NÁRODNÍ LICENCE – ANO ČI NE? PhDr. Hana Nová, Národní knihovna ČR Mohutný rozvoj informačních a komunikačních technologií, který zaznamenáváme zhruba od poloviny devadesátých let, nemohl minout ani knihovny a informační instituce. Rozšíření internetu s sebou přineslo nové možnosti ve zpřístupňování informací. Elektronické publikování, elektronická komunikace a stále dokonalejší vyhledávací systémy zásadně ovlivnily charakter poskytovaných knihovnických služeb. Činnost knihoven se výrazně mění ve všech oblastech – od akvizice až po služby. A právě nové možnosti a způsoby poskytování služeb by měly jednoznačně přesvědčit čtenáře a uživatele o tom, že knihovna je místo, kde vždy dostanou informace, které potřebují pro své studium, vědeckou práci, sebevzdělávání, podnikání, zájmovou činnost atd. Čtenáři očekávají, že informace budou spolehlivé a přesné a dostanou je rychle, mnohdy dokonce bez osobní návštěvy knihovny. Spolehlivost, přesnost, rychlost a vyřešení autorských práv zaručují databáze vytvářené přímo vydavateli/nakladateli nebo je to databázové centrum či dodavatel, kdo tyto služby nabízí. Hovoříme-li o elektronických informačních zdrojích, máme tedy v tomto příspěvku na mysli databáze jako komerční produkty. Obsahem databází mohou být jak knihy (nejčastěji encyklopedie, slovníky, adresáře…) tak také časopisecké články v podobě bibliografických záznamů s abstrakty (sekundární databáze) nebo přímo v plném textu (primární databáze). Dalo by se tedy říci, že se jedná jak o informace nejaktuálnější tak o informace trvalé hodnoty. V praxi se velmi často setkáváme s kombinací primárních a sekundárních informačních zdrojů doplněnou o další referenční zdroje a v poslední době také často s živými odkazy na zdroje internetové. Cenově nejsou databáze nijak levná záležitost. Ale i tady je možnost přijatelného řešení – vznik konsorcií knihoven, sdružování finančních prostředků, vyvíjení určitého tlaku na vydavatele na snížení ceny. Jaká je situace v knihovnách v České republice? V polovině trvání programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR „Informační zdroje pro výzkum a vývoj“ (2000-2003) by se dala optimisticky označit jako výborná. Velkorysý program finančně zajišťuje (mnohdy zcela) na 62 projektů. V rámci programu bylo do knihoven zakoupeno velké množství specializovaných databází z různých oborů. Projekt Web of Science by se dal označit jako projekt, který má strategický význam pro rozvoj vědecké a výzkumné činnosti. Projekty založené na akademické licenci poskytují dosud u nás nebývalou informační podporu pro výuku a výzkum na vysokých školách.
284
S výše uvedeným programem nám do knihovnického života vstoupil ještě další, u nás do té doby neznámý pojem, národní licence. Národní licence (někdy označovaná jako celoplošná licence) je takový způsob zpřístupnění určité databáze, který zahrnuje celé široké spektrum knihoven a informačních institucí. Licenční podmínky dovolují zapojení knihoven nejen univerzitních, akademických nebo velkých odborných, ale i výzkumných ústavů, nemocnic, muzeí, galerií a knihoven veřejných (ve smyslu okresních, městských nebo obecních). Kromě knihoven je přístup do databází umožněn také dalším institucím, především orgánům státní správy a samosprávy jako jsou krajské nebo okresní úřady, ministerstva apod. Vydavatel má obvykle jednu podmínku – členové konsorcia musí být non-profitní organizace. Prvním projektem, který byl v národní licenci v ČR dostupný, je projekt eIFL Direct (www.nkp.cz/eifl).
OBR 1 Řešitelem projektu je Národní knihovna ČR. Jak víme, projekt eIFL Direct byl již na podzim 1999 připraven Open Society Institute v Budapešti a prostřednictvím Sorosových nadací nabídnut 39 zemím střední a východní Evropy a jižní Afriky. Proto hned v lednu 2000 po schválení projektu MŠMT 285
ČR, bylo možné začít s databázemi pracovat. Toto prvenství s sebou samozřejmě neslo jako u každé novinky své problémy a počáteční těžkosti. Nebyly zde žádné zkušenosti s organizačními záležitostmi vznikajícího neformálního konsorcia knihoven. Plnotextové databáze představovaly pro knihovny a jejich čtenáře (vyjma několika málo vysokoškolských knihoven) nový informační zdroj, se kterým se nejprve museli naučit zacházet. Zapojení knihoven ČR do širokého mezinárodního konsorcia (v r. 2001 to bylo více než 2000 knihoven z celého světa) je velice kladně hodnoceno Open Society Institute v Budapešti. V počtu provedených rešerší je Česká republika v porovnání s jednotlivými zúčastněnými zeměmi na předních místech. Druhým projektem dostupným v národní licenci je ProQuest5000/PCI Web (www.proquest.cz), řešitelem je Ústřední knihovna Univerzity Karlovy v Praze.
OBR 2 Realizací projektu byla pověřena fy Albertina icome Praha, která zajišťuje registraci a technickou podporu knihoven a další navazující služby, především provoz serveru, zaškolení knihoven, přípravu různých prezentačních materiálů, zpracování statistik atd.
286
Přístup do databází EBSCO a ProQuest5000/PCI Web je plně hrazen z programu MŠMT ČR. V roce 2002 se připojuje třetí národní licence – Služba KnowEurope (www.knoweurope.cz).
OBR 3 V tomto případě je národní licence zaplacena z prostředků programu VISK – podprogramu Informační zdroje. Databáze KnowEurope se svým obsahem výrazně liší od obou výše uvedených. Jednak je to databáze evropská, zaměřená na země Evropské unie ale i na Evropu v širším kontextu, a jednak obsahuje „jiný druh dokumentů“ – zprávy a průběžné informace, právní předpisy, statistické údaje, analytické přehledy, údaje o osobách, jejich funkcích, odkazy na webové prezentace. Důvod výběru právě této databáze a v rozsahu národní licence je prostý - členství České republiky v Evropské unii přinese významné změny nejen v mezinárodním postavení našeho státu, ale větší či menší měrou se dotkne každého občana. Proto by mělo být v zájmu každého z nás abychom věděli, kde je možné opatřit si potřebné informace. Dodavatelem služby je také
287
fy Albertina icome Praha, která je zároveň pověřena zabezpečením dalších navazujících služeb. Využívání uvedených databází je tedy pro knihovny-členy neformálních konsorcií bez finančního vkladu. Zdarma je poskytována také další podpora, zejména se jedná o: • registrace knihoven • rozšíření počtu přístupů • technickou podporu • webové stránky projektů (údržba, aktualizace) • školení (i opakovaná) • semináře • diskusní skupiny a elektronické konference • propagační materiály • pomůcky pro práci s databázemi • statistiky využívání • lokalizace uživatelského rozhraní (v případě KnowEurope) • konzultace Projekty jsou prezentovány na různých seminářích, konferencích, v odborném i populárně naučném tisku. Jak již bylo uvedeno, do národních licencí jsou zapojeny nejrůznější typy knihoven.
EBSCO OBR 4
288
ProQuest5000/PCI Web OBR 5
KnowEurope OBR 6 K využívání databází dostupných v národních licencích se přihlásily všechny vysoké školy, dále pracoviště Akademie věd, výzkumné ústavy, velké odborné knihovny atd. V knihovnách vysokých škol je podíl využívání těchto databází největší, což zcela odpovídá zadání programu Informační zdroje pro výzkum a vývoj. 289
EBSCO OBR 7
ProQuest5000/PCI Web OBR 8 Podrobněji se však podívejme na veřejné knihovny. Podíl zaregistrovaných veřejných knihoven je u všech tří projektů téměř stejný, mezi 36–38%. A přesto, že v loňském roce i letos veřejné knihovny ve velkém počtu využily možnosti grantového programu MK ČR Veřejné informační služby knihoven a získaly tak finanční prostředky na připojení k internetu a vybavení výpočetní technikou, počet nově zaregistrovaných nijak závratně nestoupá…. Velký 290
pokrok byl také učiněn ve vzdělávání knihovníků, zejména v kurzech informační gramotnosti pořádaných opět za finanční podpory programu VISK. Problémy s „ovládáním“ databází by tedy neměly být…. Školení k využívání databází v rámci podpory projektů proběhly, probíhají a budou probíhat… Informace o národních licencích se objevily za uplynulé 2 roky snad téměř všude, kam český knihovník zavítá a několikrát ve všech odborných tištěných a elektronických periodikách. Velkou pochvalu si zaslouží pravidelné loňské sloupky v časopise Ikaros (ikaros.ff.cuni.cz) "Veřejné knihovny a elektronické informační zdroje: ANO, či NE?", které právě se zaměřením na veřejné knihovny vysvětlovaly, zdůvodňovaly, nabádaly, informovaly…. Řešitelé projektů (ale nejen oni) si nutně kladou několik otázek týkajících se efektivnosti využití databází přístupných v národní licenci. 1. Proč je zaregistrován pouze malý počet veřejných knihoven? U všech tří projektů jsou to tytéž knihovny, které pochopily jedinečnou šanci a možnost nabídnout svým čtenářům služby, které jsou kvalitativně srovnatelné se službami knihoven velkých, odborných knihoven doma i v zahraničí. Ale pouze zaregistrovat se nestačí. Databáze umožňují sledovat nejrůznější statistiky: jak jsou databáze konkrétními knihovnami využívány, kolik bylo provedeno rešerší apod. Jde velice důležitý ukazatel pro budoucí rozhodování o jejich nákupu a o prodloužení licenčních smluv s dodavateli s přístupem v národní licenci nebo s přístupem multilicenčním, tedy pouze pro několik desítek knihoven. Nemalé finanční prostředky, které databáze stojí, musí být využity efektivně. Další otázka tedy je 2. Proč jsou databáze veřejnými knihovnami málo využívány? Samozřejmě není možné očekávat vysoký počet rešerší, každá knihovna má jiné složení čtenářů a jiné jsou jejich požadavky. Záleží na tom, v jakém městě knihovna je, zda je ve městě střední nebo vysoká škola apod. Ale při pohledu na statistiky zjistíme, že se opět jedná o tytéž knihovny, kde se nové zdroje informací staly rutinní součástí jejich knihovnické práce. Dokázaly využít vhodné příležitosti k propagaci nových služeb, samozřejmostí je každodenní práce se čtenářem atd. atd. Pochopily, že je třeba dokázat svému zřizovateli, že jsou svými moderními službami pro čtenáře nepostradatelné. Počet takovýchto „osvícených“ knihoven je zhruba 40-50. A knihoven připojených v r. 2001 zejména díky programu VISK k internetu byl 1070! Je zajímavé, že právě do těchto knihoven se soustřeďuje ta část české populace, která nemá problém s angličtinou. Jazyková bariéra - to je totiž často uváděný důvod malého využívání databází. Přitom od letošního roku funguje v databázích EBSCO automatický překlad, který nabízí volbu němčiny, francouzštiny nebo španělštiny. Jinou pomůckou k usnadnění práce s databází je webové rozhraní v českém jazyce u databáze KnowEurope, které připravila fy Albertina icome Praha. Pomůcky pro vyhledávání v českém jazyce v rozsahu od jednoduchého
291
jednostránkového manuálu až po samostatnou příručku pro vyhledávání jsou pro knihovny k dispozici také zdarma. Bohužel, jsou knihovny, které se sice zaregistrovaly, ale nenabízí se jiné logické vysvětlení, než že se jim daří databáze před čtenáři tajit. Nevyužívání databází v období leden-červen 2002 z celkového počtu zaregistrovaných veřejných knihoven ukazuje následující tabulka. EBSCO 40,2 %
ProQuest5000/PCI KnowEurope 44,1 % 58,1 %
3. Proč se tyto knihovny vůbec zaregistrovaly? Protože je přístup do databází zdarma? Protože si neuvědomily, že nové věci vyžadují spoustu nové práce? Protože dobře neodhadly potřeby svých čtenářů? Fy Albertina icome Praha se problémem nízkého využívání databází ProQuest500/PCI Web ze strany veřejných knihoven zabývala několikrát. Především dotazníková akce v r. 2001 (http://www.proquest.cz/anketa.asp) měla napomoci hledat další možnosti, jak podpořit knihovny při práci s databázemi. Bohužel odezva právě z veřejných knihoven byla velmi nízká. Z dalšího „zkoumání“ především prostřednictvím telefonického zjišťování a rozhovorů byly odpovědi na nízké využívání či spíše nevyužívání nejčastěji jazyková bariéra a nezájem uživatelů. Tady je nutné připomenout, že ne vždy je ze strany knihoven věnován dostatek prostoru k prezentaci databází a málo jsou využity nejrůznější formy informování čtenářů a to samozřejmě i potencionálních. Nemusíme hned požadovat, aby čtenáři prováděli složité rešerše, plnotextové články mohou využívat třeba jen k tomu, aby si procvičili právě angličtinu. Bohaté referenční zdroje, které jsou součástí databází, mohou být zase využity pro zájmové aktivity čtenářů, např. mládeže (která rozhodně nemá zábrany při práci s PC a jazykové vybavení je na dobré úrovni) pro zpracování různých referátů do školy. 4. Jsou obsahově databáze vhodné pro veřejné knihovny? Jak databáze EBSCO tak i ProQuest5000/PCI obsahují tituly, které nejsou jen odborně zaměřené, ale také mají populárně naučný charakter. Zejména databáze EBSCO byly pro projekt eIFL vybírány s ohledem na jejich využití širokou veřejností. Databáze MasterFILE Premier byla vytvořena speciálně pro potřeby veřejných knihoven, je zaměřená především na obecně zájmové tituly časopisů z oblasti ekonomiky, zdraví a kultury. 5. Byla by finanční spoluúčast knihoven motivující při propagaci a prezentaci databází ? Odpověď není jednoznačná, ale jasné je, že při výši rozpočtů, které veřejné knihovny mají, by to pro mnohé bylo rozhodně problematické. 6. Národní licence ano či ne? Ani tady není možné v současné době jednoznačně odpovědět. Co se týká finančních požadavků na tak rozsáhlé zpřístupnění, už teď probíhají jednání 292
s producenty databází. Z jejich strany je samozřejmě velký zájem o pokračování a někdy je rozdíl předběžných cen akademické a národní licence překvapivě nízký. Díky národním licencím je všem knihovnám dána stejná možnost k poskytování kvalitních služeb. K nejnovějším odborným i populárně naučným informacím má přístup široký okruh čtenářů a uživatelů a tím je zajištěn demokratický přístup k informacím. Tento způsob také koresponduje s hlavním cílem rozvoje knihoven tak, jak je definován v materiálu Strategie rozvoje knihoven 2003-2005. Závěr nejlépe vystihuje kompilace citací z výše uvedených sloupků z časopisu Ikaros: Není nutné, aby každá miniknihovnička v Horní Dolní měla superrychlé připojení k Internetu, baterii databází a CD-ROM nebo virtuální konto na digitální kopie ve Státní technické knihovně. Stále je ale u nás ještě mnoho knihoven, které by elektronické informační zdroje využívat mohly a nedělají to, protože se zakonzervovaly v prehistorii informačních služeb. Možná doufají, že ta "móda" přejde a vše se tiše vrátí do starých časů, možná ještě k myšlenkám o elektronických zdrojích nedozrály. Měli bychom se proto všichni snažit, aby otázka "Veřejné knihovny a elektronické informační zdroje: ANO, či NE?" zazněla a byla zodpovězena v každé české knihovně. Nemusí být nezbytně v každé knihovně zodpovězena ve prospěch elektronických zdrojů, ale neměla by být opomenuta jako něco, co se malých knihoven vůbec netýká. Po čase nicnedělání a strkání hlavy do písku by se totiž mohla zvrhnout v otázku "Malá veřejná knihovna: ANO, či NE?". Tu si ale už nepoloží knihovníci a už vůbec o ní nebudou smět rozhodovat. Hrozí totiž riziko, že se české veřejné knihovny rozdělí na dvě velké skupiny - několik desítek velkých knihoven, které poskytují moderní informační služby se vším všudy, a několik tisíc malých obecních knihoven, které samy sebe degradují na pouhé půjčovny knih, byť i s počítačem. Obě skupiny se od sebe budou čím dál víc vzdalovat, kvalita jejich služeb bude diametrálně odlišná a přejít z jedné skupiny do druhé (tedy od "půjčovny knih" k "informační instituci") bude čím dál tím těžší. V první řadě to poškodí obyvatele malých obcí, odkázané výhradně na služby malých knihoven, v konečné důsledku se však negativní důsledky projeví i na prestiži knihovnictví, knihoven a knihovníků v České republice obecně.
293
