Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebního manažerství Studijní obor Hudební manažerství

Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury Diplomová práce

Autor práce: BcA. Johana Anežka Obršlíková Vedoucí práce: Ing. MgA. Lucie Šilerová Oponent práce: MgA. Blanka Chládková

Brno 2012

Bibliografický záznam OBRŠLÍKOVÁ, Johana Anežka. Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury [Arts in the public space of cities honored with the title European Capital of Culture]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra hudebního manažerství, 2012. 69 s. Vedoucí diplomové práce Ing. MgA. Lucie Šilerová.

Anotace Diplomová práce „Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury“ pojednává o umění ve veřejném prostoru tří měst, která nesla nebo ponesou titul Evropské hlavní město kultury. Cílem je charakterizovat roli umění ve veřejném prostoru a ukázat na případových studiích měst s titulem EHMK, jak rozdílně či společně uplatňovali umění ve veřejném prostoru ve svých projektech. Práce odpoví na otázku, zda města využila příležitosti této roční „známky“ a zda a jak nastartované projekty pokračují.

Annotation The diploma thesis „Arts in the public space of cities with the title European Capital of Culture” deals with arts in the public space in three cities, which carried or will carry the appellation “European Capital of Culture”. The aim is to characterize the role of arts in the public space and to show the development concepts in these cities on several case studies. The diploma thesis also tries to show how common or different their approaches are as well as to answer the question whether the cities took advantage of this year-long "label” and how the new concepts go on.

Klíčová slova Umění Veřejný prostor Město Urbanismus Architektura Evropské hlavní město kultury

Keywords Arts Public place City Urban planning Architecture European Capitals of Culture

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje.

v Brně, dne 3. května 2012

Johana Anežka Obršlíková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Ing. MgA. Lucii Šilerové za odborné vedení při psaní práce, za pravidelné možnosti konzultací a za inspiraci po celou dobu. Dále pak Rostislavě Obršlíkové za průběžné kontroly a vzrůstající zájem o téma veřejného prostoru ve městech. V neposlední řadě patří velký dík všem čtyřem respondentům, kterými byli: Renata Aigner, Šárka Zahálková, Roman Černík a Clemens Luser. Další lidé, kteří se mnou diskutovali na téma práce a bez kterých by se v mojí hlavě nikdy neurodilo tolik myšlenek, mají můj veliký dík!

Obsah Obsah ............................................................................................................ 6 Předmluva ...................................................................................................... 8 Úvod .............................................................................................................. 9 1.

Úvod do výzkumu Umění ve veřejném prostoru měst s titulem

Evropské hlavní město kultury ..................................................................... 13 Úvod ke zkoumanému tématu, způsob sběru dat a očekávané výsledky .............13 Základní výzkumná otázka a otázky doplňující ....................................................14 Grafické znázornění výzkumné situace ............................................................15

2.

Podoba města .................................................................................... 17

Historický vývoj měst ...........................................................................................17 Znaky městského života ......................................................................................22

3.

Město a jeho veřejný prostor .............................................................. 25

Definice veřejného prostoru města ......................................................................25 Chování lidí ve veřejném prostoru .......................................................................27 Aktivity lidí ve veřejném prostoru města ...............................................................28 Vliv veřejného prostoru na člověka a naopak ...................................................30 Proč se lidé zdržují ve veřejném prostoru? .......................................................31

4.

Umění ve veřejném prostoru města ................................................... 33

Funkce umění ve veřejném prostoru....................................................................34 Vnímání umění ve veřejném prostoru ..................................................................34 Legislativní regulace.........................................................................................35

5.

Iniciativy ve veřejném prostoru města v prostředí ČR ........................ 38

Fete de la Musique v Třebíči ...............................................................................38 Auto*Mat aneb „společně s vámi tvoříme město, ve kterém chceme žít“ .............39 Iniciativa urbanACT .............................................................................................40

6.

Umění ve veřejném prostrou měst s titulem Evropské hlavní město

kultury (EHMK)............................................................................................. 41 Projekt Evropské hlavní město kultury .................................................................41 Historie .............................................................................................................41 Hodnocení „olympiády v kultuře“ .........................................................................42

7.

Zkoumaný vzorek – města Štýrský Hradec, Linec, Plzeň, Pardubice 44

Plzeň ...................................................................................................................45 Pardubice ............................................................................................................46 Linec....................................................................................................................47 Štýrský Hradec ....................................................................................................48

8.

Výsledky výzkumu a jejich interpretace.............................................. 50

Závěr ............................................................................................................ 57 Použité informační zdroje ............................................................................ 59 Internetové zdroje ................................................................................................60 Další zdroje .........................................................................................................64

Seznam obrázků .......................................................................................... 66 Seznam tabulek ........................................................................................... 67 Seznam zkratek ........................................................................................... 68 Soupis příloh ................................................................................................ 69

7

Předmluva

Zavřete oči a představte si ideální město, kam byste se chtěli nejen podívat za zajímavou pamětihodností, ale kde byste chtěli žít, kudy byste se chtěli denně procházet, zastavovat se, trávit svůj volný čas. Možná se vám v hlavě nevybavila žádná konkrétní představa města, ale jen pocit, který byste chtěli mít ve městě, kde s největší pravděpodobností strávíte ještě mnoho let života. Právě touto úvahou začíná u většiny lidí zájem o veřejný prostor města, který pak někdy končí i aktivním zapojením do činností, které mohou napomoci proměně stávajícího stavu k naší představě. Touto představou to začalo i u mě. Pak jsem našla město, které se jí podobá, Vídeň. Měla jsem možnost, dokonce dvakrát, prožít v tomto městě několik měsíců v roce. Procházení a prožívání místního veřejného prostoru, ulic, náměstí a parků, bylo pro mě velikou inspirací při hledání tématu práce i při celém psaní. Vídeň, město, které je jen necelých 150 km od Brna a je mu na první pohled i velice podobné. Podle statistik je to jedno z nejpohodlnějších měst k životu1 a já mohu jen souhlasit. Lidé v uličkách proudí jako voda v potůčcích, které se pak slévají ne v jednu, ale v několik životaplných veletoků. Ty proudící davy ale netvoří jen turisté, jak by se mohlo zdát, ale i místní pobývají velice rádi v centru města. Důkazem toho jsou parky plné lidí sedících na trávě, obsazené lavičky i alternativní posezení. Ve Vídni můžete z jara ucítit v centru města u poměrně rušné ulice plné aut vůni čerstvé trávy a pampelišek. Možná právě tato stáž hrála roli při volbě tématu mé diplomové práce.

1

V Praze se žije lépe než loni, nejlepší je ale Vídeň. In: Novinky.cz [online]. 2011 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.novinky.cz/ekonomika/251875-v-praze-se-zije-lepe-nez-loni-nejlepsi-je-ale-viden.html

8

Úvod

Lidé se snaží budovat si kolem sebe pěkné prostředí, pečují o své domy a byty, zahrady a předzahrádky, ale veřejný prostor zůstává obecně podceňován. Jeho rozvoj podceňují a nepodporují i radnice. Málokdo si uvědomí, kolik času zde ve skutečnosti stráví a míru vlivu veřejného prostoru na náladu a kondici. Stále převažuje tendence budovat si své soukromé krásno, svůj byt, svoji zahradu. Pobyt ve veřejném prostoru chápeme často jako nutné „zlo“, jako místo, kudy se přesuneme co možná nejrychleji do práce nebo z práce domů, kudy dojdeme na nákup nebo na návštěvu. Ale nemusí tomu tak být. Na příklad při cestě z práce, by již při klapnutí dveří kanceláře, mohl začít čas odpočinku ve veřejném prostoru. To je ovšem možné pouze za předpokladu, že by byl pro takovou aktivitu či relaxaci veřejný prostor dobře uzpůsoben a vybaven. A to bohužel momentálně moc není. Postupně s větším tlakem na pracovní výkon a krátící se čas na odpočinek, se lidé začínají obracet právě k této možnosti – odpočinout si už ve veřejném prostoru – a začínají mít zájem o kvalitní veřejný prostor. Tento zájem bohužel ještě úplně nechápe vedení měst a existuje tedy velký prostor pro zlepšení. Silným podnětem při volbě tématu byla organizace Svátku hudby v Třebíči. Pro akci Hudba v ulicích bylo překvapivě nesnadné najít vhodná místa pro produkci a to i přesto, že se jednalo o město, kde žije přibližně 40 000 obyvatel. Víc než na velikosti města, velikosti a množství veřejného prostoru záleží na jeho využití a přístupu k němu jako k cennému statku. Ohleduplný přístup, který ho nezničí, ale zvelebí. Tak, jako recyklujeme staré budovy, případně celé městské zástavby, opravujeme je, hledáme a nacházíme pro ně nová využití, stejně tak bychom měli stále znova recyklovat veřejný prostor. Richard Sennett ve své knize Svědomí oka z roku 1993 napsal „rozvojové projety by měly usilovat i o zachování či obnovení „humánního města“, které si zachová lidskou dimenzi…. Města …mohou 9

lidem dávat také příležitost obracet se navenek, umožňovat jim kontakt s celou řadou kultur…Měli bychom se snažit vytvořit ulice, které budou nejen bezpečné, ale i „plné života“…Inspiraci bychom měli hledat spíše ve starších městských čtvrtích, s jakými se setkáváme v Itálii – ve městech, která mají lidské měřítko a spojují rozmanitost s elegancí“2. K definitivnímu ujasnění si tématu došlo na konferenci Fórum pro kreativní Plzeň na podzim roku 2011 v Plzni. Byla zde nabídka tří kulatých stolů a ta zahrnovala i jeden s tématem veřejného prostoru. Diskuse, která vznikla, ovlivnila definitivně volbu tématu. Cílem práce je tedy poukázat na důležitost kvalitního veřejného prostoru, který by měl být bezpečný a příjemný. A poukázat na roli umění v procesu transformace veřejného prostoru. To celé bude zkoumáno v souvislosti s titulem Evropské hlavní město kultury3. Toto ocenění a titul je pro každé město neopakovatelnou šancí, jak projít zásadní proměnou, do které je zahrnut i veřejný prostora a umění v něm. Práce se bude zabývat třemi hlavními veličinami: veřejným prostorem, uměním a titulem Evropské hlavní město kultury a otázkou do jaké míry se tyto veličiny mohou vzájemně ovlivňovat. Cílům práce odpovídá i volba struktury práce, literatury i metodologie zkoumání. Práce je členěna do deseti kapitol (včetně Úvodu a Závěru) a postupuje od teoretické roviny (základy a vývoj urbanismu), přes problematiku veřejného prostoru a umění, ke konkrétním příkladům využití umění ve veřejném prostoru k jeho zkvalitnění. Práce se ve druhé polovině zabývá i třetí veličinou – tedy projektem Evropské hlavní město kultury a konkrétními zkoumanými případovými studiemi – města Linec, Štýrský Hradec a Plzeň. Metodologii výzkumu popisuje počáteční kapitola Úvod do výzkumu Umění ve veřejném prostoru měst s titulem evropské hlavní město kultury. Zde vychází výzkumník z knihy Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách

2

ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999, str. 460

3

V této práci se dál bude pro tento projekt místy objevovat zkratka EHMK. 10

od Švaříčka a Šedové. Bude se jednat o kvalitativní výzkum s několika kvantitativními prvky na dokreslení situace. V kapitole Podoba města nastíníme velice krátce vývoj a zákonitosti urbanismu a zásadní okamžiky ve vývoji urbanismu. Dále shrneme znaky města a života v něm. Snahou bylo psát tuto kapitolu nikoli jen jako historický exkurz, ale vnímat tento urbanistický vývoj i jako vývoj veřejného prostoru měst. Je zde čerpáno z knihy Sociologie od A. Giddense a z knihy Život mezi budovami, Užívání veřejných prostranství od architekta J. Gehla, kterou Nadace Partnerství vydala v roce 2000. V další kapitole Město a jeho veřejný prostor definujeme veřejný prostor pro potřeby této práce, ale vedle toho uvedeme i další zajímavé odpovědi na otázky, co je to veřejný prostor, jak se v něm lidé chovají, proč do něho vůbec vstupují a další. V této kapitole bylo čerpáno především ze studie

Herberta

Schuberta

„Urbaner

öffentlicher

Raum

und

Verhaltungsregulierung“4, následně z materiálu Nadace Partnerství – z jejich dostupných internetových materiálů a z knihy Život mezi budovami, Užívání veřejných prostranství od architekta Jana Gehla. V páté kapitole Umění ve veřejném prostoru města vstoupí do práce další zmíněná veličina – umění. Popíšeme, jaké mohou být funkce umění ve veřejném prostoru. Budeme se věnovat i tomu, jak lidé umění ve veřejném prostoru vnímají, zda umění ve veřejném prostoru vždy slouží ku prospěchu a ke zvelebení veřejného prostoru či nikoli. Závěrem této kapitoly se práce zaměří na nejrůznější možné extrémy regulací veřejného prostoru a kapitolu zakončí zamyšlení, co všechno by měly zohlednit optimální regulace. V této kapitole bylo částečně čerpáno z nejrůznějších divadelních a hudebních slovníků, aby se dalo odrazit od klasických definic a funkcí umění i mimo veřejný prostor. Dále pak bylo využito rozhovorů s odborníky a byly zapracovány jejich pohledy na situaci. Další kapitola Iniciativy ve veřejném prostoru města v prostředí ČR navazuje na kapitolu předchozí a uvádí nejrůznější aktivity ve veřejném prostoru v souvislosti s uměním. 4

vlastní překlad: Městský veřejný prostor a regulace chování a jednání lidí

11

V kapitole Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury (EHMK) se dostáváme k třetí zkoumané veličině

- titulu

EHMK. Je zde čerpáno především z oficiálních internetových zdrojů Evropské unie a dále pak z nejrůznějších článků v odborných časopisech. Popíšeme velice krátce, co znamená tento titul, jeho historii, jeho očekávaný přínos a i to, jak je hodnocen těmi, kteří ho již získali a využili. V osmé a deváté kapitole se dostaneme k výsledkům celého výzkumu. V kapitole Zkoumaný vzorek – Štýrský Hradec, Linec, Plzeň a Pardubice se budeme věnovat podrobně jednotlivým zkoumaným městům, jejich historii, významu pro region, jejich celkové „pověsti“. V kapitole Výsledky výzkumu pak budeme interpretovat informace získané v rozhovorech s osobami z těchto měst a pokusíme se za pomoci těchto rozhovorů odpovědět na výzkumné otázky, které nastíní následující kapitola.

12

1. Úvod do výzkumu Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury

Úvod ke zkoumanému tématu, způsob sběru dat a očekávané výsledky

Základní ohnisko zkoumání je zaostřeno na dvě rakouská města Linec a Štýrský Hradec, která byla v minulosti nositeli titulu Evropské hlavní město kultury. Výzkumník vychází z předpokladu, že města, která rok reprezentovala evropskou kulturu, mohou (ale nemusí) mít nějaký společný znak veřejného prostoru. Výzkumník si klade otázku, zda města využila tento rok ke zvelebení veřejného prostoru. Sběr dat probíhal následovně. Hloubkový rozhovor byl veden v každém městě jeden. Pro sběr nutných kvantitativních dat byl využit internet, odborná literatura, případně i tato data byla částečně získaná z rozhovorů5.

Interpretací

těchto

dat

se

pravděpodobně

nedojde

k přelomovému poznatku či teorii, ale spíše se utvrdíme v úvahách o tom, že umění hraje zásadní roli v utváření kvalitního veřejného prostoru a že je třeba dalších odvážných uměleckých projektů i mimo projekt EHMK, které by nám pomohly vytvořit kvalitní prostor, kde se budeme rádi zdržovat. Zkoumaná oblast výzkumu byla omezena na rakouská města Štýrský Hradec a Linec a česká města Plzeň a Pardubice (Pardubice je jediné město vzorku, které nenese značku EHMK). Jedná se samozřejmě o malý výsek měst s titulem EHMK. Cílem práce však není dát konečné řešení na výzkumné otázky, ale především poukázat na možnou souvislost mezi uměním v městském veřejném prostoru a „značkou“ EHMK. Volba vzorku výzkumu probíhala takto. Na začátku stál zájem o město Plzeň, jako o výherce soutěže o titul Evropské hlavní město kultury v roce 5

Rozhovorem pro tyto účely rozumíme jednak osobní setkání, ale i rozhovor pomocí elektronické pošty. Osobní

setkání je optimální pro všechny strany, ale bohužel ne vždy zcela možné a proveditelné.

13

2015. Při procesu upřesňování tématu práce do hry vstoupila myšlenka zkoumat umění ve veřejném prostoru. Zcela logicky z těchto dvou hlavních myšlenek – Evropské hlavní město kultury a umění ve veřejném prostoru měst – vznikl zájem o jejich vzájemný vztah. Ukázalo se i zajímavé porovnat město Plzeň, kde se na titul chystají, s městy, kde už mají tento „evropský“ rok za sebou, porovnat jakou možnou transformací města prošla. Rakousko, jehož dvě města nesla v minulosti titul EHMK, se ukázalo jako vhodná země, se kterou je možné porovnávat i naši republiku, a to hlavně z toho důvodu, že tyto země byly dlouho součástí jedné monarchie. Čtvrtým zkoumaným městem je město Pardubice. Figuruje zde spíše pro zajímavost, jako město, které neneslo ani neponese titul EHMK, ale ve veřejném prostoru funguje velice kvalitní projekt „offcity“.

Základní výzkumná otázka a otázky doplňující

Základní otázky pro prováděný výzkum jsou tyto dvě: 1. Mají města, která byla nositeli titulu Evropské hlavní město kultury (dále jen EHMK) společné charakteristické znaky veřejného prostoru? 2. Využila potenciál veřejného prostoru k celkovému zdaru projektu EHMK? 3. Jak využila města „značku“ EHMK ke zkvalitnění veřejného prostoru? Pro představu uvádíme ještě otázky doplňující, které demonstrují to, jak výzkumník došel na toto téma. Jsou to otázky velice obecné a tento výzkum nemá ambice na ně odpovídat. -

Jakou roli hraje veřejný prostor pro celkový image města?

-

Má kvalita veřejného prostoru města vliv na kvalitu života obyvatel města?

-

Jaká je role umění při tvorbě kvalitního veřejného prostoru?

14

-

Může umění ovlivnit i neútulný a nekvalitní veřejný prostor? Do jaké míry?

Pro výzkumníka i celkový výzkum bylo pro začátek nezbytné definovat si znaky veřejného prostoru, na základě nichž bude pak veřejný prostor hodnocen a srovnáván. Tyto znaky byly stanoveny na základě odborné literatury, vlastní zkušenosti a dlouhých diskusí s odborníky. Výzkumník považuje za zásadní tyto znaky: 1. Velikost. (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) 2. Dostupnost. (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) 3. Barevnost, pestrost, originalita, nápaditost. (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) 4. Lidnatost. (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) 5. Rušivé prvky ve veřejném prostoru. (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?) Z hlediska města jako celku je pak dalším zásadním znakem také velikost města, jeho poloha a význam (kulturní, ekonomický, historický) pro daný region. I těmto aspektům se bude práce dále věnovat.

Grafické znázornění výzkumné situace

V následujícím grafu (Obrázek č. 1 – Grafické znázornění výzkumu) se jedná o co nejjednodušší znázornění hlavních oblastí výzkumu a jejich vzájemných vztahů. Toto grafické znázornění poslouží výzkumníkovi i čtenáři nejen pro úvodní vhled do výzkumu, ale i ke snadné a rychlé orientaci v myšlence celého výzkumu.

15

Obrázek č. 1 – Grafické znázornění výzkumu

16

2. Podoba města Historický vývoj měst

Kapitola není hlubokou sociologickou studií historie vývoje měst a jeho obyvatel. Díky tomuto krátkému exkurzu však pochopíme snadněji a v širším kontextu podobu dnešního města a jeho veřejného prostoru. První města vznikala okolo roku 3500 př. Kr. Jejich podoba se v mnohém lišila od dnešní. Tehdy měla mnohem menší velikost6 a za jejich hlavní rys můžeme považovat hradby, které město nejenom chránily, ale oddělovaly jej striktně od vesnice. Podobně jako vnitřní hradby oddělovaly ještě centrum od periferie. Stejným způsobem žily ve svých čtvrtích odděleně od ostatních i etnické a náboženské skupiny. Umístnění domu tehdy jasně určovalo sociální postavení vlastníka a jeho materiální zajištění. Existují zlomové milníky, které zásadně ovlivnily rozvoj měst, jejich podobu (především velikost) i obyvatele. Prvním z nich je rozvoj měst a městského života v období středověku v souvislosti s rozvojem řemesel, obchodu a a obchodních společností (hansovní města). Ve středověku vznikala města neplánovaně a především postupně. Jednotlivé čtvrti se přistavovaly podle nutnosti (růst nebo úbytek obyvatel). Města byla nástrojem, jak uspokojit lidské potřeby (nákup, kontakt s lidmi, nové informace). První plánované výstavby měst se objevují v renesanci, kdy se upřednostňuje estetický aspekt podoby města před jeho praktickým využitím. Na příklad město Palmanova v Itálii má půdorys hvězdy a jsou zde stejně široké všechny ulice (Obrázek č. 2 – Půdorys města Palmanova). Další milník byl daleko většího rozsahu. Započal v 19. století průmyslovou revolucí a za následek měl extrémně rychlý nárůst počtu obyvatel ve městech nejprve v Anglii7 a pak na kontinentální Evropě a ve Spojených státech amerických. Ve vlnách probíhá tato urbanizace prakticky dodnes. Průzkumy dokázaly, že 6

Babylon měl v době největšího rozkvětu cca 20 000 obyvatel a Řím za vlády císaře Augusta 300 tisíc obyvatel.

[ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999] 7

Za celé 19. století populace města Londýn naroste asi o 6 miliónů obyvatel.

17

městská populace roste rychleji než světová. Důvodem pro nárůst městského

Obrázek č. 2 – Půdorys města Palmanova8

obyvatelstva je logická migrace za „lepším“ – více pracovních příležitostí, bohatství, vyšší úroveň života a širší nabídka služeb. Tento přesun člověka z prostředí vesnice/maloměsta do většího města je doprovázen změnami v jeho chování, zvycích, v myšlení a pocitech. Do jaké míry pozitivní či negativní změny to jsou, je diskusní otázka bez jasného výsledku. Rozhodně je třeba kritikům městského životního stylu přiznat pádné argumenty, z nichž nejmarkantnější je růst chudoby a sociální nerovnosti.9 Migrační vlnu, kterou odstartovala průmyslová revoluce, doprovázela jedna zajímavá tendence. Čerství přistěhovalci, kteří pocházeli z chudých vrstev a doufali, že si ve městě polepší, se usazovali v centrech měst a bohatší obyvatelé centra se stěhovali na okraje, kde začaly vznikat bohatší čtvrti (dnes je můžeme přirovnat k satelitním vesnicím). Centrum města tak chudlo a stávalo se méně atraktivním. S chudými čtvrtěmi v centru se ve městech setkáváme dodnes (na příklad okolí ulice Cejl v Brně).

8

Palmanova der Stadt in Form eines Sterns. 2010. Dostupné z: http://www.viaggiandofacile.it/de/tag/palmanova-la-

citta-stellata/ 9

Typickým příkladem chudoby města na přelomu století bylo Chicago. Vědci a spisovatelé působící na Chicagské

univerzitě studovali město a jsou to autoři dvou základních teorií sociologie města – Ekologie města a Urbanismus jako způsob života. [ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999]

18

S extrémním plánováním městské výstavby se setkáváme v období funkcionalismu (v architektuře se tímto termínem chápe styl výstavby měst ve 20. století), kdy je při výstavbě zohledněna více materiálová funkčnost než lidské potřeby (V tomto období se ve velké míře začíná používat železobeton.). Zastánce a velký propagátor funkcionalismu v architektuře byl architekt Le Corbusier. Příkladnou ukázkou dokonale naplánované městské výstavby je jeho projekt „Soudobé město pro tři milióny obyvatel“, který se sice nikdy nerealizoval, kde ale architekt uplatnil svých hlavním pět zásad (volný půdorys, sloupy, střešní zahrady, pásová okna mezi sloupy, volná průčelí). Jeho vize (Ještě před 2. světovou válkou navrhl pro Paříž domy až o 60 patrech.) byly při tehdejší technické vyspělosti často neproveditelné, ale ovlivnily řadu následovníků a jeho přínos pro moderní architekturu je nesporný. Zdůrazňoval krásu linie a pravidelnosti („Zakřivená ulice je cestou osla, ne člověka“10) a kladl velký důraz na kvalitní prosvětlené soukromé bydlení. Ve svém pojetí výstavby měst však odděloval různé sociální vrstvy i jejich veřejný prostor. Ten dále členil podle funkce, kterou měl plnit (oddělené prostory pro transport, pro odpočinek, pro děti, pro kulturní akce…). A to z dnešního úhlu pohledu není cesta k tomu, aby se lidé ve městě cítili dobře a aby se v jeho veřejném prostoru zdržovali. „Po celou historii lidského bydlení ulice a náměstí tvořily ohniska a místa, kde se shromažďovali lidé, ale s příchodem funkcionalismu byly ulice a náměstí prohlášeny doslova za nežádoucí. Nahradily je silnice, pěšiny a nekonečné trávníky.“11 Dnes se tedy opět vracíme k trendu vzájemného promíchávání jednotlivých funkcí veřejného prostoru města. Ve 20. století, ruku v ruce s obdobím funkcionalismu a užíváním železobetonu, se rozvíjí výstavba vysokých bytových domů a později panelových domů, jako velice levná a na výstavbu nenáročná alternativa ke zděným činžovním domům. V masové míře se stavěly hlavně ve druhé polovině 20. století ve východním bloku. 10

Le Corbusier. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit.

2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Le_Corbusier 11

GEHL, Jan. Život mezi budovami: Užívání veřejného prostranství., 2000, str. 47

19

V České republice vzniklo největší panelákové sídliště v 70. letech v Praze na Jižním Městě a dodnes si své prvenství ve velikosti udrželo. V 90. letech Václav Havel označil sídliště za komunistické králíkárny. Asi bychom mohli souhlasit, že pro většinu nebude bydlení na velkém sídlišti typu Jižní Město domovem snů. Je však také patrné, že i Jižní Město prochází v posledních letech poměrně velikou proměnou (výstavba hezkých dětských hřišť, blízkost k veřejné dopravě, dostupnost obchodů) a že se zde dnes žije obyvatelům mnohem pohodlněji než v 70. letech. Stále přítomná je ovšem veliká míra anonymity, která je podpořena především tím, že lidé zde „jen“ bydlí a za zábavou musí odjet do centra města, protože nemají kam jít. Chybí kavárny, restaurace, bazén, divadlo, chybí „uzly“ ve veřejném prostoru, kde by se lidé mohli shlukovat, setkávat a poznávat. Od roku 2002 na Jižním Městě funguje Kulturní centrum Zahrada, které se postupně snaží tuto anonymitu zmenšit a buduje podmínky pro společenský život. „Doslova stavíme lidem do cesty překážky, aby se museli zastavit a přemýšlet. Aby si vybudovali vztah k místu i sobě navzájem,“ říká David Kašpar z Kulturního centra Zahrada.12 Píšeme-li o historii výstavby měst a vývoji urbanismu, nemůžeme se nezmínit o městě Brasilia (Obrázek č. 3 – Město Brasilia), jednom z nejznámějších urbanistických počinů 20. století. Urbanistický koncept je velkorysý a funkce města (bydlení, práce, odpočinek, kultura) jsou tu odděleny velkými vzdálenostmi. Brazilia není město pro pěší a lidé se pohybují po městě auty. V centru jsou rozlehlé administrativní komplexy, které ho činí homogenním, a nenajdeme zde typické znaky městského života a s ním spojeným mísením funkcí veřejného prostoru. Samotné objekty sloužící stejnému účelu vytvářejí svojí architekturou specifický prostor, kde by případně mohl vzniknout i prostor pro setkávání lidí. „Veřejný prostor jako celek je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nefunkční ve smyslu současného vnímání města. Pokud někde funguje, hledal bych tato místa v návaznosti na konkrétní stavby/komplexy.“13

12

HAVLÍN, Tomáš. Sladký život na Jižáku. Nový prostor [online]. 2009, č. 331 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z:

http://www.novyprostor.cz/clanky/331/sladky-zivot-na-jizaku.html 13

rozhovor se studentem architektury Janem Tůmou

20

Obrázek č. 3 – Město Brasilia14

Veřejný prostor ve starověku i středověku tvořily především náměstí, nábřeží a širší ulice, kde se pořádaly trhy, konaly průvody a jiné společenské události. V dřívějších městech pozorujeme poměrně silnou tendenci k třídění do sociálních vrstev (vnitřní a vnější město – bohaté a chudé obyvatelstvo), tendenci k určité separaci i za pomocí hradebního systému. Tendence současného životního stylu je spíš opačná. Máme snahu o vybudování otevřené společnosti, snažíme se budovat prostory (i ty veřejné) přístupné všem bez ohledu na věk, zdravotní stav, etnickou skupinu a sociální postavení. Současný veřejný prostor měst je pod tlakem rychlého života současné společnosti a jeho podoba je často odrazem snahy společnosti tvořit velký zisk za krátkou dobu. Prostory a stavby jsou odrazem společnosti. To, jak město a jeho veřejný prostor vypadá, je výsledkem snah několika zcela rozličných skupin dosáhnout svých cílů. Hypotetický příklad takového fungování: uvolní-li se kus volné půdy v centru města, budou mladé rodiny zastánci toho, aby se vybudovalo nové dětské hřiště, bankéř bude prosazovat svoji filiálku a realitní makléř by tam rád vybudoval luxusní kancelářský nebo obytný prostor. Sociolog Castells vyjádřil tyto protichůdné záměry takto: „Struktura města je symbolickým a prostorovým vyjádřením celospolečenských procesů“ a mrakodrapy přirovnává ke „katedrálám éry vzkvétajícího korporativního kapitalismu.“ 15 14

Genius loci, 5. díl: S kravatou do Brasílie. 2007. Dostupné z: http://www.svet-bydleni.cz/bydleni-1/genius-loci-5-

dil-s-kravatou-do-brasilie.aspx, Brasilia: rozum jako nepřítel. 2007. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=4567&type=10 15

ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999, str. 454

21

Vedle výše zmíněných funkcí měst (bydlení, služby, nákup potravin, pracovní příležitosti), má dnes město pro svůj historický ráz a architekturu i funkci turistickou. Cestovní ruch na jednu stranu městům zajišťuje příliv peněz a pracovních příležitostí, na straně druhé nadměrné množství turistů nečiní turisticky zajímavé části města tak atraktivními pro jeho stálé obyvatele (příliš úzce specializované služby, vysoké ceny). V prostředí České republiky je toto nejpatrnější v centru Prahy, případně Českého Krumlova. Veřejný prostor města by měl být otevřený, přívětivý a atraktivní nejen pro turistické návštěvníky, ale i pro své obyvatele. Pro příklad takového úspěšného projektu nemusíme chodit za hranice České republiky. Nová a citlivá rekonstrukce novoměstského opevnění na Praze 2 byla otevřena na konci roku 2011 (obrázky nového objektu jsou doloženy v Příloze č. 1). Podařilo se vytvořit „oázu klidu“ s nádhernou vyhlídkou na Prahu a zároveň multifunkční prostor, kde bude moci probíhat široká škála nejrůznějších akcí, kulturní nevyjímaje. Právě takovými projekty lze dodat městům charakter, který je odliší od ostatních a učiní je atraktivními pro obyvatele i turisty. V současné době můžeme mít v řadě měst pocit nedostatku kvalitního veřejného prostoru. Důvodem často bývá spíše nešetrné zacházení s veřejným prostorem než jeho nedostatek. Alarmujícím příkladem je doprava, v níž převažuje individuální motorizovaný způsob a jen minimální snaha budovat k němu alternativy (kvalitní síť veřejné dopravy, bezpečné cyklostezky pro každodenní použití). Vyplatilo by se zacházet s veřejným prostorem jako s velmi cenným statkem, oživovat ho stromy, promyšlenou architekturou a uměním. Tuto snahu přejímají v prostředí ČR především občanské iniciativy, o kterých se práce zmíní později.

Znaky městského života

V této kapitole shrneme několik základních znaků města a života v něm. Nejedná se o jeden vyhraněný sociologický pohled, ale o výběr

22

nejrůznějších sociologických názorů16 a snahu umístit je do nových souvislostí, čímž se nám pohled na veřejný prostor, jeho optimální podobu a funkci, doplní. Jmenujme tedy nejzajímavější znaky města a života v něm: 1.

Závislost městských čtvrtí. Zajímavý byl výše popsaný efekt rozkvětu periferie na úkor centra města. Tento trend už není dnes tak markantní a přesto si uvědomujeme rozdílný charakter jednotlivých čtvrtí a na něm závislou atraktivitu pro různé činnosti (bydlení, podnikání, akce). Rozdílnost bychom měli chápat jako výhodu pestrosti a využívat ji pro různé charakterově odlišné projekty.

2.

Diferenciace. Lidé se snaží odlišit od ostatních, protože nechtějí splynout s neidentifikovatelnou masou. To se může projevit různě

-

v oblékání, v poskytování a využívání služeb, v chování. Na druhé straně můžeme sledovat vznik určitých subkultur, v nichž je diferenciace naopak v rámci subkultury minimální. 3.

Existence komunit17. Komunitou chápeme i výše

zmíněnou subkulturu. V rámci

subkultury/komunity existují pevné a hluboké vazby. 4.

Velká vzájemná blízkost a minimální osobní znalost. S výjimkou existence komunit/subkultur převažují mezi lidmi povrchní, krátké a účelové interakce (nákup, prodej).

5.

Komerční orientace měst. Tuto tendenci sledujeme spíše ve větších městech. Hlavními identifikátory tohoto znaku jsou banky v centru, non-stop obchody a služby, luxusní hotely.

16

od sociologů Wirth, Hawley a Ficher [ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999]

17

Claude Fischer – „Příslušníci etnické komunity žijící ve velkoměstě se většinou ve své původní vlasti vůbec

neznali. Po příjezdu se však přirozeně ocitají v oblastech, kde žijí lidé s podobným…zázemím, a vytvářejí tak nové subkulturní struktury.“ [ANTHONY, Giddens. Sociologie., 1999, str. 452]

23

6.

Vliv města nejen na jeho obyvatele, ale i okolí. Město nemá vliv pouze na své vlastní obyvatele, ale i na obyvatele přilehlého okolí. Dospělí dojíždějí do měst za prací, nakupovat, za kulturou, děti do škol.

Žádný z výše popsaných znaků nelze hodnotit jako kladný či záporný. Jejich dopady mohou být výhodné nebo nevýhodné podle toho, jak s nimi dovedeme (dovede vedení města) pracovat, jak je dovedeme využít pro tvorbu kvalitního městského veřejného prostoru. Pokud se to daří, může se město a jeho veřejný prostor stát zajímavým místem, kde mohou vzniknout nová, důvěrná a pevná přátelství, prostorem kreativním a otevřeným opravdu všem. Na druhou stranu pokud necháme veřejný prostor svévolnému vývoji bez zásahu, může vzniknout prostor pro netoleranci, xenofobii a násilí. Vše je otázka vhodných a přiměřených regulací, které zajistí bezpečí veřejného prostoru, ochrání ho před nežádoucími vlivy a zároveň zajistí jeho otevřenost a přívětivost. Tato kapitola nastínila souvislosti mezi historickým vývojem měst a současnou podobou městského veřejného prostoru. Největším současným problémem, se kterým se městský veřejný prostor potýká, je nedostatek života. Hlavním důvodem tohoto stavu může být mimo jiné nevhodné nastavení dopravních i jiných regulací (regulace veřejného vystupování, veřejných akcí, pouličních performerů, sportovních akcí).

24

3. Město a jeho veřejný prostor Definice veřejného prostoru města

Nadace partnerství uvádí tuto definici: „Veřejné prostory (prostranství) jsou nezastavěné prostory mezi budovami v našich obcích a městech, ulice, náměstí atd. Tato prostranství jsou přístupná každému a slouží různým účelům.“18Tato práce se v zásadě opírá o tuto definici a do veřejného prostoru nepočítá na příklad galerie nebo kostely, ale pouze venkovní veřejný prostor. Herbert Schubert ve své studii dál popisuje nejrůznější zajímavé pohledy na veřejný prostor měst: -

Veřejný prostor jako kontejner, který do sebe vstřebává všechny výsledky a plody vzniknuvší z mezilidské interakce. Vychází z teorie, že veřejný prostor je výsledkem okolní architektury a je veřejný v pravém smyslu jen tehdy jsou-li jeho plochy volně přístupné.

-

Veřejný prostor jako obrazec společenských figur, který zobrazuje soubor praktik lidského jednání. Jednání, které je odlišné od chování v soukromé sféře. V tomto případě se nikdy nebude jednat o hotový obrazec, ale o proces, hru se stále se měnícími postavami a kulisami.

-

Veřejný prostor jako prožívaný prostor, který se tvoří díky vnímání, vlastním představám a životnímu stylu. Ve všední den se většina z nás omezí na rutinní využití prostoru a vnímáme hlavně jeho materiální složky (zastřešená autobusová zastávka, blízkost veřejných toalet, příjemné posezení, zeleň). Zážitek z prostoru je ale i odrazem celkové situace, kterou právě jedinec prožívá (cíl jeho cesty, počasí, spolucestující, přítomnost bezdomovců…). Typologie prožitého prostoru je k vidění v následující Tabulce č. 1.

18

Nadace partnerství: Veřejné prostory [online]. 2008 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z:

http://www.nadacepartnerstvi.cz/prostory/verejne-prostory

25

Číslo

Popis prostředí

Příklad

1

Poskytnutí prostoru městskou správou pro

Střediska volného času, knihovny, muzea, divadla, bazény,

veřejnost, veřejná infrastruktura

městské parky..

2

Náboženská a památná místa

Kostely, pomníky, hřbitovy

3

Prostory v místě bydliště

Dětská hřiště, banky, zelené plochy, místa k sezení a odpočinku v blízkém dosahu domova

4

Dopravní cesty

Hlavní ulice a silnice, cesty veřejné dopravy, cyklostezky

5

Okraje dopravních cest

Chodníky, pěší zóny, arkády, promenády, aleje, nádraží, letiště, zastávky, telefonní budky, pouliční kiosky, rychlé bufety, turistická informační střediska

6

Sedadla v tramvajích, vlacích, autobusech, výtahy, jezdící

Dopravní prostředky a další pohyblivé prostředky

schody

7

Supermarkety, nákupní haly a galerie, tržiště, sportovní

Okolí míst konzumu

arény, restaurace, kluby, pouliční kavárny, místa pro čekání

8

Veřejně přístupná místa pro soukromé účely

Prádelny, myčky na auta, sběrné dvory

9

Místní centra města/městské části

Vnitřní město, hlavní náměstí, ústřední promenády

10

Pustá místa

Průmyslové a obchodní zóny, vojenské objekty

11

Neformální místa setkávání nejrůznějších skupin

Spolky, občanské iniciativy, shromaždiště, místa pro srazy,

místních sítí

setkávání

Virtuální městský veřejný prostor

internet

12

Tabulka č. 1 – Typologie veřejného prostoru jako prožitého prostoru19

19

HERBERT, Schubert. Urbaner öffentlicher Raum und Verhaltungsregulierung. DisP - The Planning Review

[online]. 1999, DISP 136/137, [cit. 2011-12-03]. Dostupný z WWW: .

26

Herbert Schubert závěrem připomíná to, co chápe jako podmínky dobrého veřejného prostoru a jeho utváření: 1. Spolupráce mezi jednotlivými aktéry (architekty, sociology, městskou samosprávou). 2. Tvořit ulice a městský prostor tak, aby se v něm občané necítili osamoceni, aby chtěli ve veřejném prostoru trávit čas a tak se podílet i na jeho atmosféře. 3. Funkčně propojit svobodnou městskou veřejnost, svobodu jednotlivce a regulativní nařízení ve veřejném prostoru.

Veřejný prostor není samostatná kategorie, která by existovala a vyvíjela se nezávisle na lidech, tedy i změnách ve společnosti a v lidském chování. Každá doba s sebou nese určité vlivy na chování člověka ve veřejném prostoru a určitý vliv na jeho svobodu. Dříve byla svoboda člověka více regulována (i jeho sociálním postavením) a tím i chování „na veřejnosti“ mělo svá určitá pravidla. S rostoucí svobodou se tato pravidla mění, až vytrácejí. Pokud se na veřejnosti děje něco nečekaného, neobvyklého až nepatřičného, lidé se přestávají cítit ve městě bezpečně a někdy požadují větší represivní zásahy. Současný městský veřejný prostor vyžaduje rostoucí míru zásahů a promyšlené plánování, na které poukazuje i Herbert Schubert.

Chování lidí ve veřejném prostoru

Z předcházejících kapitol je zřejmé, že veřejný prostor se týká každého z nás a je součástí našeho každodenního života. Vnímáme jej, tvoříme jej a zároveň on tvoří nás, ovlivňuje nás. Tato kapitola není studií chování lidí ve veřejném prostoru, ani rozdílů mezi chováním v soukromé a veřejné sféře. Klade si za cíl nastínit určité souvislosti, které by mohly být aktuální v otázce, do jaké míry můžeme ovlivnit veřejný prostor uměním a toto umění ve veřejném prostoru zase nás.

27

Inspiraci hledala mimo jiné i v teoriích Ervinga Goffmana, který zkoumal

chování

lidí

obecně.

Tento

známý

sociolog

a

tvůrce

tzv. dramaturgické perspektivy zavádí pojem interakční řád, díky němuž účastníci situace respektují určitá pravidla chování – zdravení, uvolňování místa ve veřejném dopravním prostředku a další. Setkávání lidí v určité situaci a v určitém prostoru popisuje jako interakci, při níž účastníci docházejí ke stejnému výkladu reality a mají tudíž snahu dojít ke konsensu. Interakční řád pomáhá účastníkům vyhnout se otevřenému konfliktu z různých výkladů situace, což je pro veřejný prostor žádoucí. „Vzájemnou pozorností, účastí a koordinací jednání vznikají situační sociální setkání, jež mají svůj relativně autonomní

soubor

pravidel,

který

je

zároveň

jejich

předpokladem

i výsledkem.“20 Někdy účastníci dodržují pravidla interakčního řádu nikoli proto, že by z nich mohli přímo osobně profitovat, ale z obavy, že pokud pravidla nedodrží, budou ze společnosti vyhoštěni. Systém pravidel má schopnost jedince ochránit před jistými riziky jako je stud, trapnost, ponížení. Dodržováním systému pravidel signalizuje člověk také svoji loajalitu a spolehlivost. Pravidla dělí Goffman stejně jako druhy komunikace na symetrická a asymetrická. Asymetrická jsou na příklad pravidla vojenského zdravení. Již zmíněná studie Herberta Schuberta uvedla možnost nahlížet na veřejný prostor jako na obrazec společenských figur. Obrazec bychom mohli přirovnat k pravidlům, která popisuje Goffman a která mohou jedince ve veřejném prostoru výrazně chránit i pomáhat udržet ve veřejném prostoru řád dodávající nám pocit bezpečí.

Aktivity lidí ve veřejném prostoru města

Kniha

Jana

Gehla

Život

mezi

budovami,

Užívání

veřejných

prostranství se zabývá především problematikou hmotného prostředí 20

ŠUBRT, Jiří. Dramaturgický přístup Ervinga Goffmana : K českému vydání Goffmanovy knihy Všichni hrajeme

divadlo. Sociologický

časopis [online]. 2001, 37, 2, [cit. 2011-12-10]. Dostupný z WWW:

.

28

(architekturou) ve městě a poukazuje na to, že je to jedna ze základních složek pro tvorbu kvalitního veřejného prostoru. Jan Géhl rozlišuje tři základní

typy

aktivit

lidí

ve

veřejném

prostoru:

nutné,

volitelné

a společenské. V Tabulce č. 2 – Aktivity lidí ve veřejném prostoru jsou uvedeny hlavní příklady, charakteristiky a požadavky na veřejný prostor. Aktivity nejsou v běžném životě striktně rozdělené kategorie, ale tvoří celek. Život je nekonečné „spektrum aktivit, které se spojují a dávají veřejným prostorám měst a obytných čtvrtí smysl a přitažlivost“21.

Název aktivity

Příklad

charakteristika

Požadavek

na

veřejný prostor Nezbytná aktivita

Volitelná aktivita

chození do práce,

každodenní,

zanedbatelný

školy

nezbytné

(probíhat musí)

Procházka, slunění za vhodných

Společenská aktivita

obrovský

se na lavičce

podmínek

Setkávání, hrající

jsou výsledkem

veřejný prostor

si děti, pozorování

nezbytných a

jako dobré

lidí,

volitelných aktivit,

zázemí

vyžadují přítomnost dalších lidí

Tabulka č. 2 – Aktivity lidí ve veřejném prostoru

V této

diplomové

společenskými,

které

práci jsou

se

dál

budeme

v současnosti

zabývat

v ohrožení.

aktivitami

Díky

umění

(poslouchání pouličního muzikanta, výtvarný happening) můžeme však právě tyto aktivity veřejnému prostoru vracet, ať už se lidé budou účastnit jako posluchači/diváci nebo jako spolutvůrci.

21

GEHL, Jan. Život mezi budovami: Užívání veřejného prostranství., 2000, str. 16

29

Společenské aktivity jsou zjednodušeně řečeno veškerý mezilidský kontakt, který se liší svojí intenzitou (Obrázek č. 4 – Intenzita společenských aktivit) a významem. Rozhodně neplatí přímá úměrnost mezi intenzitou a významem (náhodné setkání budoucích partnerů během cesty vlakem).

Obrázek č. 4 – Intenzita společenských aktivit22

„Být mezi jinými lidmi, vidět a poslouchat jiné lidi, přijímat od jiných lidí impulzy, je předpokladem pozitivních zážitků, alternativ k samotě.“23. Ve chvíli, kdy veřejný prostor nenabízí dobré materiální podmínky, mizí z něho společenské aktivity postupně od spodní části přímky na Obrázku č. 4. Člověk je pak buď sám, anebo s někým, ale nemá možnost být ve snadné krátkodobé interakci s „ne-známými“, která by mu nabídla rozptýlení, jakýsi mezistupeň mezi absolutní samotou a složitostí dlouhodobého vztahu.

Vliv veřejného prostoru na člověka a naopak

Na člověka má vliv mnoho věcí a intenzita vlivu roste s tím, jak často se s ovlivňujícím faktorem setkáváme. S veřejným prostorem jsme v denním

22

GEHL, Jan. Život mezi budovami: Užívání veřejného prostranství., 2000, str. 17

23

GEHL, Jan. Život mezi budovami: Užívání veřejného prostranství., 2000, str. 19

30

kontaktu a má na nás nemalý vliv. Jsou jím ovlivněny naše nálady, nápady a myšlenkové pochody, vztahy a celková kvalita našeho života. V posledních letech se zvýšil zájem o veřejný prostor. Po čase, kdy se kladl důraz na ekonomický růst města – stavěly se silnice, obchodní domy, banky, se vrací do popředí zájmu člověk. Pomalu přemýšlíme, kam nově umístit dětská hřiště, jak zvelebovat parky, jak orientovat lavičky, hledáme alternativní způsoby dopravy, snažíme se podpořit místní občanské aktivity, které mohou dotvořit atmosféru veřejného prostoru a tím obrázek města. Několika studiemi byl prokázán vztah materiálních vlastností veřejného prostoru a aktivitami lidí v něm. Často stačí malá úprava a ovlivníme množství lidí, délku pobytu i druh jejich aktivity (omezený provoz aut, předzahrádky v obytných čtvrtích).

Proč se lidé zdržují ve veřejném prostoru?

Lidé vstupují do veřejného prostoru, protože se musí někam dostat (nezbytná aktivita), a hlavní motivací k tomu, aby se v prostoru zdrželi déle, je touha být mezi lidmi, mít kontakt. Další důvody, proč člověk vstupuje a zůstává ve veřejném prostoru města, jsou tyto: -

Informovat se.

-

Inspirovat se.

-

Mít zážitek.

V současné době, v níž máme rychlá sdělovací média, mobilní telefony a nové virtuální sociální sítě je význam zejména tří posledních důvodů oproti dřívějšku poněkud potlačen. A i kontakt vyhledává řada lidí například na facebooku a má pocit, že zde může zažívat povrchní i hluboké vztahy. Mohlo by se tedy zdát, že důvody k pobytu ve veřejném prostoru ze všech výše zmíněných příčin byly důležité především v minulosti a dnes jejich význam klesá.

31

Přesto je důležité, aby se ve veřejném prostoru lidé cítili co nejlépe, a je třeba hledat důvody k zastavení se. Jan Gehl upozorňuje na to, že každá lidská aktivita působí na ostatní jako atrakce, jako magnet. Dokládá to na příkladu dětí, které si daleko raději budou hrát na ulici, kde je provoz, než na hřišti za budovou tělocvičny, kde jsou stranou běžného městského ruchu. Proč by také umění, umístěné ve veřejném prostoru, nemohlo být jedním z důvodů, jak do něho vrátit lidi? Podle studie, kterou provedli dánští studenti školy „Royal Danish Academy of Fine Arts“24 se lidé zastavují u nejlákavější atrakce a tou je vždy lidská činnost. Ať už dělníci kopající kanalizaci nebo umělecká produkce na Obrázku č. 5.

Obrázek č. 5 – Umění jako atrakce (foto: Johana Obršlíková z akce Rozeznělá Třebíč 2011)

24

vlastní překlad: Dánská královská akademie výtvarných umění

32

4. Umění ve veřejném prostoru města

Veřejný prostor je utvářen především materiálními podmínkami (budovami, infrastrukturou, lavičkami, trávníky, panoramaty a dominantami, odpadkovými koši, toaletami…). Materiální podmínky nejsou v současných městech zcela optimální po pouliční život, protože trpíme poměrně vysokou orientací na výkon a upřednostňujeme rychlý přesun z bodu A do bodu B (raději pojedeme rychle autem než ekologicky, ale pomaleji na kole nebo pěšky). Nicméně podrobnému rozboru materiálních podmínek se už nebudeme v práci tolik věnovat. Zamysleme se však, zda přítomnost umění ve veřejném prostoru nemůže některé materiální nedostatky skrýt a veřejný prostor udělat lákavějším pro šetrnější přesuny, delší pobyt a společenské aktivity. Umění může být atrakce, která upoutá pozornost lidí a přiměje je, aby se ve veřejném prostoru pozdrželi (Obrázek č. 5). Umění ve veřejném prostoru je ale jev, který nese své ovoce i pro sféru umění. Ve chvíli, kdy se rozhodneme navštívit kulturní událost, ať už výstavu, koncert nebo divadelní představení, činíme tak na základě vlastní vůle a úvahy a v převážné většině případů zamíříme do galerie, koncertního domu či divadla. „Za kulturou“ chodí lidé, kteří vědí, že se kulturní akce koná a jsou ochotni vynaložit energii, peníze a čas, aby se na ni dostali. Jsou i lidé, kteří umění ve svém životě opravdu nevyhledávají. Jsou skupiny lidí, kteří navštěvují jen určitý druh umění nebo žánr. Dostaneme-li na příklad hudbu nejrůznějších žánrů do veřejného prostoru, může se ortodoxní rocker zastavit a zaposlouchat do Bacha či Mozarta anebo fanoušek staré hudby do jazzových improvizací. V momentě, kdy dodáme umění do veřejného prostoru, vykročí umění směrem k

náhodnému člověku – posluchači

a divákovi. A není vyloučeno, že tento poprvé náhodně oslovený posluchač, někdy v budoucnu to, co ho zaujalo, sám vyhledá. Umění se tak dostane k daleko širšímu okruhu lidí.

33

Funkce umění ve veřejném prostoru Ujasníme-li si funkci umění ve veřejném prostoru města, budeme moci snadněji promýšlet cesty, jak tuto jeho funkci optimálně naplňovat. Za hlavní funkce umění ve veřejném prostoru města bychom mohly jmenovat tyto: -

Rozšíření okruhu publika.

-

Obohacení veřejného prostoru.

-

Příležitost pro vyjádření názoru ke společenskému tématu a to mnohem demonstrativnějším způsobem, než když by se umělecké dílo prezentovalo v neveřejném prostoru.

-

Příležitost ke sblížení lidí, ať už se na umělce náhodně vzniklá skupina společně „jen“ dívá, případně se do akce spontánně zapojí, nebo si aktivní skupina lidí sama akci ve veřejném prostoru uspořádá a umělce pozve.

-

Prezentuje současné umění a umělce, kteří ještě nejsou natolik etablováni, aby se mohli prezentovat v uměleckých institucích.

Vnímání umění ve veřejném prostoru Vnímání obecně je velice subjektivní záležitost. To, co se jednomu může zamlouvat, druhému nemusí. V otázce umění tomu není jinak. Obecně však můžeme poukázat na to, že umění ve veřejném prostoru vnímá divák/posluchač jinak, než když se za uměním cíleně vypraví. Jde především o fakt, že jej často člověk vnímat „musí“ (Když na ulici hrají pouliční muzikanti nebo hudba z obchodů, tak je člověk jdoucí kolem jen těžko vytěsní.). Klasická definice pojem „koncert“ vysvětluje jako „veřejné provozování hudebních skladeb, kdy hudebník… hraje většinou proto, aby ho někdo poslouchal, a naopak lidé, když slyší hudbu, mají vždy tendenci se kolem hudebníka shromáždit a poslouchat.“25 I jevištní (scénický) prostor je dnes už 25

VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček základních hudebních pojmů: Názvosloví, formy, nástroje, instituce, dějiny,

styly., 2005

34

chápán jako „… dynamický prvek celé divadelní koncepce. Přestává být pouhým obalem a stává se viditelným místem, kde se vytváří a vyjevuje smysl.“26Tedy není už spojen čistě s podiem a divadelním sálem, ale může jej nahradit jakýkoli prostor – tedy i veřejný prostor města. Výtvarné umění má v tomto směru poněkud odlišné postavení a to v tom smyslu, že se nejedná o „živou produkci“, ale o prezentaci hotové tvorby (sochy, fotografie). Výjimkou jsou výtvarníci, kteří tvoří přímo ve veřejném prostoru. Ať už se jedná o umění živé nebo neživé, dojde k „narušení“ běžné povahy veřejného prostoru. Lidé mají tendenci se u umění zastavit, vnímat je a potažmo si veřejný prostor užívat, obdivovat krajinu a krásu místa, kde žijí nebo se zrovna nacházejí. Dalším stupněm tohoto „narušení“ je moment, kdy je veřejnost aktivně zapojena do tvorby díla (na příklad dílo Bublina rakouského sochaře Hanse Kuppelwiesera v Domě pánů z Kunštátu v Brně). Umění ve veřejném prostoru může být někdy vnímáno i negativně. Něco, co se vnucuje a čemu není možné se vyhnout. K takovým situacím dochází především v oblasti pouliční hudební produkce, jelikož zvuk se může linout i o několik ulic dál. Někdy také může nastat, že více umělců má zájem o stejnou nebo dvě velmi blízké lokality. Toto je případ turisticky atraktivních měst, která znamenají pro pouličního umělce lukrativní možnost finančního výdělku. Jsou stejně lákavá pro dobrého i méně dobrého pouličního umělce. Je ale tenká a subjektivní hranice mezi tím, kdy jde o dobrou – kvalitní produkci, která vzbudí u diváka obdiv, a kdy o špatnou produkci, která spíše než obdiv vzbuzuje soucit a už více připomíná žebrotu, nežli pouliční umění. U kolemjdoucího špatné pouliční umění vyvolá v první řadě touhu rychle z veřejného prostoru zmizet.

Legislativní regulace

Mohou to být právě vhodně zvolené regulace, které eliminují problém popsaný v předcházející kapitole – nadbytek umělců, špatné nebo příliš rušivé umělce. Problematika regulací veřejného prostoru města je téma 26

PAVIS, Patricie. Divadelní slovník., 2003

35

velice aktuální. Bez regulací se obejít nelze, protože jen ty nám pomohou zmírnit negativní dopady umění ve veřejném prostoru (špatné umění, přílišná hlasitost). Zároveň je to téma velice citlivé, které vyžaduje pečlivou situační analýzu

a individuální

přístup

jednotlivých

městských

samospráv

(Praha x Pardubice). Často je potřeba individuální přístup i v rámci jednotlivých městských částí (Praha - Karlův most). Pokud budou regulace příliš přísné a složité, budou znamenat „stop“ pro umělce, kteří nebudou mít čas a někdy ani schopnost se s nimi vypořádat. Tito umělci pak na ulici vystupovat nebudou a veřejný prostor o ně bude chudší. Podle malého výzkumu mezi odborníky zkoumajícími regulace v různých evropských městech a lidmi, kteří regulace tvoří nebo se jimi řídí, by optimální regulace měly být koncipovány takto: -

aby pouliční umění většinu posluchačů neobtěžovalo,

-

aby nabídka pouličního umění byla pestrá a kvalitní,

-

aby podpořily svobodnou tvorbu umělce,

-

aby pouze nutně omezily spontánnost při pouliční tvorbě umělce (Právě spontánnost je hlavní znak, kterým se liší pouliční umění od umění

provozovaného

v divadlech,

koncertních

sálech

a výtvarných síních, kdy je umělecká produkce součástí nějakého předem stanoveného dramaturgického plánu.), -

aby nezabránily kvalitnímu umělci vystoupit na ulici.

Na neutěšenou situaci v Praze upozorňuje sdružení BuskerVille27. Iniciativa vznikla v roce 2010 a od té doby se zastává práv „buskerů“ a komunikuje s magistrátem ve věci zjednodušení byrokratického procesu v Praze. V příloze č. 2 je uveden soupis dokumentů, které každý žadatel musí předložit. Iniciativa upozorňuje na to, že takto složitý byrokratický postup zabraňuje řadě kvalitních umělců veřejně v Praze vystoupit. „Mnohé evropské metropole mají své hvězdy, které na ulici začínaly a postupně se ve své kariéře vypracovaly až na samotný vrchol. Je to především škola života, 27

Slovo „busker“ znamená pouliční umělec, kejklíř.

36

kterou ulice nabízí. Umělci se zde mají možnost naučit komunikovat s publikem, rozvíjet a zdokonalovat své schopnosti tak, jak se to povedlo umělcům světového formátu, jimiž jsou např. Bob Dylen, David Gilmour z Pink Floyd, Edith Piaf, Lou Reed, Neil Young, B.B.King, Janis Joplin, Louis Armstrong, herec Robin Williams, nebo mim a zakladatel moderní pantomimy Marcel Marceau.“28. Iniciativa BuskerVille navrhuje tyto hlavní změny: zkrácení doby pro vydávání povolení, stanovení neměnného počtu míst pro uměleckou produkci a registraci „baskerů“. Extrémem „žádných“ regulací je město Brno. Tato situace vznikla v důsledku protestů proti vyhlášce, která zakazovala žebrotu v ulicích Brna. Ta v podstatě dala rovnítko mezi žebráka a pouličního umělce a tím vyprovokovala veřejnost k takovému protestu, že nyní nejsou v Brně regulace žádné. Tímto ale dochází i k nežádoucím účinkům. Někteří pouliční hudebníci hrají nepříliš pestrý repertoár celý den na jednom místě – což může obtěžovat, ale na druhé straně může kdykoli kdokoli zavolat na umělce policii, že je pro něj jejich produkce nesnesitelná, čímž donutí policii zasáhnout a umělec musí odejít. Jako příklad dobrých regulací uvádí29 Dalibor Zíta ze sdružení BuskerVille regulační systém v Kodani. Pouliční umělci tam mohou hrát maximálně ve tříčlenné skupině, pouze akusticky a po hodině musí místo své místo produkce změnit. Místa vhodná pro produkci jsou jasně daná.

28

BuskerVille [online]. 2010 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://buskerville.cz/onas.html

29

v pořadu Čaj pro dva (Český rozhlas 2) v rozhovoru s Jakubem Šiškou (Český rozhlas) a Robertem Sedlákem

(Nadace partnerství)

37

5. Iniciativy ve veřejném prostoru města

v prostředí ČR

V České republice můžeme být v poslední době svědky zvýšeného zájmu o veřejná prostranství. Lidé asi začínají sami na sobě pozorovat, že jim něco chybí, mimo jiné běžný mezilidský kontakt. Vznikají občanské iniciativy, které zvelebují veřejný prostor, snaží se do ulic a na náměstí navrátit život, případně vedou diskuse na téma rozvoje veřejného prostoru a jeho regulací. Iniciativy jsou nejrůznějšího rozsahu a z prostředí měst nejrůznějších velikostí.

Fete de la Musique v Třebíči

Fete de la Musique aneb „Svátek hudby“ se slaví každoročně 21. června. Vznikl ve Francii z popudu tehdejšího ministra kultury Jacka Langa, první ročník se konal 21. června 1982. Tohoto dne se ve městech dnes již po celém světě rozezní co nejvíce zákoutí, ulic a náměstí. Je proto důležité zapojit co nejvíce hudebníků a to ať už amatérů nebo profesionálů, kteří budou vystupovat bez nároku na honorář. Cílem Svátku hudby je přiblížit hudbu co nejširšímu množství publika. Svátek hudby poukazuje na rozmanitost hudebního světa a na hranice, které můžeme díky hudbě překonávat a jejich význam zmenšovat. Svátek hudby v českém prostředí se začal slavit poměrně nedávno. Jeho organizace se ve většině měst ujali místní hudební spolky, skupiny nebo jednotlivci. V Praze je Svátek hudby organizován občanskou iniciativou BuskerVille, která tuto akci chápe v první řadě jako manifest toho, jak by pouliční produkce mohla fungovat za méně přísných regulací, které v současné době musí pouliční umělci v Praze překonávat. V Třebíči je Svátek hudby pořádán v rámci festivalu Rozeznělá Třebíč, který se od roku 2010 koná ve dnech 20. – 22. června. Svátek hudby je 38

hlavním dnem a jeho oslava se koná přímo v ulicích města, pod širým nebem. Jeho pořadatelé oslovují místní hudebníky, hudební tělesa i studenty Konzervatoře Brno a Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Do organizace jsou zapojeni studenti třebíčských středních škol. Pouliční muzikant je v Třebíči poměrně netradiční jev, obyvatelé se tu s ním běžně nesetkají. Přesto, nebo právě proto, jsou ohlasy převážně pozitivní. Pro některé lidi je však nezvyk tak velký, že mají obavy, zdali se neděje něco nepatřičného. V podstatě se ale podařilo vysledovat, že těchto podezíravých posluchačů ubývá. Jedinou regulací je potřeba povolení od místní policie, o které se žádá na městském úřadě a v zásadě se nejedná o žádný složitý a zdlouhavý byrokratický krok (První rok měla jedna skupinka hudebníků problémy s policií, kterou zavolal neznámý občan, a díky tomuto potvrzení se situace vyřešila.). Největším problémem i na takto malém městě (cca 40 000 obyvatel) není najít vhodné a odvážné muzikanty, ale místa, kde se dá hudebně vystoupit. Velikou překážkou je parkoviště a dopravní provoz na hlavním (Karlově) náměstí. Situaci neulehčuje ani nahlas hrající hudba z některých obchodů a jen velice malá ochota zvuk zeslabit.

Auto*Mat aneb „společně s vámi tvoříme město, ve kterém chceme žít“30

Iniciativa Auto*Mat se snaží diskutovat o problematice dopravy (v této práci již tolikrát

zmíněné). Vznikla

jako

nezávislá

iniciativa

v roce

2003 a u jejího založení stál dokumentarista a režisér stejnojmenného snímku Auto*Mat Martin Mareček. Z počátku pracovala spíše neformálně a jejím hlavním projektem bylo pořádání jarní a podzimní cyklojízdy. V roce 2007 dorazilo na podzimní cyklojízdu okolo 2500 účastníku a to byl pro tuto nezávislou iniciativu hlavní impuls k přeměně na organizované občanské 30

Auto*Mat [online]. 2003 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.auto-mat.cz/o-automatu/automat-o-nas/ 39

sdružení. Od té doby funguje v rámci určité koncepce a rozšiřuje svou projektovou platformu (Zažít město jinak, Zelená mapa Prahy, Do práce na kole). Své poslání definují takto: „Auto*Mat prosazuje lepší prostředí pro kvalitní život ve městě. Podporujeme veřejnou, pěší a cyklistickou dopravu i rozumné používání aut. Přinášíme inspiraci z evropských metropolí a aktivizujeme lidi k pozitivní proměně ulic a veřejného prostoru. Dohlížíme na politiky a efektivní používání veřejných peněz.“31

Iniciativa urbanACT

V Praze v současné době začíná další iniciativa, tentokrát studentská, urbanACT. Společně projekt iniciovali dva studenti oboru Architekrury a Urbanismu FA ČVUT Praha a jeden student oboru Arts Management VŠE Praha. Jedná se o sadu teoretických přednášek (“Veřejný prostor a umění“, „Veřejný prostor alternativně“, „Veřejný prostor, čí je?“ a „Veřejný prostor v 21. století“) a dále workshopu, kde budou zúčastnění promýšlet konkrétní lokalitu v Praze a i své myšlenky následně realizovat.

31

Auto*Mat [online]. 2003 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.auto-mat.cz/o-automatu/automat-o-nas/

40

6. Umění ve veřejném prostrou měst s titulem Evropské hlavní město kultury (EHMK)

Práce se ve své výzkumné části zaměří na umění ve veřejném prostoru dvou rakouských měst (Linec, Štýrský Hradec), která v minulosti nesla titul EHMK a pro srovnání dvou měst v České republice (Plzně, která se připravuje na titul EHMK v roce 2015, a Pardubic, které reprezentují vzorek měst, která s titulem nemají nic společného.). Proto je nutné seznámit se krátce s hlavními myšlenkami, cíli a pilíři projektu EHMK.

Projekt Evropské hlavní město kultury

„Projekt Evropské hlavní město kultury (European Capital of Culture) je projekt Evropských společenství zamýšlený jako nástroj ke “sblížení národů Evropy”, jehož cílem je vyzdvihnout bohatství, rozmanitost a společné rysy evropských kultur a pomoci zlepšit vzájemné porozumění mezi občany Evropy. Projekt staví na skutečnosti, že Evropa byla během své historie vždy centrem výjimečně bohatého a velmi rozmanitého uměleckého vývoje, jakož i na skutečnosti, že městský život a jeho rozmach hraje zásadní úlohu při vytváření a šíření evropských kultur.“32

Historie

V roce 1985 navrhla řecká ministryně kultury Melina Mercouri (ve funkci v letech 1981 – 1985, první dáma v této funkci vůbec) Radě ministrů 32

RÁMCOVÉ INFORMACE K PODÁVÁNÍ PŘIHLÁŠEK DO PROJEKTU “EVROPSKÉ HLAVNÍ MĚSTO KULTURY

2015. 2007. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/ramcove-informace-k-podavani-prihlasek-do-projektu-8220;evropske-hlavni-mesto-kultury-2015-8221;-7729/

41

EU projekt "Kulturní město Evropy“ („European city of culture", „Kulturstadt Europas“) Projekt měl sbližovat evropské národy a jejich kultury. V roce 1990 se ministr kultury Evropské unie rozhodl o založení dalšího projektu: „Evropského měsíce kultury“. Každý rok se konala v jednom městě Evropské unie měsíční akce a rozvíjela respekt k principům demokracie, evropského pluralismu a respektování lidských práv. Tato akce už sice zanikla, ale pomohla integraci zemí střední a východní Evropy v důležitém momentu jejich národní a státní historie – vstupu do Evropské unie. Projekt „Kulturní město Evropy“ se v roce 1999 transformoval do projektu „Evropské hlavní město kultury“ se specifikem, že každý rok jsou celoročními nositeli titulu minimálně dvě města Evropské unie. Do roku 2019 by se měly vystřídat všechny členské země. Jedním z mnoha přínosů projektu by mělo být to, že země, které vstoupily do EU mezi roky 2004 – 2007 budou moci snadněji integrovat.

Hodnocení „olympiády v kultuře“

Nositeli titulu EHMK se otvírají veliké možnosti, podpořené mimo jiné finančně, ale i samotným věhlasem a významem titulu. Projekt přispěje k vybudování nové kulturní infrastruktury, kterou i po „předání titulu“ může město dál využívat a rozvíjet. V současném procesu výběru mají vítězná města výhodu, že se mohou na okamžik, kdy „rok budou prezentovat evropské veřejnosti – asi 500 milionům Evropanů – svůj umělecký, kulturní a architektonický program“, připravovat čtyři roky. Města mají tedy poměrně dlouhé období se na roční nápor náležitě a kvalitně připravit a podpořit ušlechtilé cíle projektu – „poukázat na bohaté, rozmanité a společné kulturní dědictví Evropy.“33

33

(LAURA, Murzik. Kulturhauptstadt Europas. Kultur und management im Dialog [online]. Únor 2010, 40, [cit. 2011-

12-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1610-2371.)

42

V roce 2003 Evropská komise vypsala výběrové řízení na zpracování Analýzy a přehledu o projektu EHMK v letech 1995 až 2004. Zakázku získala společnost „an Palmer/Rae Associates“. Tato zpráva je jedinečným zpětným pohledem na proběhlé projekty EHMK, analyzuje pořadatele a organizátory, postavení a přístup městských samospráv, přístupy umělců, vědců, novinářů a všech dalších nejrůznějších stran, které na projektech určitým způsobem participovaly. Vedle zpětného hodnocení

může

také

poskytnout

budoucím

nositelům

titulu

EHMK inspirativní podněty a základy pro jejich vlastní koncepci. Studie zohledňuje

nejen

finanční

a

organizační

aspekty,

a ekonomické dopady na budoucí fungování města.

43

ale

i

umělecké

7. Zkoumaný vzorek – města Štýrský Hradec, Linec, Plzeň, Pardubice Tabulka č. 3 – Základní informace o zkoumaném vzorku je kvantitativní srovnání, které nám demonstruje, jak města jako Plzeň, Štýrský Hradec a Linec jsou si podobná spíš než velikostí tak polohou vůči státu. Vidíme, že nositeli titulu EHMK se v současné době nestávají města, která jsou v centru dění (Praha, Vídeň, Salcburk), ale města často mimo hlavní dějové ohnisko, která jsou ale velice významná pro daný region, často univerzitní, historická či velice ekonomicky a hospodářsky silná. Město Pardubice je počtem obyvatel menší, ale jeho význam pro region je srovnatelný se zbytkem pozorovaného vzorku. Slouží nám především pro srovnání.

Reprezentuje města, která nebyla a nebudou nositelem titulu

EHMK. Město Pardubice bylo zvoleno také proto, že v něm již několik let funguje projekt Pardubice offcity, který se mimo jiné zabývá i uměním ve veřejném prostoru (více v kapitole Pardubice). Město

Rozloha

Počet obyvatel

Plzeň

137,65 km²

169 688

Postavení v regionu 34

Krajské město

EHMK v

Akce ve VP

roce

města

2015

Festival Na ulici

Plzeňského kraje Pardubice

77,71 km²

91 073

Krajské město

(Živá ulice) x

offcity Pardubice

2009

Linec Fest,

Pardubického kraje Linec

96,048 km²

189.500

Hlavní město spol. země Horní Rakousko

Pflasterspektakel, Ars Electronica, Klangwolke

Štýrský Hradec

96,048 km²

252 852

Hlavní město spol. země

2004

Štýrsko

Tabulka č. 3 – Základní informace o zkoumaném vzorku 34

Rakouská data jsou z roku 2008 a česká z roku 2011.

44

La Strada, City of Design

Následně si všechna zkoumaná města popíšeme, abychom si před závěrečnou interpretací výsledků výzkumu byli schopni udělat ucelený obrázek o „duši“ města, o jeho významu pro region a celou zemi. V každém městě byl proveden podobný strukturovaný rozhovor. K podrobné interpretaci rozhovorů dojde v kapitole 9 a otázky základního strukturovaného rozhovoru jsou součástí Přílohy č. 3.

Plzeň

Když se řekne město Plzeň, většina lidí si ihned asociuje pivo, pak chvíli nic. Někteří pak dodají lokomotivy a osvobození americkou armádou v roce 1945. Další charakteristický znak města je jeho dlouhá historie. Plzeň založil král Václav II. ve 13. století a vystavěno bylo v gotickém stylu na soutoku čtyř řek. Díky své strategické poloze v blízkosti obchodních cest nabylo hned od počátku své existence nemalého obchodního významu pro celý region západních Čech a ten v podstatě nikdy více neztratilo. Pozdějšího hospodářského rozmachu nabylo především díky dvěma významným závodům světové proslulosti, jimiž jsou pivovar Plzeňský Prazdroj a.s. a automobilové závody ŠKODA AUTO a.s. Město reprezentuje i roli kulturního centra kraje a díky stálým scénám (Divadlo J. K. Tyla, Plzeňská filharmonie, …). Plzeň je univerzitní město (Západočeská univerzita) a s městem je spojeno mnoho významných osobností českého kulturního dědictví jako Karel Klostermann, Josef Skupa, Jiří Trnka a další. O Plzni se v současné době mluví v souvislosti s titulem Evropské hlavní město kultury v roce 2015. Město Plzeň na tento titul kandidovalo společně s Ostravou, nad kterou zvítězilo. Součástí projektu Plzeň 2015 jsou a budou i akce ve veřejném prostoru města. Na příklad pilotní akcí celé kandidatury byla oslava dne Meliny Mercouri a to na plzeňské hlavní třídě. „Jedna z nejrušnějších dopravních tepen – Americká třída – se pro tento den zcela uzavřela dopravě a proměnila se v pěší boullevard plný kaváren, příjemných zákoutí 45

a uměleckých vystoupení. Vznikla street party, která v Plzni neměla obdoby.“35 Akce se pak opakovala v roce 2011 a nyní se připravuje další ročník. K jaké proměně veřejného prostoru města ale dojde a zda bude mít proměna trvání, lze v současné chvíli jen odhadovat.

Pardubice

V porovnání s Plzní je město Pardubice takřka dvakrát menší co do rozlohy

i

počtu

obyvatel.

Význam

pro

Pardubický

kraj,

potažmo

východočeský region, není ale zanedbatelný. Pardubice, město vybudované jako Plzeň na soutoku řek, dosáhlo poprvé většího významu v 16. století, kdy bylo správním centrem mocného šlechtického rodu Pánů z Pernštejna a celého jejich panství. Další etapu slávy a rostoucího významu pro region odstartovala výstavba železniční trati z Prahy do Olomouce v roce 1845. Tehdy se v Pardubicích začal rozvíjet průmysl, především chemický, který je zde dodnes, přesto si většina lidí při zmínce o Pardubicích vybaví Velkou pardubickou a perník. Pardubice jsou ale pro svůj region významné i v oblasti kulturní a vzdělávací. Stejně jako Plzeň jsou univerzitním městem a funguje zde mnoho stálých kulturních institucí, z nichž ty hlavní jsou Východočeské divadlo, Komorní Filharmonie Pardubice a Východočeská galerie. Jedním z již zmíněných důvodů volby Pardubic byl projekt „offcity Pardubice“. Projekt „…(nejen) o umění ve veřejném prostoru“36 funguje ve městě od roku 2009 a velice usilovně, vytrvale a koncepčně probouzí zájem veřejnosti z Pardubic o veřejný prostor města, usiluje též o jeho rozvoj a zkvalitnění. Projekt má tyto cíle:

35

VÝZVA – Chcete se podílet na přípravách Dne Meliny Mercouri 2012?. In: Plzeň 2015 [online]. 2012 [cit. 2012-

05-01]. Dostupné z: http://www.plzen2015.net/home-page/vyzva-chcete-se-podilet-na-pripravach-dne-melinymercouri/ 36

offcity. offcity Pardubice [online]. 2009 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.offcity.cz/projekt-offcity/

46

– „Vytvoření prostoru a podmínek pro vznik živě komunikujícího společenství, vytvoření možností pro komunikaci s veřejnou správou, otevření veřejné diskuse na aktuální témata týkající se zejména veřejného prostoru města. – Informovat veřejnost o současných podobách umění a architektury ve veřejném prostoru, o jejich významu pro život města. – Prezentovat umění ve veřejném prostoru a snažit se měnit vztah obyvatel města k takto prezentovanému umění. – Pozitivně ovlivňovat vnímání současného umění a architektury. – Podporovat realizace děl mladých umělců, architektů a studentů uměleckých oborů.“37

Následující dvě města – Linec a Štýrský Hradec – spojuje jeden hlavní znak a to ten, že obě byla v minulosti nositelem titulu Evropské hlavní město kultury. Štýrský Hradec v roce 2003 a Linec v roce 2009. Obě města jsou v očích veřejnosti považována za města s poměrně kvalitním veřejným prostorem a za města kulturní. Spojuje je také to, že než získala titul EHMK, uskutečnil se v nich projekt Evropský měsíc kultury.

Linec

Linec leží na řece Dunaji a je hlavním městem spolkové země Horní Rakousko. První osídlení v oblasti dnešního Lince proběhlo již za dob římského impéria, ale až ve 13. století získalo město svoji vlastní pečeť. Linec je významnou křižovatkou silniční, železniční i lodní dopravy a díky této poloze hraje významnou hospodářskou a kulturní roli v regionu Horního Rakouska i celého Rakouska. Když se řekne Linec, vybaví si většina z nás linecké těsto a koláč. Někteří vzpomenou na koněspřežnou dráhu, která spojila v roce 1832 Linec 37

offcity. offcity Pardubice [online]. 2009 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.offcity.cz/projekt-offcity/

47

a České Budějovice. Město Linec je ale známé i výrobou a zpracováním oceli a také neslavně proslulo náklonností k Hitlerovi, který se poblíž Lince narodil a navštěvoval místní gymnázium. Ze

stínu Hitlerova města a města těžkého průmyslu se Linec

v posledních letech ale vymanil. V tomto procesu byly hlavními hráči právě kulturní instituce muzeum Ars Electronica Center a Umělecké muzeum Lentos. V roce 2009 tato transformace vyvrcholila a to především díky titulu Evropské hlavní město kultury. Z města oceli se stalo město kultury a umění. Dnes je v podvědomí většiny Evropanů chápán Linec jako svobodomyslné a tolerantní město. Mezi hlavními městy rakouských spolkových zemí získalo svoji vlastní nezaměnitelnou pozici. Právě toto upevnění pozice „jako moderního, dynamického města… s atraktivní kulturní nabídkou mezi kulturně-turistickými baštami Salcburkem a Vídní…“ bylo jedním z hlavních cílů projektu Linec 2009.

Štýrský Hradec Štýrský Hradec je hlavní město rakouské spolkové země Štýrsko a je druhým největším městem Rakouska. Před pádem železné opony zastávalo město zajímavou pozici tím, že sloužilo jako „most“ mezi východním a západním blokem Evropy, jako město, kde se mohli umělci z východního bloku setkávat s uměním svobodného západního světa. Dodnes je Štýrský Hradec chápán jako město, kde se setkává mnoho kultur a prezentuje se jako „křižovatka evropských kultur, kde se mohou románské, slovanské i maďarské kulturní vlivy spojit ve zcela specifický ráz“38. Jedná se o studentské město. Je zde šest vysokých škol s poměrně vysokou mezinárodní účastí a i to přispívá k mezinárodnímu obrazu města. Centrum města má dlouhou historii. První zmínka o městě pochází z 12. století a ve 14. století se Štýrský Hradec stal residencí Habsburků. Štýrský Hradec se vždy profiloval jako město vědy, kultury a techniky. Od roku 1999 je na seznamu světového dědictví UNESCO. 38

Graz 2003. In: Bewerbung [online]. 2003 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.graz03.at/

48

Mottem projektu Štýrský Hradec 2003 byla věta "Graz goes Europe Europe goes Graz"39 Město v rámci projektu poměrně hodně investovalo do vybudování nové infrastruktury. Na příklad bylo zrekonstruováno hlavní vlakové nádraží či bylo originálně zrenovováno letiště pod heslem „brána do světa“. Hlavní cílem bylo, podobně jako u Lince, „dobýt zpět pozici na kulturní mapě tak, aby jedním dechem bylo město Štýrský Hradec jmenováno spolu Salcburkem a Vídní.“

Sledujeme určitou společnou motivaci jak Štýrského Hradce, tak Lince, pomocí projektu EHMK obhájit svoji pozici vedle rakouských tradičních kulturních center – Vídně a Salcburku. V případě Lince se jednalo o dlouhodobější proměnu z města průmyslu na město kultury. U Štýrského Hradce to bylo spíše právě ono „znovudobytí“ pozice.

39

vlastní překlad: Štýrský Hradec míří do Evropy, Evropa do Štýrského Hradce.

49

8. Výsledky výzkumu a jejich interpretace

V následující kapitole dochází k interpretaci dat z rozhovorů. Byly provedeny čtyři elektronické rozhovory (tři stejné, a v Pardubicích mírně odlišný, zaměřený nikoli na projektu EHMK, ale na projekt offcity). Zde budeme rozebírat především odpovědi z Lince, Štýrského Hradce a Plzně. Výsledky rozhovorů naleznete v Příloze č. 4. Získané odpovědi jsou pro psaní této kapitoly zásadním klíčem a to i přesto, že elektronický rozhovor se ukázal jako prostředek pro získání dat ne zcela dostačujícím, jako prostředek, který se nevyrovná osobnímu setkání, kdy je možno spontánně pokládat doplňující otázky a tím respondenta navést ke konkrétnější odpovědi. Nicméně se vždy jednalo o osoby s bohatou praxí v oblasti umění a veřejného prostrou a jejich odpovědi byly podvědomou inspirací i při psaní jiných kapitol. Na tomto místě bychom měli připomenout, na které otázky hledala práce odpovědi. Jsou to tyto otázky: Mají města, která byla nositelem titulu Evropské hlavní město kultury (dále jen EHMK) společné charakteristické znaky veřejného prostoru? Využili potenciál veřejného prostoru k celkovému zdaru projektu EHMK? Jak využila města „značku“ EHMK ke zkvalitnění veřejného prostoru?

Rozhovory byly strukturované. V první části této struktury stála charakteristika jednotlivých kategorií veřejného prostoru města (velikost, dostupnost, barevnost, pestrost, originalita, nápaditost, lidnatost, rušivé prvky). Z odpovědí respondentů byly vybrány klíčové pasáže a slova a byly zapsány do následujících matic (Tabulka č. 4 – Tabulka č. 7). Díky informacím z matic vychází částečně najevo, zda města mají nebo nemají společné znaky veřejného prostoru.

50

Kvalitativní znaky

Klíčová slova, části vět

Velikost

…mnoho…vhodná

Dostupnost

…dobře dostupná, návaznost na veřejné dopravní prostředky…

Barevnost, pestrost,

Prostory jsou současně i parkoviště

originalita, nápaditost

…stolky kaváren a restaurací

Lidnatost

Při hezkém počasí je tu plno.

Rušivé prvky ve

…auta, veřejná doprava

veřejném prostoru

Tabulka č. 4 – Matice města Linec

Kvalitativní znaky

Klíčová slova, části vět

Velikost

blízký a pestrý pás zeleně preferovány velkokapacitní komunikace i v samém centru, chybí místa setkávání a pěší zóna v centru

Dostupnost

Dostupnost příměstských parků je dobrá V centru se spíše „probíhá“

Barevnost, pestrost,

Nuda, normovaná dětská hřiště, vymezené

originalita, nápaditost

lavičky, nejsou žádné prostory pro umění

Lidnatost

Jen prochází a skoro výhradně, ono také není kde a proč a kde se zastavit.

Rušivé prvky ve

Víc konfliktních postav (žebráci, bezdomovci),

veřejném prostoru

doprava

Tabulka č. 5 – Matice města Plzeň 51

Kvalitativní znaky

Klíčová slova, části vět

Velikost

V centru kvalitní veřejný prostor, dostatek

Dostupnost

Nepoměr mezi centrem a okrajovými částmi města

Barevnost, pestrost,

rozdíl mezi historickým jádrem a okrajovými

originalita, nápaditost

částmi města

Lidnatost

Závisí na prostoru od prostoru, na jeho vybavení

Rušivé prvky ve

Individuální motorizovaná doprava

veřejném prostoru

Tabulka č. 6 – Matice města Štýrský Hradec

Kvalitativní znaky

Klíčová slova, části vět

Velikost

Až přespříliš…otázkou je jeho „veřejnost“40

Dostupnost

Dostupnost je dobrá, otázkou je jeho funkčnost.

Barevnost, pestrost,

Nejsou…ideálně uzpůsobena, … lavičky chybí

originalita, nápaditost

nebo jsou nelogicky umístěny

Lidnatost

Úbytek lidí z centra na periferii ulicemi procházejí bez povšimnutí, spojnice mezi místem A a místem B

Rušivé prvky ve

V mezích únosnosti

veřejném prostoru

bezpečno

Tabulka č. 7 – Matice města Pardubice

40

V rozhovoru se dotazovaná Šárka Zahálková odkázala na architekta Adama Gebriana.

52

Každá kategorie (velikost, dostupnost…) byla pro dokreslení doplněna podotázkami, aby respondent věděl, co si představit. Přesto jsou odpovědi odlišné, je nemožné (a ani žádoucí) vyvodit z nich obecný závěr. Přesto ale jsou slova v maticích, případně pak celé odpovědi v příloze, první známkou přístupu k veřejnému prostoru ve městě. Na příklad sledujeme skoro nekritickou spokojenost v Linci, kterou ale návštěvník Lince rychle pochopí. Odpovědi ze Štýrského Hradce nasvědčují tomu, že je ve městě trvalý zájem o veřejný prostor, který už se zabývá i rozdílem mezi centrem a dílčími centry okrajových částí. Odpovědi z Plzně jsou zase známkou neutěšeného stavu veřejného prostoru a dál i velkou nadějí, kterou město vkládá do titulu EHMK a do projektu Plzeň 2015. Lze tedy jasně odpovědět na první otázku, zda města, která byla nositelem titulu EHMK mají společné charakteristické znaky veřejného prostoru? V tomto případě tedy sledujeme Linec a Štýrský Hradec. Je vidět právě určitá míra spokojenosti se stavem veřejného prostoru, je vidět velký zájem o to, aby se veřejný prostor dál rozvíjel, aby se o něm dál vedly diskuse. Respondenti z obou měst jmenují několik pravidelných akcí ve veřejném prostoru a zdůrazňují to, že jejich město a jeho veřejný prostor jsou pro umění přátelské a otevřené. „Ve Štýrském Hradci je podle mě poměrně vysoká akceptace umění ve veřejném prostoru a existuje mnoho příležitostí, kde se může umění prezentovat ve veřejném prostoru (Festival La Strada, City of Design…) a umění je již dlouze zakotveno v kulturním dění města.“41 I z odpovědi z Lince je cítit, jak je umění ve veřejném prostoru chápáno s absolutní samozřejmostí: „Myslím si, že je vhodné pro hudební a divadelní umění. Co se výtvarného umění týče – spíše sochařství a to s materiály, které mohou být vystavovány i venku. V posledních letech slouží i staré výrobní haly coby výstavní plochy – zde možno vystavovat i umění pod střechou. Nejlépe působí hudební umění – nevyžaduje bezhlukovost, není problém, když něco není úplně dobře slyšet a vytváří příjemnou náladu mezi posluchači. Možnost malého pohybu po náměstí nebo jiném prostotu je 41

rozhovor s respondentem ze Štýrského Hradce

53

výhodou…Nevzniká pocit paniky… Každý účastník může kdykoliv prostor opustit…“.42 Pocit kvalitního veřejného prostoru a otevřenost prostoru pro umění zaznívá přímo anebo mezi řádky od všech respondentů. I pan Roman Černík z Plzně jmenuje Štýrský Hradec a Linec jako města otevřená a inspirativní, kde je z lidí cítit radost z pobytu ve městě. Odpovědi na 2. a 3. otázky: „Využila města potenciál veřejného prostoru k celkovému zdaru projektu EHMK?“ a „Jak využila města „značku“ EHMK ke zkvalitnění veřejného prostoru?“. Jedná se v podstatě o vzájemný vztah dvou hlavních zkoumaných veličin: projektu EHMK a veřejného prostoru. Tento vztah je znázorněn na Obrázku č. 6. Z obrázku vyplývá vzájemná závislost a tedy i nutnost interpretovat druhou a třetí otázku společně a mít na paměti obousměrné působení veličin.

Obrázek č. 6 – Vztah EHMK a veřejného prostoru

V zásadě se tedy respondenti shodují, že města s titulem EHMK mají kvalitní veřejný prostor, ve kterém je tradiční a běžné prezentovat umění. Respondenti ze Štýrského Hradce a Lince ale také poukazují na to, že projekt ke stávajícímu dobrému stavu pomohl dosti výrazně. Linec poukazuje na tradici, na to, že projekt EHMK měl na čem stavět a že se díky projektu obnovilo mnoho míst veřejného prostoru a ta fungují dodnes. Štýrský Hradec zdůrazňuje to, že díky velkým investicím města a celkovému zájmu vedení města, byly úpravy veřejného prostoru úspěšné a dodnes nesou ovoce. „Projekt může pomoci, jen pokud je do něj hodně investováno. To byl případ i Štýrského Hradce. Byly vytvořeny zásadní projekty, jejichž vliv přetrvává. 42

rozhovor s respondentem z Lince

54

Ovšem byl tím i zatížen městský rozpočet. Přesto ale projekt EHMK nabízí možnost zavést dlouhodobá a plánovaná opatření, která by při běžném provozu nebylo tak snadné prosadit.“43 Z odpovědí plzeňského respondenta jsou cítit velké naděje vkládané do projektu Plzeň 2015. Už nyní se s akcemi ve veřejném prostoru začíná (viz. Oslavy Dne Meliny Mercouri), Plzeň se inspiruje u svých sousedů a tvorbu kvalitního veřejného prostoru má ve své původní přihlášce do projektu EHMK. „Je mi smutno, ale nevzdávám to a EHMK může být cestou k otevření očí, otevření veřejného prostoru tvorbě a radosti.“44 S odpovědí je patrná mírná beznaděj, ale i touha po změně. Závěrem bychom rádi zmínili dvě oblasti, které už se netýkají přímo třech hlavních otázek, ale v rámci strukturovaných otázek na ně byla zavedena řeč. Jedná se o otázky regulací umění ve veřejném prostoru a o zapojení menšin do akcí ve veřejném prostoru v rámci projektu EHMK. Projekt Plzeň 2015 má zapojení menšin do projektu EHMK jako jednu ze svých hlavních linií. Podobně tomu bylo i v Linci, kde „řada projektů byla s migračním pozadím… projekt 80+1, na hlavním náměstí se prezentovalo 80 dní 80 různých zemí světa ukázkami své původní a současné kultury, vedly se veřejné diskuse o problematice jednotlivých zemí, politické diskuse. To vše ve veřejném prostoru“45. Ve Štýrském Hradci nebyl projekt EHMK tolik zaměřen na menšiny. K otázce regulací se vyjadřovali respondenti různě. V podstatě ale došli všichni k podobnému závěru, že by jak spontánnost, tak regulace měly najít

společnou

cestu.

Regulace

by

měly

veřejný

prostor

chránit

a spontánnost by do něj měla vnést život. Velký problém veřejného prostoru bez ohledu na titul, který zmiňovali všichni oslovení respondenti, je doprava a ta by právě měla být předmětem diskuzí a rozumných regulací. Tato kapitola si nekladla za cíl odpovědět na otázky jednoznačně, ale, jak již bylo nastíněno v úvodu celé práce, chtěla poukázat na nejrůznější 43

rozhovor s respondentem ze Štýrského Hradce

44

rozhovor s respondentem z Plzně

45

rozhovor s respondentem z Lince

55

souvislosti mezi uměním, veřejným prostorem a projektem EHMK. Jistě by šlo pokračovat dál v interpretaci, která by dál inspirovala ke kladení dalších otázek. Bylo by velice zajímavé zeptat se dalších zainteresovaných lidí a jejich odpovědi by dál přinášely nové poznatky a další inspiraci. Už takto byla inspirace velmi bohatá a to díky rozdílnosti respondentů, jejich rozdílných profesí a tedy i rozdílnému úhlu pohledu.46

46

Štýrský Hradec – architekt, Linec – vedoucí návštěvnického centra muzea ARS Electronica, Plzeň – pedagog,

divadelník

56

Závěr

V práci jsem se zaměřila na veřejný prostor měst a na vzrůstající význam, jehož v posledních letech veřejný prostor nabývá. Především proto, že kvalitní veřejný prostor pozitivně působí na lidskou psychiku. Práce je zaměřena na umění ve veřejném prostoru, na to, jak je uměním prostor ovlivňován, a zároveň na to, jak prostor ovlivňuje umění, které v něm vzniká a je prezentováno. Pro velký rozsah tématu se v mé práci Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury (EHMK) věnuji právě městům, která nesla, anebo ponesou, titul EHMK. Základním poznatkem je, že pořadatelé projektů – Graz 2003, Linz 2009 a Plzeň 2015 – vnímají veřejný prostor jako velmi důležitou součást celkového obrazu – „image“ města a umění chápou jako důležitý nástroj pro rozvoj veřejného prostoru i města jako celku. Města Linec a Štýrský Hradec si velmi váží svého veřejného prostoru, který je kvalitní a funkční a právě projekt EHMK hrál při jeho budování a obnovování velkou roli. Naděje na zlepšení veřejného prostoru vkládá do projektu EHMK i město Plzeň. Téma veřejného prostoru je velmi osobní a nosné, pro lokálního umělce je například projekt Rozeznělé město zajímavou variantou na „muzicírování na ulici“. Práce shrnuje teoretické základy historie a zásad urbanismu v širších souvislostech. Další souvislosti a praktické poznatky přinesly rozhovory se specialisty, kteří se o umění a veřejný prostor zajímají a jeho problematiku řeší. Jejich bohaté zkušenosti nejen ovlivnily závěrečnou podobu práce, ale budou i pro autora práce do budoucna velkou inspirací. Tímto tématem bych se dál ráda zabývala teoreticky i prakticky. V teoretické rovině analýzy role umění uprostřed veřejného prostoru by bylo v další práci zajímavé rozebrat rozdíl mezi spontánním uměním, uměním pouličních umělců, a pravidelnými akcemi (festivaly), které pořádá město nebo tradiční instituce městem podporovaná. Není pochyb, že obě dvě varianty mají své místo. Mělo by se o nich přemýšlet, diskutovat o podmínkách jejich realizace, možné spolupráci. Více by byli zaujati jak umělci, tak i kulturní manažeři či produkční a v neposlední řadě obyvatelé 57

města, kteří mají nápad. Všichni by tak mohli být oficiálními institucemi motivování zvelebovat veřejný prostor měst. I tématika regulací je zajímavá a velice aktuální. Hledání optimálních řešení, co má či nemá být ve veřejném prostoru povoleno a za jakých podmínek. Porovnávat lze různá evropská města. Od hlubší analýzy tamních podmínek a regulací je možné se pak odrazit i při tvorbě podmínek v českých městech. Přísné regulace, stejně jako absence základních pravidel, nepřináší optimální stav. Je jisté, že v některých městech to není jen otázka regulací, kterou města řeší, ale je to právě „veřejnost veřejného prostoru“47, snaha aby veřejný prostor vybízel k zastavení, případně umělce k činu. Jedná se o široké téma, které otvírá nepřeberné množství dalších zajímavých podtémat, o kterých i česká společnost začíná postupně více a více přemýšlet a diskutovat.

47

Citace rozhovoru s Šárkou Zahálkovou z Pardubic 58

Použité informační zdroje

CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly: příležitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. ISBN 98780-7008-231-7. DAY , Christopher . Duch a místo . Praha : Era - vydavatelství, 2004. 276 s. ISBN 80-86517-95-0. GEHL, Jan. Život mezi budovami: Užívání veřejného prostranství. Brno: Nadace Partnerství, 2000. ISBN 8085834790. HOSNEDL, Jiří. Československo A - Z: Průvodce na cesty. Praha: Olympia, 1983. ISBN 27-047-83. PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla: Teatrologický slovník. Praha: Libri, 2004. ISBN 8072771949. PAVIS, Patricie. Divadelní slovník. Praha: Divadelní ústav, 2003. ISBN 8070081570. Slovník české hudební kultury. Praha: Edition Supraphon, 1997. ISBN 8070584629. LEWITZKY, Uwe. Kunst für alle? : Kunst im öffetnlichen Raum zwischen Partizipation, Intervention und Neuer Urbanität. Bielefeld : Transcript Verlag, 2005. 136 s. ISBN 3-89942-285-6. GROTHE, Nicole. InnenStadtAktion Kuns oder Politik : Künstlerische Praxis in der neoliberalen Stadt. Bielefeld : Transcript Verlag, 2005. 280 s. ISBN 3-89942-413-1. HERBERT, Schubert. Urbaner öffentlicher Raum und Verhaltungsregulierung. DisP - The Planning Review [online]. 1999, DISP 136/137, [cit. 2011-12-03]. Dostupný z WWW: . KLOUDOVÁ, Jitka. Kreativní ekonomika: Trendy, výzvy, příležitosti. Praha: Grada, 2010. Expert. ISBN 978-80-247-3608-2.

59

PATOČKA, J., HEŘMANOVÁ, E. Lokální a regionální kultura v České republice. : ASPI, 2008. 200 s. HRABALOVÁ, Simona . Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2004. Majetek měst a obcí a jeho správa (kapitola 7), Poskytování veřejných služeb městem či obcí (kapitola 8), s. 99. ISBN 80-210-3356-8. ANTHONY, Giddens. Sociologie. Praga : Argo, 1999. Města a rozvoj moderního urbanismu (kapitola 17), s. 596. ISBN 80-7203-124-4. ŠVAŘÍČEK, Roman. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. Praha: Portál, 2007. ISBN 8798073673130. VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček základních hudebních pojmů: Názvosloví, formy, nástroje, instituce, dějiny, styly. Praha: Ludmila Vrkočová, 2005. ISBN 8090161138. GREGOR, Jan. Dobrý film je jako kompost: S Martinem Marečkem o proměnách současného dokumentu, stříhání v ložnici a pocitu unikajícího štěstí. Respekt. 2012, roč. 2012, č. 9, s. 5.

Internetové zdroje

Auto*Mat [online]. 2003 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.automat.cz/ Auto*Mat film [online]. 2003 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.automatfilm.cz/ Brasilia: rozum jako nepřítel. In: Archiweb.cz [online]. 2007 [cit. 201204-21]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=4567&type=10 BuskerVille [online]. 2010 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://buskerville.cz/onas.html Brasilia: rozum jako nepřítel. 2007. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=4567&type=10

60

Erving Goffman. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Erving_Goffman European Commision Culture: European Capital of Culture [online]. 2011 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/culture/ourprogrammes-and-actions/doc413_en.htm Fete de la musique. Fete de la Musique [online]. 2000 [cit. 2012-0405]. Dostupné z: www.fetedelamusique.culture.fr GEBRIAN, Adam. Veřejný prostor a zázrak na Praze 2. In: Lidové noviny [online]. 24. 1. 2012 [cit. 2012-01-28]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/verejny-prostor-a-zazrak-na-praze-2-dt4-/lnbydleni.asp?c=A120123_201248_ln-bydleni_ter Genius loci, 5. díl: S kravatou do Brasílie. 2007. Dostupné z: http://www.svet-bydleni.cz/bydleni-1/genius-loci-5-dil-s-kravatou-dobrasilie.aspx GRAZ [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.graz.at/ Graz 2003. In: Bewerbung [online]. 2003 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.graz03.at/ HAVLÍN, Tomáš. Sladký život na Jižáku. Nový prostor [online]. 2009, č. 331 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz/clanky/331/sladky-zivot-na-jizaku.html Chci pořádat akci na veřejném prostranství s hudební produkcí / bez hudební produkce [online]. 2008 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.praha1.cz/cps/psv-odbory-akce-na-verejnem-prostranstvihudba.html?show=full CHMELÍKOVÁ, Kristýna. OBRAZEM: Brněnské ulice a náměstí se pyšní sochami. IDNES.cz [online]. 2008, č. 2 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/obrazem-brnenske-ulice-a-namesti-se-pysni-sochami-f7i/brno-zpravy.aspx?c=A080519_162546_brno_dmk Koncept : Svátek hudby. Svátek hudby [online]. 2007 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://svatekhudby.wordpress.com/koncept-svatek-hudby/ 61

LAURA, Murzik. Kulturhauptstadt Europas. Kultur und management um Dialog [online]. Únor 2010, 40, [cit. 2011-12-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1610-2371. LAURA, Murzik. Istambul 2010. Kultur und management um Dialog [online]. Únor 2010, 40, [cit. 2011-12-03]. Dostupný z WWW: . ISSN 1610-2371. Le Corbusier. In: ARTMUSEUM.cz [online]. 2008 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=540 Le Corbusier. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Le_Corbusier Lidé se bouří proti zákazu hraní v ulicích Brna. Brněnský deník [online]. 2010, č. 2 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/lide-se-bouri-proti-zakazu-hrani-vulicich-brna.html Linec. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Linec LINZ [online]. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.linz.at/ Linz 2009. In: Bewerbung [online]. 2009 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.linz09.at/de/bewerbung.html Nadace partnerství: Veřejné prostory [online]. 2008 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.nadacepartnerstvi.cz/prostory/verejne-prostory offcity. offcity Pardubice [online]. 2009 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.offcity.cz/ Oficiální internetové stránky statutárního města Pardubice [online]. © 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.pardubice.eu/

62

Palmanova der Stadt in Form eines Sterns. 2010. Dostupné z: http://www.viaggiandofacile.it/de/tag/palmanova-la-citta-stellata/ Panelový dům. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Panelový_dům Pardubice. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pardubice Plzeň: Oficiální informační server města Plzně [online]. © 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.plzen.eu/ Pouliční hudebníci obsadili centrum Brna v den zákazu hraní. IDNES.cz [online]. 2010, č. 2 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/poulicni-umelci-se-bouri-proti-zebracke-vyhlasce-fb4/Brno-zpravy.aspx?c=A100603_203203_brno-zpravy_bor Plzeň 2015 [online]. © 2009 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.plzen2015.eu/ Plzeň. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Plzeň Rakouský Linec nabízí skvosty evropského města kultury 2009 i výborné koláčky. In: Novinky.cz [online]. 2009 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/cestovani/167918-rakousky-linec-nabizi-skvostyevropskeho-mesta-kultury-2009-i-vyborne-kolacky.html RÁMCOVÉ INFORMACE K PODÁVÁNÍ PŘIHLÁŠEK DO PROJEKTU “EVROPSKÉ HLAVNÍ MĚSTO KULTURY 2015. 2007. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/tiskovy-servis/ramcove-informace-k-podavaniprihlasek-do-projektu--8220;evropske-hlavni-mesto-kultury-2015-8221;-7729/ Slavný architekt Oscar Niemeyer slaví sté narozeniny. Novinky.cz [online]. 2007, č. 1 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z:

63

http://www.novinky.cz/bydleni/128922-slavny-architekt-oscar-niemeyer-slaviste-narozeniny.html Štýrský Hradec. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Graz ŠUBRT, Jiří. Dramaturgický přístup Ervinga Goffmana : K českému vydání Goffmanovy knihy Všichni hrajeme divadlo. Sociologický časopis [online]. 2001, 37, 2, [cit. 2011-12-10]. Dostupný z WWW: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/d2c620198dbbc47642609750b19634193e1 85d07_150_01-2SUBRT.pdf. UrbanACT: act fot your city [online]. 2012 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.automatfilm.cz/ V Praze se žije lépe než loni, nejlepší je ale Vídeň. In: Novinky.cz [online]. 2011 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/251875-v-praze-se-zije-lepe-nez-loninejlepsi-je-ale-viden.html VÝZVA – Chcete se podílet na přípravách Dne Meliny Mercouri 2012?. In: Plzeň 2015 [online]. 2012 [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: http://www.plzen2015.net/home-page/vyzva-chcete-se-podilet-na-pripravachdne-meliny-mercouri/

Další zdroje Auto*Mat trailer. 2009. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=0fuJpA9mR0c&feature=related Pořad Čaj pro dva (Český rozhlas 2), rozhovor mezi Jakubem Šiškou (Český rozhlas), Daliborem Zítou (Sdružení BuskerVille) a Robertem Sedlákem (Nadace partnerství) Radůza o buskerech a současné Praze. 2010. http://www.youtube.com/watch?v=ru7FLWK352Q Rozhovor s respondentem ze Štýrského Hradce (Clemens Luser)

64

Rozhovor s respondentem z Lince (Renate Aigner) Rozhovor s respondentem z Plzně (Roman Černík) Rozhovor s respondentem z Pardubic (Šárka Zahálková)

65

Seznam obrázků Obrázek č. 1 – Grafické znázornění výzkumu Obrázek č. 2 – Půdorys města Palmanova Obrázek č. 3 – Město Brasilia Obrázek č. 4 – Intenzita společenských aktivit Obrázek č. 5 – Umění jako atrakce Obrázek č. 6 – Vztah EHMK a veřejného prostoru

66

Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Typologie veřejného prostoru jako prožitého prostoru Tabulka č. 2 – Aktivity lidí ve veřejném prostoru Tabulka č. 3 – Základní informace o zkoumaném vzorku Tabulka č. 4 – Matice města Linec Tabulka č. 5 – Matice města Plzeň Tabulka č. 6 – Matice města Štýrský Hradec Tabulka č. 7 – Matice města Pardubice

67

Seznam zkratek Evropské hlavní město kultury (EHMK) Veřejný prostor (VP) České vysoké učení technické (ČVUT) Vysoká škola ekonomická (VŠE)

68

Soupis příloh Příloha č. 1 – Obrázková dokumentace veřejného prostoru v Praze 2 Příloha č. 2 – Seznam povinných dokumentů k žádosti o povolení veřejné produkce v Praze 1 Příloha č. 3 – Otázky základního strukturovaného rozhovoru Příloha č. 4 – Odpovědi z rozhovorů

69

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebního manažerství Studijní obor Hudební manažerství

Umění ve veřejném prostoru měst s titulem Evropské hlavní město kultury Diplomová práce - Přílohy

Autor práce: BcA. Johana Anežka Obršlíková Vedoucí práce: Ing. MgA. Lucie Šilerová Oponent práce: MgA. Blanka Chládková

Brno 2012

Obsah počet stran Příloha č. 1 – Obrázková dokumentace veřejného prostoru v Praze 2….1 Příloha č. 2 – Seznam povinných dokumentů k žádosti o povolení veřejné produkce v Praze 1……………………………………………………..1 Příloha č. 3 – Otázky základního strukturovaného rozhovoru……………2 Příloha č. 4 – Odpovědi z rozhovorů…………………………………………16

Příloha č. 1 – Obrázková dokumentace veřejného prostoru v Praze 21

1 zdroj: GEBRIAN, Adam. Veřejný prostor a zázrak na Praze 2. In: Lidové noviny [online]. 24.1.2012 [cit. 2012-0128]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/verejny-prostor-a-zazrak-na-praze-2-dt4-/lnbydleni.asp?c=A120123_201248_ln-bydleni_ter

1/1

Příloha č. 2 – Seznam povinných dokumentů k žádosti o povolení veřejné produkce v Praze 11

K žádosti je třeba doložit: 

kopie aktuálního živnost. listu nebo výpisu z obchodního rejstříku (u právnických osob), případně jinou platnou registraci



okótovaný situační plánek s přesným zakreslením záboru (s uvedením rozměrů všech zařízení včetně vymezení průchodnosti), v případě přechodné změny dopravního značení návrh dopravního projektu



souhlasné

stanovisko

vlastníka

komunikace

(Techn.

správa

komunikací hl.m. Prahy, Řásnovka 8, Praha 1 nebo Odbor evidence, správy a využití majetku Magistrátu hl.m. Prahy, nám. Franze Kafky 1, Praha 1 anebo další vlastník) 

vyjádření Policie ČR, KŘP HMP - Odbor služby dopravní policie (při ovlivnění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu) lze získat na odboru dopravy ÚMČ Praha 1, Vodičkova 18, Praha 1 v návštěvní dny pondělí a středa



potvrzená objednávka na zajištění měření hluku od akredit. nebo autoriz. osoby (v případě použití zesilovacího zařízení)



plná moc k převzetí rozhodnutí a vzdání se práva na odvolání (v případě zastoupení jinou osobou)



ostatní podklady dle charakteru akce (např. vyjádření Sdružení Karlova mostu, Správy Pražského hradu, scénář akce apod.)



vyplněný formulář ohlašovací povinnosti k místnímu poplatku dle platné vyhlášky č. 5/2011 Sb. hl. m. Prahy

1

Městská část Praha 1. Chci pořádat akci na veřejném prostranství s hudební produkcí / bez hudební produkce. [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.praha1.cz/cps/psv-odbory-akce-na-verejnem-prostranstvihudba.html?show=full

1/1

Příloha č. 3 – Otázky základního strukturovaného rozhovoru 1. Jak byste charakterizoval veřejný prostor ve Vašem městě podle následujících kritérií? Poznámka: Otázky v závorce jsou jen pro inspiraci a ideální by bylo rozepsat o dané oblasti vlastními slovy. velikost (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) dostupnost (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) barevnost, pestrost, originalita, nápaditost (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) lidnatost (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) rušivé prvky ve veřejném prostoru (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?) 2. Jakou funkci má podle Vás umění ve VP vašeho města? Jakou funkci má v jiných městech? 3. Jakých příležitostí mohou využít umělci, kteří by rádi vystoupili se svým uměním v ulicích vašeho města (open air festival aj.)? Co musí umělci splnit (např. žádat o povolení)? Podle jakých kritérií je povolení udělováno? 4. Myslíte si, že je některé umění pro prostranství Vašeho město (výtvarné, hudební, divadelní) vhodnější a jiné méně? Jak jednotlivá umění působí na Vás? 5. Když vezmete v úvahu kandidáty a nositele „značky“ EHMK, napadají vás nějaké společné znaky jejich veřejného prostoru? 6. Myslíte si, že města s titulem EHMK mají kvalitní VP? 7. Myslíte si, že projekt EHMK má šanci zlepšit VP ve městě? A pokud ano, má toto zlepšení trvání? Jak to bylo v rámci projektu „Linz 2009“? 1/2

8. Zapojili jste do akcí ve VP v rámci projektu „Linz 2009“ městské menšiny? 9. Mělo by podle Vás být umění ve veřejném prostoru vystaveno zvláštním regulacím nebo by se mělo využít spíše spontánnosti v tvorbě? Co si myslíte, že by to nebo ono neslo? 10. Jak byste formuloval roli veřejného prostoru ve Vašem městě? Jaká je jeho koncepce? Dovedl byste jmenovat jeho hlavní silné a slabé stránky?

2/2

Příloha č. 4 – Odpovědi z rozhovorů Rozhovor s Šárkou Zahálkovou (Pardubice, Projekt offcity) 1. Jak byste charakterizovala veřejný prostor ve Vašem městě podle následujících kritérií? Poznámka: Otázky v závorce jsou jen pro inspiraci a ideální by bylo rozepsat o dané oblasti vlastními slovy. velikost (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) Zhodnotit velikost veřejného prostoru ve městě je myslím poměrně těžké a nejsem si zároveň jista, zda je to to nejdůležitější. Veřejný prostor v širším slova smyslu nejsou jen venkovní prostranství, po kterých chodíme, kde se setkáváme, ale jedná se i o budovy a interiéry – muzea, galerie, obchody, budovy veřejné správy apod. Velikost veřejného prostoru ve městě není myslím zásadní kritérium pro jeho kvalitu, užitnost a funkčnost. Architekt Adam Gebrian kdesi kdysi v jednom rozhovoru uvedl, že veřejného prostoru ve městech je dokonce většinou až přespříliš. Domnívám se, že zásadnější otázkou týkající se veřejného prostoru je jeho „veřejnost“ – jak jej veřejnost užívá, jak by mohla, ale nemůže, jak by chtěla… dostupnost (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) Otázka dostupnosti VP souvisí s mou předchozí odpovědí týkající se jeho velikosti. Ve městech, čili i v tom „mém“ – Pardubicích, je dostatek VP různých „kategorií“, dostupnost je také všeobecně dobrá, otázkou však zůstává jeho funkčnost. barevnost, pestrost, originalita, nápaditost (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) Obecným problém řady měst, Pardubice nevyjímaje, je fakt, že lidé jeho ulicemi procházejí bez povšimnutí. Na ulicích se nepotkávají, 1/16

nediskutují, vnímají je jen jako spojnice mezi místem A a místem B, jako jakousi bublinu, kterou je nutno projít, aby se dostali z domu do práce nebo do školy. Své město, místo, v němž žijí, neznají, nesledují ho, nevšímají si domů, lidí, maličkostí, změn, které v něm probíhají. Velkou roli v tomto hraje zajisté fakt, že veřejná prostranství nejsou pro lidi často ideálně uzpůsobena. V ulicích a na náměstích chybí lavičky nebo jsou zcela nelogicky umístěny, chybí místa, kde se dá pozastavit spočinout. Ale problém není jen v tom. Myslím, že mnozí lidé tak nějak zapomněli koukat, vnímat, poslouchat … musí se to znovu učit. Musí se učit město řádně užívat a vnímat … I proto vznikl náš projekt offcity a vznikla a vzniká řada projektů komunitního i uměleckého rázu. lidnatost (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) V Pardubicích je v poslední době cítit znatelný úbytek lidí z centra. Ne, že by nežilo vůbec, bylo mrtvé, ale díky výstavbě a otevření řady nákupních center ve městě i za ním, se lidé i malí živnostníci z centra vytrácejí, a to je škoda. Na problematiku centra a periferie a jejich vzájemného propojení se v letošním roce v projektu offcity zaměřujeme. Plánujeme přednášky, workshopy, akce apod., jejichž cílem je nejen otevření diskuse a informování o tomto fenoménu, ale doufejme i aktivní zapojení lidí a reálné provázání centra s periferií a jejich oživení. Uvidíme, jestli se nám to podaří. rušivé prvky ve veřejném prostoru (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?) Pardubice osobně považuji za bezpečné město. Co se týče hluku, nepřevyšuje-li únosnou míru (což si troufám říci, že v Pardubicích platí), myslím, že určitý hluk k městu patří. Opět vzpomenu Adama Gebriana, který říká, že mnoho lidí si ve městech stěžuje na řadu věcí – hluk, anonymita, shon apod. … ale to jsou do určité míry zkrátka a dobře atributy města a kdokoli, kdo v něm chce žít, by měl vnímat jak pozitivní aspekty života ve městě, tak ty negativní. Je to samozřejmě relativní a nedá se to zcela zobecnit. Ale pravdou je, že potřebuje-li někdo pro svůj život přírodu, klid, ticho, život ve městě pro něj není. Kdo zas svůj život vnímá jako plnohodnotný jen v tom případě, pokud si může večer zajít do restaurace, přičemž si může vybrat z několika variant, zajít do kina, galerie, muzea, 2/16

divadla, kdy se mu zachce, ten je ve městě jako ryba ve vodě. Nesmí však zapomínat, že všechno zkrátka mít nelze, takže přírodu, ticho a klid tu v pravém slova smyslu nenajde. 2. Jakou funkci má podle Vás umění ve VP vašeho města? Jakou funkci má v jiných městech? Funkce umění ve VP města je myslím stejná v Pardubicích i jinde. Oživuje městský prostor, promlouvá k lidem, komunikuje s veřejností i s městem samotným. Často otevírá témata, o kterých se hovoří nebo dokonce nechce hovořit, a předkládá je veřejnosti svou formou. Činí všednodennost jedinečnou, zvláštní… 3. Jakých příležitostí mohou využít umělci, kteří by rádi vystoupili se svým uměním v ulicích vašeho města? Co musí umělci splnit (například žádat o povolení)? Podle jakých kritérií je povolení udělováno? Tato otázka souvisí s tím, co už jsem „nakousla“ výše, a totiž „s veřejností veřejného prostoru“. Zjednodušeně řečeno jde o to, že VP je veřejný jen „odsud posud“ - pokud se to hodí. Po ulicích je možno chodit, ale užívat je ke kulturním aktivitám, na to už je potřeba povolení. V Pardubicích je třeba žádat o zábor na Odbor dopravy a životního prostředí příslušného obvodu, pokud si to daná akce vyžaduje. Jindy stačí ohlášení. Jsou samozřejmě akce a aktivity, které do žádné ohlašovací nebo žádací kolonky nezapadají, ale i zde může člověk narazit. Uvedu v této souvislosti jednu zkušenost, která se váže k „viditelně neviditelnému“ offcity festivalu, který jsme pořádali na podzim roku 2009. Poctivě jsem před jeho realizací obíhala různé úřady a žádala o povolení, formou dopisu jsme o akci informovali i policejní ředitelství, od Magistrátu jsme navíc získali písemnou podporu celé akce. Cílem tohoto festivalu bylo jeden všední den učinit alespoň pár lidem nevšední. Akce se konala právě proto ve čtvrtek a byla rozprostřená více méně po celém městě. Oslovili jsme výtvarníky, tanečníky, performery … U řady aktivit se však dopředu nedalo říci, kde přesně a jak budou probíhat. Což se například týkalo studentů architektury z Bratislavy, kteří dostali za úkol za 1000Kč zvelebit jakékoli vybrané místo – 1x1m. Studenti si nakonec vybrali pěší zónu mezi paneláky. Koupili gril, z prkna udělali houpačku, 3/16

kterou zavěsili do jednoho podchodu, nakoupili pár levných kopacích míčů … místo najednou ožilo, děti i dospělí se tu začali pozastavovat, hrát si … Bylo to skvělé. Bohužel se to celé nezamlouvalo policistům a starostce místního obvodu. Nepomáhaly ani kopie dopisů, které byly dokladem, že pardubický magistrát festival podporuje a že policie byla o festivalu také písemně informována. Dostávalo se nám stále dokola odpovědi: „kde tady v těch papírech stojí, že tu budete grilovat…“ … A jsme zas u té veřejnosti a neveřejnosti VP. Zmiňovaná akce místo evidentně oživila, přitáhla kolemjdoucí i místní, fungovala komunitně, ničemu a nikomu neškodila. Ale v očích starostky a policistů byla nežádoucí, jelikož jsme neměli v ruce řádné povolení. Aby to však nevyznělo příliš negativně, cítím pokrok. Magistrát a především odbor kultury je našim aktivitám nakloněn. Na zmiňovaném odboru je zaměstnána jedna velice milá, schopná a snaživá slečna. I když je jen úřednicí, je osobou na pravém místě. Nový náměstek pro kulturu je (zatím se zdá) také schopný. Na druhou stranu jsou to jen osoby, na nichž to stojí, a které budou-li vyměněny, bůh ví, jak to bude dál. Proto je důležité mnoho věcí, týkajících se nejen umění ve VP, ukotvit písemně. 4. Myslíte si, že je některé umění pro prostranství Vašeho města (výtvarné, hudební, divadelní) vhodnější a jiné méně? Jak jednotlivá umění působí na Vás? Myslím, že toto se nedá zobecnit. Je to případ od případu a jde o sdělení a účel dané umělecké akce či aktivity. 5. Zapojili jste do projektů ve VP městské menšiny? V rámci projektu offcity jsme dosud s menšinami cíleně nepracovali. Ale co není, může být :-) 6. Jaké důvody stály u založení projektu offcity? Na sklonku roku 2008 jsme se s přáteli sešli, všichni s tím, že chceme změnit pohled veřejnosti a veřejné správy na město, architekturu, veřejný prostor. Každý z nás měl trošku jiný prvotní impuls, který souvisel s oblastí jeho či její činnosti (v našem týmu jsou architekti, historici umění a architektury, stejně tak kulturní manažeři). Nutno dodat, že ujasnění si našich cílů a strukturování celého projektu nebylo jako lusknutí prsty. Setkávali jsme se po večerech a dlouho do noci 4/16

diskutovali a formulovali, sepisovali a přepisovali … ale stálo to, myslím, za to. Podařilo se nám nejen formulovat, co chceme, ale dát projektu poměrně jasnou kostru, které se držíme. 7. Jak se mění reakce lidí v průběhu let? Je příjemné pociťovat, že se povědomí o offcity rozšiřuje, a to nejen v rámci Pardubic, ale i mimo ně. Jde to sice pomaloučku, ale jde to. Velmi pozitivně vnímám, že naši existenci reflektuje i město a do jisté míry nás bere jako partnera a silnou iniciativu. Dopad na veřejnost je také velice pozvolný, ale je. Například na přednášky, které v rámci projektu pořádáme, již nechodí jen naši kamarádi a jejich kamarádi, navštěvují je dokonce i senioři nebo studenti SŠ či VŠ, a to je skvělé. 8. Myslíte si, že je myšlenka projektu officty použitelná i v jiných městech? Určitě. Nejsme jediní „svého druhu“, podobných iniciativ je v republice několik a je skvělé, že jsou a vznikají. Samozřejmě nás těší i fakt, že jsme pro vznik některých byli inspiračním zdrojem. 9. Dovedla byste jmenovat největší úspěchy projektu? Největším úspěchem je asi to, že se nám daří naplňovat naše cíle vzdělávání veřejnosti i veřejné správy, komunikace s nimi a podněcování diskuse o aktuálních tématech týkajících se města, VP, architektury, umění. Jinak si také vážíme toho, že jsme vnímáni i mimo město, region či dokonce republiku a že jsme byli aktivními hosty několika konferencí či sympózií. V loňském roce jsme offcity prezentovali na Pecha Kucha Night v Brně, byli hosté odborné konference Urban EDU na téma Město jako osobnost konané v rámci festivalu Urban E.T. v slovenském Ružomberoku a hosté mezinárodního sympozia Some Ideas for Better Cities pořádaného německými architekty Raumlabor Berlin v rámci festivalu Street for Art v Praze. 10. Dovedla byste jmenovat největší legislativní a byrokratické překážky? Jedná se především o to, že kultura a umění jsou neustále vnímány jako věci podřadné, nikoli jako to, co zásadním způsobem formuje nás i naši společnost. Od toho se odvíjí řada dalších věcí, počínaje neustálým 5/16

podhodnocováním a zkracováním rozpočtů na kulturu, respektive na živé umění a konče pak přebujelou byrokracií a nutností tisíců různých povolení na jednu uměleckou akci ve veřejném prostoru. 11. Mělo by podle Vás být umění ve veřejném prostoru vystaveno zvláštním regulacím, nebo by se mělo využít spíše spontánnosti v tvorbě? Co si myslíte, že by to nebo ono přineslo? Osobně bych dávala přednost spíše spontánnosti, avšak určitá pravidla jsou podle mého názoru také žádoucí. Jaká, kdy, proč apod. to by si vyžadovalo širší diskusi a analýzu, sama si na tuto otázku netroufám odpovědět. 12. Jak byste formulovala roli veřejného prostoru ve Vašem městě? Jaká je jeho koncepce? Dovedla byste jmenovat jeho hlavní silné a slabé stránky? V tuto chvíli v Pardubicích chybí jakákoli kulturní koncepce, začíná se však na ní pracovat a doufejme, že se jí v blízkém horizontu dočkáme. Vznikat by měla participativní cestou ve spolupráci s profesionály, kteří mají zkušenosti např. s tvorbou plzeňské kulturní koncepce. V souvislosti s veřejným prostorem je obdobný problém také s dopravní strategií.

6/16

Rozhovor s Renate Aigner (Linz, Muzeum Ars Electronica Linz) 1. Jak byste charakterizovala veřejný prostor ve Vašem městě podle následujících kritérií? Poznámka: Otázky v závorce jsou jen pro inspiraci a ideální by bylo rozepsat o dané oblasti vlastními slovy. velikost (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) Velikost města Lince je zhruba 9598 ha – počet obyvatel asi 189 000. Ve městě je mnoho zelených ploch a náměstí. Pravě tato místa jsou vhodná coby veřejné prostory pro koncerty, výstavy atd. dostupnost (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) Tato místa jsou dobře dostupná – mají návaznost na veřejné dopravní prostředky. Co se parkovišť týče – jako skoro ve všech větších městech – mohlo by jich být více a levnější. Veřejná prostranství se soustřeďují spíše na centrum města, staré město. Ale i na nových sídlištích vznikají veřejná prostranství. Veřejným prostranstvím se často stane třeba i hlavní nákupní třída v Linci. barevnost, pestrost, originalita, nápaditost (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) Většinou se jedná o náměstí, kde jsou lavičky, ale i třeba schody coby místa k sezení. Všude jsou odpadkové koše, případně hydranty a zřejmě i rozvody elektrického proudu – potřebné pro vánoční trhy atd. Tyto prostory jsou částečně i parkoviště, v případě pořádání akcí je pak parkování zakázáno. Pakliže žádná akce není, mají zde restaurace a kavárny stolky venku, prodávají zmrzlinu … Některá místo jsou jen „průchodní“…. lidnatost (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) To záleží na denní době – když se tam třeba koná bleší trh, nebo se místo jednou za týden stane tržištěm – je pochopitelně rušněji, než během ostatních dnů. Zahrádky u restaurací jsou při hezkém počasí obsazeny atd. 7/16

rušivé prvky ve veřejném prostoru (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?) Rušivé prvky – samozřejmě – veřejná doprava, auta, tramvaje. Pakliže se akce děje na hlavní nákupní pěší zóně – je přítomna security služba, která umožňuje průjezd tramvaji a příp. autobusů. 2. Jakou funkci má podle Vás umění ve VP vašeho města? Jakou funkci má v jiných městech? Funkce – oslovit pokud možno co nejvíce veřejnost a zapojit ji do děje. Jiná města, myslím asi stejná funkce. 3. Jakých příležitostí mohou využít umělci, kteří by rádi vystoupili se svým uměním v ulicích vašeho města (open air festival aj.)? Co musí umělci splnit (např. žádat o povolení)? Podle jakých kritérií je povolení udělováno? Záleží

na

pořadateli

–

existuje

řada

festivalů

–

Linz Fest

(o svatodušních svátcích – pořádá město Linec, stará se o povolení coby pořadatel), Pflasterspektakl – pořádá též město – jedná se o jednotlivce nebo malé skupiny – pouliční kejklíři; Festival Ars Electronica,

Klangwolke –

veškerá povolení zařizuje pořadatel. Jiné informace bohužel nemám. 4. Myslíte si, že je některé umění pro prostranství Vašeho město (výtvarné, hudební, divadelní) vhodnější a jiné méně? Jak jednotlivá umění působí na Vás? Myslím si, že je vhodné pro hudební a divadelní umění. Co se výtvarného umění týče – spíše sochařství a to s materiály, které mohou být vystavovány i venku. V posledních letech slouží i staré výrobní haly coby výstavní plochy – zde možno vystavovat i umění pod střechou. Nejlépe působí hudební umění – nevyžaduje bezhlukovost, není problém, když něco není úplně dobře slyšet a vytváří příjemnou náladu mezi posluchači. Možnost malého pohybu po náměstí nebo jiném prostotu je výhodou… Nevzniká pocit paniky… Každý účastník může kdykoliv prostor opustit… 5. Když vezmete v úvahu kandidáty a nositele „značky“ EHMK, napadají vás nějaké společné znaky jejich veřejného prostoru? Bohužel ne – jiné kandidáty nebo nositele jsem nepoznala. 6. Myslíte si, že města s titulem EHMK mají kvalitní VP?

8/16

Mohu mluvit jen za Linec – ten ANO. Dlouhá tradice Festivalu Ars Electronica – od roku 1976 ve VP, Klangwolke – též 1976. 7. Myslíte si, že projekt EHMK má šanci zlepšit VP ve městě? A pokud ano, má toto zlepšení trvání? Jak to bylo v rámci projektu „Linz 2009“? V rámci Linz 2009 se mnoho částí veřejného prostoru obnovilo a tyto se používají pochopitelně i nadále. Ta tradice využívat veřejný prostor zde už byla – díky Linz Fest, Pflasterspektakel, Ars Electronica atd…. Renovace některých míst přispěla k tomu, že se používají i dnes pro různé akce… 8. Zapojili jste do akcí ve VP v rámci projektu „Linz 2009“ městské menšiny? Řada projektů byla s migračním pozadím… projekt 80+1, na hlavním náměstí se prezentovalo 80 dní 80 různých zemí světa ukázkami své původní a současné kultury, vedly se veřejné diskuse o problematice jednotlivých zemí, politické diskuse. To vše ve veřejném prostoru 9. Mělo by podle Vás být umění ve veřejném prostoru vystaveno zvláštním regulacím nebo by se mělo využít spíše spontánnosti v tvorbě? Co si myslíte, že by to nebo ono neslo? Můj názor – mělo by být vystaveno regulaci – ne všechny produkce se hodí na každé místo a nejsou vhodné pro širokou veřejnost, kterou chceme bezpochyby

na

k jednostrannosti

VP

oslovit.

programu

Samozřejmě

podle

vkusu

tak

může

rozhodujících

dojít

trochu

orgánů,

ale

spontánnost by mohla vést k nemilým překvapením – až po zranění. Na veřejném prostoru vzniká díky nahromadění velkého množství obyvatel zcela jedinečná atmosféra, která se ale rychle může změnit v nežádanou, má to něco podobného s davovou psychózou…. Většinou je zde konzumován i alkohol – což do jisté míry není v rozporu a může působit kladně, pakliže se nepřestoupí jisté hranice. Něco podobného je známo ze sportovních, fotbalových hřišť… A pakliže by se účastníci kulturních akcí na VP necítili bezpečně – přestanou je navštěvovat a záměr takových akcí je pryč. Na VP chceme oslovit každého/každou osobu bez omezení… nerozhoduje vzdělanost, pohlaví, případně i věk.

9/16

10. Jak byste formulovala roli veřejného prostoru ve Vašem městě? Jaká je jeho koncepce? Dovedla byste jmenovat jeho hlavní silné a slabé stránky? V Linci je jeho role velká – soupis všech akcí ve VP by byl velmi dlouhý – od týdenních trhů s potravinami přímo od výrobců, přes měsíční bleší trhy, Vánoční trhy …. Jsou to koncerty ať klasické – symfonické nebo populární hudby, kejklířské dny – Pflasetrspektakel, Linz Fest v parcích. Koncepce – řízena kulturním odborem města Lince, nebo co se akcí na hlavní třídě týče – zde organizuje City Ring ve spolupráci s Passage Einkaufszentrum. Silná stránka – dlouholetá tradice, akceptovatelnost ze strany

linecké

veřejnosti,

pravidelnost

akcí

během

roku

–

doba

uskutečňování zůstává stejná (svatodušní svátky, první neděle nebo týden v září….). Pozitivní – přínos i pro obchodní zóny – obyvatelé zase jednou přijedou nebo si vyjdou do centra a případně zvýší obraty obchodů…. Slabé stránky – nejen pro Linec – závislost na počasí, potřeba např. mobilních toalet a možnost občerstvení v dostatečném množství, security pro případ potřeby. Případně negativní ovlivnění hlukem pro obyvatele, kteří bydlí kolem veřejného prostoru.

10/16

Rozhovor s MgA., Mgr. Romanem Černíkem (Plzeň, EHMK Plzeň 2015) 1. Jak byste charakterizoval veřejný prostor ve Vašem městě podle následujících kritérií? Poznámka: Otázky v závorce jsou jen pro inspiraci a ideální by bylo rozepsat o dané oblasti vlastními slovy. velikost (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) Plzeň má poměrně blízký a pestrý pás zeleně, parků a lesoparků s klidovými zónami (Borský park, Bolevecký rybník). Uvnitř města je také zachována a v současné době snad citlivěji rekonstruována řada parků (Lochotínský park, „sadový okruh“ kolem historického centra apod.). To je zeleň, ale pak by to měly být nějaké meeting pointy, pěší zóny – to je horší, neboť minimálně od sedmdesátých let město destruuje automobilové šílenství a tak jsou preferovány velkokapacitní komunikace i v samém centru, nepodařilo se prosadit pěší zónu na kdysi městském bulváru Americké …. Stejně tak náměstí je dost nelidské … buď prázdná vydlážděná pláň, anebo v kontrastu uřvané primitivní trhy. dostupnost (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) Dostupnost příměstských parků je dobrá (a to i městskou dopravou, která zatím ve městě funguje). V centru je zeleně méně a spíš se tudy jen probíhá. Existují pokusy k zastavení – open-air výstavy v sadovém okruhu. barevnost, pestrost, originalita, nápaditost (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) Inspirativnost se hledá (viz ony výstavy). Jinak je inspirace málo a nuda, protože se tudy jen proudí. A pak taková ta normovaná dětská hřiště a vymezené lavičky – ty pak jsou nejvíc terčem „zevlerů“ a bezdomovců. Míst k zastavení je málo a lidi ho moc neberou za svůj, nejsou žádné prostory pro umění ve veřejném prostoru (pouliční divadlo, muzika, street art).

11/16

lidnatost (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) Jen prochází a skoro výhradně, ono také není kde a proč se zastavit. rušivé prvky ve veřejném prostoru (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?) Místy se vyskytuje víc konfliktních postav, na příklad kolem obou hlavních nádraží – autobusového i vlakového (bezdomovci, žebráci)… 2. Jakou funkci má podle Vás umění ve VP vašeho města? Jakou funkci má v jiných městech? Klíčem je prostor pro setkávání, pro sdílení a diskusi (nad uměleckými díly,

s jinými

lidmi,

s přáteli),

ulice

s předzahrádkami,

s kavárnami,

s restauracemi. Místa pouliční tvorby, dočasná díla a instalace jsou místa pro mezigenerační setkávání. Procházením se zde vyjadřují lidé i vztah k městu. Lidé jsou tam rádi. 3. Jakých příležitostí mohou využít umělci, kteří by rádi vystoupili se svým uměním v ulicích vašeho města (open air festival aj.)? Co musí umělci splnit (např. žádat o povolení)? Podle jakých kritérií je povolení udělováno? V Plzni je hodně úřadování, které je stejné pro umělce jako pro kšeftaře a trhovce, tak zde umělci nejsou. Ještě je specifikem Plzně jev „víkendový úprk“, takže v sobotu a v neděli by stejně nebylo pro koho hrát. 4. Myslíte si, že je některé umění pro prostranství Vašeho město (výtvarné, hudební, divadelní) vhodnější a jiné méně? Jak jednotlivá umění působí na Vás? Vhodné, myslím, by bylo pro všechny, ale děje se tu málo. Není tradice, ani pak tvůrci a diváci a vnímatelé. Nejraději snad hudební festivaly zadarmo a s levným pivem, pak taky hopsat před obří obrazovkou při hokeji. 5. Když vezmete v úvahu kandidáty a nositele „značky“ EHMK, napadají vás nějaké společné znaky jejich veřejného prostoru? Otevřenost, inspirativnost. Liverpool, Linz, Graz – co jsem zažil pestrosti a úcty k městu, hrdosti. Pécs – po městě medailony zajímavých obyvatel a rodáků, rozšíření pěší zóny, voda v ulicích. 6. Myslíte si, že města s titulem EHMK mají kvalitní VP?

12/16

Ta co jsem viděl tak jistě. Dbají na to a mají to ve svých hlavních projektech. 7. Myslíte si, že projekt EHMK má šanci zlepšit VP ve městě? A pokud ano, má toto zlepšení trvání? Jaké jsou plány v rámci projektu „Plzeň 2015“? Tak to teda doufám. Snažíme se o to. Dělali jsme dokonce Hyde Parky v ulicích, na Den Meliny Mercouri zavíráme některou z hlavních tříd (mini inspirace z Essenu). 8. Zapojíte do akcí ve VP v rámci projektu „Plzeň 2015“ městské menšiny? Je to jedna z hlavních linií projektu. 9. Mělo by podle Vás být umění ve veřejném prostoru vystaveno zvláštním regulacím nebo by se mělo využít spíše spontánnosti v tvorbě? Co si myslíte, že by to nebo ono neslo? Stačí jen neklást překážky a vytvořit předpoklady, třeba udělat smysluplné a uživatelsky přívětivé pěší zóny a klidové plochy a pak neklást administrativní a komerční překážky. 10. Jak byste formuloval roli veřejného prostoru ve Vašem městě? Jaká je jeho koncepce? Dovedl byste jmenovat jeho hlavní silné a slabé stránky? Největší slabinou je nezájem vedení města, které nepodporuje zdržování lidí ve veřejném prostoru. Také jev, že neznámé je v Plzni zvlášť vnímáno jako ohrožující. Město podporuje hlavně kšeftaře. Části „bulváru“ Americké je rozprodáno a budou tam mega story (viz kauza kulturní dům) a v záloze je druhé už nachystané. Je mi smutno, ale nevzdávám to a EHMK může být cestou k otevření očí, otevření veřejného prostoru tvorbě a radosti.

13/16

Rozhovor s Clemensem Luserem (Štýrský Hradec, Architekt)1 1. Jak byste charakterizoval veřejný prostor ve Vašem městě podle následujících kritérií? Poznámka: Otázky v závorce jsou jen pro inspiraci a ideální by bylo rozepsat o dané oblasti vlastními slovy. velikost (Je ho vzhledem k velikosti města dostatek?) Podle mě existuje určitý nepoměr. Zatímco vnitřní město (historické město) má vysoce kvalitní veřejný prostor, je mnoho okrajových částí a jejich dílčí centra veřejným prostorem špatně vybavena. dostupnost (Jsou místa dostupná všem? Jsou rovnoměrně po celém městě? Kde je jich větší koncentrace?) Jak už bylo řečeno a k tomu patří další poznámka: Vnitřní město je takříkajíc hotovo, a proto směřuje nové úsilí plánování města a vývoje hlavně na rozvoj zmíněných menších center vně vnitřního centra. barevnost, pestrost, originalita, nápaditost (Jak prostor působí? Je barevný, šedý, nudný, inspirativní… Jaké jsou jeho doplňky – lavičky, lampy, odpadkové koše? Co se v prostoru děje? Kdo se v něm pohybuje?) I z tohoto úhlu pohledu jsou rozdíly „turistického“ města, chráněného Starého města a původního osídlení, a okrajových částí, kde je třeba ještě hodně úsilí pro tvorbu, strukturalizaci a iniciativu, aby se i zde vytvořil hravý a živý veřejný prostor. lidnatost (Je na ulicích a náměstích „živo“? Zdržují se lidé v těchto prostorách nebo tudy jen procházejí?) Tato otázka závisí na kvalitě jednotlivých prostor – tvar, organizace, nabídka zařízení, která vybízí, aby se ve veřejném prostoru strávil čas, aby se veřejný prostor použil. rušivé prvky ve veřejném prostoru (Je ve VP hluk? Je v něm bezpečno?)

1

vlastní překlad rozhovoru

14/16

Hluk i nebezpečí jsou hlavně kvůli individuální motorizované dopravě. Nedá se ale z celého města udělat jedna velká pěší zóna, bude to věčné téma sporu rozdílných zájmů. 2. Jakou funkci má podle Vás umění ve VP vašeho města? Jakou funkci má v jiných městech? V Štýrském Hradci je podle mě poměrně vysoká akceptace umění ve veřejném prostoru a existuje mnoho příležitostí, kde se může umění prezentovat (Festival La Strada, City of Design…) a umění je již dlouho zakotveno v kulturním dění města. 3. Jakých příležitostí mohou využít umělci, kteří by rádi vystoupili se svým uměním v ulicích vašeho města (open air festival aj.)? Co musí umělci splnit (např. žádat o povolení)? Podle jakých kritérií je povolení udělováno? Už bylo zmíněno výš. Umělci jsou v tomto směru závislí na subvencích a podpoře. V rámci obecného krácení rozpočtů jsou i tyto subvence pro umělce v ohrožení. 4. Myslíte si, že je některé umění pro prostranství Vašeho město (výtvarné, hudební, divadelní) vhodnější a jiné méně? Jak jednotlivá umění působí na Vás? Nemyslím si, že by některá forma byla pro veřejný prostor vhodnější než jiná. Já ale osobně mám přístup k určitým formám. Architektura chybí ostatně ve výčtu – jako ona umělecká forma, která veřejný prostor ovlivňuje nejpříměji. 5. Když vezmete v úvahu kandidáty a nositele „značky“ EHMK, napadají vás nějaké společné znaky jejich veřejného prostoru? Mluvím jen za Štýrský Hradec a Linec. Myslím, že obě města zvolila podobnou tématiku projektu – zaměřila se jak na silně rozvinuté a již vytvořené historické centrum, tak na potřebu rozvoje okolních městských částí. 6. Myslíte si, že města s titulem EHMK mají kvalitní VP? V principu ano. 7. Myslíte si, že projekt EHMK má šanci zlepšit VP ve městě? A pokud ano, má toto zlepšení trvání? Jak to bylo v rámci projektu „Graz 2003“? 15/16

Projekt může pomoci, jen pokud je do něj hodně investováno. To byl případ i Štýrského Hradce. Byly vytvořeny zásadní projekty, jejichž vliv přetrvává. Ovšem byl tím i zatížen městský rozpočet. Přesto ale projekt EHMK nabízí možnost zavést dlouhodobá a plánovaná opatření, která by při běžném provozu nebylo tak snadné prosadit. 8. Zapojili jste do akcí ve VP v rámci projektu „Graz 2003“ městské menšiny? Ve Štýrském Hradci byly podporovány v rámci projektu EHMK spíše uznávané a úspěšné instituce či iniciativy a umění „Establishmentu“. Linec pojal program experimentálněji a víc se zaměřil na okrajové skupiny a menšiny. Tato skutečnost je taky podpořena tím, že Štýrský Hradec, přes všechnu kulturní rozmanitost, je velice konzervativní a tradičně založené město. 9. Mělo by podle Vás být umění ve veřejném prostoru vystaveno zvláštním regulacím nebo by se mělo využít spíše spontánnosti v tvorbě? Co si myslíte, že by to nebo ono neslo? Myslím, že obě formy mají opodstatnění a měly by být stavěny proti sobě. 10. Jak byste formuloval roli veřejného prostoru ve Vašem městě? Jaká je jeho koncepce? Dovedl byste jmenovat jeho hlavní silné a slabé stránky? Myslím, že už vše bylo řečeno.

16/16