Umělec pedagog Charles Neidich a jeho vliv na vývoj americké klarinetové školy

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na klarinet

Umělec pedagog Charles Neidich a jeho vliv na vývoj americké klarinetové školy

Diplomová práce

Autor práce: Jakub Hrdlička Vedoucí práce: doc. Milan Polák Oponent práce: doc. Vít Spilka

Brno 2015

Bibliografický záznam

HRDLIČKA, Jakub. Umělec a pedagog Charles Neidich a jeho vliv na vývoj americké klarinetové školy [Artist educator Charles Neidich and his influence on the American Clarinet school] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2015 doc. Milan Polák s. [69]

Anotace Diplomová práce Umělec a pedagog Charles Neidich a jeho vliv na vývoj americké klarinetové školy pojednává o osobnosti Charlese Neidicha. Práce je rozdělena do několika částí, ve kterých se zaměřuji na americkou klarinetovou školu, Ch. N. jako umělce a pedagoga a v další fázi analýzu a popis jeho metodiky a rozhovor s nejúspěšnějšími žáky.

Annotation Diploma thesis „Artist educator Charles Neidich and his influence on the American Clarinet school” deals with personality of Charles Neidich. The work is divided into several sections in which I focus on American Clarinet school, Ch. N. as an artist and educator and in the next phase analyze and description of his pedagogical methods and interview with the most renowned students.

Klíčová slova Americká klarinetová škola, Charles Neidich, umělec, pedagog

Keywords American clarinet school, Charles Neidich, artist, educator

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Jakub Hrdlička V Brně dne 14. 8. 2015

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval docentu Milanu Polákovi za laskavou spolupráci při tvorbě této práce a také umělcům Mate Bekavac, Sharon Kam, Kari Kriikku za poskytnutí rozhovorů.

Obsah 1

ÚVOD .......................................................................................................................................... 5

2

AMERICKÁ KLARINETOVÁ ŠKOLA .................................................................................. 7

3

CHARLES NEIDICH – UMĚLEC ......................................................................................... 27

4

3.1

ŽIVOTOPIS .............................................................................................................................. 27

3.2

HRANÍ NA HISTORICKÉ NÁSTROJE A SPOLUPRÁCE S FIRMOU SCHWENK & SEGGELKE ...........

30

CHARLES NEIDICH – PEDAGOG ...................................................................................... 33 4.1

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ŽÁCI CHARLESE NEIDICHA: ....................................................................... 34

4.2

ANALÝZA VÝUKOVÉ METODY CHARLESE NEIDICHA POMOCÍ VIDEÍ ....................................... 39

5

ROZHOVOR S CHARLESEM NEIDICHEM ...................................................................... 46

6

ROZHOVOR S NEJVÝZNAMNĚJŠÍMI ŽÁKY:................................................................. 50

7

ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 58

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................................... 59

9

PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 61

1 Úvod Ve své práci nejprve představím americkou klarinetovou školu a poté se budu věnovat jednomu z nejvýznamnějších zástupců třetí generace - Charlesi Neidichovi. Nejprve jako umělci, kde zmíním jeho koncertní činnost a velký zájem ve hře na repliky historických nástrojů. V krátkosti vás seznámím s jeho nejúspěšnějšími žáky a povedu s nimi krátké interview. Další kapitola pojednává o metodice a jeho pedagogických postupech. Charles Neidich patří mezi americké klarinetisty, kteří dosahují úspěchů jak interpretačních, tak pedagogických. Řada jeho úspěšných žáků se věnuje sólové kariéře a pedagogické činnosti po celém světě. Pokud se zamyslím, kdy jsem o Charlesi Neidichovi slyšel poprvé, bude to v kontextu s jeho žačkou Sharon Kam. Už na střední škole jsem byl jejím velkým obdivovatelem. Jakmile jsem se dozvěděl, že Charles Neidich byl jejím profesorem, jeho jméno jsem si dobře zapamatoval. Jeho koncertní výstup v Praze v roce 2006, ve mně také zanechal velice pozitivní dojem. V průběhu shromažďování pramenů a poznatků jsem dospěl k faktu, že Charles Neidich vyučuje na nejprestižnějších hudebních univerzitách v USA. Ve své práci jsem se rozhodl přijít na to, v čem spočívají Neidichovy pedagogické výsledky. Téma jsem si vybral také z důvodu čerstvých zkušeností a informací z letošní stáže na Sibelius Academy1 v Helsinkách, kde jsem měl možnost studovat v klarinetové třídě Harriho Mäkiho, jednoho z Neidichových studentů. Tento styl učení byl pro mě velkým přínosem a od začátku jsem si kladl otázku, kde tyto postupy a metody Harri Mäki získal? Poté co jsem viděl Charlese Neidicha byť jen na videu vyučovat, pochopil jsem, že jeho vliv je zde víc než patrný. Jako své zdroje bych uvedl kromě zmíněné literatury video s natočeným Masterclassem2 Charlese Neidicha ze vzdělávací stránky pro muzikanty klasické hudby „Play with a Pro“ na Royal Danish Academy of Music3 v Kodani, které je 1

Hudební fakulta, která je součástí University of Arts, s hlavním sídlem v Helsinkách. Je to jediná

hudební univerzita ve Finsku. 2

Placené mistrovské kurzy, kde vyučují nejvýznamnější pedagogové ve svém oboru.

3

Nejstarší hudební instituce pro hudební vzdělání v Dánsku, sídlí v Kodani. Založena v roce 1867.

5

možné zakoupit a tímto to každému klarinetistovi vřele doporučuji. Nejvíce bych se zaměřil na „Clarinet Fundamentals“ neboli základy pro hru na klarinet. Vybral jsem z ní dvě moderní techniky na klarinet, které jsou dnes velice užitečné. Samotná prezentace metody Neidichovy výuky proběhne na expozici z první věty Mozartova klarinetového koncertu KV622 A-Dur, kde analyzuji, v čem spočívá jeho přínos v učení. Další zdroj bude bez pochyby rozhovor s nejvýznamnějšími žáky Charlese Neidicha jako je například Sharon Kam, Mate Bekavac a Kari Kriikku. V neposlední řadě bych zmínil interview, které vede zakladatel společnosti „Play with a Pro“ a bývalý žák Charlese Neidicha Adam Simonsen, které mi poskytlo velice cenné informace.

6

2 Americká klarinetová škola

Americká škola hry na klarinet, která je spojována převážně s přílivem hráčů na dřevěné dechové nástroje z Francie na začátku 20. století, byla významně ovlivněna spoluprací Leopolda Stokowského4 a členů sekce dřevěných dechových nástrojů Philadelphia Orchestra5. Filadelfská škola hry na klarinet byla rozšířena v celých Spojených státech a stala se nejrozšířenější a nejúspěšnější. Je to nejvýstižnější svébytný styl hry na klarinet v Americe. Spojené státy americké byly prvním místem na světě, kde se setkaly hráči z různých zemí a potažmo odlišných hudebních prostředí. Ostatní země měly zažité hudební tradice, které dodržovaly a následně se nenechaly ovlivnit jinými tradicemi. Orchestrální hráči USA z různých regionů světa však museli najít způsob společné hry, čímž se rozvinul mezinárodní styl hry. Filadelfská škola hry na klarinet vznikala pod dohledem Leopolda Stokowského, který výrazně pozvedl úroveň orchestru v letech 1912-1938. Dokázal vytvořit velmi disciplinovaný soubor, ve kterém hráči různého hudebního původu přizpůsobili zvuk a styl hry podle Stokowského představy. Leopold Stokowski využil širokou škálu tónových barev a výrazových prostředků k obohacení a sjednocení výkonu orchestru. Výsledek byl ucelený hudební přístup, který byl posluchači identifikován jako „Filadelfský zvuk“. Během Stokowského působení se tento orchestr stal vedoucím souborem v USA, nastavil standarty ve stylovosti, kvalitu interpretace a barevnosti zvuku. Členové orchestru vyškolili generace studentů v této tradici na hudební škole Curtis Institute of Music6 ve Filadelfii. Velká finanční podpora poskytována touto institucí umožnila 4

Leopold Stokowski (1882-1977) dirigent anglického původu, který se nejvíce zasloužil o úspěch

orchestru ve Filadelfii. Natočil s ním hudební nahrávky, které patřily k nejlepším své doby. 5

Americký symfonický orchestr ve Filadelfii, ve státě Pensylvánie. Vznikl v roce 1900 a do dnešní

doby patří k jednomu z nejproslulejších orchestrů v USA. 6

Prestižní konzervatoř ve Filadelfii, ve státě Pensylvánie. Založena roku 1924

7

vychovat nespočet vynikajících studentů, kteří našli uplatnění v orchestrech po celé USA. Leopold Stokowski navrhl a řídil hudební oddělení. Neformálně tímto sloužila škola jako praktické centrum pro přípravu na budoucí hru v orchestru. Francouzští hráči na dechové nástroje byli v první polovině 20. století v USA vysoce respektováni. Můžeme to uvést na příkladu z roku 1948, kdy Daniel Bonade zveřejnil vydání Concertina pro klarinet od C.M. Webera jako „tradiční francouzské vydání“. Nápad, takto pojmenovat dílo německého skladatele se dnes může zdát směšný, ale v té době byli francouzští klarinetisté interpretující německé skladby vysoce váženi. Bonade a další imigranti z Francie se výrazně zapsali jako dominantní vliv v USA. Vedoucí sekce hobojů, původem z Francie, Marcel Tabuteau7 se stal vůdčí osobou dechové sekce, puntičkářsky vyučoval hudební základy od nejnižší po nejvyšší úroveň. Setrval v této pozici téměř čtyřicet let a stal se jedním z nejvlivnějších pedagogů dřevěných dechových nastrojů v USA. Velký počet výborných mladých klarinetistů, z nichž mnoho dosáhlo vedoucí pozice v orchestru, studoval u vedoucího klarinetisty Philadelphia Orchestra Daniela Bonadeho (1896-1976). Kromě Curtis Institute of Music vyučoval Bonade také na Juilliard school of Music8. Většina klarinetistů v amerických orchestrech jsou Bonadeho studenti či studenti jeho studentů. Jeho žáci jsou jasnou volbou pro dirigenty, kteří hledají kvalitní klarinetisty do orchestrů v celé zemi. Daniel Bonade vyučoval francouzskou metodu hry na klarinet, kterou sám studoval, přirozeně s určitými obměnami, které aplikoval v důsledku jeho zkušeností v amerických orchestrech. Studenti a následovníci přijali tento systém hry, který byl později označen jako „filadelfská škola hry na klarinet“. Určitě se objevili individuální rozdíly ve hře, nicméně určitý koncept a cíl byl typickým pro filadelfskou školu. Například zvýšená pozornost na práci se zvukem a jeho tvořením, společně s prací na barvě tónu. Koncept zvukovosti vychází z kombinace protikladu hloubky a šířky tónu německého klarinetu. Škála barev tónu, 7

Marcel Tabuteau (1887-1966) první hobojista Philadelphia Orchestra od roku 1915 do roku 1954

8

Jedna z předních světových uměleckých škol. Sídlí v New Yorku, poskytuje vysokoškolské vzdělání

v hudebním, tanečním a dramatickém oboru. Založena roku 1905

8

velká dynamická výrazovost, detailní přístup k frázování, důraz na artikulaci a legato – to jsou vše určující charakteristiky filadelfské školy hry na klarinet. Absolventi dechových nástrojů na Curtis Institute of Music tvoří největší podíl hráčů v amerických orchestrech a škola hry na klarinet, kterou reprezentuje Daniel Bonade a jeho studenti, se stala nejrozšířenější v této zemi. Francouzští klarinetisté jako Gaston Hamelin (1884-1951), Louis Cahuzac9 a Augustin Duques10 nebo Simeon Bellison11 určitým způsobem tuto školu ovlivnili, Bonadeho vliv byl však nesporně největší. Americkou klarinetovou školu můžeme také rozdělit na tři generace podle jejich významných zástupců, sólistů, komorních interpretů, orchestrálních hráčů a především pedagogů, kteří na ni měli největší vliv. Do první generace a jako zakladatele řadíme tyto umělce: Daniel Bonade (1896-1976), Gaston Hamelin (18841951), Louis DeSantis (1880-1940), Ralph McLane (1907-1951). Do druhé generace patří: Leon Russianoff (1916-1990), Harold Wright (1926-1993), Robert Marcellus (1928-1996), David Weber (1913-2006), Mitchell Lurie (1922-2008). Do třetí generace (žijících klarinetistů) pak tito: Stanley Drucker (1929), Donald Montanaro (1933), Larry Combs (1939), Richard Stoltzman (1942), Yehuda Gilad (1952), Ricardo Morales (1972). Určitě bychom mohli vyjmenovat mnohem více klarinetistů, kteří se zasloužili o vývoj americké klarinetové školy. V mém úmyslu bylo představit ty nejvýznamnější osobnosti, pochopitelně jedno jméno ve třetí generaci chybí a tím je Charles Neidich o kterém bude řeč zanedlouho.

9

Louis Cahuzac (1880-1960) Francouzský klarinetista a skladatel, zakladatel moderní francouzské

klarinetové školy 20. století. 10

Agustin Duques (1899-1972) Francouzský klarinetista, který roku 1920 emigroval do USA. Působil

v orchestrech v Bostonu, New Yorku a Filadelfii. Učil mimojiné na Juilliard school of Music. 11

Simeon Bellison (1881-1953) Klarinetista a skladatel ruského původu. V letech 1920-1948 působil

na pozici prvního klarinetisty filharmonie v New Yorku. Mezi jeho studenty patří Leon Russianoff, Benny Goodman, Charles Russo aj.

9

Daniel Bonade (1896-1976) Byl jeden z nejvýznamnějších zakladatelů americké klarinetové školy. Narodil se ve Švýcarsku v Ženevě. Oba jeho rodiče byli muzikanti, kteří studovali na Pařížské konzervatoři. Matka velice známá operní pěvkyně a klavíristka, otec klarinetista a poté dirigent. Jeho prvním učitelem klarinetu byl Ferdinand Capelle, poté studoval klarinet na Pařížské konzervatoři ve třídě Prospera Mimarta12 a také Henriho Lefebvra. Ve svých osmnácti letech získal Daniel Bonade první cenu jako absolvent za vynikající studium na Pařížské konzervatoři. Roku 1915 se stal členem slavného orchestru Garde Républicaine13 v Paříži, se kterým absolvoval turné po USA. Ve stejném roce Daniel Bonade přesídlil do USA, konkrétně do New Yorku. Roku 1916 byl členem orchestru druhého amerického turné Ďagilevova ruského baletu14. V Americe silně zapůsobil na Leopolda Stokowského, který mu nabídl spolupráci v orchestru. V roce 1917 se Daniel Bonade stal prvním klarinetistou slavného Philadelphia Orchestra, kde působil až do roku 1921. V letech 1922-1923 se Daniel Bonade vrátil do Evropy a koncertoval například ve Francii, Itálii, Švýcarsku, Belgii a Anglii. Do Philadelphia Orchestra se vrací v roce 1924 opět na pozici prvního klarinetisty, kde působil až do roku 1930. V letech 1930-1933 byl klarinetistou New York Columbia Broadcasting System Orchestra (CBS15). Od Roku 1933 působil v Cleveland Orchestra16, kde zastával pozici sóloklarinetisty až do roku 1940. V roce 1940 se také zúčastnil koncertního turné NBC17 Orchestra po jižní Americe pod taktovkou legendárního Artura 12

Francouzský klarinetista, osmý pedagog klarinetu na Pařízské konzervatoři. Působil r. 1904-1918

13

Francouzská policejní jednotka národního četnictva se sídlem v Paříži. Tvoří ji dva pluky pěchoty,

jeden pluk jezdectva a orchestr. Založena roku 1848. 14

Anglicky „Ballets Russes“ byl baletní soubor z Ruska, založen roku 1909. Nejvýznamnější baletní

soubor počátku 20. Století, který významně ovlivnil další vývoj baletu. 15

Jedna z největších amerických společností, která se zabývá televizním a rádiovým vysíláním.

Založena roku 1927. 16

Jeden z pěti nejvýznamnějších amerických orchestrů působící v Clevelandu, ve státě Ohio. Založen

roku 1918. 17

National Broadcasting Company je americká vysílající TV a rozhlas. Sídlí v New Yorku, založena

roku 1926.

10

Toscaniniho. Od roku 1942 až do roku 1966 působil opět v CBS orchestru v New Yorku, ale už na pozici druhého klarinetisty. Daniel Bonade byl také výjimečný pedagog, v roce 1920 se stal prvním klarinetistou, který učil tento obor na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Na této konzervatoři působil jako klarinetový pedagog v letech 1924-1928, 1931-1933, 1940-1942. V letech 1933-1941 učil také na Cleveland Institute of Music a v letech 1948-1959 na proslulé Juilliard School of Music v New Yorku. Dvacet pět jeho žáku působilo v předních orchestrech v celé Americe - New York, Philadelphia, Washington, Pittsburgh, Cleveland, Chicago, San Francisco, Seattle, San Antonio, Dallas a Saint Louis. Všichni jeho žáci ho označili za nejlepšího klarinetového učitele, kterého kdy měli. Mnoho klarinetistů tehdy hrálo tzv. double lipem18, Daniel Bonade byl výjimkou a svůj nátisk používal jako klarinetisté v současnosti. Své žáky přesvědčil, že dokáže docílit stejné barvy jako oni. Byl také jeden z prvních klarinetistů, kteří doporučovali úhel mezi tělem a nástrojem 45 stupňů. Daniel Bonade také tvrdil, že devadesát procent problému s plátky je v ligatuře. Věřil, že ligatura musí svírat plátek pouze uprostřed, aby mohl plně využívat svou vibrační plochu. V roce 1955 si nechává patentovat svoji ligaturu, která se stala velice oblíbenou a je používána dodnes. Daniel Bonade byl považován za průkopníka klarinetového zvuku. Jeho zvukový koncept pokračoval v úspěchu v mnoha budoucích orchestrech. Je aktuální i dnes, díky své flexibilitě dokáže splynout s barvou celého orchestru, zároveň je vhodný pro sólové pasáže díky své barvitosti a pestrosti. Velký vliv na jeho krásný zvukový koncept měla firma Buffet Crampon, která vyrábí klarinety. V roce 1950 vzniká americký model R13, který kombinoval dvojí způsob vrtání a který zaznamenal obrovský úspěch. Zvuk Daniela Bonadeho můžeme označit jako typicky francouzský, který rozšířil do USA. Roku 1920 se stal americkým občanem, nicméně každý rok pravidelně jezdil do Francie.

18

Zastaralý způsob hraní na klarinet používaný nejenom v USA, klarinetista má při hře přehnuté oba

rty. Hovoříme o tzv. „dvojitém nátisku“.

11

Gaston Hamelin (1884-1951) Francouzský klarinetista, který se také zasloužil o vývoj americké klarinetové školy a je považován za jednoho ze zakladatelů. Narodil se v Saint-Georges-Sur-Balche, západně od Paříže. Studoval na Pařížské konzervatoři, kde v roce 1904 získal první cenu za svá studia ve třídě Charlese Turbana19. V roce 1926 se přestěhoval s dcerou a manželkou do USA. Ve stejném roce získal pozici prvního klarinetisty v Boston Symphony Orchestra, kde působil až do roku 1930. Spolupracoval s firmou Selmer Paris20 a byl také jejím konzultantem, podílel se na designu těchto nástrojů a příslušenství. Používal ocelové klarinety této francouzské firmy v Boston Symphony Orchestra, kde působil. Po čtyřletém působení v Boston Symphony Orchestra mu nebyla prodloužena smlouva, váže se k tomu tato historka: „Dirigent Serge Koussevitzky21 měl velice pozitivní komentáře ke hře Hamelina během zkoušky, Hamelin mu zamával nástrojem jako poděkování. Skutečnost, že klarinet na který hrál po celou dobu nebyl klasický (dřevěný) ale ocelový, dirigenta rozběsnila.“22 V roce 1932 se vrátil do Francie, kde vyučoval soukromě a věnoval se také sólovému hraní. Byl prvním klarinetistou, který interpretoval slavnou Debussyho Rhapsodii pro klarinet s orchestrem v roce 1919. Po návratu do Francie zastával pozice prvního klarinetisty v Paris Opera, Concert Colonnes Orchestra23, Orchestre National de France a Radio French Orchestra. V Paříži vydal učebnici metodiky pro klarinet „Scale and exercise book“ kde prosazuje hru double lipem. Ačkoliv byl jeho pobyt v USA poměrně krátký, výrazně přispěl k vývoji americké klarinetové školy jeho významnou pedagogickou činností. Mezi jeho studenty patří Ralph McLane, David Weber, Rosario Mazzeo (33 let prvním klarinetistou v Boston Symphony). Jeho vliv je patrný u dalších klarinetistů jako je McLanův student Harold Wright nebo Kalmen Opperman, který byl učitelem Bennyho Goodmana a Richarda Stoltzmana. 19

Charles Turban (1845-1905) Francouzský klarinetista, sedmý profesor klarinetu na Pařížské

konzervatoři. Působil v letech 1900-1904. 20

Francouzský výrobce nástrojů, se sídlem u Paříže. Rok založení 1885 – Henri Selmer.

21

Serge Koussevitzky (1874- 1951) Dirigent ruského původu, působil jako ředitel Boston Symphony

Orchestra 22

Citováno z Clarinet Virtuosi of Today, Pamela Weston (1989) Egom publishers. str. 201.

23

Francouzský symfonický orchestr založen roku 1873 houslistou a dirigentem Edouardem Collonem.

12

Ralph McLane (1907-1951) Narodil se v Lynn, ve státě Massachusetts. Studoval u Gastona Hamelina v Paříži a Bostonu. Gaston Hamelin ho považoval za svého nejlepšího studenta. Poté co se Gaston Hamelin vrátil do Paříže kvůli neshodám v USA, McLane udělal to samé, aby u něj mohl dále studovat. Soukromé lekce mu poskytnul také Daniel Bonade, který tehdy působil v New Yorku (CBS), kde se s McLanem poznali. Ralph McLane Bonadeho často zastupoval v CBS, díky čemu ho Daniel Bonade později doporučil jako svého nástupce v Cleveland Orchestra. Stejně jako Daniel Bonade začal, ale nikdy nedokončil svou psanou metodiku pro klarinet. Mezi jeho studenty patří: Kalmen Opperman24, David Weber, Harold Wright. Od roku 1943 do roku 1951 působil Ralph McLane ve Philadelphia Orchestra. S tímto orchestrem vystoupil mnohokrát jako sólista, Mozartův klarinetový koncert KV622 A-Dur přednesl pětkrát. V roce 1950 se podílel na prvním veřejném provedení Coplandova klarinetového koncertu s orchestrem v Carnegie Hall, což byl jeho poslední koncert v kariéře. Pro zajímavost Benny Goodman provedl premiéru vysílanou rozhlasem s NBC Orchestra o několik týdnů dříve. Ralph McLane hrál tento koncert v pokročilém stádiu rakoviny, na kterou o rok později umírá. I přes krátký život, ovlivnil mnoho klarinetistů a je považován za jednoho ze zakladatelů americké klarinetové školy.

Louis DeSantis (1893-1940) Narodil se v Neapoli v Itálii a klarinet vystudoval na místní konzervatoři. Po dokončení studií působil v French Opera Company, se kterou absolvoval roční turné po Řecku. V roce 1912 odešel do Ameriky a už nikdy neviděl svou rodinu v Itálii. V roce 1920 získal pozici v Chicago Lyric Opera. V letech 1925-1926 působil v Saint Louis Symphony. Roku 1926 ho dirigent Nikolai Sokoloff25 pozval do Cleveland 24

Kalmen Opperman (1919-2010) Americký klarinetista a pedagog, vyučoval na Boston University a

Indiana University 25

Nikolai Sokoloff (1886-1965) Rusko-americký dirigent a houslista. Působil jako dirigent a ředitel

např. v Cleveland Orchestra nebo Seattle Symphony Orchestra.

13

Orchestra, kde DeSantis zástával pozici prvního klarinetisty další tři roky. V letech 1926-1929 působil v Cleveland Orchestra. Známý hudební skladatel Ottorini Respighi napsal dopis Arturu Toscaninimu26 jako doporučení DeSantise do New York Philharmonic Orchestra. V New Yorku sice nebyla volná pozice, ale je docela možné, že Leopold Stokowski (dirigent Philadelphia Orchestra) dal na doporučení Respighiho a odcházejícího Daniela Bonadeho z Philadelphia Orchestra nahradil DeSantisem. Tento orchestr pro něj nebyla moc šťastná volba hned z několika důvodů. Dirigent Leopold Stokowski byl známý svým inovátorstvím, za které byl často kritizován. Naproti tomu DeSantis měl své vlastní představy o vystavění frází a sólových pasážích, vždy skladbu interpretoval podle zápisu. Z tohoto důvodu vznikaly v orchestru časté konflikty. Také první hobojista Marcel Tabuteau a první flétnista William Kincaid byli rozrušeni, že odešel jejich dlouholetý spoluhráč Daniel Bonade a nového kolegu nedokázali přijmout. Sám Louis DeSantis sdělil otci v korespondenci po odchodu z Philadelphia Orchestra, že přežil koncentrační tábor. Zbylých devět let svého života strávil DeSantis v New Yorku. Během hospodářské krize si založil obchod s kávou, aby si vydělal nějaké peníze navíc. Po zbytek svého života, v letech 1930-1935 hrál v CBS Radio Orchestra. Vynikal svým krásným jasným tónem, vkusným rubatem a jemným vibratem. Jeho kvality můžeme ocenit z dochovaných hudebních nahrávek Cleveland Orchestra – Rachmaninovy

druhé

symfonie,

Borodinových

Polovetských

tanců,

nebo

Schubertovy nedokončené symfonie. Louis DeSantis ovlivnil svým hraním Roberta Marcelluse a Mitchella Lurieho, kteří o jeho klarinetovém tónu prohlásili, že přesně takhle by měl klarinet znít. Možná kdyby DeSantis zůstal ve Philadelphia Orchestra déle, mohlo by se mluvit o nejdůležitějším klarinetistovi své doby.

26

Arturo Toscanini (1867-1957) Proslulý italský dirigent, působil v Metropolitan Symphony

Orchestra, La Scala Milano, New York Philharmonic Orchestra, NBC Symphony Orchestra

14

Leon Russianoff (1916-1990) Narodil se v Brooklynu, ve státě New York. Studium klarinetu začal na City College of New York27. Dále pokračoval u Simeona Bellisona a Daniela Bonadeho. Byl členem Bellison Ensemble28, Ballet Russe, Monte Carlo Orchestra, a dalších divadelních a operních orchestrů. Rovněž působil jako sólový interpret a komorní hráč ve spolupráci s rozhlasovými stanicemi CBS a NBC. Jako pedagog působil na Manhattan school of Music29, Juilliard school of Music, Brooklyn College30, Queens College31 aj. Je také autorem tzv. Clarinet Methods32 (2 svazky) Mezi jeho studenty patří: Laura Ardan, Michael Burgio, Larry Combs, Stanley Drucker, Laura Flax, Marian Liebowitz, David Krakauer, Charles Neidich, Andrew Simon, Bob Wilper, Martin Zwick. Leon Russianoff byl bezpochyby jedním z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších pedagogů hry na klarinet ve dvacátém století, s obdobně vysokou reputací jako jeho učitelé Daniel Bonade a Simeon Bellison. I když byl Russianoff talentovaný hráč, dal přednost pedagogické činnosti před stresujícím koncertním vystupováním. Z předešlého neúplného výčtu jeho studentů můžeme konstatovat, že Rusianoff byl zodpovědný za rozvoj a zdokonalení významného počtu dodnes působících klarinetistů. Vedle hudebního rozvoje se Russianoff zaměřil také na osobnostní rozvoj každého studenta. V začátcích své pedagogické činnosti byl Russianoff ovlivněn hudebními metodami Simeona Bellisona, dokonce zavedl Bellisonovy přísné metody. Nebyl to však úplně jeho styl, který se naopak vyvinul k zaměření se na osobnější aspekty studentů. Zdůrazňoval silné stránky hráče, přičemž též konstruktivně upozornil na slabší stránky, neopomněl vyzdvihnout studentovu 27 28

Veřejná vysoká škola ve městě New York City v USA. Rok založení 1847. Klarinetový ansámbl, který založil – Simeon Bellison, sponzorovaný New York Philharmonic

Orchestra. Rok založení 1943. 29

Konzervatoř ve městě New York City v USA. Rok založení 1917.

30

Vyšší odborná škola se sídlem v Brooklynu NY. Rok založení 1930.

31

Vyšší odborná škola sídlící v části Flushing NY. Rok založení 1937.

32

Kompletní metodika pro hru na klarinet (1982) zaměřeno na správné dýchání, pozice prstů,

vyrovnanost legata, staccata, tón. artikulace, trylky apod.

15

výjimečnou hudební originalitu. V důsledku manželského svazku s renomovanou psycholožkou Penelope Pearl, zapojil do svého vyučování více psychologie. Snažil se uklidnit studentovu mysl a vnitřní kritický hlas. Naléhal na studenty, aby se řídili více intuicí a méně „přemrštěnými“ myšlenkami, uklidňoval je za účelem lepšího výkonu. Russianoff dbal na rozvoj čisté intonace, stejně jako technickou a rytmickou zručnost, které často demonstroval na specifických cvičeních. Vyzdvihoval také kvalitu tónu a osobní přínos ke klarinetovému repertoáru. Mimo tyto aspekty byly jeho osobní vášní podpora a entusiasmus ke každému studentovi. David Krakauer33, jeho bývalý student, o něm řekl toto: „Práce s ním byla pro mě obrovská zkušenost. Od momentu kdy jsme se setkali, jsem věděl, že jsem na cestě za velkým dobrodružstvím. Byl neuvěřitelný pedagog, který podporoval osobitost a vysvětloval, jak se sám zdokonalovat. Tvrdě pracoval na zvuku, prezentoval skvělé techniky hry na klarinet, a myslím, že jeho schopnost poznat a vést studenty byla vskutku magická“.

Harold Wright (1926-1993) Narodil se ve Wayne, ve státu Pensylvánie. Na klarinet začal hrát ve svých dvanácti letech a později nastoupil na Curtis Institute of Music. Jeho učitelem byl Ralph McLane, první klarinetista Philadelphia Orchestra. V průběhu studia také působil v Houston Symphony Orchestra34. Následující rok se stal prvním klarinetistou Dallas Symphony Orchestra35 a následně National Symphony Orchestra (NSO)36. V roce 1970 nastoupil do Boston Symphony Orchestra. Harold Wright byl prvním 33

David Krakauer (1956) Americký klasický klarinetista, v současné době se věnuje nejvíce jazzu a

klezmeru. 34

Americký symfonický orchestr se sídlem v Houstonu, ve státě Texas. Rok založení 1913.

35

Americký symfonický orchestr se sídlem v Dallasu, ve státě Texas. Rok založení 1900.

36

Americký symfonický orchestr se sídlem ve Washington, DC. Rok založení 1931.

16

klarinetistou Casals Festival37 Orchestra po dobu sedmi sezón a zúčastnil se Marlboro Festivalu, kde spolupracoval s pianistou Rudolfem Serkinem38. Harold Wright byl často hostujícím umělcem na Lincoln Center Chamber, Mostly Mozart festival39 a Chamber Music Concerts v New Yorku. Vystupoval s mnoha smyčcovými kvartety, nejznámnější např. Guarneri Quartet, Vermeer Quartet, Budapest Quartet a Juilliard Quartet. Natočil mnoho nahrávek – Copland sextet, Bruchovy kusy pro klarinet a violu, kvintety Mozarta a Webera, Dvořákovu Serenádu, Stravinského Příběh vojáka, Schubert oktet, nebo Mozartův klarinetový koncert pro klarinet s Boston Symphony Orchestra pod taktovkou Seiji Ozawy40. Harold Wright učil na Bostonské univerzitě, New England Conservatory a Tanglewood Music Center. Mezi jeho žáky patří: Scott Andrews (Saint Louis Symphony Orchestra), Steven Barta (Baltimore Symphony Orchestra), Linda Bartley, David Breeden (San Francisco Symphony Orchestra), Jonathan Cohler (Colorado Philharmonic Orchestra), John Fullam (Buffalo Philharmonic Orchestra), Caroline Hartig, Thomas Hill a William R. Hudgins (Boston Philharmonic Orchestra), John Bruce Yeh (Chicago Symphony Orchestra), Daniel Mckelway (The Cleveland Orchestra). Harold Wright byl také členem Boston Symphony Chamber Music a Boston Wind Octet. Byl jeden z nejvlivnějších amerických klarinetistů dvacátého století. V průběhu své kariéry, která trvala skoro půl století, působil ve více významných orchestrech. Více než dvě desetiletí působil jako první klarinetista Boston Symphony Orchestra. Byl úspěšný sólista, komorní hráč, odehrál mnoho recitálů a nahrál mnoho nahrávek. Společně s nahrávkou Roberta Marcelluse Mozartova klarinetového koncertu, je i jeho provedení označováno za „zlatý standard“. Wrightův zvuk a muzikálnost byla legendární obdobně jako u jeho učitele Ralpha McLana. Wright byl hluboce obdivován muzikanty z Boston Symphony právě díky jeho zvuku. Určité 37

Festival klasické muziky, který se koná každý rok na počest cellisty Pabla Cassalse (1876-1973)

38

Rudolf Serkin (1903-1991) pianista maďarsko-českého původu, věnoval se sólové a komorní hře, za

které získal mnoho oceňění. 39

Letní série koncertů pořádané mimojiné v Lincoln Center v NY, členové festivalu jsou z celého

světa. Rok založení 1966. 40

Seiji Ozawa (1935) Japonský dirigent působil na pozici ředitele Boston Symphony Orchestra

17

podobnosti můžeme spatřit možná kvůli tomu, že mu jeho učitel daroval hubičku značky Chedeville. (D.Bonade) Harold Wright používal styl hraní tzv. doublelip stejně jako jeho předchůdci Gaston Hamelin a Ralph McLane. Stal se pro mnoho klarinetistů vzorem díky jeho zvuku a kontrolou nástroje v těch nejslabších dynamikách. Díky nahrávkám s Boston Symphony Orchestra, nebo komorními tělesy vydržel jeho vliv další desítky let. Jeho studenti za ním také zanechali nesmazatelnou stopu.

Robert Marcellus (1928-1996) Velice výrazný představitel druhé generace americké klarinetové školy. Narodil se v Omaze, ve státě Nebraska. S muzikou začal ve čtyřech letech hrou na klavír. Klavír za klarinet vyměnil ve svých jedenácti letech a o rok později studoval u Earla Handlona, který dvacet šest let zastával pozici basklarinetisty v Minneapolis Symphony Orchestra. V roce 1944, v průběhu druhé světové války se jeho rodina přestěhovala do Washington DC. Tím získal skvělou možnost studovat u svého předchůdce v Cleveland Orchestra, Daniela Bonadeho. V roce 1945 byl Robert Marcellus pozván na pozici druhého klarinetisty v National Symphony Orchestra. V letech 1946-1949 v návaznosti na svou vojenskou službu, hrál v Air Force Band ve Washingtonu. Roku 1949 se vrátil na své předchozí místo, kde zůstal tři roky a v roce 1950 zde získal pozici prvního klarinetisty. V roce 1953 byl osloven Georgem Szellem41, a začíná působit místo Bernarda Portnoye42 v Cleveland Orchestra. Robert Marcellus hrál v tomto orchestru první klarinet dvacet let, od roku 1953-1973. Spolupracoval se špičkovými dirigenty jako je George Szell, Pierre Boulez nebo Lorin Maazel. Během hraní v Cleveland Orchestra, Robert Marcellus vyučoval na Cleveland instute of Music, the Blossom Festival School a také se stal aktivním dirigentem. Jeho 41

George Szell (1897-1970) Dirigent maďarského původu, od roku 1946 do roku 1970 působil

v Cleveland Orchestra. 42

Bernard Portnoy (1914-2006) Americký klarinetista ukrajinského původu, v letech 1940-1943

působil ve Philadelphia Orchestra

18

kariéru dirigování započal v Cleveland University Circle Orchestra and Ensembles roku 1959. Pokračoval na pozici hudebního ředitele a dirigenta v Cleveland Philharmonic, Northwestern University Symphony Orchestra and Chamber Ensemble, Scotia Chamber Players, Interlochen Arts Academy Symphony Orchestra a další. V roce 1973 mu bylo doktory doporučeno odstoupit ze zdravotních důvodů z pozice prvního hráče v orchestru. I přes absolvovanou operaci Robert Marcellus roku 1984 přisel o zrak. Robert Marcellus odešel z Cleveland Orchestra, ale začal vyučovat na hudební fakultě Northwestern University, kde působil jako profesor klarinetu od roku 1974 až do jeho odchodu do penze roku 1994. Byl také hudebním ředitelem této univerzity po dobu šest let. Na stejné univerzitě také založil slavnou týdenní letní Masterclass. Mezi jeho nejvýznamnější studenty patří: William Rappaport, Raphael Sanders, Dan Gilbert, Steven Cohen, David Shifrin, Gregory Smith, Fred Ormand, Richard Stoltzman a Lee Morgan.

David Weber (1913-2006) Významný

klarinetista

a

pedagog,

který

byl

považován

za

jednoho

z nejvýznamnějších nositelů americké klarinetové školy. Narodil se ve Vilniusu, v Litvě a v roce 1921 se přestěhoval se svou rodinou do Detroitu, Michiganu v USA. Na klarinet začal hrát ve svých jedenácti letech, jeho učitelé byli Roy Schmidt a Alberto Luconi – sóloklarinetisté Detroit Symphony. V roce 1930 se Weber přestěhoval do New Yorku, kde studoval u Simeona Bellisona a Daniela Bonadeho. Také navštěvoval soukromé lekce u Gastona Hamelina a Ralpha McLana. V roce 1938 byl David Weber klarinetistou CBS, kde působil do roku 1940. Téhož roku získal pozici sóloklarinetisty v Metropolitan Opera Orchestra, kde působil do roku 1943. Ve stejném roce byl jmenován na pozici zástupce prvního klarinetisty New York Philharmonic, kde působil do roku 1944. V letech 1960-1986 hrál první klarinet v New York City Ballet. David Weber působil jako klarinetový pedagog na Columbia University a Juilliard School of Music. Mezi jeho nejvýznamnější studenty patří: Alan Bartel, Daniel Gilbert, Benny Goodman, Brian Hysong, Gregory Raden a další.

19

Mitchell Lurie (1922-2008) Proslulý klarinetista a pedagog, který vynikal svým krásným tónem, zpěvným frázováním a rafinovanou muzikálností. Narodil se v Brooklynu, poté se s rodinou přestěhoval do Los Angeles, kde také vystudoval. Mitchell Lurie začal hrát na klarinet v deseti letech a o šest let později hrál jako sólista Mozartův klarinetový koncert za doprovodu Los Angeles Philharmonic Orchestra pod taktovkou slavného dirigenta Otto Klemperera. Působil jako první klarinetista v orchestrech Pittsburgh Symphony a Chicago Symphony. Pro jeho všestranné schopnosti byl Mitchell Lurie jedním z nejvyhledávanějších klarinetistů v Hollywoodu. Psali pro něj významní hollywoodští skladatelé (Dimitri Tiomkin, Maurice Jarre, André Previn a Elmer Bernstein). Americký skladatel Robert Muczynski zkomponoval pro Lurieho skladbu Time Pieces. Kromě klasické i komorní hudby vynikal Mitchell Lurie i v hudbě filmové. Obzvlášť proslulá jsou jeho sóla ve skladbách pro filmy Doktor Živágo nebo Marry Poppins. Slavný španělský violoncellista a dirigent Pablo Casals zval Mitchella Lurieho pravidelně na svůj festival a označil ho za „ideálního klarinetistu“. Mitchell Lurie byl součástí premiéry (na západním pobřeží) Coplandova klarinetového koncertu, který skladatel sám dirigoval. Jako první američan také Mitchell Lurie uvedl Boulezovy Domény. Natočil velké množství hudebních nahrávek, z nichž nejcennější je Brahmsův a Mozartův klarinetový kvintet. Tato nahrávka vznikla, když bylo Mitchellu Luriemu již sedmdesát let, přesto bývá kritiky nejvíce oceňována. Mitchell Lurie vyučoval na Univeristy of South California a University of CaliforniaLos Angeles. Jeho nejvýznamnější studenti jsou: Burt Hara, Yehuda Gilad, David Shifrin, Gregory Smith, Häkan Rosengren, Michele Zukovsky. V roce 2001 popsal v mezinárodním klarinetovém časopise hru Mitchella Lurieho samotný Leonard Bernstein a napsal o něm, že je to jeden z největších klarinetistů a umělců, které kdy poznal. Mitchell Lurie se intenzivně zajímal o stavbu klarinetu a výrobu klarinetových plátků a sám také založil úspěšnou firmu, která nese jeho jméno.

20

Stanley Drucker (narozen 1929) Narodil se v Brooklynu v New Yorku. Na klarinet začal hrát v deseti letech pod vedením Arthura Smalla. Soukromé lekce mu poskytoval Leon Rusianoff a Bernard Portnoy. Stanley Drucker navštěvoval High School of Music and Art v Lincoln Center a od patnácti let studoval rok na prestižním Curtis Institute of Music ve Filadelfii. První jeho „angažmá“ získal již v šestnácti letech, působil jako první klarinetista

v Indianapolis

Symphony Orchestra,

o

rok

později

v Buffalo

Philharmonic Orchestra. Od roku 1948 působil jako zástupce prvního klarinetisty s povinností Es klarinetu v New York Philharmonic Orchestra a v roce 1960 byl jmenován jeho hlavním sóloklarinetistou. Stanley Drucker v tomto slavném orchestru strávil celou svoji kariéru a absolvoval za jeho doprovodu téměř dvě stě sólových vystoupení. NY Philharmonic Orchestra odhaduje počet jeho koncertů na 10.200, což by bylo 70% z celkového počtu jejich koncertů od roku 1842. V lednu 2008 oznámil Stanley Drucker odchod z New York Philharmonic Orchestra a od roku 2009 je zapsán v Guinessově knize rekordů za nejdelší kariéru klarinetisty v orchestru (62 let, 7 měsíců a jeden den). Ve stejném roce se konal koncert v Carnegie Hall, kde Stanley Drucker vystoupil jako sólista s New York Philharmonic Orchestra v Coplandově klarinetovém koncertu, jako rozloučení s tímto orchestrem. Stanley Drucker byl za svoje hudební nahrávky dvakrát nominován na cenu Grammy Award. Nejprve v roce 1982 za Corigliano Clarinet Concerto, poté roku 1992 za Copland Clarinet Concerto (se kterým vystoupil za svoji kariéru více než šedesátkrát). Zajímavostí je, že slavný Coplandův klarinetový koncert hráli jako sólisté s Newyorskými filharmoniky v celé historii orchestru pouze dva klarinetisté. První byl Benny Goodman a druhý právě Stanley Drucker.

21

Donald Montanaro (narozen 1933) Významný zástupce americké klarinetové školy. Narodil se ve Filadelfii, absolvent Curtis Institute of Music. Jeho klarinetoví učitelé byli Joseph Gigliotii, Jules Serpentini a Anthony Gigliotti. V letech 1954-1957 působil v New Orleans Philharmonic Orchestra a později v Ballet Russe Orchestra. V roce 1957 získal pozici zástupce prvního klarinetisty s povinností Es klarinetu ve Philadelphia Orchestra, kde působil až do roku 2005. Donald Montanaro absolvoval mnoho turné po Evropě a dálném východě jako sólista, nebo člen komorních souborů. Pravidelně byl součástí mnoha festivalů komorní hudby, např. Marlboro Festivals a Casal Festivals. Je jedním ze zakladatelů Philadelphia Chamber Ensemble a od jeho založení roku 1977 byl také v pozici ředitele. Natočil velké množství nahrávek komorní hudby, které vydalo Boston Records. Od roku 1980 působil Donald Montanaro jako pedagog na Curtis Institut of Music, kde vyučuje klarinet a komorní hudbu. Jeho studenti obsazují pozice v mnoha symfonických orchestrech, včetně jeho nástupce (Samuel Caviezel) ve Philadelphia Orchestra. Mezi jeho studenty patří: Burt Hara, Anthony McGill, David Neuman, Gregory Raden a další. Velice známé jsou i jeho Masterclass, které poskytuje po celém světě. Donald Montanaro kromě hraní a učení spolupracuje s firmou Buffet Crampon, které pomáhá s vývojem klarinetového příslušenství a kde je zapsán jako umělec USA.

Larry Combs (narozen 1939) Jeden z nejznámnějších amerických klarinetistů dvacátého století. Na klarinet začal hrát v jedenácti letech, jeho učitelem byl Stanley Hasty. Své vzdělání rozšířil u Leona Russianoffa na Eastman School of Music v New Yorku. Jako teenager hrál na klarinet i na saxofon širokou škálu hudebních žánrů. Se svým spolužákem založil The Jazz Brothers, kde rozvíjel své jazzové schopnosti. Už v šestnácti letech hrál Larry Combs ve West Virginia Symphony Orchestra na pozici prvního klarinetisty. Mezi další jeho působiště patří New Orleans Orchestra, Satna Fe Opera Orchestra a Montreal Symphony Orchestra. V roce 1974 získal 22

pozici v Chicago Symphony Orchestra, nejprve jako zástupce prvního klarinetisty s povinností Es klarinetu a v roce 1978 byl jmenován jako hlavní sóloklarinetista. V roce 2008 odešel Larry Combs z Chicago Symphony Orchestra (CSO) a nastoupil na DePaul University v Chicagu, kde působí jako hlavní klarinetový profesor. S jeho manželkou Gail Williams, hornistkou CSO a dalšími kolegy založili komorní orchestr Chicago Chamber Musicians. Tento ansámbl se skládal ze čtrnácti lidí, kteří se podle repertoáru formovali a vytvářeli tak univerzální program. Jako hosté s nimi vystoupili např. Daniel Barenboim, Christoph Eschenbach nebo Yo-Yo Ma. Od osmdesátých let Larry Combs spolupracoval s klarinetovou firmou Le Blanc. Podílel se na vývoji modelu klarinetu Opus 2 a také na vývoji hubiček této firmy. Larry Combs je držitel dvou cen Grammy Award za nejlepší výkon v komorní hudbě, první za provedení Mozartových kvintetů, druhou za nahrávku dueta pro fagot a klarinet od Richarda Strausse. Jeho lásku k jazzu potvrdil založením Larry Combs-Novak sexteta, se kterým často v Chicagu vystupoval. Vydal také album s Eddiem Danielsem – Crossing the Line (1990).

Richard Stoltzman (narozen 1942) Světoznámý americký klarinetista, který se narodil v Omaze, ve státě Nebraska. Po jeho narození se rodina přestěhovala do San Franciska. Richard Stoltzman začal studovat hru na klarinet ve věku osmi let u Howarda Thompsona. Jazzový klarinet u Williama Gaspara a Jimmy Wilbera. V roce 1964 studoval na Ohio State University pod vedením Donalda McGinnise a Roberta Tituse. Pokračoval na Yale School of Music u profesora Keitha Wilsona. V roce 1970 nastoupil na Columbia University, kde studoval u Kalmena Oppermana, pedagoga slavného Bennyho Goodmana. Richard Stoltzman byl Benny Goodmanem velice ovlivněn. Stoltzman je proslulý pro svou všestrannost a interpretaci nejen klasické hudby. Jako sóloklarinetista vystupoval Richard Stoltzman s mnoha slavnými orchestry (více než sto) na mezinárodních jazzových festivalech. Spolupracoval také s umělci jako Gary Burton, Chick Corea, Judy Collins, Keith Jarrett, Wayne Shorter a další. Richard Stoltzman je známý svým double lip nátiskem (přehnuté oba rty) a vkusným vibratem. Za nahrávku klarinetových trií Johanesa Brahmse, Ludwiga van 23

Beethovena a Wolfganga Amadea Mozarta uskutečněnou společně s violoncellistou Yo-Yo Ma a klavíristou Emanuelem Axem získal ocenění Grammy Award. V roce 1986 se Richard Stoltzman stal prvním hráčem na dechový nástroj, který obdržel prestižní Avery Fisher Prize43.

Yehuda Gilad (narozen 1952) Významný klarinetista, který působí jako pedagog na University of South California a také na Thornton School of Music. Je jedním z nejvyhledávanějších pedagogů na celém světě. Vyniká svou vlastní metodikou výuky klarinetu, ve které přistupuje ke každému studentovi individuálně podle potřeb. Zajímavá je absence klarinetové ukázky v průběhu lekcí, místo hraní často používá pomůcky („pingpongové míčky, brčko“aj.) díky kterým si student uvědomí svůj problém a zcela ho eliminuje. Pomocí metod a cvičení (často bez klarinetu) propojuje senzomotorické a kognitivní procesy u každého studenta. Yehuda Gilad je vynikající pedagog, absolventi jeho třídy zastávají pozice sóloklarinetistů v nejvýznamnějších orchestrech a často se stávají laureáty nejprestižnějších mezinárodních soutěží. Jeho bývalí studenti působí v současné době např. v New York Philharmonic Orchestra, Cincinnati Symphony Orchestra, Minnesota Symphony Orchestra, Cleveland Symphony Orchestra, Stockholm Philharmonic Orchestra či v proslulém Concertgebouw Symphony Orchestra. Yehuda Gilad zastává pozici klarinetového profesora také na Colburn School of the Performing Arts v Los Angeles a je pravidelně zván na Masterclass po celém světě. Založil Yoav Chamber Ensemble s nímž několikrát vystoupil v Carnegie Hall v New Yorku a dechový ansámbl Colburn Woodwind Chamber Players, se kterým mnohokrát absolvoval koncertní turné po celé Evropě a Asii. Yehuda Gilad je mimojiné úspěšným dirigentem a hudebním ředitelem Colonial Symphony Orchestra v New Jersey. Toto hudební těleso obdrželo sedm let v řadě 43

Ocenění pro americké hudebníky za vynikající výsledky v oblasti vážné hudby. Založena v roce

1974

24

grant NEA44 a je díky jeho zásluhám označováno za jedno z nejprogresivnějších v USA. Yehuda Gilad byl a je hostem všech významných orchestrů po celém světě. V roce 1987 se stal prvním izraelským dirigentem, který pravidelně působil v Číně a získal angažmá v Pekingu i v Šanghaji. Působí na funkci hudebního ředitele v symfonických orchestrech v Santa Fe, Los Angeles a v Santa Monice. Yehuda Gilad studoval u znamenitých profesorů, mezi nimi Mitchell Lurie, Giora Feidman, Yona Ettlinger45. Své dirigentské znalosti prohloubil u umělců, Daniel Lewis46, Herbert Zipper47, Sergiu Celibidache a Leonard Bernstein. Za svůj hudební přínos získal Yehuda Gilad mnoho ocenění. Pedagog roku od Coolburn School, stipendia Izraelsko-Americké kulturní nadace a čestná medaile propůjčena Bílým domem.

Ricardo Morales (narozen 1972) Ricardo Morales je brán za jednoho z nejvýznamnějších amerických klarinetistů současnosti. Narodil se ve městě San Juan v Puerto Ricu, kde začal hrát na klarinet v jedenácti letech. Již o sedm let později získal pozici prvního klarinetisty ve Florida Symphony Orchestra. Současně s hraním v orchestru vystudoval s vyznamenáním Conservatory of Music v Cincinati a Indiana University v Bloomingtnu, kde získal Master Artist Diploma. Soukromě navštěvoval lekce Antonyho Ciccarelliho. V letech 1993-2002 působil Ricardo Morales v Metropolitan Opera Orchestra a několikrát s ním vystoupil jako sólista pod taktovkou dirigenta Jamese Levina v Carnegie Hall. Od roku 2003 je na pozici sóloklarinetisty v Philadelphia Orchestra. Jako hostující klarinetista účinkoval s Chicago Symphony Orchestra, New York Philharmonic Orchestra a na pozvání Sir Simonna Rattla i Berlin Philharmonic 44

Nezávislá agentura USA, která nabízí podporu a financování projektů v oblasti umělecké

dokonalosti. Rok založení 1965. 45

Yona Ettlinger (1924-1981) Klarinetista německého původu, který emigroval do Izraele. Působil

jako pedagog Izraeli, Francii a Anglii. 46

Daniel Lewis (1925) Americký dirigent a profesor. Působil na University of Southern California

47

Herbert Zipper (1904-1977) Skladatel a dirigent rakouského původu. Působil na pozici ředitele USC

25

Orchestra. Zúčastnil se Saito Kinen Festivalu v Japonsku, kde hrál první klarinet pod taktovkou Seiji Ozawy. Jako sólista vystoupil s mnoha světovými orchestry, např. Metropolitan Opera Orchestra, Chicago Symphony, Cincinnati Symphony, Indianapolis Symphony, Seoul Philharmonic, Les Violons du Roi, Flemish Radio Symphony, North Carolina Symphony, Puerto Rico Symphony, Florida Symphony a Columbus Symphony. Jako komorní hráč účinkoval na Santa Fe Chamber Music Festival, Philadelphia Chamber Music Society, Saratoga Chamber Music Festival, nebo na MET Chamber Ensemble v Carnegie Hall. Spolupracoval s mnoha prestižními hudebními tělesy, mezi nimi Juilliard Quartet, Pacifica Quartet, Miró Quartet, Leipzig Quartet. Dále spolupracoval s umělci jako Christoph Eschenbach, André Watts, Emmanuel Ax, Jean-Yves Thibaudet, Gil Shaham a Kathleen Battle. Jeho nahrávka s Pacifica Quartet byla nominována na Latin Grammy Award. Ricardo Morales získal řadu ocenění jako např. hlavní cenu na Seventeen Magazine National Concerto Competition, první cenu na national Arts Recognition and Talent Search a také byl jmenován na Presidential Scholar in the Arts prezidentem Georgem Bushem. Ricardo Morales pedagogicky působí na Juilliard School of Music, Temple University a Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Ricardo Morales nahrává pro vydavatelství Universal, Sony Music a Boston Records. Spolupracuje na výrobě klarinetů a klarinetového příslušenství s kanadskou firmou Backun. Výsledkem jejich spolupráce je řada klarinetů, klarinetových soudků a korpusů, nebo hubiček MoBa (Morales-Backun), na které sám hraje.

26

3 Charles Neidich – umělec

3.1 Životopis Charles Neidich patří do generace klarinetových virtuosů s pozoruhodně přirozeně zvládnutou technikou hry na klarinet. Tato dovednost vychází podstatně z jeho rodinného zázemí. Tím, že jeho rodiče byly profesionální hudebníci, byl Neidich neustále obklopen hudbou a měl též výhodu v otci, který ho vedl k hudbě už od raných let. Dále měl možnost studovat na Yale University v New Havenu a na Moskevské konzervatoři. Jeho talent mu zaručil účast a vítězství na mezinárodních soutěžích a dobrý začátek jeho výjimečné sólové dráze. Charles se narodil 26. srpna v New York city manželům Irvingovi a Litse Neidichovým. Jeho matka, řeckého původu, byla klavíristkou a učitelkou. Jeho otec, jehož rodiče pocházeli z Běloruska, měl příležitost studovat hru na klarinet u vynikajícího Daniela Bonadeho. Když bylo Charlesovi sedm let, začal ho otec učit hrát na klarinet. V průběhu jeho dospívání mu oba rodiče připomínali: „hudba je dřina, snaž se prorazit v něčem jiném“. Mladý Neidich se zajímal o ostatní obory, ale nepochyboval o tom, že jednou bude klarinetistou jako jeho otec. Řídil se radou jeho rodičů a nastoupil na Yale University v roce 1971 v oboru Antropologie. Po čtyřech letech pak úspěšně promoval s vyznamenáním v tomto oboru. V průběhu trvání studia Charles poctivě studoval klarinet u Leona Russianoffa. Zároveň se zdokonaloval v komorní hře pod vedením klarinetisty Keitha Wilsona a violoncelisty z jižní Afriky, Alda Parisota. Antropologie vzbudila zájem u Neidicha v etnomuzikologii a uvažoval o tom, že po ukončení studia na Yale University pojede studovat folklórní muziku do Jugoslávie. Tento plán byl však zmařen získáním Fullbrightova stipendia48 s odjezdem do Sovětského svazu. Mezi lety 1975 a 1978 byl studentem postgraduálního studia na Moskevské Konzervatoři u Borise Dikova, který též vyučoval pedagogiku a řídil 48

Přestižní stipendium pro studenty, vědce, umělce apod. založeno v roce 1946 americkým senátorem

J. Williamem Fullbrightem.

27

dechové soubory. Charles Neidich hrál v Moskevském komorním orchestru pod vedením Lva Michailova49 a Vladimíra Sokolova50. Svůj pobyt v Sovětském svazu poté ukončil a vrátil se zpět do Spojených států společně s novomanželkou Elenou Ivavinou, velmi talentovanou klavíristkou. Charles se začal soustředit na sólová vystoupení a soutěže. V roce 1973 zvítězil a obdržel první cenu v soutěži Young Artists Competition v jižním Connecticutu. Poté o rok později na Yale University obdržel stipendium a cenu „Selden Price“ za vynikající výsledky. Následovala druhá cena na Geneva international competition for musical performer (1979) a Lawrence Korwi Travel grant (1982). Na mezinárodní hudební soutěži v Mnichově (ARD) v roce 1982 získal druhou cenu společně s francouzským klarinetistou Philipem Cuperem (první cena nebyla udělena). Nejdůležitější však bylo vítězství na Walter W. Naumburg competition v roce 1985, nejprestižnější soutěži v USA, která vítězi umožnila provést dva sólové recitály v Alice Tully Hall51 v New Yorku. Na první jeho recitál zvolil skladby - Sonáta Es dur od Johanesse Brahmse, tři romance od Roberta Schumanna, Kokaieho čtyři maďarské tance, Moonflowers baby od Meyera Kupfermana „In Freundschaft“ od Karlheinze Stockhausena. Meyer Kupferman, kterého Neidich znal již nějaký čas, zkomponoval tři kusy pro Neidicha a houslistu Williama Schumana, duet pro housle a klarinet „Awake now wintry Earth“. Charlesův Newyorkský debut se konal v Carnegie Hall devátého ledna 1974 ještě během studia na Yale University. V letech 1983 a 1985 sólově vystupoval v Japonsku, sponzorován firmou Buffet Crampon. V roce 1984 úspěšně provedl koncert pro klarinet Jeana Francaixe v západním Berlíně za doprovodu Berlínského rozhlasového ochestru pro cyklus Rias52 Debut series. Tímto provedením se stal jedním ze šesti nejlepších sólových hráčů v těchto řadách a v roce 1985 byl pozván k vystoupení třicátého výročí cyklu Rias. Charles Neidich pravidelně účinkuje a spolupracuje jako sólista s nejvýznamnějšími orchestry a hudebními tělesy z celého světa, například se Saint Louis Symphony, 49

Lev Mikhailov (1936-2003) Ruský klarinetista a saxofonista, který učil na Moskevské konzervatoři.

50

Vladimir Sokolov (1936-1999) Ruský klarinetista, který učil na Moskevské konzervatoři.

51

Koncertní sál v budově Juiliard school of Music, otevřen v roce 1969.

52

Rozhlasová stanice se sídlem v západoberlínském obvodu Schoënberg založena vojenskou správou

USA po 2. světové válce. Začala vysílat od roku 1946.

28

Minneapolis Symphony, I Musici di Montreal, Händel/Hayden Society, Royal Philharmonic, Deutsches Symphonie Orchester Berlin, MDR Symphony, Yomuri Symphony, National Symphony of Taiwan a se smyčcovými kvartety Juilliard String Quartet, American String Quartet, Mendelssohn String Quartet, Carmina String Quartet, Colorado String Quartet a Cavani String Quartet. V současné době je členem New York Woodwind Quintet a prestižního Orpheus Chamber Orchestra. Charles Neidich je stále aktivním umělcem a vystupuje po celém světě. Pravidelně je zván na nejvýznamnější hudební festivaly, jako je Marlboro a Sarasota hudební festival, festivaly v Orfordu a Domaines Forget Festival v Kanadě, BBC Proms v Londýně, Festival Consonances a Korsholm Festival ve Finsku, Apeldoorn Festival v Holandsku a nejvýznamnější hudební festivaly v Japonsku a v Číně. Neidich nahrává pro nejvýznamnější hudební vydavatelství, mezi něž patří Sony Classical, Sony Vivarte, Deutsche Grammophon, Hyperion, BMG a jiné. Pro vydavatelství Chandos nahrál ve světové premiéře originální verzi klarinetového koncertu Aarona Coplanda za doprovodu orchestru I Musici di Montreal. Charles Neidich se věnuje také dirigování. Pod jeho taktovkou vedl například Avanti Chamber Orchestra, Tapiola Sinfonietta v Helsinkách, Getteborg Festival Orchestra ve Švédsku, San Diego Symphony Orchestra a další. Charles Neidich byl jedním z prvních sólistů na dechový nástroj, který si podle své fantazie inovoval kadence a zdobení v klasicistickém repertoáru. Neidich je také „nadšencem“ soudobé klasické moderní hudby a premiéroval klarinetové skladby autorů, jako jsou Milton Babbitt, Elliott Carter, Edison Denisov, Helmut Lachenmann, William Schuman, Ralph Shapey, Joan Tower, Katia Tchemberdji, Vasilij Lobanov a další. Výrazně vyniknul interpretací náročného Corigilanova koncertu, se kterým účinkoval po celé USA. Jedním z nejdůležitějších aspektů jeho hry je technika tzv. nekonečného dechu, neboli cirkulovaného dýchání. Používá ho ve všech skladbách a zjišťuje, že ho uklidňuje fakt, kdy nemá obavy z nedostatku dechu na konci fráze. První impulsy získal v době studií u svého otce v šestnácti letech. Dva hobojisté, kteří ho s touto technikou seznámili a uvedli ji metodou nepřetržitého foukání brčkem do sklenice vody bez přerušení dechu. Neidich tento proces dovedl k dokonalosti na klarinetu.

29

Charles Neidich vlastnil sadu klarinetů Buffet Crampon S1 a poté model R13. Používal basetový klarinet a basetový roh firmy Le Blanc. V dnešní době ale plně spolupracuje a hraje na nástroje od firmy Schwenk und Seggelke.

3.2 Hraní na historické nástroje a spolupráce s firmou Schwenk & Seggelke Dalo by se říci, že klarinetista Charles Neidich přípomíná v jistém směru archeologa sbírající artefakty a staré předměty. Neidich věnoval většinu své kariéry hledání a zkoumání historických nástrojů. Snaží se získavat cenné informace, které mu umožní historické nástroje lépe pochopit a dokonce některé z nich znovu zrekonstruovat. Charles Neidich je fascinován autentickým provedením starších kompozic a myslí si, že nejvhodnějšího napodobení skladatelova záměru lze dosáhnout použitím dobových nástrojů. Charles Neidich říká, že když hraje starou hudbu na dobové nástroje, cítí, jako by objevil něco zbrusu nového. „Hraní na dobové nástroje mi poskytuje informace nejen o tom, jak skladatelé nástroje využívali, ale také lze přijít na správný způsob frázování, protože staré nástroje vás určitým způsobem vedou,“ vysvětluje. „Je nádherné si uvědomit, že skladatelé jako Mozart, a ten byl pravděpodobně nejpokročilejší ve znalosti nástrojů, věděl o každé notě, když psal koncert pro basetový klarinet. Přesně věděl, které noty musí zvýraznit a které budou naopak zastíněny jinými nástroji. Také musíme brát v úvahu určité technické nedokonalosti historických nástrojů, kvůli kterým byly některé noty méně slyšitelné apod. Tohle vše si W.A.Mozart uvědomoval při kompozici posledního díla a také to nás může velice ovlivnit z hlediska výrazu a interpretace“53 Při Mozartově posledním díle, ještě chvíli zůstaneme. Koncert pro basetový klarinet a orchestr KV622 A-Dur měl premiéru v roce 1791 a Mozart ho zkomponoval pro svého dobrého přítele, klarinetistu Antona Stadlera. V roce 2014 vydalo Bremen Radio Hall Records nahrávku s názvem Mozart 1791, na které Charles Neidich hraje na velice zajímavý nástroj. Charles Neidich vysvětluje: „Je to nástroj, o jeho existenci jsme nikdy nepochybovali, ale nevěděli jsme, jak ve skutečnosti vypadal.

30

Přibližně před patnácti lety byla v Rize v Lotyšsku nalezena kresba tohoto nástroje na programu koncertu Antona Stadlera“. Dále popisuje nástroj: „Vypadá to v jistém smyslu jako velká dýmka,“ pokračuje. „Určitě musím zmínit kvality a zajímavosti tohoto nástroje. Především velice neobvyklý ozvučník, který umožňuje kulatý až temný zvuk v nízkém registru. Na kresbě Stadlerova nástroje je poněkud zvláštní, že korpus nesměřuje ven, jako například u saxofonu nebo basklarinetu, ale dovnitř. Když byla kresba poprvé zveřejněna, lidé si mysleli, že je tato pozice nesprávná a dále tomuto náčrtu nevěnovali pozornost. Poté co jsem si nechal sestrojit repliku tohoto nástroje, měl jsem díky otočnému ozvučníku možnost vyzkoušet obě varianty. Pokud ozvučník směřoval ven, nástroj nebyl zcela v rovnováze, při opačném směru korpusu byl nástroj velice stabilní. Další výhoda ozvučníku směrem dovnitř je bez pochyby možnost opření nástroje o nohy při hře v sedě. Díky této neobvyklé konstrukci nedojde k žádné změně ve zvuku, proto se domnívám, že Anton Stadler hrál přesně tímto způsobem. Z předchozích informací a mých osobních zkušeností můžeme tvrdit, že kresba je pravdivá.“ „Klarinetový koncert je poslední kompletní dílo, které Mozart napsal. Je to pozoruhodná skladba. Používá klarinet, nebo bych měl říct basetový klarinet, způsobem jako nikdo předtím. Mnohem složitějším a virtuózním způsobem. Jedná se také o první Mozartovo dílo, kde můžeme zaznamenat melodii v nízkém registru.“ Schwenk & Seggelke Německá firma, která se specializuje na výrobu všech druhů klarinetů (od barokního až po moderní basetový). Její zakladatel je Werner Schwenk (specialista na stavbu dřevěných dechových nástrojů) a Jochen Seggelke (klarinetista a klarinetový nástrojař), kteří po dvouleté spolupráci zřizují oficiální firmu Schwenk und Seggelke se sídlem v Tübingenu v Německu. Jejich ideálem je uplatnění vlastních metod postupu při ruční výrobě klarinetu, která splňují požadavky jejich zákazníků. V roce 1999 se firma přestěhovala do prostorů bývalé továrny v Bambergu, z důvodu obrovského zájmu o jejich nové nástroje. V současné době firma zaměstnává devět zaměstnanců, kteří spolupracují s mnoha nezávislými specialisty ve svém řemesle.

53

Citováno z interview s Charlesem Neidichem pro Play with a Pro, které vedl Adam Simonsen

31

Jako jediný výrobce klarinetů na světě nabízí firma Schwenk und Seggelke plně funkční kopie historických klarinetů 18. a 19. století. Při jejich konstrukci, zachovávají parametry dobových nástrojů. Všechny nástroje jsou vyráběny individuálně a ve finální fázi výroby dokončovány podle přání jednotlivých zákazníků. Firma Schwenk und Seggelke spolupracuje s významnými klarinetisty, např. Shirley Brill, Caroline Hartig, Harri Mäki aj. Klíčová je také spolupráce pro Charlese Neidicha. Díky této společnosti získal možnost realizovat své představy ohledně historických nástrojů. Firma Schwenk und Seggelke mu poskytla mnoho druhů klarinetů, včetně moderního A klarinetu, B klarinetu a moderního basetového klarinetu, na který nahrál CD Mozart 1791. Dalším nástrojem, který pro něj exkluzivně firma zkonstruovala, je replika klarinetu z roku 1920. Podobný takový vlastnil Richard Mühlfeld, pro kterého J. Brahms zkomponoval své dvě sonáty. Charles Neidich nástroj popisuje takto: „Jedná se o nejbližsí nástroj z klarinetové rodiny, který nám umožní zamyslet se znovu, čím byl J. Brahms inspirován a co vlastně slyšel.“ Pokračuje: „Dvě věci bych rád zmínil, Richard Mühlfeld, byl proslulý svým vibratem. Hrát Brahmse v dnešní době tímto způsobem se může zdát neobvyklé. Po mé vlastní zkušenosti jsem zjistil, že tyto nástroje k tomu velice inklinují. Mohlo by to být způsobeno jejich stavbou - typem vrtání (které je mnohem širší, než u moderních nástrojů), nebo volba materiálu, kterým je zimostráz. Také velice široké tónové otvory, které se podepsaly na určité nestabilitě ve zvuku a směřují až k vibratu.“ „Druhá a velice podstatná věc je, že tyto nástroje nejsou tmavé, kulaté ve zvuku, jak si mnoho lidí v dnešní době myslí a také tímto způsobem sonáty interpretují. Provedl jsem takový výzkum hledáním správné kombinace. Vyzkoušel jsem různé druhy plátků a hubiček, hledal jsem, co k sobě pasuje nejlépe. Obzvláště těžké je se vyvarovat modernímu zvuku, či minulým představám týkající se Brahmsových sonát. Mühlfeldův nástroj disponuje fantastickou rezonancí, díky které je barevnější, než moderní nástroje. Také zvuk ve spodním registru je krásně čistý a srozumitelný. Díky předchozím faktům můžeme dospět k závěru, jak sonáty J. Brahmse správně interpretovat. A já jsem vděčný mému dobrému příteli Jochemu Seggelkemu, že mi tuhle příležitost umožnil.“ 32

4 Charles Neidich – pedagog

Charles Neidich je emeritním profesorem na Juilliard School, Queens College of the City University of New York, the Manhattan School a the Mannes College of Music v New Yorku. Byl také hostujícím profesorem na Sibelius Academy v Helsinkách, na Yale School of Music a Michigane State University. Pro své výjimečné kvality a pedagogické postupy, je zván pravidelně na Masterclass po celém světě a patří k nejžádanějším klarinetovým pedagogům. Používá metody, které si osvojil a dovedl k dokonalosti. Jedná se o metodu „Old is New“ (staré je nové), zde vysvětluje jak hrát klasické koncerty na repliky originálních nástrojů z doby klasicismu a romantismu. Další metodou je „Craft and Drama“ (síla a drama), kdy názorně vysvětluje vnitřní hudební spory, které probíhají ve skladbách romantismu (například Johannesa Brahmse nebo Roberta Schumanna). Neidich je specialistou také na soudobou hudbu a kromě těchto metod dokáže své studenty výborně naučit obtížné moderní skladby, které jsou napsané pro sólový klarinet. Mezi jeho žáky patří: Igor Begelman, Mate Bekavac, Jonathan Cohler, Richard Faria, Alexander Fiterstein, Cathryn Gross, Alexey Gorokholinsky, Ted Gurch, Caroline Hartig, Pamela Helton, Sharon Kam, Alan Kay, Kari Kriikku, Keith Lemmons, Michael Lowenstern, Harri Mäki, Eric Mandat, Andrew Simon, Adam Simonsen, Marina Sturm, Jörg Widmann, Stephen Williamson, Garick Zoeter a další. Charles Neidich byl vyznamenán cenou Williama Schumana a cenou Juilliard School za jeho přínos umění a hudbě. Společně se svou manželkou Ayako Oshima (také klarinetistka), publikoval knihu „Training Book for Clarinet“ o základech hry na klarinet pro japonského vydavatele TOA Ongaku inc.

33

4.1 Nejvýznamnější žáci Charlese Neidicha:

Mate Bekavac (narozen 1977) Mate Bekavac je považován hudební veřejností za jednoho z nejvýznamnějších klarinetistů své generace. Virtuóz, který se nebojí hudebně vyjádřit a není zkažený aktuálními módními trendy v hudebním průmyslu. Zasvěcený muzikant, který vyniká zvládnutím německého i francouzského systému. Stal se pravděpodobně jediným klarinetistou, jenž dosáhl naprosté dokonalosti v obou systémech, a to vždy ve prospěch hudebního výrazu a autentického projevu. Jeho repertoár sahá od úprav barokní hudby, klasicismu a romantismu, přes soudobý klarinetový repertoár, až k jazzu či klezmeru. Mate Bekavac získal mezinárodní uznání svou obdivuhodnou úpravou a živým provedením Carmen Fantasy od Pabla de Sarasate. Narodil se v Lublani ve Slovinsku, kde také získal své první hudební vzdělání. Pokračoval ve studiu na Universität für Musik und Darstellende Kunst v Grazu s Bellou Kovacsem, a poté získal titul magistra na Universität Mozarteum v Salzburgu. V rámci profesionálních studijních programů studoval také na Juilliard School of Music v New Yorku s Charlesem Neidichem a na Conservatoire national supérieur de musique et de dance v Paříži s Michelem Arrignonem. Získal řadu ocenění, např. Mozarteum 1992, cenu Eurovize poroty ve Varšavě 1994, Grand Prix soutěže Yamaha ve Vídni a ve stejném roce vyhrál soutěž v Lisabonu. V roce 1995 vyhrál soutěž v Seville a v roce 1997 v Bělehradě. Také je finalistou YCA (Young Concert Artist) soutěže v New Yorku 1996. Účinkoval jako sólista s komorními orchestry Franz Liszt, Camerata Israel, Orchester der Oper Frankfurt, Symphonie Orchester Basel, se sólisty filharmonie Salzburgu, Mnichova, Moskvy a se všemi slovinskými orchestry. Jeho velkou součástí klarinetové kariéry je komorní hudba, působil s umělci jako například Gidon Kremer, Jurij Bashmet, Lyn Harrell, Heinz Holliger, Irena Grafenauer, Elena Baskhirova , Khatia Buniatishvili, Patricia Kopachinskaja, Alina Ibragimova, Nicolas Altstaedt, Claudio Bohorques a další. Spolupracoval s dirigenty Mariss Jansons, Bernard Haitink, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Zubin Mehta, Neeme Jaervi, Charles Mackerras, Murray Perahia, Itzhak Perlman. Bývá často hostem na festivalech v Lockenhausenu, Jeruzalémě, Les Museiques v Basileji, 34

Rheingau Musik Festival, Dubrovníku, Lucernu a Mnichově. Jako orchestrální hudebník hrál sólový klarinet v Mahler Chamber Orchestra a Royal Concertgebouw Orchestra.

Sharon Kam (narozena 1971) Sharon Kam je jedna z předních světových sólistů a spolupracuje s renomovanými orchestry ve Spojených státech, Evropě a Japonsku už více než 20 let. Od začátku její kariéry interpretovala především mistrovská díla W.A. Mozarta. V šestnácti letech vystoupila s Mozartovým koncertem pro klarinet a orchestr s Izraelskou filharmonií pod taktovkou Zubina Mehty. Krátce poté provedla Mozartův klarinetový kvintet s Guarneri String Quartet v Carnegie Hall v New Yorku. V rámci dvěstěpadesátého výročí W.A. Mozarta vystoupila v roce 2006 v Národním divadle v Praze s Českou filharmonií. Tento koncert byl vysílán živě ve 33 zemích a je k dispozici na DVD. Ve stejném roce, si splnila svůj dávný sen natočit zmíněné Mozartovy skladby na basetový klarinet. Její vášeň je také komorní hudba, pravidelně spolupracuje s umělci jako Lars Vogt, Christian Tetzlaff, Enrico Pace, Daniel Müller-Schott, Martin Helmchen a Jerusalem Quartet. Sharon Kam je častým hostem na festivalech Schleswig-Holstein, Heimbach, Rheingau, Risør, Cork, Verbier, a Delft, stejně jako Schubertiade Festival. Je také aktivním hráčem soudobé hudby, premiérovala díla Krzysztofa Pendereckého (Clarinet Concerto a Clarinet Quartet), Herberta Williho54 (Clarinet Concerto, na Salzburg festivalu), Ivána Eröda55 a Petera Ruzicky56. Sharon Kam se cítí jako doma v různých hudebních žánrech od klasiky až po moderní hudbu a jazz, což se odráží v její rozmanité diskografii. Dvakrát získala ocenění „Instrumentalist of the Year“. V roce 1998 za nahrávku Weberových koncertů s Gewandhaus Orchestra Leipzig pod taktovkou Kurta Masura a v roce 2006 za její CD s Leipzig Radio Orchestra ve skladbách L. Spohra, C.M. von Webera, G. Rossiniho a F. Mendelssohna. Její deska American Classics (2002) za 54

Herbert Willi (1956) – Nezávislý rakouský skladatel.

55

Iván Eröd (1936) – Klavírista a skladatel maďarsko-rakouského původu.

56

Peter Ruzicka (1948) – Německý skladatel a dirigent.

35

doprovodu London Symphony Orchestra pod taktovkou svého manžela Gregora Buhla, získala „Deutsche Schallplattenkritik Prize“. V letech 2014-2015 Sharon Kam vystoupila na jejím turné s Israel Philharmonic Orchestra se stejným názvem jako její poslední nahrávka - Opera! (2013) Ta obsahuje přepisy operních árií od skladatelů od G. Rossiniho a G. Pucciniho a je kritikou velice uznávána.

Kari Kriikku (narozen 1960) Finský klarinetista, který se specializuje na interpretaci soudobé hudby, ale je proslulý i jako klarinetista standardního klarinetového repertoáru. Jeho hudební nadhled a svěží přístup k výkonu mu zajistil kariéru, která vyvrcholila v červnu roku 2009 kdy Kari Kriikku obdržel prestižní hudební Nordic Council Music Prize.57 Mnoho skladatelů z jeho rodné země komponovalo exkluzivně pro něho, včetně Magnuse Lindberga, jehož Koncert pro klarinet (2002) Kari interpretoval přes čtyřicetkrát - včetně vyprodaného vystoupení na BBC Proms s BBC Symphony pod taktovkou Semyona Bychkova. Na jaře roku 2007 také premiéroval „Puro“ a „Missa“ od Jukka Tiensuu58 se Scottish Chamber Orchestra a Tampere Philharmonic Orchestra pod taktovkou Johna Storgårdse. V srpnu 2008 Kari Kriikku debutoval na newyorském festivalu Mostly Mozart pod vedením Osmo Vänskä. V letech 20092010 vystoupil v New Yorku Lincoln Center jako hostující sólista v komorním festivalu finské hudby, kde uvedl nový kvintet pro klarinet od Jukka Tiensuu. Na jaře roku 2009 Kari Kriikku vydal díky nakladatelství Ondine desku „Bizaare Bazaar“ - zajímavá kompilace skladeb pro klarinet a smyčce ovlivněných hudebními styly z Blízkého východu a klezmeru. Za interpretaci koncertu pro klarinet od M. Lindberga získal vynikající hodnocení kritiky a mnoho ocenění. Jeho hudební nahrávka skladeb pro klarinet od Kimmo Hakola byla oceněna prestižní Finnish Janne Prize. V letech 2009-2010 také Kari Kriikku vystoupil s New York Philharmonic Orchestra v Carnegie Hall pod taktovkou Alana Gilberta. Jako sólista vystoupil s orchestry 57

Prestižní ocenění původně pro skladatele severských zemí (Dánsko, Island, Norsko, Švédsko,

Finsko) od roku 1990 udělována každoročně pro významné umělce. Založení v roce 1965

36

například

Birmingham

Symphony Orchestra,

Helsinki

Philharmonic,

Oslo

Philharmonic, Bergen a Rotterdam Philharmonic. Dále účinkoval za doprovodu Radio Symphony Orchestra WDR Cologne a orchestrem La Scala, Milan. S Royal Stockholm Philharmonic pod taktovkou Sakari Orama provedl koncert Kimmo Hakoly, s BBC Symphony Orchestra a Johnem Storgårds uskutečnil premiéru v Londýně skladby Missa od Jukka Tiensuu. V roce 2014 pro něj korejská skladatelka Unsuk Chin zkomponovala klarinetový koncert, který Kari Kriikku uvedl za doprovodu Gothenberg Orchestra pod taktovkou Kenta Nagana.

Harri Mäki (narozen 1963) Harri Mäki se narodil ve městě Keuruu ve Finsku. Ve svých čtrnácti letech začal hrát na klarinet u Kariho Kriikku. V letech 1985-1987 pokračoval studiem na Conservatoire de Musique de Geneve pod vedením Thomase Friedliho. Poté se vrátil do Finska a navštěvoval soukromé lekce Charlese Neidicha, který v té době vyučoval na Sibelius Academy v Helsinkách. Je jedním ze zakladatelů Tapiola Sinfonietta (založena v roce 1988), kde do dnešní doby působí jako sóloklarinetista. Jako sólista a komorní hráč vystoupil v mnoha metropolích světa, např. Tokio, New York, London, Paris, Stockholm, Buenos Aires, Rio De Janeiro, Sao Paulo, Santiago, Tel Aviv, Seoul. Spolupracoval s dirigenty Sakari Oramo, Osmo Vänskä, Jukka Pekka Saraste, Pavo Berglund, Oliver Knussen, Hannu Lintu a další. Vystoupil s hudebníky Albrecht Meyer, Jacques Tys, Nick Daniel, Carlo Colombo, Felix Renggli, Sharon Bezaly, Dag Jensen, Jacques Zoon, André Cazalet a další. Natočil hudební nahrávky, které vydalo hudební nakladatelství BIS a Ondine. Juhani Nuorvala a Kirmo Lintinen pro něj exkluzivně zkomponovali klarinetové koncerty, které Harri Mäki debutoval na Pro Musica award for excellence in performance and pedagogy v roce 2012. Jako významný pedagog je zván na Masterclass po celém světě. Vyučoval např. na Colburn a USC v Los Angeles, Hochschule für Musik Köln, Trinity-Laban London, 58

Jukka Tiensuu (1948) – Finský skladatel, klavírista a dirigent.

37

Musikene San Sebastian, Catalonia College of Music Barcelona, University of Music and Performing Arts Wien, Braga Portugal, Norges Musikkhogskole Oslo, The Royal Danish Academy of Music Copenhagen, Buchmann-Mehta School of Music Tel Aviv a další. V současné době působí jako klarinetový profesor na Sibelius Academy v Helsinkách a umělecký ředitel Crusselova hudebního festivalu v Uusikaupunki. Hraje na francouzský systém klarinetu od firmy Schwenk und Seggelke.

Jörg Widmann (narozen 1973) Jörg Widmann se narodil v Mnichově v Německu. Vystudoval hru na klarinet na Hochschule für Musik v Mnichově, jeho učitelem byl Gerd Starke a později Charles Neidich na Juilliard School v New Yorku. Ve svých jedenácti letech se začal zajímat o kompozici a později tento obor začal studovat s Wilfriedem Hillerem a Hansem Wernerem a později Heinerem Goebbelsem a Wolfgangem Rihmem. Jörg Widmann se věnuje komorní hudbě, spolupracuje s hudebníky Tabea Zimmermann, Heinz Holliger, András Schiff, Christine Schäfer a Gidon Kremer a další. Úspěšně vystupuje v klarinetových koncertech jako sólista za doprovodu např. Gewandhausorchester Leipzig, Deutsches Symphonie Orchester Berlin, Berlin, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Royal Philharmonic Orchestra, Irish Chamber Orchestra, spolupracuje s dirigenty, jako jsou Christoph von Dohnanyi, Sylvain Cambreling, Christoph Eschenbach, David Zinman a Kent Nagano. Několik nových klarinetových koncertů bylo věnováno Widmannovi, včetně děl Wolfganga Rihma, Aribert Reimanna a Heinze Holligera, které Widmann sám premiéroval. Jím zkomponované skladby byly představeny na Schleswig-Holstein Festivalu, Salzburg Festivalu, Lucerne Festivalu, Cologne Philharmonic Orchestra a Vienna Konzerthaus, Cleveland Orchestra a West Cork Chamber Festival. V roce 2001 byl jmenován profesorem klarinetu na Freiburg Staatliche Hochschule für Musik, kde také od roku 2009 učí kompozici. Jörg Widmann získal řadu národních i mezinárodních ocenění za jeho kulturní přínos.

38

4.2 Analýza výukové metody Charlese Neidicha pomocí videí Neidichovu metodu výuky analyzuji na první větě Mozartova klarinetového koncertu KV622 A-dur. Poté popíši jak Charles Neidich vyučuje dvě moderní techniky na klarinet – cirkulované dýchání a dvojité staccato. Student Nicolai Eghorst nejprve přednese expozici za doprovodu klavíru. V jejím průběhu použije několik melodických ozdob a velice netradiční kadenci, kterou Neidich posunky obličeje odsoudí. Poté Charles Neidich vstane ze židle a hovoří: „Ujasníme si několik aspektů této skladby a jedním z nich jsou melodické ozdoby. Věřím, že jsem jeden z prvních v klarinetovém světě, kdo začal používat ornamenty. Někdy se cítím, jako bych otevřel Pandořinu skříňku. Mám noční můry z ozdob, které si klarinetisti dovolí zapojit do své interpretace. Pokud chceme použít melodické ozdoby, je nesmírně důležité si uvědomit, že bychom je neměli používat pouze proto, že je používají ostatní. Musíme znát důvod proč je zapojit a musí zcela vyplynout ze skladatelova záměru.“ Neidich pokračuje. „Tato skladba je velice pozoruhodná, je to nejdelší Mozartova kompozice bez jakékoliv repetice. Symfonie Jupiter je pravděpodobně delší, ale v ní se určité díly opakují. Také před tímto dílem není žádné jiné, kde by Mozart použil melodii v nízkém registru. Klarinetový kvintet, raná divertimenta, Kuželkové trio, zde se objevuje melodie ve vysokém nebo středním registru. Když už Mozart používá melodii v nízké poloze, jedná se např o arpeggia59, což může být zastíněno harmonií či jinými hlasy. Hlavních melodií v nízkém registru se v klarinetovém koncertě objevuje více, ale jedna konkrétní je velice důležitá, protože souvisí s Antonem Stadlerem, pro kterého byl koncert napsaný.“ Neidich dále pokračuje. „Charles Rosen – klavírista a hudební teoretik napsal výjimečnou knihu Classical style, v níž se věnuje dílům Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta aj. V této knize nazval Mozartův klarinetový koncert nekončící písní. Melodie i doprovod na sebe neustále navazují, musíme cítit, jak vše neustále pokračuje.“ Nicolai začne hrát od začátku a Neidich ho zastaví po dvou taktech. 59

Z italského „arpeggiare“ což znamená hrát na harfu. Technika hry na hudební nástroje (např. klavír,

kytara, harfa), která se vyznačuje hraním rozložených akordů v tzv. sekvencích

39

„Stále necítím kontinuitu ve vašem hraní, pořád máte tendenci ukončit frázi“ Neidich k němu přistoupí a pro představu nekončící fráze mírně několikrát nadhodí klarinet do vzduchu a chytne jej. Dále se věnuje správnému dýchání studenta, má pocit že není dostatečně uvolněný. Charles Neidich předvádí repliku Stadlerova dobového nástroje. „Pro tento nástroj je přirozený houpavý pocit a jedná se o nejbližší nástroj, pro který Mozart koncert komponoval. Nelze říci, že tento instrument nebo moderní klarinet je vhodnější, protože oba nástroje jsou velice odlišné. Domnívám se, že kdyby Mozart komponoval pro moderní klarinet, napsal by úplně jinou skladbu. Na druhou stranu moderní nástroje jsou víceméně neutrální, pokud máte představivost, můžete hrát mnoha a mnoha odlišnými způsoby. Nikam vás netlačí, potřebujete pouze informace.“ Neidich dále rozebírá šestý takt a opakující notu f2. „V klasické hudbě hovoříme o odsazení mezi frázemi. Apostrof vyvolává představu chycení noty.“ Neidich se rozhlédne po sále a vypůjčí si pero, které nadhodí do vzduchu a opět chytne. „Nadhodit notu a chytnout ji“. Dále pokračuje rozborem harmonie téhož taktu u klavíru. „Pro Mozarta je velice důležitý klamný spoj, který vnímá jako zastavení času. Úplně totožný Mozart použil např. v klarinetovém kvintetu, kde plní stejnou funkci.“ Neidich pokračuje v historických souvislostech. „Jak je známo, našel se původní notový zápis tohoto koncertu ve Švýcarsku ve městě Winterthur, bylo to v roce 1791 a jednalo se o fragment z první věty. Je to fascinující nález, zejména kvůli několika obloučkům a artikulacím. Mozart patří mezi skladatele, kteří se velice zaměřují na dynamiku a artikulaci. V tomto díle jich mnoho nenapsal, ale o to větší podstatu mají ty, které znázornil. Oblouček u Mozarta chápeme jako náznak diminuenda60.“ Neidich předvádí pohyb rukou, jako by držel smyčec. „Čím delší oblouček, tím větší diminuendo. Tam kde Mozart nechtěl zeslabení, napsal crescendo (zesílení). A pokud Mozart používá chromatický postup pod obloučkem, lze jej chápat jako mysteriózní jev“. Nicolai opět hraje za doprovodu klavíru. Charles Neidich poukazuje na to, že bychom měli více poslouchat doprovod a hrát méně, pokud slyšíme téma v klavíru (devátý takt). Také pokládá studentovi otázku, proč Mozart tento koncert zkomponoval? Na kterou sám ihned odpovídá. „Dva důvody - kvůli nízkému registru, díky tomu mohl psát expresivně pro plný rozsah nástroje. Druhý důvod je nesporně ten, že klarinet mohl jako jediný nástroj

40

(kromě klavíru) zahrát velké intervalové skoky bez problémů (sedmdesátý takt). Tyto skoky lze nazvat podle Opery Buffa (komická opera), kde se často vyskytovaly a jsou poznávacím znamením Mozartovy hudby. Druhé téma první věty přirovnává Neidich k opeře. Jde opět ke klavíru a demonstruje, proč jsou melodické ozdoby, které Nicolai použil nevhodné. Neidich vysvětluje, proč by Mozart nenapsal podobné melodické ozdoby ve svém posledním díle. „To co jste použil, lze spatřit u raného Mozarta a pravděpodobně by ve zdobení pokračoval v dalších taktech. Zde (takt osmdesátdevět) napsal Mozart oblouček jako zvýraznění harmonie a gradace.“ V souvislosti s taktem stoosmnáct se Neidich dostává k významné melodii v nízké poloze a opět předvádí Stadlerův nástroj a dále objasňuje. „Dobový basetový klarinet měl pouze pět klapek a ve spodní poloze nebylo možné zahrát tón b a h (o oktávu výše to možné bylo), dočasné řešení mohlo být zakrytí půldírky, ale to bylo velice nepraktické. Z tohoto důvodu Mozart nikdy tyto dvě noty nepoužil. Až do té doby než nástrojař Theodor Lotz upravil Stadlerův nástroj a přidal mu jednu klapku.“ Neidich předvádí, že na rozdíl od noty h nota b neboli Ais nemá ani jedným hmatem čistý zvuk. Zní zastřeně spíše jako vibrato a stejným způsobem by se měla hrát na moderní klarinet. Neidich dochází k závěru. „Mozart složil melodii na basetový klarinet pomocí dvou tónů, které nikdy předtím nebyly použity.“ Tím vyčerpal celkový čas výuky určený pro studenta. Z modelové výuky lze konstatovat, že Neidichův přínos v učení je především v jeho historických znalostech, které pohotově vysvětlí u klavíru, nebo pomocí dobového nástroje. Tímto můžeme dojít k představě zvuku, který pravděpodobně skladatelé slyšeli a aplikovat ho ve hře na moderní klarinet. Je potřeba se zamyslet, do jaké míry jsou tyto historické zajímavosti přínosné a použitelné v praxi? Domnívám se, že pokud budeme v současné době imitovat historický zvuk a vibrato např. u Brahmsových sonát, mnoho klarinetistů tento styl interpretace odsoudí. Na druhou stranu u Mozarta shledávám Neidichovy poznatky a historické souvislosti jako přínosné a představa dobového zvuku přispěje k celkovému charakteru skladby. Z mé vlastní zkušenosti mohu uvést, že v průběhu klarinetové lekce není úplně běžné, aby pedagog hrál nebo doprovázel studenta na klavír. Zúčastnil jsem se Masterclass Wenzela Fuchse, Shirley Brill, Michel Raisona aj. ale všichni hráli 60

Hudební označení, které znázorňuje postupné zeslabování.

41

v průběhu své výuky pouze na klarinet. Charles Neidich byl ke klavíru vedený od raného věku díky jeho matce. Také jeho student Harri Mäki vysvětluje v průběhu výuky souvislosti pomocí klavíru. Na mé první lekci v Helsinkách mi položil otázku, proč jsem si nepřinesl také klavírní part a následující dva týdny jsme ho společně studovali. Podle mého názoru je tento styl výuky efektní, protože si student snadno uvědomí veškeré souvislosti mezi oběma hlasy. Klavír slouží také jako názorná ukázka při objasnění harmonie, což u klarinetu není možné. Zajímavé zjištění pro mne je, že Charles Neidich studenta neupozornil na některé nedostatky v průběhu jeho hry. Mám na mysli např. nekvalitní nasazení první noty v taktu, nedokonalé legato v technických pasážích, nebo občasné úniky vzduchu okolo úst. Mohlo by to být způsobeno tím, že Neidich měl vymezený čas pro každého studenta a prvotně chtěl přítomné muzikanty zaujmout svými znalostmi, které všichni s velkým zájmem vyposlechli. Také se domnívám, že pedagogové vyučují jiným způsobem v průběhu Masterclassu a soukromé lekce, kde jsou přítomni pouze oni a student. Přesto mě přehlížení těchto nedostatků u studenta překvapilo. Shlédnul jsem také masterclass Yehudy Gilada, který vyučuje zcela odlišným způsobem, než Charles Neidich. Věnuje se studentům mnohem více a zdokonaluje jejich techniku hry pomocí různých cvičení. Na rozdíl od Neidicha s vybraným studentem věnuje většinu času určeného pro výku např. technice správného dýchání, nebo různým prstovým cvičením. Charles Neidich také během masterclassu tvrdil, že je autorem většiny melodických ozdob, které se hojně používají u klarinetových koncertů v klasicismu. Žertoval, že pošle vyúčtování e-mailem těm, kteří je používají. Otázkou pro mne ale zůstává, proč používá zcela odlišné až extravagantní kadence a melodické ozdoby na svých hudebních nosičích a zejména v průběhu sólových vystoupení (např. v Praze v roce 2006), které byly klarinetisty kritizovány. Myslím si, že důvodem je jeho inovátorství, kterým se chce odlišit od ostatních interpretů, kteří si osvojili a používají jeho ornamenty a kadence. Vzhledem k jeho znalostem v tomto oboru si Charles Neidich může dovolit experimentovat, ale v současné době se jeho inovace podle mého názoru nesetkají s úspěchem.

42

Cirkulované dýchání – neboli „věčný dech“ Věčný dech (dále VD) je velice stará technika a objevovala se již před mnoha lety např. v Indii nebo Číně. Tuto techniku lze aplikovat na jakýkoliv dechový nástroj. Nejedná se o nezbytnost, ale při jejím zvládnutí je použití velice praktické. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsem se setkal pouze s několika pasážemi, kde jsem tuto techniku postrádal. Jedná se např. o klarinetové sólo v druhé větě Schubertovy osmé symfonie h moll. Pokud dirigent zvolí pomalé tempo, je pro klarinetistu velice obtížné dohrát frázi v plném zvuku na jeden nádech. Také si myslím, že zajímavou myšlenkou je pocit, který popisuje Charles Neidich – tj. že nemáte obavy z nedostatku dechu, což se jistě každému klarinetistovi několikrát stalo. Charles Neidich popisuje metodu: „Mohu vám ukázat základy VD, ale přesto že pochopíte princip, bude trvat několik let, než ho budete schopni plně užívat. První krok je nafouknutí tváří, pomocí rukou na tváře zatlačit a vzduch vypustit. Druhý krok je opakováním prvního kroku s tím, že v průběhu vypouštění vzduchu přidáme nádech nosem. Doporučuji VD cvičit s brčkem a vodou. Trochu přitlačte na brčko a priložte pouze na okraj rtu (jako klarinet). Foukáme do sklenice (u toho nafukujeme tváře) a ve stejnou dobu se nadechujeme nosem. Pokud udržíme bublinky nepřetržitě a ve stejné rychlosti, jsme na dobré cestě. Pokud ovládáme VD se sklenicí a brčkem, zkusíme ho s nástrojem. Doporučuji začít na prazdné notě g a nemějte obavy, jak tón zní. Nafoukneme tváře a vyfoukneme do nástroje vzduch, při neúspěšném pokusu lze pomocí druhé ruky tváře stisknout. Pokud se vám povede vzduch vytlačit bez pomocí ruky, lze zkoušet ve stejnou dobu nádech nosem. Pro začátek je důležité nejdřív vydechnout část vzduchu a až poté se nadechnout nosem. Rád bych zmínil další věc, která vám ulehčí celkový proces VD. Pozice jazyka, který je víceméně na vrchním patře a tlačí se dopředu“ Neidich vyslovuje dvojici písmen „ňé“. Neidich pokračuje. „Tohle jsou základy pro VD a nedokážu zdůraznit, jak moc budete potřebovat trpělivost. Osobně mi trvalo řadu let, než jsem byl schopný tuto techniku pohodlně používat. Také si za tu dobu potřebujete vybudovat svaly, které drží nátisk v průběhu VD. Počítejte s tím, že budou oslabené a vyfukování nebude jednoduché. Ale čím časteji je budete cvičit, tím budou silnější.

43

Dvojité staccato Podle mého názoru patří dvojité staccato mezi nejdůležitější techniky klarinetové hry. Využití nalezneme prakticky v každém rychlejším tempu, kde už jednoduché staccato nestačí. Rychlost jednoduchého staccata je individuální, ale většinou nepřekročí tempo 152. Zejména při konkurzu do orchestru je dvojité staccato užitečným pomocníkem. Při hře orchestrálních partů např. předehry k opeře Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany, nebo Beethovenovy čtvrté věty čtvrté symfonie B dur, bývá jednoduché staccato limitující a je více než výhodou, když je klarinetista vybaven dvojitým staccatem. Charles Neidich popisuje metodu: „Nesmírně důležité je začít cvičit dvojité staccato na stupnicích, nikoliv opakováním jednoho tónu. Opět platí to samé jako u cirkulovaného dýchání – trpělivost. Doporučuji vyslovovat hlásky Du-Gu, protože při Gu je jazyk nejvíce vepředu, jak je to možné. Při hláskách K, nebo Ch je jazyk na měkkém patře, což je mnohem obtížnější.“ Neidich dále vysvětluje postup. „Začínáme pouze hláskou Gu na stupnici maximálně do c3 a nemějte obavy o kvalitu vašeho tónu. Velice výrazně vyslovujte Gu-Gu-Gu, přirovnal bych to ke cvičení kliků, posilujeme svaly, které produkují Gu. Pouze tohle bychom měli cvičit několik týdnů. Po zvládnutí první hlásky v poměrně rychlém tempu, přidáme druhou hlásku. Tím pádem vznikne otočený model Gu-Du. Gu na těžkou dobu – zde přijdete na problém mezi koordinací s prsty. Dosud jsme byli zvyklí na souhru jazyka a prstů, v tomto případě ale musíme měnit prsty dvakrát tak rychle. Cvičte stupnice v různých obměnách, nebo artikulacích (po dvou, po třech apod.) a poté co dosáhnete rychlosti a konkretního staccata otočíme hlásky na Du-Gu. Dejte si pozor, abyste místo Du, nevyslovovali Da, protože toto vede k polykání jazyka. Pamatujte, že dvojité staccato budete používat v opravdu rychlém tempu, nemějte obavy, pokud vám nezní ideálně v pomalém. Pokud se vám budou dařit vysoké tóny včetně c3, můžete zkusit ještě výše. V této oktávě se dotýkejte jazykem plátku více nahoře, než obvykle, je to mnohem jednodušší.“ Přestože patřím mezi klarinetisty s velmi rychlým jednoduchým staccatem, tuto metodu dvojitého staccata osobně procvičuji a mohu řici, že funguje. Zejména vyslovování hlásek Du-Gu mi velice pomohlo. Při minulém vyslovování krční hlásky K, nebo Ch mi padal jazyk do krku, přesně jak popisuje Neidich. Poměrně častou 44

chybou ze začátku bývá opakování jednoho tónu za sebou, které nepřináší žadné výsledky. Charles Neidich tvrdí, že nejobtížnější je koordinace mezi jazykem a prsty, s tímto názorem absolutně souhlasím a musí se procvičovat v pomalém tempu. Rád bych zmínil jednu velice důležitou věc, o které Neidich nemluvil (pravděpodobně ji bere jako automatickou) a tím je správné dýchání při dvojitém staccatu. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud člověk začíná s touto technikou, soustředí se výhradně na kvalitu zvuku, pozici jazyka, správné vyslovování, ale zapomíná na správné dýchání do nástroje. Přesto jako nejdůležitější vnímám trpělivost.

45

5 Rozhovor s Charlesem Neidichem „Mohl byste nám popsat svoje rodinné hudební zázemí? Kdy jste začal hrát na klarinet, proč jste si zvolil klarinet?“ „Já jsem si nikdy klarinet sám nezvolil, nikdy se mě nikdo neptal. Dělal jsem různé věci, ale vždycky jsem se vrátil ke klarinetu. Oba moji rodiče byli muzikanti. Začal jsem hrát na klavír, když mi bylo pět let. Když mi bylo sedm, začal mne učit otec na klarinet. Moji rodiče byli nejen profesionální hudebníci, byli to lidé, co milovali hudbu – klasickou hudbu především. Neměl jsem ponětí o jazzu, o pop music, odlišné lidové hudbě, velice mne začala zajímat východní muzika. Nicméně nejvíce jsem miloval klasickou hudbu. Můj otec hrál na klasický klarinet, ale byl velkým vyznavačem smyčcového kvartetu. Takže od mládí jsem měl naposlouchané všechny Beethovenovy kvartety. Další věc co můj otec miloval, byla soudobá hudba. Vyrostl jsem na poslechu např. Stravinského, Messiena, Berga, Schoenberga, Bouleze. Klarinet jsem si nevybral já, on si vybral mě. Můj otec byl pozoruhodný učitel, není moc časté, že muzikanti mohou učit své děti. Ale on byl velice úspěšný, jeho metody byly velice zajímavé, protože jsme spolu hráli pouze dueta. Opravdu jsem nikdy neměl normální lekci, moje matka mě učila teorii hudby. Dala mi učebnici stupnic a řekla mi o nich, ale pak jsem pokračoval sám. Jelikož moji rodiče byli muzikanti, nebylo lehké je následovat, oni mě podporovali a dalo by se říci, tlačili do něčeho jiného. Místo studia na konzervatoři, jsem zvolil studium na univerzitě. Jednalo se o Yalle University – vzal jsem si spoustu odlišných kurzů a předmětů. Antropologie, filozofie, psychologie, v průběhu tohoto studia jsem ale pořád cvičil na klarinet a byl vždy na prvním místě“. „Jste proslulý také svou technickou bravurností, určitě by každého zajímalo, jak dlouho jste se strávil cvičením na klarinet?“ „Měl jsem štěstí, že mě otec učil od začátku. Začal jsem hrát na Es klarinet, pak jsem postoupil na C klarinet a pak až na B klarinet. Je to velice chytrý postup, je to prakticky to samé co dělají smyčcaři. Nikdy se neobjevuje malé dítě, které hraje na normální velký nástroj, to není možné. Nikdy jsem se necítil neohrabaně a nikdy pro 46

mě nástroj nebyl moc velký, protože jsem do něho dorostl. Spoustu lidí mě nazývá přirozeným hráčem, souhlasím s tím. Aniž bych si to uvědomoval, uměl jsem cvičit sám od malička a to považuji za nejdůležitější. Udělal jsem si svoje vlastní cvičení a dokázal jsem zhodnotit, co je pro mě efektní a důležité. Cvičil jsem etudy a stupnice jako ostatní, ale už jako malý jsem uměl číst muziku“. „Jak jste dokázal číst z listu v tak útlém věku?“ Důležité je začít co nejdřív. Byl jsem překvapený, kolik muzikantů tohle neumí ani dnes. Muzikant, který není schopný analyzovat kontrasty, vrcholy, melodie, charakter apod. není muzikant. Myslím, že je hodně důležité podívat se na skladbu a představit si sám sebe jako skladatele. Když bych byl skladatel já, proč bych to napsal zrovna takhle. Spoustu muzikantů hraje něco nějakým způsobem a ani neví proč, zřejmě se jim to líbí. Musíte mít intuici, abyste mohli být dobrým analytikem. Někdy lidi zmate obyčejný pocit pro muziku, který je jim povědomý. Já se snažím nahlížet na skladby velice jednoduše, jsem skladatel a vím o každé notě, proč tam je a jakou má úlohu. Proč je tady pauza a co to znamená. Přednes je jako divadlo – nejlepší příklad je opera. Je to muzika, ale celý koncept je divadlo. Nejdůležitější je charakter a drama.“ „Proslul jste tím, že vybízíte klarinetisty k melodickým ozdobám, jsem si jistý, že podobné ozdoby byly hrány století před námi, ale proč jste tak zvědavý ohledně tohoto tématu? Co vás na tom tak zajímá?“ „Opět je to pro mě přirozené, byl jsem jeden z prvních klarinetistů, kdo začal dělat melodické ozdoby. Začal jsem číst o tomhle tématu a studovat ho do hloubky, je to vlastně druh improvizace, která je hodně důležitá.“ „Proč si myslíte, že se v době Mozarta ozdoby a kadence nepoužívaly? Vy byste to udělal?“ „Je pro to několik důvodů, pravidla improvizace a ozdob byly velice striktní, kdyby Mozart chtěl napsat ozdoby, napsal by je. Pokud chcete dojít k tomu jak správně hrát 47

melodické ozdoby, doporučuji nastudovat několik Mozartových kompozic, které sám přepsal pro veřejnost a to dvě sonáty pro klavír. Beethoven také používal sám od sebe mnoho melodických ozdob. Bach byl obviňován, že píše až moc not do taktu, ale do dnes lidi nechápou, že to je forma jeho zdobení a také by se tak mělo hrát. Ale co se týká zdobení, vždy bylo napětí mezi skladateli a sólisty. Muzikanti si často upravovali jejich díla a skladatelům se to nelíbilo. Např. existují příhody, kdy Verdi měl problémy se zpěváky, kteří mu měnili árie. Také když si poslechneme velmi rané nahrávky pianistů, často uslyšíme, že mění harmonii a noty – to je také forma zdobení. Můj zájem o zdobení a improvizování vznikl spolecně z prozkoumání historických zdrojů.“ „Z těchto historických zdrojů také vznikl váš zájem o rekonstrukci originálních zápisů klarinetových skladeb? Např. Mozartova klarinetového koncertu?“ „Ano přesně tak. Měli bychom říci koncertu pro basetový klarinet. S basetovým klarinetem se dostaneme velice hluboko a lze pochopit Mozartův záměr. Z dochovaného manuskriptu máme pouze fragment tj. kousek první věty, ale už z tohoto lze odhadnout zbytek originální skladby. Jelikož Mozart používal basetový klarinet do psaného malého C. Velice zajímavé je, jak Mozart komponoval koncert v různých rejstřících, to mi umožnilo rekonstruovat, jak to pravděpodobně zamýšlel. Momenty kdy jde klarinet dolů a basová linka se zastaví, společně se setkají a pasují do sebe. Z tohoto modelu můžeme usoudit, kdy šla melodie dolů a kdy ne. Tento koncert přirovnám k opeře, máme tři charaktery. Baryton, mezzosoprán a soprán, ale pokud hrajeme toto dílo na moderní klarinet, chybí nám jeden hlas a tím pádem i charakter.“ „Vidíte nějaký rozdíl být studentem dnes a býti studentem ve vašich začátcích?“ „To je těžká otázka, protože jsem nešel na konzervatoř. Hudbu jsem studoval až v Moskvě. Studoval jsem na Yalle University ruštinu, ale vůbec jsem neměl v úmyslu v Sovětském svazu někdy studovat. Studoval jsem ruštinu, protože miluji ruskou literaturu. Nabídli mi jako prvnímu Američanovi nový studijní program a stipendium v Sovětském svazu, jednalo se o výměnný pobyt pod záštitou ministerstva zahraničí. 48

Samozřejmě se jednalo o umění. Neměl jsem žádné představy o hudbě v Sovětském svazu, samozřejmě kromě slavných muzikantů – David Oistrakh,Emil Gilels, Sviatoslav Richter. Ale o hráčích na dechový nástroj jsem neměl ponětí. Jel jsem to zjistit a nakonec tam zůstal tři roky. Můj klarinetový učitel byl Boris Dikov, ale nejvíce jsem se naučil od pianisty Kirilla Vinogradova.“ „V dnešní době se studenti snaží prorazit nejprve v sólové dráze klarinetisty, poté se většinou zaměří pouze na jedno odvětví, které je jim blízké. Někdo vyniká v soudobé hudbě, někdo v komorní hudbě, nebo touží po orchestrální kariéře. Co doporučujete svým studentům vy?“ „Ukazuji a učím mé studenty všechno. Chci, aby moji studenti dělali a uměli všechno, ale ať si později vyberou svou vlastní cestu. Nikdy jsem neplánoval kariéru v orchestru ani sám pro sebe, ale už na střední škole jsem ovládal všechny orchestrální party a všechny jsem je uměl zahrát zpaměti.“ „Máte nějaké poslední myšlenky, nebo byste ještě něco, někoho rád zmínil?“ „Leon Russianoff – můj druhý otec. Všechno co umím jako učitel, jsem získal od něho. Měl neskutečnou schopnost vybudovat v každém jedinci talent. Další úžasná schopnost - inspirovat studenty a akceptovat odlišné styly hraní. Všichni jeho studenti měli bravurní techniku. Někdo hrál s vibratem, někdo měl užší tón, někdo naopak barevný témbr, ale všichni měli úžasnou techniku. Kterou on vyžadoval a procvičoval na každé lekci. Co mi předal, a já se snažím předat svým žákům je to, že není rozdíl mezi technikou a muzikou. Technika je důležitá a každý hráč jí musí mít. Ale abyste měli skvělou techniku, musíte být především přesvědčivý muzikant, protože potřebujete cítit směr, kudy muzika plyne.“

.

49

6 Rozhovor s nejvýznamnějšími žáky: Model otázek v Češtině: 1. Kdy a kde jste začal své studium s Charlesem Neidichem? 2. Co vás přimělo k vyhledání Charlese Neidicha jako vašeho klarinetového pedagoga? 3. Co si myslíte, že je hlavním důvodem pro jeho úspěch a proč? 4. Jaké byly podle vašeho názoru největší poznatky ze studií s Charlesem Neidichem? 5. Které významné kvality může Charles Neidich nabídnout jako pedagog? Osvojil jste si některé z nich při práci s vašimi studenty? 6. Podle vašeho odhadu, v jakém poměru bylo mluvení a hraní v průběhu vaši lekce? Uveďte v procentech pedagoga i studenta. 7. Popište průběh vaši lekce s Ch.N. Kolik času věnoval rozehrávání, stupnicím a akordům, etudám, přednesům a orchestrálním partům? Co bylo pro něj nejdůležitější? 8. Myslíte si, že bylo pro něj důležité, aby se jeho studenti zúčastňovali klarinetových soutěží a konkurzů do orchestru? 9. Byl Charles Neidich striktní co se týče hudebního konceptu a interpretace, nebo dokázal respektovat váš individuální hudební přístup? 10. Myslíte si, že měl Charles Neidich

vliv na vývoj americké

klarinetové školy? Pokud ano, popište proč?

50

Mate Bekavac „Kdy a kde jste začal své studium s Charlesem Neidichem?“ „Bylo to v letech 1998-2000 na Juilliard School of Music v New Yorku.“ „Co vás přimělo k vyhledání Charlese Neidicha jako vašeho klarinetového pedagoga?“ „Měl jsem nějaké jeho nahrávky a výrazně mě inspiroval“ „Co si myslíte, že je hlavní důvod pro jeho úspěch a proč?“ „Nejsem si jistý, jestli chápu správně slovo úspěch ve stejném smyslu jako by mělo být chápáno. Předpokládám, že myslíte jeho pedagogický přístup? Myslím, že je to jeho hluboký hudební vhled, založený na širokém rozhledu přesahujícím pouze záležitosti týkající se klarinetu. Nebo možná lepší kapacita slyšet, myslet a být schopen najít řešení a také schopnost měnit se…“ „Jaké byly podle vašeho názoru největší poznatky ze studií s Charlesem Neidichem?“ „Nebýt omezeným klarinetistou (ve smyslu myšlení, nebo vzdělání)“ „Které významné kvality může Charles Neidich nabídnout jako pedagog? Osvojil jste si některé z nich při práci s vašimi studenty?“ „Kromě toho, že zná povahu nástroje velice intimně, je mistrem v tom, že vidí dál pod povrch hrané linie instrumentalismu.“ „Podle vašeho odhadu v jakém poměru bylo mluvení a hraní v průběhu vaší lekce? Uveďte v procentech pedagoga i studenta.“

51

„Nejvíce hrál na klavír, vysvětloval strukturu, ale také hrál. Řekl bych 80% hra na klavír a 20% objasnění skladby pomocí hraní na klarinet. Já se snažil poslouchat, pochopit a necítit se jako mimozemšťan.“ „Popište průběh vaši lekce s Ch.N. Kolik času věnoval rozehrávání, stupnicím a akordům, etudám, přednesům a orchestrálním partům? Co pro něj bylo nejdůležitější?“ „Jak jsem řekl, se mnou hrál nejvíce na klavír a vysvětloval mi myšlenku dané skladby, něco jako praktickou analýzu díla. Měli jsme také pár lekcí zaměřených na základy hry na klarinet. Nehrál jsem žádné etudy, stupnice, výjimečně orchestrální party (protože to tehdy nebylo mojí prioritou).“ „Myslíte si, že bylo pro něj důležité, aby se jeho studenti zúčastňovali klarinetových soutěží a konkurzů do orchestru?“ „Nevím“ „Byl Charles Neidich striktní co se týče hudebního konceptu a interpretace, nebo dokázal respektovat váš individuální hudební přístup?“ „Poté co už skladbu znáte a víte, jak je postavena a propojena, je vždy místo pro něco vlastního. Jeho pohled mě zajímal do té míry, že už mi nezáleželo na tom, co je mé a co ne.“ „Myslíte si, že měl Charles Neidich vliv na vývoj americké klarinetové školy? Pokud ano, popište proč?“ „Nevím co je to americká klarinetová škola? Myslím, že je to velikán nejenom v Americe, ale v celém klarinetovém světě. Nemůžete ho onálepkovat, je kategorií sebe samým.“

52

Sharon Kam „Kdy a kde jste začala své studium s Charlesem Neidichem?“ „Bylo to v letech 1990-1992 na Juilliard School of Music v New Yorku.“ „Co vás přimělo k vyhledání Charlese Neidicha jako vašeho klarinetového pedagoga?“ „Popravdě řečeno já jsem si ho nevybrala jako pedagoga. Studovala jsem na Juilliardu rok pod vedením Davida Shifrina, který se pak stal exkluzivním pedagogem na Yalle University. Já jsem se rozhodla zůstat na stejné univerzitě a na doporučení mnoho dalších studentů poté zvolila Charlese Neidicha.“ „Co si myslíte, že je hlavní důvod pro jeho úspěch a proč?“ „On je jako vědec, vždy hledá nové metody, klade si nové otázky a snaží se na ně odpovědět. Od té doby co zanalyzoval úplně vše, co se týče klarinetu, je vždy schopen poskytnout řešení k jakémukoliv problému.“ „Jaké byly podle vašeho názoru největší poznatky ze studií s Charlesem Neidichem?“ „Naučila jsem se díky pozici jazyka vylepšit legato, vysoké tóny, měnit barvu tónu atd. Používat obě ruce při držení nástroje a vždy hýbat celou rukou a ne pouze jedním prstem. Také koncept, že klarinet nemá žádné technické limity.“ „Které významné kvality může Charles Neidich nabídnout jako pedagog? Osvojila jste si některé z nich při práci s vašimi studenty?“ „Je trpělivý a přizpůsobuje své učení každému studentovi. Nabízí odlišná řešení problémů a své hudební připomínky má podložené původními zápisy skladeb. Já se

53

snažím dělat to samé. Když student pochopí, proč by něco měl změnit, je to pro něj mnohem jednodušší!“ „Podle vašeho odhadu v jakém poměru bylo mluvení a hraní v průběhu vaší lekce? Uveďte v procentech pedagoga i studenta.“ „Na většině mých lekcí jsme hlavně hráli. Já jsem s ním nediskutovala. Pouze když mi položil nějakou otázku, tak jsem mu odpověděla. Obvykle mluvil cca 20% a já 5% z celkového času. Zbytek jsem hrála, občas mi něco objasnil hrou na klarinet. “ „Popište průběh vaši lekce s Ch.N. Kolik času věnoval rozehrávání, stupnicím a akordům, etudám, přednesům a orchestrálním partům? Co pro něj bylo nejdůležitější?“ „Já jsem s ním nikdy nehrála etudy nebo stupnice. Celkově jsem hrála etudy a stupnice velice málo již před studiem v New Yorku. Jelikož jsem měla koncertní vystoupení už jako student, cvičila jsem hlavně přednesy, komorní hudbu a orchestrální party. Jako rozšíření repertoáru mi Charles doporučil nějakou moderní skladbu, kterou jsem nacvičila.“ „Myslíte si, že bylo pro něj důležité, aby se jeho studenti zúčastňovali klarinetových soutěží a konkurzů do orchestru?“ „Ano, podporoval mě v účasti na soutěži ARD Mnichov. Nejprve jsem nechtěla, ale on mě přesvědčil, abych získala zkušenosti z mezinárodní soutěže-příprava, stres, poznat nové lidi a poslechnout si klarinetisty z celého světa. A měl pravdu!“ „Byl Charles Neidich striktní co se týče hudebního konceptu a interpretace, nebo dokázal respektovat váš individuální hudební přístup?“ „On vždy sdílel svůj pohled na kompozici a poskytnul důležité informace o skladatelovi atd. Respektoval mě jako muzikanta a pomohl mi najít moje vlastní provedení. Nikdy mi nevnucoval to své.“

54

„Myslíte si, že měl Charles Neidich vliv na vývoj americké klarinetové školy? Pokud ano, popište proč?“ „Myslím si, že Charles Neidich měl významný vliv na celkovou hru na klarinet! Díky němu jsou techniky jako cirkulované dýchání a dvojité staccato považovány za standartní. Vzhledem k tomu, že učil klarinetisty z celého světa, a většina z nich v současné době působí jako pedagogové, jeho znalosti a vliv je rozšířen v celém klarinetovém světě.“

Kari Kriikku „Kdy a kde jste začal své studium s Charlesem Neidichem?“ „Myslím, že to bylo v letech 1984-1985.“ „Co vás přimělo k vyhledání Charlese Neidicha jako vašeho klarinetového pedagoga?“ „Slyšel jsem ho hrát na soutěži v Paříži a byl můj absolutní favorit. Poté co jsme se setkali, obdivoval jsem jeho otevřenost, celkově na mě působil jako pozitivní a inteligentní osobnost. Jeho klarinetová technika mě absolutně ohromila. Hrál sólovou skladbu od Michella Jarella tak výborně, že jsem si říkal, jestli je to vůbec možné.“ „Co si myslíte, že je hlavní důvod pro jeho úspěch a proč?“ Zaprvé jeho nevídaná schopnost dosáhnout jakékoliv barvy na klarinet v plném rozsahu, což je praktické jak v moderní, tak v historické hudbě. Také chci znovu vyzdvihnout jeho úžasnou techniku. Za druhé jeho znalosti o klasické muzice jsou obrovské. V průběhu lekcí nebo Masterclass je schopen mluvit nekonečně o souvislostech a zajímavostech v detailech, které jsou nové pro všechny. A za třetí

55

jméno Charles Neidich. Vybudoval si reputaci svým zvukem, stylem hraní, je rozeznatelný mezi stovkami klarinetistů.“

„Jaké byly podle vašeho názoru největší poznatky ze studií s Charlesem Neidichem?“ „Jeho pozitivní způsob vést studenty. Nechat je hrát podle sebe a zároveň nabídnout rady, které studentovi usnadní hru i celkovou představu a souvislosti v hudbě.“ „Které významné kvality může Charles Neidich nabídnout jako pedagog? Osvojil jste si některé z nich při práci s vašimi studenty?“ „V předchozí otázce jsem hovořil o jeho kvalitách. Za sebe mohu říci jen, že nedokážu napodobit někoho jiného než sám sebe, když se setkám se studentem v reálné situaci. Ale jsem si jist, že jim také vyprávím o tom, co jsem se naučil od Charlese Neidicha.“ „Podle vašeho odhadu v jakém poměru bylo mluvení a hraní v průběhu vaší lekce? Uveďte v procentech pedagoga i studenta.“ „Nejvíce jsme hráli. Charles samozřejmě mluvil a já se ptal na určité věci, které mě při hře omezovaly, ale on mě nechal hrát opravdu hodně. 60 procent jsem hrál ,30 procent pedagog vysvětloval a 10 procent jsem se ptal.“ „Popište průběh vaši lekce s Ch.N. Kolik času věnoval rozehrávání, stupnicím a akordům, etudám, přednesům a orchestrálním partům? Co pro něj bylo nejdůležitější?“ „Povím vám o jedné věci, kterou jsem si po těch lekcích zapamatoval. Charles nalepil na zeď studia cvičení typu Magnani, která jsou psaná tak, že se hrají nejprve velice pomalu a postupně kousek po kousíčku rychleji a rychleji. Na konci cvičení už 56

hrajete extrémně rychle. Povídal nám, jak někdy mívá ve zvyku začít ráno s pomalými pasážemi a večer končívá těmi nejrychlejšími. Třída byla oblepená těmito cvičeními kolem dokola, to byla pro mne skutečně fascinující myšlenka.“

„Myslíte si, že bylo pro něj důležité, aby se jeho studenti zúčastňovali klarinetových soutěží a konkurzů do orchestru?“ „Pokud si dobře pamatuji, tak jsme o tom spolu nemluvili.“ „Byl Charles Neidich striktní co se týče hudebního konceptu a interpretace, nebo dokázal respektovat váš individuální hudební přístup?“ „Cítil jsem, že Charles nemá námitky ohledně mé interpretace a poskytnul mi rady, které mé hraní změnily a celkově usnadnily.“ „Myslíte si, že měl Charles Neidich vliv na vývoj americké klarinetové školy? Pokud ano, popište proč?“ „Zapomněl jsem zmínit, že jsem nikdy nestudoval s Charlesem Neidichem na hudební univerzitě, pouze jsem bral soukromé lekce v jeho studiu v New Yorku. Současně s tím jsem chodil také k Leonovi Russianoffovi, což byl Neidichův učitel. Oba jsou kompletně odlišní pedagogové. Leon hovořil ve Weberově klarinetovém koncertu o přepsání notového zápisu, artikulace a dynamiky a vytvoření vlastní verze interpretace. Naopak Charles mi druhý den řekl o historických notových zápisech, o stylu hraní v té době, jak klarinet zněl a jak zvuk můžeme alespoň trochu napodobit na současný klarinet atd. Setkání těchto dvou odlišných způsobů myšlení byla fascinující zkušenost, začal jsem o muzice jako takové přemýšlet mnohem šířeji, než dříve. Je zřejmé, že Charles Neidich měl vliv na vývoj americké klarinetové školy. Klarinetisté všude po USA zmiňují jeho jméno, když diskutují různá řešení, ať už klarinetových, nebo celkově hudebních problémů. Také v dnešní době potkávám hráče, kteří mají sklony znít skoro jako on, což se jim na pár vteřin podaří.“ 57

7 Závěr Cílem mé diplomové práce bylo zjistit, proč je Charles Neidich výjimečný pedagog a čím se odlišuje od ostatních pedagogů ve svém oboru. Jak už z názvu práce vyplývá, chtěl jsem také dospět k tomu, proč a jestli má vliv na vývoj americké klarinetové školy. Myslím si, že Charlesi Neidichovi výrazně pomohlo rodinné hudební zázemí. Díky rodičům byl už v dětství zapojený do hudebního dění. Jelikož hrál na klarinet i klavír, získal přehled o harmonii a hudebních souvislostech, které uplatňuje při výuce. Charles Neidich je velice všestranný a od raného věku „hladový“ po vědomostech každého druhu. V hudbě se promítl jeho zájem o etnomuzikologii a touha po poznání odlišných hudebních stylů. Také studium v Sovětském svazu mu jistě rozšířilo hudební obzory a získal cenné poznatky a zkušenosti. Bylo pro mne zajímavé zjištění, že Neidich dal přednost univerzitě jiného oboru před konzervatoří, a přesto dokázal později získat excelentní ocenění na nejprestižnějších klarinetových soutěžích. V průběhu rozhovorů se třemi nejúspěšnějšími Neidichovými žáky a analýze jeho výuky jsem došel k poznatku, že Charles Neidich má individuální přístup ke svým studentům a je nesmírně trpělivý pedagog. Jeho znalosti o klasické hudbě a klarinetu celkově, jsou pro mne až neuvěřitelné. Myslím si, že jeho přínos a jedinečnost spočívá v zálibě a hře na historické nástroje a také znalosti původních notových zápisů, které mohou přispět k původní interpretaci skladby. Charles Neidich mistrně ovládá nekonečný dech, dvojité staccato a díky němu se tyto moderní techniky zcela běžně používají. Z odpovědí Neidichových studentů jsem usoudil, že termín americká klarinetová škola není přesné označení. Chápu tento pojem jako vývoj klarinetové pedagogiky v USA a podle mého názoru největší vliv na ni měl Daniel Bonade. Jeho student Leon Russianoff byl profesorem Charlese Neidicha a proto si dovoluji tvrdit, že jedním z nejvýznamnějších žijících nositelů „americké klarinetové školy“ je Charles Neidich. Vzhledem k tomu, že učil klarinetisty z celého světa, a většina z nich v současné době působí jako pedagogové, jeho znalosti a vliv je rozšířen v celém klarinetovém světě. 58

8 Seznam použité literatury Literatura THOMPSON, Shannon. A history and Analysis of the Philadelphia School of Clarinet Playing, University of Texas-Austin, 1998 WESTON Pamela. Clarinet Virtuosi of Today, Baldock, England: Egon 1989 LEE Clark Stephen. Leon Russianoff Clarinet Pedagogue, DMA diss, University of Oklahoma, 1983 PADDOCK Tracey Lynn. Biographical Dictionary of Twentieth-Century American Clarinetists, 2011 RICE Albert, The Clarinet in Classical Period, 2010 KYCIA Carol Anne, Daniel Bonade: a founder of the American style of clarinet playing, 1964 ŘEŘICHA Milan, Klarinet a vývoj klarinetové hry ve 20. a 21. století v Evropě a Asii, 2011

Internetové zdroje https://www.youtube.com/watch?v=6Ep6akP_4qY http://www.schwenk-und-seggelke.de/englisch/werkstatt_geschichte.php http://www.stokowski.org/Principal_Musicians_Boston_Symphony.htm http://www.stokowski.org/Principal_Musicians_Chicago_Symphony.htm http://www.stokowski.org/Principal_Musicians_Cleveland_Orchestra.htm http://www.stokowski.org/Philadelphia_Orchestra_Musicians.htm http://www.stokowski.org/Principal_Musicians_Metropolitan_Opera.htm http://rharl25.wix.com/clarinetcentral#!daniel-bonade/cyf7 https://clarinetcorner.wordpress.com/2006/11/27/gaston-hamelin-and-his-selmermetal-clarinet/ http://clarinet-central.com/?p=101 http://rharl25.wix.com/clarinetcentral#!robert-marcellus/c1wgg http://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-lurie30-2008nov30-story.html http://www.theguardian.com/music/2009/feb/10/obituary-mitchell-lurie http://www.buffet-crampon.com/en/artistes/ambassadeur/stanley-drucker http://www.buffet-crampon.com/en/artistes/artiste/donald-montanaro http://www.wvencyclopedia.org/articles/2363 59

http://www.bach-cantatas.com/Bio/Stoltzman-Richard.htm http://www.banffcentre.ca/faculty/faculty-member/4426/yehuda-gilad/ http://www.laphil.com/philpedia/yehuda-gilad http://www.ricardomoralesclarinet.com/about.php http://www.wka-clarinet.org/VIP-Neidich.htm http://www.charlesneidich.com/biography.htm http://www.masterclass-apeldoorn.nl/text.php?tid=13 http://www.classicalmpr.org/story/2015/03/11/new-classical-tracks-whats-old-isnew-again http://www.matebekavac.com/ http://www.karikriikku.com/biography/ http://www.joergwidmann.com/vita-en.html

60

9 Přílohy

Příloha č. 1 – Daniel Bonade http://www.morsax.com/images/bonade1.jpg

61

Příloha č. 2 – Charles Neidich http://www.nashvillescene.com/binary/860e/neidich.png

62

Příloha č. 3 – Mate Bekavac http://www.matebekavac.com/images/resized/9.jpg

Příloha č. 4 – Sharon Kam http://www.kreiszeitung.de/bilder/2014/05/17/3561966/832983550341_008_2388545_sy_mantel_-hp2HDnjDKef.jpg 63

Příloha č. 5 – Kari Kriikku http://www.karikriikku.com/wp-content/gallery/kari-kriikku-pressimages/KariKriikku046.jpg 64

http://www.karikriikku.com/wp-content/gallery/kari-kriikku-pressimages/KariKriikku046.jpg

Příloha č. 6 – Harri Mäki http://harrimaki.com/wp-content/uploads/2011/12/E7Q56341.jpg

65

Příloha č. 7 – Jörg Widmann http://www.klausrudolph.de/uploads/pics/Widmann-J-230210109_02.jpg

66

Příloha č. 8 – ukázka emailové komunikace s Mate Bekavacem

67

Příloha č. 9 – ukázka emailové komunikace s Sharon Kam

68

Příloha č. 10 – ukázka emailové komunikace s Kari Kriikku

69