jiřičkou z informační a strážní služby Správy NP a CHKO Šumava. Interview bylo zaměřeno na prohloubení znalostí o problematice NN v NP Šumava. Přesnou strukturu otázek, které jsem kladl respondentovi, je možné najít v příloze č. 2. Z interview bylo zjištěno, že myšlenka realizovat projekt NN právě na území NP Šumava vznikla u bývalého ředitele Správy NP Šumava Františka Krejčího, který se nechal inspirovat svými cestami po národních parcích USA, Kanady a Nového Zélandu, kde se setkal s různými typy obydlí, které slouží turistům k přenocování. Na správě poté probíhala dlouhodobá diskuze, která však nenacházela jednotnost týkající se realizace. Původní záměr pana Krejčího byl vystavět několik srubů, které budou sloužit návštěvníkům parku. Příprava projektu se nakonec nastartovala v roce 2007 - projednávání, dokumentace, souhlasná stanoviska dotčených orgánů, samotná realizace stavby nocovišť atd. - to vše trvalo přibližně 1 rok. Projekt NN byl veřejnosti předán 1. srpna 2008, kdy bylo otevřeno celkem šest nocovišť pod heslem „Přenocuj a jdi dál“. Cílem bylo a stále je poskytnout veřejnosti legální možnost nouzového přespání v NP v místech, kde není v dosahu žádný kemp ani veřejné tábořiště. V roce 2010 bylo v průběhu letní sezóny otevřeno ještě jedno nocoviště – pod Plešným jezerem. 39

Kvalifikované odhady terénních pracovníků správy uvádějí roční návštěvnost cca 4000 osob (za rok 2011). Přesné statistiky pro jednotlivá nocoviště správa nevede. Provoz nocovišť je celoroční, v zimním období jsou NN využívána jen velmi málo. Nejvíce navštěvovaným nocovištěm je NN Poledník, které ročně využije cca 1000 turistů (odborný odhad). Právě na Poledníku je také jediná možnost rozdělat oheň, jelikož se zde nachází krytý venkovní krb. V předchozích letech se roční návštěvnost pohybovala okolo 3000 lidí, v posledním roce (2011) se zvýšila i díky zavedení posledního nocoviště pod Plešným jezerem. Projekt NN je návštěvníky vnímán vesměs pozitivně, především pak to, že mohou legálně přenocovat na území NP ve volné přírodě a nemusí přitom (až na výjimky) scházet do civilizace. Nedostatky naopak vidí ve volbě umístění některých nocovišť, kdy se jim nezamlouvá ne zcela rovný terén, popř. problémy s podmáčeným povrchem. V současnosti je v provozu sedm nocovišť a o zřízení dalších se zatím neuvažuje. Jedním z hlavních důvodů je především finanční náročnost. Celý projekt byl a je hrazen pouze z rozpočtu správy NP Šumava. Vybudování jednoho NN vyšlo na cca 100.000,-. Co se týče provozu NN, údržba a servis mobilních toalet stojí správu cca 60.000,-/rok/1 NN (dle četnosti čištění toalet). Tuto údržbu provádí společnost Johnny Servis s.r.o., od které si mobilní toalety správa pronajímá. Ostatní údržbové práce (sekání trávy apod.) provádí zaměstnanci správy. Po vzniku NN na Šumavě chtělo Ministerstvo životního prostředí tento projekt zavést i do ostatních NP v České republice, ale to se záhy ukázalo jako poněkud bezpředmětné, především díky malé rozloze NP (hlavně v případě NP České Švýcarsko a NP Podyjí). Ač se jedná na českém území o projekt zcela ojedinělý, zájem o NN dosud projevilo pouze vodácké sdružení z řeky Sázavy, kterému byly poskytnuty veškeré materiály a podklady k této problematice.

6 Diskuze Správy NP a CHKO v České republice patří mezi instituce resortu MŽP a do jejich kompetence mj. patří i řízení turistického ruchu. Spravují velkoplošná zvláště chráněná území, kde by projekt NN mohl připadat v úvahu stejně jako v případě NP Šumava. Ten sice svoji rozlohou výrazně převyšuje ostatní NP a CHKO, ale na menších územích by

40

se mohlo jednat o projekt realizovaný v úměrně menším rozsahu, tedy s nižším počtem nocovišť. Z rozeslaných 27 dotazníků (3 NP a 24 CHKO, bez NP a CHKO Šumava) se nevrátily pouze z NP Podyjí, CHKO Lužické hory a CHKO Železné hory. Možné důvody vidím v

nevyzvednutí

e-mailu,

nepřeposlání

sofistikované

osobě,

či

pracovní

zaneprázdněnosti. Průvodní text k vyplnění dotazníku byl dle mého názoru dostatečný. Usuzuji tak z toho, že všechny navrácené dotazníky byly řádně vyplněné, často doplněné i o další poznámky. Ty jsem při interpretaci výsledků v grafické podobě zohledňoval pouze u poslední otázky, kde měli respondenti možnost se blíže vyjádřit k nedostatkům, které vidí v projektu NN. Interview, techniku kvalitativního výzkumu, jsem vedl telefonicky se zaměstnancem informační a strážní služby Správy NP a CHKO Šumava. Byl jsem překvapen finanční náročností celého projektu, který je pokryt pouze z rozpočtu správy. Částku cca 100.000,- na zřízení jednoho nocoviště, které se skládá z jednoduše ohrazeného pozemku o velikosti zhruba 15 x 15 m, dřevěného stolu s lavicemi, informačního panelu a přístřešku pro mobilní toalety, považuji za značně předimenzovanou. Také se domnívám, že označení nocovišť za „nouzová“ je v tomto případě dosti zavádějící, protože kdyby opravdu došlo na stav nouze, např. při náhlé změně počasí či úrazu, zdejší nocoviště by zrovna ideální úkryt opravdu neposkytli. Jedinou možností by snad bylo schovat se uvnitř mobilních toalet, což u mě zrovna moc nadšení nevyvolává. Pokládám za škodu, že nedošlo k realizaci srubů, jak to bylo původně zamýšleno. Náklady na jejich vybudování by byly sice značně vyšší, komfort noclehu však ve srovnání s realizovanými nocovišti zcela jistě nesrovnatelný. I když z dotazníkového šetření vyplynulo, že informovanost o NN v NP Šumava je poměrně vysoká a téměř jedna čtvrtina respondentů má s nocovišti dokonce osobní zkušenost, je určitě na škodu, že NP Šumava prozatím nikdo nenásledoval. Jak jsem se dověděl z rozhovoru s Tomášem Jiřičkou ze Správy NP Šumava, náznaky, že by se mohlo něco podobného zrealizovat i v jiných NP v Čechách, byly, a to ze strany MŽP. Tato iniciativa však brzy skončila, argumentována především tím, že na malé rozloze ostatních NP (především v případě NP České Švýcarsko a NP Podyjí) je realizace nocovišť bezpředmětná. Mohli bychom dát ministerstvu za pravdu, ale jejich argumenty mi přijdou velmi slabé. Země, která má tak silné kořeny v turistice či trampingu, by si

41

podobných míst pro přenocování v přírodě zasloužila mnohem víc. A pro inspiraci bychom nemuseli chodit vůbec daleko. Na Slovensku totiž funguje řada útulen určených především pro návštěvníky, kteří dávají přednost jednoduchosti před komfortem. Síť turistických útulen a přístřešků však měla být na Slovensku daleko rozsáhlejší. Na začátku 80. let minulého století byl totiž Útvarem hlavního architekta Středoslovenského kraje v Banské Bystrici vydán Katalog turistických útulen a přístřešků, jehož cílem bylo přispět k řešení odpovídajícímu typické horské architektuře a usměrnit rozmístění objektů na hřebenech slovenských hor. Mělo tak vzniknout neuvěřitelných 35 turistických útulen a 101 přístřešků, kde by za jednotlivé objekty zodpovídaly pověřené odbory turistiky, anebo Horská služba. Plán vskutku krásný, ze seznamu navrhovaných útulen se však za dlouhých 30 let dočkaly realizace pouze 4. I přesto je však u našich jihovýchodních sousedů možnost při svých horských toulkách nějakou útulnu najít. Útulny či turistické přístřešky se dají využít např. při přechodu Nízkých Tater, Velké Fatry či NP Muránska planina. Zajímavé projekty nejrůznějších typů nocovišť najdeme i v dalších světových koutech. Mě osobně nejvíce oslovily britské bothies a finské tupy. Právě na těchto příkladech je jasně vidět, že nezáleží ani tak na tom, kdo realizuje a spravuje přístřešky určené pro přenocování v přírodě, ale jakým způsobem k tomu přistupuje. Skotská dobročinná Mountain Bothies Association (MBA) se již téměř 50 let stará o cca 100 chýší v odlehlých oblastech Skotska, severní Anglie a Walesu. Člověk, který na ni narazí, ji může využít zcela zdarma. MBA je financováno z členských příspěvků a především z grantových peněz a finančních darů, za které nakupuje materiál sloužící na nutnou údržbu jednotlivých bothies. Velmi propracovaný a dobře fungující systém mohou vyzkoušet turisté cestující po Finsku, kde státní podnik Metsähallitus (obdoba našich Lesů ČR) spravuje velmi rozsáhlou síť srubů (tupy). Je na samotném návštěvníkovi, jakou variantu noclehu si dle svých preferencí zvolí. Pokud má s sebou stan, může přenocovat téměř všude, mimo zvláště vyhrazených míst. I s jeho absencí však rozhodně nemusí zoufat. Může např. využít celoročně přístupné sruby, které mají dvě části, varaustupa a autiotupa. Prvním výrazem je označována část srubu, kterou si musí člověk předem zarezervovat a také zaplatit. Druhý výraz je pro volně přístupnou část srubu, na kterou se žádná předchozí rezervace nevztahuje a nocleh v ní je zdarma. Zde ale platí zcela nevídané finské pravidlo. Pokud by se tato část srubu úplně zaplnila, pozdě příchozí by měl dle našich 42

zvyklostí samozřejmě smůlu. Ve Finsku má však naopak právo na nejlepší místo a první příchozí mu ho musí uvolnit i za cenu, že by šel spát mimo srub - bere se to tak, že ten první je již odpočatý, kdežto poslední unavený. Právě ve Finsku by mohl najít inspiraci státní podnik Lesy ČR, který má vlastnická práva u velké části lesních pozemků v CHKO. Totiž, i kdyby správa dané CHKO měla zájem zřídit nějaké nocoviště, na rozdíl od správy NP není vlastníkem pozemků, ale pouze správcem. Proto nebude nikdy iniciátorem projektu NN. Pokud ale s tímto záměrem přijde druhá strana, tj. vlastník pozemku (např. již zmíněné Lesy ČR, kraj, sdružení obcí, mikroregion, organizace cestovního ruchu apod.), měla by být správa CHKO připravena záměr s nezbytnými podmínkami akceptovat. Proč ale nejsou iniciátory správy NP? Vždyť ty krom odborné činnosti, státní správy, poskytování služeb, řízení cestovního ruchu a dalších kompetencí ve vztahu k návštěvníkům, mají i ona potřebná vlastnická práva k lesním pozemkům na území parku. Pokud bych měl brát v potaz zmiňovaný argument MŽP, že u malých NP (NP České Švýcarsko a NP Podyjí) tento projekt ztrácí své opodstatnění, stále zůstává ve hře Krkonošský národní park. Jak jsem zjistil od mluvčího Správy KRNAP, v minulosti z jejich strany snaha o adaptaci projektu NN existovala. Domnívají se však, že je to nereálné. Jejich hlavním argumentem je poměrně velká hustota objektů nabízejících ubytování i v nejvyšších polohách, a to i v nejnižší cenové kategorii. I přesto uvažovali o síti NN v nižších partiích, ale vzhledem k ekonomické zátěži a problému se zajištěním hygienického provozu byl tento projekt v KRNAP pozastaven. Vzhledem k mému zájmu o Krkonoše, jsem si stanovil za cíl zmapovat území KRNAP a navrhnout vhodné lokality pro případná nocoviště. Domnívám se, že v nejnavštěvovanějším pohoří naší země by si nouzová nocoviště získala rychle mezi turisty oblibu, zejména při přechodech celého pohoří. Pro zmapování jsem zvolil hřebenovou túru vedoucí z Harrachova do Horní Malé Úpy, která vede z velké části po páteřní červené turistické značce KČT, Cestě česko-polského přátelství, a měří necelých 40 km. Hlavními faktory při výběru vhodného místa bylo umístění mimo I. zónu NP a alespoň částečná dopravní dostupnost, která je ve vrcholových partiích Krkonoš velmi často omezena sezónností. Jako vhodné lokality pro možné umístění NN v KRNAP považuji okolí Vosecké boudy (II. zóna, cca 9 km z Harrachova), Martinovy boudy (II. zóna, cca 16 km z Harrachova), Špindlerovy boudy (III. zóna, cca 22 km z Harrachova), Slezské boudy (hranice I. a II. zóny, cca 30 km z Harrachova) a Jelenky (III. zóna, cca 43

35 km z Harrachova). Na této trase by vzhledem k její délce postačilo vybudování 2 – 3 nocovišť, které by pokryly průměrnou denní docházkovou vzdálenost. Je samozřejmě otázkou, jak by se nocoviště v KRNAP osvědčila v praxi, ale pokud s převážně pozitivními ohlasy fungují již 4. sezónu na Šumavě, proč by nemohla přinejmenším stejně úspěšně reprezentovat i Krkonoše. Podobné sítě srubů, chat, turistických útulen a přístřešků jako jsou např. ve Skandinávii, se v naší zemi asi nikdy nedočkáme. Turistický ruch má samozřejmě poněkud jinou podobu než na severu, chybí však i politická vůle a také určitá snaha ze strany samotných turistů směrovat kompetentní orgány do takovýchto mezí. Souvisí to i s určitou nedisciplinovaností samotných turistů a ničením již dnes stojících objektů. Těžko říci, proč to, co může jinde ve světě bez problémů fungovat, u nás většinou směřuje k zániku…

7 Závěr Podmínky pro budování sítě (nejen) hřebenových nocovišť, ať už v jakékoli podobě, nejsou v České republice ideální. Problém není jen ve výšce či délce pohoří. V nejnavštěvovanějších chráněných územích se totiž často nachází takové množství ubytovacích zařízení, že budování nocovišť tu ztrácí svoje opodstatnění. Domnívám se, že realizace nocovišť v Krkonošském národním parku či jiném chráněném území v naší vlasti by pravděpodobně nepřispěla k rozvoji cestovního ruchu tak, jak je majoritně vnímán (rozvoj jeho kvantitativních charakteristik a přínos pro ekonomický rozvoj území). Zavedením projektu nouzových nocovišť by spíše došlo ke zvýšení komfortu pro poměrně úzkou skupinu návštěvníků – pěších turistů při vícedenních výpravách. Ale proč právě této skupině lidí nevyjít vstříc? Vždyť jedním z hlavních poslání Správy KRNAP je i vychovávat, a právě k tomu může sloužit i rozumné zpřístupňování přírody návštěvníkům Krkonoš. Snahou je nalézt optimální kompromis mezi potřebami ochrany přírody a požadavky na rozumný rozvoj regionu. Inspirovat se můžeme ve státech, které nabízejí nejrůznější možnosti nocování v přírodě. Podmínky jsou sice v každé zemi rozdílné a závisí na mnoha faktorech, chuť něco změnit a vytvořit je však vždy jenom jedna. Navázat můžeme například na plánovanou síť turistických útulen na hřebenech slovenských hor z 80. let minulého století, kdy se před ani po změně režimu, dokonce ani po rozpadu Československa tyto 44

plány nepodařilo přivést k životu. A oživit se je nepovede, pokud se o to sami nepřičiníme.

45

8 Seznam použitých zdrojů ANDĚRA, M., ZAVŘEL, P., aj. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-734-0021-9. BRANDOS, O. Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater online. 2005, poslední revize 17. 3. 2012 [cit. 2012-04-13]. URL: BRANDOS, O. Možnosti táboření na Velké Fatře, povolené bivaky online. 2007, poslední revize 10. 11. 2010 [cit. 2012-04-13]. URL: BRANDOS, O. Táboření a bivakování v přírodě a na horách legálně? online. 2011, poslední revize 31. 10. 2011 [cit. 2012-04-13]. URL: CRHONKOVÁ, V. Nouzová nocoviště v národním parku Šumava. Praha, 2009. Bakalářská práce na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. DEN NORSKE TURISTFORENING. DNT cabins – general information online. 2012, [cit. 2012-04-15]. URL:

DEPARTMENT OF CONSERVATION. Hut categories: Backcountry hut information online. 2006, poslední revize 20. 9. 2006 [cit. 2012-04-15]. URL: ERLEBACH, M. Vlivy turistického ruchu na přírody Krkonošského národního parku – studie. Ústí nad Labem, 2007. Bakalářská práce na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně.

46

FLOUSEK, J., aj. Krkonoše: příroda, historie, život. 1. vyd. Praha: Baset, 2007. ISBN 978-80-7340-104-7. FURIŠOVÁ, J. Dokumentace pro územní řízení: nouzové nocoviště Bučina. Prachatice, 2008. GAREP – Společnost pro regionální ekonomické poradenství. Program rozvoje cestovního ruchu turistického regionu Krkonoše. Brno, 2003.

GEBHARD, K., et al. Sustainable Tourism: Training the Trainers Programme. Bonn: Ecological Tourism in Europe and UNESCO MaB, 2007. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. HOLUB, R. Nouzová nocoviště v NP Šumava: přenocuj a jdi dál. Občasník Správy NP a CHKO Šumava – Nová Šumava, léto 2008, č. 4. HOLÝ, M. Tramping na Novém Zélandu online. 2005, poslední revize 17. 10. 2009 [cit. 2012-04-10]. URL: HOLÝ, M. Den Norske Turistforening online. 2010, poslední revize 15. 6. 2011 [cit. 2012-04-14]. URL: KARTOGRAFIE PRAHA. Krkonoše po celý rok. Edice: Průvodce po Čechách, Moravě, Slezsku. [1:50 000]. Praha: Kartografie PRAHA, 1998. ISBN 80-7011-5459. KOLEKTIV AUTORŮ. Krkonoše - turistický průvodce ČSSR. 1. vyd. Praha: Olympia, 1980.

47

KOLEKTIV AUTORŮ SPRÁVY KRNAP. Ročenka Správy Krkonošského národního parku 2008. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2009. ISBN 8086418-30-8. METSÄHALLITUS. A Brief Introduction to Metsähallitus online. 2010, poslední revize 26. 11. 2010 [cit. 2012-04-15]. URL: METSÄHALLITUS. Types of Huts online. 2012, poslední revize 17. 2. 2012 [cit. 2012-04-15]. URL: MIKO, L., BOROVIČKOVÁ, H., aj. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-585-8.

MOUNTAIN BOTHIES ASSOCIATION. Bothy and shelters in Scotland, England and Wales online. 2012, [cit. 2012-04-15]. URL: PRCHALOVÁ, J. Zákon o ochraně přírody a krajiny a NATURA 2000. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-583-4. PŘISPĚVATELÉ

WIKIPEDIE.

Alpenverein

online.

Wikipedie:

Otevřená

encyklopedie. 2012, poslední revize 31. 1. 2012 [cit. 2012-04-14]. URL:

REYNOLDS, K. Walking in Austria: 100 Mountain Walks in Austria. 1st ed., Milnthorpe: Cicerone, 2009. ISBN 978-1-85284-538-4. RUŠ, M. Bothy – levné ubytování ve Skotsku online. 2010, poslední revize 9. 5. 2010 [cit. 2012-04-14]. URL:

48

SPRÁVA KRNAP. Únosnost Sněžky. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2006. SPRÁVA NP A CHKO ŠUMAVA. Nouzová nocoviště [online]. 2012, [cit. 201203-07]. URL: SPRÁVA NP A CHKO ŠUMAVA. Nouzová nocoviště (informační brožura). Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava, 2008. SÝKORA, B., aj. Krkonošský národní park. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1983. ŠTURSA, J., aj. Encyclopedia Corcontica: krajina – příroda – lidé. Vrchlabí: Správa KRNAP, 2003. ISBN 80-86418-32-4. ŠTURSA, J. Květy Krkonoš. 1. vyd. Vrchlabí: Správa KRNAP, 1999. ISBN 8090248-95-0. VARGOVČÍKOVÁ, L. Tupy /sruby/ v NP Pallas – severní Finsko [online]. 2009, poslední revize 11. 4. 2011 [cit. 2012-04-15]. URL:


sruby--v-narodnim-parku-pallas---severni-finsko.html> VÍTEK, O. Vliv cestní sítě na vegetaci subalpínského stupně Krkonoš. Praha, 2005. Disertační práce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. VLČEK, R. Krkonošský národní park. Země světa: Krkonoše, květen 2008, roč. 7, č. 5, s. 16-19. ISSN 1213-8193. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS. Alpine Club Hut online. Wikipedia: The Free Encyclopedia. 2011, poslední revize 26. 3. 2011 [cit. 2012-04-14]. URL:

49

Zákon č. 114/1992 Sb. ze dne 1. června 1992 o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupný také na URL: Zákon č. 128/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000 o obcích (obecní zřízení). In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupný také na URL: < http://www.sbirkazakonu.info/zakon-o-obcich-obecnizrizeni/> Zákon č. 289/1995 Sb. ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. Dostupný také na URL:

50

9 Seznam zkratek CORINE Biotopes – jednotná klasifikace a popis krajinných typů CHKO – chráněná krajinná oblast ČR – Česká republika DOC – Department of Conservation (Nový Zéland) DNT – Den Norske Turistforening (Norsko) IBA – Important Bird Areas (Významná ptačí území) KČT – Klub českých turistů KPN – Karkonoski Park Narodowy (Polsko) KRNAP – Krkonošský národní park MBA – Mountain Bothies Association (Britské ostrovy) MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území MŽP – Ministerstvo životního prostředí NATURA 2000 – soustava chráněných území evropského významu NAPANT – Národní park Nízké Tatry NN – nouzové(á) nocoviště NP – národní park OP – ochranné pásmo národního parku POS – Point of Sale (terminál pro platbu debetní či kreditní kartou) ROH – Revoluční odborové hnutí UNESCO – Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu USA – Spojené státy americké ZOPK – Zákon o ochraně přírody a krajiny

51

10 Seznam grafů Graf č. 1 – Zkušenost s NN v NP Šumava Graf č. 2 – Informační zdroje o NN Graf č. 3 – Zkušenost s NN v zahraničí Graf č. 4 – Setkání s NN v zahraničí dle destinace Graf č. 5 – Zájem respondentů o projekt NN Graf č. 6 – Přínos NN pro rozvoj cestovního ruchu v NP a CHKO v ČR Graf č. 7 – Zájem o případnou realizaci NN v NP a CHKO v ČR Graf č. 8 – Existující iniciativa k realizaci NN v NP a CHKO v ČR Graf č. 9 – Nedostatky v projektu NN

11 Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník pro správy NP a CHKO v ČR Příloha č. 2 – Interview - struktura otázek Příloha č. 3 – Podoba NN v Novém Údolí v NP Šumava (vlastní archiv) Příloha č. 4 – Provozní řád NN v NP Šumava (vlastní archiv) Příloha č. 5 – Turistický přístřešek pod Jakšínem, KRNAP (vlastní archiv) Příloha č. 6 – Turistický přístřešek u Krásné Pláně, KRNAP (vlastní archiv) Příloha č. 7 – Chata Helbergshytta, NP Hardangervidda, Norsko (Hejna, archiv) Příloha č. 8 – Srub Nammalakuru, NP Pallas, Finsko (Vargovčíková, 2009) Příloha č. 9 – Knockdamph Bothy, Skotsko (Ruš, 2010) Příloha č. 10 – Mueller Hut, NP Mount Cook, Nový Zéland (Holý, 2005)

52

12 Přílohy Příloha č. 1 – Dotazník pro správy NP a CHKO v ČR DOTAZNÍK PRO SPRÁVY NÁRODNÍCH PARKŮ A CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH OBLASTÍ V ČESKÉ REPUBLICE Dobrý den, dostal se k Vám dotazník sloužící jako podklad diplomové práce, která se zabývá fenoménem nouzových nocovišť, tj. míst určených pro přenocování ve volné přírodě chráněných oblastí. Dotazník je určen pro Správy NP a CHKO v České republice a jeho účelem je zjistit, jaká je informovanost o tomto fenoménu a zda existuje zájem ze strany jednotlivých Správ o případnou realizaci projektu nouzových nocovišť i na jimi spravovaných chráněných územích. Vámi zvolenou odpověď zvýrazněte, popř. vymažte ostatní odpovědi. Dotazník je anonymní a výsledky budou použity výhradně pro potřeby zmíněné diplomové práce. Děkuji Vám za ochotu a spolupráci!

Projekt nouzových nocovišť (NN) byl v České republice realizován pouze Správou NP a CHKO Šumava na území NP Šumava, kde funguje od srpna 2008 až dosud. Celkem je zde rozmístěno 7 nocovišť, a to podél páteřní červené turistické trasy vedoucí od Železné Rudy do Nové Pece. Tato místa umožňují návštěvníkům legálně přenocovat na území národního parku za předem stanovených podmínek, které jsou uvedeny v provozním řádu NN. 53

1. Slyšeli jste již někdy o nouzových nocovištích v NP Šumava kromě tohoto dotazníku? ANO, KDE …………………………

X

NE

2. Setkali jste se již někdy s nouzovými nocovišti v zahraničí? ANO, KDE …………………………

X

NE

3. Zaujal Vás projekt nouzových nocovišť (nápad)? ANO X

NE

4. Domníváte se, že by realizace nouzových nocovišť mohla přispět k rozvoji cestovního ruchu ve vašem NP či CHKO? ANO X

SPÍŠE ANO X

SPÍŠE NE

X

NE

5. Uvítali byste vznik nouzových nocovišť ve vašem NP či CHKO? ANO X

SPÍŠE ANO X

SPÍŠE NE

X

NE

6. Probíhala u Vás, či stále probíhá iniciativa vedoucí k realizaci projektu nouzových nocovišť nebo jemu podobnému ve vašem NP či CHKO? ANO X

NE

7. Vidíte v projektu nouzových nocovišť nějaké nedostatky? ANO, JAKÉ …………………………

X

NE

Více informací ohledně nouzových nocovišť najdete na internetových stránkách NP Šumava. V případě dotazů, které se týkají tohoto dotazníku, se obracejte na e-mailovou adresu [email protected]. S pozdravem Bc. Ivo Šorm

54

Příloha č. 2 – Interview - struktura otázek 1. Jak vznikl nápad realizovat projekt nouzových nocovišť právě na území NP Šumava? 2. Vedete si statistiky týkající se návštěvnosti jednotlivých nocovišť (roční, sezónní, vývojové tendence, odborné odhady apod.)? 3. Jaké jste zaznamenali klady a zápory související s problematikou NN - z pohledu Správy NP, popř. i ze strany návštěvníků, obcí apod.? 4. Chystají se do budoucna rozšíření či změny umístění nocovišť (vyšší/nižší počet NN, přesun do jiné lokality apod.)? Jak jste od uvedení NN do provozu v srpnu 2008 reagovali na nedostatky, které se objevily (např. podmáčení některých nocovišť, nerovný terén, procházení běžkařské tratě skrz nocoviště na Modravě, chybějící zdroje vody apod.)? 5. Jak probíhá financování tohoto projektu (finanční náročnost zřízení NN, provoz, údržba)? Jsou veškeré toky peněz spojené s NN pouze z rozpočtu Správy NP a CHKO Šumava, tedy z peněz od MŽP? 6. Zaznamenali jste jakýkoli zájem o NN ze strany ostatních NP, CHKO a jiných chráněných území v České republice či zahraničí? Kontaktoval Vás někdo se zájmem o tuto problematiku, kdo by eventuelně přemýšlel o zavedení podobného projektu i na "svém" chráněném území?

55

Příloha č. 3 – Podoba NN v Novém Údolí v NP Šumava (vlastní archiv)

Příloha č. 4 – Provozní řád NN v NP Šumava (vlastní archiv)

56

Příloha č. 5 – Turistický přístřešek pod Jakšínem, KRNAP (vlastní archiv)

Příloha č. 6 – Turistický přístřešek u Krásné Pláně, KRNAP (vlastní archiv)

57

Příloha č. 7 – Chata Helbergshytta, NP Hardangervidda, Norsko (Hejna, archiv)

Příloha č. 8 – Srub Nammalakuru, NP Pallas, Finsko (Vargovčíková, 2009)

58

Příloha č. 9 – Knockdamph Bothy, Skotsko (Ruš, 2010)

Příloha č. 10 – Mueller Hut, NP Mount Cook, Nový Zéland (Holý, 2005)

59