UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií
Martina Životová
Řecká dluhová krize: vývoj od připojení k Eurozóně do roku 2015 Bakalářská práce
Praha 2016
Autor práce: Martina Životová Vedoucí práce: PhDr. Martin Mejstřík
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam
ŽIVOTOVÁ, Martina. Řecká dluhová krize: vývoj od připojení k Eurozóně do roku 2015. Praha, 2016. 44 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Martin Mejstřík.
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vývojem řecké krize od okamžiku připojení k Eurozóně až po rok 2015. Práce zkoumá výzkumnou otázku, zda měla poskytnutá finanční pomoc pozitivní vliv na vývoj řecké ekonomiky? Otázka je zodpovězena pomocí analýzy makroekonomických ukazatelů, přičemž důraz je kladen na tyto ukazatele - hrubý domácí produkt a vývoj veřejného dluhu vzhledem k HDP. Tyto dva makroekonomické ukazatele jsou zkoumány vzhledem ke kondicionalitám, které jsou uvedeny v podmínkách poskytnuté finanční pomoci. Mimo samotnou analýzu těchto makroekonomických ukazatelů je důraz soustředěn také na příčiny vzniku této řecké krize, a to jako reflexe na dosud dostupnou literaturu, která se rovněž spíše než na samotný průběh řecké krize soustředí na analýzu jejich příčin. Dále práce představuje legislativní rámec, který tvoří pilíř poskytované finanční pomoci Řecku. Celkově tak práce poskytuje čtenáři komplexní zhodnocení řecké krize od jejího vzniku až do současnosti, tedy roku 2015.
Abstract This paper deals with the development of the Greek crisis from the moment its connect to the Eurozone until 2015. This paper examines the research question Have the provided financial assistance had a positive impact on the development of the Greek economy? The question is answered through the analysis of macroeconomic indicators, with an emphasis on these indicators - gross domestic product and development of the public debt relative to GDP. These two macroeconomic indicators are examined with respect to condition in the rules of the financial assistance. Outside alone macroenomic analysis of these indicators is also focused attention on the causes of the Greek crisis, as a reflection of the still available literature, which is also rather than on the actual course of the Greek crisis focuses on the analysis of their causes. The results present legislative framework for the foundation of provided financial aid to Greece. Overall, the paper provides the reader with a comprehensive assessment of the Greek crisis from its inception to the present, ie 2015.
Klíčová slova řecká dluhová krize, hrubý domácí produkt, veřejný dluh v relaci k HDP, příčiny krize, připojení k Eurozóně
Keywords Greek debt crisis, gross domestic product, public debt in relation to the GDP, causes of the crisis, joining the Eurozone Rozsah práce: 75 445 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 2.1.2016
Martina Životová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr. Martinu Mejstříkovi a garantovi oboru doc. PhDr. Jiřímu Vykoukalovi, CSc. za jejich cenné rady a připomínky.
Institut mezinárodních studií Projekt bakalářské práce
PROJEKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno: Martina Životová E-mail:
[email protected] Semestr: 5. Akademický rok: 2014/2015 Název práce: Řecká dluhová krize: vývoj od připojení k eurozóně až do poloviny roku 2015 Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok): 7. semestr, 2015/2016 Vedoucí bakalářského semináře: Doc. PhDr. Jiří Vykoukal, CSc. Vedoucí práce (není povinné): PhDr. Martin Mejstřík Zdůvodnění výběru tématu práce (5 řádek): Řecká dluhová krize je významným problémem v rámci celé Evropské Unie. Ačkoliv trvá již řadu let a Řecku byla poskytnuta finanční pomoc, doposud se nepodařilo krizi úspěšně vyřešit a situaci v Řecku stabilizovat. Protože se Řecko připojilo k eurozóně na základě zmanipulovaných statistik, je tento problém ještě zajímavější. Dodnes neexistuje ucelená monografie, která by se touto problematikou zabývala a informace jsou dostupné spíše ve formě novinových článků, proto považuji za důležité celou situaci zmapovat. Předpokládaný cíl (5 řádek): Cílem bakalářské práce bude analyzovat řeckou dluhovou krizi v celém jejím kontextu, to znamená od připojení k eurozóně na základě zmanipulovaných statistik, přes finanční pomoc až do poloviny roku 2015. V práci budou analyzovány jednotlivé podmínky, kterými EU podmínila finanční pomoc Řecku a jejich dodržení. Rovněž budou analyzovány jednotlivé makroekonomické ukazatele a v závěru práce budou shrnuta veškerá zjištěná data tak, aby bylo možno odpovědět na otázku Měla finanční pomoc Evropské Unie prokazatelný pozitivní dopad na vývoj řecké dluhové krize? Základní charakteristika tématu (10 řádek): Téma řecké dluhové krize je aktuální od jejího počátku až do dnešních dnů, kdy v roce 2015 v Řecku byla zvolena komunistická strana, která odmítá nadále akceptovat finanční omezení, jimiž EU i IMF podmínili miliardové půjčky Řecku. Makroekonomická analýza Řecka od počátku tisíciletí až do poloviny roku 2015 poskytuje čtenáři vhled na ekonomickou situaci v Řecku před krizí, během krize a po finanční pomoci od EU a IMF. Ačkoliv určitým druhem finanční krize prošel prakticky celý svět, Řecko není schopno se ze své dluhové krize jakýmkoliv způsobem vymanit. Velice zajímavou část celé kauzi "Řecká krize" představují sociální interakce a obecně chování občanů i vlády. Výsledky posledních voleb (2015) jasně ukázali, že Řekové nejsou ochotni nadále tolerovat finanční restrikce (neboli "utahování opasků") a touží po vládě, která slibuje konec těmto opatřením. Předpokládaná struktura práce (10 řádek): Práce bude řazena chronologicky a pomyslně bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. V první části práce bude nastíněno připojení Řecka k eurozóně na základě zmanipulovaných statistik. Dále bude analyzován datový úsek, v němž se Řecko oficiálně stalo zemí ocitnuvší se v dluhové krizi, a to včetně analýzy makroekonomických ukazatelů v této době. Následovat bude formování pozice eurozóny, potažmo celé Evropské unie k tomuto problému a aplikace
jednotlivých záchranných opatření na stabilizaci řecké situace. Ve třetí části bude analyzována tato pomoc z hlediska vývoje markoekonomických ukazatelů po poskytnutí finanční pomoci a nastíněn bude také problematický politický postoj k úsporným opatřením a reakce obyvatelstva na tyto podmínky stran EU. V závěru budou shrnuta veškerá zjištěná data a bude zodpovězena otázka: Měla finanční pomoc Evropské unie prokazatelný pozitivní dopad na vývoj řecké dluhové krize? Základní literatura (10 nejdůležitějších titulů): Convergence report 2000: European central bank [online]. Frankfurt am Main: European Central Bank, 2000[cit. 2014-11-16]. ISBN 9291810614. ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Mezinárodní obchod ve světové krizi 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 364 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-4694-4. PETRAKĒS, Panagiōtēs E. The Greek economy and the crisis: challenges and responses. 1. vyd. Heidelberg: Springer, 2012, X, 450 S. Expert (Grada). ISBN 36-422-1174-7. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5. JANÁČKOVÁ, Stanislava. Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 99 s. ISBN 978-80-86547-95-4. ŠVIHLÍKOVÁ, Ilona. Globalizace & krize: souvislosti a scénáře. 1 vyd. Všeň: Grimmus, 2010, 296 s. ISBN 978-80-87461-01-3. WONDERS, Grant. The Imminent Crisis : Greek Debt and the Collapse of the European Monetary Union. 1 vyd. Kirkland : GW Publishing, 2010. 140 s. ISBN 1-45159-544-1. KUČEROVÁ, Zuzana. Teorie optimální měnové oblasti a možnosti její aplikace na země střední a východní Evropy. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005, 141 s. ISBN 80-867-2918-4. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi : důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2 vyd. Praha : Grada, 2010. 266 s. ISBN 978-80-247-3583-2. HNÁT, Pavel. Politická ekonomie globálních nerovnováh. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2014, 231 s. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-2023-0.
Podpis studenta a datum Martina Životová, 31. ledna 2015 Schváleno Vedoucí bakalářského semináře Garant oboru
Datum
Podpis
1
Obsah BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM ............................................................................................................... 4 PROHLÁŠENÍ ........................................................................................................................................... 6 PODĚKOVÁNÍ .......................................................................................................................................... 7 OBSAH ....................................................................................................................................................... 1 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 2 1.
PŘIPOJENÍ ŘECKA K EUROZÓNĚ JAKO POČÁTEK ŘECKÉ KRIZE .............................. 7 1.1 HISTORICKÉ SOUVISLOSTI PŘIPOJENÍ ŘECKA K EUROZÓNĚ ............................................................ 7 1.1.1 Maastrichtská kritéria .......................................................................................................... 8 1.2 STATISTIKY ŘECKÉ EKONOMIKY V LETECH 1999-2000 ................................................................ 10
2.
TEORETIZACE PŘÍČIN ŘECKÉ KRIZE – KOMPARACE NÁZOROVÝCH PROUDŮ .. 15 2.1
3.
PAKT STABILITY A RŮSTU ............................................................................................................. 17
FINANČNÍ POMOC PŘEDLUŽENÉ ŘECKÉ EKONOMICE V LETECH 2010 – 2015...... 20 3.1 ROK 2010: PRVNÍ ZÁCHRANNÝ BALÍČEK ...................................................................................... 20 3.2 ROK 2012: DRUHÝ ZÁCHRANNÝ BALÍČEK..................................................................................... 21 3.3 ROK 2015: TŘETÍ ZÁCHRANNÝ BALÍČEK ....................................................................................... 22 3.4 LEGISLATIVNÍ RÁMEC POSKYTOVÁNÍ FINANČNÍ POMOCI ŘECKU .................................................. 22 3.4.1 Nařízení Rady 2011/734/EU .............................................................................................. 22 3.4.2 Memorandum o porozumění .............................................................................................. 23
4.
FINANČNÍ POMOC PŘEDLUŽENÉ ŘECKÉ EKONOMICE V LETECH 2010 – 2015...... 25 4.1 4.2 4.3
HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT ............................................................................................................ 26 VÝVOJ PODÍLU VEŘEJNÉHO DLUHU NA HRUBÉM DOMÁCÍM PRODUKTU ........................................ 31 KOMPLEXNÍ HODNOCENÍ EKONOMICKÉHO VÝVOJE ŘECKA PO POSKYTNUTÍ FINANČNÍ POMOCI ... 33
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 38 SUMMARY .............................................................................................................................................. 40 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 41
2
Úvod Evropská unie (EU), jako celek, je jedinečným integračním uskupením, jež se po dekádách válek a sporů snaží o integraci evropských států ve snaze o vytvoření jednotné Evropy. Tato integrace má svůj politický i ekonomický účel, kdy jednotná Evropa představuje vlivnějšího konkurenta pro světové ekonomické velmoci, jakými jsou USA nebo Čína, ve srovnání s jednotlivými, roztříštěnými zeměmi Evropy. Základním kamenem úspěchu tohoto integračního uskupení je solidarita, disciplína a dodržování stanovených pravidel, a to všemi členy. Důsledky nedodržování stanovených pravidel, politických špiček lze sledovat na příkladu Řecka. Řecká krize je tématem, které trápí Evropu již několik let. O vývoji tohoto státu se diskutuje mezi odborníky, politiky, ekonomy, ale i neodbornou veřejností. Situace, kdy stát žije na dluh, je dnes považována za určitou normu. Do nedávna největší ekonomika světa – Spojené státy americké, hospodaří dokonce s největším dluhem na světě (v dolarovém vyjádření). Důvodů, proč Spojené státy dokážou ustát svoji abnormální zadluženost, je několik. Jedním z nich je zvrácená symbióza1 mezi USA a Čínou, kdy Čína financuje skrze nákupy vládních dluhopisů americký veřejný dluh, čímž si jako protiváhu zajišťuje odbyt svých výrobků na americkém trhu. Proč podobná symbióza nefunguje i mezi Řeckem a jeho věřiteli? Jedním z důvodů je fakt, že Spojené státy jsou světovou velmocí a jejich trh a ekonomika působí důvěryhodně (i s ohledem na fakt, že USA nikdy nepřestaly splácet své dluhy). Řecká ekonomika je v porovnání s USA malá, v určitém ohledu nezajímavá a nedůvěryhodná. Důvěryhodnost ztratila u spousty investorů ve chvíli, kdy byly zmanipulovány řecké statistiky ve snaze získat možnost připojení k Eurozóně a také posléze v roce 2009, kdy nová vláda Řecka zveřejnila skutečný podíl veřejného deficitu na hrubém domácím produktu. Eurozóna hraje zásadní roli v integraci jednotlivých evropských států do jednotného celku. Monetární politika jednotlivých přistoupivších členů ztrácí v případě přístupu k Eurozóně smysl, neboť tato je spravována skrze Evropskou centrální banku2. Vytvoření jednotného trhu s jednotnou měnou posiluje konkurenceschopnost Evropské unie jako celku a je jedním z jejích základních pilířů. Zavedení společné evropské měny 1
Dle slov N. Roubiniho In: ROUBINI, Nouriel a Stephen MIHM. Krizová ekonomie: budoucnost finančnictví v kostce. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 295 s. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4102-4, str. 225. 2 Tato instituce zahájila svou činnost v roce 1998. In Základní informace o Eurozóně. Euroskop: Věcně o Evropě [online]. 2014 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/318/sekce/zakladniinformace-o-eurozone/.
3 s sebou přinášelo a stále přináší celou řadu problémů. V první řadě bylo potřeba zajistit rozsáhlé institucionální zázemí3, které bude dohlížet na přechod od národních měn k měně euro a na udržitelnost ekonomik, v nichž bylo euro zavedeno. V druhé řadě bylo potřeba přesvědčit státy, aby se vzdaly svých národních měn a přistoupily k jednotné měně. Situace, kdy všechny evropské státy používají jednotnou měnu, s sebou bezesporu přináší celou řadu výhod, jako například usnadnění obchodu (skrze snížení transakčních nákladů)4, odbourání kurzových ztrát (ale i výnosů) při vzájemném obchodu, možnost aktivně spolurozhodovat o měnové politice Eurozóny pro každý členský stát, zvýšený tlak na rozpočtovou kázeň, jež je zakomponován do Paktu stability a růstu, přičemž v případě neplnění jsou jednotlivé členské státy ohroženy peněžními sankcemi. Mít zdravé veřejné finance je bezesporu ve vlastním zájmu každé jednotlivé ekonomiky5, pro běžné občany rovněž přináší členství v Eurozóně levnější a pohodlnější možnost cestovat v rámci Evropy6. Naproti tomu existuje také celá řada rizik, na něž je potřeba při rozhodování o vstupu do Eurozóny pamatovat. Jedná se například o ztrátu možnosti rozhodovat samostatně o měnové politice vlastní země, neboť ta, jak jsem již zmínila výše, přechází na Evropskou centrální banku. Dále v neprospěch hovoří také jednorázové náklady, které je třeba při přechodu na Euro zohlednit a uhradit. Jedním z nejdůležitějších argumentů proč Euro nepřijímat je nicméně zapojení do Evropského stabilizačního mechanismu7. Každá nově příchozí země má povinnost finančního vkladu (nejen reálně splaceného, ale také přislíbeného), jež se využije k pomoci zemím s abnormálními makroekonomickými potížemi. Právě Řecko čerpá (mimo jiné) z tohoto mechanismu prostředky na záchranu ekonomiky a potažmo celé země. Členským státům, které na záchranu Řecka přispívají, nicméně dochází trpělivost a začínají se vyslovovat negativně v otázkách další finanční pomoci.
3
Přičemž dodnes existuji spory, zda je centralizace přespřílišná, nebo naopak nedostačující. Výhody pro podniky. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/vyhody-propodniky. 5 Makroekonomické přínosy. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-0520]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizikaeura/makroekonomicke-prinosy. 6 Výhody pro spotřebitele. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/vyhody-prospotrebitele. 7 Náklady a rizika. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/naklady-a-rizika. 4
4 Jak lze vidět výše, snaha Řecka o přistoupení k Eurozóně, a to za jakýchkoliv podmínek (tedy i zmanipulováním oficiálních statistik) byla zcela nepromyšlená. Splnění kritérií na přechod k jednotné měně je podmínkou pro vstup do Eurozóny a přijetí eura jako národní měny a mechanismy nastavené v rámci plnění těchto kritérií mají svoje opodstatnění. Je vysloveně hazardem manipulovat statistiky za účelem obcházení těchto mechanismů. Řecká ekonomika očividně nebyla na takto závažný krok připravena a důsledky z toho vyplývající mají daleko širší dopad, než jen na vývoj řecké ekonomiky. Vzhledem k tomu, že téma řecké dluhové krize a jejího vývoje od počátku přistoupení k Eurozóně až do dnešních dnů, tedy konce roku 2015, nabírá neustále nových rozměrů, vybrala jsem si toto téma ke zpracování své bakalářské práce. Cílem této bakalářské práce je analyzovat řeckou krizi od jejího počátku, čili od vstupu do Eurozóny na základě zmanipulovaných statistik, až do poloviny roku 2015. Výzkumná otázka v této analýze je spojena s finanční pomocí jednotlivých členských států a zainteresovaných institucí v kombinaci s makroekonomickými ukazateli a zní „Měla finanční pomoc pozitivní dopad na vývoj řecké dluhové krize?“. Tato bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. Práce jako celek představuje případovou studii působení Řecka v Eurozóně, přičemž využita je kompilace primárních a sekundárních zdrojů, jejichž data jsou analyzována. Již v této chvíli bych ráda upozornila na problematiku relevantnosti a pravdivosti některých zdrojů. Zejména statistiky, na jejichž základě Řecko k Eurozóně přistoupilo, nejsou veřejně přístupné a jejich interpretace je možná pouze prostřednictvím zprávy o Konvergenci z roku 2000 vydané Evropskou centrální bankou. Hodnoty uvedené v tomto dokumentu se neshodují s daty oficiálních statistik (například data Světové banky, OECD apod.). První kapitola se věnuje prvopočátkům přistoupení Řecka k Eurozóně. Zkoumány budou jednotlivé makroekonomické ukazatele a vyjádření Evropské komise v souladu s předloženými statistikami plnění konvergenčních kritérií. Výstupem první kapitoly je ucelený popis přístupu Řecka k Eurozóně a analýza dat jednotlivých makroekonomických ukazatelů v době přístupu k Eurozóně a jejich srovnání s požadovaným plněním Maastrichtských kritérií. Druhá kapitola této bakalářské práce se soustřeďuje na teoretický pohled na řeckou krizi a poukazuje na střet názorových proudů zabývající se touto problematikou. Zejména se jedná o teoretizaci příčin propuknutí řecké krize v souvislosti se vstupem do Eurozóny a neschopnosti Řecka vymanit se z ekonomické recese a abnormálního
5 zadlužení, přičemž v rámci komplexního přehledu jsou zmíněny jak názory tzv. euroskepticky zaměřených, tak i eurooptimisticky smýšlejících autorů. Logicky k zmíněným argumentům je také krátce popsán Pakt stability a růstu, který je v souvislosti s řeckou krizí často skloňován. Třetí kapitola práce se zabývá datovým úsekem, v němž se viditelně prokázala neschopnost řecké ekonomiky i nadále udržovat současný stav. Představeno je také formování pozice zainteresovaných zemí a institucí v rámci Evropské unie a finanční balíčky, které měly dopomoci ke stabilizaci řecké situace. Třetí kapitola slouží čtenářům jako informační podklad pro dění v rámci Evropy v souvislosti s propuknutím řecké krize. Čtvrtá část této bakalářské práce je klíčová. Finanční pomoc z třetí kapitoly bude analyzována pomocí makroekonomických ukazatelů tak, aby bylo možné odpovědět na výzkumnou otázku. Rovněž v této kapitole (s ohledem na fakt, že celá práce je řazena chronologicky) nastíním i socioekonomický vývoj spojený s volbami na začátku roku 2015 a způsobem, jakým se nově zvolená vláda postavila k problematice krachujícího Řecka, které převzala do svých rukou. Protože řecká krize stále trvá a s největší pravděpodobností ještě několik let (možná i desítek let) trvat bude, není prozatím možné vytvořit komplexní a ucelenou práci, jež by reflektovala veškeré aspekty řeckých problémů. Monografiemi, které se zabývají touto problematikou, a jež považuji za přínosné, jsou například kniha Stanislavy Janáčkové – Krize Eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Další zajímavou publikací je sborník textů v knize Pět let řecké krize, která je však velmi europesimisticky zaměřená a v knize postrádám určitou neutralitu. Všichni autoři působí na Institutu Václava Klause a ve většině textů se opakují stejné argumenty a prakticky úplně chybí názorové pluralita. Přesto mají předložené argumenty logiku a kniha vede k zamyšlení. V neposlední řadě se jedná také o dílo Oldřicha Dědka – Historie
evropské
měnové
integrace:
Doba
eura.
Nádech
knihy
je
silně
eurooptimistický, nicméně autor předkládá i názory tzv. europesimistů, což činí knihu více komplexní a celkově kniha poskytuje velmi cenné informace zvláště k makroekonomickému vývoji Řecka. Globálně je nutné podotknout, že většina monografií zabývající se danou problematikou se nesoustředí na samotný průběh řecké ekonomiky po poskytnutí finanční pomoci a nehodnotí její dopady. Většina z nich se spíše zaobírá příčinami řecké krize (přičemž důležitým milníkem je vstup do Eurozóny).
6 Dalším nedocenitelným zdrojem informací pro mě byly primární zdroje – prohlášení Evropské Unie/Evropské komise, statistická data OECD, Eurostat, oficiální vládní dokumenty, reporty řecké národní banky a další.
7
1. Připojení Řecka k Eurozóně jako počátek řecké krize Řecko, oficiálním názvem Helénská republika, je evropský demokratický stát ležící v jižní Evropě. Aktuálně je v souvislosti s Řeckem nejdiskutovanějším tématem řecká dluhová krize, která je předmětem diskuzí nejen v Řecku, ale také v Evropské unii, potažmo celé Evropě. Ačkoliv se počátek řecké krize oficiálně nedatuje do roku 2001, kdy se Řecko stalo členem Eurozóny, je nesporné, že přijetí Eura jako národní měny bylo pro nepřipravenou řeckou ekonomiku zlomovým bodem, který ji postavil tváří v tvář nefungujícímu vnitřnímu finančnímu systému a následně také dluhové krizi.
1.1 Historické souvislosti připojení Řecka k Eurozóně Pro Řecko nejsou současné ekonomické problémy novým fenoménem. S ekonomickými problémy se totiž potýkalo již v 70. letech minulého století, kdy usilovalo o přístup do Evropského společenství (ES). V roce 1975 podalo Řecko oficiální žádost o přijetí. V této době bylo členy Eurozóny celkem 11 zemí – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko8. Vzhledem ke komplikované ekonomické situaci nicméně vstoupilo Řecko do ES až ve druhé vlně rozšíření v roce 1981 a stalo se tak jejím dvanáctým členem. Pro ES to znamenalo, že jeho řady rozšířila země, jež se stala čistým příjemcem z evropského rozpočtu9. „V 80. a 90. letech minulého století byla řecká ekonomika charakterizována dvoucifernou roční inflací a úrokovými sazbami, anemickým tempem růstu, několika krizemi platební bilance a fiskální a vnější disbalancí“10. Pravděpodobným důvodem snahy o připojení k Eurozóně tedy byla touha stabilizovat ekonomickou situaci. Vzhledem k tomu, že Řecko reálně nesplňovalo konvergenční kritéria přijetí, rozhodla se řecká vláda k manipulaci se statistikami, jimiž si zajistila přístup k Eurozóně. V tuto chvíli je nutné podotknout, že za zmanipulované statistiky nelze přisuzovat odpovědnost
8
DĚDEK, CSC., prof. Ing. Oldřich. Členské státy Eurozóny. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2014 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenskestaty-eurozony. 9 ZENKER, Petr. Řecko. Euroskop: Věcně o Evropě [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/413/sekce/recko/.
8 orgánům schvalujícím nové členy Eurozóny, ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že zajistit přístup zemím pouze na základě relevantních dat je jejich primární odpovědností. V době přístupu Řecka totiž neexistovala pro evropské instituce možnost, nebo pravomoc, na jejímž základě by mohlo dojít ke kontrole předkládaných dat11.
1.1.1 Maastrichtská kritéria Na konci 90. let 20. století stála v čele řecké vlády strana PASOK12 premiéra Kostase Simitise. Řecko se pokoušelo o připojení k zemím Eurozóny již v tomto období, jak již bylo zmíněno výše, nicméně to se tehdejší vládě nepodařilo. Pokus o připojení byl opakován na sklonku tisíciletí, kdy se Řecko skutečně k Eurozóně připojilo. Vzhledem k nereálnosti plnění Maastrichtských kritérií však došlo ke zmanipulování oficiálních statistik. Pro pochopení celého kontextu řeckého připojení k Eurozóně a manipulace se statistikami je níže poskytnut popis jednotlivých Maastrichtských kritérií. Každý stát, jenž žádá o připojení k Eurozóně, musí splňovat čtyři kritéria konvergence z roku 199913: Jsou jimi: (i) Cenová stabilita Prvním z kritérií, která musí splňovat každá členská země, jež usiluje o vstup do Eurozóny, je cenová stabilita. Ta je posuzována podle následujícího klíče: průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami. (ii) Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb I toto kritérium funguje na základě srovnání s ostatními členskými zeměmi. V tomto případě nesmí být dlouhodobá nominální úroková míra vyšší o více než 2 procentní body v relaci k průměru tří členských zemí s nejlepšími výsledky, tzn. se třemi zeměmi s nejnižšími dlouhodobými úrokovými sazbami.
10
PROVOPOULOS, George. The Greek Economy and Banking System: recent developments and the way forward. Řecko, 2013. ISSN 1792-6564., str. 4. 11 POP, Valentina. EU on Greek statistics scandal: 'Never again'. EUObserver [online]. Brusel, 2012 [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://euobserver.com/economic/115912. 12 Panhelénské socialistické hnutí; v textu uváděno obvykle pod zkratkou PASOK. 13 Kritéria konvergence. Česká národní banka [online]. Praha [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html
9 (iii) Stabilita devizového kurzu U podmínky stability devizového kurzu je stanoven limit alespoň dvouletého členství v Evropském mechanismu měnových kurzů, jenž vznikl v lednu roku 1999. Státy, jež se chtějí připojit k Eurozóně, musí být nejen po dobu alespoň dvou let členy výše zmíněného mechanismu, musí také po tuto dobu udržovat svou národní měnu v takových hodnotách, jež zabraňují její devalvaci. (iv) Veřejné finance Kritérium veřejných financí obsahuje dvě pravidla. Pravidlo o výši hrubého veřejného dluhu, jehož podíl na HDP nesmí překročit 60 %, a pravidlo deficitu státního rozpočtu, jehož podíl na HDP musí dosahovat hodnot menších než 3 %. Již výše byla zmíněna jedinečnost evropské integrace pod ideou Jednotné Evropy. Důležitým pilířem v této integraci je kromě koordinace jednotlivých složek politiky (jako je například společná bezpečnostní strategie, nebo strategie růstu) vysoce důležité propojit Evropu jako jeden hospodářský prostor. Toho se snaží Evropská unie dosáhnout prostřednictvím Hospodářské měnové unie (HMU). Všechny členské státy EU se zavázaly14 ke vstupu do HMU, nicméně prozatím pouze 19 z nich se podařilo vstoupit do třetí fáze Evropské měnové politiky, přijmout Euro jako svoji národní měnu a stát se součástí Eurozóny. V rámci jednoty Evropy nicméně Evropská unie usiluje o připojení co největšího počtu členů, proto existují výjimky, jak se stát členem Eurozóny i přes nesplnění základního předpokladu – Maastrichtských kritérií. Jednotlivým zemím, resp. žadatelům stačí, pokud konkrétní kritérium vykazuje klesající tendenci a celkově směřuje ke stanovenému limitu, pokud existují výkyvy a jsou jen dočasného charakteru, přičemž jinak se hodnoty drží kolem povoleného limitu, je kritérium rovněž považováno za splněné15.
14
Vyjma Dánska a Velké Británie, které se řadí mezi tzv. „opt-out“ země. Opt-out je mechanismus, který zapojeným zemím zajišťuje právo nepřijmout Euro. In: The Euro. European Commission: Economic and financial affairs [online]. [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/index_en.htm. 15 Kritéria konvergence. Česká národní banka [online]. Praha [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html
10
1.2 Statistiky řecké ekonomiky v letech 1999-2000 Jak již bylo zmíněno výše, po nezdařeném pokusu o připojení k Eurozóně v 90. letech 20. století bylo Řecko přijato až v roce 2001. Následující podkapitola mapuje makroekonomické ukazatele v období let 1999-2000, tedy dva roky před přijetím Řecka do Eurozóny. Časové vymezení je zvoleno s ohledem na povinnost žadatelů účastnit se po dobu alespoň dvou let Evropského mechanismu měnových kurzů. Na základě zkoumaných makroekonomických ukazatelů lze vyhodnotit stav řecké ekonomiky těsně před jeho připojením k Eurozóně v relaci k požadovaným hodnotám vyplývajících z plnění Maastrichtských kritérií. (i) Cenová stabilita S ohledem na fakt, že EU čítala v roce 1999 pouze 15 členů16, a to Spojené království, Belgii, Finsko, Francii, Irsko, Itálii, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Dánsko a Řecko, musela být průměrná roční inflace Řecka porovnána s nejlepšími výsledky tří z těchto zemí. Roční míra inflace je měřena ukazatelem harmonizovaného indexu spotřebních cen (HICP). Tabulka níže ukazuje inflaci dle HICP v procentech v letech 1999 – 2000 v jednotlivých členských zemích. Předposlední řádek s označením „Průměr tří nejlepších“ ukazuje hodnotu průměrné inflace třech zemí s nejnižšími hodnotami inflace. Hodnota v posledním řádku „1,5 p. b.“ je složena z průměru tří nejlepších zemí (resp. tří s nejnižší inflací) s připočtením 1,5 procentního bodu. Výsledná hodnota je potom totožná s tou, jíž mělo dosáhnout Řecko.
16
Historie Evropské Unie: 1990-1999: Evropa bez hranic. Evropská Unie [online]. [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/eu-history/1990-1999/index_cs.htm.
11 Tabulka č. 1: Roční míra inflace členských zemí EU v letech 1999 – 2000 dle HICP
Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Spojené království Španělsko Švédsko Průměr 3 nejlepších 1,5 p.b.
1999 2,05 3,10 2,24 1,37 3,92 2,11 2,34 1,33 1,92 1,71 1,66 2,32 1,20 2,78 1,17
2000 2,96 2,34 2,86 1,74 4,62 2,75 4,29 2,18 2,92 3,81 1,83 3,66 0,75 4,01 1,34
1,23 2,73
1,28 2,78
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dostupných z Harmonised inflation 2000 by country/region. Inflation.eu: Worldwide inflation data [online]. [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.inflation.eu/inflation-rates/hicpinflation-2000.aspx.
Z tabulky č. 1 výše vyplývá, že Řecko nesplnilo v rámci Maastrichtských kritérií požadavek cenové stability. Přesto dle zprávy Convergence 2000 Evropské centrální banky (ECB) splnilo Řecko kritérium již v roce 2000, kdy hodnota inflace dle HICP podle zmíněné zprávy dosahovala 2 %17. Bohužel neexistuje způsob, kterým ověřit, z jakých datových podkladů ECB vycházela, případně zda jsou již údaje z mnou použitého zdroje upravené dle reálných hodnot, jež Řecko mělo ve sledovaném období vykazovat. Pro účely bakalářské práce budu vycházet z premisy, že jediným kritériem, které Řecko dle oficiálních vyjádření ve svých statistikách zmanipulovalo, byl schodek státního rozpočtu. K tomuto se uchyluji především z toho důvodu, že jediným oprávněným orgánem k vydávání zpráv o splnění či nesplnění požadavků je Evropská centrální banka. Ta ve své zprávě18 uvádí informaci o dosažení požadovaných hodnot Řeckou republikou již na začátku roku 2000. Přesná a jednoznačná metodika výpočtu 17
Convergence report 2000. In: European central bank [online]. 2000, s. 86 [cit. 2015-5-30]. ISBN 9291810614. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/conrep/cr2000en.pdf. 18 Tamtéž.
12 jednotlivých kritérií není veřejně přístupná, proto má vnější pozorovatel jen velmi omezené informace a v případě nesouladu, jako v tomto momentě, je odkázán na prohlášení oficiálních orgánů EU. Z tohoto pohledu lze říct, že přijímání jednotlivých členů a informace o plnění Maastrichtských kritérií jsou pro veřejnost netransparentní. (ii) Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb Tabulka č. 2 je koncipována stejně, jako tabulka č. 1. Rozdílný je poslední řádek, kde je výsledná hodnota stanovena jako průměr tří zemí s nejlepšími hodnotami úrokových sazeb a připočtením 2 procentních bodů. Tabulka č. 2: Dlouhodobé nominální úrokové sazby členských zemí EU v letech 1999 - 2000
Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Spojené království Španělsko Švédsko Průměr 3 nejlepších 2 p.b.
1999 2,05 4,92 4,72 4,61 4,77 4,73 4,67 4,49 4,68 4,78 4,68 6,31 5,09 4,73 4,98
2000 2,96 5,66 5,48 5,39 5,48 5,58 5,52 5,26 5,40 5,60 5,56 6,11 5,33 5,53 5,37
3,72 5,72
4,52 6,52
Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů dostupných z Monthly Monetary and Financial Statistics (MEI): Interest rates. Organisation for economic co-operation and development [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=86#
Z tabulky č. 2 je patrné splnění kritéria o dlouhodobé úrokové míře. Hodnota řeckých dlouhodobých nominálních úrokových sazeb byla nižší, než o 2 procentní body navýšená hodnota průměru tří nejlepších zemí z EU.
13 (iii) Stabilita devizového kurzu Stabilita devizového kurzu „znamená, že členský stát dodržoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let. Zejména by pak země neměla z vlastní iniciativy devalvovat bilaterální směnný kurz domácí měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru).19“ Toto opatření je uvedeno především jako prevence proti manipulaci s hodnotou měny tak, aby byl přechod na euro výhodnější pro danou žadatelskou zemi. Fluktuační pásmo bylo stanoveno na hodnotu ±15% ke střední paritě. Řecká měna drachma byla vstupem do třetí fáze Evropské hospodářské a měnové unie nahrazena eurem a to ve směnném kurzu 1 euro = 340, 75 GRD.20 (iv) Veřejné finance a. Veřejný dluh Jak je již zmíněno výše, jedním z Maastrichtských kritérií je i pravidlo o podílu veřejného dluhu na HDP, jenž nesmí překročit hranici 60 %. V roce 1999 byl podíl veřejného dluhu na HDP na úrovni 104,4 %21, což vysoce překračovalo povolený limit. Ve zprávě o konvergenci z roku 2000 však EU předpokládala pokles, proto bylo toto kritérium považováno za splněné. Tato benevolence existuje zejména z tohoto důvodu, že dodržet kritérium o veřejném dluhu je problém pro většinu zemí světa, EU se proto přiklání spíše k uznání tohoto kritéria s přihlédnutím ke klesající tendenci. b. Deficit veřejného rozpočtu Schodkem státního rozpočtu rozumíme situaci, kdy vládní jsou výdaje vyšší, než vládní příjmy. Schodek veřejného rozpočtu můžeme dělit ze dvou hledisek – na strukturální a cyklický. Strukturální deficit lze předvídat, zatímco cyklický vzniká v důsledku příliš vysokých státních výdajů (kterými se obvykle stát snaží podpořit nízkou agregátní poptávku) a zároveň nízkými příjmy do státního rozpočtu.
19
Kritéria konvergence. Česká národní banka [online]. Praha [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html. 20 Euro (EUR) a Řecká drachma (GRD) Směnný kurz Konverzní kalkulačka. CoinMill.com: Currency Converter [online]. 2016 [cit. 2015-06-12]. Dostupné z: http://cs.coinmill.com/EUR_GRD.html. 21 Dle zprávy Convergence report 2000. In: European central bank [online]. 2000, s. 86 [cit. 2015-6-12]. ISBN 9291810614. Dostupné z: https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/conrep/cr2000en.pdf.
14 Podle zprávy o konvergenci z roku 2000, kterou vydala Evropská centrální banka, byl deficit veřejného rozpočtu ve vztahu k HDP na hodnotě 1,6 %, přičemž hraniční hodnota je stanovena na 3 %22. Oproti předchozímu měření je to skok ze 4 % na 1,6 %. Logické vysvětlení by bylo v souběžném snížení dluhu a zároveň zvýšení HDP. Přesto právě toto kritérium je tím, které bylo v řeckých statistikách zmanipulováno. Faktickou hodnotu je prakticky nemožné dopátrat, protože statistiky vydané oficiálně řeckou vládou již byly prezentovány se zmanipulovanými výsledky a reálné výsledky nejsou nikde zaznamenány.
22
Kritéria konvergence. Česká národní banka [online]. Praha [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace_04.html.
15
2. Teoretizace
příčin
řecké
krize
–
komparace
názorových proudů V literatuře zabývající se problematikou řecké dluhové krize převažuje názor, že jednou z příčin propuknutí řecké krize byl vstup Řecka do Eurozóny a přijetí eura jako národní měny. Participace Řecka v Eurozóně je vnímána nejen jako prvotní problém řecké krize, ale také jako hlavní důvod jejího neúspěšného řešení. V literatuře se lze často setkat s názorem, že Eurozóna byla, je a i nadále bude spíše politickým projektem, než racionálním ekonomickým rozhodnutím. Tento názor poměrně dobře reflektuje skutečnost, že Eurozóna jako taková je silně heterogenním uskupením, v němž existuje pomyslné rozdělení na bohatý, stabilní sever a nestabilní, předlužený jih. Jižní státy jako Řecko, Španělsko, Itálie, potažmo také Portugalsko byly ekonomicky na jiné úrovni než například Německo, nebo Francie. Při racionálním ekonomickém uvažování muselo být evropským lídrům jasné, že tyto země nebudou pro Eurozónu přínosem. Převážilo však politické rozhodování a touha po jednotné Evropě, potažmo po regulérním Evropském státu. Projekt jednotné měny eura byl postaven na ideových myšlenkách „jedna Evropa, jedna měna“23. Měnová unie složená z heterogenních ekonomik na různých stupních vývoje však sama o sobě napovídá, že mohou nastat nepřekonatelné problémy. Zpočátku fungovala Eurozóna hladce, nicméně tento stav vytrval pouze do první krize, jež naplno propukla ve Spojených státech amerických a transmisními kanály se přenesla také do Evropy v roce 2007. V tomto roce se naplno projevila divergence jednotlivých ekonomik Eurozóny a také se naplno projevila nepříznivá situace jižního bloku Eurozóny. Zřejmě nejhůře z celého jižního bloku zemí, jež se potýkaly s problémy (Španělsko, Portugalsko, Itálie), je na tom aktuálně Řecko. Již před svým vstupem do Eurozóny bylo Řecko zemí, která hospodařila s vysokým dluhem. Bylo také známé svou zhoršenou platební morálkou, přebujelou státní správou, příliš štědrým sociálním systémem, šedou ekonomikou, nefunkčním systémem
23
KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1., str. 34.
16 výběru daní a obecně špatným hospodařením24. Pozoruhodné je také podívat se na řecké výdaje vynakládané na zbrojení. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že například Spojené státy americké, jako světová velmoc, vynakládají na zbrojení téměř 4 % HDP. Co ovšem překvapující může být a je, je poměr řeckých výdajů na zbrojení ve výši 2,5 % HDP, přičemž průměr zemí Severoatlantické aliance je 1,5 % HDP. Například Česká republika, která má jen o málo méně obyvatel než Řecko, vydává na zbrojení jen cca 1,1 % HDP. Výdaje na zbrojení tedy představují pro Řecko další možné škrty v rozpočtu. Před vstupem do Eurozóny mohlo být špatné řecké hospodaření eliminováno přirozenými tržními mechanismy, například devalvací měny. Tyto přirozené tržní vyrovnávací mechanismy jsou vstupem do Eurozóny a přijetím eura potlačeny. Vstupem do Eurozóny a přijetím eura dochází k pevnému zafixování kurzu vůči euru, přičemž dále je měna ovlivňována na unijní úrovni Evropskou centrální bankou, jež zajišťuje měnovou politiku. Kromě přenesení měnové politiky na úroveň ECB, což značně limituje možnosti řešení krize, s sebou vstup Řecka do Eurozóny přinesl celou řadu dalších problémů. Vstupem do Eurozóny totiž Řecko, které mělo sklony k dluhům vždy, získalo přístup k tzv. levným penězům. Zavedením eura získalo Řecko a potažmo další země „jihu“ nižší nominální úrokové sazby, což reálně znamenalo, že Řecko mohlo dál hospodařit na dluh, protože věřitelé byli ochotni Řecku půjčovat. Toto bylo způsobeno částečně i vyšší kredibilitou25 a důvěrou investorů v euro. Paralelně s nízkými nominálními úrokovými sazbami došlo i ke snížení reálných úrokových sazeb, neboť v Řecku a dalších jižních státech docházelo vlivem společné měnové politiky k nadprůměrné inflaci. Kromě přístupu k nominálním úrokovým sazbám se jako velký problém řecké ekonomiky jeví také nárůst mezd v relaci k rostoucí produktivitě práce. Během deseti let fungování eura totiž ve většině zemí docházelo k výrazně vyššímu nárůstu průměrných mezd, zatímco produktivita práce rostla výrazně nižším tempem. Konkrétně Řecko,
24
KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1., str. 10 25 JANÁČKOVÁ, Stanislava. Krize Eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 99 s. ISBN 978-80-86547-95-4., str. 74.
17 stejně jako Francie, Itálie, Španělsko, Irsko a Portugalsko zaznamenalo nárůst reálné produktivity práce ve výši 7 %, zatímco nárůst nominálních mezd byl ve výši až 40 %26. Vyšší míra inflace spolu s nedostatečným růstem produktivity práce vedla ke snižování konkurenceschopnosti Řecka (a potažmo celého jižního křídla). Ve stavu, kdy by Řecko nebylo součástí Eurozóny, by se s takovým zhoršením své pozice zřejmě dokázalo
rychle
vyrovnat
za pomoci
kurzového
vyrovnávacího
mechanismu.
Znehodnocení domácí měny zlevní domácí zboží (což pozitivně stimuluje export zboží) a zároveň zdražuje dovoz, na což spotřebitelé reagují poptávkou po tuzemském zboží, které je pro ně v daném okamžiku levnější, než dovážené zahraniční zboží27. Toto v podmínkách přijetí eura jako národní měny není možné. Měnovou politiku spravuje Evropská centrální banka pro celou Eurozónu jako celek a zhodnocení nebo znehodnocení měny nemůže reflektovat potřeby každé jednotlivé národní ekonomiky.
2.1 Pakt stability a růstu Jako protipól k názorům euroskeptiků, jež řešení krize vidí především v návratu k drachmě a vnější devalvaci28, existují názory, že vyrovnávání se s hospodářskými problémy pomocí nominální devalvace není optimálním řešením a že by řešení mělo přicházet skrze strukturální reformy. V případě, kdy je stát ochoten a občansky připraven k provedení strukturálních reforem, jež vyžadují patřičnou hloubku a správné načasování, může společná měnová unie fungovat, a to dokonce i v případě spojení heterogenních ekonomik. Řecko bohužel není příkladem takového chování. Doposud se k žádným hlubším strukturálním reformám neuchýlilo a většina reforem byla pouze fiskálního charakteru. Naproti tomu některé pobaltské státy, kupříkladu Estonsko, bylo schopno na možnou hrozbu předlužení zareagovat včas a vhodnými strukturálními reformami tuto hrozbu eliminovalo. V roce 2007 naplno propukla světová krize a skrze transmisní mechanismy velmi rychle pronikla do reálné ekonomiky celého světa, tedy i Evropy. Propuknutí
26
THIMANN, Christian. The Microeconomic Dimensions of the Eurozone Crisis and Why European Politics Cannot Solve Them †. Journal of Economic Perspectives [online]. 2015, 29(3): 141-164 [cit. 201601-03]. DOI: 10.1257/jep.29.3.141. ISSN 0895-3309. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/10.1257/jep.29.3.141. 27 KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1, str. 42. 28 Jedná se o autory sborníku textů v knize Pět let krize.
18 takto rozsáhlé krize odhalilo fiskální nedisciplinovanost některých členských zemí, stejně tak ale (a co je možná závažnější) institucionální nepřipravenost Eurozóny řešit krizi, jež se projevila napříč Eurozónou a potažmo Evropou29. Do roku propuknutí světové krize byla fiskální nedisciplinovanost a hazard u některých členských zemí (typicky právě zemí jižního bloku) tolerován a přehlížen. Několik let mohly tyto země profitovat na výhodách, jež členství v Eurozóně (a přijetí eura jako národní měny) přinášelo. Jednalo se zejména o již zmiňované nízké nominální úrokové sazby, které ale neodpovídaly stavu ekonomik těchto států a zejména Řecka. Vlivem nadměrné inflace setrvávaly na nízkých hodnotách také reálné úrokové sazby, což pro Řecko prakticky znamenalo příliv levných peněz. Problémem Evropské měnové unie „zůstává nerovnováha mezi vysokou centralizací měnové politiky do rukou ECB při vysoce decentralizovaném rozpočtovém financování.“30 Uvedené tvrzení představuje problematiku koordinace v rámci Eurozóny, kdy je měnová politika uskutečňována na unijní úrovni (centralisticky), zatímco hospodářskou politiku vykonávají jednotlivé členské státy individuálně (decentralisticky). Reálně to tedy znamená, že může docházet ke vzniku celé řady externalit, které mohou vážně ohrožovat fungování celé Eurozóny. Jedním z nejzávažnějších
problémů,
které
s sebou
diferencované
fiskální
rozhodnutí
jednotlivých členských států přináší, je ztráta neutrality Evropské centrální banky ve smyslu ztráty její nezávislosti. V okamžiku, kdy členská země stavem svého veřejného zadlužení ohrožuje fungování celé Eurozóny, je nutné provést určitou intervenci ostatních participujících zemí vůči tomu členskému státu, jež se dostává do pozice insolventního dlužníka, za účelem zabránění rozšíření finanční krize v rámci celé Eurozóny. V této souvislosti existují dva názorové proudy, které bychom mohli rozdělit na euroskeptické a eurooptimistické. Zastánci prvního názorového proudu považují centralizaci za katalyzátor problémů EMU, zatímco zastánci druhého názorového proudu spatřují hlavní příčinu krize EMU (potažmo pouze jižního křídla Eurozóny) v nedostatečné koordinovanosti, respektive centralizaci na unijní úrovni. Obavy z autonomních rozhodnutí vládních autorit jednotlivých členských zemí vedly k vytvoření Paktu stabilitu a růstu, který může být charakterizován jako „formální
29
BEDNÁŘOVÁ, Pavla. Fiskální pozice zemí Eurozóny pod vlivem světové hospodářské krize [online]. : 36 [cit. 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=se&pdf=28.pdf, str. 18. 30 Tamtéž, str. 18.
19 deklarace rozpočtové umírněnosti členů Eurozóny (…)“31. Pakt stability a růstu do určité míry supluje centralizované rozpočtové politiky. Má zaručovat, že členské státy Evropské měnové unie nebudou dosahovat nadměrných deficitů veřejných a státních rozpočtů32. Pakt navazuje na Maastrichtská konvergenční kritéria. Pakt stability a růstu je však nyní už jen jakýmsi zbytkem dříve nastavených pravidel a závazků, neboť jedno z nejdůležitějších pravidel, které byly zemím před jejich vstupem do Eurozóny prezentovány, bylo porušeno. Jednalo se o pravidlo tzv. no bail out, což znamenalo, že každá členská země ručí za své dluhy samostatně a že ostatní členské země jsou vyloučeny za záruk za dluhy cizích vlád33.
31
KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1, str. 34. 32 BEDNÁŘOVÁ, Pavla. Fiskální pozice zemí Eurozóny pod vlivem světové hospodářské krize [online]. : 36 [cit. 2015-09-16]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=se&pdf=28.pdf, str. 22. 33 KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1, str. 61
20
3. Finanční
pomoc
předlužené
řecké
ekonomice
v letech 2010 – 2015 Na záchranu Řecka byla poskytnuta celá řada finančních prostředků. Tato kapitola poskytuje jejich souhrn, jejich výši a další souvislosti. Zároveň slouží tato část bakalářské práce jako podklad pro čtvrtou kapitolu, v níž čtenáři naleznou vlastní zhodnocení
makroekonomických
ukazatelů
řecké
ekonomiky,
potažmo
tedy
vyhodnocení účinnosti poskytnutých finančních prostředků. Od okamžiku vypuknutí krize v Řecku, poskytly různé unijní instituce, ale také samotné členské státy Řecku několik půjček neboli záchranných balíčků.
3.1 Rok 2010: první záchranný balíček Poprvé Řecko získalo finanční prostředky na svou záchranu v roce 2010. V dubnu odsouhlasila euroskupina (potažmo Evropská komise) poskytnutí půjček v bilaterální34 podobě, a to až v celkové výši 80 miliard eur. Zajímavé je, že původně odsouhlasená částka byla snížena o 2,7 miliard eur, neboť nově přistoupivší Slovensko odmítlo svou účast na řeckém záchranném balíku35. Odmítnutí podílu na bilaterální půjčce Řecku bylo téměř jednomyslně odsouhlaseno slovenským parlamentem. Za tento krok se na Slovensko snesla vlna kritiky z Bruselu a také Berlína, kdy například německá kancléřka Angela Merkelová poukázala na nedostatečnou solidárnost Slovenska36. Rozhodnutí slovenské (v té chvíli středo-pravé vlády) má ale logické opodstatnění. Například srovnáme-li HDP na obyvatele v paritě kupní síly v Řecku a na Slovensku v okamžiku slovenského rozhodování, jednalo se o hodnoty 21 000 USD na obyvatele Slovenska a 32 000 USD na obyvatele v Řecku. Přitom Slovensko mělo do záchranného balíčku přispět zhruba 800 miliony eur37.
34
Dvojstranné půjčky poskytnuté dalšími členy Evropské unie. Financial assistance to Greece. European Commission [online]. 2015 [cit. 2015-10-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/. 36 Německo poskytlo po počátečních rozpacích v prvním záchranném balíčku Řecku 22 miliard eur. 37 Slovakia's revolt against solidarity. The Economics [online]. Bratislava, 2010 [cit. 2015-10-25]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/easternapproaches/2010/08/slovakia_and_greece. 35
21 Součástí balíčku byla kromě půjček na bilaterálním základě i půjčka od Mezinárodního měnového fondu. Ten se na záchranném balíčku Řecka podílel v rámci pohotovostního úvěru 30 miliardami eur38. Půjčka měla být vyplácena po dobu tří let, čili mezi lety 2010 – 2013.
3.2 Rok 2012: druhý záchranný balíček K odsouhlasení druhého záchranného balíčku pro Řecko členy Eurozóny došlo již v roce 2012. Program počítal s dočerpáním dosud nevyčerpaných finančních prostředků a k navýšení finanční pomoci o dalších zhruba 130 miliard eur. Na rozdíl od pomoci poskytnuté na roky 2010 – 2013, kdy byl záchranný balíček financován z větší části díky bilaterálním dohodám, návrh druhého záchranného balíčku počítal s financováním z Evropského finančního stabilizačního fondu (EFSF)39. Druhý záchranný balíček počítal s vyplacením celkem 164,5 miliard eur, přičemž s částí prostředků ve výši 20 mld. eur bylo uvažováno z prostředků Mezinárodního měnového fondu. Finanční prostředky měly být Řecku poskytnuty v závislosti na plnění kvantitativních kritérií výkonnosti a na základě hodnocení dosažených pokroků. Souhrnu podmínek, za nichž byly Řecku poskytnuty finanční prostředky, je věnována podkapitola 3.4.1. Během roku 2012 se Řecko dostalo do poměrně velkých problémů spojených s březnovou restrukturalizací veřejného dluhu, navíc nedocházelo k naplňování reforem v takovém rozsahu, jak bylo předpokládáno. Stabilita a efektivita programu se zdála být v ohrožení a chování představitelů Řecka vyvolávalo v rámci celé Eurozóny pocit nervozity a nejistoty. Další podmínky, například i fiskální cíle pro roky 2013 – 2016 musely být upraveny s ohledem na nepředvídatelnou hloubku ekonomické recese40.
38
Financial assistance to Greece. European Comission: Economic and financial affairs [online]. 2015, 25.11.2015 [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/index_en.htm. 39 Fond EFSF vznikl den po odsouhlasení půjčky v rámci prvního záchranného programu. Kromě EFSF vznikl také Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM), přičemž společně oba fondy disponovaly kapacitou ve výši hruba 500 mld. EUR a dalších 250 mld. EUR příslíbil IMF navýšit. Prostředky ve fondu měli sloužit jako informace finančním trhům, že Eurozóny vylčenila na boj proti šíření krize vysoké finanční prostředky. In: DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5., str. 194. 40 The Second Economic Adjustment Programme for Greece – First Review - December 2012 [online]. 2012 [cit. 2015-12-20]. Dostupné z:
22
3.3 Rok 2015: třetí záchranný balíček Již tři roky po odsouhlasení druhého záchranného balíčku schválila Evropská komise v srpnu roku 2015 další půjčku pro Řecko ve výši 86 miliard eur. Půjčka měla být vyplacena v horizontu let 2015 – 2018. Stejně jako při druhém záchranném balíčku byla výplata přislíbených prostředků navázána na plnění závazných podmínek, jež jsou součástí Memoranda o porozumění.
3.4 Legislativní rámec poskytování finanční pomoci Řecku Finanční pomoc nebyla Řecku poskytnuta bez legislativní podpory. Níže v kapitole 3.4.1 čtenáři naleznou prvotní nařízení rady, jež souvisí s prvními dvěma záchrannými programy (ve svých pozdějších úpravách). Dále poté v kapitole 3.4.2 jsou k nalezení informace o dokumentu – Memorandu o porozumění – jež poskytuje institucionální a legislativní záštitu pro třetí záchranný program.
3.4.1 Nařízení Rady 2011/734/EU Legislativní rámec pro poskytnutí finančních prostředků byl stanoven nařízením Rady 2011/734/EU ze dne 12. 6. 2011 ve znění pozdějších úprav z listopadu 2011 a dubna 2012. Nařízení se odvolává na konkrétní odstavce a články Smlouvy o fungování EU a Smlouvy o založení ES, jež zakládají právní rámec pro opatření poskytovaná a uplatňovaná proti členům Eurozóny, kteří trpí rozpočtovou nekázní, a poskytuje oporu pro zavedení dohledu41. Kromě zhodnocení makroekonomické situace Řecka a zhodnocení prognóz vývoje řecké ekonomiky zakládá toto nařízení podmínky pro poskytnutí finanční pomoci. Tyto podmínky jsou vyjmenovány zcela konkrétně a v součtu jich je několik desítek včetně časového určení, do kdy mají být opatření obnovující řeckou ekonomiku provedena. Namátkou se jedná například o:
http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/occasional_paper/2012/pdf/ocp123_summary_en. pdf. 41 ROZHODNUTÍ RADY ze dne 12. července 2011 určené Řecku s cílem posílit a prohloubit fiskální dohled a vyzvat Řecko, aby učinilo opatření ke snížení schodku, která jsou považována za nezbytná pro nápravu situace nadměrného schodku. In: Úřední věstník Evropské Unie [online]. 2011 [cit. 2015-11-20]. Dostupné z: http://old.eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:296:0038:0052:CS:PDF, str. 1.
23 (i) Snížení nejvyšších důchodů s cílem ušetřit 500 milionů eur; (ii) Snížení prémií a příplatků státním zaměstnancům; (iii) Přijetí zákona o progresivní daňové stupnici; (iv) Zvýšení sazby DPH s cílem uspořit alespoň 1,8 mld. eur; (v)
Zvýšení spotřební daně na paliva, alkohol a tabákové výrobky s cílem uspořit alespoň 1 mld. eur;
(vi) Akční plán vytvářející ústřední orgán zodpovědný za zadávání veřejných zakázek. Výše jsou vypsána pouze některá opatření, která mělo Řecko v průběhu několika let splnit. Jak jsem již zmínila výše, celkem jich byly desítky a je zřejmé, že pro Řecko bylo zákonitě velmi obtížné v krátkém časovém horizontu splnit veškeré požadavky Evropské Unie. Považuji za mimořádně důležité vyjmenovat alespoň některé požadavky ze strany EU, které byly vůči Řecku vzneseny. V médiích se totiž čtenáři neustále setkávají s frázemi, že Řecko musí přijmout reformy, prakticky nikde ale nejsou uvedeny konkrétní informace, o jaké reformy se jedná.
3.4.2 Memorandum o porozumění V srpnu roku 2015 podepsalo Řecko, řecká národní banka a Evropská komise (v rámci Evropského stabilizačního mechanismu) Memorandum o porozumění neboli Memorandum of Understanding (MoU42). Toto memorandum poskytuje právní oporu pro poskytování půjček členům Eurozóny, kteří jsou ohroženi těžkými finančními problémy, pokud je poskytnutí těchto půjček nutné pro zachování stability celé Eurozóny. Memorandum vzniklo na základě žádosti Řecka o pomoc vůči svým evropským partnerům z června roku 201543. Cílem žádosti bylo obnovení udržitelného růstu, vytvoření nových pracovních míst, snížení nerovnosti a vyřešení finanční nestability44.
42
MEMORANDUM OF UNDERSTANDING [online]. 2015, : 36 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/pdf/01_mou_20150811_ en.pdf. 43 Komise schválila tříletý program na podporu stability Řecka: Tisková zpráva [online]. 2015 [cit. 201512-20]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-5512_cs.htm. 44 MEMORANDUM OF UNDERSTANDING [online]. 2015, : 36 [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/pdf/01_mou_20150811_ en.pdf.
24 Z tohoto memoranda rovněž vyplývá závazek řecké vlády provádět příslušné reformy, přičemž tyto je povinna konzultovat s Evropskou komisí (EK), Evropskou centrální bankou (ECB) a Mezinárodním měnovým fondem. EK, ECB a IMF mají za cíl posuzovat relevantnost navrhovaných opatření a reforem ze strany řecké vlády, aby došlo k souladu těchto návrhů s cíli memoranda. Základy pro udržitelný rozvoj a obnovu Řecka jsou v memorandu rozděleny do čtyř pilířů45. Prvním z nich je obnovení fiskální udržitelnosti. V tomto směru se Řecko zavázalo dosáhnout primárního přebytku ve výši 3,5 % HDP, přičemž tohoto má být dosaženo prostřednictvím kombinace parametrické fiskální reformy, včetně penzijní a daňové reformy (se zaměřením na daňové úniky). Druhým pilířem je zajištění finanční stability. Cílem druhého pilíře je zajištění okamžitých
kroků
v řešení
doposud
nesplacených
úvěrů.
Například
proces
restrukturalizace bank má být dokončen do konce roku 2015. Proces restrukturalizace má být doprovázen opatřeními na posílení správy Řeckého fondu finanční stability (Hellenic Financial Stability Fund – HFSF) a řeckých bank. Růst, konkurenceschopnost a investice, třetí pilíř v memorandu, má být zajištěn pomocí reforem v oblastech trhu práce, trhu produktů (včetně energie), a to tak, aby byl nejen zajištěn soulad s požadavky Evropské Unie, ale také, aby došlo ke sblížení s osvědčenými evropskými standardy. Čtvrtým pilířem je rozuměna moderní státní a veřejná správa. Prioritním cílem je zvyšování účinnosti veřejného sektoru při poskytování základních veřejných statků a služeb. Dále se předpokládá přijetí opatření na zvýšení účinnosti a efektivity soudního systému a opatření na boj proti korupci. Důsledkem zavedení opatření a reforem by měla být nezávislost klíčových institucí, mimo jiné i statistického institutu (Elstat). Pilíře jsou pouze obecnými předpoklady a definicemi obnovení ekonomického růstu, udržitelného rozvoje a finanční stability Řecka. V memorandu, které čítá zhruba 35 stran, jsou dále obsaženy zcela konkrétní hodnoty, již má být v jednotlivých pilířích dosaženo. Jedná se například o hodnoty přírůstku HDP pro jednotlivé roky, podílu přebytku na HDP, nebo taxativní výčet daňových zákonů, jež mají být upraveny.
45
Následující text dostupný In: MEMORANDUM OF UNDERSTANDING [online]. 2015, : 36 [cit. 2015-1210]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/pdf/01_mou_20150811_ en.pdf, str. 5.
25
4. Finanční
pomoc
předlužené
řecké
ekonomice
v letech 2010 – 2015 Tato kapitola tvoří nejdůležitější část této bakalářské práce, neboť zodpovídá meritum zkoumané problematiky – totiž zda měla poskytnutá finanční pomoc pozitivní dopad na vývoj řecké dluhové krize?. V této části bakalářské práce naleznou čtenáři kritické zhodnocení nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů, jakými jsou: (i) hrubý domácí produkt, (ii) tempo růstu HDP a (iii) vývoj podílu veřejného dluhu na HDP. Všechny zkoumané makroekonomické ukazatele jsou vybrány zcela záměrně. Hrubý domácí produkt je nejčastěji zkoumaný makroekonomický ukazatel. Vývoj podílu veřejného dluhu na HDP je vhodné mapovat především proto, že řecká krize je dluhového charakteru a vysoká míra zadlužení je hlavním řeckým problémem. Kromě výše uvedeného jsou tyto makroekonomické ukazatele zmiňovány v podmínkách poskytované finanční pomoci v tzv. kondicionalitách. Výše HDP, které má být dosaženo v jednotlivých letech, je součástí MoU, zatímco snížení podílu veřejného zadlužení je součástí MoU, ale i Nařízení Rady 2011/734/EU a podmínek poskytnutí pomoci jednotlivých záchranných balíčků. Pro čtenáře je nicméně nesmírně důležité uvědomit si, že hodnotit poskytnutou finanční pomoc a tím pádem získat odpověď na výzkumnou otázku této práce, nelze prostým (byť kritickým) hodnocením vývoje jednotlivých makroekonomických ukazatelů. I s ohledem na skutečnost, že řecká krize ještě stále nepominula, je potřeba vnímat ji komplexně ve všech jejích souvislostech, ačkoliv zdánlivě se může jevit, že některá zmiňovaná fakta se zkoumanou problematikou nesouvisí. Nelze se tedy spoléhat pouze na fakt, že řecká ekonomika zažívá dlouhodobou recesi, nebo že hranice jejího zadlužení je na abnormální úrovni. Těmito fenomény jsou totiž postiženy i jiné ekonomiky světa, které ovšem nejsou z globálního měřítka hodnoceny jako země nacházející se těsně před bankrotem. Dobrým příkladem může být například Japonsko, které kromě celé řady problémů, jako je například nepříznivý demografický vývoj, trpí abnormálním zadlužením, kdy v roce 2012 byla dokonce překročena hranice 230% hrubého domácího produktu46.
46
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 189.
26 Ačkoliv je tedy pro lepší orientaci čtenářům poskytnuta i grafická podoba vývoje jednotlivých makroekonomických ukazatelů, důležitou roli hrají zmíněné doprovodné jevy při snaze o co největší objektivitu při zkoumání řeckého problému jako celku.
4.1 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt „patří k základním makroekonomickým ukazatelům charakterizujícím vývoj domácí ekonomiky.“ Je nicméně nutné zohlednit i jeho limitující vypovídací hodnotu spočívající v tom, že „HDP je ukazatelem výroby (produkčního výkonu domácí ekonomiky), charakterizuje pouze jednu oblast ekonomiky (třebaže sféra výroby je určující i pro tvorbu důchodů, spotřebu a akumulací), je počítán jako brutto produkt (se započítáním spotřeby fixního kapitálu) a jako domácí produkt vytvořený rezidentskými institucionálními jednotkami (včetně podniků pod zahraniční kontrolou)“47. Níže mohou čtenáři naleznout graf mapující vývoj hrubého domácího produktu v Řecku v průběhu let 2000 – 2015 v závislosti na dostupnosti relevantních dat. Za grafem je k nalezení kritické zhodnocení průběhu vývojové křivky se zaměřením na zohlednění poskytnutí finanční pomoci Řecku.
47
SPĚVÁČEK, Vojtěch. Makroekonomická analýza. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, xxxii, 608 s. ISBN 978-80-86131-92-4., str. 29.
27 Graf č. 1: Hrubý domácí produkt Řecka v mil. EUR
Zdroj: Vlastní zpracování dat dostupných z: Gross domestic product. European Union [online]. 2015 [cit. 2015-07-29]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do.
Jak je z grafu výše patrné, až do propuknutí krize v roce 2008 Řecko zažívalo kontinuální růst hrubého domácího produktu. Jedním z důvodů byla rostoucí domácí poptávka. Nárůst vnitřní spotřeby byl natolik výrazný, že dokonce potlačil exportní tendence Řecka a podíl exportu na HDP poklesl z 25 na 19%48. Jedním z důvodů narůstající domácí poptávky byl přístup k nízkým nominálním úrokovým sazbám v důsledku přístupu k Eurozóně a přijetí eura jako národní měny. Svou roli sehrála rovněž vzrůstající životní úroveň obyvatel s ohledem na neadekvátní růst nominálních mezd v relaci k nedostatečnému růstu produktivity práce. V okamžiku, kdy došlo k odhalení faktického předlužení Řecka a kdy na tuto skutečnost zareagovaly ratingové agentury snižováním ratingu, započal strmý pokles ve vývoji hrubého domácího produktu. Na vývoji HDP se podílela celá řada interních (domácích) ale i mezinárodních faktorů. Mezi ty domácí můžeme zařadit například míru zadlužení Řecka, mezi mezinárodní zase snižování ratingu a vliv světové krize. Tempo růstu řeckého dluhu vykazovalo každoročně dvojciferné hodnoty, a to alespoň o 15%49. Dlouhodobě je takto vysoký nárůst veřejného zadlužení neudržitelný.
48
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 190. 49 KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5.
28 Vysoké zadlužení s sebou přináší enormní problémy, kdy například dochází ke zvyšování úrokových sazeb, při nichž jsou emitovány státní dluhopisy. Příkladem nezodpovědného zadlužování vedoucího k ekonomickým problémům je Lotyšsko, které kvůli předlužení nebylo schopno prodat své dluhopisy prakticky za žádnou nabízenou cenu50. Problematiku výše uvedeného můžeme demonstrovat na porovnání vládních výdajů v komparaci s vládními příjmy, kdy v průběhu let 2003 – 2010 vzrostly vládní výdaje o více než 5 % z hodnoty 44,7 % na 49,5 % (s nejvyšším bodem 52,9 % v roce 2009), zatímco vládní příjmy v průběhu let vzrostly pouze o jednu desetinu procenta z 39,0 % na 39,1 %51. Velkým problémem v řecké ekonomice byly také nepřiměřeně vysoké výdaje na státní zaměstnance. Například mezi lety 2000 – 2009 byl růst HDP hnán především primární spotřebou v porovnání s investicemi. Řecko vynakládalo až pět krát více prostředků na kompenzace státních zaměstnanců, než tomu bylo u soukromého sektoru (producentů a poskytovatelů služeb). Zajímavostí je, že i přes vysoké náklady na mzdy státních zaměstnanců a obecně přes růst nominálních mezd až o 40% (jak bylo zmíněno výše), se Řecku nepodařilo zamezit obcházení placení daní ze strany obyvatelstva. Jednou z příčin je korupce, vysoká míra zdanění a neefektivnost veřejného sektoru, potažmo kompetentních institucí52. Mezi lety 2000 – 2009 vykazovala řecká ekonomika průměrně 4 % tempo růstu HDP, jak dokládá graf níže.
50
KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5, str. 222. 51 MONEIM, Dina Abdel. Greek Debt Crisis: Causes, Implications and Policy Options [online]. Academy of Accounting and Financial Studies Journal, 2012, 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://scholar.google.cz/scholar_url?url=http://search.proquest.com/openview/edbb67489d3ef6d6058 2acfbdecd8889/1%3Fpq-origsite%3Dgscholar. 52 Tamtéž.
29 Graf č. 2: Tempo růstu HDP v %
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dostupných z: Gross domestic product. European Union [online]. 2015 [cit. 2015-07-29]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do
Jak je patrné z grafu výše, až do okamžiku propuknutí krize byl přírůstek HDP vždy kladný. Po roce 2008 však můžeme pozorovat záporné tempo růstu. Přesto i během let kladného přírůstku lze pozorovat výrazný propad v roce 2004. Tento můžeme připisovat mimo jiné revizi předkládaných statistických dat, k níž došlo Eurostatem v září roku 2004. Jednalo se o revizi údajů, jakými byly (i) veřejný deficit a (ii) veřejný dluh. Původní předložené údaje od roku 2000 až po rok 2003 byly podrobeny přezkumu, přičemž například hodnoty veřejného deficitu byly minimálně dvojnásobně horší, než bylo původně uváděno53. Od roku 2008 se Řecku nedařilo zvrátit nepříznivý stav a otočit dlouhodobý stav recese. Mimo poklesu domácí poptávky tomuto stavu neprospěla ani nedůvěra v ochotu Řecka zavést potřebné strukturální reformy a fiskální opatření. Tato nedůvěra je spojena s dvoukolovými volbami na jaře roku 2012, kdy volby zbrzdily zavedení potřebných reforem, což s sebou přinášelo další důsledky jako například výrazný pokles a v některých odvětvích dokonce odliv investic54.
53
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 189. 54 EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Economic and Financial Affairs. The second economic adjustment programme for Greece first review, December 2012. Brussels: European Commission, Directorate-General for Economic and Financial Affairs, 2012. ISBN 9789279229282.
30 Celým
průběhem
HDP
se
promítají
potíže
s poklesem
vnější
konkurenceschopnosti a dominancí domácí poptávky. Rovněž problémy s navýšením veřejných výdajů na HDP na úkor soukromé spotřeby (v souvislosti s klesajícím podílem exportu). Řecké ekonomice nepomohly ani výsledky, které zveřejnila nová vláda v roce 2009 týkající se stavu deficitu v relaci k HDP. Tehdy vyšlo najevo, že přechozí vláda lhala o podílu deficitu a jeho výši ve vztahu k HDP prezentovala ve výši 6 – 8 %, přičemž nová vláda vystoupila s odhalením, že ve skutečnosti je tato hodnota mezi 12 – 13% (nakonec se však ukázalo, že situace je ještě horší a po revizi Eurostatu se hodnota deficitu vyšplhala až na 16 %55). V tomto okamžiku ve spojení s celosvětovou krizí došlo k rapidnímu zhoršení pohledu finančních trhů na řeckou ekonomiku. Přitom ještě šest měsíců před zveřejněním této zprávy si mohlo Řecko půjčovat v podstatě za stejné sazby jako Německo56. Spojení zprávy o výši deficitu, zhoršení ratingu Řecka, snížením domácí spotřeby a prudkého odlivu investic došlo k rapidnímu zhoršení ve stavu řecké ekonomiky, jak je patrné výše a k odstartování dlouhodobé ekonomické recese. Jednou z možností, jak hodnotit efektivitu finanční pomoci Řecku, je sledovat vývoj makroekonomických ukazatelů v závislosti na poskytnutých financích a konkrétních splátkách. Vyplacení finančních prostředků Řecku bylo podmíněno provedením důležitých reforem ať už fiskálních, nebo strukturálních (které se však Řecku
nedařily
plně
implementovat,
a
to
především
z důvodu
občanské
nepřipravenosti). Prostředky z prvního záchranného balíčku byly Řecku vyplaceny v následujících splátkách a letech: v roce 2011 Řecko obdrželo 4 mld. EUR, a to formou střednědobých a dlouhodobých dluhopisů, v roce 2012 se dále jednalo o 23,4 mld. EUR a v roce 2013 to bylo 34,9 mld EUR. Přesto v těchto letech nemůžeme pozorovat žádný dramatický pozitivní vývoj v hrubém domácím produktu. Tato skutečnost je zřejmě způsobena tím, že Řecko poskytnuté finanční prostředky používalo na úhradu svých dřívějších závazků, které by jinak nebylo schopno splatit. Finanční prostředky tedy neputovaly na znovuoživení ekonomiky.
55
ARDAGNA, Silvia a Francesco CASELLI. The Political Economy of the Greek Debt Crisis: A Tale of Two Bailouts †. American Economic Journal: Macroeconomics [online]. 2014, 6(4): 291-323 [cit. 2016-01-03]. DOI: 10.1257/mac.6.4.291. ISSN 1945-7707. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/mac.6.4.291, str. 303. 56 Tamtéž, str. 293.
31 Od roku 2011 nicméně můžeme zaznamenat lehké oživení v tempu růstu HDP. Tato skutečnost reflektuje krátkodobé snížení veřejného dluhu v roce 2011, jak lze pozorovat níže v kapitole 4.2. Řecku byly odpuštěny dluhy v celkové hodnotě téměř 100 miliard eur. Toto lze považovat za velmi vstřícný (nicméně zřejmě nevyhnutelný) krok ze strany věřitelů. Přesto byl efekt této pomoci pouze krátkodobý a z grafu je zřetelně patrné, že kontinuální pokles HDP lze pozorovat až do konce roku 2014.
4.2 Vývoj podílu veřejného dluhu na hrubém domácím produktu Je nanejvýš vhodné zmapovat vývoj podílu veřejného dluhu na hrubém domácím produktu Řecka, a to především z toho důvodu, že Řecko je postiženo dluhovou krizí. V tomto směru se znovu rozcházejí dva názorové proudy – euroskeptické a eurooptimistické. Euroskeptici připouští, že Řecko mělo problémy s finanční morálkou i před vstupem do Eurozóny, nicméně za katalyzátor řeckého problému považují právě vstup do Eurozóny a přijetí eura jako národní měny. V této souvislosti musím znovu připomenout přístup Řecka k mimořádně nízkým nominálním úrokovým sazbám, čímž Řecko získalo přístup k levným půjčkám. Naproti tomu autoři, které bychom mohli označit za eurooptimistické, například Oldřich Dědek, věnují velkou pozornost veřejnému zadlužení Řecka před samotným vstupem do Eurozóny a poukazují na skutečnost, že Řecko překročilo magickou hranici podílu veřejného zadlužení na hrubém domácím produktu ve výši 100% dávno před tím, než se stalo součástí Eurozóny. Vzhledem k výše uvedenému je vhodné zmapovat situaci i před vstupem do Eurozóny. Eurostat poskytuje statistická data maximálně od roku 1995 do roku 2014, proto je dostupnosti dat přizpůsoben i graf.
32 Graf č. 3: Podíl veřejného zadlužení na HDP v %
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dostupných z: General government gross debt (EDP concept), consolidated - annual data. Eurostat [online]. 2015 [cit. 2015-12-018]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tipsgo10.
Řecko skutečně překročilo hranici podílu veřejného zadlužení v relaci k HDP ve výši 100% ještě před samotným vstupem do Eurozóny, navíc lze pozorovat, že po roce 2001 nedošlo k žádnému rapidnímu nárůstu zadlužení až do přelomu let 2007/2008. Lze tvrdit, že od vstupu Řecka do Eurozóny až do plného vypuknutí krize docházelo spíše k udržování stavu na vstupních hodnotách57. Nicméně nelze opomíjet ani fakt, že by zřejmě věřitelé nepůjčovali Řecku tak ochotně, pokud by docházelo k přirozeným výkyvům původní řecké měny – drachmy. Tyto výkyvy by totiž signalizovaly nestabilitu řecké ekonomiky a hrozící nebezpečí. K rapidnímu zhoršení řeckého zadlužení došlo v podstatě ze stejných důvodů, jaké byly zmíněny u HDP v kapitole 4.1. Jedná se o revizi dat o deficitu vůči HDP, zhoršení ratingu a rapidnímu zhoršení pohledu finančních trhů. Mezi externí faktory znovu patří celosvětová ekonomická krize.
57
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 188.
33
4.3 Komplexní hodnocení ekonomického vývoje Řecka po poskytnutí finanční pomoci K efektivnímu zhodnocení poskytnuté finanční pomoci je potřeba přistupovat komplexně, jak již bylo zmíněno v úvodní části této kapitoly. Nelze zkoumat jednotlivé makroekonomické ukazatele separátně, neboť jejich vývoj obvykle podléhá vzájemným propojům a synergiím. První záchranný balíček byl Řecku poskytnut v roce 2010. Přestože vyplácení finančních prostředků bylo podmíněno přijetím celé řady reformních opatření, nelze pozorovat žádné významné zlepšení ekonomické situace Řecka v průběhu let 2010 – 2012, během nichž měly být finanční prostředky vyplaceny a během nichž mělo dojít k oživení a nápravě řecké ekonomiky. Do jisté míry je tato skutečnost zapříčiněná snižování ratingu od renomovaných ratingových agentur. Na každé snížení ratingu zareagují finanční trhy zvýšením rizikové přirážky, jimiž investoři zabezpečují své investice58, což bylo pro řeckou ekonomiku velmi bolestivé. Problematika dluhopisů a jejich výhodnosti se nezdá býti v souvislosti s řeckou krizí primárním problémem, nicméně pro řeckou vládu a ekonomiku jsou dluhopisy vážným problémem. Například Philip R. Lane upozorňuje na disparity na dluhopisových trzích v okamžiku před propuknutím řecké a krize a po něm. Před rokem 2007, kdy Řecko ještě víceméně těžilo z výhod, které s sebou vstup do Eurozóny přinesl, byla roční disparita mezi výnosy desetiletých německých a řeckých dluhopisů téměř na hodnotě nula. Po propuknutí krize a zvláště kolem roku 2012 nicméně rozdíl mezi výnosem řeckého a německého desetiletého dluhopisu byl téměř čtyřnásobný v neprospěch Řecka59. Tento stav je pro každou ekonomiku velmi nepříznivý, neboť finanční prostředky plynoucí od investorů chybí a vláda je nucena získávat prostředky jiným způsobem (například jako Řecko mezinárodní finanční pomocí). Již před koncem roku 2012 bylo zřejmé, že původní záměr záchranného programu nebyl realizován. Přestože Řecko skutečně přijalo celou řadu reformních opatření, nebyla ekonomika schopna bez další pomoci soběstačně fungovat. Již před koncem prvního ze záchranných programů totiž bylo zřejmé, že „návrat k vypůjčování na kapitálovém trhu za rozumných podmínek byl o nic méně v nedohlednu než na
58
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 191.
34 začátku programu“60. Jedním z důvodů, proč se řecké ekonomice nedařilo efektivně bojovat s dlouhodobě nepříznivou ekonomickou situací a zvrátit její vývoj, byla občanská nepřipravenost. Řečtí obyvatelé totiž byli nuceni smířit se s výraznými škrty v rozpočtu, které pro ně reálně znamenaly nižší platy (dokonce i snížení minimální mzdy), výrazné snížení starobních důchodů, ztrátu 13. a 14. platů, masivní propouštění především ve státní sféře, privatizaci státních podniků (a s tím spojené propouštění), zavádění nových, vyšších daní, rušení nejrůznějších odměn a celou řadu dalších opatření61. Logicky situace dospěla až k masivním protestům, které byly v Řecku takřka na denním pořádku a jež nejsou neobvyklé ani dnes. Situace je o to kritičtější, že nezaměstnanost v Řecku dosáhla na hodnoty více než 25%62, přičemž nezaměstnanost mladých lidí byla ještě dvakrát vyšší, což s sebou samozřejmě přináší vysokou míru občanské nespokojenosti. Před rokem 2012 (tedy před koncem prvního záchranného programu) bylo vhodné zamyslet se, jakým způsobem se vydat při otázce dalšího záchranného programu pro Řecko. Na přetřes přišly i úvahy o vystoupení Řecka z Eurozóny, nicméně kromě skutečnosti, že neexistuje legislativní opora pro vyloučení některého ze stávajících členů, by byly pravděpodobně důsledky tohoto vystoupení pro Řecko tvrdší, než jeho setrvání v Eurozóně. Na tento bod se ovšem lze znovu dívat ze dvou hledisek tak, jak tomu je u zastánců jednotlivých názorových proudů (optimistických a pesimistických ve vztahu k Eurozóně a potažmo Evropské Unii jako celku). Nesporným argumentem je skutečnost, že v případě návratu Řecka k vlastní národní měně by bylo možné provést okamžitou vnější devalvaci, která by řecké ekonomice prakticky ihned navrátila ztracenou konkurenceschopnost, neboť dozajista by byla nová národní měna ve vztahu k ostatním měnám (i euru) oslabena. Pro export by tato vnější devalvace byla pozitivním přínosem, nicméně nikoliv tak pro řecký dluh. Reálně by totiž bylo na úhradu stávajících závazků potřeba vydělat násobně vyšší objem v národní měně63.
59
LANE, Philip R. The European Sovereign Debt Crisis. Journal of Economic Perspectives [online]. 2012, 26(3): 49-68 [cit. 2016-01-03]. DOI: 10.1257/jep.26.3.49. ISSN 0895-3309. Dostupné z: http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/jep.26.3.49, str. 56-57. 60 DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 195. 61 Tamtéž, str. 194. 62 Trading Economics [online]. 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/greece/unemployment-rate. 63 DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 195.
35 V rámci bouřlivé diskuze bylo uvažováno, že odchod Řecka z Eurozóny (tzv. Grexit) by zřejmě spustil lavinový efekt (spočívající v nastolení obdobného scénáře jako v Řecku i v dalších jižních zemí potýkajících se s obdobnými problémy) a měl by nedozírné finanční následky. Bylo tedy rozhodnuto o poskytnutí druhého záchranného balíčku (jak již bylo zmíněno v kapitole 3.2), nicméně tento byl podmíněn výraznou restrukturalizací řeckého dluhu. Ta spočívala především v domluvě se soukromými věřiteli o odpuštění části dluhu. Po vyjednávání bylo Řecku odpouštěno téměř 100 mld. eur z celkového dluhu zhruba 350 mld. eur. Kromě velkorysého umazání části dluhu se navíc Řecko a věřitelé dohodli na úpravě podmínek poskytnutí finančních prostředků v prvním záchranném programu a původní úroková sazba byla snížena o jeden procentní bod na 4%. Jak jsem již zmínila v kapitole 4.1, efekt odpuštění dluhu byl však jen krátkodobý a řecké ekonomice příliš neulevil. Částečně bylo toto způsobeno skutečností, že soukromí věřitelé tvořili pouze minoritní část řeckého dluhu, navíc některými z nich byly i řecké banky, kterým tedy tento proces přitížil v již tak těžké finanční situaci64. Navíc na výše zmíněnou restrukturalizaci dluhu, která de facto znamená přiznání platební neschopnosti, znovu zareagovaly ratingové agentury, což opět vedlo ke zhoršení postavení Řecka na finančních trzích. Na grafu č. 3 poté můžeme pozorovat výkyv, reflektující nejen další zadlužení řecké ekonomiky, ale i zhoršený pohled finančních trhů po dalším snížení ratingu. Přestože byly Řecku poskytnuty nemalé finanční prostředky, nedokázalo Řecko plnit ani v druhém záchranném programu stanovené limity makroekonomických ukazatelů, jak ukazuje tabulka č. 3 níže.
64
DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5, str. 197.
36 Tabulka č. 3: Reálné HDP v porovnání s oficiálními předpoklady a skutečnými výsledky (v %)
Reálné HDP Oficiální předpoklady
Výsledky
2010
-4,0
-4,9
2011
-3,0
-7,1
2012
-3,0
-6,4
2013
-4,2
-3,5
2014
0,6
-0,4
Zdroj: OECD Economic Surveys GREECE. Trading Economics: NOVEMBER 2013 OVERVIEW [online]. 2013, 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/GRC_Overview_Eng_2013.pdf.
Jak lze z tabulky č. 3 výše usoudit, ani druhý záchranný program nedokázal vymanit řeckou ekonomiku z dlouhodobé recese. Řecko tedy bylo nuceno znovu žádat o mezinárodní finanční pomoc. Problematika konce období druhého záchranného programu se týkala nových voleb v Řecku, které vyhrála radikálně levicová strana SYRIZA v čele s charismatickým Alexisem Tsiprasem. SYRIZA získala velký počet hlasu voličů především z toho důvodu, že zvolila populistický volební program a nespokojeným řeckým obyvatelům dávala naději na lepší životní úroveň. Častým heslem strany SYRIZA byl konec rozpočtových škrtů a zabránění přijímání dalších strukturálních a fiskálních reforem, které měly dopad především na řecké obyvatele. Tato politika nicméně ohrožovala další budoucnost Řecka a nakonec byl i Tsipras nucen ustoupit od svého ambiciózního jednání, aby došlo k další dohodě s věřiteli a k záchraně Řecka před oficiálním bankrotem. Teprve v roce 2014 zažilo Řecko po šesti letech hluboké recese, během níž HDP pokleslo o zhruba 25%65, nepatrné oživení ekonomiky. Oživení nastalo díky mírnému nárůstu domácí spotřeby, ale i vývozní aktivity Řecka (nárůst exportu byl zaznamenán o více než 8%)66. Pozitivně se na vývoji řecké ekonomiky podílel také nárůst turistického ruchu.
65
SUMMARY OF THE ANNUAL REPORT: 2014. Bank of Greece [online]. Athens, 2015, 2015 [cit. 2015-1227]. Dostupné z: http://www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Summary_Annrep2014.pdf, str. 7. 66 Tamtéž, str. 7.
37 Výhled na další roky se zdál být pozitivní, nicméně velká nejistota panovala kolem vývoje na politické scéně. Vítězství strany SYRIZA ještě více zvýšila nedůvěru v ochotu Řecka plnit závazky. Jak jsem již zmínila výše, aby dokázalo Řecko dostát svým závazkům, bylo nutné ustoupit ze svého postoje a přijmout podmínky pro poskytnutí třetího záchranného balíčku. Doposud poslední finanční pomoc byla Řecku poskytnuta za podmínek stanovených v Memorandu o porozumění, jak bylo zmíněno v kapitole 3.3.
38
Závěr Pro řeckou ekonomiku není nepříznivý ekonomický vývoj žádnou novinkou. Vysokou mírou zadlužení trpělo Řecko ještě před svým vstupem do Eurozóny. Přesto se okamžik přístupu Řecka k Eurozóně považuje za klíčový bod, který odstartoval dlouhodobou recesi ekonomiky a její dosavadní stav. Všechny záchranné programy se pokoušely o totéž. Navrátit řeckou ekonomiku na cestu obnovy, zajistit udržitelný veřejný dluh, což mimo jiné znamenalo možnost půjčovat si za rozumných podmínek prostředky z finančních trhů a snížení deficitu na referenční hodnotu 3 % HDP, dále zajistit efektivní výběr daní a zefektivnit státní správu. Obecně tedy vyvést řeckou ekonomiku z dlouhodobé recese a nastartovat její růst. Bezpochybně však bylo Řecko, stejně jako ostatní ekonomiky světa, postiženo světovou krizí, která skrze transmisní mechanismy pronikla na přelomu roku 2007 do celého světa. Řecku byly poskytnuty celkem tři záchranné balíčky/programy. Problémem, který trápil Řecko před každým okamžikem, kdy bylo nuceno požádat o mezinárodní finanční pomoc, bylo zhoršení pohledu finančních trhů. Například v roce 2010 byl tento stav důsledkem voleb v roce 2009 a prohlášení nové vlády, která upozornila na skutečný stav veřejných financí a deficitu, který byl oproti původně předkládaným datům dvojnásobný. Proti Řecku navíc bylo zahájeno řízeno v rámci Paktu stability a růstu ve vztahu ke snížení nadměrného schodku rozpočtu pod 3% HPD67, což opět znamenalo zhoršený postoj finančních trhů. Na přelomu let 2011/2012 Řecko stálo de facto před státním bankrotem a další finanční pomoc byla podmíněna restrukturalizací dluhu ve formě odpuštění části dluhu soukromými věřiteli. Na tuto skutečnost zareagovaly ratingové agentury dalším snížením ratingu Řecka, což znovu nepříznivě ovlivnilo řeckou ekonomiku. Přestože byla Řecku v roce 2012 odpuštěna téměř třetina celkového dluhu, byl efekt této velkorysé akce pouze krátkodobý. Řecká vláda tedy byla nucena znovu požádat o pomoc v roce 2015. Ačkoliv se řecké vládě podařilo celkem třikrát získat mezinárodní finanční pomoc, nedařilo se řecké ekonomice dosahovat cílů vytyčených v jednotlivých záchranných programech, a to i z důvodu ne příliš úspěšného zavádění reforem. 67
IMF Executive Board Approves €30 Billion Stand-By Arrangement for Greece. International Monetary Fund [online]. 2010, 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2010/pr10187.htm.
39 Nepříznivý vývoj v řecké ekonomice i přes poskytnutí mezinárodní pomoci byl způsoben celou řadou faktorů. Jedním z nich byla již několikrát zmíněná občanská nepřipravenost ve vztahu k zavádění potřebných, nicméně nepopulárních strukturálních a fiskálních reforem. Rovněž pokles domácí poptávky znamenal po řeckou ekonomiku závažný problém, a to především s ohledem na předkrizový stav, kdy domácí spotřební boom vytlačoval exportní tendence Řecka. Navíc se řecké vládě nedařilo vybírat daně v takové míře, jaké bylo původní očekávání68. Jak lze tedy hodnotit poskytnutou finanční pomoc Řecku? Byla efektivní? Z čistě ekonomického hlediska (po zhodnocení makroekonomických ukazatelů) lze konstatovat, že pomoc efektivní nebyla. K žádnému výraznému oživení řecké ekonomiky nedošlo ani po prvním, ani po druhém záchranném programu. Proč tedy věřitelé i nadále poskytují Řecku miliardové půjčky a stále se neúnavně snaží o záchranu řecké ekonomiky? V tomto okamžiku se lze znovu vrátit k projektu Eurozóny jako takovému, který byl spíše politickým projektem, než ekonomickým. Bankrot Řecka by tak symbolizoval selhání smyslu Eurozóny a hospodářské měnové unie. Navíc existují obavy (a zřejmě oprávněné) z vystoupení Řecka z Eurozóny, neboť podobné tendence by se mohly přelívat i do dalších zemí jižní Evropy, což by pro Eurozónu, HMU i euro jako měnu znamenalo turbulentní otřes a nedozírné problémy. Jak tedy zachránit Řecko před krachem, když tři záchranné programy během uplynulých pěti let nedokázaly efektivně nastartovat řeckou ekonomiku? Je nesporné, že Řecko bude muset pokračovat v nepopulárních strukturálních reformách, které jsou však vždy bolestivé a projeví se až v delším časovém horizontu. Druhou variantou je vnější devalvace, která je však podmíněna vystoupením Řecka z Eurozóny. Budoucí vývoj lze těžko předvídat, nicméně pokud Řecko setrvá v Eurozóně, je zřejmé, že ještě nějakou dobu bude napojeno na přívod finančních prostředků poskytovaných ať už bilaterálně nebo z prostředků stabilizačních fondů a IMF.
68
OECD Economic Surveys GREECE. Trading Economics: NOVEMBER 2013 OVERVIEW [online]. 2013, 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://www.oecd.org/eco/surveys/GRC_Overview_Eng_2013.pdf.
40
Summary Unfavorable development of the Greek economy is caused by a number of factors. As an important point is considered to be Greek joining to the Eurozone. When Greece became part of the Eurozone and adopted the euro as their national currency, it had gained access to low nominal interest rates, which at elevated inflation meant an influx of cheap money. These cheap money were a reason for increasing domestic demand, which even pushed the export trend of Greece. Subsequently, in 2007 Greece, like other countries in the world, faced with the consequences of the global crisis. in addition, released after the election of a new government revealed the catastrophic state how do the actually Greek finances look like. The whole situation led to the request for an international bailout. In 2010 it was approved the first loan to Greece of 80 billion euros. Rescue program was conducted over the years 2010-2012. During this time, Greece did not experience any dramatic improvement in the state's economy. At the turn of the years 2011/2012 stood Greece de facto before national bankruptcy, suggesting that the first rescue package has not been effective and successful. At the turn od these years it was considered for further development, and the second rescue program was approved. This second rescue program, however, was conditional on debt restructuring of Greece in the form of forgiveness of debt by private creditors. The debt relief was in the amount of 100 bn. Euros. Although debt relief accounted for nearly a third of the total debt of Greece, the impact on the Greek economy was positive in the short term only. After the second rescue program has failed, Greece was in 2015 again forced to ask for international financial assistance. One reason for the failure of conservation programs is the lack of implementation of the necessary structural and fiscal reforms. These were not introduced to the necessary extent mainly due to civil unpreparedness. Thank to it, Greek economy seemed to be untrustworthy and it failed to reverse the long-term state of recession. In terms of development macroeconomic indicators such as GDP or the share of public debt in relation to GDP over the past 15 years, with a special focus on the past 5 years, when financial assistance was granted, it can be stated that the provided financial assistance was not very effective and the Greek economy did not reach far setpoint.
41
Použitá literatura 1) ARDAGNA, Silvia a Francesco CASELLI. The Political Economy of the Greek Debt Crisis: A Tale of Two Bailouts †. American Economic Journal: Macroeconomics [online]. 2014, 6(4): 291-323 [cit. 2016-01-03]. DOI: 10.1257/mac.6.4.291.
ISSN
Dostupné
1945-7707.
z:
http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/mac.6.4.291. 2) BEDNÁŘOVÁ, Pavla. Fiskální pozice zemí Eurozóny pod vlivem světové hospodářské
krize
[online].
:
36
[cit.
2015-09-16].
Dostupné
z:
http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=se&pdf=28.pdf. 3) Convergence report 2000. In: European central bank [online]. 2000, s. 86 [cit. 2015-5-30].
ISBN
9291810614.
Dostupné
z:
https://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/conrep/cr2000en.pdf. 4) DĚDEK, CSC., prof. Ing. Oldřich. Členské státy Eurozóny. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2014 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro/eurozona/clenske-staty-eurozony. 5) DĚDEK, Oldřich. Doba eura: úspěchy i nezdary společné evropské měny. Praha: Linde Praha, 2014, 335 s. Monografie (Linde). ISBN 978-80-7201-933-5. 6) Euro (EUR) a Řecká drachma (GRD) Směnný kurz Konverzní kalkulačka. CoinMill.com: Currency Converter [online]. 2016 [cit. 2015-06-12]. Dostupné z: http://cs.coinmill.com/EUR_GRD.html. 7) EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Economic and Financial Affairs. The second economic adjustment programme for Greece first review, December 2012. Brussels: European Commission, Directorate-General for Economic and Financial Affairs, 2012. ISBN 9789279229282. 8) Euroskop: Věcně o Evropě [online]. 2014 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/318/sekce/zakladni-informace-o-eurozone/. 9) Financial assistance to Greece. European Comission: Economic and financial affairs
[online].
2015,
25.11.2015
[cit.
2015-11-29].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/inde x_en.htm. 10) Gross domestic product. European Union [online]. 2015 [cit. 2015-07-29]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do.
42 11) General government gross debt (EDP concept), consolidated - annual data. Eurostat
[online].
2015
[cit.
2015-12-018].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pc ode=tipsgo10. 12) Harmonised inflation 2000 by country/region. Inflation.eu: Worldwide inflation data [online]. [cit. 2015-05-28]. Dostupné z: http://www.inflation.eu/inflationrates/hicp-inflation-2000.aspx. 13) Historie Evropské Unie: 1990-1999: Evropa bez hranic. Evropská Unie [online]. [cit.
2015-05-28].
Dostupné
z:
http://europa.eu/about-eu/eu-history/1990-
1999/index_cs.htm. 14) IMF Executive Board Approves €30 Billion Stand-By Arrangement for Greece. International Monetary Fund [online]. 2010, 2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/np/sec/pr/2010/pr10187.htm. 15) JANÁČKOVÁ, Stanislava. Krize Eurozóny a dluhová krize vyspělého světa. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 99 s. ISBN 97880-86547-95-4. 16) KLAUS, Václav, Jiří WEIGL, Ladislav JAKL, Ivo STREJČEK, Martin SLANÝ, Michal MAREŠ, Jan SKOPEČEK, Tomáš BŘICHÁČEK a Marek LOUŽEK. Pět let řecké krize. Vydání první. Praha: Institut Václava Klause, 2015, 83 stran. Publikace (Institut Václava Klause). ISBN 978-80-87806-95-1. 17) KOHOUT, Pavel. Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2011, 328 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4019-5. 18) Komise schválila tříletý program na podporu stability Řecka: Tisková zpráva [online]. 2015 [cit. 2015-12-20]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressrelease_IP-15-5512_cs.htm. 19) Kritéria konvergence. Česká národní banka [online]. Praha [cit. 2015-05-28]. Dostupné
z:
https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/eu_integrace _04.html. 20) LANE, Philip R. The European Sovereign Debt Crisis. Journal of Economic Perspectives
[online].
10.1257/jep.26.3.49.
2012, ISSN
26(3):
49-68
[cit.
0895-3309.
http://pubs.aeaweb.org/doi/abs/10.1257/jep.26.3.49.
2016-01-03]. Dostupné
DOI: z:
43 21) Makroekonomické přínosy. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euroa-ceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/makroekonomicke-prinosy. 22) MEMORANDUM OF UNDERSTANDING [online]. 2015, : 36 [cit. 2015-1210].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/greek_loan_facility/pdf/ 01_mou_20150811_en.pdf. 23) MONEIM, Dina Abdel. Greek Debt Crisis: Causes, Implications and Policy Options [online]. Academy of Accounting and Financial Studies Journal, 2012, 2015
[cit.
Dostupné
2015-12-27].
z:
http://scholar.google.cz/scholar_url?url=http://search.proquest.com/openview/ed bb67489d3ef6d60582acfbdecd8889/1%3Fpq-origsite%3Dgscholar 24) Monthly Monetary and Financial Statistics (MEI): Interest rates. Organisation for economic co-operation and development [online]. 2015 [cit. 2015-05-30]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=86#. 25) Náklady a rizika. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceskarepublika/vyhody-a-rizika-eura/naklady-a-rizika. 26) OECD Economic Surveys GREECE. Trading Economics: NOVEMBER 2013 OVERVIEW
[online].
2013,
2015
[cit.
Dostupné
2015-12-27].
z:
http://www.oecd.org/eco/surveys/GRC_Overview_Eng_2013.pdf. 27) POP, Valentina. EU on Greek statistics scandal: 'Never again'. EUObserver [online].
Brusel,
2012
[cit.
2015-05-28].
Dostupné
z:
https://euobserver.com/economic/115912. 28) PROVOPOULOS, George. The Greek Economy and Banking System: recent developments and the way forward. Řecko, 2013. ISSN 1792-6564. 29) ROUBINI, Nouriel a Stephen MIHM. Krizová ekonomie: budoucnost finančnictví v kostce. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 295 s. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4102-4. 30) ROZHODNUTÍ RADY ze dne 12. července 2011 určené Řecku s cílem posílit a prohloubit fiskální dohled a vyzvat Řecko, aby učinilo opatření ke snížení schodku, která jsou považována za nezbytná pro nápravu situace nadměrného schodku. In: Úřední věstník Evropské Unie [online]. 2011 [cit. 2015-11-20]. Dostupné
z:
http://old.eur-
44 lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:296:0038:0052:CS:PD F. 31) Slovakia's revolt against solidarity. The Economics [online]. Bratislava, 2010 [cit.
Dostupné
2015-10-25].
z:
http://www.economist.com/blogs/easternapproaches/2010/08/slovakia_and_gree ce. 32) SPĚVÁČEK, Vojtěch. Makroekonomická analýza. Vyd. 1. Praha: Linde Praha, 2012, xxxii, 608 s. ISBN 978-80-86131-92-4. 33) SUMMARY OF THE ANNUAL REPORT: 2014. Bank of Greece [online]. Athens,
2015,
2015
[cit.
Dostupné
2015-12-27].
z:
http://www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Summary_Annrep2014.pdf. 34) The Euro. European Commission: Economic and financial affairs [online]. [cit. Dostupné
2015-05-28].
z:
http://ec.europa.eu/economy_finance/euro/index_en.htm. 35) The Second Economic Adjustment Programme for Greece – First Review December
2012
[online].
2012
[cit.
2015-12-20].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/occasional_paper/2012/pdf/oc p123_summary_en.pdf. 36) THIMANN, Christian. The Microeconomic Dimensions of the Eurozone Crisis and Why European Politics Cannot Solve Them †. Journal of Economic Perspectives
[online].
10.1257/jep.29.3.141.
2015,
29(3):
ISSN
141-164
[cit.
0895-3309.
2016-01-03].
DOI:
Dostupné
z:
http://pubs.aeaweb.org/doi/10.1257/jep.29.3.141. 37) Trading
Economics
[online].
2015
[cit.
2015-12-27].
Dostupné
z:
http://www.tradingeconomics.com/greece/unemployment-rate. 38) Výhody pro podniky. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-aceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/vyhody-pro-podniky. 39) Výhody pro spotřebitele. Ministerstvo financí: Česká republika [online]. Praha, 2013 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-aceska-republika/vyhody-a-rizika-eura/vyhody-pro-spotrebitele. 40) ZENKER, Petr. Řecko. Euroskop: Věcně o Evropě [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/413/sekce/recko/.
