UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Centrální banka, její postavení a činnost

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra finančního práva a finanční vědy

Centrální banka, její postavení a činnost

Diplomová práce

Silvie Pastorčáková

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Kotáb

Praha, prosinec 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem v ní vyznačila všechny prameny, z nichž jsem čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým.

V Praze 17.12.2009

Silvie Pastorčáková

2

Poděkování Děkuji panu JUDr. Petru Kotábovi, vedoucímu mé diplomové práce za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování.

V Praze 17.12.2009

Silvie Pastorčáková

3

Obsah Obsah ............................................................................................................................... 4 Úvod ................................................................................................................................. 5 1. Centrální banka a bankovní systém.......................................................................... 6 1.1. Pojem centrální banky a bankovní systém............................................................. 6 1.2. Formy uspořádání bankovních systémů ................................................................ 7 1.3. Bankovní systém v České republice ...................................................................... 9 2. Historický vývoj centrálního bankovnictví ............................................................ 12 2.1. Vznik centrálních bank ........................................................................................ 12 2.2. Vznik a vývoj centrálního bankovnictví na našem území ................................... 14 3. Česká národní banka................................................................................................ 17 3.1. Postavení a hlavní cíl ČNB.................................................................................. 17 3.2. Organizační struktura ČNB ................................................................................. 18 3.3. Hlavní úkoly ČNB ............................................................................................... 20 4. Činnost centrálních bank ......................................................................................... 22 4.1. Obecná charakteristika......................................................................................... 22 4.2. Funkce centrální banky........................................................................................ 23 4.2.1. Emisní funkce................................................................................................ 24 4.2.2. Funkce banky bank ....................................................................................... 26 4.2.3. Funkce banky státu ....................................................................................... 27 4.2.4. Měnová politika ............................................................................................ 28 4.2.5. Devizová politika centrální banky ................................................................ 38 4.2.6. Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti............................................... 39 4.2.7. Bankovní regulace a dohled ......................................................................... 40 5. Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka ......................... 47 5.1. Evropský měnový systém .................................................................................... 47 5.2. Evropská centrální banka..................................................................................... 49 Závěr .............................................................................................................................. 52 Seznam zkratek ............................................................................................................. 54 Použitá literatura .......................................................................................................... 55 Seznam příloh................................................................................................................ 59

4

Úvod

Centrální banka se svou měnovou politikou podílí na ovlivňování tržní ekonomiky. Z tohoto pohledu se její činnost dotýká každého z nás, ať už si to uvědomujeme či ne. Ačkoliv se pohyb úrokových měr, cílování inflace nebo bankovní dohled nad komerčními bankami tváři možná nenápadně, o to významněji a soustavně ovlivňuji každodenní realitu. To bylo také důvodem, proč jsem se chtěla podívat na centrální banku i z trochu jiného pohledu. Cílem mé diplomové práce je rozebrat centrální banky z různých pohledů, proč vůbec vznikly, jaké je jejich postaveni v bankovním systému, jaké jsou jejich funkce, cíle. Pro bližší pochopení a vymezení jejich činnosti v právním řádu, bych se ráda podívala na Českou národní banku a Evropskou centrální banku. První kapitola se budu věnovat centrální bance a bankovnímu systému. Nejprve definuji tyto pojmy a poté rozeberu jednotlivé formy uspořádání bankovních systémů obecně. Na závěr této kapitoly popíšu současný bankovního systému v ČR a zhodnotím jednotlivé bankovní soustavy. V další části nahlédnu, tak jak by měla každá vědecká práce či studie měla, do historie vzniku centrálního bankovnictví, důvodů a způsobů zakládání prvních centrálních bank ve světě a v ČR. Dalším bodem mé práce bude popsání současné České národní banky, přičemž se zaměřím na vymezení jejího cíle, postavení a organizační strukturu. Ve čtvrté kapitole se budu věnovat rozboru činností centrálních bank se zaměřením na funkce České národní banky. V poslední kapitole se dotknu úpravy Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank. V první části této kapitola nejprve vysvětlím základní pojmy pojmy a podmínky vstupu členských zemí Evropské unie do eurozóny. Poslední část mé práce se týká právnímu zakotvení Evropské centrální banky a popisu jejího organizačního členění.

5

1. Centrální banka a bankovní systém

V současné době kdy z médií velmi často slýcháme o světové finanční krizi, se stabilita bankovního sektoru v dostává do popředí zájmu. Na této stabilitě se významnou měrou podílí právě centrální banky. Pro pochopení jejich postavení v dané ekonomice je nezbytné vysvětlit jakou roli v ní hrají spolu s ostatními bankami. V této kapitole se proto budu zabývat principy, dle kterých může být bankovní systém uspořádán, jejich funkčností a krátkým zhodnocením současného stavu.

1.1. Pojem centrální banky a bankovní systém

Pojem centrální nebo chceme-li ústřední banka nám naznačuje, že se jedná o banku, která je něčím specifická a tím se liší od ostatních bank. Tato odlišnost je dána jejím postavením, jež jí svěřuje stát většinou zákonem. Jinými slovy, zájem státu na růstu a stabilitě daného hospodářství spolu s jeho specifickými potřebami se odráží ve snaze určitým způsobem danou ekonomiku regulovat a uspokojovat jeho zvláštní požadavky. Tím kdo plní tyto úkoly je centrální banka. Tedy banka, jejímž hlavním cílem není dosahování zisku. Na základě výše uvedeného můžeme náplň její činnosti shrnout do tří bodů: má emisní monopol, provádí měnovou politiku a reguluje bankovní soustavu. Centrální banku lze tedy definovat jako instituci, jež má monopol na hotovostní peníze, provádí měnovou politiku, regulaci a dohled nad finančním trhem.

Souhrn všech bank působících ve státě na základě určitých pravidel a norem usměrňujících jejich činnost se nazývá bankovní systém (bankovní soustava). Způsob fungování bankovního systému a jeho funkce jsou dány zejména existujícím ekonomickým a právním systémem dané země. Mezi další faktory ovlivňující bankovní soustavu patří např. systém vazeb mezi jednotlivými bankami, měnová stabilita nebo způsob regulace bank.

6

Formálně můžeme bankovní systém charakterizovat jako souhrn všech bankovních institucí v dané zemi (institucionální složka) a vzájemné vztahy mezi nimi (funkční složka).1

Institucionální složka bankovního systému zahrnuje jednotlivé banky členěné podle hlavní náplně jejich činnosti.

Banku lze z ekonomického pohledu definovat jako instituci, která si půjčuje peníze od vkladatelů nebo jiných bank a ty dále půjčuje, případně investuje do cenných papírů. Díky její specifické povaze je však nutné i její právní vymezení, tzn. že jde od subjekt s bankovní licenci.2 Obvykle toto definuje zvláštní zákon.3

Funkční složka bankovního systému vyjadřuje způsob uspořádání vztahů mezi bankami v daném hospodářství.

1.2. Formy uspořádání bankovních systémů Vývoj a charakter bankovního systému je vedle existující ekonomické a politické situace v daném státě podmíněn také historickým vývojem, rozvinutostí finančního trhu, zapojením země do nadnárodních organizací, způsobem regulace bank a řadou dalších faktorů.4 Na základě působení těchto faktorů mají bankovní soustavy svá specifika, obecně lze ale říci, že jsou uspořádány na stejných principech, dle kterých je dělíme na:

1

REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, Kapitola 1, Bankovní systém, s. 18 2 Na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu je v českém právu definována v § 1 zák. č. 21/1992 Sb., o bankách, v platném znění (dále jako zákon o bankách), jako PO se sídlem v ČR zřízená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a k výkonu zmíněné činnosti má bankovní licenci. 3 Postavení ČNB je zakotveno v českém právním řádu jednak v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., v platném znění a podrobně dále v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v platném znění (dále jen zákon o ČNB). 4 REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 4. vyd. Praha: Management Press, 2005, Kapitola 4, Obchodní bankovnictví, s. 121

7




jednostupňové a dvoustupňové,




univerzální a oddělené (specializované).

Jednostupňový bankovní systém Jednostupňový bankovní systém postrádá institucionální oddělení centrální banky od ostatních bank. Ústřední banka provádí prakticky všechny operace a jen velmi úzce vymezený okruh činností vykonává pod jejím dohledem několik málo ostatních bank. V historii byly nejprve všechny bankovní činnosti prováděny pouze komerčními bankami, tento jednostupňový model tak fungoval ve všech zemích s rozvinutým bankovním systémem až do okamžiku, kdy se jedna banka stala výlučným emitentem státní měny.5 Naopak pro centrálně plánované ekonomiky je charakteristické dominantní postavení ústřední banky, která vykonávala veškerou bankovní činnost. Pokud přesto vedle centrální banky existovaly zároveň i specializované obchodní banky, byly jí zcela podřízené a závislé na jejich rozhodnutích.

Dvoustupňový bankovní systém Dvoustupňovým bankovní systém typický pro vyspělé země je historicky mladší. Jestliže jednostupňový model postrádá oddělení centrálního bankovnictví od obchodních bank, pak dvoustupňový model funguje na opačném principu. Obchodní a další banky zde vystupují jako podnikatelé, kteří uskutečňují svou činnost za účelem dosažení zisku. Jejich existence je tedy závislá na výsledku jejich hospodaření. Ve své působnosti jsou limitovány pouze pravidly regulace a dohledu. Proto je pro tento systém typický také jejich vyšší počet. Postavení centrální banky, její pravomoci, povinnosti a vztahy k ostatním bankám jsou přesně definovány zákony. Tak je vymezen i její hlavní cíl, zabezpečení měnové (popř. cenové) stability a zároveň stanovena hranice mezi ústřední a ostatními bankami.6

5

6

Podrobněji viz. Kapitola o vzniku centrálních bank. Schéma dvoustupňového systému je zachyceno v Příloze č. 1.

8

Dále je také možno rozlišovat bankovní soustavy podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění bankovních obchodů neboli podle institucionálních vazeb mezi komerční a investiční bankovnictví. Univerzální bankovní systém Z názvu tohoto bankovního modelu vyplývá, že není založen na rozlišování, jaké bankovní obchody smí banky poskytovat. To znamená, že banky mohou zároveň provádět bankovnictví komerční (spočívající zejména v příjímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku) i investiční (spočívající zejména v emisních obchodech, obchodech s cennými papíry, depotních obchodech, majetkové správě aktiv, fúzích a akvizicích). Tento model ovšem nevylučuje, aby se některé banky specializovaly pouze na nabízení určitých produktů.

Oddělené bankovní systémy Oddělený (specializovaný) bankovní systém se vyznačuje institucionálním oddělením komerčního a investičního bankovnictví. Uplatňování tohoto modelu bylo v roce 1929 zavedeno v důsledku hospodářské krize ve Spojených státech. Postupem doby však docházelo k výraznému stírání těchto bariér. Tento bankovní model je také uplatňován v Japonsku.7

1.3. Bankovní systém v České republice Tak jako bankovní systémy v jiných zemích, má i ten náš za sebou určitou vývojovou etapu spojenou s měnícími se tržními a politickými požadavky.8 Současný stav tj. dvoustupňový bankovní model, typický pro tržní ekonomiky se téměř kryje se vznikem našeho samostatného státu. 9

7

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 4. vyd. Praha: Management Press, 2005, Kapitola 4, Obchodní bankovnictví, s. 121 8 Podrobněji viz. kapitola 3.2. 9 Vznik plně funkčního moderního bankovního systému umožnily tzv.nové bankovní zákony (zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance Československé a zákon o bankách č. 21/1992, oba s účinností od 1.2.1992 ) blíže viz kapitola

9

Převážnou část české bankovní soustavy tvoří univerzální banky nabízející komerční i investiční bankovnictví (např. Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., Komerční banka, a.s.).10 Vedle těchto bank existují i banky specializované pouze na určitý druh bankovní činnosti, a to buď přímo na základě zákona (např. Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., Českomoravská stavební spořitelna, a.s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.)11 nebo svého vlastního rozhodnutí (Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. a Česká exportní banka, a.s.). V současnosti u nás působí i řada poboček zahraničních bank např. BRE Bank S.A., organizační složka podniku, COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, nebo Všeobecná úvěrová banka a.s., pobočka Praha; zkráceně: VUB, a.s., pobočka Praha.

12

Součást české bankovní soustavy tvoří vedle bankovních institucí i tzv. nebankovní instituce, jež plní podobné funkce. Tyto nebankovní instituce nemají bankovní charakter, tzn., že ke své činnosti nepotřebují bankovní licenci ČNB. Jedná se o spořitelní a úvěrová družstva, která podnikají jako právnické osoby založené podle zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů,

zapsané

v obchodním

rejstříku.

Jejich

činnost

je

spojena

s povolením udělovaným ČNB, která zároveň nad nimi vykonává i dohled. Obchodní firma družstevní záložny musí obsahovat označení "spořitelní a úvěrní družstvo", "družstevní záložna", "spořitelní družstvo" nebo "úvěrní družstvo". Na rozdíl od bank a poboček zahraničních bank poskytují finanční služby pouze svým členům. Patří mezi ně např. UNIBON - spořitelní a úvěrní družstvo, WPB Capital, spořitelní družstvo, Úvěrní družstvo PDW, Praha nebo Fio, družstevní záložna.

Na základě výše uvedeného můžeme konstatovat, že se v České republice uplatňuje

dvoustupňový

univerzální

bankovní

systém

s určitým

počtem

specializovaných bank.

10

Viz. Příloha č. 2 Jejich specializace vyplývá přímo ze zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů. 12 Byla založena oddělením od Státní banky Československé 1.1.1990 s pobočkami v Praze a Bratislavě. Po rozdělní Československa působí v ČR od ledna 1993. 11

10

Nyní se pokusím stručně nastínit svůj pohled na současný bankovní systém. Podle mého názoru, podepřeného historickým vývojem bankovních soustav ve světě, se dvoustupňový bankovní systém jeví jako efektivnější a pružnější. Oddělení činnosti obchodních bank od ústřední banky, jejich vzájemná „konkurence“ motivovaná dosažením zisku, jim umožňuje mnohem lépe a rychleji reagovat na vzniklou situaci na trhu. Jednostupňový systém se ukázal jako zastaralý, pomalejší a hůře se přizpůsobující vzniklé situaci a tím tedy brzdou ekonomického rozvoje dané země.

Rozdíl mezi univerzálním a specializovaným bankovnictvím vidím, především v tom, že specializované banky zaměřené na určitý okruh produktů je „ušijí na míru“, kdežto banky nabízející komerční i investiční produkty se snaží klientovi poskytnout komplexní servis. Čím je tedy banka větší a nabízí více produktů, tím menší možnost má je nabízet ve stejné kvalitě jako banky malé, specializované. Z tohoto důvodu jsou také zakládány spořitelní a úvěrní družstva, jež svým členům nabízejí jednak stejné finanční služby jako banky, avšak v lepší kvalitě anebo jiné finanční služby bankami nenabízené kvůli vysokým nákladům. Výhodou univerzálních bank je, že snáze osloví klienty a při různých výkyvech ekonomiky mohou svá rizika diverzifikovat. Z toho vyplývají výhody pro osoby, které jejich služeb využívají. To se samozřejmě neobejde bez stanovení zákonných pravidel upravujících regulaci a dohled nad bankami. Poněvadž ačkoliv se banky snaží, jako ostatní podnikatelské subjekty, minimalizovat své ztráty a rizika, je v zájmu každé země (a všech jejich obyvatel) určit tyto pevné mantinely. Mantinely představující určitou záruku bankovních vkladů a investic jak pro jednotlivé klienty, tak potažmo pro celé hospodářství dané země. Jak se totiž nyní opět potvrzuje, tržní hospodářství a finanční sféra jsou velmi úzce propojené a vzájemně se ovlivňují. Protože stabilní bankovní systém podporuje důvěru veřejnosti a investorů, jež se následně projevuje v rozvoji a růstu dané ekonomiky.

11

2. Historický vývoj centrálního bankovnictví Jednou z nejdůležitějších finančních institucí ve vyspělých zemích jsou centrální banky. Abychom pochopili jejich dnešní existenci musíme znát důvody jejich vzniku, historický vývoj a v něm se odrážející požadavky na činnost centrálních bank. Tato znalost je také důležitá pro další rozvoj a směřování současných a budoucích ústředních bank. Proto se v následující kapitole snažím alespoň stručně nastínit počátky vzniku centrálního bankovnictví ve světě a u nás.

2.1. Vznik centrálních bank Historie centrálních bank začíná ve století sedmnáctém, přičemž převážná většina jich vznikla až ve století dvacátém. Ve srovnání s obchodními bankami jsou relativně mladou institucí, poněvadž první obchodní banky se datují již k dvanáctému století v Itálii. Příčiny vzniku centrálních bank byly zcela rozdílné od důvodů jejich existence dnes. Plynuly především z potřeby finančních prostředků pro vedení válek a ze snah panovníka resp. vlády mít vlastní banku, která by mu vedla účet a zároveň byla schopná kdykoliv doplnit chybějící zdroje ve státní pokladně. Později vedly ke vzniku centrálních bank zájmy panovníka, resp. vlády soustředit veškeré pohyby finančních prostředků týkajících se státní pokladny do jedné instituce a dalším důvodem byla centralizace emise peněz (bankovek a mincí) ke sjednocení do té doby roztříštěného emisního systému. Byly zakládány vládami příslušných zemí jako privilegované obchodní banky s výsadami, které jim garantoval zákon nebo zakládací listina a to následujícími způsoby:


Přeměnou některé existující soukromé banky

Příkladem je Švédská centrální banka (Severiges Rilksbank)13, která je považována za nejstarší centrální banku14. Vznikla ze zcela soukromé instituce15, založené roku 1656

13

V překl. Švédská říšská banka.

12

Johanem Palmstruchem. Po problémech do kterých se dostala v roce 1664 byla převzata pod kontrolu vlády. A v roce 1668 byla reorganizována a přešla pod kontrolu parlamentu (fakticky došlo k znárodnění banky a změně názvu). Na vládě však byla zcela nezávislá a i nadále pracovala na komerčním principu. Jako centrální banka začala vystupovat až v roce 1697 a to „z pověření krále“. Teprve v roce 1904 se stala jediným emitentem na území Švédska a ukončila činnosti spadající do obchodního bankovnictví.




Přidělením práva na emisi bankovek

Takto byla založena dnešní italská Banca d’Italia. Původně mohly na území tehdejší Itálie emitovat své bankovky i nebankovní subjekty. V roce 1874 bylo zákonem toto právo omezeno nejprve na šest bank a později z nich tři byly sloučeny do jedné16, jedna zbankrotovala a posledním dvěma bylo toto právo v roce 1926 odňato.




Založením zcela nové instituce

Tento způsob vzniku se uplatnil z toho důvodu, že nebylo potřeba žádných dohod mezi stávajícími bankami o přeměně v centrální banku. Jako první tak vznikla za války s Francií v roce 1694 Bank of England, právo výhradní emise bankovek na území Anglie a Skotska jí bylo zákonem svěřeno až v roce 1845. Podobně vznikla za Napoleona Bonaparta Banque de France v roce 1800, právo výsadní emise bankovek na celém území Francie získala v roce 1848.

Přesun emisních pravomocí z panovníka na centrální banky spolu zároveň s rychlým rozvojem obchodu vedl postupně k dlouhodobé změně funkcí centrálních bank - staly se garantem měny. Činnost prvních novodobých centrálních bank je spojena se závazkem směny emitovaných bankovek za zlato v předem stanoveném poměru. Tato garance zajišťovala bezpečnost operací uskutečňovaných s centrální bankou.

14

Dle data založení. Jako první však činnost centrální banky zahájila Bank of England a emisní monopol získala jako první Privilegovaná Rakouská národní banka v 1817. 15 Originální název byl Rikets Standers Bank. 16 Banca d‘Italia

13

Centrální banky dnešního typu se začaly prosazovat od poloviny 19. století,

17

někde vznikaly teprve až po 2. světové válce18. Charakterizovat je lze jako instituce odpovídající za bezpečnost bankovek a jejich konverzi za zlato, stabilitu měny a tedy stabilitu bankovního systému. V některých zemích ovšem dodnes žádné ústřední banky neexistují19.

2.2. Vznik a vývoj centrálního bankovnictví na našem území Počátky centrálního bankovnictví na našem území jsou spojeny s Rakousko – Uherskou monarchií, ve které byla k 1. červenci 1816 založena císařským patentem20 Privilegovaná rakouská národní banka. Přestože se jednalo o soukromou (akciovou) banku stála pod ochranou státu21. Vlivem Rakousko-uherského vyrovnání22 byla v roce 1878 přetvořena na Rakousko – Uherskou banku, která převzala (právní) úpravu Privilegované rakouské národní banky a zavedla moderní instituty centrálního bankovnictví.23 Stala se výsadním emitentem hotovostních peněz na celém území monarchie.

17

Vznik moderního centrálního bankovnictví bývá většinou spjat s vydáním tzv. Peelových zákonů (Bank Acts of 1845 and 1845), kterými Bank od England získala výlučný monopol na tisk bankovek. 18 V souvislosti s rozpadem impérií a vznikem nových států. Ve světě dnes existuje kolem 200 centrálních bank. 19 Revenda, Z.: Centrální bankovnictví, Praha: 2001, Management Press, 2001, str. 39 Např. v evropských zemích – Andora, Lichtenštejnsko, San Marino nebo Vatikán zabezpečují příslušnou činnost centrální banky jiných zemí. Jinde zase plní určité funkce centrální banky měnová rada např. v Bahrajnu, Bruneji, Hong-Kongu či Singapuru. Tento systém spolu se souběžnou existencí centrální banky přijala např.Argentin, Estonsko a Litva. Dalším způsobem je tzv. dolarizace, což znamená, že zákonným platidlem dané země je zahraniční měna (ne vždy to musí být americký dolar) např. v Ekvadoru, Panamě, Portoriku. Nesmíme zapomenout na Centrální banku v měnové unii jako je ECB s jednotným platidlem eurem. Variantou je i větší systém centrálních bank jako je tomu např. v USA 20 O uspořádání finančních poměrů, vydaným císařem Františkem I. dne 1. června 1816 v rámci tzv. Stadionova projektu (ministr financí a prezident všeobecné dvorské rady) o zřízení soukromé akciové společnosti, které bude dočasně státem za určitých zákonně vymezených podmínek svěřeno výlučné oprávnění emise bankovek. 21 Působil v ní „vládní komisař“, jež měl dbát na plnění císařského patentu, blíže viz. BAŽANTOVÁ, I. Centrální bankovnictví v české historii po současnost, institucionální pohled, Praha: 2005,Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, s.14 -15 22 Na základě tzv. Prosincové ústavy z roku 1867, blíže viz. Bažantová, s. 25 23 byla taktéž soukromou akciovou bankou Blíže viz. Bažantová, s. 26

14

V souvislosti se vznikem první Československé republiky bylo třeba stabilizovat situaci v zemi, což se stalo tzv. recepční normou24. Ta v čl. 2 stanovila, že „veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.“25. Díky tomu vykonávala Rakousko – Uherská banka i nadále emisní funkci banky nového státu a jako měna zůstala v platnosti rakousko – uherská koruna.

Po okolkování bankovek v roce 1919 a tedy vzniku nové měny byla její správa, organizace a emise svěřena Bankovnímu úřadu ministerstva financí26. Ten plnil funkci centrální banky až do roku 1926, kdy byla jako první centrální banka založena soukromá akciová společnost Národní banka československá. Stát byl vlastníkem jedné třetiny jejich akcií. Kontrola státu byla zajištěna tím, že guvernér byl na návrh vlády jmenován prezidentem republiky. Kromě toho vykonával kontrolu centrální banky ještě vládní komisař27.

V letech 1939-1945 došlo k přejmenování centrální banky na Národní banku pro Čechy a Moravu. Na její činnost dohlížel jednak zmocněnec Říšské banky a také přidělenec Úřadu říšského protektora.28 V tomto údobí platila také nová měna a to přednostní říšská marka a protektorátní koruna. Svou činnost Národní banka obnovila až v roce 1945.

Koncepce centrálně plánované ekonomiky se odrazila i v právní úpravě nové Státní banky Československé (SBČS), vykonávající svou činnost od 1. července 1950.29 V letech 1990 – 1992 byla SBČS reorganizována30.

Tato reorganizace

souvisela s přeměnou českého bankovního sytému, tedy postupným opouštěním centrálně direktivního řízení ekonomiky a zaváděním systému tržních vztahů. Společensko-ekonomické podmínky si vynutily novou úpravu postavení SBČS a to zákonem č. 22/1992 Sb., o Státní bance Československé, s účinností od 1.2.1992. Spolu s tímto zákonem byl přijat i zákon o bankách č. 21/1992, oba nabyly účinnost ke 24

Sepsanou A. Rašínem v noci na 28. říjen 1918 - Bažantová, s.42 Dokumenty tamtéž. 26 Blíže viz. Bažantová, s. 46 27 Blíže viz. Bažantová, s. 56-57 28 Blíže viz. Bažantová, s. 76 29 Zákon č. 31/1950 Sb., o Státní bance Československé, dále podrobněji např. Bažantová, s. 95-111 30 Blíže viz. Bažantová, s. 113-126 25

15

stejnému dni. Tyto nové bankovní zákony umožnily zavedení moderní dvoustupňové bankovní soustavy u nás, což se projevilo i v úpravě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který nabyl účinnosti k 1.1.1993.

16

3. Česká národní banka Dne 31.12.1992 došlo k rozdělení České a Slovenské Federativní republiky, a s tím spojenému oddělení měn nových států a rozdělení SBČS na Českou národní banku (ČNB) a Národní banku Slovenska (NBS). Toto umožňoval ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o oddělení majetku České a Slovenské Federativní republiky, podle nějž byl rozdělen také majetek, pohledávky, práva a závazky SBČS. ČNB vstoupila plynule do příslušné části práv a závazků SBČS.

3.1. Postavení a hlavní cíl ČNB Postavení a funkce ČNB vychází v nejobecnější podobě z Ústavy ČR31, jež zakotvuje a vymezuje Českou národní banku v samostatné šesté hlavě Ústavy, v čl. 98 odst. 1 a 2 následovně:

„(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. (2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.“

Z ustanovení prvního odstavce lze vyčíst, že se jedná o jakýsi druh banky, který stojí nad ostatními bankami ve státě. Toto je patrné ze slovního spojení „ústřední banka státu“. Druhá věta tohoto odstavce stanovuje její hlavní funkci, kterou je péče o cenovou stabilitu.32 Zde bych se chtěla zmínit o tom, že ustanovení o cenové stabilitě bylo do Ústavy vneseno ústavní novelou v roce 2001.33 Do té doby byla hlavním cílem ČNB péče o stabilitu měny. Touto novelou tak došlo v souvislosti s dokončováním harmonizace českého právního řádu s evropským. Druhý odstavec článku 98 Ústavy svěřuje úpravu „postavení, působnosti a dalších podrobností“ jinému zákonu. Tímto zákonem se rozumí zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

31

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. nabyl účinnosti dne 1.1.1993. O cenové stabilitě viz. Kapitola 4.2.4 33 Viz. ústavní zákon č. 448/2001 Sb., ze dne 27.11.2001. Tato novela nabyla účinnosti dne 1.1.2002. 32

17

ČNB má ze zákona postavení samostatné PO. Jako PO se nezapisuje do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že se jedná o veřejnoprávním subjekt, jsou jí svěřeny některé kompetence správního úřadu. Důležitou vlastností ČNB je její nezávislost.34 Bez ní by nemohlo dojít k realizaci úspěšné měnové politiky, která je předpokladem pro udržitelný neinflační růst ekonomiky. Zákon hovoří o nezávislosti ČNB a její bankovní rady při plnění jejího hlavního cíle a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu. Důležitá je bezpochyby nezávislost na moci výkonné. Ta však musí být doplněna vzájemnou spoluprácí a informovaností mezi ČNB a vládou. Druhý odstavec § 9 odst. 2 zákona o ČNB výslovně zmiňuje, že se jedná o spolupráci na zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky. Zde je třeba zmínit, že na rozdíl od celosvětových standardů je ČNB ekonomy považována za vysoce nezávislou. Jako příklad lze uvést srovnání s např. německou centrální bankou Bundesbank.

Jak již bylo řečeno, ČNB vznikla rozdělením Státní banky československé. V souvislosti s rozdělením SBČS přešla na ČNB i část jejího majetku v rozsahu stanoveném na základě zákona o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky.35

3.2. Organizační struktura ČNB Organizační struktura ČNB se dělí na Ústředí ČNB, které sídlí v Praze a její pobočky. Tyto najdeme v několika bývalých krajských městech.36 Ústředí a pobočky ČNB řídí bankovní rada, která je nejvyšším orgánem banky. Ředitelé jednotlivých sekcí a samostatných odborů jsou zodpovědní bankovní radě za svou činnost a zajištění souladu svých agend s přijatými střednědobými koncepcemi v oblasti jednotlivých

34

Viz. Viz. § 9 odst. 1 z. o ČNB Viz. zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky. 36 Mezi tato města patří Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Ostrava, Plzeň, Praha a Ústí nad Labem. 35

18

činností ČNB. Činnost je tak rozdělena na operativní, kterou vykonávají tyto orgány a strategickou, které se může věnovat bankovní rada.

V čele sedmičlenné bankovní rady stojí guvernér, dále 2 viceguvernéři a 4 vrchní ředitelé. Jedná se tedy o kolektivní orgán. Všechny členy jmenuje a odvolává prezident republiky na funkční období 6 let. Funkce člena bankovní rady lze vykonávat pouze ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Zákon vymezuje, které funkce, činnosti a povolání jsou neslučitelné s výkonem funkce člena bankovní rady. Členem může být jakýkoliv občan ČR, který kumulativně splní zároveň tyto podmínky:




má způsobilost k právním úkonům,




má ukončené vysokoškolské vzdělání,




je bezúhonný a




je uznávanou a zkušenou osobou v měnové a bankovní oblasti.

Za bezúhonného se považuje FO, která nebyla pravomocně odsouzena za trestný čin. Členové bankovní rady mohou být odvoláni pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce. Jednání bankovní rady vede guvernér, kterého v nepřítomnosti zastupuje viceguvernér. Jednotlivá rozhodnutí ČNB se přijímají prostou většinou. Bankovní rada je usnášení schopná, je-li na jejím jednání přítomen guvernér, nebo jím pověřený viceguvernér, a alespoň 3 další členové. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího.

Dne 1. ledna 1993 zahájila ČNB svou činnost v čele s guvernérem Josefem Tošovským, jenž tuto funkci vykonával už ve SBČS. V prosinci roku 1997 ho v jeho funkci dočasně vystřídal viceguvernér Pavel Kysilka. Josef Tošovský se po krátkém účinkování v roli předsedy vlády v roce 1998 do čela ČNB vrátil. Byl známý tím, že se za každou cenu snažil zachovat vysokou nezávislost ČNB navzdory omezením, která vůči ČNB předkládala tehdejší sociálnědemokratická vláda. V roce 1999 byl vystřídán Zdeňkem Tůmou, který funkci guvernéra vykonává i v současnosti.

19

Bankovní rada určuje především měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních opatřeních měnové politiky ČNB. Ostatní funkce jsou taxativně vymezeny v § 5 odst. 2 zákona o ČNB:

„Bankovní rada dále zejména


stanoví zásady činnosti a obchodů České národní banky;




schvaluje rozpočet České národní banky,




stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek České národní banky;




stanoví druhy fondů České národní banky, jejich výši a použití;




vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům České národní banky. Těmito úkony může pověřit jiné osoby z řad zaměstnanců,




uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců České národní banky,




stanoví mzdové a další požitky guvernéra; mzdové a další požitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér,




rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím České národní banky v prvním stupni.“

ČNB získává prostředky pouze svojí činností. Tyto činnosti zahrnují především obchodování s finančními prostředky. Rozpočet ČNB není napojen na rozpočet státní. Do toho odvádí pouze případný přebytek.

3.3. Hlavní úkoly ČNB Činnosti, které vykonává ČNB lze nalézt v několika předpisech. V nejobecnější podobě jsou staveny v Ústavě ČR, většina jich je v zákoně o ČNB, a část také v devizovém zákoně. Následující členění shrnuje hlavní funkce ČNB:




pečuje o cenovou stabilitu, jako nástroje jí k tomu slouží měnová politika, emise, řízení devizového hospodářství, ovlivňování měnových kurzů, devizová povolení,

20




vede účty komerčních bank a přijímá jejich vklady,




emituje bankovky a mince, emituje bezhotovostní peníze,




vede účet státního rozpočtu a státních fondů,




stanovuje úrokové sazby svých obchodů, určuje diskontní sazbu a další směrné úrokové sazby (lombardní sazbu, repo sazbu),




dává do prodeje statní dluhopisy, vede centrální evidenci CP,




uděluje bankovní licence bankám a vykonává bankovní dohled,




vykonává dohled nad finančním trhem,




podává Poslanecké sněmovně PČR nejméně dvakrát do roka zprávu o měnovém vývoji, nejméně jednou za 3 měsíce je povinna o něm informovat veřejnost,




na základě zákona vydává obecně závazné předpisy, tj. vyhlášky a opatření, které jsou závazné pouze pro banky a publikují se ve Věstníku ČNB,




provádí některé další činnosti.

Jednotlivým funkcím ČNB se budu věnovat v kapitole o funkcích centrální banky.

21

4. Činnost centrálních bank

4.1. Obecná charakteristika V této kapitole se věnuji základnímu členění funkcí centrálních bank, v dalších podkapitolách se pak věnuji jednotlivým činnostem konkrétněji s ohledem na situaci v ČR. Postavení a funkce ústředních bank jsou podmíněny především typem ekonomiky. Je nutné zmínit, že v mé práci se zabývám centrální bankou v tržní neboli otevřené ekonomice. Funkcí centrální banky se rozumí soubor činností, které banka uskutečňuje k naplnění svých základních cílů. Jak už jsem naznačila v kapitole 2.1. (vznik centrálních bank)

postupně se tyto činnosti

mění a vyvíjí. To je dáno vývojem

bankovní soustavy a potřebou státu reagovat na změny vyvolané vnitřními a vnějšími faktory, které vedou ke změně politiky národního hospodářství. Tyto změny vedou k úpravě náplně funkcí centrální banky obvykle novelizací zákona o centrální bance, případně i dalších zákonů regulujících bankovní sféru. Ačkoliv z toho plynou určité rozdíly, jsou za základní funkce centrálních bank ve vyspělých zemích považovány: Funkce makroekonomická která zahrnuje: -

emisi peněz,

-

provádění měnové politiky

-

devizovou činnost.

Funkce mikroekonomická, která zahrnuje: -

regulaci a dohled nad bankovního systémem,

-

zabezpečení platebního styku (funkce banky bank),

-

činnosti centrální banky jako banky státu (vlády),

-

zastupování státu v mezinárodních finančních institucích.

Obě tyto dvě základní funkce spolu úzce souvisí, často se prolínají, proto je v praxi nelze od sebe oddělovat. Hlavním cílem při naplňování makroekonomické

22

funkce je stabilní měnový vývoj, u mikroekonomické funkce to je bezpečnost, spolehlivost, efektivnost a důvěryhodnost v bankovní systém.37

Podle výše uvedeného členění můžeme tedy funkce ústřední banky rozdělit jednak podle jejích hlavních činností na makroekonomickou a mikroekonomickou nebo podle předmětu jednotlivých činností, jímž se podrobněji věnuji v následující kapitole na příkladu České národní banky, poněvadž jejich prostřednictvím je vyjádřeno skutečné postavení a význam centrální banky v české ekonomice.

Jednotlivým funkcím centrální banky se budou podrobněji věnovat následující kapitoly.38

4.2. Funkce centrální banky

Všechny centrální banky v ekonomicky rozvinutých státech včetně ČNB se při své činnosti řídí určitými zásadami. Jako první tyto zásady zformuloval Montagu Collet Norman, guvernér Bank of England v letech 1920-1944. Podle něj by každá současná centrální banka39: -

neměla konkurovat jiným bankám v obchodní činnosti a investičních aktivitách;

-

neměla úročit vklady přijaté od obchodních a dalších bank;

-

měla být nezávislou institucí, ale také by měla provádět operace pro vládu;

-

měla být bankou pro ostatní domácí banky, měla by jim pomáhat rozvíjet činnost (v podobě vhodně stanoveného regulačního rámce);

-

měla působit jako zúčtovací centrum pro domácí banky;

-

měla sbírat potřebné informace o domácích bankách a monitorovat vývoj bankovního systému jako celku;

-

měla mít oprávnění rozhodovat o úvěrové pomoci bankám;

37

REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, Kapitola 1, Bankovní systém, s. 42 38 Funkcím ČNB se věnuje kapitola 4.2. 39 REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, Kapitola 1, Bankovní systém, s. 34

23

-

měla sledovat cíle zdravé měny;

-

měla podporovat zdraví, bezpečnost a spolehlivost a efektivnost bankovního systému v zemi;

-

měla podporovat efektivnost, inovativnost a důvěryhodnost finančních trhů.

Přestože nejsou tyto zásady většinou nikde upraveny a tedy ani vynutitelné, jsou současnými centrálními bankami dodržovány. Což považuji za určitou záruku jejich činnosti, protože podle těchto zásad může veřejnost (občané, podnikatelé, finanční instituce) nebo stát předvídat jejich kroky. Díky těmto očekáváním se bankovní systém stává více srozumitelný, čitelný, efektivní, stabilní a zároveň se zvyšuje důvěra v něj tj. právní jistota subjektů podílejících se na jeho fungování. Tím se zvyšuje i Tato očekávání se projevují v důvěře v bankovní systém, který se tak stává více čitelný, stabilní, efektivní.

4.2.1. Emisní funkce Jde o historicky nejstarší funkci.40 Odvozuje se od ní pojmenování cedulové čili centrální banky, na níž bylo státem převedeno výsadní právo vydávat a stahovat hotovostní peníze. Což dokládá § 12 zákona č. 6/1993 Sb. "Česká národní banka má výhradní právo vydávat bankovky a mince, , jakož i mince pamětní“. Na bezhotovostní peníze, které vedle ústřední banky41 mohou vydávat i další instituce, především obchodní a další banky se však emisní monopol nevztahuje.42 Obě formy peněz jsou emitovány stejným způsobem, především úvěrem.

Význam hotovostních peněz pomalu pomalu klesá, uplatňují se hlavně při platbách v maloobchodní síti a v oblasti tzv. černé ekonomiky. Děje se tak díky stále častějším bezhotovostním platbám, čímž se podíl hotovostních peněz v celkovém peněžním oběhu snižuje. Bezhotovostní peníze jsou především peníze na účtech.43 40

Podrobněji viz. kapitola o vzniku centrálních bank. Emituje v podobě rezerv bank. 42 Emitují v podobě běžných vkladů, viz. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 73 43 Bezhotovostní peníze bývají někdy označovány jako účetní peníze, žirové peníze, ekektronické peníze apod. . 41

24

Česká národní banka má ze zákona výkonnou a legislativní odpovědnost v oblasti hotovostního oběhu. Výkonová odpovědnost spočívá v uchovávání a správě zásob bankovek a mincí za účelem jejich doplnění do oběhu, resp. výměnu za opotřebované či oběhem poškozené peníze, dále pak v sjednávání tisku bankovek a ražby mincí včetně mincí pamětních, prověřování platnosti přijatých peněz, ve stahování a ničení padělaných či pozměněných peněz.44

Z hlediska legislativní odpovědnosti se podílí na přípravě zákonných norem a tvorbě podzákonných předpisů upravujících hotovostní oběh.45 Odpovědnost České národní banky za chod peněžního oběhu sebou logicky nese i její pravomoc reagovat na jeho potřeby. Projevuje se např. v oprávnění zavést nebo zrušit hotovostní platidla určité hodnoty, v úpravě jejich vzhledu a náležitostí, ve stanovení nominální hodnoty a všech dalších náležitostí hotovostních peněz, v úpravě poskytování náhrad za poškozené a opotřebované bankovky a mince46 či způsob a dobu výměny neplatných peněz stahovaných z oběhu, podmínky reprodukce symbolů hotovostních peněz a předmětů je napodobujících. 47

V oblasti emise bezhotovostních peněz poskytuje ČNB bankám jednak úvěry zajištěné cennými papíry a dále pak krátkodobé úvěry v zájmu zachování likvidity banky, emituje krátkodobé cenné papíry, poskytuje státu státní dluhopisy a emituje cenné papíry znějící na cizí měnu.

Jestliže je v ekonomice přebytek nebo nedostatek peněz vede to logicky ke vzniku poruch peněžního oběhu a dále i k poruchám celého hospodářství, což se projeví ve změně měnového kurzu. Úkolem ČNB proto je působit na zabezpečení kvality (stability) měny prostřednictvím řízení peněžního oběhu pomocí nástrojů měnové

44

Blíže Zákon 6/1993 Sb., o ČNB - část čtvrtá, § 14 an. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 77 45 Formou vyhlášek viz. část čtvrtá, § 22 Zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, Blíže viz. zákon o ČNB - část čtvrtá, § 22 46 Vyhláška ČNB č. 37/1994 Sb., o postupu při příjmu peněz a nakládáná s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince. 47 Blíže viz Zákon 6/1993 Sb., o ČNB - část čtvrtá, § 22.

25

politiky.48 Těmito nástroji centrální banka ovlivňuje nabídku peněz v ekonomice a potažmo cenovou hladinu, zaměstnanost, produkci, atd.49. Emisní činnost je tedy úzce svázaná s měnovou politikou.

4.2.2. Funkce banky bank Tato činnost je také někdy nazývaná jako banka bank. Ústřední banka zde vystupuje jako banka pro ostatní banky, čímž vytváří příznivé podmínky pro jejich fungování. Náplň této činnosti je příjímání vkladů od bank, poskytování úvěrů bankám, vedení účtů ostatním bankám v zemi a provádění mezibankovního platebního styku a zúčtování.50 Vklady obchodních bank v České národní bance mají podobu dobrovolných51 a povinných úložek (tzv. povinné minimální rezervy – PMR stanovené ČNB)52.

Úvěry poskytované ústřední bankou lze z hlediska poptávky rozdělit na dvě dva základní skupiny. Jednak to jsou úvěry s tak velmi nízkou úrokovou sazbou, že představují pro banky levný zdroj financi. V druhém případě se jedná o úvěry, které slouží k posílení likvidity bank, jež se ocitly v ohrožení a tyto úvěry jsou pro ně v podstatě poslední možnost jak získat chybějící zdroje. Centrální banka v tomto případě vystupuje jako tzv. věřitel poslední instance. Podle nastíněného členění můžeme úvěry poskytované centrální bankou dělit (dle účelu) na nouzové, sloužící k doplnění likvidity, (dle období na než jsou poskytovány) na krátkodobé, dlouhodobé, střednědobé a na hotovostní.53

Převody veškerých mezibankovních transakcí v ČR zajišťuje mezibankovní platební styk (clearing) a to prostřednictvím tzv. Clearingového (zúčtovacího) centra 48

Blíže viz měnová politika Blíže viz měnová politika 50 Viz Zákon 6/1993 Sb., o ČNB - část šestá, §§ 27-29 a část osmá, § 38; viz. také PAVLÁT, V. Centrální bankovnictví, Vysoká škola finanční a správní o.p.s., Praha, 2004, s. 11 51 Slouží především k uskutečňování mezibankovního platebního styku, dále pak k zajištění dostatečného množství peněžních prostředků na účtě pro případ poklesu povinných minimálních rezerv. 52 Regulují množství vkladů se kterými mohou banky volně disponovat., blíže viz kapitola měnová politika 53 REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 138-140 49

26

ČNB. Ke zpracování mezibankovních plateb využívá systém CERTIS.54 „Výhodou tohoto systému je jeho relativně značná bezpečnost, neboť je vyloučeno úvěrové riziko: platby mezi bankami probíhají prostřednictvím vkladů bank u centrální banky.“55 Centrální banka zde plní funkci zúčtovací banky, pečuje o plynulost a hospodárnost bankovních převodů včetně zajištění jejich bezpečnosti prostřednictvím platebních systémů, na jejichž tvorbě se také podílí. ČNB dále vede účty a poskytuje služby platebního styku hlavně státu a bankám. Mezinárodní platební styk se uskutečňuje prostřednictvím elektronických sítí (SWIFT).56

Centrální banka se vedle těchto úkolů podílí i na řízení a regulaci činností obchodních bank a celého bankovního systému.57 Stanoví podmínky a pravidla činností obchodních

bank

(pravidla

kapitálové

přiměřenosti,

úvěrové

angažovanosti,

obezřetného podnikání apod.). Blíže se problematice bankovní regulace a bankovního dohledu věnuji kapitola 3.2.1.

4.2.3. Funkce banky státu Roli banky státu (vlády) naplňuje centrální banka v tom smyslu, že vede účty vládě, ústředním orgánům, orgánům územních samosprávných celků a některým státním podnikům podle zákona o rozpočtových pravidlech.58

Jejím základním úkolem je správa státního dluhu (poskytování a splácení úvěrů státu) nejčastěji prostřednictvím emise státních dluhopisů nebo krátkodobých pokladničních poukázek. Ve vyspělých ekonomikách je dnes přímé úvěrování státu zpravidla zákonem zakázáno. Pro ČNB platí zákaz poskytovat návratné finanční prostředky či jinou finanční podporu státu, jeho orgánům, územním samosprávným celkům, veřejným subjektům a právnickým osobám pod kontrolou státu, s výjimkou bank, a to se týká i nákupu dluhopisů emitovaných těmito subjekty. Stejně tak nesmí 54

Každá tuzemská banka má u Clearingového centra ČNB založen svůj účet vedený v Kč a jeho prostřednictvím zasílá nebo naopak přijímá úhrady od jiných bank v souladu s uzavřenou smlouvou. 55 Pavlát V. Centrální bankovnictví, Vysoká škola finanční a správní o.p.s., Praha, 2004, s. 11 56 Pravidla k zajištění jednotného platebního styku a zúčtování stanoví ČNB vyhláškou 5/1992. 57 Zákon č.6/1993 Sb. o ČNB (část devátá, § 44 – 46) 58 viz Zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB (část šestá , § 30 odst. 1)

27

s těmito subjekty provádět obchody, v důsledku kterých by mohly vzniknou pohledávky ČNB vůči těmto subjektům.59

Dalším významným úkolem ústřední banky je správa devizových rezerv včetně obchodování s nimi za účelem zabezpečení devizové likvidity ČR a to prostřednictvím zabezpečení žádoucí výše a měnové struktury devizových rezerv.60 Ze zákona je ČNB pověřena vyhlašováním nominálního měnového kurzu61, jeho řízením a ovlivňováním. Působí také ve funkci reprezentanta státu v otázkách měnové politiky.

Jednak

prostřednictvím

svých

zástupců,

kteří

se

účastní

jednání

mezibankovních měnových institucí (Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj atd.), kde uzavírají dohody s těmito institucemi jménem státu. A jednak přímo vůči domácí veřejnosti, kdy pravidelně informuje o měnovém vývoji a o způsobech řešení problémů. Právě při sdělování těchto informací, jak se ukazuje je potřeba, aby byla ústřední banka co nejvíce otevřená. Jen takto může upevňovat svou důvěryhodnost v očích veřejnosti, jež hraje důležitou roli nejen pro měnovou stabilitu, ale i pro stabilitu celého bankovního systému a ekonomiky dané země.

4.2.4. Měnová politika Provádění měnové (monetární) politiky patří vedle regulace a dohledu nad bankovním sektorem k nejvýznamnějším funkcím. Definice měnové politiky vidí různí autoři odlišně. Jednu z prvních definic dodnes citovanou, vyjádřil anglický ekonom J.E. Meade následovně: „Měnovou politikou rozumíme změnu bankovních podmínek, za nichž lze půjčovat a vypůjčovat si kapitál (změnu, kterou stručně označujeme jako změnu úrokové míry) vyvolanou bankovním systémem tvorbou dodatečné nabídky peněz, aby vznikly příznivější podmínky pro vypůjčování peněz, nebo omezování

59

viz Zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB (část šestá , § 30 odst. 2), blíže viz. REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 309 60 blíže viz REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 311 61 kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním

28

nabídky, aby se ztížily podmínky pro vypůjčování kapitálu.“62 Podle J. Jílka: „Měnová politika je regulace operačního cíle (obvykle tržní krátkodobé úrokové míry) centrální bankou prostřednictvím nástrojů měnové politiky za účelem dosažení zprostředkujícího cíle a nakonec konečného cíle (obvykle cenové stability vyjádřené určitou inflací.“63 Obecnou definici ve své knize uvádí Z. Revenda: „Za měnovou politiku v nejširším smyslu můžeme považovat vědomou činnost nějakého subjektu, který se prostřednictvím měnových nástrojů snaží regulovat množství peněz v oběhu a tím dosáhnout určitých cílů64. Lze tedy říci, že monetární politika představuje regulaci peněz v dané ekonomice za určitými cíly.

Mezi tyto cíle patří ve vyspělých ekonomikách především cenová stabilita, dále pak podpora ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti, stabilita měnového kursu a stabilita bankovního sektoru, jíž se věnuji ve zvláštní kapitole.

Měnová stabilita Měnová stabilita představuje měnovou (peněžní) rovnováhu, tj. rovnost nabídky peněz a poptávky po penězích v ekonomice. Určení přesně potřebného množství peněz v oběhu tj. poptávky po penězích není pro centrální banku snadné. Ačkoliv ČNB jako jediná emituje peníze a provádí měnovou politiku, nemůže vědět, zda se měna nachází v rovnováze. Jako ukazatel ji může sloužit cenová stabilita, resp. stabilita cenové hladiny. Ta je také předpokladem dosažení měnové stability.

Cenová stabilita Čl. 98 Ústavy a § 2, odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance stanoví jako hlavní cíl ČNB „péči o cenovou stabilitu“. Vedle toho má centrální banka podporovat

„obecnou

hospodářskou

politiku

vlády

vedoucí

k udržitelnému

hospodářskému růstu“65, pokud tím není dotčen hlavní cíl.

62

MEADE, J.E. The Balance of Payments, vol. 1, Oxford University Press, český překlad podle vydání 1963 63 JÍLEK, J. Peníze a měnová politka. Grada, Praha, 2004, s. 375 64 REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 79 65 viz § 2, odst. 1 zákona č. 6/1993 o České národní bance

29

Česká národní banka ve svém bulletinu o měnové politice rozumí pod dosažením a udržení cenové stability „vytváření nízkoinflačního prostředí v ekonomice, které je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst“ 66. Inflací rozumíme dlouhodobý růst cen, v jehož důsledku dochází k oslabení hodnoty dané měny. V praxi se tato skutečnost projeví znehodnocováním uložených úspor a příjmů.

Jako ukazatel míry inflace slouží index spotřebitelských cen, jehož základem je tzv. spotřební koš udávající spotřebu průměrné domácnosti. Tato spotřeba se v průběhu času nemění, kdežto dlouhodobá výše cen (cenové hladiny) se může buď zvyšovat (inflace) anebo snižovat (deflace). Dalším ukazatelem měření inflace je tzv. deflátor hrubého domácího produktu. U nás provádí měření inflace Český statistický úřad 67.

Vysoká inflace sebou nese negativní dopady v ekonomice, proto by měla být stabilita cenové hladiny hlavním cílem centrálních bank. V této souvislosti bych ráda zmínila, že v současnosti zastávají centrální banky68, včetně té naší69 odlišný přístup. Za optimální nepovažují stabilitu cenové hladiny, ale nízkou a stabilní inflaci. To zcela logicky vybízí k otázce, proč by měla být inflace projevující se zdražováním a znehodnocováním peněz cílem centrálních bank? Ublížilo by nějak hospodářství státu, pokud by ceny zůstaly na stejné úrovni anebo se dokonce snižovaly? V mediích nás ekonomové často straší deflací. Svůj negativní postoj vůči deflaci odůvodňují tím, že očekávaný pokles cen snižuje motivaci společnosti nakupovat, protože ta vyčkává, až bude zboží a služby ještě víc levné, a tím tedy odkládá svou spotřebu do budoucna. Což se na první pohled může zdát logické, avšak přiznejme si, v reálném životě to může krátkodobě fungovat pouze u vybrané skupiny zboží a obyvatel, kteří mohou svou potřebu odložit, např. při plánovaném nákupu nemovitosti v budoucnu. Obecně však nemůžeme tvrdit, že by lidé přestali jíst, využívat spotřební zboží anebo se dlouhodobě zříkali své životní úrovně.

66

Viz. internetové stránky České národní banky. Podrobnosti způsobu měření uvádí na svých stránkách ČZSO. 68 ČNB. Měnová politika, Praha, 2008. 69 Cílem ČNB je je roční inflace 2%, do roku 2010 3% 67

30

Vrátím se k mé původní otázce, proč mají centrální banky zájem na tom, aby se snižovala jednak hodnota uspořených peněz, ale i reálná hodnota výše úvěrů tj. dluhů. kdo má tedy zájem na inflaci, na tom, aby se hodnota peněz těch co spoří snižovala na úkor těch, co si žijí nad poměry tedy dlužníků? Když se zamyslíme, nad tím kdo je největším dlužníkem dojdeme k závěru, že je to stát. To on využívá ke snižování „svého dluhu“ inflaci, jež na rozdíl od zvyšování daní není na první pohled vidět a působí skrytě. Tímto způsobem vlády, resp. politici snižují hodnotu úspor obyvatel, právě oni inflaci zaplatí.

Pro Českou republiku je nízká cenová stabilita důležitá také proto, že jde o jednu z podmínek přistoupení k eurozóně a zavedení jednotné měny - euro.

V současné době, kdy je s napětím sledována jakákoliv změna či zásah ve vývoji finančních trhů snížila ČNB úrokové sazby na historicky nejnižší úroveň. Ačkoliv analytici spíše očekávali, že bankéři sazby nezmění. Úrokové sazby se tak v České republice dostaly na úroveň sazeb v eurozóně. Naposledy se snížily úrokové sazby 6. srpna tohoto roku. V bankovní radě tak převládly spíše obavy z ekonomického oživení než z inflačních tlaků. Tolik tedy k současné prognóze budoucího vývoje inflace v ČR.

Cílování inflace „Při plnění své základní měnověpolitické úlohy, tj. zabezpečení cenové stability, volí centrální banka jeden z několika možných měnověpolitických režimů. Čtyřmi základními typy těchto režimů jsou režim s implicitní nominální kotvou, cílování peněžní zásoby, cílování měnového kurzu a cílování inflace“70. Česká národní banka operuje od roku 1998 v režimu cílování inflace71. Při používání tohoto režimu nejprve centrální banka s jistým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl (či posloupnost cílů), o jehož dosažení bude prostřednictvím vhodných 70

ČNB. Cílování inflace. (on-line), Praha, ČNB, 2008, (citace prosine, 15., 2009) Přístup z internetu: URL:http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html 71 Od ledna 2006 do prosince 2009 je stanoven inflační cíl v celkové inflaci ve výši 3%, ČNB zároveň usiluje o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila o více a jeden procentní bod na obě strany. Inflační cíl platný od ledna 2010 do přistoupení ČR k eurozóně je stanoven ve výši 2%. Přičemž ČNB bude nadále usilovat o to, aby se skutečná hodnota inflace nelišila od cíle o více než jeden procetní bod na obě strany.

31

nástrojů měnové politiky usilovat. Stanovení inflačního cíle lze buď jako míru inflace vymezenou určitým procentem růstu cenové hladiny (tzv. bodové stanovení inflačního cíle) nebo jako určité pásmo

72

. ČNB každé čtvrtletí publikuje prognózu budoucího

vývoje inflace. Jejím prostřednictvím seznamuje veřejnost s předpokládaným inflačním vývojem.

Nástroje měnové politiky K provádění měnové politiky využívá centrální banka řadu nástrojů jejichž prostřednictvím se snaží naplnit či ovlivnit cíle své měnové politiky. Podle volby použitého nástroje se liší cesta, jíž se měnová politika ubírá. Ústřední banka může při této činnosti užívat jednotlivé nástroje buď izolovaně anebo několik vzájemně se doplňujících nástrojů najednou. Použití některých nástrojů může mít buď okamžitý účinek, tzn., že se projeví bez výraznějšího zpoždění, nebo se naopak projeví až v určitém časovém horizontu a podle jeho délky je lze třídit na krátkodobé a dlouhodobé. Dále lze měnové nástroje dělit dle četnosti jejich užívání na běžné, nejčastěji používané a na výjimečné, zřídkakdy používané. Uplatňování měnových nástrojů působí na různou škálu subjektů, vedle bank i na nebankovní, domácí či zahraniční subjekty. Úkolem centrální banky je tedy vybrat vhodný nástroj měnové politiky, což není jednoduché, protože předpokladem správné volby je znalost dopadu jeho účinků v budoucnu. Vzhledem k tomu, že nejčastěji se nástroje měnové politiky člení podle přímého nebo nepřímého dopadu na bankovní systém, považuji za vhodné je blíže charakterizovat..

Přímé nástroje bezprostředně zasahují do rozhodování bank, čímž logicky omezují jejich podnikatelské aktivity. Většinou centrální banka s jejich pomocí omezí nebo naopak posílí postavení určité bankovní skupiny tzv. „selektivní měnová politika.“ Což logicky vede k tomu, že se banky jejich užívání brání. V tržních ekonomikách se tyto nástroje užívají jen v nezbytné míře a to jen na nebytněnou dobu. Nejčastěji se uplatní při ohrožení existence některé z bank. I když jsou tyto nástroje více spojeny s direktivním řízením ekonomiky, osvědčily se jako mnohem účinnější než nástroje nepřímé. 72

PAVLÁT, V. Centrální bankovnictví, Praha: 2004, Vykoká škola finanční a správní, o.p.s., s. 70

32

Mezi přímé nástroje se řadí pravidla likvidity, limity úvěrů bank, limity úrokových sazeb a povinné vklady.

Pravidla likvidity Těmito pravidly se rozumí stanovení závazné výše aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi v bilancích bank za účelem regulace likvidity bank. Slouží zejména k zabezpečení žádoucí úrovně likvidity bank, což ovlivňuje i stabilitu a důvěru v bankovní sektoru. Z principu činnosti bank tj. přijímat co nelikvidnější (tj. co nejlevnější) pasiva a poskytovat málo likvidní (tj. drahá) aktiva, plyne větší riziko nelikvidity bank. Proto ústřední banka stanovuje tyto pravidla. Z obecného pohledu paří spíše k nástrojům regulace, mezi nástroje měnové politiky se řadí hlavně proto, že mohou mít vliv na vývoj měnové báze či dopad na krátkodobobou úrokovou míru nebo měnový kurz.

Limity úvěru bank K velmi účinným nástrojům měnové politiky patří vedle operací na volném trhu limity úvěrů bank,. Pomocí těchto limitů se stanoví maximální rozsah úvěrů dovolených bankám poskytnou svým klientům. Oproti operacím na volném trhu se neužívají tak často.

Limity úrokových sazeb bank Stanovení limitů úrokových sazeb má bezprostřední dopad na peněžní zásobu, proto patří zřejmě k nejúčinnějším nástrojům měnové politiky. Ústřední banka může jejich prostřednictvím určit maximální výši úrokových sazeb z úvěrů a maximální nebo minimální výši úrokových sazeb z vkladů. Tento nástroj přispívá k regulaci příp. Stabilizaci krátkodobé úrokové míry. To, zda budou banky reagovat na zvýšení limitů, je ponecháno na jejich volbě. ČNB je ze zákona oprávněna stanovit minimální úrokové sazby z vkladů veřejnosti a maximální úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami. Činit tak má opatřením ČNB vyhlášeným ve Sbírce zákonů. Přesto tohoto svého oprávnění nevyužívá a ponechává úrokové sazby bank z vkladů a úvěru neupravené.

33

Povinné vklady Zákonem lze uložit povinnost některým subjektům otevírat

účty, ukládat

peněžní prostředky, provádět veškerý platební styk a některé další operace výhradně prostřednictvím centrální banky. Cílem je získat kontrolu nad pohybem peněžních prostředků těchto subjektů.73 Nejčastěji se tato povinnost vztahuje na orgány státní moci a správy, státní úřady a instituce nebo orgány samosprávy. Smysl této úpravy spočívá v kontrole likvidních prostředků

těchto subjektů centrální bankou.

Ta se s jejich

pomocí snaží vyvarovat výraznému snížení vkladů státních institucí na jejich účtech, což by mělo za následek i s nížení zájmu o úvěry jí poskytované. V praxi se od tohoto nástroje upouští, nemá zásadní význam.

Povinné minimální rezervy (PMR) Jedním ze způsobů regulace množství peněz v oběhu je stanovení minimálních povinných rezerv, jež banky musí udržovat u centrální banky jako minimální vklad. V případě porušení této povinnosti jsou ústřední bankou sankcionovány. Centrální banka pomocí tohoto nástroje omezuje zdroje bank, které by je jinak využily k poskytování úvěrů nebo jiným bankovním obchodům. S tím souvisí i snížení objemu finančních prostředků pro investiční aktivity. Všechny bankovní instituce podnikající v ČR na základě bankovní licence, vedou povinně na svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB (tzv. účet platebního styku) předem určený objem peněžních prostředků. Tento objem (PMR) je stanoven v souladu se sazbou stanovenou Evropskou centrální bankou pro banky v Evropské měnové unii ve výši 2% z primárních závazků dané banky či spořitelny (hlavně vkladů od nebankovních subjektů) v předchozím období. Přestože existuje řada rozdílných názorů na používání tohoto nástroje měnové politiky, za pozitivní v něm vidím jistou ekonomickou nezávislost centrální banky na státním rozpočtu.

Doporučení, výzvy a dohody

73

REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management Press, 2001, s. 319

34

Mezi běžně používané a vysoce účinné nástroje měnové politiky se řadí doporučení, výzvy a dohody směřované k obchodním bankám. Jedná se o nástroje krátkodobého (dočasného) charakteru, kdy ústřední banka pružně reaguje na konkrétní situaci v měnové oblasti a prostřednictvím těchto nástrojů sděluje jaké kroky nejbližší době učiní, a to nejen v oblasti měny, ale i bankovního systému. Ačkoliv se nejedná o závazné a tedy vynutitelné nástroje, v praxi jsou respektovány. Protože jen zřídka si banky dovolí před zraky veřejnosti otevřeně nerespektovat ústřední banku, mimo jiné i pod možnou hrozbou nepřímých sankcí, což samozřejmě posiluje i její důvěryhodnost a autoritu ve společnosti.

Nepřímé nástroje dávají bankám právo volby, zda na ně budou reagovat či nikoli, tzn. neomezují přímo rozhodování bank, pouze stanoví základní rámec pro jejich podnikání. Těmito nástroji jsou stanoveny stejné podmínky pro celý bankovní systém, působí plošně. V současností patří tyto tzv. nástroje tržního charakteru v oblasti měnového řízení centrální bankou k nejdůležitějším.

Patří k nim zejména operace na volném trhu, diskontní nástroje a kurzové intervence.

Operace na peněžním ( tzv. volném) trhu Operace na volném trhu představují nákupy a prodej cenných papírů centrální bankou převážně obchodním bankám, výjimečné i nebankovním institucím.

Jejích

princip spočívá v přímém ovlivňování měnové báze,74 v rozšiřování nebo zužování její nevypůjčené složky. Prostřednictvím těchto operací kromě změny v měnové bázi, centrální banka ovlivňuje činnost obchodních bank, úrokové sazby finančních trhů, jejichž prostřednictvím může působit i na pohyb zahraničního kapitálu. Ústřední banka prostřednictvím operací na volném trhu nakupuje a prodává bezrizikové cenné papíry, zejména státní (vládní) dluhopisy, dále cenné papíry vydávané státními agenturami, především krátkodobé pokladniční poukázky, středně a dlouhodobé státní dluhopisy. Vedle toho centrální banka někdy obchoduje i s vlastními krátkodobými dluhopisy. Při nákupu cenných papíru centrální bankou se zvyšují likvidní zdroje obchodních bank, 74

Měnovou bázi tvoří dohromady hotovostní prostředky nebankovních subjektů v domáci měně a celkové rezervy bank v domácí měně

35

naopak při jejich prodeji dochází k jejich snižování. Nejčastější operace prováděné na volném trhu jsou tzv. repo operace, kdy se centrální banka dohodne s jinou bankou na zpětném odkoupení cenných papírů.

Příklad průběhu operací ČNB na volném trhu Jak na svých internetových stránkách ČNB uvádí, z hlediska cíle a pravděpodobnosti lze operace na volném trhu v ČR rozdělit následovně: -

hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba)

-

doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němž ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců

-

nástroje jemného ladění (devizové operace, operace s cennými papíry) používá ČNB ad hoc zejména v případech nečekaných krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohrožena stabilita vývoje úrokových sazeb. Použití těchto nástrojů je v praxi spíše výjimečné. Vedle toho působí i tzv. automatické facility, které slouží k poskytování nebo

ukládání likviditidy přes noc (overnight, O/N). Jsou to depozitní facilita a marginální zápůjční facilita. Depozitní facilita poskytuje bankám možnost uložit přes noc u ČNB bez zajištění svou přebytečnou likviditu. Banka má na přístup do depozitní facility nárok, pokud požádá o uzavření obchodu Odbor korunových a devizových intervencí ČNB nejpozději 15 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS. Minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou přijímány bez dalších omezení. Depozita jsou úročená diskontní sazbou. Diskontní sazba proto zpravidla představuje dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu.

36

Marginální zápůjční facilita poskytuje bankám, které mají s ČNB uzavřenou rámcovou repo smlouvu, možnost vypůjčit si přes noc od ČNB formou repo operace likviditu. Banka má na přístup do zápůjční facility nárok, pokud požádá o uzavření obchodu Odbor korunových a devizových intervencí ČNB nejpozději 25 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS. Minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou poskytovány bez dalších omezení. Finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou. Vzhledem k trvalému přebytku likvidity je tato facilita bankami využívána minimálně. Lombardní sazba představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu. ČNB je kdykoliv oprávněna z mimořádných měnověpolitických důvodů dočasně omezit nebo zcela pozastavit poskytování lombardních úvěrů.

Dále např. ČNB vydává své vlastní poukázky (krátkodobé), velmi důležitou roli u nás hraje i trh krátkodobých dluhopisů.

Diskontní nástroje Diskontní nástroje představují úvěry poskytované ústřední bankou ostatním bankám (diskontní, reeskontní, lombardní), a zejména úrokové sazby, za které je banka půjčuje. V oblasti regulace bankovního systému jde o nejstarší používané nástroje měnové politiky.

Diskontní sazba jíž ústřední banka úročí diskontní úvěry

poskytované ostatním bankám patří k nejnižším úrokovým sazbám, jež poskytuje. Pro obchodní banky znamená poskytnutí těchto úvěrů s nízkou úrokovou sazbou zvýšení rezerv, zároveň se zvyšuje i měnová báze. Naopak při jejich splácení dochází ke snižování bankovních rezerv i měnové báze. Pokud má dojít ke změně diskontní sazby, která sleduje zcela opačný vývoj, přizpůsobují banky a ostatní ekonomické subjekty svá očekávání. Tyto subjekty reagují velmi citlivě jen na pouhé zveřejnění záměru zvýšit diskontní sazbu, proto si musí centrální banka počínat velmi obezřetně. Reeskontní a lombardní úvěry poskytuje centrální banka obchodním bankám v případě, že jim chybí likvidní prostředky, tzn. mají problémy s likviditou. Všechny výše uvedené úvěry významným způsobem ovlivňují finanční trh, úpravou úrokových sazeb reguluje ústřední banka „poptávku“ obchodních bank po penězích. V této souvislosti se někdy mluví o diskontní politice centrální banky. Změny

37

úrokových sazeb jsou zveřejňovány formou tiskových zpráv a prostřednictvím Internetu.

Kurzové intervence Pomocí tohoto nástroje měnové politiky dochází k ovlivňování vztahu mezi nabídkou a poptávkou na devizových trzích tj. nákupu nebo prodeji domácí měny. Kurzovými intervencemi zasahuje centrální banka při nepříznivém pohybu kurzu domácí měny, to sebou nese i změnu měnové báze, přičemž tato není hlavním cílem. Podíváme-li se na věc z laického hlediska, pokud koruna posiluje, exportéři jsou pod tlakem, nemohou totiž zdražit, přišli by zákazníky, naopak importéři jsou nadšeni, vše je pro ně levnější. Pokud se pomůže jedné z těchto skupin, druhou to poškodí. Stojí tedy za zvážení zda není vhodnější ponechat směnné kurzy vývoji trhu. Kurzové intervence lze provádět jednak přímo, kdy ústřední banka nakupuje zahraniční měnu za měnu domácí a tím dochází k růstu bankovních devizových rezerv, což vede k přílivu množství domácí měny do peněžního oběhu, anebo prodejem zahraniční měny snižuje bankovní devizové rezervy. A jednak nepřímo, pomocí změn diskontní sazby, kdy její růst vede obvykle k přílivu a pokles k odlivu zahraničního kapitálu. Podle výše uvedeného, pak intervence proti posilování české měny vypadá následovně: „Česká národní banka nakoupí devizy za nově emitované koruny. Zvýšená nabídka korun způsobí pokles ceny koruny, zvýšená poptávka po devizách způsobí růst ceny deviz. Zvýšení množství korun v oběhu zároveň způsobí znehodnocení české měny.“75

4.2.5. Devizová politika centrální banky S měnovou politikou v otevřené ekonomice úzce souvisí politika devizová, zahraniční. Ta má za úkol zabezpečit ekonomickou rovnováhu určité země v jejích vnějších měnových vztazích. Centrální banka při této činnosti především shromažďuje

75

Tak nám začaly kurzové intervence, (on-line), (citace procinec, 12., 2009). Přístup z internetu: URL: http://palkovsky.blog.idnes.cz/c/31528/Tak-nam-zacaly-kurzove-intervence.html

38

devizové rezervy státu, operuje s nimi na devizovém trhu a provádí devizovou regulaci. Dále sem spadají i operace s devizovými prostředky ve vztahu k dalším subjektům.

Jak jsem výše uvedla, měnová politika je úzce propojena s devizovou, proto mnohé nástroje měnové politiky ovlivňující domácí ekonomiku se užijí i při politice devizové. Centrální banka disponuje rezervami ve zlatě, v devizových prostředcích, dále obchoduje se zásobami deviz a zlata. Roli ústřední banky České republiky v devizové oblasti upravuje zákon o ČNB76 a devizový zákon. 77

4.2.6. Funkce reprezentanta státu v měnové oblasti Jako reprezentant státu resp. vády je centrální banka povinna pravidelně informovat domácí veřejnost o měnovém vývoji a opatřeních, která v této souvislosti uplatňuje vůči příslušným ekonomickým subjektům, včetně veřejnosti.

Funkci reprezentanta státu zastává centrální banka i ve vztahu k zahraničí, kdy zastupuje stát v mezinárodních organizacích světového významu, např. v Mezinárodním měnovém fondu, Světové bance, Bance pro mezinárodní platby atd.. Na zasedáních těchto institucí se účastní představitelé vrcholných orgánů ústřední banky, tj. guvernér, viceguvernéři, příp. členové bankovní rady. Náplní těchto setkání je hlavně řešení měnových otázek ať už národního či mezinárodního významu, příp. dalších souvisejících otázek např. s legislativou, mezinárodním obchodem nebo sbližováním regulace a dohledu.

Podle mého názoru tato činnost centrální banky přispívá k růstu její transparentnosti a tento otevřený přístup vůči veřejnosti zvyšuje její důvěryhodnost a autoritu. Otevřenost usnadňuje laikům pochopit, proč se centrální banka rozhodla pro určité opatření, které přestože je nepopulární veřejnost respektuje. Opačným přístupem se vymezovaly banky totalitních režimů.

76 77

§ 35-36 zákona o ČNB. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.

39

Činnost ČNB jako reprezentanta státu je vyjádřena v § 2 odst. 3 zákona o ČNB: „Česká národní banka při plnění svých úkolů spolupracuje s ústředními bankami jiných států, orgány dohledu nad finančními trhy jiných států a s mezinárodními finančními organizacemi a mezinárodními organizacemi zabývajícími se dohledem nad bankami, institucemi elektronických peněz a finančními trhy.“

4.2.7. Bankovní regulace a dohled Bankovnictví na celém světě patří k oblastem s vysokou mírou regulace. Je tomu tak proto, že státy mají zájem na bezpečném fungování bankovního systému, jeho důvěryhodnosti a efektivnosti, což vede k ochraně práv klientů bank. Zamyslíme-li se podstatou této problematiky, musíme si uvědomit, že banka ze své činnosti vystupuje jako podnikatel, který si půjčuje peníze od veřejnosti nebo jiných bank a tyto pak půjčuje dále, případně je investuje do cenných papírů, apod. s úmyslem dosáhnout co nejvyššího zisku. Dochází tak ke střetu dvou tendencí, na jedné straně snahy banky dosáhnout maximálního zisku a na druhé straně snahy vkladatelů získat za své vklady maximální výnos s minimální mírou rizika a také snahy podnikatelů získat za výhodných podmínek úvěrem potřebné prostředky pro realizaci svých investičních záměrů. Rizika tohoto střetu má minimalizovat právě centrální banka, která stanovuje pravidla tohoto procesu. Dojde-li totiž k bankovní krizi, následuje jejich platební neschopnost, což vede k neschopnosti dostát svým závazkům vůči klientům. To má následně velký vliv na smýšlení a chování veřejnosti. Tato problematika je aktuální především s ohledem na současnou situaci ve finančním světě, kdy se opět dostalo do popředí centrální bankovnictví, které má zajistit zdravě fungující bankovnictví. Bez něj totiž stát nemůže dosáhnout ekonomické stability a rozvoje.

Dá se jistě namítnout, že v procesu poskytování úvěrů dochází vždy k jisté míře rizika. Svou podstatou je rizikové celé bankovnictví. Míru rizika ovšem musí bankovní regulace a dohled minimalizovat. Selžou-li jejich nástroje, krize je otázkou času. Něco podobného se stalo příčinou finanční krize, jež byla odstartována v loňském roce. Zde bych se chtěla alespoň krátce dotknout jejích příčin, které musíme hledat v USA.

40

V posledních letech se banky ve zvýšené míře angažují v sekuritizaci, tj. v procesu transformace úvěrů či jiných aktiv na cenné papíry zajištěné aktivy (assetbacked securities – ABS). Sekuritizace vznikla v 70. letech v USA, kde se v průběhu let stala jedním z nejvýznamnějších zdrojů dluhového financování, zejména u hypotečních úvěrů. Těší se mimořádnému růstu i v evropských a asijských zemích. V současnosti provádějí sekuritizaci už i některé české banky a jiné finanční instituce, především díky zkušenosti jejich mateřských společností. Proces sekuritizace je však složitý a mají-li být cenné papíry prodány za přiměřenou cenu, je nutné do procesu zahrnout tzv. úvěrové posílení. V zásadě může provést sekuritizaci jakýkoli podnik, prakticky ji provádějí především obchodní banky a spořitelny. Následují velké dceřiné společnosti výrobců automobilů. Důvodem je vytváření aktiv, a kromě toho banky jsou pod tvrdým konkurenčním tlakem, aby generovaly zisk za minimálního rizika. V některých zemích je sekuritizace zakázaná.

Až do současné finanční krize byla považována za užitečný prvek, neboť představuje zlikvidnění aktiv. Slouží k propojení úvěrového trhu a trhu cenných papírů. Předmětem sekuritizace mohou být různé druhy pohledávek. Významná část z globálního pohledu připadá na pohledávky z hypotečních úvěrů. A zde je právě příčina problému, která krizi nastartovala. Vzhledem k nasycenosti trhu s bydlením, byly požadavky na zajištění hypoték stále snižovány. Jejich reálná hodnota byla tedy nízká.

V sekuritizaci jde o situaci, kdy je určitý balík hypotečních úvěrů odkoupen vládní či soukromou agenturou od hypoteční banky a ten pak tvoří podkladové aktivum pro nově emitovaný cenný papír, obchodovatelný na sekundárním trhu. Takto bylo sekuritizováno velké procento nesplacených hypotečních úvěrů za mnoho miliard USD. Problémem ovšem bylo to, že reálná hodnota podkladových aktiv byla de facto nulová a banky tak přenesly velkou část těchto „toxických produktů“ na další subjekty. Jakmile tato bublina praskla, současná finanční krize, vyvolaná hypoteční krizí v USA, byla na světě. Nejprve se propadl trh s nemovitostmi a následně i trh s cennými papíry. Kromě ohromné bubliny v nemovitostním sektoru poukázala krize také nebezpečnost přesouvání rizik u nekvalitních úvěrů z poskytovatelů hypoték na jiné

41

finanční instituce. Zde je vidět, že selhaly kontrolní mechanismy, které má na starosti centrální banka. Problémy se zajištěnými dluhovými obligacemi byly jen začátkem mnohem větších problémů, které přerostly do další sektorů finančního systému. Tato zkušenost poukázala na fakt, že podpora sekuritizace musí být doprovázena vyřešením právních, daňových a regulačních otázek, které jsou se sekuritizací spojené. Právě tyto aspekty a pravidla proces je třeba zpřísnit a především zajistit jeho kontrolu, která se ukázala jako naprosto neúčinná. Podpora sekuritizace však musí být vyjádřena vyřešením právních, daňových a regulačních otázek, které jsou se sekuritizací spojené. Právě tyto aspekty ovlivnily rozvoj sekuritizace ve světě.

Dopady současné bankovní krize mají celou řadu důsledků jako je např. propad cen akcií, znehodnocení investic, obtížnější dostupnost hypoték, potíže bank vyvolají zpomalení světové ekonomiky, firmy následně čeká omezení investic, snížení výroby a propouštění zaměstnanců. Dá se říct, že se jedná o spirálu, která se sama víc roztáčí. Zde je vidět jak důležitou funkci v ekonomice bankovní regulace a dohled zastává. Regulací si centrální banky také vytvářejí prostor pro provádění své měnové politiky. Z těchto důvodů patří bankovní regulace a dohled mezi jednu z nejdůležitějších funkcí centrálního bankovnictví. Bankovní regulací se obecně chápe jako utváření a aplikace pravidel kladených na činnost bankovních institucí. Funkcí dohledu je potom kontrolovat dodržování těchto pravidel. Někdy se v literatuře setkáme také s pojmem bankovní dozor, kterým se rozumí „zostřený bankovní dohled“ nad konkrétní bankou v případě, že banka neplní pravidla stanovená ČNB nebo také bankovní dohled na místě.78

Na procesu regulace a dohledu bank se podílejí tři skupiny subjektů: A. Centrální banka – vystupuje jako regulující subjekt B. Ostatní banky, nebo instituce s bankovní licencí – vystupují jako regulované subjekty a C. Externí auditorské firmy – prověřují pravdivost, správnosti a úplnost bankovních výkazů. 78

Viz. kapitola 3.2.5.2. Bankovní dohled ČNB

42

Působnost CB v oblasti bankovní regulace a dohledu se v tržních ekonomikách zaměřuje na čtyři hlavní části:




regulace vstupu do bankovní systému – to se děje prostřednictvím udělování licencí centrální bankou obchodním bankám,




stanovování a následná kontrola základních pravidel činnosti bank,




povinného pojištění vkladů v bankách79 a




role CB jako věřitele poslední instance.

Jak již bylo řečeno, celý systém regulace a dohledu bank musí být zaštítěn odpovídající legislativou. Jako příklad nedostatečné právní úpravy lze vzpomenout na situaci v českém bankovnictví v 90. letech minulého století. Díky nízkým požadavkům na vznik a činnost bank, došlo k velkému nárůstu nových subjektů a jejich následnému krachování. Tyto problémy, které se začaly objevovat na přelomu let 1993 a 1994, se pokusila vyřešit novelizace zákona o bankách.80 Od roku 1995 již docházelo k častějším kontrolám bankovního dohledu, zaměřeným na likviditu bank, kvalitu portfolia úvěrů, řízení úvěrových procesů, apod. V roce 1996 vznikl tzv. Konsolidační program II, který měl zamezit nedůvěře vkladatelů v malé banky. V roce 1997 byl potom vládou přijat Stabilizační program, který odkupoval špatné pohledávky od bank za nominální hodnotu. Řešení tedy nakonec přineslo zpřísnění požadavků na podnikání bank. To ovšem již nezabránilo nevratným ztrátám na sanaci bank, které se odhadují na 500 mld. Kč.

Bankovní regulace Úpravu bankovní regulace v ČR najdeme v obecné rovině v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách. Podrobnější úprava je tvořena vyhláškami a opatřeními ČNB, kterými se stanoví podmínky pro vstup do bankovního sektoru a obezřetnostní pravidla pro podnikání bank.

79 80

Někdy se povinné pojištění vkladů subsumuje po stanovování pravidel činnosti bank. Zákon č. 156/1994 Sb.

43

Regulační činnost ČNB je vykonávána prostřednictvím bankovního dohledu a měnových regulačních pravidel a nástrojů, které vydává. Vnější regulaci tvoří činnost externího auditu a vliv veřejnosti. Významným faktorem je tok informací, které veřejnost získává díky informační povinnosti bank.

Oblasti regulace bank je možné rozčlenit do tří skupin: 1. Posuzování žádostí o bankovní licenci, tzv. kritéria autorizace 2. Pravidla pro činnost obchodních bank 3. ČNB jako věřitel poslední instance

Bankovní dohled ČNB Bankovní dohled se dá považovat za činnost, která navazuje na bankovní regulaci. Po obdržení bankovní licence musí banka dodržovat podmínky jejího udělení a dalších povolení dle zvláštních zákonů stanovených ČNB, která uděluje různé sankce za nedodržení platných předpisů. Tímto způsobem prosazuje jejich plnění. Hlavním smyslem dohledu je včasné zjištění problémů bank, odhalení příčin a ve svém důsledku zabránění přenosu negativních dopadů na ostatní subjekty finančního trhu.

ČNB vykonává kromě dohledu nad činností bank, také dohled nad činností jiných osob s povolením podle devizového nebo živnostenského zákona a dohlíží také nad bezpečným a efektivním fungováním platebních systémů. Od 1. dubna 2006 převzala dohled nad celým finančním trhem.81 Od tohoto data na ni přešla veškerá agenda Komise pro cenné papíry, Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí ČR a Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, jež k tímto zanikly. Tím došlo k sloučení orgánů dohledu nad finančním trhem, ovšem se zachováním kontinuity všech funkcí dohledu. Byl zřízen sedmičlenný Výbor pro finanční trh. Výbor je poradním orgánem bankovní rady ČNB pro oblast dohledu nad finančním trhem. Projednává obecné koncepce, strategie a přístupy k dohledu nad finančním trhem, významné nové trendy na finančním trhu a systémové otázky finančního trhu a výkonu dohledu nad ním, a to vnitrostátní i mezinárodní povahy.

81

Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.

44

Cílem tohoto sjednocení mají být zejména nižší náklady pro stát i finanční instituce a zkvalitnění dohledu.

Kromě ČNB jako hlavního subjektu bankovního dohledu je třeba ještě zmínit důležitou činnost externích auditorů, kteří ověřují pravdivost, správnost a úplnost bankovních výkazů. Jejich zprávy jsou podstatnými podklady pro finanční analýzy při vytipovávání problematických oblastí činností banky.

V praxi se bankovní dohled provádí dvěma způsoby:
dohledem na místě,
dohledem na dálku. Samoregulace bank Samoregulace bank je někdy nazývaná též neformální regulací.82 Představuje ji jednak dobrovolná regulace, tj. explicitně stanovená pravidla uvnitř jednotlivých ústavů, a také případy, kdy pravidla regulace vytváří instituce založená bankami k tomuto účelu. V ČR je tato činnost v rukou České bankovní asociace, která byla založena v roce 1990 pod názvem Bankovní asociace. Lze říci, že se jedná o určitý doplněk k výše uvedeným formám regulace a dohledu, i když samoregulace sama o sobě se vyznačuje vyšší účinností a efektivností.

Z předmětu činností České bankovní asociace v oblasti samoregulace, je nutné jmenovat podílení se na standardizaci postupů v bankovnictví, vytváření odborných usancí a podporování harmonizace bankovní legislativy s legislativou Evropské unie. ČBA se také podílí na formulaci a sledování etických pravidel v činnosti banky. Jejím prostřednictvím dochází k vzájemné konfrontaci a kontaktu pracovníků bank, k hledání a nalézání konsensu v jednotlivých standardech pro různé okruhy činností bank a k uplatňování morálního přístupu v jednotlivých formách vzdělávání a přípravy pracovníků bank.

82

REVENDA, Z. Bankovní regulace a dohled, 1. vyd. Praha: VŠE Praha, 1995, Kapitola 3, Základní cíle bankovní regulace, s. 36

45

V zahraničí existují i další formy samoregulace, které jsou zaměřeny především na řešení stížností a sporů mezi bankami či mezi bankami a klienty. Zde patří bankovní ombudsman a rozhodčí řízení.

46

5. Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka Vzhledem k tomu, že je ČR členskou zemí EU, je pro ni aktuální i plné začlenění do Hospodářské a měnové unie (HMU). Tímto procesem dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států. HMU je realizována ve třech po sobě následujících etapách. První etapa probíhala od 1. červenec 1990 do 31. prosinec 1993 a měla za úkol volný pohyb kapitálu mezi členskými státy, užší spolupráci hospodářských politik a centrálních bank členských států. Druhá etapa probíhala od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1998 a jejím cílem byla konvergence hospodářských a měnových politik členských států k zajištění cenové stability.

Od 1. ledna 1999 probíhá třetí etapa, jejímž úkolem bylo založení Evropské centrální banky, zafixování směnných kursů a zavedení jednotné měny.

5.1. Evropský měnový systém Evropská centrální banka odpovídá od 1. ledna 1999 za provádění měnové politiky v eurozóně,83 kterou tvoří členské státy EU, které zavedly jako svou měnu euro. Někdy se také hovoří o tzv. eurosystému, který tvoří ECB a centrální banky zemí, které již zavedly euro.

Je třeba říct, že eurozóna zahrnuje i mimoevropská území některých členských států eurozóny, která jsou součástí EU.84 Na základě dohod s EU používají euro jako svou měnu také některé další státy.85 Euro používají i některé státy bez dohody s EU. Naopak jedenáct členských států EU zatím euro jako svou měnu nezavedlo.86 Hlavním

83

Členy eurozóny je 16 zemí Evropské unie: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. 84 Patří mezi ně portugalská souostroví Azory a Madeira, španělské Kanárské ostrovy a autonomní města Ceuta a Melilla a francouzská území Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, SaintBarthélemy a Saint-Martin. 85 Jedná se o Monako, San Marino a Vatikán. 86 Těmito státy jsou Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Velká Británie.

47

důvodem, proč se tak nestalo je fakt, že pro vstup do eurozóny musí členské státy EU splnit kritéria konvergence. Tato kriteria, souhrnně nazývaná jako Maastrichtská, jsou zakotvena v článku 121 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství a dále specifikována v Protokolu o konvergenčních kritériích a Protokolu o postupu při nadměrném schodku, které jsou připojeny ke Smlouvě.

Tato smlouva stanovila, že hospodářská a měnová unie bude vytvořena ve 3 etapách.87 Rada EU před začátkem 3. etapy jednomyslně rozhodla, že tato kritéria splnilo 11 členských států.88 Tyto státy přijaly euro jako svou měnu k 1. lednu 1999. Dne 25. května 1998 byli jmenováni vládami těchto členských států předseda, místopředseda a čtyři další členové Výkonného výboru ECB. Jejich jmenování bylo účinné ode dne 1. června 1998 a ve svém důsledku znamenalo vznik Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.

Požadavek na plnění Maastrichtských kritérií je kladen i na ostatní členské státy EU předtím, než mohou přijmout euro. Tzv. kritéria konvergence stanovují ekonomické a právní podmínky pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie a pro zavedení společné měny eura. Maastrichtská kritéria lze shrnout do těchto čtyř kritérií:

1. růst spotřebitelských cen ve srovnání s předchozím rokem nesmí překročit průměr tří nejstabilnějších členských zemí EU o více než 1,5 %, 2. udržení stability veřejných financí - schodek veřejných rozpočtů smí činit maximálně 3 % HDP a celková zadluženost maximálně 60 % HDP dané země, 3. stabilita měnového kurzu - měnový kurz se musí pohybovat alespoň dva roky před vstupem do eurozóny v rámci fluktuačního pásma Evropského mechanismu směnných kurzů II (ERM II), 4. konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než než 2 % průměr tří členských států EU s nejlepšími výsledky. 87

1.etapa začala 1.7.1990; 2.etapa 1.1.1994; a 3.etapa 1.1.1999. Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko.

88

48

Otázka vstupu ČR do eurozóny je v současnosti žhavým tématem. Termíny „přijetí eura“ se neustále oddalují a je třeba říct, že velkou komplikací v plnění kritérií je současná hospodářská situace, kterou zasáhly dopady finanční krize. Ministersterstvo financí v této souvislosti každý rok vyhodnocuje plnění podmínek Maastrichtských kritérií prognózu na následující rok. Z dostupné zprávy za rok 2008 bych si dovolila ocitovat závěr:

„V podmínkách současné světové finanční krize jsou jak výhled plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, tak zejména udržení a další zvyšování dosaženého stupně sladěnosti české ekonomikou s eurozónou značně nejisté. V této situaci proto nelze dospět k závěru, že bylo dosaženo dostatečného pokroku při vytváření podmínek pro přijetí eura, aby mohlo dojít ke stanovení cílového data vstupu do eurozóny. Proto Ministerstvo financí a Česká národní banka v souladu se schválenou Aktualizovanou strategií přistoupení České republiky k eurozóně doporučují vládě ČR toto datum prozatím nestanovovat.“89

5.2. Evropská centrální banka Sídlo ECB je ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejím prezidentem je od roku 2003 Jean-Claude Trichet z Francie.

Před vznikem ECB plnil funkci přípravy na přechod ke společné měně euro Evropský měnový institut, který byl dočasně zřízen 1. ledna 1994. ECB je základem eurosystému a Evropského systému centrálních bank (ESCB), ke kterému náleží všech 27 členských zemí EU.90 Společným cílem ECB a ESCB je provádění jednotné měnové politiky, která vyplývá ze Smlouvy o založení Evropského společenství.

89

MFF ČR. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, (on-line), Praha: MFF ČR, 2009, (citace prosinec, 16.,2009). Přístup z internetu: URL:http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Vyhodnoceni_Maastricht_2008_pdf.pdf 90 Seznam centrální bank členských stát je součástí Přílohy č. 1.

49

Hlavním úkolem Evropské centrální banky91 je usilování o udržení cenové stability v rámci Evropského měnového systému a podpora hospodářské politiky. Podstatou této snahy je udržení kupní síly eura. Mezi další úkoly patří


definovat a vést měnovou politiku Společenství,
řídit devizové obchody; spravovat devizové rezervy zúčastněných států,
podporovat hladké fungování platebních systémů a


podílet se na programech kompetentních úřadů zaměřených na stabilitu finančního systému.

ECB funguje jako nezávislý orgán. Tato nezávislost je finanční i organizační. Z toho vyplývá, že ani ECB ani národní centrální banky eurosystému ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů nemůže žádat ani přijímat pokyny od žádného jiného orgánu. Tuto zásadu musí respektovat jak orgány EU, tak i vlády členských států.92 ECB má právní subjektivitu podle mezinárodního práva veřejného a tvoří ji následující rozhodovací orgány:

a) Rada guvernérů, b) Výkonná rada a c) Generální rada.

Ad a) Rada guvernérů Rada guvernérů představuje nejvyšší rozhodovací institut ECB. Je tvořena šesti členy Výkonné rady a guvernéry centrálních bank zemí eurozóny. Předsedá jí prezident ECB. Náplní její činnosti jsou je definovat měnovou politiku eurozóny, a v případě potřeby určovat úrokové sazby, za kterých mohou obchodní banky obdržet peníze od CB.

Ad b) Výkonná rada Je složen z prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou jmenováni na jedno funkční období 8 let. Předpokladem jejich jmenování je společná 91 92

Oficiální název je The European Central Bank. Nezávislost je dána čl. 108 Smlouvy o založení ES.

50

dohoda prezidentů či předsedů vlád zemí eurozóny. Jsou vybíráni z řad uznávaných osobností a profesionálními zkušenostmi z měnové či bankovní oblasti. Jejich funkční období je neobnovitelné. Výkonná rada provádí měnovou politiku v souladu s rozhodnutími, které přijala Rada guvernérů, a vydává pokyny národním centrálním bankám. Připravuje také zasedání Rady guvernérů.

Ad c) Generální rada Generální rada je složena z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech 27 členských států EU. Generální rada se podílí na poradenské a koordinační činnosti ECB, připravuje čtvrtletní a výroční zprávy ECB, týdenní konsolidované finanční výkazy, apod.

51

Závěr Hlavním cílem mé diplomové práce bylo podívat se na centrální banky z různých pohledů a charakterizovat jejich druhy, funkce, cíle a postavení v bankovním systému na příkladu CNB a ECB. Jednotlivých úvah či závěrů jsem se dotkla už v rámci kapitol, proto bych nyní ráda shrnula centrální banku, její postavení a činnost.

Centrální banka je instituce, jež se přímo podílí na chodu ekonomiky ve státě. Pro pochopení její dnešní existence a role v budoucnu se musíme poohlédnout do historie a příčin jejího vzniku. Na základě tohoto poznání, pak dále můžeme postupně vymezovat její funkce a cíle. Některé centrální banky mají tyto cíle stanoveny zákony, tak jako např. ČNB, jejíž hlavní cíl je upraven normou nejvyšší právní síly tj. ústavním zákonem. Vedle hlavního cíle, cenové stability, naplňuje ústřední banka i cíle jiné vykonáváním určitých funkcí. K tomu, aby tyto funkce (činnosti) mohla provádět potřebuje mít určité postavení, které jí je svěřeno zákonem. Rozsah tohoto postavení určují přesně vymezené pravomoci nezbytné k uskutečňování jejich základních funkcí, jimiž uskutečňuje své cíle a dále typ ekonomiky, ve které se daná země nachází. Pro centrálně řízené ekonomiky platí menší míra nezávislostí v rozhodování ústředních bank spolu s většími možnostmi zásahů do daného hospodářství i vůči jiným subjektům. U tržních (otevřených) ekonomik platí vše naopak.

Cíle může ústřední banka v průběhu své činnosti měnit, shledá-li to za vhodné nebo bude-li to nezbytné v zájmu hospodářského vývoje země. V těchto případech se může uchýlit k určitým zásahům, které by měly trvat jen po omezenou dobu a jsou jinak bližší ekonomikám uzavřeným. K provádění své činností a realizaci svých cílů využívá centrální banka celou řadu nástrojů, především měnových. Centrální banka prostřednictvím bankovní regulace a dohledu zajišťuje stabilitu celého finančního systému. Tento systém zahrnuje na základě druhu zvolené ekonomiky buď jednostupňovou nebo dvoustupňovou bankovní soustavu. Jednostupňový bankovní systém uplatňovaný v uzavřených ekonomikách, se dnes ukazuje zastaralým, neschopným pružně reagovat na čím dále tím větší požadavky

52

tržní i politické. Přesto se občas v době krizí či zvýšených rizik nebo oslabení uchyluje k užívání některých jeho nástrojů na omezený časový úsek.

Dvoustupňový bankovní systém v tržních hospodářstvích, vyžaduje důkladnější definování zásad jeho fungování. Větší počet bankovní i nebankovních subjektů, zde vyžaduje stanovení určitých pravidel a dohledu nad nimi, ale pozor, tato pravidla by se měla týkat jen např. zajištění větší bezpečnosti vkladů veřejnosti, stanovením určitého dohledu nad činností těchto institucí, zprůhlednění jejich činnosti… Nemělo by se ovšem, podle mého názoru zasahovat do základních tržních principů. Určitou míru zásahů, vynucených zejména výjimečnými situacemi, však vnímám jako vhodnou.

Centrální banka má při uplatňování měnové politiky, tedy nejúčinnější funkce, možnost volit různé nástroje, ať už více nástrojů najednou anebo jednotlivě, s cílem regulovat peněžní masu v oběhu. Při uplatňování této politiky může poskytovat úvěry bankám, pomoci jim v případě problému s likviditou atp.

Samotné postavení ústřední banky v ČR lze vymezit z více pohledů, jednak jde o podnikatele, právnickou osobu, která však není zapsána v obchodním rejstříku, dále hospodaří s majetkem a vyhotovuje účetní závěrku ověřovanou auditorem. Je to správní orgán, a pro dosahování hlavního cíle, potřebuje být nadána politickou nezávislostí. Ke své činnosti je vybavena normotvornými a exekutivními pravomocemi.Role centrálních bank se vstupem do eurozóny a přijetím eura mění, banky přichází o možnost ovlivňovat měnovou politiku. Proto jsem svou pozornost věnovala ECB.

Závěrem bych chtěla říci, že zejména v době ekonomických či měnových problémů se stává způsob formulace cílů centrální banky velmi důležitým.

53

Seznam zkratek CB

centrální banka

CP

cenné papíry

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ERM II

Evropský mechanismus směnných kurzů II

ES

Evropská společenství

ECB

Evropská centrální banka

ESCB

Evropský systém centrálních bank

EU

Evropská unie

FO

fyzická osoba

HDP

hrubý domácí produkt

MF

Ministerstvo financí

MMF

Mezinárodní měnový fond

PČR

Parlament České republiky

PO

právnická osoba

SBČS

Státní banka československá

54

Použitá literatura [1]

BABOUČEK, I. a kol. Bankovní regulace a dohled, 1. vyd., Bankovní institut vysoká škola a.s., 2002, 187 s. ISBN 80-7265-053-X

[2]

BAKEŠ, M. a kol. Finanční právo, 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 771 s. ISBN 80-7179-431-7

[3]

BARÁK, J. a kol. Zákon o bankách: komentář a předpisy související, Praha: Linde Praha, a.s., 2003, 474 s. ISBN 80-7201-418-8

[4]

BAŽANTOVÁ, I. Centrální bankovnictví v české historii po současnost, institucionální pohled, Praha: Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2005, 195 s. ISBN 80-86729-19-2

[5]

DĚDIČ, J., ČECH, P. Obchodní právo po vstupu ČR do EU aneb co všechno se po 1. květnu 2004 v obchodním právu změnilo?, 2. vyd. Praha: Bova-Polygon, 2005, 485 s. ISBN 80-7273-122-X

[6]

DVOŘÁK, P.: Bankovnictví, 3. vyd., Praha Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, 341 str., ISBN 80-7079-585-9

[7]

DVOŘÁK, P. Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, 2. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 2001, 471 s. ISBN 80-7201-310-6

[8]

HENDRYCH, D. Správní právo: obecná část, 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 822 s. ISBN 80-7179-442-2

[9]

MEADE, J., E. The Balance of Payments, vol. 1, Oxford University Press,: obecná část, 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 822 s. ISBN 80-7179-442-2

[10] NEHYBOVÁ, M. Regulace a dohled nad bankami, Brno: Nehyba Miroslav. Brno, 1999, 110 s. ISBN 80-902645-5-7 [11] JÍLEK, J. Deriváty, hedžové fondy, offshorové společnosti, 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2006, 260 s. ISBN 80-247-1826-X [12] JÍLEK, J. Finanční rizika, 1. vyd. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2000, 635 s. ISBN 80-7169-579-3 [13] JÍLEK, J. Peníze a měnová politika, 1. vyd. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2004, 742 s. ISBN 80-247-0769-1 [14] KAŠPAROVSKÁ, V. a kol. Řízení obchodních bank, vybrané kapitoly, 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 339 s. ISBN 80-7179-381-7

55

[15] KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví v České republice. 4. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2000, 349 s. ISBN 80-7265-035-1 [16] LANDOROVÁ, A., ČECHLOVSKÁ, Š., JÁČOVÁ, H. Centrální bankovnictví. 2. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 171 s. ISBN 978-80-7372190-9 [17] PALÁT, V. Centrální bankovnictví, Praha: Eupress, 2004, 137 s. ISBN 80-8675429-4 [18] POLOUČEK, S. České bankovnictví na přelomu tisíciletí, Ostrava: Ethics, 1999, 208 s. ISBN 80-238-3982-9 [19] POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů, 2. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 450 s. ISBN 80-86119-11-4 [20] PRICE WATERHOUSE. Úvod do řízení úvěrového rizika, 1. vyd. Praha: Management press, 1994, 315 s. ISBN 80-85603-49-7 [21] REVENDA, Z. Bankovní regulace a dohled, 1. vyd. Praha: VŠE Praha, 1995, 198 s. ISBN 80-7079-486-0 [22] REVENDA, Z. Centrální bankovnictví, 2. vyd. Praha: Management press, 1999, 782 s. ISBN 80-7261-051-1 [23] REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví, 4. vyd. Praha: Management press, 2005, 627 s. ISBN 80-7261-132-1 [24] ROTHBARD, MURRAY, N. Peníze v rukou státu : jak vláda zničila naše peníze, Praha: Liberální institut, 2001, 144 s. ISBN 80-86389-12-X [25] ŠENKÝŘOVÁ, B. a kol. Bankovnictví II, 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, 300 s. ISBN 80-7169-663-3 [26] VELEK, J. Základní informace o českém bankovnictví, 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, 2000, 58 s. ISBN 80-7265-034-3 [27] VENCOVSKÝ, F. Měnová politika v české historii, Praha: ČNB, 2001, 95 s. [28] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Bankovní dohled. Praha: ČNB, 2005, 96 s. [29] ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem. Praha: ČNB, 2006, 112 s.

56

Právní předpisy [1]

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

[2]

Zákon č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

[3]

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

[4]

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů

[5]

Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem

[6]

Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů

[7]

Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

[8]

Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů

[9]

Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších předpisů

[10] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů [11] Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé, ve znění pozdějších předpisů [12] Zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, ve znění pozdějších předpisů [13] Zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky [14] Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů [15] Směrnice Rady č. 93/6/EHS, o kapitálové přiměřenosti investičních firem a úvěrových institucí [16] Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/12/ES, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu [17] Směrnice 2006/48/EC a Směrnice 2006/49/EC, o přiměřenosti kapitálu [18] Smlouva o založení ES Elektronické zdroje [1]

http://www.cnb.cz/

[2]

http://www.czech-ba.cz/

[3]

http://www.europa.eu/

[4]

http://www.bis.org/

[5]

http://www.ecb.int/

57

[6]

http://www.mffcr.cz/

[7]

http://www.cmzrb.cz/

[8]

http://www.ceb.cz/

[9]

http://www.commerzbank.cz/

[10] http://www.businessinfo.cz/ [11] ČNB. Hodnocení bankovního dohledu a bankovního sektoru, (on-line), Praha: ČNB, 2008, (citace prosinec, 15., 2009). Přístup z Internetu: URL:http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_dohled/ho dnoceni_bd_a_bs/index.html [12] Evropská centrální banka. ECB, ESCB a Eurosystém, (on-line), (citace prosinec, 16., 2009). Přístup z Internetu: URL: http://www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/index.cs.html [13] ŠTURC, B. Regulace činnosti bank v ČR, 2. část Přístup z Internetu: URL:http://www.derivat.sk/index.php?PageID=243 [14] LOBOTKA, M. ŠKOLA INVESTORA: Sekuritizace, Přístup z Internetu: URL:http://ipoint.financninoviny.cz/skola-investora-sekuritizace.html

58

Seznam příloh

Příloha č. 1

Dvoustupňový bankovní systém

Příloha č. 2

Seznam bank a poboček zahraničních bank v ČR k 16. 12. 2009

Příloha č. 3

Seznam centrálních bank členských států EU

59

Příloha č. 1 Dvoustupňový bankovní systém

60

Příloha č. 2 Seznam bank a poboček zahraničních bank v ČR k 16. 12. 2009 IČ

Název instituce nebo označení osoby

47607921 ABN AMRO Bank N.V.

Datum od 2.6.1992

28924410 AXA Bank Europe, organizační složka

29.5.2009

47116102 Banco Popolare Česká republika, a.s.

6.1.1993

27427901 Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. Prague Branch, org.složka

19.1.2006

27943445 BRE Bank S.A., organizační složka podniku

18.7.2007

27391639 CALYON S.A., organizační složka

5.8.2005

28198131 Citibank Europe plc, organizační složka 47610921 COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha 63078333 Česká exportní banka, a.s. , zkráceně ČEB, a.s. 45244782 Česká spořitelna,a.s.

10.9.2007 23.11.1992 1.3.1995 30.12.1991

49241397 Českomoravská stavební spořitelna, a.s. 44848943 Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.

27.8.1993 28.1.1992

00001350 Československá obchodní banka a.s.

21.12.1964

60433566 Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag, organizační složka

20.10.1993

28428943 Evropsko-ruská banka, a.s.

15.7.2008

27362329 Fortis Bank SA/NV, pobočka Česká republika

26.5.2005

25672720 GE Money Bank, a.s.

9.6.1998

65997212 HSBC Bank plc - pobočka Praha

13.6.1996

13584324 Hypoteční banka, a.s.

10.1.1991

49279866 ING Bank N.V.

17.12.1992

47115378 J & T BANKA, a.s.

13.10.1992

45317054 Komerční banka, a.s.

5.3.1992

14893649 LBBW Bank CZ a.s.

23.1.1991

60192852 Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

9.12.1993

26080222 Oberbank AG pobočka Česká republika

1.11.2003

28992610 Poštová banka, a.s., pobočka Česká republika 47116129 PPF banka a.s.

18.9.2009 31.12.1992

27184765 PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich, poba ČR 49241257 Raiffeisen stavební spořitelna a.s.

3.8.2004 4.9.1993

49240901 Raiffeisenbank a.s.

25.6.1993

00671126 Raiffeisenbank im Stiftland eG pobočka Cheb, odštěpný závod

19.9.1993

28949587 Saxo Bank A/S, organizační složka

16.7.2009

60197609 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.

13.6.1994

64948242 UniCredit Bank Czech Republic, a.s.

1.1.1996

25083325 Volksbank CZ, a.s.

1.1.1997

48550019 Všeobecná úverová banka a.s., pobočka Praha

14.1.1993

49060724 Waldviertler Sparkasse von 1842 AG

21.4.1994

47115289 Wüstenrot - stavební spořitelna a.s.

28.9.1992

26747154 Wüstenrot hypoteční banka a.s.

23.12.2002

Zdroj: ČNB. Bankovní sektor, (on-line), Praha: ČNB, 2009, (citace prosinec, 16., 2009). Přístup z Internetu: URL: http://www.cnb.cz/cnb/JERRS.WEB15.BASIC_LISTINGS?p_lang=cz

61

Příloha č. 2 Seznam centrálních bank členských států EU Stát

Název centrální banky

Belgie

Banque Nationale de Belgique

Bulharsko

Bulgarska narodna banka

Česká republika

Česká národní banka

Dánsko

Danmarks Nationalbank

Estonsko

Eesti Pank

Finsko

Suomen Pankki

Francie

Banque de France

Irsko

Central Bank of Ireland

Itálie

Banca d´Italia

Kypr

Central Bank of Cyprus

Lotyšsko

Latvijas Banka

Litva

Lietuvos Bankas

Lucembursko

Institut Monétaire Luxembourgeois

Maďarsko

Magyar Nemzeti Bank

Malta

Central Bank of Malta

Německo

Deutsche Bundesbank

Nizozemsko

De Nederlandsche Bank

Polsko

Narodowy Bank Polski

Portugalsko

Banco de Portugal

Rakousko

Österreichische Nationalbank

Rumunsko

Banca Nationala a Romaniei

Řecko

Bank of Greece

Slovensko

Národná banka Slovenska

Slovinsko

Banka Slovenije

Španělsko

Banco de Espańa

Švédsko

Sveriges Riksbank

Velká Británie

Bank of England

62