Uničovský dětský pěvecký sbor

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Uničovský dětský pěvecký sbor Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. Mgr. Ivo Bartoš Vypracovala: Markéta Karafiátová

Brno 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, dne 13. dubna 2014

….………………………….. Markéta Karafiátová

Poděkování Děkuji vedoucímu práce doc. Mgr. Ivu Bartošovi především za poskytnuté rady, které mi v mnoha ohledech pomohly při zpracování bakalářské práce. Obzvláště děkuji za morální podporu a cenné podněty, které práci obohatily. Poděkování patří také sbormistrovi Uničovského dětského pěveckého sboru Vladimíru Svozilovi a jeho manželce za vstřícný přístup, čas, ochotu a poskytnutí rozhovoru i všech přístupných materiálů o pěveckém sboru. Rovněž bych na tomto místě ráda poděkovala Ivaně Djokić za pomoc s překladem resumé a anotace do anglického jazyka. Poděkování také patří Janu Karafiátovi, nejen za jazykovou korekturu bakalářské práce, ale také za cenné rady, které mi rovněž pomohly při zpracovávání bakalářské práce. Děkuji také rodičům, Jitce a Janu Karafiátovým, za morální i finanční pomoc nejen při tvorbě bakalářské práce, ale také za podporu v období celého bakalářského studia.

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................... 1

2.

Historie města a hudební život v Uničově ....................................................................... 3

3.

Historie Uničovského dětského pěveckého sboru od jeho vzniku do 70. let .................. 6 3.1.

Založení ....................................................................................................................... 6

3.2.

Historie UDPS v 70. letech.......................................................................................... 7

3.2.1.

4.

5.

6.

Historie UDPS v 1. polovině 80. let ................................................................................ 11 4.1.

Proměny UDPS a jeho složení................................................................................... 11

4.2.

Akce UDPS a rozvoj spolupráce s ostatními hudebními tělesy ................................ 14

4.2.1.

Rozvoj mezinárodní spolupráce .................................................................................... 20

4.2.2.

Spolupráce se sbory z ČSSR ........................................................................................... 22

4.2.3.

Výchovné koncerty ........................................................................................................ 25



5.2.

Svátky písní Olomouc ................................................................................................ 27

5.3.

Spolupráce se sbory z ČSSR ..................................................................................... 29

5.4.

Zahraniční spolupráce................................................................................................ 35



6.2.

Spolupráce s domácími sbory .................................................................................... 41

6.2.1.

Uničovské dětské sborové dny ....................................................................................... 45

6.2.2.

Celostátní přehlídka školních sborů ............................................................................... 50

6.3. 7.

Svátky písní Olomouc....................................................................................................... 9

Spolupráce se zahraničními sbory ............................................................................. 54

UDPS na počátku 21. století ........................................................................................... 61 7.1.

Domácí spolupráce .................................................................................................... 62

7.2.

Zahraniční spolupráce ................................................................................................ 66

7.3.

Natáčení a propagace sboru ....................................................................................... 71

7.4.

Jubilejní koncert k 40. výročí sboru a dnešní podoba sboru ..................................... 74

Závěr ........................................................................................................................................ 77 Resumé .................................................................................................................................... 79 Summary ................................................................................................................................. 79 Přílohy ..................................................................................................................................... 81 Bývalí i současní sbormistři a členové sboru o něm řekli…. ............................................... 81 Seznam příloh ....................................................................................................................... 95 Obrazové přílohy .................................................................................................................. 97 Seznam použité literatury a pramenů ................................................................................ 128 Prameny .............................................................................................................................. 128 Publikace ............................................................................................................................ 128 Periodika ............................................................................................................................. 128 Internetové zdroje ............................................................................................................... 130

1. Úvod Zpěv je jednou z nejzákladnějších hudebních činností v rámci hudební výchovy ve všech úrovních školního vzdělávání. Je dětem přirozený a zároveň je také velmi důležitý pro celkový rozvoj osobnosti a utváření základního hudebního vkusu. Právě proto je jednou z nejvíce preferovaných forem výuky hudební výchovy na školách. Stejně tak sborový zpěv můžeme zařadit k hudebním disciplínám plně rozvíjející hudební stránku a vkus dětí i dospívajících či dospělých. Výhodou zpívání ve sboru je spolupráce a komunikace, které se děti postupně musí naučit. Jsou tak rozvíjeny nejen po stránce hudební, ale také po stránce sociálních kontaktů, neboť jsou nenásilnou formou vedeny k dodržování stanovených pravidel daného kolektivu. Sborový zpěv byl v Uničově hojně podporován. Dle mého názoru je to ideální cesta, která přivedla k hudbě mnoho dětí i dospělých. V posledních několika letech je však mnohem náročnější motivovat děti ke sborovému zpívání. Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala právě Uničovský dětský pěvecký sbor. Důvod je prostý. Právě toto těleso formovalo můj hudební vkus i dovednosti již od první třídy základní školy. Jelikož byl v naší rodině sborový zpěv tradicí, zapojila jsem se do této aktivity přirozeně i já. Z počátku to bylo přání rodičů, a tak započalo mé působení ve sboru. Právě kvůli sbormistrovi, panu Vladimíru Svozilovi, se utvořil spokojený a spolehlivý kolektiv zpěváků, který dokázal Uničov i ZŠ Jaroslava Haška, při níž působil, reprezentovat na domácí i zahraniční scéně. V době mého působení v tomto dětském pěveckém sboru jsem prožila mnohé. Především jsem lépe poznala mnoho kamarádů i spolužáků. Jelikož se jednalo o sbor, který pořádal množství koncertů i výměnných zájezdů, byla důležitá také příprava. Postupem času se vybudoval kvalitní kolektiv. Společně strávený čas (koncertování, výjezdy, soustředění) náš kolektiv jen utužil. Zahraniční spolupráce byla velmi rozvinutá, a právě kvůli snahám o rozšiřování dalších kontaktů mohly děti navštěvující toto těleso vycestovat na zajímavá místa jak v rámci republiky, tak i v zahraničí. Zájezdů bylo dokonce několik za školní rok. Příprava na mnohá vystoupení sice zabírala mnoho času, ale žádný ze zpěváků nelitoval času vloženého do této činnosti. Společně jsme se mimo zahraničních zájezdů pravidelně účastnili také soustředění, která byla vždy doprovázena bohatým programem. I když hlavní náplní byl vždy zpěv a hry s hudební tematikou, nechyběl také mimohudební program, jednalo se často o společenské hry jak v přírodě, tak v místnostech. Vždy jsme ocenili také stezky odvahy a turistické výlety do okolí, které vždy organizovali nejstarší členové sboru. 1

V této bakalářské práci (BP) bych ráda popsala historii Uničovského dětského pěveckého sboru od jeho vzniku až po ukončení činnosti v roce 2006. Důraz bude kladen na chronologické uspořádání vývoje tělesa od počátků jeho působení. Zdrojem informací mi byla především sborová kronika. Tu si dlouhá léta vedl sbormistr Vladimír Svozil. Velmi pečlivě zaznamenával činnost sboru téměř čtyřicet let (tedy v letech 1967–2006). Nalezneme zde nejen soupis akcí, kterých se sbor účastnil, ale i fotografie, programy a pozvánky na koncerty. Musím podotknout, že pan sbormistr si kroniku vedl velmi pečlivě a zaznamenal opravdu každý koncert. Dalším zdrojem informací byla především periodika, jež informovala o konání různých koncertů či výjezdů sboru. Šlo vesměs o časopisy regionální a krajské. V neposlední řadě jsem také čerpala ze vzpomínek. Jako bývalá zpěvačka sboru jsem měla i já mnoho zkušeností s tímto tělesem. Velmi důležité a přínosné informace mi sdělili bývalí členové sboru. Na jejich vzpomínky a zážitky v práci mnohokrát odkazuji. Celá tato spolupráce s bývalými členy sboru byla pro mě osobně velmi přínosná. Informace, které jsem touto cestou získala, vypovídají především o atmosféře ve sboru, kterou bych já sama nikdy takto osobitě neměla možnost postihnout. Avšak téměř poloviční by tato práce byla také bez vzpomínek a názorů sbormistrů, především Vladimíra Svozila. Vývoj sboru je v bakalářské práci rozdělen do jednotlivých etap, většinou po desetiletích. Každá z kapitol (tedy jedno desetiletí) je dále vnitřně členěna na několik podkapitol. První podkapitola je vždy zaměřena na fungování sboru. Přináší novinky především v jeho složení a organizaci zkoušek. Další dílčí podkapitola se zaměřuje na spolupráci s domácími sbory a akce pořádané na domácím pódiu. Opomenuta nezůstala ani zahraniční spolupráce. Tato sekce informuje o zahraničních kontaktech sboru, výměnných zájezdech, mezinárodních festivalech a společných vystoupení pěveckých sborů. Poslední kapitola je specifická. Informuje také o jubilejním rozlučkovém koncertě a ukončení činnosti pěveckého sboru.

2

2. Historie města a hudební život v Uničově Město Uničov se nachází v Olomouckém kraji a tvoří přechod mezi Hanou a Nízkým Jeseníkem. Leží též v jednom ze severních výběžků Hornomoravského úvalu a v současnosti čítá kolem 12 000 obyvatel. Krajinu Uničova vyhledávali již obyvatelé dávných kultur, protože zde nacházeli úrodnou půdu i nerostné bohatství. Původně královské město bylo založeno roku 1213 a jedná se o třetí nejstarší a zároveň jedno z nejvýznamnějších středověkých měst na Moravě. Jeho zakladatelem byl moravský markrabě Jindřich Vladislav, který předpokládal, že zde objeví obrovské naleziště stříbra. Již od středověku byl Uničov národnostně smíšený, ve 13. století sem totiž hojně přicházeli Němci. Národnostní konflikty vyústily až v jejich vyhnání, které potvrdil listinou Jiří z Poděbrad. Po jeho smrti se však poměry vrátily nazpět. Katastrofou pro Uničov byla třicetiletá válka, přesněji švédská okupace v poslední třetině války, kdy bylo město poničeno obrovským požárem. Z této události se Uničov vzpamatovával až téměř do poloviny 18. století. Město se dodnes pyšní řadou památek, jako je například celé Masarykovo náměstí patřící od roku 1992 do památkové zóny. Zde se nachází radnice a mariánský sloup, jenž se řadí k nejstarším na Moravě a vznikl jako poděkování Panně Marii za ochranu před morovou nákazou. Dále jsou to například dvě barokní kašny, minoritní klášter, kostel Nanebevzetí Panny Marie, městská šatlava či Medelská brána. Až do roku 1850 si Uničov udržel status královského města. Poté se však jeho charakter zásadně mění, a to především kvůli rozvoji manufaktury a průmyslu. Začíná vznikat mnoho podniků, které zásadně ovlivňovaly celé město. Jednalo se například o nejstarší moravský cukrovar založený roku 1850 nebo stavební firmu Vodička apod. V rozvoji nezaostával ani kulturní a především spolkový život. Po první světové válce se vztahy v Uničově opět vyhrocují. Vyhlášení Československa totiž odmítlo německé obyvatelstvo, v dané době ve městě hojně zastoupené. Jeho protesty však byly potlačeny armádou, podobně jako na jiných místech v republice. Avšak v roce 1938 Němci nadšeně přivítali začlenění města k Velkoněmecké říši, oproti tomu většina českých obyvatelů z města dobrovolně odešla nebo se stáhla do ústraní. Konec války ale opět přinesl zvrat a poslední měsíc před příchodem Rudé armády do města se dobrovolně i nedobrovolně stěhovaly tisíce Němců.

3

Charakter Uničova se opět změnil po druhé světové válce. Z královského města se postupně stávalo město průmyslové. Začalo se především s budováním a celkovým rozvojem, neztratil se ani zájem o kulturu. Již v roce 1945 byla ve městě založena hudební škola, která v této době podporovala hudební vzdělávání dětí. Později se k hudebnímu oboru připojil ještě dramatický, taneční a výtvarný. Po válce se starousedlíci i nově příchozí obyvatelé začali mnohem více zajímat o kulturní život ve městě, a to byl impulz pro vznik mnoha institucí. Roku 1946 tak vzniká spolek Vlastenecké kulturní uničovské sdružení (VKUS). Jeho předsedou byl Jaroslav Palatý. Velkou zásluhu na rozvoji kulturního dění ve městě měl také Arnošt Kropáč, správce hudební školy, a další představitelé některých uničovských spolků. V této době začaly také vznikat amatérské soubory, jako například symfonický orchestr pod vedením Arnošta Kropáče, mužský pěvecký sbor, který řídil František Tichánek, nebo ženský pěvecký sbor vedený Jaroslavem Dolečkem. Všechny tyto spolky v následujících letech postupně rozvíjely svoji činnost a také zvyšovaly úroveň. S oblibou byly zakládány další spolky, a to nejčastěji ochotnický divadelní nebo výtvarný. Právě založení spolku VKUS bylo bezpochyby nejvýznamnějším počinem pro uničovský kulturní život v dané době. Existenci spolku VKUS však ukončil rok 1952, kdy jeho funkci přebírá Osvětová beseda. V tehdejší době byla v souladu s režimem nejvíce podporována „lidová tvořivost“. Vznikají tedy opět nové soubory, jeden z prvních byl například soubor písní a tanců Valach. Zaměřoval se převážně na valašský folklor, což bylo způsobeno tím, že někteří z nově příchozích obyvatel nepocházeli z Hané. Až později se probouzí zájem také o původní hanácký folklor a roku 1960 vzniká soubor Ječmínek. Původně to byl taneční soubor, ale později byl rozšířen také o cimbálovou muziku. Navštěvovaly ho děti z 3. – 5. tříd ZŠ pod vedením Eugénie Dubové, která pochází z vesnice Lazce nedaleko Uničova. Všechny tyto spolky ovlivnily uničovský kulturní život do velké míry, každoročně pořádaly koncerty, přehlídky i různá představení. Roku 1963 byl založen Klub přátel umění (KPU), který byl rozdělen do několika sekcí. Organizaci hudební sekce zajišťoval především Jan Morávek, tehdejší ředitel Lidové školy umění (LŠU). Jeho největší zásluhou bylo pořádání koncertů a to především vážné hudby. Z mnoha vystoupení se postupem času stala tradice, a jelikož se vážná hudba v Uničově těšila velké přízni, vznikly tzv. hudební podvečery, na které byli zváni i velmi významní interpreti, jako například houslová virtuózka Mary Nemethová, Foerstrovo trio, Smetanovo kvarteto, Dvořákovo kvarteto nebo Moravská filharmonie. Pomyslným vrcholem zájmu o vážnou hudbu byl Rok české hudby 1974. V Uničově při této příležitosti vznikl Klub 4

přátel hudby (KHP), jenž byl opět iniciovaný Janem Morávkem. Významnou událostí bylo také otevření nového koncertního prostoru. Tím byla a dodnes je Koncertní síň Uničov v budově kostela Povýšení svatého Kříže. Otevření koncertní síně 12. 9. 1983 se stalo velmi významným počinem pro uničovský hudební život. Od téhož roku byly ve městě pravidelně pořádány hudební festivaly, které se na několik let staly nedílnou součástí kulturního života. Právě v tomto roce byly navíc v koncertní síni zprovozněny zcela nové varhany, vyrobené na zakázku v Krnově firmou Rieger-Kloss.1 Jak již bylo řečeno, významným organizátorem hudebního života v Uničově byl Jan Morávek, který i po svém odchodu do důchodu stále pořádal mnoho hudebních vystoupení. Významně se na kulturním životě podílela také Lidová škola umění (LŠU) a pěvecké sbory, jež vznikly při ZŠ Jaroslava Haška (dále jen ZŠ J. Haška), ZŠ Pionýrů a při Gymnáziu Uničov. Tradicí se staly např. pravidelné vánoční koncerty, na kterých tyto instituce spolupracovaly, nejčastěji se v programu objevovala Česká mše vánoční Hej mistře Jakuba Jana Ryby. Uničov je známý jako dějiště různých kulturních akcí, mezi nejznámější patří například filmový amatérský festival Mladá kamera, jehož historie sahá až do roku 1975, kdy se konal první ročník. V hudební oblasti je to např. Krajská přehlídka dětských pěveckých sborů, letos se koná již její 14. ročník.

1

ZAMAZAL, Luděk. Renesance českého Uničova. Olomouc: Poznání, 2005, s. 42–58.

5

3. Historie Uničovského dětského pěveckého sboru od jeho vzniku do 70. let 3.1. Založení

Začátek působení Uničovského dětského pěveckého sboru (dále bude pro tento sbor užívána zkratka UDPS) byl datován rokem 1967. Kronika dokládá, že první název sboru se odlišuje od současného, pro mnoho generací již vžitého názvu. Hned na první straně kroniky nalezneme nadpis Pionýrský dětský pěvecký sbor při ZDŠ Uničov – Haškova.2 Již z tohoto titulu je patrné, jak byl pěvecký sbor, stejně jako celá tehdejší společnost, ovlivněn dobovou i politickou situací. Pionýrské organizace byly jedny z mála, které mohly vznikat a působit. Je třeba podotknout, že v této době byl sbor určen výhradně dívkám, chlapci se sborového zpěvu neúčastnili. Sbor se skládal z děvčat přibližně ve věku 11 až 15 let, jednalo se tedy o věkovou skupinu dětí 2. stupně ZDŠ. Jako pionýrky se mladé zpěvačky nejčastěji účastnily koncertů v rámci oslav spjatých s každoročně pořádanými svátky v Uničově. Asi nejvíce se sbor účastnil oslav Mezinárodního dne žen (MDŽ) nebo prvomájových oslav. Dokládá to opět kronika, kde najdeme památeční list, jenž sboru věnoval ekonomický náměstek Uničovských strojíren a předseda Revolučního odborového hnutí (ROH). Jednalo se o poděkování sboru za účast na oslavách MDŽ (9. 3. 1868). Na založení hudebního tělesa se podílel především samotný sbormistr Vladimír Svozil, z jehož iniciativy sbor působil právě při ZDŠ J. Haška. Skutečnost byla způsobena tím, že pan sbormistr byl především učitelem hudební výchovy a ruského jazyka na již jmenované škole. Sám měl tedy zájem o rozvoj hudebnosti dětí, což byl hlavní důvod pro vznik tohoto hudebního tělesa. Jak sám uvádí v rozhovoru uveřejněném v příloze práce, cítil zájem o zpěv také ze strany dětí, což ho motivovalo k další práci. V době založení sboru byly v Uničově pouze dvě ZDŠ. Pro organizaci zkoušek bylo jednodušší spolupracovat pouze s dětmi, které navštěvovaly ZDŠ J. Haška.

Kronika Uničovského dětského pěveckého sboru při ZŠ J. Haška. Kronika je ve vlastnictví dlouholetého sbormistra Uničovského dětského pěveckého sboru Vladimíra Svozila, který ji i vytvořil. Obsahuje veškeré záznamy a dokumenty o činnosti sboru od jeho vzniku až do roku 2006. 2

6

3.2. Historie UDPS v 70. letech

Výše jmenované akce se konaly každoročně, byly to kromě již zmiňovaných prvomájových oslav a MDŽ také oslavy osvobození Československa. Sbor samozřejmě účinkoval rovněž při příležitostech oslav spojených s historií města Uničova, nejčastěji to byla výročí významných podniků, jako například Uničovských strojíren nebo cukrovaru. V 70. letech sbor poprvé navštívil i několik přehlídek, účast na nich se poté stala tradicí a sbor se jich účastnil každý následující rok. Roku 1971 se členky sboru poprvé předvedly na Okresní přehlídce pěveckých souborů II. kategorie, pořádané v Olomouci. Dělení soutěžních kategorií bylo následující. V kategorii II soutěžily děti mladšího školního věku. V kategorii III, v níž soutěžil sbor v roce 1976, zpívaly děti staršího školního věku. Na této okresní přehlídce měli mladí zpěváci možnost předvést své umění a porota je ocenila 3. místem. V tomto roce (1971) však byla ještě jedna soutěž, na které sbor poprvé vystupoval. Pořádal ji Okresní výbor Svazu československo-sovětského přátelství a akce byla typická svým zaměřením. Jednalo se totiž o soutěž v ruském jazyce a hlavní náplní repertoáru byly tedy ruské písně. Tato soutěž nesla název Puškinův památník – Rossiana a sbor se jí v Olomouci následně účastnil každým rokem. S každým novým školním rokem se pozvolna zvyšoval počet akcí, kterých se UDPS účastnil. Mezi ty klasické lze zařadit například členské schůze Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ), pořádané v budově ZDŠ J. Haška Uničov. Sbor taktéž pořádal koncerty v rámci školní akademie, např. v roce 1973, kdy se slavilo 50. výročí Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a zároveň 55. výročí Velké říjnové socialistické revoluce (VŘSR). V rámci těchto oslav koncertoval sbor hned několikrát, jak pro veřejnost, tak pro ostatní ZDŠ v Uničově a okolí. Do této kategorie akcí spjatých s dobovými oslavami lze zařadit také koncert z 21. února 1974. Byl pořádán k příležitosti oslav únorového vítězství 1948. Na konci roku 1974 se sbor také účastnil okresního kola soutěže Písně přátelství a Okresní soutěže DZUČ (Dětské zájmové umělecké činnosti), obě dvě pořádané v Olomouci. Těchto dvou soutěží se sbor účastnil pravidelně po několik dalších let. V 70. letech sbor koncertoval na mnoha akcích poplatných tehdejší době, kterým musel být přizpůsoben i repertoár. Např. na již výše zmíněné soutěži Puškinův památník – Rossiana sbor vystoupil s ruskými písněmi. Na dalších akcích věnovaných oslavám

7

a výročím se zpívaly nejčastěji písně oslavující režim, typicky písně budovatelské. Na prvních vystoupeních byl sbor doprovázen akordeonem, na který hrál sám sbormistr. V 2. polovině 70. let se UDPS vyvíjel podobně jako v té první. Opět byly na programu již tradiční akce jako zahájení školního roku ZDŠ J. Haška, koncert ke schůzi ROH, oslavy MDŽ nebo koncert k pionýrskému shromáždění. V roce 1976 se sbor také spolupodílel na hudebním programu Okresní soutěže DZUČ v Olomouci, kde účinkoval ve třetí kategorii. Tradičně byl pořádán i koncert u příležitosti oslav osvobození města Uničova, který se konal vždy 6. května. Pozvolna se také začaly rozšiřovat řady zpěvaček. Ve školním roce 1976/1977 již ve tříhlasém tělese zpívalo přes padesát sboristek. Ve srovnání se školním rokem 1973/1974 byl nárůst očividný. Tehdy totiž řady sboru čítaly pouze okolo dvaceti zpěvaček ze všech tříd 2. stupně ZDŠ J. Haška. Postupný vývoj sboru lze vidět i v jeho rozrůstající se činnosti. Sbor se ve školním roce 1976/1977 opět účastnil soutěže Puškinův památník, kde již získává čestné uznání za 1. místo v kategorii žáků 6. a 7. tříd. Ocenění získal i celý sbor. Zpěvačky získaly 3. místo v soutěži v ruském jazyce. Objevují se i další úspěchy na již zmiňovaných akcích, jako bylo například 3. místo v přehlídce DZUČ. V dalším školním roce (tj. 1978/1979) se sbor podílel na mnoha akcích. Z již zmíněných tradičních to byly například Písně přátelství pořádané v Olomouci, kde sbor získal dokonce stříbrné pásmo, a Okresní soutěž DZUČ. Zde byl sbor oceněn rovněž stříbrným pásmem. UDPS se však také účastnil asi nejznámějšího festivalu pěveckých sborů pořádaného v Olomouci s názvem Svátky písní Olomouc, a to již od roku 1976 (viz kap. 3.2.1. Svátky písní Olomouc, s. 9). Na jaře roku 1979 se pod záštitou organizace DZUČ konalo několik okrskových přehlídek dětských pěveckých sborů (DPS).3 Jedna z nich se odehrála také v Uničově, a to 21. března 1979. Další přehlídky se konaly i v dalších městech Olomouckého kraje jako byl Velký Týnec, Šternberk nebo Olomouc. Zmiňované okrskové přehlídky byly postupové a účast na nich byla podmínkou pro postup na Okresní soutěž DZUČ (s podtitulem „svátky písní“), která se konala v sále Julia Fučíka 6. dubna 1979. Právě na tuto přehlídku se probojoval i UDPS, který zde získal stříbrné pásmo. Sbor se nadále vyvíjel a pozvolna rozšiřoval své řady a také počty vystoupení. Na některých akcích, většinou soutěžního typu, vystupoval sbor v plném obsazení. Zkratka DPS bude užívána jako obecná zkratka pro jakékoli dětské pěvecké sbory. Bude-li v BP užita pro konkrétní označení sboru, bude doplněna o označení původu či oficiálního názvu sboru. 3

8

Ve školním roce 1979/1980 tvořilo celý sbor 51 zpěvaček. Avšak na koncertech u příležitosti městských výročí a oslav mnohokrát vystupovala pouze část sboru. Mezi akce tohoto typu patřily výroční koncerty (jako příklad můžeme uvést Skupinová shromáždění pro Socialistický svaz mládeže). Ve větším obsazení však sbor účinkoval také na soutěžích. Konec roku 1979 sbor oslavil opět účastí na okresní soutěži Písně přátelství, pořádané již několikrát v Olomouci. Jeho výkon v aule olomoucké Pedagogické fakulty byl dokonce oceněn zlatým pásmem. V programu tohoto vystoupení mohli posluchači i porotci slyšet písně: Červená, modrá a bílá, Pirivijsa chmiljok, Po čem touží děti nebo O dvou kaňkách. UDPS spolupracoval rovněž s dalšími uničovskými institucemi. Dokladem této skutečnosti byl koncert uspořádaný 17. prosince 1979 v budově ZDŠ J. Haška, kdy sbor spolupracoval s Lidovou školou umění (LŠU).

3.2.1. Svátky písní Olomouc

V roce 1976 se sbor poprvé účastnil asi nejznámějšího olomouckého festivalu DPS s názvem Svátky písní Olomouc. V tomto roce se konal již 5. ročník tohoto „hudebního svátku“. Uničovští zpěváci se při své první účasti nezapojili do soutěžního boje, na festivalu vystoupili pouze v sekci Děti dětem. Jednalo se o nesoutěžní přehlídkové vystoupení pěveckých sborů, kterých se v rámci festivalu konalo několik. V kronice uničovského sboru, jejímž autorem je sbormistr Vladimír Svozil, nalezneme také hodnocení hudebního projevu UDPS. První vystoupení na tomto festivalu porota okomentovala takto: „Sbor ZDŠ Haškova ul. z Uničova s dirigentem Vladimírem Svozilem má kultivovaný projev. Sboru by prospělo, kdyby sbormistr nemusel současně doprovázet na akordeon.“4 (viz fotografii v příloze).5 Sbormistr skutečně v prvních letech existence sboru sám dirigoval a současně doprovázel na akordeon. Jedním z důvodů byla také praktičnost, protože klavír často nebyl k dispozici v učebnách ZDŠ. V rozhovoru však přiznal, že tento způsob doprovodu již v dalších letech nepodporoval. Byl sice zvyklý doprovázet na akordeon, ale následně poznal, že nemůže stihnout obě věci najednou. Právě proto následně zahájil spolupráci s korepetitorkou. Již tento rok (1976) se tedy postupně dostavovaly úspěchy. Jedno z prvních důležitějších vystoupení

KH. Okresní přehlídky dětských sborů. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 9. září 1976, roč. 56, č. 133, s. 4. 5 Příloha č. 1, fotografie sbormistra doprovázejícího na harmoniku, s. 98. 4

9

sboru bylo hodnoceno kladně, což znamenalo výborný úspěch pro hudební těleso, které začalo fungovat teprve před několika lety. Sbor se festivalu zúčastnil i v následujícím roce, kdy se konal již 6. ročník této akce. Festival byl uspořádán k 60. výročí VŘSR a 55. výročí založení Pionýrské organizace V. I. Lenina. Program byl rozplánován do pěti dnů a zahrnoval nejen koncertní přehlídky a soutěže, ale také semináře. Celý festival se nesl také v duchu mezinárodní spolupráce, sbory ze zahraničí se zapojily jak do koncertní, tak do naučné části. Besedy a přednášky se týkaly například organizace dětského sborového zpěvu v socialistických státech a perspektivy jeho dalšího vývoje. Na tomto mezinárodním semináři se setkala řada sbormistrů, kteří měli možnost diskutovat o této problematice. Přednášejícím jednoho ze seminářů byl Pavel Jurkovič, známý hudební pedagog, který se zabýval využitím hudebních nástrojů při rozvíjení hudebnosti členů pěveckých sborů. Z tohoto je patrné, že se semináře věnovaly ani oblasti hudební pedagogiky. Jedním z dalších přednášejících byl Petr Eben, který promlouval na téma soudobí skladatelé a zpracování lidové písně pro sbor. Festivalu se tedy účastnili lidé, kteří se v hudební oblasti pohybovali celý život, a jejich práce byla velkým přínosem nejen pro hudební pedagogiku.6 V rámci festivalu bylo samozřejmě pořádáno také několik koncertů a soutěžních přehlídek. Zahájení proběhlo v podání olomoucké Campanelly. UDPS se představil hned na úvodním koncertě opět v sekci Děti dětem. Jednalo se o vystoupení školních pěveckých sborů s následnou besedou se skladateli. Zpráva z kritiky na dopolední úvodní koncert zní takto: „Pionýrský dětský sbor ZDŠ J. Haška z Uničova dirigoval Vladimír Svozil. Soubor překvapil intonační jistotou, zejména v písních a capella. Na festivalu účinkoval již v loňském roce a jeho úroveň stoupá.“7 Zde je tedy další doklad toho, jak si sbor na festivalu vedl. Ze svého repertoáru zařadil do vystoupení následující písně: Lidové písně: Lúčka zelená, Šeroká hluboká a Tancovala a neznala Umělé písně: Zdeněk Petr – Červená, modrá a bílá; Antonín Tučapský – Studánka; Zdeněk Marat – Svět se vzhůru dívá; Dmitrij Šostakovič – Píseň míru8

Příloha č. 2, brožura k festivalu Svátky písní Olomouc 1977, s. 98. EBR. Olomouc ožila dětským zpěvem. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 10. září 1977, roč. 57, č. 106–107, s. 4. 8 Příloha č. 3, notový zápis písně Daleká, šeroká, s. 99. 6 7

10

4. Historie UDPS v 1. polovině 80. let 4.1. Proměny UDPS a jeho složení

S nástupem školního roku, tedy v září 1980, přišlo opět několik změn ve složení sboru. Došlo k rozdělení na přípravné oddělení a hlavní část sboru, obě skupiny čítaly dohromady téměř 120 členů, z toho hlavní část 62 dětí. Ještě o rok dříve totiž tvořilo sbor přibližně jen 50 dětí, navštěvujících 2. stupeň ZDŠ J. Haška, a mladší zpěváci se tedy předtím sborového zpěvu neúčastnili. Tyto počty svědčí o tehdejší narůstající oblibě sborového zpěvu v Uničově. Další změnou v organizaci byl nejen větší počet zpěváků, ale také odlišné rozdělení do hlasů. Z dřívějšího tříhlasého sboru se nyní stalo těleso o čtyřech hlasových skupinách (I. a II. soprán, I. a II. alt). Do té doby dívčí pěvecký sbor začínal být postupně obohacován také o chlapecké hlasy. V seznamu zpěváků ze školního roku 1980/1981 již najdeme jména pěti chlapců. Postupně se tedy sbor rozšiřoval co do počtu zpěváků i zpěvaček. Sbormistr i zpěváci věnovali také daleko více času přípravě a zkouškám. V kronice je uvedeno, že hlavní část UDPS zkoušela tři hodiny týdně a každý ročník věnoval zpěvu jednu hodinu. 8. a 9. ročníky se přitom spojily v jednu hlasovou skupinu a zkoušely společně; jejich sdružení na zkoušky bylo nutné kvůli nižšímu počtu žáků v 9. třídách. Přípravné oddělení navštěvovaly děti z 3. až 5. tříd ZDŠ a jeho složení a zkoušky byly podobné. Již se nejednalo o výhradně dívčí sbor a počet členů této „přípravky“ se pohyboval okolo 55 dětí. Rozdíl byl v tom, že přípravné oddělení zkoušelo méně. Zpěvu byly věnovány 2 hodiny týdně a zkoušky probíhaly opět děleně podle ročníků. 3. a 4. ročník byl spojen dohromady, 5. ročník zkoušel zvlášť, obě skupiny hodinu týdně. Příležitostně a podle potřeby se však konaly také společné zkoušky. Všechny tyto změny se odrazily rovněž v činnosti sboru, který neustále rozšiřoval své pole působnosti. Za školní rok 1980/1981 odzpíval 22 veřejných vystoupení. Díky velkému počtu členů nemusel koncertovat vždy v plném obsazení. Na běžných městských oslavách často zpívala pouze komorní část sboru. Jako příklad lze uvést každoroční koncert k Celozávodnímu výboru Komunistické strany Československa (CZV-KSČ) Uničovských strojíren.

11

Začátek září roku 1981, tedy nový školní rok 1981/1982, přinesl jen nepatrné změny v uspořádání sboru. Počty zpěváků zůstaly podobné, mění se jen průběh zkoušek. Hlavní sbor nacvičoval opět tři hodiny týdně, avšak zkoušky musel rozdělit po jednotlivých hlasech. Každému ze čtyř hlasů bylo věnováno v průměru 30 minut. Společná zkouška všech hlasových skupin měla rozsah přibližně jednu hodinu týdně. I přípravný sbor se opět rozrostl, avšak tentokrát ne tak razantně jako v minulém školním roce 1980/1981. Mohly v něm totiž zpívat také mladší děti, které navštěvovaly 2. ročníky ZDŠ. Zkoušely dvě hodiny týdně, počítalo se s rozdělením podle ročníků (2. ročník byl spojen se 3. a 4. ročník s 5.). Sbor si udržel také obvyklý počet vystoupení, který se pohyboval kolem dvaceti za školní rok. Počátkem září roku 1982 se sbor znovu pustil do nácviku repertoáru. Hned v prvním měsíci školní docházky se děti vypravily na sborové soustředění, neboť ve školním roce 1982/1983 byl jejich program opravdu nabitý – na školní rok měl totiž UDPS naplánováno 27 pěveckých vystoupení, která se opravdu uskutečnila. S takovou plejádou koncertů byly zkoušky opravdu potřebné. Soustředění se tentokrát konalo v Oskavě, asi dvacet kilometrů vzdáleném táboře Krystal, kde děti strávily tři dny plně věnované zpěvu. Opět se také rozšířil počet členů hlavní části sboru. Čítala nyní 83 členů, což bylo dosud nejvíce v celé historii. Tomuto stavu bylo třeba přizpůsobit i nácvik repertoáru. Zpěváci se pravidelně účastnili zkoušek dělených na dvě hlasové skupiny, tj. soprány a alty, a samozřejmě společných zkoušek celého sboru. Do hlavní sekce docházely také děti z nižších ročníků, některé tedy navštěvovaly zároveň přípravné i hlavní oddělení. V roce 1983 nastala zejména pro zpěvačky další změna. V minulosti totiž dívky vystupovaly v pionýrském kroji. To se změnilo právě v březnu 1983, kdy byly ušity vlastní sborové kroje. Na jejich zhotovení se nejvíce podílely učitelky ZŠ Jarmila Svozilová, Vlasta Tichá a Jaroslava Navrátilová. Nový kroj se skládal z červené sukně, bílého roláku a červeného bolerka. Kroje neměly jen estetický význam, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jejich funkce spočívala také v identifikaci členů sboru. V novém koncertním oblečení se zpěvačky poprvé představily na městské oslavě MDŽ v Uničově. Z rozhovoru s bývalými členy je patrné, že zpěváci nové kroje přijali s nadšením, původní pionýrské oblečení většině dětí nepřipadalo atraktivní. I přesto děti obdivovaly kroje jiných pěveckých sborů. Několik členů se shodlo, že vždy záviděli, především olomoucké Campanelle jejich krásné kroje (viz rozhovor na s. 84).9

9

Příloha č. 4, fotografie nových krojů UDPS, s. 99.

12

Další důležitou organizační změnou roku 1983 byla reorganizace přípravného oddělení. To se nyní vyhranilo a dostalo také nový vlastní název – Přípravné oddělení dětského pěveckého sboru Městského domu pionýrů a mládeže (MěDPM) Uničov. Název začal být používán 9. září 1983. Vzniku tohoto tělesa předcházel náborový koncert. Přípravné oddělení začaly navštěvovat i děti dalších dvou základních škol v Uničově a tvořily ho v podstatě tři menší školní sbory, které v minulosti působily samostatně a nyní se sdružily v jeden celek. První část sboru, působící při ZŠ J. Haška, navštěvovalo 35 žáků 2. a 3. ročníků, druhou část sboru tvořily děti ze ZŠ U Stadionu v počtu 21 žáků z 2. – 5. ročníků. Třetí část sboru tvořily děti ze ZŠ ul. Pionýrů. Jednalo se o 31 dětí z 2. až 7. ročníků. Sbormistrem přípravného oddělení byl Vladimír Svozil. Zkoušky probíhaly na jednotlivých ZŠ, kde se dětem věnovali jejich učitelé a pomocní sbormistři (Marie Mathonová za ZŠ J. Haška, Jarmila Svozilová za ZŠ Pionýrů a Anna Hrušková za ZŠ U Stadionu). Činnost tohoto sboru se nijak radikálně nelišila od předchozí činnosti přípravného oddělení. Děti se opět účastnily mnoha hudebních akcí, stejně jako hlavní část sboru. Avšak jednotlivé sbory při uničovských základních školách na mnoha přehlídkách vystupovaly i odděleně, protože reprezentovaly také svoji školu. Při reprezentaci Uničova většinou vystupovaly společně pod již zmíněným názvem. Změna v organizaci a názvu se netýkala pouze přípravného oddělení. Změnila se také celá struktura a obsazení hlavního sboru. Již jej nenavštěvovaly pouze děti ZŠ J. Haška, ale všichni zpěváci z uničovských základních škol, což se projevilo i celkovou změnou názvu – od roku 1983 byl oficiální název změněn na Uničovský dětský pěvecký sbor MěDPM a ZŠ J. Haška. Již z názvu vyplývala zároveň změna zřizovatele. Tím byla i nadále, avšak již pouze částečně, ZŠ J. Haška, ale také MěDPM Uničov. Sbormistr v rozhovoru, uveřejněném v příloze BP na s. 90, okomentoval důvody změny celé struktury sboru. V Uničově došlo ke vzniku třetí ZŠ, kvůli tomu tedy ubylo dětí stávajícím školám. Projevilo se to na malém počtu zpěváků. Proto tedy sbor začaly navštěvovat děti ze všech ZŠ v Uničově. Sbor byl rozdělen do tří základních pěveckých skupin, podle věku dětí. První oddělení navštěvovalo celkem 73 členů. Jednalo se o nejmladší děti 2. – 4. ročníků již zmíněných ZŠ. Další změna nastala také ve vedení sboru. Ještě o rok dříve (1982) byl hlavním sbormistrem Vladimír Svozil. Jinak je tomu ve školním roce 1983/1984, kdy funkci hlavního sbormistra přebrala Marie Mathonová. Avšak stále bylo nutné spolupracovat s pomocnými sbormistry, jelikož dělené zkoušky probíhaly na každé škole zvlášť. Sbormistři mezi sebou tedy i nadále hojně spolupracovali. S výjimkou hlavní sbormistryně se na chodu sboru podílely také J. Svozilová a A. Hrušková. V repertoáru tohoto přípravného oddělení nalezneme písně od Leoše Švagery (Táto kup mi pejska, Vlak), Pavla 13

Klapila (Starosti s muzikou) a mnoho dalších. Druhé oddělení se opět skládalo z dětí navštěvujících všechny tři základní školy, jednalo se o starší zpěváky 1. stupně ZŠ. Toto těleso však vedl i nadále Vladimír Svozil, spolu s pomocnými sbormistry. Zkoušky však probíhaly společně s třetím oddělením sboru. Podobně pracuje i oddělení nejstarších dětí, respektive výběr žáků ze všech základních škol (děti z 3. až 8. ročníků). Přidala se také část zpěváků z uničovského gymnázia a Střední průmyslové školy strojírenské (SPŠS) Uničov. Zpěváci byli klasicky rozděleni do čtyř hlasových skupin (dělené soprány a alty) a zkoušeli dvakrát týdně po šedesáti minutách. Jejich repertoár zahrnoval skladby jednohlasé až čtyřhlasé, jak s doprovodem, tak a capella. Ještě v roce 1984 proběhlo zasedání a jednání o činnosti UDPS. Bylo třeba vyřešit základní existenční problémy. Zřizovatelem sboru byl MěDPM a ZŠ J. Haška. Na financování se podílelo Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ) jednotlivých škol. To přispívalo 20 Kčs na žáka. UDPS byl nadále tvořen prostřednictvím všech tří sborů při uničovských základních školách. Před rokem 1983 sbor totiž neměl vlastní financování. Sborový zpěv byl vyučován v rámci nepovinného předmětu. Náklady spojené na cestování a koncertování byly v minulosti rozděleny mezi SRPŠ ZŠ J. Haška a rodiče zpěváků.

4.2. Akce UDPS a rozvoj spolupráce s ostatními hudebními tělesy Ihned na začátku roku 1980 se konalo několik koncertů. Jako každý rok to byl Puškinův památník, kde sbor získal druhé místo. V dubnu koncertoval také v nedalekém Šternberku. Zde samozřejmě účinkovali domácí, tedy Šternberský dětský sbor MěDPM, a to hlavní část i jeho přípravné oddělení. Jako sbormistryně obou sekcí působila Jaroslava Soukupová a klavírní doprovod obstarával Jiří Klimeš. V repertoáru najdeme např. písně od Petra Ebena – Jarní slunce, Vejce, Trumpeta nebo Jarní. Z úprav lidových písní zazněl např. Leoš Janáček – Ej žalo dívča, Náš Janyčko. UDPS do tohoto vystoupení nezařadil žádné lidové písně a jeho vystoupení dokonce nebylo doprovázeno ani akordeonem (jak tomu bylo v minulosti), ani na klavír (jako tomu bylo u kolegů ze Šternberka). Představil se s písněmi: Po čem touží děti (Aram Chačaturjan), Pochod dětí a Poslali mňa pro vodu (Leoš Švagera), Kosí hit (Jan Réda), Houbařská (Zdeněk Petr), apod. Tohoto koncertu se účastnil také olomoucký sbor Campanella, v jejím podání zazněla například velmi známá skladba Prší, Prší v úpravě Jana Huba. Několik dní poté sbor opět koncertoval. Tentokrát se konala 14

Okrsková přehlídka DPS z Uničovska. Při jejím slavnostním zahájení zazněla píseň Leoše Švagery Pochod dětí. Na úvodním koncertu se představily pěvecké sbory z Uničova a okolí a společnými silami zahájily přehlídku. Akce se kromě UDPS účastnily sbory ze širšího okolí. Byl to například již výše zmiňovaný Šternberský DPS (hlavní část i přípravné oddělení), dále DPS ZDŠ Litovel, Opletalova atd. Z této okrskové přehlídky sbor postoupil do dalšího kola, které se konalo v Olomouci. Již tradiční byla také účast na festivalu Svátky písní Olomouc, kde však vystoupilo pouze 44 členů z celkového počtu žáků. Zpěváci i letos (1980) opět koncertovali v sekci Děti dětem. Tento ročník byl poznamenán jednou změnou, a to tím, že jej sledovala i média s celostátním dosahem. Vystoupení UDPS poprvé natáčela Československá televize, která z jeho kompletního repertoáru odvysílala píseň Poslali mňa pro vodu. Vystoupení se konalo v pátek 12. 9. 1980 a posluchači si kromě repertoáru uničovských dětí mohli poslechnout také další tělesa, působící v olomouckém kraji. Byly to následující sbory: přípravný sbor ZDŠ Dvořákova ul. Olomouc, DPS ZDŠ Olomouc – Kopeček, DPS ZDŠ Velký Týnec nebo DPS ZDŠ Komenium Olomouc. Již tradiční byla také účast na Písních přátelství v Olomouci na konci roku 1980. Celá soutěž byla rozdělena do čtyř kategorií a U DPS soutěžil hned v první z nich, (1. B, klasické školní sbory). Konkurencí mu byly sbory z olomouckého kraje. V kategorii 2. soutěžily sbory, které spravovala jiná organizace než ZŠ, v kategorii 3. a 4. soutěžily sbory středoškolské. Kategorie 1. B ZDŠ Třída Spojenců, Olomouc ZDŠ Čajkovského, Olomouc ZDŠ tř. Svornosti, Olomouc ZDŠ Kopeček, Olomouc ZDŠ Komenium, Olomouc ZDŠ Holice ZDŠ Velký Týnec ZDŠ Haškova, Uničov ZDŠ tř. Pionýrů, Uničov ZDŠ Opletalova, Litovel

Kategorie 2. Šternberský dětský pěvecký sbor při PěDPM, Šternberk Kategorie 3. a 4. Sbory při gymnáziích – Bel Canto (gymnázium Hejčín, Olomouc) Pěvecký sbor Gymnasia Olomouc

Uničovský sbor v této okresní soutěži získal zlaté pásmo a v dalších letech tomu nebylo jinak. Mezi další akce, na nichž sbor vystupoval, patří například olomoucká soutěž Puškinův památník. Zde vystoupilo pouze pěvecké trio žáků 8. ročníku s písní Pirivijsa chmiljok. Již tradičně se konala Okrsková přehlídka DPS z Uničovska. Tentokrát své umění poprvé 15

předvedl i přípravný sbor, jehož repertoár byl více uzpůsoben věku dětí. Zazněly tyto písně: Májové ráno, Starosti s muzikou, Honička, Cirkus nebo Kaštánek. Kromě UDPS se přehlídky účastnily také sbory z okolí, například přípravný DPS – ZDŠ Litovel, Opletalova. Z dalších uskupení se předvedly například DPS z Olomouce (Berunky PKO Campanella), ZDŠ Uničov, tř. Pionýrů (i se svým přípravným oddělením), dále ZDŠ Medlov nebo ZDŠ Troubelice. Již v minulých letech se sbor účastnil také Okresní přehlídky DZUČ s podtitulem „Svátky písní“. Letos (1981) si na této soutěži vybojoval zlaté pásmo. V tomto roce navíc následovalo ještě několik koncertních vystoupení. Jednalo se téměř vždy o nějaká výročí. Byla to např. Pionýrská akademie, kde se představil jak sbor hlavní, tak přípravný, Slavnostní koncert na počest osvobození Uničova, Slavnostní koncert k 60. výročí Komunistické strany Československa (KSČ), Členská schůze Základní organizace revolučního odborového hnutí (ZO ROH) ZDŠ Uničov. V termínu od 21. do 24. 5. 1981 se sbor účastnil čtyřdenního soustředění. Žáci tentokrát zkoušeli v Hynčicích pod Sušinou. Na poměry let po r. 1989 tenkrát děti opravdu nebyly šetřeny. Vyjížděly v 5:25 ráno, návrat byl plánován kolem osmé hodiny večerní a program celého soustředění byl nabitý. Z tradičních festivalů byly bezpochyby nejznámější a nejvýznamnější Svátky písní Olomouc, kde UDPS koncertoval opět v sekci koncerty Děti dětem. Festival se konal v rozmezí 3. – 6. září 1981. Sjely se opět sbory z celé republiky (Čechy, Morava i Slovensko) a soutěže se účastnily také zahraniční tělesa jako např. DPS Rodná píseň (Bulharsko), Dětský sbor hudební školy Leningrad (SSSR), Rozhlasový dětský sbor Lipsko (NDR), Pionýrský a mládežnický sbor Halle (NDR). V rámci festivalu se tradičně pořádalo mnoho seminářů, a jelikož se jednalo v pořadí o 10. ročník, byl tomu přizpůsoben i program. V Mozartově sále se konala vernisáž výstavy k 10. výročí festivalu. Koncerty probíhaly v mnoha sálech po celé Olomouci a festival byl zahájen premiérou dvou kantát: Kantáty z veselých not Pavla Čotka a kantátou Vždycky štědrá Václava Felixe. V rámci festivalu byly také vyhlašovány autorské soutěže. Tento rok to byl již šestý ročník textařské soutěže, jehož cílem bylo psát písně nebo celé cykly pro DPS, konkrétně pro sbory druhého stupně. Další soutěž spočívala v autorské sborové tvorbě pro DPS prvního stupně ZDŠ. Na tento ročník festivalu přijel dokonce sám ministr školství Milan Vondruška, který se osobně setkal se sbormistry. Ze zápisů v kronice UDPS je patrné, že sbor neustále rozšiřoval okruh svojí působnosti a postupně začínal navazovat spolupráci s mnoha dalšími DPS nejen v okolí Uničova. Dokladem tohoto tvrzení byl koncert pořádaný v Kroměříži v roce 1981 v režii 16

tamního sboru. Jednalo se o vystoupení v předvánočním čase, na kterém se podílel také Komárenský DPS. Na fotografii z koncertu je UDPS zachycen nejen se svým sbormistrem, ale také s korepetitorkou.10 Jednalo se tedy o jedno z prvních veřejných vystoupení s klavírním doprovodem. Funkce se ujala Jana Morávková, manželka Jana Morávka, významného organizátora hudebního života v Uničově, která poté navázala dlouhodobou spolupráci se sbormistrem a celým sborem. Také akce pořádaná v Kroměříži byla zakončena tradičně. Obvykle se jednalo o hromadné vystoupení všech zúčastněných sborů se společnou písní. Zde zazněly skladby Emila Straška Zpíváme míru a Eugena Suchoně Aká si mi krásná. Dalším vystoupením uspořádaným ke konci roku 1981 byl koncert „Děti rodičům“. Tento opět dokazoval rozvinutou spolupráci s mnoha DPS. Na uničovském pódiu totiž kromě domácího sboru vystoupil olomoucký DPS Campanella pod vedením Jiřího Klimeše a Kroměřížský dětský pěvecký sbor, který dirigoval Jan Štěpánek. Na vystoupení UDPS se před domácím publikem předvedli všichni dosavadní zpěváci. Zpěváci byli rozděleni podle věku do třech skupin. Bylo to první oddělení, ve kterém zpívaly děti z nejnižších ročníků ZDŠ, druhé oddělení navštěvovaly děti vyšších ročníků 1. stupně a vystoupila také hlavní část sboru, tedy děti 2. stupně ZDŠ. Všechny tři skupiny řídil i nadále sbormistr Vladimír Svozil. V programu se objevily skladby typické pro pionýry, například Pionýři jdou nebo Nám je tady krásně. Samozřejmě zaznělo mnoho lidových písní: Travička zelená, Dostal jsem koníčka, Škubejte kravičky. V programu nechyběly také ruské lidové písně, často v úpravě národních skladatelů (Dmitrij Kabalevskij – Pajdul´ja, vyjdul´ja). Závěr koncertu proběhl v obvyklé režii, a to zpěvem společných písní. Zazněla skladba Emila Straška Zpíváme míru. Tato akce se následně konala každým rokem a její pořádání se stalo v Uničově po několik let tradicí. Vstup do roku 1982 byl pro zpěváky UDPS úspěšný. Již tradičně sbor získal zlaté pásmo v soutěži Písně přátelství pořádané v Olomouci. Poprvé se sbor účastnil Koncertu DPS v sále Julia Fučíka, rovněž v Olomouci. Na programu tohoto vystoupení se podílely: mladší oddělení DPS Campanella Olomouc, DPS Úsvit při ZDŠ v Mohelnici, letohradský dětský sbor Petrklíč, olomoucké Berunky a Broučci spolu se starším oddělením Campanelly. Již na konci dubna (1982) se v Uničově opět konala Okrsková přehlídka DPS z Uničovska. Stejně jako každý rok se jí účastnily sbory z okolí (Litovel, Troubelice, Medlov, Uničov). Tento ročník přehlídky byl totiž výjimečný, neboť hostil rovněž olomouckého hudebního skladatele Pavla Klapila. Právě jeho skladbu Zvědavá sova zazpívali společně všichni

10

Příloha č. 5, fotografie sboru s korepetitorkou, s. 100.

17

účastníci přehlídky.11 UDPS se tedy postupně stával stále významnějším hudebním tělesem a zároveň samostatným organizátorem koncertů. Jedním z nich bylo vystoupení Děti dětem v Uničově. Zde se představili především Uničovští, tvořili totiž nejpodstatnější část programu. Jako hosté se koncertu zúčastnili také zpěváci z Pionýrského DPS Hradec Králové (jeho přípravné oddělení). Pokračuje také tradice koncertů Děti rodičům a účast na festivalu Svátky písní Olomouc. Tradičně se v následujícím roce (1983) konaly již známé koncerty jako Děti rodičům ve spolupráci s DPS ZŠ tř. Svornosti Olomouc, nebo Okrsková přehlídka DPS z Uničovska. Probíhala podobně jako každý rok v dubnu, avšak tohoto ročníku se zúčastnilo mnohem více sborů než v minulosti. Dříve se zde pravidelně představovaly pouze sbory z okolí. Nyní však v Uničově zpívali i sboristé ze vzdálenějších míst republiky. Mezi tradiční účastníky lze zařadit kromě domácích pořadatelů také následující DPS: ZŠ Litovel, Opletalova, Campanella, DPS PKO Olomouc. Nově jsou to například DPS: Broučci PKO Campanella, Krajský dům pionýrů a mládeže (KDPM) Hradec Králové, Berunky z Hranic, Hranický DPS, Mládí při ZŠ Litovel, Opletalova. Závěrečné vystoupení bylo opět v režii všech účinkujících sborů, v jejich podání zaznělo několik skladeb jako Píseň jarního větru, nebo Zpívala bych zpívala (Zdeněk Lukáš). V posledních letech se stalo tradicí, že každý ročník přehlídky navštívila nějaká známá hudební osobnost. Tento rok se jí účastnil textař společné písně Píseň jarního větru František Navara.12 Nový školní rok byl zahájen již klasicky, a to účastí na festivalu Svátky písní Olomouc (září 1983). Významným mezníkem pro uničovský hudební život bylo otevření nového koncertního sálu (viz kap. 2. Historie města a hudební život v Uničově, s. 3–5). Koncertní síň Uničov byla slavnostně otevřena 12. 9. 1983 a právě od té doby se v ní pořádala většina městských hudebních vystoupení. V dřívější době byl na tyto akce využíván sál uničovského kina. Ten byl sice prostorný, avšak po akustické stránce nepříliš vyhovující. První hudební vystoupení UDPS v koncertní síni proběhlo ve spolupráci s Lidovou školou umění (LŠU) 27. října. Avšak oficiální koncert k otevření uničovské koncertní síně sbor uspořádal až dne 9. 11. 1983 ve spolupráci s kolegy ze Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Sám sbormistr uvedl, že otevření koncertní síně pro něj bylo jistým impulsem, neboť v síni byla výborná akustika. Proto se snažil do tohoto prostoru zvát další pěvecké sbory, což se mu

11 12

Příloha č. 6, notový zápis písně Zvědavá sova, s. 101–102. Příloha č. 7, fotografie hudebního skladatele F. Navary, s. 103.

18

v budoucnosti opravdu dařilo. Výhodou bylo také to, že koncertní síň byla a dodnes je propojena s budovou ZŠ J. Haška. Krátce poté sbor pořádal další vystoupení, tentokrát znovu v domácím prostředí. Při této příležitosti byl oceněn jeho sbormistr Vladimír Svozil. Ten získal za dobu působení ve své sbormistrovské funkci několik ocenění. Právě v roce 1983 obdržel čestné uznání z rukou ředitele ZŠ J. Haška, Vítězslava Ptáčníka. Tímto čestným uznáním byl oceněn Vladimír Svozil. Slavnostního koncertu se účastnil celý UDPS (tj. přípravné i hlavní oddělení sboru) rovněž i hosté, šumperský DPS Motýl a DPS Campanella Olomouc. Bezpochyby nejvýznamnější akcí tohoto roku (1983) byla soutěž Písně přátelství pořádaná v Olomouci, která se konala jako každý rok v aule Právnické fakulty Univerzity Palackého. Právě tento ročník byl jubilejní, protože se konal již desátým rokem. Sbor zde již několikrát získal ocenění, avšak tento rok nešlo pouze o zlaté pásmo, jak tomu bylo v minulých letech. Děti si vybojovaly také postup do krajského kola soutěže. Tento výkon předvedli žáci mladšího oddělení, kteří zpívali ve věkovém složení dětí do jedenácti let. Soutěže se celkem účastnilo 13 soutěžních sborů, 12 z celkového počtu sborů působilo při ZŠ, pouze jeden z nich byl jiného zaměření. Jednalo se o vysokoškolský sbor Iuventas Cantans z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Předsedou komise byl Pavel Klapil, známý skladatel, jehož skladby nechyběly v repertoáru téměř všech dětských pěveckých sborů. Další kolo, tentokrát již krajské soutěže se konalo už 10. března 1984 v Domě kultury v Ostravě. Zde UDPS opět zvítězil a získal tak pro svoji školu opět zlaté pásmo. V olomouckém deníku Stráž lidu se ve čtvrtek 15. března objevila zpráva o výsledcích soutěže.13 Autor jmenuje vítěze, tj. UDPS a Iuventas Cantans. Pisatel čtenářům objasnil také další vývoj soutěže. Toto krajské kolo bylo konečným pro kategorii dětských pěveckých sborů. Iuventas Cantans však mohl postoupit do ústředního kola Písně přátelství, které se konalo v červnu v Příbrami. Bohužel kategorie DPS byla ukončena právě tímto krajským kolem. Výsledky a průběh celé akce hned několik dní poté recenzoval Břetislav Uhlář v deníku Nová Svoboda: „Výkony těles, které jsem měl možnost posuzovat, svědčí o tom, že věnovala přípravě maximální pozornost.“14

V. S. Vavříny z krajského kola. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 15. března 1984, roč. 64, č. 32, s. 4. 14 UHLÁŘ, Břetislav. Krajské kolo jubilejního ročníku soutěže Písně přátelství. Nová Svoboda, 12. března 1984, roč. 40, č. 61, s. 4. 13

19

Dále se konalo ještě několik významnějších akcí. Z tradičních vystoupení to byly například oslavy (výroční členské schůze, školní akademie, koncert k oslavě MDŽ apod.), Okrsková přehlídka DPS Uničov, také několik výchovných koncertů a akcí se zahraniční spoluprací. O posledních dvou jmenovaných typech akcí, více v dalších podkapitolách.

4.2.1. Rozvoj mezinárodní spolupráce Mezinárodní spolupráce UDPS byla spjata s účastí na festivale Svátky písní Olomouc, neboť zde se zpěváci setkávali s mnoha zahraničními sbory. Jeden z prvních takových koncertů se v rámci festivalu konal také v Uničově, 14. září 1978. V rámci festivalu u nás koncertoval bulharský sbor. Teprve na začátku roku 1983 UDPS sám organizoval koncert, na kterém spolupracoval s maďarským pěveckým sborem. Právě tato akce je jednou z prvních, kterou sbor organizoval sám. V dalších letech do Uničova přijelo zpívat velké množství zahraničních sborů. Z výčtu mnohých jmenujme například sbor z maďarského města Györ, známého termálního střediska. Koncert konající se v sále kina Družba přilákal mnoho posluchačů. Další zahraniční návštěvu Uničov uvítal již v dubnu téhož roku (1983). V rámci koncertu DPS „Děti rodičům“ vystoupil i Chlapecký pěvecký sbor Gorkij – SSSR15 pod vedením národního umělce L. A. Sivuchina. Z programu koncertu je patrné, že domácí zpěváci se snažili držet krok se sovětskými kolegy v používání ruských textů. V podání Uničovských zazněly ruské písně, jako například skladba Pirivijsa chmiljok, kterou nastudovalo přípravné oddělení UDPS, nebo písně Pajdul´ja, Pianěrskij sbor, jež zazněly v podání hlavního sboru. Avšak děti z UDPS předvedly také tradiční české lidové písně (především v úpravě českých skladatelů určených pro sbor) Komáři se ženili nebo Černé oči děte spát. Program koncertu byl tedy různorodý a zaujal i širokou veřejnost. UDPS tedy neustále rozšiřoval své kontakty v zahraničí. Již 8. září 1983 v Uničově koncertoval Dívčí pěvecký sbor Llaneli z Walesu.16 V zápětí byla uspořádána další hudební akce, tentokrát se jednalo o výchovný koncert ve spolupráci s DPS Šuly Čišinského Panschwitz-Kuckau z NDR. V dubnu roku 1984 byl odezpíván další koncert s mezinárodní účastí, tentokrát opět výchovný a ve spolupráci s chlapeckým sborem Stalowa Wola z Polska. 15 16

Příloha č. 8, fotografie chlapeckého sboru Gorkij, s. 103. Příloha č. 9, fotografie sboru z Walesu, s. 104.

20

Další rozvoj kooperace samozřejmě pokračoval i nadále. V roce 1984 se nejednalo pouze o jedno vystoupení se zahraniční účastí. Počet mezinárodních kontaktů UDPS se neustále zvyšoval. Ještě v září téhož roku se v uničovské koncertní síni odehrála akce na počest 40. výročí Slovenského národního povstání (SNP). Jako host zde vystoupil DPS státní opery z Budapešti. Vrcholem mezinárodní spolupráce v roce 1985 byl v pořadí již několikátý, tentokrát prázdninový výměnný pobyt. Jednalo se o týdenní zájezd, kdy do Uničova zavítal sbor ze Schoenbergu z NDR. Jednalo se o smíšený dětský sbor, který zde v rámci pobytu také několikrát koncertoval. Vzájemná spolupráce obou těles vyústila v koncert pořádaný 11. července 1985 s podtitulem „Přátelství“ v uničovské koncertní síni. Na závěr posluchači mohli vyslechnout německou národní píseň Klein schöner Land. Pro německé partnery byl v rámci zájezdu přichystán i mimohudební program. Zpěváci si měli možnost prohlédnout město, vypravili se také na výlet do nedaleké Olomouce. Programem byla především prohlídka historických center obou měst. Vzhledem k tomu, že německý sbor na návštěvě setrval celý týden, měly děti možnost navštívit různé turistické atrakce. Jeden z výletů dovedl účastníky do nedaleké Karlovy Studánky, kde si prohlédli jak městečko, tak přírodu a také nedaleké lázně Velké Losiny, pyšnící se zámkem, termálním koupalištěm či parkem. Spolupráce s NDR nekončila, naopak se stále prohlubovala. Ještě v červenci 1985 vyjel UDPS do Boltenhagenu v NDR. Tohoto výjezdu se zúčastnilo jeho třetí oddělení, čili výběr těch nejstarších dětí. V kronice UDPS nenajdeme nikdy předtím záznam o větším nebo podobném výjezdu, než byla právě tato cesta. Jedná se tedy o jeden z prvních velkých výjezdů uničovských zpěváků.17 Program zájezdu byl bohatý. V průběhu daleké cesty se zpěváci zastavili na prohlídku Prahy, kde se v minulosti (1983) účastnili natáčení Českého rozhlasu. Nadále pokračovaly ke svému cíli cesty. Ještě jedna zastávka čekala děti v Rostocku, poté již cestovali přímo do Boltenhagenu. Na české hosty čekal bohatý program, spojený především s rekreací u moře. Pro většinu zpěváků to bylo něco nového, a tudíž vzácného, protože nikdy předtím neměli možnost se k moři vypravit. V programu zájezdu nechyběla ani prohlídka města, děti zažily také projížďku lodí po Schwerinském jezeře a zanedlouho poté další výlet lodí, tentokrát wismarským přístavem. Zajímavostí bylo, že zkoušky na plánovaný koncert probíhaly v přírodě, jako například 28. července, kdy zpěváci zkoušeli v lázeňském parku, což muselo být velmi příjemné nejen pro děti. Sbory společně zpívaly několik koncertů, např.

17

Příloha č. 10, fotografie sboru z výjezdu do Boltenhagenu, s. 104.

21

ve slepeckém léčebném ústavu či společenském sále Fritz Reuter. Poslední akcí byl velkolepý závěrečný koncert pořádaný v lázeňském parku. Na závěr pobytu byl přichystán rozlučkový večer s hudebním rozloučením i spoustou akcí pro děti. Podle slov bývalých členů sboru tento výjezd znamenal opravdu mnoho pro celý UDPS. (viz rozhovor s Michaelou Michnovou, s. 80).

4.2.2. Spolupráce se sbory z ČSSR

Uničovští zpěváci spolupracovali s mnoha sbory z okolí i celé republiky, což bylo patrné již z historie 70. i 80. let. Se spoustou z nich se pravidelně setkávali v rámci různých přehlídek a soutěží. Okruh sborů byl velmi široký, jednalo se o hudební tělesa různé úrovně, od komornějších sborů z vesnic přilehlých k Uničovu (Troubelice, Medlov) přes početně větší hudební tělesa z olomouckého kraje (Litovel, Olomouc, Šternberk) až po širší spolupráci s přerovským, hranickým, kroměřížským či královéhradeckým sborem. Nechyběly ani kontakty se Slovenskem, příkladem je spolupráce s komárenským sborem. V dubnu 1983 byl pořádán koncert v muzeu v Hradci Králové, kterého se rovněž účastní Uničovští. Konal se v režii DPS Krajského domu pionýrů a mládeže (KDPM) Hradec Králové, který dirigovala Helena Chrobáková. Tento sbor vznikl až v roce 1981 a zpívaly v něm mladší děti, tj. žáci 1. až 3. tříd. Do zpěvu se zapojily také některé děti předškolního věku, musel být tudíž vybrán vhodný repertoár právě pro tuto věkovou skupinu. Veřejnost si mohla vyslechnout skladby od známých tvůrců, např. Ilji Hurníka – Večerní písnička, Jaroslava Křičky – Kocour – polka, Zajíček nebo Eduarda Douši – Počítadlo. UDPS se představil s velmi širokým repertoárem, předvedl jak lidové písně ruské, a především české, v úpravách Milana Uherka, tak umělé písně českých autorů (Pavla Klapila, Jaroslava Smolky, Jiřího Temla) i zahraničních skladatelů (Sergeje Prokofjeva, Alexandra Nikolajeviče Ostrovského). V roce 1983 sbor vycestoval také do Velkého Týnce u Olomouce, kde se v rámci spolupráce s tamním sborem zúčastnil koncertu ve společenském domě, dále v rámci oslav VŘSR koncertoval například v Hranicích na Moravě. S hranickým DPS spolupracoval již několik let. V červnu téhož roku do Uničova zavítal také DPS MěDPM Prievidza ze Slovenska. Hned v září proběhl výměnný pobyt a UDPS navštívil své slovenské kolegy na konci září roku 1984. Program této cesty byl z velké části věnován zpěvu, konalo se hned několik koncertů. Avšak děti se také seznámily s městem a okolím. V průběhu cesty 22

navštívily hrad Buchlov nebo zámek Bojnice. V Prievidzi neunikla pozornosti dětí ani zoologická zahrada. V rámci tohoto výjezdu sbor také několikrát koncertoval, 28. září to byla hlavní akce, jednalo se o koncert dětských sborů v Domě osvěty v Prievidzi. Další den následovaly dva výchovné koncerty pořádané pro děti tamější ZŠ. Večer se našel také prostor pro zábavu členů sboru i jejich vedoucích. Pro děti byla uspořádána společná diskotéka, vedoucí sborů výjezd zakončili posezením. Tento zájezd byl dokladem toho, že spolupráce se slovenskou stranou bude pokračovat i nadále.18 Na začátku každého nového školního roku (září 1984) bylo již tradičně pořádáno soustředění UDPS. Tentokrát se jednalo o zkoušení všech tří pěveckých oddílů v Hraničních Petrovicích. Cíl tohoto výjezdu byl jasný. Bylo potřeba připravit se především na festival Písně přátelství. V minulosti zde sbor získal zlaté pásmo a v tomto ročníku soutěže jej chtěl znovu obhájit. Již tradičně se v září roku 1984 konal festival Svátky písní Olomouc. Sbor se každoročně účastnil koncertu v sekci Děti dětem. Koncertoval například společně s pěveckými sbory ZŠ Litovel, Opletalova a ZŠ Olomouc, tř. Svornosti. Všechny sbory spolupracovaly na provedení písně hudebního skladatele Jana Seidla Miluji. Každý rok totiž festival hostil některou z hudebních osobností. Nejinak tomu bylo i v tomto ročníku. Společné provedení písně Miluji19 si v sále kina Pohraniční stráž v Olomouci vyslechl i sám autor Jan Seidl. Právě toto společné vystoupení mohl dirigovat sbormistr UDPS Vladimír Svozil. V předvánočním čase byl v uničovské koncertní síni uspořádán koncert ve spolupráci s šumperským DPS, jehož sbormistrem byl Alois Motýl. Dále se sbor účastnil klasických výročních akcí, jako byla například Městská konference v Uničově, celozávodní konference Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP) Uničovských strojíren, oslavy MDŽ v Uničově, celoměstské oslavy Dne učitelů. Již tradičně se v Olomouci (1984) konal Koncert dětských sborů k MDŽ. UDPS se podílel na programu, vystoupení bylo pořádáno ve spolupráci s olomouckým chlapeckým sborem, Skřivánkem KHDS nebo Campanellou, Olomouc. Oslavy MDŽ však probíhaly všude, nejinak tomu bylo i v Uničově. V rámci městských oslav (1984) byl také uspořádán koncert, avšak tentokrát znovu ve spolupráci se šumperským DPS. Právě toto hudební vystoupení se stalo výjimečným hned z několika důvodů. Velký význam měla akce pro první oddělení UDPS. Bylo to totiž jejich první veřejné vystoupení. Na své premiérové akci se děti předvedly například několika skladbami Leoše Švagery (Táto kup mi pejska, Vlak). Hostem vystoupení byl také olomoucký skladatel Jan 18 19

Příloha č. 11, fotografie z pobytu na Slovensku (27. 9. – 30. 9. 1984), s. 105. Příloha č. 12, notový zápis písně Miluji, s. 106.

23

Vičar, jenž je autorem cyklu Zpíváme si, který provedli zpěváci třetího oddělení UDPS. Spolupráce se šumperským sborem však pokračovala i nadále. V dubnu roku 1985 byl pořádán k příležitosti 40. výročí osvobození ČSR, který se konal v Kulturním domě v Šumperku. Účinkovaly zde sbory z okolí, tj. hlavní sbor šumperského dětského sboru (Okresního domu pionýrů a mládeže – ODPM a LŠU Šumperk), Růžové děti šumperského DPS (přípravný sbor šumperského DPS). Dále se zde UDPS setkal také s přáteli ze Slovenska. Šumperským hostem byl také Priebojníček (ODPM Prievidza), se kterým UDPS navázal spolupráci již před několika lety. Dále zde vystupoval i krnovský dětský sbor (MěDPM Krnov) nebo tachovský dětský sbor. Na závěr koncertu zazněla již tradičně píseň Zpíváme míru od Emila Staška. V rámci regionální spolupráce byla na konci dubna roku 1985 opět pořádána také Okrsková přehlídka dětských sborů z Uničovska. Té se již tradičně účastnilo mnoho sborů z okolí, avšak jejich počet oproti minulým ročníkům neustále stoupal. Tentokrát se přehlídky účastnily DPS: ZŠ Medlov, ZŠ Dlouhá Loučka, ZŠ Troubelice, ZŠ Štěpánov, ZŠ Litovel, ZŠ Uničov – tř. Pionýrů, ZŠ Uničov – U Stadionu, ZŠ Uničov – Jaroslava Haška a všechna oddělení UDPS. Tento výčet účinkujících sborů svědčí o narůstající oblibě sborového zpěvu a neustálém zakládání nových DPS při ostatních základních školách. Akce však byla výjimečná i z jiného důvodu. Právě zde se mladší členové UDPS představili v novém oblečení. Kroj nejmenších zpěvaček se skládal z červených sukní s kšandami“, bílých halenek a bílých punčoch. Chlapci si na vystoupení oblékali černé kalhoty a bílou košili. Ve velmi podobném kroji vystupovalo i druhé oddělení. Jediným rozdílným prvkem byly sukně, které byly v tomto případě bez kšand“. Bohatá celorepubliková spolupráce pokračovala. Dalším společným koncertem bylo vystoupení k 40. výročí osvobození, pořádané v Koncertní síni Uničov v květnu roku 1985. S výjimkou všech oddělení UDPS se představilo ještě několik hostů. Byly to děti z přerovského DPS a také členové DPS Orebáček LŠU Třebechovice, s nimiž již sbor několikrát úspěšně koncertoval a udržoval tak rozvinutou a úspěšnou spolupráci. Významným hostem koncertu byl také Leoš Švagera, který již Uničov při slavnostních hudebních událostech několikrát navštívil. V této době působil jako významný hudební skladatel v oblasti sborového zpěvu a na koncertě vyslechl několik svých písní. Pro Orebáček však tento koncert nebyl jediným, kterého se v Uničově zúčastnil. Sbor zde strávil dva dny v rámci výměnného pobytu. Dle zvyklostí byl uspořádán výchovný koncert pro žáky 2. až 4. ročníku ZŠ J. Haška, své kolegy si přišli poslechnout i zpěváci prvního oddělení UDPS. Pro hosty byl 24

přichystán také zábavný program v rámci rozvíjení přátelství mezi dětmi. O měsíc později se konal další výměnný pobyt, tentokrát však vycestovali Uničovští do Třebechovic, kde na ně na oplátku čekal netradiční program, jak hudební, tak mimohudební. Konal se samozřejmě koncert těchto dvou sborů s názvem „Hurá prázdniny“ a na závěr zazněly společné písně Prázdninová a Přátelé zeleného údolí. Podtitul koncertu je dosti výstižný, akce se totiž konala v červnu roku 1985, kdy již byly děti naladěny především na dvouměsíční prázdniny, které je zanedlouho čekaly. Pro děti byly přichystány také kulturní zážitky. Navštívily nejznámější památky v okolí, jako například Třebechovický betlém, a prohlédly si také nedaleký Hradec Králové.

4.2.3. Výchovné koncerty

Již v roce 1983 nalezneme v kronice UDPS první zmínky o pořádání výchovných koncertů. Jak již vyplývá z názvu, jednalo se vždy o vystoupení adresované dětem, nejčastěji žákům ZŠ. První koncert s tímto zaměřením byl uspořádán v Týništi. V rámci tohoto vystoupení mohli mladí posluchači slyšet mnoho skladeb, od lidových písní typu Černé oči děte spát, přes umělé písně, až po ruské písně jako Pjaduľja. Další výchovný koncert byl pořádán 20. dubna 1983 v Uničově a proběhl za spolupráce s Chlapeckým sborem z Gorkého – SSSR. Jednalo se o dvě vystoupení, první určené pro děti 1. stupně ZŠ, druhé z nich pro děti 2. stupně ZŠ. Další z plejády těchto koncertů, který byl pořádán ve spolupráci se slovenským partnerem DPS z Prievidzi, byl výchovný koncert pro žáky 3. a 4. tříd. Koncert byl určen pro děti ostatních uničovských ZŠ, U Stadionu a ZŠ Pionýrů. Výchovné koncerty byly také často pořádané ve spolupráci se zahraničními tělesy (viz podkapitolu Rozvoj mezinárodní spolupráce, s. 20). Dále se tomuto typu koncertů již budeme věnovat v rámci jiných kapitol, neboť právě výchovná funkce těchto vystoupení byla následně velmi rozšířena. Staly se tedy jistou tradicí, postupem času se jednalo také o koncerty náborové.

25

5. Historie UDPS v 2. polovině 80. let

5.1. Proměny UDPS a jeho složení

Na počátku druhé poloviny 80. let se v základní organizaci sboru nezměnilo téměř nic. Fungoval jako doposud, mírně se lišily pouze počty žáků. Nepatrně přibylo dětí v druhém oddělení, ale jinak vše zůstalo stejné. Udržela se také obvyklá míra koncertování, která se pohybovala většinou kolem třiceti akcí za školní rok. Činnosti sboru nadále pokračovaly, stejné je také to, že na začátku každého školního roku bylo uspořádáno soustředění. V září roku 1985 odjel UDPS zkoušet do rekreačního střediska nedaleko Šternberka, do Hraničních Petrovic. Jelikož se počet dětí nepatrně zvýšil, soustředění proběhlo ve dvou termínech. Děti tedy byly rozděleny podle ročníků. Jejich cíl byl jasný, bylo třeba se připravit na mnoho následujících vystoupení. Část veřejných vystoupení UDPS probíhala opět v režii dobových zvyků. Sbor se stále účastnil mnoha obvyklých akcí, jako byly výroční schůze, zahájení a ukončení školního roku, výročí VŘSR, oslavy k výročí Uničovských strojíren apod. Další akce, které sbor organizoval a současně se jich účastnil, se týkaly spolupráce s domácími a zahraničními sbory. Sbor v rámci těchto akcí nadále pořádal především výměnné pobyty, které si však kladly určité požadavky také na rodiče žáků. Děti, které přijely v rámci výměnného pobytu, byly ubytovány v rodinách členů UDPS. Stejně to fungovalo také v případě ostatních výjezdů. Žáci byli ubytováni v rodinách svých kolegů. Některé z jejich potřeb samozřejmě zajišťovala škola (především část stravování, dopravu, kulturní i hudební program), zbytek nutností, jako nocleh a základní stravování, již zajišťovaly rodiny. První změna přišla v roce 1986, kdy se nepatrně mění organizace. Změny se týkaly především druhého oddělení UDPS. Složení oddělení zůstalo stejné, opět se skládal ze členů tří uničovských základních škol: ZŠ J. Haška, ZŠ Pionýrů a ZŠ U Stadionu. Řady těchto zpěváků však byly rozšířeny o kolegy ze ZŠ Medlov. Změnilo se také vedení sboru. Funkci hlavního sbormistra přebrala Marta Rábková, místo pomocných sbormistrů bylo obsazeno dalšími učiteli, především Jarmilou Svozilovou a Vladimírem Severou. Třetí oddělení sboru navštěvovaly nyní pouze děti druhého stupně všech základních škol. Zkoušek ani koncertů 26

se již neúčastnili žáci středních škol, jako tomu bylo v minulosti. Aktivita a iniciativa sboru však neutichla, opět si udržoval obvyklý počet vystoupení a spolupráci se zahraničními i domácími sbory. Na začátku školního roku (září 1987) přichází téměř neparná novinka. V rámci prvního oddělení zpívají nejmladší žáci ZŠ J. Haška, kteří měli od počátku daleko blíže k hudbě. V rámci školní hudební výchovy totiž došlo ke změně a právě oni spadali do kategorie žáků s rozšířenou výukou hudební výchovou (RVHV). Projekt rozšířené hudební výchovy byl na škole spuštěn v roce 1986. Oproti ostatním ZŠ v Uničově byl tedy kladen větší důraz na hudební vzdělávání. V tomto školním roce se jednalo o žáky z 2. A., kteří měli první příležitost vystoupit na veřejnosti 6. listopadu roku 1987. V tomto termínu se totiž konal Koncert dětských sborů na počest 70. výročí VŘSR a v rámci oslav MČSP, kde se žáci poprvé představili s písní Mecheche racků.

5.2. Svátky písní Olomouc

Již v dřívější době se sbor snažil především o dobrou přípravu na festival Svátky písní Olomouc, kterého se účastnil pravidelně již několik let. Stejně jako každý předešlý rok se zpěváci podíleli na programu přehlídky v sekci Děti dětem, jež se tentokrát konala ve společenském sále Domu kultury Sigma v Olomouci v září roku 1985. V rámci festivalu byl připraven bohatý kulturní program. Tato akce hostila nejen zahraniční zpěváky, ale také význmané představitele hudebního života. V rámci obvykle pořádaných seminářů se konaly například praktické ukázky práce se sborem, do kterých se zapojovala také tělesa ze zahraničí. Festivalu se obvykle účastnilo mnoho sborů, například olomoucká Campanella, brněnská Kantiléna, Kühnův sbor Praha, stejně jako hosté ze zahraničí (Bulharsko, NDR, SSSR). V deníku Stráž lidu vychází zpráva o konání tohoto festivalu: „Mezi účastníky letošního XIV. festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc 1985 byly rovněž tři sbory, které reprezentovaly svým uměním vysokou úroveň dětského sborového zpívání v našem okrese. DPS Campanella, PKO Olomouc, Uničovský dětský sbor ZŠ Haška a Městského domu pionýrů a mládeže a Olomoucký chlapecký sbor PKO.“20 Tato zpráva dokazovala především míru uznání, kterou si sbor v minulých letech získal, a to jak v očích veřejnosti, tak v zorném VIČAR, Jan. Přehlídka radosti. Domácí sbory na festivalu. Stráž lidu obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 10. září 1985, roč. 65, č. 106, s. 4. 20

27

poli odborníků. Nejen podle redakce Stráže lidu byl UDPS hodnocen velmi pozitivně a současně se zařadil mezi tři nejvýznamnější sbory v okrese, což bylo zajisté považováno za velký úspěch. Nejznámější olomoucký sborový festival měl však pokračování. Koncerty se nekonaly pouze v Olomouci a nejbližším okolí. V rámci festivalu Svátky písní Olomouc proběhlo i několik vystoupení v uničovské koncertní síni. S výjimkou domácích zpěváků, kteří se předvedli v plném obsazení (koncertovala všechna tři oddělení UDPS), se představili především hosté ze zahraničí. Tentokrát to byl Dětský sbor DP Bruno Kühna Gotha z NDR a také ženský sbor z Bulharska. Již tradičně se v rámci festivalu pořádaly besedy a setkání s významnými osobnostmi. Do Uničova tentokrát z nedaleké Olomouce zavítal Leoš Švagera. Nebyla to jeho první uničovská návštěva, v rámci různých hudebních oslav se zde účastnil již několika akcí v minulosti. Nyní měl skladatel možnost vyslechnout své skladby v provedení UDPS. Jednalo se o písně Vlak, Táto kup mi pejska a Rýmované hádanky. Program festivalu Svátky písní Olomouc 1985 se přesunul také do několika dalších měst v kraji. Uničov tedy nebyl jediný, jenž se ujal pořádání koncertů. Mnoho akcí bylo zorganizováno základními školami v Olomouci, zbytek vystoupení například v Litovli nebo Velkém Týnci. Nejčastěji se jednalo o výchovné koncerty, pořádané pro žáky tamějších škol. Ihned po úspěšném ukončení koncertu v Uničově ve spolupráci s německými a bulharskými zpěváky byla pořádána další akce, provázaná nitkou tohoto festivalu. Tentokrát to nebyla akce pro veřejnost, jednalo se o výchovný koncert pro žáky ZŠ J. Haška, 5. – 7. ročníky. Hostem byl Prešovský dětský sbor ODPM se sbormistryní Evou Zacharovou. Ten vznikl již roku 1976 a účastnil se mnoha festivalů jak na Slovensku, tak v Česku. Doma pravidelně získával nejvyšší ocenění na mnoha soutěžích. V kronikovém záznamu z tohoto koncertu nalezneme také reprodukci festivalového plakátu, který vytvořil akademický malíř František Bělohlávek.21 Pro účastníky festivalu byl v Olomouci připraven také bohatý kulturní program. Všichni zúčastnění měli možnost zhlédnout například premiéru filmu Pohlaď kočce uši. Dále byla na programu prohlídka historického centra města a také chrámu sv. Mořice. Zde mohli návštěvníci obdivovat jeho dominantu, Englerovy varhany.

21

Příloha č. 13, festivalový plakát, s. 106.

28

5.3. Spolupráce se sbory z ČSSR

Již z minulé kapitoly věnované historii sboru je patrné, že UDPS za svoji existenci navázal kontakt s mnohými sbory v Československu. Stejným způsobem se vyvíjel i nadále a v rozšiřování kontaktů opět pokračoval. Mezi první nově navázanou spolupráci na počátku roku 1985 lze zařadit především součinnost s Těchonínským dětským pěveckým sborem. Výjezd do Těchonína podniklo pouze druhé oddělení UDPS, a to v počtu cca padesáti zpěváků. Jak již bylo zmíněno v předešlých kapitolách, druhé a třetí oddělení sboru působilo v úzké spolupráci. Tohoto výletu se tedy účastnilo i několik dětí zpívajících ve třetím oddělení. Mnozí zpěváci navštěvovali obě pěvecké skupiny zároveň a uměli tak dle potřeby daný repertoár obou oddílů. Jak se již stalo tradicí, každý výjezd sboru byl spojen i s mimohudebním programem. Děti opět zhlédly nejzajímavější místa v okolí Těchonína, navštívily například Jablonné nad Orlicí, kde si prohlédly centrum, dále pokračovaly do Letohradu a také k památníku a rodnému domu Pavla Jilemnického. Spolupráce s tímto sborem pokračovala i následně, zanedlouho tj. o měsíc později, 16. listopadu 1985 se konal výměnný pobyt těchotínského sboru, který zavítal do Uničova na společný Koncert v rámci oslav 68. výročí VŘSR a Měsíce československo-sovětského přátelství (MČSP). Tento sbor však nebyl jediným hostem uničovských oslav. Hudební program významně podpořil také Krnovský dětský sbor Domu pionýrů a mládeže (DPM) Krnov, který 15. listopadu přijel taktéž na výměnný pobyt. Společná snaha těchto dvou hudebních těles ve spolupráci s UDPS vyústila ve společný koncert uspořádaný v koncertní síni. Domácímu publiku se představili zpěváci z druhého a třetího oddělení domácího sboru. Tato akce byla také reflektována v tisku, a to jak v periodiku Uničovský kovák, tak v olomouckém deníku Stráž lidu. Právě do městského časopisu přispěl článkem sbormistr Vladimír Svozil, který akci hodnotil velmi pozitivně.22 Spolupráce s krnovskými zpěváky byla neustále rozvíjena, v dubnu 1986 vyjel uničovský sbor na výměnný pobyt právě do Krnova. Zanedlouho, 15. května 1987, oplatili Krnovští návštěvu v Uničově. Zde se společně sešli, aby svým zpěvem uctili přerovského hudebního skladatele Leoše Švageru.23

22 23

SVOZIL, Vladimír. Sál tleskal dětem. Uničovský Kovák, 12. prosince 1985, roč. 33, č. 24–25, s. 3. Příloha č. 14, fotografie hudebního skladatele Leoše Švagery, s. 107.

29

Výměnných pobytů v Krnově tedy proběhlo hned několik a UDPS se tam účastnil mnoha koncertů. V rámci každého z výjezdů byly pořádány také výchovné koncerty. Výjimkou nebyl ani červen 1987. Ihned v dopoledních hodinách zpívaly sbory dětem z tamější organizace Domu pionýrů a mládeže (DPM). Tohoto zájezdu se neúčastnil celý sbor, jednalo se pouze o druhé oddělení a také o mladší děti z třetího oddělení. Slavnostní koncert byl pořádán nejen ve spolupráci s Krnovským dětským sborem, se kterým se uničovští zpěváci pravidelně potkávali také na přehlídkách a soutěžích, jako byly Písně přátelství nebo Okresní soutěž DZUČ. Na koncertě vystupoval také Dívčí sbor Pedagogické školy v Krnově a UDPS zde vystoupil rovněž s rozmanitým programem. Jejich spolupráce pokračovala i v následujících letech, již o rok později se v Krnově konal další společný koncert v podobném obsazení jako minulý rok. Tyto krnovské akce se tedy staly také jistou zvyklostí a jejich udržování trvalo ještě několik následujících let. Již po několikáté se UDPS zúčastnil okresní soutěže dětských sborů Písně přátelství, která se konala na začátku nového kalendářního roku, a to v lednu 1986. Účast uničovského sboru byla každoroční. Do soutěže se zapojilo několik oddělení UDPS, a to hned v několika kategoriích. Soutěžily v kategorii 2. A. Jednalo se o výběrové začínající pěvecké sbory. V počtu 62 zpěváků ze všech základních škol, Gymnázia a SPSŠ Uničov, zapůsobil sbor na porotu a získal tak zlaté pásmo. V rámci soutěže bylo vyhlášeno ještě několik kategorií, jedna z nich byla zaměřená na mladší zpěváky (šlo o školní sbory do 11 let). Zde opět uspěli také zpěváci z Uničova. V této sekci soutěžil DPS Jar. Haška (tedy část UDPS MěDPM při ZŠ J. Haška), který od poroty získal nejvyšší možné ocenění, a to zlaté pásmo s postupem do krajského kola. Právě tuto cenu sbor v minulosti již jednou získal a znamenala pro něj také postup do krajského kola soutěže pořádaného v Ostravě. Sbor tak obhájil již jednou získané ocenění a potvrdil svoji dobrou úroveň i v tomto roce (1986). Avšak úspěch zaznamenali také ostatní zpěváci z Uničova. DPS ZŠ U Stadionu získal v té samé kategorii stříbrné pásmo. Ani touto cenou ale neskončil seznam úspěchů uničovských zpěváků. V kategorii 1. B., určené pro školní sbory, soutěžilo také starší oddělení DPS ZŠ J. Haška, jež získalo rovněž zlaté pásmo. DPS ZŠ tř. Pionýrů nakonec obdržel stříbrné pásmo. Celkem porota udělila pět ocenění uničovským zpěvákům, což byl zcela určitě mimořádný úspěch. Pro část DPS ZŠ J. Haška však tato soutěž neskončila. V březnu roku 1986 soutěžil v krajském kole pořádaném v Ostravě. Zde se předvedl v kategorii 1. A., jež se zaměřovala opět na zpěváky do 11 let. Děti ze ZŠ J. Haška zde opět musely předvést skvělý výkon, jinak by nemohly obhájit v pořadí již druhé zlaté pásmo. Ani tento úspěch však nebyl konečným 30

mezníkem v působení sboru na této soutěži. Do festivalu se sbor pravidelně zapojoval i v následujících letech a svoji výbornou úroveň neustále potvrzoval skvělými výkony. Hned na dalším ročníku tohoto festivalu (1987) se totiž historie opakovala a sbor znovu získal nejvyšší ocenění, stejně jako tomu bylo již v minulých letech. Probojoval se přes okresní kolo opět do krajské soutěže. Tentokrát však kronika UDPS ukázala, že sbor se stal zároveň úplným vítězem kategorie, neboť získal titul absolutního prvenství v Severomoravském kraji. Uničovský dětský sbor MěDPM a ZŠ J. Haška soutěžil v kategorii II. A. a jeho soupeři byli například DPS Skřivánek LŠU Havířov-město, DPS Jitřenka ODPM Pionýrů Frýdek-Místek, „Áčko“ ZŠ Svinov a ZŠ Klegova. Sbormistr UDPS Vladimír Svozil se spolu se svým sborem věnoval také oblasti hudební pedagogiky a rozšiřování moderních metod práce s pěveckým sborem. Potvrzuje to kronika UDPS. V říjnu roku 1986 se totiž v uničovské koncertní síni konala dosud ojedinělá akce. Jednalo se o ukázky práce s dětským sborem. Byla určena pro učitele hudební výchovy z celého okresu Olomouc. Sbormistr a jeho zpěváci tedy předvedli různá hlasová cvičení a možnosti práce s písněmi. Vladimír Svozil pro tuto příležitost vybral skladby Se zpěvem a smíchem, Pirivijsa chmiljok, Rorando coeli a Dona nobis pacem. Na skladbě Dona nobis pacem předvedl sbormistr práci s kánonem, tato metoda je stejně tak dobře využitelná v rámci výuky HV. Oproti tomu Pirivijsa chmiljok je typem ruské lidové písně a práce s ní by mohla být rovněž ideální právě pro činnost ve školní hudební výchově. Akce se účastnili především žáci ZŠ J. Haška a část třetího oddělení UDPS, ve které zpívaly i děti ostatních ZŠ. Nadále

pokračuje

také

spolupráce

s přerovským

sborem,

který

přijel do

Uničova na tradiční vánoční koncert. Zanedlouho, tj. na konci února roku 1987, se stěny uničovské koncertní síně opět rozezněly. Tentokrát UDPS spolupracoval se svými kolegy hudebníky z Uničova. Konala se totiž zajímavá akce, a to Koncert vítězů soutěže LŠU a Medailon národního umělce Oldřicha Flosmana. V první části vystupovali žáci LŠU, kteří získali nejvyšší ocenění v rámci okresního kola soutěže. Ve druhé části vystoupení vyjádřili mladí hudebníci poctu hudebnímu skladateli Oldřichu Flosmanovi, který se vystoupení také osobně zúčastnil. Po ukončení programu koncertu proběhla také beseda s tímto významným hostem a autorem. Z jeho díla byla předvedena skladba Žert pro dvoje housle a klavír, Variace na starou francouzskou píseň v podání smyčcového orchestru LŠU a dále Pět lidových hanáckých písní, které zazpíval UDPS ve spolupráci s Ženským pěveckým sborem a za doprovodu smyčcového orchestru. Jednalo se tedy o pět hanáckých písní v úpravě již

31

jmenovaného skladatele s názvy: Měla sem milého, My červený pantlečke, Či só hode, O Čelčec, Za tó našó stodolenkó. Asi po dvouměsíční přestávce od posledního výjezdu se sbor opět vydal na cesty. Tentokrát zamířil do Letohradu na pozvání sborů při tamější ZŠ. Hned 3. dubna 1987 se konal koncert ve spolupráci několika pěveckých sborů. V domácím prostředí se této akce účastnilo hned několik těles a to Ženský komorní sbor ZV ROH, DPS Petrklíč ZŠ Letohrad, DPS Sedmihlásek ZŠ Letohrad. Mezi hosty nepatřil pouze UDPS, ale také sušický dětský sbor. Jednalo se tedy opět o spolupráci sborů, které se před nedávnou dobou sešly na pionýrském táboře v Tarnowitzu v NDR. Nyní tito hosté podnikli jednodenní výjezd s tradičním programem. Šlo o kulturu a nepochybně také hudbu. Ve večerních hodinách se všechny sbory představily veřejnosti na společném koncertě. V podání UDPS zaznělo několik skladeb z pera významných českých sborových tvůrců. Do programu byly také zařazeny klasické skladby (Wolfganga Amadea Mozarta), lidové písně (v úpravách Petra Ebena nebo Oldřicha Flosmana) a skladby soudobých tvůrců (Jana Vičara, Pavla Klapila). Nadále pokračuje také tradice Okrskové přehlídky dětských sborů, která byla v Uničově pořádána již několik let. Právě tato akce z května 1987 byla výroční, neboť se jednalo již o desátý ročník. Za dobu existence přehlídky se změnilo mnoho věcí v její organizaci i struktuře. Při prvním ročníku okrskové přehlídky pořádané v Uničově se jednalo spíše o malou akci, na které se sešlo několik sborů z okolí. Nyní tomu bylo jinak. Celá přehlídka byla rozdělena do tří částí. V první z nich se představily sbory z okolí, několik oddělení UDPS, dále sbory při základních školách v Medlově, Šternberku, Dlouhé Loučce nebo Troubelicích. V druhé části přehlídky se představily i sbory ze širšího okolí, s výjimkou domácích zpěváků to bylo několik souborů z Litovle nebo Velkého Týnce. Ve finální části přehlídky se představili zpěváci ze vzdálenějších míst republiky a zahraničí, mezi které patřil Petrklíč ZŠ Letohrad, Orebáček LŠU Třebechovice nebo Plamínek, školní dětský sbor (ŠDS), či dětský sbor z MLR. Sbor nadále udržoval kontakty se stávajícími kolegy, dlouhodobá spolupráce se rozvíjela i se šumperským dětským sborem nebo z výše jmenovaným Orebáčkem z Třebechovic. Spolupráce s nimi byla dlouholetá a v rámci utužování přátelských vztahů se sbory vzájemně navštěvovaly každým rokem a společně pořádaly nespočet koncertů jak v Uničově, tak v mnohých městech po celé republice. Je třeba zmínit, že sbor také pravidelně koncertoval na

32

společenských akcích určených například pro invalidy nebo seniory. Tyto koncerty se staly tradicí a byly pořádány pravidelně, přibližně jeden až dva za každý školní rok. Z mnoha uničovských koncertů vyniká ten pořádaný 13. května 1988. Představil se zde kromě domácích také krnovský dětský sbor a královéhradecký sbor Jitro. Program se skládal z mnoha zajímavých skladeb soudobých autorů regionální sborové tvorby. Nejčastěji tedy sálem zněly písně Mojmíra Zedníka, Leoše Švagery nebo Pavla Klapila. Atmosféru tohoto koncertu, a hlavně kulturních událostí pořádaných dosud v Uničově, vystihuje úryvek článku z periodika Stráž lidu: „Město Uničov se v poslední době stává známým nejen svými strojírnami, ale i čilým kulturním životem, v němž největší kulturní ohlas získává hudba. Nasvědčují o tom i uznalá slova dr. Václava Holzknechta v Rudém právu i v dalších periodicích. Zdá se, že Uničovští získávají své koncertní obecenstvo s velkou předvídavostí, neboť do báječného akustického sálu přivádějí nejen dospělé, ale i děti, které zde mají příležitost k vlastním vystoupením. Takový byl i jubilejní koncert k dvacetileté činnosti sboru.“24 Dne 29. května roku 1988 podniká uničovský sbor cestu do Brna. S kolegy z brněnské Kantilény se uničovští zpěváci setkali již na několika festivalech a soutěžích. Brněnští sboristé již v minulosti zavítali do Uničova, kde přijeli svým zpěvem obohatit koncert DPS, který se konal na počest osvobození města. Vystoupení se odehrálo 24. dubna 1988 v koncertní síni, kde se spolu s Kantilénou představilo třetí oddělení UDPS. Účast Brněnských na tomto koncertě nebyla jediným pokračováním v úspěšné spolupráci obou sborů. Hned v květnu vyjíždí uničovští zpěváci na jednodenní výlet do Brna. V rámci tohoto výjezdu na ně čekal nejen bohatý hudební, ale také kulturní program. Při pobytu měly děti možnost navštívit nejznámější brněnská místa, mezi ně je možno zařadit například prohlídku hradu Špilberk či návštěvu pavilonu Anthropos, který dnes patří pod správu Moravského zemského muzea v Brně. Podvečerní čas byl samozřejmě věnován hudebnímu vystoupení. Toho se, s výjimkou obou jmenovaných sborů, účastnil i zahraniční host. Jednalo se o dětský sbor Cantemus z Maďarské lidové republiky (MLR), který se v následujících dnech účastnil také několika vystoupení v Uničově a začínal tak navazovat spolupráci nejen s UDPS (viz kap. 5.4. Zahraniční spolupráce, s. 37).

BUREŠOVÁ, A. Bohatý kulturní život v Uničově: víc než zpívání. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 28. května 1988, roč. 68, č. 61. s. 4. 24

33

V polovině roku 1988 sbor opět vyjel na soustředění. Tentokrát se děti vydaly do Cakova. To je rekreační středisko nedaleko Senice na Hané, které funguje pro potřeby různých sborů dodnes. Jedná se o první soustředění pořádané právě zde. Tuto skutečnost zmiňuji právě proto, že Cakov se stal od tohoto roku dějištěm dalších soustředění sboru. Mnoho bývalých i současných členů rádo vzpomíná na tyto společné výjezdy (viz rozhovor se Šárkou Jonášovou, s. 85 a Michaelou Hartlovou, s. 87). Cakov je totiž příjemné a klidné místo vhodné nejen ke zkouškám. V rámci jakéhokoli výjezdu byl obvykle uspořádán program, kterého jsme se jako tehdejší zpěváci vždy rádi účastnili. Hlavní náplní naší činnosti byl sice sborový zpěv, který byl mnohokrát doplněn také o hry s hudební tematikou, ale našel se čas i na jinou formu zábavy. Sbormistr a celý kolektiv vedení sboru se pokaždé snažili o zařazení zajímavých her, které byly součástí večerního i denního programu. Účastnili jsme se také turistických výletů do okolí, různých soutěží a společných posezení u táboráku. Pro mě osobně to byly bezpochyby jedny z nejpříjemnějších chvil strávených ve sborovém kolektivu. Mimo to však probíhala soustředění i jinde, například v roce 1988 se sbor vydává také do Rychnova nad Kněžnou. Na konci roku se 1989 se poprvé zúčastnil i soustředění ve spolupráci s dalším pěveckým sborem. Sbor udržoval i nadále přátelské vztahy s výše jmenovanými tělesy, sbor z Tachova přijel dokonce na výměnný pobyt, pokračuje spolupráce se sbory v okolí, s olomouckým, krnovským, trnavským sborem a mnoha dalšími. V květnu roku 1989 se uničovští zpěváci vydali opět do Šumperka, s tamějším dětským sborem spolupracovali již mnohokrát, a to pravidelně každý rok. Od 12. do 14. května 1989 byla pořádána Krajina zpěvu, s podtitulem Šumperské dětské sborové dny.25 Jednalo se o setkání různých pěveckých sborů, účastnil se ho výběr DPS z širokého spektra. Setkaly se zde tělesa různé úrovně a zpěváci různého věku. Představily se sbory působící při mateřských školách, základních školách prvního i druhého stupně a také sbory téměř profesionální úrovně. Jednalo se o festival s mezinárodní účastí, své umění přijely předvést také sbory z Maďarska a NDR. Samotní pořadatelé v předmluvě k festivalu vyslovili následující přání: „Doufáme, že právě toto sousedství různých rovin může být velice užitečné. Nejen ukáže, odkud až kam se dá směřovat, ale především, co se dá na jednotlivých úrovních dokázat při zachování co nejintenzivnějšího pocitu radosti ze zpěvu.“26 Tato akce se v následujících letech pořádala pravidelně. Program Příloha č. 15, brožura k festivalu Krajina zpěvu, s. 107. Brožura s názvem Krajina zpěvu (podtitul Šumperské dětské sborové dny) byla vydána u příležitosti konání festivalu, který se uskutečnil 12. – 14. května 1989 v Šumperku. 26 Brožura festivalu s názvem Krajina zpěvu (Šumperské dětské sborové dny) vydaná v květnu 1989. 25

34

festivalu byl opět nabitý. Veřejnost mohla zhlédnout nespočet koncertů jak domácích tak zahraničních sborů. Představily se sbory ze Šumperka, Krnova, Těchonína, Zábřeha či Uničova. Ze zahraničních těles to byli již zmiňovaní hosté z Maďarska a NDR. Hudební program však nevytvářeli pouze členové pěveckých sborů. Slavnostního zahájení i dalších koncertů se účastnily rovněž dechové orchestry nebo mažoretky. Pro mnoho podobných festivalů bylo typické také pořádání seminářů, které prohlubovalo poznatky sbormistrů a jejich vzájemnou spolupráci. Ve stejné režii probíhala také Krajina zpěvu. Několikrát bylo uspořádáno společné posezení všech sbormistrů a také některé semináře. Na děti čekalo v rámci kulturního programu například vystoupení s názvem Edward. Jednalo se o zpracování bláznivých her, písniček a říkanek Edwarda Leara, které předvedli členové loutkového divadla C z nedalekých Svitav. Celý tento festival byl samozřejmě velkou událostí nejen pro hostující sbory, ale také pro domácí. Není divu, že tato tematika zajímala také tisk, který informoval o konání celé akce a také poskytnul čtenářům několik fotografií z festivalu, jako například pohled na společné vystoupení sborů ze závěru akce nebo pohled na slavnostní průvod pořádaný k poctě festivalu.27 Právě k příležitosti konání Šumperských sborových dnů vznikl také památeční pohled, na kterém najdeme píseň, jež byla napsána k příležitosti vzniku festivalu. Jejími autory jsou Luboš Sluka (hudba) a Václav Fischer (text).28 Účast UDPS na tomto festivale se v následujících letech stala tradicí a sbor se akce účastnil i následující léta.

5.4. Zahraniční spolupráce Již v minulé kapitole byly zmíněny styky sboru s mnoha pěveckými tělesy z NDR. Nejinak tomu bylo i do budoucna. Uničovský dětský pěvecký sbor totiž v květnu roku 1986 hostil pěvecký sbor ze Saalfeldu. Jeho členové se v Uničově zdrželi pět dní a v průběhu času, který zde strávili, na ně čekal bohatý program. V rámci zájezdu byl samozřejmě pořádán slavnostní koncert, jehož hostem byl také hudební skladatel Mojmír Zedník.29 Ten dokonce v minulosti věnoval uničovskému sboru píseň s názvem Zámek ze šlehačky. Pro hosty byl připraven i kulturní program, a to prohlídka historického centra Uničova či výlet do Karlovy Studánky a na Praděd.

Krajina zpěvu. Naše slovo, 24. května 1989, roč. 39, č. 11, s. 3. Článek nebyl podepsán. Příloha č. 16, píseň Krajina zpěvu, tištěná ve formě pohledu, s. 108. 29 Příloha č. 17, fotografie hudebního skladatele Mojmíra Zedníka, s. 108. 27 28

35

V letních měsících roku 1986 sbor opět pořádal zahraniční výjezdy. Na počátku dvouměsíčních prázdnin uničovské děti vycestovaly do Saalfeldu, kde se zdržely necelý týden. Tento výjezd byl organizován formou pionýrského tábora, což bylo dosud považováno za netradiční, neboť všechny minulé cesty byly oficiálně vedeny jako výměnné pobyty. Tato změna v organizaci proběhla právě kvůli finančním příspěvkům, neboť na pobyt v pionýrském táboře dostali rodiče příspěvek. V rámci výjezdu sbor také několikrát koncertoval, první vystoupení se konalo již 1. července v zámecké koncertní síni. Hudební program pochopitelně zajišťovaly tyto dva sbory. Uničovské děti vystoupily s bohatým repertoárem, který zahrnoval jak klasické skladby (Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Jan Campanus Vodňanský), tak lidové (české, moravské, ruské i německá) a samozřejmě umělé písně (P. Eben, M. Zedník, P. Klapil ad.). Na děti také čekalo bohaté kulturní vyžití, například výlet do Weimaru, kde zhlédly zámek, Schillerův dům, anebo Goethův zahradní domek a spoustu dalších památek, následný výlet do nedalekého města Saalburg, kde si mnohé z nich poprvé vyzkoušely také projížďku lodí. Další výjezd do NDR byl pořádán v srpnu téhož roku, tj. 1986. Jednalo se o sdružení mladých pionýrů na mezinárodním pionýrském táboře „Mathias Thesen“ v Tarnewitzu. Šlo o mezinárodní tábor, kde se ke vzájemné spolupráci shromáždilo několik sborů z NDR (Schönberg a Greifswald) a také z Československa (Uničov, Sušice a Letohrad). Táborový program byl samozřejmě velmi bohatý, jak po stránce poznávací, tak i hudební. Sbory odezpívaly celkem čtyři velké koncerty, které se konaly na několika místech po celé NDR. Většina z nich však probíhala v příjemném venkovním prostředí, což bylo vcelku neobvyklé a pro zpěváky příjemné (viz rozhovor s Michaelou Michnovou, s. 82). Jednalo se například o amfiteátr v areálu pionýrského tábora nebo koncert v Schönbergu v přírodním památkovém amfiteátru. Závěrečný galakoncert poté proběhl v sále Fritz Reuter. Děti zhlédly mnoho turisticky lákavých míst, např. města Boltenhagen, Wismar nebo Schwerin, nechybělo také koupání v moři a mnoho společných večerních programů.30 Zájezdů do NDR bylo ještě několik, vesměs se jednalo o akce podobného typu. Výměnné pobyty byly realizovány pravidelně, děti z NDR také mnohokrát zavítaly do Uničova. Spolupráce mezi těmito dvěma stranami probíhala ještě několik následujících let, výjezdů se konalo podobné množství jako v již zmiňované etapě historie sboru. Následně navštěvovali uničovští zpěváci například kamarády z dětského pěveckého sboru Klütz.

30

Příloha č. 18, fotografie před táborem, s. 109.

36

O těchto zahraničních výměnných pobytech samozřejmě v hojné míře informovalo také mnoho deníků regionálního typu, které hovořily o vhodnosti této mezinárodní spolupráce a kladně hodnotily především její rozvoj. V květnu roku 1988 do Uničova v rámci mezinárodní spolupráce opět přijel sbor ze Saalfeldu. V rámci partnerství tyto dva sbory uspořádaly společný koncert a následný výměnný pobyt. Důkazem jejich rozvinuté spolupráce a výborné organizace každého zájezdu je například korespondence, kterou nalezneme v kronice UDPS. Z ní je patrné, že oba sbormistři udržovali kontakt formou dopisů.31 Z těch je již na první pohled zřejmé, že sbormistři měli dopředu přesnou představu o organizaci celého vystoupení a rozestavění obou sborů, především z akustických důvodů. Bylo třeba mít naplánovaný celý výjezd. Např. vrcholem závěrečných koncertů byl zpěv společných písní. Právě tato výborná organizace přispívala k neopakovatelné atmosféře, kterou tamější společnost pokaždé ocenila (viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 82). Jak již bylo zmíněno výše, tyto výměnné zájezdy se staly tradicí, jejich program byl tedy vždy podobný. O několik měsíců později vyrazili uničovští zpěváci opět na návštěvu NDR. Okruh zahraniční spolupráce se významně rozšířil v roce 1989. V květnu se totiž UDPS vydal na výměnný pobyt do Maďarska (MLR), přesněji do města Ujfehertó. V rámci tohoto výměnného pobytu proběhlo opět několik koncertů, mimo jiné také různé výlety zaměřené na poznávání okolí města a jeho nejvýznamnějších památek. Maďarské děti také zanedlouho poté zavítaly do Uničova, a tak pokračovala úspěšná spolupráce i nadále. V uničovské koncertní síni proběhlo za účasti obou sborů několik koncertů. Byly to jak výchovné koncerty, tak vystoupení určená pro veřejnost. Rokem 1989 tedy započala mezinárodní spolupráce, která se postupně rozvíjela a pokračovala až do zániku UDPS roku 2006. Avšak UDPS navazoval i další kontakty. V rámci festivalu Svátky písní Olomouc se totiž v Uničově 7. července 1989 konal pro veřejnost dosud nevídaný koncert. S výjimkou domácího sboru zde účinkovali pouze zahraniční hosté. Byl to dětský sbor Schönberg, který do Uničova přijel z NDR, Kehrwieder – dětský sbor ze Söhlde z Německé spolkové republiky (NSR) a také Estornels, dětský sbor města Sant Guim Friexenet ze Španělska. Posledním hostem tohoto slavnostního koncertu byl sbor Kurekell z Estonska. Z výčtu je tedy patrné, že se jednalo o sbory ze vzdálenějších míst. Účast sborů z těchto zemí byla něčím 31

Příloha č. 19, korespondence sbormistrů, s. 109–111.

37

výjimečným a právě tento fakt se podepsal také na vysoké účasti veřejnosti. Tato akce tedy byla novinkou nejen pro posluchače, ale především pro uničovské zpěváky; kteří měli možnost navázat kontakt s dětmi z takto vzdálených zemí. V termínu od 13. do 30. července 1989 se sbor účastnil v pořadí již několikátého výjezdu. Tentokrát uničovské děti absolvovaly dalekou cestu do Bulharska, kde je opět čekal bohatý program hudební i kulturní. Sbor pobýval ve městě Tolbuchin na výměně u tamějšího mládežnického sboru. V blízkosti města bylo uspořádáno několik společných koncertů s bulharským sborem, například koncert k otevření pionýrského tábora v Balčiku a mnoho dalších. Pobyt se neobešel ani bez kulturního a relaxačního programu. Děti navštívily tamější delfinárium nebo botanickou zahradu.32 Tato spolupráce, kterou UDPS navázal, pokračovala i v dalších letech, děti tedy udržovaly přátelské vztahy se svými kolegy jak z Maďarska, tak z Bulharské lidové republiky (BLR). Koncerty byly pořádány jak v Bulharsku, tak v Maďarsku či Československu. Jednalo se o vystoupení, která byla určena veřejnosti, ale také o výchovné koncerty. Těch proběhlo při každém výjezdu sboru hned několik. Je třeba podotknout, že právě tyto akce se zahraniční účastí byly v Uničově vždy velmi oceňovány. Většina vystoupení pěveckého sboru se konala, především z akustických důvodů, v koncertní síni. Ta byla vždy plně obsazená, což můžeme vidět i na fotografiích, a publikum zpěváky často odměňovalo dlouhým potleskem (viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 82). Dokladem další spolupráce byl například koncert uspořádaný v Uničově 19. října 1989, na jehož programu se podíleli uničovští zpěváci s kolegy s dětského sboru Žuravinka z Minska v Bělorusku.

32

Příloha č. 20, památeční pohled na město Albena, s. 111.

38

6. Historie UDPS v 1. polovině 90. let 6.1. Proměny UDPS a jeho složení

Na počátku 90. let se v základní organizaci nezměnilo téměř nic (počty dětí, správa). Sbor si udržel stejný název a jeho struktura se také nijak neproměnila. Jedinou novinkou, která je patrná již po nahlédnutí do kroniky, byl snížený počet vystoupení. To bylo do jisté míry zapříčiněno změnou režimu. Již nebyl zájem o vystoupení k oslavě svátků spjatých především s komunistickou ideologií. Celkové uvolnění situace se podepsalo nejen na sboru, ale také na celé společnosti. Pro děti vyvstaly nové možnosti, neboť se výrazně rozšířil okruh dětské zájmové činnosti. Sborový zpěv kladl nároky na pravidelnost, zodpovědnost a spolupráci žáků, proto někteří žáci z tělesa odešli za zájmem jiným. Zásadní změna v organizaci a také správě sboru nastala v roce 1991, kdy se opět proměnila situace na ZŠ J. Haška. Jelikož v roce 1986 škola spustila projekt rozšířené výuky hudební výchovy (RVHV), o sborový zpěv začal být daleko větší zájem než v minulosti, a škola tak získala dostatek zpěváků. Ve sboru tedy opět zpívaly pouze děti navštěvující ZŠ J. Haška. Jednalo se především o zpěváky ze tříd s RVHV, což se následně projevilo také na kvalitě sboru. Ten se tak více osamostatnil, a dokonce u správy ZŠ získal samostatný účet,

ze

kterého

čerpal

finanční

prostředky potřebné

k výjezdům

a koncertování. Finanční výlohy sboru z části začali hradit také různí sponzoři. Tento počin, tedy projekt RVHV, se zdá být nepříliš významným, avšak pro sbor znamenal velké změny. Zpěváci se nyní začali řadit do jiné soutěžní kategorie. Sbor již nebyl typickým školním sborem; soutěžil teď v kategoriích II, rozlišených rovněž podle věku dětí. ZŠ J. Haška byla druhou školou v republice, která se mohla pyšnit zřízením RVHV. S nápadem přišel samotný sbormistr Vladimír Svozil. Plán však bylo třeba prosadit na ministerstvu školství. S tím mu pomohl Ladislav Daniel, sám autor myšlenky RVHV na školách. Jedním z důvodů, proč L. Daniel doporučil právě UDPS byl prostý. Sbor si jej získal svojí uměleckou úrovní. Na společných sborových akcích se setkávalo velké množství těles různé kvality. Avšak UDPS byl považován za důstojného partnera sboru při ZŠ Svornosti, která byla první školou v republice realizující projekt RVHV. Dobrá úroveň sboru tedy pomohla právě ke zřízení tohoto projektu na škole a otevřela tak dětem 39

i sbormistrovi nové možnosti práce. RVHV se týkala všech tříd. Z každého ročníku byla vždy jedna třída (A.) s rozšířenou výukou HV. S uvedením RVHV do osnov školy souvisel také vznik Komorního chlapeckého sboru. Projekt RVHV se v té době rozvíjel ve spolupráci s LŠU. Ta chtěla vybudovat mládežnickou dechovku, a proto si kladla podmínku přijmout do první třídy velké množství chlapců. První ročník tedy v daném roce navštěvovalo 20 chlapců a 5 děvčat. Právě z těchto mladých zpěváků následně vznikl chlapecký komorní sbor. Bylo to v době, kdy tito chlapci navštěvovali 5. třídu ZŠ (rok 1991). Sbor však působil pouze krátkodobě, a to po dobu základní školní docházky těchto chlapců, kteří si i za tak krátký čas dokázali podmanit publikum. Na začátku roku 1992 se chlapecký komorní sbor dočkal i jednotného oblečení. V kronice sboru nalezneme první zmínky o tvorbě nových krojů pro chlapce. Jednalo se pouze o nové kalhoty, které nechávali vyučující záměrně ušít. Jinak se kroj jako tradičně skládal z bíle košile, černých kalhot a společenských bot.33 Na začátku září roku 1995 lze pozorovat menší, téměř nepatrnou změnu. Hlavní sbormistři byli i nadále stejní. Přípravné oddělení vedla Marie Mathonová, která již sbor dirigovala mnoho let předtím. Od září roku 1995 se však proměnil kolektiv jejích spolupracovníků, jenž se rozšířil o dvě pomocné sbormistryně. Těmi byly učitelky hudební výchovy na ZŠ J. Haška Eva Machová a Renata Melicheriková. Tato pomoc při organizaci a pravidelných zkouškách měla pozitivní vliv na chod celého sboru. Pro hlavní sbormistryni to znamenalo více času, který mohla věnovat zkouškám. Pomocní sbormistři s dětmi pracovali průběžně a hlavně ve fázi nácviku písní byla jejich pomoc velmi důležitá. Děti totiž zpočátku zkoušely po jednotlivých hlasech. Každý ze sbormistrů se tedy mohl věnovat jednomu hlasu, což značně urychlilo nácvik skladeb. Podobně vypadala situace i v hlavním oddělení UDPS. Hlavním sbormistrem byl nadále Vladimír Svozil, avšak s organizací mu opět pomáhala Renata Melicheriková. Počty dětí zůstaly podobné jako v letech minulých, přípravné oddělení navštěvovalo cca 75 dětí, hlavní oddělení čítalo okolo sedmdesáti zpěváků. Repertoár sboru byl opět široký, zahrnoval skladby různého typu.34 V polovině roku 1996 se objevila další odlišnost. V soupisu dětí navštěvujících UDPS nalezneme jednu zajímavost. V předešlých letech se sbor skládal ze čtyř především dívčích

33 34

Příloha č. 21, fotografie chlapeckého sboru a jejich krojů, s. 112. Příloha č. 22, repertoár obou oddělení sboru na školní rok 1995/1996, s. 112.

40

hlasových skupin. Nyní se k nim přidaly ještě hlasy chlapecké. V tomto období se jednalo pouze o malou skupinku chlapců ze ZŠ a asi tři chlapce z gymnázia. Celkově bylo zpěváků osm. I v minulosti někteří chlapci ve sboru zpívali. Byli vesměs žáky ZŠ J. Haška, kteří navštěvovali třídy s RVHV. Od září roku 1997 se opět změnila organizace sboru, ovšem nejednalo se o závažné proměny. Přípravné oddělení UDPS se začalo dělit na dvě samostatné skupiny. Nejmladší děti, tedy žáci navštěvující 2. ročníky ZŠ J. Haška, utvořily samostatné těleso. Muselo také vzniknout nové pojmenování. Děti tedy vystupují stále jako přípravné oddělení UDPS, avšak

s podtitulem

Bábrlata.

Starší

zpěváci přípravného

oddělení

si

vysloužili

pojmenování Červánek, a toto oddělení navštěvovaly děti 3. a 4. ročníků ZŠ J. Haška. I když byly děti rozděleny podle věku, nadále tato dvě oddělení vzájemně spolupracovala a také společně koncertovala.

6.2. Spolupráce s domácími sbory

I když politická situace přinesla pro celou společnost spoustu novinek, především politické uvolnění, tradice a spolupráce dětských pěveckých sborů byla udržována i nadále. Partnerství UDPS s některými hudebními tělesy tak pokračovalo i v 90. letech. Jednalo se například o krnovský dětský sbor. Koncerty pořádané ve spolupráci s krnovskými dětmi byly považovány za velmi vydařené již několik let. Pokračovala však spolupráce s mnoha dalšími tělesy, jako byl například královéhradecký, šumperský, kladenský, zábřežský nebo již zmíněný krnovský DPS. Tradičně se roku 1990 konala také Okrsková přehlídka DPS. V kronice sboru nalezneme první zmínku o účasti na koncertu pořádaném DPS ZŠ Olomouc, Heyrovského. Jednalo se o třetí setkání, které se uskutečnilo posledního května roku 1990 v budově jmenované ZŠ v Olomouci.35 Sbor se tohoto festivalu v následujících letech účastnil pravidelně, a proto se tato akce nesmazatelně zapsala do programu akcí UDPS po mnoho dalších let. V roce 1990 bylo pořádáno také mnoho výchovných koncertů, ať už ve spolupráci s již zmiňovaným

krnovským, letohradským sborem

či DPS z Jablonného nad Orlicí.

35

Příloha č. 23, pozvánka na koncert pořádaný v Olomouci, ZŠ Heyrovského, s. 113.

41

Každý rok byly pořádány také vánoční koncerty, těch sbor pořádal velké množství, vystupoval buď sám, nebo ve spolupráci s dalšími sbory či základní uměleckou školou. Právě vánoční akce byly veřejností považovány za velmi působivé. Tento fakt doložilo mnoho názorů, a to jak starších tak mladších posluchačů. Bývalá zpěvačka sboru uvedla, že si koncertů v předvánočním čase vážila daleko více než běžných koncertů. Děti totiž svým zpěvem obohacovaly nejen hudební život, ale podporovaly také všudypřítomnou vánoční atmosféru.36 Následně, tedy od roku 1994, pak začal pěvecký sbor spolupracovat také s uničovským ženským sborem, uničovským komorním sborem, mužským sborem Haná a smyčcovým orchestrem ZUŠ. Tato spolupráce vyústila ve vánoční koncerty, na kterých mohli uničovští posluchači slyšet Českou mši vánoční Hej mistře Jakuba Jana Ryby.37 Ta se s malými přestávkami v Uničově provozovala a stále provozuje dodnes. Děti mši zpívaly spolu s celým kolektivem uničovských hudebníků pravidelně, a to jak v předvánočním čase, tak přímo v rámci půlnoční mše ve farním kostele v Uničově. Stejně tak pokračovala i tradice výchovných koncertů, při níž děti spolupracovaly s mnoha dalšími sbory, jak se zahraničními, tak s domácími. V roce 1991 se v Uničově konala také Přehlídka dětských sborů, byl to její XIV. ročník. Byla již klasicky rozdělena do třech kategorií. V první z nich se představily děti, které byly v tomto oboru začátečníky. Jednalo se o začínající sbory z okolí Uničova, mezi nimi například vystoupil sbor uničovské zvláštní školy. V druhé části se představily DPS, které již několik let koncertovaly. Mezi ně patřil například litovelský sbor, olomoucký sbor působící při ZŠ Heyrova, sbor z Valašské Polanky, Přerova, mezi nimi se přehlídky účastnili i domácí. Článek v Hanáckých novinách mluví za vše: „Hostitelský uničovský sbor s Vladimírem Svozilem měl pak obtížný úkol vytvořit finále po tak perfektním vystoupení. Jejich výkon však potvrdil, že patří k nejlepším v našem okrese i kraji.“38 Na ní se představil uničovský sbor i jeho chlapecká část. Tato přehlídka se konala i následující léta a její pořádání se v Uničově stalo tradicí. Byla to akce čistě přehlídkového typu. Tradicí se postupně stávalo také pořádání koncertů ke dni matek. První byl datován 14. května 1991. Právě tento typ koncertů se udržel až do dnešní doby, ještě v roce 2013 si uničovští zpěváci v koncertní síni opět připravili program k oslavě svátku matek. UDPS však tvořil pouze součást celého programu. Akce byla v minulosti pořádána ve spolupráci Viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 80. Příloha č. 24, pozvánka na Českou mši vánoční Hej mistře, s. 113. 38 FRIEDL, Leoš. Z uničovské přehlídky pěveckých sborů: Zpívaná vyznání. Hanácké noviny (nezávislý deník), 1991, roč. 2, (přesné číslo nedohledáno, šlo o konec měsíce května). 36 37

42

s uničovským ženským sborem a často také s krnovským sborem. To samé platilo o koncertech vánočních či jarních. Jejich značná obliba způsobila, že byly pořádány každým rokem. Tato tradice je v Uničově podporována i v dnešní době, přestože pěvecký sbor se kompletně změnil, jak po stránce vedení, tak složení sboru. Na konci roku 1991 se UDPS poprvé vypravil na zajímavou akci. Jednalo se o premiérovou účast na X. Mezinárodním festivalu dětských pěveckých sborů (soutěž celostátního typu), pořádaném v Pardubicích v termínu od 11. do 13. října. Akce se účastnil sbor v plném obsazení, odděleně se však představila chlapecká část sboru (Komorní chlapecký sbor UDPS). Byla to první akce, kde se chlapci vyznamenali. Uničovské noviny přinesly v prosinci roku 1991 zprávu o úspěchu celého Uničovského dětského pěveckého sboru i Komorního chlapeckého pěveckého sboru ze ZŠ J. Haška. Komise hudebníků při organizaci Artama Praha doporučila právě tyto sbory k účasti na národní soutěži školních dětských sborů. Chlapecký sbor byl také pověřen zahájením celého festivalu. Jejich úvodní vystoupení bylo přijato s velmi pozitivními ohlasy. Celá soutěž znamenala velký úspěch jak pro chlapce, tak pro celý uničovský sbor.39 Děti si z této soutěže odvezly dvě zlatá pásma, která jistě nebylo jednoduché získat v tak obrovské konkurenci. Dalšími účastníky byly již v té době známé sbory jako Gaudium a Zvoneček z Pardubic, Severáček z Liberce, Mladost z Prahy, ze zahraničních sborů se představil také například Chlapecký sbor střední umělecké školy E. Balsisa Klaipeda z Litvy. Z uvedených účastníků soutěže je patrné, že konkurence byla velká, a tudíž byl tento úspěch do velké míry oceněn jak odborníky, tak i širokou veřejností. Sbor totiž soutěžil v jiné kategorii než v jeho dosavadní historii. Byla to kategorie školních dětských sborů, avšak s rozšířenou výukou hudební výchovy. V rámci festivalu se konala ještě jedna zajímavá soutěž. Jednalo se o anketu, ve které mohli posluchači festivalu hodnotit výkony sborů, které zde vystupovaly. Děti rozhodovaly, který DPS získá titul nejsympatičtějšího sboru festivalu.40 Ještě na počátku září roku 1992, se sbor opět vydává na soustředění, jehož cíl byl tentokrát více než jasný. Děti potřebovaly zkoušet cyklus Jana Seidla nazvaný Národ v písni. Ten měly předvést na několika koncertech v rámci uničovského hudebního festivalu. Jednalo se o akci pořádanou Klubem přátel hudby (KPH) v Uničově. Hudební program, který si děti připravily, obsahoval písně: Ó růžičko, Ani vy to sobě, Když sem

SVOZIL, Vladimír. Zlatá pásma pěveckých sborů z národní přehlídky v Pardubicích. Ojedinělý úspěch: Uničovské zahájení. Uničovské noviny, 12. 12. 1991, roč. 1, č. 9–10, s. 5. 40 Příloha č. 25, anketa dětského diváka o nejsympatičtější sbor, s. 114. 39

43

plela len, Hory, doly či Travička, které na prvním vystoupení zazněly v doprovodu Pražského dechového kvinteta. Bylo to vlastně první provedení tohoto programu, a to dvakrát ve stejný den. Nejdříve na výchovném koncertě a následně na vystoupení pro veřejnost pořádaném v Uničově 21. září 1992. O den později se sbor se stejným repertoárem představil také na koncertě pořádaném v Mohelnici opět v rámci již zmiňovaného festivalu. Dne 3. dubna roku 1993 se v Uničově konala další dosud neobvyklá akce. Je tedy zřejmé, že UDPS se v hudební oblasti proslavil nejen svými koncertními úspěchy v rámci soutěží. Začínal být také známým pořadatelem mnoha sborových akcí. Jednou z nich byla Regionální postupová soutěž pro severní a střední Moravu, z ní vítězné sbory postupovaly na 3. ročník Národní přehlídky školních dětských sborů v Pardubicích. Zde se představilo cca 20 školních sborů, které předvedly své umění v rámci čtyř soutěžních kategorií. Postup do dalšího kola soutěže vybojoval domácí Komorní chlapecký sbor z Uničova. Jednalo se znovu o velký úspěch. Avšak ne jediný, neboť UDPS získal zlaté pásmo v kategorii 2. B. (kategorie sborů s rozšířenou výukou hudební výchovy) a jeho přípravné oddělení získalo stříbrné pásmo. V kronice sboru jsou zapsány také poznámky k organizaci této soutěže. Z nich je patrné, že organizátor musel věnovat mnoho pozornosti a času této přípravě. Ještě před začátkem celé akce se konaly dvě jednání v Praze, jedno poté ještě v Olomouci. Bylo třeba mimo jiné dohodnout termíny, rozeslat pozvánky a mnoho dalších organizačních věcí. Muselo být také zajištěno vhodné prostředí, prostory k pořádání akce takového rozsahu a samozřejmě zajištění ubytování a stravování pro hosty. To vše bylo finančně velmi náročné. Sám sbormistr k financování sboru uvádí následující: „Na významné celostátní akce jsme získali finanční prostředky z grantů ministerstva kultury. Týká se to krajských postupových přehlídek školních DPS, celostátních přehlídek sborů s RVHV a celostátních přehlídek školních DPS. Neobešlo se to bez finančních pomoci sponzorů a finančních prostředků vlastního sboru.“41 Další ročníky této regionální soutěže byly v Uničově pořádány i v následujících letech, od roku 1994 to bylo v rámci Uničovských dětských sborových dnů (viz následující kapitolu Uničovské dětské sborové dny). Chlapecký sbor, který si vybojoval postup do dalšího kola soutěže i tentokrát, se zanedlouho, tj. v červnu roku 1993, zúčastnil již

41

Pozn. Citace z rozhovoru se sbormistrem Vladimírem Svozilem, s. 93.

44

podruhé Národní přehlídky dětských sborů v Pardubicích, kde opět obhájil nejvyšší ocenění, a to zlaté pásmo. V polovině roku 1993 se konal ještě jeden koncert, významný pro UDPS. Ten totiž právě touto akcí oslavil své 25. výročí od založení. Koncert se konal v uničovské koncertní síni 4. června a veřejnosti se představila všechna oddělení UDPS, nechyběli ani zahraniční hosté. Velmi rozvinuté přátelství s maďarským sborem z Nyíregyházy se odrazilo ve vzájemných návštěvách a dlouholeté spolupráci. Právě maďarské děti tedy pomohly vytvořit sváteční a slavností atmosféru jubilejního koncertu. Sbor však nebyl jediný, kdo měl důvod k oslavě. Město Uničov totiž v roce 1993 slavilo výročí 780 let od svého založení. K této příležitosti dětský sbor koncertoval ještě několikrát, a to 22. června na oficiálních oslavách, kdy byl uspořádán Slavnostní večer k 780. výročí založení města. Zde zaznělo v podání UDPS a orchestru ZUŠ Otvírání studánek Bohuslava Martinů. Podruhé, tj. 24. června, spolupracoval sbor na Slavnostním koncertě ZUŠ rovněž k 780. výročí založení města. Těmto regionálním vystoupením se sbor věnuje i v dalších letech, příkladem bylo vystoupení v podobě dětského muzikálu. Jednalo se o muzikál s názvem Ptačí festival od Františka Gausseho. Produkce programu byla rozložena do několika vystoupení, která se odehrávala v rámci jednoho týdne. Celkem děti předvedly šest koncertů s tímto programem, vždy však pro jiné publikum. Muzikál byl určen jak pro veřejnost, tak pro uničovské mateřské školy, rodiče i pro všechny žáky ZŠ J. Haška.

6.2.1. Uničovské dětské sborové dny

První záznam o této akci, která Uničov na mnoho let proslavila, pochází z roku 1994. Soutěž a přehlídka byla jistě největší a organizačně nejnáročnější akcí celého školního roku. Jelikož se stala oblíbenou, její organizování se v Uničově stalo dlouhodobou tradicí. Její první ročník se konal v rozmezí 7. – 9. května 1994, což dokládá první zmínka v kronice UDPS. V rámci Uničovských dětských sborových dnů bylo uspořádáno několik dílčích akcí. První z nich byla Okresní přehlídka dětských sborů z okresu Olomouc. V Uničově již byla pořádána několikrát, letos se konal již XVII. ročník. Zúčastnilo se jí asi 15 dětských sborů, jejichž jednotlivá vystoupení byla rozdělena do tří bloků. Sbory, které se účastnily této přehlídky, se ve večerních hodinách mohly předvést i uničovské veřejnosti na koncertu DPS.

45

Byl to například dětský sbor Bodo působící v Olomouci nebo sbor Gymnázia Uničov a mnoho dalších. To byl tedy program z nesoutěžní přehlídky, která se uskutečnila 7. května. Jak již bylo řečeno, těmito koncerty uničovské sborové dny nekončily. Hned následující den se jak porotci, tak diváci dočkali jejich pokračování. Následoval druhý den festivalu, jehož náplní bylo 1. kolo Celostátní přehlídky dětských sborů z RVHV. Organizace i struktura byla velmi podobná dnu předchozímu. Na programu této sekce se podílelo 15 sborů, jejichž vystoupení byla z organizačních důvodů rozdělena do dvou bloků. Ve večerních hodinách byl opět uspořádán koncert sborů, které se představily v dopolední přehlídce, avšak večer v jejich podání zazněl zkrácený program. Tato přehlídka byla specifická a odlišovala se od akcí klasických školních sborů. Sbory s RVHV se vyhraňovaly do zvláštní kategorie. Pátrala jsem po tom, proč se celá přehlídka konala právě v Uničově a čím si UDPS zasloužil takovou poctu. Vysvětlení je jednoduché. Učitelé, kteří vyučovali hudební výchovu na školách s RVHV, museli projít souborem různých seminářů. Na jednom z posledních seminářů byl sbormistr V. Svozil požádán, zda by neuspořádal nějakou společnou akci speciálně pro sbory s RVHV. Právě proto následně probíhala v rámci Uničovských dětských sborových dnů Celostátní přehlídka dětských sborů s RVHV. Proběhlo jich v součtu deset až jedenáct ročníků. Porota této soutěže byla shodná s porotou regionální postupové přehlídky (Alois Motýl, Milan Uherek, Jaroslava Macková ad.). Poslední festivalový den byl věnován závěrečné přehlídce. Byl to 4. ročník Regionální postupové přehlídky ze střední Moravy. Celá tato akce byla rozdělena na čtyři soutěžní kategorie, ve kterých se celkem představilo 16 pěveckých sborů. Jednotlivá komorní tělesa žáků UDPS účinkovala v několika kategoriích. Soutěžní kategorie byly rozděleny podle věku a zaměření dětí. Většinou se rozlišovala přípravná část, tedy děti prvního stupně, a hlavní část, děti druhého stupně ZŠ. Dělení také podléhalo dalšímu kritériu. Děti s rozšířenou výukou hudební výchovy (RVHV) nesoutěžily ve stejné kategorii, jejich výkony nemohly být srovnávány s obyčejnými školními pěveckými sbory. V kategorie s označením I. soutěžily děti běžných školních sborů. Ty byly rozděleny podle věku na A, B. Kategorie II se tedy naopak zaměřovala na sbory s rozšířenou výukou HV. Kategorie byly rozděleny opět podle věku na A, B. Všechna tři oddělení uničovského sboru zaznamenala úspěchy. Zvlášť účinkovalo přípravné oddělení UDPS v kategorii II. A., ale také hlavní sbor UDSP v kategorii II. B. Účastnil se také chlapecký komorní sbor soutěžící ve stejné kategorii. Každá z výše jmenovaných sekcí sboru vybojovala zlaté pásmo, což byl pro zpěváky velký úspěch. Jelikož

46

šlo o postupovou přehlídku, její vítězové měli možnost postoupit do dalšího kola, tedy národní přehlídky, která se konala v Krásné Lípě. Obdobně se celý festival sborových dnů konal i v budoucnu. Hned o rok později se dokonce v téměř totožném čase odehrál další ročník. V roce 1995 se sborové dny v Uničově konaly podruhé a v rámci nich se opět odvíjel program jednotlivých přehlídek. Celá akce byla samozřejmě podporována z více stran. Hlavním organizátorem byla ZŠ J. Haška, avšak s financováním bylo třeba pomoci. Proto akci finančně podpořilo také město Uničov. Celostátní přehlídku dětských sborů ze ZŠ s RVHV podporoval mimojiné školský úřad (ŠÚ) a Středisko informatiky a služeb školám (SISŠ) Olomouc. Nejinak tomu bylo také u Regionální postupové přehlídky školních dětských sborů ze střední Moravy. Tu však, s výjimkou všech výše jmenovaných institucí, podporovala také odborná organizace Artama Praha a jejím vyhlašovatelem bylo Ministerstvo kultury (MK) ČR a Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ČR.42 Uničovské dětské sborové dny byly následně pořádány každý rok. Jejich tradice sahala až do dob mého působení v dětském pěveckém sboru. Zapátrala jsem tedy ve svých vzpomínkách a vzpomněla si, jak náročné bylo pořádání akce takového rozsahu. V první řadě jsme věnovali svůj volný čas zkouškám, a to vcelku pravidelně, každý týden, několik hodin. Před důležitým vystoupením byly často pořádány také výjimečné zkoušky. Ty jsme jako děti velmi oceňovali, neboť jsme místo výuky mohli zkoušet se sborem a věnovat se tak naší zálibě. Sborové dny byly samozřejmě po organizační stránce nejnáročnější akcí pro celý kolektiv pracovníků ZŠ J. Haška. Nejen náš sbormistr, kterého jsme v době konání sborových dnů kvůli jeho vytíženosti téměř neviděli, ale také spousta dalších vyučujících se podílela na organizaci a zajišťování vhodných podmínek. Byli to samozřejmě vyučující hudební výchovy, s výjimkou V. Svozila například M. Mathonová, vedoucí sbormistryně přípravného oddělení UDPS. Ani zde však nekončí výčet lidí, kteří se podíleli na organizaci. Byli to v podstatě všichni učitelé a převážně provozní pracovníci školy, kteří si vzali na starosti organizaci sborů. Nejvíce práce bylo vždy při příjezdu jednotlivých sborů. Se sbory, které působily v okolí Uničova, nebylo mnoho starostí, neboť přijely pouze na jeden den. Avšak u sborů ze vzdálenějších míst ČR bylo třeba vyřešit jejich ubytování a rozdělení do jednotlivých tříd ZŠ J. Haška, ve kterých účastníci festivalu přespávali. O stravování se starala především školní jídelna (tedy další provozní pracovníci školy). Z časových důvodů

42

Příloha č. 26, program Uničovských dětských sborových dnů, 1995, s. 114.

47

byly tyto dny velice náročné, avšak když koncertní síní zazněly v podvečer posledního rozlučkového koncertu hlasy tolika dětí, myslím, že to vynahradilo veškeré starosti, které se s pořádáním této akce pojily. Poslední, rozlučkový koncert se vždy nesl v rámci velkolepé atmosféry. Vzpomínám na zakončení jednoho ročníku, kdy členové asi deseti pěveckých sborů společně zazpívali skladbu Bedřicha Smetany Má hvězda z cyklu Tři ženské sbory. Hostem právě tohoto posledního vystoupení byl také Milan Uherek, který byl rovněž členem odborné poroty. Právě ten dirigoval již zmiňovanou společnou píseň. O atmosféře těchto vystoupení svědčil nejen přeplněný prostor koncertní síně, ale také spokojené výrazy na tvářích posluchačů.43 Další ročník Uničovských dětských sborových dnů se konal v podobném duchu jako ročníky dřívější. Avšak tento, uspořádaný v roce 1996, přinesl jednu novinku v organizaci. Prodloužil se totiž čas, věnovaný tomuto festivalu. Ze třech dnů se rozrostl na čtyři. Rozšířil se rovněž počet účinkujících Regionální postupové přehlídky školních sboru ze střední Moravy. Bylo tedy třeba této akci věnovat celé dva dny oproti minulým ročníkům, kdy každá dílčí přehlídka trvala pouze jeden den. Tato regionální přehlídka se nyní rozdělila na dva soutěžní dny. V prvním z nich, tedy ve čtvrtek 11. dubna, se představily DPS soutěžící v kategoriích I. B., II. B., sbory s RVHV. V těchto kategoriích mohli porotci hodnotit tyto sbory: Kategorie I. B. DPS: ZŠ Jeseník, B. Němcové, ZŠ Kostelec na Hané, ZŠ Bystřice pod Hostýnem, ZŠ Rožnov, Pod skalkou, ZŠ Sudkov – Sedmihlásek, ZŠ Zábřeh a další. Kategorii II. B. DPS: UDPS ZŠ J. Haška, DDM Bojkovice, Kampanela Brno, Gymnázium Svitavy. Další festivalový den byl věnován sborům kategorie I. A. a II. A., tedy klasickým školním DPS, a zde se představilo mnoho takových těles. I tento ročník měl podobnou strukturu jako ty předchozí, konala se opět okresní přehlídka DPS z okresu Olomouc i celostátní přehlídka DPS ze ZŠ s RVHV. Vždy po představení všech kategorií následovalo rozhodnutí poroty, velmi důležité byly také následné semináře, kde porota hodnotila jednotlivá vystoupení DPS a diskutovala o nich také se všemi sbormistry. I další ročník Uničovských dětských sborových dnů (1997) probíhal téměř totožně ve srovnání s předchozími ročníky. Jedinou změnou bylo neustálé rozšiřování okruhu zpěváků, kteří se na tomto festivale podíleli. V rámci prvního ročníku sborových dnů se představilo méně sborů, z čehož lze usuzovat, že zájem o sborový zpěv v následujících letech stoupal. První ročník uničovských sborových dnů trval cca 3 dny, každý den byl

43

Viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 82.

48

věnován jedné přehlídce. V roce 1997 se však počet dní věnovaných festivalu rozšířil na pět. Konaly se opět obvyklé soutěžní i nesoutěžní přehlídky. První den festivalu byl věnován již 20. ročníku okresní přehlídky DPS. Následující dva dny byly věnovány postupové přehlídce školních sborů ze střední Moravy. Tato kategorie byla nejrozsáhlejší, neboť v rámci této přehlídky vystupovalo mnoho sborů. UDPS v této kategorii vybojoval postup do dalšího kola soutěže na celostátní přehlídku. V rámci národní přehlídky dětských sborů ze ZŠ s RVHV se představilo také několik sborů, kvůli organizaci byly rozděleny do dvou bloků. Poslední festivalový den již nebyl soutěžní, jednalo se o koncerty pořádané jak pro účastníky celého festivalu, tak pro veřejnost, vrcholem byl již tradičně večerní společný koncert všech zúčastněných sborů, který se zapsal do paměti uničovských posluchačů svou sváteční a nevšední atmosférou.44 Výše zmíněné tvrzení o narůstajícím počtu sborů účastnících se uničovských sborových dnů doložilo také mnoho periodik. Ta reflektovala akci velmi hojně. Hned v několika periodicích vychází články, recenzující tento festival. Jednalo se například o Mladou frontu. Veškerá periodika se shodovala ve svých tvrzeních. Byly to vesměs pozitivní ohlasy, které uničovské sborové dny vzbudily. Podobné zprávy podal také deník Nová Svoboda. Vesměs všechny články informovaly o velké účasti a rozšířenosti sborového zpěvu. Z dalších periodik, která se touto problematikou zabývala, to byl bezesporu Puls či Kovák Unex. Samozřejmostí byly také články publikované v Uničovském zpravodaji. Ten informoval pravidelně o mnoha akcí UDPS, nejinak tomu bylo i v případě dětských sborových dnů. Hned v úvodním odstavci se čtenáři dozvěděli počty účastníků celých sborových dnů. Tento festival tedy v roce 1997 uvítal více než 3000 zpěváků z šestapadesáti sborů z celé republiky. Pisatel článku Aleš Langer ve stručnosti popsal průběh uničovského festivalu.45 V dubnu roku 1998 se opět konaly Uničovské dětské sborové dny, a to ve stejné režii jako ročníky předešlé. Organizace byla opět stejná, počty účastníků se sice mírně proměnily, ale nešlo o žádnou zásadní změnu. Tento ročník byl však velmi úspěšný pro UDPS. V rámci Regionální přehlídky školních sborů ze střední Moravy soutěžili i uničovští zpěváci. V kategorii II. B. získal nejvyšší ocenění uničovský Komorní chlapecký sbor a postoupil tak do dalšího kola soutěže. Stejně dobře se umístil rovněž UDPS, který také získal zlaté pásmo a postup na VIII. celostátní přehlídku školních dětských sborů Uničov. Jedinou změnou v organizaci festivalu bylo složení poroty. Této funkce se ujal již tradičně Milan Uherek Viz rozhovor s Janem Karafiátem, s. 84 a Šárkou Jonášovou, s. 86. LANGER, Aleš. Sborový zpěv V Uničově má rok od roku lepší zvuk. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 17. dubna 1997, roč. 4. č. 7, s. 1. 44 45

49

a spolu s ním Josef Briedl. Samozřejmě i o tomto ročníku opět informovala periodika. Již klasicky to byl Uničovský zpravodaj, ve kterém se čtenáři mohli dočíst vše podstatné o této akci. Jsou to však podobné ohlasy, jako při pořádání minulého ročníku.46 Identické ohlasy vycházely v mnoha dalších denících (Mladá fronta, Nová Svoboda, Kovák Unex). Do dalšího ročníku Uničovských dětských sborových dnů (1999) byly opět zařazeny již obvyklé přehlídky. Pro UDPS byla nejvýznamnější přehlídkou právě ta, která se věnovala školním sborům ze střední Moravy. Jednalo se totiž o soutěžní přehlídku. Uničovští zpěváci i tento rok obhájili zlaté pásmo a také postup na národní přehlídku dětských sborů, tentokrát pořádanou ve Svitavách. Právě Svitavy převzaly organizaci Celostátní přehlídky školních sborů po několika ročnících, které se s úspěchem uskutečnily v Uničově (více informací v kapitole věnované Celostátní přehlídce školních sborů). O tomto úspěchu opět informovala také periodika. Jedním z nich byl Uničovský zpravodaj, který přinesl v dubnu roku 1999 zprávu o konání sborových dnů a umístění uničovských zpěváků.47 V průběhu festivalu znovu probíhaly již známé přehlídky, kterých se UDPS pravidelně účastnil i tento rok. Další ohlasy vyšly například ve Středomoravském deníku. Deník informuje o konání a průběhu Uničovských sborových dnů. Zúčastnilo se jí 55 pěveckých sborů z celé republiky a celkem v Uničově zpívalo více než 3000 zpěváků. Autor článku zmiňuje také postupující sbory. V porotě se tento rok objevil Jan Kostečka, docent z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, který hodnotil přehlídku i celé prostředí města následujícími slovy: „Město je milým dostaveníčkem sborového zpěvu a bez perfektní organizace zdejších učitelů by se tak gigantický podnik nemohl uskutečnit.“48 Podobné zprávy lze najít také v dalších periodicích, jako je například deník Nová Svoboda.

6.2.2. Celostátní přehlídka školních sborů

V roce 1995 se uničovské děti zúčastnily v pořadí již V. ročníku celostátní přehlídky školních sborů, která byla tentokrát pořádána v Krásné Lípě. S účastí na této akci měli Uničovští již zkušenost, podíleli se na jejím programu již v roce 1991 a 1993. V rámci LANGER, Aleš. Uničovské dětské sborové dny budou hostit 2500 malých zpěváků. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. března 1998, roč. 5, č. 6, s. 1. 47 LANGER, Aleš. Uničovský pěvecký sbor postoupil na národní přehlídku. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 15. dubna 1999, roč. 6, č. 7, s. 1. 48 DORNIČÁK, Josef. Děti na zpívání nezanevřely. Svoboda: Moravské noviny. Středomoravský deník: Olomouc, Šumperk, Přerov, Prostějov, Kroměříž, Zlín, 29. března 1999, roč. 9, č. 88, s. 1. 46

50

celostátní přehlídky čekal na účinkující vždy bohatý program, jak hudební, tak kulturní. V časovém rozmezí konání této přehlídky, tj. od 1. do 3. června 1995, děti odzpívaly několik představení. Zajímavostí bylo například improvizované zpívání ve skalním kostele nebo na hradu v Ojbinu v Německu. V rámci poznávání okolí se děti vydaly na exkurzi do tamějších skláren a navštívily již zmiňovaný hrad Ojbin v Německu. Této celostátní přehlídky se sbor účastnil i následující roky, v dalších letech to bylo pravidelně, neboť o rok později, tj. 1996, se UDPS stal dokonce jejím organizátorem. A právě tuto funkci přebral až do roku 1998. V roce 1996 se tedy v Uničově poprvé konala VI. celostátní přehlídka dětských pěveckých sborů. Termín byl datován na 7. a 8. června a na tyto dva dny byl jako obvykle přichystán bohatý program. Akce byla totiž tak významná, že se příprava její organizace projevila daleko výrazněji, než u akcí předešlých. V rámci přehlídky byla samozřejmě pořádána odpolední vystoupení sborů z kategorie I. B. Po menší přestávce byl uspořádán společný koncert sborů jak I. tak II. B. kategorie, který se odehrával na Masarykově náměstí v Uničově. Tento fakt tedy svědčí o prestiži přehlídky. Koncert trval cca 90 minut a představil se výběr ze sborů obou kategorií. Tato akce oslovila nejen posluchače z řad odborníků, ale také z řad veřejnosti.49 Po vydařeném vystoupení na náměstí byl uspořádán ještě koncert večerní, kde posluchači mohli zhlédnout sbory odpolední soutěžní přehlídky, spolu s nimi vystupoval také jeden z domácích sborů, a to DPS Uničov, Pionýrů. V pozdějších večerních hodinách se schází samotní sbormistři na diskuzi s lektory. Do poroty usedl například Milan Uherek, jeden ze známých českých hudebních pedagogů a také sbormistrů. Nadále v porotě spolupracoval s Aloisem Motýlem (sbormistrem šumperského DPS), Janem Kostečkou (Masarykova univerzita Brno) a Jaroslavou Mackovou ze společnosti Artama Praha. Další den pokračoval v podobném duchu. Dopoledne se představil DPS Motýl ze Šumperka, který uspořádal tento koncert pro všechny účastníky celostátní přehlídky. Odpoledne byl na pořadu další koncert na Masarykově náměstí, tentokrát se představily sbory kategorie II. B. na koncertě s podtitulem Sbory sborům. Účinkovala tělesa z celé republiky, například DPS: Rolnička DDM Praha, Krumlovská medvíďata ZUŠ Český Krumlov, Kopretiny ZUŠ Cheb, Carola ZUŠ a ZŠ Liberec, Cantabile ZŠ Hradec Králové, Čtyřlístek ZUŠ Ústí nad Orlicí, Skřivánek ZUŠ Havířov, Kampanela Brno, Gaudium ZUŠ Jihlava. Následně se konala ještě jedna akce, kde se představily děti obou kategorií. Závěrečný koncert se konal ještě ten samý večer v koncertní síni a program tentokrát obstaral hostitelský sbor. UDPS ukončil program 49

Viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 82, Janem Karafiátem, s. 84 a Šárkou Jonášovou, s. 86.

51

celé přehlídky, na tomto hudebním představení účinkovalo jak přípravné oddělení, tak hlavní část sboru, a připravily tak důstojný konec celé přehlídky. Absolutní tečkou za celou přehlídkou byla večerní schůzka sbormistrů a porotců, kde opět konzultovali výkony II. B. kategorie. Jak již bylo zmíněno, tato akce byla výjimečná hned z několika důvodů. Do Uničova se sjely sbory z celé republiky, jednalo se tedy o získání velmi bohatých kontaktů a město se tak zapsalo do povědomí veřejnosti jako výborný organizátor celorepublikových hudebních akcí. Tato přehlídka byla velmi pozitivně hodnocena jak odborníky, tak veřejností.50 V periodicích vyšlo několik článků, které vesměs mluví jednoznačně. V Hanáckých novinách to byl článek s názvem Povzbudivé ohlasy. Pisatel chválí nejen krásné prostředí uničovské koncertní síně, ale také celé zázemí a především kolektiv organizátorů celé přehlídky.51 Poděkování za organizaci celé akce přišlo dopisem také od vedoucí organizace Artama Vítězslavy Šrámkové, která se v dopise zmiňuje také o příštím ročníku celostátní přehlídky. Organizaci akce měl opět obstarávat UDPS. Z tohoto vyplynulo, že sbor svůj organizační úkol tohoto ročníku přehlídky splnil na výbornou.52 V roce 1997 se tedy konal další ročník celostátní přehlídky v Uničově. Opět se uskutečnily dva přehlídkové bloky, stejně jako v předchozím roce. V rámci přehlídky byly uspořádány jak akce soutěžního typu, tak akce pro širokou veřejnost. Již tradičně se několik koncertů odehrálo na Masarykově náměstí. Na nich spolupracovalo velké množství sborů, jakož i členové dechového orchestru ZUŠ Uničov.53 Na náměstí se tedy sešlo přibližně 650 zpěváků a jak veřejnost, tak periodika informovala o velké oblibě této akce. Jedno z veřejných vystoupení dirigoval i sbormistr libereckého Severáčku Milan Uherek. V Uničovském zpravodaji vyšel článek, jenž hodnotí také atmosféru společných koncertů na náměstí: „Přestože tato vystoupení na náměstí byla v celku krátká, stovky mladých hlasů tu dokázaly vytvořit impozantní atmosféru.“54 Sám sbormistr Vladimír Svozil zhodnotil VII. ročník přehlídky takto: „Úroveň a kvalita sborů se zvyšuje. Největším dojmem pro děti jsou společné koncerty na náměstí a vystupování v místní koncertní síni. Účastníci byli nadšeni i celou organizací včetně doprovodného programu a ubytování. ZŠ Haškova má již zkušený Viz rozhovor s Jitkou Karafiátovou, s. 82, Janem Karafiátem, s. 84 a Šárkou Jonášovou, s. 86. BK. Povzbudivé ohlasy uničovské přehlídky. Hanácké noviny, 3. října 1996, roč. 7, č. 118, s. 8. 52 ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava. Poděkování. Informator školského úřadu Olomouc, 1996, č. 2, (říjen), viz přílohu č. 27, s. 115. 53 Příloha č. 28, Celostátní přehlídka dětských sborů Uničov, 1997, s. 116. 54 LANGER, Aleš. Dětské pěvecké sbory koncertovaly na náměstí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. června 1997, roč. 4, č. 12, s. 1. 50 51

52

organizační tým i potřebné zázemí i podmínky. Byli jsme ministerstvem kultury pověřeni uspořádat i příští, osmý ročník.“55 VIII. ročník celostátní přehlídky pořádaný v Uničově se konal roku 1998 a proběhl ve stejné režii jako ty předchozí. Již klasické rozdělení na sbory kategorie A. i B bylo zachováno a hosté festivalu přijeli opět ze všech koutů republiky. Dorazil velký počet sborů z následujících měst: Znojmo, Litoměřice, Písek, Olomouc, Vysoké Mýto, Třinec, Hradec Králové, Praha, Liberec. Tentokrát se celostátní přehlídky účastnili i uničovští zpěváci díky Komornímu chlapeckému sboru, který se představil v kategorii II. B. Jednalo se tedy o velký úspěch. O jejich vzrůstající úrovni a reprezentaci města jak na domácím, tak na zahraničním poli opět informovala různá periodika. V Uničovském zpravodaji nalezneme souhrnný článek o UDPS a jeho úspěších. Článek hodnotí dosavadní práci sboru i jeho sbormistra velmi pozitivně.56 IX. ročník Celostátní přehlídky školních dětských sborů přinesl změnu v organizaci festivalu. Předešlé tři ročníky se odehrály právě v Uničově. Až v roce 1999 tuto funkci přebral svitavský sbor, který se tak stal jejím hlavním organizátorem. Na finančním zajištění a organizaci se samozřejmě podílela pražská organizace Artama, stejně jako tomu bylo v minulosti. Jelikož se UDPS probojoval z postupové přehlídky DPS ze střední Moravy do celostátního kola, podnikl tedy v červnu zájezd do Svitav. Z organizačních důvodů byla přehlídka opět rozdělena na dva bloky, stejně jako v předešlých letech. Uničovské děti zpívaly v druhém bloku, a to v kulturním sále Bílého domu ve Svitavách. Podobně jako tomu bylo v Uničově, proběhlo také zde vystoupení na tamějším náměstí, kde se představily všechny pěvecké sbory. Poutavou atmosféru si tedy celostátní přehlídka i nadále udržela.57 Pro ilustraci se v příloze nachází i diplom UDPS za účast na této přehlídce.58 Samozřejmostí byl také poznávací a odpočinkový program. Děti podnikly například společný výlet na nedaleký hrad Pernštejn.

DUBOVÝ, M. Dětský zpěv v Uničově. Kovák Unex, informační zpravodaj akciové společnosti Unex Uničov, 9. července 1997, roč. 4, (číslo nedohledáno, periodikum vyšlo 9. července). 56 SEVERA, Vladimír. Dětský pěvecký sbor sklízí za svou činnost zasloužený obdiv. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 10. září 1998, roč. 5, č. 16, s. 4. 57 Příloha č. 29, program celostátní přehlídky Svitavy, s. 116. 58 Příloha č. 30, diplom z celostátní přehlídky školních dětských sborů, s. 117. 55

53

6.3. Spolupráce se zahraničními sbory

Rok 1990 přinesl především rozvoj spolupráce s dalšími pěveckými sbory, hlavně z Německa. Avšak na konci letních prázdnin, tj. 30. srpna 1990, se v Uničově pořádal další zajímavý koncert. Akce se účastnil DPS Berlín (Německo), dalším vzácným hostem byl dětský pěvecký sbor Ankor z Jeruzaléma (Izrael). Jednalo se o koncert, uspořádaný v rámci festivalu Svátky písní Olomouc. Pro uničovské publikum byl tento hudební zážitek zcela jedinečný, neboť v historii se ještě nestalo, že by v Uničově koncertoval pěvecký sbor až z Izraele. Berlínský sbor, který se koncertu v Uničově účastnil poprvé, poté dokonce navázal úspěšnou spolupráci s UDPS, společně zorganizovali několik dalších koncertů a také výměnných pobytů. Avšak na programu již zmiňovaného koncertu mohli posluchači slyšet v podání německého sboru jednak skladby italských či německých autorů, rovněž i úpravy lidových písní. Jeruzalémský sbor se představil s několika tituly, které jsou hudební veřejnosti známé i v dnešní době. Zazněla například Stabat Mater Giovanniho Battisty Pergolesiho, jednoho z nejvýznamnějších italských představitelů neapolské školy. Z dalších slavných skladeb bylo představeno dílo Felixe MendelssohnaBartholdyho Veni Domine, op 39, no. 1. Spolupráce s německými kolegy následně pokračovala, hned v prosinci roku 1990 se vypravil UDPS koncertovat do Berlína. Zde byly uspořádány dva vánoční koncerty. Jak tomu bylo u akcí podobného typu, uničovské děti zde ve spolupráci s německým sborem odezpívaly společné koncerty, ale našel se čas také na prohlídku Berlína a další společný program členů sboru. Spolupráci obou těles a především jejich sbormistrů opět dokládá korespondence. Na jaře roku 1991 se stal UDPS organizátorem další akce s mezinárodní účastí z čehož lze usuzovat, že sbor neustále rozšiřoval okruh svého působení a zahraničních kontaktů. V rámci koncertu pořádaného v březnu roku 1991 se v Uničově představil mládežnický sbor Wellington college shapel choir z Anglie. Uničovská veřejnost měla tedy příležitost vyslechnout hudební program anglického sboru, což v dané době nebylo pro posluchače obvyklým zážitkem. Tento koncert byl však výjimečný také z jiného důvodu. Byla to první akce, kde se představila také nově vzniklá část našeho sboru, a to Komorní chlapecký sbor UDPS. V rámci svojí premiéry vystoupil se skladbou In silvis resonant a Audite silente. Rok 1992 se nesl opět ve znamení rozšiřující se zahraniční spolupráce. V dubnu byl v Uničově uspořádán koncert při vzájemné součinnosti uničovských dětí a jejich kolegů 54

z Itálie. V koncertní síni totiž vystoupil sbor Citta di Bastia z Itálie. Započatá spolupráce obou těchto těles pokračovala i nadále, neboť na konci května se uničovský sbor vydal na výměnný pobyt do Itálie. Děti byly ubytovány v apartmánech města Rosolina Mare. UDPS zde odzpíval několik koncertů, a to v různém prostředí. Jelikož zde děti strávily celý týden, koncertovaly v mnoha městech, jedním z nich bylo například Sotto Marina, kde se libé melodie nesly místním kostelem. Následoval také koncert ve Veroně a chrámu sv. Marka v Benátkách. V podání uničovského sboru zaznělo velké množství skladeb. Jednalo se jak o písně v provedení a capella, tak o písně s klavírním doprovodem, zazněly skladby od jednohlasých až po čtyřhlasé písně lidové i umělé. I tento výjezd se nesl v duchu minulých tradic. Pro hosty byl připraven bohatý program, a to jak hudební, tak kulturní. Děti společně zhlédly nejvýznamnější turistická místa, navštívily města jako Verona, Padova nebo Benátky. Avšak asi největším lákadlem byla pro uničovské děti možnost koupání v moři. Tento výjezd byl samozřejmě také reflektován v tisku, který se vyjadřuje o celé akci velmi pozitivně. Autorka článku stručně popsala hudební i poznávací program zájezdu, ve zkratce se zmínila o programu a také o historii a současnosti sboru. Zároveň však prozrazuje několik zajímavostí: „A že tento pěvecký sbor má nejen svoji tradici, ale i dobré jméno, počítá se v budoucnu, že celonárodní přehlídka dětských pěveckých sborů bude v Uničově. Ať ta první pětadvacítka je zakončena úspěchem!“59 Autorka tedy na konec celého článku připomněla výročí, které sbor v tomto roce slavil. Bylo to již 25 let od jeho založení a jeho úroveň se neustále zvyšovala. Spolupráce s italskou stranou se rozvíjela i nadále, neboť v kronice sboru nalezneme záznamy o výjezdu UDPS do Itálie například také v květnu roku 1995. Také v roce 1996 se UDPS vydal opět do Itálie. Tentokrát do Camping village il Veliero, kde ke konci září děti strávily celý týden. V rámci pobytu koncertovaly hned několikrát, například pro žáky ZŠ v kostele v Maglianu. Jeden z dalších koncertů byl uspořádán také ve Florencii, pro hosty byl připraven také rozmanitý mimohudební program. Děti si prohlédly mnoho památek, jako je Pisa, Řím, ostrov Elba, Porto di Stefano nebo Florencie. Jednalo se tedy o velmi bohatý program.60 Pro děti byly tyto zájezdy velmi atraktivní, neboť většina z nich nikdy předtím neměla možnost navštívit vzdálenější místa Evropy. Každý takovýto výjezd byl odměnou za jejich celoroční práci.61 I tento výjezd UDPS neušel povědomí dobových periodik. Informátor školského úřadu MACHÁLKOVÁ, Františka. Reprezentace na úrovni. Nová Svoboda, 1992, (nedohledáno číslo a strana). Příloha č. 31, program koncertu s italským sborem, s. 117. 61 Viz rozhovor s Janem Karafiátem, s. 84. 59 60

55

Olomouc poskytl svým čtenářům zprávu o tomto výjezdu sboru a rovněž ve zkratce popsal také náplň výjezdu.62 63 Na přelomu dubna a května roku 1992 sbor podnikl ještě jednu cestu. Tentokrát se děti vydaly do Maďarska, kde se konal festival k 50. výročí maďarského hudebního skladatele Zoltána Kodályho. I nadále byly udržovány přátelské vztahy se sborem z Ujfehertó, který působil při ZŠ v Nyíregyháze. V rámci pobytu se opět konalo několik koncertů, první z nich hned 1. května v aule školy Ujfeherto. Další den následovala prohlídka skanzenu a večer dostal přednost opět hudební program. Jednalo se o společný koncert všech sborů uspořádaný ve sportovní hale. Autorem děl, která zde mohli posluchači vyslechnout, byl samozřejmě Zoltán Kodály. Právě k jeho poctě se sešlo přibližně 1550 zpěváků. Spolupráce s maďarskou stranou však pokračovala i nadále, v dubnu roku 1994 se Uničovští opět vydal na cestu do Maďarska, tentokrát k příležitosti pořádání dalších koncertů, jedním z nich byl například Májový koncert, který se konal 30. dubna. Organizátoři neopomněli zařadit ani kulturní program, děti měly možnost opět objevovat krásy Maďarska, navštívily také tamější termální lázně. V minulých kapitolách byla řeč o maďarské spolupráci. Ta samozřejmě pokračovala i nadále, s maďarskými kolegy se uničovští zpěváci setkávali pravidelně, téměř každý školní rok podnikli nějaký společný koncert či výjezd. Především se rozvíjela spolupráce s Ujfehertó působícím v Nyíregyháze, kde UDPS vyjížděl pravidelně po mnoho následujících let. Například v roce 1996 podnikly uničovské děti již několikátý výjezd do Maďarska, kde opět proběhlo několik koncertů a v poznávací části výjezdu bylo uspořádáno několik výletů, například do termálních lázní Hajdusoboszló nebo Debrecénu. Návštěvu Maďarska si členové UDPS zopakovali ještě několikrát, a to téměř pravidelně každý rok. Pro zpěváky obou stran to tedy znamenalo vzájemné návštěvy každý školní rok a spolupráce s Nyíregyházou trvala až do ukončení činnosti UDPS, tedy oficiálně do roku 2006. Dokladem tohoto tvrzení je nespočet koncertů uspořádaných buď v Uničově, nebo v Nyíregyháze. Poslední společná akce se odehrála v srpnu roku 2006 v Nyíregyháze na mezinárodním festivalu Cantemus. Významnou akcí, které se UDPS zúčastnil v srpnu roku 1998, byl II. mezinárodní festival pěveckých sborů Cantemus v Maďarsku. Konal se opět v městě Nyíregyháza, Příloha č. 32, článek v časopise Informátor, s. 118. ŽOCH, Karel. Putování za sluníčkem aneb s DPS Haškova v Itálii. Informátor školského úřadu Olomouc, prosinec 1996, č. 4, viz přílohu č. 32, článek v časopise Informátor, s. 118. 62

63

56

s tamějším pěveckým sborem již uničovští zpěváci spolupracovali několik let. Nyní se však nejednalo o běžný typ soutěžních přehlídek, na který byl sbor zvyklý z České republiky. Zahraniční konkurence na tomto festivale byla opravdu vysoká. Sešly se zde sbory z Japonska (mládežnický smíšený sbor Tama Prefectural), Polska (Dívčí sbor lycea v Bydgoszci, Maďarska (Dětský sbor z Cegledu, Dětský sbor z Kaposváru) i Rumunska (Dětský sbor s Nagyszentmiklosu). S takovými partnery se UDPS setkal poprvé. V rámci této soutěže se představilo 6 sborů. Jednalo se o velmi různorodá tělesa. Vystoupily jak DPS, tak sbor dívčí či smíšený. Pro porotu tedy muselo být rozhodování velmi těžké. I přes již zmíněnou konkurenci si UDPS vedl výborně. Získal totiž stříbrné pásmo a mnoho cenných kontaktů.64 Hodnocení sborů probíhalo procentuálně. UDPS obdržel od poroty 75,4%, což bylo třetí nejlepší hodnocení, za které si vysloužil stříbrné pásmo. V rámci mezinárodního festivalu bylo zorganizováno také několik společných koncertů. První z nich

se

odehrával

v Řecko-katolickém

i v Nyírpazone a

závěrečný

galakoncert

byl

kostele

uspořádán

v Nyíregyháze, ve

sportovní

následně hale

ZŠ

v Nyíregyháze. Zde zazněly v podání všech zúčastněných sborů také společné písně. Vždy na zahájení a ukončení festivalu zazněla skladba Cantemus maďarského skladatele Lajose Bárdose. V rámci festivalu byl vyhrazen také čas na odpočinek, děti mohly společně relaxovat v příjemném prostředí městského rekreačního bazénu. Již v září vyšel v Uničovském zpravodaji další článek o činnosti UDPS a jeho úspěších. Dalibor Horák, člen městské rady, v něm velmi kladně hodnotil úspěch sboru na tomto mezinárodním festivalu.65 Avšak spolupráce s maďarským sborem trvala dlouhou dobu. Zpěváci DPS Cantemus z Nyíregyházy totiž již v červnu roku 1996 přijeli na výměnný pobyt právě do Uničova. V rámci tohoto výjezdu sbory společně podnikly několik vystoupení. Byly to nejčastěji výchovné koncerty pro děti všech základních škol, které probíhaly také v okolí města. Těchto koncertů bylo co do počtu velké množství. Oba sbory se také věnovaly oblasti hudební pedagogiky a jejich sbormistři předvedli ukázky práce se svými sbory. Významnější však byly koncerty uspořádané v Olomouci v rámci festivalu Svátky písní Olomouc. Dne 11. června byl v chrámu svatého Michala uspořádán koncert DPS, kterého se maďarský sbor účastnil. Jednalo se o soutěžní vystoupení v soutěži Iuventus mundi cantat (v rámci Svátků písní Olomouc). Oba sbory, maďarský i uničovský, se poté Příloha č. 33, diplom z maďarského festivalu Cantemus, s. 119. HORÁK, Dalibor. Pěvecký úspěch na mezinárodním fóru. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 24. září 1998, roč. 5, č. 16, s. 1. 64 65

57

následující den předvedly v uničovské koncertní síni – svoji spolupráci tak potvrdily společným vystoupením před uničovskou veřejností.66 I v roce 1993 sbor pokračoval v rozšiřování svých kontaktů. V říjnu totiž v Uničově koncertoval smíšený sbor Bern, který sem zamířil ze Švýcarska. Toto společné vystoupení obou sborů následně vyústilo ve výměnné zájezdy a další koncertování jak v Česku, tak ve Švýcarsku. V Uničově bylo pořádáno několik vystoupení, v únoru to byl společný koncert obou těles ve spolupráci se smyčcovým orchestrem. V následujícím kalendářním roce, v květnu roku 1994, přijel tento sbor opět do Uničova, kde znovu předvedl své umění v rámci několika koncertů. Jednalo se o akce pro veřejnost i výchovné koncerty. Ještě na konci května uničovské děti odjely do Bernu, kde zpívaly na několika koncertech a mimo jiné také objevovaly krásy tamního okolí a přátelských vztahů. Několik vystoupení proběhlo přímo v budově hostitelské školy, následně i v tamním kostele. Na děti opět čekal také kulturní program. Již tradičně to byla například prohlídka města, nebo výlet do hor. V roce 1994 se opět významně rozšířily zahraniční kontakty UDPS. Tento výjezd se však týkal pouze Chlapeckého komorního sboru UDPS, jež spolupracoval se švédskými zpěváky, kteří působili ve městě Nörköping. Bylo odezpíváno několik koncertů, ať už v hostitelské škole, tamním kostele či rozlučkový koncert pod delfináriem. Z kulturního programu byla nejzajímavější prohlídka zoologické zahrady a delfinária, chlapci měli možnost prohlédnout si také Stockholm. V červnu přijel švédský chlapecký sbor opět do Uničova. V rámci zahraniční spolupráce se rozvíjely přátelské vztahy také s DPS z Celje ze Slovinska. Uničov totiž hostil slovinské děti v rámci festivalu Svátky písní Olomouc 1996. Právě při této příležitosti sbory začaly spolupracovat, a navázaly hlubší kontakty, které vyústily ve vzájemné návštěvy a společné koncertování. Slovinský sbor zpíval v uničovské koncertní síni v červnu roku 1996. Jednalo se o dva výchovné koncerty pro žáky ZŠ J. Haška, následně sbor koncertoval také v Olomouci. Zanedlouho poté, tj. na přelomu května a června roku 1997 se UDPS vydal na výměnný zájezd za slovinským DPS. Sbor však spojil návštěvu dvou míst do jednoho zájezdu. Nejdříve zavítal do rekreačního střediska Polynésia u města Umag, v Chorvatsku. Program byl spíše odpočinkový, rekreační. Děti se zúčastnily také několika vystoupení. Jednalo se například o večerní koncert v hotelu Koralj v Umagu, následně také v Pule nebo Poreči. Některé koncerty byly 66

Příloha č. 34, program festivalu Svátky písní Olomouc, s. 119.

58

plánované, mnoho z nich však bylo spontánních, improvizovaných. Koncertování bylo samozřejmě doplněno poznávacími výlety do zmíněných měst a relaxací. Další cesta sboru vedla již přímo do Slovinska. V rámci hudebního programu se zpěváci zúčastnili hned několika koncertů. Nechyběly také poznávací výlety, kdy si děti prohlédly města Celje a Polzela. Kompletně o tomto zájezdu informoval opět Uničovský zpravodaj. Zde se nachází text člena městské rady Dalibora Horáka, který recenzoval jak ozdravný pobyt v Chorvatsku, tak výjezd UDPS za partnerským sborem do Slovinska. D. Horák čtenáře v krátkosti seznámil s programem zájezdu a úspěšnými vystoupeními, které sbor v zahraničí absolvoval.67 Zahraniční spolupráce byla i v druhé polovině 90. let velmi rozvinutá. Tentokrát, tj. na konci května roku 1998, se uničovské děti vydaly do Chorvatska, kde spolupracovaly s DPS ze Selce. S výjimkou několika plánovaných koncertů zde děti vystupovaly mnohokrát neplánovaně. Jednalo se o spontánní zpívání, v rámci různých výletů, neboť tento pobyt UDPS byl také pobytem ozdravným. Improvizovaných koncertů bylo hned několik. Děti zazpívaly například v rámci výletu na ostrov Krk, také při cestě do Crikvenice či Rijeky. Jejich vystoupení na pěší zóně v Rijece bylo podle vyprávění bývalých členů snad největším zážitkem. Samozřejmě velmi zajímavá byla pro děti projížďka lodí na ostrov Krk. Z rozhovorů se členy UDPS, kteří tento výjezd zažily je patrné, že cíl pobytu byl zajisté splněn. Týdenní koupání v moři, týden volnějšího režimu a spontánní zpěv děti patřičně ocenily.68 Zprávu o tomto výjezdu přinesl Uničovský zpravodaj hned v červnu téhož roku, pisatel samozřejmě kladně hodnotil zahraniční spolupráci, kterou podporovalo i město Uničov.69 Spolupráce s chorvatskou stranou pokračovala i následně. Členové UDPS se i v roce 1999 vydali navštívit své kolegy do Chorvatska. Jejich cíl byl doputovat do města Rabac nacházející se na poloostrově Istrie. Oba sbory zde odzpívaly v rámci ozdravného pobytu několik koncertů, jak výchovných, tak pro veřejnost. Dětský zpěv se rozléhal například i na kolonádě

v městě

Rabac

nebo

v Crikvenici.

Poznávací

část

zájezdu byla

i v Chorvatsku samozřejmostí. Děti opět zhlédly místní pamětihodnosti, jako bylo například Coloseum v Pule nebo město Crikvenica. Jednalo se o pěvecko-ozdravný pobyt, HORÁK, Dalibor. Uničovský sbor v Chorvatsku. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. června 1997, roč. 4, č. 12. s. 4. 68 Viz rozhovor s Janem Karafiátem, s. 83–84. 69 HORÁK, Dalibor. Zpívání u moře. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 25. června 1998, roč. 5, č. 12, s. 1. 67

59

dětem tedy nechybělo ani koupání v moři a odpočinek. Více informací o uspořádaném zájezdu měli k dispozici čtenáři Uničovského zpravodaje. Ten opět hodnotil průběh výjezdu, jeho náplň a ohlasy. Pisatel článku, člen městského zastupitelstva Dalibor Horák, opět kladně hodnotil spolupráci sboru spojenou s reprezentací města v zahraničí.70

HORÁK, Dalibor. Uničovští zpěváci u Jaderského moře. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 11. listopadu 1999, roč. 6, č. 20, s. 1. 70

60

7. UDPS na počátku 21. století Vstup UDPS do nového století nepřinesl žádné větší organizační změny. Sbor udržoval množství zahraničních i domácích kontaktů, neustále pořádal mnoho vystoupení, o kterých byla řeč v minulých kapitolách. Sborový zpěv byl tedy v Uničově stále podporován a děti o něj měly zájem. Sbor však musel držet krok také s novinkami tehdejší doby. Někteří členové UDPS se tak zapojili do soutěže Carusošou, koncem kalendářního roku 1999. Soutěž byla pojmenována podle tehdejšího úspěšného televizního pořadu. Své pěvecké umění zde předvedly děti různých věkových kategorií, představili se zpěváci v rozmezí 5 až 15 let. Ani žánrově nebyla soutěž nijak diferencovaná. Porota tak posuzovala různé hudební styly od klasických až po moderní. Uničovský zpravodaj podal zprávu o úspěchu mladých zpěváků. První dvě místa totiž obhájila děvčata, která zpívala v UDPS.71 Sbor, stejně jako v předchozích letech, pravidelně vyjížděl na soustředění. Obvykle při této příležitosti podnikaly děti výjezdy do Cakova.72 Právě Cakov byl místem pro delší zkoušení UDPS již několik let a tyto výjezdy se staly tradicí i pro další generaci zpěváků. Cíl soustředění byl většinou stejný. Byla to příprava na Uničovské dětské sborové dny a také na následné zahraniční výjezdy, které se ve školním roce konaly. Od roku 2003 však sbormistr UDPS vybral jiné místo, které bylo určeno pro vícedenní soustředění. Stala se jím turistická základna Švagrov, která leží nedaleko Velkých Losin. Zásadní změna v organizaci sboru, která se projevila na jeho struktuře, proběhla až v roce 2005. Dosavadní dělení sboru bylo stále stejné. Přípravné oddělení neslo název Červánek a navštěvovaly ho děti 1. – 5. ročníků ZŠ J. Haška. Děti druhého stupně poté navštěvovaly hlavní oddělení UDPS. Od podzimu roku 2005 se však na budování sboru opět začaly podílet všechny ZŠ v Uničově. Postupně totiž místo Červánku vznikalo přípravné oddělení, které bylo pojmenováno Rosička a navštěvovalo ho cca 75 dětí ze všech tří ZŠ.

VÁCLAVÍKOVÁ, Marcela. Carusošou poprvé v Uničově. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 11. listopadu 1999, roč. 6, č. 20, s. 1. 72 Viz kap. 4.3. Spolupráce se sbory z ČSR, s. 33. 71

61

7.1. Domácí spolupráce

UDPS se nadále věnoval jeho hlavní činnosti, tedy koncertování, a to opět velmi úspěšně. Nezaostával však ani v oblasti pořadatelské. Od roku 1994 se konaly Uničovské dětské sborové dny. Stejně tomu bylo i nadále. V Uničovském zpravodaji vyšel 6. dubna 2000 článek, který informuje veřejnost o nadcházejících akcích UDPS. Vladimír Severa, pisatel článku a ředitel ZŠ J. Haška, podal veřejnosti harmonogram celé akce. V rámci sborových dnů se konaly již známé přehlídky, tj. XXIII. ročník přehlídky DPS okresu Olomouc, X. ročník regionální postupové přehlídky dětských sborů ze střední Moravy a nechyběl ani VII. ročník národní přehlídky sborů ze ZŠ s RVHV. Zároveň však na závěr článku informoval, že v červnu proběhne další významná akce, a tou byla Celostátní finálová přehlídka dětských sborů z ČR. Poslední jmenovaná akce již byla v Uničově pořádána v 90. letech (tři ročníky, 1996, 1997 a 1998) a organizace se tak po roční odmlce opět přesunula nazpět, což byla pro město pocta.73 Celostátní přehlídka školních DPS 2000 se odehrála v Uničově v termínu od 9. do 11. června. Již klasicky proběhla přehlídková část, poté také několik koncertů pro veřejnost, které se odehrávaly buď v uničovské koncertní síni, nebo na Masarykově náměstí. Atmosféra těchto akcí byla stejná jako při minulých ročnících. Nejen zúčastnění, ale také veřejnost si pochvalovala slavnostní atmosféru společných koncertů pěveckých sborů.74 O konání celostátní přehlídky informovalo několik periodik. Jednalo se o ta, která podávala

informace

o UDPS

pravidelně.

Zpráva

o uničovské

přehlídce

se

objevil i v časopise Hudební výchova. Autorka článku řešila aktuální problém rozvoje hudebnosti a konání celostátní přehlídky ji utvrdilo v názoru, že kvalitní hudební vzdělávání dětí je stále podporováno. Úroveň přehlídky byla podle slov autorky vysoká, představily se sbory, které už byly porotě důvěrně známé, i sbory dosud zcela neznámé. Autorka pozitivně hodnotila několik sborů, které se soutěže účastnily poprvé. Pozitivní kritiky se dostalo i organizátorům, tedy UDPS a městu Uničov.75

SEVERA, Vladimír. Velká akce dětského pěveckého sboru. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 6. dubna 2000, roč. 7, č. 7, s. 1. 74 Příloha č. 35, pozvánka na večerní koncert, s. 120. 75 MACKOVÁ, Jaroslava. Přehlídka školních sborů podesáté (Uničov 9. – 11. června 2000). Hudební výchova, 2000, roč. 8, č. 4., s. 55. 73

62

Uničovské dětské sborové dny 2000 se konaly v obvyklé režii, jako předchozí ročníky. Udržely si stále stejný počet přehlídek, počty zúčastněných sborů zůstaly také podobné. UDPS, stejně jako jeho oddělení složené z nejmladších dětí (Červánek), obhájili zlatá pásma v postupové přehlídce školních DPS ze střední Moravy. Ani v této oblasti se tedy nic podstatného nezměnilo a vše pokračovalo v zajetých kolejích i v následujících letech. O každém ročníku tohoto uničovského festivalu nalezli čtenáři zprávy v mnoha periodicích. Z již jmenovaných to byl Uničovský zpravodaj, Středomoravský deník, Moravské noviny aj. Ohlasy byly vesměs podobné, ve všech denících najdeme kladné hodnocení celé akce, jak po stránce hudební, tak po stránce organizační. Opět se potvrdilo, že zájem o sborový zpěv stále neupadl. Ve stručnosti popisuje program celé přehlídky časopis Informátor Pedagogického centra Olomouc.76 Již tradičně do dalšího kola, tedy celostátní soutěže, postoupil právě UDPS a mohl tak své pěvecké umění předvést opět ve Svitavách, neboť ty se staly v roce 2001 organizátorem celostátní přehlídky školních DPS. Její struktura byla neustále stejná a příjemné prostředí pouze umocňovalo celkový dojem přehlídky. Další ročník sborových dnů 2002 proběhl ve stejné režii. Opakuje se také umístění UDPS, který v tomto ročníku navíc získal zvláštní cenu poroty za vynikající výkon. V podobném duchu tedy plynuly i ročníky následující. V roce 2003 UDPS získal zlaté pásmo v regionální přehlídce a opět se probojoval na v pořadí již XIII. ročník celostátní přehlídky školních sborů, která se konala v Rychnově nad Kněžnou. Jednalo se o nesoutěžní přehlídku, ve které se předvedlo celkem osmnáct DPS z celé republiky. Z Olomouckého kraje byl UDPS jediný, který zde vystoupil. Většina programu celostátní přehlídky se odehrávala v rychnovském Pelclově divadle a závěrečný společný koncert na tamějším náměstí. Vystoupení UDPS bylo porotou hodnoceno velmi pozitivně. Sám sbormistr napsal článek pro Uničovský zpravodaj, ve kterém čtenářům sdělil hodnocení sboru na přehlídce. „Naši zpěváci obstáli na výtečnou. Oceňována byla především dramaturgie programu, jeho vysoká náročnost, kvalita naší sólistky Lenky Ďuricové a vysoká intonační a hlasová kultura sboru.“77 Rok 2004 byl v jistém směru neobvyklý. Mezi řadou tradičních přehlídek se totiž konal zajímavý koncert. V programu večerního vystoupení se objevily dva zahraniční Ředitelství ZŠ Uničov. Dětské pěvecké sbory z okresu Olomouc postoupily na celostátní přehlídku. Informátor Pedagogického centra Olomouc, 2001, č. 2, s. 18. 77 SVOZIL, Vladimír. Uničovské děti uspěly na celostátní přehlídce. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 12. června 2003, roč. 10, č. 11, s. 4. 76

63

sbory. Jednalo se o zpěváky z Ruska. Byl to DPS Něvská Lyra z Petrohradu a dívčí pěvecký sbor Baltika ze Sosnového boru. Jako přímý účastník tohoto koncertu vzpomínám na jeho úžasnou atmosféru. Ruští zpěváci byli nejen bezkonkurenční hudebníci, ale také velmi společenští a otevření lidé. Spolupráce s nimi byla dle mého soudu opravdu vydařená a vystoupení sklidilo velký úspěch. V roce 2005 přišla zásadní změna v organizaci. Soutěžní i nesoutěžní přehlídky se v rámci Uničovských dětských sborových dnů sice konali i nadále, ale již jsou pouze dvě. Přehlídka školních DPS s RVHV se dále neorganizovala, neboť více méně končí i výuka RVHV na mnoha školách v republice. V tomto roce se však UDPS opět probojoval na celostátní přehlídku, která se tentokrát konala v Českém Krumlově. Zúčastněné DPS uvítalo příjemné prostředí zámecké jízdárny a krumlovského zámku. V přehlídkovém bloku zazpívalo celkem 15 sborů z celé republiky. Ty se na závěr přehlídky již tradičně sešly ke společnému koncertu. Konal se na náměstí Svornosti a díky hlasům tisíců zpěváků se celým náměstím nesly melodie společných písní. Při zakončení různých sborových festivalů a přehlídek zaznívala Smetanova Má hvězda. Nejinak tomu bylo i v Českém Krumlově. Další skladba, která zazněla na poctu organizátorům, nesla název Krumlovský zámeček. Na účastníky přehlídky i tentokrát čekal náležitý odpočinkový program. Jelikož je pořadatelské město a celé jeho historické centrum uznáno jako městská památková zóna patřící pod UNESCO, bylo se na co dívat. Protože byl program festivalu opravdu nabitý, prošli jsme jen historické centrum města, zhlédli krumlovský zámek a dominantu zámeckého parku, otáčivé hlediště. Podle slov samotného sbormistra bylo vystoupení UDPS hodnoceno kladně, a to především po stránce dramaturgie programu a intonační čistoty sboru.78 Jako účastníci festivalu jsme měli možnost účastnit se festivalových koncertů, jejichž program připravovaly účinkující sbory. Na jednom z nich se představil také domácí českokrumlovský dětský sbor, který tak i zároveň oslavil 10. výročí svého působení. Rok 2006 vnesl do organizace Uničovských dětských sborových dnů opět jednu změnu. Konaly se dvě přehlídky – Regionální přehlídka DPS z Uničovska a Krajská postupová přehlídka školních dětských sborů z Olomouckého kraje, které probíhaly již několik let předtím. Avšak sborové dny letos hostily také zahraniční sbor. Tím byl komorní sbor z Nyíregyházy, se kterým UDPS již několik let spolupracoval. Jako hostující sbor SVOZIL, Vladimír. Uničovské děti uspěly na celostátní přehlídce. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 21. července 2005, roč. 12, č. 13, s. 1. 78

64

v Uničově

koncertoval

v rámci

soutěžní

přehlídky (postupové

přehlídky sborů

z Olomouckého kraje). Vždy ke konci kalendářního roku byly v Uničově pořádány vánoční koncerty. Těchto vystoupení bylo několik z toho důvodu, že některé organizoval výhradně UDPS, jiné byly pořádány ve spolupráci s dalšími hudebními institucemi. Program předvánočních vystoupení samotného UDPS zahrnoval především vánoční koledy a písně. Jistou výjimkou byl vánoční koncert pořádaný v roce 2000 v koncertní síni. Netypická byla skladba repertoáru. Již název mluví za vše. Titulek plakátu, který zval občany Uničova k účasti na hudebním vystoupení, nesl název „Nejznámější Ave Maria od světových skladatelů“. V programu se tedy objevila skladba Ave Maria v úpravách těchto skladatelů: Camille Saint-Saëns, Otto Fischer, Zoltán Kodály, Johanes Brahms, Franz Schubert, Charles Gounod. Mimo jiné však zaznělo také pásmo patnácti vánočních koled v úpravě Zdeňka Pololáníka s názvem Z nebe jsi přišel. V minulých kapitolách byla řeč o tradici vánočních koncertů. Ve spolupráci s mnoha uničovskými hudebními soubory a institucemi zaznívala každým rokem v koncertní síni Česká mše vánoční Hej mistře Jakuba Jana Ryby. Výjimkou byla pouze léta 2003, 2004 kdy dostalo přednost dílo Josefa Schreiera Moravská mše vánoční.79 Informace, pozvánky a recenze samozřejmě neunikly pozornosti Uničovského zpravodaje, který podrobněji informoval o průběhu a termínech koncertů v několika předvánočních číslech. Avšak Moravská mše vánoční v podání uničovských hudebníků zazněla i za hranicemi České republiky. Jeden z koncertů proběhl ke konci roku 2004 také ve Vídni. I tam se setkal s pozitivními ohlasy, dokladem toho tvrzení byl článek, uveřejněný v Uničovském zpravodaji. Jiřina Nohavičková ve svém článku dokonce uvedla přepis z rakouského periodika. 80 Jeho autor hodnotil vystoupení Uničovských jako velmi zdařilé.81 Také konec roku 2005 jistým způsobem porušuje vánoční zvyklosti a tradice, spojené se zpěvem České mše vánoční Hej mistře. Veřejnost se tento rok mohla těšit na mši Jiřího Pavlici Missa Brevis. Mírně se také proměnila skladba účinkujících. I nadále zpíval UDPS za doprovodu komorního orchestru ZUŠ Uničov. Avšak dalšími sbory byly spojené pěvecké sbory Gymnázia Olomouc – Hejčín a Slovanského gymnázia a Pedagogické fakulty UP Olomouc. Vytratila se tedy spolupráce s uničovským smíšeným

Příloha č. 36, pozvánka na Moravskou mši vánoční, s. 121. Část textu převzata z Vídeňských svobodných listů č. 3–4/ 2005. 81 NOHAVIČKOVÁ, Jiřina. Koncert sboru hodnotil i vídeňský tisk. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 7. dubna 2005, roč. 12, č. 7, s. 1. 79 80

65

sborem.82 Avšak hned další rok (2006) se Uničovští opět navrátili k tradici České mše vánoční Hej Mistře, která se v Uničově o vánocích zpívá dodnes. Dne 3. května 2005 se uskutečnil jubilejní koncert, tentokrát se však nejednalo o akci spojenou s městskými oslavami. Šlo o poctu českému hudebnímu skladateli Janu Hanušovi, který by v tomto roce oslavil 90. narozeniny. UDPS do repertoáru zařadil přednostně jeho skladby, které zpíval Červánek i hlavní sbor. Zazněly tedy skladby: Škatulata hejbejte se, Buben, Sázejte stromky, Hádanka, Rak, Na svatého Jiří. Pro ilustraci se v příloze nachází program celého vystoupení, neboť UDPS zastával pouze část programu. Hostem koncertu byl také varhaník Zdeněk Nováček, který předvedl mezi jinými také Hanušovu suitu.83

7.2. Zahraniční spolupráce

V 90. letech sbor udržoval velice rozvinutou spolupráci s maďarskou stranou. Výjezdy do Nyíregyházy nebyly ničím výjimečným ani na počátku 21. století. Do Maďarska však necestoval pouze hlavní sbor, ale na dalekou cestu se vypravily i děti mladší. V květnu roku 2000 to byly děti navštěvující 4. – 6. ročníky ZŠ J. Haška. Byly ubytovány v rodinách svých maďarských kamarádů a čekal na ně i bohatý kulturní program. Nejlákavější bylo zajisté koupání v termálních koupalištích, které bylo pro děti vždy velmi příjemné a pro mnoho z nich také nevšední. Maďarské děti také několikrát přijely na výměnný pobyt do Uničova, sbory se pravidelně navštěvovaly každým rokem. Mezinárodní festival pěveckých sborů Cantemus byl pro UDPS známou akcí. Již v minulosti se jí s úspěchem každoročně účastnil. Nejinak tomu bylo rovněž v srpnu roku 2000, kdy se uničovští zpěváci vydali na další zájezd do Nyíregyházy. Festival byl zahájen společným koncertem v místním kostele, kde zazněla festivalová píseň s názvem Cantemus, jejímž autorem byl Lajos Bárdos. Název písně se shodoval s titulem celého festivalu, nebylo divu, že skladbu Cantemus zpěváci předvedli i na závěrečném galakoncertu. Hlavním cílem uničovských zpěváků byla účast na mezinárodní soutěži, kde získali, stejně jako v minulém roce, stříbrné pásmo. Avšak v zahraniční konkurenci bylo

82 83

Příloha č 37, Vánoční koncert Jiří Pavlica, Missa Brevis, s. 121. Příloha č. 38, program Varhanního koncertu a vzpomínka na hudebního skladatele Jana Hanuše, s. 122.

66

toto umístění úspěchem. Soutěže se totiž účastnily sbory působící v Maďarsku, Korey, Litvě a Japonsku. Z České republiky byl jediným zástupcem právě UDPS.84 V rámci festivalu bylo uspořádáno několik koncertů, většinou děti vystupovaly v tamějších kostelech (Nyíregyháza, Ujfeherto). Závěrečný a rozlučkový galakoncert se konal jako vždy ve sportovní hale v Nyíregyháze. Na programu bylo několik společných písní, mezi nimi již zmiňovaný Cantemus (autor Lajos Bárdos) nebo Jubilate deo (Miklós Kocsár). Pro účastníky festivalu byl připraven rovněž odpočinkový program, spadala do něj prohlídka skanzenu a koupání v přírodním termálním jezeře. Rovněž v roce 2002 se UDPS účastnil mezinárodního festivalu pěveckých sborů s názvem Cantemus, jednalo se již o jeho VI. ročník. Program byl velmi podobný jako v minulých letech. UDPS tentokrát vybojoval bronzové pásmo. I to však bylo vzhledem k vysoké konkurenci považováno za velký úspěch. Hostující sbory byly opět z Japonska, Ruska, Slovenska a Maďarska.85 Také v následujících letech se UDPS účastnil tohoto festivalu. Vzpomínám, že i my jako členové sboru jsme do Maďarska rádi jezdívali. Vždy jsme tam totiž navázali mnoho nových kontaktů. Členové zahraničních sborů byli velmi otevření a komunikativní lidé a náš vztah byl udržován i po ukončení festivalu. Komunikace probíhala formou dopisů, ve kterých jsme si sdělovali novinky a utvrzovali tak naše přátelství. Dobová periodika s oblibou recenzovala výjezdy sboru do Maďarska a vždy přinášela stručné shrnutí průběhu akcí. Z mnoha článků věnujme pozornost například tomu, který informuje o průběhu přehlídky v roce 2004, kdy se konal již 5. ročník festivalu. Autorem uveřejněného textu byl sám sbormistr. Sdělil čtenářům především podmínky a průběh soutěžní části. Sbor se v rámci festivalu setkal s výbornými pěveckými tělesy, avšak věkový průměr zahraničních sborů se pohyboval okolo dvaceti pěti let. Bylo tedy velmi těžké hodnotit takto výrazně nesourodé pěvecké kategorie. I přesto si sbor vybojoval bronzové pásmo, což byl v okruhu obrovské zahraniční konkurence (sbory různých složení z Ruska, Japonska, Lotyšska, Belgie či Slovenska) očividný úspěch.86 Na konci kalendářního roku 2001 přijel do Uničova na výměnný pobyt i chlapecký sbor Cantemus. V rámci koncertní části pobytu bylo uspořádáno několik výchovných Viz kap. 6.3. Spolupráce se zahraničními sbory, s. 57. SVOZIL, Vladimír. Dětský sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. září 2002, roč. 9, č. 17, s. 4. 86 SVOZIL, Vladimír. Dětský sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 23. září 2004, roč. 11, č. 17, s. 4. 84 85

67

koncertů i představení pro veřejnost. Dne 11. listopadu se opět zpívalo v koncertní síni.87 Za několik dnů strávených v Uničově si maďarští chlapci měli možnost prohlédnout okolí města, navštívili například Muzeum papíru ve Velkých Losinách, prohlédli si také historické centrum Olomouce a varhany u sv. Mořice. Následný výjezd Červánku do Nyíregyházy se uskutečnil v květnu 2002, kvůli koncertování na tamním festivalu. Jednalo se o Mezinárodní festival přípravných sborů v Mezötúru a hostitelským sborem bylo přípravné oddělení Sluneční úsvit, sboru z Nyíregyházy. Soutěže se účastnily především přípravné sbory z Maďarska. Uničovský Červánek zde vyslechl výborné ocenění poroty a také získal cenu festivalu. Zároveň si svým výkonem vysloužil pozvánku na další ročník, který se konal v roce 2004. O výjezdu do Maďarska podal v červnu zprávu Uničovský zpravodaj. Ve stručnosti autoři článku, Marie Mathonová a Vladimír Svozil, popsali cíl a program zájezdu, také pozitivně zhodnotili celý výjezd.88 Spolupráce se stala oboustrannou a nadále se sbory pravidelně navštěvovaly. Děti ze Slunečního svitu dorazily do Uničova v květnu roku 2003 a v rámci pobytu zde několikrát koncertovaly, jak pro žáky ZŠ, tak pro veřejnost. Především se podílely na Koncertě k 35. výročí založení UDPS. Ten byl uspořádán 25. května 2003 v uničovské koncertní síni. V programu koncertu nalezneme rovněž krátký souhrn největších úspěchů UDPS. Ve zkratce zde bylo popsáno 35 let působení sboru, koncerty v zahraničí, úspěchy i organizátorská činnost.89 UDPS dále navštěvoval své maďarské kolegy, ať už to byl hlavní sbor v rámci festivalu Cantemus, nebo Červánek v rámci mezinárodního festivalu přípravných dětských sborů. Chlapecký sbor z Maďarska však do Uničova jezdil také pravidelně, každý rok v červnu. Účastnil se totiž festivalu Svátky písní Olomouc a při té příležitosti koncertoval i v Uničově, kde vždy následujících několik dní pobýval. Každý další výjezd uničovských dětí do Maďarska či maďarských dětí do Uničova probíhal ve velmi podobné režii jako ty předešlé. Společné koncerty se vždy těšily velké účasti a oblíbenosti. Také o nich v hojné míře informovala městská i krajská periodika. Kooperace mezi těmito dvěma stranami trvala až do zániku UDPS v roce 2006, kdy se se sborem rozloučil jeho zakladatel a sbormistr. Sbor poté sice nadále fungoval, ale již v jiném složení a pod jinou správou. Poslední výjezd na maďarský festival Cantemus pod vedením sbormistra Vladimíra Příloha č. 39, pozvánka na Mezinárodní koncert dětských sborů, s. 122. MATHONOVÁ, Marie; SVOZIL, Vladimír. Červánek zpíval v Maďarsku Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 13. června 2002, roč. 9, č. 11, s. 4. 89 Příloha č. 40, Jubilejní koncert k 35. výročí sboru, s. 123. 87 88

68

Svozila se uskutečnil v srpnu roku 2006. V organizaci festivalu se nezměnilo nic zásadního. Úroveň koncertujících sborů byla opět velmi vysoká (s výjimkou UDPS zde účinkovaly

sbory

z Japonska,

Izraele,

Estonska,

Holandska,

Španělska,

Řecka

i Maďarska), ale i přesto si Uničovští vybojovali stříbrné pásmo. Ve srovnání s předchozími léty se tedy jednalo o postup o pozici výše, v letech 2002 a 2004 sbor obdržel bronzové pásmo.90 I tento ročník festivalu pořádaného v roce 2006 byl něčím jedinečný. Byla to nejen obrovská mezinárodní účast, která nás vždy velmi potěšila, ale také spolupráce a atmosféra zahajovacího i závěrečného koncertu. Festival byl jako každým rokem odstartován společnou písní Cantemus. Každý sbor navíc zazpíval i svoji státní hymnu. Atmosféra těchto společných akcí byla úchvatná. V rámci festivalu proběhlo také několik koncertů a samozřejmě nás neminul také zábavný program. Stejně tak i v roce 2000 pokračovala spolupráce s chorvatským DPS. UDPS se tentokrát vypravil na Makarskou riviéru, kde se kromě koncertování věnoval také zasloužené relaxaci. Naprostá většina koncertů, které zde děti odzpívaly, byla totiž spontánními akcemi. Děti si tedy zazpívaly například v centru Makarské riviéry, nebo při prohlídce Diokleciánova paláce ve Splitu. Zpěváci měli možnost si prohlédnout také ostrov Brač, tento výlet byl spojen i s plavbou lodí. Bylo uspořádáno několik plánovaných akcí, především výchovné či charitativní koncerty. Stejně jako tomu bylo v minulosti, i nyní Uničovský zpravodaj pravidelně podával informace o činnosti UDPS. Autorem článku byl sám sbormistr, který zhodnotil jmenované akce. V jeho článku nalezneme informace o programu jednotlivých výjezdů a pozitivním dopadu na celý sbor.91 Zahraniční spolupráce a výjezdy se poté ještě několikrát zopakovaly, pravidelně každý rok. Například ve školním roce 2001/2002 se uničovský Červánek opět vypravil na Makarskou riviéru. Program a náplň jeho cesty byl velmi podobný, děti se vždy věnovaly jak zpěvu, tak relaxaci i výletům. Na začátku června roku 2001 uvítala uničovská koncertní síň několik zahraničních hostů. UDPS totiž zorganizoval Mezinárodní koncert DPS, který nebyl ani prvním, ani posledním v pořadí. Účinkovaly zde sbory z několika zahraničních zemí, mezi nimi například turecký fakultní sbor Burdur, polský DPS Mezzoforte z Tymbarku a maďarský DPS ZŠ z Budapešti. Dále se na koncertu podílela všechna oddělení UDPS, tedy Bábrlata, SVOZIL, Vladimír. Sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 7. září 2000, roč., č. 14, s. 4. 91 SVOZIL, Vladimír. Uničovský dětský sbor ZŠ Haškova třikrát úspěšný v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. října 2000, roč. 7, č. 19, s. 1. 90

69

Červánek i hlavní část sboru.92 Tato akce byla zajisté nevšední, účinkující ze zahraničí přivedli k účasti mnohé z řad veřejnost. Jednalo se o koncert, kterého jsem se účastnila již jako členka UDPS. Do paměti se mi zapsaly jen pozitivní vzpomínky. Kontakt s dětmi tolika národností byl pro nás velmi zajímavý a zároveň i přínosný. Vzpomínám na společné posezení před i po koncertu. Naše schopnost vyjadřovat se plynule anglicky sice byla v dané době velmi omezená, avšak dokázali jsme se dorozumět. Dozvěděli jsme se spoustu novinek z hudebního světa. Zjistili jsme totiž například, že organizace našeho pěveckého sboru byla v mnoha ohledech odlišná od stylu práce jiných DPS a možnost srovnání pro nás byla zajímavá. I v dalších letech se konalo několik koncertů s mezinárodní účastí. Bylo to vždy v červnu následujícího roku, takže v pořadí druhý koncert se konal v roce 2002. Zahraniční hosté přijeli z různých koutů světa. Mezi účinkující sbory samozřejmě patřil domácí UDPS a všechna jeho přípravná oddělení (Bábrlata i Červánek). Hosté přijeli z Turecka, Enka School Chorus Istanbul, zazpívaly však také dva sbory z Lotyšska, Taurenitis Jurmala a Bruceni. Dále se koncertu zúčastnil i petrohradský sbor z Ruska.93 Také tento koncert se vyznačoval

podobnou

atmosférou

jako

minulá

mezinárodní

akce

a rovněž

v následujících letech se v Uničově setkávali členové českých i zahraničních sborů. Například v červnu 2003 hostila uničovská koncertní síň také zlínský DPS Cantica a ruský DPS Lyra ze Sankt Petěrburgu. V květnu roku 2003 začal UDPS spolupracovat také s DPS Pro Musica, působícím při ZŠ Michalovce na Slovensku. I tohoto výměnného zájezdu jsem se již účastnila jako členka sboru a vzpomínky na pobyt zde byly vždy pozitivní. Jako u většiny výměnných zájezdů jsme bydleli v rodinách členů hostujícího DPS. Ti byli velmi vstřícní, připravovaly pro nás dokonce různý program i výlety. Často se sešla skupinka kamarádů, taktéž se svými zahraničními hosty, a všichni strávili společné odpoledne. V rámci slovenského pobytu bylo zorganizováno několik koncertů, největší se konal v městském společenském sále. Hostitelský sbor pro nás připravil také kulturní a odpočinkový program. Prohlédli jsme si město Michalovce, následně také Košice a jeden z výletů směřoval také na Zemplínskou Šíravu. Spolupráce se sborem Pro Musica pokračovala i v dalších. Vzájemně jsme se navštěvovali, ať už v Uničově nebo v Michalovcích. Příkladem byla společná akce uspořádaná v Uničově hned v červnu 2003. 92 93

Příloha č. 41, pozvánka na Mezinárodní koncert DPS, s. 123. Příloha č. 42, Mezinárodní setkání pěveckých sborů, s. 124.

70

Netypickou a ojedinělou akcí byl zajisté další koncert s mezinárodní účastí, který se konal 22. března roku 2006. Tentokrát do Uničova zavítal smíšený vysokoškolský sbor z USA s názvem Laurentian Singers. Jednalo se o partnera šumperského DPS, který v Uničově koncertoval. Americký sbor totiž slavil právě v roce 2006 významné výroční založení univerzity, při které dodnes působí. Byla to St. Lawrence university působící v Cantonu, New York, která si připomněla 150 let své existence. Zároveň však slavil také samotný sbor, neboť na hudebním poli působil již 60 let. Laurentian Singers je výběrový sbor složený ze studentů cantonské univerzity. U příležitosti oslav uspořádal sbor evropské turné, vydal také harmonogram celého turné.

94

Sbor získal velmi vysoká ocenění jak

doma, tak v zahraničí. Koncertování bylo spojeno s cestováním po celém světě (Spojené Státy, Kanada, Evropa, Střední a Jižní Amerika), účastnil se mnoha oficiálních akcí, jako byl koncert v Kanadském Parlamentě či Bílém Domě ve Washingtonu.95 Z následujících informací je tedy patrné, že sbor byl a stále je velmi uznávaným a kvalitním hudebním tělesem. Proto bylo velkou ctí pro všechny členy UDPS spolupracovat s takovýmto pěveckým sborem.96

7.3. Natáčení a propagace sboru

Je přirozené, že lidé, kteří se rádi věnují svému koníčku, po čase chtějí předvést své umění co nejširšímu spektru lidí. Vždyť právě díky propagaci a rozšiřování domácích i zahraničních kontaktů se UDPS od počátků svého působení vypracoval až do pozice významného tělesa, spolupracujícího se zahraničím. Stal se také významným organizátorem a proslavil tak Uničov jako město, které přeje sborovému zpěvu. Bylo úspěchem, pokud se sbor veřejnosti prezentoval co nejvíce. Kromě neustálého koncertování a organizátorské činnosti byl sbor aktivní i v dalších oblastech činnosti. V průběhu své existence se postupně zapojoval do několika natáčení, ať už pro rozhlas nebo televizi. První mediální vystoupení bylo natočeno již v roce 1980, a to v rámci festivalu Svátky písní Olomouc. Československý rozhlas tehdy nahrál několik písní, mezi nimi například lidovou píseň Poslali mňa pro vodu. Následně již nebyla takováto propagace sboru ničím výjimečným. Příloha č. 43, brožura k turné Laurentian Singers, spring tour 2006, s. 124. Informace z brožury. Laurentian Singers spring tour 2006. St. Lawrence university 2006, Canton, New York. 96 Příloha č. 44, fotografie sboru Laurentian Singers, s. 125. 94 95

71

Ke konci roku 1983 se UDPS účastnil v pořadí již druhého natáčení. Tentokrát se jednalo o nahrávání ukázek pro Československý rozhlas, které proběhlo v uničovské koncertní síni. Zanedlouho, tj. v květnu roku 1984, se sbor účastnil dalšího vystoupení, které se tentokrát odehrávalo přímo v budově Československého rozhlasu v Praze – Karlíně. Hned v říjnu 1984, sbor totiž opustil Uničov. Tentokrát děti opět vyrazily do Prahy, kde se znovu účastnily natáčení. Sbor byl totiž pozván na vysílání stanice Českého rozhlasu. K této příležitosti si děti připravily následující skladby: Ukolébavka pro dcerku, cyklus Co je kde nového, Poslali mňa pro vodu, Ej, ráno, Černé oči dětě spát. Jejich vystoupení mohli posluchači stanice Vltava slyšet 19. října odpoledne, mezi třetí a čtvrtou hodinou odpolední. O této akci informovalo periodikum Rozhlas, které vždy dopředu uveřejňovalo program vysílání.97 Sbor se také zúčastnil televizního natáčení, v pořadí se jednalo již o několikátou takovouto akci. Nahrávání tentokrát proběhlo v rámci akce s názvem Jeden den v okrese Olomouc. Byl to pořad, který vznikl ve spolupráci Československou televizí a UDPS se do programu zapojil vystoupením v koncertní síni. Při této příležitosti děti zazpívaly píseň Černé oči děte spát, jež zazněla v úpravě skladatele Milana Uherka. Ten byl veřejnosti dobře znám nejen jako hudební skladatel, ale také jako sbormistr a významný hudební pedagog, rovněž zakladatel libereckého dětského pěveckého sboru Severáček. Tato píseň tedy byla v podání UDPS natočena 18. prosince a v zápětí, tj. 7. ledna roku 1988 odvysílána v pořadu Severomoravský magazín TN. Vystoupení se účastnilo třetí oddělení UDPS, a to v počtu celkem padesáti dětí. Kalendářní rok 1989 zakončil sbor dalším natáčením. Jednalo se o nahrávání tentokrát magnetofonových ukázek pro americký dětský sbor. Proběhlo v koncertním sále LŠU Uničov. Děti zde předvedly například písně: Kdybys měla má panenko, Černé oči děte spát, Okolo Bludova. Na konci roku 1999 sbor natáčel znovu. Tentokrát spolupracoval na tvorbě dokumentárního pořadu o městě Uničově, jehož autorem byla Česká televize. Nesl název Cestopis o městě Uničově. Právě UDPS a organizace mnohých hudebních akcí a pěveckých přehlídek k městu neodmyslitelně patřilo. Zpěváci před kamerami předvedli lidovou píseň Teče voda, teče.

97

Redakce deníku ROZHLAS. Program stanice Vltava. Rozhlas, programový týdeník, 19. října 1984, č. 43.

72

UDPS měl již v minulosti za sebou několik úspěšných mediálních vystoupení, ať už pro televizi, rozhlas či v dokumentárních pořadech. Začal tedy pracovat na vydání vlastních CD. První z nich neslo název Za našema homnama. Obsahovalo lidové písně z Uničovska a nahráváno bylo v uničovské koncertní síni 31. 10. 2002. Děti zde zazpívaly pásmo především hanáckých lidových písní, které se dlouhá léta tradovaly na Uničovsku. Sbor však na nahrávání spolupracoval také s Žákovskou lidovou muzikou při ZUŠ Uničov, kterou vedl Alexandr Krchlík a klavírní doprovod zajišťovala Ludmila Smetanová.98 Toto CD vzniklo jako přídavek k nově vydané publikaci Pověsti a písničky z Uničovska a stalo se tak jejím plnohodnotným doplněním. Bylo možné jej zakoupit v informačním centru města. Uničovský zpravodaj samozřejmě v době natáčení CD informoval své čtenáře o tom, co se děje na poli kultury nového. Zprávu sepsala Nikola Hirnerová z uničovského odboru kultury. Její text vyzněl jednoznačně. Obsah disku hodnotila velmi pozitivně, ocenila především přínos lidového hanáckého folkloru. Podle jejího názoru by CD mělo přispět k udržení těchto písní v povědomí uničovských obyvatel.99 První CD však nezůstalo dlouho samotné. Zanedlouho k němu přibyla další nahrávka, která vznikla u příležitosti půlkulatého výročí sboru. V roce 2002 totiž UDPS slavil 35 let od svého založení. Zpěváci se tedy 17. 6. 2003 účastnili natáčení, které proběhlo opět v koncertní síni, neboť prostor s lepší akustikou bychom v Uničově jen těžko hledali. Na CD s názvem Uničovský dětský sbor 35 let nalezneme široký repertoár sboru od lidových písní (především ve sborových úpravách českých hudebních skladatelů) až po skladby klasické. Podrobný seznam skladeb se nachází na obalu CD. Záznam zvuku provedla firma Sound of Inovation z Dubu nad Moravou a disk také vznikl za podpory ZŠ J. Haška. Na obalu CD posluchači rovněž naleznou také stručné seznámení s historií i současností sboru. Ve stručnosti zde autor vystihl klíčové okamžiky sboru, největší úspěchy, významné akce, či rozsáhlou organizátorskou činnost.100 Možná se sbor držel symboliky čísla tři, nebo to byla pouze shoda náhod, ale právě do třetice se za spolupráce několika desítek hudebníků podařilo vytvořit i třetí CD. Jeho natáčení probíhalo 15. prosince roku 2003 již tradičně v koncertní síni. V tomto předvánočním čase se podařilo zaznamenat obvyklý vánoční repertoár sboru, který zahrnoval jak vánoční písně, tak pásmo koled či sedm Ave Marií od různých autorů. Příloha č. 45, CD z okolí Uničovska, s. 125. Redakce Uničovského zpravodaje. Město vydalo CD lidových písní. Uničovský folklor potěší děti i dospělé. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 16. ledna 2003, roč. 10, č. 1, s. 4. 100 Příloha č. 46, obal CD k 35. výročí založení sboru, obsahuje také seznam písní, s. 126. 98 99

73

101

Avšak výroba a distribuce samotného disku trvala určitou dobu. CD se tedy na trh

dostává s několikaměsíčním zpožděním. Informace o jeho prezentování veřejnosti přinesl opět Uničovský zpravodaj.102 Natáčení dětských pěveckých sborů však probíhalo i na různých festivalech. Například v rámci Uničovských dětských sborových dnů, konajících se v roce 1995, vznikl zvukový záznam vystoupení několika DPS. Mezi ty šťastné se tedy zařadil i UDPS. Jednalo se o nahrávku II. ročníku celostátní přehlídky DPS ze škol z RVHV a můžeme na ní slyšet následující DPS z: Jablonce nad Nisou, Uničova, Brandýse nad Labem, Brna, Plzně, Pardubic, Olomouce, Hradce Králové, Ostravy-Poruby a České Lípy.103

7.4. Jubilejní koncert k 40. výročí sboru a dnešní podoba sboru

Ke konci prosince roku 2006 se konal koncert, který pro UDPS znamenal opravdu hodně. Připomínal nejen jeho členům, ale také uničovské veřejnosti, jak dlouhou tradici sborový zpěv v Uničově měl. Velmi zajímavé bylo, že program tohoto vystoupení si v podstatě vybrali samotní zpěváci. Je to snad poprvé v historii, kdy sbormistr nechal zpěváky takto razantně zasáhnout do programu koncertu. Každý člen sboru obdržel seznam písní, které v posledních několika letech sbor udržoval v repertoáru. Z každé oblasti mohli sboristé vybrat pět písní nebo skladeb, které se jim nejvíce líbily. Byly rozděleny do čtyř oddílů, viz Návrh písní pro program koncertu UDPS ke 40. letům činnosti.104 Tento koncert byl však výjimečný také proto, že se na něm bývalý i současní členové sboru měli možnost rozloučit s jeho sbormistrem a zakladatelem. Vladimír Svozil se totiž chystal odejít z funkce sbormistra. Oficiálně se chtěl se svým sborem rozloučit právě tímto koncertem. Ten byl jako obvykle uspořádán v uničovské koncertní síni. Na programu se podíleli stávajících členové sboru, ale také mnoho bývalých zpěváků, jež Příloha č. 47, obal vánočního CD, s. 127. Redakce Uničovského zpravodaje. Město vydalo disk vánočních písní. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 16. prosince 2004, roč. 11, č. 21, s. 4. 103 UNIČOVSKÉ DĚTSKÉ SBOROVÉ DNY 1995 MC: živá nahrávka II. ročníku celostátní přehlídky DPS ze škol s RVHV [online]. Aktualizace stránky [cit. 2007-02-25]. Dostupné z: http://carmina.webz.cz/diskografie.htm. 101 102

104

Příloha č. 48, návrh písní na program jubilejního koncertu, s. 127.

74

v něm působilo v předešlých letech. Mimo jiné byl koncert také určen veřejnosti. I já jsem v této době patřila již mezi bývalé členy UDPS. Avšak byli jsme osloveni k účasti na rozlučkovém vystoupení, což mně osobně udělalo velkou radost. Koncert byl tedy pro nás všechny takovým chvilkovým návratem do minulosti a připomínkou spolupráce, která několik let velmi dobře fungovala. Program koncertu obstarávalo nejen hlavní oddělení, ale také přípravné oddělení UDPS Rosička, které vzniklo v roce 2005 (viz kap. 7. UDPS na počátku 21. století, s. 61). Zazněly písně, jejichž soupis nalezneme v programu koncertu.105 Tištěný program závěrečného vystoupení obsahoval také krátké shrnutí dosavadní činnosti UDPS. Ve zkratce se tedy posluchači dověděli o historii, pěveckých úspěších i organizátorských počinech sboru. To byl program oficiální, avšak jako členové sboru jsme si pro svého sbormistra připravili ještě několik písní na rozloučenou. Jednalo se cca o tři písně, o kterých jsme se domnívali, že udělají V. Svozilovi radost. Některé byly vybrány přímo z repertoáru sboru. Avšak poslední se od předchozích lišila. Na závěr totiž zazněla píseň slovenské hudební skupiny PEHA s názvem Spomal´. Ta byla v roce 2006 velmi oblíbenou a v hudebních žebříčcích populární hudby se držela na předních příčkách. Nás však uchvátila nejen melodií, ale také textem, který se hodil pro rozloučení se sbormistrem. S nácvikem nám částečně pomáhala Marie Mathonová, sbormistryně přípravných oddělení. Vzpomínám, že jsme se všichni scházeli potají, vždy po oficiálních zkouškách s V. Svozilem. Nejvíce jsme se báli prozrazení, protože náš záměr byl sbormistra překvapit, což se myslím v konečné fázi jubilejního koncertu povedlo.106 S příchodem školního roku 2006/2007 byl na ZŠ J. Haška také ukončen projekt RVHV. Avšak činnost UDPS nebyla zcela zastavena. Vladimír Svozil totiž na rozlučkovém koncertě sbor oficiálně předal tehdejší učitelce hudební výchovy na ZŠ J. Haška Silvii Jakešové. Ta však zanedlouho opustila ZŠ i sbor. Tímto tedy UDPS ukončil slavnou éru svého působení. Avšak V. Svozil na sbor nezapomněl ani po svém odchodu do penze. Následující léta jej podporoval a ještě v současnosti sboru pomáhá, především při organizátorské činnosti. Sbor však nezanikl úplně, jak by se mohlo zdát. Jeho jádro se pouze přetransformovalo, rozšířily se řady zpěváků a bývalý UDPS získal novou podobu. Nastala tedy celková změna, jak v reorganizaci, názvu, složení i správě. Nově vzniklý sbor Rosička navštěvovaly děti všech tří ZŠ v Uničově. Jeho správu 105 106

Příloha č. 49, program jubilejního koncertu ke 40. výročí, s. 128. Příloha č. 50, památeční fotografie na koncert ke 40. výročí, s. 128.

75

převzalo Městské kulturní zařízení. Důvod této proměny sboru byl prostý. Situace na ZŠ J. Haška se totiž razantně změnila. Na škole se již dále nevyučovalo podle starých zvyků. Současný ředitel Svatopluk Vlk již nepodporoval výuku hudební výchovu tak jako v předešlých letech, došlo tedy ke zrušení projektu RVHV. Avšak město Uničov mělo zájem na zachování sboru, a proto převzalo jeho správu i financování. Z uvedených informací vyplývá, že struktura sboru se změnila tak razantně, že se to muselo podepsat na jeho úrovni. Od roku 2006 sbor navštěvovali žáci běžných škol, na kterých vzdělávání v oblasti HV nebylo tak rozšířené jako v minulosti na ZŠ J. Haška. Nejvíce zkušeností s přechodem sboru pod Městské kulturní zařízení měla M. Mathonová, která vedla mnoho let nejen přípravné oddělení UDPS, ale následně také nově vzniklý sbor Rosička (viz rozhovor s M. Mathonovou, s. 88). V současné době vede Rosičku Zuzana Gucká. Z rozhovoru (viz rozhovor se Zuzanou Guckou, s. 93–95) je patrné, že dnešní situace již není pro sborový zpěv příliš ideální. Sama sbormistryně řekla, že největší potíž je udržet počet kvalitních zpěváků. V dnešní široké nabídce zájmové činnosti pro děti mnoho z nich dává přednost zábavnějším a časově méně náročnějším aktivitám. Sbormistryně uvedla, že se se svými kolegy snaží dětem sborové zpívání zpříjemnit pořádáním různých výletů, soustředění či výměnných zájezdů. Současná Rosička je rozdělena do dvou skupin podle věku dětí (děti z prvního stupně ZŠ navštěvují mladší oddělení – Rosičku 1, děti druhého stupně Rosičku 2). Avšak žáci 3. – 5. tříd zkouší repertoár obou oddělení. Sbormistryně se snaží navazovat na tradice UDPS. Dokladem je každoroční pořádání krajské přehlídky, v minulých letech Uničov opět pořádal také Celostátní přehlídku dětských pěveckých sborů. Nejinak je tomu i letos. Bohužel se sboru nepodařilo uchovat kontakty se zahraničními partnery. Avšak také Vladimír Svozil, který sboru i v současnosti pomáhá, především s organizací, hodnotí jeho úroveň jako stále vzrůstající, což je výborným předpokladem dalších úspěchů do budoucna.

76

Závěr Bakalářská práce se zaměřuje především na historii Uničovského dětského pěveckého sboru. Jednalo se o DPS, který vznikl v roce 1967 při ZŠ Jaroslava Haška v Uničově. Jeho zakladatelem a dlouholetým sbormistrem byl Vladimír Svozil, který těleso řídil po celou dobu jeho působení. Sbor tak pravidelně vystupoval v rozmezí let 1967–2006, a to nejen na uničovské hudební scéně. V. Svozil byl zaměstnancem ZŠ J. Haška. Vyučoval na druhém stupni hudební výchovu a ruský jazyk. Sbor vznikl z jeho vlastní iniciativy, na počátku působení byl veden jako pionýrská organizace, a to až do roku 1983. Stejně jako celá společnost byl ovlivněn dobovými tradicemi. Nejdůležitějších mezníků ve vývoji sboru bylo hned několik. Podstatný pro utváření UDPS byl již zmiňovaný rok 1983, kdy došlo k jeho celkové proměně. Změna se týkala především skladby dětí, ve sboru od té doby zpívali žáci všech tří základních škol v Uničově. Důvodem byl především nedostatek zpěváků. Nově vzniklý sbor tak začal de facto od počátku, neboť někteří zpěváci prozatím neměli žádnou sborovou praxi a museli se všemu naučit. I přesto se UDPS postupně vypracoval do pozice uznávaného a úspěšného tělesa, které koncertovalo nejen v okolí Uničova, ale účastnilo se rovněž krajských a okresních, následně i zahraničních akcí. Podobně se organizace sboru obměnila i v roce 1991. Tato změna souvisela především s projektem rozšířené výuky hudební výchovy na ZŠ J. Haška. Projekt s sebou přinesl také větší zájem dětí o sborový zpěv. Proto se sbor opět navrátil pod správu ZŠ J. Haška a nadále se skládal pouze z žáků této školy. Právě toto období je považováno za vrcholné v celé sborové historii. Uničovští totiž neustále rozšiřovali okruh nových kontaktů, jak v rámci republiky, tak především v zahraničí. Navázali tak na tradici let minulých. UDPS se prosadil také jako výborný organizátor několika sborových akcí. Mezi ně bezpochyby patřily Uničovské dětské sborové dny. V rámci tohoto festivalu se konalo několik přehlídek, některé byly i soutěžní a postupové. Přehlídka pořádaná pro sbory s RVHV byla dokonce celostátní. Jako organizátor se UDPS prosadil i při pořádání dalších celorepublikových akcí, např. Celostátní přehlídky školních dětských sborů v letech 1996, 1997, 1998 a 2000. Především v 90. letech 20. století a na počátku 21. století se sbor kromě organizační činnosti věnoval spolupráci se zahraničními partnery. Mezi ně patřily DPS z Německa, Maďarska, Chorvatska, Slovenska, Slovinska, Itálie, Bulharska, Polska, Švýcarska i Švédska.

77

UDPS ukončil svoji činnost v roce 2006, kdy odešel jeho dlouholetý sbormistr do penze. Zároveň se totiž opět změnila situace na ZŠ J. Haška, především byl ukončen projekt RVHV. Již v roce 2006 však začal vznikat nový sbor s názvem Rosička. Původně se jednalo o přípravné oddělení UDPS, avšak po odchodu Vladimíra Svozila se Rosička stala jediným uničovským sborem. Opět se skládala z dětí, které navštěvovaly všechny uničovské ZŠ. Nově vzniklý sbor měl také nového zřizovatele, tuto funkci přebralo Městské kulturní zařízení (MKZ) Uničov. V popisované podobě funguje Rosička dodnes, její dvě oddělení se rozčleňují podle věku dětí na Rosičku 1 (děti 1. stupně) a Rosičku 2 (děti 2. stupně). UDPS si v Uničově postupně vydobyl postavení uznávaného hudebního tělesa, které reprezentovalo nejen ZŠ J. Haška, ale také celé město, jak na domácí, tak na zahraniční sborové scéně. Byl velkým přínosem také pro děti, které v něm zpívaly. Z rozhovorů s jeho bývalými členy se dozvídáme, že všichni na svoji činnost v UDPS rádi vzpomínají a navštěvování sboru pro ně vždy bylo příjemnou záležitostí. Právě Vladimír Svozil přiváděl do uničovské koncertní síně nespočet dalších pěveckých sborů a díky němu se stal UDPS nejen úspěšným pěveckým sborem, ale také organizátorem. Když jsem pátrala po materiálech, které by se věnovaly tomuto uničovskému sboru, žádné jsem nenašla. Všechny veřejné instituce mě odkazovaly pouze na V. Svozila. Zjistila jsem tedy, že žádné oficiální prameny o působení sboru neexistují. Právě to pro mě bylo podnětem k vypracování bakalářské práce o Uničovském dětském pěveckém sboru.

78

Resumé Uničovský dětský pěvecký sbor byl školní pěvecký sbor, který vznikl v roce 1967 při Základní škole Jaroslava Haška v Uničově, kde působil téměř čtyřicet let, tedy až do roku 2006. Jeho zakladatelem byl učitel ZŠ Haškovy, Vladimír Svozil, který sbor po celou dobu působení řídil. Za téměř čtyřicet let na hudební scéně získal UDPS mnoho cenných kontaktů. Spolupracoval s domácími sbory (regionální, okresní, krajská i celorepubliková spolupráce), ale také se zahraničními sbory, například z Německa, Maďarska, Chorvatska, Slovenska, Slovinska, Itálie, Bulharska, Polska, Švýcarska a Švédska. Důležitá byla také činnost organizační. UDPS každoročně pořádal v rámci Uničovských dětských sborových dnů regionální, okresní postupové i celostátní přehlídky, např. Okresní přehlídku dětských sborů z okresu Olomouc nebo Regionální postupovou přehlídku dětských sborů ze střední Moravy; proběhlo také deset ročníků celostátních přehlídek pro sbory s RVHV. V letech 1996, 1997, 1998 a 2000. UDPS dokonce převzal organizaci Celostátní přehlídky školních dětských sborů.

Summary The Uničov children's choir was founded in 1967 as a part of Primary school of Jaroslav Hašek in Uničov, where it was active for aproximately 40 years thus till the end of 2006. His fouder was Vladimír Svozil, a teacher of the Primary school of Jaroslav Hašek, who was the head of the choir throughout it's work. During 40 years on the music scene the Uničov children's choir has made numerous valuable contacts. It cooperated with local choirs (regional, district and nationwide cooperation) as well as foreign choirs such as choirs from Germany, Hungary, Croatia, Slovakia, Slovenia, Italy, Bulgaria, Poland, Switzerland and Sweden. Very important was also it's organizational activity. The Uničov children's choir annually organized as a part of Uničov children's choir days, regional, district and nationwide competitions, e.g. District competition of children's choirs from district of Olomouc or Regional competition of children's choirs from South Moravia; apart from that 10 nationwide competitions took place for choirs with extended 79

mucisal education. In years 1996, 1997, 1998 and 2000 the choir took over organization Nationwide competition of children's school choirs.

80

Přílohy Bývalí i současní sbormistři a členové sboru o něm řekli…. Tato kapitola je věnovaná ohlasům a názorům bývalých členů UDPS. O sboru se vyjádřili jak jeho bývalí členové různých věkových kategorií, tak jeho sbormistři. Bývalá členka sboru Jitka Karafiátová (rozená Holíčková) navštěvovala sbor v letech 1977– 1981. O svém působení ve sboru řekla následující: 1. Kdo vás přivedl k navštěvování UDPS? „Více méně pan Svozil. V 6. ročníku proběhl nábor do pěveckého sboru. Jelikož jsem ráda zpívala a dle názoru p. Svozila jsem měla i hudební sluch, začala jsem sbor navštěvovat.“ 2. Jak byste hodnotila atmosféru, která ve sboru panovala? Jaké byly vztahy mezi členy? „Atmosféra byla pohodová, sbor jsme navštěvovaly rády, protože pan učitel s námi jednal vždy ohleduplně, nekřičel na nás, ani když se nám zpěv příliš nedařil. Výhodou sborového zpěvu bylo také to, že některé zkoušky a vystoupení probíhaly v době výuky, což jsme mnohokrát ocenili.“ 3. Líbil se Vám styl vedení sboru? Měla jste nějaké výhrady k práci sbormistra? Práce pana sbormistra mi nepřišla nikdy nijak zvláštní. Když však na tuto otázku odpovídám s odstupem několika let, celou situaci vidím jinak. Získal si nás především vstřícným přístupem. Před koncertem nás vždy dokázal podržet a pozitivně motivovat. Odměnou nám častokrát bylo nejen kladné ocenění poroty, ale také sbormistrova upřímná radost z povedeného vystoupení. 4. Jak hodnotíte repertoár v době vašeho působení v pěveckém sboru? „Repertoár sboru byl hodně podřízený době. Zpívaly se především některé budovatelské písně (v češtině i ruštině) a lidovky. I přesto, že se jednalo o budovatelské písně, dokázal sbormistr vybrat takové z nich, které nás dokázaly něčím upoutat a zpívaly jsme je rády.“ 5. Vzpomenete si na akce, kterých jste se v rámci sborového zpívání účastnila? „Především to byly soutěže DZUČ, které probíhaly v několika kolech – místní, oblastní a okresní. Pamatuji si také účast na olomouckých Svátcích ruských písní, kde se zpívalo pouze rusky. Vzpomínám že jsme tam zpívali píseň Večerní zvon, která měla velký úspěch, nejen u poroty, ale také u posluchačů. Další koncerty probíhaly především v rámci oslav významných svátků.“ 6. Ovlivnilo Vás působení v dětském pěveckém sboru? Jak? „Chodila jsem do sboru ráda, avšak nemyslím si, že by mě do budoucna nějak výrazně ovlivnil.“

81

7. Vzpomenete si někdy na působení v dětském pěveckém sboru? Pokud ano, jedná se o pozitivní vzpomínky? „Ano, někdy si na sbor vzpomenu. S přibývajícími léty vzpomínám daleko víc snad proto, že se jedná pouze o pozitivní vzpomínky. V poslední době je mi líto, že sbor v této podobě již nefunguje a už nikdy fungovat nebude. Myslím si, že pan Svozil podřídil sboru velkou část svého života, ať už profesního nebo soukromého. Jsem přesvědčena o tom, že jeho práce nebyla doceněna, tak jak by se patřilo. Už nikdy sbor nedosáhne takových kvalit jako za jeho působení ve funkci sbormistra a nenajde se nikdo, kdo by se sboru takto odevzdal.“ 8. Podporovala byste jako rodič své dítě právě v zájmu o sborový zpěv? „Určitě ano. Své dvě děti jsem v této činnosti podporovala. Myslím si, že se ve sboru nenaučily nic špatného, naopak měly daleko větší možnosti, mohly cestovat a koncertovat nejen doma, ale i v zahraničí.“ 9. Navštěvovala jste koncerty sboru i později jako posluchačka? Z jakého důvodu? „Koncerty jsem navštěvovala do té doby, kdy sbor navštěvovaly mé děti. V období, kdy moje dcera ukončila základní školní docházku, odešel také pan sbormistr. To byl tedy konec sboru i mého navštěvování koncertů.“ 10. Líbila se Vám atmosféra společných akcí, například při závěrečných koncertech Uničovských dětských sborových dnů, či koncertech na Masarykově náměstí? „Atmosféra všech společných koncertů byla vždy výjimečná, velmi působivá a dokázala si podmanit obecenstvo všech věkových kategorií. V té době jsme ji nedokázaly náležitě ocenit a teprve s odstupem času si uvědomujeme její kouzlo a moc hudby, která dokázala sjednotit stovky lidí sedících v koncertní síni. Právě koncertní síň dokázala umocnit atmosféru nádherné hudby.“ 11. Myslíte, že byly tyto uničovské festivaly v Uničově oblíbené? „Určitě ano. Koncerty na Masarykově náměstí byly vždy velkým zážitkem. Na všechny dokázala zapůsobit Má hvězda. Zpívaly ji nejen děti, ale i jejich rodiče, prarodiče i všichni přihlížející. Byla to neopakovatelná atmosféra.“ Bývalá členka sboru Michaela Michnová, rozená Pfeilerová, o svém působení ve sboru řekla následující: „Navštěvovala jsem sbor v letech 1980-1983 a upřímně, měla jsem to „dobrovolně povinné“, protože na škole učila i má maminka, takže se každou mou absenci na zkouškách ihned dozvěděla a náležitě řešila. Jezdívali jsme po přehlídkách sborů někdy i vyhrávali nějaká Pásma (tak se cena tenkrát jmenovala) a tam jsme záviděli jiným sborům, obzvlášť olomoucké Campanelle jejich úžasného sbormistra, repertoár a hlavně oblečení. My jsme ještě zpívali v pionýrských krojích, ale později jsme se dočkali červených sukének, vestiček a bílých halen. No, původní látka byla něco jako dederon, někde se to nastříhalo (asi tři velikosti) a maminky nám to doma ušily. Pořád lepší než pionýrské. Náš repertoár byl celkem stálý. Nějaká 82

vícehlasá lidovka (Poslali mňa pro vodu), něco veselého (Kaňka, kaňce), něco ruského (Pirivijsa chmiljok), něco na oslavy osvobození atd. Taky si pamatuji, že jsme zpívali nějakou píseň, snad se to jmenovalo Podzim, bylo to od Petra Ebena a bylo to moc pěkné. Když jsme ukončili základku a odešli na gympl, dozvěděli jsme se, že sbor pojede na své první zahraniční vystoupení. Sice do NDR, ale i to byl velký důvod ještě na rok se do sboru vrátit. Zájezd do Warnemünde byl pro takové puberťáky úžasný, cestovali jsem lůžkovým vlakem a někteří viděli poprvé v životě moře. Nacvičila se pro tu příležitost i německá píseň. Nevěděli jsme, co zpíváme, ale snažili jsme se pod dohledem profesora z gymnázia alespoň dobře vyslovovat. Tím skončilo naše účinkování ve sboru. V kanceláři mám ještě dvě kolegyně, které ve stejné době navštěvovaly sbor a souhlasily se mnou, že zkoušky nás opravdu nebavily, ale vystoupení bývala fajn (obzvlášť když jsme nemusely do školy).“ Bývalý člen UDPS Jan Karafiát s ochotou odpověděl na následující otázky, prozradil o svém působení ve sboru tyto informace: 1. V jakých letech jste sbor navštěvoval? „1994 – 2001“ 2. Proč jste začal navštěvovat sbor? Kdo Vás k tomu přivedl? „Chodil jsem do třídy s rozšířenou výukou hudební výchovy, automaticky jsem tedy začal chodit i do sboru.“ 3. Jak byste hodnotil atmosféru, která ve sboru panovala? Jaké byly vztahy mezi členy? „Měl jsem v té době asi 8 let, takže si určitě všechno nepamatuji. Určitě si však nevzpomínám na nic špatného nebo problematického, atmosféra tedy musela být dobrá.“ 4. Líbil se Vám styl vedení sboru? Měl jste nějaké výhrady k práci sbormistra? „V době, kdy jsem navštěvoval Uničovský DPS, vedly sbor dvě jeho velké osobnosti, Marie Mathonová a Vladimír Svozil. Oba sbormistři měli u zpěváků respekt a autoritu. Jejich styl práce byl určitě dobrý, samotné zpěváky zpěv bavil.“ 5. Jak hodnotíte repertoár v době vašeho působení v pěveckém sboru? „Repertoár byl poměrně pestrý, matně si vzpomínám na některé lidové i umělé písně v úpravě pro sbor, které jsme zpívali, i na další skladby (Andělské přátelství, Ave verum corpus, Caro mio ben, Chtíc, aby spal).“ 6. Vzpomenete si na akce, kterých jste se v rámci sborového zpívání účastnil? „Vánoční koncerty a koncerty k jiným příležitostem v Uničově, Dětské sborové dny v Uničově, výměnné pobyty (v paměti mi utkvěla vzpomínka na pobyt v Hradci Králové), zahraniční zájezdy (Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko).“ 7. Jako člen sboru jste zajisté zažil různé akce, mezi které nepochybně patřila soustředění. Jaká místa jste v rámci soustředění navštívil a jak se vám tam líbilo? Jak byste hodnotil jejich atmosféru a organizaci? 83

„Na soustředění si moc nevzpomínám, vybavuji si spíše zahraniční zájezdy.“ 8. Účastnil jste se zahraničních výjezdů? Pokud ano, jaký to pro vás mělo přínos? (kontakty s jinými zahraničními sbory, poznávání zahraničních států). „Vzpomínám si na 3 zahraniční zájezdy: Chorvatsko (Umag, Rijeka, Pula), Slovinsko (už přesně nevím, kde jsme byli, bylo to na zpáteční cestě z Chorvatska, bydleli jsme v rodinách), Maďarsko (Přehlídka sborů v Nyíregyháze). Myslím, že přínos zahraničních zájezdů byl pro tehdejší zpěváky mnohostranný. V té době nebylo ještě úplně běžné jezdit každý rok na rodinnou dovolenou do zahraničí, pro mnohé zpěváky to tedy byla jedinečná příležitost, jak poznat kulturu jiného státu, místní jazyk, jídlo i některé zvyky, odvážnější mohli dokonce vyzkoušet své znalosti angličtiny. Vzpomínám si také na pořádání improvizovaných koncertů (zejména v Chorvatsku) na náměstí, na pláži i na dalších místech. Měli jsme tehdy na sobě červená trička s nápisem „DPS Uničov“ (která samozřejmě mnozí – hlavně kluci – moc nosit nechtěli). Překvapivé byly vždy reakce místních obyvatel, kteří byli většinou velmi mile překvapeni, celý koncert poslouchali a po každé skladbě tleskali...“ 9. Můžete potvrdit tvrzení ostatních členů sboru, že ozdravné pobyty byly mezi zpěváky velmi oblíbené a byly jistou odměnou za celoroční práci? „Asi ano. Na ozdravné pobyty se samozřejmě každý těšil, každý chtěl jet.“ 10. Uničovské dětské sborové dny byly v okolí vyhlášenou akcí a její organizování bylo velmi náročné. Spolupodíleli jste se jako zpěváci na organizaci tohoto festivalu? „Nevzpomínám si, že bych se podílel přímo na organizaci festivalu. Spíš se mi vybavuje společné zpívání písní pod vedením Milana Uherka (především v koncertní síni a na uničovském náměstí, kde většinou natáčela i televize).“ 11. V rámci zahraniční spolupráce se konaly také výměnné pobyty. Účastnil jste se nějakého? Pokud ano, myslíte, že byly tyto akce nějak přínosné? „Vzpomínám si na pobyt ve Slovinsku (viz výše) a v Hradci Králové. Nevím, jak byly tyto pobyty přínosné, pro zpěváky to byly asi především pěkné výlety.“ 12. Jaká byla pozice chlapce ve sboru s dívčí převahou? „Dobrá, především na druhém stupni jsme již dokázali ocenit přednosti svých dívčích spolužaček.“ 13. Ovlivnilo Vás působení v dětském pěveckém sboru? Jak? „Těžko říci, na kolik mě ovlivnilo přímo zpívání ve sboru, protože jsem současně navštěvoval ZUŠ (trubka, klavír, zpěv, komorní hra, dechovka), každopádně mě asi naučilo poslouchat ostatní zpěváky a dávat si pozor na přesnou intonaci.“ 14. Vzpomenete si někdy na působení v dětském pěveckém sboru? Pokud ano, jedná se o pozitivní vzpomínky?

84

„V souvislosti se sborem se mi vybavují jen dobré vzpomínky; zahraniční zájezdy, koncerty, hry, které jsme tam hráli...“ 15. Myslíte si, že je sborový zpěv pro děti přínosný? „Určitě přínosný je, zpívání je pro děti asi nejpřirozenější, je to něco jiného, než hra na hudební nástroj.“ 16. Podporoval byste jako rodič své dítě právě v zájmu o sborový zpěv, nebo ho berete jako nadbytečný a nepotřebný? „Podporoval.“

Slečna Šárka Jonášová jako bývalá členka sboru a žákyně ZŠ J. Haška navštěvovala UDPS v letech 2000 – 2006. 1. Proč jste začala navštěvovat sbor? Kdo Vás k tomu přivedl? „Sbor jsem začala navštěvovat, protože jsem vždy ráda zpívala a dovedly mě k tomu moje kamarádky, které do sboru chodily dříve než já.“ 2. Jak byste hodnotila atmosféru, která ve sboru panovala? Jaké byly vztahy mezi členy? „Atmosféra ve sboru se mi líbila, vztahy mezi členy byly dobré. Starší pomáhali mladším a nově příchozím.“ 3. Líbil se Vám styl vedení sboru? Měla jste nějaké výhrady k práci sbormistra? „Výhrady k práci sbormistra by se našly vždy, ale nakonec byli všichni spokojení, když náš sbor vyhrál soutěž nebo jel do zahraničí.“ 4. Jak hodnotíte repertoár v době vašeho působení v pěveckém sboru? „Ten se mi bohužel nikdy moc nelíbil, ale byl úspěšný.“ 5. Vzpomenete si na akce, kterých jste se v rámci sborového zpívání účastnila? „Vzpomínám si hlavně na ty v zahraničí, bylo to fajn a poznali jsme i spoustu dalších sborů z jiných zemí.“ 6. Jako členka sboru jste zajisté zažila různé akce, mezi které nepochybně patřila soustředění. Jaká místa jste v rámci soustředění navštívila a jak se vám tam líbilo? Jak byste hodnotily jejich atmosféru a organizaci? „Ráda jsem jezdila na soustředění, i když zkoušky byly někdy hodně dlouhé a únavné, ale večerní program to vždy spravil.“ 7. Účastnila jste se zahraničních výjezdů? Pokud ano, jaký to pro Vás mělo přínos? „Do zahraničí jsme jezdili všichni velice rádi, poznávali jsme jiné sbory a učily se jejich písničky, měli jsme společné koncerty a různé výlety.“

85

8. Uničovské dětské sborové dny byly v okolí vyhlášenou akcí a její organizování bylo velmi náročné. Spolupodíleli jste se jako zpěváci na organizaci tohoto festivalu? „Uničovské dětské sborové dny byly opravdu náročné, zpívali jsme dlouho, zkoušek bylo hodně, někdy jsme je měli i místo vyučování, což nám samozřejmě nevadilo.“ 9. V rámci zahraniční spolupráce se konaly také výměnné pobyty. Účastnila jste se nějakého? Pokud ano, myslíte, že byly tyto akce nějak přínosné? Ano, výměnných pobytů jsem se účastnila, velice se mi na všech z nich líbilo. Rodina byla vždy milá a ochotná. Byli jsme v kontaktu s dívkami z jiného sboru po celou dobu pobytu a mohly jsme se tedy dozvědět více jak o sboru, tak o místě ve kterém jsme byli ubytovaní. 10. Sbor za dobu svého působení natočil několik CD. Účastnily jste se některého z natáčení? Pokud ano, co to pro vás jako mladé zpěváčky znamenalo? „Účastnila jsem se natáčení CD, které jsme každý jako člen sboru dostali a ráda jsem si je pak poslechla.“ 11. Ovlivnilo vás působení v dětském pěveckém sboru? Jak? „Myslím, že mě neovlivnilo působení v dětském pěveckém sboru, ale zpívám si dál, i když teď už jen pro sebe.“ 12. Vzpomenete si někdy na působení v dětském pěveckém sboru? Pokud ano, jedná se o pozitivní vzpomínky? „Vzpomínám ráda hlavně s kamarády a určitě jen na to pozitivní.“ 13. Myslíte si, že je sborový zpěv pro děti přínosný? „Ano, myslím si, že je pro děti přínosný, ale záleží, kdo sbor vede a jak.“ 14. Podporovala byste jako rodič své dítě právě v zájmu o sborový zpěv, nebo ho berete jako nadbytečný a nepotřebný? „Podporovala bych jako rodič svoje dítě stejně tak jako moji rodiče podporovali mě a jsem ráda, že mi umožnily chodit do sboru.“ Slečna Michaela Hartlová navštěvovala sbor v posledních letech jeho existence. Jednalo se o léta 2004 – 2006, kdy však nenavštěvovala jako většina ostatní zpěváků ZŠ Haškovu. Docházela na ZŠ U Stadionu. I přesto však měla zájem o zpěv a o jejím pozitivním vztahu ke sboru vypovídají tyto informace: 1. Proč jste začala navštěvovat sbor? Kdo Vás k tomu přivedl? „Můj první popud k tomu, abych začala navštěvovat sbor, byl ten, že všechny moje kamarádky v něm figurovaly. Líbilo se mi, že často jezdili na různé soustředění, které braly jako výlety, a často také jezdili do zahraničí, kam jsem se já neměla šanci dostat. Přivedla jsi mě do sboru právě ty, Markétko, a moc ti za to děkuji.“

86

2. Jak byste hodnotila atmosféru, která ve sboru panovala? Jaké byly vztahy mezi členy? „Kolektiv byl úplně úžasný. Všichni jsme se pohybovali ve stejné věkové kategorii a dobře si rozuměli. Atmosféra byla skvělá. Chodila jsem mezi moje kamarády moc ráda.“ 3. Líbil se Vám styl vedení sboru? Měla jste nějaké výhrady k práci sbormistra? „Často jsme se na účet našeho sbormistra smáli, když jsme napodobovali jeho grimasy. Avšak když jsme slavili 40. výročí založení sboru a v ten samý okamžik jsme se zároveň loučili s naším panem sbormistrem, ukápla mi nejedna slzička.“ 4. Jak hodnotíte repertoár v době vašeho působení v pěveckém sboru? „Repertoár byl poskládaný z písní k určitým příležitostem. Jako dítě jsem se nejednou pobavila nad texty písní. Když jsme však vystupovali třeba v koncertní síni, při vánočních koncertech, polívala mě husí kůže.“ 5. Vzpomenete si na akce, kterých jste se v rámci sborového zpívání účastnila? „Moje působení ve sboru nebylo tak dlouhé jako u některých jiných členů, i přesto si však pamatuji spoustu akcí, kterých jsem se mohla zúčastnit. Ať už se jedná o hudební festival Cantemus v Maďarsku, či různá soustředění a vystoupení.“ 6. Jako členka sboru jste zajisté zažila různé akce, mezi které nepochybně patřila soustředění. Jaká místa jste v rámci soustředění navštívila a jak se Vám tam líbilo? Jak byste hodnotila jejich atmosféru? „ Ano. Soustředění byla celkem pravidelná. Pamatuji si, že jsme jezdili do Švagrova. Bylo to fajn místo, i když trochu odříznuté od civilizace, protože chata byla obklopena pouze lesem. Zkoušky sice někdy byly dlouhé, ale večerní program nám to vynahradil. Hrávali jsme různé společenské nebo míčové hry. Protože jsme často jezdívali i s mladším oddělením, snažili jsme se pobyt různě zpestřit. Vymýšleli jsme mladším dětem různé hry a stezky odvahy, na které někdy docela ráda vzpomínám.“ 7. Účastnila jste se zahraničních výjezdů? Pokud ano, jaký to pro Vás mělo přínos? „Určitě velký. Navazování kontaktů se zahraničními sbory bylo fajn, zdokonalovali jsme se i v jazyce, výjezdy nás totiž donutily používat angličtinu. Z počátku jsme jazyk sice moc neovládaly, ale vždy jsme se nějak domluvili. V Maďarsku jsme se nejvíce skamarádily s kolegy z Japonska, kteří nám byli nejsympatičtější. Získali jsme také spoustu informací o jejich sboru a naučili se také jednu jejich tradiční píseň.“

8. Ovlivnilo Vás působení v dětském pěveckém sboru? Jak? „Ovlivnilo. Sbor se pro mě stal základem. I v současné době se stále zpěvu věnuji, i když v jiném žánru. Pravidelným zpíváním jsem se postupem času vypracovala až ke zpívání s místní kapelou na plesech, svatbách a jiných oslavách.“

87

9. Vzpomenete si někdy na působení v dětském pěveckém sboru? Pokud ano, jedná se o pozitivní vzpomínky? „Vzpomínám často, vždy v pozitivním smyslu. Někdy si při společném posezení s kamarády vzpomeneme na vydařené příhody.“ 10. Myslíte si, že je sborový zpěv pro děti přínosný? „Určitě ano. Mně osobně to pomohlo po mnoha stránkách. Především však získat spoustu kamarádů, se kterými se stýkám i teď.“ 11. Podporovala byste jako rodič své dítě právě v zájmu o sborový zpěv, nebo ho berete jako nadbytečný a nepotřebný? „Zájem bych určitě podpořila.“

Marie Mathonová byla sbormistryní přípravných oddělení UDPS, vedla je od jejich vzniku. V roce 2006 stála také u zrodu Rosičky. Byla sbormistryní mladšího oddělení, a to až do nedávné doby, avšak v letošním roce spolupráci se sborem ukončila. 1. Pracovala jste s přípravnými odděleními Uničovského dětského sboru mnoho let. Se kterým sborem se Vám nejlépe pracovalo? „Nejspíš se sborem Červánek, byl to totiž školní sbor a byl složen hlavně z dětí, které měly rozšířenou výuku HV.“ 2. Stála jste u zrodu Rosičky. Kdo se zasloužil o její vznik? „Při vzniku DPS Rosička byla i učitelka HV ze školy Pionýrů, paní Zdena Vanková, která na škole vedla svůj pěvecký sbor a přibrali jsme i zájemce z třetí ZŠ, U Stadionu.“ 3. Jaké děti v Rosičce zpívaly a jak se sbor proměnil ve srovnání s předchozím Červánkem? „Nově vzniklý DPS Rosička, vznikl v roce 2006 pod MKZ. V tomto sboru Rosička postupně a nejdéle zpívaly děti, které chtějí zpívat, bavilo je to, ale nedal se zpívat vícehlas.“ 4. Správě sboru se věnovalo Městské kulturní zařízení (MKZ). Proč tomu tak bylo? „Razantně se totiž změnila situace na ZŠ Haškova. Pan Svozil šel do důchodu a pan Vlk, nastávající šéf školy neměl o sbor zájem, ale město chtělo sbor zachovat. Proto se ho ujalo MKZ. Tam se děti spojily s dalšími školami, nesměl tedy zůstat ani název Červánek, a proto vznikla Rosička.“ 5. Pokud srovnáte obě tělesa, Rosičku i Červánek, byly mezi nimi nějaké zásadní rozdíly či speciální nároky na Vaši práci? „Rozdíl mezi těmito dvěma sbory byl už několikrát zmíněn. Červánek byl na jedné škole, vše se vyřídilo během jednoho dne. Sbor Rosička se musí řešit lístečky, pokud jde o jakoukoliv aktivitu, či změnu.“

88

6. Vašim dlouholetým kolegou byl Vladimír Svozil. Jaká byla vaše spolupráce? „Spolupráce s p. Svozilem byla dobrá a vypracovaná do detailů.“ 7. Věnujete se sborové praxi ještě v dnešní době? „Nyní už mám náhradu a užívám si pohodu.“ Vladimír Svozil byl zakladatelem a dlouholetým sbormistrem UDPS v letech 1967-2006. Byl tedy klíčovou osobností sboru, který odrážel jeho celoživotní dílo. Jako absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Palackého založil sbor, který Uničov v oblasti sborového zpěvu proslavil na dlouhá léta. 1. Kdo Vás přivedl na myšlenku založení sboru a kdo se spolupodílel na jeho založení? „DPS při ZŠ Haškova jsem založil sám. Jako absolvent Pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, obor hudební výchova a ruský jazyk, jsem měl přirozený zájem rozvíjet pěvecké dovednosti u dětí i mimoškolně. Zájem jsem cítil i u dětí.“ 2.

Proč sbor vznikl při ZŠ Haškova a jaké to mělo výhody či nevýhody? „V Uničově byly v té době pouze dvě ZŠ. Jako učitel HV na ZŠ Haškova jsem pracoval pouze se svými žáky, zájem byl velký a organizačně to bylo jednodušší.“

3. Měl jste nějaký hudební vzor pro svoji sbormistrovskou praxi? „Na začátku jsem se spoléhal pouze na zkušenosti, které jsem získal při studiu na vysoké škole. Pomohla mně i hudební zkušenost, kterou jsem získal jako hráč v instrumentální skupině na gymnáziu a později na PF, jako hráč ve fakultním dechovém orchestru a symfonickém orchestru. Během práce s dětským sborem jsem se seznámil s několika vynikajícími sbormistry, od kterých jsem leccos ze sbormistrovského umění okoukal. Postupně bych mohl jmenovat: Karla Klimeše (olomoucký dětský sbor), Aloise Motýla (šumperský dětský sbor), a Milana Uherka (DPS Severáček z Liberce).“ 4. Čeho si ve své sbormistrovské praxi nejvíce ceníte? „Uničovský dětský sbor se stal předním školním dětským sborem, pravidelně postupoval na celostátní přehlídky školních DPS. Nejvíce mě těší uznání bývalých členů sboru. Celá řada z nich si hudbu zvolila za svou profesi.“ 5. Co považujete za největší úspěch v celé historii pěveckého sboru? „Že Uničov se postupně stal známým a uznávaným v oblasti dětské sborové činnosti.“

6. Měl jste nějaká kritéria pro výběr repertoáru? „Aby odpovídal schopnostem sboru. Byl pestrý, obsahoval skladby starší i současné. Nesmělo se zapomínat na lidové písně, později jsem musel myslet i na písně populárnější, nicméně ve sborové úpravě. Děti je měly rády a sboru to pomáhalo.“

89

7. Jaký vliv měly organizační změny ve školním roce 1983/1984 na práci sbormistra? „Se vznikem třetí ZŠ v Uničově ubylo žáků prvním dvěma ZŠ. Menší počet dětí ZŠ Haškova mě zákonitě přivedl na myšlenku rozšíření sborové činnosti i na zbývající ZŠ. Bylo to organizačně složitější, ale bylo to nutné. Zřizovatelem se stal Městský dům pionýrů a mládeže Uničov a ZŠ Haškova a sbor vystupoval pod novým názvem Uničovský dětský sbor ZŠ Haškova a MěDPM.“ 8. Co bylo nejtěžší na budování sboru a jaké problémy jste se zpěváky nejčastěji řešil? „Bylo to organizačně složitější. Na zbývajících ZŠ jsem si vybral organizačního pracovníka, který řešil organizační záležitosti. Ve volbě termínů pěveckých zkoušek jsem dětem vycházel vstříc.“ 9. Máte nějaké kuriózní zážitky z koncertů, které se Vám nenávratně zapsaly do paměti? „Kuriózně mohla působit situace, kdy nás doprovázela klavíristka i se zlomenou rukou.“ 10. Z počátku jste sbor sám doprovázel na harmoniku. Co to pro Vás jako sbormistra znamenalo a odrazila se tato skutečnost na výkonu sboru? „Tak jsem začínal. Byl jsem lepší harmonikář než klavírista. Ne všude byl klavír a neměl jsem zkušenosti ve volbě repertoáru bez doprovodu (a capella).“ 11. Později jste začal preferovat klavírní doprovod. Bylo to tedy snazší jak pro Vás tak pro děti? „Brzy jsem pochopil, že sbormistr a harmonikář v jedné osobě nejsou to nejlepší řešení, stejně jako sbormistr a klavírista v jedné osobě. Chce-li se sbor výkonnostně pohnout dopředu, musí tyto dvě funkce rozdělit.“ 12. Z programů a soupisů repertoáru je patrné, že jste se nevyhýbal ani skladbám a capella. Nebylo to pro zpěváky příliš náročné? „Náročnější to je, ale hlavně pro sbormistra. Musí se věnovat rozvoji harmonického a polyfonního slyšení u dětí a vhodnému výběru dětí pro jednotlivé bloky.“ 13. Jak se Vám spolupracovalo s dalšími sbormistry (např. p. M. Mathonovou)? „Tak jak sbor rychle rostl, bylo třeba poohlížet se po spolupracovnících. Vzhledem k mému pracovnímu úvazku bylo rozumné si ponechat hlavní sbor a přípravné oddělení svěřit dalšímu sbormistru. V osobě Marie Mathonové jsem měl štěstí. Po zřízení druhého přípravného oddělení si p. Mathonová ponechala ty nejmenší, u prostředního oddělení se postupně vystřídaly Gabriela Kropáčková, Marta Rábková a Zuzana Gucká.“ 14. Jak se vyvíjelo financování sboru? Od počátku existence, změna v roce 1983/1984, poté rok 1989? „Do roku 1983 sbor neměl vlastní účtování. Sbormistři měli práci v nepovinném předmětu sborový zpěv v pracovním úvazku. V úvahu přicházela tu a tam odměna. Náklady dětí byly rozděleny mezi rodiče a SRPŠ ZŠ Haškova (autobusy, kroje). V roce 1983 náklady sbormistrů částečně přešly i na MěDPM a stejně tak náklady dětí si rozdělily rodiče, 90

SRPŠ a MěDPM. Po roce 1991 se zřizovatelství sboru vrací pouze k ZŠ Haškova. Důvodem je zřízení výuky rozšířené HV na této škole (od roku 1986) a dostatečný počet členů sboru pouze z této ZŠ. Od roku 1991 získává dětský sbor u SRPŠ ZŠ Haškova samostatný podúčet. Přichází už i sponzoři. Z podúčtu DPS se kryjí náklady sboru (klavíristé, organizační zajištění koncertů a přehlídek, zájezdů, příspěvků na jízdné, atd.).“ 15. Jak byste hodnotil atmosféru koncertů a co pro Vás osobně znamenal pohled z pódia do plné koncertní síně? „Díky početnému dětskému sboru (až kolem 170 členů) jsem neměli nouzi o posluchače. Převážně jimi byli rodiče a jejich příbuzní a ti také pro své děti vytvářeli tu nejvstřícnější atmosféru. Dokázaly ale ocenit i výkony našich hostujících sborů. Pro nás, sbormistry na pódiu to byla odměna, ocenění a závazek do budoucna.“ 16. Koncertní síň je bezpochyby výjimečný akustický prostor. Sbor zde vystupoval pravidelně a často. Máte vy osobně k tomuto místu nějaký zvláštní vztah? „Zřízení koncertní síně v bývalém klášterním kostele bylo pro mě impulsem. Impulsem přivádět do tohoto pro sbory akusticky výjimečného prostoru další sbory. Nezanedbatelné je i to, že koncertní síň je spojena s přiléhající ZŠ, která poskytuje dětským sborům zázemí.“ 17. Sbor za dobu svého působení navázal velmi širokou spolupráci se zahraničními i domácími partnery. Oblíbil jste si některý zahraniční, či domácí sbor? „Mezi naše zahraniční partnery patřily nejdříve sbory z NDR. Tady rád vzpomínám na naše zájezdy do Boltenhagenu u Baltického moře. Měly to rády i děti. Nicméně naším největším zahraničním partnerem byl dětský a chlapecký sbor z maďarské Nyíregyházy. Z domácích DPS rád vzpomínám na výměny s krnovským dětským sborem.“ 18. Jak se projevila změna politické situace v roce 1989/1990 na sboru? Z kroniky sboru je patrný snížený počet vystoupení. Bylo to zapříčiněné tím, že sbor již nekoncertoval na akcích, které oslavovaly dřívější svátky spojené s režimem? „Na činnosti našeho sboru, má to ale obecnou platnost, se projevila a projevuje dodnes větší nabídka pro děti v oblasti zájmové činnosti po roce 1989. Děti si mohou vybírat. Řada z nich to zkouší v jiném zájmovém oboru. Práce v dětském sboru není snadná, předpokládá pravidelnost a zodpovědnost. Co se týká počtu vystoupení, zásadní změna je v tom, že sbor si svou činnost organizuje vesměs sám. Není již úkolován. O typ kulturních vložek jako byly před rokem 1989, už není zájem. Vystoupení logicky z počátku ubylo. Klade to na sbormistra větší nároky v oblasti plánování cílů sborů.“ 19. ZŠ Haškova byla jedna ze škol s RVHV. Kdo se o RVHV zasloužil a proč k tomu došlo? Souvisel s RVHV také vznik chlapeckého komorního sboru? Z čí iniciativy vznikl chlapecký komorní sbor? Od kdy na škole působil a jak se Vám s chlapci pracovalo? Proč se stal právě Uničov organizátorem přehlídky školních sborů s RVHV, kdo se o to zasloužil? Jaké bylo složení poroty, která hodnotila výkony sborů? 91

„ZŠ Haškova byla druhou školou v republice, která v roce 1986 možnost výuky rozšířené HV získala. První byla ZŠ Svornosti v Olomouci. Zájem o tento projekt jsem měl sám a s jeho prosazením na ministerstvu školství mi pomohl Ladislav Daniel, který je vlastně otcem tohoto učebního plánu. U profesora Daniela nám pomohlo to, že i my s běžným DPS jsme byli pro DPS ZŠ Svornosti na sborových soutěžích více než důstojným soupeřem. Vznik chlapeckého komorního sboru souvisel s RVHV. Projekt RVHV se v té době realizoval ve spolupráci s LŠU. LŠU v Uničově měla tehdy zájem o vybudování mládežnické dechovky. Proto si dala jako podmínku přijmout do 1. třídy převážně chlapce. Bylo tedy přijato 20 chlapců a 5 děvčat. Z těchto 20 chlapců jsem v 5. třídě vytvořil komorní sbor. Tento sbor působil pouze do ukončení jejich školní docházky, tedy 4 roky, nutno říci, že byl velmi úspěšný. Učitelé, kteří učili HV na školách s RVHV prodělávali několik roků semináře k výuce HV na těchto školách. Organizovalo to ministerstvo školství. Na posledním semináři jsem byl požádán pracovnicí MŠ o to, zda bych pro DPS z těchto škol neorganizoval nějaká setkání. Výsledkem toho byly tyto celostátní přehlídky DPS ze škol s RVHV. Bylo jich celkem 10 nebo 11, všichni na ně rádi vzpomínají. Tuto přehlídku DPS s RVHV jsem pořádal v rámci Uničovských sborových dnů. Součástí sborových dnů byla vždy i krajská postupová přehlídka školních DPS z Olomouckého kraje. Porota těchto přehlídek, kterou delegovala Artama Praha, většinou lektorovala i celostátní přehlídku sborů RVHV. Nejčastěji v ní zasedal Alois Motýl, Milan Uherek, L. Souček a Jaroslava Macková.“ 20. Byl Uničovský dětský pěvecký sbor v době svého působení zaregistrován v Unii českých sborů (nebo v jiných organizacích) a pokud ano, mělo to nějaké výhody, či nevýhody? „Uničovský dětský sbor byl členem Unie českých sborů. Po dobu členství jsem žádné výhody nepociťoval, unie tehdy řešila problematiku hlavně pěveckých sborů pro dospělé.“ 21. V dnešní době je velmi složité shánět zpěvákům noty. Byl to stejný problém i za doby Vašeho působení ve sboru? „Získat notový materiál pro DPS nebylo jednoduché. Pomáhaly hlavně kontakty mezi sbormistry.“ 22. Po roce 2006 se sbor zásadně změnil. Jak hodnotíte úroveň sboru po svém odchodu do penze? „Jde o sbor, který má nového zřizovatele (MKZ Uničov). Sbor je tvořen dětmi ze všech tří ZŠ v Uničově. Začal prakticky znovu. Po návratu Zuzany Gucké je na sboru patrný kvalitativní růst. Sboru pomůže, až mu zpěvačky dorostou. Současná věková hranice dětí je převážně do 12 let.“ 23. Ve školním roce 1996/1997 se podle kroniky do sborového zpěvu zapojila skupinka chlapců. Byly samostatným plnohodnotným hlasem, nebo pouze dobarvovali zvuk (nebo to byla pouze část bývalého komorního chlapeckého sboru)? „Šlo o chlapce ze tříd s RVHV. Nebylo jich už tolik, jako v původní 1. třídě. Jistou dobu byli i členy komorního chlapeckého sboru. Po ukončení činnosti chlapeckého sboru byli plnohodnotnými členu UDPS.“ 92

24. Kde se brali peníze na finanční zajištění tak organizačně rozsáhlých akcí, které sbor pořádal (přehlídky v rámci Uničovských dětských sborových dnů, celostátní soutěže). „Na významné celostátní akce jsme získali finanční prostředky z grantů ministerstva kultury. Týká se to krajských postupových přehlídek školních DPS, celostátních přehlídek sborů s RVHV a celostátních přehlídek školních DPS. Neobešlo se to bez finančních pomoci sponzorů a vlastních finančních prostředků sboru.“ 25. Zpívala se v rámci maďarského festivalu Cantemus hned od počátku skladba Cantemus, jejíž autor byl Bardos Lajos? „Cantemus Bardose Lajose byl vždy mezi vybranými společnými písněmi tohoto festivalu.“ 26. Kdy oficiálně skončila výuka RVHV? „Poslední ročník (9. třídy) ukončil ZŠ Haškova v roce 2006. Projekt tedy proběhl v letech 1986-2006 a trval 20 roků.“ 27. Jak se Vám podařil navázat kontakt s americkým sborem Laurentian Singers? „Šlo o partnera Šumperského dětského sboru, kterému jsme v Uničově zajistili koncert.“ 28. Jaký to byl pocit předávat své celoživotní dílo do rukou Vašich kolegů? „Práci u dětského sboru jsem ukončil „symbolicky“ s koncem projektu RVHV na škole. Je opravdu škoda, že tento projekt skončil. Takto byla práce pro nové sbormistry složitější. Pomohl jsem získat nového zřizovatele. Sbor se buduje více méně od začátku. A na to už je potřeba velká dávka energie … (to a můj věk byly hlavní důvody mého rozhodnutí o ukončení činnosti).“ Zuzana Gucká je nynější sbormistryní staršího oddělení pěveckého sboru Rosička. Avšak již v minulosti s pěveckým sborem spolupracovala, vedla totiž přípravné oddělení DPS Červánek. 1. V minulých letech jste vedla ve spolupráci s paní Mathonovou přípravné oddělení Uničovského dětského sboru Červánek. Byly mezi těmito tělesy (Červánkem a Rosičkou) nějaké zásadní rozdíly? „Zásadním rozdílem mezi Rosičkou a Červánkem byl věk dětí. V Červánku zpívaly děti mladší, od 1. do 4. třídy, tento sbor byl vlastně přípravkou pro hlavní sbor. Také se ale účastnil soutěží, přehlídek a výměnných zájezdů, v poslední době své existence např. s maďarským sborem v Nyíregyháze. Rosička je sbor, ve kterém zpívají děti až do 9. třídy. 1. třídy bereme jako přípravku, děti pracují samostatně, učí se základy zpěvu, dýchání, rytmus, pokud jsou šikovné, postupně se připojují ke sboru. Některé roky jsme měli méně menších zpěváků, takže sbor soutěžil pouze ve starší kategorii, letos máme hodně malých a vytvořili jsme tedy dva sbory, Rosička I a Rosička II. Děti ze 3. - 5. třídy se učí oba programy a pomáhají oběma sborům.“

93

2. Byla jste u vzniku Rosičky? „Rosička vznikla z mladších zpěváčků zaniklého Uničovského dětského sboru v roce 2006. U jejího přímého vzniku jsem nebyla, byla jsem tehdy na mateřské dovolené a dokonce jsem ani nebydlela v Uničově, neměla jsem žádný kontakt se sborem.“ 3. Jak dlouho se sborem pracujete? „První kontakt se sborem, tehdy ještě Červánkem, jsem měla v roce 2000. Od té doby jsem začala také navštěvovat různé sbormistrovské kurzy a semináře. S Rosičkou jsem začala spolupracovat v r. 2009.“ 4. Co pro Vás bylo / je na vedení sboru nejtěžší? „V dnešní době je nejtěžší děti získat a při zpívání udržet. Děti s chutí začnou, ale mnohdy zjistí, že za výsledkem je mnoho práce a snažení a sbor po roce opustí. Mají na výběr množství atraktivních kroužků a zájmových aktivit, takže zájem o sborové zpívání rozhodně není tak velký jako dříve. Abychom jim vyšli vstříc, máme sbor dvakrát týdně a děti si mohou vybrat, který den se jim bude lépe hodit. Abychom děti přitáhli ke sborovému zpívání, organizujeme také soustředění na horách, výměnné zájezdy spojené s výletem či exkurzí, pořádáme koncerty pro školy a školky.“ 5. Pokračujete v tradiční organizátorské činnosti, která sbor v minulosti proslavila? (Např. Uničovské dětské sborové dny). „Náš zřizovatel MKZ Uničov přebral záštitu nad organizováním všech sborových akcí, které dříve organizoval UDPS. V posledních 2 letech MKZ Uničov organizovalo také Celostátní přehlídku dětských pěveckých sborů. Důvodem pro opakování této akce i letošní rok je dobrá organizace a zázemí pro koncertní vystoupení sborů v krásné koncertní síni. Je nutno dodat, že na organizaci přehlídek pěveckých sborů se také ještě stále podílí Vladimír Svozil.“ 6. Udržujete kontakty také se zahraničními sbory, jak tomu bylo v minulosti? „Kontakty z minulosti se nám nepodařilo udržet. Sbory v Maďarsku, se kterými dříve spolupracoval UDPS, se několik let odmlčely, pravděpodobně tam také docházelo k reorganizaci. Druhým důvodem je také jiná úroveň dnešního sboru Rosička, je to sbor mladší, soutěží v mladší kategorii, ještě se tolik nevypracoval, aby mohl jet na zahraniční zájezd.“ 7. Jaké jsou cíle a plány Rosičky do budoucna? „Naším cílem je udržet v Uničově dětský sbor, který bude mít vysokou kvalitu a dobré jméno v regionální a národní úrovni. Naším aktuálním cílem je obstát v krajské soutěži, popř. získat postup do celostátního kola. Naší snahou je vytvořit pěvecký sbor, který bude mít dostatek malých zpěváčků, kteří budou zpívat s chutí a zájmem.“

94

Seznam příloh Příloha č. 1, fotografie sbormistra doprovázejícího na harmoniku. Příloha č. 2, brožura k festivalu, Svátky písní Olomouc 1977. Příloha č. 3, notový zápis písně Daleká, šeroká. Příloha č. 4, fotografie nových krojů UDPS. Příloha č. 5, fotografie sboru s korepetitorkou. Příloha č. 6, notový zápis písně Zvědavá sova. Příloha č. 7, fotografie hudebního skladatele F. Navary. Příloha č. 8, fotografie chlapeckého sboru Gorkij. Příloha č. 9, fotografie sboru z Walesu. Příloha č. 10, fotografie sboru z výjezdu do Boltenhagenu. Příloha č. 11, pohled z pobytu na Slovensku (27. 9. – 30. 9. 1984). Příloha č. 12, notový zápis písně Miluji. Příloha č. 13, festivalový plakát. Příloha č. 14, fotografie hudebního skladatele Leoše Švagery. Příloha č. 15, brožura k festivalu Krajina zpěvu. Příloha č. 16, píseň Krajina zpěvu, tištěná ve formě pohledu. Příloha č. 17, fotografie hudebního skladatele Mojmíra Zedníka. Příloha č. 18, fotografie před táborem. Příloha č. 19, korespondence sbormistrů. Příloha č. 20, památeční pohled na město Albena. Příloha č. 21, fotografie chlapeckého sboru a jejich krojů. Příloha č. 22, repertoár obou oddělení sboru na školní rok 1995/1996. Příloha č. 23, pozvánka na koncert pořádaný v Olomouci, ZŠ Heyrovského. Příloha č. 24, pozvánka na Českou mši vánoční Hej mistře. Příloha č. 25, anketa dětského diváka o nejsympatičtější sbor. Příloha č. 26, program Uničovských dětských sborových dnů, 1995. Příloha č. 27, článek z časopisu Informátor školského úřadu Olomouc. Příloha č. 28, Celostátní přehlídka dětských sborů Uničov, 1997. 95

Příloha č. 29, program celostátní přehlídky Svitavy. Příloha č. 30, diplom z celostátní přehlídky školních dětských sborů. Příloha č. 31, program koncertu s italským sborem. Příloha č. 32, článek v časopise Informátor č. 4, prosinec 1996. Příloha č. 33, diplom z maďarského festivalu Cantemus. Příloha č. 34, program festivalu Svátky písní Olomouc. Příloha č. 35, pozvánka na večerní koncert. Příloha č. 36, pozvánka na Moravskou mši vánoční. Příloha č. 37, Vánoční koncert Jiří Pavlica, Missa Brevis. Příloha č. 38, program Varhanního koncertu a vzpomínka na hudebního skladatele Jana Hanuše. Příloha č. 39, pozvánka na Mezinárodní koncert dětských sborů. Příloha č. 40, Jubilejní koncert k 35. výročí sboru. Příloha č. 41, pozvánka na mezinárodní koncert DPS. Příloha č. 42, Mezinárodní setkání pěveckých sborů. Příloha č. 43, brožura k turné Laurentian Singers, spring tour 2006. Příloha č. 44, fotografie sboru Laurentian Singers. Příloha č. 45, CD z okolí Uničovska. Příloha č. 46, obal CD k 35. výročí založení sboru seznam písní. Příloha č. 47, obal vánočního CD. Příloha č. 48, návrh písní na program jubilejního koncertu. Příloha č. 49, program jubilejního koncertu ke 40. výročí. Příloha č. 50, památeční fotografie na koncert ke 40. výročí.

96

Obrazové přílohy Příloha č. 1. fotografie sbormistra doprovázejícího na harmoniku

Příloha č. 2, brožura k festivalu Svátky písní Olomouc 1977

97

Příloha č. 3, notový zápis písně Daleká, šeroká

Příloha č. 4, fotografie nových krojů UDPS.

98

Příloha č. 5, fotografie sboru s korepetitorkou.

99

Příloha č. 6, notový zápis písně Zvědavá sova

100

101

Příloha č. 7, fotografie hudebního skladatele F. Navary

Příloha č. 8, fotografie chlapeckého sboru Gorkij

102

Příloha č. 9, fotografie sboru z Walesu

Příloha č. 10, fotografie sboru z výjezdu do Boltenhagenu

Mapa oblasti Boltenhagen, Wismar

103

Děti v Boltenhagenu u moře

Příloha č. 11, pohled z pobytu na Slovensku (27. 9. – 30. 9. 1984)

104

Příloha č. 12, notový zápis písně Miluji

Příloha č. 13, festivalový plakát

Reprodukce festivalového plakátu akademického malíře Františka Bělohlávka

105

Příloha č. 14, fotografie hudebního skladatele Leoše Švagery

Příloha č. 15, brožura k festivalu Krajina zpěvu

Obsahuje program festivalu a přihlášku na festival Obraz titulní strany vytvořila Anežka Kovalová

106

Příloha č. 16, píseň Krajina zpěvu, tištěná ve formě pohledu

Příloha č. 17, fotografie hudebního skladatele Mojmíra Zedníka

107

Příloha č. 18, fotografie před táborem

Příloha č. 19, korespondence sbormistrů

108

109

Příloha č. 20, památeční pohled na město Albena

110

Příloha č. 21, fotografie chlapeckého sboru a jejich krojů

Příloha č. 22, repertoár obou oddělení sboru na školní rok 1995/1996

111

Příloha č. 23, pozvánka na koncert pořádaný v Olomouci, ZŠ Heyrovského

Příloha 24, pozvánka na Českou mši vánoční Hej mistře

112

Příloha č. 25, anketa dětského diváka o nejsympatičtější sbor

Příloha č. 26, program Uničovských dětských sborových dnů, 1995

113

Příloha č. 27, článek z časopisu Informátor školského úřadu Olomouc

114

Příloha č. 28, Celostátní přehlídka dětských sborů Uničov, 1997

Příloha č. 29, program celostátní přehlídky Svitavy

115

Příloha č. 30, diplom z celostátní přehlídky školních dětských sborů

Příloha č. 31, program koncertu s italským sborem

116

Příloha č. 32, článek v časopise Informátor č. 4, prosinec 1996

117

Příloha č. 33, diplom z maďarského festivalu Cantemus

Příloha č. 34, program festivalu Svátky písní Olomouc

118

Příloha č. 35, pozvánka na večerní koncert

119

Příloha č. 36, pozvánka na Moravskou mši vánoční

Příloha č 37, Vánoční koncert Jiří Pavlica, Missa Brevis

120

Příloha č. 38, program Varhanního koncertu a vzpomínka na hudebního skladatele Jana Hanuše

Příloha č. 39, pozvánka na Mezinárodní koncert dětských sborů

121

Příloha č. 40, Jubilejní koncert k 35. výročí sboru

Příloha č. 41, pozvánka na Mezinárodní koncert DPS

122

Příloha č. 42, Mezinárodní setkání pěveckých sborů

Příloha č. 43, brožura k turné Laurentian Singers, spring tour 2006

123

Příloha č. 44, fotografie sboru Laurentian Singers

Příloha č. 45, CD z okolí Uničovska

124

Příloha č. 46, obal CD k 35. výročí založení sboru seznam písní

125

Příloha č. 47, obal vánočního CD

Příloha č. 48, návrh písní na program jubilejního koncertu

126

Příloha č. 49, program jubilejního koncertu ke 40. výročí

Příloha č. 50, památeční fotografie na koncert ke 40. výročí

127

Seznam použité literatury a pramenů Prameny Kronika Uničovského dětského pěveckého sboru při ZŠ J. Haška. Kronika je ve vlastnictví dlouholetého sbormistra Uničovského dětského sboru Vladimíra Svozila, který ji i vytvořil, obsahuje veškeré záznamy a dokumenty o činnosti sboru od jeho vzniku až do roku 2006.

Publikace HIRNEROVÁ, Nikola. Památky města Uničova. 1. vydání Olomouc: Sprint, 2003. ZAMAZAL, Luděk. Renesance českého Uničova. 1. vydání, Olomouc: Poznání, 2005.

Periodika BK. Povzbudivé ohlasy uničovské přehlídky. Hanácké noviny, 3. října 1996, roč. 7, č. 118, s. 8. BUREŠOVÁ, A. Bohatý kulturní život v Uničově: víc než zpívání. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 28. května 1988, roč. 68, č. 61. s. 4. DORNIČÁK,

Josef.

Děti

na

zpívání

nezanevřely.

Svoboda:

Moravské

noviny.

Středomoravský deník: Olomouc, Šumperk, Přerov, Prostějov, Kroměříž, Zlín, 29. března 1999, roč. 9, č. 88, s. 1. DUBOVÝ, M. Dětský zpěv v Uničově. Kovák Unex, informační zpravodaj akciové společnosti Unex Uničov, 9. července 1997, roč. 4, (číslo nedohledáno, periodikum vyšlo 9. července). EBR. Olomouc ožila dětským zpěvem. In Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 10. září 1977, roč. 57, č. 106–107, s. 4. FRIEDL, Leoš. Z uničovské přehlídky pěveckých sborů: Zpívaná vyznání. Hanácké noviny (nezávislý deník), 1991, roč. 2, (přesné číslo nedohledáno, šlo o konec měsíce května). HORÁK, Dalibor. Pěvecký úspěch na mezinárodním fóru. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 24. září 1998, roč. 5, č. 16, s. 1. HORÁK, Dalibor. Uničovský sbor v Chorvatsku. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. června 1997, roč. 4, č. 12. s. 4. 128

HORÁK, Dalibor. Uničovští zpěváci u Jaderského moře. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 11. listopadu 1999, roč. 6, č. 20, s. 1. HORÁK, Dalibor. Zpívání u moře. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 25. června 1998, roč. 5, č. 12, s. 1. KH. Okresní přehlídky dětských sborů. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 9. září 1976, roč. 56, č. 133, s. 4. LANGER, Aleš. Dětské pěvecké sbory koncertovaly na náměstí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. června 1997, roč. 4, č. 12, s. 1. LANGER, Aleš. Sborový zpěv v Uničově má rok od roku lepší zvuk. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 17. dubna 1997, roč. 4. č. 7, s. 1. LANGER, Aleš. Uničovské dětské sborové dny budou hostit 2500 malých zpěváků. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. března 1998, roč. 5, č. 6, s. 1. MACKOVÁ, Jaroslava. Přehlídka školních sborů podesáté (Uničov 9. - 11. června 2000). Hudební výchova, 2000, roč. 8, č. 4, s. 55. MACHÁLKOVÁ, Františka. Reprezentace na úrovni. Nová Svoboda, 1992, (nedohledáno číslo a strana). MATHONOVÁ, Marie; SVOZIL, Vladimír. Červánek zpíval v Maďarsku Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 13. června 2002, roč. 9, č. 11, s. 4. NOHAVIČKOVÁ, Jiřina. Koncert sboru hodnotil i vídeňský tisk. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 7. dubna 2005, roč. 12, č. 7, s. 1. Redakce deníku ROZHLAS. Program stanice Vltava. Rozhlas, programový týdeník, 19. října 1984, č. 43. Redakce Uničovského zpravodaje. Město vydalo CD lidových písní. Uničovský folklor potěší děti i dospělé. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 16. ledna 2003, roč. 10, č. 1, s. 4. Redakce Uničovského zpravodaje. Město vydalo disk vánočních písní. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 16. prosince 2004, roč. 11, č. 21, s. 4. Ředitelství ZŠ Uničov. Dětské pěvecké sbory z okresu Olomouc postoupily na celostátní přehlídku. Informátor Pedagogického centra Olomouc, 2001, č. 2, s. 18. SEVERA, Vladimír. Dětský pěvecký sbor sklízí za svou činnost zasloužený obdiv. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 10. září 1998, roč. 5, č. 16, s. 4. SEVERA, Vladimír. Velká akce dětského pěveckého sboru. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 6. dubna 2000, roč. 7, č. 7, s. 1. SVOZIL, Vladimír. Dětský sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. září 2002, roč. 9, č. 17, s. 4. 129

SVOZIL, Vladimír. Dětský sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 23. září 2004, roč. 11, č. 17, s. 4. SVOZIL, Vladimír. Sál tleskal dětem. Uničovský Kovák, 12. prosince 1985, roč. 33, č. 24–25, s. 3. SVOZIL, Vladimír. Sbor úspěšně reprezentoval v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 7. září 2000, roč. 7, č. 14, s. 4. SVOZIL, Vladimír. Uničovské děti uspěly na celostátní přehlídce. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 12. června 2003, roč. 10, č. 11, s. 4. SVOZIL, Vladimír. Uničovské děti uspěly na celostátní přehlídce. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 21. července 2005, roč. 12, č. 13, s. 1. SVOZIL, Vladimír. Uničovský dětský sbor ZŠ Haškova třikrát úspěšný v zahraničí. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 26. října 2000, roč. 7, č. 19, s. 1. SVOZIL, Vladimír. Zlatá pásma pěveckých sborů z národní přehlídky v Pardubicích. Ojedinělý úspěch: Uničovské zahájení. Uničovské noviny, 12. 12. 1991, roč. 1, č. 9–10, s. 5. ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava. Poděkování. Informatorium školského úřadu Olomouc. 1996, č. 2 (ročník a strana nedohledána). UHLÁŘ, Břetislav. Krajské kolo jubilejního ročníku soutěže Písně přátelství. Nová Svoboda, 12. března 1984, roč. 40, č. 61, s. 4. VÁCLAVÍKOVÁ, Marcela. Carusošou poprvé v Uničově. Uničovský zpravodaj, noviny města Uničova, 11. listopadu 1999, roč. 6, č. 20, s. 1. VIČAR, Jan. Přehlídka radosti. Domácí sbory na festivalu, Stráž lidu obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 10. září 1985, roč. 65, č. 106, s. 4. V. S. Vavříny z krajského kola. Stráž lidu, obdeník OV KSČ a ONV v Olomouci, 15. března 1984, roč. 64, č. 32, s. 4. ŽOCH, Karel. Putování za sluníčkem aneb s DPS Haškova v Itálii. Informátor školského úřadu Olomouc, 1996, č. 4. Krajina zpěvu. Naše slovo, 24. května 1989, roč. 39, č. 11, s. 3. Článek nebyl podepsán.

Internetové zdroje UNIČOVSKÉ DĚTSKÉ SBOROVÉ DNY 1995 MC: živá nahrávka II. ročníku celostátní přehlídky DPS ze škol s RVHV [online]. Aktualizace stránky [cit. 2007-02-25]. Dostupné z: http://carmina.webz.cz/diskografie.htm

130

Uničovský dětský pěvecký sbor

Recommend Documents