Organizace spojených národů Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen
CEDAW/C/CZE/CO/5 Okruh: obecný 22. října 2010 Originál: anglicky Neoficiální překlad
Výbor pro odstranění diskriminace žen Čtyřicáté sedmé zasedání 4. – 22. října 2010 Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen
Česká republika 1. Výbor posoudil sloučenou čtvrtou a pátou periodickou zprávu České republiky (CEDAW/C/CZE/5) na svém 958. a 959. zasedání dne 14. října 2010 (viz CEDAW/C/SR.958 a 959). Seznam problémů a otázek Výboru je obsažen v CEDAW/C/CZE/Q/5 a odpovědi jsou obsaženy v CEDAW/C/CZE/Q/5/Add.1.
Úvod 2. Výbor vyslovuje uznání smluvní straně za sloučenou čtvrtou a pátou periodickou zprávu, která byla podrobná a výstižná a byla sestavena na základě pravidel Výboru pro přípravu zpráv a vztahuje se k předchozím závěrečným doporučením, přestože jí chybí statistiky rozdělené podle pohlaví a kvalitativní údaje o situaci žen v některých oblastech, které Úmluva pokrývá, obzvlášť co se týče žen ze znevýhodněných skupin. Výbor vyslovuje uznání smluvní straně za podrobné písemné odpovědi na soupis problémů a otázek, které sestavila pracovní skupina před zasedáním a za ústní podání a upřímné odpovědi na otázky Výborem kladené. 3. Výbor vyslovuje pochvalu smluvní straně za její delegaci, která byla vedena Předsedou Rady vlády pro lidská práva, a zahrnovala představitele z různých vládních ministerstev a úřadů se zkušenostmi z oblastí pokrytých Úmluvou. Výbor si váží otevřeného a konstruktivního dialogu, který mezi delegací a členy výboru proběhl. 4. Výbor vítá uznání smluvní strany pozitivního přínosu, jehož dosáhly nevládní organizace zabývající se ženskými a lidskými právy v implementaci Úmluvy ve smluvním státě.
Pozitivní aspekty 5. Výbor s uspokojením zaznamenává ratifikaci Úmluvy o právech postižených osob ze dne 28. září 2009. 6. Výbor také s pochvalou zaznamenává, že 21. července 2009 smluvní strana ratifikovala Římský Statut Mezinárodního trestního soudu. 7. Výbor dále vítá, že od předchozí zprávy došlo k přijetí a implementaci několika zákonů zaměřených na zamezení diskriminace a násilí na ženách, jmenovitě: (a) Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů („Antidiskriminační zákon“, 2009), kterým se zakazuje diskriminace na základě, mimo jiné, pohlaví a sexuální orientace v oblastech jako je přístup ke zboží a službám, vzdělání, zaměstnání, sociálního zabezpečení a bydlení a přiznává ombudsmanovi působnost ve věcech rovného zacházení; (b) vstup v platnost nového Pracovního zákoníku dne 1. ledna 2007 (zákon č. 262/ 2006 Sb.), kterým se zakazuje diskriminace v existujících pracovních vztazích a žádá po zaměstnavatelích, aby zajistili rovné zacházení všem svým zaměstnancům, co se týče jejich pracovních podmínek, odměny za práci, odborného školení a povýšení, a umožňuje zaměstnavatelům přijmout dočasná zvláštní opatření, která by měla za cíl dosažení rovnoměrného zastoupení mužů a žen; (c) uplatňování předběžných opatření, jež policii opravňují k tomu, aby pachatele domácího násilí vykázala z obydlí až na 10 dní, a založení 17ti intervenčních center ve všech krajích smluvního státu, kde mohou ženské oběti domácího násilí získat okamžitou psychologickou, sociální a právní podporu; (d) zavedení trestného činu nebezpečné pronásledování (stalking) zákonem č. 40/2009 Trestní zákoník. 8. Výbor s uznáním zaznamenává různé programy přijaté za účelem, aby se urychlilo zamezení diskriminaci žen a propagovala rovnost pohlaví, jako například Priority a postupy vlády k prosazení rovnosti mužů a žen pro rok 2010; Národní akční plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením pro období 2010-2014; Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (2008 – 2011); a program školních asistentů v mateřských, základních a středních školách, jež pokrývá školní asistenty pro sociálně znevýhodněné děti, včetně dívek. 9. Výbor vyslovuje smluvní straně pochvalu za to, že přeložila do českého jazyka a uveřejnila na webových stránkách Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů generální doporučení Výboru č. 1 - 10, 13, 19 a 23 - 25. Zároveň vítá záměr smluvní strany zveřejnit v roce 2011 dvojjazyčné verze všech generálních doporučení.
Hlavní oblasti znepokojení a doporučení 10. Výbor opětovně připomíná smluvní straně, aby systematicky a průběžně zaváděla do praxe všechna ustanovení Úmluvy a považuje závěry a doporučení vytyčená v těchto závěrečných pozorováních za hodné přední pozornosti smluvního státu v období od nynějška do odevzdání další periodické zprávy. Následně naléhá Výbor na smluvní stát, aby se zaměřil na ty oblasti ve svých implementačních aktivitách a aby v další periodické zprávě zahrnul informace o opatřeních, jež provedl, a výsledcích, jichž bylo dosaženo. Výbor vyzývá smluvní stát, aby postoupila tato závěrečná pozorování všem dotčeným ministerstvům a vládním úřadům, Poslanecké sněmovně a senátu jako rovněž i justici, aby bylo zajištěno plné uvedení do praxe.
Parlament 11. Ačkoliv znovu potvrzuje, že Vláda má primární povinnost a je zvláště zodpovědná za plné zavedení do praxe závazků smluvního státu vyplývajících z Úmluvy, Výbor zdůrazňuje, že Úmluva je závazná pro všechny části Vlády. Pobízí smluvní stát, aby vyzval obě komory Parlamentu, aby v souladu se svými postupy a tehdy, když je to vhodné, učinily nutné kroky v souvislosti se zaváděním těchto závěrečných pozorování do praxe a také v souvislosti s procesem dalšího podávání zpráv Vlády podle Úmluvy.
Viditelnost Úmluvy a opčního protokolu 12. Výbor znovu zdůrazňuje obavy vyjádřené ve svých předchozích závěrečných pozorováních, že, ačkoli má Úmluva aplikační přednost před národním právem ve smluvním státě, v právní praxi jí nebylo prozatím dáno ústřední postavení jako právně závazného prostředku ochrany lidských práv a základem pro zamezení všech forem diskriminace žen ve všech oblastech, na které Úmluva dopadá. Výbor je nadále znepokojen tím, že ustanovení Úmluvy nebyla uplatněna v soudním jednání ani před Ústavním soudem ani před jinými soudy, což značí, že mezi samotnými ženami a soudci i ve společnosti obecně je nedostatečná znalost práv žen chráněných Úmluvou a jejím Opčním protokolem, konceptu formální i materiální rovnosti žen a mužů a rovněž nedostatečná znalost doporučení výboru. 13. Výbor znovu zdůrazňuje svá předchozí doporučení a vyzývá smluvní stranu, aby založila svou snahu zamezit diskriminaci žen na Úmluvě jako právně závazné lidskoprávní listině. Výbor také znovu zdůrazňuje své doporučení, aby smluvní stát zajistil, že Úmluva a její Opční protokol, stejně jako doporučení Výboru, byly učiněny nedílnou součástí právnického vzdělání a výchovy soudců, právníků a státních zástupců, aby byli schopni přímo použít ustanovení Úmluvy a vykládat ustanovení národního práva ve světle Úmluvy. Rovněž opětovně zdůrazňuje svůj požadavek na smluvní stranu, aby zvýšila povědomí žen o jejich právech zaručených Úmluvou a o komunikačních a vyšetřovacích postupech stanovených jejím Opčním protokolem.
Mechanismus právní stížnosti 14. Výbor zaznamenává nízký počet soudních pří týkajících se diskriminace z důvodu pohlaví vedených u soudů smluvního státu a dále zaznamenává, že ženy často dávají přednost mimosoudnímu vyrovnání kvůli mimo jiné finančním nákladům vedení sporu a nesnadnému získávání důkazů na prokázání případů diskriminace z důvodu pohlaví. 15. Výbor doporučuje, aby smluvní stát poskytoval bezplatnou právní pomoc ženám, které nemají dostatečné prostředky na zaplacení právního poradce při vedení antidiskriminačního sporu, v případech, kdy to vyžaduje zájem spravedlnosti. Rovněž doporučuje, aby smluvní stát poskytoval soudcům, právníkům, inspektorům práce, neziskovým organizacím a zaměstnavatelům systematickou výuku v oblasti aplikace legislativy zakazující diskriminaci z důvodu, tak jak vyplývá z jeho povinností plynoucích z Úmluvy, včetně Antidiskriminačního zákona, Zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti.
Národní aparát 16. Výbor pozoruje různé změny týkající se struktury v národních institucích podle rovnosti pohlaví během období uplynulého od předchozí zprávy. Je znepokojující, že zrušení pozice Ministra pro lidská práva a národnostní menšiny a převedení zodpovědnosti za rovnost pohlaví na Vládního komisaře pro lidská práva, který není členem kabinetu, by mohlo oslabit institucionální aparát smluvního státu pro podporu žen. Jsou rovněž znepokojující údajně omezené pravomoci ombudsmana, jehož působnost byla rozšířena tak, aby plnil funkci národního orgánu pro rovnost. Dále je výbor znepokojen zprávami o slabém inspekčním mandátu a neadekvátních lidských a finančních zdrojích Oddělení rovnosti pohlaví pod Komisařem vlády pro lidská práva, nedostatkem pravomocí a vlivu Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, a znepokojuje jej také nižší úroveň a částečné pracovní nasazení týkající se ústředních gender bodů na různých ministerstvech. 17. Výbor odvolávající se na svá obecná doporučení č. 6 a na návod obsažený v Pekingském akčním programu, obzvláště ve věcech týkajících se nutných podmínek pro účinné fungování národních mechanismů, vyzývá smluvní stranu, aby zvážila znovuustavení specializovaného ministerstva, jež by zodpovídalo za rovnost pohlaví a mělo by oddělený resortní rozpočet; aby posílilo početní zastoupení a lidské, finanční a technické zdroje institucí, které se zabývají rovnými příležitostmi tak, aby bylo zajištěno jejich efektivní fungování; a posílení mandátu úřadu ombudsmana jako národního orgánu rovnosti tak, aby tento úřad mohl případy diskriminace z důvodu pohlaví podávat k soudům a zastupovat údajné oběti v řízení před soudem.
Dočasná zvláštní opatření 18. Výbor zaznamenává nedostatek dočasných zvláštních opatření, jako například dočasná zvláštní opatření k posílení účasti žen na politickém a veřejném životě a na pracovním trhu. Bere v úvahu vysvětlení od smluvní strany, že o návrhu volebního zákona, ve kterém bylo
vyžadováno minimum 30% žen na kandidátních listinách volebních stran pro volby do poslanecké sněmovny, krajských zastupitelstev a zastupitelstva města Prahy, nebylo dosaženo shody kvůli sporům týkajícím se jeho ústavnosti. Výbor rovněž zaznamenává selhání většiny ministerstev ve formulaci konkrétních dočasných zvláštních opatření, které by vedly ke zvýšení zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, stejně tak nedostatek povědomí na straně zaměstnavatelů o možnosti přijmout dočasná zvláštní opatření podle Zákoníku práce, která by zvyšovala zastoupení žen na trhu práce. 19. Výbor vyzývá smluvní stát, aby podpořil užívání dočasných zvláštních opatření v souladu s článkem 4, odstavcem 1 Úmluvy a obecnými doporučeními Výboru č. 25 v oblastech, jichž se Úmluva týká, v nichž jsou ženy nepoměrně málo zastoupeny nebo znevýhodněny. Doporučuje, aby smluvní strana zahrnula do své Ústavy nebo jiného vhodného legislativního aktu zvláštní ustanovení, které by jednoznačně stanovilo, že dočasná zvláštní opatření mající za cíl urychlení materiální rovnosti žen a mužů by neměla být považována za diskriminační. V této souvislosti se Výbor odvolává na fakt, že článek 4, odstavec 1 Úmluvy tvoří nedílnou součást práva smluvního státu. Výbor taktéž doporučuje, aby smluvní strana zvýšila povědomí o potřebě dočasných zvláštních opatření mezi členy parlamentu, vládní úředníky, zaměstnavatele a širokou veřejnost a žádá ji, aby předložila komplexní informace o užívání těchto dočasných zvláštních opatření v souvislosti s různými ustanoveními Úmluvy a o jejich účinku ve své následující periodické zprávě.
Stereotypy a praktiky diskriminace 20. Ačkoliv zaznamenává snahy státu vykořenit stereotypní patriarchální postoje ohledně rolí a úkolů žen a mužů v rodině a celkově ve společnosti, Výbor je i nadále znepokojen přetrváním těchto stereotypů, které jsou silně podmíněny tradičními pohledy, obzvláště v takových oblastech jako trh práce, zdravotnictví, akademická obec a politika. Výbor je obzvláště znepokojen genderovými stereotypy, které se odráží v diskriminačních postojích zaměstnavatelů, kteří často odmítají uchazečky o práci kvůli jejich současnému či možnému rodičovství, nebo nejsou ochotní nabídnout jim zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek či flexibilní pracovní podmínky, aby jim tak umožnili vyvážit pracovní a rodinný život. 21. Výbor znovu zdůrazňuje své doporučení, aby smluvní strana dále posílila své snahy zaměřit se na trvající a hluboce zakořeněné genderové stereotypy, jež zachovávají diskriminaci žen. Vyzývá smluvní stranu, aby poskytla dostatečné finance a posílila spolupráci s občanskou společností a organizacemi žen, politickými stranami, odborníky na vzdělání, soukromým sektorem a médii tak, aby mohla rozšiřovat cílené informace široké veřejnosti a specifickým skupinám jako například nositelům pravomocí, zaměstnavatelům, znevýhodněným skupinám žen, mladým, a rozvinula tak komplexnější strategii s širokým záběrem ve všech sektorech, aby byly vymýceny genderově diskriminující stereotypy, zvláště v zemědělských oblastech a ve znevýhodněných skupinách žen. Výbor doporučuje, aby smluvní strana organizovala kampaně zvyšující povědomí, aby uvědomila zaměstnavatele a zaměstnance o flexibilních dohodách o práci pro ženy a muže.
Násilí na ženách 22. Výbor uznává pokrok učiněný smluvní stranou v boji proti násilí na ženách, včetně domácího a sexuálního násilí, mimo jiné přijetím ustanovení trestního práva a zavedením předběžných opatření a intervenčních center. Nicméně Výbor zůstává znepokojen nedostatečným ohlašováním domácího násilí a znásilnění, nízkou mírou soudních stíhání a usvědčení, shovívavými rozsudky, omezenou dostupností právní pomoci pro oběti domácího a sexuálního násilí, které žádají pouze náhradu imateriální újmy; nedostatek asistence a ochrany oběti, nedostatek vyškolených odborníků a znalců, včetně forenzních znalců, a rovněž nedostatek statistických dat týkajících se domácího nebo sexuálního násilí rozdělených podle pohlaví. Výbor je nadále znepokojen délkou řízení o výživném a alimentech proti zneužívajícímu manželovi a tím, že i v případech, kdy je matka obětí domácího násilí, dávají soudy přednost mediaci a střídavé péči o dítě. Výbor je nadále znepokojen tím, že definice znásilnění v novém Trestním zákoníku by nemusela zahrnovat všechny sexuální akty učiněné proti osobě, která nesouhlasí, zvláště chybí-li nedostatek aktivního odporu. 23. V souladu s obecným doporučením č. 19 a doporučeními obsaženými v předchozích závěrečných doporučeních, Výbor naléhá na smluvní stranu, aby zesílila své snahy přijetím účinných opatření, aby zabránila a soudně stíhala činy domácího a sexuálního násilí a pomáhala ženským obětem tohoto násilí. Vybízí smluvní stranu, aby přijala svůj návrh národního akčního plánu prevence domácího násilí, pozměnila svůj trestní řád, aby zajistila přístup k právní pomoci obětem, které požadují pouze náhradu imateriální újmy; aby zlepšila pomoc a ochranu obětí školeními policie, soudců, státních zástupců, sociálních pracovníků a zdravotnického personálu o standardizovaných postupech při jednání s oběťmi; aby posílila spolupráci a financování nevládních organizací, které poskytují pomoc obětem domácího a/nebo sexuálního násilí; aby dále zvyšovala počet nebo kapacitu útulků pro týrané ženy a dívky, používala vhodné nahrávací vybavení a výslechové nahrávky při řízení před soudem; aby se zabránilo pronásledování oběti a zbytečné konfrontaci oběti s pachatelem; aby sbírala data rozdělená podle pohlaví, která se týkají domácího a sexuálního násilí, včetně počtu žen, které zemřou v důsledku tohoto násilí; a aby ve své příští periodické zprávě poskytla informace o počtu hlášených incidentů, žalob, usvědčení, stejně jako rozsudků uvalených na pachatele a odškodnění poskytnuté obětem.
Nezákonné obchodování s lidmi a prostituce 24. Výbor zaznamenává snahy smluvní strany prostřednictvím zákonných, politických a institucionálních opatření bojovat s nezákonným obchodem se ženami a dívkami zvláště za účelem sexuálního a ekonomického zneužívání, včetně nucené práce. Tato opatření zahrnují přijetí Národní strategie boje proti obchodování s lidmi pro období 2008 - 2011, Program podpory a ochrany obětí obchodu s lidmi a snahy upravit trestní zodpovědnost právnických osob za trestné chování podle mezinárodních smluv o obchodování s lidmi. Nicméně Výbor je znepokojen systémovými nedostatky v přístupu k obětem obchodování s lidmi, a vyloučením obětí, které nejsou schopné nebo ochotné spolupracovat se státními zastupitelstvími, z Programu podpory a ochrany, a možným negativním vlivem na pomoc obětem obchodu s lidmi, tím že je obchodování s lidmi v novém Trestním zákoníku zařazeno do výčtu trestných
činů, které musí být oznámeny kýmkoliv, včetně pracovníků nevládních organizací. Výbor je také znepokojen nízkým počtem trestních rozsudků za obchodování se ženami a dívkami, stejně tak i náchylností romských žen a přistěhovalkyň stát se oběťmi obchodu s lidmi, především pro účely nucené prostituce a nucené práce. Zaznamenává se znepokojením, že smluvní strana doposud neratifikovala Úmluvu o přeshraničním organizovaném zločinu, její Protokol o předcházení, zamezování a trestání obchodu s lidmi, obzvláště ženami a dětmi a Opční protokol Úmluvy o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii. 25. Výbor doporučuje, aby smluvní strana přijala a zaváděla do praxe standardizované postupy označování obětí obchodování s lidmi pro všechny dotčené vládní orgány; poskytovala pravidelná školení úředníkům jednajícími s oběťmi obchodování s lidmi, o zjišťování a pomoci obětem a o doporučení azylové soustavě těch, kdo by mohli potřebovat mezinárodní ochranu; přehodnotit Program na podporu a ochranu obětí obchodu s lidmi, aby bylo zajištěno, že oběti obdrží potřebnou pomoc a ochranu nezávisle na jejich spolupráci se státním zastupitelstvím; zvážit vyjmutí pracovníků organizací, které pomáhají obětem obchodování, z oznamovací povinnosti v novém Trestním zákoníku. Vyzývá smluvní stranu, aby zajistila, že pachatelé zločinů souvisejících s obchodováním s lidmi, obzvláště pro účely nucené prostituce a nucené práce budou postaveny před soud, že bude dostupný dostatek útulků pro oběti obchodu s lidmi, a aby nevládní organizace pracující s oběťmi všech forem obchodu dostávali přiměřené finance včetně financí ze státního rozpočtu, kdykoli jim bude de facto delegována povinnost pomoci nebo postarání se o oběti obchodu s lidmi. Výbor rovněž doporučuje, aby smluvní strana navrhla a uvedla do praxe preventivní opatření cílené výslovně na romské ženy a přistěhovalkyně, včetně kampaně, jež by zvyšovala povědomí o obchodování s lidmi, nucené prostituci a nucené práci pro ty, kteří pracují s romskými komunitami, a posílila spolupráci se zeměmi původu a určení. Výbor znovu zdůrazňuje své doporučení, aby smluvní strana zvážila jako přednostní záležitost ratifikování Úmluvy proti přeshraničnímu organizovanému zločinu a její Protokol o předcházení, zamezování a trestání obchodu s lidmi, obzvláště ženami a dětmi, jako i rovněž Opční protokol Úmluvy o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii. Výbor také doporučuje, aby smluvní strana vzala v úvahu Doporučené principy pro lidská práva a obchodování s lidmi Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (E/2002/68/Add.1) v návrhu postupů při boji proti obchodování s lidmi, zvláště ženami a dětmi.
Účast na politickém a veřejném životě 26. Výbor je i nadále znepokojen tím, že ženy, zvláště romské ženy, jsou i nadále nepoměrně málo zastoupeny na všech úrovních rozhodování, včetně obou komor Parlamentu, krajských a obecních zastupitelstev, Vládě, obzvláště na úrovni ministrů a vicepremiérů, na pozicích starostů a velvyslanců a na dalších vysokých pozicích ve veřejné správě a diplomatických službách, jakož i na manažerských pozicích v podnicích vlastněných nebo ovládaných státem. 27. Výbor znovu zdůrazňuje své doporučení, aby stát učinil účinná opatření, včetně dočasných zvláštních opatření, v souladu se článkem 4, odstavcem 1 Úmluvy a obecnými doporučeními Výboru č. 25, a stanovil konkrétní záměry, cíle a časové rámce na zvýšení zastoupení žen,
včetně romských žen, v zákonodárných shromážděních, Vládě a ve veřejné správě obzvláště na vedoucích pozicích. Výbor vyzývá smluvní stranu, aby zahrnula taková dočasná zvláštní opatření v interních pravidlech a úpravách každého oddělení vlády, zvážila přijetí zákonných kvót jako například v návrhu volebního zákona a poskytnula motivaci pro ty nositele pravomocí, kteří je dodrží, tak také sankce pro ty, kterým se tato opatření či kvóty dodržet nepodaří.
Vzdělání 28. Výbor zaznamenává se znepokojením, že ženy a dívky jsou nepoměrně málo zastoupeny na technických školách a ve vědeckém výzkumu, jakož i na pozicích pedagogů vysokých škol. Také se znepokojením zaznamenává nepoměrně vysoký počet romských dívek, které jsou vyhozeny ze škol nebo zanedbávají školní docházku, obzvláště v sociálně vyloučených lokalitách, stejně jako segregaci mnoha romských dívek do škol se žáky s lehkými mentálními poruchami. 29. Výbor doporučuje smluvní straně, aby dávala přednost přijímání žen jako profesorů a odborných asistentů a aby propagovala genderově netypické volby kariéry. Výbor naléhá na smluvní stranu, aby učinila Národní akční plán o inkluzivním vzdělávání zcela použitelným a aby posílila své programy na zahrnutí romských dívek do řadového vzdělávání, jako například program školních asistentů a zvláštní schéma grantů cílené na zvýšení účasti romských dívek a chlapců ve středoškolském stupni vzdělání. Také doporučuje smluvní straně, aby posílila své snahy o snížení školních vyloučení a absentérství romských dívek a vzdělávala učitele ve způsobu, jak čelit přetrvávajícím předsudkům vůči Romům a negativním genderovým stereotypům, jakož i v postupech pro rovnost pohlaví.
Zaměstnanost 30. Výbor je znepokojen nízkou mírou zaměstnanosti žen, horizontální i vertikální segregaci na trhu práce, kde jsou ženy koncentrovány v sektorech, kterým tradičně dominují ženy, a v neúředním sektoru a jsou nepoměrně málo zastoupeny v manažerských pozicích a pozicích s pravomocí k rozhodování; Výbor je dále znepokojen velkým rozdílem ve mzdách podle pohlaví, nedostatkem péče o děti a nedostatkem předškolních zařízení pro děti od 0 do 6 let, ale také nedostatkem flexibilních pracovních podmínek, které by umožnily ženám a mužům vyvážit práci a rodinný život a usnadnily by jejich návrat na pracovní trh po rodičovské dovolené. Výbor je také znepokojen slabou pozicí žen čelících vícero formám diskriminace na trhu práce, jedná se například o romské ženy, uprchlice a přistěhovalkyně; jakož i omezeným oprávněním ústřední a krajské inspekce práce potírat diskriminaci podle pohlaví. 31. Výbor vyzývá smluvní stranu, aby zesílila své snahy a přijala dočasná zvláštní opatření v souladu se článkem 4, odstavcem 1 Úmluvy a Obecným doporučením Výboru č. 25, s cílem dosáhnout na trhu práce de facto rovných příležitostí pro muže a ženy, romské ženy nevyjímaje. Doporučuje, aby smluvní strana zahrnula konkrétní postupy, cíle a indikátory ve vládních prioritách a postupech na zvýšení rovných příležitostí žen a mužů, aby snížila horizontální a vertikální rozdělení na trhu práce; přijala dlouhodobou strategii a zlepšila
spolupráci s místními subjekty zodpovědnými za zařízení dětské péče; odstranila administrativní bariéry a zveřejnila pobídky na zřízení nekomerčních zařízení péče o děti a miniškolek; přezkoumala strukturu mezd v profesích ovládaných ženami; zvýšila mezi zaměstnavateli povědomí o důležitosti flexibilních podmínek práce pro návrat ženy na trh práce; znovu zvážila zavedení zvláštní otcovské dovolené, aby podpořila otce v účasti na péči o dítě; posílila oprávnění ústřední a krajských inspekcí práce; a ve své příští periodické zprávě poskytla informace o počtu případů mzdové diskriminace a jiných forem diskriminace na základě pohlaví odhalených inspektory práce. Výbor rovněž doporučuje, aby smluvní strana podrobně sledovala situaci žen pracujících v neúřednickém sektoru. 32. Výbor je znepokojen tím, že přistěhovalkyně riskují ztrátu svého právního postavení, když odcházejí na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, jelikož jejich povolení k pobytu závisí na pokračující pracovní smlouvě, což dále zvyšuje jejich riziko, že budou vystaveny zneužívajícím praktikám v zaměstnání. Je také znepokojen tím, že zákon č. 326/1999 o pobytu cizinců na území České republiky může vyloučit přistěhovalkyně bez trvalého pobytu nebo zaměstnání, stejně jako jejich děti, z přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění a veřejné zdravotní péči. 33. Výbor doporučuje, aby smluvní strana zajistila, že přistěhovalkyním bude ponechán jejich právní status během mateřské a rodičovské dovolené, tj. prodloužením trvání jejich pracovního povolení o dobu rodičovské dovolené, že ústřední a krajské úřady inspekce práce budou vyšetřovat nezákonné pracovní praktiky proti přistěhovalkyním a že úřady práce jim poskytnou pracovní poradenství a rekvalifikaci dříve než obdrží trvalý pobyt a že všechny přistěhovalkyně a jejich děti jsou pokryty zdravotním pojištěním a mají přístup k dostupným službám zdravotní péče nezávisle na jejich pobytu a zaměstnání.
Zdraví 34. Ačkoliv zaznamenává, že usnesením vlády č. 1424 z 23. listopadu 2009 premiér vyjádřil politování nad zjištěnými „individuálními pochybeními“, jež se staly při výkonu sterilizace v rozporu s relevantním nařízením Ministerstva zdravotnictví, Výbor s obavami zjišťuje, že smluvní strana ještě neuvedla do praxe doporučení ombudsmana z roku 2005, pochválené Výborem v roce 2006, aby byly bez odkladu přijaty legislativní změny týkající se sterilizace, včetně jasné definice předchozího, svobodného a informovaného souhlasu ve věcech sterilizace a aby byly finančně odškodněny oběti vynucených a nezákonných sterilizací vykonaných především na romských ženách a ženách s duševním postižením. Výbor rovněž se znepokojením zaznamenává, že většina požadavků na odškodné, které oběti nucených sterilizací uplatnily u soudu, byla zamítnuta kvůli výkladu, podle kterého se nároky nepřiznají, když uplyne lhůta tří let od doby, kdy byla způsobena újma a ne po třech letech od doby, kdy byl zjištěn skutečný význam a důsledky sterilizace. 35. Výbor, v souladu se svými předchozími doporučeními (CEDAW/C/CZE/CO/3, odstavec 24), svými obecnými doporučeními č. 19, 21 a 24 a doporučeními v Konečném stanovisku ombudsmana ze dne 23. prosince 2005 ve věci sterilizací vykonaných v rozporu s právem a navržených nápravných opatření, naléhá na smluvní stranu: aby přijala legislativní změny jasně definující požadavky svobodného, dřívějšího a informovaného souhlasu ke sterilizaci
v souladu s relevantními mezinárodními standardy, včetně období nejméně sedmi dnů mezi informováním pacienta o povaze sterilizace, trvalých následcích, možných rizicích a dostupných alternativách a pacientovým vyslovením svobodného, předcházejícího a informovaného souhlasu; aby prověřila zákonnou lhůtu tří let na žádání odškodného za vynucenou a sterilizaci bez souhlasu tak, aby ji prodloužila, a minimálně zajistila, aby tato lhůta začínala od doby, kdy byl zjištěn skutečný význam a všechny důsledky sterilizace obětí spíše než od doby škody; aby zvážila ustavení ex gratia postupu odškodnění obětí vynucené nebo nedobrovolné sterilizace, jejichž nároky propadly; aby poskytla všem obětem podporu při přístupu k lékařským zprávám; aby vyšetřila a potrestala minulé nezákonné praktiky vynucených nebo nedobrovolných sterilizací. 36. Ačkoliv bereme na vědomí potřebu zajistit maximální bezpečí pro matky a novorozence během porodu, jakož i nízkou míru poporodní úmrtnosti ve smluvním státě, Výbor si všímá zpráv o zasahování do ženiny volby ohledně reprodukčního zdraví v nemocnicích, včetně rutinní aplikace lékařských zákroků, údajně často bez ženina svobodného, předcházejícího a informovaného souhlasu nebo jakékoliv lékařské indikace, rychlý nárůst počtu vykonaných císařských řezů, oddělení novorozenců od jejich matek až na několik hodin bez zdravotních důvodů, odmítnutí propustit matku a dítě z nemocnice dříve než po 72 hodinách po porodu a povýšený postoj lékařů, který brání matkám vykonat jejich právo volby. Také zaznamenává zprávy o omezených možnostech ženy porodit dítě mimo nemocnici. 37. Výbor doporučuje, aby smluvní strana zvážila urychlení přijetí zákona o právech pacientů, včetně reproduktivních práv žen; přijala protokol o normální porodní péči zajišťující respekt pacientových práv a zamezení zbytečným lékařským zákrokům; zajistila, že všechny zákroky budou učiněny pouze se svobodným, předcházejícím a informovaným souhlasem ženy; sledovala kvalitu péče v porodnicích; poskytovala povinná školení o právech pacientů a souvisejících etických standardech všem pracovníkům ve zdravotnictví; i nadále zvyšovala povědomí pacientů o jejich právech, včetně šíření informací; zvážila podniknutí kroků k učinění porodu za účasti porodní asistentky mimo nemocnici bezpečnou a dostupnou možností pro ženy.
Ekonomické a sociální blaho 38. Výbor zaznamenává nedostatek informací souvisejících se článkem 13, jako například informace o pokrytí a příspěvcích z příspěvkového a nepříspěvkového systému sociálního zabezpečení, jako i o rozsahu chudoby ve smluvním státě se zvláštním ohledem na situaci žen, včetně romských žen, přistěhovalkyň a žen s postižením. 39. Výbor žádá smluvní stranu, aby poskytla podrobné informace, včetně údajů rozdělených podle pohlaví, věku, venkovských/městských oblastí, etnického pozadí a zdravotním stavu a postižení, o pokrytí a příspěvcích z příspěvkového a nepříspěvkového systému sociálního zabezpečení, včetně možných mezer, rovněž o rozsahu chudoby ve smluvním státě, se zvláštním ohledem na situaci žen, včetně romských žen, přistěhovalkyň a žen s postižením. Svatba a rodinné vztahy
40. Výbor se znepokojením zaznamenává nedostatek právního uznání pro de facto svazky ve smluvním státě a možný nepříznivý dopad na nabytí práv během a jejich nároky po rozpuštění takových svazků. Výbor také zaznamenává nedostatek informací poskytnutý smluvní stranou ohledně její legislativy týkající se rozdělení majetku po rozvodu a o ekonomických nerovnostech v závislosti na pohlaví mezi manžely, jež má původ oddělení na trhu práce dle pohlaví a ve větším podílu žen na neplacené práci. 41. Výbor dovolávajíc se svého obecného doporučení č. 21 doporučuje, aby smluvní strana pozměnila svou legislativu, aby uznávala faktické svazky, s cílem zajistit stejná práva a povinnosti oběma partnerům během a po rozpadnutí takových svazků. Také doporučuje, aby smluvní strana podnikla průzkum ohledně ekonomických důsledků rozvodu u obou manželů, a také ohledně ekonomické nerovnosti mezi manžely mající původ v pohlaví, a žádá ji, aby zahrnula informace o výsledcích tohoto šetření do své příští periodické zprávy.
Sociální vyloučení žen ze znevýhodněných skupin 42. Výbor je nadále znepokojen opomíjenou situací určitých znevýhodněných skupin žen, obzvláště romských žen, přistěhovalkyň a žen s postižením, které čelí vícero formám diskriminace ve všech oblastech politického, ekonomického a společenského života, včetně účasti na veřejném životě a rozhodování, vzdělání, zaměstnanosti a zdraví. 43. Výbor doporučuje, aby smluvní strana sbírala tříděná data o situaci žen čelících vícero formám diskriminace, jako jsou například romské ženy, přistěhovalkyně, ženy s postižením; přijímala účinná opatření, včetně dočasných zvláštních opatření; aby bylo této diskriminaci zamezeno; stanovit specifické cíle, indikátory, uvádění časových rámců, sledování mechanismů a sankcí; a vyčlenila dostatečné prostředky k dosažení těchto opatření, s cílem urychlit realizaci materiální rovnosti těchto znevýhodněných skupin žen, obzvláště v těch oblastech účasti na veřejném životě, zdraví, vzdělání a zaměstnání.
Změna článku 20, odstavce 1 Úmluvy 44. Výbor vybízí smluvní stranu, aby urychlila přijetí změny článku 20, odstave 1 Úmluvy týkající se doby setkání Výboru, v souvislosti s čímž smluvní strana naznačila, že byl připraven návrh Ministerstvem zahraničních věcí a bude postoupen Vládě a Parlamentu ke schválení.
Pekingská deklarace a akční program 45. Výbor vyzývá smluvní stát, aby při uvádění závazku plynoucích z Úmluvy do praxe plně užíval Pekingskou deklaraci a akční program, které upevňují ustanovení Úmluvy, a žádá smluvní stát, aby zahrnul o tomto informace do své příští periodické zprávy.
Rozvojové cíle tisíciletí 46. Výbor zdůrazňuje, že plné a účinné provedení Úmluvy je nezbytné pro dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Vybízí ke sjednocení genderového pohledu a výslovnému odrazu ustanovení Úmluvy ve všech snahách zacílených na dosažení Rozvojových cílů tisíciletí a žádá smluvní stranu, aby o tomto zahrnula informace v příští periodické zprávě. Distribuce 47. Výbor žádá o širokou distribuci těchto závěrečných doporučení v České republice, aby uvědomila lidi, včetně Vlády, úředníků, politiků, členů parlamentu a organizací zabývajících se lidskými právy a právy žen, o krocích, jež byly učiněny, aby byla zajištěna de iure a de facto rovnost žen, a také o dalších krocích, jež jsou v tomto ohledu vyžadovány. Výbor doporučuje, aby se distribuce prováděla také na úrovni obcí. Smluvní strana je vybízena k tomu, aby organizovala řadu setkání a diskuzí o pokroku dosaženém při provádění těchto pozorování. Výbor žádá smluvní stranu, aby pokračovala v široké distribuci, především organizacím zabývajícím se lidskými právy a právy žen, obecných doporučení Výboru, Pekingské deklarace a akčního programu a výsledku 23. zvláštního zasedání Valného shromáždění na téma: „Ženy 2000: genderová rovnost, rozvoj a mír ve 21. století“.
Ratifikace jiných smluv 48. Výbor zaznamenává, že přistoupení smluvní strany k devíti nejdůležitějším mezinárodním lidskoprávním nástrojům1 by posílilo užitek žen z jejich lidských práv a základních svobod ve všech aspektech života. Výbor tedy vyzývá smluvní stranu, aby zvážila ratifikaci smluv, k nimž zatím nepřistoupila, tj. Mezinárodní úmluva o ochraně práv migrujících pracovníků a členů jejich rodin a Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před nuceným zmizením.
Důsledky závěrečných pozorování 49. Výbor žádá smluvní stranu, aby během dvou let předložila psané informace o krocích učiněných k provedení doporučení obsažených v odstavcích 23 a 35 výše. 1
The International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights (Mezinárodní pakt o hospodářskýc, sociálních a kulturních právech), the International Covenant on Civil and Political Rights (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech), the International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination (Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace), the Convention onthe Elimination of All Forms of Discrimination against Women (Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen), the Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání), the Convention on the Rights of a Child (Úmluva o právech dítěte), the International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families (Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin), the International Convention for the Protection of All Persons from Enforced Disappearance (Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před nuceným zmizením), the Convention on the Rights of Persons with Disabilities (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením).
Příprava příští zprávy 50. Výbor žádá smluvní stranu, aby zajistila širokou účast všech ministerstev a veřejných orgánů při přípravě další zprávy, rovněž aby během této fáze konzultovala různé organizace zabývající se lidskými právy a právy žen. 51. Výbor žádá, aby smluvní strana ve své další periodické zprávě odpověděla na obavy vyjádřené v těchto závěrečných pozorováních podle článku 18 Úmluvy. Výbor vybízí smluvní stát, aby další periodickou zprávu zaslal v říjnu 2014. 52. Výbor žádá smluvní stranu, aby dodržovala harmonizovaná pravidla podávání zpráv podle mezinárodních lidskoprávních smluv, včetně pravidel o společném dokumentu a specifických dokumentech, která byla schválena na pátém mezivýborovém setkání orgánů lidskoprávních smluv v červnu 2006 (viz HRI/MC/2006/3 and Corr. 1). Specifická pravidla podávání zpráv přijatá Výborem na jeho čtyřicátém zasedání v lednu 2008, musí být použita ve spojení s harmonizovanými pravidly podávání zpráv na společném dokumentu. Společně tvoří harmonizovaná pravidla o podávání zpráv podle Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Specifický dokument by měl být omezen na 40 stran a společný dokument by neměl překročit 80 stran.
