Uničov
Litovel
Šternberk
Olomouc
Chráněná území okresu Olomouc Autoři textu:
Michal Krátký, Slavomír Dostalík, Zuzana Dubová
Recenzenti:
Lenka Gillová, Petr Kovařík, Jan Vrbický
Autoři fotografií: Michal Krátký, Slavomír Dostalík, Jaroslav Marx, Jiří Šafář, Jan Losík, Petr Gola, Lukáš Merta, Lenka Gillová, Petr Tomáš, Tomáš Vynikal, Jan Vrbický, Hana Kleinová, Petr Kovařík
silnice 2. tř.
silnice 1. tř.
lesy
vodní plochy
sídla nad 500 obyvatel
vojenský újezd
VZCHÚ
MZCHÚ
24 10
21
Křelov
OLOMOUC
Těšetice
12
Jívová
6
9
Věrovany
29
34
0
Majetín
5
Tršice Krčmaň
30
10 20 30 km © AOPK ČR, 2007, mapový podklad © ČÚZK, 2006
23
Město Libavá
Velký Újezd Přáslavice Doloplazy Daskabát Velký Týnec Grygov
11
Dub nad Moravou
Blatec
Šternberk
Moravský Beroun
19
Bělkovice Lašťany Bohuňovice 8 Dolany Horka nad Hlubočky Dukla Moravou Samotíšky Kopeček Lošov 1 Hlubočky Droždín BystrovanyVelká Bystřice
Štěpánov Štarnov
Hnojice
Hněvotín Drahanovice 16 Slatinice 16 Lutín Třebčín Kožušany
26
36 Střeň
Náklo 18 Příkazy 3 Skrbeň Chomoutov2
Náměšť na Hané
Senice na Hané
Cholina
22
13
Mladějovice
Újezd
Paseka
Dlouhá Loučka
Žerotín Pňovice
Uničov
38 31 25 1735 32 28 20 27 37 5 4 Mladeč 14 7 Litovel
33
Medlov
Troubelice
Orientační mapka zvláště chráněných území Nová Hradečná v okrese Olomouc Šumvald
Obsah Mapa území Obsah Slovo úvodem Ochrana přírody a krajiny Druhová ochrana Územní ochrana
Invazní a nepůvodní druhy Management – péče o lokality Ekologická výchova 1
1 22 33 44 55 66 77 88 99 10 10 11 11 12 12 13 13 14 14 15 15 16 16
Přírodní památka
Bázlerova pískovna Přírodní památka
Častava
Přírodní památka
Daliboř
Přírodní památka
Geologické varhany Přírodní rezervace
Hejtmanka
Přírodní rezervace
Hrubovodské sutě Přírodní památka
Hvězda
Přírodní rezervace
Chomoutovské jezero
2 3 4 5 5 6
7 8 9 10 12 14 16 18 20 22 24
Přírodní památka
Kamenné proudy u Domašova Přírodní rezervace
Kenický
Přírodní rezervace
Království
Přírodní památka
Kurfűrstovo rameno Přírodní rezervace
Litovelské luhy Přírodní památka
Malá Voda
Přírodní rezervace
Malý Kosíř
Národní přírodní památka
Na skále
26 28 30 32 34 36 38 40
17 17 18 18 19 19 20 20 21 21 22 22 23 23 24 24 25 25 26 26 27 27 28 28 29 29 30 30 31 31 32 32 33 33 34 34 35 35 36 36 37 37 38 38 39 39
Přírodní rezervace
Novozámecké louky Přírodní rezervace
Panenský les
Přírodní rezervace
Panské louky
Národní přírodní památka
Park v Bílé Lhotě Přírodní rezervace
Plané loučky
Národní přírodní rezervace
Ramena řeky Moravy Přírodní rezervace
Smolenská luka Národní přírodní rezervace
Špraněk
Přírodní rezervace
Templ
Přírodní rezervace
Terezské údolí Přírodní památka
Třesín
Národní přírodní památka
Třesín
Přírodní památka
Tučapská skalka Přírodní památka
U bílých hlin
Přírodní památka
U přejezdu
Přírodní památka
U Senné cesty Přírodní rezervace
U spálené
Přírodní památka
U strejčkova lomu Přírodní památka
U Zámecké Moravy Přírodní památka
V Boukalovém Národní přírodní rezervace
Vrapač
Přírodní památka
Za mlýnem
Chráněná krajinná oblast
Litovelské Pomoraví
42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 70 72 74 76 78 80 82 84 86 3
Slovo úvodem Vážení čtenáři Dostává se vám do rukou brožura představující chráněná území okresu Olomouc. Naší snahou je přiblížit Vám krásy přírody na Olomoucku. Stejně tak bychom byli velmi rádi, kdybyste si vy – čtenáři – zároveň uvědomili potřebu přírodu chránit. Bohužel v dnešní uspěchané době tak trochu zapomínáme na hodnotu a význam přírody a bereme ji jako samozřejmost. Naše organizace se zabývá ochranou přírody již od roku 1991. Velký podíl naší činnosti tvoří praktická ochrana přírody, kdy se snažíme pečovat o krajinu a prostředí, ve kterém žijeme tak, aby neklesala její přírodovědná hodnota. Někdo jistě zapochybuje – proč? Proč investovat peníze a úsilí do péče o krajinu, vždyť si příroda pomůže sama. Ano, často to tak bývá, ale někdy se procesy v přírodě
4
Chráněná území olomoucka
ubírají ne zrovna ideálním směrem. Proto se snažíme přírodě napomoci. A právě díky praktické činnosti v ochraně přírody společně s dalšími aktivitami se můžeme těšit krásám přírody, které se uchovaly minimálně na zde prezentovaných lokalitách. Doufáme, že publikace kterou držíte v rukou, pro Vás bude milým společníkem. Současně věříme, že Vás jednotlivé stránky této brožury navnadí k poznávání krás přírody přímo na jednotlivých lokalitách. Taktéž budeme velmi potěšeni, když si uvědomíte smysl a potřebu přírodu chránit a svým chováním se pokusíte přispět k jejímu zachování pro další generace. Příjemné chvíle strávené nejen nad stránkami této publikace Vám přeje Sagittaria.
Ochrana přírody a krajiny a o tom je všech těchto 92 stran Ochranu přírody a krajiny lze velmi stručně rozdělit na ochranu druhovou (jsou chráněny konkrétní druhy organizmů) a územní (jsou chráněny konkrétní lokality). Tento systém pak více méně pokrývá kvalitativně i kvantitativně potřeby ochrany přírody.
Druhová ochrana .
Ochranu rostlin a živočichů označujeme za tzv. ochranu druhovou. Právní ochranu druhů zajišťuje zákon č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Seznam a kategorie chráněných druhů jsou uvedeny v prováděcí vyhlášce č. 395/92 Sb. v platném znění k tomuto zákonu. Ta rozděluje druhy na kriticky ohrožené (§1), silně ohrožené (§2), a ohrožené (§3). Druhým významným souborem dokumentů, který specifikuje ohroženost rostlin a živočichů jsou tzv. červené a černé Otakárek fenyklový (Papilio machaon)
seznamy. Ty jsou obsáhlejší a podrobněji člení jednotlivé druhy do několika kategorií – pro rostliny: A1 – vyhynulé, Ladoňka karpatská (Scilla kladnii) A2 – nezvěstné, A3 – nejasné případy vyhynulých a nezvěstných, C1 – kriticky ohrožené, C2 – silně ohrožené, C3 – ohrožené, C4 – vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Pro živočichy: EX – vyhynulý nebo vyhubený, EW – vyhynulý nebo vyhubený ve volné přírodě, CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený, LC – málo dotčený, DD – taxon, o němž jsou nedostatečné informace. Ochrana takto klasifikovaných druhů však nemá právní podporu v záko-ně. Vymezení řady z nich v Červeném seznamu je ale často totožné jako v prováděcí vyhlášce 395/92 Sb. Ochranu rostlin a živočichů dále zajišťují některé mezinárodní úmluvy a dokumenty. Zřejmě nejpodstatnější, z hlediska mezinárodních dokumentů, jsou v současné době pro nás dvě směrnice Evropského společenství ukládající vytvoření soustavy Natura 2000. Jedná se o Směrnici 79/409/ EHS – tzv. „Směrnici o ptácích“ 5
a o Směrnici 92/43/EHS – tzv. „Směrnici o stanovištích“. Natura 2000 představuje celoevropskou soustavu chráněných území, kterou mají povinnost vymezit na svém území všechny členské státy Evropské unie. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější. Vstupem do EU přijala tento závazek i Česká republika. Postupně tak u nás vznikají dva nové typy chráněných území, tzv. evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO). Tím se dostáváme k ochraně lokalit, tedy k ochraně územní.
Územní ochrana .
V České republice je zákonem stanoveno několik kategorií zvláště chráPR Plané loučky – mozaika vlhkých luk, křovin a tůní
6
Chráněná území olomoucka
něných území (ZCHÚ). Základní rozdělení odráží velikost lokalit. Do tzv. velkoplošných chráněných území řadíme národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO) a do tzv. maloplošných ZCHÚ patří přírodní památky (PP), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a národní přírodní rezervace (NPR). Mimo tyto kategorie vymezuje zákon další možnosti, jak je možné určitou lokalitu chránit. Jsou to například významné krajinné prvky (VKP), kterými jsou všechny nivy toků, lesy, rašeliniště, rybníky a jiné ekologicky hodnotné prvky krajiny. Další kategorií jsou přechodně chráněné plochy (PCHP), kterými mohou být např. hnízdiště ptáků chráněná jen v době vyvádění mláďat.
Invazní a nepůvodní druhy nezvaní hosté naší přírody Invazní druhy jsou relativně mladým a novým fenoménem velmi úzce spjatým s ochranou přírody. Za invazní druhy považujeme ty druhy, které u nás nejsou původní. Nevyskytovaly se u nás od posledního zalednění, tedy cca před 10 000 lety. Byly do naší přírody zavlečeny člověkem a dále se samovolně šíří volnou krajinou na úkor původní fauny a flóry. S invazními druhy rostlin velmi úzce souvisí i termíny archeofyty a neofyty. Zjednodušeně řečeno, za archeofyty považujeme druhy zavlečené před objevením Ameriky (1492) a za neofyty druhy zavlečené po objevení Ameriky. Většina nebezpečných invazních druhů rostlin jsou pak neofyty. Jedná se o druhy šířící se v krajině a zvyšující svou početnost na úkor okolní přirozené vegetace. Archeofyty jsou dnes ve většině případů považovány za méně nebezpečné a mnohé z nich jsou navíc díky změnám jak kulturních tak přírodních podmínek na ústupu. Typickým
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
příkladem může být koukol polní, kdysi hojný plevel polí. Dnes je jedním z kriticky ohrožených druhů květeny ČR. Mezi typické druhy invazních rostlin patří například známý bolševník velkolepý či křídlatky. Z živočichů pak můžeme jmenovat například norka amerického.
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus)
7
Management – péče o lokality kde se neseče, tam to nekvete Pod slovem management si mnoho z nás představí kanceláře plné ekonomů a manažerů. Český význam slova bychom mohli vyložit jako „umění řízení“. A tento výraz se v posledních letech vžil i pro označo-
Sečení přírodovědně hodnotných lokalit lehkou, ručně vedenou sekačkou
Značení vzácného jeřábu břeku modrým pruhem proti vykácení
vání péče na přírodovědně cenných lokalitách, tedy i ve zvláště chráněných územích. V podstatě jde o souhrn všech činností prováděných za účelem udržení či zlepšení přírodo-
vědného stavu dané lokality. V praxi se jedná často o sečení trávy (kosou, ručně vedenou sekačkou, křovinořezem), prořezávky dřevin, pastvu… Tyto činnosti nahrazují tradiční péči o území, která zde byla prováděna drobnými zemědělci v minulosti. Bez realizace těchto činností by na mnohých lokalitách došlo k degradaci jejich přírodovědných hodnot. A to by byla velká škoda.
Vynechané neposečené plošky – útočiště pro hmyz a šance pro později kvetoucí druhy rostlin
Pálení vyřezaného klestu mimo přírodo vědně cenné plochy na zájmových lokalitách
8
Chráněná území olomoucka
Ekologická výchova jak to bylo, jak to je – kdo si vzpomene? V současnosti hraje v ochraně přírody významnou roli komunikace s veřejností, propagace, výchova a osvěta. Úkolem ekologické výchovy je zajistit přenos informací týkajících se přírody veřejnosti, a to především její ochrany, ale také poznání a výzkumu. Cílovou skupinu tvoří široká veřejnost od nejmenších dětí po seniory. Největší důraz je kladen na děti školního věku, neboť i zde platí železné pravidlo: „co se v mládí naučíš...“. V rámci okresu Olomouc působí na poli ekologické výchovy několik organizací. Mezi nejvýznamnější patří Sluňákov v Horce nad Mora-
vou, ZO ČSOP Úpolín v Domě dětí a mládeže v Olomouci, Hnutí Duha Olomouc a Sagittaria. Všechny zmíněné organizace se navzájem doplňují a společně nabízejí kompletní služby pro veřejnost, ve formě výukových programů, exkurzí, zájmových kroužků či poradenství.
Publikační činnost
Výstavy fotografií na veřejných prostranstvích
Jarní exkurze v CHKO Litovelské Pomoraví
9
