Umění rovnováhy. Skutečně prožitý život. Rodiče a marnotratní synové

Umění rovnováhy

Skutečně prožitý život

Rodiče a marnotratní synové

CHVILKA NA ZAMYŠLENÍ Osvobozeni od hněvu

SKUTEČNĚ PROŽITÝ ŽIVOT Působí pro naše dobro

3

8

RODIČE A MARNOTRATNÍ SYNOVÉ Náročná láska

PO NEBESKÉM ZPŮSOBU Jak nalézt pokoj s Bohem

4

10

SVĚDECTVÍ MISIONÁŘKY Spokojena s tím, co mám

UMĚNÍ ROVNOVÁHY Investování času a energie

5

11

ROZPOČTÁŘ Tvořivé vycházení s penězi

ODKAZ MATKY Vyučování rodinné jednotě

6 7

PROKAZOVÁNÍ LASKAVOSTI Vnášíme trochu hřejivého světla

12

DÁVAT SE CELE Malá pozornost

13

Milí čtenáři,

PO Box 2150 Eureka, MT 59917 406-889-3800 1-888-446-8844 PROVOZNÍ DOBA Po-Čt 9:00 – 17:00 Pá-Ne - zavřeno SPOLUZAKLADATELÉ Tom a Alane Watersovi

ŘEDITEL

Paul Rayne

REDAKTORKA

Alane Watersová

POMOCNÁ REDAKTORKA

Pam Brown

GRAFICKÝ NÁVRH

Robert Mason

TISK

Printing Center USA www.printingcenterusa.com

NAVŠTIVTE NÁS ONLINE!

restoration-international.org foreverafamily.com

2

Jaro 2011

Existuje-li jedna věc, jež se zřejmě nikdy nezmění, pak je to skutečnost, že život je plný změn. Jednou z takových změn právě procházíme v redakci časopisu Navždy rodinou. Rachel Krumová, mladá dáma, která po uplynulé dva roky stála za krásnou grafickou podobou a rozvržením našeho časopisu, ze své pozice odchází, aby se mohla dále vzdělávat a též se zúčastnit krátkodobého misijního pobytu v zahraničí. Její radost, nadšení a talent nám budou chybět. Nechť Ti, Ráchel, náš Pán žehná při naplňování jeho plánu ve Tvém životě. Před několika měsíci za námi přišel pan Robert Mason a nabídl nám své služby v oblasti grafického návrhu, pokud bychom je někdy potřebovali. Vůbec jsme v tu chvíli netušili, že nás v blízké budoucnosti čeká změna a že ta potřeba vyvstane. Jsme velmi vděčni svému Bohu, že naši potřebu znal dopředu a poslal nám Roberta, aby ji naplnil! Robert má za sebou v této oblasti již řadu let zkušeností a momentálně provozuje vlastní firmu v oblasti grafického designu pod názvem Mason Design. Díky, Roberte! Oceňujeme Tvou ochotu

pomoci a zhostit se této významné pozice v naší redakci. Rovněž bychom při této příležitosti rádi poděkovali všem, kteří časopis FAF podporují. I když od svých čtenářů nevyžadujeme úhradu předplatného a každé čtvrtletí rozesíláme časopis zdarma, chceme Vás poprosit, abyste na modlitbě zvážili poskytnutí určitého finančního příspěvku na podporu výrobu a šíření tohoto časopisu, pokud je pro Vás přínosem a zdrojem požehnání. Předem děkujeme za podporu této formy pomoci těm, kdo to potřebují. Modlíme se, aby náš časopis byl nadále požehnáním všem, kterým se dostane do rukou.

A

„Nemůžete si potřást rukou, když vám někdo podává zaťatou pěst.“ — Indira Gandhiová „Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého.‘“ Židům 13,5

Chvilka na zamyšlení

Alane Watersová, redaktorka

 Z Mainu Naše rodina se vždy těší na četbu Vašeho časopisu už po dobu asi jednoho roku. Naše dcera si oblíbila činnosti v rámci Dětského koutku. Díky za Vaši upřímnost, čestnost a vedení, které nabízíte rodinám, jako jsme my.  Z Kalifornie Váš malý časopis se mi opravdu líbí – je mi požehnáním! Díky!

 Z Georgie Díky za čas a úsilí věnované přípravě takového pěkného časopisu. Nacházíme v něm rozmanitou nabídku článků o vztazích, která osloví každého v rodině. Grafická podoba a uspořádání se nám líbí a časopis nám slouží jako užitečný nástroj při svědčení a sdílení se s druhými. Pokračujte v tomto dobrém díle!

www.foreverafamily.com • Jaro 2011

3

ÚSPĚŠNÉ RODIČOVSTVÍ

Rodiče a marnotratní synové

B

illymu bylo dvanáct let, když se jeho otec a můj manžel rozhodl ukončit jeho život. Náš život se kvůli tomu zcela rozsypal. I když byl Billy stále kamarádský a mezi vrstevníky oblíbený, vyskytla se u něj posttraumatická stresová

porucha, která u něj způsobila krátkodobý výpadek paměti. Je prospěch ve škole se rapidně zhoršil. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Billy začal zkoušet kouření marihuany.

Po maturitě a neúspěšném prvním semestru na vysoké škole začal Billy trávit většinu času poleháváním, lenošením či užíváním drog, zatímco já byla v práci. Když jsem už podruhé v jeho pokoji objevila trávu, varovala jsem Billyho, že příště to bude naposled a že bude muset opustit náš dům. S manželem jsme předtím vedli svou domácnost v křesťanském duchu a podle křesťanských

„Udělej to. Odevzdej Billyho do mé péče.“ Příkaz svého Pána jsem poslechla. Dala jsem Billymu do počátku nějaké peníze, ovšem s varováním, že mu dlouho nevydrží. Musel si najít práci, bydlení a spolubydlícího. Na vystěhování jsem mu dala lhůtu dvou měsíců a během dalších několika dní jsem se mu co nejvíce vyhýbala, abych nepodlehla emocím. Věděl, že to myslím vážně. Během jednoho náročného období v práci mi Billy zavolal a poděkoval mi za „vyhození z domu“ (jeho slovy). Řekl mi, že z toho byl nadšený a že už jsem to měla udělat o rok dříve. Musela jsem si sednout. Uplynuly teprve dva týdny ode dne, kdy jsem mu dala ultimátum, a už si našel spolubydlícího, práci a bydlení. Nyní, o dva roky později, byl Billy v práci povýšen, hradí si náklady studia na vysoké škole a začal své přátele přivádět k nám do sboru. Dokonce začal dávat desátky a řekl mi, že se díky tomu „cítí jiný“. Bůh vůči nám oběma použil tvrdou podozásad. Kdybych Billymu toto chování nadále bu lásky, aby způsobil pozitivní změnu. Já jsem tolerovala, pošpinila bych Boha a v dlouhodobém se naučila Bohu plně důvěřovat a Billy se naučil pohledu ublížila i Billymu. Když jsem pak opět odpovědnosti a drogy opustil. Chvála Bohu za to! našla u něj v pokoji marihuanu, vyhodila jsem ho z domu. Toto rozhodnutí mě rvalo srdce, protože Sue žije v Tennessee a pracuje v oboru byl mým jediným dítětem. Když jsem plakala a litografie. modlila se, zachytila jsem silné vnuknutí od Boha: 4

Jaro 2011 • www.foreverafamily.com

MOUDROST PRO ŽENY

SVĚDECTVÍ MISIONÁŘKY

C

o mi sahá paměť, měla jsem vždycky sen. Víte, pěkný velký statek, štrúdl chladnoucí na okně, domácí chléb a tucet dětí naplňujících život neustálými překvapeními. Byl to můj „americký sen“.

Tohoto snu jsem se pevně držela, i když realita v mém případě byla zcela jiná. Za posledních třicet sedm let jsem nežila na jednom místě déle než tři roky. Se svým manželem jsme už pět let misionáři v Papui Nové Guinei a život se vyvíjí podle stejného scénáře. Po prvních třech letech jsme se stěhovali a já došla k nadšenému závěru, že už konečně nastal čas k naplnění mého snu. Jelikož náš dům, kterému momentálně říkáme domov, rychle požírají termiti, budeme si muset postavit vlastní dům… Ale Bůh chtěl po mně něco jiného… počkat. „Počkat?“ pomyslela jsem si, „Co myslíš tím počkat? Potřebujeme přeci někde žít!“ Mé dohadování s Bohem trvalo rok, než jsem byla ochotná „slyšet“ to, co už mi chtěl asi řadu let sdělit. Jemným, tichým hlasem mi řekl: „Tvůj sen je modla.“ Po mnoha dnech strávených vzlykáním, zkoumáním vlastního nitra a rozjímáním jsem s ním musela souhlasit a

vyznat to. Dovolila jsem, aby se „můj vlastní domov“ stal místo Boha zdrojem mé jistoty a bezpečí. Někteří z nás v tomto světě nebudou vlastnit domy a pozemky, ale stejně jako Abrahamovi nám Bůh zaslibuje: „Je zde země zaslíbená,“ (Žd 11,8-10) a stejně jako Sára šáhneme po onom zaslíbení a po ruce svého muže a učiníme „jeho kroky svou stezkou“ (Ž 85,13 NKJV), aniž bychom si možná plně uvědomovaly, že je nám „z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět“. (Fp 1,29) Dnes se nacházím na životní křižovatce s možností se znovu vydat svému Bohu a svému muži a jedno rozhodnutí jsem učinila. Budu spokojena s tím, co mám, a stavět budu… na Skále. Cindy a její muž David žijí a pracují mezi členy kmene Gogodala v Balimo, obci v Západní provincii Papuy Nové Guiney.


5

N a p j até f in a n c e

ˇ ROZPOČC ˇ TÁRŘ

‚J

ak to zvládáš?“ ptalo se mě hodně družstevních prodejnách. Obiloviny lze vařit přátel, když se dověděli, že jsem v kameninovém hrnci, nemusíte pak kupovat obiloviny v malých baleních či jako polotovary. svobodná matka v domácnosti a Luštěniny jsou dalším levným zdrojem živin a je učím své děti v domácí škole. jich velký výběr. Nakupování potravin v sezóně též snižuje náklady. Začněte si péct vlastní chléb a připravovat mléko z ořechů a semen. Domácí drogérie je často drahá a škodlivá. Vyzkoušejte účinky prášku do pečení jako univerzálního čisticího prostředku. Proberte a pokliďte pravidelně svou domácnost a prodejte nepotřebné věci v komisi či na internetu. Takto získané peníze jsem utratila za hodiny hudby pro své dcery, oblečení, benzín a školní potřeby. Využijte příležitostných akcí u věcí, které byste stejně nakoupili. Nakoukněte do výprodejových obchodů a zjistěte si, v které dny mívají obvykle akce. Zábavné činnosti, které nic nestojí, zahrnují rodinný čas trávený pospolu, brigády pro sbor či obec a aktivity provozované dohromady s dalšími dětmi vyučovanými doma. Přísloví 13,7 praví: „Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za Po rozvodu v roce 2002 jsem se se svými chudého, a má velké jmění.“ Pocit bohatství netřemi dcerami přestěhovala z Miami na Floridě znamená mít kapsu plnou peněz. Užívala jsem do malého městečka v Tennessee. Žila jsem teď si luxusu, který nelze penězi získat, včetně času z rodičovského příspěvku. Ne vždy byla má tráveného se svými holčičkami. finanční rozhodnutí nejmoudřejší, takže jsem se V Malachiáši nám Bůh zaslibuje, že vylije brzy dostala do pozice, kdy jsem musela začít být požehnání na ty, kdo mu vrátí to, co mu patří. při nakládání s penězi hodně tvořivá. Já platila desátky z rodičovského příspěvku a Mou prioritou byla možnost zůstat doma ačkoliv život nebyl vždycky lehký, Pán nám s dcerami. Život se nám značně zjednodušil, žehnal. Skrze modlitbu a studium Písma jsem ovšem prostý život neznamenal, že bychom od Boha získávala moudrost k využití našeho ho neměly naplněný. Naučila jsem se zkoumat rozpočtu na maximum. Je nutné se modlit za všechny oblasti svých výdajů a rozhodovat se kázeň a sebeovládání. To vše mně z Boží milosti lépe. pomohlo zvládnout i náročná období. Dobrá výživa je základní potřebou člověka, takže jsem našla způsoby, jak snížit náklady, Tania je opět manželkou a žije aniž bych snižovala něco ze zdravých zásad. v Severní Karolíně, kde si nadále užívá Obiloviny lze pořídit velmi levně, zejména radostí života v domácnosti a domácí když nakoupíte ve velkém a pokud možno v školy. 6


B U D O VÁ N Í P O VA H Y

Prokazování laskavosti

J

menoval se Joe. Stál přímo před námi ve frontě na bezpečnostní kontrolu na letišti a ukazoval svůj doklad totožnosti, když mu zástupce společnosti TSA řekl: „Číslo Vašeho pasu se neshoduje s číslem na palubní vstupence.“ Joe se

zatvářil zmateně. „Máte u sebe platný řidičský průkaz?“

Joe začal šátrat po své peněžence a vyndal řidičský průkaz. „Tak to je v pořádku. Číslo řidičského průkazu se s palubní vstupenkou shoduje.“ Joe pokračoval v bezpečnostní prohlídce odložením své bundy, bot, hodinek a pásku, než mohl projít bezpečnostním rámem a vzít si své věci na druhé straně. Chvíli mu trvalo, než dal sebe a své věci do pořádku. Když jsme vstupovali do výtahu, spatřili jsme ho, jak jde k nám. „Máme podržet výtah?“ zeptali jsme se. „Nevím, kam mám jít,“ odpověděl. Brzy jsme zjistili, že letí stejným letadlem jako my, a tak jsme mu nabídli doprovod k nástupní bráně. Viditelně se mu ulevilo. To byl začátek přátelského vztahu. Zeptali jsme se ho, zda se chce posadit k nám, a ujistili ho, že mu dáme vědět, až bude čas jít na palubu letadla. Jeho nervozita polevila a on se s námi začal dělit o střípky svého devadesát tři let dlouhého života. Pomohli jsme mu najít správné sedadlo v letadle a slíbili mu, že po příletu ho doprovodíme k nástupní bráně na následný let. Po příletu mu dali vozík s průvodcem, aby ho zavezl k další bráně, ale my jsme šli s ním tak, jak jsme slíbili. Joe nám byl tak vděčný. Jeho průvodce se nás zeptal, zda

jsme jeho příbuzní. „Ne, jsme jeho sousedé,“ řekla jsem, „oba žijeme v Montaně.“ Joe se usmál a přisvědčil: „Jsme sousedé.“ Ve světě je mnoho lidí, kteří jsou sami. Možná neprocházejí neobvyklými situacemi jako Joe, ale potřebují souseda (resp. bližního), kdo se na ně usměje a doprovodí je. Laskavé slovo, pozorně projevená služba či úsměv – to vše jsou jednoduché způsoby, jak projevit laskavost, která je nejen požehnáním jejímu příjemci, ale též nám. Naše životy budou bohatší, budeme-li hledat cesty, jak si navzájem ulehčit břemena nebo vnést trochu hřejivého světla do života druhých. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.“ (Mt 7,12)

Alane je spoluzakladatelkou organizace Restoration International a žije v Montaně se svým manželem Tomem.


7

H L AV N Í Č L Á N E K

Skutečně prožitý život P

ondělí, 3. října 2009. Trvá to už týden a dva dny. Nejnáročnější, nejstrašnější týden mého života vyžadující velkou dávku víry.

Byl pátek kolem druhé hodiny ranní, když jsem uslyšela nějaký hluk z horního patra. Než jsem stačila vstát z postele, můj malý bratr už bušil na dveře a křičel, abych rychle přišla, protože s tátou bylo něco špatně. Máma vyšla z koupelny, kde můj otec zvracel krev, a řekla, že ho musíme odvézt do nemocnice. Podle výrazu její tváře jsem poznala, že je to vážné. Když jsme pomáhali tátovi sejít dolů po schodech, musel si po třetím schodu sednout, protože už neměl sílu jít dál. Skutečně se dělo něco takového, nebyl to jen sen? Ještě před deseti minutami jsem měla zcela normální život! To snad můj táta umře tady na schodech? Máma na mě houkla, abychom zavolali záchranku. Zatímco má sestra vytáčela číslo 8


rychlé pomoci, matka volala svým přátelům a prosila o modlitební řetězce. Já si klekla na podlahu a modlila se, aby Bůh ušetřil život mého táty. Po chvíli, která mi připadala jako věčnost, konečně dorazila záchranka. Táta sebral dost sil na sejití schodů a lehnutí si na nosítka. Spolu se sestrou jsme jely za záchrankou do zdravotního střediska v našem malém městě. Věděli jsme, že tam s ním jeden doktor a jedna sestra nebudou schopni moc udělat, když měli navíc v péči další tři pacienty. Mého otce přijali na pohotovost a má matka si klekla na kolena přímo tam a volala a prosila Boha o tátův život. Já se modlila, aby Bůh její modlitbu vyslyšel. Když jsme zevnitř uslyšeli křik a jekot, přiběhli jsme ke dveřím, ale nikdo nevyšel.

Nevěděla jsem, co se děje, ale krve by se ve mně nedořezal. Nedokážu ten pocit popsat. Pak vyšla máma a řekla, že táta zase zvracel, ale že je stále při vědomí. Po chvíli už jsem se jen modlila, aby Bůh přijal to, co jsem cítila v srdci, jako mou modlitbu, protože slova mi už došla. Od onoho posledního zápisu v mém deníku se můj život naprosto změnil. Původně jsem o těch událostech začala psát, protože jsem chtěla o těch událostech dát vědět svým přátelům a poprosit je o modlitby. Ale tu noc, kdy jsem ten zápis psala, k nám přišel doktor s tím, že pro tátu už nemohou nic víc udělat, že jeho prognóza je nulová a že ho udržují při životě jen léky a ventilátory. Pak už jsem neměla sílu v popisování těch událostí pokračovat, protože mi bylo jasné, jak to skončí, a že bych vlastně jen popisovala umírání vlastního táty. Když jsem se modlila, mohla jsem donekonečna pokračovat v uvádění důvodů, proč by měl být život táty zachráněn – aby mohl být s mou mámou, být ještě se svými dětmi, aby nás nadále vedl a byl nám otcem, aby sloužil lidem ve sboru, aby byl užitečným nástrojem k získávání duší pro Krista. Upřímně jsem neviděla jediný dobrý důvod, proč by měl zemřít. Tak jsem se modlila se slovy: „Proto vám říkám: Věřte, že všecko, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.“ (Mk 11,24 B21) Já se modlila takto: „Bože, ty znáš přání mého srdce. Já tomu věřím. Dej, ať se to stane.“ Bůh měl jiné plány, ale je báječné, že Boží plány jsou dokonalé. Nemůže udělat chybu. Nezpacká nic a nic se také nestane, aniž by to jeho nebeská láska dovolila. Přesně před měsícem můj táta, nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala a asi vůbec kdy poznám, zemřel. I když to je „teprve“ jeden měsíc, ten měsíc bez jeho přítomnosti

mi připadá delší, než těch předchozích dvaadvacet let s ním. Od té chvíle, co nás táta opustil, je pro mě nebe mnohem reálnější. Je to místo, kde chci být. Země mi nemá co nabídnout. Je plná smutku, srdcebolu, smrti a zklamání. I věci krásné nebo přinášející štěstí jsou poskvrněné hříchem. Když jsme tehdy trávili těch deset dní v nemocnici, všimla jsem si, jak byla rodina každého z pacientů na jednotce intenzivní péče zasažena jejich zdravotním stavem. Nervozita, strach a nejistota, které jsme prožívali my, naplňovaly v tu dobu i jejich životy. Uvědomila jsem si, že za druhé se mám modlit se stejnou vážností, jakou očekávám od lidí modlících se za mého tátu. Každý večer se modlím za své přátele a rodinu, protože chci, aby byli v nebi. Chci, aby druzí lidé, kteří utrpěli ztrátu blízkých, pocítili radost z opětovného shledání se svými milovanými nebo pocit pokoje přicházející s tím, že už dále nemusí bojovat s životními strastmi. Když přijdeme do nebe a budeme se procházet kolem křišťálově průzračného jezera s neustálými přítoky a Ježíšem vedle nás, vysvětlí nám vše, co nás zde na zemi trápilo. Není-li nám jasné, proč jsme zde na zemi museli procházet všelikými zkouškami a nepřízní, Ježíš nám vysvětlí, že to bylo ke zdokonalení naší povahy. Když si vybavíme chvíle, kdy naše omezená mysl viděla pouze zmatek a nesplněná zaslíbení, on nám ukáže nejkrásnější a nejdokonalejší soulad. A tak nyní, ačkoliv nechápu Boží plány, vím, že Bůh jemně a neustále působí pro naše dobro. A toto uvědomění vnáší do mé duše klid. Lydia pracuje jako masérka v jednom léčebném centru v Západní Virginii.


9

SMYSLUPLNÁ MANŽELSTVÍ

Po Nebeském Způsobu

U

ž jste se někdy se svým protějškem v manželství nepohodli? Už jste vůči sobě vyřkli nepěkná slova, zranili nitro druhého, aniž by vás to přivedlo k vyřešení názorových rozdílů? Už vám někdy přišlo po rozjetí hádky zatěžko si přiznat,

že jste se mýlili? Já a můj manžel ano. Byli jsme svoji asi jeden rok a do uvedené situace jsme se čas od času dostávali. Tento způsob komunikace jsme však nechtěli, a tak jsme začali hledat řešení. I přes naše úsilí se daný problém stále občas vyskytl. Vždy jsme se za to modlili, ale uprostřed neshod se nezdálo, že by naše ranní modlitba měla nějaký kladný vliv. Až když jsme si poslechli poselství jednoho člověka o hledání a nacházení pokoje s Bohem, otevřely se nám oči. Odpovědi jsme měli v rukách a skutečně nám pomohly! Řešení našeho problému lze shrnout do třech bodů: 1) Ráno je třeba se jako první věc modlit a kdykoliv budete mít tendenci sklouznout v chování do starých kolejí, nezapomeňte se modlit opět. Naše spojení s Bohem musí být neustálé, čehož lze docílit jedině modlitbou. Požádáte-li ho, Bůh vás uschopní k ochotě se mu podřídit a jednat podle jeho vůle. 2) Když už propadnete starým zvykům a začnete se hádat nebo řeknete slova ubližující druhému, 10


odolejte pokušení se navzájem obviňovat. Nikdo nás nemůže přinutit se rozčílit nebo rozrušit. To je volba, kterou má každý z nás. 3) Buďte ochotní vidět svou vlastní vinu či podíl na neshodě a buďte ochotní se omluvit. Když jsme pochopili tyto zásady, tak jsme se oba při další nastávající neshodě podřídili Bohu a od té doby prožíváme doma jakési nebe na zemi. Dvě rozdílné povahy se nemusejí ve všem shodnout, ale to neznamená nevyhnutelně hádku. Přiblížili jsme se Bohu i sobě navzájem jen tím, že jsme začali uplatňovat výše uvedené jednoduché kroky. Po téměř šestnácti letech manželství se stále občas na něčem neshodneme, ale naučili jsme se řešit názorové rozdíly nejlepším možným způsobem – po nebeském způsobu. Celeste je šťastnou ženou v domácnosti v Nizozemí, kde žije se svým manželem Wilcem a jejich třemi dětmi

M Ě Ř E N Í K VA L I T Y M U Ž E

Umění rovnováhy

„N

athane, miluješ Ježíše?“ Takto jsem se svého šestiletého syna předtím zeptal už několikrát, ale tentokrát mi odpověděl odlišně. „Ježíš si se mnou nehraje.“ Takovou odpověď jsem nečekal, ale rychle mi došlo, že můj syn si spojuje

lásku s osobní blízkostí a společným hraním. Tím se mi vybavila situace z doby o několik let dříve, kdy si s ním má žena klekla, aby se pomodlili před spaním. Svou modlitbu začal slovy: „Milý Tatínku“, ale pak se zarazil a řekl: „Teda, vlastně ne, milý Ježíši.“ Po mě i mou ženu bylo nečekaným prohlédnutím si uvědomit, že pro své děti jsme obrazem Ježíše. Jak můžeme jako pastýři vést srdce svých dětí, když naše slova a jednání nejsou v souladu s Ježíšovou povahou? svým ženám a dětem Žijeme na venkově a nechávají jen zbytky každé ráno a večer máme svého času. rodinné bohoslužby a Pokud někdy před nimi i společný čas odejdu nebo přijdu pospolu. Jako ředitel neo své zaměstnání, mocnice jsem si myslel, co si lidé z mého že se mi celkem daří působení nejvíce zaudržovat rovnováhu pamatují? Budou mezi časem v práci a mě mít za nejlepšího časem tráveným s rodiředitele, jakého v nenou, avšak uvedená mocnici kdy měli, ale situace mi pomohla si zároveň za mizerného uvědomit, že má žena otce, který sotva kdy a děti potřebují více, trávil čas se ženou a než jsem si myslel. Jako svými dětmi? Nebo kněze rodiny mě toto mě budou mít za uvědomění přivádí průměrného ředitele, k přehodnocení mé který ovšem velmi role jako manžela, otce miloval svou rodinu a a ředitele nemocnice. V Písmu jsem četl, že „pastýři, kteří selžou byl báječným manželem své ženě a otcem doma, selžou i v církvi.“ Jinými slovy, je- svým dětem? li mou církví nemocnice a já tam chci být úspěšný, pak musím být nejprve dobrým David pracuje jako ředitel nemocpastýřem vlastní rodiny. Tohle myšlení nice a se svou ženou, synem a dcerou je mnohým ředitelům cizí, zejména těm, žije v Tennessee. kteří upřednostňují svou práci a kariéru a www.foreverafamily.com • Jaro 2011

11

R O D I N N Á P O U TA

IP

ocházím z velmi srdečné a semknuté rodiny, přičemž jsem nejmladší ze sedmi dětí. Má matka byla velmi pokorná žena naplněná Duchem svatým, která nám zanechala odkaz služby druhým. Díky jejímu příkladu jsem já, mí bratři i sestry

uposlechly vyšší povolání: pečovat jeden o druhého a o další lidi, kteří nejsou součástí naší nejbližší rodiny.

Přetrvávající

odkaz matky Naše máma nás naučila mnohým věcem, které se staly nosnými zásadami při udržování jednoty naší rodiny i přes naše názorové rozdílnosti a skutečnost, že všichni už máme vlastní rodiny, které také vyžadují náš čas a péči. Jedním z cenných odkazů, které nám zanechala, bylo její úsilí pěstovat kontakt s mými sourozenci prostřednictvím návštěv, telefonátů a sdílení se s nimi, i když třeba nezastávali stejné křesťanské přesvědčení jako ona. Neustále své přesvědčení a víru používala ke svědectví o Ježíšově lásce. Tím si získala úctu své nejbližší rodiny a položila základ způsobu, jakým by měly její děti jednat se svými rodinami i nevěřícími. Neochvějná víra mé matky v její křesťanské zásady na nás všechny jako děti udělala velký dojem. Nejenom že se jeden o druhého staráme fyzicky, ale udržujeme kontakt i posíláním si biblických veršů, modlitbami jeden za druhého či probíráním biblických lekcí nebo témat o spasení a svědectví. Když se naše rodina sejde, vždycky součástí našeho setkání i společná bohoslužba. Má matka založila v našem rodném městě skupinku věřících a jejím snem bylo vidět tam fungující sbor. K naplnění jejího

12


snu jsme napomáhali podporováním biblického pracovníka v dané oblasti a začali jsme plánovat vybudování sboru ve městě na počest naší matky. Asi nejdůležitější věcí, kterou nám naše matka odkázala, byla ta, že všichni potřebujeme sebeúctu. Ať již s námi kdokoli zachází sebehůře, máme schopnost odpouštět a prokazovat lásku a přijetí. Nejlepší na tom je, že můžeme dokonce odplácet něčím pěkným, jak to činil i Kristus. Má matka mě a mé sourozence naučila, že máme vždy prosit o odpuštění a nikdy nedovolit, aby nás naše názorové rozdíly rozdělily. Chválíme a děkujeme Bohu za odkaz naší matky! Imelda nám píše z Kalifornie, kde žije se svým mužem a doma vyučuje své dvě děti.

DĚTSKÝ KOUTEK

DÁVAT

SE

CELE K

dyž jsem byla malá, právě jsme stavěli náš dům, a proto jsme neměli moc peněz na dárky. Když nadešel den narozenin naší mámy, tak jsme s tátou zkoušeli vymyslet nezvyklý dárek, který by nás nestál žádné peníze. To jsme se ale napřemýšleli!

Nakonec jsme se rozhodli dát „sebe“. Udělali jsme obrázky sebe sama v životní velikosti a dali je mámě k narozeninám s příslibem, že uděláme cokoliv, oč nás požádá. Výroba a předávání našeho dárku byla obrovská legrace. Na ten den jen tak nezapomeneme a já si myslím, že mámě se takový druh dárku líbil více, než kdybychom jí koupili něco drahého!

ÚKOL

Pomodlete se a zeptejte se Boha, komu byste podle jeho vůle měli v daný den z celého srdce posloužit. Pak někoho poproste, aby vás obkreslil na veliký kus balicího papíru. Vystřihněte „sebe samé“ z toho archu papíru a ozdobte se úsměvem tak, aby to vypadlo opravdu jako vy! Co nejúhledněji na svůj obrys napište své jméno a da-

tum obdarování. Pak „se dejte“ té osobě, které jste se rozhodli posloužit, a pamatujte, že vše, oč vás požádají, máte dělat celým svým srdcem, protože budete-li tak činit, bude to ve skutečnosti váš dar Bohu.

Emily je šestnáct let a žije se svými rodiči a třemi mladšími sestrami v Austrálii.


13

Nově vydané tituly Ve své nové knize „V dobrém či v… nejlepším!“ (v originále „For Better or For… Best!“) se Tom a Alane zabývají bolestnými okamžiky, jimiž sezdané páry často procházejí, a nabízejí praktická biblická řešení, jež opravdu fungují. Ať již je vaše manželství dynamické a živé nebo spíše směřuje ke katastrofě, uplatňování těchto zásad ve spolupráci s Kristem učiní z vašeho vztahu to nejlepší možné manželství. Kniha „V dobrém či v… nejlepším!“ byla napsána jako kniha určená ke sdílení s druhými, a proto ji nabízíme za nižší cenu při odběru většího množství. Počet výtisků 1 2-4 5-9 10-24 25 a více

V knize „Spojená rodina“ (v originále „The Connected Family“) představují Paul a Carolyn “Train up a chi ld in the way he should Rayenovi dvacethešest kroků, is old he praktických go, and whenkteré will not depart from it.” mohou rodičům pomoci dát svým dětem tu správnou prioritu, vést je k odevzdání se Bohu a poskytnout jim různé nástroje a metody k praktickému křesťanskému životu. Každá z kapitol této knihy obsahuje část nazvanou „Vykračujeme“ a část „Průběžné otázky a odpovědi“. Pomocí nich mají rodiče i děti možnost dosáhnout hmatatelných výsledků. Kniha „The Connected Family“ není jen knihou na čtení, je to kniha na činění! —Pr ove rbs

22:6 (NKJ v)

nything worth doing takes effo rt, time, and including pare perseverance— nting. In The Carolyn Rayne Connected Fam present a prac ily, Paul and tical to help parents make their chil twenty-six-step program desi dren a priority, commitment gned to God, and teac lead them to make a h them the too ls for Christia “When we hav n living. e won our chil dren’s hearts, only more effe our parenting ctive, but the becomes not rewarding expe rience God inte Capturing the nded it to be.” affections of our children ful parenting. is the founda Once we’ve acco tion of successmplished this and frustrating , instead of a struggle, pare laborious nting our chil pleasure and dren will bec joy. ome a true Each chapter in this book contains a Step Journal Questio Forward section n and Answer and a sect rewarding resu lts for both pare ion, and is intended to brin g tangible, not just a boo nt and child. The Connected k you read, it’s a book you do! Family is Put these prin ciples and guid elines into prac that it is possibl tice and you e to become will a truly connec emotionally, ted family—phy discover and spiritually. sically,

Paul and Car olyn were born United King and raised dom. Today they live in Mon in the with their two tana children, Han nah (14) and Caleb (12), and travel as spe Restoration akers for Internationa l. They also host Happy the Home, a popular family program on 3ABN.

Počet výtisků Cena za knihu 1 15,- USD 2-4 13,50-USD 5-9 12,- USD 10-24 10,80 USD 25 a více 9,90 USD Prac tical Chris tianity/Paren ting IsbN 13: 9780-8163-24576 IsbN 10: 0-81 63-2457-3 Us$14.99

Objednávky můžete podávat na našich internetových stránkách www.restoration-international.org nebo na naší informační lince zdarma na čísle +1 888 446 8844. Naše provozní doba je Po-Čt od 9:00 do 17:00. Pá-Ne zavřeno.

14


Cena za knihu 10,- USD 9,- USD 8,- USD 7,20 USD 6,60 USD

Mar. 18-20, Cluj, Romania Contact: Horst MÜller Phone: 011-(49)-178-4935-636 Email: [email protected] Mar. 25-27, Alexandria, Romania Contact: Horst MÜller Phone: 011-(49)-178-4935-636 Email: [email protected] April 6-10, Oklahoma Family Campmeeting Hosts: Mike & Connie Opeka (417) 683-6740 [email protected] May 4-8, United Kingdom Family Campmeeting Hosts: Jack & Joy Rayne (01550) 740-353 [email protected] May 18-22, New Jersey Family Campmeeting Host: David Pritchard (570) 595-9321 [email protected]

2011 June 29-July 3, California Hosts: Santoyo Family (714) 360-3406 [email protected] August 31-Sept. 4, COLORADO Hosts: Bill & Kelly Plank (303) 593-2899 [email protected] September 14-18, VIRGINIA Hosts: Lee & Lynelle Perschino 804-375-3485 [email protected] October 5-9, INDIANA Hosts: Doug & Cyndi Leffler (217) 322-6184 [email protected]

June 1-5, Washington Family Campmeeting Hosts: Ed & Jean Schlittenhart (509) 292-0836 [email protected]


15

CHANGE SERVICE REQUESTED

PO Box 2150, Eureka, MT 59917-2150

„Usychá tráva, květ vadne, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.“ Izaiáš 40,8

Great Falls, MT

PAID Permit # 128

Non-Profit Org. US Postage

Umění rovnováhy. Skutečně prožitý život. Rodiče a marnotratní synové

Recommend Documents