UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií
Bakalářská práce
2013
Bedřich Doležal
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií
Bedřich Doležal
Ústavní léčba nezletilých problémových uživatelů drog v Oddělení Cesta Řevnice Bakalářská práce
Praha 2013
Autor práce: Bedřich Doležal Vedoucí práce: Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc.
Rok obhajoby: 2013
Bibliografický záznam DOLEŽAL, Bedřich. Ústavní léčba nezletilých problémových uživatelů drog v Oddělení Cesta Řevnice. Praha, 2013. 31 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce Prof. PhDr. Josef Kandert, CSc.
Abstrakt Tato práce si klade za cíl popsat některá specifika práce s nezletilými uživateli návykových látek. Popisuje profil problémového uživatele drog a systém práce v jediném specializovaném oddělení pro léčbu problémových uživatelů drog, Oddělení Cesta Řevnice. Práce popisuje historii, strukturu a náplň programu v Oddělení Cesta Řevnice. Podrobně se věnuje popisu prováděných léčebných terapií, jako jsou například individuální a skupinová psychoterapie, profesní poradenství a zážitkové pedagogice. Ve druhé části se práce věnuje rozboru nejčastěji zneužívaných drog uživateli přicházejících na Oddělení Cesta Řevnice, vlastnostem zmíněných drog a jejich akutnímu i dlouhodobému účinku na uživatele. Práce má za cíl přiblížit čtenáři činnost jediného specializovaného zařízení pro léčbu nezletilých problémových uživatelů drog.
Abstract This work puts in aim to describe some of the specifics in working with adolescent drug users. It describes a profile of a problematic drug user and the working system in the only one specialized facility targeted on problematic drug users treatment, Cesta Řevnice. This work follows the history, structure and the program in this facility. It closely studies therapies such as individual and group therapy, profession consultancy and outdoor activities. In the second part of work are analysed the commonest abused drugs used by teenagers comming to Cesta Řevnice, characteristics of these drugs and its acute and also long-term effects on their users.
Klíčová slova Mladiství uživatel, drogy, terapie, problémové užívání, léčba
Keywords Adolescent drug user, drugs, therapy, drug abuse, addiction treatment Rozsah práce: 31 stran, 58006 znaků.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Řevnicích dne 16.5.2013
Bedřich Doležal
Institut sociologických studií 1
Obsah: OBSAH........................................................................................................................1 ÚVOD..........................................................................................................................3 1. DĚTI A DOSPÍVAJÍCÍ............................................................................................4 2. ODDĚLENÍ CESTA ŘEVNICE..............................................................................5 2.1 HISTORIE ZAŘÍZENÍ.........................................................................................5
2.2 ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA PROGRAMU...............................................................6 2.3 CÍLOVÁ POPULACE A KRITÉRIA VÝBĚRU KLIENTŮ........................................7 2.4 SPOLUPRÁCE S KLIENTEM....................................................................................8 2.5 CÍLE POBYTU..............................................................................................................9 2.6 PROGRAM POBYTU V CESTĚ ŘEVNICE................................................................9 2.6.1 DIAGNOSTIKA.................................................................................................................9 2.6.2 PSYCHOTERAPIE...........................................................................................................10 2.6.3 PROFESNÍ PORADENSTVÍ...........................................................................................10 2.6.4 ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA.........................................................................................11 2.6.5 TVOŘIVOSTNÍ AKTIVITY.............................................................................................12 2.6.6 PRACOVNÍ TERAPIE......................................................................................................12
2.7 STRUKTURA DENNÍHO PROGRAMU A PRAVIDLA............................................14
2.8 TERAPEUTICKÝ TÝM.…...........................................................................................16
3.PRODLOUŽENÝ POBYT ODDĚLENÍ CESTA ŘEVNICE..................................17 3.1 IDEA CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ...............................................................................17 3.2 PODMÍNKY PRO PŘIJETÍ...................................................................................18
1
3.3 PRÁCE S RELAPSEM...................................................................................................19 3.4 FÁZE PRODLOUŽENÉHO POBYTU..........................................................................19
4.NEJČASTĚJI ZNEUŽÍVANÉ DROGY MLADISTVÍMI........................................21 4.1 PSYCHOMOTORICKÁ STIMULACIA.........................................................................21 4.2 HALUCINOGENY...........................................................................................................24 4.3 KONOPNÉ DROGY.........................................................................................................24 4.4 OPIÁTY............................................................................................................................26 4.5 TABÁK A ALKOHOL.....................................................................................................27
5. ZÁVĚR.................................................................................................................................28 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...........................................................................30
2
Úvod Ve své bakalářské práci jsem se chtěl věnovat a popisovat ústavní léčbu nezletilých uživatelů drog v jediném specializovaném zařízení pro léčbu nezletilých problémových uživatelů drog v České Republice, kterým je Oddělení s výchovně léčebným režimem pro mládež ohroženou drogovou závislostí Cesta Řevnice, což je celý název instutuce. Od původního projektu jsem se tudíž trochu odchýlil, což bylo dáno na jedné straně tím, že jsem nebyl schopen k původnímu záměru práce nalézt dostatek literatury a na straně druhé naléhavostí mého nutkání popsat nejprve základní specifika léčby nezletilých uživatelů návykových látek. V hlavní části práce se budu věnovat popisu Oddělení Cesta Řevnice, ve kterém v současné době dokončuji již šestý rok svého pracovního působení. Krátkce popíšu historii instituce a její pravidla a zevrubněji bych se rád věnoval popisu pracovních metod při léčbě nezletilých problémových uživatelů drog. Bude se jednat o výčet programů, které dospívající chlapci a dívky během svého osmitýdenního pobytu v zařízení absolvují. V další části práce bych se rád věnoval popisu nejčastěji zneužívaných návykových látek mladistvími uživateli. Stručně chci načrtnout akutní i dlouhodobé působení látek na lidskou psychiku a možné typy závislostí, které tyto látky u dlouhodobých uživatelů vyvolávají.
3
1. Děti a dospívající V procesu dospívání se prostřednictvím nejprve tělesného zrání pohlavních znaků a následně dosažením psychické a sociální zralosti stává z nezralého a závislého dítěte dospělý, soběstačný jedinec. V literatuře je tato životní etapa rozlišena na pubescenci a adolescenci. V té první, pubescenci (11-16 let věku) dochází právě k vývoji pohlavních orgánů a znaků jedince a v adolescenci (16-22 let věku) tento již ukončený fyzický vývoj doplňuje rozvoj osobních sociálních, psychologických a spirituálních charakteristik člověka. Platí, že zatímco v pubescenci jsou děti díky své nezralosti a také stále významné rodičovské ochraně před návykovými látkami ještě relativně v bezpečí (v rodinách s nefunkční rodičovskou péčí toto samozřejmě neplatí), v adolescenci jsou vystaveni vyššímu riziku kontaktu s drogami. Ve svém zaměstnání se setkávám právě se skupinou adolescentů, mezi patnáctým rokem věku a právní zletilostí, tedy rokem osmnáctým.
Děti a dospívající jsou významnou skupinou ohroženou drogovou závislostí. Broža (Broža, 2003, s. 232) uvádí, že v roce 2001 bylo ze všech uživatelů drog 47,5 procent nezletilých a že 14 procent uživatelů poprvé požilo drogu před patnáctým rokem věku. Důvody proč dochází ke zneužívání a závislost na drogách lidmi do osmnácti let věku jsou různé, pokusím se ze své vlastní zkušenosti s nimi uvést některé všem společné. Vyšší náchylnost dětí a dospívajících k experimentování a prozkoumávání života je, dle mého soudu, na prvním místě. Tento důvod vnímám jako přirozený.
Jiří Broža (Broža, 2008, s. 257) identifikuje pět problémů, které musí dospívající jedinec řešit, ten: –
nechce být dítětem a neumí být dospělím
–
potřebuje nahradit dětský svět, jehož byl středem, novými sociálními vazbami
–
stojí před mnohými rozhodnutími, které jej nutí k osobní zodpovědnosti
–
zjištuje, že existuje mnoho způsobů, jak lze prožít život
–
hledá smysl světa, života a sebe
4
2. Oddělení Cesta Řevnice 2.1 Historie zařízení Oddělení s výchovně léčebným režimem pro mládež ohroženou drogovou závislostí Cesta Řevnice započalo svůj provoz v roce 1997, základní projekt pro zřízení vypracoval MUDr. Ivan Platz, který se od počátku stal i vedoucím oddělení a je jím dodnes. Zařízení se nachází v Sádecké ulici v Řevnicích, ulice ústí u hlavní silnice, která vede kolem Řevnického nádraží, přes náměstí směrem na Beroun a je hlavní dopravní tepnou města Řevnice. Oddělení Cesta Řevnice je umístěno až na konci Sádecké ulice, která je v délce cca 1,5 km a vede do kopce, z údolí řeky Berounky na přilehlý kopec až do Brdských lesů. Oddělení se tedy nachází v přímém sousedství lesa a patří k němu rozlehlá zahrada. Do roku 2003 Cesta Řevnice bylo střediskem výchovné péče, spadajícím pod Středisko pro mládež Klíčov a od roku 2003 je začleněno pod Diagnostický ústav, dětský domov se školou, dětský domov, středisko výchovné péče, základní školu a školní jídelnu Dobřichovice. Oddělení Cesta Řevnice je od té doby detašovaným pracovištěm DÚ, DDŠ, SVP, DD, ZŠ a ŠJ Dobřichovice. V současnosti je Cesta Řevnice v České Republice jediným specializovaným pracovištěm, poskytující střednědobou pobytovou terapeutickou péči dospívajícím problémovým uživatelům návykových látek ve věkové kategorii do osmnácti let. Zařízení má status přípěvkové organizace, zřízenou odborem speciálního školství Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Mé působení v Cestě Řevnice začalo úspěšným složením přijímacího pohovoru a nástupem na uvolněnou pozici asistenta vychovatele – nočního vychovatele v lednu 2007. Tři roky jsem vykonával činnost nočního vychovatele, účastnil se veškerých porad, školení a supervizí a získával pracovní dovednosti a zkušenosti, než jsem v roce 2010 nastoupil na uvolněnou pozici denního vychovatele. Na té působím dodnes.
5
2.2 Základní východiska programu Oddělení Cesta Řevnice pracuje distanční metodou terapie svých klientů. Zatímco konfrontační metoda je založena na možnosti klienta vyzkoušet si léčbou získané informace dovednosti a v reálném, původním prostředí, kde drogy zneužíval, distanční metoda práce vyžaduje vyloučení možnosti konfrontace klienta s okolním rizikovým prostředím a pracuje v podmínkách uzavřené skupiny. Vyjímkou jsou pravidelné nedělní návštevy rodinných příslušníků v zařízení a společné akce mimo zařízení, které jsou ovšem všechny v rámci programu (terénní výjezdy, pochody). Výhodami tohoto způsobu práce nad způsobem konfrontačním jsou zřetelnější struktura programu a pravidla. Další nespornou výhodou je oddělení klienta od přímého kontaktu s návykovými látkami, jejich výskyt v prostorách zařízení je zakázán. Tento prvek vyloučení kontaktu s drogou je ve věkové kategorii 15-18 let často velmi podstatný. Nevýhodou distančního způsobu je dočasné omezení svobody rozhodování klienta, musí respektovat řád a pravidla zařízení, účastnit se terapeutických skupin a jiných programů, když se právě konají a ne když by on sám chtěl. Další nevýhody jsou potenciální tendence k útěkům, nebo naopak fixace na Oddělení Cesta Řevnice, vyvolávající pocit úspěšnosti jen a právě tam a nikoliv již v reálném rizikovém prostředí.
Pobyt v Cestě Řevnice trvá 8 týdnů, přesně 59 dní a je formou uzavřené skupiny, tím je myšleno, že všechni klienti společně v jeden den nastupují a za 58 dní společně i pobyt končí a odcházejí. Pobyt je tedy uskutečněn výše zmíněným distančním přístupem. Konfrontační fáze nastává až dnem odchodu ze zařízení a je v podobě ambulantní terapie a prodlouženým pobytem, tomu se budu věnovat později.
6
2.3 Cílová populace a kritéria výběru klientů Kapacita oddělení je dvanáct klientů pro základní program a šest klientů pro prodloužený pobyt, celkem tedy osmnáct klientů. Pobyt je koedukovaný, účastní se ho jak dívky tak chlapci. Většinou počet dívek dvounásobně převyšuje počet chlapců na oddělení. Spodní věková hranice není stanovena, ale není vhodné a jen zřídka se umisťují klienti s nedokončenou základní školní docházkou. Zařazení Cesty Řevnice pod Dětský diagnostický ústav v Dobřichovicích umožňuje vedle dobrovolných pobytů, kdy je nutný souhlas rodičů, uskutečňovat i pobyty nedobrovolné, kdy má klient soudně nařízeno výchovné opatření. Při nedobrovolných pobytech je nutný i doporučení klientova kmenového výchovného ústavu. Klientem Cesty Řevnice je problémový uživatel drog, který je schopen sám svoji situaci nahlížet a stojí o změnu. Zařízení není vhodné pro ty, kteří s návykovými látkami zatím jen experimentují, je totiž možné, že by se mohli od svých kolegů v léčbě i lecos špatného naučit. Rovněž nejsou přijímáni mladiství s duální diagnózou, to znamená současně další psychiatrickou diagnózou, pokud je samozřejmě tato diagnóza předem známa. V ojedinělých případech se podezření na duální diagnózu odhalí až během terapie a klientovi je doporučena a sjednána psychiatrická péče. Přijetí k pobytu vyžaduje splnění následujících podmínek: –
Klient musí být při přijmu toxikologicky negativní, to se kontroluje orientační zkouškou na přítomnost drog v moči. Nejvhodnější a také nejčastější je předchozí pobyt (většinou týdenní) na specializovnaném detoxifikační oddělení.
–
Negativní výsledky vyšetření na hepatitidy typu A, B a C, které nejsou starší dvou týdnů.
–
Alespoň jedna ambulantní návštěva klienta s rodiči, nebo zákonnými zástupci na oddělení Cesta Řevnice, která předchází jeho nástupu na pobyt.
–
Somatické vyšetření, které vyloučí psychiatrickou diagnózu, organické
7
onemocnění a tělesné nebo smyslové vady, jenž by klientovi znemožnily absolvovat pobyt v plném rozsahu.
2.4
Spolupráce s klientem Při spolupráci s dospívajícími klienty je dobré se řídit základními zásadami, těmi jsou –
Neodsuzující terapie, je vhodné neposuzovat hodnotu a kvalitu klienta na základě toho, že zneužívá návykové látky. Není to tak, že by byl klient terapeutovi ve všech ohledech vyrovnaným partnerem, ale respekt a neodsuzování klientova životního příběhu je nutné dodržet.
–
Snaha o klientovo pozitivní hodnocení probíhajícího pobytu, to zvyšuje klientovu motivaci pobyt úspěšně dokončit a rovněž z toho důvodu, že se často jedná o první zkušenost dospívajícího člověka s pomáhající institucí, tedy nezpůsobit mu negativní první zkušenost.
–
Poznání a zmapování klientovi motivace k léčbě, zda je on sám nositelem problému a uvědomuje si, co mu zneužívání návykových látek způsobuje. U mladších uživatelů drog jsou právě nositeli problému často rodiče, kurátoři, pedagogové či jiné osoby a klient sám má pocit, že on žádný problém nemá.
–
Stanovení reálných cílů, které je možné v dvouměsíční lhůtě dosáhnout a sledování výsledků terapie, dlouhodobá spolupráce formou buď ambulatních návštěv, telefonicky, nebo pobytem v prodlouženém programu na Oddělení Cesta Řevnice.
8
2.5 Cíle pobytu Cílem je navázání terapeutické spolupráce s mladistvími problémovými uživateli drog, u nichž jsou tímto stylem života již způsobené jasně definovatelné ztráty. Terapeutický tým poskytuje klientům sociální pomoc a sociální podporu. Je patrná snaha o rozlišení poruchového chování způsobeného vývojovou krizí (adolescentní moratorium) ve formě zneužívání drog od skutečného návyku na konkrétní psychoaktivní látku. Filozofie terapeutického týmu je nedefinovat a nenahlížet na klientovo problémové užívání drog jako na nemoc, nýbrž jako na výchovný problém, tedy jako typ rizikového chování v dospívání. Pokud je již u klienta jasně definovatelná závislost a dvouměsíční program v Oddělení Cesta Řevnice pro něj není dostačující, je s ním konzultována nabídka zprostředkování déletrvající léčby v terapeutické komunitě. Cílem Oddělení Cesta Řevnice je jednodušeně řečeno umožnit dospívajícímu se zastavit na cestě do závislosti, zamyslet se nad scénáři svého užívání drog a změnit tyto scénáře.
2.6 Program pobytu v Cestě Řevnice
2.6.1
Diagnostika Základem práce s klientem je poznání jeho rodinného prostředí, osobní historie,
anamnézy užívání návykových látek (jak jeho osobní, tak rodinné anamnézy užívání) a sociálního prostředí. K porozumnění psychologickým vlastností dospívajícího se používá podrobné psychologického vyšetření. Z této úvodní diagnostiky se vytvoří psychologická mapa s klientovými osobnostními charakteristikami, postojem k drogám (co mu nabízení a berou) a vztahy k rodině, okolí a sama k sobě. Na základě tohoto se pak klientovi přidělí osobní terapeut a určí základní individuální cíle pobytu a cesta k jejich dosažení.
9
2.6.2
Psychoterapie V následujícím průběhu léčby se pracuje systémem skupinové a individuální
psychoterapie. Vzhledem k charakteru uzavřené skupiny se odehrává dvakrát týdně skupinová terapie a individuální je neplánovaná a nepravidelná, vždy záleží na individuálních potřebách konkrétního klienta. Skupinová terapie je vedena vždy stejnou dvojicí terapeutů a má pevný, v každé skupině opakující se sled témat. Témata mu mají poskytnout možnost nahlédnout své způsoby jednání v rizikových situacích, lépe pochopit svůj vztah k rodičům, jejich vztah k němu a rodinné vztahy obecně a také nahlédnout do svého nevědomí. Osobní psychoterapie se odehrává většinou ve druhé polovině pobytu na platformě rodinných setkání, kde jsou vedle klienta a jeho rodiče či obou rodičů a nejbližších příbuzných přítomni dva terapeuté. Tyto rodinná sezení mají za cíl nalézt a shodnout se na pravidlech vzájemného soužití v rodiném prostředí, které bylo předchozí době více či méně narušeno.
2.6.3 Profesní poradensví Další náplní programu je profesní poradenství. Jako podpůrný diagnostický prostředek klientových dispozic se používá test profesní orientace, obsahující i test inteligence. Chlapci a dívky do Řevnic přicházející mají téměř vždy problémy se školní docházkou, spojené s jejich problémovým užíváním drog. V ideálních případech se podaří zachránit již započatý ročník střední školy, pomocí přerušení a následných vyrovnávacích zkoušek. Většinou je však nutné ročník opakovat, nebo měnit školu, popřípadě učiliště. V Řevnicích je dospívajícím poskytována široká pomoc při volbě vzdělávácí instituce a navázání kontaktu s ní za účelem nástupu ke studiu. Klade se důraz na to, aby klient udělal co nejvíce kroků k získání přijetí na školu či na učiliště, nebo domluvení se na opakování ročníku na škole stávající, již v Řevnicích a rovněž věděl jaké další kroky budou následovat bezprostředně po jeho odchodu z oddělení. Proto se terapeuté a vychovatelé aktivně podílejí a pomáhají při učení se klientů na přijímací nebo rozdílové zkoušky a jezdí s nimi do cílových vzdělávacích institucí.
10
2.6.4 Zážitková pedagogika Kvalitní nenaplnění volného času dospívajících je dobrým základem pro tendence k užívání drog. Proto je snahou klientům zprostředkovat seznámení se širokým spektrem volnočasových aktivit. Každý týden se jezdí na nedalekou chovatelskou stanici koní. Zde klienti poznávají a účastní se nejen práce s koňmi, ale i na nich jezdí. Musí si najít svůj přístup ke zvířeti a získat jeho respekt, to posiluje osobní sebevědomí a sebepojetí. Ti, kteří to zvládnou jsou na konci pobytu odměněni vyjíždkami na koních do přírody. Na tréninku aikida a základním horolezeckým výcviku se učí technikám sebeovládání, sebepřekonání a osobní kázni. Podstatnou součástí programu jsou dva výjezdy do terénu. První trvá dva dny a koná se třetí týden pobytu, druhý je tří až čtyřdenní a odehrává se šestý pobytový týden. Náplň těchto výjezdů se mění podle ročního období. Na jaře a na podzim se jedná o pěšší turistiku, s přespáváním v lese pod širákem, klienti za den urazí dvacet až třicet kilometrů. V létě se sjíždí na lodích řeky a v zimně se jezdí na horskou běžkařskou turistiku. Náplní těchto výjezdů jsou vedle fyzické aktivity a pobytu v přírodě také nároky na klienta ohledně přípravy svého vybavení, včetně dobrých bot a oblečení, rozvržení sil a psychického vzládnutí toho všeho. Na terénních výjezdech se často manifestují a urychlují procesy odehrávající se jak v každém klientovi jednotlivě, tak na mezipersonální úrovni uvnitř celé skupiny. Ze zkušenosti vyplývá, že zatímco na vzládání psychické zátěže jsou z různých důvodů, většinou souvisejících s neklidným rodinným prostředím, jsou klienti zvyklí, tak fyzické zátěži (až na vyjímky) toliko odolávat neumějí. Při výjezdových, ale i horolezeckých aktivitých je jim předložena nabídka sáhnout si na dno sil, prožít krizi a především všechny tyto zážitky za podpory terapeutů a celé skupiny ustát a překonat. To má značný pozitivní dopad nejen na soudržnost skupiny, ale především na posílení individuálního seběvědomí klienta. V náročné rizikové situaci si pak může klient vzpomenout jak překonal nesnáze na výjezdu a nechat se tím inspirovat i pro vzládnutí dané situace jinak, než byl zvyklý doposud.
11
2.6.5 Tvořivostní aktivity Do tohoto bloku patří především rozmanité arteterapeutické aktivity. Arteterapeutka zadá celé skupině jednotný úkol, tím může být například nakreslit řeku, nebo sopku. Chlapci a dívky úkol vypracovávají v jedné místnosti, ale samostatně. Vedle kresby se dělají koláže, klienti vystřihují obrázky a nápisy z novin a časopisů a lepí je na čtvrtku formátu A3. Mohou mít zadané téma, nebo volnou tvorbu. Do této části rovněž spadá výroba keramiky, na oddělení je keramická dílna s vlastní pecí a hrnčířským kruhem, vedle hrníčků se vyrábějí také popelníky, různé postavičky, nebo jen okrasné předměty. Děti si pak při úspěšném ukončení pobytu mohou produkty své tvorby odnést domů, nebo jimi obdarovat druhé. Další důležitou součástí těchto tvořivostních programů je práce s fotografií. Tak jako arteterapeutka je v terapeutickém týmu zaměstnán i profesionální fotograf, který zadává klientům úkoly typu nafotit autoportrét, strom v lese a jiné. Vypracování zadání se u všech arteterapeutických úkolů posléze hodnotí, nikoliv však typem hodnocení splnil/nesplnil, ale pátrá se po tom, co jejich tvorby o nich říkají. Tak jako u všech programů se na konci dne vše reflektuje ve skupině.
Arteterapeutické programy nejsou samoúčelné, nýbrž mají za pomocí neverbální výtvarné metafory zprostředkovat klientům jejich myšlenky, prožitky a zkušenosti, které jsou pro obyčejný slovní popis příliš složité nebo neuvědomované. Dospívající se mohou na daný problém díky arteterapii podívat z jiného úhlu, verbálně často hůře představitelného a na vztahy mezi dílčími aspekty problému, jenž na symbolickém, grafickém znázornění vyvstanou do viditelné podoby. Skupina pak má za účel nabízet rozmanité asociace a otevírá se pole pro diskuzi nad nimi. V neposlední řadě mohou v sobě objevit netušený (nebo i zapomenutý) výtvarný talent a najít v jeho rozvíjení dobré naplnění volného času a prostor pro seberealizaci.
2.6.6
Pracovní terapie Pracovní terapie je obvyklou součástí téměř všech zařízení pro léčbu závislostí,
kde to povaha léčby umožňuje a nejinak tomu je i v Oddělení Cesta Řevnice. Pracovní
12
skupiny mají pravidelnost, jasně danou strukturu a konkrétní cíle práce. Pokud by tyto náležitosti, je zde riziko, že se stanou jen neoblíbenou povinností a vyplněním času a to jak ze strany chlapců a děvčat, tak ze strany vychovatelů. Práce je ale důležitou aktivitou, která jedinci přináší dobrý pocit ze sebe, že je něčeho schopen, něco dovede, pocit z výsledků své práce a rovněž ocenění od druhých. Dospívající ovšem právě tento systém dobře vykonané práce a náležité satisfakce z ní často neznají a to jim přináší problémy ve smyslu jejich neschopnosti udržet si pravidelnou docházku do školy nebo učiliště a plnění jiných povinností. Pracuje se většinou na zahradě, provádí se údržba a kultivace trávníku, keřů, stromů, činnosti v kuchyni a prádelně a samozřejmě úklid společných prostor uvnitř zařízení. Zde je nutno připomenout že k Oddělení Cesta Řevnice je přičleněna skutečně velká zahrada, jejíž větší část je stále neupravena, asi proto, že příroda je pořád ještě rychlejší, než pracovní tempo dospívajících klientů. Na druhou stranu zahrada je skutečně tak velká, že pokud by bylo cílem ji celou kultivovat, muselo by pracovních skupin být několikanásobně více, než je tomu v současné době. To jsou jedna až dvě hodiny každý den dopoledne a jeden celý den v týdnu. Význam pracovních skupin je i v přípravě dívek a hochů na odchod zpět domů, kde na ně budou většinou bezprostředně kladeny nějaké nároky a povinnosti a když se do nich nezapojí ihned po ukončení pobytu v Řevnicích, obvykle s tím mají později značné potíže. Prací se samozřejmě účastní i všichni terapeuté a vychovatelé, kteří mají v danou dobu službu, protože těžko někomu zadávat a hodnotit práci, když se na ni sám neučastníte.
Zde uvádím jednotlivé programy vyjádřené procentuálním podílem na programu
–
Outdoorové programy – 20%
–
Skupinové terapie – 19%
–
Sociální práce – 12%
–
Pracovní terapie – 10%
–
Arteterapie – 10%
–
Práce s rodinou – 10%
–
Individuální práce s klientem (práce osobního teraputa – 7%
–
Podpůrná terapie – 6%
–
Psychologické vyšetření – 6% 13
2.7 Struktura denního programu a pravidla Všední den v Oddělení Cesta Řevnice začíná v 7 hodin ráno budíčkem (o víkendu je budíček o hodinu později), po něm bezprostředně následuje rozcvička, konající se až na vyjímky (za deště či sněžení) venku. Za probuzení všech hochů a dívek zodpovídá jeden klient, takzvaná pravá ruka. Ta se určuje vždy předcházející večer, stejně jako služba v kuchyni a pravidelně se na těchto pozicích střídají všichni klienti. Po rozcvičce dva členové skupiny, kteří mají ten den službu v kuchyni připraví snídani a všichni, včetně vychovatelů a terapeutů společně posnídají u velkého oválného stolu v jídelně. Takto společně probíhájí ještě dvě další spoléčná jídla, tedy oběd a večeře. Obědy a večeře se přivážejí ze školní jídelny v Dobřichovicích a i snídaně je formou dovezeného pečiva a dalšich surovin, takže se klienti podílí jen na přípravě stolování a úklidu po něm, o vaření se starat nemusejí, pokud tak nečiní z vlastního popudu. Pauza na hygienu a úklid odděluje snídani od dopoledního programu po kterém následuje oběd v pravé poledne a polední klid do čtrnácté hodiny, kdy začíná odpolední program. Během poledního klidu mohou chlapci a dívky sledovat televizi, číst si, hrát ping pong, odpočívat a spát, nebo se prostě věnovat čemu chtějí, pokud to ovšem není v rozporu s pravidly. Odpolední program je zakončen večeří v 18. hodin. V průběhu jak dopoledních tak odpoledních programů je možné dělat krátké pauzy, pokud to situace dovoluje. Po večeři je prostor pro úklid jídelny a kuchyně, ten provádí služba v kuchyni, ostatní relaxují a kolem sedmé hodiny večerní se koná velká reflexe dne. Ta má podobu skupiny, klienti sedí v křeslech do kroužku a hovoří o prožitém dni ze svého úhlu pohledu. Vzájemně si konfrontují a ujasňují své názory a pohledy na nedávné události dne, i na cokoliv jiného, o čem chtějí hovořit. Reflexe dne končí a do desáté hodiny večerní (v pátek a sobotu jedenácté), kdy je večerka, nastává období večerního klidu. V něm často klienti dokončují a debatují předešlý denní program, nebo odpočívají při sledování televize, hrajou na kytaru a podobně.
14
Z pravidel uvádím takzvané desatero pobytového klienta: –
Jsem si vědom, že mi užívání drog přineslo problémy.
–
Tento dům je „suchý“ a „čistý“ a takový jej budu také udržovat. Na oddělení nepřinesu drogy ani alkohol, nefetuji, nepiji alkohol a ani nekryji fetování a pití alkoholu druhých klientů.
–
Jsem zde proto, abych se zodpovědně rozhodl/a zda chci abstinovat nebo fetovat. Rozhodnutí učíním až na konci pobytu, nikoliv na začátku.
–
Uvědomuji si, že pobyt na oddělení je spjat s jistým omezením svobody mého rozhodování. Vnímám tuto skutečnost jako krátkodobou dohodu mezi mnou a terapeuty, která mi může pomoci překlenout obtížné životní období.
–
Přijímám jako svou povinnost účast na všech pravidelných či jiných společných aktivitách oddělení ve stanoveném čase (základem jsou komunitní a skupinová terapeutická sezení).
–
Se svým osobním terapeutem spolupracuji na sepsání a plnění smlouvy a plánu individuálního rozvoje.
–
V areálu oddělení včetně zahrady nekouřím.
–
Jsem si vědom, že svými postoji mohu prospívat, ale také škodit ostatním, za své rozhodnutí abstinovat, nebo abstinenci porušovat odpovídám já sám.
–
Během pobytu nenavazuji intimní vztahy.
–
Respektuji, že závažné porušení základních pravidel, přinesení drog na oddělení, jejich poskytnutí jinému klientovi, krádež na oddělení nebo fyzické napadení mohou být nejen důvodem
15
mého vyloučení z komunity, ale mohou být posuzovány i z trestně právního hlediska.
2.8 Terapeutický tým Součástí terapeutického týmu je dvacet pracovníků, kteří mají mezi sebou rozděleno dohromady patnáct pracovních úvazků. Čtrnáct pracovníků jsou povoláním pedagogové a jejich pracovní pozice je odborný denní vychovatel. Vedoucí oddělení je MUDr. Ivan Platz, tedy lékař. Dále jsou v týmu dva psychologové, z nichž jeden zastává pozici psychologa – psychoterapeuta a druhý, mladší je prozatím odborným vychovatelem, v této pozici získává zkušenosti a připravuje se na převzetí pozice psychologa – psychoterapeuta. Jeden člen týmu je povoláním sociální pedagog a v Oddělení Cesta Řevnice zastává pozici etopeda. Jeden je povoláním sociálním pracovníkem, jeho pracovní pozice v zařízení nese stejný název. Dva členové týmu jsou asistenti vychovatele na pozici nočního vychovatele. Ve službě jsou vždy dva až tři pracovníci na základním pobytu (dopolední a odpolední služby) a jeden pracovník na prodlouženém pobytu. Celý tým se pravidelně schází každé druhé pondělí k pracovním poradám. Ty trvají tři až čtyři hodiny a řeší se na nich veškeré problémy spojené s výkonem práce, nejčastěji však otázky ohledně klientů, rozebírají se jejich anamnestické a diagnostické listy, obsahy psychologickéhých vyšetření a celkové psychologické mapy. Rovněž se hovoří o rodinném poradenství, koordinují přístupy ke klientům (a jejich rodinám) na současném pobytu, i těm kteří program již úspěšně absolvovali a jsou nyní klienty ambulantními, nebo jsou fyzicky dále na oddělení, na prodlouženém pobytu. Pět pracovníků působí na prodlouženém pobytu - chráněném bydlení, ti se vedle hlavních porad zůčastňují i porad o chodu na prodlouženém pobytu, rovněž ve dvoutýdenních intervalech. Celý terapeutický tým se pravidelně zůčastňuje týmové supervize. Ta probíhá v prostorách oddělení a vede ji supervizor MUDr. Pavel Bém. Týmová supervize je v délce trvání 4 - 5 hodin denně jednou za dva měsíce (tedy za jednu klientskou skupinu) a řeší se na ni jak otázky terapeutického týmu jako takového, přístupu ke klientům, tak bývá zaměřena na jednoho individuálního klienta, který je v té
16
době na oddělení na pobytu. Individuální klientskou supervizi vyžadují obvzláště komplikované případy klientů, to ale neznamená, že by se nekonala poměrně často, průměrně každá druhá týmová supervize je právě věnována individuálně jednomu klientovi. Možné je také týmovou supervizi věnovat jednomu zaměstnanci Oddělení Cesty Řevnice a jeho pracovnímu problému nevyřešené otázce.
3. Prodloužený pobyt Oddělení Cesta Řevnice
3.1 Idea chráněného bydlení
Pracovištěm na Oddělení Cesta Řevnice, kde trávím většinu své pracovní doby je prodloužený pobyt, ten je možný protože naše zařízení má statut pracoviště s prodlouženým pobytem. Prodloužený pobyt, neboli chráněné bydlení se odehrává ve vedlejší budově, umístěnou pod budovou hlavní a nazývá se „domeček“. Na prodloužený pobyt přicházejí indikovaní klienti, kteří dokončili základní pobyt. Většinou přicházejí po úspěšném absovování základního pobytu po několika dělících dnech strávených ve své rodině, nebo jiném původním prostředí mimo zařízení Cesta Řevnice. Druhou skupinou jsou klienti, kteří se po úspěšném ukončení základního pobytu vracejí do rodinného prostředí (popřípadě ústavního) a po uplynutí nějaké doby, individuálně od dvou týdnů do dvou let, se rozhodnou své opětovné zneužívání
17
návykových látek řešit nástupem do Řevnic. Úspěšné dokončení dvouměsíčního základního pobytu je však nutnou podmínkou pro přijetí na pobyt prodloužený. Kapacita zařízení prodlouženého pobytu je šest lůžek. Pobyt na zde trvá dva měsíce, nicméně období klientova pobytu se různí dle jeho individuálních potřeb. Cílem prodlouženého pobytu je pomoci dospívajícímu chlapci či dívce vzládat nároky a povinnosti běžného života, jako je příprava na budoucí zaměstnání, tedy prakticky pravidelná docházka do školy, na učiliště, popřípadě na rekvalifikační kurz. Pokud klient školu nemá a čeká například do září na nastoupení do nové školy, je pro jeho setrvání na oddělení chráněném bydlení nutné, aby si co nejdříve nalezl zaměstnání či brigádu a pravidelně tam docházel. V hledání mu je samozřejmě terapeutický tým nápomocen, první možností jsou instituce, které nám dlohodobě klienty přijímají jako brigádníky, například Domov seniorů v Dobřichovicích. Podstatné je, aby se dospívající klienti na chráněném bydlení naučili zvládat každodenní zátěž - ranní vstávání, docházka do školy či zaměstnání, návrat v pořádku a včas do zařízení, úklid po sobě a udržování čistoty ve společných prostorách a nekonfliktní vycházení s lidmi. Cílem pobytu zde není hrubá resocializace klienta, tedy zásadní změna jeho původního prostředí a návyků, naopak je snaha navázat na původní pozitivní prvky klientova sociálního prostředí. To se odehrává na základě rodinné terapie, když je potřeba včetně terapie partnerské. Pobyt na chráněném bydlení je jakýmsi přemostěním mezi základní strukturovanou léčbou a návratem mladistvého do jeho původního prostředí. Základní myšlenkou je klientův trénink fungovaní v běžném životě. Od základního strukturovaného pobytu se pobyt na „domečku“ liší především tímto, působením klienta i mimo Oddělení Cesta Řevnice. Odpolední a večerní program je díky tomu velmi variabilní, pokud se nic podstatného neděje, provozují se volnočasové aktivity, jako jsou procházky po lese a městě, výlety na kolech a kolečkových bruslích, v létě koupání, v zimě běžkařská turistika, četba knih, sledování filmů. Během všech aktivit členové terapeutického týmu reflektují klientům zážitky dne a rozebírají s ními aktuální starosti a prožitky.
3.2 Podmínky pro přijetí Kritériem pro výběr a přijetí klienta je především jeho takzvaná zakázka, tím je míněno, že si chlapec nebo děvče již na základním pobytu, za asistence svého osobního
18
terapeuta, rozmyslí a písemně do žádosti o prodloužený pobyt napíše svou motivaci k nástupu, obsahující konkrétní vizi programu na chráněném bydlení. Druhým kritériem je názor týmu zaměstnanců na klienta, ten se utváří během klientova pobytu v základním programu. Stejně jako u základního pobytu je ideálním klientem pro chráněné bydlení ten dospívající jedinec, jehož zneužívání návykových látek se dá definovat jako problémové užívání a nikoliv syndrom závislosti. Klient musí před nástupem být toxikologicky čistý, při nástupu se provádějí testy na přítomnost vybraných návykových látek v organismu.
3.3 Práce s relapsem Důležitou součástí programu je odborná práce s relapsem. Pokud chlapec či dívka zrelabuje a požije drogu, není z chráněného bydlení automaticky vyloučen/a, ale je jeho relaps mapován a dále se s ním pracuje. Tomu však musí předcházet pobyt na specializovaném detoxifikačním zařízení, nejčastějí dětském detoxifikačním zařízení Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem. Tato podmínka je plněna z důvodu udržení prostoru bez drog a intoxikovaných lidí. Doba strávená na detoxu jsou dva až pět dní, závisí však na míře intoxikace dospívajícího. Klient je na detoxifikačním zařízení vždy navštíven pracovníkem týmu, pro lepší zmapování situace a usnadnění návratu na chráněné bydlení.
3.4 Fáze prodlouženého pobytu Pobyt na chráněném bydlení je rozdělen do tří fází. První, adaptační a motivační fáze je ve znamení klientova přejímání zodpovědnosti sama za sebe. Po dobu prvních dvou týdnů nemá povoleny samostatné vycházky, ani možnost mít u sebe mobilní telefon (kontakt s rodinou je samozřejmě umožněn) a nejezdí samostatně domů na víkend. První samostatná návštěva domova je možná nejdříve třetí víkend pobytu na
19
chráněném bydlení a podmínkou jejího uskutečnění je sepsání kontraktu. V takovém kontraktu vypracovaném společně s vychovatelem si klient plánuje své aktivity, mapuje rizikové situace a nastírá jejich řešení, po návratu z víkendu se plnění kontraktu opět s vychovatelem reflektuje.
Druhá, střední část pobytu je věnována posilování nově získaných návyků a dovedností. Klient se stává více zodpovědným za chod chráněného bydlení, získává možnost užívání mobilního telefonu a samostatných vycházek, na kterých se ovšem musí předem dohodnout s vychovatelem. Může o víkendech pravidelně navštěvovat rodinu, což je jako nácvik působení v původním prostředí žádoucí.
Během třetí a konečné fáze pobytu se dospívající klient odpoutává od chráněného bydlení a realizuje své zájmy a povinnosti jako jsou vycházky, vyřizování si osobních věcí a zařizování záležitostí spojených s odchodem domů. Tato fáze by měla trvat přibližně dva týdny před odchodem a mělo by během ní být zcela jasné kam a jak klient odchází a také jak bude dále docházet do vzdělávací instituce či zaměstnání.
V průběhu těchto tří etap chráněného bydlení by se klient měl upevňovat v postoji ke změně životního stylu a získávat stále větší odpovědnost za své chování a jednání. Na konci pobytu by měl být schopen sám řešit rizikové situace, umět požádat o pomoc a pozitivně působit na nově příchozí klienty na prodloužený pobyt. Měl by být spoluodpovědným za chod chráněného bydlení a rozhodovat o svém budoucím životě.
20
4. Nejčastěji zneužívané drogy mladistvími
Minařík (Minařík, 2008, s.339) popisuje drogu jako látku se dvěma základními vlastnostmi. Jsou to psychotropní efekt a potenciál závislosti. Psychotropní efektem míní schopnost modifikovat naše vidění a prožívání světa. Dle účinku na psychiku se návykové látky dělí na psychomotorická stimulacia, halucinogeny a tlumivé látky. Jednotlivým typům se budu věnovat v následujících částech. Pokud jde o druhou základní vlastnost drog, potenciál závivslosti, Minařík (Minařík, 2008,s.339) uvádí „Látky s vyšší mírou rizika jsou označovány jako „tvrdé“ drogy, látky s nižší mírou rizika jako drogy „měkké“. Rizika spojená s užíváním jsou míněna v tělesné, duševní i sociální oblasti.“ Mezi tvrdé drogy u kterých vzniká psychická i somatická závislost a s dobou užívání na ně roste tolerance patří tlumivé látky, především alkohol a opiáty, rovněž i benzodiazepiny a barbituráty. Psychomotorická stimulacia (pervitin, kokain, amfetaminy) jsou tvrdé drogy vyvolávající psychickou závislost i vzestup tolerance, nevzniká na ně však somatická závislost. Mezi halucinogeny nevyvolávající vzestup tolerance ani somatickou závislost a jen slabou psychickou závislost, řadící se k měkkým drogám patří konopné produkty (marihuana, hašiš). Mírný vzestup tolerance a mírná psychická závislost je popsána u LSD a psilocibinu (lysohlávky), které se řadí mezi drogy tvrdé, se středí až vyšší mírou rizika, i u nich však není popsána fyzická, somatická závislost na jejich užívání.
4.1
Psychomotorická Stimulancia Hlavní zneužívanou návykovou látkou, která přivádí dospívající dívky a chlapce
do oddělení Cesta Řevnice je pervitin, řadící se mezi psychomotorická stimulancia.
21
Pervitin neboli metamfetamin je budivý amin v podobě bílého krystalického prášku, nebo větších krystalů. Ve světě je běžnější o něco slabší amfetamin, nicméně český pervitin je pro své silné účinky jeho známým bratrem, jak uvádí Minařík (Minařík 2003, s.166) „ Z českého trhu pervitin proniká na západoevropské trhy pod názvem „čeko“ “. Chuťově je výrazně hořký, ale bez výraznější vůně. První z rodiny těchto látek byl syntetizován amfetamin na konci 19. století. Popsání účinků těhto látek a prokázání jejich závislostního potenciálu trvalo téměř celou první polovinu dvacátého století. V České Republice je i hojně užívaná MDMA, neboli extáze, rovněž patřící do rodiny budivých aminů.
Nejčastější aplikace amfetaminů a metamfetaminů je buď nitrožilně nebo šnupáním nosem či inhalovánám výparů a dávka se pohybuje v rozmezí od 50 do 250 miligramů.
Akutním účinkem po požití je nabuzení, zvýšení bdělosti a psychomotorického tempa způsobuje zrychlení myšlení uživatele. Zlepšuje se soustředění a pozornost. Stoupá tlak krve a tepová frekvence. Chuť k jídlu téměř mizí, nebo je velmi snížená, stejně jako potřeba spánku. Uživatelé vyprávějí, že jim trvalo několik týdnů či měsíců, než se na pervitinu naučili jíst a spát. Člověk je náchylný k opakování nějaké činnosti, často monotonní, protože prožívá euforii a prostě ho to baví. Může provádět jednoduchou manuální činnost, jakou může být například česání vlasů i po několik hodin. Tyto stavy připoutání se k určité monotónní činnosti se nazývají „záseky“. Klienti přirovnávají svůj stav soustředení a vtaženosti do přítomného okamžiku, jako by byli v počítačové či video hře. Akutní intoxikace trvá 8-24 hodin, záleží na množství požité látky a toleranci uživatele. Po akutní intoxikaci, po odeznění efektu drogy, se dostavuje takzaný dojezd, tedy stav, kdy je tělo vyčerpáno po zvýšeném psychickém i fyzickém vypětí a u obou složek dochází ke kompenzaci. U každého uživatele jsou somatické projevy do jisté míry specifické, obecně se dostavují bolesti hlavy, zad, kloubů, zubů a nohou, dehydratace. K tomu se přidává mrzutost, smutek a výrazné propady nálady. Protože tento nepříjemný stav trvá několik hodin, uživatel tíhne k opětovnému užití a doplnění hladiny látky. Výsledkem je opakované užití neboli „dokrmení“ a nepřetržitá drogová jízda. Čím déle člověk drogu doplňuje a udržuje zvýšený výkon organismu, tím delší a horší „dojezd“ ho pak čeká. Šťastnější uživatelé
22
mohou spát celý den, nebo více dní a jsou buzeni pocity velkého hladu, žízně a bolestmi těla, ti méně šťastní mají z těchto důvodů se spánkem problémy.
Mezi středně a dlouhodobé dopady na uživatele patři vznik závislosti na látce, tedy přesněji řečeno na jejím účinku, výrazný úbytek na tělesné váze, způsobený hyperaktivitou organismu v kombinaci s nechutenstvím. Nedostatek odpočinku a spánku může vést k toxickým psychózám. Psychózy jsou projevovány paranoidními stavy mysli, pocitem ohrožení a stihomamem, často také doprovázeny zrakovými, sluchovými a hmatovými halucinacemi. Tyto stavy mohou nastat i po jednorázovém užití větší dávky drogy. Ze své zkušenosti mohu říci, že u nezletilých uživatelů metamfetaminů se v tomto smyslu dá hovořit o zhmotňování jejich obav z odhalení užívání drog ze strany rodiny a okolí, právě ve formě halucinací a takzvaných stíh. Dalším nepříznivým dopadem na uživatele je poměrně rychlý vzestup tolerance vůči droze.
V porovnání s ostatními látkami se psychomotorická stimulancia vyznačují snadným a brzkým vznikem závislosti a to především psychické. Zatímco fyzická závislost je skrze pozvolna odeznívající abstinenční příznaky nejsilněji vnímána několik dní po vysazení drogy, závislost psychická je pro uživatele metamfetaminů větším problémem. Touha a dychtění po droze se u bývalých uživatelů projevuje po dlouhou dobu, ačkoliv má také odeznívající tendenci.
Pervitin způsobuje našim dospívajícím klientům největší ztráty. V rozvinutějších fázích závislosti mu obětují čím dál více, ze svého životního stylu. Nezvládají již docházet do školy, opouštějí své volnočasové aktivity a přátele, kteří drogu neberou, odcizují se vlastní rodině a svému okolí.
Ekonomické postavení rodiny je významným faktorem ve způsobu obstarávání financí na drogu. Dětem z bohatších rodin stačí po delší dobu kapesné a prodej osobních věcí, později se přidávají krádeže a prodej věcí rodinných, krádeže u prarodičů. Podstatné pro všechny dospívající uživatele drog je, aby nebyli rodinou odhaleni. Musí 23
tedy lhát o tom, na co potřebují tolik peněz a balancovat, co z rodinného prostředí ještě mohou odcizit, aby nedošlo k provalení jejich závislosti. Proto děti z ekonomický slabších rodin jsou nuceni podstatně dříve hledat zdroje financování drogy mimo domov. Jsou jimi nejrůznější drobné krádeže – v obchodech, u vrstevníků, kapesní krádeže v dopravních prostředcích, vloupání se do aut, chat a podobně. Další časté způsoby obstarávání peněz jsou prostituce a výroba drogy či její prodej.
4.2
Halucinogeny Halucinogenní drogy jsou pro své tajemné a nevyzpytatelné působení na lidskou
psychiku často vědecky zkoumané. Do této skupiny patří stovky látek které se dají rozdělit do tří základních skupin, dle původu. První skupinou jsou halucinogenní drogy živočišného původu, druhou původu rostlinného a z hub a třetí semisyntetického či syntetického původu. Mezi nejznámější zástupce z látek rostlinného původu bych uvedl meskalin, účinnou látku obsaženou v kaktusu peyotl, rostoucí v Mexiku a jižní části USA a psilocibin, což je účinná látka obsažená v houbičkách rodu lysohlávek. Nejznámějším zástupcem synteticých halucinogenů je LSD, objevena Albertem Hoffmanem.
Mohu říci, že dospívající lidé užívají halucinogeny (vyjma konopných produktů) jako svou primární drogu jen velmi vyjímečně a rovněž se nesetkáváme s výskytem závislosti na nich. Je to zřejmě dáno nepředvídatelností akutního účinku na uživatele a není tedy jistota, že dosažený stav vědomí je v souladu s tím očekávaným. Jako u kanabinoidů, zde však ještě více hraje roli fyzické i emoční nastavení uživatele před a během intoxikace, vliv prostředí a ostatních lidí. Na druhou stranu jsou halucinogeny lépe akceptovanou občasnou drogou u uživatelů metamfetaminů, než jiné skupiny drog. V komunitě dospívajících, kteří zneužívají omamné látky mají halucinogeny poměrně dobrou pověst, přestože je jejich působení nevyzpytatelné.
24
4.3 Konopné drogy Konopí je jednoletá, dvoudomá rostlina, kterou lidsvo zná již dlouhou dobu, možná až deset tisíc let před Kristem. Patří mezi halucinogeny. Biologická klasifikace konopí je buď na tři základní druhy, Cannabis sativa, Cannabis indica a Cannabis ruderalis, nebo se uvádí, že „je rod Cannabis pouze jeden velmi variabilní druh“ (Miovský, 2003, s174). Samičí rostlina je co do obsahu psychoaktivních látek významně bohatší. Konopí je původem z centrální Asie a pro svou pěstitelskou nenáročnost se vyskytuje téměř po celém světě. Jak dále uvádí Miovský (Miovský, 2003, s.174) „Přestože se u nás lze s pěstováním konopí setkat prakticky ve všech částech země, nejvíce se mu daří v oblastech severní a jižní Moravy, kde konopí dosahuje nejvyšší kvality co do obsahu psychoaktivních látek.“ Účinné látky v konopí se nazývají cannabinoidy a vážou se na kanabinoidní mozkové receptory. „Za normálních okolností se na tyto receptory vážou endogenní látky s obdobným účinkem, zvané anandamidy. Tyto tělu vlastní látky působí euforii a uvolnění. Vnější přívod THC vytěsňuje anandamidy z vazby na kanabinoidní receptory a při dlouhodobém užívání vede k útlumu jejich produkce“ (Miovský, 2003, s.175). Miovský (Miovský, 2003, s.175) dále uvádí že „Na černém trhu se vyskytují a jsou zneužívány dvě základní formy drogy: marihuana (tráva, zelí, maruška apod.) a hašiš (haš, čokoláda apod.)“. U marihuany se kouří sušené květenství samičí rostlinky, díky obsahu pryskyřice ve formě lepivých hrudek. Marihuanu je možné také jíst, její účinky pak nastupují pomaleji a déle odeznívají. Běžný obsah psychoaktivních látek je mezi 2 a 14 procenty a jen u hydroponně pěstovaných rostlin pod umělým osvětlením dosahují šlechtěné odrůdy mezi dvaceti a třiceti procenty obsahu aktivních látek. Silnější hašiš je ve formě pryskyřice hnědé nebo zelené barvy, dle země původu a jeho obsah psychoaktivních látek dosahuje až čtyřiceti procent. Vedle psychoaktivního efektu mají kanabinoidy také analgetické účinky a příznivě působí při nevolnosti. Marihuana je známa pro své lékařské použití a zdá se, že při současném rozvoji neurologie se její pole lékařského využití může rozšířit.
Akutní účinky po vykouření marihuany nastupují během několika vteřin či minut a odeznívají po třech až čtyřech hodinách. Jako u všech psychotropních látek není jednoduché popsat obecný model působení na člověka. Jednak se nedá odhadnout
25
koncentrace účinné látky v sušině, a tedy ani spotřebovaná dávka, a dalším důvodem je výrazný vliv nastavení uživatele a jeho okolí v době intoxikace. U jedince hraje roli jeho očekávání od drogy, nálada, únava a vůbec celkové psychické rozpoložení a rovněž působení jeho okolního prostředí, jak se cítí na daném místě, v daném čase a s lidmi kolem sebe. Častým bezprostředním dopadem je sucho v ústech, překrvení očních spojivek a pocit hladu. Ten nenastupuje bezprostředně, ale až po uvolnění prvotně suchého a jemně sevřeného hrdla a kuřák marihuany má posléze různé chutě k jídlu. V literatuře se uvádí že „Typická pro konopnou intoxikaci je deformace ve vnímání času. Čas se zdá být delší, vše se jakoby vleče a i velmi krátký okamžik se může zdát jako by uběhly celé hodiny.“ Tuto tezi bych z vlastních i zprostředkovaných zkušeností doplnil o deformaci opačnou, uživatelé často uvádějí, že se jim čas zdá po požití marihuany subjektivně rychleji plynoucí. Miovský dále uvádí „V drtivé většině případů je intoxikace doprovázena stavem lehké euforie a příjemné nálady, která občas může přejít do bouřlivého a nezadržitelného smíchu.“ a dále že „ Celkový stav se blíží mírně meditativnímu ponoření do vlastních pocitů, nálad, myšlenek a fantazií.“ (Miovský, 2003, s.176). Toto vyplývá i z rozhovorů s dlouhodobými uživateli marihuany, kdy popisují svůj stav po požití jako pocit oddělení svého já od okolního světa, pocit uzavřenosti v sobě a ponoření se do sebe.
Dlouhodobým účinkem může být vznik psychické závislosti na užívání. Odborná veřejnost není zajedno v otázce amotivačního syndromu. Obecně se uznavá, že nevyvolavají somatickou závislost a psychická se projevuje u 8-10 procent dlouhodobých uzivatelu. Není popisován vsestup tolerance. Při velmi častém dlouhodobém užívání jsou popisovány lehké poruchy kognitivních funkcí a možná porucha kratkodobé paměti.
4.4
Opiáty
Opiáty jsou tlumivé látky, způsobující výraznou euforii. Opium získávané z makovic bylo používáno již egyptskou, sumerskou či perskou civilizací. Do evropy jej 26
přinesli vojáci, kteří se vraceli z křížových výprav. Minařík uvádí „Nejvýznamnějšími přírodními zástupci jsou alkaloidy morfium a kodein, z polosyntetických a syntetických látek jsou pro adiktologii nejvýznamější heroin, metadon, buprenorfin a v Čechách také braun s hlavní složkou hydrokodonem na lékařský předpis.“ (Minařík, 2008, s.334) Dospívající chlapci a dívky, nastupující na program do Oddělení Cesta Řevnice téměř nikdy nemají opiáty jako svou primární drogu, za šest let si pamatuji pouze na jeden případ, kdy slečna užívala primárně heroin v kombinaci s alkoholem. Zřídka se také objevují případy zneužívání léků na opiátové bázi. Nejčastěji se setkají s opiátem během své drogové kariéry a toto setkání má experimentální formu.
4.5 Tabák a alkohol Tabák a alkohol se dají označit za primární drogu u nezletilých uživatelů drog z pohledu výskytu jejich užívání. Za svou šestiletou zkušenost s uživateli, kdy ročne poznávám mezi padesáti a sedmdesáti dospívajícími, jsem se nesetkal s jediným nekuřákem nebo abstinentem. Je to zjevně dáno skutečností, že tabák i alkohol jsou společností obecně tolerované a akceptované drogy. Z pohledu způsobených problemů již primární není, to platí hlavně pro tabák, zatímco alkohol pro své působení dokáže nadělat v životech mladých lidí akutní škody. Tabák obsahuje více než čtyři tisíce chemických látek, z nichž jedinou návykovou je rostlinný alkaloid nikotin. Alkohol je etylalkoholem, etanolem, vznikajícím kvašením cukrů. Zatímco malé dávky alkoholu působí stimulačně, člověku se zplešuje seběvědomí, nálada, pocit energičnosti a snižují se zábrany, vyšší dávky alkoholu působí tlumivě, dostavuje se únava a utlumení. Alkohol je pro dospívající klienty přicházející do Řevnic často ve fázi nerozvinuté závislosti a proto bývá terapeutické působení na ně úspěšné, platí zde tvrzení Karla Nešpora: „Léčba poskytnutá v časných stádiích problému je snažší, levnější a úspěšnější“ (Nešpor, 1996, s.27).
27
5. Závěr
Doufám, že se mi v této bakalářské práci povedlo obsáhnout všechny podstatné aspekty práce s dospívajícími chlapci a dívkami. Během psaní jsem si postupně uvědomoval, jak je nastavený systém práce s klienty Oddělení s výchovně léčebným programem pro mládež ohroženou drogovou závislostí Cesta Řevnice jedinečný propracovaný. Přestože je terapeutický tým profesionální a zkušený, získával jsem pocit, že hlavní zásluhu na úspěšnosti našeho zařízení má právě léty prověřený systém práce. Nechtěl jsem se věnovat popisu podrobností v jednotlivých typech terapie a při popisu návykových látek, ale napsat kompatní verzi práce, ve které bude vše důležité postihnuto stručně a jasně. Jako nedostatek práce vnímám ne úplně dostatečný popis cílových klientů zařízení, především hledání jejich společných znaků, nicméně bych rád uvedl, že to ani nebyl záměr této práce. Během mé tvorby této bakalářské práce jsem si
28
postupně též uvědomoval, jak je Oddělení s výchovně léčebným programem pro mládež ohroženou drogovou závislostí důležitou institucí a napadlo mne, že je škoda, že je jediným takto specializovaným zařízením v České Republice. Terapeutické komunity jen zřídka přijímají nezletilé klienty, což je myslím správné. Z toho plyne, že jiné neambulantní, tedy pobytové zařízení je buď dětská a dorostová psychiatrie v nemocnicích, nebo diagnostické ústavy. Ani jedna z těchto institucí by ale zdaleka tak dobře neumožnila dospívajícímu problémovému uživateli drog se zastavit a zamyslet při jeho cestě do závislosti. Při psaní práce jsem použil především vlastní zkušenosti a znalosti získané šestiletou praxí v Oddělení Cesta Řevnice a proto jsem ani nemusel mnoho čerpat z literatury. Průběžně jsem své myšlenky při psaní práce neformálně konzultoval s kolegy, kterým bych tímto chtěl poděkovat, protože mi jejich názory byly při psaní práce velice užitečné.
29
Použitá literatura BROŽA, Jiří. Děti a mladiství. In KALINA, Kamil a kol. Základy klinické adiktologie. 1.vyd. Praha: Grada, 2008. 388 stran. ISBN 978-80-247-1411-0.
BROŽA, Jiří. Děti a mladiství. In KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 343 stran. ISBN 80-86734-05-6.
KALINA, Kamil. Denní stacionáře. In KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 2: Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 343 stran. ISBN 80-86734-05-6.
KALINA, Kamil, MIOVSKÝ, Michal. Psychoterapie v léčbě závislostí. In KALINA, Kamil a kol. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 388 stran. ISBN 978-80-247-1411-0.
MINAŘÍK, Jakub. Přehled psychotropních látek a jejich účinků. In KALINA, Kamil a kol. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 388 stran. ISBN 978-80247-1411-0.
MINAŘÍK, Jakub. Stimulacia. In KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319 stran. ISBN 80-86734-05-6.
MIOVSKÝ, Michal. Konopné drogy. In KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 1: Mezioborový přístup. 1.vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319 stran. ISBN 80-86734-05-6.
NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav. Léčba a prevence závislostí: příručka pro praxi. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1996. 199 stran. ISBN 80-85121-52-2.
30
NEŠPOR, Karel. Problémy působené alkoholem, návykovými látkami a hazardní hrou v dětství a dospívání. In ŘÍČAN, Pavel, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Dětská klinická psychologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2006. 608 stran. ISBN 80-247-1049-8.
RICHTEROVÁ-TĚMÍNOVÁ, Martina. Systém péče a jeho složky. In KALINA, Kamil a kol. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 388 stran. ISBN 978-80247-1411-0.
31
