UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Kondiční příprava žáků lyžařů - sjezdařů v České republice a Rakousku
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracoval:
Prof. Ing. Václav Bunc, CSc.
Igor Gecelovský
Studijní obor: Tělesná výchova a sport
Ročník: III.
Studijní rok: 2012/2013
Děkuji panu Prof. Ing. Václavu Buncovi, CSc. za vedení a pomoc při vypracování této bakalářské práce. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.
V Praze dne
podpis
ABSTRAKT Cílem této studie byla komparace dvou tréninkových systémů mezi českým a rakouským systémem kondiční přípravy sjezdových lyžařů v kategorii žactva. Sledovaná skupina byla složena z vrcholových lyžařů v kategorii žactva ve věku 11-14 let. Výsledkem byl rozdíl v kvantitě tréninkových jednotek (Česko 89 h – Rakousko 101 h). Rakušané trénovali o 23,8 % hodin více než Češi, což se mohlo odrážet na celkové úspěšnosti závodníků. Rozdíl v počtu odtrénovaných hodin tvořil téměř jednu čtvrtinu. Jednalo se o značně odlišný počet specifických cvičení v přípravném období, který se mohl odrazit na celkových výsledcích ve výkonech závodů v sezoně 2010/2011. Cíle práce: Cílem této práce je zpracování údajů o tréninku sjezdařů v kategorii žactva. Kvantitativní a kvalitativní porovnání objemu zatížení základní kondiční přípravy českých a rakouských sjezdařů. Porovnávané budou skupiny žactva ve věku od 11 do 14 let. Metody práce: Mým úkolem bude porovnávání metodou rešerší a kvantifikace přípravného období sjezdařů z Čech a sjezdařů z Rakouska. Materiály k porovnání mi budou k dispozici jak ze strany Rakušanů, tak Čechů, od trenérů rakouského salcburského reprezentačního týmu žáků a od českého úseku alpských disciplín (ÚAD). Výsledky: Objem porovnávaných jednotek se strukturou systému obou států zhruba blíží, rozdíly jsou například v posilování vlastní hmotností (POS), které činí v českém systému 10,5 h, naopak v rakouském systému 15 h, což činí 42.8 % rozdílu. Obratnost a koordinace (OBR) tvořily 3,8 h v českém systému, 20 h činil součet v rakouském systému, což činí 400% rozdíl. U speciálních cvičení a imitací (SPC) s počtem 15,1 h v Česku a 21,5h v Rakousku je rozdíl 43.3 %. Hry jako všeobecný tréninkový prostředek tvořily v celkovém součtu 27,8 h v českém systému a 18h v systému rakouském. Český systém převyšoval nad Rakouským o 46,4 % v přípravném období.
Jiné aktivity jako inline bruslení, surf a lanové centrum využívali čeští lyžaři v počtu 42,6 h, u rakouských lyžařů činila příprava pomocí jiných aktivit 18 h s rozdílem 57,6 % oproti Čechům. Celkový počet hodin tréninku v přípravném období v žákovské kategorii v sezoně 2010/2011 tvořil u českých lyžařů 99,8 h a u rakouských 89,5 h. Rozdíl činil 10,8 % ve prospěch českého systému přípravy. Klíčová slova: Sjezdové lyžování, tréninkový cyklus, kondiční příprava, lyžování v Čechách, lyžování v Rakousku.
ABSTRACT Defining the problem: The aim of this study was to compare the two training systems between Czech and Austrian system of conditioning and physical training of downhill skiers in the pupils category. Monitored population was composed of profesional skiers in the category of pupils aged 11-14. The result was the difference in the quantity of training units (Czech 89 h - 101 h Austria). Austrians trained by 23.8% more hours than the Czechs, which might reflect on the overall success of competitors. The difference in the number of trained hours accounted for almost one quarter. It was a very different number of specific exercises in pre-season, which could impact the overall results in plant performance in 2010/2011. Method: My task will be researching and comparing the method of quantification of the preparatory period of Bohemia downhill skiers and downhill skiers from Austria. Materials to compare me will be available from both the Austrians and Czechs from the Salzburg Austrian coaches of the national team and students from the Czech part of the alpine disciplines (UAD). Goals: The aim of this work is a quantitative comparison of the volume load basic fitness training Czech and Austrian downhill skiers - skiers. Compared the groups of pupils aged 11 to 14 years. Results The volume of units which were compared in both country systems in nearly close, the differences are such as to strengthen its own weight (POS), which is in Czech Strengthening weight (POS) system 10.5 h, while in Austria System 15 h, which makes 42.8% of the difference. Agility and Coordination (OBR) were the sum of 3.8 h Czech system, 20 h was the Austrian system, which is 400% difference. The special exercise and imitation (SPC) with the number of 15.1 h in the Czech Republic and 21.5 h in Austria is 43.3% difference. Games such as general training tool consisted of a total sum of 27.8 h in Czech system and 18h. system in Austria. Czech system exceeded over the Austrian 46.4% in the pre-season. Other activities such as inline
skating, surfing and climbing center use Czech skiers in the number of 42.6 h, the Austrian skier was preparing with other activities 18h. with a difference of 57.6%. The total number of hours of training in the preparatory period in the student category in the season 2010/2011 formed the Czech skiers 99.8 h and the Austrian 89.5 h The difference was 10.8% in the Czech system of training. Keywords: Downhill skiing, cycle training, fitness training, skiing in Bohemia, skiing in Austria.
OBSAH 1
ÚVOD ........................................................................................................................................ 9
2
REŠERŠE................................................................................................................................... 11
TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................................. 14 3
HISTORIE ................................................................................................................................. 14
4
CHARAKTERISTIKA SJEZDOVÉHO LYŽOVÁNÍ............................................................................. 16
5
STRUKTURA SPORTOVNÍHO VÝKONU V ALPSKÉM LYŽOVÁNÍ .................................................. 18 5.1
5.1.1
Vytrvalostní předpoklady ................................................................................................ 20
5.1.2
Silové předpoklady .......................................................................................................... 21
5.1.3
Rychlostní předpoklady ................................................................................................... 22
5.1.4
Koordinační předpoklady ................................................................................................ 23
5.1.5
Pohyblivost ...................................................................................................................... 25
5.2
6
7
8
KONDIČNÍ PŘEDPOKLADY ................................................................................................................. 20
PROMĚNNÉ CHARAKTERIZUJÍCÍ VÝKONNOST ........................................................................................ 26
5.2.1
Fyziologické předpoklady ................................................................................................ 26
5.2.2
Technické předpoklady .................................................................................................... 27
5.2.3
Psychické předpoklady .................................................................................................... 30
5.2.4
Taktické předpoklady ...................................................................................................... 31
5.2.5
Biomechanické předpoklady ........................................................................................... 31
5.2.6
Somatické předpoklady ................................................................................................... 34
ONTOGENEZE .......................................................................................................................... 36 6.1
MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK ....................................................................................................................... 36
6.2
STARŠÍ ŠKOLNÍ VĚK ......................................................................................................................... 37
6.3
BIOLOGICKÝ A KALENDÁŘNÍ VĚK ........................................................................................................ 38
SENZITIVNÍ OBDOBÍ ................................................................................................................. 40 7.1
KOORDINAČNÍ PŘEDPOKLADY ........................................................................................................... 40
7.2
RYCHLOSTNÍ PŘEDPOKLADY.............................................................................................................. 40
7.3
SILOVÉ PŘEDPOKLADY ..................................................................................................................... 41
7.4
VYTRVALOSTNÍ PŘEDPOKLADY .......................................................................................................... 41
7.5
POHYBLIVOST ............................................................................................................................... 41
DIAGNOSTIKA TRÉNOVANOSTI ................................................................................................ 42 8.1
DIAGNOSTIKA TRÉNOVANOSTI VE SJEZDOVÉM LYŽOVÁNÍ ........................................................................ 43
7
9
8.1.1
Diagnostika trénovanosti motorických předpokladů sjezdařů v Čechách ....................... 43
8.1.2
Diagnostika trénovanosti motorických předpokladů sjezdařů v Rakousku ..................... 45
RAKOUSKÝ SYSTÉM KONDIČNÍ PŘÍPRAVY ................................................................................ 47 9.1
CÍLE KONDIČNÍ PŘÍPRAVY ................................................................................................................. 47
9.2
KONDIČNÍ TRÉNINK A TRÉNINK NA SNĚHU ........................................................................................... 47
9.3
TRÉNINKOVÉ OBDOBÍ...................................................................................................................... 48
9.4
ROZDĚLENÍ TRÉNINKOVÝCH OBDOBÍ................................................................................................... 49
9.4.1
Základní trénink .............................................................................................................. 49
9.4.2
Nástavbový trénink ......................................................................................................... 49
9.4.3
Závěrečný trénink ............................................................................................................ 49
9.5
TRÉNINKOVÁ PERIODIZACE............................................................................................................... 50
9.5.1
Přípravné období ............................................................................................................. 50
9.5.2
Závodní období................................................................................................................ 51
9.5.3
Přechodné období ........................................................................................................... 51
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................................... 52 10
CÍL A ÚKOLY PRÁCE, VÝZKUMNÁ OTÁZKA, HYPOTÉZA ............................................................. 52
11
VÝZKUMNÉ METODY ............................................................................................................... 53
12
VÝSLEDKY ................................................................................................................................ 54
13
DISKUZE................................................................................................................................... 56
14
ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 59
15
POUŽITA LITERATURA.............................................................................................................. 60 INTERNETOVÉ ZDROJE:.............................................................................................................................. 62
16
17
SEZNAMY ................................................................................................................................ 64 16.1
OBRÁZKY ................................................................................................................................ 64
16.2
TABULKY ................................................................................................................................. 64
16.3
GRAFY .................................................................................................................................... 64
PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 65 17.1
TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY SLSV ..................................................................................................... 65
17.2
KOORDINACE ........................................................................................................................... 69
17.3
SILOVÁ VYTRVALOST DOLNÍCH KONČETIN A SVALSTVO TRUPU ............................................................. 71
17.4
TRÉNINK POHYBLIVOSTI .............................................................................................................. 72
17.5
DOMÁCÍ PROGRAM ................................................................................................................... 73
8
1
Úvod
Sjíždět zasněžené svahy, dlouhé sjezdovky a užívat si ten pocit volnosti na horách. I to je jeden ze zimních sportů, který provozujeme každoročně. Víc se ale pak díváme na sjezdové lyžování v televizi. Závodníci sjíždějí vytyčenou trať, pomezí brány a nejrychlejší z nich vyhrává. Je to umění nebo talent? Jistě jedno souvisí a ovlivňuje druhé a tak se ze sjezdového lyžování stává nejen rekreační sport, ale také sport výkonnostní. Pro úspěch není dostačující jen chodit denně lyžovat a jezdit. Letní kondiční příprava si vyžaduje hodně potu, úsilí a dřiny, aby pak v zimě byly podávány slušné výkony. Pro vlastní úspěch je nezbytné mít nejen kvalitní fyzickou kondici, ale také správnou techniku a co nejkvalitnější materiál. Téma Porovnávání kondiční přípravy zahraničních sjezdařů a domácí pole závodníků v kategorii žáků jsem si zvolil, abych porovnal kvantitu odtrénovaných tréninkových jednotek, v čem se tyto dvě kondiční přípravy liší. Hlavním přínosem pro tuto problematiku mi byla prezentace rakouského tréninkového systému kondiční přípravy žáků, který mi byl dán k dispozici od trenérů salcburského SLSV. Myslím si, že bude zajímavé zhlédnout, jakým způsobem trénují rakouští žáci, jaké používají metody a tréninkové jednotky. Sjezdovému lyžování se věnuji od mého dětství. Prošel jsem si lety kondičních příprav a též různými metodami od zahraničních i tuzemských trenérů. Kategorii žáků jsem trávil přes zimní období v rakouských Alpách, kde jsem navštěvoval tamní školu, která se zaměřovala na sjezdové lyžování. Znalosti, výbava a nové poznatky byly dostatečné ke kvalitním tréninkovým jednotkám. Samotná příprava tvoří jednu ze tří stran trojúhelníku na cestě k úspěchu. Rakouský svaz lyžařů (ÖSV) si na kondici, která je fundamentem, zakládají, a proto je hlavním předmětem tréninku přípravy na suchu. Tréninky zaměřené na stále rostoucí kondici jsou velice pestré a bez pochyby jedny z nejnáročnějších v přípravě vůbec. Závodníci ale pak mohou z nabité kondice čerpat během náročných závodů, kde se jedná o pouhé setiny sekund a vítězí jen ti největší dříči.
9
Dle mého názoru je odlišnost ve výkonnosti způsobena svědomitostí rakouských závodníků, plněním požadavků rakouskými svěřenci plynoucích ze zadání trenérů Rakouska. Kvalita provedení hraje velikou roli, která se později zrcadlí ve výsledcích. Dobrá kondice a správná technika jsou spolu úzce spjaty a ani bez jedné z těchto determinant se ve sjezdovém lyžování neobejdeme. V Rakousku je zaznamenán výrazně větší počet profesionálních lyžařů oproti České republice, což je způsobeno jinými podmínkami pro trénink – rozmanitost rakouských sjezdových tratí, jiná forma struktury dotací a financování sjezdového lyžování.
10
2
Rešerše
V úvodu k lyžování se problematika domácí i zahraniční literatury zabývá historií a vznikem a vývojem tohoto sportu. Informace byly čerpány od autorů (Kipp, 2012), (Strobl a Bedřich, 1999), (Gnad, 2008). Charakteristiku sjezdového lyžování jako moderní formy a totéž jako soutěživého sportu poskytly metodické dopisy Metodické komise AD SLČR - Ski. Učební texty pro trenéry AD (2007), dále byly použity poznatky z této vzácné publikaci, pro další charakteristiky a definování v práci, zabývající se problematikou trénování žactva v alpském lyžování. Základy struktury sportovního výkonu ve sjezdovém lyžování poskytla tuzemská literatura Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2002, 2009). Strukturu sportovního výkonu v alpském lyžování jsem čerpal ze Sylabus z teorie a didaktiky sportu (Bedřich, 2007). Dovalil a jeho Výkon a trénink ve sportu (2009) poskytovaly charakteristiku jednotlivých faktorů složek sportovního výkonu. Dodatečně jsem pro charakteristiku čerpal z knížek Sportovní geny (Grasgruber a Cacek, 2008) a Strečink: 311 protahovacích cviků pro 41 sportů (Alter, 1999). Ze zahraničních autorů Successful coaching (Martens, 2004), Úvod do sportovního tréninku (Hohmann, Lames a Letztlter, 2010). Komponenty výkonnosti, do kterých se řadí fyziologické faktory sjezdového lyžování, obsahovaly prameny domácí literatury Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2002, 2009). Zahraniční poznatky k charakteristice jsem našel v knížkách Successful coaching (Martens, 2004), The biochemical basis of sports performance (Maughan a Gleeson, 2010), Úvod do sportovního tréninku. (Hohmann, Lames a Letzelter, 2010) Trénink pod kontrolou: metody, kontrola a vyhodnocení vytrvalostního tréninku (Neumann, Pfützner a Hottenrott, 2005) a z publikace Harperova biochemie (Murray, 2002). Ke komponentům výkonnosti patří také technické faktory, které jsem charakterizoval z díla Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2002, 2009), Úvod do sportovního tréninku. (Hohmann, Lames a Letzelter, 2010). Koordinační předpoklady, které patří k technickým komponentům výkonnosti ve sjezdovém lyžování, charakterizuje v zahraniční knížce Koordinative Fähigkeiten im 11
Schulsport (Hirtz, 1985) a Techniktraining: Beiträge zu einem interdisziplinären Ansatz (Nitsch a Neumaier, 1997). K charakteristice psychických faktorů sloužily písemné prameny Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2009) a Sportovní příprava dětí (Perič, 2012). Taktické faktory byly čerpány z online literatury Sylabus z teorie a didaktiky sportu (Bedřich, 2007) a knížky Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2009). Biomechanické faktory pro sjezdové lyžování poskytl Vaverka (1989) v publikaci Základy biomechaniky lyžování a Baláž (2004) Biomechanika lyžování. Charakteristiku k somatickým faktorům poskytly knížky Výkon a trénink ve sportu (Dovalil, 2009) a Sportovní geny (Grasgruber a Cacek, 2008). Charakteristiku problematiky věkových zákonitostí vývoje poskytly obecné knihy tuzemských autorů Sportovní příprava dětí Krištofič (2006), Vývojová psychologie (Krejčířová a Langmeier, 1998). Specifickou
tématikou
se
zabýval
Pernitsch
a
Staudacher
(1998)
Konditionstraining im alpinen Skirennlauf, kniha byla vydána Rakouským svazem lyžařů (ÖSV) a dodnes je uznávanou publikací po celém světě. Obecnou charakteristiku mladšího a staršího školního věku poskytli tuzemští autoři Perič (2012) Sportovní příprava dětí, Jansa a Dovalil (2007) Sportovní příprava, Treml (2004) Lyžování dětí, Kučera et al., (2011) Dítě, sport a zdraví. Věkové rozdíly a s tím spojené rozdíly kalendářního a biologického věku jsem čerpal ze zahraniční literatury Practical handbook of human biologic age determinativ (Balin, 1994) a Sport und Bewegung als mögliche Einflussfaktoren auf das Biologische Alter (Plessl, 2002). Pro charakteristiku senzitivního období bylo čerpáno z tuzemské literatury od Periče (2012) Sportovní příprava dětí, Sportovní příprava dětí (Krištofič, 2006), Sportovní příprava (Jansa a Dovalil, 2007). Cenné poznatky poskytly informace z odborných sborníků Agility and aerobic endurance – a developmental ganges and sensitive periods (Kohoutek a Bunc, 1994) a Zum Problem der sensiblen Phasen in Kindes- und Jugendalter (Winter, 1984). Kvalitní informace k problematice diagnostiky poskytly odborné články z vědeckých konferencí Diagnostics of sport performance predisposition (Bunc, 2009), 12
A profile of sport science research (Williams a Kendall, 2007), Kvantitativní a kvalitativní diagnostika ve hrách (Bunc, 2012). Informace k problematice kvalitativní diagnostiky ve sjezdovém lyžování přinesla studie Biomechanical aspects of new techniques in alpine skiing and ski-jumping (Muller a Schwameder, 2003). Kniha od rakouských autorů Pernitsch a Staudacher (1998) poskytla potřebné a cenné informace k systému přípravy sjezdařů, který je v Rakousku upevněný. Kniha obsahuje popisy rozvoje komponent v závislosti na věku, rozdělení tréninkových období a tréninkové periodizace. Cenné informace týkající se trénování mi podal v rozhovoru trenér žactva Salcburského svazu lyžařů (SLSV) Mgr. Johann Brucker. Řada studií se doposud věnovala komparaci zimních sportů ze zdravotního hlediska. Objektem práce Abu-Laban (1991) bylo analyzování typu zranění u snowboardistů a komparace se zraněními, se kterými se setkávají lyžaři. Celkem bylo zaznamenáno 132 zranění. Snowboardisté byli statisticky vice náchylní ke zraněním páteře (12 % v. 4 %), zraněním chodidel a kotníků (28 % v. 5 %) a frakturám radia (10 % v. 1 %). Metoda (souhrn dat úrazů zapříčiněných snowboardováním a lyžováním všech prezentujících pacientů z pohotovostí nemocnic poblíž velkých lyžařských středisek za lyžařskou sezonu 1988 - 90), která byla využita pro studii Abu-Laban (1991), je srovnatelná s metodou této bakalářské práce. Zejména souhrnem dat a komparací mezi dvěma skupinami. Zvyšováním výkonnosti se dnes zabývá většina trenérů. Jelikož se na koncovém výkonu projevuje dovednostní a kondiční úroveň, technické vybavení a momentální psychický stav, je jasné, že není pouze jeden rozhodující determinant, na kterém výkonnost stojí. Je potřeba brát ohled na biologický věk, objem a metody tréninku po technické (kvalitativní) stránce jak v tréninku, tak v samotné soutěži. Vybrané téma komparace Rakouského a Českého systému byla vhodným příkladem, zda je možné porovnávat tyto dva systémy, zda mají společné prvky. Jestli se liší, tak v čem. Konečný výkon je výsledkem dlouhotrvající, cílevědomé práce. Ta může mít mnoho podob a lze vypozorovat, zda mají tyto dva systémy společného
13
TEORETICKÁ ČÁST 3
Historie
Vývoj lyžování je úzce spjat se samotným vývojem lidstva a s jeho vývojem a výrobou prostředků. Už
před naším letopočtem se člověk musel přizpůsobit
podmínkám, kde žil. Přes zimu se mu jeho podmínky neusnadňovaly, tak si musel poradit, aby se mohl pohybovat, lovit a přežívat. Nejstarší relikvie doby, objevené v severním Norsku a Rusku, staré přes 6000 let ukazují, že se tehdejší člověk pohyboval pomocí dřevěných desek. Za jakéhosi předchůdce lyží můžeme považovat sněžnice, které sloužily k snadnějšímu chození po sněhu. Postupně se plochy sněžnic upravovaly. Stávaly se delšími a užšími až do stádia, ve kterém se podobají dnešnímu tvaru lyží. (Kipp, 2012) Dle historie vývoje lyžování můžeme podle dochovaných vědeckých pramenů rozdělit období na dvě části:
Období předsportovního použití lyží;
Období lyžařského sportu.
Do předsportovního období zařazujeme dle Strobla a Bedřicha (1999) období, kde lyže sloužily jako lokomoční prostředek pro lov a kočovnictví. Podle dochovaných pramenů používali naši prapředci lyže, které můžeme rozdělit do dvou skupin podle délky a šířky na lyže jižní a severní.
Lyže typu jižního byly krátké (100 - 150 cm) a široké až 15 cm. Tuto domněnku dokazuje nález „fruenské lyže“ z doby bronzové.
Severní typ lyží byl dlouhý až 200 cm. Arkticko-sibiřský typ byl široký 15 - 22cm, na obou koncích zašpičatělý a na skluznici potažený kožešinou. Skandinávskoseverský typ měl nestejně dlouhé lyže. Jedna byla odrazová, druhá skluzná. Období lyžařského sportu je zásluhou obyvatel z Telemarkenu, kde se lyžování
stává součástí lidové zábavy. Venkovské obyvatelstvo pořádá ve volných chvílích různá lyžařská cvičení jako: „slalom, hoppelom, kneikelom, uvörslom“.
14
Vlivem sportovního hnutí v Anglii se lidová zábava změnila nejdříve v lidový sport, který se pak časem proměnil ve sportovní lyžování. (Strobl a Bedřich, 1999) Sjezdové lyžování bylo poprvé zařazeno do programu Olympijských her roku 1936. Závody světového poháru se pořádají od roku 1967. Mezinárodní lyžařská federace FIS, francouzsky Fédération Internationale de Ski, je hlavní mezinárodní organizací lyžařských sportů. FIS byla založena v roce 1924 ve francouzském lyžařském městě Chamonix. Federace se stala vrcholným a rozhodujícím orgánem v otázkách mezinárodního lyžování. Těžiště práce FIS spočívá v řídící a koordinační činnosti v úseku závodního lyžování. Vydává mezinárodní pravidla, listiny termínů světových soutěží, výkonnostní žebříčky závodníků. (Gnad, 2008) V dnešní době je více než 100 členů národních lyžařských federací. FIS sídlí ve švýcarském městě Oberhofen am Thunersee.
15
4
Charakteristika sjezdového lyžování
Alpské lyžování je sport, kde je nevyhnutelná týmová práce, přestože se závodí individuálně. Úkolem závodníka je správně projet vytyčenou trasu od startu až do cíle v co možná v nejrychlejším čase. Trať, která je na svahu vyznačená branami, musí závodníci projet podle pravidel dané disciplíny. (Učební texty pro trenéry AD, 2007) Disciplíny ve sjezdovém lyžování můžeme rozdělit na čtyři základní typy; sjezd, Super-G, obří slalom, slalom. Pátá disciplína vzniká spojením rychlostní disciplíny jako je sjezd, nebo super-G a slalomu - superkombinace. Dvoukolové závody se jezdí v obřím slalomu, slalomu a superkombinaci. Každá z pěti disciplín je rozdílná nejen v točivosti a rychlosti, ale také v technice, fyzické přípravě a psychické náročnosti. Jednotlivé sjezdové disciplíny můžeme zařadit mezi činnost se submaximální intenzitou. Časové rozmezí se pohybuje ve slalomu (45 s) až po sjezd (2 – 2,5 min). Sjezdařské disciplíny z hlediska pohybových schopností řadíme do krátkodobé vytrvalosti. Dominantním energetickým systémem je anaerobní glykolýza bez využití kyslíku a vysoká tvorba kyseliny mléčné. Srdeční frekvence se přitom pohybuje mezi 85 % a 95 % maxima, kdy tvorba laktátu dosahuje hodnoty přes 10 mmol/l. Další využívané pohybové schopnosti jsou koordinační, rychlostní a vytrvalostní schopnosti, explozivní síla dolních končetin je totéž nezbytná. (Učební texty pro trenéry AD, 2007) Prostorová orientace, pocit skluzu, vědomí polohy a pohybu vlastního těla jsou další dílčí schopnosti v koordinaci sjezdaře. Celkový výkon v alpském lyžování je podmíněn řadou dalších faktorů, které výkon přímo ovlivňují. Jsou to kondiční, technické, biomechanické, taktické, psychické, somatické faktory a také působící vnější vlivy. (Učební texty pro trenéry AD, 2007)
16
Obrázek 1: Faktory sportovního výkonu v Alpském lyžování (Bernaciková, Kapounková a Novotný, 2010)
17
5
Struktura sportovního výkonu v Alpském lyžování
Na konečném výsledku ve sjezdovém lyžování se podílejí i další aspekty, které jsou podstatné v kariéře sjezdaře. Dovalil (2009) uvádí, že se každý sportovní výkon uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, která je zaměřena na dosažení maximálního výkonu. Tato činnost je v průběhu tréninku zdokonalována a osvojována jako dovednost a navenek se projevuje účelovou koordinací pohybové činnosti. Faktory, které ovlivňují výkon ve sjezdovém lyžování, můžeme rozlišit na takové, které tvoří faktory kondiční, taktické, technické, psychické a somatické. Podle Metodické komise SLČR (2007), je kondiční příprava zaměřena na vyvolání adaptačních změn organismu sportovce, a to především na rozvoj pohybových schopností sportovců. Rozvoj je determinován především následujícími faktory:
Morfologické faktory – tvar těla, % zastoupení tukové řasy, aktivní svalová hmota;
Biochemické faktory – stav bioenergetických, regulačních systémů;
Psychologické faktory – motivace, emoce, regulace pohybové činnosti;
Fyziologické faktory – funkce systémů organismu, především srdečně-cévního, dýchacího, pohybového;
Technické
faktory
–
způsob
řešení
pohybové
situace
v souladu
s biomechanickými zákonitostmi;
Biomechanické faktory – souvislost s technickými faktory, podíl na technice jízdy a zásadní vliv na výkon. Ohledně problematiky je dodnes zmíněno mnoho poznatků pocházejících ze
zátěžové fyziologie a také komplexní teorie motorického učení. Vzhledem k tréninkovým cyklům a aplikovaným tréninkovým podnětům, které jsou přítomny jak na sněhu, tak na suchu, lze formy kondiční přípravy v celkovém aspektu rozlišit na:
Intenzivní kondiční přípravu – počátek přípravného období zaměřený na zvýšení kondice a odstranění nedostatků. Trvá po dobu 4 – 6 týdnů, je podmíněna průběhem adaptačních mechanismů. Postupné zvýšení frekvence, intenzity a nároků na koordinační cvičení. 18
Průběžná kondiční příprava – uplatňuje se v soutěžním období. Má za úkol dodržet úroveň získané kondice. Podstatně menší frekvence a intenzita zatížení.
Rekondiční blok – zpravidla při delší přestávce mezi závody, lze využít na obnovení kondice a je zaměřen na vyladění nedostatků v soutěžním období. „Cílem kondiční přípravy je rozvoj PSch (pohybových schopností – poznámka
autora) přiměřených zatížení a s pomocí různých metod či modelů. Při posuzování účinnosti kondiční přípravy – zda jde o udržení stavu či o skutečný rozvoj – je nutné přihlédnout k dosažené úrovni trénovanosti, talentovým předpokladům, celkovému objemu zvoleného zatížení, frekvenci tréninkových jednotek aj.“ (Bedřich, 2007) Co se týká vztahu kondice versus technika, tyto dva body spolu velmi úzce souvisí. Jen těžko budeme těžit ze své kvalitní techniky bez vynikající kondice. Oba body jsou předurčeny genetickými předpoklady. Je rozdíl v talentovanosti a lehkosti tréninku, pakliže srovnáme začínajícího závodníka, který se narodil dvěma bývalým profesionálním lyžařům než páru, který sportu ani zdravému životnímu stylu nikdy neholdoval. Na
sjezdaře
se
kladou
požadavky
komplexní
povahy,
zatížení
je
širokospektrální. Dominují silové složky, rychlostní vytrvalost a dynamika. Proto by měla být celá koncepce založena na rozvoji schopností. Speciální pohybové dovednosti rozvíjíme zpravidla až po ukončení všestranné přípravy, kdy má sjezdař základní kondici, pak lze rozvíjet speciální pohybové dovednosti. Pro kondiční přípravu volíme na začátek přípravného období cvičení, které se mění od všeobecné až po speciální stimulaci vytrvalosti, dynamické síly, cvičení rychlosti a koordinace. Dbát se má i na kompenzační cvičení a trénink kloubní pohyblivosti. Individuální potřeby v kondičních nebo zdravotních aspektech by měly být zohledněny. Bedřich (2007) zaměřuje tréninkovou jednotku určitého cyklu na jednu, popřípadě dvě pohybové schopnosti, jejichž výběr nemůže být nahodilý. Optimální se jeví kombinace R→S, R→V, R→K, K→R, S→V, V→S. Nevhodné se jeví kombinace: S→R, V→R (R = rychlost, S = síla, V = vytrvalost, K = koordinace).
19
5.1
Kondiční předpoklady
5.1.1
Vytrvalostní předpoklady
Vytrvalost lze podle Dovalila (2009) definovat jako schopnost dlouhodobého vykonávaní pohybové činnosti určité intenzity, aniž by došlo ke snížení její efektivnosti, tzn. odolávat únavě. S narůstajícím časem trvání klesá intenzita pohybové činnosti a opačně, v kratším časovém úseku lze provádět tuto činnost s vyšší intenzitou. Podle energetického zajištění lze vytrvalostní předpoklady rozdělovat na dlouhodobou, střednědobou, krátkodobou a rychlostní vytrvalost. O úrovni rozhoduje adaptabilita dýchacího a srdečně-cévního systému při přijímání a transportu kyslíku do zapojovaných svalových skupin. O úrovni vytrvalostních schopností rozhoduje aerobní výkon (VO2max) a aerobní kapacita. Aerobní kapacita u sjezdařů alpského lyžování je podle Grasgrubera a Cacka (2008) mírně nadprůměrná. Dosahuje hodnot VO2max 50 – 60 ml/kg. Vliv na samotný výkon může mít taktéž nadmořská výška. Vzhledem k době trvání pohybové činnosti podle Dovalila (2009), dělíme vytrvalost na rychlostní, krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou.
Rychlostně vytrvalostní předpoklady jsou schopnosti vykonávat pohybovou činnost s co nejvyšší intenzitou, a to nejdéle do 20 – 30 sekund. Energetickým zdrojem je aktivace systému ATP-CP, převážně kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku.
Krátkodobé vytrvalostní předpoklady představují zatížení od 35 s do 2 min, kdy intenzita pohybové činnosti (buď rychlostního nebo silového charakteru) dosahuje maxima, dominuje anaerobní zóna energetického krytí. Zdrojem energie je anaerobní glykolýza – štěpení glykogenu – bez využití kyslíku.
Střednědobé
vytrvalostní
předpoklady
se
pohybují
většinou
v intervalu
od 3 do 10 minut, intenzita pohybové činnosti je submaximální. Průběžně je zapojena i aktivace LA systému. Energetickým zdrojem je zde glykogen, jeho vyčerpání případně vede k únavě.
Dlouhodobé vytrvalostní předpoklady zahrnují výkony od 10 minut do více jak 6 hodin. Dominuje aerobní úhrada energie, za přístupu kyslíku se využívá glykogen, později i tuky.
20
5.1.2
Silové předpoklady
Silové předpoklady jsou pro sjezdaře v alpském lyžování nezbytné. Schopnosti silového charakteru lze podle Dovalila (2009) chápat jako souhrn vnitřních předpokladů. Dále jsou silové schopnosti definovány jako schopnosti překonávat či udržovat vnější odpor svalovou kontrakcí. Aktivace příslušných svalových vláken závisí na velikosti odporu a rychlosti pohybů, době trvání a aktivaci energetických systémů, čemuž odpovídá základní dělení silových schopností. Motorická síla se podle Dovalila (2009) projevuje v těchto formách:
Absolutní síla – vytvářena absolutním silovým potenciálem svalu nebo svalové skupiny.
Maximální síla – největší možná síla, kterou je člověk schopen záměrně vyvinout a která je dána bez ohledu na rychlost dosažení maximálních hodnot co nejvyšším překonaným odporem při dynamické svalové činnosti nebo nejvyšší svalovou tenzí při statické svalové činnosti.
Rychlá síla – rychlé střídání kontrakce a relaxace, schopnost dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb uskutečnit. Hodnocení je komplexní, zejména v provedení pohybu maximální rychlostí v nejkratším čase nebo vytvoření co největší rychlosti v konečné pohybové fázi.
Výbušná síla – schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu. Závisí na průřezu svalových vláken, stupni vnitrosvalové koordinace, elasticitě šlach a vazů.
Vytrvalostní síla – schopnost odolávat únavě při déletrvající svalové činnosti aerobního nebo anaerobního charakteru. Při překonávání zátěže je závislá na úrovni maximální síly.
21
5.1.3
Rychlostní předpoklady
Rychlostní předpoklady jsou geneticky podmíněny množstvím rychlých a pomalých svalových vláken. Rozvoj rychlostních schopností není lehce ovlivnitelný. Z hlediska rychlosti provedení pohybu jsou rychlostní schopnosti využívány v alpském lyžování. Podle Dovalila (2009) by měla být rychlost trénovaná podle potřeb jednotlivých sportovních specializací, a to ve všech potřebných projevech, přičemž by mělo cvičení odpovídat pokud možno co nejvíce požadovanému typu činnosti. Výkon v alpském lyžování není založen jen na rychlostních schopnostech, v přípravě by neměl být zanedbáván. Jednotlivé rychlostní schopnosti jsou podle Dovalila (2009) děleny na:
Reakční rychlost – spojenou se zahájením pohybu;
Acyklickou rychlost – co nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů;
Cyklickou rychlost – daná vysokou frekvencí opakujících se stejných pohybů;
Komplexní rychlost – daná kombinací cyklických a acyklických pohybů, kde se nejčastěji vyskytuje jako rychlost lokomoce kombinací cyklických a acyklických pohybů včetně reakce. Maximální musí být vždy intenzita rychlostních cvičení, přičemž dobu trvání
cvičení určuje pokles rychlosti do 10 – 15 s. Aby bylo dosaženo požadovaného adaptačního efektu, měl by být počet opakování poměrně velký. Interval odpočinku by měl mít aktivní povahu a být natolik dlouhý, aby byla zabezpečena obnova potřebných energetických zdrojů. V alpském lyžování se setkáváme s reakční rychlostí, která je důležitá u změny polohy těla mezi jednotlivými oblouky. Rychlostní a silové předpoklady jsou směrodatné. Bezesporu platí, že silové a rychlostní předpoklady jsou navzájem těsně svázané, tedy bez silových předpokladů nelze mít dobrou úroveň rychlosti a opačně.
22
5.1.4
Koordinační předpoklady
Ve sjezdovém lyžování jsou koordinační schopnosti potřebné pro kvalitní pohybový výkon; rozhodujícím způsobem ovlivňují techniku jízdy. Dá se tvrdit, že koordinační schopnosti jsou pro sjezdaře nepostradatelné. „V řadě sportů se objevují nároky na dokonalé sladění pohybu, na rytmus, rovnováhu, na odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, pružné změny a přizpůsobení se, na přesnost provedení atd.“ (Dovalil, 2009). Proto rozhodující úlohu zaujímá funkce centrálního nervového systému, který má přímý vliv na koordinaci svalů při provádění pohybu a také na uchovávání naučených informací. Podle Dovalila (2009) můžeme základní koordinační schopnosti rozdělit na:
diferenciační schopnost;
orientační schopnost;
schopnost rovnováhy;
schopnost reakce (rychlost, ale i vhodnost a správnost);
schopnost rytmu;
schopnost spojování (spojování pohybů a jejich částí);
schopnost přizpůsobování.
23
Obrázek 2: Komplex koordinačních schopností (Dovalil, 2002)
24
Důležitý je význam koordinačních předpokladů. Přímými i zprostředkujícími faktory se stávají struktury sportovních výkonů. Podstatně ovlivňují kvalitu dovedností, zvyšují jejich přesnost, přizpůsobivost, usnadňují spojování pohybů a jejich výběr. Rozvoj koordinačních schopností patří k důležitým předpokladům rychlého a kvalitního osvojování techniky i jejího využívání. 5.1.5
Pohyblivost
Pohyblivost je schopnost člověka vykonávat pohyby v kloubech, a to ve velkém rozsahu. V jednotlivých odvětvích se uplatňuje ve specifických požadavcích, patří k limitujícím výkonnostním faktorům. Snížením pohyblivosti, tj. tuhostí nebo zkrácením svalu, dochází k riziku zranění či vzniku bolesti. „Pohyblivost se zvyšuje tím, že dochází k prodlužování vazivových tkání a svalů pravidelným, řádným strečinkem. Pohyblivost se naopak snižuje, jestliže nejsou tyto tkáně po určitou dobu protahovány nebo nedochází k jejich dostatečné činnosti.“ (Alter, 1999) Pohyblivost nebo flexibilitu můžeme podle Altera (1999) definovat jako schopnost, díky které je člověk schopen pohybovat svaly a klouby v plném rozsahu. Lze rozlišit několik druhů pohyblivosti:
Statickou pohyblivost – dána rozsahem bez ohledu na rychlost;
Dynamickou pohyblivost – spojována s dynamickým pohybem, může být ovšem riziková kvůli úrazu;
Funkční pohyblivost – to schopnost využití rozsahu kloubní pohyblivosti, která odpovídá specifice protahování, pro sportovní výkon má největší význam;
Aktivní pohyblivost – je to rozsah pohybu při volním použití svalů bez vnější pomoci. Využití pohyblivosti pro alpské lyžování je z hlediska praxe vhodné pro
předcházení zranění, pomáhá relaxaci, prohlubuje pohybové vnímání a má nepřímý vliv na koordinační schopnosti. Před sportovním výkonem zařazujeme dynamický strečink, statický po výkonu. Značnou výhodou rozsahu pohyblivosti je snadnější zvládání obtížných situací v tratích.
25
5.2
Proměnné charakterizující výkonnost
5.2.1
Fyziologické předpoklady
Sjezdové lyžování je velmi často vzhledem k náročnosti přirovnáváno k běhům na 400 či 800 m (Martens, 2004). Řadíme jej do sportovních činností se submaximální intenzitou trvající od 1 do 3 minut. Energetický výdej je u každé disciplíny odlišný. Po fyziologické stránce klade alpské lyžování velmi vysoké požadavky. Jedná se o adaptaci statokinetického ústrojí, změny svalového napětí (flexe, extenze), výrazné hypoxické rozdíly, adaptaci kinetického, zrakového, sluchového a pohybového analyzátoru, které tvoří část tzv. komplexních pocitů lyžaře, jako jsou například pocit skluzu, sněhu, lyží a rychlosti. Vytrvalostní předpoklady rychlostního charakteru závisí na délce energetického krytí. Podle Dovalila (2002) hraničí rychlostní vytrvalost na rychlostním a vytrvalostním pomezí lidských schopností. Aktivací ATP-CP systému je podložené energetické krytí. Za zdroj energie je převážně kreatinfosfát štěpený bez využití kyslíku. Celková pohotovostní nabídka ATP + CP je malá a celkové množství v této aktuální podobě je podle Maughana a Gleesona (2010) při svalové aktivitě maximální intenzity s trváním od 10 do 30 s. Jako mechanismy k zajištění potřebné energie jsou podle Hohmanna, Lamese a Letzeltera (2010) pro kontrakci svalových vláken primárními zdroji energie rozklad ATP na ADP. Pokud trvají svalové kontrakce déle, pak musí být resyntéza ATP z ADP zajištěná pomocí sekundárních energetických zdrojů. Jelikož doba trvání jízdy se v kategoriích žactva ve sjezdovém lyžování pohybuje od 45 – 60 s, spadá energetické krytí do anaerobní glykolýzy. Vysoká potřeba energie vede k nadměrné produkci pyruvátu, který není plně převáděn na aktivovanou kyselinu octovou. Pyruvát hydrogenuje na laktát, kde zachycuje vodíkové ionty. Hodnoty z hladiny vytvořeného laktátu nám poskytují informaci o stupni překyselení svalů. Anaerobní glykolýzou je aktivovaná fosfofruktokynáza, tzn., že na 1 mol glukózy mohou být obnoveny až 2 moly CP a tím se resyntezují 2 moly ATP. V důsledku příliš vysoké koncentraci laktátu dojde k inhibici klíčového enzymu fosfofruktokináze, to vede ke způsobené poklesu intenzity pohybu.
26
Důsledkem vyčerpání energetických zdrojů dochází k únavě sportovce. Jako únavu lze podle Dovalila (2002) chápat jako vyčerpání energetických rezerv,zvýšenou koncentraci laktátu. Únava je stav organismu, který je po zatížení typu intenzivního anebo po zatížení extenzivního typu motorických a psychických zatížení. Projevy únavy mají různou podobu. Velkou roli přitom hraje i centrální nervový systém. Podle Neumanna, Pfütznera a Hottenrotta (2005), se únava ve sportu projevuje poklesem síly rychlosti, vytrvalosti a pohybové koordinace. Sjezdař v důsledku pociťuje zhoršenou svalovou koordinaci a to zejména v rychlosti provedení pohybu v jízdě a tím i zhoršení techniky. Glykogen tím pádem představuje hlavní energetickou formu zásobování, která se nachází v savčím organismu, a je přítomen především v játrech a ve svalu. (Murray, 2002) 5.2.2
Technické předpoklady
Technikou se rozumí schopnost, která je získaná učením, řešit správně, rychle a pohotově určité pohybové úkoly. „Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanizmů.“ (Dovalil, 2002) Technika je záležitost řídit motoriku, aby bylo v konečném výsledku dosaženo dokonalé souhry svalových skupin, které jsou řízeny nervosvalovou soustavou. Techniku popisuje Hohmann, Lames a Letzelter (2010) jako komponentu sportovních a výkonnostních předpokladů. Tak jako jiné komponenty se skládá technika z komponentů dílčích. Podle Hohmanna, Lamese a Letzelera (2010) se pojem technika dělí na:
Sportovní techniku – souhrnné označení pro řadu technických dovedností sportu nebo sportovce;
Technickou dovednost – účelný a efektivní sled pohybů k vyřešení určitého úkolu ve sportovní situaci.
27
„Technická úroveň výkonu sportovce je popsána pomocí dispozice umožňující provedení technických dovedností ve vysoké kvalitě.“ (Hohmann, Lames a Letzelter 2010) Technika se skládá s dílčích komponentů, na které se dá pohlížet ze dvou hledisek:
Objektivní – stav, kde se popisují realizované anebo ideální sledy pohybů;
Subjektivní – stav, když jsou stupněm ovládání technických dovedností míněny přetrvávající dispozice sloužící k charakteristice individuální výkonnosti. Pod technickou dovedností, kterou konstatují Nitsch a Neumaier (1997), se
chápe:
Abstraktní pohybový model, tak je i konkrétně realizovaný sled pohybů;
Vnější provedení, tak i vnitřní představa pohybu;
Standardizovaný průběh pohybu, tak i flexibilní, situačně proměnlivá a přizpůsobená pohybová odpověď. K technickým předpokladům ve sjezdovém lyžování také patří koordinační
předpoklady. Technika a koordinace se vzájemně ve sjezdovém lyžování prolínají. V koordinaci se také jedná o dílčí předpoklady. Podle Hohmanna, Lamese a Letzeltera (2010) je koordinace definována jako souhrnné označení pro řadu koordinačních schopností. Koordinační schopnosti jsou jednotlivé aspekty řízení pohybů, které jsou co do kvality svého provedení považovány za přetrvávající dispozice k jednání. Nejen ve sjezdovém lyžování, ale i v další řadě sportů se využívá celá řada koordinačních schopností. Hirtz (1985) uvádí:
Reakční schopnost;
Rytmickou schopnost;
Rovnováhovou schopnost;
Prostorově-orientační schopnost;
Kinesteticko-diferenciační schopnost.
28
Alpské lyžování patří do skupiny technických sportů, ve kterých se uplatňuje složitá lokomoce celého těla. Koordinace pohybů při samotném průjezdu obloukem a následném přechodu mezi oblouky je složitá. Lyžařský trénink na sněhu mezi bránami si vyžaduje uvědomění postavení vlastního těla a jeho těžiště, vzhledem k podložce (svahu). To vyžaduje určitou imaginární představu o prováděném pohybu. Zásadní je zkoordinovat práci nohou, ve smyslu postavení lyží na hrany, s pohybem těžiště, trupem a s pažemi. Tento složitý komplex pohybů pak musí sjezdař přenést do jízdy v bránách a uplatnit jej v různých poloměrech oblouků. Technika je záležitostí řízení motoriky, aby bylo dosaženo dokonalé souhry svalových skupin, které jsou řízeny nervosvalovou soustavou. Z tohoto pohledu můžeme podle Dovalila (2002) techniku rozdělit na:
Vnitřní techniku;
Vnější techniku. Podle Dovalila (2002) je vnitřní technika tvořena neurofyziologickými základy
sportovní činnosti, které mají podobu stabilizovaných a zpevněných pohybových vzorců. Vnější technika se projevuje jako organizovaný sled pohybů a pohybových činností. Její rozbor umožňují různé druhy kinematických analýz prováděných z videozáznamů. V alpském lyžování jsou faktory techniky zásadní pro správné provedení pohybového úkolu, zároveň funkční lyžařská technika je přímo ovlivňována množstvím vnitřních a vnějších faktorů (Obr. 3).
Obrázek 3: Vlivy působící na lyžařskou techniku (Chevalier, 1998)
29
Učení se sjezdařské techniky vede v průběhu celé sportovní kariéry závodníka. Každý lyžař má svůj styl, tzn. osobité provedení pohybu. V kategorii od mladšího žactva se sjezdařská technika mění individuálně u sportovců skoro každou sezonu. Důsledkem je fyziologický růst jedinců a tím pádem i změna délky materiálu (lyží). Ve starším žactvu, kde dochází ke konci rozvoje růstu a také k materiálovému sjednocení délek lyží, se technika sjezdového lyžování pomalu stabilizuje. Další novou techniku je potřeba pojmout a natrénovat, pokud dojde ke změnám pravidlům poloměrů lyží. Zejména tak tomu bylo v loňské sezoně 2012/2013 v disciplíně obřího slalomu z poloměru 27 m na 35 m. 5.2.3
Psychické předpoklady
Psychika je jeden z důležitých faktorů u alpských disciplín. V těžkých, ba někdy i v extrémních podmínkách, jsou nároky na psychiku vysoké. Zdolávat prudké svahy ve vysokých rychlostech je náročné nejen po fyzické, ale také po psychické stránce závodníka. Vyžaduje to značnou odvahu, překonávání strachu a úzkosti. Proto hrají psychické faktory velikou roli při výkonu. Podle Dovalila (2002) je sportovní výkon z pohledu psychologie závislý na kondičních a senzorických schopnostech a také na motivaci závodníka. Schopnosti senzorické jsou založeny na smyslech člověka, jeho úrovni vnímání a čití. Souvisí s nimi také intelektuální schopnosti a úroveň motorické inteligence. Dalším zmíněným komponentem, který patří mezi psychické faktory, je motivace. Motivaci můžeme podle Periče (2012) chápat jako určitý druh potřeby. Motivace rozhoduje o intenzitě, vzniku a jednání člověka. Do sportovního výkonu se totéž promítají sociální role, osobnostní faktory a temperament. V důsledku vnějších faktorů v tréninku a rovněž závodu ve sjezdovém lyžování, je riziko zranění poměrně vysoké. Lyžař – sjezdař se většinou pohybuje ve velkých rychlostech, které dosahují v disciplíně sjezd až 130 km/h. Často se nachází v labilních polohách, kde na něj působí velké odstředivé síly, musí se vyrovnávat s kvalitou a profilem tratě, s nepříznivým počasím a okolními vlivy. Kvůli délce výkonu, která je v disciplínách slalom v kategorii žáků do 50 vteřin a obřím slalom do 1 minuty, je nutná maximální soustředěnost a optimálně zvýšená aktivační úroveň. Maximální výkon bývá většinou spojen se střední úrovní motivace. Pokud je motivace velmi vysoká vede to
30
většinou k enormně zvýšenému svalovému napětí, což způsobuje „křečovitost“ a diskoordinaci pohybového aparátu. 5.2.4
Taktické předpoklady
Podle Bedřicha (2007) je úkolem taktické přípravy osvojení si řešení sportovního úkolu prostředky sportovního boje, které vedou k dosažení vysokého výkonu. Dále to je systematický rozvoj tvořivých schopností (kreativity), které umožňují nové způsoby řešení soutěžních situací. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že k rozvoji taktických faktorů je zapotřebí určitých souborů vědomostí a intelektové schopnosti. „Taktikou se chápe způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly daného sportu. Spočívá ve výběru optimálního řešení strategických a taktických úkolů. Ten však bezprostředně souvisí s technickými aspekty, takže realizace taktických záměrů je možná jedině prostřednictvím techniky.“ (Dovalil, 2002) Dle Dovalila (2002) lze rozdělit taktiku na individuální a skupinovou, dále na útočnou a obrannou. Faktory taktiky lze nejvíce uplatnit ve sportovních hrách a ve sportech, kdy je dlouhodobá délka sportovního výkonu. Vzhledem k tomu, že v samotném sportovním výkonu v alpském lyžování, které je krátkodobé a individuální povahy, se faktory taktiky příliš neuplatňují. S jistotou můžeme říci, že se taktika uplatňuje během celého závodního dne. Taktické faktory tak ovlivňují např. rozježdění před závodem, představa optimální stopy během prohlídky trati, výkon jízdy v druhém kole, či záměrná regulace závodní jízdy z pohledu těžších pasáží tratě, nebo výkony soupeřů. Taktiku zde lze aplikovat z pohledu použití nových netradičních prvků a jejich kombinací, ale především prostřednictvím precizního provedení závodní jízdy. Faktory taktiky se uplatňují v týmových soutěžích na světových šampionátech, nebo např. v bojích o celkové pořadí ve světovém poháru a světovém žebříčku. 5.2.5
Biomechanické předpoklady
S technickými faktory úzce souvisí faktory biomechanické. Na technice jízdy se tyto faktory podílejí a mají zásadní vliv na výkon. Podle Vaverky (1989) se pohybový
31
systém z biomechanického hlediska u sjezdového lyžování skládá z několika subsystémů. Subsystémy tvoří:
Subsystém pasivních prvků: kosti, šlachy, vazy, chrupavky, tkáně – neprodukují sílu – pouze přenáší sílu z vnitřního prostředí lidského těla na vnější prostředí, v němž se jedinec pohybuje;
Svalový subsystém: svaly produkují fyzikální veličinu, sílu;
Řídicí subsystém: centrální a periferní nervový systém – řídí činnost svalového subsystému. Podle Baláže (2004) je sjezdové lyžování z biomechanického aspektu složitý
synergetický systém pohybů lyžaře na nakloněné rovině. Pro analýzu jsou hlavní dva systémy:
Vnitřní síly;
Vnější síly. Společně vytvářejí tyto síly základní předpoklady pro optimální biomechanickou
strukturu pohybu na sněhu. Alpské lyžování patří do oblasti sportů, ve kterých je zapotřebí technického vybavení. Současné lyže mají vlastnosti, které dovolují vykonávat pohyb v širokých dimenzích, s menší námahou, větší efektivností a přizpůsobivostí lyžaře. „Při lyžování je lyžař pevně spojen s výzbrojí a výstrojí (lyže, boty, hole, přilba, oděv) a v mechanických interakcích s vnějším prostředím musí na tyto hmotnosti reagovat svalovými silami. Podobně z pohledu vnějších sil je třeba v určitých pohybových situacích (především bezoporové situace) chápat lyžaře + výzbroj a výstroj jako ucelený hmotný útvar. Hovoříme o soustavě lyžař – lyže.“ (Vaverka, 1989)
32
Obrázek 4: Ted Ligety (2013)
Legenda: FG = tíhová síla → G = m . g m = hmotnost g = tíhové zrychlení (9,81 m.s-²) FG1 = složka tíhové síly působící v podélné ose těla (FG1 = G . cos α) FG2 = složka tíhové síly udělující zrychlení a působící v podélné ose lyží (FG2 = G . sin α) FG3 = složka tíhové síly působící kolmo na podélnou osu lyží způsobující bočné sesouvání Fod = síla odstředivá Fdo = síla dostředivá Fr o = síla reakce opory FSVA = svalová síla α = úhel postavení lyží na svahu Dále na lyžaře působí síla FZ = setrvačná síla a síla FT = síla tření.
33
5.2.6
Somatické předpoklady
Somatické komponenty mají nejen pro sjezdové lyžování, ale také pro každé sportovní odvětví, svojí významnou roli. Dovalil (2002) uvádí somatické faktory jako činitele, které jsou stále a v značné míře geneticky podmíněné. Tyto faktory se týkají podpůrného systému. Zejména kostry, svalstva, šlach a vazů. Z velké části vytvářejí tyto faktory biomechanické podmínky konkrétních sportovních činností. Mezi zásadní somatické faktory patří:
Výška;
Hmotnost těla;
Délkové rozměry a poměry;
Složení těla;
Tělesný typ. Aktivní tělesnou hmotu a tuk můžeme rozlišovat ve složení těla. Výška těla
s tělesnou hmotností a % tukem spolu do značné míry souvisí. Složení svalu a poměr zastoupení rychlých a pomalých vláken hraje také důležitou roli. Jako dobrý somatický předpoklad se podle Dovalila (2002) jeví somatotyp ektomorfních mezomorfů, převažující izomorfní komponentou a s minimální endomorfií. Grasgruber a Cackek (2009) uvádějí, že tendence určitých svalových vláken sjezdařů není nijak výrazná, spíše převažují pomalá vlákna. V poměru 46:56 – vyjádřeno v %.
Tabulka 1: Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová, 1993*, Grasgruber a Cacek, 2008**, Kutač a kol., 2010***) Zdroj: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/zima-alpy.html
34
Obrázek 5: Somatograf lyžařů alpských disciplín. (Červeně – ženy, modře - muži) (URL1)
35
6
Ontogeneze
Ve sjezdovém lyžování se kategorie dělí na přípravku (7 - 9 let), předžactvo (10 - 11 let), mladší žactvo (12 - 13 let) a starší žactvo (14 - 15 let). Moje práce se bude zabývat kategorii mladšího a staršího žactva. Nutné je definovat všechny kategorie, protože počátek pro další vývoj se nachází v období mladšího školního věku (6 -11 let) a vrcholí v období staršího školního věku (12 - 15 let). Kvůli efektivitě tréninku je potřebné rozvíjet různé schopnosti dle daného senzitivního období. Každá schopnost má určité období rozvoje, které není jednotné pro všechny. Předpokladem pozitivního účinku tréninku na dětský organismus je podle Krištofiče (2006) stav připravenosti, který je charakterizován mírou rozvoje pohybových schopností, počtem osvojených pohybových dovedností a sumou pohybových zkušeností. Pro sjezdaře je v období prepubescence a pubescence dle Pernitsche a Staudachera (1998) vhodné rozvíjet sílu, rychlost, vytrvalost a koordinaci. Při rozvoji těchto schopností je nutné dbát na dlouhodobé a přiměřené zatížení. Jak uvádí Krejčířová a Langmeier (1998), je počátek mladšího školního věku citlivý na rozvoj komplexu rychlostních a koordinačních schopností. Silové schopnosti se zvyšují přirozeným zráním svalového a kosterního aparátu. Vzhledem k nedokončené osifikaci se nedoporučuje zapojit silová statická cvičení. V období mladšího školního věku by se u sjezdařů měl klást důraz na posilování svalstva trupu, páteře a zad, který má pozitivní vliv z hlediska prevence vadného držení těla a zároveň zpevňování pro zvládání nároků vnějších podmínek na lyžích.
6.1
Mladší školní věk
V období mladšího školního věku dochází k rozsáhlým a významným biologickým a psycho-sociálním změnám. Proto je tohle období ještě podle Periče (2012) vnitřně rozděleno na dětství (6 - 9 let) a prepubescenci (9 - 11 let). Z hlediska tělesného vývoje jsou podle Jansy a Dovalila (2007) přírůstky tělesné váhy a výšky rovnoměrné a pozvolné. Dochází ke změnám tělesných proporcí, největší prodloužení jsou zejména u dolních končetin. Toto období se taky nazývá „zlatým věkem motoriky“ (Treml, 2004). Kostra ještě není vyvinutá úplně, proto postupuje osifikace kostí pomalu. Podle Periče (2012) se zakřivení páteře ustaluje, osifikace 36
pokračuje rychlým tempem, přesto jsou kloubní spojení měkká a pružná. Dál dochází ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami nastávají příznivější pákové poměry končetin, tyto vytvářejí pozitivnější předpoklady pro vývoj různých pohybových forem. Na počátku tohoto období prepubescence je u jemného svalstva obtížná nervosvalová koordinace. Mezi chtěním a vnímáním většinou nedochází k vždy k souladu. Kučer aj. (2011) píše, že se významně zlepšuje hrubá i jemná motorika, roste svalová síla a výrazně se lepší koordinace pohybů celého těla. Při pohybové činnosti však stále dochází k nadbytečným pohybům potřebných pro dosažení cíle. V tomto věku je velice důležité, aby trénink co nejvíce připomínal hru. Zlepšení se dá dosáhnout procvičováním, v 11 letech je dítě schopné si osvojit pohyby i velmi jemné. Proto je potřeba pohybové dovednosti procvičováním opakovat a upevňovat. Vytvářejí se příznivé podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností. Zvyšuje se schopnost učení složitějších pohybů a dochází ke zjemnění pohybové koordinace. (Krejčířová a Langmeier, 1998) Z psychologického vývoje přibývá nových vědomostí, dochází k rozvoji paměti a představivosti. Vlastnosti osobnosti dítěte ještě nejsou ustáleny, jsou impulsivní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě vyvinuta slabě, nemůže sledovat dlouhodobé cíle.
6.2
Starší školní věk
Starší školní věk, jinak také nazýván jako přechod z dětství do dospělosti, je podle Periče (2012) období, které je charakterizováno značnými biologickými a psychickými změnami. Změny probíhají ve vysokém tempu biologických a psychosociálních změn, kde činnost endokrinních žláz a rozdílnost v produkci hormonů, způsobují značně individuální průběh období staršího školního věku u jednotlivých jedinců. Období je velmi nerovnoměrné, proto se dělí na prepubertu (11 - 13let) a pubertu (13 - 15 let). Patrný nepoměr výškového růstu s růstem váhy vede k určité diskoordinaci dětí ve věku do 13 let. Končetiny rostou rychleji než trup, proto je růst do výšky zřetelný než růst do šířky. Růstové změny mohou negativně působit na kvalitu pohybu dítěte. (Perič, 2012)
37
K vrcholu všeobecného rozvoje dochází mezi 11. a 12. rokem života, děti jsou schopny předvídat vlastní pohyby na vysoké úrovni, dokážou se přizpůsobit měnícím se podmínkám. Pohyb je pro děti v tomto období nutností, vhodné je časté střídání kvantity a kvality pohybu. Stimulace se jeví pozitivně, v některých sportech může přinášet nevhodné psychické a fyzické zatížení. Podle Kučery aj. (2011) existuje mnoho příkladů pro maximální specializaci tréninkového procesu. Dítě je schopno v tomto věku zvládnout prakticky všechny pohybové prvky. V období druhé fáze dochází postupně k vytváření prvotních a druhotných pohlavních znaků. Předstih mají většinou dívky. (Jansa a Dovalil, 2007) Díky růstovým rozdílům mezi dívkami a chlapci dochází k mírně lepším výkonům u dívek než u chlapců. Mentální pokroky souvisí dále se zdokonalující se percepcí, jsou schopny řešit složitější úkoly jak konkrétního, tak abstraktního charakteru.
6.3
Biologický a kalendářní věk
Věkové rozdíly v období žactva mladšího a staršího jsou relativní, protože každé dítě se vyvíjí individuálně a obzvlášť v těchto dvou kategoriích mohou být mezi dětmi stejného věku znatelné rozdíly. Důležité je třeba brát v potaz biologický věk, který je dán konkrétním stupněm biologického věku a není závislý na kalendářním věku. Pro trenéry je znalost biologického věku důležitou informací, která umožňuje objektivně posoudit fyzickou a výkonnostní vyspělost mladého sportovce. Pro lidstvo je věk vyjádřen počtem roků, měsíců, dnů ode dne narození. Biologický věk můžeme podle Plessla (2002) rozdělit na věk kalendářní a na věk biologický. Ne vždy se tyto dva typy věků spolu shodují. Kalendářní věk však nemusí v tom případě být vhodný ukazatel výkonu sportovce. Podle Periče (2012) je biologický věk dán konkrétním stupněm vývoje organismu. Ve většině případů se věk biologický neshoduje s věkem kalendářním. Buď dochází k biologické akceleraci, nebo k biologické retardaci věku. Každý jedinec má individuální tempo vývoje svého biologického věku. Individuální tempo vývoje vychází z genetických předpokladů, produkce hormonů, vlivů okolí. Různorodost věku mezi jedinci se vyrovnává kolem 38
18 - 20 let. Velmi důležité je znát biologický věk dítěte, a to k využití principu přiměřenosti a pro stanovení míry talentovanosti. K určení biologického věku podle Baliny (1994) slouží změna elasticity, tloušťka jednotlivých vrstev kůže a hojení ran. Další určující faktory biologického věku jsou stanovení stupně osifikace kostí nebo porovnání stupně rozvoje pohlavních znaků.
39
7
Senzitivní období
Senzitivní období jsou podle Periče (2012) definována jako vývojové časové etapy, které jsou vhodné pro trénink určitých sportovních aktivit spojených s rozvojem pohybových schopností a dovedností. Jedná se o existenci optimálních věkových období pro rozvoj a upevnění, kde se u dětí ve vývojových etapách dosahuje nejvyšších přírůstků rozvoje dané schopnosti. „Předškolní věk je charakteristický vysokou potřebou pohybu a vývojem hrubé motoriky, kdy děti získávají první pohybové zkušenosti.“ (Kryštofič, 2006)
7.1
Koordinační předpoklady
Do vývoje koordinačních předpokladů řadíme podle Hirtze (1985) optickoprostorové vnímání, které je součástí komplexu prostorově orientační schopnosti, která rozšiřuje výkonovou schopnostní složku o náležité pohybové jednání. Největší přírůstky výkonnosti byly (Meinel 1977 in Hirtz 1985) zjištěny mezi 7. a 9. rokem a pak mezi 10. a 13. rokem.
7.2
Rychlostní předpoklady
Rozvoj rychlostních předpokladů by měl být rozvíjen co možná nejdříve. Podle Periče (2012) vychází tento požadavek ze zákonitosti vývoje centrální nervové soustavy, která má pro rychlost význam z hlediska požadavků na střídání vzruchů a útlumů. Rozvoj rychlostních předpokladů není u dívek a chlapců stejný. Za zvlášť citlivé období a nejvíce vhodné pro ovlivňování tréninkem se podle Wintera (1984) a Kohoutka (1994) s vysokou pravděpodobností považuje věk od 8 do 12 - 13 let u dívek a do 14 - 15 let u chlapců.
40
7.3
Silové předpoklady
Svoje senzitivní období mají silové předpoklady poněkud pozdě. Podle Periče (2012) je to dáno vztahem k produkci pohlavních a růstových hormonů, které ovlivňují možnosti rozvoje síly. Patrné rozdíly se s přibývajícím věkem mezi dívkami a chlapci zvyšují. Baur (1994) uvádí, že dívky ve věku 11 - 12 let vykazují až 90 % síly chlapců, ve 13 - 14 let jenom 85 % a v 15 - 16 letech už pouze 75 % svalové síly chlapců. Vhodné období pro rozvoj silových předpokladů je podle Periče (2012) mezi 10. - 13. rokem u dívek a mezi 13. - 15. rokem u chlapců.
7.4
Vytrvalostní předpoklady
Perič (2012) uvádí vytrvalostní předpoklady do jisté míry jako univerzální, to v podstatě vede k rozvoji v jakémkoli věku. Důležité u dětí je nejdříve rozvíjet aerobní vytrvalost.
7.5
Pohyblivost
Při rozvoji pohyblivosti se dá konstatovat, že pohyblivost od dětství postupně vzrůstá s přechodným zpomalením v období mezi 5. – 6. rokem, 8. – 9. rokem a v pubertě. Nejintenzivnější rozvoj u dětí zaznamenáváme mezi 9. – 13. rokem. (Štilec, 1989) Podle Jansy a Dovalila (2007) dochází k největšímu rozvoji aktivní pohyblivosti mezi 9. a 13. rokem. U dívek je možné začít se záměrným rozvojem pohyblivosti dříve, v období mezi 8. – 9. rokem, přičemž nejvyšších přírůstků se dosahuje kolem 10. – 12. roka.
41
8
Diagnostika trénovanosti
V průběhu ročního tréninkového cyklu je nevyhnutelná kontrola (diagnostika) stavu trénovanosti sportovců. Má sloužit k poskytnutí informací o změnách, ke kterým dochází v průběhu tréninku. „Pod pojmem diagnostika sportovního výkonu si můžeme představit první krok při sledování tréninkového procesu, jako baterie testu, ve kterých jsou kvantifikovány sledované proměně. Je to nevyhnutelná a zásadní část každého úspěšného sledování tréninkového procesu. Tato diagnostika je zásadní součástí každého tréninkového plánu.“ (Bunc, 2009) V praxi se často využívají tzv. mikro-makro tréninkové cykly. „V dnešní době žádná soustavná dlouhotrvající aktivita nemůže být úspěšná bez čerpání výhod výzkumu a bez znalostí, které poskytuje.“ (Williams and Kendall 2007) Tento způsob platí i pro fyzické aktivity. Praktici na našem světě se stále dohadují, že praktické zkušenosti mohou být zaměněny za znalosti získané z výzkumných studií. Tato myšlenka v současné době ztrácí dvě stanoviska:
Žádný trenér není schopný během trénování procvičit všechny situace, které mohou ovlivnit sportovní úspěch.
Neustálé zlepšování sportovního výkonu závisí na celulární a subcelulární úrovni, jejichž zásady nemohou být prakticky a zejména efektivně upotřebeny bez znalostí získaných během výzkumu. „Diagnostika ve sportu je speciální forma výzkumu aktivit. Z tohoto pohledu
musí být v procesu respektovány základní zásady výzkumu. Objekt výzkumu udává, jak jsou věci či lidé porovnávání k tomu, jací by mohli být.“ (Bunc, 2009) Diagnostikou lze zjistit jak kvantitativní, tak kvalitativní složky trénovanosti. U kvantitativní diagnostiky lze posoudit hodnocení aktuální trénovanosti na základě výsledků kvantifikovaných testů. Kvantitativní diagnostika se přednostně uplatňuje při hodnocení kondičních předpokladů. „Vztah kvantitativních a kvalitativních předpokladů pohybových činností má pravděpodobnostní charakter.“ (Williams a Kendall, 2007). Tedy z aktuální úrovně kvantitativních předpokladů lze usuzovat na úroveň kvalitativních pouze s jistou pravděpodobností. (Bunc, 2012) 42
Müller, et al, (2003) ve své studii upozorňuje, že v posledních letech jsme byli svědky nezanedbatelných změn ve výkonnosti sjezdových lyžařů a skokanů a také v biomechanických metodách. S největší pravděpodobností za to nemůže jen samotné zvýšení tréninkového zatížení, ale také technologický pokrok v lyžařské výbavě a designu a změna pohybových (technických) vzorců. Pomocí kvalitativní analýzy, která se v poslední době stále více využívá (kinematická analýza, počítačová simulace), a také v kombinaci s kvantitativní analýzou (elektromyografie, měření rychlosti) je tak poskytnut náhled na biomechanické provedení a je možné efektivněji a individuálně upravit trénink. (Müller a Schwameder, 2003) Kvantitativní diagnostika se ve sjezdovém lyžování využívá na začátku a na konci přípravného období jako preventivní kontrola. Diagnostika kvantitativního typu se využívá v přechodném období, které předchází přípravnému období pro zjištění nedostatků. V kategorii žactva se spíš využívá kvantitativní diagnostiky.
8.1
Diagnostika trénovanosti ve sjezdovém lyžování
„Cílem kontroly trénovanosti je zjištění motorických schopností, abychom mohli porovnat sportovce mezi sebou a individuálně řídit trénink. Pokud je kontrola trénovanosti prováděna v pravidelných rozestupech, může být efektivita předešlých tréninkových opatření ověřena a následovní tréninkové obsahy a zatížení můžou být plánovány.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) 8.1.1
Diagnostika trénovanosti motorických předpokladů sjezdařů
v Čechách Sledování a kontrolování trénovanosti motorických schopností sjezdařů, je český systém totožný se systémem rakouským. Nicméně český systém se lehce opírá o poznatky rakouské literatury vydané Rakouským svazem lyžařů (ÖSV) např. „Konditionstraining im alpinen Skirennlauf“ (Pernitsch a Staudacher, 1998). Vyhodnocení výsledků se provádí podle vlastní metodiky. Každý stát vyhodnocuje a určuje kriteria testování a vyhodnocování podle své metodické komise. Trénovanost je ve sjezdovém lyžování kontrolována v průběhu přípravného období. 43
Podle metodické komise AD SLČR (2007) se ke kontrole trénovanosti využívá standardizované baterie (Tab. 2).
Motorická schopnost
Disciplína
MT / I. – 1. Cyklus Začátek cyklu
Rychlost obratnost, výbušnost a zrychlení
Člunkový běh
*
*
*
Explozivně silová schopnost
Skok daleký z místa snožmo
*
*
*
Staticko-silová vytrvalostní schopnost
Shyby (ženy výdrž)
*
*
*
*
*
*
*
*
*
Ne
*
Ne
*
*
Ne
Skokový běh
*
*
Ne
Cooperův test
*
*
Ne
Výbušná síla Obratnost, koordinace Silová vytrvalost Rychlost Rychlost, výbušnost, odrazová síla a rovnováha Vytrvalost
pětiskok – desetiskok Obratnostní test Přeskoky lavičky – 45 s Běh 50 m
MT / II. – 5. Cyklus Začátek cyklu
MT / III. – 7. Cyklus Konec cyklu
Tabulka 2: Testová baterie pro hodnocení kondičních předpokladů
Pro upřesnění, motorické testy (MT) se provádí v 18, 33 a 45 týdnu přípravného období.
44
8.1.2
Diagnostika trénovanosti motorických předpokladů sjezdařů
v Rakousku Rozdíly mezi kontrolou jednotlivých států nejsou veliké, nakolik se jedná o standardizované testové baterie. Metodická komise každého státu si určuje testové baterie ke zjištění trénovanosti dle vlastních požadavků. Požadavky jsou kladeny na rozvoj síly, vytrvalosti, koordinace. Testování se provádí na začátku a konci přípravného období, kdy se zároveň dané výsledky vzájemně porovnají. Normy testových baterií jsou určovány ÖSV. Kontrolování trénovanosti motorických schopností probíhá v alpských zemích, mj. v Rakousku za spolupráce Metodické komise Svazu lyžařů (ÖSV) a Institutu sportovního výzkumu Univerzity v Innsbrucku (Institut für Sportwissenschaft Innsbruck). Jelikož patří sjezdové lyžování mezi nejrozšířenější sporty v alpských zemích, je spolupráce s Německým a Švýcarským lyžařským svazem nevylučitelná. Výzkumy a zpětná vazba mezi výzkumným institutem Innsbrucké univerzity a ÖSV přinášejí nové a minimálně odlišné testové baterie ke kontrole trénovanosti motorických schopností sjezdařů. ÖSV vydal 2 nové testové baterie a normy k testování žactva. K testování rychlosti je využíván sprint na 15 m. Ke zjištění vytrvalosti je namísto Cooperovho testu nově zaveden běh na 1200 m, který není podle ÖSV a trenéra žactva SLSV Johanna Bruckera náročný na psychiku testovaného závodníka.
45
Rozhovor s Mgr. Johannem Bruckerem, trenérem žactva Salcburského svazů lyžařů (SLSV), Kaprun 14. 4. 2013. Motorická schopnost Vytrvalost Síla dolných končetin Silová vytrvalost Síla paži Koordinace Rychlost Síla trupu Odrazová síla
Cooperův test
MT / I. – 1. Cyklus Začátek cyklu *
MT / III. – 7. Cyklus Konec cyklu *
ILT1
*
*
*
*
* * * * *
* *
Disciplína
Přeskoky lavičky – 90 s Shyby Speedys2 50 m sprint Sed leh CMJ3
* *
Tabulka 3: Testová baterie rakouského SLSV
Kontrola trénovanosti je u žactva SLSV prováděna dvakrát v přípravném období. První testování se koná na začátku I. cyklu a druhé testování se provádí na konci přípravného cyklu. Více než dvě testování není možné kvůli většímu počtu atletů v SLSV za přípravné období uskutečnit. Jelikož v Rakousku neexistuje pro každý krajský lyžařský svaz jednotná testová směrnice, provádí se testování, jak je zmíněno, na začátku a na konci periody přípravného období.
1
Laboratorní test prováděn na izokinetickém dynamometru Cybex ke zjištění izometrické síly dolních končetin. Prováděn jednonož v úhlu 100°.
2
Překážková dráha s různými elementy, po dobu 10 s.
3
Counter Mouvement Jump: Skok z místa do výšky ze startovní pozice dolních končetin 90°.
46
9
Rakouský systém kondiční přípravy
„Centrální význam kondičních schopností se ztěžuje rychlým vývojem materiálu v nedávné minulosti. Je vědecky dokázáno, že základ pro pozdější vrcholové výkony musí být založen již v raném věku, jelikož veškerá zanedbání v tomto vývojovém období lze pak jen těžko, nebo vůbec dohnat. Proto je v nejvyšším zájmu sportovního vedení ÖSV připravit dlouhodobý, promyšlený a vyvíjející se tréninkový koncept pro naše mladé talenty a pozdní výkony.“ (Hans Pum, sportovní ředitel alpských disciplín, in Pernitsch a Staudacher, 1998)
9.1
Cíle kondiční přípravy
„Cíle kondiční přípravy jsou zvyšování výkonnostních schopností v závodu (aspekt zvyšování výkonu) a udržování tělesného zdraví (aspekt prevence).“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) „Sněhový trénink musí přednostně sloužit k vývoji a upevnění techniky. Proto musí být vytvořeny předpoklady v kondičním tréninku. Každý trénink na sněhu totéž obsahuje tréninkové vzruchy ke kondičnímu zlepšení. Tyto musí být zohledněny a v kondičním tréninku doplněny.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) Jako příklad uvádějí Pernitsch a Staudacher (1998), trénink slalomu, ve kterém jsou nasazeny vzruchy k vyvinutí rychlostní vytrvalosti. Tento tréninkový účinek lze zvýšit, pokud bylo na odpovídající úrovni rychlostní vytrvalosti již v tréninku zapracováno.
9.2
Kondiční trénink a trénink na sněhu
Podle Pernitsche a Staudachera (1998) kondiční trénink ve sjezdovém lyžování nemůže být nikdy závisle od tréninku na sněhu a celkové složitosti sportovního výkonu brán v úvahu a plánován. Ve středu pozornosti stojí trénink na sněhu, který je prostřednictvím kondičního tréninku připravován, doplněn a z preventivního hlediska zajištěn. Teorie všedního dne v některých sportech, která říká: „Zlá kondice může být kompenzována prostřednictvím dobré techniky“, se podle Pernitsche a Staudachera
47
(1998) ve sjezdovém lyžování neuplatňuje. Naopak, s dnešním lyžařským materiálovým vybavením, je dobrá technika vyvíjena na solidních kondičních předpokladech.
9.3
Tréninkové období
Špičkové výkony vyžadují dlouhodobou přípravu a systematické plánování. Tréninkové požadavky musí být postupně zvyšovány, aby bylo zaručeno kontinuální zlepšení sportovní výkonnosti. Začátek vrcholného výkonu ve sjezdovém lyžování začíná u dívek ve věku 18 – 20 let, u chlapců mezi 20 – 22 lety života. Do tohoto věku musí být výkonnostní potenciál rozvinut blízko hranic svých individuálních možností. Proto je nutná dlouhodobá tréninková příprava a nezbytná dlouhodobá tréninková výstavba ve věku 10 – 14 let, která je rozdělena dle biologických, motorických a tréninkově – metodických aspektů na tři úseky:
Základní trénink – prepubescence;
Nástavbový trénink – pubescence;
Závěrečný trénink – adolescence. „Z kondičního hlediska následuje začátek dlouhodobého, plánovaného a
uspořádaného tréninkového procesu zhruba ve věku od 8 do 9 let. Do tohoto věku by měla následovat, pokud je to možné, všestranná pohybová činnost a pracovat by se mělo v technicko-koordinativní oblasti.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) Věk
8-9
10 - 14
15 - 18
Rozvoj komponentů
Všestrannost technnickokoordinativní oblast
Objem vytrvalosti a silové vytrvalosti, rychlosti, rychlá síla a koordinace
Individuální upevňovaní rozvíjených komponent
Tabulka 4: Přehledy rozvoje komponent dle věku
Graf 1: Škála upevňování kondičních komponentů
48
9.4
Rozdělení tréninkových období
Rakouská „Červená nit“ ve sjezdovém lyžování podle Staudachera a Pernitsche (1998) vychází z následovného rozdělení tréninkových period podle věku. Dělí je na tři období:
Základní trénink – prepubescence;
Nástavbový trénink – pubescence;
Závěrečný trénink – adolescence. 9.4.1
Základní trénink
„V základním tréninku musí být naučené provádění kvality cvičení alespoň v hrubé formě jako základ pro další vývoj kondičních a koordinačních předpokladů. Důraz se klade na široké, ale zároveň cílené a dávkované pohybové vzdělání.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) Pod pojmem „hrubá forma“ je dle autorů Pernitsche a Staudachera (1998) myšlena kvalita provedení cvičení. Např. zlepšení pětiskoku. 9.4.2
Nástavbový trénink
„Veškeré kondiční komponenty musí být tak daleko vybudovány, aby mohl být provozován trénink v mládežnickém věku na profesionální a výkonnostní úrovni. Kolem konce věku žactva začíná narůstat význam v silové a vytrvalostní oblasti.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) 9.4.3
Závěrečný trénink
„V závěrečném tréninku musí být kondiční komponenty na co nejvyšší úrovni. Po úseku závěrečného tréninku následuje vysokovýkonnostní trénink v dospělém věku, který musí být absolvován 2 – 3 roky, aby bylo dosaženo špičkových výkonů. V tréninku vysokého výkonu je přes individuální tréninkové řízení zkoušeno mobilizovat veškeré rezervy výkonnosti. Pro vytvoření individuálního tréninku hrají analytické schopnosti a empatie trenéra velmi důležitou roli. Předpoklad, který nesmí být překročen, je počet 5 – 6 atletů ve skupině.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998)
49
9.5
Tréninková periodizace
Rakouský lyžařský svaz rozděluje roční tréninkový cyklus do následovných období:
Přípravné období I. – Červenec/Srpen;
Přípravné období II. – Září/Říjen;
Přípravné období III. - Listopad/Prosinec;
Závodní období – Prosinec až Březen/Duben;
Přechodné období – Duben/Květen. 9.5.1
Přípravné období
Jak uvádí Pernitsch a Staudacher (1998), jsou v přípravném období vytvořeny kondiční a koordinační předpoklady pro soutěže. Pro sjezdové lyžování by měl být upřednostňován paralelní vývoj veškerých kondičních technických komponentů. Znamená to, že obsah tréninků by neměl být rozdělen do bloků rychlostních, vytrvalostních, koordinačních. Všechny oblasti s jednotlivým zaměřením jsou vyvíjeny víceméně rovnoměrně, aby vyhověly složitosti sjezdového lyžování a byly pro trénink sjezdové techniky na sněhu po celý rok výkonné. 9.5.1.1 Přípravné období I. Přípravné období I., které má svou periodu v červenci a srpnu, by mělo být podle Pernitsche a Staudachera (1998) zaměřeno na rozmanitou sportovní činnost bez speciálního stanovení cíle nebo pravidelnosti. Důraz by měl být kladen na rozvoj všeobecné vytrvalosti, formou extenzivní, intenzivní metody a fartleku. 9.5.1.2 Přípravné období II. Přípravné období II. se vyznačuje zaměřením na rozvoj základní vytrvalosti, všeobecné síly, a to zejména tělesné statiky. Dále by se měla rozvíjet silová vytrvalost, koordinace, rychlost, rychlá síla, pohyblivost. Pernitsch a Staudacher (1998) uvádí rozvoj pohyblivosti formou zvláštních tréninkových jednotek, atletikou, her, běžeckou abecedou.
50
9.5.1.3 Přípravné období III. V posledním úseku přípravného období jsou podle Pernitsche a Staudachera (1998) stěžejní body kladeny na rozvoj rychlé síly, rychlosti, koordinace a základní vytrvalosti. Na programu v přípravném období III. jsou také silová vytrvalost a pohyblivost. 9.5.2
Závodní období
„Závodní období je rozdílně intenzivní na věkové kategorii a na počtu nasazení v závodu. Z kondičního hlediska platí udržet si získanou úroveň dovedností a schopností a pokud možno je nadále zvyšovat. Se zaměřenými kondičními jednotkami pokračuje specifická příprava na závody.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998) 9.5.3
Přechodné období
„V přechodném období stojí v popředí tělesné zotavení. Prováděny jsou regenerační a udržující tréninkové jednotky. Čím vyšší je výkonnostní věk, tím kratší je toto období (v tréninku vysokého výkonu trvá pouhých 14 dní), v tomto čase se provádí materiálové testy a pracuje se na vylepšení lyžařské techniky, proto je třeba mít k dispozici odpovídající kondiční stav.“ (Pernitsch a Staudacher, 1998)
51
PRAKTICKÁ ČÁST 10
Cíl a úkoly práce, výzkumná otázka, hypotéza
Cíle práce 1) Charakterizovat kondiční přípravu českých a rakouských sjezdových lyžařů. 2) Kvantifikovat počet tréninkových dní v období všeobecné kondiční přípravy v rakouském a českém mezocyklu. 3) Identifikace a diferenciace rozdílu v tréninkových systémech Rakouska a Česka. 4) Komparace objemu vybraných tréninkových jednotek. Výzkumná otázka Jaké jsou rozdíly mezi rakouským a českým systémem ve všeobecné kondiční přípravě? Na kolik % se liší rakouský systém od českého systému v období všeobecné kondiční přípravy? Hypotéza 1) Objem zatížení kondičního tréninku sjezdařů ve věku 11 až 14 let v počtu hodin je u rakouského kondičního systému větší než u českého kondičního systému. 2) Objem tréninku zaměřeného na trénink techniky sjezdařů je v Rakousku větší než v Česku. Úkoly práce 1) Získat data od rakouských trenérů a českých trenérů. 2) Získat tréninkové deníky lyžařů reprezentační úrovně v kategorii žactva Rakouska (Salcburského lyžařského svazu) a Česka. 3) Porovnat počet dní zatížení v přípravném období na suchu.
52
11
Výzkumné metody
Pro analýzu a porovnání přípravného období v kategorii žactva ve sjezdovém lyžování byly vybrány tréninkové evidence od trenérů české a rakouské strany. Dokumentace z Čech byly poskytnuty od různých trenérů a Metodické komise ÚAD Českého svazu lyžařů. Z rakouské dokumentace byly poskytnuty materiály od trenérů SLSV – Salcburského krajského svazu lyžařů. Tím bylo zajištěno, že se jedná o kvalitní, důvěryhodné materiály. Výzkumnou skupinu tvořila kategorie žactva. Získané podklady pocházejí z lyžařské sezony 2010/2011. Kvůli ochraně dat nemohlo být čerpáno z údajů aktuální sezony. Z ročního tréninkového cyklu bylo zkoumáno přípravné období se zaměřením na kondiční jednotky tréninků, počtu dní na sněhu, ale nikoliv závodů. Porovnávání bylo prováděno kvantifikací objemu součtu tréninkových jednotek, dnů zatížení, počtu dnů na sněhu, regenerace sil, posilování vlastní hmotnosti, obratností, speciálních cvičení, přípravou formou her a jinými aktivitami v přípravném období. Tréninkové ukazatele byly dále rozděleny na obecné tréninkové ukazatele a na speciální tréninkové ukazatele. Dále byly u speciálních tréninkových ukazatelů porovnávány všeobecné tréninkové prostředky. Jelikož evidence z poskytnutých materiálů nebyla totožná v jednotkách, musely být tréninkové jednotky rozebrány, aby vybrané údaje odpovídaly. Výsledným ukazatelem byl součet hodin zatížení, který byl percentuálně vyjádřen v porovnání mezi českým a rakouským systémem přípravného období sjezdových lyžařů. Po porovnání dat tréninkových evidencí byly údaje zpracovány do tabulek v programu Excel sady Microsoft Office.
53
12
Výsledky
Vyhodnocením kvantitativního porovnání poskytnutých materiálů bylo zjištěno, že objem tréninkových jednotek v přípravném období pro sezonu 2010/2011 je ze strany Rakouska větší než ze strany Čech. Porovnávána byla kvantifikace objemu tréninkových jednotek kategorie staršího žactva v přípravném období od 23. 6. 2010 do 14. 11. 2010. TJ
DZ
PDS
HZ
RS
RAKOUSKÝ SYSTÉM (RSys)
101 h
93 d
23 d
150 h
59 h
ČESKÝ SYSTÉM (ČSys)
89 h
80 d
18 d
192 h
78 h
Rozdil v % mezi RSys a ČSys
13,4 % 16 % 27,7 % -21,8%
-24,4 %
Tabulka 5: Kvantifikace tréninkového objemu h (počet hodin), d (počet dnů). Kvantitativní sumarizace tréninkových jednotek (TJ), počet dnů zatížení (DZ), počet dnů na sněhu (PDS), čas zatížení (HZ), regenerace sil v hodinách (RS). RSys (rakouský systém), ČSys (český systém)
V tabulce č. 5 je možné vidět objem jednotlivých cyklů tréninku v hodinách a ve dnech. Rakouský systém obsahoval celkem 101 hodin tréninku po dobu 93 dní, což činí o 13,4 % více tréninkových jednotek a o 16 % více tréninkových dnů než v českém systému. Rakouský systém obsahoval celkem 23 dnů na sněhu, přičemž český jenom 18, toto činí 27,7 % rozdílu. Český systém převyšoval rakouský systém v počtu hodin zatížení o 21,8 % a počet hodin regenerace celkem o 24,4 % během přípravného období kondičního tréninku.
10,5h
15h
Rozdíl rakouského systému v % 42,8 %
3,8h
20h
400 %
15,1h
21,5h
43,3 %
27,8h
15h
- 46,4 %
42,6h
18h
- 57,6 %
99h
89,5h
Česko Rakousko POS OBR SPC HRY JIN celkem
Posilování - čas v hodinách Obratnost, koordinace – v hod. Speciální cvičení,imitace – v hod. Hry - v hod. Jiné aktivity - brusle, surf., voda
Tabulka 6: Porovnání všeobecných tréninkových prostředků v přípravném období pro sezonu 2010/2011. POS (posilování, čas v hodinách), OBR (obratnost a koordinace, čas v hodinách), SPC (speciální cvičení, imitace – v hodinách), HRY (hry, v hodinách), JIN (jiné aktivity)
54
Tabulka č. 6 zobrazuje rozdíl v kvantifikaci objemu všeobecných tréninkových prostředků. Posilování vlastní hmotností (POS) činí v českém systému 10,5 h, naopak v rakouském systému 15 h, což činí 42,8 % rozdílu. Obratnost a koordinace (OBR) tvořily se součtem 3,8 h český systém, 20 h činil rakouský systém, což činí 400% rozdíl. U speciálních cvičení a imitací (SPC) s počtem 15,1 h v Česku a 21,5 h v Rakousku je rozdíl 43,3 %. Hry jako všeobecný tréninkový prostředek tvořily v celkovém součtu 27,8 h v českém systému a 15h v systému rakouském. Český systém převyšoval nad Rakouským o 46,4 % v přípravném období. Jiné aktivity jako inline bruslení, surf a lanové centrum využívali čeští lyžaři v počtu 42,6 h, u rakouských lyžařů činila příprava pomocí jiných aktivit 18h s rozdílem 57,6 %. Celkový počet hodin tréninku v přípravném období v žákovské kategorii v sezoně 2010/2011 tvořil u českých lyžařů 99,8 h a u rakouských 89,5 h. Rozdíl činil 10,8 % ve prospěch českého systému přípravy. Český systém přípravného období se zaměřoval víc na hry a jiné aktivity jako tréninkové prostředky. Rakušané dávali přednost posilování vlastní hmotností, obratnosti a koordinaci. Pozornou část přípravy tvořili také speciální cvičení a imitace. Významné pro Rakousko je zaměření přípravy na všeobecný a základní rozvoj komponentů výkonu ve sjezdovém lyžování, pravidelnost a kvalitu provádění tréninkových jednotek. Z toho vyplývá rovnoměrné a kontinuální zvyšování náročnosti a úrovně obsažené v tréninku, které musí závodníci zvládat. Statisticky je český systém ve všeobecné kondiční přípravě v popředí před systémem rakouským.
55
13
Diskuze
V porovnávání
systémů
kondiční
přípravy
kvantifikovaným
objemem
přípravného období sjezdařů a evaluací výsledků bylo zjištěno, že český systém přípravy není stejný jako systém rakouský. Ačkoli se základy kondice pro pozdní špičkové výkony ve sjezdovém lyžování budují v raném věku, rozdíl tvoří zvýšené zaměření na sílu, obratnost a napodobivé cvičení. Jelikož je v Rakousku v popředí sportů sjezd na lyžích, metodická komise úzce spolupracuje s výzkumným institutem Innsbrucké univerzity a ÖSV. Výzkumná práce a celková spolupráce je zaměřena na co nejefektivnější metody a formy kondičního trénování nových nadějných sportovců. Systematičnost přípravy z pohledu rakouského systému byla propracována a detailně zaměřena na specifičnost pohybů, což se odráží hlavně na kvalitě provedení tréninkových jednotek. Dlouhodobá diagnostika a preparace tréninku pro celý mikrocyklus je velkou výhodou a přináší jasný přehled nad aktuálním stavem trénovanosti atleta, což český systém postrádal. Kvantita tréninku není primárním úkolem ani jednoho ze systému, ačkoli se systémy objemem liší. Při dodržení stanoveného objemu tréninku (Česko 99,8 h, Rakousko 89,5 h) je zaměřen pohled a důraz na kvalitu provedení, o to více ve sportu jako je lyžování, kde je kladen důraz na techniku, která hraje nejdůležitější roli. Nároky na kvalitu jsou kladeny od začátku trénování, zejména pro snadnější a efektivnější provedení cvičení. Jedním ze základů úspěchu je mít mimo kvalitního materiálu a solidní fyzické kondice i správnou techniku. Proto se složení systému neliší jen v objemu, ale také ve způsobu a výběru tréninkových metod a druhů cvičení. Oba systémy se snaží, aby trénink odpovídal specifickým požadavkům. Charakteristika systému ukázala, že specifičnost tréninku měla větší zastoupení jiných aktivit v přípravném období v České republice (Česko 42,6 h, Rakousko 18 h) a speciálních cvičení a imitací v Rakousku (Česko 15,1 h, Rakousko 21,5 h). Obě krajiny více využívají specifických prvků přípravy až k samotnému konci přípravného období, mezi které patří komplexnější zaměření pro trénink vylaďování dovedností. Výhodou rakouských základních a středních škol se sportovním zaměřením na sjezdové lyžování je jednak znalost z vědomostí trenérů na vysoké úrovni, dále pak pravidelný trénink odpovídající věku v daných kategoriích. Dalším pozitivním faktorem je využívání hodin tělesné výchovy v zimních dnech na tréninky sjezdové techniky na 56
lyžích. Příznivé podmínky dělá umístění školy, zejména pokud je v blízkosti lyžařského střediska nebo svahu, kam se chodí lyžovat dle podmínek minimálně dvakrát v týdnu. V rakouském kraji Salcburk, konkrétně v kategorii žactva je počet závodů odlišný vzhledem k jednotlivým krajinám. Typy závodů nejsou stejné, a tak lze předpokládat, že závodník ve věku od 10 do 14 let absolvuje za sezonu (prosinec až březen) 35 startů v závodech. Podle úrovně krajských závodů – k porovnání k českým RKZ (republikovým závodům) se většinou jezdí disciplíny slalom (12 startů), obří slalom (12 startů), superobří slalom (5) a kombinace (1 start). Česká republika je na úrovni závodů RKZ v závodním období s počtem 5 startů slalomu, 7 startů obřího slalomu a 2 startů superobřího slalomu. Pravidelný počet závodů v každém roce nelze jednoznačně vyjádřit z důvodu měnících se aktuálních podmínek. V závodním období lyžaři vynakládají všechnu nabitou sílu z přípravného období do každého jednoho závodu. Rozdíly v první desítce závodníků jsou jen nepatrné, co se týká Rakouska. Jejich časy se liší v rozmezí do pouhých 3 s. V České republice se již setkáváme s mnohem větším časovým rozlišením. V tomto případě mluvíme o časových úsecích kolem 7 až 10 s. S přechodem do vyšších kategorií se počet startů a úroveň požadavků zvyšuje rok od roku. Jedním z podstatných tréninkových ukazatelů kondiční přípravy, kterou je vytrvalost, nebylo možné z evidence materiálů od trenérů kvantifikovaným objemem v přípravném období porovnat. Důsledkem této informace je kritérium, které tvoří rozdíl mezi systémem českým a rakouským. Kritériem je pro Rakušany čas (počet hodin) strávených tréninkem a rozvojem vytrvalosti. Český systém naopak hodnotí vytrvalost pomocí vzdálenosti (počtu kilometrů). SLSV a ÖSV kladou důraz na využívání sporttesterů, podle kterých sledují vývoj a efektivitu tréninku. Závodníci si v průběhu tréninku kontrolují jeho kvalitu pomocí sporttesteru. Důležitý je čas zatížení v hodinách nikoli v počtu ujetých, nebo uběhaných kilometrů. Jasně se zaměřují na kvalitu a intenzitu, se speciální přípravou začínají ve věku kolem 17 až 18 let. Sjezdové lyžování vyžaduje dlouhodobou kondiční, a také technickou přípravu. Jelikož mají ženy svůj vrchol kariéry ve věku 18 až 20 let a u mužů je to od 20 do 22 let, je raná specializace pro ÖSV vyloučena. To dělá dospělé závodníky z Rakouska úspěšné a bez zdravotních následků v dospělém věku. Aby 57
rakouský systém připravil děti do dospělosti k co možná nejlepším konstantním výkonům, snaží se tlumit ranou specializaci. V České republice je upřednostňována honba za brzkým výsledkem, v důsledku toho dochází k nejlepším výsledkům v raném věku a ne na vrcholu kariéry ve věku vyšším. Rozhovor s Mgr. Johannem Bruckerem, trenérem žactva Salcburského svazů lyžařů (SLSV), Kaprun, 14. 4. 2013. V České republice se setkáváme jen ojediněle s dlouhodobou přípravou ve sjezdovém lyžování, i když v poslední době se na ni začíná klást stále větší důraz. Rozdíly pořád tvoří jak tréninkové, tak finanční podmínky a míra pomoci zejména v rodinách, ve kterých je sjezdové lyžování prioritní. V tabulce č. 7 je zobrazena vytrvalost jako tréninkový ukazatel v přípravném období sjezdových lyžařů. Česko
Rakousko
VOK
1120 km
17,25 h
VOB
182 km
30 h
Tabulka 7: Vytrvalostní ukazatele české a rakouské evidence v přípravném období 2010/2011
VOK: Vytrvalost obecná – kolo, VOB: Vytrvalost obecná – běh
Získání těchto reálných dat bylo velmi obtížné. Jelikož ÖSV a také SLSV svá data nedávají tzv. z rukou, a už vůbec pro použití na veřejné účely, bylo složité získat je pro účely této práce a výzkumu.
58
14
Závěr
Výsledkem zpracované výzkumné práce byl vypozorovaný rozdíl mezi českým a rakouským systémem kondiční přípravy sjezdových lyžařů v kategorii žactva. Výsledkem byl rozdíl v objemu tréninkových jednotek (Česko 89 h, Rakousko 101 h), počtu dnů zatížení (Česko 93 d, Rakousko 80 d), počtu dnů na sněhu (Česko 18 d, Rakousko 23 d), posilování vlastní hmotností (Česko 10,5 h, Rakousko 15 h), obratností (Česko 3,8 h, Rakousko 20 h) a speciálních cvičení (Česko 15,1 h, Rakousko 21,5 h) s vyšším objemem v Rakousku. Česko mělo objemově větší zaměření na hodiny zatížení (Česko 192 h, Rakousko 150 h), regeneraci sil (Česko 78 h, Rakousko 59 h), tréninky formou her (Česko 27,8 h, Rakousko 15 h) a jiných aktivit (Česko 42,6 h, Rakousko 18 h) v přípravném období. Z propočítaných tabulek kvantifikace objemu hodin zatížení vyplývá, že Rakušané trénovali o 23,8 % hodin více než Češi, což se mohlo odrážet na celkové úspěšnosti závodníků. Rozdíl v počtu odtrénovaných hodin tvořil téměř jednu čtvrtinu. Jednalo se o značně odlišný počet v přípravném období, který se mohl odrazit v celkových výsledcích ve výkonech závodů v sezoně 2010/2011.
59
15
Použita literatura
1. ABU-LABAN, R., B., Snowboarding injuries: an analysis and comparison with alpine skiing injuries CMAJ. 1991 November 1; 145(9): 1097–1103. 2. ALTER, M. Strečink: 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 228 s. ISBN 80-716-9763-X. 3. BALÁŽ, J. Biomechanika lyžování. 1.vyd. Bratislava, ISBN: 80-88901-96-0, 2004. 4. BALIN, A. K. Practical handbook of human biologic age determination. Boca Raton: CRC Press, c1994, 524 p. ISBN 08-493-0129-7. 5. BAUR, J., BÖS, K., SINGER, R., Motorische Entwicklung: ein Handbuch. 1. vyd. Schorndorf: Hofmann, c1994, 421 p. Beiträge zur Lehre und Forschung im Sport, Bd. 106. ISBN 37-780-1561-3. 6. BEDŘICH, L., BEDŘICH, P., HELLEBRANDT, V. Sylabus z teorie a didaktiky sportu [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2013-08-21]. Elportál. Dostupné z:
. ISSN 1802-128X. 7. BUNC, V. Kvantitativní a kvalitativní diagnostika ve hrách. In Hry 2012 (Výzkum a aplikace). Plzeň: ZČU, 2012. s. 43-51. ISBN: 978-80-261-0160- 4. 8. BUNC, V., Diagnostics of sport performance predisposition. Scientific Review of Physical Culture of University of Rzesow Poland, 2009, Vol. XII, No. 1, str. 5-14, ISSN 1732-7156. 9. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. Vyd. 1. Editor Josef Dovalil. Praha: Olympia, 2002, 331 s. ISBN 80-703-3760-5. 10. DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. 3. vyd. Praha: Olympia, 2009, 331 s. ISBN 978-807-3761-301. 11. GNAD, T. Základy teorie lyžování a snowboardingu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 239 s. ISBN 978-80-246-1587-5. 12. GRASGRUBER, P., CACEK, J., Sportovní geny. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 480 s. ISBN 978-802-5118-733. 13. HIRTZ, P. Koordinative Fähigkeiten im Schulsport. Berlin : Volk und Wisen Volkseigener Verlag, 1985. 14. HOHMANN, A., LAMES, M., LETZELTER, M. Úvod do sportovního tréninku. 1. vyd. Prostějov: Sport a věda, 2010, 336 s. ISBN 978-80-254-9254-3.
60
15. JANSA, P., DOVALIL. J. Sportovní příprava: vybrané teoretické obory, stručné dějiny tělesné výchovy a sportu, základy pedagogiky a psychologie sportu, fyziologie sportu, sportovní trénink, sport zdravotně postižených, sport a doping, úrazy ve sportu a první pomoc, základy sportovní regenerace a rehabilitace, sportovní management. Vyd. 1. Praha: Q-art, 2007, 267 s. ISBN 978-80-903280-8-2. 16. KIPP, R., W. Alpine skiing. 1. vyd. Champaign, IL: Human Kinetics, c2012, x, 213 p. ISBN 07-360-8355-3. 17. KOHOUTEK, M., BUNC, V., Agility and aerobic endurance – a developmental ganges and sensitive periods. Acta Univesitais Caroline Kinantropologica 1994, č. 2, s. 19 – 31. 18. KREJČÍŘOVÁ, D., LANGMEIER, J. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Grada, 1998. 344 s. ISBN 80-7169-195-X. 19. KRIŠTOFIČ, J. Pohybová příprava dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 109 s. Děti a sport. ISBN 80-247-1636-4. 20. KUČERA, M., KOLÁŘ, P., & DYLEVSKÝ, I. (2011). Dítě, sport a zdraví. Praha: Galen. 21. MARTENS, R. Successful coaching. 3rd ed. Champaign, Ill.: Human Kinetics, c2004, viii, 509 p. ISBN 07-360-4012-9. 22. MAUGHAN, R., GLEESON, M. The biochemical basis of sports performance. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2010, xiv, 316 p. ISBN 978-019-9208-289. 23. METODICKÁ KOMISE AD SLČR Ski. Učební texty pro trenéry AD, Praha: Metodické listy, Olympia, 2007, 134s. 24. MÜLLER, E., SCHWAMEDER, Biomechanical aspects of new techniques in alpine skiing and ski-jumping, Journal of Sports Science, Volume 21,Issue 9, 2003 25. MURRAY, Robert K. Harperova biochemie. 23. vyd. Jinočany: H H, 2002, ix, [3], 872 s. ISBN 80-731-9013-3. 26. NEUMANN, Georg, Arndt PFÜTZNER a Kuno HOTTENROTT. Trénink pod kontrolou: metody, kontrola a vyhodnocení vytrvalostního tréninku. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 181 s. ISBN 80-247-0947-3. 27. NITSCH, J.,NEUMAIER, A. Techniktraining: Beiträge zu einem interdisziplinären Ansatz. 1. Aufl. Schorndorf: Hofmann, 1997. ISBN 3778089412. 28. PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. Nové, aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2012, 176 s. Děti a sport. ISBN 978-802-4742-182.
61
29. PERNITSCH, Harald; STAUDACHER, Arno (ed.). Konditionstraining im alpinen Skirennlauf. ÖSV, 1998. 30. PLESSL, M., 2002, Sport und Bewegung als mögliche Einflussfaktoren auf das Biologische Alter, München, GRIN Verlag GmbH, http://www.grin.com/de/ebook/40565/sport-und-bewegung-als-moegliche-einflussfaktoren-auf-das-biologischealter. 31. STROBL, K a Ladislav BEDŘICH. Učíme lyžovat: sjezdové lyžování z aspektu aktuálních poznatků z oblasti teorie a praxe : učební testy pro studenty tělesné výchovy a cvičitele lyžování. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999, 109 s. Děti a sport. ISBN 80-706-7990-5. 32. ŠTILEC, M. Sportovní příprava dětí a mládeže. Praha: SPN, 1989. 33. TREML, Josef. Lyžování dětí. 1. vyd. Praha: Grada, c2004, 105 s., [16] obr. příl. Děti a sport. ISBN 80-247-0682-2. 34. VAVERKA, F. Základy biomechaniky lyžování. 1. vyd. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 1989. 35. WILLIAMS SJ, KENDALL LR, (2007) A profile of sport science research (1983 – 2003). J.Sci.Med in Sport, 10 (4): 193 – 200. 36. WINTER, R. Zum Problem der sensiblen Phasen in Kinder- und Jugendalter. Körpererziehung 1984, 34 č. 8/9, s. 342-357.
Internetové zdroje: URL1: [online]. [cit. 2013-06-26]. Obrázky: Obr. 1: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/zima-alpy.html Obr. 2 : Komplex koordinačních schopností (Dovalil, 2002) Obr. 3: Chevalier, P. Technika a tréninkové metody závodního lyžování (Alpské disciplíny) Skripta Svazu lyžařů ČR, 1998.
62
Obr. 4: http://www.denverpost.com/extremes/ci_22617443/ted-ligetys-achievementone-greatest-history-ski-racing
63
16
Seznamy
16.1
Obrázky
Obrázek 1: Faktory sportovního výkonu v Alpském lyžování (Bernaciková, Kapounková a Novotný, 2010)..................................................................................... 17 Obrázek 2: Komplex koordinačních schopností (Dovalil, 2002) ................................. 24 Obrázek 3: Vlivy působící na lyžařskou techniku (Chevalier, 1998) .......................... 29 Obrázek 4: Ted Ligety (2013) ...................................................................................... 33 Obrázek 5: Somatograf lyžařů alpských disciplín. (Červeně – ženy, modře - muži) (URL1) ......................................................................................................................... 35
16.2
Tabulky
Tabulka 1: Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová, 1993*, Grasgruber a Cacek, 2008**, Kutač a kol., 2010***) ....................................................................... 34 Tabulka 2: Testová baterie pro hodnocení kondičních předpokladů ............................ 44 Tabulka 3: Testová baterie rakouského SLSV ............................................................. 46 Tabulka 4: Přehledy rozvoje komponent dle věku ....................................................... 48 Tabulka 5: Kvantifikace tréninkového objemu ............................................................ 54 Tabulka 6: Porovnání všeobecných tréninkových prostředků v přípravném období pro sezonu 2010/2011. ........................................................................................................ 54 Tabulka 7: Vytrvalostní ukazatele české a rakouské evidence v přípravném období 2010/2011 ..................................................................................................................... 58
16.3 Grafy Graf 1: Škála upevňování kondičních komponentů ..................................................... 48
64
17
Přílohy
17.1
Tréninkové jednotky SLSV
Jednotka A: Extenzivní vytrvalost
Druh sportu: běh, kolo, horská chůze, kolečkové brusle, stacionární kolo, plavání
Intenzita: nízká až střední intenzita (65 – 75 % max. SF)
Doba trvání: Běh: 35 - 45 min (vyhýbat se asfaltu) Kolo: 90 - 120 min Plavání: 20 - 30 min Kolečkové brusle: 40 - 60 min Horská túra: vrchol
Jednotka B: Intenzivní vytrvalost
Druh sportu: běh, kolo, horská chůze, kolečkové brusle, stacionární kolo, plavání
Intenzita: nízká až střední (65 – 75 % max. SF) střední až vysoká (75 – 80 % max. SF)
Doba trvání: Běh:
10 min nízká až střední intenzita 25 min horní hranice nízké až střední intenzity, přechodně do střední až vysoké intenzity 10 min nízká až střední intenzita
Kolo:
20 min nízká až střední intenzita 40 min horní hranice nízké až střední intenzity, přechodně do střední až vysoké intenzity 30 min nízká až střední intenzita
Kolečkové brusle: 20 min nízká až střední intenzita 30 min horní hranice nízké až střední intenzity, přechodně do střední až vysoké intenzity 20 min nízká až střední intenzita Jednotka C: Fartlek I
Druh sportu: běh v terénu
Intenzita: nízká až střední intenzita (65 – 75 % max. SF)
Doba trvání: 30 – 40 min
Jednotka D: Fatrlek II
Druh sportu: běh, kolo, stacionární kolo
Intenzita: nízká až střední intenzita (65 – 75 % max. SF) střední až vysoká intenzita (75 – 80 % max. SF)
Doba trvání: Běh: 10 min nízká až střední intenzita 2 min střední až vysoká intenzita 6 min nízká až střední intenzita 2 min střední až vysoká intenzita 6 min nízká až střední intenzita 1 min střední až vysoká intenzita 10 min nízká až střední intenzita celkem 37 min Kolo: 10 min nízká až střední intenzita 3 min střední až vysoká intenzita 8 min nízká až střední intenzita 3 min střední až vysoká intenzita 8 min nízká až střední intenzita 3 min střední až vysoká intenzita 15 min nízká až střední intenzita celkem 50 min
Běžecká škola a rychlost Jednotka E: Běžecká škola Pro cvičení (běžecká škola) 2x cca 30 – 40 m, lehkým poklusem zpět k výchozímu bodu - 15 min rozklusání Běžecká abeceda -
-
skipink s mezikrokem skipink bez mezikroku skipink se zvedáním kolen (flexe v koleni100°) skipink: 3 x pravý koleno zvednout rychle, 3 x levé koleno zvednout pomalu, 4 x zvedání kolena s normálním provedením, poté změnit strany kolen běh se zakopáváním s mezikrokem běh se zakopáváním bez mezikroku střídání mezi skipinkem a zakopáváním: 10x skipink, 10x zakopávání, 10x skipink, 10 x zakopávání střídání mezi skipinkem a zakopáváním v různých polohách trupu (např. v předklonu, v záklonu, náklonem vlevo, náklonem vpravo) bočné přešlapování (obě strany) odpichy poskočný klus dopředu poskočný klus vzad poskočný klus kroužení paží vpřed poskočný klus kroužení paží vzad poskočný klus driblink s míčem v pravé ruce poskočný klus driblink s míčem v levé ruce poskočný klus s variacemi paží (např.: předpažení, překřížení před tělem, vzpažení)
Poté 10 min výklus. Jednotka F (a): Sprinty -
15 min rozklus sprinty 10 m sprinty 30 m sprinty 60 m stupňované rovinky na 60 – 100 m
Mezi každým sprintem minimálně 3-5 min pauza na odpočinek. Variace startů: letmý start, na signál, z různých startovních pozic. Tréninková jednotka 30 min anebo 6 – 8 sprintů, bezpodmínečně dodržet pauzy.
10 min výklus a následně protažení. Jednotka F (b): Tapping tapping na místě - různé formy (vleže, v sedu, na různých podkladech) tapping v pohybu (dopředu, dozadu, stranami)
-
Provedení: 8 s / série (např. tapping ve stoji) 4 - 6 sérií / tréninková jednotka Pauza 4 - 5 min. Bez bot!
10 min výklus a protažení.
17.2
Koordinace
Jednotka G: Rovnováha 10 min volné rozklusání anebo stacionární kolo. Použití nestabilních podložek (MFT-Plotna, různá balanční prkna, balanční čočky, nafukovací polštáře, slackline.) Vždy držet polohu po době 25 – 45 s. -
snožné držení polohy na nestabilní podložce jednonohé držení polohy na nestabilní podložce (střidat pravou a levou nohu) lehké dřepy na nestabilní podložce popřípadě vzít dodatečnou zátěž do rukou – PET láhve plněné vodou
Stabilizační skoky na rozdílných podkladech – jednonož. Na trávě, písku, pěnových podložkách (pokud jsou k dispozici). Naskočit na nestabilní podložku a stabilizovat se. (taky se zavřenýma očima). Pro cvičení 2x 8 – 10 skoků
Skoky: -
vpřed do strany vzad s otočkou
Balancování: -
kmen stromu položit lano na zem slackline
10 min lehký výklus a protažení. Jednotka H:
Odrazová koordinace
10 min lehké rozklusání, speciální rozcvičení: 5 min švihadlo (kombinace skoků dopředu, vzad, stranou. Kombinace skoků dopředu, vzad, stranou. Postavit malé překážky, skákat přes ně na jedné noze, snožmo. -
překážková dráha s různými výškami překážek: 6 přechodů (co možná nejrychleji)
-
4skokové variace: 6 Přechodů (co možná nejrychleji) 10
min
vyklusat.
17.3
Silová vytrvalost dolních končetin a svalstvo trupu
Jednotka I: Silová vytrvalost nohou 10 min lehké rozklusání anebo rotoped, nebo švihadlo. Výběr 6 - 8 cvičení: Dřepy snožmo, dřepy na jedné, „výšlapy“ střídmo na švédskou bednu, výpady vpřed, do levé, do pravé, atd. Pro cvičení: 3 série 20 – 30 opakování. Pauza mezi sériemi: 3 – 5 min 10 min lehký výklus nebo rotoped. Jednotka J: Trénink trupu 6-8 cvičení, minimálně 3 cviky na břišní svalstvo, 3 cvičení na svalstvo zad, 2 cvičení na svalstvo paží. Pro cvik: 2 – 3 série s 20 – 30 opakovaními Jednotka K: Skoky 10 min lehké rozklusání, speciální rozcvičení: 5 min švihadlo (kombinace skoků dopředu, vzad, stranou. Atletická abeceda Odrazy snožmo, jednonož, odpichy (15 – 20 m úseky), variace rukou (předpažení, vzpažení, atd.) 2 – 3 série Pauza mezi sériemi: 2 – 5 min 10 min lehký výklus nebo rotoped.
Dodatek K (a): Běh do schodů 25 schodů: 6 – 8 Sérií Pauza/Série: 5 min Intenzita: nejvyšší Cvičení: -
normální běh
-
variace pozic paží
Bez obuvi (dle možnosti). Dodatek K (b): 10 – 15 schodů: 6 – 8 Sérií Pauza/Série: 5 min Intenzita: nejvyšší Skoky snožmo -
variace držení rukou
-
na pravé noze
-
na levé noze
K tréninkovým jednotkám K(a) a K(b) – dodatečně vybrat a připojit 4 – 5 cvičení z tréninkové jednotky K.
17.4
Trénink pohyblivosti
Jednotka L: Protahování 6 – 15 cvičení z programu pohyblivost. Cvičení musí obsahovat minimálně dva cviky na přední a zadní stranu stehenních svalů, adduktory, abduktory a hýžďové svalstvo.
17.5
Domácí program
