Daniel 1-2 Vykladač snů Umíte říkat některým věcem ne, abyste jiným řekli ano? Nad touto otázkou budeme otvírat dnešní text ze starého zákona, kde čteme... Daniel 1:1-21 A. Boží soud nad Judskem Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, babylónský král, k Jeruzalému a oblehl jej. 2
Panovník Hospodin mu vydal do rukou judského krále Jójakíma a část nádob z Božího domu. Nebúkadnesar je dopravil do země Šineáru, do domu svého božstva; nádoby dal dopravit do klenotnice svého boha.
Krátké uvedení do souvislostí Tento příběh není jen pohádkou, ale je zasazený do skutečných reálií a historických událostí doby 7. a 6. století BC. Nezačíná za devatoro horami a devatero řekami, ale ve třetím roce kralování Jójakíma... krále judského. Tedy jde o složitou politickou situaci, kdy se Judsko dostává do područí svého mocnějšího souseda Novobabylónské říše. Král Nebúkadnesar, podle řeckého textu Nabukodonozor přitáhl v roce 597 k Jeruzelému, hlavnímu městu rozděleného Judského království, které existovalo do roku 586, tehdy je toto hlavní město vyvráceno a zbytek obyvatel odveden pryč. Tato událost je viděna jako Boží soud, protože je to právě Hospodin, který vydává Nabúkadnesarovi Jeruzalém. Je třeba poznamenat, že celé království je poznamenáno hříšným lidským jednáním a nevěrou Hospodinu. Mezi Božím lidem Izraelem a jejich Bohem je smlouva, která předpokládá, že když je Boží lid věrný Božímu zákonu, tak má zajištěnu svou existenci i politicky, když naopak ne, tak mu hrozí zánik. Do tohoto složitého kontextu budeme v těchto dvaceti minutách vstupovat. V prvním stěhování v roce 597 byl odveden i Daniel a jeho družina, z královského dvora a začínají si zvykat na úplně nové poměry a novou situaci. O té bude dnes řeč a zamyslíme se nad tím, co nám tato téměř nejmladší kniha starého zákona může říci do dnešní doby.
B. Boží milost uprostřed soudu 1. Král si vybírá z judejců poradce 3
Pak rozkázal král Ašpenazovi, vrchnímu nad dvořany, aby přivedl z Izraelců, a to z královského potomstva a ze šlechty, 4 jinochy bez jakékoli vady, pěkného vzhledu, zběhlé ve veškeré moudrosti, kteří si osvojili poznání, rozumějí všemu vědění a jsou schopni stávat v královském paláci a naučit se kaldejskému písemnictví a jazyku.
V Bibli můžeme pozorovat nejrůznější protiklady, jedním z oblíbených je tento. Na jednu stranu nás vede k otevřenosti a láskyplné cestě k bližnímu, na druhé straně, jako v tomto příběhu, vidíme, že nás vede k nekompromisnímu odmítání světských hodnot, které nejsou v souladu s Božím královstvím. Bible nás nikde neučí, že se máme uzavírat sami do sebe a oddělovat se od světa. Není ale jednoduché pochopit, co to přesně znamená. Církev je v podobné situaci jako Daniel na dvoře krále Nabukadnesara v Babylóně. Je v nepřátelském prostředí... tím mám na mysli náboženskou a hodnotovou orientaci většinové společnosti - hrozí ji bezprostřední zánik. Když splyne se světem, přestane být slanou a plnit svou funkci a nebo naopak sektaření a nezdravé tendence, když radikálně odstřihne kontakt se světem. Judejci neodmítali vzdělání a poznání. Stejně tak křesťané nemají odmítat to, co je dobré ve světe – vzdělání, rozum a vědění. Mají ale kriticky uvažovat a pozorovat. Pak mohou být dospělými a zralými partnery a mohou být požehnaním pro své prostředí. K tomu je potřeba naučit se říkat jedněm věcem ano a jiným zase ne. Jestliže řekneme zlému v nás ne, můžeme počítat s tím, že se otevírá v nás a kolem nás cesta k Božímu ano.
2. Asimilace Judejců 5
Král
pro ně určil každodenní příděl z královských lahůdek a z vína, které pil při svých hodech, a dal je vychovávat po tři roky. Po jejich uplynutí měli stávat před králem. 6 Z Judejců byli mezi nimi Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš.
7
Velitel dvořanů jim změnil jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego.
Co hrozilo bezprostředně Danielovi a jeho druhům? Předně to, že naprosto splynou s prostředím, ve kterém se ocitli. Budou sice moudří poradci a budou mít důležité společenské postavení. Ale nezachovají si identitu Božích mužů. Nikdo už si nevzpomene na Hospodina, který je za tím vším a který dává i tak velikou moudrost, jak uvidíme dále. Místo toho budou jen jedni z mnohých zajatců a služebníků na Nabukadnesarově dvoře. Vždyť jejich jména byla změněna. Daniel znamená Bůh je soudce. Je to neustálá připomínka toho, že Bůh soudí naše jednání a tento svět z jeho nepravostí. Jeho nové jméno znamená chraňte prince. Daniel byl z královské krve pokolení Juda a bylo zvykem tak vysoko postavené zajatce uchovat na živu a nabídnout jim dokonce místo na královském dvoře. Jeho nové jméno Beltšasar obsahuje ale také jméno Nabukadnesarova boha. Takže ze jména, které bylo zaměřeno původně na Hospodina, Boha Izraele, se stalo stalo jméno spojeno s královskou politikou a modloslužbou. Totéž se může stát nám. Když jsme v cizím prostředí, jak je snadné zapomenout na svou identitu a smysl. Z původních božích záměrů a dobrých motivů se časem a pod vlivem snahy o kompromis se světem, může stát něco úplně jiného, dokonce Bohu nepřátelského. Jak říká dobře přísloví, špatná společnost kazí dobré mravy. Něco podobného vidíme i ve jménu dalších Danielových společníků – Abed nego, což je zkomolenina Abed Nebo – znamená služebník Néba, což je opět jeden z babylónských bohů. Takže když hledáme v dialogu se světem vztyčné plochy a společná témata, což je jistě důležité a správné... neměli bychom zároveň ale zapomínat na to, kdo nás zachránil a proč jsme vlastně tady... Jak se někdy pravdivě, ale s ironií říká, mrtvé ryby plují po proudu, jen živé jsou schopny plout proti proudu. Takže nebuďme mrtvými rybami, ale znejme to, v čem stojí za to plout “proti proudu”. To si ukážeme v následujících verších...
3. Daniel je věrný Hospodinu 8
Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech. Požádal velitele dvořanů, aby se nemusel poskvrňovat.
Proč Daniel odmítl jíst na dvoře vybraná jídla? Proč odmítl pít královo vybrané víno? Odpověď není z historického hlediska právě jednoduchá. Když srovnáváme židovskou literaturu z doby, kdy žil Daniel, dozvídáme se, že jídlo na králově dvoře rozhodně nemůžeme považovat za košer, tedy za něco, co by měl judejec vzít do úst. Byla by ale chyby redukovat význam textu jen na rituální čistotu. Nakonec v nebezpečné situaci jako je Daniel by bylo jistě pochopitelné, kdyby se v tomto bodě přizpůsobil. Pokud půjdeme pod povrch věci, pochopíme, že stolování s králem znamená podřízení se jeho moci. Znamená to vlastně uzavření smlouvy s králem a naprostou poslušnost. Víno symbolizuje na mnoha místech smlouvu. Stejně jako krev ve zvířecím masu, které by Daniel a jeho společníci museli jíst. Maso jistě nebylo zbaveno krve a tak je pro židy dodnes nepřípustné jíst takové maso, stejně jako vepřové, což je považováno za nečisté. V novém zákoně čteme, že krev a víno symbolizuje smlouvu, kterou jako věřící křesťané uzavíráme s Ježíšem Kristem a tak můžeme z tohoto textu vyvodit i závěr pro sebe do naší situace. Jak jsem ale řekl, bylo by povrchní a jistě nepravdivé vztahovat tuto smlouvu na odmítání jídla nebo pití, které nám je z Boží milosti v tomto světě dopřáváno. Naopak, za to máme být Bohu vždy vděčni. Smysl této smlouvy je ve věrnosti Hospodinu, Bohu, který toto jídlo dává. Proto se musíme ptát, co symbolizuje pro nás toto poskvrňování, které Daniel odmítá? Je to špatné myšlení – malomyslnost, pomlouvání druhých v práci či ve společenství? Vulgární jazyk, který je v dnešní době tak běžný? Znamená to jistě i hodnotově se nepřizpůsobovat měřítkům této doby. Podvody v práci, úplatky nebo stahování komerčních filmů. Když pomyslíte na běžné mimomanželské románky a nevěru, spaní s přítelem před svatbou nebo na další nemoci, kterými dnes křesťané trpí, jistě bychom mohli udělat dlouhý seznam a sami bychom se na něm našli. To ale není vše, co náš text říká. Není to laciné moralizování a kárání. Text nám dává pochopit, jak jedná Daniel a jeho Bůh.
9
A Bůh dal Danielovi dojít u velitele dvořanů milosrdenství a slitování.
Jak vidíme na příkladě Daniela, Bůh není v této situaci pasivní, ale dává východisko. Připravuje srdce velitele dvořanů, když s ním Daniel mluví. Nebylo to ale rozhodně jednoduché, podívejme se na to... 10
Velitel dvořanů však Danielovi řekl: "Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu."
Je pochopitelné, že měl velitel dvořanů strach a stejně tak v naší situaci se můžeme setkat s překážkami v práci, pokud chceme dodržet vysoký standard křesťanské etiky. Lidé nám budou klást otázky, říkat, že je to nesmysl nebo nás dokonce nazývat fanatiky... Zvláště populární je věta: nesmíš to své náboženství brát tolik vážně... nebo nejsi náhodou v nějaké sektě? S takovým postojem se setkáváme celkem běžně. Proč by přece mělo vadit, že se opíjím s přáteli? Vždyť se jen bavíme, ne? Na tom není nic špatného... Proč by mělo vadit, že neplatím daně? Vždyť nikomu neubližuju, ne? Je to ale otázka, na které záleží na prvním místě? Nejde tu o něco jiného? Jsem v takové chvíli se svým srdcem věrný Hospodinu? Myslím na to, co by na mém místě udělal Ježíš Kristus? Podívejme se, jak Daniel odpovídá... 11
Daniel tedy navrhl opatrovníkovi, kterého určil velitel dvořanů nad Danielem, Chananjášem, Míšaelem a Azarjášem: 12 "Zkus to se svými služebníky po deset dní. Ať nám dávají k jídlu zeleninu a k pití vodu. 13 Potom porovnáš vzhled náš a vzhled jinochů, kteří jedli královské lahůdky, a učiň se svými služebníky podle toho, co uvidíš."
Daniel nebyl žádný fanatik ani hlupák. Odpovídá velmi moudře a rozumě, navrhuje řešení a postup. Zároveň ale velmi jasně říká ne králově kuchyni. Říká jasné ne tomu, co je běžné a pro všechny ostatní dobré.
Pro Daniela by kompromis v této věci znamenal ztrátu nebo ochlazení osobního vztahu s Bohem a fakticky zradu hodnot a toho, čemu a komu věří. Takže toto je i příklad pro nás... Pokud se chceme nazývat křesťané, neznamená to jen pěkně mluvit nebo chovat se slušně... tak se jistě chová mnoho lidí, kteří osobní vztah s Kristem nemají a to je jistě obdivuhodné. Znamená to něco mnohem víc. Znamená to uvědomit si, na čem stojím, je-li vztah s Kristem pro mě důležitý nebo chci radši být in a jako ostatní... Opatrovník je v té věci vyslyšel a zkusil to s nimi po deset dní. 15 Po uplynutí deseti dnů se ukázalo, že jejich vzhled je lepší; byli statnější než ostatní jinoši, kteří jedli královské lahůdky. 16 Opatrovník tedy odnášel jejich lahůdky a víno, které měli pít, a dával jim zeleninu. 14
Paradoxně vidíme, že to dopadlo jinak, než se opatrovník obával. Nejen že nebyly pohublejší a bledší než ostatní, ale Danielova družina na tom byla lépe. V této situaci byl Bůh věrný a umožnil Danielovi východisko a zachování věrnosti. Toto téma uvidíme v Danielovi častěji, když se jeho přátelé odmítli poklonit Nabukadnesarově modle nebo když v druhé kapitole hrozí Danielovi a všem mudrcům nebezpečí. Bůh v takové situaci dává moudrost, jak jednat. Dává pochopit, že se nemusí bát o svou budoucnost. Pro nás je to poučení, že Hospodin je věrný a když řekneme ne pokušení a svodům kolem nás, on řekne ano a dá nám východisko.
C. Bůh dává moudrost a ochranu jeho věrným 1. Moudrost ve viděních a snech (viz kapitola 2) 17
A Bůh dal těm čtyřem jinochům vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti. Danielovi dal nadto porozumět všem viděním a snům.
Po uplynutí doby, kdy podle králova nařízení měli být předvedeni, přivedl je velitel dvořanů před Nebúkadnesara. 18
Daniel není první příklad v Bibli, kdy Hospodin dává nadpřirozenou moudrost a nadání k interpretaci snů. Podobnou situaci vidíme u Josefa nebo i dalších postav. Jak uvidíme dále v našem příběhu, celkem tragicky pro babylónské mudrce vyznívá jejich lidská moudrost a vychytralost a snaha Nabúkadnesara obelhat. Ten je postaví před jasnou volbu. Má sen a chce znát jeho význam. Nechce ale přenechat tak závažnou věc jentak někomu. Když mu řeknou, co viděl a také mu vysvětlí, co to znamená, královsky je odmění. Když ale ne, tak je čeká krutý osud. Je ironií, že ani nepočítá s tím, že by judejci mohli v této věci nějak prospět, proto jsou prostě na seznamu k likvidaci. Navzdory nepříznivé situaci ale Bůh dává Danielovi odvahu a moudrost a hlavně – znalost snu, který král viděl a také mu odtajní jeho význam, jak uvidíme. Moudrost od Hospodina je právě něčím, k čemu vírou v Krista, přicházíme, takříkajíc jako slepí k houslím. I nejprostší lidé, kteří v lidských očích příliš rozumu nepobrali mají díky vztahu s Hospodinem hlubokou praktickou životní moudrost v prakickém rozhodování... Navíc ti, kdo jsou přirozeně moudří, jejich moudrost je ještě o mnoho prohloubena a správně nasměrována. Tak je to i s Danielem a jeho druhy.
2. Boží moudrost předčí všechnu moudrost světa 19
Král s nimi rozmlouval a žádný mezi nimi nebyl shledán takový jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. Proto stávali před králem. 20 Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království.
A tak se Daniel stává velmi významným na dvoře krále Nabúkadnesara. Vidíme, že Hospodin navzdory svému hněvu a soudu nad Izraelským národem, nepřestává být věrný Danielovi. Ten svým jednáním prokazuje, že mu jde více než o společenský status o věrnost Božímu zákonu. Je tedy vidět, že když řekneme některým věcem ne, zde jde o hřích, byť v lidských očích se nejedná o něco důležitého, dostáváme od Boha jeho ano – jeho zaslíbení, že bude s námi. To není zdaleka jednoduché, ale viděli jsme, že Daniel dostává od Boha nadpřirozenou moudrost, kterou dokáže obstát i v těžkých chvílích. Proto nás chci povzbudit, abychom nekompromitovali svou víru a křesťanské hodnoty, navzdory neustálému společenskému tlaku a vnitřnímu pokušení o kompromis. Jedná se tu totiž o věrnost samotnému Bohu a to, co můžeme naším ne ztratit, Božím ano dostaneme tisíckrát nazpět. To neznamená, že se nám bude materiálně dařit vždy dobře nebo že budeme vždycky fyzicky zdraví nebo dokonce že budeme mít zvláštní postavení ve společnosti, ale spíše jde o bohatý pokoj, život, radost a lásku, které v Kristu dostáváme. A ty se nedají vyvážit blahobytem ani snadným životem. Jak říká evangelium, kdo by chtěl svůj život získat, tratí jej, kdo by svůj život ztratil pro mě, získá jej. Naše první kapitola končí slovy... 21
A Daniel tam zůstal až do prvního roku vlády krále Kýra.
A na závěr si můžeme přečíst, jak Daniel vyložil sen Nabúkadnesarovi.