Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Diplomová práce
2015
Bc. Jitka Hrubá
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky
Postoje romské mládeže k trávení volného času Diplomová práce
Autor:
Bc. Jitka Hrubá
Studijní program:
N 7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální pedagogika - K-NPE
Vedoucí práce:
PhDr. Jan Hubert
Hradec Králové
2015
Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta
Zadání diplomové práce Autor:
Bc. Jitka Hrubá
Studijní program:
N7507 Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Sociální pedagogika
Postoje romské mládeže k trávení volného času Attitudes of Romany youth to spend their leisure Název závěrečné práce AJ: time Název závěrečné práce:
Cíl, metody, lite ratura, předpoklady: Práce se zabývá volnočasovými aktivitami romské mládeže a jejich významem v procesu socializace v kontextu prevence vzniku sociálně patologického chování. Jejím cílem je vymezit téma z hlediska sociální pedagogiky a podat objektivní pohled na problematiku prožívání volného času této části populace. V části empirické zkoumá formou kvalitativního výzkumného šetření postoje romské mládeže k trávení volného času v podmínkách determinovaných současnou společno stí. Garantující pracoviště:
Katedra sociální pedagogiky, Pedagogická fakulta
Vedoucí práce:
PhDr. Jan Hubert
Konzultant: Oponent:
Mgr. Jan Sýkora
Datum zadání závěrečné práce:
7. 1. 2014
Datum odevzdání závěrečné práce:
4. 3. 2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala pod dohledem vedoucího diplomové práce PhDr. Jana Huberta samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Žacléři dne 28. února 2015
……………………………
Poděkování
Za odborné vedení diplomové práce a spolupráci děkuji PhDr. Janu Hubertovi. Dále děkuji své rodině za značnou míru tolerance a ohleduplnosti při psaní této práce.
Anotace HRUBÁ, Jitka. Postoje romské mládeže k trávení volného času. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 108 s. Diplomová práce. Práce pojednává o problematice trávení volného času romské mládeže v českém prostředí a o jeho významu v procesu socializace této specifické sociální skupiny. Za účelem pochopení souvislostí v širším kontextu obsahuje její úvodní část stručný historický pohled na původ Romů v ČR, zabývá se jejich reflexí vlastní identity, a problémy spojenými s integrací do protiromsky naladěné majoritní společnosti. Další část práce se zabývá mládeží, přičemž akcentuje mládež romskou a dále výchovou k volnému času a významem jeho aktivního trávení při prevenci sociálně patologických jevů. Součástí teoretické části práce je rovněž sociálně pedagogický aspekt v podobě popisu a vyhodnocení situace v otázce nabídky volnočasových aktivit v lokálním prostředí města Trutnov. Závěr teoretické části práce se věnuje výchovným institucím pro volný čas Romů a jejich významu v procesu integrace a rozvoje osobnosti. Za účelem naplnění hlavního cíle práce je v její empirické části zjišťován metodou polostrukturovaných rozhovorů postoj romské mládeže k volnočasovým aktivitám. Dílčím cílem je srovnání názorů respondentů, zda jejich možnosti a lokální podmínky korespondují s jejich potřebami.
Klíčová slova: mládež, Rom, volný čas, společnost, prevence
Annotation HRUBÁ, Jitka. Attitudes of Romany youth to spend their leisure time. Hradec Králové: Pedagogical Faculty of the University in Hradec Králové, 2015. 108 pages. Thesis. The thesis deals with the problems related to the free time of gypsy youth in Czech environment and with its importance in the process of socialization of this specific social group. In order to understand the relations in wider context, its initial part contains a brief historical perspective of the origin of gypsies in the Czech Republic, it deals with reflexion of their own identity, about the problems related with integration to the majority of population with anti-gypsy attitude. The next part of the thesis deals with young individuals, whereas it accentuates gypsy youth and also education in free time activities and importance of its active spending during prevention of social-pathological events. Part of the theoretical part of the thesis is also a social-pedagogic aspect in terms of description and evaluation of the situation in the terms of free time activities offer in the area of the city of Trutnov. The conclusion of the theoretical part of the thesis deals with education institutions for free time of gypsies and their importance in the process of integration and development of personality. In order to fulfil the main goal of the thesis, in its empirical part is investigated the attitude of gypsy youth to free time activities using a method of semi-structured interviews. Partial goal is comparison of the opinion of the respondents to see whether their possibilities and local conditions correspond with their needs.
Key words: youth, gypsy, free time, society, prevention
OBSAH
Úvod .......................................................................................................... 9 1
Romové v minulosti a nyní ................................................................. 13 1.1 Historické aspekty a kořeny Romů v Čechách ................................... 15 1.2 Romové v současnosti...................................................................... 18 1.3 Aktuální problémy Romů ................................................................. 20
2
Romská identita ................................................................................. 23 2.1 Integrace Romů v majoritní společnosti ............................................ 26 2.2 Výchova a vzdělávání Romů ............................................................ 29
3
Mládež jako sociální skupina .............................................................. 33 3.1 Důležité období v životě člověka – adolescence ................................ 34 3.2 Výchova k volnému času jako součást socializace ............................. 36 3.2.1 Volný čas a rodinná výchova ................................................... 37 3.2.2 Romská rodina a postoj k volnému času ................................... 38 3.2.3 Sociálně pedagogická východiska ............................................ 42
4
Sociálně patologické jevy ................................................................... 44 4.1 Příčiny, vznik a druhy sociálně patologických jevů............................ 45 4.2 Prevence .......................................................................................... 52 4.2.1 Prevence delikventního chování romské minority ..................... 53
5
Volnočasové aktivity .......................................................................... 55 5.1 Výchovně vzdělávací instituce.......................................................... 57 5.1.1 Aktivity pro mládež ve školách města Trutnov ......................... 60 5.1.2 Mimoškolní volnočasové aktivity ve městě Trutnov ................. 65 5.2 Instituce pro volný čas Romů ........................................................... 67 5.2.1 Spolky a sdružení pro Romy – Trutnov .................................... 68
6
Cíl výzkumného šetření ...................................................................... 69 6.1 Výzkumný vzorek ............................................................................ 69 6.2 Výzkumná metoda a její použití ....................................................... 71
7
Analýza rozhovorů ............................................................................. 73
7.1 Samuel ............................................................................................ 74 7.2 Marian............................................................................................. 75 7.3 Pavel ............................................................................................... 76 7.4 Vilém .............................................................................................. 77 7.5 Roman............................................................................................. 78 7.6 Adéla .............................................................................................. 79 7.7 Monika ............................................................................................ 80 8
Zobecnění faktů ................................................................................. 82
9
Stanovení kategorií............................................................................. 84
10
Vyhodnocení výzkumného šetření ................................................... 89
11
Kazuistiky ...................................................................................... 91
11.1 Adam............................................................................................ 91 11.2 Václav .......................................................................................... 92 11.3 Vyhodnocení kazuistik .................................................................. 93 12
Komplexní shrnutí výzkumného šetření ........................................... 94
Závěr ....................................................................................................... 96 Seznam odborných zdrojů a ostatních pramenů ........................................ 100 Seznam příloh......................................................................................... 108
Úvod Základním předpokladem existence každé demokratické společnosti je tolerance, kterou je z hlediska zachování její kontinuity nutné vnímat ve smyslu kategorického imperativu. Nelze však naivně předpokládat, že se všichni členové takové společnosti budou chovat uniformním způsobem. Je to společnost diverzity názorů, ve které se individuální postoj jednotlivce dostává do konfliktu s konformními tendencemi, vyvíjejícími sociální tlak, kterému lze jen velmi těžko vzdorovat. Je to přirozený jev, který provází nikdy nekončící vývoj všech lidských společností. Problematická situace nastává, jestliže se členem takové společnosti má stát skupina lidí, sdílející kulturní návyky zcela odlišné od kultury hostitelské. Integrace takové skupiny do majoritní společnosti je pak závislá na množství často protichůdně působících faktorů, které jsou determinovány charakteristikami obou střetnuvších sociálních útvarů. V případě, že specifikem jednoho z nich je extrémní sociální koheze a odlišný hodnotový systém, jako je tomu v případě svébytné romské kultury v podmínkách naší společnosti, vzniká konflikt, jehož úspěšné řešení vyžaduje komplexní přístup a participaci všech dotčených společenských institucí, které musí cílevědomě působit na jedince a celé sociální skupiny na obou stranác h. Zmíněná myšlenka komplexního přístupu zahrnuje všechny formy prevence na úrovni všech věkových kategorií, a zejména pak na úrovni dětí a mládeže. Jedná se totiž o tu sociální skupinu, jejíž názory a postoje se teprve utvářejí, a lze je tedy nejsnáze pozitivně ovlivňovat ve snaze vybudovat u nich takové vzorce chování, které korespondují s obecně sdílenými představami o demokratické společnosti. Jednou z důležitých oblastí z hlediska snah o integraci Romů, prevence patologického chování a s ním souvisejících interetnických problémů, je volný čas. Práce je tak zaměřena na téma volného času a způsoby jeho trávení, přičemž akcentuje romskou mládež a situaci ve městě Trutnov, a to z hlediska subjektivního vnímání vlastní situace Romů i objektivního posouzení možností daných současným stavem lokality.
Ačkoliv nelze závěry ani výsledky výzkumného šetření, které obsahuje
empirická část práce, zobecňovat, odráží do jisté míry situaci Romů v celé české společnosti.
9
Ve své profesi policistky se setkávám s mnoha mladými lidmi z řad Romů, kteří se potýkají již od raného věku s problémy v oblasti porušování zákonů, nedodržování norem a často je prioritou jejich žití nicnedělání. S ohledem na význam tohoto široce diskutovaného problému současné české společnosti, je tak patologickému chování a jeho reflexi samotnou romskou mládeží věnována samostatná kapitola této práce. Téma volného času v obecné rovině je aktuální nejen v současné době, ale v průběhu vývoje celé společnosti. Jeví se však, že mu není věnována dostatečná pozornost, neboť současná doba je orientována výrazně na výkon a materiální hodnoty, na úkor výchovy. Hodnotná náplň volného času je součástí duševní hygieny ka ždého jedince, a dětí a mládeže obzvlášť. Pro současnou společnost je charakteristické spíše řešení důsledků nevhodného způsobu trávení volného času mládeže, než jejich příčin. Jedná se o otázku prevence a všech s ní spojených aktivit společenských institucí, působících v této oblasti. Trávení volného času pasivní formou nebo nevhodně zvolenými aktivitami přispívá v mnoha případech ke vzniku sociálně patologických jevů. Samozřejmě velký a zásadní vliv na jedince má prostředí, ve kterém vyrůstá, jeho rodina, vzdělávací instituce i vrstevnické skupiny. Tyto instituce musí na preventivním procesu participovat, k čemuž musí být centrálně aktivizovány. Volný čas v životě jedince i celé společnosti není zajisté jediným prostředkem, který ovlivňuje proces socializace, ale v případech, kdy nelze očekávat výrazný rozvoj osobnosti ve vzdělávacím procesu, je důležité zaměřit se na jiné stránky kvality osobnosti, jako je talent pro uměleckou či sportovní činnost apod. Je snadné kritizovat neúspěchy, zobecňovat negativní charakteristiky určité sociální skupiny či celé národnostní menšiny, podléhat předsudkům a zdůrazňovat patologické dopady špatného nakládání s volným časem. Konstruktivním řešením problémů romské menšiny je však cílevědomá preventivní činnost, prováděná prostřednictvím odborně organizovaných volnočasových aktivit, vytvářených ,,na míru“ konkrétní sociální skupině, s ohledem na její konkrétní potřeby a lokální možnosti. Je to sice dlouhodobá a náročná cesta, avšak za situace, kdy jiná opatření a koncepce nepřináší uspokojivé výsledky, představuje reálnou naději na zlepšení sociální situace Romů.
10
Cílem této práce je mimo jiné zjistit, jakým aktivitám se věnuje romská mládež, zda má potřebu nějak rozvíjet své nadání a touhy, zda má podporu rodiny, popř. s jakými překážkami se setkává při jejich realizaci. Dílčím cílem práce je pak snaha o zjištění, zda vůbec nějaké zásadní překážky v realizaci cílů společnost romské mládeži klade, jestli nejsou do určité míry důsledkem minoritního syndromu, čili uměle vytvářeny a zveličovány samotnými Romy, a zda je z jejich strany vůbec projevována iniciativa o aktivní trávení volného času. V demokratické společnosti nelze nikomu nařídit, jakým způsobem má trávit svůj volný čas, avšak za opačný extrém lze považovat situaci, kdy z nedostatku vhodných vnějších podnětů dochází ke vzniku patologického c hování vlivem nevhodného sociálního prostředí, ve kterém mladí lidé tráví svůj volný čas. Mnoho případů potvrzuje, že za volbou nevhodné či dokonce patologicky orientované komunity stojí touha mládeže někam patřit. Je přirozenou potřebou mladých lidí, a nejen jich, někam patřit, sdružovat se, být součástí skupiny. Tento jev však bude vždy spojen s rizikem, že určitá část mládeže, aby se vyhnula složitému procesu budování pozitivních sociálních vztahů prostřednictvím přirozených interakcí, zvolí za účelem saturace
potřeby
sounáležitosti
cestu
nejschůdnější,
kterou
je
inklinace
k patologickým skupinám s povrchními interpersonálními vztahy, v nichž bývá členství často podmíněno např. pouze vykonáním delikventního činu nebo jiným podobně nevhodným kritériem. Je všeobecně známým faktem, že je nejsnadnější získat členství takové skupiny, která nevytváří žádné hodnoty, kde je jedinec prostě jenom členem. Jedním z cílů práce je zjistit, jakou nabídku volnočasových aktivit vytváří město Trutnov pro děti a mládež, vyhledat instituce, které se zabývají sociálními otázkami, v jejichž náplni či zájmu je řešit otázky volného času mládeže v uvedeném regionu, a zda je z hlediska volného času samostatně řešena romská otázka. Není na místě ani záměrem práce prohlubovat sociální exkluzi Romů, kteří jsou značně vyčleněni již samotnou svou identitou, přesto je však na místě posoudit, zda společnost vnímá volnočasové aktivity romské mládeže odlišně a zda se touto otázkou někdo vůbec zabývá. V médiích jsou stále více řešeny problémy se vzděláním Romů, podporou k jejich začlenění, bytová otázka a popř. pracovní možnosti. Trávení volného času, jako jednomu ze základních elementů prevence a podpory při integraci do společnosti, není dostatečná pozornost věnována.
11
Zájmové aktivity Romů se stávají předmětem zájmu až tehdy, pokud se nějaký jedinec zviditelní sám, u nás především v hudební sféře. Právě v této oblasti, prostřednictvím talentových soutěží, ke kterým mají Romové svým vrozeným temperamentem velice blízko, dostávají šanci se pozitivně prezentovat. Je mnoho umělců z řad Romů, kteří si získali své obdivovatele z majoritní společnosti i zasloužený respekt. Z toho tedy vyplývá, že šanci má každý. Otázkou však je, kolik Romů má snahu se ve společnosti prosadit. Jsou zřejmě mnozí, kteří se raději ztotožní s nastavenými stereotypy bez vynaložení snahy ke změně. Počátek problému soužití minorit s majoritou lze vždy hledat ve vytržení z přirozeného způsobu života a ve snaze o přizpůsobení mentality hostitelské kultuře. Stejně tak je tomu i v případě Romů. Špatné zkušenosti s jednotlivci jsou generalizovány na celou sociální skupinu, vznikají předsudky, a slušní občané tak obtížně hájí svůj způsob života často pouze proto, že mají tmavou pleť. Ať si to přiznáme či nikoliv, konflikt mezi oběma kulturami existuje a bude i nadále přetrvávat. Vzhledem k výrazně protiromskému naladění naší společnosti však hrozí riziko jeho eskalace. Abychom tomuto konfliktu zabránili nebo alespoň zmírnili jeho následky, musíme využít všech možností a vytvářet nové postupy, které napomohou začlenění Romů do společnosti. K podpoře tohoto procesu a snaze o zlepšení jejich sociální pozice je tato práce směřována. Pro naplnění hlavního cíle práce, kterým je zjistit, jaké jsou postoje romské mládeže k trávení volného času, obsahuje její praktická část průzkumné šetření, realizované formou polostrukturovaných rozhovorů, absolvovaných v romských rodinách.
12
1
Romové v minulosti a nyní
„Někdo ti může poradit, někdo tě může usměrnit, ale člověka ze sebe musíš učinit sám.“ „Averdženo tut šaj del goďi, averdženo tut šaj del drom, aľe manušes tutar mušines te kerel ča tu jekh.“1
Obr. 1 - Ro mská v lajka 2
Jaká je vlastně současná společnost? Technická? Konzumní? Určitě ano. Ale rovněž i více tolerantní k jedincům, kteří jsou odlišní od majority. Na rozdíl od doby nedávno minulé se dnes málokdo pozastaví nad tím, když se lidé veřejně hlásí k jiné sexuální orientaci nebo k nekonvenční náboženské skupině. Stejně tak i Romové jsou představiteli odlišné sociální skupiny, avšak na ně majoritní společnost stále nahlíží s mnohdy neskrývaným despektem. Romové byli v průběhu minulého století narůstajícím tlakem společnosti donuceni opustit většinu tradic typických pro jejich kulturu, již nekočují s vozy či maringotkami ani neobchodují s koňmi. Zdálo by se, že se adaptovali ve společnosti, která na ně klade stejné nároky, jako na všechny své členy.
1
Romská přísloví. [online]. Wikicitáty, 2014. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://cs.wikiquote.org/wiki/ Ro msk%C3%A1_p%C5%99%C3%ADslov%C3%A D 2 Romská vlajka.[online]. Klipart Publicdo mainvectors.org, 2013. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://publicdomainvectors.org/cs/volnych-vektoru/Romsk%C3%A1-vlajka -Vektor-Klipart/14147.ht ml
13
V některých případech tomu tak jistě je, ale kulturu utvářenou stovky let, stejně tak, jako mentalitu tak temperamentního národa, nelze násilím změnit. Tato skutečnost se projevuje řadou problémů, které sebou soužití dvou zcela odlišných kultur přináší. Plynulou a nenásilnou změnou však prošla terminologie názvu národa Romů. Dříve byli označováni jako Cikáni, v současnosti je používán pojem Romové. V historickém kontextu mají oba názvy svá opodstatnění, o čemž bude zmínka v části zabývající se historií.
Ač
je
tato
změna
značně
transparentní,
z hlediska
koexistence
a integrace Romů ve společnosti je více méně nepodstatná. V tolerantní části majoritní společnosti se tak vžil spíše pojem Rom, oproti pojmu Cikán, který je obecně považován za spíše hanlivý, a je užíván zpravidla v protiromsky zaměřené části společnosti. Nejednotně však svou národní identitu vnímají i sami Romové, někteří se označují za Cikány, jiní za Romy. Postoj většiny členů majoritní společnosti k Romům lze označit za negativní, což vedle nepřeslechnutelného veřejného mínění dokazují výsledky výzkumu agentury STEM, která provedla v roce 2010 „rozsáhlé kvalitativní a posléze i kvantitativní šetření, jehož výsledky lze spolehlivě vztáhnout k celé České republice… Přibližně 4 z 5 Čechů (83%) vnímají Romy jako nepřizpůsobivou skupinu obyvatel spojenou s negativními charakteristikami jako je kriminalita, zneužívání dávek a hlučnost.“3 Pro společné soužití je důležité vzájemné poznání dvou rozlišných kultur a respekt k základním odlišnostem jednotlivých národů. Zároveň je potřeba vyvíjet snahu k nalezení společného směru k přístupu k základním společenským normám a tyto respektovat. Je však zřejmé, že nelze žádný národ změnit nebo přizpůsobit jinému tak dokonale, aby splynuly v jeden. Z hlediska kulturní antropologie by se jednalo o úplnou asimilaci, která je prakticky nemožná, a není ani žádoucí. „Cikáni jsou částí našeho světa, a přesto se od nás od ostatních odlišují. Žijí ve světě, který známe, přesto se zdá, že našemu světu nabízejí alternativní cestu. Cikánka, která se objeví na vašem prahu a prodává kolíčky na prádlo, je možná chudá a oblečená v prodřených šatech, ale bude mít nejspíš styl, švih a šarm, jaký je většině z nás odepřen, Není náhodou, že otázka o Cikánech, na kterou chtějí všichni odpověď, se týká jejich původu, protože máme potíže s umístěním těchto lidí zvnějšku a zároveň zevnitř, s pochopením, odkud přicházejí.“ 4
3
Česká společnost a ext remismus: Jak jsme na tom? Šmírák. Interní časopis zaměstnanců Ministerstva vnitra. Vedoucí redakční rady: Pavel Novák. Praha: Min isterstvo vnitra, 2011, č. 2, s. 2 4 STEWART, Michael. Čas Cikánů. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 2005. s. 21
14
Významnou roli při utváření postojů veřejnosti k Romům hrají mimo jiné i média. Pokud dojde k nějaké události, která je v médiích prezentována a figuruje v ní romský občan, je jeho romství zdůrazněno. Tato tendence zdůrazňovat odlišnosti mezi jednotlivými národy vede mnohdy i k rozbouřeným reakcím a diskuzím členů majoritní společnosti. Problém je, že medializované informace bývají často vytrženy z kontextu, nejsou prezentovány kompletně se všemi aspekty, které danou událost vystihují, a přitom jsou nezbytné pro utvoření objektivního názoru. Pozitivně je však třeba hodnotit skutečnost, že se určitá vzájemná snaha k začlenění Romů do společnosti projevuje, a to především v oblasti sociálních služeb zaměřených na pomoc Romům, včetně pozitivního přístupu vzdělávacích institucí.
1.1 Historické aspekty a kořeny Romů v Čechách Pro nedostatek historických podkladů ke zmapování osídlení našeho státu romským národem, jsou podkladem pro jeho interpretaci nejčastěji zdroje z kronik a mluveného slova, které bylo předáváno z generace na generaci. Je nyní otázkou, nakolik jsou informace pravdivé, a nakolik z nich lidé po mnoha let vytvořili příběh doplněný o jejich fantazii. Zda je vůbec možné zmapovat osidlování a s tím spojený historický vývoj Romů, se zabývalo již mnoho autorů, můžeme se pouze domnívat, že shodná zjištění budou mít reálný základ. Záchytnými body je psané písmo, ze kterého lze čerpat, a již zmíněné vyprávění. Traduje se, že původní Romové přišli z Indie, odkud se v průběhu 9. a 10. století rozptýlili po celé Asii a Evropě. Další historické zdroje uvádí, že se při svém putování Evropou označovali jako knížata z Malého Egypta a začalo se jim říkat Egypťané. Odtud vznikl základ pro jejich pojmenování Cikáni, jak uvádí Mann5 Gyftoi, Gypthoi (řecky), Egyptianos, dnes Gitanos (španělsky), Egyptenarim, Gyptenaers (holandsky), Egyptoins, dnes Gypsies (anglicky). Než se ustálil název jejich národa, byli nazýváni různě. Avšak původní názvosloví pro romský národ směřovalo, jak je patrné z pojmenování ve slovanských zemích, k původnímu označení Cikán. V bulharštině Acigan, Cigan, srbštině Ciganin, v češtině Cikán. Jak uvádí Vančura 6 , o Romech psal již Dalimil ve své kronice v kapitole O Kartasiech pohanských, o nichž se tradovalo, že jsou tureckými vyzvědači. 5 6
MANN, A rne. Romský dějepis. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2001. s. 5 VA NČURA, Vladislav. Obrazy z dějin národa českého. 2. vyd. Praha: Družstevní práce, 1946. s. 96
15
Když utíkali před tureckou krutostí, křičeli:,,Kartas boh! Kartas boh!“, což znamenalo, že hladoví, proto se jim říkalo Kartasiové. Toto pojmenování se však historicky neujalo a různými národy byli Romové nazývání různě. Legislativní zlom nastal
až
ve
dvacátém
století,
kdy
se
romská
otázka
dostávala
více
a více do povědomí. „Na prvním všesvětovém romském kongresu, který se konal ve dnech 08. - 12. 04. 1971 v Londýně, byla založena Mezinárodní unie Romů (Internacionalno romaňi Unia) a tato nevládní organizace rozhodla o jednotném pojmenování příslušníků všech romských etnických skupin jménem Rom.“7 V České republice zejména po roce 1989 se všeobecně zažitý název Cikáni nebo Cigáni postupem času stal spíše nadávkou či urážkou, které podněcovaly myšlenky na rasistický podtext. Nyní se vžil název Romové, který v romštině znamená mimo jiné člověk nebo muž, i přesto, že se mnoho současných Romů dále nazývá Cikány. Nelze jednoznačně specifikovat kořeny Romů v Čechách, jelikož se dodnes diskutuje o celé romské populaci, odkud vlastně přišla, kde je její pravlast, kde začíná její historie. Názory se různí a nad přesnými daty můžeme pouze spekulovat. Nejstarší zmínky o pohybu Romů na našem území se prokazatelně datují až od 15. století. „Romové přicházeli do Evropy ve skupinách. Jedna z nich procházela v 15. století územím Slovenska. V jejím čele stál „král“ Sindel a „vévodové“ Panuel, Michal a Ondřej. V roce 1417 se tato více než třísetčlenná skupina vydala z Budína do Košic, odtud putovala přes Levice jižním Slovenskem do Bratislavy, kde se rozdělila na několik částí, které potom pokračovaly dále na západ. Skupina „vévody“ Panuela prošla v uvedeném roce přes české země (zápisy jsou ze Znojma a Prahy) a pokračovala do německých měst.“8 Zásadní podíl na přístupu k Romům a jejich usídlování měla církev,
která
jejich
chování a
kočovný
život
neztotožňovala
s představou
o křesťanských kajícnících. Romové, pokud neopustili danou zemi, byli vystaveni fyzickým trestům a tělesnému mrzačení, někdy je čekala i smrt. Říčan 9 uvádí úryvek z vládní vyhlášky z roku 1710: „pod ztrátou hrdla vypovězených a jednomu každému svobodně o život připraviti dovolených zemi škodlivých cikánů.“ K čemuž doplňuje, že muži byli provazem na hrdle trestáni a ženám či dospívajícím mělo být uříznuté ucho, pravé v Čechách, levé na Moravě, jako výstraha k dodržování uvedené vyhlášky.
7
NEČAS, Ct ibor. Ro mové v České republice včera a dnes. 4. dopl. vyd. Olo mouc: Un iverzita Palackého v Olo mouci, 1999. s. 15 8 MANN, A rne. Romský dějepis. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2001. s. 8 9 ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak . 1.vyd. Praha: Portál, 1998. s. 15
16
Jak uvádí Mann, 10 zlom v přístupu k Romům, nastal až v 18. století za vlády Marie Terezie a dále i za jejího pokračovatele Josefa II., kteří se snažili o asimilaci Romů a jejich přeměnu na rolníky. Josef II. se nepřímo zasloužil o to, že se Romové v Čechách a na Moravě usadili. Byla jim přidělena půda, byli ale nuceni se vzdát s vých tradic, nesměli nosit tradiční oděv, nesměli mluvit romsky, bylo jim zapovězeno kočování. Důraz byl kladen na vzdělání, vyučení se řemeslu, měli nařízenou povinnou návštěvu kostela a dbalo se na zlepšení hygienických návyků. V průběhu dějin se na Romy stále nahlíželo jako na podřadný lid. Ačkoliv snahy o zlepšení situace Romů neustávaly, zůstávali Romové marginální skupinou i nadále. Postupem času se Romové dobrovolně usadili na českém území, kde tvořili osady. „Přestože byli Romové, respektive Cikáni, za první republiky oficiálně uznáni za svébytnou národnostní menšinu (a ve sčítání lidu v roce 1921 byla romská národnost, stejně jako židovská, zvláště vymezena), Československo nadále vůči Romům uplatňovalo zákon o potulce z roku 1885 a státní úřady jim nadále věnovaly mimořádnou pozornost. Snaha o asimilaci se projevila v roce 1927 přijetím zákona č. 117 o potulných Cikánech.“11 Nejkrutějším obdobím pro Romy bylo období druhé světové války, kdy společně s Židy a černochy podléhali rasistickým zákonům, které hlásaly, že některé menšiny nemají právo na život, protože jsou méněcenné. Romové byli soustřeďováni do pracovních a koncentračních táborů, kde byli německými vojáky masově popravováni. Nečas12 uvádí, že z původních 6 500 protektorátních Romů bylo zabito 4 870 mužů, žen i dětí. Skutečná čísla obětí romského holocaustu v letech 1938 – 1945 nelze přesně určit, z důvodu neúplné dokumentace. Útrapy mělo přežít pouze 583 romských vězňů. (K uctění památky zavražděných Romů byly v 90. letech 20. století např. v Hodoníně u Kunštátu nebo v Písku odhaleny památníky).
10
MANN, A rne. Romský dějepis. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2001. s. 11 Romové v České republice. [online]. 2014. [cit. 2014-11-06]. Dostupné z: http://romove.rad io.cz/cz/clanek/18785 12 NEČAS, Ct ibor. Ro mové v České republice včera a dnes. 4. dopl. vyd. Olo mouc: Un iverzita Palackého v Olo mouci, 1999. s. 83 11
17
Se změnami po druhé světové válce a nástupem nového režimu bylo přesídlování Romů v kompetenci státu, který reguloval jejich rozmístění. Šišková 13 člení příliv Romů na české území, zejména ze Slovenska, do tří přistěhovaleckých vln. První vlnu přistěhovalců tvoří ti, kteří se přistěhovali s několika generační rodinou, udržují si svoje zvyky a tradice, jsou sžití s ostatními obyvateli, a jsou považováni za starousedlíky. Druhou vlnu přistěhovalců tvoří mladí Romové, kteří se nevrátili na Slovensko, pouze si odtud přivezli své nevěsty a v Čechách zakládají rodiny. Na jednom místě se kumuluje velký počet lidí z různých osad, kteří si neosvojili staré tradice ani nové návyky, nedaří se jim adaptovat se, a z toho důvodu je provází mnoho problémů. Skupina Romů třetí vlny se přistěhovala pod nátlakem. Byly jim zbořeny domky před jejich očima. Prošli si kulturním šokem ze ztráty bydlení a radikální změnou prostředí, práce i trávení volného času,
z čehož se mnozí dosud
nevzpamatovali. Bydlení jim bylo přiděleno v obcích, kde dosud žádní Romové nebydleli a byli rozptýleni ve větších vzdálenostech, aby se jich na jednom místě více nekumulovalo. Právě tato skupina romského obyvatelstva má v České republice nejvíce problémů a vnímá českou společnost jako nepřátelskou.
1.2 Romové v současnosti Po druhé světové válce zůstalo v českých zemích celkově přibližně 1000 Romů. Tento počet, jak uvádí Nečas 14 , byl pouze orientační, jelikož byly evidovány pouze ty osoby, které vyžadovaly zvláštní péči a dohled. Jedinci, kteří nevybočovali ze standardů majoritní společnosti, nebyli součástí evidence. Sčítací komisaři se opírali právě o výsledky evidovaných Romů a přičítali k nim i osoby romského vzhledu dle místní znalosti a svého uvážení, mnohdy bez jejich vědomí. Proto se zjištěné výsledky vždy lišily od skutečnosti a nebylo tak možné vést reálnou evidenci Romů.
13
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 121 NEČAS, Ct ibor. Ro mové v České republice včera a dnes. 4. dopl. vyd. Olo mouc: Un iverzita Palackého v Olo mouci, 1999. s. 84-85
14
18
Vzhledem ke kočovnému způsobu života se následně přistěhoval na československé území velký počet Romů ze všech koutů Evropy. Početnímu nárůstu romských obyvatel přispěla také jejich prudce narůstající reprodukce. Významný byl rovněž příliv slovenských Romů, kteří hledali útočiště převážně v městech na severu Čech a Moravy. Zapojili se do pracovního procesu většinou v dělnických profesích. Muži pracovali jako pomocné síly na stavbách, prováděli výkopové práce, práce při stavbě silnic a železnic, uplatňovali se v technických službách, hutích nebo dolech. Ženy myly nádobí nebo pracovaly jako uklízečky. Vlivem stálého příjmu Romů byla jejich životní úroveň na slušném vzestupu, pozvedla se jejich kultura bydlení. Je nutno podotknout, že povinnost pracovat vyplývala ze zákona. Zásadním mezníkem v životě Romů byla revoluce v roce 1989. Říčan15 konstatuje, že ačkoliv revoluce znamenala pro romskou populaci stejný přínos jako pro všechny ostatní občany (Romové mohli historicky poprvé svobodně užívat romský jazyk a pěstovat svou národní kulturu, tato doba spustila vlnu proromských aktivit, pořádaly se kulturní a společenské akce, stát subvencoval romský tisk, začala se psát romská literatura, otevřely se dveře do rádiového a televizního vysílání, a do vysokých škol vstoupila výuka romského jazyka a kultury), ukázalo se brzy, že po mnoha staletích útisku a životě v ústraní se Romové s novou situací neumí ztotožnit a využít ji. Proto, bohužel, místo zlepšení došlo v jejich situaci k markantnímu zhoršení. Problémy postihují především mladé generace. V současnosti žije v Česku několik skupin Romů, jak uvádí Bakalář 16 , které se odlišují různými hodnotovými normami, zvyky a způsobem života. Tyto skupiny nejsou vzájemně kompatibilní, panuje mezi nimi určitá tenze. Dělí se na tyto základní skupiny:
15 16
slovenští Romové, tzv. Rumungro - těchto je největší podíl až 80 %,
olašští Romové, tzv. Valachrom – nejdéle kočující,
čeští a moravští Romové,
maďarští, tzv. Ungrikorom,
němečtí, tzv. Sinti.
ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak . 1.vyd. Praha: Portál, 1998. s. 29 BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 10
19
Pro většinu členů majoritní společnosti je rozlišení Romů podle uvedených skupin velkou neznámou. Pokud se Romové sami k některé ze skupin nepřihlásí a neprezentují se jako její příslušníci, je rozlišení velice obtížné. Nepatrným vodítkem může být přízvuk. Za uzavřenou komunitu s největší pospolitostí jsou v Čechách označováni olašští Romové.
1.3 Aktuální problémy Romů Současná společnost kromě svobody a demokracie, které jsou společné pro všechny občany, přináší Romům určité problémy, jimiž se v minulosti nemuseli zabývat.
Termín „problém“ bývá často rovněž synonymem k označení romských
občanů, tedy jako populace „problémové“. Jsou to samotní Romové, kteří si problémy vytvářejí, nebo je to společnost, která klade takové překážky, pro něž se Romové do problému dostávají? Odpovědi na tyto otázky nebudou nikdy uniformní, jelikož všichni Romové nejsou stejní a majoritní populace má různé zkušenosti s jejich soužitím. Romové, vlivem své odlišnosti, čelí mnoha úskalím v soužití s majoritou. Mezi nejzásadnější patří chudoba, nezaměstnanost a diskriminace. Chudoba – na otázku, proč se Romové často dostávají na hranici chudoby, neexistuje jednoznačná odpověď. Tato skutečnost je zapříčiněna mnoha okolnostmi, které v souhrnu působí synergickým efektem. Jedná se o tolik diskutovanou odlišnost jejich tradic, zvyků a způsobu života, kterou většina majoritní společnosti není schopna v kontextu se svými normami akceptovat, a vzniká tak neustálá tenze. Vlivem uvedených odlišností a rozdílných priorit lze hledat příčiny chudoby též v nízké úrovni vzdělanosti, neosvojených pracovních návycích a ve s tím spojené nezaměstnanosti. V sociálních dávkách pak mnozí členové romské menšiny spatřují relativně jistý a též legální příjem pro zabezpečení svých rodin, kterým tak zajistí alespo ň základní obživu. „Takto naučený způsob života bude vyvolávat výraznější chudobu a odstup životní úrovně, a bude zdrojem dalšího sociálního vyloučení a sociální distance.“ 17 Chudoba je řazena mezi nežádoucí a negativní společenské jevy, které mohou vést k deviantnímu chování (kriminalita, bezdomovectví, prostituce a jiné). Chudoba není jasně definovaný stav jedince či komunity, její hranice jsou odlišné ve vztahu ke společnosti i osobnímu vnímání člověka.
17
Sešity pro sociální politiku. Ro mové v České republice. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999. s. 384
20
Podle Krause 18 můžeme chudobu rozdělit na několik druhů:
absolutní chudoba – nazývaná též pojmem bída nebo hmotná nouze, je to situace, kdy se lidé nachází pod hranicí životního minima, a je ohroženo zajištění základních životních potřeb;
relativní chudoba – jedná se o stav, který člověk pociťuje v porovnání s konkrétní společností. Jiný pocit chudoby má člověk v ekonomicky zaostalé zemi a jiný v zemi bohaté;
politická chudoba – neboli sociální nouze, kdy je člověk limitován věkem, zdravotním stavem, ztrátou zaměstnání a jinými aspekty, které mu neumožňují vlastními silami zabezpečit své živobytí. Státem je určena její minimální hranice, není- li jí dosaženo, vzniká nárok na státní sociální podporu;
subjektivní chudoba – je specifikována individuálně dle konkrétních nároků jedince na životní standard. Materiální zajištění vyplývající z adekvátních finančních příjmů romských
občanů přímo souvisí s jejich uplatněním v pracovním procesu. Nezaměstnanost – je jedním z primárních problémů Romů. Ti se po mnoho století živili převážně řemeslnou výrobou, která je již v tradiční formě spíše minulostí. Deficit vzdělání jim znemožňuje participovat na trhu práce, což vede k výrazné sociální exkluzi. Sociální vyloučení – exkluzi - Květenská 19 vysvětluje jako komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jedince nebo společenství na životě celé společnosti. Takovým projevem je právě dlouhodobá nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, bydlení na periferiích měst a obcí, nedostatečná kvalifikace.
18
KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana a ko l. Sociální patologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s. 260 - 261 19 KVĚTENSKÁ, Dan iela. Úvod do sociální práce pro pomáhající profese. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. s. 41
21
Problém udržet si zaměstnání lze spatřovat zejména v nedostatečně vytvořených pracovních návycích, a ve s tím souvisejících těžkostech s dodržováním pravidelného režimu. Důsledkem jsou příležitostné brigádnické práce, nejlépe s denní výplatou mzdy. Další příčinou, na kterou se často odvolávají sami Romové, je jejich příslušnost k romské minoritě. Tato skutečnost je objektivní, na straně zaměstnavatelů totiž existuje značná neochota zaměstnávat Romy. Diskriminace - je negativním jevem a v naší společnosti se vykytuje v mnoha formách. Ačkoliv česká legislativa diskriminaci zakazuje, je patrná mimo jiné ve společenském uplatnění žen, starších osob i zástupců odlišných etnických skupin, zejména pak Romů. V dnešní konzumní společnosti, jejímž měřítkem jsou především materiální hodnoty, žádají zaměstnavatelé bezproblémové pracovní síly. U žen hrozí absence z důvodu nemoci jejich dětí, u starších osob bývá riziko menší výkonnosti a zdravotní obtíže, a konkrétně u Romů to mohou být negativní zkušenosti nebo předsudky o nespolehlivosti a špatné pracovní morálce. Touto podjatostí trpí zejména ti Romové, kteří jsou kvalifikovaní a pracovně motivovaní.
22
2
Romská identita Ačkoliv se Romové vyskytují na území České republiky již po mnoho staletí,
stále jsou svou specifikací řazeni mezi menšiny s výraznou etnickou odlišností, která je zvláštním sociokulturním fenoménem v celkové kompozici obyvatelstva naší země. Skupina obyvatel, která je řazena mezi Romy, je zřejmě nejvíce odlišnou minoritou, a to zejména lišící se svými kulturními tradicemi, hodnotovými postoji, jazykovou stránkou, životními ambicemi i svou fyziognomií. „Z antropologického hlediska patří Romové k tzv. bílé rase (europoidní), jsou nejmladšími Indoevropany na evropském kontinentu.“20 Přesto je pro ně typická snědá pleť, tmavé vlasy i oči. Svou romskou identitu si přenášejí generačním přenosem. Záleží tedy na tom, jak Romové vnímají sebe sama a jak je vnímá jejich okolí. Mnohdy je zavádějící tmavá barva pleti, která jednoznačně neidentifikuje výhradně romskou minoritu. Ačkoliv jsou Romové většinou na své romství hrdí, k romské národnosti se oficiálně hlásí jen malé procento a převážná část Romů na našem území deklaruje národnost českou nebo slovenskou. „Identita se získává rovněž akulturací, tj. vědomé nebo nevědomé vrůstání do své kultury. Toto vrůstání jedince do kulturního společenství se uskutečňuje v procesu sociálního učení jako předávání kultury z generace na generaci. Jedná se o specifické získávání osobních zkušeností, jejich prohlubování a uvědomování si vlastní i skupinové existence na pozadí kultury. Dochází k přeměně vnější sociální kontroly ve vnitřní kontrolu individua.“21 Romská národnost jako taková není nijak definována. Pokud se jedinec sám k romské národnosti nehlásí, nelze jej jako Roma oficiálně označit. Romská národnost není zjišťována ani z demografického hlediska. „A tak poslední vývoj, ze kterého můžeme vycházet, je SLBD22 1980, kdy byli Romové identifikováni samotnými sčítacími komisaři. Romská národnost nebyla ve sčítacím archu zjišťována. Pokud však sčítací komisař nabyl dojmu, že jde „o cikánské obyvatelstvo“, tak sčítací arch označil písmenem A.“23
20
MANN, A rne. Romský dějepis. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2001. s. 16 KRAUS, Blahoslav a POLÁ ČKOVÁ, Věra. Člověk – Prostředí – Výchova. Brno: Paido, 2001. s. 54 – 55 22 Sčítání lidu domů a bytů 23 Evidence Romů. [online]. Demografie, 2014. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_demro mueviobec= 21
23
Tyto praktiky vedly k neobjektivnímu zjištění stavu romského obyvatelstva v naší zemi, a počty Romů, kteří se ke své identitě otevřeně hlásili, byly přesto velmi nízké. Bakalář 24 považuje za romskou identitu hodnoty, které jsou univerzální pro všechny Romy, tzv. romipen, jehož důležitou součástí je tzv. čačipen, což je pravda, právo, spravedlnost, ovšem ve zcela odlišném chápání než u neromského obyvatelstva. Romské etnikum, romství - lépe než národnost, je srozumitelnější specifikovat etnikum. Jak uvádí slovník cizích slov25 etnikum je skupina lidí, kterou spojuje společný původ, zvláštní kulturní znaky, tradice a mentalita, kdežto národností se rozumí příslušnost k národu, národnostní nebo etnické menšině. Pro určení národnosti není rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou občan převážně používá nebo lépe ovládá, ale jeho vlastní rozhodnutí. Hlásí- li se k více národnostem nebo k žádné, je na jeho rozhodnutí, zda to bude zaznamenáno. Národnost dětí do 15 let se řídí podle rodičů. 26 O Romech, romství, jejich původu i národnosti, se vedou debaty na romských i neromských fórech, avšak nikdo konkrétně nespecifikoval fakta, která by byla reálným podkladem pro jasné zodpovězení romské identity. Na mezinárodním fóru se název Rom objevil poprvé 8. dubna 1971, kdy jej účastníci prvního mezinárodního kongresu Romů v Londýně včlenili do názvu reprezentativní organizace RIJ – Romano Internacionalno Jekhipen, dnes IRU – Internacionalno Romani Unia – (Mezinárodní romská unie). Představitelé Romů tehdy také poprvé na mezinárodní úrovni deklarovali endo-etnonymum Rom jako oficiální název příslušníků romského etnika. V březnu 1979 se IRU – International Romaňi Union (Mezinárodní romská unie) stala členem OSN, sekce mimovládních organizací. Do roku 1971 se tedy Romové nazývali Romy jen mezi sebou. Ostatní – kromě odborníků – ani jejich skutečné jméno neznali.“27 Své romství neboli romipen Romové většinou vnímají s hrdostí a pociťují je jako povinnost k soudržnosti ke své komunitě. Je ale podmíněno vyrůstáním v romské kultuře, pod vlivem romské výchovy.
24
BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 77 Slovník cizích slov. [online]. A BZ, 2014. [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/ web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=etniku m 26 Národnosti v ČR od r. 1921. [online]. Český statistický úřad. [cit. 2014-11-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921 27 Informace pro učitele. Původ názvů Ro m – Cikán. [online]. projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdro m/podkapitoly/b02ro move/17.pdf 25
24
Někdy je romství přiřazeno tlakem společností, aniž by se k němu jedinec hlásil, příkladem jsou děti z dětských domovů. Rom přizpůsobený majoritní společnosti, který je distancován od vlivu rodiny, ztrácí status romipenu záměrně ze svého přesvědčení. Romská kultura - každý národ, etnikum, společenství, má svoji kulturu, jejíž charakteristické znaky se předávají z generace na generaci. Strauss 28 spatřuje zásadní rozdíly mezi kulturami ve specifickém řešení problémů a nastaveném hodnotovém žebříčku, neboť ostatní atributy, jako jsou jazyk, umění, víra, charakterizují obecně každou kulturu. Její originalita a odlišnost je ukotvena hlouběji, a její latentní podoba je pro moderní etnologii důvodem k jejímu hlubšímu poznávání. Z obecného hlediska je kultura vymezena shodně pro všechny národy. „Kultura je také souhrnem veškerých znalostí, přesvědčení a návodů na přežití, nashromážděných za léta danou společností, ať už prostřednictvím inovace pocházející z vlastních řad, či převzetím od sousedních národů.“29 Kultura romského národa není specifikována jasně danými normativy, procházela vývojem, a postupem let se utvářela vlivem historických událostí a životních podmínek Romů. Specifické znaky romské kultury se odrážejí z odlišností ve vnímání jejich života. Ačkoliv se tradiční romská kultura vyskytuje již spíše v osadách, stále některé výrazné odlišnosti přetrvávají i v rodinách, které se asimilovaly v majoritní společnosti. Pokud pomineme odlišnosti v chápání právních norem, jejichž následkem bývají i různé formy sociálních deviací včetně páchání trestné činnosti, jsou kulturní odlišnosti a rodinné zvyklosti zajímavým přínosem i pro kulturu většinové společnosti. Rodina - znakem romské rodiny je silné pouto mezi jejími členy. Za rodinu je považováno i několik pokolení a o vzájemnou soudržnost se stará převážně mužsk ý element. Pro Romy je také typická úcta ke stáří, a jak uvádí Šišková 30 , silná nekritická láska k dětem. V rodině jsou převážně preferováni chlapci, kteří byli vedeni k řemeslu, kdežto dívky byly vedeny k péči o muže a domácnost, později k výchově dětí. Prioritou romské rodiny je její zabezpečení. To znamená zajištění financí jakýmkoliv způsobem, co nejkratší cestou. Vzdělání již v minulosti setrvávalo v pozadí, jelikož primárně nevedlo k zabezpečení živobytí.
28
STRA USS, Claude – Levi. Rasa a dějiny. 1.vyd. Brno: Atlantis, 1999. s. 37 MURPHY, Robert. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 1.vyd. Praha: SLON, 1989. s . 33 30 ŠIŠKOVÁ, Tatjana a kol. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 122 29
25
Romské rodiny svou soudržnost podporují i společnými aktivitami. Jelikož je pro ně typické sdružování, scházejí se k zábavným činnostem, kterými jsou především hudební a taneční aktivity. Zde mohou pozitivně uplatnit svůj přirozený temperament. Hodnoty Romů – Bakalář 31 vymezuje hodnotový systém romské populace především v bezstarostném vnímání života, v uznávání rodové hierarchie podnícené sebedůvěrou plynoucí z minulosti. Sílu rodiny spatřuje ve vnímání rodové prestiže, kterou podporuje velký počet dětí v rodině. V neposlední řadě jsou zásadní hodnotou romské rodiny peníze. S postojem: „dnes mám peníze, tak si je užiji a co bude zítra, mě bude zajímat až zítra.“ Romové vnímají přítomnost, protože ta je již daná, kdežto budoucnost je vždy nejistá. Romský jazyk – většina Romů hovoří jazykem majoritní společnosti, ve které žije, a romštinu jako svůj jazyk používá výhradně ve své komunitě. „Jazyk, kterým hovoří Romové, patří do skupiny indických jazyků. Protože je to již více jak tisíc let, co předkové Romů opustili svou indickou pravlast, na jejich jazyk mělo vždy vliv prostředí, ve kterém pobývali. A tak v romštině můžeme najít slova perská, arménská, řecká i slovanská.“32 Mnoho z nich však v současné době romštinu zná spíše od svých předků, ale ve své rodině ji nepoužívají, neboť ji neovládají. Důvodem je skutečnost, že romština není úředním jazykem a nevyučovala se ani ve školách. Ve své mluvě používají několik málo výrazů z romštiny pocházejících, zejména v označení pro Neromy – gádžové nebo v přezdívkách, které mezi sebou používají místo svých vlastních jmen.
2.1 Integrace Romů v majoritní společnosti Pro kompatibilní soužití celé společnosti je důležitý soulad všech subkultur, které společnost tvoří. Jak uvádí Mucha 33 , společností rozumíme z pohledu sociologie seskupení lidí, kteří žijí na společném území, podléhají témuž systému politické autority a moci, a jsou ztotožněni s tím, že mají jinou identitu než obyvatelé sousedního území. 31
BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 76 – 77 MANN, A rne. Romský dějepis. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2001. s. 25 33 MUCHA, Ivan. Texty ze sociologie. Pelhřimov. Tiskárna a vydavatelství 999, 2001. s. 54 32
26
Jednou z velmi diskutovaných skupin jsou Romové a jejich adaptace ve společnosti. Nelze okamžitě změnit mentalitu romského obyvatelstva ani očekávat otevřenou náruč majority, která po mnoho staletí trpěla xenofobními předsudky vůči ostatním etnikům a proti romskému etniku obzvláště. K utváření pozitivních názorů na Romy nepřispěl ani minulý komunistický režim, jehož představitelé a sociální politika žádnou zvláštní snahu o integraci menšin neprojevovali, a problémy řešili především represí a tzv. umělou zaměstnaností. V současnosti se situace mění pozitivním směrem, avšak nelze očekávat, že nastane stav „zázračného souladu“, pokud bude snahu o integraci Romů vyvíjet jen několik málo nadšenců z obou zainteresovaných skupin. Ve společnosti stále existuje tendence prezentovat převážně negativní skutečnosti spojené s romskou minoritou, a to jak v médiích, tak i obecně ve veřejném mínění. „Ze strany majority je Romům vytýkána např. přílišná hlučnost, vulgarita, etnicky motivovaná nesnášenlivost, vypočítavost, psychická labilita, nesoudnost vůči sobě samému, agresivita, nedostatek čestnosti, egoismus, slabá vůle, malá vytrvalost a trpělivost, nedodržování hygieny, špatné sousedské vztahy s majoritou, nedostatek vzdělanosti a nezájem o ni, špatná pracovní morálka, nespolehlivost, stálý pocit ohrožení, komplex méněcennosti, nesamostatnost, kriminální sklony, volná sexualita a provozování prostituce.“34 Zde uvedený výčet negativ, by mohl být přisuzován i jiným minoritám, ale Romové jsou s nimi spojováni zřejmě z důvodu své přirozené výstřednosti. Překážkou pro vytvoření příznivých integračních podmínek je rovněž celospolečenský negativní pohled na celou romskou minoritu. Tento jev poškozuje zejména romskou inteligenci, která je mnohdy příkladem pro nepřizpůsobivé členy společnosti z řad Neromů. Další
překážky
pro
soužití
Romů
s majoritou
jsou
determinovány
nenapravenými historickými křivdami, kdy byla v minulosti Romům odepírána práva majoritní společnosti přiznaná. „Kulturní integrace romského etnika byla v Evropě od počátku provázena pronásledováním, pogromy a posléze i genocidou. Romové měli v Evropě nápadně stejné osudy jako Židé.“ 35 Dalším atributem nesouladu je však i pozitivní diskriminace, kterou majorita spatřuje především v sociální sféře.
34 35
BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 122 WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus dějinách a v současnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. s. 95
27
Pozitivní výsledky rovněž nepřináší účelová medializace kriminálního jednání Romů, ani svoboda slova zneužívaná zejména ultrapravicovými extremisty k veřejné prezentaci
rasistických
a
xenofobních
postojů,
které
šíří
téměř
beztrestně
prostřednictvím internetu: „…je třeba nadělit černým jejich díl odměny, jako dávky, byty….Holé ruce vám nepomohou, začněte se ozbrojovat, cvičit v sebeobraně, trénujte své tělo proti cikánům…“36 Jedná se o veřejně přístupný text extremistické organizace Blood
&
Honor,
která
představuje
v současné
době
nejaktivnější
subjekt
ultrapravicového spektra v České republice. Je nanejvýš nutné podobné texty cíleně vyhledávat a jejich autory nekompromisně postihovat podle příslušných právních norem. Zásadní roli v realizaci úspěšné integrace Romů do společnosti hraje stát, viz vládní dokument Strategie romské integrace do roku 2020. 37 „Cílem strategie je zvrátit do roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v ČR zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální; nastartovat a urychlit pozitivní změny a dosáhnout pokroku při odstraňování neodůvodněných a nepřijatelných rozdílů mezi podstatnou částí Romů a většinovou populací, zajistit účinnou ochranu Romů před diskriminací, bezpečné soužití a povzbudit rozvoj romské kultury a jazyka.“ Do integračního procesu se zapojuje čím dál více romských aktivistů, kteří vnímají společné soužití jako novou a lepší cestu pro současné i další generace Romů, kteří nebudou separováni od společnosti. Podmínkou však je, že se nesmí sami distancovat. Snahy o začlenění a komplementaritu minority a majority nemohou přinést pozitivní výsledky, pokud nebude projeven oboustranný aktivní zájem. Další významnou překážku integračním snahám představuje skutečnost, že Romové vnímají majoritu v některých případech s většími xenofobními předsudky, než je tomu naopak. Jak uvádí Bakalář 38 , jsou Romové v hodnocení gádžů radikálnější, nenacházejí žádná kladná hodnocení. Majoritu vnímají jako rasistickou, chladnou, upjatou, bezcharakterní, s nadřazeným chováním.
36
Terror machine Bohemia. [online]. Tmbohemia.co m. [cit. 2014-12-20]. Dostupné z: http://www.t mbohemia.caloofreedo m.net/page1.html 37 Strategie romské integrace do roku 2020. [online]. Vláda České republiky, 2014. [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitos ti-ro mske-ko munity/aktuality/strategie-ro mskeintegrace-do-roku-2020-118736/ 38 BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 124
28
Pozitivním faktorem v integraci Romů jsou snahy státu, nestátních organizací, jejichž příklady jsou uvedeny v kapitole o volnočasových aktivitách, i jednotlivců, ke vzájemné pomoci a spolupráci mezi Romy a majoritní společností. Z toho je zřejmé, že snaha společnosti vytvořit podmínky pro vzájemné soužití, je velkým posunem ve vnímání romského etnika majoritou. S dlouhodobě utvářenými předsudky je však obtížné docílit v majoritní společnosti stavu pozitivního vnímání romské komunity, a je zapotřebí důkladného oboustranného poznání a vzájemného porozumění Romů a „gádžů“, neboť nelze smazat rozdíly jednotlivých kultur a striktně nastolit nekompromisní pravidla. Z toho vyplývá, že jedním ze zásadních problémů integrace je stereotypizace a obava z neznámého. „Stereotypizace (předsudky) - podstatou stereotypizace je zařazování lidí podle předem daných a neměnných kategorií do určitých skupin, které reprezentují pozitivní nebo negativní představy o člověku, aniž bychom ho znali. Stereotypizací tedy nedotváříme svůj obraz o neznámém člověku jen podle toho, že se o něm dozvíme něco, co odpovídá předem určeným a námi uznávaným kategoriím.“39 Člověk má přirozeně obavy z neznámého a nepoznaného, proto jsou důležité osobní kontakty a zkušenosti, kterými si vytvoří ucelený názor. Nelze předem odsoudit celou minoritu podle několika negativních recenzí a bránit tak její inkluzi.
2.2 Výchova a vzdělávání Romů Důležitou součástí socializace každého jedince je vzdělávání, které je výrazně spjato s výchovou a osvojením si základních norem společnosti, ve které probíhá jeho enkulturace. Romská komunita se s nízkou úrovní vzdělanosti potýká již od nízkého školního věku, což se jeví být jednou ze zásadních příčin sociálního vyloučení, kterému jsou Romové vystaveni. Rodina, ve srovnání s většinou populace majoritní společnosti, v mnoha případech není schopna dětem poskytnout adekvátní zázemí, jelikož sami rodiče často nedisponují dostatečnou vzdělanostní úrovní ani pozitivním vztahem ke vzdělávání. Děti z romských rodin jsou tak znevýhodněny, jsou vystaveny negativním vlivům, neboť nejsou rodiči ke vzdělání dostatečně motivováni a podporováni, a tlaku společnosti, která kult vzdělání preferuje.
39
MATTIOLI, Jan a NA VRÁTIL, Stanislav. Problémové chování dětí a mládeže. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. s. 90
29
Dopad na špatný stav vzdělanosti romské mládeže má tradiční postoj Romů k výchově, která je založena na principu volnosti a sebeutváření jedince. Bez přihlédnutí ke kulturním odlišnostem, k sociálním znevýhodněním, a bez jejich pochopení, bývají často příčiny nižších či nevyhovujících studijních výsledků romských žáků mylně vyhodnocovány. Snahy o aktivnější zapojení romské menšiny do vzdělávacího procesu od předškolního věku proběhly již před rokem 1989, avšak bez ohledu na kulturní rozdíly. „Zájem státu na předškolní výchově romských dětí se projevoval v přednostním umisťování a finančním zvýhodňování romských dětí v nedostatkových mateřských školkách. V roce 1977 bylo ve školkách zařazeno 30 % ze všech romských dětí příslušného věku, v roce 1983 bylo již zařazeno do všech forem předškolní výchovy 74,5 %, v roce 1985 do mateřských škol 75,2 % všech romských dětí.“40 Úspěchy integrace romských dětí do předškolních a následně školních zařízení v kvantitativním měřítku byly pro stát dostačující, školský s ystém však nebral v potaz odlišný jazykový fond těchto dětí, což se projevilo v absenci romského jazyka v učebnicích, byť v duální podobě, a nebyla ani snaha přiblížit školním dětem romský svět. V přístupu ke vzdělávání romských dětí by měl být také brán zřetel na jejich vrozený temperament. „Nesporné se zdá vynikající nadání romských dětí pro hudbu a tanec. Toto nadání je patrně dědičné a jeho rozvoj podporuje jak přítomnost vzorů k napodobení, tak tradiční volnost romské výchovy, minimálně užívající zákazů a uvolňující spontánnost. Romské děti bývají živější, temperamentnější, hůře se ukázňují, vykřikují. Také se hůře soustřeďují: mívají slabou úmyslnou pozornost.“ 41 Toto je jeden z dalších ukazatelů, jež staví pomyslné bariéry v plnohodnotném procesu vzdělávání romské populace. Při stávajících přístupech ke vzdělání romských dětí by došlo ke stagnaci celého procesu. Zásadním posunem v oblasti integrace romských dětí je zřizování přípravných tříd. Jak uvádí Navrátil 42 je to jedna z šancí pro studující romské děti, jak změnit dosud odsuzující pohled veřejnosti. K této inovaci v přístupu vzdělání dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí přispívá mimo jiné zřízení funkce asistenta učitele pro romské děti, který se podílí na aklimatizaci žáků a vzájemné komunikaci mezi školou a rodiči.
40
Sešity pro sociální politiku. Ro mové v České republice. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999. s. 205-206 ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme- jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 112 42 NA VRÁTIL, Pavel a kol. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. s. 177-179 41
30
V lokalitách s menším počtem obyvatel se však školy mohou potýkat s legislativními překážkami pro zřízení přípravných tříd, které určují přímo kapacitní podmínky
pro
jejich
realizaci.
Pro
vzájemnou
komplementaritu
triády
žák – škola – rodiče, je vhodné na pozice pedagogických asistentů obsazovat romské asistenty, kterých je však vlivem přístupu Romů ke vzdělání stále velký nedostatek. Přes překážky, které vznikají převážně z kapacitních důvodů, je velkým posunem ve vzdělávání Romů snaha o změnu a vstřícnost. Od roku 1991 došlo k výraznému posunu v otázkách romistiky také ve vysokém školství. Několik příkladů dle Nečase 43 : roku 1991 byla na katedře Blízkého východu, Indie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze otevřeno pětileté studium romistiky, které absolvovalo sedm studentů, v roce 1992 byl zřízen Ústav pro studium romské kultury při Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Romský žák – spojení termínů romský žák nebo Romové a učení, vyvolává u větší části majoritní společnosti negativní konotace; vybaví se například zvláštní škola, špatný prospěch apod. Je důležité chápat romského žáka jako komplexní osobnost v kontextu s rodinou, kulturou a s ní spojenými charakteristikami. Jak již bylo zmíněno, sociokulturní rozdíly jsou handicapem romských dětí již při vstupu na základní školu. Minimum těchto dětí absolvuje v plném rozsahu školu mateřskou, která by je měla na přechod do základního vzdělávání připravit. Děti z tradičních romských rodin nejsou vystaveny systematické péči, ale prochází volnou výchovou utvářenou dle dospělých vzorů. Problémem integrace do skupiny ostatních žáků bývá jazykový deficit, který je způsoben romskou mluvou v rodině nebo mluvou s romským dialektem. Bez akceptování odlišností romského žáka jej nelze adekvátně ohodnotit, jelikož inteligenční složka může být potlačena právě z důvodu nerozvinutého jazykového fondu, proto většina romských žáků absolvuje školy speciální, dříve zvláštní.
43
NEČAS, Ct ibor. Ro mové v České republice včera a dnes. 4. dopl. vyd. Olo mouc: Univerzita Palackého v Olo mouci, 1999. s. 108-109
31
Tuto tezi potvrzuje Říčan44 tvrzením, že romské děti mnohdy neabsolvují žádný ročník základní školy a povinnou školní docházku zahajují rovnou ve zvláštních třídách z důvodu nezralosti diagnostikované i po odkladu školní docházky, nebo se tak děje na výslovné přání jejich rodičů. Rodiče svou volbu odůvodňují tím, že vzhledem ke studijním požadavkům a přístupu učitelů zvláštních tříd, bude jejich dítě zvládat výuku lépe. Romský žák tak v mnoha případech úspěšně absolvuje zvláštní školu, kdy vyniká i nad gádžovskými spolužáky, a je připraven ke studiu v učebním oboru. Již po úspěšném absolvování povinné školní docházky v současnosti v mnoha ohledech dítě převyšuje vzděláním své rodiče. Můžeme se pouze domnívat, zda je úspěšné zakončení studia podmíněné selekcí studijních požadavků nebo individuálnějším přístupem pedagogických pracovníků. V klasických třídách základní školy je oproti tomu šance na podchycení inteligenčního potenciálu romského žáka a stimulace k vyšším výsledkům, a to vlivem konkurence s dětmi gádžů. Každá volba má svá úskalí. Ve zvláštní škole je romský žák nasměrován na cestu nižšího vzdělání, aniž by dostal šanci prokázat či rozvinout svůj potenciál, a ve škole základní se v případě neúspěchu dostává do ústraní nejen svou etnicitou, ale i neuspokojivými studijními výsledky. Rovněž musí čelit postojům romské komunity k procesu vzdělávání, jako na nepodstatné součásti jejich života. „Ještě důležitější patrně je, že v romské komunitě je dítě dříve přibíráno k činnostem dospělých, což kontrastuje s žákovskou rolí ve škole. Kromě toho je látka probíraná ve vyšších ročnících jednak náročnější na domácí přípravu, jednak vnímána z hlediska romské komunity jako zbytečná.“45 Svou frustraci pak vyjadřují nezájmem nebo agresivitou vůči spolužákům i učitelům. Zde je důležitá podpora pedagogů v multikulturní výchově kolektivu a v prohlubování vzájemného respektu k sociálním odlišnostem. Cesta k podpoře romského žáka ve vzdělávacím procesu vede k vyzvednutí jeho kvalit s ohledem na jeho kulturu.
44 45
ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme- jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 114-115 ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme- jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 115
32
3 Mládež jako sociální skupina „Pro sociální povahu člověka má zásadní význam to, v jakých skupinách žije, a pro společnost má zásadní význam, z jakých skupin se skládá.“46 Mládež je jednou ze skupin, která je pro společnost vizí do budoucna, a je důležité, aby jí byl věnován systematický přístup. Jednotné označení věkového rozpětí této kategorie není, neboť záleží na vědním oboru, který definuje mládež jako předmět zkoumání. Vymezení mládeže jako sociální skupiny lze pojmout různě, v mnoha ohledech záleží na rozumové a mravní vyspělosti každého jedince. Z hlediska práva, jak je uvedeno v trestním řádu47 , jsou mládeží označovány děti mladší patnácti let a mladiství, přičemž mladistvými rozumíme osoby starší 15 let a mladší 18 let. U těchto kategorií je z právního hlediska důležitá trestní odpovědnost, neboť trestně odpovědnými se děti stávají po překročení patnácti let věku, a to v porovnání s dospělými pouze částečně, kdy jsou trestáni polovičními tresty většinou mírnější povahy. Z pohledu sociologie je mládež řazena do kategorie přechodu z dětství do dospělosti (adolescence) vyznačující se biologickými změnami, utvářením osobnosti, přípravou na budoucí profesi – ekonomickou nezávislostí a osobitým přístupem ke kulturním hodnotám, v němž jsou často v opozici vůči dospělé populaci. Proto se často jedinec vymyká socializačnímu působení rodiny a její roli přebírají vlivy vrstevnické skupiny. „Pro adolescenci je typické černo-bílé hodnocení světa a kritický postoj k rodičům. Adolescence dětí ale neprobíhá ve všech rodinách bouřlivě, protože vzpoura mladistvého není nutnou podmínkou zdravého osobnostního vývoje.“48 Mládež jako sociální skupinu lze považovat za jednu z nejdiferencovanějších subkultur společnosti. Nejenže se její členové přirozeně odlišují podle vlastní volby formy vzdělávání a přípravy na povolání, ale častěji se liší definičními znaky ve stylu oblékání, poslechem hudby i výběrem volnočasových aktivit.
46
MUCHA, Ivan. Texty ze sociologie. Praha: Tiskárna a vydavatelství 999, 2001. s. 55 Česko. Zákon č. 141 ze dne 09.12.1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In Sbírka zákonů České republiky. 1961, částka 66. [online].[cit. 2015-25-01]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141 48 MACEK, Petr. Adolescence. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 67 47
33
3.1
Důležité období v životě člověka – adolescence Věkové období v životě člověka, ve kterém prochází obdobím adolescence,
nelze přesně vymezit. Obvykle se uvádí, že se jedná o etapu přechodu z dětství do dospělosti v rozmezí 13. až 19. roku, kdy dochází k fyzickým i psychickým vývojovým změnám. Tyto změny jsou determinovány zralostí jedince a může k nim docházet již po 9. roku věku a končit před hranicí 30 let. Toto období je dobou tápání, objevování a dezorientace v hledání vlastní identity. Přicházejí také vnější vlivy při inkluzi do společenského života, jako jsou nástrahy ve formě alkoholu, drog nebo nezávislým sexuálním experimentům, kterým musí čelit. 49 Adolescence je pro člověka obdobím mnoha změn, nejenže se mění po fyzické stránce, ale rozšiřuje si také sociální dovednosti, přijímá nové sociální role a adaptuje se v prostředí. Jak také uvádí Langmaier 50 , mladý člověk si utváří vlastní úsudky a názory. Zažívá vnitřní rozpolcenost při objevování sebe sama, z čehož krystalizuje pojetí vnějšího světa. Hledá si při své neúplné zralosti místo na zemi a volí si jemu odpovídající cesty. Více se sebou zabývá a přemýšlí o sobě i o společnosti, ve které žije, stává se jejím produktivním členem. V současnosti
mládež do
role
dospělého
jedince
vstupuje
mnohem
progresivnějším tempem, než tomu bylo v minulosti. Samotná rychlost procesu dospívání a jeho průvodní jevy jsou individuální záležitostí, a závisí na řadě vnějších i vnitřních okolnostech. V tradičních společnostech byl přechod do dospělosti provázen rituály, na které byl mladý člověk připravován již od dětství a rovněž byl takovým rituálům přítomen.
Mezník mezi dětstvím a dospělostí byl tedy přesně vymezen
a eliminoval tak proces hledání vlastní identity. Macek 51 pojímá adolescenci z hlediska psychologie jako období dospívání, mohutnění což vyjadřuje latinské adolescere ve věkovém rozmezí 15 až 22 let. V tomto období dochází zejména k fyzické zralosti, ukončení růstu a k dosažení reprodukční zralosti. Po ukončení této fáze, nastává přijetí role dospělého s dosažením jeho osobní nezávislosti.
49
Adolescence Puberty, Teenagers All About Adolescence. [online]. Psycholgy Today. Psych basics. [cit. 2015-23-01]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/basics/adolescence 50 LANGMAIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývo jová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada, 1998. s. 138 51 MACEK, Petr. Adolescence. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. s. 12
34
Klindová a Rybárová 52 udávají začátek věkové hranice adolescence mezi patnáctým a šestnáctým rokem a horní hranici uvádí v rozmezí mezi dvacátým a dvaadvacátým rokem dle individuálního vývinu tělesných a duševních schopností jedince. Dle Vágnerové 53 ze všech aspektů vývoje dospívajícího člověka vyplývá, že každý jedinec prochází několika zásadními fázemi přeměny, které se projevují fyzickými změnami i psychickou vyzrálostí. Tento důležitý socializační stupeň může zásadně ovlivnit další uplatnění ve společnosti, přijetí norem a pravidel, získání sociální role. Každé dítě ovšem prochází těmito změnami individuálně, proto nelze věkové období dospívání generalizovat na celou věkovou skupinu. Dospívající Rom – Dospívání je definováno určitými znaky, projevy a vývojovými stádii, rozvojem individuality, osobnosti. Je chápáno jako „přeměna“ dítěte v dospělého, která je podpořena vyzrálostí jedince a vlivem prostředí, ve kterém žije. Romské děti jsou navíc ovlivněny kulturou a tradicemi svého etnika více než děti členů majoritní společnosti. Soudržnost romské rodiny se promítá i v dospívání jejich dětí. Jelikož jsou od narození součástí celé rodiny, mnohdy i několikagenerační, přejímají prvky dospělého chování již v raném věku a jejich dětství je mnohem kratší. Říčan54 k tomu uvádí, že romské dítě vykazuje časněji znaky puberty než gádžovské děti, což je dáno biologicky. Patrně většími vlivy na brzké dospívání Romů se projevuje nejen anatomicko- fyziologické sexuální dozrávání, ale především v souladu s tradicemi časné zahájení sexuálního života. Začlenění do dospělého života probíhá pozvolna v průběhu celého dětství, neboť děti jsou přítomny při rozhovorech a rozhodování dospělých. Bohužel to pro ně může být z hlediska psychologie nezdravá zátěž. Negativní následky společného soužití všech generací se mohou projevit u citlivého dospívajícího člověka ve formě utváření nesprávných názorů a postojů na majoritu a normy a hodnoty společnosti, neboť vzorce chování přebírá i s případnými deviantními rysy od dospělých ze svého bezprostřed ního okolí.
52
KLINDOVÁ , Ĺuboslava a RYBÁ ROVÁ, Eva. Psychologie II. Vývo jová psychologie pro 2. ročník středních škol. Brat islava: SPN, 1985, s. 116 53 VÁ GNEROVÁ , Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. s. 26 54 ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme- jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 104
35
Nepochopení odlišného průběhu dospívání romských a neromských dětí, může vést k mylnému dojmu, podle kterého je za dítě považován již zralý jedinec, jenž se tak zmítá v nepochopení a cítí se společností nerespektován. Rozdíl mezi dospívajícím dítětem romským a dospívajícím dítětem neromským je také patrný v přístupu a citové vazbě ke své rodině. Romský adolescent v tradiční romské rodině málokdy podléhá typickému vzdoru vůči rodičům, který toto vývojové období charakterizuje. Rovněž jsou v tradiční romské rodině mnohem silnější rodinná pouta, a snaha dospívajících se od rodiny odpoutat, je minimální. Priorita rodinných vztahů ani v tomto období nepozbývá na důležitosti. Již z historického kontextu vyplývá, že romská rodina je jediným a trvalým útočištěm pro její členy v jakékoliv životní situaci, která je vždy připravena se za své členy postavit a hájit jejich zájmy.
3.2
Výchova k volnému času jako součást socializace Nárůst mnoha typů negativních jevů a projevů rizikového chování v posledních
letech v naší společnosti, vede k zamyšlení, proč k tomu došlo. Zejména pak vývoj kriminality mládeže a dětí od 13 let má často podobu nejzávažnější trestné činnosti. Příčiny lze hledat v sociálním prostředí, které je rozhodující determinantou formování osobnosti jedince. Proces socializace probíhá zejména prostřednictvím interakce jedinců ve společenských institucích, které v něm hrají zásadní roli. Problém sociálních deviací je spojen s problémem sociálních norem. 55 Právě sociální prostředí, které děti a mládež obklopuje, úzce souvisí s volným časem a způsobem jeho trávení. Volný čas je třeba chápat jako prostředek boje proti vzniku patologických jevů ve společnosti a významný socializační činitel zejména z hlediska socializace mládeže. „Pod socializací mládeže rozumíme nejčastěji vysoce pozitivní proces aktivní adaptace osobnosti ke společenskému systému. V tomto procesu si jedinec osvojuje hodnoty a normy chování, učí se rozumět kultuře, učí se přebírat a vykonávat společenské role. 56 Výsledek procesu socializace mládeže je závislý na odpovědnosti všech společenských institucí, které participují na výchově.
55
SKOPA LOVÁ, Jit ka. Sociální aspekty projevů rizikového chování u dětí a mládeže. In : Socialia 2010. Sociální deviace v kontextu společenských proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konfere nce Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 345-346 56 ONDREJKOVIČ, Peter. Úvod do sociológie výchovy. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1998. s. 93
36
Jestliže sociální prostředí, které tyto instituce spoluutvářejí, neposkytuje dostatečné množství pozitivních podnětů nebo dokonce v horším případě vytváří prostředí nevhodné, pak roste riziko vzniku patologického chování. Významnou oblastí je z hlediska prevence, a to zejména prevence primární, volný čas. Institucí, která se jeví z hlediska odpovědnosti za trávení volného času dětmi a mládeží nejvýznamnější, je rodina. Hodnoty rodiny a vztah rodičů k vlastnímu volnému času přímo ovlivňují postoj k trávení volného času dětí
3.2.1 Volný čas a rodinná výchova Výchovu v rodinách však v poslední době ohrožuje rozpad tradičních hodnot. V současné společnosti dochází ke změnám v hodnotovém uspořádání, a to zejména v oblasti kulturně morálních norem. Ekonomická kritéria a individuální sobectví bývají nadřazeny ostatním hodnotám, jako je smysl pro povinnost, poctivost, ohleduplnost. 57 Smysluplné trávení volného času spolupůsobí při utváření osobnosti, a pozitivně tak přímo i nepřímo ovlivňuje hodnotový systém jedince. Ten je pak v budoucnu lépe připraven na situace, kdy je postaven před volbu mezi povrchním prožitkem a odpovědným přístupem k reálné životní situaci. Rodina samozřejmě nepředstavuje jedinou instituci, která významně ovlivňuje způsob trávení volného času dětí a mládeže, její význam lze však v tomto kontextu označit za klíčový. Za způsob trávení volného času dětmi a dospívající mládeží zodpovídají totiž v první řadě rodiče. Jejich role v tomto ohledu je nezastupitelná, a to nejen při vedení dětí k aktivnímu trávení volnému času, ale i z hlediska kontroly a dohledu nad způsobem jeho využívání. V poslední době se často setkáváme s fenoménem přenosu odpovědnosti za výchovu dětí na školu či jiné společenské instituce rodiči, kteří pak na tyto instituce spoléhají i při organizování volného času svých dětí, či v horším případě volnému času nepřikládají adekvátní význam. Z hlediska výchovy k volnému času je tedy nutné působit nejen na děti a mládež, ale primárně na rodiče, kteří často v důsledku enormního pracovního vytížení či z nedostatku zájmu tuto oblast odsunují do ústraní a nepovažují ji za podstatnou.
57
KRAUS, Blahoslav. Sociáln í deviace v pro měnách společnosti. In : Socialia 2010. Sociální deviace v kontextu společenských proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konference Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 33
37
Odpověď na otázku, kdo má nést odpovědnost za rozvoj dětí a mládeže, zda rodina nebo škola, přináší Kraus a Poláčková 58 - nutná je společná odpovědnost, účinná kooperace rodiny, školy a ostatních institucí, jež mohou přispět k úspěšné socializaci dětí. Otázkami socializace v kontextu s trávením volného času se zabývá sociální pedagogika. Pole působnosti sociální pedagogiky spočívá především v nespecifické prevenci, ve které hraje prvořadou roli rodina a škola. 59 Lze tak shrnout, že z obecného pohledu je výchova k volnému času věcí participace mnoha sociálníc h institucí s dominancí rodiny. Samotné vytváření příležitostí k aktivnímu trávení volného času je pak ponejvíc věcí legislativní a personální - stát musí vytvářet takové legislativní prostředí, které bude vznik volnočasových institucí podporovat a zárove ň bude motivovat kvalitní odborníky k jejich vedení a k práci s klienty. Je nutné si uvědomit, že prevence je nejúčinnějším nástrojem eliminace sociálně patologických jevů, a právě do oblasti prevence lze řadit výchovu k volnému času. Bělík 60 považuje za nezbytné, aby vznikl zákon o prevenci, který by stanovil kdo, kdy a za jakých podmínek bude mít oprávnění sbírat, vyžadovat, shromažďovat a vyhodnocovat konkrétní údaje a aktivovat pomoc a korektivní mechanismy. Z hlediska prevence vzniku sociálně patologických jevů ve společnosti se jedná o klíčovou myšlenku, která dosud není legislativně řešena ani diskutována na zákonodárné úrovni.
3.2.2 Romská rodina a postoj k volnému času V případě romské komunity a přístupu jejích členů k trávení volného času je situace ještě mnohem komplikovanější než v obecném hledisku. Složitost vztahů mezi majoritní společností a romskou minoritou problém ještě více prohlubuje. Způsob života Romů i jejich kultura jsou majoritní společností vnímány negativně a veřejné mínění je založeno na předsudcích, podle kterých se Romové nechtějí přizpůsobit žádným konvencím, vyvolávají konflikty, parazitují na sociálním systému.
58
KRAUS, Blahoslav a POLÁ ČKOVÁ, Věra. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. s. 191 59 KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 149 60 BĚLÍK, Václav. Problémy v realizaci prevence sociálních deviací ve školním prostředí a jejich mo žná řešení. In: Socialia 2010. Sociální deviace v kontextu společenských proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konference Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 72
38
Odlišná kultura romské menšiny i celkový způsob života Romů jsou majoritní populací vnímány negativně a převládá u ní názor, že značná část Romů se nechce nebo neumí adaptovat na standardizované společenské normy. Konfliktní atmosféra, která vládne mezi romskou minoritou a majoritou je reálnou hrozbou pro budování demokratického režimu.61 Hledání cest ke zmírnění konfliktů a ke změně veřejného mínění o Romech je tak záležitostí velmi nesnadnou a dlouhodobou, vyžadující komplexní odborný přístup kompetentních institucí. Počátek této cesty lze, vedle výchovy ve škole, hledat ve využití potenciálu volného času, kterým se v řadě míst na území České republiky nikdo systematicky nezabývá. Romská mládež pak i z nedostatku vhodných podnětů tráví volný čas bezcílným „poflakováním“ po ulicích a sdružuje se v patologických vrstevnických skupinách. Otázka motivace je však složitá. Romská kultura se vyznačuje některými charakteristikami, které brání vstupu cizích subjektů - Neromů - do jejich blízkosti. Tato skutečnost představuje poměrně zásadní problém, neboť práce s volným časem romské mládeže (ostatně stejně jako kterékoliv jiné mládeže) vyžaduje odborný přístup. Vzhledem k uzavřenosti romské komunity je pak pro „gádžovského“ sociálního pracovníka velmi obtížné do ní proniknout a získat si důvěru. Jak již bylo řečeno, za primární instituci odpovědnou za způsob trávení volného času mládeže, obecně považujeme rodinu. S ohledem na specifika romské komunity a rodiny však musí hlavní díl této odpovědnosti v případě romské mládeže převzít k tomu určené formální instituce v čele se státem a jeho (z hlediska prevence dosud nedostatečnou) legislativou. Je totiž nutné si uvědomit, že úspěšná socializace nemá pouze omezený individuální význam pro jednotlivce, ale globální význam pro společnost a zachování její kontinuity. V případě, že rodina z tohoto pohledu selhává, je v zájmu společnosti socializaci (v tomto případě volný čas jako její součást) usměrňovat. Důvodem potřeby převzetí odpovědnosti za organizování a vytváření příležitostí k trávení volného času romské mládeže je skutečnost, že nelze očekávat adekvátní iniciativu ze strany rodičů, neboť hodnoty romské minority se od obecně sdílených hodnot ve společnosti výrazně liší a volnočasové aktivity nejsou v popředí jejich zájmu.
61
HRONCOVÁ, Jo lana. Sociálna patológia. Bánská Bystrica: Pedagogická faku lta UM B Bánská Bystrica, 2004. s. 37-38
39
Pro většinu členů romské minority je z hlediska hodnot a zvyků nejvyšší hodnotou vše, co vede k zachování, zmnožení a pokračování života. Vše co život ohrožuje, je vnímáno negativně. Děti jsou prodloužením rodu, rodina je jednou z nejvyšších hodnot, stejně jako samotné romství. Hodnoty budoucí pro ně mají jen minimální význam, žijí okamžikem, dneškem. Proto velká část Romů neoceňuje vzdělání, které přináší plody až po mnoha letech. 62 Romové mají nízkou vzdělanostní úroveň, což je do jisté míry důsledek jejich postoje ke vzdělávání, které pro ně není hodnotou a zároveň dobře nechápou souvislosti mezi vzděláním, zaměstnáním a společenským postavením. 63 Analogicky lze odvodit, že stejný postoj jako ke vzdělávání bude většina Romů zastávat i k volnému času a způsobu nakládání s ním. Hroncová 64 uvádí, „že využívání volného času je problematické u nezaměstnaných a zejména mladistvých Romů“. Jestliže tedy budoucnost nemá velký význam, proč by romští rodiče měli investovat do volnočasových aktivit svých dětí, když od těchto aktivit nelze zpravidla očekávat žádný okamžitý užitek? Právě proto je obtížné působit na rodiče romských dětí ve snaze o změnu postoje k volnému času či vzdělávání, avšak je nanejvýš nutné se o to neustále pokoušet. Nelze očekávat výraznou postojovou změnu či rychlý posun hodnot v tomto smyslu společensky žádoucím směrem. Je však nutné hledat alespoň kompromisní řešení, cílenou osvětou vysvětlovat význam ak tivního trávení volného času a význam vzdělání. Nedostatečný zájem romských rodičů o vzdělávání a volný čas svých dětí však pramení nejen z odlišného vnímání vlastní budoucnosti, ale též z přístupu Romů k samotné výchově, který je zakořeněn hluboko v samotné podstatě způsobu jejich života. Romská matka se totiž velice dobře stará o kojence, po narození dalšího dítěte však její péče z větší části končí. Dítě přechází do péče starší sestry či jiné členky širší rodiny, která může být navíc stále dítětem.
62
SEKYT, Viktor. Hodnoty romské minority, t radiční rodina. In: Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti: sborník příspěvků z 11. ročníku Letní školy "Výchova k demokratick ému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti" . Olo mouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 78-79 63 HRONCOVÁ, Jo lana. Sociálna patológia. Bánská Bystrica: Pedagogická faku lta UM B Bánská Bystrica, 2004. s. 41 64 HRONCOVÁ, Jo lana. Sociálna patológia. Bánská Bystrica: Pedagogická faku lta UM B Bánská Bystrica, 2004. s. 41
40
Rovněž existuje zásadní odlišnost ve výchově dětí v evropské a romské rodině. Zatímco v prvním případě je kladen důraz na výchovu k samostatnosti, zvnitřňování norem a vytváření budoucnosti, v případě druhém není na romské dítě vyvíjen tlak na toto zvnitřňování, a svoje dětství tráví mezi spoustou příbuzných, od kterých přebírá mnohdy nevhodné vzorce chování. 65 „Romská rodina neakceptuje osobní vzestup jednotlivce, pokud by mohl znamenat omezení solidarity k rodině. Přitom osobní vzestup v dnešní české společnosti, právě bez tohoto omezení rodinných vztahů, je prakticky nemožný. Rodina na svém členu nepožaduje jen podíl na plodech jeho práce, ale i téměř všechen jeho volný čas. Nelze se účastnit všech rodinných záležitostí a přitom například studovat. A navíc, výtěžek každé iniciativy jednotlivce se po solidárním rozdělení s celou rodinou rozmělní a ztratí. To podlamuje každou osobní iniciativu již na samém počátku.“
66
Tyto zvyky
jsou tak další příčinou nezájmu romských rodičů o volný čas dětí. S růstem počtu dětí stoupá v hierarchii rodiny žena – matka. Stejně tak je na muže, který má více dětí, okolím nahlíženo s větším respektem. Starší sestře mající na starosti mladší sourozence volný čas nezbývá téměř žádný pro sebe, stejně tak od ní nelze očekávat výchovu adekvátní věku svěřeného dítěte a vyhledávání volnočasových aktivit pro něj. Tyto charakteristiky nelze generalizovat na celou romskou minoritu, neboť popisují sp íše tradiční model romské rodiny, dodržování tradic se zejména u mladých Romů pomalu vytrácí. Přesto jimi lze vysvětlovat malý zájem romských rodičů o vzdělávání a volný čas dětí, neboť ačkoliv jsou tradice a zvyky v současné době na ústupu a romská rodina je poněkud blíže evropské kultuře, než tomu bylo ještě před několika desetiletími, určité základní vzorce chování nadále přetrvávají, a bylo by naivní domnívat se, že se v dohledné době vytratí nebo transformují natolik, aby došlo ke spontánní změně v postojích k výchově dětí.
65
SEKYT, Viktor. Hodnoty romské minority, t radiční rodina. In: Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti: sborník příspěvků z 11. ročníku Let ní školy "Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti" . Olo mouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 79 66 SEKYT, Viktor. Hodnoty romské minority, t radiční rodina. In: Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti: sborník příspěvků z 11. ročníku Letní školy "Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti" . Olo mouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 87
41
3.2.3 Sociálně pedagogická východiska Nejúčinnější cestou ke změně, ke zlepšení celkového obrazu Romů v povědomí majority, je prevence a využití potenciálu romské kultury spočívajícího v bohaté historii a tradicích v jejich prospěch, využití „silných stránek“ a potlačení stránek slabých. Romové sami však nedisponují mechanismy, kterými by byli schopni svoji situaci bez pomoci „zvenčí“ zvládnout, a to z objektivních i subjektivních důvodů. Na jedné straně je totiž odmítání romské menšiny majoritou, mezosegregace a sociální exkluze, na straně druhé je však nutné si přiznat, že se Romové často odvolávají na „diskriminaci“ i neodůvodněných případech, a projevuje se tak u nich minoritní syndrom. Je nutné hledat kompromisní řešení na obou stranách, snažit se nejen působit na Romy a jejich vnímání sebe sama a vnímání vlastní kultury, ale i na majoritní populaci, přibližovat ji romskou kulturu. Z pohledu teoretického i praktického je to pole působnosti sociální pedagogiky. Je nutné iniciovat nejen samotné Romy, ale též státní aparát, který by měl vytvořit takové legislativní podmínky, které by usnadnily nelehkou práci sociálním pedagogům. Vhodným způsobem, jak účinně a cíleně vytvářet příznivé podmínky pro soužití Romů s majoritou je – opět v rámci primární prevence – multikulturní výchova. Společnost, ke které velmi rychle směřujeme, bude podle Petruska, 67 charakterizována multikulturalitou, kterou bude majorita vždy vnímat jako vynucenou, neboť ta je důsledkem sociodemografických procesů, které vedou k tomu, že etnicky homogenní populace je nucena přijímat příslušníky jiných etnik. A právě s tímto faktem se musí členové majoritní populace naučit žít, neboť jim nic jiného nezbývá. Nelze zřejmě očekávat výraznou postojovou změnu u generací v produktivním věku, avšak v případě dětí a mládeže je situace zcela jiná. Multikulturní výchova, prostupující všemi institucemi zabývajícími se výchovou, tedy i těmi, které se zabývají volným časem dětí a mládeže, je tou správnou cestou k nalezení způsobu vzájemně nerušeného a prospěšného soužití romské menšiny s většinovou společností.
67
PETRUSEK, M iloslav. Společnost, v níž budeme muset žít . In : Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti: sborník příspěvků z 11. ročníku Letní školy "Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti" . Olo mouc: Univerzita Palackého, 2004. s. 79
42
Dnešní pojetí multikulturní výchovy zdůrazňuje především koexistenci různých kultur vedle sebe. Jde o zachování koexistence oběma směry – majorita si musí uvědomit, že menšinu nemůže přehlížet ani zrušit, menšina by měla vědět, že majorita nikdy nebude akceptovat všechny požadavky minority.“68 Proces změny v postojích obou „stran“ bude bezesporu záležitostí dlouhodobou. Bude vyžadovat zvýšené úsilí všech, kteří o něj budou usilovat a bude jistě spojen s nemalými lidskými, materiálními i finančními náklady. Je však nutné ho vnímat jako investici do budoucna, jejíž návratnost se projeví nejen v podobě snížení výdajů na sociální politiku, ale též a hlavně, v podobě zlepšení mezilidských vztahů. Jednou z cest, jak dospět k tomuto stavu, je odborně vedená terénní práce s romskou mládeží. Terénní pracovníci a pedagogové volného času, jejichž činnost by měla být ve všech lokalitách s romským obyvatelstvem uzákoněna, musí hledat cestu do ro mských komunit, umět si získat důvěru, vyhledávat způsoby využití volného času romských dětí, naučit je vnímat hodnotu volného času, vyhledávat talenty, nabízet alternativy a upozorňovat na rizika. Společnost jim k tomu však musí vytvořit vhodné podmínky, a to materiální, finanční a zejména legislativní. Zákon o prevenci sociálně patologických jevů, který by povinnosti obcí a náplň činnosti jednotlivých sociálních pracovníků upravoval, by byl dobrým začátkem. V České republice bezesporu působí řada volnočasových institucí zabývajících se prací s romskou menšinou, avšak nejedná se o koncepční model na celostátní úrovni, ale spíše o sporadické aktivity v místech s největší koncentrací Romů. Existuje řada lokalit s větším či menším zastoupením romské menšiny, ve kterých nikdo její problémy neřeší. Jednou z takových lokalit je právě město Trutnov, kde žije relativně početná romská populace více či méně rozptýlená po celém území města. Romské děti a mládež zde nikdo neorganizuje ani se o to nepokouší, ti pak trá ví volný čas na ulicích nebo často s tichým souhlasem rodičů „za školou“, a činnost mnohých z nich již překračuje hranici zákona. Tyto skutečnosti byly jedním z důvodů, proč jsem v empirické části této práce jako cílovou skupinu pro svoje výzkumné šetření zvolila romskou mládež ve městě Trutnov.
68
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. s. 163
43
4 Sociálně patologické jevy Dramatický vývoj, kterým prošla v posledních několika desetiletích naše společnost, nepřinesl pouze pozitiva, jako například změny v oblasti dodržování lidských práv, rozvoj komunikačních a průmyslových technologií, inovativní metody ve zdravotnictví,
dopravě a dalších oblastech
lidského
života.
Pokrok
přináší
i společensky nežádoucí jevy, jejichž kvalita i kvantita se přímo úměrně zvyšuje s růstem nových příležitostí. Značný nárůst těchto jevů s sebou přinesl historický zlom po revoluci 1989. Otevřený trh a změna legislativy poskytly podmínky pro experimentování s návykovými látkami, rozšíření prostituce, kriminality, rozvoje závislostí a jiných pro společnost nežádoucích jevů, souhrnně označovanými jako sociálně patologické. Patologickými jevy ve společnosti se zabývá vědní obor sociální patologie, které se již v 19. století věnoval sociolog Herbert Spencer nebo Emile Dürkheim a jiní. Patologické jevy definuje Ondrejkovič 69 jako souhrn nenormálních, všeobecně nežádoucích společenských jevů, mezi které patří sankcionované formy deviantního chování. Jak již bylo uvedeno, jedná se o společensky nežádoucí jevy, tudíž je zřejmé, že k nim dochází vlivem špatných návyků, nezdravým životním stylem, neakceptování společenských norem, porušováním zákonů, špatnou pracovní morálkou a nevhodnou náplní volného času. Skupinou, nejvíce ohroženou vznikem sociálních deviací, jsou děti a mládež, které jsou přirozeně zvídavé a otevřené novým zkušenostem. Pokud nemají adekvátní výplň volného času, není výjimkou, že inklinují ke skupinám, které neakceptují společenské normy a hodnoty. Kraus 70 identifikuje normy jako určitá kritéria dané společnosti k chování v různých životních situacích a limity pro jejich dodržování jako důležitou složku pro jejich fungování, ať se jedná o normy z hlediska morálky nebo normy zákonné. Morální hodnoty a normy nejsou striktně vymezeny, neboť každý jedinec či sociální skupina je může vnímat jinak. Jde tedy o pojetí normality konkrétní společnosti, skupiny či konkrétního jedince.
69
ONDREJKOVIČ, Peter. Sociáĺna patológia. 2. rozš. vyd. Brat islava: Veda, 2001. s. 8 KRAUS, Blahoslav. Sociáln í deviace v pro měnách společnosti. In: Sociália 2010. Sociální deviace v kontextu sociálních proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konference Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 32
70
44
V průběhu vývoje společnosti dochází zcela přirozeně k posunu tolerančního limitu k určitému chování, mění se pojetí normality. Ty principy chování, které nebyly akceptovatelné za dob našich předků, se v současnosti jeví jako zcela normální. Vágnerová 71 předkládá příklad změny tolerančních limitů společnosti například ve vztahu k agresivitě. Zmiňuje nežádoucí vliv médií, která prezentují násilí jako běžnou formu lidského chování. Navzdory rozlišení skutečnosti a nerealistické formy násilného chování se mezi oběma rovinami postupem času stírají hranice a násilí začne být jevem zcela normálním. Odlišně lze nahlížet na normy chování, které vymezuje zákon, jelikož přesně definuje jednání občanů dané společnosti, jenž je společností neakceptovatelné a hrozí za ně adekvátní trest. Zákonnými mantinely jsou tedy jasně vymezeny alespoň ty nejzávažnější formy protispolečenského chování. Konformita je v těchto případech vynucena, neboť jen tak lze účinně zamezit například trestné činnosti. Příslušné společenské instituce pak vykonávají kontrolní funkci a sankční opatření. Míra společenské nebezpečnosti určitého chování ve vztahu k sociálním normám se odlišuje podle toho, jaká kritéria společnost pro jeho posouzení volí, jakou rizikovost mu přisuzuje, jak významné normy jím byly dotčeny. Sociální patologie člení jednání na konformní, které výrazně nevybočuje ze společenských norem, nekonformní, které je spíše pobuřující, ale ještě akceptovatelné a deviantní, jež je zcela v opozici se společenskými normami.
4.1 Příčiny, vznik a druhy sociálně patologických jevů Jádrem vzniku patologického chování jedince mohou být primárně jeho povahové rysy a styl chování uvnitř komunity, ve které vyrůstá. Socializační vlivy, zejména negativního charakteru, mohou vést k posunutému chápání norem společnosti, nad její toleranční limity, které je ještě ochotna akceptovat. Není v každém prostředí přirozené zakládat mezilidské vztahy na hodnotách jako je úcta, slušnost, tolerance a ochota pomáhat. „S nadsázkou by se dalo říci, že když se děti naučí v útlém věku děkovat, prosit, zdravit, omlouvat se za svoje pochybení, vyjadřovat vděčnost, ochotu pomoci, soucit, dojetí a lítost, nebudou pak jako adolescenti a tím méně v dospělosti například podvádět, jednat agresivně, krást loupit, nebo dokonce vraždit.72 71
VÁ GNEROVÁ , Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinu m, 2001. s. 67 NOVOTNÝ, Petr. Epidemie delikvence. 1. vyd. Liberec: Dialog, knižn í velkoobchod a vydavatelství, 2006. s. 4
72
45
Toto zamyšlení koresponduje s praktickými příklady, o kterých jsme často informování z tuzemska i ze zahraničí. Paradoxně může vznik patologických jevů podpořit dřívější fyzická a psychická vyzrálost současných dětí a mládeže, neboť prostřednictvím informačních technologií jsou mnohdy lépe informováni o trestní odpovědnosti než leckterý dospělý. Zejména romské děti jsou obecně uváděny do světa dospělých ještě dříve než děti Neromů, což je typickým produktem jejich tradiční výchovy. Dalšími atributy ve vnímání porušování norem jsou právě standardy dané komunity. Jak uvádí Vágnerová 73 , je problematické klasifikovat tradiční chování romské mládeže jako závadové ve vztahu k majoritě jako je například toulání nebo záškoláctví, když je toto chování pro Romy zcela normální. Rozdíly mezi chápáním norem majoritní society a minoritním společenstvím je otázkou dlouhodobých konfliktních situací. Chování Romů, které
majorita vnímá jako
nespolečenské,
či přímo
protispolečenské, může vyvolat konflikt ve společném soužití na jednom teritoriu, ačkoliv takové chování vyplývá z přirozených a akceptovatelných rysů romské kultury. Neznamená to však, že se jedná o zásadní problémy celé společnosti. Vztahovou disonanci lze zvládnout s určitou mírou tolerance na straně majority a snahou o přizpůsobení se minoritou. Jinak je však třeba přistupovat při porušování norem zákonných. Chování porušující morální normy nepředstavuje pro společnost takovou hrozb u, jako je porušování zákonných norem, při nichž je ohrožen majetek, zdraví nebo život člověka. Uvedené jednání souhrnně zvané kriminalita je nejtěžší formou deviantního chování. Podle Hroncové 74 do skupiny sociálně patologických jevů patří zejména níže uvedená jednání, přičemž právě kriminalita zabírá první místo v jejím výčtu:
- kriminalita a delikvence, - patologické závislosti (drogy, hrací automaty,..), - sebevražednost, - prostituce a pohlavní choroby, - patologie rodiny (syndrom CAN, domácí násilí), - xenofobie a rasismus, - šikana, agresivita. 73 74
VÁ GNEROVÁ , Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinu m, 2001. s. 69 HRONCOVÁ, Jo lana. Sociáĺna patológia. Banská Bystrica: PF UM B, 2004. s. 13
46
Do skupiny nežádoucích společenských jevů patří:
- chudoba, - nezaměstnanost, - dopravní nehodovost a jiné odchylky. Proč ke společensky nežádoucím a patologických jevům dochází, je předmětem dlouhodobého zkoumání vědního oboru sociální patologie. Obory sociální práce i sociální pedagogiky se intenzivně zabývají problémy sociálně patologického chování v teoretické i praktické rovině. Ačkoliv je prevence velmi důležitou složkou v boji proti vzniku tohoto protispolečenského chování, je třeba vyhledávat příčiny a tyto v co největší míře eliminovat. Příčiny deviantního chování jak uvádí Kraus 75 , se mohou projevit modelem kombinace bio-psycho-sociální povahy. To znamená, že jedním z předpokladů deviantního chování jsou vrozené a geneticky dané faktory, které osobnost člověka ovlivňují třeba sníženou sebekontrolou, hyperaktivitou a podobně.
Zásadním
předpokladem může být i míra agresivity nebo úroveň intelektu. Je uváděno, že významnou roli v patologických projevech chování sehrává i pohlaví jedince. Endogenní příčiny patologického jednání mohou také pocházet z deprivačního syndromu nechtěného dítěte nebo vnímáním kruté či laxní výchovy. Pokud však jedinec potlačuje endogenní predispozice deviantního chování a snaží se žít v souladu se sociálními normami, je ohrožen selháním působícím na něho z vnějšku. Selhávajícími faktory je v první řadě negativní vliv rodiny, jež si jedinec bere do života jako sociální vzor. Funkce rodiny může být narušena z různých důvodů, zdravotní, ekonomické, demografické nebo stagnující výchova, na něž se rodiče z různých příčin podílet nechtějí. Na utváření osobnosti se významným způsobem projevuje i školní prostředí.
75
KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 22 s.
47
Vzhledem k tomu, že postupy spojené s trendem inkluzívního vzdělávání nemají všichni pedagogičtí pracovníci profesně dostatečně osvojené, může v dnešní době, která staví děti a mládež před narůstající množství výchovných rizik, docházet k rozvoji jejich patologického chování. „Škola se také v současnosti málo angažuje v souvislosti s trávením volného času dětí a mládeže, a to je pro vznik sociálních deviací zásadní.“ 76 Není výjimkou, když rodiče očekávají od školních zařízení výchovný vliv na jejich potomka, ačkoliv primární úlohou těchto institucí je vzdělání. Delegují své povinnosti na pedagogy a neuvědomují si, že jednak ve škole není na d ůkladný výchovný vliv čas a prostor, a dále, že rodina je klíčovou institucí, nejvíce odpovědnou za socializaci dětí. Ne všechny děti přesto pociťují důvěru ke svým rodičům nebo pedagogům. Z různých důvodů je dospělý svět zklamal, a proto se uchylují ke svým vrstevníkům a členstvím v různých partách. Vliv skupiny může ovlivnit chování jedince i celé sociální skupiny natolik, že dojde k situaci, kdy je patologické chování akceptováno a často i normalizováno. Často se stává, že je jedinec za účelem vstupu do patologické party nucen, aby vykonal určitý zavrženíhodný čin, kterým může být například krádež nebo v horším případě fyzický útok proti náhodně vybranému člověku. Běžnou součástí činnosti potulných part bývá konzumace alkoholu, kouření cigaret, užívání o mamných a psychotropních látek, a mnohdy za jejich obstaráním stojí kriminalita. Vybočovat abstinencí nebo nesouhlasem s chováním v partě, znamená do party nepatřit nebo být jejím outsiderem. Matoušek 77 rozlišuje dvě skupiny s různou kriminogenní úrovní: - stabilní skupiny, vznikají obvykle v prostředí, které svou kulturou a hodnotami akceptuje chování svých členů, kteří si předávají své zkušenosti generačně – gangy romských kapsářů; - nestabilní a neintegrované skupiny – jedná se o násilnické skupiny, kde se chce mládež projevit silou, těchto je nutno více se obávat.
76
KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 27 s. 77 MATOUŠEK, Oldřich. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. s. 87
48
Deviantní chování může zapříčinit mnoho faktorů, záleží na odolnosti jedince, jak dalece se nechá ovlivnit. Svoji úlohu hraje rovněž konkrétní prostředí, ve kterém žije, také jaká je v komunitě tolerance a kontrola patologických jevů. Nemalý vliv na rozmach patologického chování lze připisovat médiím, kde je mnohdy násilí bagatelizováno, a děti a mládež spatřují v hrdinech programů své vzory, u nichž nerozlišují skutečnost a fantazii tvůrců. Jak tedy zabránit vzniku patologického jednání nebo zmírnit jeho následky? To je úkolem pro tvůrce preventivních programů, impulzem ke změně výchovných přístupů k dětem a mládeži. Hofbauer 78 spatřuje příčiny sociálně patologických jevů v nedostatku výchovně zhodnoceného volného času. Romové a delikventní chování – specifickou skupinou z hlediska delikventního chování jsou Romové. Tato minoritní skupina svou odlišností fyziologickou i kulturní, přitahuje pozornost majority zejména při negativním chování, které není bohužel ojedinělé. Statisticky nelze vyjádřit, jaký podíl mají Romové na celkové kriminalitě páchané v České republice (romská národnost není u všech evidována), ale nejedná se o zanedbatelné hodnoty. Zvýšený výskyt kriminálních činů nastal po roce 1989, kdy byla zrušena povinnost pracovat. Sociální zabezpečení nestačí na uspokojení potřeb Romů a tak si někteří opatřují finance nelegální cestou. Svůj vliv na tuto skutečnost má však do jisté míry též jejich odlišná mentalita, protože často řeší majetkové otázky způsobem: ,,dnes mám dostatek, tak si to užiju a co bude zítra, budu řešit zítra.“ Romskou kriminalitu nelze od majoritní kriminality objektivním způsobem odlišit. Je však možné poukázat na určité atributy, které k romské kriminalitě směřují. Je ale nutné distancovat se od všeobecně vnímaného negativního pohledu na Romy jako na celek, což není vzhledem k mnoha praktickým zkušenostem právě jednoduché. „Navíc veřejné mínění majority soudí, že pro mnohé Romy není trestněprávní postih ničím odstrašujícím a že pobyt ve vězení, je pro ně vlastně štěstím, neboť se zde mají tak, jak si nezaslouží. Navíc „hlas lidu“říká, že v jejich pospolitosti není ani uvěznění něčím sociálně degradujícím, že odsouzeného spíše činí hrdinou.“79 Nepříznivá zjištění jsou spatřována v odhadech kriminality páchané romskou mládeží.
78 79
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 95 Sešity pro sociální politiku. Ro mové v České republice. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999. s. 419
49
Zvýšená frekvence romské kriminality, které se dopustil mladistvý nebo nezletilý Rom koresponduje s větší demografickou strukturou této věkové skupiny oproti majoritní většině. Jak uvádí Šišková 80 , v romské populaci tvoří podíl mladistvých až 50 %. Ze skupiny dětských pachatelů připadá zhruba každý čtvrtý skutek páchané prekriminality na romské dítě. Mladiství Romové se na celkové kriminalitě podílejí řádově na každém pátém či šestém skutku. Intenzivnější nárůst kriminality způsobuje rozšiřující závislost na drogách, která bývá spojena s „opatřovací“ kriminalitou. Dle odhadů se jedná především o majetkovou trestnou činnost nebo prostituci. Typickým znakem romské kriminality je absence individualismu, málokterého trestněprávního jednání se dopouští Rom individuálně. Podle Hroncové 81 Romové páchají trestnou činnost mnohem častěji, než je to obvyklé u jiných minorit a kriminalita je přímo úměrná koncentraci Romů v lokalitě. Jejím průvodním jevem je mravní a duševní degradace romského národa, utvrzování romské minority v tom, že věznění je normální, dochází k ekonomické zátěži společnosti a klesá tolerance majoritní části obyvatel vůči Romům. Mezi specifika kriminality romské menšiny řadí na prvním místě fakt, že Romové začínají páchat trestnou činnost už v raném věku. Poukazuje dále na skutečnost, že využívání volného času je u Romů problematické, a z toho vyplývající nuda a ztráta pocitu spoluodpovědnosti jsou prediktory vzniku kriminality. Příčiny romské kriminality spatřuje Říčan82 ve třech hlavních důvodech: - vysoká nezaměstnanost sužující romskou komunitu, vedoucí k sociální kriminalitě, některé rodiny pobírající sociální dávky, dokážou žít na takové ekonomické úrovni, kterou jim dávky umožňují, pro jiné je výše dávek nedostatečná; - dalším skrytým důvodem je odkaz komunistické snahy o vyhlazení romského jazyka, kultury, tradic; - a v neposlední řadě je to sílící tenze mezi gádži a Romy.
80
ŠIŠKOVÁ, Tatjana. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 160 HRONCOVÁ, Jo lana. Sociálna patológia. Bánská Bystrica: Pedagogická faku lta UM B Bánská Bystrica, 2004. s. 39-40 82 ŘÍČA N, Pavel. S Romy žít budeme- jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 59 81
50
Bakalář 83 popisuje osobnostní rysy romských mladistvých delikventů, jež mohou být důvodem k větší četnosti kriminálních činů tohoto etnika. Mezi hlavní ukazatele řadí disharmonický osobnostní vývoj, infantilnost p rojevu, nízký intelekt, zvýšenou emoční reaktivitu, nestálost pracovní morálky, sugestibilitu, asociální tendence a fascinaci okamžikem jako typickým motivačním činitelem. Mezi významné typické znaky delikvence mladistvých Romů patří zanedbaná kontrola dětí a záporný vztah ke škole. Je zřejmé, že v etiologii romské juvenilní delikvence hrají roli psychosociální faktory, zejména rodinné prostředí. Referenční skupinou, ve které si utvářejí svoje sociální postoje, je romská rodina, jejíž morální kodex je zcela odlišný od majoritního sociálního prostředí. Některé delikventní činy jsou v takové rodině pozitivně hodnoceny. 84 Jedná se o sociálně psychologické aspekty osobnosti a vysvětlení tak spadá do oblasti sociální psychologie. Nakonečný85 uvádí, že „fenomén identifikace se skupinou, který je pro jedince jedním ze zdrojů identity, vede k napodobování životního stylu a k převzetí systému hodnot, které jsou pro skupinu charakteristické.“ Podle Caltové Hepnarové 86 v případě pozitivního hodnocení některých forem patologického chování existuje reálné riziko, že subkultura, v tomto případě subkultura některých romských rodin, může vyústit v kontrakulturu, která si vytváří vlastní normy, jež jsou v naprosté kolizi s normami většinové části společnosti a přecházejí v antinormy.
83
BAKA LÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. s. 95 KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s. 56 85 NAKONEČNÝ, M ilan. Sociální psychologie. Praha: Akademie věd České republiky, 1999. s. 449 86 CA LTOVÁ HEPNAROVÁ , Gabriela. Ro mská rodina a sociáln í deviace. In : Socialia 2010. Sociální deviace v kontextu společenských proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konference Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 83 84
51
4.2 Prevence V souvislosti s výskytem a rozvojem patologických jevů, které v různé intenzitě zatěžují socializační procesy v každé společnosti, je nutné eliminovat jejich existenci preventivními opatřeními. Domněnka, že důkladná prevence odstraní patologické jevy ze společnosti, by však byla utopická. Naopak zavrhnout preventivní opatření proti vzniku těchto jevů se skepsí, že je stejně nelze ze společnosti odstranit, by mohlo mít fatální důsledky. Prevence je realizována podle různých forem delikvence a liší se ve svém rozsahu. Kraus 87 rozlišuje tři základní druhy prevence: - primární - je nejdůležitější formou prevence, jelikož působí v oblasti předcházení patologických jevů, tak aby k nim vůbec nedocházelo; - sekundární - je prevence na úrovni cíleného působení na rizikové jedince, kteří se nacházejí v patologicky podnětném prostředí nebo se již delikventního jednání dopustili; - terciární – tato prevence je poskytována zejména z důvodu zabránění recidivy (např. poskytování sterilních pomůcek narkomanům). Kraus 88 rozlišuje další členění prevence, které závisí na rozsahu působnosti. Při působnosti v rámci celé společnosti se jedná o plošnou prevenci, dále prevenci dělíme na skupinovou (konkrétní skupiny – např. mládež) a individuální. Z hlediska zaměření na určité jednání členíme prevenci na specifickou a nespecifickou. Specifická prevence se zabývá konkrétním delikventním jednáním a nespecifická se věnuje působení na zdravé formování osobnosti a odolnosti vůči nástrahám negativních vlivů. Prevenci sociálně patologických jevů je nutné chápat jako komplex preventivních opatření, na němž by měly participovat veškeré instituce podílející se na socializaci jedince. Prevence na úrovni rodiny je primárním krokem k eliminaci vzniku sociálně patologických jevů. Hroncová 89 uvádí několik zásad, které by si rodiče měli osvojit. Získat si důvěru dítěte a naslouchat mu, zamezit nudě a podporovat jeho záliby, být pro dítě příkladem, spolupracovat se školou a jinými institucemi dle potřeby.
87
KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s. 99-100 88 KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 148 89 KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ , Jo lana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s. 160-161
52
Důležité je věnovat dítěti dostatek času a nepřehlížet jeho problémy a rovněž s ním sdílet i jeho radosti. Rodiče by měli v dítěti podporovat zdravé sebevědomí a naučit ho odlišit dobré od špatného. Jednou z úloh rodičů při výchově dítěte je umět ho ochránit před nevhodným prostředím a motivovat ho ke kvalitnímu využití volného času. Velký vliv má na dítě a mladého člověka preventivní působení ve škole. S vyšším stupněm vzdělávání ve škole se zvyšuje i počet vyučovacích hodin, přičemž čas strávený při školních aktivitách mnohdy převyšuje čas strávený s rodiči. Školní prostředí může jedince trvale ovlivnit v pozitivním i negativním směru. V současné době pracuje na většině škol výchovný poradce, někdy i školní psycholog, a v rámci preventivních programů řeší nejrůznější otázky sociálně patologických jevů. Ve školním prostředí je významné zaměřit se zejména na primární prevenci, jež může působit velmi pozitivně na utvářející se osobnosti dětí a mládeže.
4.2.1 Prevence delikventního chování romské minority Ačkoliv nelze statisticky oddělit romskou a neromskou kriminalitu, skutečnost, že se Romové delikventního jednání dopouštějí častěji než členové majoritní části populace, nelze přehlédnout. Jakékoliv porušení sociálních norem minoritami, a zejména pak Romy, je vždy předmětem zájmu a diskusí v majoritní části populace. Romská kriminalita je jednou z hlavních příčin neustálého upevňování předsudků vůči celé minoritě. Ti Romové, kteří žijí v souladu s obecně sdílenými představami majoritní části populace o konformním chování, jsou zobecněnými předsudky ve společnosti diskreditováni. Heretik 90 spatřuje hlavní důvody kriminality Romů právě v jejich špatném postavení ve společnosti a problémy spojené s bydlením, zaměstnáním a vzděláním. Preventivními kroky k eliminaci kriminality by měla být snaha odstranit překážky, které k ní vedou. Základním počinem preventivních opatření je změna přístupu Romů ke vzdělání, což by přispělo ke zvýšení jejich společenského statutu.
90
HERETIK, Anton. Základy forenznej psychológie.3. vyd. Brat islava: M ladé Letá, 2004. s. 57
53
S vyšší úrovní vzdělání by se Romům otevřely nové možnosti v oblasti získání zaměstnání, a tím by zákonitě došlo k celkovému zlepšení jejich životní úrovně a snížení romské kriminality, neboť právě nedostatek finančních prostředků bývá hlavním důvodem k nelegální činnosti. Postupem času se česká společnost stává přístupnější k akceptaci romské minority, avšak nezastupitelnou roli v realizaci snah o jejich inkluzi musí sehrát sami Romové, kteří musí projevit zájem a stát se aktivními účastníky tohoto procesu, neboť sebelepší projekty a snahy bez jejich účasti by pravděpodobně skončily nezdarem.
54
5 Volnočasové aktivity Každý člověk ve všech etapách lidského vývoje přirozeně vyhledává činnosti, kterými by se zabavil. Pod vlivem prostředí, ve kterém vyrůstá, objevuje prostřednictvím své fantazie rozmanité aktivity. Dítě vyrůstající obklopené přírodou, poznává její zákonitosti, rozvíjí si fyzickou zdatnost lezením na stromy, skály apod. Má možnost učit se poznávat zvířata, rostliny, jedlé a nejedlé plodiny nejen ze studijních materiálů, ale přímým kontaktem s okolím. Jeho zájmy se zřejmě budou orientovat těmito směry. Dítě vyrůstající v městském prostředí má zase jiné možnosti trávení volného času obohacené o kulturní zařízení jakými jsou divadla, kina, výstavní sály aj. V současné době se s rozvojem technických vymožeností většina aktivit ubírá k elektronice, která mnohdy nahrazuje prvek fyzického a komunikačního kontaktu, a to bez rozdílu městského či venkovského prostředí. Děti a mládež v dnešní době nejsou nuceni přemýšlet o tom, jak budou trávit svůj volný čas, neboť nabídka televizních programů s mnoha žánry je nepřeberná. Pokud nejsou uspokojeni televizní nabídkou, jsou tu náhradní prostředky, kterými jsou třeba mobilní telefon a počítače. Počítače slouží nejen ke komunikaci, ale rovněž ke společnému hraní počítačových her, kde roli kamaráda substituuje jeho virtuální náhražka. ,,Mnoho dětí neví, jak smysluplně využít volný čas, proto některé podléhají nudě. Náhražkou vlastní aktivity se stává televize a video. Jiné děti si vybíjejí agresi a napětí tím, že ničí telefonní budky, pomalovávají zdi, poškozují auta nebo se dopouštějí násilí vůči ostatním.“ 91 Je potřeba probudit v dětech zájem o smysluplné využití volného času a přispět tak k lepšímu klimatu společnosti. Traduje se, že děti všech národností jsou víceméně stejné, a jsou formovány až jejich okolím. Nejinak je tomu u romské mládeže, která je ukázkou toho, jak rodina a její tradice ovlivňují chování jednotlivce i celé skupiny. Neméně podstatnou roli v zájmových aktivitách Romů hraje přirozený temperament a jejich priority.
91
REUYSOVÁ, Eva a VIEHOFFOVÁ, Hanne. Jak s dětmi trávit volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. s. 7
55
Volný čas - pod termínem volný čas si představíme tu část života, ve které nejsme vázáni žádnými povinnostmi a je zcela v naší kompetenci, jak jej využijeme. Ve většině lidí vzbuzuje příjemné pocity volnosti, radosti a navozuje možnosti realizace svých zájmů. Volný čas definuje Hofbauer 92 jako čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, z dělby práce, z nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. Zároveň jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností. Jedná se o tzv. reziduální teorii volného času. Za přesnější pak považuje charakteristiku volného času jako činnosti, které se člověk účastní na základě svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení. „Volný čas již nepředstavuje jen prostor pro relaxaci a oddych, ale složitý dynamický systém širokého dosahu. Naplňování volného času je úzce vázáno na prosazující se hodnotový systém. V sociálněpedagogickém kontextu lze považovat za významné utváření podmínek k určitým vhodným aktivitám ve volném čase a směřovat lidi k těmto aktivitám. Naopak utlumování jiných aktivit může snižovat pravděpodobnost deviantního chování jako je konzumace drog a kriminalita, a to zejména u dětí a mládeže. Jedná se především o rozvoj tvůrčích kulturních a sportovních aktivit přinášejících pozitivní prožitky a utlumení aktivit konzumních.“93 Zejména u dětí a mládeže je důležité se angažovat při usměrnění jejich volnočasových aktivit, aby nevedly ke vzniku patologického jednání. Mnoho aktivit však vyžaduje náležité finanční zajištění rodiny, proto je důležité nalézt kompromisní varianty k uspokojení potřeb dítěte v komparaci s rodinným rozpočtem. Ačkoliv současná společnost disponuje nepřebernými možnostmi pro aktivní trávení volného času, nabízí také širokou škálu činností, jež zahrnují nežádoucí chování a mohou vést k sociálním deviacím. Patří sem nástrahy v podobě drog, herních automatů, alkoholu, cigaret, sexuální volnosti aj. Příčinou volby těchto aktivit dětmi a mládeží je především nuda a nedostatek zájmu o jejich volný čas rodiči.
92
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 13 KRAUS, Blahoslav a POLÁ ČKOVÁ, Věra. Člověk - prostředí - výchova: k otázkám sociální pedagogiky. Brno : Paido, 2001. s. 164
93
56
Jak uvádí Zelinski 94 , nudící se lidé jsou oběťmi svého chování, bohužel i ten kdo se s takovými jedinci dostane do kontaktu, je rovněž obětí nudného chování. Znaky nudnosti uvedl v několika znacích chování:
přílišné používání slušnostních frází a slangu,
stěžování si na své problémy,
chovat se mile jen proto, aby vás měli ostatní rádi,
nezájem o ostatní,
odbočování od tématu rozhovoru,
mluvení o banalitách a povrchních záležitostech. Z toho vyplývá, že pokud jsme nudní, nudíme i ostatní, a nevytváříme dostatek
podnětů pro smysluplné trávení volného času. Nelze očekávat, že by mládež mezi sebou vytvářela významné podněty pro aktivní trávení volného času. Tímto iniciátorem by měli být socializační činitelé jako je především rodina a škola, kteří jedince formují od jeho narození. Rozhodujícími faktory jsou zároveň i zdravé sebevědomí jedince a chuť něčeho dosáhnout. Mnohým mladým lidem pomohou v seberealizaci životní příběhy úspěšných osob pocházející z obdobných sociálních vrstev, zde lze paradoxně vyzdvihnout pozitivní dopad médií. V důsledku je však důležité, jak vlivy okolí jedinec vstřebá v souladu se svými hodnotami.
5.1 Výchovně vzdělávací instituce Pokud pojmeme instituci ze sociologického hlediska, můžeme ji vnímat, jak uvádí Mucha 95 , jako způsob chování lidí, kteří nějak dělají určitou činnost, aby dosáhli naplnění určité potřeby. Společnost si pro své kvalitní fungování musí své členy vychovat. Primární složkou ve výchovném procesu vždy byla rodina. Je to první socializační činitel, kterého jedinec vnímá od svého narození. „Rodina je v určitém smyslu představitelkou všech jiných společenských institucí.“ 96
94
ZELINSKI, Ern ie, J. The Joy of Not Working. Berkeley: Ten Speed Press, 2003. s. 78 MUCHA, Ivan. Texty ze sociologie. Praha: Vydavatelství 999, 2001. s. 89 96 MUCHA, Ivan. Texty ze sociologie. Praha: Vydavatelství 999, 2001. s. 139 95
57
Hlavní funkcí rodiny ve výchovně vzdělávacím procesu je zabezpečit základní životní potřeby svým potomkům, předat kulturní a morální návyky a usměrňovat jedince v mezích norem společnosti. Rodinu tedy můžeme považovat za složku spíše výchovnou, a tu vzdělávací následně přebírá školská soustava, kterou vymezuje Školský zákon97 : Mateřské školy – jedná se o zařízení, kam mohou být zařazeny děti již od tří let věku, napomáhají k osobnostnímu rozvoji dítěte a stírají socializační rozdíly. Základní školy – formuje základní vědomostní složku osobnosti všeobecného rozsahu, je ze zákona povinná. Základní umělecké školy – umožňují rozvoj uměleckých vloh jedince a poskytují mu odbornou přípravu pro studium oborů uměleckého směru. Střední školy, střední odborná učiliště, gymnázia - poskytují žákům odbornou přípravu na nástup do zaměstnání popřípadě ke studiu na vysoké škole. Konze rvatoře - připravují pro obor zpěv, hudba, tanec nebo dramatické umění Učiliště – jsou poskytovateli odborné přípravy studentům, kteří neabsolvovali 9. ročník základní školy nebo jej ukončili neúspěšně. Pro prohloubení znalostí a dosažení vyššího standardu vzdělání jsou k dispozici vyšší odborné školy a školy vysoké. Pro žáky s nedostatečně vyvinutými studijními návyky a předpoklady, s různým postižením zdravotním či psychickým, jsou uzpůsobeny školy speciální na úrovni vzdělání základního i středního. Specifickými vzdělávacími institucemi jsou školská zaříze ní pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy a preventivní výchovné péče , mezi která patří: Dětské domovy – zařízení pro děti a mládež, které ze závažných důvodů nemohou být vychovávány ve své nebo náhradní rodině. Speciální výchovná zařízení – zařízení uzpůsobená pro děti s výchovnými problémy, kterým byla nařízena ústavní výchova. Dětské výchovné ústavy – starají se o problémovou mládež, dokud neukončí základní vzdělání nebo vzdělávací instituci připravující na budoucí povolání. Výchovné ústavy pro mládež – starají se o obtížně zvladatelnou mládež po ukončení vzdělávacího procesu nejdéle do 19 let. 97
Česko. Zákon č. 561 ze dne 24.09.2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In Sb írka zákonů České republiky. 2004, částka 190. [online].[cit. 2015-0105]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
58
Výchovné ústavy pro nezletilé matky – zabezpečují péči o nezletilé matky, kterým byla uložena ústavní výchova nebo ochranná výchova, kde jsou ubytovány společně se svými dětmi Diagnostické ústavy - jsou internátní výchovná zařízení, která komplexně vyšetřují z hlediska psychologického a pedagogického mládež s nařízenou ústavní výchovnou nebo uloženou ochrannou výchovu, nebo mládež, o jejímž umístění do výchovných zařízení rozhodl předběžným opatřením okresní úřad popř. mládež, o jejímž umístění požádali okresní zástupci, a zprostředkovávají jejich zdravotní vyšetření. Mládež rozmisťují do příslušných dětských domovů a spec. vých. zařízení, popř. do internátních speciálních škol. Po přechodnou dobu poskytují výchovnou péči mládeži zadržené na útěku od jejich rodičů nebo jiných osob, popř. z institucí odpovědných za jejich výchovu. Dělí se na:
1. Dětský diagnostický ústav 2. Diagnostický ústav pro mládež
Střediska výchovné péče pro děti a mláde ž – orientují se především na komplexní preventivní činnost pro děti a mládež se sklony k negativnímu jednání, mohou mít i internátní charakter. Zařízení výchovného poradenství – orientují se na výukové poruchy a výchovné problémy, v rámci školy působí výchovný poradce, dále jsou zřizovány pedagogicko - psychologické poradny, jež řeší následnou profesní orientaci žáka vzhledem k jeho zralosti, schopnostem a možnostem. V rámci školských zařízení jsou provozována volnočasová střediska. Školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování, která se soustřeďují na volný čas dětí a mládeže, mohou své služby poskytovat za úplatu. Řadíme mezi ně: Školní družiny a školní kluby, školní knihovny. Domovy mládeže – jsou zřizované při středních školách, zajišťují kromě výchovné činnosti i ubytovací a stravovací služby. Přehled institucí, které nabízí v různé formě své služby pro aktivní socializaci dětí a mládeže, je důkazem toho, že kromě rodiny může mít výchovný i vzdělávací vliv celá řada zařízení. Obecně jsou do výuky, zejména na základní škole, zařazovány výchovy – hudební, výtvarná, tělesná, které mohou u jedince odkrýt nadání v různém uměleckém nebo sportovním směru. Pokud talent svého dítěte neobjeví jeho rodiče, mohou být výsledky ve škole vodítkem k zájmové aktivitě, jež může být náplní volného času dítěte. 59
Pedagogický pracovník má tak tu možnost iniciovat smysluplné využití volného času
dítěte.
K podpoře
volnočasových
aktivit
napomáhají zájmové kroužky
provozované školami, pro talentované a ctižádostivé děti jsou k dispozici umělecké nebo sportovní školy nebo kluby. Možností je ke svobodné volbě trávení volného času v současnosti nepřeberné množství. Ačkoliv jsou některé aktivity finančně náročné, lze si mezi nimi vybrat bezplatné nebo s minimálními finančními náklady. U romských talentovaných dětí může nastat problém v již několikrát zmiňovaném přístupu ke vzdělání, v žebříčku hodnot a typických vlastnostech charakterizující romské etnikum jako je temperament, impulzivnost, nestálost a jiné. Pokud Romové nenajdou podporu ve své komunitě, je jistou perspektivou působení romského asistenta. Romský asistent - Šišková 98 definuje romského asistenta jako pomocného pedagogického pracovníka, který za vedení vyučujícího samostatně pracuje s romskými dětmi. Především odstraňuje jazykovou bariéru a pomáhá zvládat vzdělávací náplň školy. Jedním ze zásadních aktivit romského asistenta je zprostředkování informací mezi školou a romskou rodinou žáka. Podílí se rovněž na mimoškolních aktivitách, asistenti mnohdy vedou různé umělecké kroužky. Požadavky na romského asistenta: stáří nad 18 let minimálně se základním vzděláním, musí úspěšně ukončit kurz pro romské asistenty s ověřením způsobilosti tuto činnost vykonávat.
5.1.1 Aktivity pro mládež ve školách města Trutnov Každá škola poskytuje mimoškolní činnosti různého zaměření, které žákům umožní trávit volný čas mezi svými vrstevníky. V rámci každé školy jsou provozovány dobrovolné zájmové aktivity, na jejichž vedení se podílejí vyučující mnohdy za spoluúčasti rodičů žáků školy. Záleží na každém jedinci a podpoře rodičů, zda některou zájmovou činnost bude vykonávat či nikoli. Opačně byla postavena koncepce před rokem 1989, kdy bylo povinností dětí navštěvovat nějaký oddíl v rámci Pionýrské organizace. Žákům bylo ideologicky vštěpováno, že je čest a občanská povinnost být Jiskrou nebo Pionýrem. „Dětské výchovné organizace Jiskřičky (pro děti od první třídy) a Pionýr (9-15 let) byly zřizovány na základních školách. Ideologická výuka a politická organizovanost mezi dětmi se staly rozhodujícím měřítkem činnosti soudružek učitelek a soudruhů učitelů. 98
ŠIŠKOVÁ, Tatjana a kol. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 149 150
60
V současné době je Pionýr bez politické ideologie a je druhým největším uskupením v České republice pro práci s dětmi a mládeží.“
99
Indoktrinační praktiky
tehdejšího komunistického režimu, který pro šíření svojí propagandy zneužíval děti již od velmi nízkého věku, jsou dnes již naštěstí minulostí. Množství povinností, které jsou většinu dětí v současné době kladeny, je může stavět do opozice a vyvolávat u nich nechuť vykonávat cokoliv nuceně. To platí i pro volnočasové aktivity, které pokud by byly nařizovány, ztratily by na efektivitě. Každá škola se více či méně věnuje převážně sportovním aktivitám, výtvarným činnostem, popřípadě specifickým činnostem orientujícím se na některé vědní obory (přírodověda, informatika, aj). Výjimkou nejsou ani jazykové kurzy nebo kroužky účelově zaměřené na rozvoj manuální zručnosti, jako jsou ruční práce nebo modelářství. Specifickou mimoškolní aktivitou bývá při každé základní škole školní družina, školní klub nebo školní knihovna. Školní družina se orientuje především na žáky prvního stupně, kde je jejím primárním úkolem zabezpečit dohled nad dětmi, jejichž rodiče jsou v zaměstnání. Město Trutnov – školní zájmové aktivity Město Trutnov se nachází v nadmořské výšce 400 m nad mořem ve východní části České republiky, je nazýváno bránou Krkonoš, protéká jím řeka Úpa. První zmínky o městě jsou mapovány z druhé poloviny třináctého století. V současné době ho obývá přibližně 31 000 obyvatel. Je součástí Královéhradeckého kraje. V Trutnově je v současné době pět základních škol, jedna základní škola pro žáky se specifickými poruchami, speciální základní a praktickou školu s mateřskou školou, základní uměleckou školu a sedm středoškolských zařízení.
99
ZVĚŘINA, Pavel. Pionýrská organizace. [online]. Totalita.cz, 2014. [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/po.php
61
Trutnovské školy a charakteristika jejich volnočasových aktivit Základní škola V Domcích100 - škola není specificky zaměřena, některé třídy mají rozšířenou výuku jazyků a sportu. Volnočasové aktivity: golf, fotbal. Jako jediná škola v Trutnově má zřízenou přípravnou třídu. Přípravná třída byla zřízena za účelem vzdělávání dětí, kterým byla odložena povinná školní docházka a které by dále zůstaly v mateřské škole nebo v péči rodiny a jsou ze sociálně znevýhodněného prostředí. V přípravné třídě se děti připravují k bezproblémovému začlenění do první třídy základní školy. Akcent na romskou menšinu není specifikován. Základní škola Jana Ámose Komenského101 - tato škola má kromě tříd s běžnou výukou třídy s rozšířenými sportovními aktivitami a součástí jsou i speciální třídy pro děti s poruchami učení (dyslexie, dyskalkulie, dysgrafie, dysortografie), se smyslovým a tělesným postižením. Volnočasové aktivity: tematické kroužky se zaměřením na - florbal, tenis, šachy, fotbal, zumbu, lyžování, tanec, gymnastiku, anglický jazyk, německý jazyk, hru na kytaru, zpěv,
keramiku,
ruční
práce,
výtvarnou
výchovu,
kroužek
mladý
farmář
a podnikatel, mladý knihovník. Základní škola Rudolfa Frimla – tato základní škola na svých webových stránkách www.4zsrf.cz neuvádí zaměření školy ani nabídku zájmové činnosti, avšak referuje o školních akcích včetně školní družiny, kde žáci prezentují své schopnosti a dovednosti. Základní škola Mládežnická 102 – škola provozuje Klub zájmové činnosti Eldorádo a Školní klub Chobotnice, které jsou přístupné dětem od 1. až 9. tříd. Klub Chobotnice je zpoplatněn, přičemž školné na jeden školní rok činí 500,- Kč. V obou klubech se věnují volnočasovým aktivitám, mezi které patří např. hra na hudební nástroje, hra stolních her, sportovní aktivity. Kluby mají vlastní relaxační koutek.
100
Přípravná třída. [online]. ZŠ Do mky, 2012. [2015-02-07]. Dostupné z:http://www.zsvdomcich.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=16:p ipravna tida&catid=18:pipravna-tida&Itemid=21 101 Žáci a aktivity. [online]. Základní škola Jana Á mose Ko menského, 2015. [2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsko mtu.cz/ 102-skolni-krouzky/ 102 Klub Chobotnice. [online]. Základní ško la Mládežnická, 2014. [2015-02-08]. Dostupné z: http://chobotnice.webnode.com/o-nas/
62
Základní škola Náchodská103 – není konkrétního zaměření. Zájmové kroužky mají rozděleny podle věku žáků. Volnočasové aktivity pro žáky I. stupně: keramika, výtvarný kroužek, florbal, sportovní hry, flétna, počítačový kroužek, angličtina. Volnočasové aktivity pro žáky II. stupně: počítačový kroužek, aerobik, keramika, badminton, kroužky zaměřené na oblast výuky - matematika, čeština, přírodověda, autorská tvorba, ruský jazyk. Základní škola Voletiny 104 – škola pro žáky se specifickými poruchami učení. Poskytuje základní vzdělání dětem, které se, přestože mají normální inteligenci, nemohou s úspěchem vzdělávat v běžném typu základní školy. Do školy přijímají žáky, kteří trpí některou specifickou poruchou učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie. Zájmová činnost je provozována ve školní družině. Speciální základní a mate řská škola105 – škola poskytuje základní vzdělávání dětem s různým stupněm mentálního postižení, dětem s poruchou autistického spektra a dětem s kombinovanými vadami. V budově jsou kromě kmenových tříd také odborné pracovny - počítačová učebna, relaxační místnost, dílny, cvičná kuchyňka, šicí dílna, tělocvična, žákovská knihovna, keramická dílna atd. Volnočasové aktivity - po vyučování mají žáci možnost navštěvovat dvě oddělení školní družiny nebo se zapojit do činnosti některého ze zájmových kroužků, které škola nabízí – keramický kroužek, míčové sporty, zdravotnický kroužek. Všechny základní školy v Trutnově nabízejí množství volnočasových aktivit, takže jejich žáci mohou trávit volný čas aktivitou dle jejich zájmu. Množství nabízených aktivit může být měřítkem i pro výběr rodičů ke zvolení konkrétní školy. Záleží pak na motivaci učitelů a žáků věnovat se zájmovým činnostem, kdy důležitým aspektem je podpora rodičů, kteří dítě ovlivňují v největší míře. Bohužel u mnoha romských rodin organizované volnočasové aktivity nejsou, stejně tak jako vzdělávání, prioritami jejich života.
103
Nabídka kroužků. [online]. Základní ško la Náchodská, 2014. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsnachtu.cz/5-krouzky/nabidkakrou zkua 104 Zájmové kroužky. [online]. ZŠ Volet iny, 2014. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsvoletiny.cz/index.php?option=com_content&view=art icle&id =283&Itemid=96 105 Zájmová činnost. [online]. Mateřská škola, základní škola a prakt ická ško la, Trutnov, 2011. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.mzpstrutnov.cz/cz/zajmova-cinnost
63
Hofbauer 106 klade důraz na smysluplné využití volného času mládeže, neboť výchovně
nedostatek
zhodnoceného
volného
času patří k příčinám sociálně
patologických jevů. Základní
umělecká
škola
(ZUŠ) 107
–
je
největší
školou
svého
druhu
v trutnovském okrese, s nejširším výběrem studijních oborů (hudební, výtvarný, taneční i literárně - dramatický). Studium v ZUŠ není určeno pouze pro mimořádně nadané děti. Právě naopak, rádi přivítají každého žáka s opravdovým zájmem o příslušný obor, i když nemá v plánu věnovat se v budoucnosti zvolenému oboru profesionálně. Školy poskytující střední vzdělání ve městě Trutnov: Czech Sales Academy – škola nabízí studijní obor ekonomika a podnikání s podporou výuky jazyků, volnočasové aktivity neuvedeny. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Trutnov 108 – škola poskytuje střední odborné a úplné střední odborné vzdělání s maturitou. Vytváří předpoklady pro uplatnění absolventa ve zvoleném oboru (kuchař, číšník, tesař, zedník, truhlář, poštovní manipulant).
Jelikož
uvedenou
školu
navštěvuje
mnoho
žáků
ze
sociálně
znevýhodněného prostředí a z různých sociálních vrstev včetně Romů, aktivně na škole působí výchovný poradce, který pomáhá s řešením výchovných problémů, zajišťuje integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, poskytuje odbornou pomoc v profesní orientaci žáků po absolvování školy a další činnosti. Volnočasové aktivity neuvedeny. Česká lesnická akademie 109 – střední a vyšší odborná škola se zaměřením na ekologii lesnictví. K náplni volného času škola nabízí celou řadu kroužků jak sportovních, tak v souladu s vyučovanými předměty se zaměřením na přírodu (hokej, florbal, kroužek vábičů, včelařský, sokolnický, kynologický, entomologický, střelecký, trubačský).
106
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 95-96 Co učíme. [online]. Základní u mělecká škola Trutnov. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zustrutnov.cz/coucime.asp x 108 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Trutnov. [online].[cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.sou-trutnov.cz/view.php?cisloclanku =2011040001 109 Zájmové kroužky studentů. [online]. Česká lesnická akademie Trutnov. Střední škola a vyšší odborná škola, 2015. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.clatrutnov.cz/index.php/zajmove-krouzky 107
64
Gymnázium Trutnov – je zaměřeno na všeobecné středoškolské vzdělání s přípravou na studium na vysokých školách. Důraz je kladen na výuku jazyků, v rámci školního vyučování žáci absolvují lyžařský, cyklistický a vodácký kurz. Volnočasové aktivity neuvedeny. Střední průmyslová škola110 – škola nabízí obory technického charakteru, kterými jsou elektronické počítačové systémy, informační technologie, management strojírenství, počítačová grafika a slaboproudá elektrotechnika. Volnočasové aktivity – kroužky elektrotechnické, strojírenské. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola – specializovaná škola pro profesní přípravu zdravotnického personálu. Volnočasové aktivity – škola nabízí kroužky různého zaměření (kroužek první pomoci, znakové řeči, tance, přírodovědný a dále jógu, sportovní hry, volejbal a outdoor klub). Obchodní akademie – odborná škola ekonomického zaměření s preferovanou výukou jazyků a psaní na klávesnici, v rámci vyučovaných předmětů účast na soutěžích v psaní na klávesnici, účetnictví, úprava textů. Ve škole je k dispozici studovna, knihovna, posilovna a kroužek volejbalu a basketbalu. Na stránkách školy není odkaz na volnočasové aktivity, tyto byly nalezeny ve výroční zprávě školy. 111 Střední školy a střední učiliště ve městě Trutnov nabízejí ve velké míře mnoho aktivit, jimž se mohou jejich studenti ve volném čase věnovat. Mnoho volnočasových aktivit koresponduje se studovaným oborem, což prohlubuje studentům jejich znalosti. Nabídky zahrnují i rozmanitou škálu kroužků uměleckého a sportovního vyžití.
5.1.2 Mimoškolní volnočasové aktivity ve městě Trutnov Město Trutnov nabízí velké množství sportovních, kulturních i jiných volnočasových aktivit pro široké spektrum zájemců. Avšak aktivity dostupné pro všechny sociální vrstvy, které jsou bezplatné, nabízí pouze dvě organizace - jsou jimi Charita Trutnov a nízkoprahové zařízení RIAPS. Jejich působiště je v centru města, což může být překážkou v dostupnosti dětem a mládeži z periferií města v souvislosti s náklady na dopravu.
110
Střední průmyslová škola. [online].[cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.spstrutnov.cz/frontpage/1/1/studium/proc-studovat-u-nas 111 Výroční zpráva. [online]. Obchodní akademie, 2014. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: https://www.oatrutnov.cz/images/texty/vyrzprava10_ 11.pdf
65
Středisko volného času, Trutnov 112 - jedná se o příspěvkovou organizaci, kterou zřizuje město Trutnov. Hlavním cílem organizace je poskytnout široké veřejnosti zejména dětem a mládeži, prostor pro využití volného času v mnoha oblastech, mezi které patří tanec (country, mažoretky, moderna), sport a outdoor (horolezectví, florbal, stolní tenis, woodcraft), technika (plastikové a železniční modelářství, astrologie, výtvarná fotografie), hudba a drama (hra na flétnu a kytaru, divadlo), rukodělná činno st (textilní tvorba, keramika). Veškeré aktivity zajišťuje odborný tým pedagogicky vzdělaných pracovníků. Zájmové činnosti jsou praktikovány formou pravidelných setkání i jednotlivých tematických akcí. Jednou z přidružených aktivit je pořádání příměstských táborů různého zaměření. Organizace, nejen že nabízí možnost smysluplného vyžití ve volném čase, ale také podporuje rozvoj talentů, kteří si mohou své dovednosti porovnat při účasti na nejrůznějších soutěžích a přehlídkách. Vzájemně spolupracuje se školami, médii, neziskovými organizacemi a ostatními subjekty věnujícími se obdobné činnosti. SHELTER nízkoprahové zařízení pro děti a mláde ž při kontaktním centru RIAPS v Trutnově, jehož hlavním posláním je poskytovat anonymně a bezplatně zdravotní a sociální služby zmírňující dopady užívání návykových látek. Shelter113 vznikl za účelem prevence vzniku sociálně patologickému chování mládeže. Kromě nabídky různých alternativ trávení volného času, kterými jsou outdoorové aktivity, společenské hry, sportovní vyžití, prostor pro výtvarnou činnost, poslech hudby, využití počítačové techniky, poskytují odborní pracovníci i sociální poradenství. Nabízí dětem a mládeži pomoc při kontaktu s institucemi a poskytují kontakty na navazující služby. Zásadním bonusem tohoto centra je anonymita a bezplatnost, tudíž jeho dostupnost je pro všechny sociální vrstvy. CHARITA Trutnov 114 nezisková organizace s celorepublikovou působností se primárně zabývá poskytováním sociálních a zdravotnických služeb pro nemocné a zdravotně postižené. Pomoc charita směřuje na veškeré spektrum osob bez rozdílu rasy, náboženského vyznání a politické či státní příslušnosti. Součástí péče o občany je dobrovolnický program Štěpán.
112
Středisko volného času. [online].[cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.svctrutnov.cz/ SHELTER nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. [online]. RIAPS, 2015. [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.riaps.cz/shelter/klub-pro-mladez-o-klubu.ht ml 114 Oblastní Charita Trutnov. [online]. 2015. [cit. 2015-01-21]. Dostupné z: http://trutnov.charita.cz/kdojsme-a-nase-poslani/ 113
66
Štěpán115 je dobrovolnický program při Charitě Trutnov s působností ve městě Trutnov, který se zaměřuje na pomoc při realizaci volnočasových aktivit v zařízení pro děti a mládež. Mezi jeho náplň patří také doučování jednotlivců, nápomoc při adaptaci a začlenění dětí mezi vrstevníky, a zejména působit preventivně proti sociálnímu vyloučení dětí a mládeže z řad minorit. Mezi konkrétní aktivity dobrovolníků patří rozhovory s klienty, poznávací procházky, četba, výtvarná činnost, doprovod na kulturní a jiné akce, pořádání výletů, besídek, vystoupení. OSPOD Trutnov – Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) primárně se nezabývá volným časem, ale jako doporučení předcházení patologického chování nabízí varianty jeho využití. Hlavní náplní této organizace je chránit zájmy dítěte ve vztahu k rodině a vzdělání. Volnočasovým aktivitám ve městě Trutnov se lze věnovat v různém rozsahu na všech základních i středních školách. Speciálně na volný čas v umělecké sféře je zaměřena Základní umělecká škola, která je svými obory k dispozici amatérům i budoucím profesionálům. Pro ty, kteří si nenajdou zájmový kroužek na vlastní škole, je alternativou Středisko volného času Trutnov, jehož nabídka zahrnuje nepřeberné množství aktivit. Děti a mládež, které již nenavštěvují žádné školní zařízení nebo jsou ze sociálně slabé rodiny či z rodiny ze sociálně vyloučeného prostředí, mohou využít bezplatnou a anonymní nabídku volnočasových aktivit nízkoprahového klubu a Charity.
5.2 Instituce pro volný čas Romů Mezi základní charakteristiky romské kultury patří potřeba sdružování. Zde se nabízí otázka, je vhodné zakládat zařízení pro trávení volného času výhradně pro Romy, neboť se tím může prohlubovat jejich odlišnost a exkluze. Na druhé straně mají taková zařízení jistě svá pozitiva v tom, že se mohou sdružovat v jednom kolektivu osoby se stejnou mentalitou, svými zvyky a tradicemi. Nemusí čelit ostychu taková zařízení navštívit a nebudou konfrontováni s nároky jiné kultury.
115
Štěpán. [online]. Oblastní Charita Trutnov, 2015. [cit. 2015-01-21]. Dostupné z http://trutnov.charita.cz/dobrovolnictvi/dobrovolnicky -program-stepan/
67
5.2.1 Spolky a sdružení pro Romy – Trutnov Ve městě Trutnov nejsou zřízeny žádné spolky nebo organizace, které by se primárně věnovaly romské komunitě. Pokud je uskutečněna nějaká kulturní akce nebo sportovní klání, organizují si je Romové sami a jedná se především o jednorázové akce, jejímiž účastníky jsou členové jedné příbuzenské, ač rozvětvené rodiny. Tyto akce spočívají v organizované taneční zábavě nebo fotbalového utkání. Sdružení, které jako jediné na území města Trutnov působí a jehož náplní je poskytování pomoci romské menšině, je občanské sdružení Romodrom116 , jež bylo zřízené za účelem poskytování sociálních služeb a poradenství lidem v obtížných životních situacích, podpory dětí a mládeže ze sociálně znevýhodněného prostředí, podpory principů demokratické společnosti. Z výčtu aktivit vyplývá, že se spolek zaměřuje na zajištění základních životních potřeb, a to terénními pracovnicemi. Pracovnice řeší otázku bydlení, problematiku zaměstnanosti, finanční soběstačnost, popř. oddlužení, jednání s úřady a oblast vzdělávání – primárně důrazem na pravidelnou docházku do školy a zamezení předčasnému ukončení vzdělávacího cyklu. Veškeré služby jsou poskytovány odborně, bezplatně a diskrétně, tudíž jsou všem dostupné. Konkrétně trutnovská pobočka Romodromu problematiku volnočasových aktivit dětí a mládeže neřeší, ačkoliv v celkové náplni svých činností ji toto občanské sdružení nabízí, a to v nízkoprahovém centru v Praze v Klubu K09. Terénní pracovníci - s rozvojem sociálních služeb
vznikly
nové profese
sociálních pracovníků, mezi které patří také terénní sociální pracovníci. Jejich hlavní činností je zajišťovat sociální služby v přirozeném prostředí klientů. Konkrétní popis činnosti sociálních pracovníků v terénu definuje zákon o sociálních službách číslo 108/2006 Sb. v § 69 o terénním programu, kde je uvedeno, že „terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny.“ 117 Služba je poskytována anonymně.
116
Výroční zpráva 2013. [online]. Ro modro m. [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.ro modromcz.cz/cs/kdojsme/ zpravy/ROM ODROM_CZ_201 3_NA HLED.pdf 117 Česko. Zákon č. 108 ze dne 14.03.2006 o sociálních službách. In Sb írka zákonů České republiky. 2006, částka 37. Dostupné z: http://www.zakonyprolid i.cz/cs/2006-108
68
6 Cíl výzkumného šetření Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit jaký je postoj Romské mládeže k trávení jejich volného času, zda mají potřebu realizovat své zájmy a řešit volnočasové aktivity v souladu s normami současné společnosti. Dílčími výslednými výstupy mělo být zjištění, zda má romská mládež povědomí o volnočasových aktivitách ve městě, kde žije, konkrétně v Trutnově, a zda vnímá nějaké překážky pro realizaci svých aktivit. Dále, pokud překážky respondenti pociťují, tak v jakém kontextu, zda v prostředí své rodiny nebo v rámci společenského začlenění. Při vyhledávání respondentů jsem se setkala s částečným despektem a nedůvěrou, jelikož se se zájmem ze strany Neromů běžně nesetkávají. Výzkumné šetření je doplněno o kazuistiky životních příběhů zástupců romského etnika, kteří se navzdory svému původu dokázali uplatnit v majoritní společnosti. Kazuistiky dvou respondentů Adama a Václava jsou autenticky sestaveny z vyprávění při osobním setkání, s jehož realizací jsem problém neměla, jelikož jsem využila dlouholetého přátelství obou respondentů. Kazuistiky mají představit dva úspěšné romské muže, kteří se navzdory svého původu a částečného negativního vlivu rodiny bez problémů dokázali začlenit do majoritní společnosti.
6.1 Výzkumný vzorek K naplnění hlavního cíle diplomové práce jsem si zvolila kvalitativní formu výzkumného šetření za použití metody polostrukturovaného rozhovoru, k jehož realizaci je charakteristický záměrný výzkumný vzorek. Totéž potvrzuje Gavora: „U kvalitativního výzkumu jde o výběr záměrný. Nikdy se tu nepoužívá náhodný výběr, který je typický pro kvantitativní výzkum. Hlavním rysem kvalitativního výzkumu je dlouhodobost, intenzivnost a podrobný zápis.“ 118 Při volbě zkoumaného tématu jsem vyhodnotila výběr záměrného vzorku jako nejadekvátnější řešení, jelikož bych se mo hla při náhodném výběru setkat s úplným nezájmem respondentů a nebylo by tak možné shromáždit data k ověření výzkumného cíle této práce. Proto jsem také nezvolila výzkumné šetření kvantitativní.
118
GA VORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000. s. 82
69
Poněvadž se při svém zaměstnání policistky setkávám často s romskými obyvateli města Trutnova všech věkových kategorií, měla jsem možnost oslovit hned několik zástupců různých generací, kteří mě následně odkázali na konkrétní respondenty z řad mládeže. Ačkoliv působím v represivní složce, je mojí náplní práce také poskytovat pomoc a řešení při těžko zvládnutelných situacích, což Romové s povděkem přijímají, a na osobu, která jim pomohla, nezapomínají. Přestože se mi nabízelo velké množství osob z cílové skupiny, nebylo vzhledem k časové náročnosti výzkumného šetření možné uskutečnit více než 25 rozhovorů. Významnou překážkou byla nespolehlivost oslovených, protože někteří se na domluvené setkání opakovaně nedostavili. Některé rozhovory jsem mohla realizovat až po několika urgencích. Velmi malá část respondentů spolupracovala bez problémů. Některým osloveným bylo moje povolání na překážku, neboť se mnou v minulosti absolvovali úkony v trestním řízení a tito mne rovnou odmítli. Většinu
respondentů
jsem
hledala
v kruhu
svých
osobních
přátel
a známých, protože jsem vyrůstala v prostředí, kde Romové bydleli a navštěvovali společně se mnou základní školu. Nebylo proto nutné překonávat vzájemnou nedůvěru. Hovořila jsem převážně s chlapci, jelikož dle mého zjištění, jejich počty z řad mládeže mezi Romy v Trutnově převažují. Několik málo dívek, které jsem oslovila, mělo bohužel jediný zájem, a to mateřské povinnosti. I přesto jsem nakonec několik rozhovorů s dívkami uskutečnila, ale za účelem zajištění adekvátní vypovídající hodnoty jejich sdělení jsem využila pouze dva rozhovory. Dalších pět rozhovorů jsem vyhodnotila z šetření u respondentů z řad chlapců. Rozhovory byly vedeny otevřeně s konkrétními křestními jmény, s čímž respondenti neměli žádný problém. Pro identifikaci jsem kromě křestního jména dále uvedla pouze věk dotazované osoby. Všechny respondenty jsem znala z již dřívějšího osobního kontaktu, a přesto někteří překonávali počáteční ostych. Nakonec byli přátelští. Bylo nutné jim opakovaně vysvětlit, že se jedná pouze o zjištění náplně volného času pro studijní účely, že je nebudu soudit ani kritizovat. Věkový rozsah respondentů se pohyboval od 16 do 25 let v celkovém počtu výzkumného vzorku dvaceti pěti osob. Náročným výběrem jsem nakonec vybrala a uvedu ve své práci dva rozhovory s dívkami a pět rozhovorů s chlapci. Ostatní odpovědi byly nevyužitelné, neboť se respondenti nevěnovali žádné volnočasové činnosti ani neměli zájem se nějaké činnosti věnovat.
70
U mnoha respondentů se odpovědi opakovaly a z výzkumného hlediska by bylo jejich vyhodnocení neefektivní a bezvýznamné. „Rozsah výběru (počet osob, lokalit) se neurčuje statisticky, jako u kvantitativního výzkumu, ale řídí se saturací. Výběr se ukončí, když výzkumník zjistí, že informace od dalších osob jsou stejné, opakují se. Další rozšiřování nemá cenu.“ 119 Někteří respondenti se nedokázali ani slovně vyjádřit, pouze se usmívali, a nebylo možné zjistit ani jejich postoj k trávení volného času, natož pak s nimi hovořit o jejich volnočasových aktivitách. Pro podporu pozitivního náhledu na romskou komunitu uvedu jako doplnění výzkumného šetření dvě kazuistiky již dospělých Romů. Jedna obsahuje příběh mého bývalého spolužáka a druhá popisuje cestu životem mého současného kolegy.
6.2 Výzkumná metoda a její použití Pro výzkumné šetření jsem si zvolila metodu polostrukturovaného rozhovoru, neboť jsem ji vyhodnotila s ohledem na okruh respondentů jako nejadekvátnější variantu pro splnění vytyčeného cíle. Gavora se spíše přiklání k názvosloví interview nežli
rozhovor
a
rozlišuje
je
takto: „Interview
může
být
strukturované,
polostrukturované nebo nestrukturované.…..Strukturované interview znamená, že otázky a alternativy odpovědí jsou pevně dány…..Nestrukturované interview umožňuje úplnou
volnost
odpovědí…..Kompromisem
polostrukturované interview, u
mezi těmito
dvěma
možnostmi je
kterého se respondentovi nabídnou alternativy
odpovědí, ale potom se ještě od respondenta žádá objasnění anebo vysvětlení. Podle situace se polostrukturované interview může přiblížit více strukturované nebo naopak nestrukturované formě.“120 Tato metoda poskytuje prostor pro dotazy ke zjištění konkrétní náplně volného času a osobních postojů romské mládeže. Po případném vysvětlení situace a položení předem stanovených otázek, je poskytnut respondentům volný prostor pro jejich spontánní svobodné vyjádření k volnočasovým aktivitám.
119 120
GA VORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000. s. 83 GA VORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000. s. 66
71
Všichni respondenti byli během rozhovoru nejprve shodně dotazováni na předem připravené otázky:
Co děláš ve volném čase?
Jsi spokojený(á) s tím, jak trávíš volný čas?
Máš nějaké záliby, kterým se nemůžeš věnovat?
Jaké máš překážky pro trávení volného času podle svých představ?
Podporují tě rodiče při trávení volného času?
Víš, jaké jsou možnosti trávení volného času v tvém okolí?
Setkal (a) jsi se někdy s tím, že tě někdo nechtěl ve svém kolektivu? Bylo důvodem, že jsi Rom?
Dostal ses někdy do střetu se zákonem v důsledku páchání trestné činnosti ve volném čase? Následně byl všem dotazovaným poskytnut prostor na vlastní vyjádření
k danému tématu. Otázky byly pokládány postupně, jak jsou uvedeny v seznamu, neboť by se při nedodržení pořadí rozhovor ubíral jiným směrem. Dalším smyslem kladení otázek dle připraveného pořadí byla chronologická návaznost. Respondenti nedávali při rozhovoru najevo negativní emoce, což se však do jisté míry netýkalo jejich reakcí na poslední otázku, kterou zodpovídali často vyhýbavě. Přímo se k ní vyjádřili ti, kteří se se mnou setkali v rámci vyšetřování jejich protiprávního jednání. Průběh rozhovoru jsem si byla nucena v mnoha případech ve zkratkách zapisovat pouze na papír, jelikož k nahrávání na diktafon neměli někteří respondenti důvěru.
Bezprostředně po ukončení rozhovoru jsem si proto své dojmy, pocity,
doplňující informace a průběh rozhovoru následně na diktafon uložila ve své interpretaci. Vyhodnocení rozhovorů v rámci výzkumného šetření a stanovení hypotéz jsem uskutečnila až po jeho dokončení, jelikož jsem si zvolila metodu konstantní komparace, která tento postup charakterizuje. Tuto metodu jsem si vybrala jako nejvhodnější postup pro získání relevantních výstupů. Při praktické realizaci výzkumného šetření se i přes usměrňování projevu respondentů rozhovor často stylizoval do nestrukturované formy.
72
7 Analýza rozhovorů Jako primární krok k vyhodnocení uskutečněných rozhovorů jsem zvolila aplikaci formální analýzy. Textové zápisy jednotlivých rozhovorů jsem uspořádala do bloků s podstatnými informacemi obsahujícími klíčové informace k tématu, jelikož respondenti často hovořili nad rámec dotazů k jiným skutečnostem, vybočujícím z kontextu. Z tematicky využitelných informací jsem vyčlenila zásadní informace a postoje. Dále posuzuji celkový soubor odpovědí všech využitých rozhovorů za účelem generalizace faktů o povědomí romské mládeže o volnočasových aktivitách v jejich okolí, a o postojích k jejich využití. Následně zanalyzuji vyjádření na kladené dotazy, zda budou směřovat ke shodným názorům všech dotazovaných a budou vystihovat obdobné postoje či nikoliv.
Pro porovnání jednotlivých výstupů jsem vyčlenila
informační celky:
osobnost respondenta
náplň volného času
překážky v trávení volného času
povědomí o možnostech volnočasových aktivit
porušení zákona vlivem společensky neadekvátního využití volného času
stávající využití volného času jako problém
Pro závěrečné vyhodnocení výzkumného šetření budu čerpat podklady z uskutečněných rozhovorů, které komplexně vyhodnotím a rozčlením je na dílčí segmenty, které následně soustředím do jednotlivých celků dle dané kategorie.
73
7.1 Samuel
osoba respondenta Samuel – 18 let, vyšel z osmé třídy základní speciální školy pro žáky
s poruchami učení, dále nestuduje ani nepracuje. Při rozhovoru byl vstřícný avšak bez doplňujících otázek, nekonkrétní. Měl potřebu být stále v pohybu, přešlapoval, nechtěl se posadit. Na dotaz zda je Rom, i když nemá romské občanství, odpověděl, že Rom je, protože jeho celá rodina je romská, prostě protože tak to je. Nikdy o tom více nepřemýšlel.
náplň volného času K náplni volného času Samuel uvedl, že se na základní škole rád zapojoval do
sportovních aktivit na hodinách tělesné výchovy, o přestávkách si se spolužáky zpívali a tančili, ale do žádného kroužku po vyučování nechodil. Nyní se ničemu intenzivně nevěnuje, baví ho televize.
překážky v trávení volného čas u Překážky k trávení volného času viděl ve finančním zajištění rodiny a také ho
odrazovaly organizované aktivity. Rád si dělá, co zrovna chce, podle nálady a kamarádů. Baví ho tanec street dance, ale nehledal nějaký klub. Tancuje si doma nebo na dvoře. Rodiče ho rovněž nemotivovali k navštěvování nějakého kroužku nebo organizace.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Samuel ví, že jsou v jeho městě nějaké sportovní kluby a tuší, že se v nich
i tancuje, co ho baví, ale je to někde v centru, což je daleko od jeho bydliště a nechtělo by se mu dojíždět. Neměl by rovněž peníze na kurzovné ani na taneční oblečení. V zimě nevyužívá žádné možnosti k trávení volného času, jen s rodinou si občas zahrají a zazpívají při oslavách, v létě občas zajde na koupaliště.
74
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného času Měl jen drobné prohřešky, které souvisely s nudou a vlivem party. Dopustil se
pod vlivem alkoholu rušení nočního klidu a kouření na zastávce autobusu. Jinak se snaží protiprávnímu jednání vyvarovat. Jeho jednání bylo vyřešenou pouze domluvou.
stávající využití volného času jako problé m Problém spatřuje ve finančním zajištění, jelikož si nemůže najít práci. S jeho
základním vzděláním prý nejsou příležitosti, a to málo, co se naskytne, se mu nevyplatí. Pomáhá doma rodičům s chodem domácnosti, občas si zajde s kamarády na pivo a diskotéku. Nevidí zásadní problém pro trávení volného času. V žádném kolektivu nebyl odstrkován ani kvůli tomu, že je Rom. Kdyby chtěl a měl na to finance, tak by se prý mohl věnovat čemukoliv, u nich v rodině ale nejsou zájmové aktivity prioritou.
7.2 Marian
osobnost respondenta Marian – 19 let, ukončil 8 let základní školy, po té nastoupil na střední odborné
učiliště, kde se měl vyučit zedníkem, avšak v prvním ročníku skončil. Nyní nestuduje, nikde není zaměstnán, příležitostně chodí na brigádu ke svému strýci dělat výkopové práce. Rozhovor s ním probíhal celkem v klidu, kouřil při něm cigarety, takže prvotní nervozitu po oslovení potlačil. Ke svému romství uvedl, že je Rom, protože všichni členové jeho rodiny jsou Romové.
náplň volného času Marian chodil na fotbal do fotbalového klubu od druhé třídy základní školy do
osmé. Na fotbal začal chodit na základě náboru, když trenéři přišli do jejich třídy. Fotbal ho bavil od malička, hrával ho i s dětmi sousedů za domem a hřiště na tréninky i zápasy měl kousek od místa bydliště, tak se přihlásil. Nyní již fotbal nehraje, má problémy s kolenem. Žádné jiné volnočasové aktivitě se nevěnuje, spíše shání přivýdělek.
75
překážky v trávení volného čas u Překážky má zdravotní a také finanční. Registrace v klubech je finančně
náročná. Ve volném čase sleduje televizi nebo je se svou přítelkyní. S tou navštěvuje své nebo její příbuzné a známé, nebo si zajdou na diskotéku.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Nezajímal se nějaké vyhledávat. Ví o fotbale, který hrával. Ale je mu jasné, že
v Trutnově je určitě mnoho sportovního a kulturního vyžití. Kdyby chtěl, tak si to najde na internetu.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného čas u Dostal blokovou pokutu za sběr železa v opuštěném areálu továrny. Chtěl si
přivydělat a nevěděl, že zbořeniště něčí je. Jiného protiprávního jednání se nedopustil.
stávající využití volného času jako problé m S využitím volného času v současné době problém nemá, dělá si, co chce. Vadí
mu, že nemůže sehnat práci. Nemá nějakou vysněnou aktivitu, kterou by chtěl dělat. V kolektivu nebyl vyčleňován.
7.3 Pavel
osobnost respondenta Pavel – 22 let, úspěšně zakončil základní školu a po ní začal studovat střední
odborné učiliště, které ve druhém ročníku předčasně z prospěchových důvodů ukončil. Jelikož je v invalidním důchodu, není trvale nikde zaměstnán, příležitostně si chodí přivydělat do chráněné dílny. Rozhovor probíhal neformálně, v přátelském duchu, jelikož se známe již několik let. Pavel byl vstřícný. K tomu, že je Rom, se hrdě hlásí, nikdy o tom nepřemýšlel, ale rodiče i další členové rodiny jsou Romové, tak je samozřejmé, že je Rom.
náplň volného času Pavel se stýká s Romy i Neromy, nemá s kontakty a komunikací problém.
Vzhledem ke své nemoci se nemůže věnovat sportovním aktivitám, tak jak by chtěl, ale občas si zahraje s romskými vrstevníky fotbal. K umění nijak neinklinuje, ale fotbalu se v omezené míře věnoval od dětství, registrován u žádného klubu nebyl. 76
překážky v trávení volného čas u Kromě zdravotního omezení žádné překážky v trávení volného času nevnímá.
Nemá potřebu navštěvovat nějaký kroužek pravidelně, pouze podle chuti a nálady. Většinu volného času tráví na počítači.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Jaké jsou možnosti k trávení volného času v jeho okolí, uvedl, mimo jiné zimní
stadion, fotbalový stadion a krytý bazén. O kulturních možnostech neví, nezajímal se o ně, pouze občas navštěvuje diskotéky. Kdyby chtěl zjistit nějaké informace, podívá se na internet.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného čas u Pavel má zkušenosti s porušením zákona především po požití alkoholu, kdy byl
několikrát projednáván pro rušení nočního klidu a výtržnictví. Je si toho vědom, ale občas se mu konzumace alkoholu vymkne z rukou. Byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.
stávající využití volného času jako problé m Problém ve vyžití volného času nevidí, kromě již zmiňovaných zdravotních
potíží, žádný. Finančně je zajištěn dobře, pobírá invalidní důchod a v chráněné dílně si také slušně vydělá. Někdy jej podpoří i rodiče. Vyčlenění ze společnosti nepociťuje.
7.4 Vilém
osobnost respondenta Vilé m – 25 let, vystudoval střední podnikatelskou školu, nyní pracuje ve firmě
zabývající se nákladní dopravou. Rozhovor byl uskutečněn bez problémů, komunikace byla na úrovni vzdělaného člověka. Romský původ si uvědomuje, ale má manželku Neromku a podle tradic romské rodiny nežijí.
77
náplň volného času Ve svém volném čase se již od základní školy věnuje aktivně fotbalu, chodí
třikrát týdně na tréninky a jeden den o víkendu absolvuje se svým klubem zápasy. Jako doplňkový sport si rád zahraje florbal. Jinak se rád dívá na sportovní přenosy v televizi a sleduje sci- fi filmy.
překážky v trávení volného čas u Překážky v trávení volného času nemá, maximálně při změně pracovní doby.
Finančně je zabezpečen, takže si potřebné vybavení na sport a klubové příspěvky hradí ze svých příjmů.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Nezjišťoval žádné další volnočasové aktivity, jelikož jeho dlouholetým
koníčkem je fotbal. Kdyby se chtěl věnovat jinému sportu, zeptal by se kamarádů a podíval na internet. Ve městě má povědomí o zimním stadionu, plaveckém bazénu a posilovnách.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného času Není si vědom žádného střetu se zákonem, nedostal žádnou pokutu ani nebyl
projednáván policií ani správním orgánem.
stávající využití volného času jako problé m Problémy s využitím volného času nemá a neměl, v kolektivu je oblíbený.
7.5 Roman
osobnost respondenta Roman – 16 let, dokončil speciální základní školu a byl přijat na střední
odborné učiliště v oboru tesař. Pro velkou absenci byl ze studia vyloučen. Při rozhovoru byl klidný, odpovídal vstřícně avšak zmatečně. To, že je Rom potvrdil bez obtíží, ale má rád i Neromy, rozlišuje spíše, jak se k němu lidé chovají.
78
náplň volného času Při základní škole hrál aktivně stolní tenis, ale po jejím ukončení se stolnímu
tenisu již nevěnoval. Nyní se věnuje malbě a kresbě portrétů, zejména osob z jeho rodiny. Viz přílohy B, C.
překážky v trávení volného čas u Žádné překážky v trávení volného času nevnímá. Stolní tenis by si rád opět
zahrál, ale protože se již pravidelně nestýká se svými spoluhráči, nechce do jiného kolektivu. Spíše se doma věnuje kreslení portrétů, kdy není limitován časem.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Konkrétní možnosti trávení volného času si nevybavuje, ale je mu známo, že
v jeho okolí jsou nějaké sportovní kluby a Základní umělecká škola.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného času Byl ve dvou případech pokutován za nelegální sběr železa. Uvádí, že ho
ovlivnila parta, samotného by ho to nenapadlo.
stávající využití volného času jako problé m Problém je v jeho nechuti věnovat se organizovaným aktivitám. Mnoho času mu
zabere sledování televize nebo bezcílné posedávání s kamarády.
7.6 Adéla
osobnost respondentky Adéla – 20 let, úspěšně zakončila gymnázium a nyní studuje první ročník
vysoké školy. Vyrůstala v adoptivní rodině Neromů. Její romský původ jí sdělili adoptivní rodiče. Není výrazně tmavé pleti a stýká se převážně s Neromy, své romské příbuzné nezná.
náplň volného času Převážně se věnuje studiu, ale najde si čas i na návštěvu fitness nebo plaveckého
bazénu. V letech, kdy navštěvovala základní školu, se věnovala hře na zobcovou flétnu.
79
překážky v trávení volného čas u Žádné překážky nemá, pouze v období zvýšené studijní zátěže volnočasové
aktivity opomíjí.
povědomí o možnostech volnočasových aktivit Povědomí o volnočasových aktivitách má v místě svého bydliště i v místě studia.
Pro konkrétní aktivity by využila internet nebo doporučení spolužaček.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného času Nikdy se nedopustila žádného protiprávního jednání.
stávající využití volného času jako problé m Problém věnovat se volnočasovým aktivitám spatřuje pouze v tom, aby si kvůli
studiu nějaký volný čas pro sebe udělala.
7.7 Monika
osobnost respondentky Monika – 17 let, zakončila s obtížemi základní školu a nastoupila na učiliště
v oboru kuchařka. Studium nedokončila z důvodu těhotenství. Monika o sobě řekla, že je Romka, protože celá její rodina je romská, uvedla to jako fakt, o kterém nikdy nepřemýšlela.
náplň volného času Baví ji tanec, ale pouze na diskotékách nebo v kruhu rodiny. O tanečním
kroužku neuvažovala. Nyní se chce plně věnovat dítěti.
překážky v trávení volného čas u Žádné překážky neuvedla, nebyla rodiči vedena věnovat se volnočasovým
aktivitám. Sport ji nebaví a chvíle pro tanec si vždycky našla.
80
povědomí o možnostech volnočasových aktivit K přehledu o volnočasových aktivitách uvedla, že zřejmě v centru města nějaké
kroužky jsou, je tam bazén, stadion a nějaké tělocvičny. Nezajímala se o ně.
porušení zákona vlive m společensky neadekvátního využití volného času Jednou odcizila s kamarádkou parfém, ale byly chyceny ostrahou. Neměly
finanční hotovost, tak využily nepozornosti prodavačky. Nepovažuje to za závažné provinění. Byla potrestána blokovou pokutou.
stávající využití volného času jako problé m Překážkou je její těhotenství, jinak by si mohla dělat, co by chtěla. Školu moc
nenavštěvovala, takže volného času měla spoustu.
81
8 Zobecnění faktů Osobnost respondenta – respondenti uvedených rozhovorů jsou ve věkovém rozmezí od 16 do 25 let. Většina z nich má dokončeno pouze základní vzdělání, které je povinné. Při rozhovoru po překonání prvotního ostychu byli poměrně klidní a vstřícní. Někteří si dodávali jistotu cigaretou. Odpovědi na otázky byly mnohdy jednoslovné nebo velmi stručné, bylo nutné klást několik podotázek. Náplň volného času – z vybraných respondentů se pouze jeden z nich věnuje ve volném čase do současné doby aktivně fotbalu, jeden neměl žádné mimoškolní aktivity, kromě kulturních setkání s rodinnými příslušníky, a zbylí tři se aktivně sportu věnovali po dobu, kdy navštěvovali základní školu. Z dívek se jedna respondentka aktivně při základní škole věnovala hře na flétnu a v rámci studijních možností se i v současnosti věnuje rekreačnímu cvičení. Druhá respondentka kromě uvedené záliby v tanci se žádné aktivitě rekreačně ani profesionálně nevěnovala ani nevěnuje, náplň jejího času bude nyní starost o prvorozené dítě. Překážky v trávení volného času – Jako překážku v aktivním trávení volného času dva respondenti uvedli, že se nechtějí věnovat organizovaným zálibám s časovými limity. Dva respondenti jako hlavní překážku uvedli finanční a zdravotní důvody. Jeden z nich uvedl jako překážku v trávení volného času pracovní povinnosti, což je však výjimkou, jinak si na své záliby vždy čas udělá. Z dívek je jedna v podstatě bez vyhraněných zálib, tudíž překážky nevnímá a druhá snoubí rekreační cvičení s množstvím učiva, které jí činí zásadní překážku věnovat se zálibám ve větším rozsahu. Povědomí o možnostech volnočasových aktivit – všichni respondenti mají povědomí o sportovním vyžití ve svém městě, avšak uvádějí převážně fotbal, hokej, plavání, podle sportovních zařízení, které se ve městě nacházejí – hřiště, zimní stadion a plavecký bazén. Jeden respondent ví, kde je Základní umělecká škola, neboť se nachází v blízkosti jeho bydliště a byl na ni upozorněn na základní škole vzhledem k jeho talentu na kreslení. Ostatní se o kulturní vyžití nezajímali. V případě zájmu o konkrétní aktivitu by se zeptali přátel nebo by využili informace z internetu.
82
Porušení zákona vlivem společensky nežádoucího využití volného času – z důvodu nezaměstnanosti, nevěnování se volnočasovým aktivitám a vlivem nesprávného působení jejich vrstevníků se tři respondenti (dva chlapci a jedna dívka) dopustili trestné majetkové činnosti, za níž byli potrestáni policií blokovou pokutou. Jeden respondent porušil zákonné normy pod vlivem alkoholu, jehož jednání bylo vyhodnoceno jako společensky minimálně škodlivé, proto nebyl dle zákona potrestán, postačila mu slovní výtka. Největšího prohřešku proti zákonným normám se dopustil jeden respondent výtržnostmi, za které byl odsouzen a potrestán podmíněným trestem odnětí svobody. Respondent s ukončeným středoškolským vzděláním věnující se fotbalu a respondentka studující vysokou školu, která se věnuje studiu a příležitostným sportovním aktivitám, se nedopustili žádného protiprávního jednání. Stávající využití volného času jako problém – Žádní respondenti včetně dívek, neuvedli žádné zásadní problémy v trávení volného času. Nebyly jim kladeny žádné překážky v možnosti zvolit si nějakou aktivitu. Čtyři respondenti a jedna respondentka nemají vyhraněný zájem věnovat se volnočasovým aktivitám, pokud by se jim věnovat chtěli, limituje je zdraví nebo finanční situace. Jeden respondent se zcela bez problémů pravidelně věnuje ve volném čase sportovním aktivitám. Jedna respondentka opět zmínila jako překážku množství učiva, ale spatřuje v ní pouze svůj problém ve svém časovém harmonogramu.
83
9 Stanovení kategorií V této části práce jsem si opět pročetla získané odpovědi od respondentů a selektovala jsem z nich dílčí segmenty podle shodných atributů, z kterých jsem následně vytvořila kategorie pro odpovědi se shodným kontextem. Kategorie č. 1: Náplň volného času si každý může regulovat Volný čas je vnímám jako časový úsek bez povinností, v němž se můžeme svobodně rozhodnout, jak jej využijeme. Je široká škála aktivit, kterým se lze věnovat, aniž bychom museli vynakládat velké úsilí nebo vysoké finanční sumy. Většina respondentů se v rámci základní školy nebo po vyučování věnovali nějaké aktivitě, avšak po jejím absolvování jejich zájem opadl. Pouze jeden respondent se věnuje aktivně fotbalu do současnosti. „……..na základce jsem se vyřádil na tělocviku, bavila mě i hudebka, ale po škole jsem radši šel domů, než abych tam ještě zůstal v nějakým kroužku a poslouchal zase učitelku…..“ (Samuel) „……..jo jako malej, na základce jsem hrál fotbal za Trutnov, přišli nějaký trenéři shánět nový hráče, tak jsme se s kámošema přihlásili, měl jsem hřiště kousek od baráku…..po základce jsem měl problémy s kolenem a byly tam pak jiný lidi, tak jsem fotbalu nechal, radši jdu někam na brigádu a pokecat se známýma….“ (Marian) „………od základní školy chodím na fotbal, za stejný klub….mnoho spoluhráčů se mnou hraje od malička, pořád mě to baví……teď jsme se s kolegy s práce dali i na florbal, to beru spíš jako zpestření…..“ (Vilém) „……….na základce jsem hrál pinec a byl jsem v tom dobrej, ale když jsem z ní odešel, tak jsem toho nechal ani nevím proč, ještě teď když potkám spoluhráče, tak se mě ptaj, proč jsem skončil, jsem asi pohodlnej radši něco doma v klidu kreslím, hlavně portréty z fotek…..“ (Roman) „……….mamka mě přihlásila na flétnu, nejdřív kvůli přínosu pro mé zdraví, ale mě se to zalíbilo a absolvovala jsem celou „zušku“ (Základní uměleckou školu),…sportu jsem se věnovala rekreačně s rodiči i kamarády, jezdila jsem ráda na kole, na lyžích, bavila mě i turistika, když se sbíraly, houby bylo to ještě zábavnější……teď už mám kvůli učení méně času, ale snažím se alespoň jednou týdně zajít do tělocvičny nebo do bazénu…..“ (Adéla) 84
Kategorie č. 2: Překážky v trávení volného času ne jsou neodstranitelné Mnoho lidí má tendenci hledat překážky ke smysluplnému trávení volného času nebo hledat problémy, tam kde nejsou. Někteří za problémy považují malicherné komplikace, které nastanou, ale podstatně méně je těch, kteří hledají schůdná východiska jak nesnázím čelit. Další skupinou jsou ti, kteří překážky v trávení volnočasových aktivit nemají, ale ničemu se nevěnují z vlastního nezájmu či pohodlnosti. „…….no
nemám
peněz
nazbyt,
všechno
něco
stojí,
vstupné,
příspěvky
i vybavení…..hlavně mě neláká chodit někam pravidelně a jednou za čas to nemá efekt, musel bych taky dojíždět do centra a to stojí čas i peníze….“ (Samuel) „……..co mě zlobí to koleno, tak fotbal moc hrát nejde, o nic jinýho jsem se nezajímal, fitka nebo něco podobnýho stojí peníze, těch fakt moc nemám…..jsem asi zlenivěl, radši kouknu na televizi nebo pokecat ke známým…..“ (Marian) „…….jsem zdravotně omezenej, tak nějaký pravidelný sportování nepřipadá v úvahu a chodit někam v určitej den a hodinu, to mě neláká, musím na to mít zrovna chuť…..asi by mi nevadilo plavání, ale to spíš v létě na koupališti, dost času trávím u počítače, to mě baví, hlavně hry…….“ (Pavel) „…..jak jsem vypad z kolektivu, tak se mi mezi jiný lidi nechce, asi jsem taky zpohodlněl, radši doma v klidu kreslím…….“ (Roman) Kategorie č. 3: Rodinné zázemí a podpora v rodině ovlivňuje náplň volného času Z hlediska socializace je rodina základ pro další vývoj jedince. Od malička si děti přenášejí hodnoty a normy ze své rodiny do dalšího života. Napodobují chování svých rodičů a podrobují se jejich výchově. Pokud nejsou k nějakým aktivitám vedeny a samy nedají impuls, že by se něčemu ve svém volném čase chtěly věnovat, žijí společenským životem v souladu s kulturou prostředí, ve kterém žijí. Pět respondentů nebylo rodiči vedeno k cílenému trávení volného času, jeden respondent se volnočasové aktivitě – fotbalu věnuje do současné doby, nebyl k němu veden, ale rodiče jej podporovali. „……mamka mi řekla, že by bylo dobré, abych chodila na flétnu a mně se to zalíbilo, mohla jsem si vybrat i z jiných kroužků, ale flétna mi zabrala několik hodin týdně, tak jsem se pak věnovala sportu rekreačně…rodiče nechtěli, abych se ve volném čase nudila, tak vymýšleli různé aktivity, což mě moc bavilo…volbu nechávali na mě… “ (Adéla) 85
Kategorie č. 4: Je důle žité vědět o možnostech volnočasových aktivit Abychom se mohli věnovat volnočasovým aktivitám, je nutné vědět, jaké možnosti se nám nabízejí. V době relativně snadné dostupnosti informačních technologií je hledání mnohem jednodušší, dalším zdrojem mohou být přátelé a spolupracovníci, kteří nám mohou nějaké aktivity doporučit. Všichni respondenti měli v různém rozsahu povědomí o volnočasových aktivitách, popřípadě věděli, jak si informace opatřit. Jelikož většina z nich neprojevovala zájem věnovat se volnočasovým aktivitám, byly odpovědi celkem strohé. „……jo asi nějaký sportovní kroužky ve městě jsou, měl by tam bejt i taneční, ale já to nezjišťoval..“ (Samuel) „…….kroužků, těch asi bude hodně, nehledal jsem žádný, co potřebuju, najdu na netu, takže i ty kroužky bych tam určitě našel….“ (Marian) „……no tak fotbal, hokej asi i atletika, jsou tu stadiony, tak je jasný, že se tam sportuje, kulturu nevím, něco ve městě asi bude, jsme velký město, jinak bych se kouknul na net…“ (Pavel) „……..na umělecké škole kam jsem chodila, byla výuka hry na různé hudební nástroje, výuka zpěvu a dramatický kroužek….a sportovní kroužky jsou v Trutnově různého zaměření, ty jsem tedy nenavštěvovala, ale mno ho mých spolužáků ano, hráli fotbal, basketbal, tancovali, to bych mohla jmenovat celou škálu sportů……“ (Adéla) „……..no v centru je hřiště a stadion, tak se tam bude asi sportovat, nezjišťovala jsem, co se tam všechno hraje……mě nic nelákalo…“ (Monika) Kategorie č. 5: Při volnočasových aktivitách ne záleží na etnické příslušnosti Někdy může být překážkou národnost nebo příslušnost k nějakému etniku, pokud pomineme jazykové bariéry, mohou vyvolat potíže předsudky nebo osobní špatné zkušenosti. Volnočasové aktivity většinou tyto obtíže stírají a při sportu nebo kultuře je neregistrujeme. Tuto myšlenku podporují i odpovědi všech respondentů, kteří shodně uvedli, že se nesetkali s žádným vyčleněním z kolektivu. „……jako, že jsem Rom?...né, kvůli tomu mi nikdo nenadával, když jsme něco na základce hráli, bylo to v pohodě…..horší je sehnat práci……“ (Samuel) „……kvůli tomu, že jsem Rom se mi nikdo neposmíval, možná ze srandy řekl někdo nějakej vtípek, ale to já u kámošů beru, taky jim říkám gádžo……a, že by se mnou někdo kvůli tomu nechtěl hrát, tak to ne……“ (Marian)
86
„……no tak to ne, mám kámoše i bílý, i když zakopat si chodím s našima, stejně kvůli tomu kolenu můžu jen občas…….“ (Pavel) „……na základní škole možná byly nějaké narážky, ale aby si se mnou někdo nechtěl zahrát fotbal nebo jiné sporty to ne, necítím se nijak vyčleněný, já se chovám slušně, tak se lidi chovaj slušně ke mně, hlavně jsem v kolektivu chlapů, s kterýma se znám už dlouho a ti mě berou v pohodě…..“ (Vilém) „……no já se úplně jak Romka necítím, ale původ nezapřu ani nechci, žádnou averzi jsem nezaznamenala……možná proto, že mám bílé rodiče a nemám typický přízvuk….nevím……“ (Adéla) „……no tak já nikam nechodila, ale bavím se i s bílýma a v pohodě…..“ (Monika) Kategorie č. 6: Nesprávné využití volného času může vést k porušení společenských nebo zákonných norem Pokud se člověk věnuje vhodným volnočasovým aktivitám, zřídkakdy se dopouští porušování norem společnosti, a pokud je poruší, jedná se zpravidla o neúmyslné jednání nebo o jednání akceptovatelné v kontextu s konkrétní aktivitou. Jestliže se ve volném čase nedokáže nebo nechce nějak smysluplně zabavit, dochází k tomu, že se začne nudit. Pak se spoléhá na impulsy ze svého okolí, které nemusí vždy vést k činnostem, jež jsou v souladu s normami společnosti. To koresponduje s porušením zákonných norem několika respondentů. Ti, kteří se dopustili protiprávního jednání, uvádí kromě jiného i nudu. „…….jo, tak taky se někdy nudím, pak zajdem na pivko a to je člověk takovej veselej…..jednou jsem si zakouřil na zastávce, to bylo ale v noci, tak mě policajti upozornili, že se to nemá, šel jsem v klidu pryč a oni to dál neřešili…..no a jednou jsme s kámošema trochu hulákali na ulici a to jsme byli taky zklidněný….nemá se to, ale když má člověk v sobě nějaký to pivko……nepřipadá mi to jako něco vážnýho, zločinec nejsem…..“ (Samuel) „…….no však víte, nuda, málo peněz, kámoš řekne, chceš si vydělat, to se neodmítá, jak jsem moh vědět, že to starý železo bude někomu chybět…….je to tam vybydlený a chodí tam každej…..no akorát jsem za to dostal pokutu, takže na žádný prachy jsem si nepřišel…..byly to drobnosti, do ničeho velkýho bych nešel, nechci do kriminálu….“ (Marian)
87
„……no jednou jsem to podělal a napařili mi to málem natvrdo, jsem rád za podmínku…..jo bylo to z nudy…..po pár pivech se nechám vytočit, byla to blbost….“ (Pavel) „……..no byla nuda, kámoši šli na železo, tak jsem šel taky, chtěl jsem nějaký peníze, nepřipadalo mi to jako něco závažnýho, nikam jsme se nevloupali……pak nás tam někdo viděl a zavolal policajty, dali nám pokutu…jinak nic nevyvádím……“ (Roman) „……né nic jsem neudělala…….vlastně jo, vzala jsem jednou s kámoškou voňavku, krade každej, když si to nehlídaj…..neměla jsem peníze, tak jsme to zkusily…..skoro to vyšlo, ale viděli nás na kamerách……policajti nám dali pokutu a šly jsme…“ (Monika)
88
10 Vyhodnocení výzkumného šetření Při realizaci výzkumného šetření se mi podle očekávání podařilo oslovit mnoho respondentů, kteří odpovídali cílové skupině. Odpovědi, které jsem zprvu získávala, nevedly k naplnění představ vytyčeného cíle. Bylo nutné dotazovat se většího počtu respondentů, aby bylo možné vyvodit kvalitní závěry. Samotný průběh rozhovorů problémový nebyl, pouze dotaz na protiprávní jednání spáchaném při nevyužití volného času smysluplnými aktivitami, ty, kteří se ho dopustili, zaskočil. Z počátku se mnoho respondentů divilo, proč se vůbec zajímám o to, co dělají ve volném čase. Vzhledem k bariérám vlivem vyčlenění a předsudkům vůči romské minoritě jsme se domnívala, že jejich volný čas bude jedním z problémů, o které se budou zajímat. Některým jedincům jsem byla na posměch, neboť podle nich nikoho nezajímá, co Romové ve volném čase dělají. Většina rozhovorů se uskutečňovala přímo v domácnostech romských rodin, do rozhovoru často zasahovali i rodinní příslušníci, hlavně rodiče. Ti poměrně výrazně projevovali zájem o to, aby jejich děti navštěvovaly, pokud možno bezplatně, nějaká zařízení. Proč je však někam neposílají, nedokázali odpovědět. Rodiče byli rádi, že se o jejich děti a o Romy vůbec někdo zajímá. Zajímavá byla také vedlejší poznání, mimo okruh předmětného tématu, která jsem o Romech zjistila nebo si z literatury potvrdila, například jejich tradice, recepty a jiné zajímavosti. Respondenty bylo velmi často nutné v odpovědích usměrňovat a zbylé členy rodiny taktně umlčet, neboť časové hranice rozhovoru se běžně pohybovaly okolo dvou až tří hodin. Ověřila jsem si také romskou družnost a pohostinnost. Ohledně trávení volné času romské mládeže, jsem zjistila, že nějaké záliby mají, ale nevěnují se jim. Proč se jim nevěnují, nevědí, i když o možnostech ve svém okolí věděli téměř všichni. Raději volný čas tráví ve své komunitě a věnují se příležitostným aktivitám, většinou z podnětu někoho jiného. Vlastní iniciativu jednotlivců jsem pozorovala minimálně.
89
Po
rozboru odpovědí vybraných rozhovorů,
jsem stanovila kategorie
a zformovala následující hypotézy:
Volnočasovým aktivitám se romská mládež věnovala zejména v souladu s návštěvou základní školy.
Překážky v trávení volného času si ve větší míře nepřipouští.
Rodinná podpora věnovat se volnočasovým aktivitám je pouze v teoretické rovině.
Přehled o možnostech trávení volného času mají dostatečný, avšak nevyužívají jich.
Při volnočasových aktivitách se stírají etnické rozdíly.
Porušení společenských nebo zákonných norem nemusí nutně korespondovat s nevěnování se volnočasovým aktivitám.
90
11 Kazuistiky
11.1 Adam Věk: 40 let Stav: svobodný - zadaný, bezdětný Povolání: ve státní správě Vzdělání: vysokoškolské, titul Ing. Rodinné záze mí – Adam se narodil jako druhorozené dítě romským rodičům a je celkem ze čtyř sourozenců. Matka pochází z Polska z movité rodiny, jejichž mnoho členů má minimálně středoškolské vzdělání. Do Česka přijela v sedmdesátých letech za prací a po seznámení s budoucím otcem Adama, zde zůstala pracovat a trvale bydlet. Otec Adama pochází z tradiční romské rodiny. Oba rodiče pracovali až do starobního důchodu v dělnickém povolání. Matka po celé rodinné soužití vedla domácnost a udržovala řád a disciplínu. Všechny děti byly vedeny ke vzdělání a následně k pracovní morálce. Bytové zázemí měli nadstandardního charakteru s příkladným pořádkem. Bydleli v pětipokojovém panelákovém bytě. Otec preferoval volnější morálku s typickou pohostinností a dobrosrdečností. Celé rodině chtěl dopřávat hojnosti, ale neuvažoval o zajištění do budoucna. Toto zastávala matka. Rodina žila v souladu s majoritou a dle majoritních norem. Trávení volného času v mládí - Svůj volný čas věnoval Adam při základní škole sborovému zpěvu, přírodovědnému kroužku spadajícímu pod Pionýrskou organizaci a rekreačním sportům - cyklistika, plavání, turistika. Při studiu na gymnáziu a vysoké škole se převážně věnoval studiu cizích jazyků - angličtině, němčině, francouzštině.
91
Aktuální situace - Adam je v současné době velice pracovně zaneprázdněn, ale stará se o svou matku, otec mu již zemřel. Ze svých zálib se věnuje prohlubování jazykových znalostí a četbě. V zaměstnání je na vedoucí pozici, je finančně zajištěn a má vlastní byt. Do současné doby je svobodný, ale zadaný – přítelkyně Romka. Jelikož je zvyklý na svůj životní standart, ženit se nechce, ale dítě by chtěl. Starší sestra pracuje v Anglii společně s nejmladším bratrem, a druhý nejmladší bratr žije a pracuje v Trutnově. Vyhodnocení – z uvedeného příkladu je patrné, že zásadní význam ve společenském uplatnění má na člověka rodina. Adamova matka, která měla ze své původní rodiny nastavené určité hodnoty, je preferovala i ve své rodině a usměrnila tradiční romské návyky svého partnera, tak, že podporovala děti ve vzdělání a v pracovní morálce a oba rodiče podporovali a vedli své děti k náplni volného času smysluplnými aktivitami. Proto jsou všichni sourozenci zaměstnaní a mají dokončené nejméně středoškolským vzdělání. Ačkoliv jsou Romové, plynule se bez problémů včlenili do majoritní společnosti.
11.2 Václav Věk: 34 let Stav: ženatý, dvě děti Povolání: ve státní správě Vzdělání: středoškolské, nedokončené vysokoškolské, studující vyšší odbornou školu Rodinné zázemí – Václav je nejstarší ze tří sourozenců. Mladší bratr je vyučen a nyní pracuje jako dělník. Sestra, nejmladší z rodiny, dokončila základní školu a dále nestuduje, nepracuje. Stýká se s kriminálně závadovými osobami, s nimiž příležitostně páchá trestnou činnost. Matka celý život pracuje jako dělnice, otec zemřel. Otec zemřel, když bylo Václavovi 15 let a Václav ho vnímal jako alkoholika a tyrana, který je včetně matky všechny bil. Nevedl děti ke vzdělání ani k zálibám. Matka trpěla jeho chování a převážně zajišťovala chod domácnosti. Poměrně záhy se Václav osamostatnil a ve větší míře přestal komunikovat s romskou komunitou. Manželka je Neromka, nikdy s Romkou nechodil.
92
Trávení volného času v mládí – již od útlého dětství se věnuje fotbalu a od základní školy doposud, je registrovaným hráčem fotbalového klubu. Této aktivitě věnoval veškerý svůj volný čas, třikrát týdně chodil na tréninky a jednou za víkend se účastnil meziklubových zápasů. Fotbalu se věnoval i mimo stanovenou dobu na trénování. V zimě hrál halový fotbal. Aktuální situace – Václav je zaměstnán na poměrně prestižní pozici, zvyšuje si kvalifikaci studiem na vyšší odborné škole a i v současnosti je aktivním hráčem fotbalu. Z dalších aktivit se rekreačně věnuje florbalu, badmintonu, tenisu. Ke sportu vede i své dva syny, kteří začínají s fotbalem. Vyhodnocení – u Václava byla v rodině vzorem matka, která zajišťovala její chod, avšak neměla dost sil, aby usměrnila všechny své děti dle norem společnosti. U Václava zvítězila motivující stránka osobnosti, chtěl něčeho dosáhnout. Otec mohl být příčinou vzdoru a rezignace, ale těmto postojům se Václav nepoddal. Nezastupitelnou roli v jeho životě sehrál fotbal, kde byl v kontaktu se sportovním prostředím, úspěšnými lidmi, kteří smysluplně nakládají s volným časem.
11.3 Vyhodnocení kazuistik Z obou případů lze vyvodit, že na člověka působí v nějaké míře okolí, ale jakým směrem se vydá, je zároveň plně v jeho kompetenci. Oba muži jsou Romové, kteří mají romské příbuzenstvo s více či méně tradičním chováním, přesto se dokázali a chtěli včlenit do majoritní společnosti a s tradičním romským životem se neztotožňují. Adam byl podporován vesměs celou rodinou k zálibám a ke vzdělání, a rodinné podmínky měl od dětství téměř idylické. Václav musel snášet opilecké výlevy své ho otce a časté bití, kterého nebyl ušetřen nikdo z rodiny. Svůj současný život si vybudoval vlastní pílí po zdolání překážek v rodině, přičemž významný podpůrný efekt měl u něho fotbal. Ačkoli oba museli v různém rozsahu překonávat předsudky majority, potýkat se s vlastní identitou, Václav měl oproti Adamovi komplikovaný vztah i ve vlastní rodině.
93
12 Komplexní shrnutí výzkumného šetření Otázek kolem romské populace je v naší společnosti nepřeberné množství. Majorita Romy vnímá především jako problémovou komunitu, kterou je nutné různými prostředky usměrnit, aby byla schopna akceptovat a dodržovat normy většinové společnosti. Adekvátní řešení se stále hledají a je k tomu zapotřebí spolupráce více subjektů - stát, vzdělávací instituce, neziskové organizace. Mezi stěžejní témata k diskuzi patří zejména vzdělání Romů, jejich bytová otázka a pracovní morálka. Náplň volného času dětí a mládeže, a to nejen romských, není tak prestižní záležitostí, jako již zmiňované problémy, a tak volnočasové aktivity ustupují do pozadí. Nejen pro skutečnost, že se jedná o opomíjené téma, jsem se rozhodla zkoumat volnočasové aktivity romské mládeže, ale zajímalo mne také, jaký postoj k trávení volného času Romové zaujímají. Mnoho z dotazovaných vnímá volný čas jako nedůležitou součást jejich života. Za účelem podání uceleného pohledu na možnosti aktivního trávení volného času v lokalitě města Trutnov, jsem zmapovala školní i mimoškolní aktivity, včetně těch, které se věnují převážně Romům. Zjistila jsem, že město Trutnov nabízí širokou škálu kroužků a oddílů se sportovními, kulturními i rukodělnými aktivitami, a že v případě zájmu, si vybere každý, kdo si chce svůj volný čas smysluplně vyplnit. Mezi nabízenými alternativami jsou i ty zcela bezplatné, tudíž jsou dostupné i pro jedince ze sociálně slabých vrstev. Volnočasovým aktivitám se věnuje jen nepatrné procento Romů, zajímala jsem se tedy o důvody, proč o tuto oblast života nejeví téměř žádný zájem. Výsledky šetření nasvědčují k tomu, že Romové mají výraznou nechuť k organizované zábavě, negativně se projevuje též mizivá podpora rodiny. Respondenti též považovali za překážku finanční náklady spojené s volnočasovými aktivitami. Jelikož je v současnosti aktuálním společenským tématem diskriminace Romů, potažmo rasismus, zjišťovala jsem, zda romství představuje překážku ve snaze věnovat se zálibám. Výsledky šetření jednoznačně potvrzují, že tomu tak není. Nikdo z respondentů neuvedl, že by byl vyčleňován z kolektivu nebo do něho nebyl přijat z důvodu etnické odlišnosti. Za další významné zjištění lze považovat skutečnost, že zájem o volnočasové aktivity u respondentů opadl po ukončení základní školy, neboť v době, kdy školu navštěvovali, se rozvoji nějakého zájmu věnovali. Byli převážně motivo váni svými vrstevníky a neměli jiné priority, jako v pozdějším věku. 94
S narůstajícím věkem se jejich zájmy soustřeďovaly spíše na hledání partnera, zajištění finančního zabezpečení a využití příležitostí spojených se zletilostí, což jak uvedli, byly návštěvy diskoték, restaurací nebo heren s výherními automaty. Z poměrně rozsáhlého vzorku respondentů jsem využila pro účely vyhodnocení výzkumného šetření sedm rozhovorů, z čehož je realizováno pět rozhovorů s mladými muži a dva rozhovory s dívkami. Výběr byl náročný, neboť mnoho odpovědí z uskutečněných rozhovorů nemělo žádnou vypovídající hodnotu. Mnoho odpovědí bylo neutrálních – nevím, to je jedno, nic a podobně. Za účelem podání objektivní informace, zda z hlediska společenského uplatnění záleží na tom, jestli je člověk Rom či nikoli, jsem zpracovala dvě kazuistiky svých romských přátel. Shodou okolností to jsou oba muži, kteří se distancovali od tradičních romských hodnot a adaptovali se v majoritní společnosti nadstandardním způsobem. Kdybych tyto dva mladé muže neznala již několik let, nenašla bych ve svém okolí žádné vhodné kandidáty pro prezentaci úspěšného Roma nebo Romky. Chtěla jsem předložit jako další příklad úspěšného jedince autentický příběh slavné osobnosti z řad Romů, ale žádný z mnou oslovených moji snahu nesdílel. Na pokladě výsledků výzkumného šetření a vyhodnocení kazuistik lze konstatovat, že existuje souvislost mezi způsobem trávení volného času v období dospívání a kvalitou budoucího života v dospělosti. Respondenti, kteří mají kladný postoj k aktivnímu trávení volného času, stejně tak, jako oba aktéři kazuistik, se prosazují v majoritní společnosti a dosahují prestižních společenských statusů, a to bez ohledu na jejich etnický původ.
95
Závěr Romové, se svým způsobem života, jsou v naší společnosti diskutovaným tématem již po mnoho desetiletí. Jsou označováni jako občané nepřizpůsobiví nebo lidé ze sociálně vyloučeného prostředí. Poukazuje se na důsledky jednání těch, kteří nechtějí nebo nejsou schopni se nekonfliktně začlenit do majoritní společnosti. Je na ně také nahlíženo i z opačného pohledu, jako na oběti xenofobně naladěné společnosti, a to nejen v případech, kdy jsou atakováni protiprávním jednáním pro jejich etnicitu, ale i v případech, kdy řešení svých problémů mohou realizovat zcela za pomoci svých prostředků. Žhavými tématy je jejich nezaměstnanost, s tím spojené pobírání sociálních dávek a také nízká vzdělanost, která je primární příčinou jejich nízké zaměstnanosti. Mnoho příkladů týkajících se sociálních otázek je medializo váno, a ačkoliv jsou některé problémy společné pro celou společnost, je zde zdůrazňováno jejich romství. Především pro stálou aktuálnost tématu Romské otázky, jsem se na tuto komunitu soustředila ve své práci. Zvolila jsem si téma z mého pohledu opomíjené, kterým je trávení volného času romské mládeže. Všeobecný pohled na Romy přetrvává v zakořeněných předsudcích, že jsou to „povaleči“ a „flinkové“, k čemuž přispívá i medializace kriminálních činů páchaných právě Romy. Zaměřila jsem se tedy na romskou mládež ve věkovém rozmezí od 16 do 25 let s cílem zjistit, jaká je náplň jejich volného času a vyhodnotit jejich postoje k této oblasti lidského života. Studium dostupných odborných materiálů mě osobně velice obohatilo a rozšířila jsem si tak obzory o romské komunitě i z teoretické stránky, neboť praktické sociální kontakty udržuji s Romy již mnoho let. Při tvorbě práce jsem narazila na úskalí, spočívající ve skutečnosti, že v omezeném rozsahu diplomové práce nebylo možné postihnout všechny aspekty této složité problematiky, k jejímuž důkladnému vysvětlení je zapotřebí multidiscipliárního přístupu. Byla jsem tak nucena omezit výklad na ty skutečnosti, které považuji z hlediska cílů práce za nejdůležitější. Přesto jsem poněkud překročila standardní rozsah diplomové práce, avšak jsem přesvědčena, že vzhledem k mému záměru podat ucelený pohled a neuchýlit se k povrchnosti, je její rozsah adekvátní složitosti tématu. Nelehkým úkolem bylo odlišit pro účely diplomové práce Romy od majoritní společnosti, jelikož nikdo z oslovených neměl romské občanství. 96
Identifikovat Romy je i pro současnou legislativu složité, což se následně potvrdilo i ze studovaných zdrojů. Ke svému romství se všichni respondenti hlásili velice otevřeně, pouze aktérům kazuistik, kteří se distancovali od romského způsobu života, působilo problémy o svém romském původu hovořit. Možná překvapujícím poznáním je, že Romové nemají dostatečné povědomí o své historii, které by bylo podloženo fakty a získávání informací o svém původu zakládají pouze na vyprávění a na domnělých skutečnostech. Zmínky o Romech v historických pramenech jsou vesměs zaměřeny k jejich násilnému vyčleňování ze společnosti pod hrozbou fyzických trestů, a k nucené destrukci jejich kultury. Lze tak vyvodit, že si s sebou nesou historické křivdy, které byly výrazně znásobeny v době holocaustu. Z toho možná plyne jejich příslovečná pospolitost, fixace na rodinu a hodnoty, které vyznávají, jako jsou finanční jistoty a zajištění obydlí. Je zřejmé, že dnešní mladí Romové již netrpí stíny minulosti, ale do jisté míry přebírají generační vzorce ze své rodiny. Ačkoliv tradičním způsobem kočovných Romů většina z nich nežije, svou specifickou kulturu, která je výrazně odlišná od kulturních vzorců majoritní společnosti, si přenášejí i do současnosti. Kulturní rozdíly pak bývají příčinou konfliktů těchto odlišných sociálních skupin, což není ze sociologického hlediska nic nepřirozeného. Zvýšený zájem o řešení takzvané romské otázky zaznamenává společnost s nástupem demokracie, kdy se do popředí zájmu dostávají lidská práva a autokratická ideologie komunistického režimu, která nikdy nemohla vést ke skutečné rovnosti lidí, se stává minulostí. Vzniká mnoho sdružení na podporu romské inkluze do společnosti, rozvíjí se sociální práce zaměřená na romskou komunitu, avšak stále jsou hlavními cíli podpora vzdělání, zaměstnanosti a otázka bydlení. Ačkoliv se jed ná o důležité postupy v procesu integrace romské komunity do majoritní společnosti, neměl by být, a to zejména z hlediska primární nespecifické prevence jako investice do budoucnosti celé naší společnosti, opomíjen zájem o romskou mládež, na níž závisí budoucnost tohoto národa. Podpora romské mládeže z hlediska volnočasových aktivit je jedním z účinných preventivních opatření v boji proti rozvoji sociálně patologických jevů. Pokud bude rodina, škola a celá společnost podporovat mládež ve volnočasových aktivitách a ve vzdělávání, lze předpokládat, že se podaří eliminovat sociálně patologické chování na minimální mez. Ze závěrů výzkumného šetření lze vyvodit, že s vyšší úrovní vzdělání a s rostoucím pozitivním vztahem k trávení volného času, klesá riziko delikvence a rostou možnosti společenského uplatnění. 97
Je třeba hledat cesty, jak oslovit romskou mládež, nalézt její důvěru a vést ji ke smysluplnému trávení volného času. Pedagogickým přístupem se snažit překonat odpor k organizovanosti, kterou spontánně založení Romové odmítají. Jít cestou eliminace negativního vlivu party prostřednictvím terénních pracovníků a zároveň intenzivně působit na rodiče romské mládeže, aby podporovali její zájem o vzdělávání a volnočasové aktivity, neboť se prokázalo, že tyto činnosti představují cestu ke zlepšení sociální situace Romů ve společnosti. Je zapotřebí si uvědomit, že se jedná o dlouhou cestu, ale předpokládaný výsledek stojí společnosti za vynaložené investice. Výzkumným šetřením se nepotvrdilo, že by společnost kladla Romům takové překážky, které by mohly být primární příčinou jejich problémů. Naopak, dle vyjádření respondentů problémy s exkluzí nepociťují, a to ani v otázkách možností využití volnočasových aktivit. Nemají však zájem aktivně trávit volný čas nebo se důsledně věnovat vzdělávání, jelikož k tomu nejsou vedeni, neboť celá podstata jejich kultury je založena na významu okamžiku, budoucnost je irelevantní. S ohledem na tuto skutečnost je zapotřebí vyhledávat takové volnočasové činnosti, které zaujmou okamžitě, budou znamenat okamžitý přínos pro jedince v podobě příjemného zážitku a dobrého pocitu, a přitom v něm vyvolají touhu činnost opakovat. V takovém případě se přínos projeví ve formě návyku a aktivní trávení volného času se stane přirozenou součás tí života jedince. Jde tedy o to, vzbudit zájem něčemu se věnovat, něco dokázat a potlačit pohodlnost, kterou sami respondenti označují za příčinu jejich nechuti prožívat volný čas aktivně. To je úkolem pro sociální pedagogy, učitele, rodiče, terénní pracovníky a všechny, kterým není osud Romů lhostejný. Bez podpory státu však veškeré snahy mohou vyjít naprázdno. Proto by měla být upravena legislativa o prevenci, která by činnost a postupy všech dotčených institucí koordinovala. Je nutné vytvářet preventivní programy, které budou mít potenciál získat zájem romských dětí a mládeže o vzdělávání a smysluplné trávení volného času. Velmi vhodnou formou se jeví být komunitní práce. Zároveň je nutné působit na členy majoritní společnosti ve smyslu výchovy k toler anci a pochopení, a to zejména v oblastech se sociálně vyloučenými romskými lokalitami, a snažit se zmírňovat předsudky vůči romské menšině.
98
Výsledky výzkumného šetření přinesly rovněž poněkud překvapivá zjištění, která jsou v určitém rozporu s mými původními předpoklady. Domnívala jsem se, že respondenti budou považovat za významnou překážku z hlediska možností využití volnočasových aktivit samotnou skutečnost, že jsou Romové, tedy že svoje romství budou považovat v tomto smyslu za handicap. Žádný z respondentů však neuvedl, že by pociťoval jakékoliv znevýhodnění oproti členům majoritní společnosti při výběru volnočasové aktivity. Zároveň jsem se domnívala, že nebudou mít povědomí o možnostech aktivního trávení volného času, nebo způsobu, jak takové aktivity vyhledat, což se však rovněž šetřením nepotvrdilo. Jeví se tak, že podstata problému spočívá, spíše než v problémech soužití minority s majoritou, v charakteru romské kultury, v rodinných zvyklostech, ve způsobu života a v samotných postojích Romů k volnému času. Na podkladě výsledků výzkumného šetření a závěrů učiněných vyhodnocením informací získaných z odborné literatury, lze konstatovat, že postoje romské mládeže k trávení volného času odrážejí kulturně historické aspekty romského národa, generačně se přenášejí a jsou založeny na vnímání významu času v jejich životě, tedy volnému času zpravidla nepřikládají zvláštní význam a raději provozují spontánní aktivity. Domnívám se, že mnoho předsudků vůči Romům pramení z neznalosti jejich etnika. Na druhou stranu je nezbytné motivovat Romy, aby se více snažili začlenit se do majoritní společnosti a nespoléhali na pomoc jiných. Z hlediska perspektivy dalšího vývoje vztahů romské menšiny a většinové společnosti lze očekávat, že i nadále budou přetrvávat určité konflikty, které budou s významným přispěním médií eskalovat zejména na pozadí násilných excesů na obou stranách. Úkolem všech pedagogických pracovníků
a
kompetentních
společenských
institucí
je
všemi
dostupnými
pedagogickými prostředky snižovat rizika vzniku interetnických problémů, přispívat ke sbližování obou kultur, aktivizovat Romy k iniciativě v procesu integrace, působit na členy majoritní společnosti ve snaze změnit jejich postoje k Romům, a hledat způsoby využití potenciálu volného času k realizaci prevence sociálně patologických jevů, provázejících společné soužití obou sociálních skupin.
99
Seznam odborných zdrojů a ostatních pramenů
BAKALÁŘ, Petr. Psychologie Romů. Praha: Votobia, 2004. 179. s. ISBN 80-7220-180-8.
Co učíme. [online]. Základní umělecká škola Trutnov. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zustrutnov.cz/coucime.aspx
Česko. Zákon č. 141 ze dne 09.12.1961 o trestním řízení soudním (trestní řád). In Sbírka zákonů České republiky. 1961, částka 66. [online].[cit. 2015-25-01]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1961-141
Česko. Zákon č. 561 ze dne 24.09.2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 190. [online].[cit. 2015-01-05]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
Česko. Zákon č. 108 ze dne 14.03.2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37. [online].[cit. 2014-12-05]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108
Člověk v tísni: Varianty - interkulturní vzdělávání. [online]. [cit. 2013-11-17]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/vzdelavaciprojekty/varianty.php
Evidence Romů. [online]. Demografie. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_demromueviobec= ISSN 1801-2914
GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-859-3179-6.
HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 3. vyd. Praha: Budka, 1996. 297 s. ISBN 80-901-5490-5.
100
HARTL, Pavel a HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník . 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1.
HERETIK, Anton. Základy forenznej psychologie. 3. vyd. Bratislava: Mladé Letá, 2004. 376 s. ISBN 978-80-10-00341-7.
Historie a původ Romů. [online]. Romové v České republice, 2014. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18530
HRONCOVÁ, Jolana. Sociáĺna patológia. Banská Bystrica: PF UMB, 2004. 191 s. ISBN 80-8055-926-0.
HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5.
CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkum. Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2008. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4.
Informace pro učitele. Původ názvů Rom – Cikán. [online]. projekt Varianty, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2002. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/b02romove/17.pdf
KLINDOVÁ, Ĺuboslava a RYBÁROVÁ, Eva. Psychologie II. Vývojová psychologie pro 2. ročník středních škol. Bratislava: SPN, 1985. 155 s. ISBN neuvedeno.
Klub Chobotnice. [online]. Základní škola Mládežnická, 2014. [2015-02-08]. Dostupné z: http://chobotnice.webnode.com/o- nas/
KRAUS, Blahoslav a POLÁČKOVÁ, Věra. Člověk – Prostředí – Výchova. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.
KRAUS, Blahoslav a HRONCOVÁ, Jolana. Sociální patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. 325 s. ISBN 978-807-0418-963. 101
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978-80-7367-383-3.
KVĚTENSKÁ, Daniela. Úvod do sociální práce pro pomáhající profese. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. 109 s. ISBN 978-80-7041-431-6.
LANGMAIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada. 1998. 334 s. ISBN 807169-195-X.
MACEK,
Petr.
Adolescence.
1.
vyd.
Praha:
Portál,
1999.
208
s.
ISBN 80-7178-348-X.
MANN, Arne. Romský dějepis. vyd. 1. Praha: Fortuna, 2001. 48 s. ISBN 80-7168-762-6.
MARCUS, Bess a FORSYTH, LeighAnn. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 223 s. ISBN 978-80-7367-654-4.
MATOUŠEK, O ldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0.
MATOUŠEK, Oldřich a KROFTOVÁ, Andrea. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 336 s. ISBN 80-7178-226-2.
MATTIOLI, Jan a NAVRÁTIL, Stanislav. Problémové chování dětí a mládeže. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 120 s. ISBN 978-80-247-3672-3.
MOŽNÝ, Ivo. Česká společnost. Nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 208 s. ISBN 80-7178-624-1.
MUCHA, Ivan. Texty ze sociologie. Praha: Vydavatelství 999, 2001. 223 s. ISBN 80-86391-04-3.
102
MURPHY, Robert. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 1.vyd. Praha: SLON, 1989. 267 s. ISBN 80-85850-53-2.
Nabídka kroužků. [online]. Základní škola Náchodská. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsnachtu.cz/5-krouzky/nabidkakrouzkua
NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Praha: Akademie věd České republiky, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.
Národnosti v ČR od r. 1921. [online]. Český statistický úřad. [cit. 2014-11-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921
NAVRÁTIL, Pavel a kol. Romové v české společnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 224 s. ISBN 80-7178-741-8.
NOVOTNÝ, Petr. Epidemie delikvence. 1. vyd. Liberec: Dialog, knižní velkoobchod a vydavatelství, 2006. 64 s. ISBN 80-86761-45-2.
ONDREJKOVIČ, Peter. Sociáĺna patológia. 2. rozš. vyd. Bratislava: Veda, 2001. 310 s. ISBN 80-224-0685-6.
Paměti romských žen: kořeny I. Brno: Muzeum romské kultury, 2002. 185 s. ISBN 80-86656-00-4.
PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška a MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579-2.
Přípravná třída. [online]. ZŠ Domky, 2012. [2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsvdomcich.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1 6:pipravna-tida&catid=18:pipravna-tida&Itemid=21
Psych basics. Adolescence Puberty, Teenagers All About Adolescence. [online]. Psycholgy Today. [cit. 2015-23-01]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/basics/adolescence 103
REUYSOVÁ, Eva a VIEHOFFOVÁ, Hanne. Jak s dětmi trávit volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 180 s. ISBN 80-7178-073-1.
Romská přísloví. [online]. Wikicitáty, 2014. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://cs.wikiquote.org/wiki/Romsk%C3%A1_p%C5%99%C3%ADslov%C3% AD
Romové-reflexe problému: soubor textu k romské problematice. vyd. 1. Praha: Pastelka, 1997. 106 s. ISBN 80-902-4390-8.
Romové v České republice. [online]. 2014. [cit. 2014-11-06]. Dostupné z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18785
Romská vlajka vektor. [online]. KlipartPublicdomainvectors.org, 2013. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://publicdomainvectors.org/cs/volnychvektoru/Romsk%C3%A1-vlajka-Vektor-Klipart/14147.html
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1.vyd. Praha: Portál, 1998. 144 s. ISBN 80-7178-250-5.
SAMKOVÁ, Klára. Romská otázka: psychologické důvody sociálního vyloučení Romů. vyd. 1. Praha: Blinkr, 2011. 95 s. ISBN 978-80-87579-03-9.
Sešity pro sociální politiku. Romové v České republice. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999. 558 s. ISBN 80-902260-7-8.
SHELTER nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. [online]. RIAPS. [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.riaps.cz/shelter/klub-pro- mladez-oklubu.html
Slovník cizích slov. [online]. ABZ, 2014. [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=etnikum 104
Socialia 2010. Sociální deviace v kontextu společenských proměn. Sborník recenzovaných příspěvků z konference Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. 458 s. ISBN 978-80-7435-091-7.
STEWART Michael. Čas Cikánů. 1. vyd. Brno: Barrister a Principal, 2005. 263 s. ISBN 80-7364-017-1.
Strategie romské integrace do roku 2020. [online]. Vláda České republiky. [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romskekomunity/aktuality/strategie-romske- integrace-do-roku-2020-118736/
STRAUSS, Claude – Levi. Rasa a dějiny. 1.vyd. Brno: Atlantis, 1999. 72 s. ISBN 80-7108-138-8.
Středisko volného času. [online].[cit. 2014-11-29]. Dostupné z: http://www.svctrutnov.cz/
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Trutnov. [online]. [cit. 2015-02-07] Dostupné z: http://www.soutrutnov.cz/view.php?cisloclanku=2011040001
Střední průmyslová škola. [online]. 2015. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.spstrutnov.cz/front-page/1/1/studium/proc-studovat-u- nas
ŠIŠKOVÁ, Tatjana a kol. Menšiny a migranti v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 80-7178-648-9.
Šmírák. Interní časopis zaměstnanců Ministerstva vnitra. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011. č. 2. 8 s.
Štěpán. [online]. Oblastní Charita Trutnov, 2015. [cit. 2015-01-21]. Dostupné z: http://trutnov.charita.cz/dobrovolnictvi/dobrovolnicky-program-stepan/
105
Terror
machine
Bohemia.
[online].
Tmbohemia.com.
[cit.2014-12-20].
Dostupné z: http://www.tmbohemia.caloofreedom.net/page1.html
Umělecké dílny pro romské děti a mládež. [online]. [cit. 2013-11-17]. Dostupné z: http://www.miret.cz/cz/page.aspx?v=pageCollection-16
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha: Karolinum, 2001. 170 s. ISBN 80-7184-488-8.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 400 s. ISBN 978-80-24613-18-5.
VANČURA, Vladislav. Obrazy z dějin národa českého. 2. vyd. Praha: Družstevní práce, 1946. 343 s. ISBN neuvedeno.
Výchova k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti:
sborník
příspěvků
z 11.
ročníku
Letní školy "Výchova
k demokratickému občanství a vzájemné toleranci v multikulturní společnosti." Editor Miroslav Dopita, Antonín Staněk. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 267 s. ISBN 80-244-0952-6.
Výroční zpráva. [online]. Obchodní akademie. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: https://www.oatrutnov.cz/images/texty/vyrzprava10_11.pdf
Výroční zpráva 2013. [online]. Romodrom. [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.romodromcz.cz/cs/kdojsme/zpravy/ROMODROM_CZ_2013_NAH LED.pdf
WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus dějinách a v současnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 223 s. ISBN 80-246-009-4.
Zájmová činnost. [online]. Mateřská škola, základní škola a praktická škola, Trutnov, 2015. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.mzpstrutnov.cz/cz/zajmova-cinnost 106
Zájmové kroužky studentů. [online]. Česká lesnická akademie Trutnov. Střední škola a vyšší odborná škola, 2015. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.clatrutnov.cz/index.php/zajmove-krouzky
Zájmové kroužky. [online]. ZŠ Voletiny, 2014. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zsvoletiny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=28 3&Itemid=96
ZELINSKI, Ernie, J. The Joy of Not Working:a book for the retired, unemployed,
and
overworked.
Berkeley:
Ten
Speed
Press,
2003.
223 s. ISBN 978-1580085526.
Žáci a aktivity. [online].
Základní škola Jana Ámose Komenského.
[2015-02-07]. Dostupné z: http://www.zskomtu.cz/102-skolni-krouzky/
107
Seznam příloh
Příloha A:
Otázky k rozhovoru
Příloha B:
Ukázka tvorby respondenta Romana
Příloha C:
Ukázka tvorby respondenta Romana
Příloha D:
Rozhovor – Samuel
Příloha E:
Rozhovor – Marian
Příloha F:
Rozhovor – Pavel
Příloha G:
Rozhovor – Vilém
Příloha H:
Rozhovor – Roman
Příloha CH:
Rozhovor – Adéla
Příloha I:
Rozhovor - Monika
108
Příloha A OTÁZKY K ROZHOVORU: 1. Co děláš ve volném čase? 2. Jsi spokojený(á) s tím, jak trávíš volný čas? 3. Máš nějaké záliby, kterým se nemůžeš věnovat? 4. Jaké máš překážky pro trávení volného času podle svých představ? 5. Podporují tě rodiče při trávení volného času? 6. Víš, jaké jsou možnosti trávení volného času v tvém okolí? 7. Setkal (a) jsi se někdy s tím, že tě někdo nechtěl ve svém kolektivu, protože jsi Rom? 8. Dostal ses někdy do střetu se zákonem v důsledku páchání trestné činnosti ve volném čase? ……………….a další doplňující otázky vyplývající z rozhovoru.
Příloha B
Ukázka tvorby respondenta Romana – sestřenice
Ukázka tvorby respondenta Romana – sestřenice
Příloha C
Ukázka tvorby respondenta Romana - mat ka
Příloha D Rozhovor: Samuel – 18 let Ahoj jsem ráda, že jsme se konečně sešli, můžeš mi tedy říct, jak trávíš svůj volný čas?.....nó, různě. Upřesni mi to. S kámošema, doma u telky a ták. Tebe nic nebaví? Co třeba na škole? Ale baví, zatancovat si nebo zpívat jen tak, při oslavách. Na základce mě hodně bavil tělocvik a přestávky, to jsme tancovali na chodbě….se divim, co Vás to zajímá. To, co děláš ve volném čase, ti teď vyhovuje? No, jak kdy, někdy je nuda. Zajdem někdy na disko nebo do herny na pivo. Někdy něco hodím do bedny, ale málokdy. Jsem spíš s kámošema nebo s holkou, kecáme a ták…. Je něco co bys dělat chtěl, ale nemůžeš? ……hmmm…Víte, že ani ne….nic mě nenapadá. Co ten tanec, tomu by se nechtěl věnovat? Jaj, to víte, že jo. Ale všechno to chce love, teda prachy. Nemakám a z brigád a podpory toho moc nemám. No a co si tedy myslíš, že je největší problém, proto, aby ses nějaké zálibě věnoval? No tak ty prachy žejo,…Ve městě jsou i kluby zadarmo. No právě, ve městě, dojíždění taky něco stojí….a já si chci tancovat, kdy chci, kdoví jaký by tam byli lidi. A co rodiče, ti tě nevedli k tomu, aby ses něčemu ve volném čase věnoval? No, tak když se zpívá nebo tancuje, tak chcou, ať sme s nima. Myslím třeba, jestli ti říkali, aby sis našel nějaký zájmový kroužek? Né, na co? U nás asi nikdo nikam nechodí. Mám si najít spíš práci, ta ale není. Voni brigády jsou lepší, nárazovka, prachy hned na ruku a je to. Jen tak pro zajímavost, víš co je v Trutnově k dispozici za kroužky? Určitě dost sportovních, je tady hřiště i zimák, takže fotbal, hokej, to je jasný. No budou tam různý, já to nezjišťoval, prachy navíc nemám, tak na co. V létě občas zajdem na koupadlo.
Musím se tě zeptat, měl jsi někdy problém v kolektivu, že by tě nebrali, že jsi Rom? Občas nějaký kecy byly, spíš sranda. Taky občas zahlásím na gádže. Ale že bych kvůli tomu nemoh bejt s rukama v družstvu, třeba na tom těláku nebo tak, tak to ne. Dyť jsem měl i bílý holky….Tak to je fajn, že jsi spokojený. Jo jsem. No, a když se takhle nudíš, nechodíš do žádného kroužku, nepracuješ, nedostal ses někdy do střetu se zákonem? Odpovíš mi na to? Jako jestli jsem byl zavřenej? Třeba… nebo jestli jsi dostal pokutu a podobně. Tak to nebyl ….á počkat, pokutu? Ne, nedostal, ale moh sem. Jednou z hospody jsme trošku hulákali a někdo na nás zavolal benga (policii), ale ty jenom, ať se zklidníme a vodjeli. Dál nic? ……Asi ne, vlastně kouřil jsem na zastávce. To se nemá. To už vím taky, ale v klidu. Benga jeli kolem a jen, ať jdu z budky, nikdo tam ale nebyl, ale šel jsem. Na co problémy. … Tak ti moc děkuju, že sis na mě našel chvilku a mohli jsme si popovídat. Jó v pohodě, mějte se. (Rozhovor byl zprvu rozpačitý, Samuel postával, ale po chvíli si u cigarety sedl, atmosféra byla přátelská. Často se smál, proč a co vlastně chci vědět.)
Příloha E Rozhovor: Marian – 19 let Zdravím, tak se můžu ptát? Jasně. Co teda potřebujete vědět? Chtěla bych vědět, co děláš ve volném čase? No jako všichni, občas si za barákem kopnem do balónu, kecáme s kámošema, disko a ták. Takže hraješ fotbal? No takový srandamače, sem tam. Mám něco s kolenem, …ale dřív jsem hrál? To jsi chodil do nějakého oddílu? Jo, sem na hřiště, na základce přišli nějaký chlapy, koho baví fotbal, tak jsem se přihlásil a ty chlapy nás pak trénovali. Teď už ho tedy nehraješ? Ne, jen na ty základce….mám to koleno. A s tím jak trávíš volný čas, jsi spokojený? …..a tak celkem jo, ten fotbálek bych si zahrál víc, ale s tím kolenem to často nejde. …..Občas jdu ke strejdovi na brigádu, tak se zabavím. Chtěl by ses věnovat i něčemu jinému kromě fotbalu a z nějakého důvodu nemůžeš? …..no třeba by mě bavilo posilovat nebo tak něco, ale s tím kolenem to nepude……..všechno taky stojí peníze a na to mi to přijde zbytečný. Takže většinou děláš co? No nějaká ta brigáda, pak mě baví televize nebo filmy na kompu nebo jsem se svojí holkou…….zajdem k rodině nebo na drink. Tvoji rodiče tě ve fotbale podporovali? Nebo chtěli, abys dělal něco jiného? Naši to nějak neřešili…..tak je jasný, že byli rádi, že nic nevyvádím. A co peníze, ty nebyly problém? ….Kopačky jsem měl obyčejný, to mě nevadilo….takže ne, nebyly problém. Jinak co se týče toho, jestli mi říkali, co mám dělat…tak neříkali, hlavně jsem neměl nic vyvádět, abych se nedostal do průšvihu. Taky ať zajistím nějaký prachy, práci nemám, tak někdy makám u strejdy…..to je dobrý. A co se v Trutnově dá jinak dělat ve volném čase, víš? No tak já chodil na ten fotbal a nic jinýho sem nehledal….no je tady zimák, takže tam bude určitě hokej a v centru je taky hřiště, takže tam budou nějaký sportovní kroužky……na netu je kdyžtak všechno, tak bych to tam snad taky našel.
Když jsi hrál ten fotbal nebo i v jiném kolektivu, neměl jsi problém s tím, že jsi Rom? …..nevzpomínám si, asi neměl…..jen mi na fotbale myslím někdo řek, že budu rychlej, když jsem černej…..To spíš maj lidi někdy kecy v hospodě, ale to sou nalitý…..Takže si nevybavuješ žádné odstrkování? Ne, dřív ani teď, já jsem spíš stejně s našima. Když se někdo nudí, nechodí do práce ani se nevěnuje zájmovým činnostem, tak se může stát, že vyvede nějakou hloupost. Ty ses nedostal do střetu se zákonem? V base jsem nebyl. Takže s policií zkušenost nemáš? …jo dostal jsem asi jednou pokutu……za železo ze starýho texlenu, chodil tam každej……prachy se hodily. Jak jsi na to místo přišel? A to jsi nevěděl, že se nemají brát cizí věci?
Řekli
mi
o
něm
kámoši……..je to rozbořenej areál, kam se dá normálně dostat…to mě nenapadlo, že to někomu patří, byl to šrot…..někdo nás naprášil, tak tam přijeli policajti a napařili nám pokutu. …..já jinak nic nedělám. (Rozhovor proběhl v poklidu, opět uklidňujícím elementem byla cigareta. Marian si ze mě dělal legraci, že se zajímám o nesmysly, ale byl ochotný. Často zabíhal do jiných témat, byl povídavý.)
Příloha F Rozhovor: Pavel – 22 let Ahoj Pavle, víš, proč jsme se sešli viď? Tak se tě rovnou zeptám, jakým aktivitám se věnuješ ve volném čase? Jo, však jsme domluvený. No hlavně hraju fotbal, máme takovou partičku, s kterou si jdem občas kopnout. Za žádný klub nehraješ, když tě to baví? Ne ani nemůžu, jsem na tom blbě zdravotně. To je mi líto, to nebudeme rozebírat. Jinak děláš co? No hlavně jsem na počítači. Pracuju v chráněný dílně, to mi taky zabere dost času, ale baví mě to. Doma bych se unudil. Takže jsi se svým volným časem spokojený? Celkem jo, i když se někdy nudím. Někdy se sejdem s kámošema, těch mám hodně, tak něco vymyslíme. Co třeba? …sejdem se u někoho doma a paříme hry na kompu nebo zajdem na pivko…..a někdy dáme ten fotbálek, spíš, když je hezky. Co ti teda brání v tom, aby ses věnoval nějakým aktivitám? Nic mě nebrání, dělám si, co chci. Co to zdraví? No to tohle vlastně jo. Někdy mi je líp, někdy hůř….Já bych stejně nikam pravidelně chodit nechtěl, dělám si rád, co chci. Rodiče se nějak starají o to, co děláš ve volném čase? Nechtěli, abys chodil do nějakého kroužku? ….o tak to vůbec, je nás pět dětí….hlavně, ať neděláme nikde bordel. Ani když jsi chodil do školy? To taky ne, teď jsou rádi, že si vydělám nějakou korunu, když je všechno tak drahý. Oni taky nikam nechodili. A myslíš, kdybys chtěl, tak ti bránit nebudou? Já nevím, neptal jsem se jich. Máma se mnou spíš furt lítala po doktorech. A kdyby ses přece jen něčemu věnovat ve volném čase chtěl, víš, jaké možnosti v Trutnově jsou? Vy se teda ptáte na blbosti. Tak víš o něčem? …jo tak ve městě jsou fotbaláky, zimák na hokej a plaveckej bazén….jo a koupálko. A co nějaká kultura a umění? Jaj, tomu já nehovím. Tak asi kino tu je, ne? A Uffo (společenské centrum), tam jsou ňáky divadla a ták. To mě nezajímá. ….jo hudbu tu mám rád, poslouchám v telce.
Měl jsi někdy problém s tím, že jsi Rom? Na fotbale nebo ve škole? Jako, že sem černej?.......To spíš v hospodě maj vožralý narážky, ale na fotbale určitě ne. Ani ve škole ne. Já jsem vždycky kamarádil i s gádžama, chodíme společně i na diskotéky. Některý jsou vopruz, ale to je mezi Cikána taky. Já si taky nenechám nic líbit. No to jsi mi hezky nahrál na další otázku. Jsi trošku asi bojovný, že? Nedostal ses někdy do problémů se zákonem, když mám poměrně dost volného času? Jestli sem třeba seděl? Taky, ale třeba nějaké tresty a podobně. To naštěstí ne, ale mám flastr, jen ale podmínku. Za co? No víte co, já když se napiju, tak jsem celkem divokej. Jednou jsem se vypitý servali na ulici a už z toho bylo výtržnictví. To, že si nenecháš nic líbit že? Jo, jeden týpek mě šel do mladý a už to bylo. Teď se musím krotit, když mám tu podmínku, do lochu teda fakt nechci. Tak ti moc děkuju, že jsi byl tak upřímný. No však mě znáte. (Rozhovor probíhal v klidném duchu s občasnými emotivními výkyvy. Pavel je dost sebevědomý, takže ho můj zájem o jeho odpovědi, těšil.)
Příloha G Rozhovor: Vilém – 25 let Zdravím Vás Viléme, jsem ráda, že jste si na mě našel čas, děkuju? Vždyť jsem to slíbil. Tak abychom začali, jak tedy trávíte svůj volný čas? Jak jsem Vám říkal do telefonu, hraju aktivně fotbal, kterému se věnuju už od dětství. Ten mě zabere dost času, když ještě chodím do práce, což se manželce moc nelíbí, ale fotbal je můj život. Zbývá Vám čas ještě na něco jiného? Toho času navíc moc nemám, ale když se naskytne, věnuju se rád každýmu sportu. Teď mě chytl florbal, chodíme na něj s kolegy z práce. Takže jste se s trávením svého volného času asi spokojen? No tak určitě. Dělám, co mě baví, ale potřeboval bych ho někdy víc. Nudu tedy neznám. Jsou nějaké záliby, kterým se nemůžete věnovat? Všechny, které nestíhám. Rád bych si také vyzkoušel nějaký adrenalinový sport, ale k tomu jsem ještě nedostal dost odvahy.
Třeba?
Skok
padákem,
ještěže
je
to
poměrně
drahá
záležitost
a manželka s tím taky nesouhlasí, tak jsem to nezkusil. Jste docela aktivní? Jojo, já už od dětství neposeděl, proto jsem pořád běhal za balónem. Jaké tedy vidíte hlavní překážky v tom, abyste mohl dělat ve volném čase, co chcete? Nemám překážky, já hlavně moc nemám ten volný čas. Fotbal mi občas překazí změna směny, ale jinak jsem v pohodě. A jak Vás vedli ke koníčkům Vaši rodiče? Že by mě rodiče nějak zvlášť vedli ke koníčkům to ne, ale věděli, že chci dělat fotbal, tak mi nebránili. Mamka tomu moc nerozumí, ale táta byl fotbalovej fanda odjakživa. Do teď chodí na zápasy. Já si taky už dlouho vydělávám, takže kopačky a jiný věci si hradím sám.
Když jste takový náruživý sportovec, víte i o jiných aktivitách, které jsou ve Vašem městě k dispozici? Tak jistě, že mám jisté povědomí, hlavně tedy ze sportovního směru.
Co
se
týká
kultury,
tak
je
tu
kino,
kulturní
centrum
Uffo
a městská galerie. Konkrétní věci bych dále našel na internetu. To budu muset do budoucna hledat hlavně kvůli manželce, hlavně tu kulturu. Jaké máte zkušenosti s kolektivem ve vztahu k Vašemu romskému původu? Měl jste s tím nějaké potíže? Ne, tak to jsem nikdy neměl. Já mám asi výhodu, že nejsem tak úplně tmavej. Mně se taky nelíbí, jak se někteří Romové chovaj. To pak vrhá špatné světlo na celou komunitu. Já se snažím vycházet s každým, hledím si svého. Chodím do práce. Nežili jsme nikdy jako tradiční Romové. Mám tu ještě jednu otázku, kterou končím své rozhovory, tak ji prosím neberte nijak osobně. Dostal jste se někdy do střetu se zákonem v souvislosti s nevyužitím volného času? Proč bych to měl brát osobně, když to takhle máte připravený. Vím, že Romové páchají trestnou činnost, já mezi ně tedy nepatřím. Násilný typ nejsem a majetkové problémy nemám, takže ne, nikdy jsem nic s policií neměl. Vážím si Vaší otevřenosti a vstřícnosti a moc děkuji za Váš čas. Rádo se stalo. (Rozhovor byl veden v příjemné atmosféře, respondent byl galantní.)
Příloha H Rozhovor: Roman – 16 let Ahoj Romane, to jsem ráda, že nám to dnes vyšlo, vypadá to, že jsi neustále zaneprázdněn. Co tedy ve svém volném čase děláš? Já mám času, ze školy mě vyhodili a práci jsem ještě nesehnal. Tak co tedy děláš? No teď nic moc, dřív jsem hrál stolní tenis, ale už se tomu nevěnuju. Proč? Ani nevím, jiná doba. Jak jsem přešel na učňák, tak jsem se přestal scházet s klukama s pince a nějak to vyšumělo. Občas ale kreslím, překresluju lidi z fotek, hlavně rodinu. Je vidět, že máš talent, proč nechodíš někam na kreslení? Mně to takhle stačí a chci malovat podle nálady, ne že musím. Takže ti to takhle vyhovuje, že nikam nechodíš? Jo vyhovuje, já si rád dělám, co chci. Baví mě i doma kutit. Mamce jsem udělal poličku a namaloval na skříň květiny, moc se jí to líbilo. A je něco, co bys chtěl dělat a nemůžeš? Ne myslím, že ne. A vnímáš nějaké překážky v trávení volného času? Ne. Ten pinec bych si rád zahrál, ale nechce se mi mezi cizí lidi. Tak se domluv s nějakým kamarádem. Jo, to je dobrej nápad, to bych mohl zkusit. Rodiče tě nevedli k rozvoji tvých koníčků? Oni mě nechali, ať si dělám, co chci. Líbí se jim moje obrázky. Ani tem ping pong jim nevadil. Ale že by mě chtěli někam přihlásit nebo do něčeho nutili, to ne. Já bych se ani nenechal, vždyť jsem taky školu nedodělal, nebavilo mě tam chodit. A jinak víš, co se v Trutnově nabízí za kroužky, kdybys nějaký chtěl navštěvovat? No nějaký sportovní kroužky asi budou, ty jsou všude ne? Ale nehledal jsem žádný. Pak vím, že kousek od nás je umělecká škola, bydlím nedaleko a upozorňovala mě na to učitelka na základce. Všimla si, jak kreslí, tak myslela, že bych tam mohl chodit. A to teda není nic pro mě, aby mě někdo kibicoval, co a jak mám dělat. Kreslím si po svým.
Dále by mne zajímalo, jestli jsi byl někdy odstrkován z kolektivu proto, že jsi Rom? Nebyl nikde, když jsem hrál pinec, tak jsem byl dost dobrej. Ve čtyřhře se mnou chtěli všichni hrát, drtili jsme spoluhráče. Škoda, že už nepokračuješ. No jo no, co se dá dělat. K tomu, co jste se ptala. Taky kamarádím s bílejma a neřeším to. Když se tedy ničemu ve větší míře nevěnuješ, tak to máš času opravdu hodně. Nestalo se, že by ses z nedostatku aktivit dostal do nějakých problémů, třeba s policií? Moment, jo, nic zásadního. S kámošema jsme šli asi dvakrát na starý železo do vybydlenýho baráku a chytli nás tam policajti. Dali nám jen pokutu a šli jsme. Já bych tam sám nešel, ale kluci říkali, že to je bezva kšeft, no a když to nebylo nijak zadělaný….už tam ale nejdu, když by toho bylo víc, tak je to prej na soud. To teda nechci. No tak jsme to nakonec dali dohromady a ty jsi měl obavy, na co se budu vyptávat. Tak se měj hezky a uvažuj o tom ping pongu. A děkuju za ty kresby, jsi opravdu talent. Jo v pohodě, pokecám si rád. S tím pincem o tom budu uvažovat, dík za podporu. Jsem rád, že se Vám ty obrázky líbí. (Rozhovor proběhl v poklidu.)
Příloha CH Rozhovor: Adéla – 20 let Dobrý den Adélo. Tykejte mi. Dobře, ahoj. Co mi povíš o tvých aktivitách ve volném čase? Teď toho volného času moc nemá, samý učení. A dříve ses něčemu věnovala? To ano, chodila jsem celou základní školu na hru na zobcovou flétnu. Přihlásila mě tam mamka, nejdřív mě to moc nebralo, a le pak se mi to zalíbilo a vydržela jsem to celých devět let. Teď se tedy ničemu nevěnujete? Flétně jen občas doma, ale jinak intenzivně ničemu. Občas si zajdu do fitka nebo zaplavat si, ale ten čas chybí, nechci plavat ve škole. Jsi teda se svým volným časem spokojená? I když ho je málo, jsem. Klidně si zajdu i do kina, ale to velmi zřídka. A je něco, čemu se nemůžeš věnovat a chtěla bys? Ani ne, ale mám tajný sen, jezdit na koni, ale to jen tak do budoucna. Nemám na to čas ani příležitost. Jinak asi nic, nic mě nenapadá. Pro mě je teď prioritou škola. Vnímáš teda nějaké překážky v trávení volného času? No největší překážkou je si právě ten volný čas udělat. No vzhledem k tomu, že jsi říkala, že na flétnu, tě přihlásila maminka, tak mám dojem, že tě rodiče podporovali ve volnočasových aktivitách, je to tak? Ano, to máte pravdu, já jsem teda byla vždycky víc na to učení, ale rodiče dbali na to, abych se naučila na kole, na lyžích, abych se nenudila. Říkala jsi mi, že si uvědomuješ, že jsi Romka, i když vyrůstáš v ,,bílé“ rodině, měla jsi s tím někdy problém? No matně si vzpomínám, že to děti řešili na základní škole, právě proto, že mám neromské rodiče, ale jako problém to nevnímá. Dříve asi ano, bylo mi to trošku líto, že to řešej, když jsem to já neřešila. A ve vztahu s volnočasovými aktivitami? Ne, to si nevybavuju, s tím jsem nikdy neměla problém. Mám docela dost kamarádek, vlastně jsou všechny neromského původu.
Jsi dobrá studentka, bezproblémová dcera, tak prosím neber osobně tento dotaz. Doplňuji jen baterii připravených otázek. Dostala ses někdy do konfliktu se zákonem v důsledku špatného využití volného času? V pořádku, ráda odpovím. Nedostala, vůbec nikdy. Pohybuji se v prostředí, které neinklinuje k žádnému protiprávnímu jednání. (Rozhovor byl příjemný, bez komplikací).
Příloha I Rozhovor: Monika – 17 let Ahoj Moniko, tak jak se ti daří? Co děláš ve volném čase? I když vím, co mi asi odpovíš. Vy jste teda vtipná. No však víte, starám se o malýho. Ale ono mě ani dřív nic moc nebavilo. Diskotéky, kluci, kámošky, prostě pohoda. Do žádného kroužku jsi nikdy nechodila? Ne, to fakt ne. A teď jsi spokojená se svým volným časem, jestli nějaký máš? No tak teď si ráda jen tak sednu k televizi, docela bych zašla i na disko, ale na to teď můžu chvíli zapomenout. A chtěla by ses vůbec něčemu věnovat ve volném čase? Sportu, hudbě…? Ani ne, prostě ráda si zatancuju, ale to tak na oslavách nebo diskotéce. Nějaký kroužky mě nelákali. Takže překážkou v trávení volnočasových aktivit, bude asi tvoje nechuť něco dělat nebo vidíš jiný problém? No to máte asi pravdu, času teda moc nemám, ale mě nikdy nic nebavilo. A co rodiče, ti nechtěli, abys chodila na nějaký kroužek? Zajímalo je, co děláš ve volném čase? Naše to teda moc nezajímalo, asi kdybych někam chtěla chodit, tak by možná nebyli proti. Já jsem to ani nezkoušela. U nás se to nenosilo, nějaký kroužky. Víš vůbec, jaké volnočasové aktivity se ve městě nabízejí? Tak určitě ve městě nějaký kroužky budou. Máme tady hřiště a zimák, školy maj tělocvičny, tam se taky asi někdo schází. Fakt jsem to nezjišťovala. Vždyť jsem Vám říkala, že jsem nikam chodit nechtěla. Sice jsi žádné kroužky nenavštěvovala, ale třeba na diskotéce, neměla jsi problém s tím, že jsi Romka? Ne neměla, bílý jsou v pohodě.
A poslední otázka, dostala ses někdy do problémů se zákonem, když se nevěnuješ žádným koníčkům? Bohužel jo, vydaly jsme se s kámoškou do drogérie a napadlo nás ukrást parfém, protože jsme neměly peníze a některým známým se to už povedlo. Jenže nás chytli, tak jsme dostaly od policajtů pokutu. Tak já ti moc děkuju za tvůj čas a měj se hezky. Vy taky, nashle. (Rozhovor byl za přítomnosti miminka, takže byl různě narušován, ale nakonec byl zdárně dokončen)
