Úloha zlata v ekonomických dějinách

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Úloha zlata v ekonomických dějinách Diplomová práce

Autor:

Bc. Zdravko Christov, DiS. Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zdeňka Suchomelová

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích dne 15. dubna 2014

Bc. Zdravko Christov, DiS. ……………………………….

Poděkování Rád bych zde upřímně poděkoval paní Ing. Zdeňce Suchomelové za odbornou pomoc při zpracování diplomové práce a za cenné rady a připomínky, které mi poskytla.

Anotace: Předmětem diplomové práce „Úloha zlata v ekonomických dějinách“ je analýza vlivu zlata na společensko-ekonomické dějiny v historii lidstva. Práce je koncipována do pěti základních částí, kde první čtyři kapitoly jsou obsahově teoretické, zachycující vývoj zlata od roku 7000 př. n. l. přes středověk aţ dnešních dní. Převáţně jsou zde zachyceny vstup, vzestup a úpadek zlatého kovu jako komodity hrající hlavní úlohu v celém dění společnosti. V poslední kapitole rozebírám primární cíl diplomové práce, odpovídám na otázky, zdali hraje zlato stejnou roli v dnešním světě jako kdysi, dále analyzuji silné a slabé stránky zlatého kovu. Sekundárním cílem je poukázat na výhled (trend) poptávky po zlatě. Zde prezentuji i svá vlastní očekávání. V tom spatřuji finální přínos práce. Klíčová slova: bimetalismus, mince, troyská unce, zlato, zlatý standard, zlaté pruty.

Annotation: The theme of my diploma work is “The role of gold in economic history“. Its main objective is to analyse the impact of gold on socio-economic sphere of human history. The thesis is divided into five chapters. The first four chapters are theoretical and contain a description and analysis of the entering, rising and falling of gold as a commodity (considered from 7000 BC until the present day). In the last chapter I analyse in detail the main objective of this diploma work by answering questions whether gold has the same role nowadays as it had in the past. I discuss also the strengths and weaknesses of this commodity. The secondary objective of the thesis is to predict the future trends in demand for gold; here I present also my own expectations. In this analysis I see the ultimate contribution of the thesis.

Keywords: Bimetallism, troy ounce, gold, gold standard, gold bullion.

4

ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 1. CÍLE PRÁCE A METODOLOGIE ................................................................................... 9 2. ZLATO, SEZNÁMENÍ S KOMODITOU ....................................................................... 11 2.1 Vstup zlata na scénu, aneb zlato a biblické povídky .................................................................................. 12 2.2 Těžba zlata ve starověku ............................................................................................................................... 14 2.2.1 Těţba zlata v Egyptě ................................................................................................................................ 15 2.2.2 Těţba zlata Římany .................................................................................................................................. 15 2.3 Proč platit zlatem a ne něčím jiným ............................................................................................................. 16 2.3.1 Svérázné peníze z ostrova Yap ................................................................................................................. 17 2.4 Vstup prvních mincí na scénu ...................................................................................................................... 19 2.4.1 Kroisova peněţní reforma, zánik Lýdské říše .......................................................................................... 21 2.4.2 Dáreiky a perský daňový systém ............................................................................................................. 25 2.5 Vzestup a expanze Makedonské říše ............................................................................................................ 26 2.6 Částečná Římská expanze, vliv a přínos Říma na dnešní svět, první nedostatek zlata ........................... 28 2.6.1 Tři východiska jak vyřešit nedostatek zlata ............................................................................................. 30 2.7 Pád Římské říše nástup raného středověku ................................................................................................ 31 2.7.1 Pojednání Gibbona nad údajnými příčinami pádu Říma .......................................................................... 32

3. OBDOBÍ STŘEDOVĚKU, VZNIK A PÁD BYZANTSKÉ ŘÍŠE ................................ 35 3.1 Vznik nových mincí, Bézant jako dolar středověku ................................................................................... 36 3.2 Nástup megalomanské expanze Arabů ........................................................................................................ 39 3.3 Sůl nad zlato, aneb vznik němého barteru .................................................................................................. 41 3.4 Evropané a zlato ............................................................................................................................................ 42 3.4.1 Vývoj peněz v Británii ............................................................................................................................. 44 3.4.2 Anglie vznik spolku Trials of the Pyx ...................................................................................................... 45 3.5 Hospodářský význam Janova, ekonomický rozkvět Evropy ..................................................................... 47 3.6 Evropa 14-15 století první kritický nedostatek zlata .................................................................................. 50 3.6.1 Reakce Portugalska na nedostatek zlata ................................................................................................... 54 3.6.2 Zámořské objevy Španělska, nešťastné zlato Inckého panovníka............................................................ 57 3.7 První obrovská inflace ve světě, ekonomové hledají příčiny a poukazují na důsledky ........................... 61 3.8 Pohled na vývoj a vliv zlata na území Číny ................................................................................................. 63 3.9 Nová platební metoda, vynález papírových peněz ...................................................................................... 66

5

4. SVĚT V17-20 ST., VZNIK BANK OF ENGLAND ....................................................... 68 4.1 Vývoj trhů, postupný úpadek zlata, nástup peněžního standardu ............................................................ 70 4.2 Vznik výboru pro zlato ................................................................................................................................. 72 4.2.1 Pokus VB o obnovení zlatého standardu .................................................................................................. 74 4.3 Nedostatky zlata jako doména vstupu zlaté horečky po celém světě ........................................................ 75 4.3.1 Zlatá horečka v Rusku .............................................................................................................................. 76 4.3.2 Zlatá horečka v Kalifornii ........................................................................................................................ 77 4.3.3 Zlatá horečka v Austrálii .......................................................................................................................... 78 4.3.4 Zlatá horečka v Klondike ........................................................................................................................ 79 4.3.5 Zlatá horečka v Jiţní Africe ..................................................................................................................... 79 4. 4 Vliv celosvětové zlaté horečky na ekonomii, problém teorie a praxe ....................................................... 80 4.5 Nová problematická otázka, zlatý či stříbrný standard ............................................................................. 82 4.6 Problémy s bimetalizmem, vítězství zlata v peněžním standardu ............................................................. 84 4.7 Hospodářská krize a reakce USA................................................................................................................. 86 4.8 Hospodářské důsledky první světové války ................................................................................................ 89 4.8.1 Anglie opětovný návrat k zlatému standardu ........................................................................................... 90 4.8.2 První varování Keynese ........................................................................................................................... 90 4.9 Veliké zmatky ve Francii .............................................................................................................................. 91 4.9.1 Francie přechází na zlatý standard ........................................................................................................... 92 4.10 Smrt zlatého kovu, krach na newyorské burze cenných papírů.............................................................. 93 4.10.1 Velká Británie definitivně opouští zlatý standard .................................................................................. 94 4.10.2 Celosvětový úpadek zlatého standardu .................................................................................................. 96 4.10.3 Reakce de Gaulla a pokus vzkříšení zlatého standardu ......................................................................... 99 4.10.4 Brettonwoodský systém pevných měnových kurzů ............................................................................. 101 4.10.5 Problémy USA, krize útočí .................................................................................................................. 102 4.11 Inflace, rostoucí cena zlata a jejich řešení ............................................................................................... 103 4.12 Zrušení zlatého standardu v USA, zvyšující se inflace, rostoucí cena zlata ......................................... 106 4.13 Moderní zlatá horečka .............................................................................................................................. 107

5. VLIV A VÝVOJ ZLATA ZA POSLEDNÍCH 20 LET ................................................. 109 5.1 Svět podle metalistů..................................................................................................................................... 110 5.2 Silné a slabé stránky zlata ........................................................................................................................... 112 5.2.1 Slabé stránky ţlutého kovu .................................................................................................................... 112 5.2.2 Silné stránky ţlutého kovu ..................................................................................................................... 115 5.3 Zlatem proti inflaci ...................................................................................................................................... 116

6

5.4 Jaká je budoucí perspektiva zlata .............................................................................................................. 118

ZÁVĚR .................................................................................................................................. 119 TABULKA PRO PŘEVOD MĚRNÝCH JEDNOTEK .................................................... 122 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................. 123 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................. 123 SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................................... 124 SEZNAM TABULEK .......................................................................................................... 124 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 124 PŘÍLOHA Č. I. VÝVOJ ZLATA ZA POSLEDNÍCH 10 - 40 LET ................................ 124

7

Úvod Diplomová práce je psána v roce 2013, kdy celý svět údajně postihla jedna z největších finančních krizí v moderní době. Je otázkou zda společnost tuto krizi jiţ přestála, jak mnozí z předních ekonomů tvrdí. Tito analytici nabízí výhledy v podobě lepších zítřků. Samozřejmě mnozí s těmito tvrzeními souhlasí, ale je zde nemalá část ekonomů, kteří hlásají, ţe tomu tak není a ekonomická recese se potáhne delší dobu. Sám nejspíše nedokáţu říci, která ze stran má pravdu, ale po přečtení několika knih týkajících se problematiky a dějin zlata bych byl spíše skeptický. Největší problém vidím v současném trendu nedokonalé fiskální (expanzivní) politiky moderního státu. Je zřejmé, ţe postupem času se objevují cykly, které poukazují na to, ţe mnohé vládní výdaje jsou nesmyslné a plodí jen další výdaje. Multiplikační efekty v soudobé ekonomii sice fungují, ale nejsou dokonalé. Jejich vypovídací hodnota není tak dobrá a dostačující, jak si mnozí ekonomové myslí. Vůbec to nejsou peníze, co v dnešní době přeţívá, ale zlato, které v tisícileté historii potvrdilo, ţe přečká všechno. Světové říše vlivem válek zanikají, zlato zůstává. V dlouhé historii lidstva se několikrát jasně prokázalo, ţe jediné zlato si uchovalo svou hodnotu, ač se společnost zmítala v nejistotách, ať na trzích peněz či jiných finančních derivátů. Je pravdou, ţe se cena zlata vyvíjí, klesá i roste, ale doposud se nestalo, ţe by si člověk za kus zlata nekoupil nic. Taková situace nejspíš nikdy nenastane. Mnohokrát se v ekonomické teorii učí, ţe správný investor musí poznat svůj sklon k riskování, umět správně diverzifikovat své portfolio a tím předcházet pádům a bankrotům na burzách. I kdyţ budeme investovat do všech moţných akcií, dluhopisů či pokladničních poukázek, vţdy je zde riziko, ţe se investice časem změní v bezcenný kus papíru. A opět je zde zlato, které uchovává hodnotu jiţ několik tisíciletí, ať leţí doma ve slamníku, je skryto v bance nebo ponořeno na dně moře.

8

1. Cíle práce a metodologie Tato diplomová práce se zabývá popisem a analýzou vlivu zlata na úlohu v ekonomicko-politických dějinách lidstva. Snaţí se poukázat na postupně rostoucí vliv zlata v dějinách lidstva, sleduje postupný vývoj nalézání zlata, úpravu a přeměnu tohoto kovu ze zlatých valounů, přes zlaté mince aţ po zlaté cihly. Práce poukazuje na dopady na společenské struktury, fungování společnosti, vývoj trhů, jak místních (lokálních), mezinárodních. Rovina zkoumání problematiky zlatého kovu nezahrnuje jen největší společenská seskupení, Řím, Egypt, Byzantskou říše, ale i ostatní menší státy, kde se v různé formě obchodovalo. Předkládaná diplomová práce vychází ze zájmu autora přispět analyticko-empirickým pohledem na daný problém k rozboru jednotlivých fází vývoje lidské společnosti. Autor se snaţí poukázat na ekonomické dopady vlivu zlata, jakoţ i na celospolečenské, s tím úzce související, vzrůstající politické vlivy. Účelem této práce není jenom nudná analýza historických dat, ale komparace s dnešním vlivem zlata s poukázáním na dva základní názorové směry, týkající se postoje vlivu zlata na dnešní a budoucí ekonomickou společnost. Text diplomové práce je rozdělen do pěti základních kapitol, které na sebe logicky navazují a podávají komplexní náhled na vývoj a vliv zlata v dějinách lidstva. V první části se autor zabývá základními pojmy týkajícími se problematiky zlata. Poté následuje zachycení progresivního vstupu zlata na scénu v samotných počátcích lidské historie (biblické povídky). V druhé části, nazývané mnohými historiky a ekonomickými teoretiky „doba temna“, zachycuje období středověku. Zde se autor snaţí poukázat na expanzi vlivu zlata na tamní společnost. V třetí části je předestřen analytický rozbor situace 19. – 21. století. Touto částí se autor zabývá nejpodrobněji, neboť se jedná o nedávnou minulost, jiţ pro dnešní ekonomický svět povaţuje za nejdůleţitější. Tím ale nedochází k opovrhování dávnou minulostí. V poslední, páté části se zabývá otázkou dnešního vlivu zlata jako drahého kovu na soudobou ekonomickou společnost. Zde je téţ krátce nastíněn rozbor dvou směrů, které se postupem času vytvořily a které mají jiný názor na zlato samotné. Z takto sestavené koncepce diplomové práce vyplývají i jednotlivé cíle, které by měly směřovat k potvrzení či vyvrácení základních hypotéz týkajících se řešeného problému. 9

Základním, primárním cílem je popsat a analyzovat vstup, vzestup a pád zlatého kovu, s tím související přistoupení jednotlivých států k zlatému standardu a jeho opuštění. Sekundárním cílem, kterým se autor zabývá na konci práce, je poloţení otázky sobě samotnému, kdy chce poukázat na budoucí stoupající či klesající trend poptávky po zlatě a přidat i vlastní náhled na problematiku. To lze pokládat za finální přínos a závěr diplomové práce Na základě těchto cílů byly stanoveny následující hypotézy: 1. Má zlato stejný vliv jako dříve, nebo je jen přeţitek, jak tvrdí odpůrci metalistů. 2. Nebylo by efektivnější vyuţívat zlatý standard i v dnešní době a předcházet tím neefektivním expanzivním výdajům fiskální politiky státních aparátů, jak tvrdí metalisté. 3. Platí domněnka, ţe zlato je prevence před inflací, jak se v ekonomických teoriích uvádí s tím, ţe dokáţe uchránit před znehodnocením úspor i při dnešní měnové krizi.

V prvních částech práce se velmi často vychází z knihy pana prof. Petera L. Bernsteina Dějiny zlata z roku 2004 vydané nakladatelstvím Grada. Diplomová práce se neopírá o pouhý jeden titul, ale doplňují ji další zdroje zabývající se problematikou zlata, které navazují ve čtvrté části na aktuální problematiku zlata v současnosti. Do čtvrté kapitoly jsou namnoze implementována data z důvěryhodných internetových zdrojů, např. ČNB a ostatních společností zabývajících se obchodováním zlata.

10

2. Zlato, seznámení s komoditou Jelikoţ se celá diplomová práce se zabývá problematikou zlata, je na místě tento termín vysvětlit. Co je tedy zlato?

Neexistuje jedna univerzální definice. Na zlato se lze

dívat z mnoha úhlů a podle toho, čím se zaobíráme, dojdeme k různým odpovědím. Zlato, latinsky nazýváno Aurum, se v periodické tabulce značí Au. Náleţí mu 79. místo. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, ţe se jedná o velice vzácný kov ţluté, lesklé barvy, jehoţ atomové jádro obsahuje 79 protonů a stejný počet neutronů. Jeho chemické vlastnosti jsou jednoduše fascinující, dokonce někteří povaţují zlato za výjimečné či boţské. Všechny tyto výroky jsou jistě odůvodněné a vědeckými poznatky podloţené. Zlato je kov, který, na rozdíl od běţného ţeleza, nerezaví, je zcela odolné vůči všem kyselinám i solím. Jen jediné lze snad zlatu „vyčítat“, sice to, ţe ho poškozuje styk s lučavkou královskou, coţ je směs kyseliny chlorovodíkové a kyseliny dusičné, dále pak s roztoky kyanidů. Při kontaktu s lučavkou dochází k poškození celistvosti zlata a jeho rozpuštění na tekutinu. Další vynikající vlastností zlata je výborná vodivost, jíţ je mnohokrát vyuţito v elektronice běţné, kaţdodenní potřeby. Zlato jako takové je velice těţké a má vysokou hustotu. Z jednoho krychlového centimetru lze údajně vytepat aţ 18 m2 plechu. Z pohledu dnešního ekonomického světa nelze nezmínit fakt, ţe zlato je velice dobře obrábitelné, dělitelné, váţitelné bez jakýchkoli ztrát. V přírodě je k nalezení nejen v zemských hlubinách v podobě zlatých ţil, ale i ve formě kusů kamene, valounů, jak je ukázáno na obrázku. Tento valoun byl nalezen v roce 1869 v Austrálii a přezdívá se mu „Welcome stranger.1“ Jeho váha je neuvěřitelných 70,9 kilogramů, coţ je rekordní nález. OBRÁZEK Č. 1: WELCOME STRANGER Zdroj: Wordpress.com. 1

1

1.http://jackscrap.wordpress.com/2011/05/21/131-gold-2/>

11

2.1 Vstup zlata na scénu, aneb zlato a biblické povídky „Zlato hýbalo celými společnostmi, ničilo ekonomiky, ovlivňovalo osudy králů i císařů, dalo vzniknout nejnádhernějším uměleckým dílům, provokovalo násilí člověka proti člověku a pohánělo lidi k neuvěřitelnému úsilí s vyhlídkou na rychlé zbohatnutí a na odstranění nejistoty“2 Jiţ v dávných dobách si lidé všimli, ţe v zemi, ve vodě i na souši, se objevuje omezené mnoţství kovu, který má krásnou barvu připomínající slunce. K čemu by se takováto neznámá věc mohla hodit? K jídlu to není, je toho málo, je to měkké a není známo ţádné vyuţití. Zpočátku si lidé určitě museli pokládat některou z těchto otázek. Jiţ v době kolem roku 7000 lety př. n. l. se objevují první zmínky o nálezech tohoto překrásného kovu, který bude psát a ovlivňovat historii lidstva. Nikdo zpočátku nevěděl, ţe kvůli zlatému kovu budou padat celé říše, hlavy panovníků, bude docházet k vypalování očí či vraţdění v rodinách. V celé dlouhé historii lidstva lze spatřovat narůstající vliv zlata. Zlato zapříčinilo růst opojení lidí, které dokáţe zcela zničit mezilidské vztahy. „Ať to byl Iasón na cestě za zlatým rounem, Ţidé tančící kolem zlatého telete, Kroisos těšící se svými zlatými mincemi, Crassus usmrcený roztaveným zlatem nalitým do hrdla, Basileos II. Bulharobijce s více neţ 200 tisíci librami zlata, Pizzaro zavraţděný uprostřed svých pokladů svými stoupenci, Sutter, jehoţ mlýn odstartoval kalifornskou horečku, nebo moderní vůdci, jako Charles de Gaulle, který se obelhával vizí, ţe vlastnictvím zlata zajistí Francii stabilní a silnou ekonomiku. Ti všichni měli kov a zároveň on měl je“3. Ano, jak zde vidíte, zlato hraje, hrálo a moţná bude hrát důleţitou roli v celé společnosti. Zlato je jiţ z historického hlediska pokládáno za symbol věčnosti. Zajisté to lze spojit s představou, ţe je to buď dar od boha, nebo něco, co bohu náleţí. I takto lidé vnímali zlato. Neuvědomovali si, ţe zlatý kov povede k velké a neutuchající chamtivosti obyčejných lidí i panovníků a jejich poddaných.

Kov nerozlišuje,

zda se jedná o barbarské kmeny, římské legionáře nebo panovníky, kteří se snaţí podmanit celý svět.

2

3

Peter. L. Bernstein, Dějiny Zlata, Grada, 2004, s. 19 Peter. L. Bernstein, Dějiny Zlata, Grada, 2004, s. 19

12

Zlatu je jedno, zda se jedná o věřící, muslimy, katolíky nebo ateisty. „I Jehovu okouzlilo zlato, svou krásu natolik, ţe jím nechal ozdobit archu úmluvy. „Obložíš ji čistým zlatem“ rozkázal bůh Mojţíšovi na hoře Sinaj, „uvnitř i zvnějšku ji obložíš a opatříš ji dokola zlatou obrubou“. To byl jenom počátek. Bůh přikázal, aby také nábytek, inventář a všechny ozdobné předměty byly pokryty ryzím zlatem.“4 Jak vidíte, tak i Bůh byl dočista ohromen vlastnostmi a krásou zlata, které jsou detailně zachyceny v Bibli na více neţ 400 místech. Mnoho zmínek nacházíme i bájesloví různých národů, mezi jinými i Řeků. Jedním příkladem za všechny budiţ příběh o zlatém rounu. „Frixos, syn krále Boiótie, v oblasti ve východním Řecku, trpěl špatným zacházením ze strany své macechy. Jeho vlastní matka pro něj a jeho sestru Hellu zorganizovala útěk na hřbetu okřídleného berana s rounem z ryzího zlata, kterého dostala darem od Herma (za blíţe neurčené sluţby). Tento útěk stěţí mohl proběhnout hladce, protoţe jiţ samotné zlatné rouno znamenalo pro berana velkou zátěţ. Navíce Frixovu sestru Hellu postihla při letu nevolnost a protoţe neměla po ruce vymoţenosti moderní letecké dopravy, dostala závratě a spadla do moře. Místo kam dopadla, bylo pojmenováno Helléspontos, Frixos letěl dále. Kdyţ urazil více jak tisíc mil, beran ho konečně vysadil na Kolchidě, na východním pobřeţí Černého moře. Šťastný, ţe dorazil ţiv a zdráv, obětoval Frixos berana Diovi a rouno nabídl místnímu králi. Král byl potěšen, neboť z věštby věděl, ţe na vlastnictví rouna závisí jeho ţivot. Proto ho zavěsil na strom ve svatém háji a najal obrovského krveţíznivého draka, aby ho uhlídal.“5 V této delší citaci je prvně vidět, ţe zlato hraje v dávných příbězích velmi důleţitou roli. Na zlatém rouně jsou závislé lidské ţivoty, čímţ ale příběh nekončí. Na scénu vstupuje Iasón se svými Argonauty. Iasón dospívá v muţe a jeho strýc se ho chce zbavit. Slíbí mu, ţe kdyţ mu zlaté rouno přinese, stane se novým králem. Sám tuší, ţe není v lidských silách zlaté rouno získat, protoţe ho hlídá drak, jak všichni víme. Bohuţel pro krále se po cestě Iasón seznámí s Médeou ţenou, která je schopna pro Iasóna ze slepé lásky udělat cokoliv. A proč ho tak bezvýhradně milovala? Zasáhl ji Erótův šíp. Médea jako jedna z mála byla obdařená čarovnými schopnostmi. Snaţila se svého miláčka Iasóna všemi moţnými fintami přemluvit k sňatku, coţ ale on brzy prohlédl. Jako veliký prospěchář slíbil, ţe kdyţ mu Médea pomůţe, vezme si ji za ţenu. Musel přitom přísahat, ţe svůj slib po návratu domů splní. Médea tento slib vzala jako závazný, uzavřeli tedy spolu ústní obchod. Jak slíbila, tak i 4

Peter. L. Bernstein, Dějiny Zlata, Grada, 2004, s. 21

5


13

učinila. Draka svým krásným zpěvem očarovala a Iasón si lehce rouno ze stromu vzal. Tím příběh, ale nekončí. Jak jsem v úvodu práce nastínil, většinou mají historky týkající se zlata špatný konec. Zde se vrací Iasón s Medeou domů do Řecka, kde zplodí dítě. Kdyţ Iáson zjistí, ţe nemůţe v Řecku vládnout, utíká do Korintu. Zde se zamiluje do dcery korintského krále a začne se jí dvořit. Kdyţ si je jist její náklonností i svolením královým, svěří se Médee. Ta, potrefená šípem a oslepená láskou, se dovolává Iásonova slibu. Ten oponuje, ţe dcera krále má na svém území lepší styky. To je pro jejich děti lepší. Médea, která pochopila, ţe její šance jsou nulové, podniká rafinovanou pomstu. Pro svého manţela a jeho nastávající ušila zlaté šaty, které byly napuštěný jedem. Nastávající manţelka při prvním pohledu na šaty oněměla úţasem, oblékla si je a v hrozných bolestech zemřela na otravu. Médea se rozhodla zajít ještě dál, zabila své dva syny. Poté si vyčaruje vozík taţený drakem a odletí pryč. Kdyţ Iasón zjistil, ţe přišel o své dva syny i obě manţelky, nalehl na meč a zemře. Tím končí příběh o zlatém rounu. Zlato přeţije všechny. Hlavní hrdina umírá. Tento špatný konec nečeká jenom Iasóna. Jak později historie ukáţe, zlato usmrtí všechny, kteří mu nedokáţou vzdorovat.

2.2 Těžba zlata ve starověku Po bájné výpravě za zlatým rounem by nebylo od věci se podívat na historické záznamy z kronik tehdejší společnosti. Celá ekonomická společnost zabývající se historií zlata rozděluje tehdejší svět na dvě veliké říše, Egypt a Řím. Většina z příběhů o zlatě naznačuje, ţe se nacházíme v době okolo roku 4000 let př. n. l., coţ je doba starověkého Egypta. Jiţ tehdy hrálo zlato jednu z hlavních rolí, jiţ první faraóni zjistili, ţe tento kov bude projevem moci. První zlato se začalo těţit ve velice krutých podmínkách tmavých dolů na území Núbie. Tento název nehostinné krajiny je spojován se slovem nub, coţ v egyptském jazyce značí zlato. „Núbie dodávala zlato do západního světa ještě v 16. století. Podle jednoho pramene produkce núbijských dolů dalece převyšovala mnoţství, které poskytovaly všechny doly tehdy známého světa v dobách, neţ byla objevena Amerika.“6

6


14

2.2.1 Těžba zlata v Egyptě Doly nevypadaly v počátcích jako doly, ale připomínaly spíše škarpy či příkopy. Tehdy se totiţ zlato nalézalo při povrchu země. Postupem času, kdyţ byly povrchové zásoby vyčerpány, přistoupili faraóni k přepracování příkopů na podzemní šachty, které byly doslova hlubinným peklem. Při důkladném prozkoumání dolů zjistíme, ţe se jednalo o podzemní šachty, které pronikaly velice hluboko do nitra hor. Lidé, uvaţovalo-li se o nich tehdy jako o lidech, byly z 90 procent černoši, kteří zde pracovali dnem i nocí v hrůzostrašných podmínkách. V různých kronikách z té doby se dozvídáme, ţe čím hlouběji se těţilo, tím větší peklo to pro otroky znamenalo. Jeden z nejlepších popisů oné doby je zachycen Řekem Diodórem. Jedná se o dobu, kdy v Římě vládl jeden z nejznámějších císařů Caesar. „Popisuje, ţe vzduch v šachtách byl smrdutý, soustavně znečišťovaný kouřem z drobných svíček, které jen stěţí osvětlovaly podzemní temnotu. K tomu se přidruţovalo nesnesitelné horko, opakující se závaly a neustála hrozba spodní vody. Oheň, který se pouţíval k rozrušení křemene ve skále, uvolňoval výpary arzénu a ty působily trýznivou smrt kaţdému, kdo se jich nadýchal. Otroci pracovali vleţe, na zádech, či na boku a doslova se udřeli k smrti, pokud je nezabili padající kameny.“7 Všechny tyto faktory vedly k veliké úmrtnosti otroků, coţ se také odrazilo k neustále se zvětšující poptávce po dalších otrocích. Faraóni vyuţili několika moţností. První moţnost byla, ţe doplňovali otroky z řad rodin, kteří jiţ v otroctví byli. Další moţností byl mezinárodní obchod. Hlavně mezi Evropou a Egyptem. V Evropě byly velice omezená naleziště zlata, proto docházelo k tzv. barterovému obchodu. Egypt vyměňoval zlato, pepř a jiné nedostatkové ingredience s Evropou za otroky.

2.2.2 Těžba zlata Římany I Římané si postupem času uvědomili, ţe zlato je kov, který je nutné vlastnit, neboť se do budoucna projeví jeho vliv a síla. Jedním velkým problémem pro celou tehdejší Evropu bylo, ţe se na celém kontinentu zatím nenacházelo ani jediné kvalitní naleziště. To platilo jen do doby, neţ se objevila první loţiska ve Španělsku. Válečné výpravy římských vojsk, které dorazily aţ do Španělska, učinili onen přelomový objev, coţ podle většiny historiků znamenalo přelom pro evropský kontinent a zbytek světa. 7


15

Právě výpravy do Španělska přinesli Římanům a celé říši velký přínos a mnoho štěstí. Kopce ve Španělsku byly plné zlata. Nebylo nutné těţit tak problematicky jako v Egyptě. Přesto základ manuální práce tvořila lidská síla. I zde byly doly sahající 650 stop hluboko. Princip těţby se však diametrálně lišil. Římané pouţívali tzv. hydraulickou metodu. Tato metoda byla zaloţená na narušování skály prudkým proudem vody, čímţ se loţiska zlata usazeného v horninách postupně obnaţovala. Voda byla zachycena v objemných vodojemech umístěných nad místem těţby, coţ činilo tento způsob těţby velmi efektivním. Nádrţe obsahující vodu byly zavěšeny 400-800 stop, takţe k odplavování horniny bylo dosaţeno nutného tlaku. Tímto dosud nejefektivnějším způsobem byla římská říše proslulá. Dokázala zničit celé pohoří. Velikou nevýhodou této těţby byly následky, které za sebou zanechávala. Protoţe se kvůli zlatu odplavovala celá pohoří, zanášela se zemědělská půda bahnem, kalem a dalšími zbytky kamenů. Z dalších následků nelze opomenout ničení koryt řek, přístavů apod. Krátce bych zmínil, ţe s hydraulickou metodou se bylo moţné setkat i později na území USA, kde byla uţívána do roku 1852. I tam byla opuštěna kvůli nedozírné devastaci přírody. Ani tam se nevyhnuli totálnímu zničení zemědělské půdy, koryt řek, lesů, poškození ţivotních podmínek vodních i suchozemských zvířat.

2.3 Proč platit zlatem a ne něčím jiným Mnohokrát se nám naskytla otázka, proč si lidé vybrali zlato? Proč nelze platit například mušličkami nebo něčím jiným? Jak těţba zlata postupovala, vynořil se další problém. Nebylo jasné, jak se jím bude platit. Pouţívání v platebním styku se rozmohlo hlavně v místech s mezinárodním obchodem. Doposud se zlato nalézalo jenom na území Egypta a Španělska, kde se postupně upravovalo na obchodovatelné zlaté pruty. Problém nastal v tom, ţe zlaté pruty nebyly stejně těţké, neměly stejnou ryzost. „Jak peníze slouţily různým kulturám, tak zároveň odráţely základní hodnoty těchto kultur. Tímto způsobem se dá nejlépe vysvětlit ţivotaschopnost zlata ve formě peněz. A opravdu – zlato v úloze peněz hrálo nejdůleţitější roli právě v těch kulturách, které vynikli v oblasti obchodu a směny.“8 Znovu mi nedá nepřirovnat tehdejší svět a vývoj vlivu zlata a peněz v různých formách k dnešní realitě. Tehdy i dnes si trhy samy regulují trţní cenu odvíjející se od nabídky a poptávky. Trh sám nejlépe pozná, co je nejlepší. 8


16

Je to automatický regulační systém, který dokáţe pruţně reagovat na všechny moţné i nemoţné situace. Zde začal reagovat na nabídku a poptávku, ale překáţkou mu byla omezenost zlata ve světě. Jak je z análů zřejmé, největší poptávka po zlatě je tam, kde docházelo k dovozu a vývozu, tam, kde se střetávala nabídka Orientu, Evropy a ostatních kultur. Zlato zde tvořilo funkci peněz. V Evropě, kde je neustále nedostatek zlata, se platí otroky či dobytkem. Platba otroky naráţela jenom u tehdejší církve, která získávala více a více stoupenců. Protoţe církev poukazovala na nesmyslné obchodování s otroky, nebylo u ní moţné zaplatit odpustek prodejem otroka ani jeho darováním do církevních sluţeb. Bohuţel snaha církve bojovat proti otroctví nedosáhla většího úspěchu. Ukázalo se, ţe trh je silnější. Kdybychom tedy shrnuli tehdejší svět a krátce porovnali způsoby plateb, dojdeme k následujícímu. V Egyptě kvetl mezinárodní obchod, pročeţ se rozvíjí zlaté platební metody. V Evropě je nedostatek zlata, proto dochází k platbám pomocí otroků a dobytka. V ostatních částech světa, tzv. místních (lokálních) trzích, se platí tamními uznávanými platidly. Mohlo jít např. o pepř, kamínky, mušličky a vše to co bylo uznáno a přijímáno jako platidlo. Jednou z nejsvéráznějších platebních metod, byla na ostrově Yap.

2.3.1 Svérázné peníze z ostrova Yap Na různých místech ve světě se setkáváme s různým vývojem barterového obchodu. S tím úzce souvisí základní rozdělení trhů na dva druhy. První lze definovat jako obchod místní (lokální), který se uskutečňuje na úrovni vesnice, města či ostrova. Druhý trh je v ekonomické teorii dále nazýván mezinárodní. Pro kaţdý z nich existuje ustálený a typický platební postup pomocí různých komodit, zlatých prutů, dobytka ale i otroků.

Paleta

přijímaných platidel se liší stát od státu. V této souvislosti nesmíme opomenout ostrov Yap. Nacházející se v Mikronésii a tamní obyvatelé si vytvořili vlastní metodu platby. Platba po celou dobu byla prováděna kameny, které se nazývaly fei. Samotný americký antropolog Wiliam Henry Furness byl touto metodou doslova unesen. Sám se divil, jak je moţné, ţe lidé z tohoto ostrova přijímali platby bezcennými kameny, které se těţí cca 400 mil daleko na ostrově Babelthuap. Toto souostroví je význačné tím, ţe se na něm nachází mnoho vápencového kamene, které nakládali domorodci na své kánoe a sváţeli zpět na ostrov. Čím byl kámen větší, tím měl větší cenu. Menšími se platilo za ryby, maso a jiné menší tovary. Nejbohatší rodiny si mohli dovolit větší kameny.

17

Tyto kameny byly tak velké, ţe je přivezli na kánoích a vytáhli před dům na dvůr. To vše bylo ošetřeno velice jednoduchou metodou. Uvnitř kamene se udělala díra, která slouţila k lepší manipulaci. Takovýto kámen vypadal jako mlýnské kolo. Díra v kameni neměla vliv na cenu, mnohem důleţitější pro hodnotu kamene byly informace na něm vyryté. Vţdy, kdyţ došlo ke změně majitele, vyryla se tato informace na jeho obvod. Přitom nedocházelo vůbec k pohybu kamenů mimo dvůr, stály na jednom a tom samém místě. Takto obchod čile kvetl a kaţdý přesně věděl, kolik kdo má majetku. Šlo o prevenci velkého zadluţení tamních obyvatel. Proč jsem tento malý ostrov zahrnul do své diplomové práce? Stejný princip vyuţívala banka v USA do roku 1940. Nepouţívaly se v ní kameny jako na ostrově YAP, ale typické zlaté cihly. Vše bylo uloţeno v nedobytném trezoru pět pater pod zemí ve Federální centrální bance dnes nazývané Fort Knox. Zde se v antiseptických sejfech nacházelo několik obrovských přihrádek plných zlata, které byly opatřeny papírovou cedulí s kódovými značkami majitelů. Nebyli to jenom majitelé z USA, ale i ostatních států. Častokrát jsou uváděny státy Francie, Británie, Švýcarska a v poslední době vyšlo najevo, ţe i Maďarsko. Jak tedy probíhaly obchody? Princip je velice lehký a velice bezpečný. Dosud jsme nezmínili jednu nevýhodu, kterou zlato má, stejně jako jiné ceniny. Touto je nebezpečí krádeţe a ztráty při převozu mezi starým a novým majitelem. S tímto problémem se tedy Američané vypořádali jednoduše. Zlato, které do Fort Knox přivezli, nikam dále neputovalo. Jenom se přeneslo z jedné přihrádky do druhé a přesun se zapsal do účetní knihy. Kaţdá zlatá cihla uvnitř trezoru, byla pečlivě očíslována, opatřena pečetí a identifikační značkou svého majitele. Angličtina vyuţívá výraz earmarking gold, coţ je slovo převzaté z dobytkářského průmyslu a jeho doslovný význam zní označování uši. OBRÁZEK Č. 2: FORT KNOX Z ROKU 2003

9

Zdroj: Wikipedia.org. 9

9

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:U.S._Bullion_Depository.jpg

18

Tímto skvělých tahem dosáhlo USA nejen toho, ţe došlo k minimalizaci transakčních nákladů, týkající se změny majitele zlata, ale také sto procentní bezpečnosti obchodů. Nebyla zde ţádná přeprava zlata. Obchod proběhne uvnitř banky. Zlato se přepíše na jiného majitele, zlaté cihly neopustí trezor a nový majitel kolikrát tuto transakci a ani zlato neuvidí. Těmito dvěma příklady jsem chtěl poukázat na to, co se v historii utvořilo a jak lidé začali na zlato pohlíţet. Máme zde dva trhy, ostrov Yap a Fort Knox. Tyto trhy nejsou tak odlišné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na ostrově se uznávalo platidlo Fei a v USA se začalo obchodovat se zlatem. Tento rozdíl byl markantní uţ kolem roku 4000 lety př. n. l. Proč tomu nebylo jinak? Uţ tehdejší lidé si uvědomili jednu jiţ několikrát zmiňovanou věc. Nastane doba, kdy zlato bude hrát roli hlavního prostředníka k dokončení obchodů, kdy bude akceptováno ve všech částech osídleného světa. Lidé na ostrově Yap neměli potřebu nic dováţet a vyváţet. Vše co potřebovali, jídlo, pití, ošacení, měli na svém ostrově a fei jim jako prostředník směny bohatě stačil. Naopak tomu bylo v USA, Egyptě a Římě. Ti všichni měli potřebu mezinárodního obchodu a začínali se poohlíţet po něčem, co bude všeobecně bráno jako kvalitní platidlo a uchovatel hodnoty. To je v našem případě znovu zlato. Rozvíjející se obchodování v mezinárodním měřítku s sebou neslo další problém, který musel někdo vyřešit. Zde trh k vyřešení platebního problému nestačil. Je pravda, ţe zlato bylo na prvním místě v mezinárodním obchodě, ale i ono muselo být standardizováno. Mnoho států, které takto obchodovaly, naráţely na několik problémů. Jak jiţ bylo zmíněno, zlato se upravovalo do zlatých prutů různé váhy, ale i různé kvality. Kvalitu nebylo těţké ustanovit. Problematické se jevilo to, ţe platby se stávaly těţkopádné a proces platby nebyl pruţný. Neexistovaly dva totoţné pruty stejné kvality, ryzosti a váhy. A jelikoţ jsou lidé dobře přizpůsobivý druh, muselo se stát něco, co by vedlo k ulehčení plateb prostřednictvím zlata, něco, co automaticky určí cenu zlata, kterou má ten který člověk ve svém drţení. A právě v této době přichází na scénu první vyráběné mince, které mají ulehčit dění nejen na domácích, ale i mezinárodních trzích.

2.4 Vstup prvních mincí na scénu V předešlé kapitole byly trhy rozděleny na dvě základní skupiny, místní (lokální) a mezinárodní. Oba tyto trhy reagovaly jiným způsobem přijímáním plateb. Nyní bychom se zabývali mezinárodními trhy. 19

Jak jiţ bylo několikrát zmíněno, zlato bylo na mezinárodním poli preferováno a přijímáno jako nejlepší forma placení. S tím ale narůstal problém, jak správně a rychle ocenit zlato. Pomalé, nepruţné platby pomocí zlatých prutů naráţely u obchodníků na nevoli s tím, ţe kaţdý obchodník musel daný prut zváţit, ocenit a poté zhodnotit nabídku majitele kovu. Zlaté pruty se dříve váţily a jejich kvalita byla označování pomocí karátů. „Ryzost kaţdého kusu zlata definujeme v takzvaných karátech. Například stoprocentně čisté zlato má 24 karátů. Termín karát pochází z řeckého slova keration, které má obdobu v arabském výrazu qirat nebo v italském pojmu carato. Původně byl karát spíše jednotkou hmotnosti neţ ryzosti, a to ze zajímavého důvodu. Výrazem karát je totiţ označován plod rohovníku obecného, který má tu zvláštnost, ţe kaţdý jeho lusk váţí pětinu gramu. V současnosti se místo karátů pouţívá grán neboli zrno jako konveční jednotka hmotnosti. Zrna ječmene nebo pšenice vyloupnutá ze střední části klasu mají tytéţ pozoruhodné vlastnosti, s jakými jsme se setkali u karátu. Jejich hmotnost je totiţ standardní bez ohledu na velikosti klasu. A 480 gránů tvoří další jednotku – tzv. troyskou unci, jejíţ pojmenování je odvozeno od francouzského města Troyes, kde byla poprvé pouţita. Troyská unce je těţší neţ běţná unce, protoţe jedna libra čítá šestnáct běţných uncí, kdeţto trojských pouze dvanáct.“10 Jiţ od doby kolem roku 4000 př. n. l. docházelo k prvním úpravám a přeměnám zlata na zlaté pruty. Nejenom zlato ale figurovalo na trhu jako cenný kov. Postupem času se na výsluní platebních metod dostává také kov stříbrný. Je pravda, ţe tento kov není tak silný jako zlato, ale i jeho vliv na platební moţnosti tehdejších říší je nutné zmínit. Historici si nejsou jisti, proč stříbrné mince neměly takovou silnou pozici, jakou by za normálních podmínek měly mít. Jednou z moţností je, ţe Egypt jako vývozní gigant tehdejší doby jednoduše zjistil, ţe na jeho území není dostatek nalezišť stříbrných dolů. Tak se jednoduše dospělo k směnnému kurzu v počátcích 5-8% hodnoty zlata. Vysvětlíme-li to jednodušeji, pochopíme, ţe za jeden zlaťák majitel dostal 12-20 dílů stříbra. Nacházíme se v době, kdy se veškerý obchod na celém světě (mezinárodní) potýkal s nedokonalou a nepruţnou platební metodou zlatými pruty. Udává se, ţe více jak 90 procent tehdejšího zlata patřilo panovníkovi v Egyptě, faraónovi.

10

Peter. L. Bernstein, Dějiny Zlata, Grada, 2004, s. 38-39

20

Toto zlato bylo získáváno především z egyptských dolů, nebo výměnou za zboţí a koření, které se dalo pěstovat v tamních přírodních podmínkách. Situace zde byla taková, ţe vládce vlastnil majoritní část zlatých zásob a jednu z největších rolí pro danou ekonomiku hrálo zemědělství. Problém při směně zlatých prutů ale neustával, takţe muselo dojít ke změně. „Jak rostla potřeba peněz, rodily se vynálezy směřující k zefektivnění a zjednodušení jejich fungování. Asyřané a Babyloňané byli mnohem zdatnějšími obchodníky neţ Egypťané a pro své potřeby vyvinuli promyšlenou unifikovanou podobu zlatých prutů. Těţší pruty o hmotnosti kolem tří liber nesly pečeť lva, menší pruty mající asi poloviční váhu byly označeny obrazem kachny. Lvi a kachny byli pomocným prostředkem k rozpoznání hodnoty zlatých prutů. Nicméně od doby kolem roku 600 př. n. l přetrvával stav, kdy lidé dávali přednost zváţení kaţdého kusu zlata před uznáním deklarované hodnoty. Obyvatelé Mezopotámie zavedli peníze menších hodnot známých jako talenty, miny a šekely, ty se brzy rozšířili do oblasti Malé Asie, Řecka a Středozemí. Se šekely se můţeme dodnes setkat v Izraeli.“11

2.4.1 Kroisova peněžní reforma, zánik Lýdské říše Jak jiţ bylo zmíněno, muselo přijít zlepšení, které by bylo komfortní pro celou společnost. Jedním a nejdůleţitějším důvodem pro odstoupení od zlatých prutů nebyl rozmar společnosti a vznik nových pracovních míst jako tomu je dnes, nýbrţ reakce panovníka a celé společnosti na nepruţnost při platebních transakcích. Z historie nutné zmínit, ţe mince jako takové nebyly prvním platidlem. Prvním platidlem mohlo být vše, co společnost přijala a uznala jako plnohodnotné a plnící hodnotu a funkci platidla, ať uţ šlo o mnohokrát zmiňované kamínky, mušličky, obrovské kameny z ostrova Yap, či stříbro, pepř a další vzácné komodity. Dnešní historici si nejsou zcela jisti, co bylo bráno jako první platidlo, my zůstaneme u toho, ţe to bylo vše, co bylo společností pokládáno za cenné a směnitelné při různých obchodech. Vţdy, kdyţ nahlédneme do historie, nemůţeme jenom odhadovat, co mělo jaký přínos pro dnešní společnost, protoţe to uţ dnešní společnosti jednoduše nestačí. Proto jsou konány různé vědecké, archeologické výpravy do různých koutů světa. Ať se jedná o území dnešního Egypta, Sýrie, či různých částí Číny, zjišťují vědci pomocí vykopávek, jak to kdysi ve

11


21

společnosti vypadalo. Dalším velice důleţitým informačním zdrojem jsou prastaré kroniky, které nejlépe zachycují ţivot a prostředí pradávných světů. Jedním z nejvýznamnějších kronikářů tehdejších dob byl Hérodotos. Ten byl proslulý výbornou psací technikou a schopností dokonale zachytil prostředí, ve kterém ţil. Tím dnešním badatelům ulehčil mnoho práce. Sám Hérodotos tvrdí, ţe první mince pocházely z Lýdské říše. To vše přisuzuje tomu, ţe na místech, kde se Lýdská říše rozkládala, začalo kvést nejdříve lokální trţiště. Lokální trţiště bylo význačné tím, ţe z původních několika obchůdků narůstalo extrémní rychlostí do obrovské míry. A jak jiţ v práci bylo zmíněno, kde se začne hodně obchodovat, začne docházet k jevu známým jako mezinárodní obchod. A tam, kde se objeví mezinárodní obchod, je nutno platit tzv. rychlou pruţnou formou. Takovým způsobem, který nebude platný jenom na jednom území, ale i v ostatních koutech světa. Z tohoto důvodu je nejdůleţitějším faktorem podporujícím obchod zavedení zlatých mincí. To byl přelom v tehdejší ekonomice světa. Několikrát zmiňované moderní ekonomické teorie hlásají, ţe trh je nejlepší autoregulační systém. Sám nejlépe pozná, co je nejlepší. V našem případě poznaly prastaré národy, ţe funkce a vliv zlata budou neustále narůstat. Nebyla to jenom společnost, která si tohoto jevu všimla, tento fakt měl také vliv na rozhodování tehdejšího krále. Král Lýdské říše Kroisos poznal, ţe je na čase zlaté pruty upravit v něco hodnotnějšího, co bude moţné lehce přenášet, z čeho lidé ihned intuitivně poznají hodnotu, co bude tvořit páteř ekonomiky země nejen zde, ale i v celém světě. Lýdská říše by nemohla čerpat jenom ze zmiňovaných krámků, které tvořily základní stavební kámen počátků mezinárodního obchodu. Nejdůleţitějším faktorem pro vznik vzkvétajícího obchodu totiţ bylo ideální umístění. Lýdská říše se nacházela na pobřeţí bájné biblické řeky Paktólos, jediného toku, kde byly v té době větší valouny zlata. Z toho čerpal jak panovník Lýdské říše, ale i jiní obchodníci. Lýdská říše se nacházela v cestě, kde procházely karavany směřující od Egejského moře, Eufratu aţ po vzdálenější části Asie. Tyto stesky měly více jak 1700 mil. „Obchod a komerční aktivita vůbec prošly přirozeným vývojem, jenţ si postupně vynutil potřebu měr a vah a zejména takovou podobu peněz, která by vyhovovala obchodní praxi. A naopak peníze vyvolaly poptávku po: zlatnících, směnárnících, a bankéřích.”12 Z pohledu historie jde o stěţejní a přelomový zlom poukazující na neustále vzrůstající vliv zlata.

12


22

Dalším velice příjemným přínosem pro tehdejší ekonomickou společnost bylo řešení problémů ryzosti zlata. Kvalita zlata se udávala v tzv. karátech, ale pro určení se pouţíval tzv. prubířský kámen. Jednalo se o místní kámen černé barvy, o který zlatník zlatý předmět otíral. Vzniklou rýhu porovnával s tzv. vzorníkem kvality zlata, který byl tvořen z 24 jehel. Nyní máme vzkvétající mezinárodní obchody, dostatek zlata, příhodné místo pro další rozvoj mezinárodních obchodů a nové profese. Konečně přichází na scénu výroba mincí. Vše začíná počátkem 7. st. př. n. l. První lýdské mince, které vypadaly spíše jako malé hrudky. Měly tvar fazolí a byly převáţně vyráběny z elektronu, nesoucí název Dumpy. Ale ani tyto mince z počátků nevyřešily problém v běţném obchodním styku. Nevýhody plynuly z různé velikosti jednotlivých hrudek. Neměly stejnou váhu, tvar a ani nebyly označené hodnotou. A zde se setkáváme i s prvním přirozeným monopolem v historii lidstva. Jednalo se o nařízení panovníka Gýgese, který svým vyhlášením zakázal soukromé vydávání peněz vyráběných z bílého zlata (elektronu). Tím zavedl státní monopol na tvorbu těchto peněz. V ekonomických teoriích se tento monopol uchytil pod názvem přirozený monopol. Dodnes tento monopol přetrval ve všech koutech peněţního světa, např. USA má tento monopol zachycen ústavně v I. článku v 8. oddílu. Konkrétně je zde zachyceno, ţe Kongres má ve své pravomoci razit, regulovat a upravovat hodnotu mincí. U nás tuto funkci plní Česká národní banka, která má v popisu práci úkoly týkajících se zavádění, rušení či obměnu mincí. Jak plynul čas, docházelo k změnám panovníků, ale i k zjednodušování a standardizování mincí. Hlavním cílem Gýgésova nástupce bylo zkvalitnění měny. To Ardys, který nastoupil v roce 660 př. n. l., vyřešil šalamounsky. Mince, nadále vyráběné z elektronu, byly ocejchovány, coţ mělo zaručit pravost a zrychlit pruţnost při obchodování. Tehdy stejně jako dnes platilo, ţe čas jsou peníze. Tím proces transformace starých dump nekončí. Panovník dále rozhodl, ţe mince budou emitovány ve třech verzích, v jedné pro kaţdý trh. Tehdejší mezinárodní trh byl totiţ rozdělen do tří částí. Jedna sada byla vyrobena pro Lýdskou říši, druhá pro Babylónskou říši na východě a poslední pro města na iónském pobřeţí a Egejského moře. Těmito kroky vstoupili lýdové do historie. Dalším státem, který do vývoje mincí zasáhl, bylo Řecko. To obohatilo tehdejší mincovnictví krásou. První i později nalezené mince byly pozoruhodné. Řekové z těchto mincí byli schopni učinit uměleckou záleţitost. Postupem času a vývoje společnosti nastupuje na trůn král Kroisos. Z historie víme, 23

ţe tento král nestál jako vojevůdce za zlámanou grešli. Jako ekonom a reformátor byl kapacitou, za níţ je pokládán dodnes. Nástupem na trůn si uvědomil jediné. Zlaté mince, jejich raţba a výroba se staly pro tehdejší říši doslova vývozním artiklem. S tím je spojována další důleţitá role. Mince byly přijímány všemi obchodníky, hlavně na úrovni mezinárodního obchodů, coţ byl primární cíl tehdejšího panovníka. „Kroisovy mince nesly na jedné straně obraz lva a býka, znak města Sard. Na druhé straně měly vyraţenou obdélníkovou a čtvercovou značku jako označení nominální hodnoty. Nejdůleţitější bylo, ţe nové Kroisovy mince co nejvěrněji kopírovaly původní měnu. Základní nominální hodnotu, kterou v tomto koutě světa uţ kaţdý znal, byl takzvaný statér, jenţ se dále dělil na třetiny, šestiny a dvanáctiny. Mince se razily velmi pečlivě, aby bylo v maximální míře dosaţeno jejich plné jednotné velikosti a hmotnosti. V důsledku toho byly nové Kroisovy mince okamţitě přijaty obyvateli jeho říše. Rozdělení startéru na dvanáctiny vedlo pak v principu ke vzniku trojské unce, rozloţené z 24 karátů ryzího zlata.“13 To mělo vliv i na anglickou měnu, která vyuţívala anglického šilinku a teprve nedávno přešla na desetinný systém. Toto vše přinesl Kroisos do tamější ekonomiky a mezinárodního obchodu. Přelomové a nejdůleţitější pro ekonomický svět je zavedení tzv. nové peněţní reformy. Prvním krokem bylo staţení nekvalitních mincí z elektronu, jejich roztavení a raţba nových mincí. Tyto mince byly buď celé ze zlata, či z čistého stříbra. Tím byl postaven základní stavební kámen pro bimetalický měnový systém, který převládl v mnoha zemích na několik staletí. Vyuţití bimetalického systému nebylo obtíţné. Stříbrné mince měly tradičně niţší hodnotu a jejich vyuţití spočívalo při platbách na místních trzích. Hlavní vyuţití lze spatřovat při menších obchodních transakcích. Zlaté mince našly hlavní vyuţití v mezinárodním obchodě a všude tam, kde byla zapotřebí platba vyšších obnosů. Poměrný kurz panovník stanovil na 10:1. Za jeden zlaťák tedy majitel dostal 10 stříbrných. Tyto kurzy nebyly fixní, jak se uvádí v historických literaturách, ale plovoucí. Vše záviselo na zásobách zlata a stříbra. Kurz se mohl dostat aţ na 15:1. Postupem času docházelo k neustále narůstajícímu vlivu Lýdské říše a většímu napětí mezi Lýdskou říší a zvětšující se Persií. Toto napětí zapříčinilo zlato. Je to jediné co Lýdská říše má a co ostatní říše nemají vůbec, nebo alespoň ne v tak velkém mnoţství. Lýdský král si byl vědom hrozby z Persie. Sám byl sice excelentní ekonom, ale jak jiţ bylo zmíněno špatný 13


24

taktik a vůdce. Nedbal na rady svých poradců, nezašel ke generálům pro rady, jak správně zareagovat, a vydal rozkaz zaútočit na Persii. První útok, ač zuřivý a překvapivý, nepřinesl nic neţ mnoho mrtvých a pouhopouhou remízu. Jakmile to lýdský král pochopil, vrátil se zpět do vlasti. Další bitva se bohuţel strhla před branami lýdského města, kde byl král zcela rozdrcen. „Kýros II. se rozhodl oslavit své vítězství a upálením Kroisa přinést oběť perským bohům. Kdyţ plameny jiţ šlehaly do výše, vojáci zaslechli, jak Kroisos třikrát vykřikl slovo „Solón“. Ptali se, co to znamená, a Kroisos jim odpověděl, ţe Solón byl „muţ, kterého by rád viděl hovořit se všemi tyrany světa, za coţ by dal ohromné bohatství, Kýros II. Byt tak pohnut vyprávěním o Solónově návštěvě, ţe nařídil uhasit oheň a Kroisovi rozvázat pouta. Posadili se spolu jako přátele a Kýros II. Ukázal Kroisovi v dálce dav, který plenil jeho města a loupil jeho poklady. Kroisos však ani v těchto dramatických chvílích neztratil svůj humor: Neplení ani mé město ani mé bohatství, po těchto událostech uţ nic není moje. Spíše odnášejí a loupí tvůj majetek, A těmito trefnými slovy se Kroisos ztrácí z historické scény“14. Znovu vidíme několikrát zmiňovanou věc, zlato oslepilo vládce, který zaútočil, tím zničil sebe i svou prosperující říši. Moţná zemřel, historie o tomto konci nemluví. Znovu je zde patrné jediné, zlatu se nic nestalo. Je zde dál v pozměněné formě, má stejnou funkci, uchovává hodnotu. Jeho moc roste a bude nadále přepisovat světové i ekonomické dějiny.

2.4.2 Dáreiky a perský daňový systém Krátkou zmínku si v této práci zaslouţí tzv. Dáreiky a perský daňový systém. Vše začalo poraţením Lýdské říše, kdy se k moci dostává Persie. Ta přebírá mezinárodní obchod a s tím spojenou raţbu nových mincí. Raţba je zaloţena na stejném principu, jaký měla Lýdská říše. Vyobrazení na rubu a líci jsou ale zcela odlišná. Název Dáreiky je odvozen od vládce, který byl v dané době u moci. Dáreios I. byl zobrazen na zadní části mince a titulován králem. Protoţe jsou si všechny tyto nově raţené mince podobné jako vejce vejci, okamţitě je přijímají všichni obchodníci na mezinárodní úrovni. Následuje expanze do celého světa. Tyto mince byly objeveny na území Evropy, Afriky a Střední Asie. Perská vláda zareagovala šalamounsky a pruţně zavedením nových mincí. Rozvoj se téţ odrazil v odvádění nového poplatku, daně. Ty nebyly v historii novinkou. Nově si však panovník usmyslel, ţe platba bude prováděna přednostně novými mincemi, nikoli v naturáliích. Perský systém byl natolik 14


25

propracovaný, ţe umoţňoval i platby poškozenými mincemi. Bylo jedno, zda mince byly zničené zcela nebo zčásti. Panovník si byl vědom toho, ţe minci lze roztavit a vytvořit novou. Také Alexandr Veliký, který válčil s Persií a rozdrtil Dareia III. (posledního panovníka perské říše) poznal narůstající vliv zlata. Peršané vyuţívali zlata převáţně k manifestaci své moci. Při posledním poraţení Dareia III., vstoupil Alexandr Veliký do jeho stanu a viděl obrovskou zlatou koupací vanu, trůn a dvoukolový vůz. Při pohledu na tento poklad údajně pronese větu: „Toto znamená být králem“. Tento poklad skládající se ze tří částí, údajně patřil ke kaţdodennímu ţivotu perského krále, který právě skonal. Zlato jej přeţilo.

2.5 Vzestup a expanze Makedonské říše V našem putování historií se dostáváme do další fáze. Perská říše zanikla a její místo zaujala Makedonie. Ta byla mnohokrát nazvána říší dvou schopných manaţerů. To vše díky výborným řídícím schopnostem dvou panovníků, Filipa II. a jeho syna Alexandra Velikého. Oba tito panovníci si znovu uvědomili jediné, zlato hraje a bude hrát do budoucna prim. Se zánikem Persie zaniklo i tamní platidlo, ale jak jiţ víme, zlato hraje hlavní úlohu v dějinách, coţ vede k bezodkladné raţbě nových mincí. Na rozpínání Makedonské říše se podle historiků podepsalo hned několik faktorů. Jedním z nich byla maximalizace uţitku zlatých rezerv a rozšíření těţby ještě před poráţkou Persie. Nové doly byly otvírány na území Makedonie a Thrákie.(„Thrákie Тракия Trakija, řecky: Θράκη Thrákē, latinsky: Thrace nebo také Threce, turecky: Trakya) je historické území nacházející se na Balkánském poloostrově. Dnes se tento region rozkládá na území tří států: Bulharska, Řecka a Turecka. Thrákie je omývána vodami tří moří: Černého moře, Egejského moře a Marmarského moře.)”15 Tyto doly, které produkovaly dostatek zlata pro Makedonskou říši, zaměstnávaly mnoho mincoven, které údajně nestíhaly spotřebovávat zlato. Filip II. Makedonský si uvědomil i další významnou věc. Z hlediska praktického rozebral svou zemi a dospěl ke zjištění, ţe země má příliš málo obyvatel. Přičítal to špatným ţivotním podmínkám a začal přijímat opatření, která měla vést ke zlepšení. V srdci říše nedocházelo jen k soustředění na těţbu zlata, ale i expanzivnímu rozvoji zemědělství. To mělo podle historiků výrazný vliv na rozšiřující se Makedonskou říši. Došlo k upravování polí, uskutečňování významných vodohospodářských 15

http://cs.wikipedia.org/wiki/Thr%C3%A1kie

26

staveb, které dokonale zavlaţovaly tamní pole. To se pozitivně odrazilo na ţivotech obyvatel a následné imigraci z okolních barbarských států. Dostatek jídla produkovaného zemědělstvím se téţ projevil v nárůstu chovu koní. Kůň má v této významnou roli, kterou je moţné přirovnat k roli tanku dnešní armády. Kůň byl prostředek nejen k přemisťování z bodu A do bodu B, ale byl to i dostačující zdroj kvaltiního masa. Panovník Filip II. si uvědomil, ţe kdyţ chce mít silné vojsko, musí splnit dvě základní podmínky. První je mít zlato. Pomocí zlata můţe hradit základní výdaje, provoz státu, vojska a dodatečnou výrobu zlatých mincí, které byly ukládány pro budoucího panovníka syna Alexandra Velikého. Druhou podmínkou je kvalitní jídlo pro ţoldáky a poddané. To pocházelo z kvalitního zemědělství produkující dostatek obilí, ovoce a zeleniny. Tím byl zaručen dostatek jídla jak pro lid, tak pro ţoldáky. Nemůţeme nezmínit vzhled mincí. Byly podobné předešlým, v čemţ lze spatřit taktický záměr panovníka. Takové mince byly obchodníky okamţitě přijímány. Týkalo se to jak lokálních, tak mezinárodních trhů. Kurz panovník stanovil na 10:1, coţ přineslo další výrazný pokrok při obchodování a nezdrţováním se přepočtem kurzů. Velkolepé plány, které měl panovník Filip II., ale byly zmařeny. Vše skončilo smutnou a tragickou vraţdou panovníka někým z poddaných. Po smrti svého otce nastoupil na trůn mladý Alexandr Veliký. Pokračoval v raţbě nových mincí, které mají stejný kurz 10:1, jsou znovu podobné původním, jenom zobrazují Herkula místo Dia. Jeho expanzivní politika a dobyvatelské umění mají pozitivní dopad na celou říši. Dochází k extrémnímu nárůstu a rozšíření celé říše do různých koutů světa. S tím také extrémně narůstají výdaje na financování celé říše. Bylo tedy nutné razit více zlatých mincí. Mincovny z Řecka, Malé Asie, Sýrie, Egypta a Mezopotámie neustále razí další a další mince. Tím dochází ke kontinuálnímu financování narůstající říše. Alexandr, stejně jako jeho otec, čerpal zlato ze svých dolů v Makedonii, Thrákii. Vyuţívá i zlatých rezerv po svém otci. Jako jeden z mála v historii se Alexandr Veliký nikdy nesetkal s nedostatkem zlata. Měl problém s něčím docela jiným. Znovu mi nedá nesrovnat jeho problém s dnešními ekonomickými teoriemi. Jedná se o problém pána a správce. Jednoduše řečeno, dochází k extrémnímu nárůstu území říše, coţ vede k neefektivnímu financování a řízení takovéhoto kolosu. Bylo zde mnoho vzdálených měst, které musel někdo řídit. Tyto lidi moc nezajímala prosperita panovníka a jeho říše. Vţdyť panovník byl na míle daleko. Více se zajímali o naplnění svých vlastních truhel. Korupce a podvody kvetly. V dnešním světě je to podobné. Mladý panovník Alexandr Veliký razil stejné heslo jako jeho otec: „Spokojený ţoldnéř je 27

dobrý ţoldnéř.“ Tudíţ musel mít dostatek jídla, pití a zlata. Prvním a nejdůleţitějším cílem bylo jídlo, aby ţoldáci přeţili. Poté se soustředil na kvalitní a pevnou měnu. Kdyţ ţoldáci přijdou na cizí území, budou chtít jíst, bydlet, za coţ musí platit. A s placením nesmějí mít ţádné problémy. Jednak šlo o uznání měny tamním obyvatelstvem a následné přijetí a provedení obchodu. Tímto chytrým krokem si zařídil Alexandr Veliký nejen velikou oblibu u svých ţoldáků, ale i ochranu před rabováním, vraţděním lidí a hromaděním jejich majetků na nově dobitých územích. A pokud zhodnotíme pozici zlata, neustále posiluje. Jeho uvádění do platebních metod tuto funkci a nástup umocňuje. Z análů, které byly dochovány lze vyčíst, ţe panovník proplácel ţoldákům nejen ţold, ale další výdobytky ţivota. Dostávali odchodné ze sluţby, svatební dary, proplácely se dokonce i civilní dluhy. Přínos Alexandra Velikého a jeho otce pro historii je nezměrný. Nelze nepoukázat na to, ţe oba byli dobří manaţeři. Uvědomili si důleţitost a funkci zlata ve své době. Povznesli zlato na pevnou měnu uznávanou a přijímanou po celém tehdejším světě. Jejich vliv na vývoj a propracovanost zemědělství je téţ nezměrný. Nicméně, na začátku práce jsem poukázal na pomíjivost všeho. A tak i Alexandr Veliký a jeho měna končí. Po 150 letech dochází k úpadku měny, který je znovu zapříčiněn smrtí makedonského krále. Na trůn nastupuje římský vojevůdce Titus Quinctius Flaminius. To ústí v rozpad obrovské Makedonské říše.

2.6 Částečná Římská expanze, vliv a přínos Říma na dnešní svět, první nedostatek zlata Smrtí posledního makedonského krále se na scénu dostává nový hráč, Římská říše. Velkolepé vítězství, které bylo korunováno vojevůdcem Titem Quinctiem Flaminiem, vedlo k zániku měny a celé říše. Vzešlo z toho však také něco nového a nevídaného. Titus nechal několik mincí z padlé Makedonské říše roztavit a vytvořil z nich několik nových mincí nesoucích jeho portrét. Mince do té doby nikdy nenesla tvář ţijícího člověka. Obyvatelé Říma byli velmi pověrčivý. Nelze opomenout vliv bohů na jejich kaţdodenní styl ţivota. Římské mnohoboţství se odráţelo i ve výstavbě mnoha stovek chrámů. Zde zlato opět fungovalo jako platidlo, které slouţilo nejen k platbám stavebním dělníkům, plánovačům a ostatním profesím, ale také jako odměna bohům. Ta vypadala velice jednoduše. Modlící se lidé zanechávali své peníze uvnitř chrámů pro své bohy. „Římané pouţívali kovové peníze uţ dlouhou dobu. V průběhu 4. st. př. n. l. měli zvyk schovávat svůj 28

poklad v Jovově chrámu. To se dělo hlavně z bezpečnostních důvodů, ale i tak to představovalo zajímavé spojení pomíjivého pozemského bohatství s nebeskou zboţností. V roce 390 př. n. l., jak praví legenda, zachránilo Římany kejhání posvátných hus, které ţily v okolí chrámu, před překvapivým útokem Galů. Římané byli husám za toto varování před hrozícím varováním tak vděční, ţe na Kapitolu postavili chrám bohyni Monetě, bohyni Varovatelce. Z jejího jména vzešel pak název pro sousedící mincovnu a v konečném důsledku se začaly označovat peníze jako takové. Ze slova moneta jsou například odvozena anglická slova money (peníze) a mint (mincovna).“16 Dalším odkazem Říma přeţívající dodnes jsou různá označení, např. symbol, dnes označující £. „Nově vyvinuté označení penny – pence, coţ byla dřívější římská jednotka označení denarius. Na těchto poměrech byla postavena i anglická měna. Jedna libra se sestávala z dvaceti šilinků a jeden šilink se rovnal dvaceti pencím. Tento stav trval od normanských dob aţ do osmdesátých let 20. století, kdy Británie konečně vstoupila a přijala desetinný systém, který se všude jinde uţ dávno pouţíval.“17 Z historického hlediska je expanze Říma velice podobná Makedonské říši. Při krátkém náhledu na vliv zlata naráţíme na jeden dosud nevídaný problém. Začíná růst hlad po zlatě, který sice nikdy neustal, ale zlato jako komodita dochází. Zlato mělo v Římě velikou moc. Jeho role nespočívá jenom ve vyuţívání k tradiční raţbě mincí, nýbrţ svou krásu a oblibu vede k rostoucímu zájmu zámoţných členů římské říše. Čím bohatší byl člen římského lidu, tím větší nároky byly kladeny na výzdobu jeho domu, ale jeho samotného. Ţeny i muţi středních a vyšších tříd převáţně vyuţívali zlata ke krášlení svých těl. Ale jediné co mělo opravdovou cenu, bylo zlato v podobě mincí. Mince slouţily k platbám nejen v Římě, ale v celé římské říši. Zlato v podobě mincí ale plní ještě jednu, neméně důleţitou funkci. Kdo má v Římě zlato, má velikou moc. Kdyţ máte zlata dostatek, můţete být i samotným císařem. To bylo do té doby nemoţné. Pomocí zlata se dali uplatit všichni, třeba i senátoři, kteří vám následně dali hlas. Takovýto typický vzestup učinil jeden z nejznámějších římských císařů Gaius Julius Caesar. Ten byl nejdříve poslán do Španělska, kde působil jako tzv. questor, provinční úředník. A jak se známo, jednalo se o úředníka, který byl velice schopný. Za svého působení ve Španělsku byl mladý Caesar schopen nasbírat velké mnoţství zlata, které mu

16


17


29

mělo následně pomoct prosadit se v politice. Bohuţel zlata bylo dost, ale ne tolik, aby si koupil dostatek hlasů u všech senátorů. Rozhodl se tedy k uplacení svou dvou protikandidátů Marca Licinia Crassa a Gnaea Pompeia. Jedná se o zbohatlíky mající velké mnoţství zlata, které jim zajišťovalo vzrůstající moc. První jmenovaný, Crassus, byl majitelem hasičského sboru. Ten nezačal hasit, dokud nedostal zaplaceno. Mnohokrát se stalo, ţe i kdyţ dostal zaplaceno, samotná transakce tak dlouho, ţe oheň mezitím vykonal své. Takovéto spáleniště poté koupil za zlomek své ceny. Poté opraví a prodá za plnou cenu. Mnoho historiků se domnívá, leč nejsou ţádné přímé důkazy, ţe tyto poţáry byly vyvolány záměrně, aby majitel hasičského sboru dosáhl většího obratu. Několikrát zmiňovaná nenávist, ke které vede zlato, zapříčinila údajně i smrt Pompeia. Zde se názory historiků rozchází. Jedni tvrdí, ţe ho přepadla obyčejná banda vrahů, druzí poukazují na vrůstající vliv Caesara a jeho nenávist k tomuto muţi. Jednoduše řečeno, Pompeius byl natolik bohatý, ţe si ho Caesar nemohl dovolit uplatit. Neměl tolik zlata. Nyní naráţíme na první oţehavou otázku, kterou si doposud ţádný z panovníků nemusel pokládat. Odkud vzít více zlata. Jednoduše, zlata přestávalo být dostatek a dokonce se z mezinárodního obchodu ztrácelo.

2.6.1 Tři východiska jak vyřešit nedostatek zlata „Pokud národ nemá dostatečný přísun kovu k raţbě potřebného mnoţství mincí, i kdyţ mince nejsou jedinou přijímanou formou peněz, obíhají společně s papírovými penězi, pak má před sebou tři východiska Můţe existovat s niţším obsahem, neţ doopravdy potřebuje. Pak poptávka po zboţí za běţné ceny – ve srovnání s nabídkou – chronicky klesá a vzniká dlouhodobý tlak na pokles cen. Tento bolestný proces se často ukázal být neefektivním řešením s negativním dopadem na politické a sociální klima. Velká deprese z třicátých let 20. století je nejmarkantnějším, nikoliv však jediným příkladem této politiky, se kterou se ještě dále sekáme. Druhou metodou, jak překonat nedostatek peněţního kovu, je jeho import z jiných zemí, a to buď prostou loupeţí, nebo prostřednictvím obchodu. Toto řešení stálo u zrodu mnoha velkých dobrodruţství a ekonomických strategií. Obojí neskončilo vţdy šťastně. 30

Třetí metoda je známa jako zlehčování měny, coţ doslova znamená sníţením hmotnosti kovového základu, ze kterého je mince raţena. Efektu zlehčování se také dosahuje tím, ţe v kovovém základu se smísí drahý a normální kov. V obou případech nominální hodnota mince zůstává stejná.”18 Z těchto tří nabízených moţností vidíme, ţe nedostatek zlata ovlivňuje ţivot nejen jedné obrovské říše, nýbrţ celého světa. Pokud budeme porovnávat svět z dob Říma a svět dnešní, nalézáme jakousi podobnost. Základ pro oslabování měny jsou neefektivní investované státní výdaje. Ty na sebe nabalují další výdaje a dostáváme se do tzv. inflační spirály, kterou lze spatřovat v tehdejší i dnešní době. Dnešní svět ani pomocí nejmodernějších ekonomických teorií nedokáţe proti této podobnosti efektivně zakročit. Pokud brzy nedokáţe panovník a mocenské zřízení zakročit, vţdy to vede k chaosu a následnému pádu a zániků všech říší.

2.7 Pád Římské říše nástup raného středověku Pokud v krátkosti nahlédneme do vývoje Říma, je zde jakási podobnost s Makedonskou říší. První věc, na kterou je důleţité poukázat je fakt, ţe stejně jako Makedonie expanduje závratnou rychlostí i Řím, stejně tak je postupem času tak rozlehlý, ţe ho nelze efektivně řídit. S tím jsou úzce spojené dvě věci, rozmáhající se korupce a nedostatek zlata pro výrobu mincí. Nedostatek zlata bylo nutné nějak vyřešit. Tři výše zmíněné metody jsou různě bolestivé a různě efektivní. A jak se časem ukáţe, trh znovu vše rozpozná. Rozpozná, ţe měna není, tou co bývala, z čehoţ vyplynou všechny související problémy. Celá věc se nakonec skončí roztočením inflační spirály. První císař, který si začal uvědomovat problém nedostatku zlata jako komodity, byl Nero. Historici tvrdí, ţe byl první, který musel vybrat jednu ze tří metod řešení nedostatku zlata. Zvolil zlehčování mincí. V tehdejší době nebyly moţné půjčky od jiných států ani platby papírovými penězi. Metoda zlehčování byla tedy jediným východiskem. Problémem nebylo sniţování obsahu zlata v mincích za vlády Nerona. K tomu došlo aţ později. Jeho nástupci se neustále snaţili expandovat a do nekonečna rozšiřovat svou zem. Znovu musíme poukázat, ţe naráţíme na problém popisovaný v keynesiánské, klasické i neoklasické ekonomie, problém pána a správce. 18


31

Postupem času docházelo k rozšiřování říše do neuvěřitelných rozměrů, coţ přirozeně vedlo k postupnému oslabování měny. Měna obsahovala méně a méně zlata. Historici poukazují na fakt, ţe pomocí zlata se musely platit nejen zvyšující se náklady na provoz státu, byrokracii, úplatky, ale i armáda a zábava římských císařů, jejich rozmary apod. Ani Chléb a hry nebyly zdarma. „V době, kdy se stal císařem Gallieneus asi 216-268, tedy v roce 260, obsahovaly stříbrné mince o 60% méně kovu, neţ za vlády císaře Augusta 63. př. n. l – 14. n. l. Gallienus hodil veškerou opatrnost za hlavu. Vládl pouhých osm let, ale za těch osm let stačil sníţit obsah stříbra v mincích na pouhá 4%. Neodhadl, ţe mezi obdobím vlády Augusta a Galliena, tedy po dobu asi 250 let ceny rostly ročně o přijatelných 0,4%. Ale v průběhu 34let, které následovaly poté, co Gallienus zahájil své machinace s mincemi, ceny vystoupaly ročně o více neţ 9%. To znamená, ţe v roce 304 byly ceny dvacetkrát vyšší neţ v roce 260.“19 Znovu můţeme konstatovat totéţ. Tehdejší doba poukazující na rostoucí inflaci, oslabující měnu a vzrůstající nepokoje ve společnosti. To stejné lze spatřovat v moderní společnosti. Protoţe Římská říše narostla do kolosálních rozměrů, muselo následovat to, co přišlo u všech předešlých říší, zánik. Historici zmiňují, ţe od roku 200 n. l. říše postupně upadala, coţ vedlo i k upadání měny. Uţ nebylo moţné ubránit se útokům Germánským kmenům.

2.7.1 Pojednání Gibbona nad údajnými příčinami pádu Říma Pojednáním o problematice úpadku a pádu římské říše se prvně zabýval jeden z největších historiků Edward Gibbon (1737 – 1794). Ve své knize „Úpadek a pád římské říše“ poukazuje na nová fakta, které údajně mohla vést k zániku římské říše. Zde je 20 základních bodů, které bych zmínil jako nejdůleţitějších. Tyto body je moţné postupně analyzovat a poukázat na podobnost historie a dneška.„ 1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací. 2. Tradiční role otců jako ţivitelů rodiny je zpochybňována, mnoţí se rozvrácené vztahy a svobodně ţijící matky bez otců. 3. Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více neţ o svoje staré rodiče.

19


32

4.

Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za kaţdou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

5. Čestná vojenská sluţba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní ţoldnéři. 6. Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. 7. Daňové zatíţení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protoţe stát se o ně vţdy nějak postará. 8.

Úroveň vzdělání rapidně klesá.

9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše. 10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protoţe výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dováţejí ze satelitních zemí. 11. Kdo se dostal do pozice, kde můţe ze státního krást, většinou tak činí. Postiţitelnost těchto zločinů je velmi malá. 12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěţující a dětí se rodí stále méně. 13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají. 14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti, zisku, udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vloţený úplatek několikanásobně vrátil. 15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. 16. Šíří se cynismus. 17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevaţování znalostí, dovednosti a poctivé práce. 18. Do země přichází velké mnoţství cizinců. 33

19. Politikové nadbíhají iluzi, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry). 20. Občané stále na všechno nadávají. A tyto příčiny a důvody pádu jedné z evropských civilizací popsal autor před více jak 225 lety. No řekněte, neplatí to dodnes? A neplatí to i u nás.?“20 Zamysleme se a porovnejme k dnešnímu světu. I dnes máme mnoho států, kde jsou vysoké sociální podpory, které nenutí všechny členy společnosti vstupovat do pracovního procesu. I dnes máme politiky, ekonomy, manaţery, kteří rozhodují o cizích (státních) financích a kterým je zcela jedno, jak bude budoucnost vypadat. „Stačí, ţe mi chodí jako politikovi, manaţerovi dostatek peněz a na jiné myslet nemusím. Stát je veliký, někde si půjčí a vše se nějak zařídí.“ Nedostatek peněz v rodině vede k jejímu úpadku rodiny, ztrátě smyslu tohoto institutu coby základu státu. To je nyní jen iluze. Čísla statistického úřadu poukazující na fakt, ţe kaţdé druhé manţelství se rozvádí, jsou tomu důkazem. I dnes naráţíme na neustále narůstající státní dluh. Pohodlnější neţ hledat různá úsporná a efektivní opatření je půjčit si. Úspory by vedly k ohroţení samotného politika a jeho politické kariéry. Vţdyť je lepší lidem tvrdit, ţe se máme lépe, ţe se dluhy časem ztratí. Dnes se ve světě nesetkáme s jediným státem, který by měl vyrovnaný státní rozpočet. Nač bychom přemýšleli a řešili náročné situace spojené s provozem státního aparátu? Smysl nedávají ani rozdílné a protichůdné cíle států. Na jedné straně stojí podpora rodin, kdy si stát dává primární cíl dosáhnout větší porodnosti, na druhé straně se setkáváme s tím, ţe matkám není dopřáno starat o své děti po celou dobu mateřství. Ekonomická situace je nutí po krátké době ihned nastupovat do zaměstnání, neboť výpadek financí v rodinném rozpočtu je enormní. Nelze se všemi body pro dnešní ekonomický svět souhlasit. Zejména nelze akceptovat přirovnání k bodu týkající se vzdělání. Je zde mnoho států, kde je aţ mnoho vzdělaných lidí na vysokoškolské úrovni. Nikdo nechce vykonávat tradiční řemeslné obory. Typickým příkladem je v posledních několika letech Česká republika. Varovná ruka trhu poukazuje na nedostatek lidí pracujících v „podřadných“ zaměstnáních. I dnes můţe nastat situace, kdy vše skončí, kdy se budou lidé chtít vrátit ke svým morálním zásadám. Poté se prospěchářský politik dostane do potíţí. Na tyto problémy jsem poukázal záměrně. Jedná se i o částečné přirovnání k ekonomice EU (Řecku a jeho podvodům). My, slušní lidé musíme platit ze svých úspor (CB – zlaté zásoby) Řecku, které vedlo podvodné účetnictví. 20

http://www.czechfreepress.cz/blogy/britsky-historik-gibbon-popsal-duvody-padu-rimske-rise-nepripominajivam-hlavni-priciny-tehdejsiho-upadku-dnesni-soucasnost-a-nejen-cesko.html

34

3. Období středověku, vznik a pád Byzantské říše Nacházíme se v období, kdy se rozpadají poslední zbytky římského impéria. Lidé zcela ztrácejí smysl ţivota a mince se vytrácejí z jejich povědomí. Jedná se o jedno z historicky nejhorších období, pročeţ se často nazývá obdobím temna. Lidé mají strach, necestují, nechtějí obchodovat na mezinárodní úrovni. Mají strach o holý ţivot. Na scénu vstoupily barbarské kmeny, které terorizují poslední zbytky slušné společnosti. Mince jako prostředník při směně a obchodu nejsou zapotřebí. Není nutné platit ţoldáky, není nutné mít státní aparát. Vše se rozpadlo. Mince se nepoztrácely, jak by si mnoho lidí mohlo myslet, jen sami obyvatelé hromadí zlato. Jen ono jediné je v jakékoliv formě přijímáno těmi, kdo se snaţili něco si koupit. Mnoho nálezů z těchto dob nám toto tvrzení dokazují, neboť se vyznačují obrovskými nálezy zlatých pokladů. Dějiny z těchto dob, jsou podle mnoha historiků velice nepřehledné. Nelze je nijak kvalitně utřídit, ale pro diplomovou práci nám postačí následující rozdělení. Svět se začal dělit na dvě veliké říše. Západní a Východní říši. Obě dvě říše měly jedno společné, veliký zájem na drţení zlata a jiných cenných kovů. Východořímská říše, téţ nazývaná Byzantská, měla své hlavní centrum v Konstantinopoli. Byla zcela diametrálně odlišná od Západní říše. Opět se nebudeme zabývat konkrétními historickými fakty, nýbrţ analýzou samotného vlivu zlata na tehdejší ekonomický svět. Jedná se o dobu, kdy upadá mezinárodní obchod, vytrácejí se poslední římské mince a je nutné znovu z pohledu panovníků něco vymyslet. Byzantští panovníci jsou si vědomi dominantní funkce zlata. Při krátkém exkurzu do tehdejší doby zjistíme, ţe Byzantská říše trvala po dobu více jak tisíc let. Panovníci vystupující v této historii jsou krutí, spiklenci, podvodníci a dokonce vrahové vlastních rodin. Proto vedli vládci války, aby za získané prostředky, které nakradli, mohli dále financovat další výpady do okolních států, popřípadě se vyplatit silnějším protivníkům. Říká se, ţe nikdo jiný by nebyl bez zlata ztracen jako Byzanc. „Bratrovraţedné války pokračovaly aţ do poloviny 8. století, kdy Langobardi museli konečně projevit svornost. Jejich říše se totiţ stala natolik silnou a nebezpečnou, ţe Byzantinci nebyli sami, kdo ji chtěl jednou provţdy zneškodnit. I sám papeţ se tentokrát postavil na stranu Byzance. Za úplatek 50 tisíc zlatých solidů se Frankové spojili s Byzantinci

35

a v letech 754-756 podnikl taţení do Lombardie.“21 Znovu se můţeme přesvědčit, ţe zlato ovlivňuje nejen samotné panovníky, ale i protivníky. Dochází k zániku jedné společnosti a zlato přeţívá všechny hlavní hrdiny. Problém v tehdejším zlatě tkví, ţe sice mělo pevnou pozici na trzích, ale nebyla zde kvalitní měna. Doposud si trh utvářel podmínky sám a ani nyní tomu nebylo jinak. Trh se rozmáhal tam, kde byl mezinárodní obchod. Kde byl mezinárodní obchod, musela být měna, flexibilní a pevná. Proto i zde nachází své místo nová měna nazývající se Bézant.

3.1 Vznik nových mincí, Bézant jako dolar středověku Základním stavebním kamenem ekonomiky Byzantské říše byla pevná měna. Ta nesla jméno Solidus a základ měla v dostatečném přísunu a mnoţství zlata. Všichni byzantští panovníci si tohoto faktu byli vědomi. Ponaučeni historií tuto měnu drţeli celých 700 let. Bez pevné měny nebude moţné v blízké budoucnosti existovat. Jediným problém, který by mohl nastat, byl nedostatek zlata. Tento scénář hrozil buď na pokladě vyčerpání zlaté rudy v dolech nacházejících se v Núbii, nebo převzetí dolů jiným národem. Přelomovým okamţikem a šokem pro celou Byzantskou říši bylo obsazení afrických území Araby v 7. století. Ti s Núbijským obyvatelstvem navázali výborné kontakty, které přetrvaly dodnes. Zvrat musel být nějak kompenzován. Přitom si panovníci uvědomili, ţe přišli o nevyčerpatelné zásoby zlata. Říše, která doposud neměla problémy s dovozem zlata, najednou neví, co bude. Problém, který doposud nemusel v tehdejší Byzantské říši nikdo řešit, se stal nyní krutou realitou. Bylo nutné jednat rychle a dostatečně pruţně, protoţe zlato rychle mizelo. S ním se mohla z povrchu země ztratit i Byzantská říše. Těchto dopadů si byli panovníci vědomi a začali přemýšlet. Naskytlo se několik moţností. Začít vojenské tažení proti okolním státům Začít rozvíjet mezinárodní obchod Začít se zabývat rozvojem zemědělstvím, upravit zákony a podpořit vývoz Pokud se podíváme na tyto tři moţnosti, uvědomíme si stejně jako panovníci jediné. Ponaučeni historií došli k následujícímu závěru. Vojenské taţení proti okolním státům by 21


36

nebyla dobrá volba. Vojenské taţení nemusí dojít zdaru a štěstí je vrtkavé. Zdroje z vojenských taţení by Byzantské říši moc nepomohly. Panovník a vládnoucí třída nechtěli zbytečně začínat nové války, neboť ani samotné vítězství jim nezaručovalo, ţe by měli více zlata. Nedal se předpokládat výsledek. Náklady by mohli být vyšší neţ výnosy. Druhá moţnost byla pro panovníka mnohem zajímavější. Rozvoj mezinárodního obchodu znamenal v historii několikrát zmiňovaný rozvoj platebních metod pomocí zlata. Postupem času se měnily platby ze zlatých prutů na zlaté hrudky, připomínající fazole (první zmínky o platbách pomocí zlatých mincí) aţ přes rozvoj zlatých mincí, jak je známe dnes, takových, které byly opatřeny obrazem na rubu i líci. Jeden problém tu v souvislosti s mezinárodním obchodem přece jen byl, nedostatek zlata. Jak jiţ z historie víme, mezinárodní obchod mohl existovat, ale vţdy byl podmíněn pevnou měnou v podobě zlatých mincí a hlavně dostatkem těchto mincí. Pokud byla takováto měna k mání, musela být následně přijata a uvedena do oběhu. Zjednodušeně řečeno, bylo nutné, aby panovník zareagoval dost rychle a pruţně na stávající neuspokojivý stav. Uvědomil si, ţe má kritický nedostatek zlata, který byl v první řadě podmíněn faktem, ţe se zlato vyváţelo mimo Byzantskou říši a nevracelo se zpět. To si panovník uvědomil a nastolil první omezení v historii týkající se mezinárodního obchodu. O tomto omezení se budu zmiňovat později. Poslední, třetí moţnost se zdá být podobná druhé. Úzce související s rozvojem mezinárodního obchodu. Třetí moţnost byla pro Byzantskou říši velice výhodná. Musíme si uvědomit následující dva body: Stav obchodování na mezinárodní úrovni Geografické umístění Byzantské říše Stav obchodování na mezinárodní úrovni byl úzce spojen s geografickými vlivy daných států. Nejprve je důleţité zmínit, ţe mezinárodní obchod této doby je rozdělován na několik částí Byzantskou Říši, Evropu a asijský svět. Kaţdá z těchto částí světa měla svá specifika. Svůj preferovaný dovoz i vývoz. Z globálního pohledu na tom byla nejhůře Evropa. Zde byl doposud největší nedostatek zlata, ale i jiných poţadovaných komodit, oleje, pepře, hedvábí apod. Proto Evropa zásobovala ostatní zbývající trhy převáţně otroky. Toto zjištění se spolu se zhodnocením příhodného umístění stalo základem pro tzv. pomyslný trojúhelník. Ten byl tvořen zmiňovanými trhy Evropy, Asie a Byzantské říše. Zde docházelo k prvnímu styku 37

všech obchodníků, ke směňování všech poţadovaných komodit a k platbám pomocí zlatých mincí. Toto vše panovníci analyzují a vedou obchodování ke kýţenému rozvoji. Hlavní je rozvoj zemědělství a expanzivní vývoz zemědělských produktů na mezinárodní trhy, převáţně do Evropy. Byzanc byla schopná nejen v zemědělství. Veliký vliv na vývoj mezinárodního obchodu z pohledu Byzantské říše měla neustále se zvyšující poptávka po hedvábí. To se dále upravovalo na území Byzantské říše v luxusní látky nebo se v surovém stavu expedovalo do Evropy. Luxusní zboţí hrálo prim. Tím, ţe zde docházelo k prvnímu styku všech obchodníků světa, nebylo na těchto trzích nedostatkového zboţí. Na místech, kde není nedostatkového zboţí, nebylo nutné a smysluplné mít nadsazené ceny. To vyústilo v nestálý a čilý obchod. A pokud máme čilý obchod, daně, které jsou s ním spojené, posílí ekonomiku Byzantské říše. Tímto šalamounským řešením došlo k přísunu nemalých částek do státní pokladny. Tímto se stává pro císařskou pokladnu hlavním zdrojem obchod a vzrůstající poptávka po řemeslné práci. Obchodníci nesli hlavní tíhu daňového zatíţení. Největším problémem, který pomalu začal brzdit vyvíjející se mezinárodní obchod, byl nedostatek zlata. Ihned po ztrátě Núbie, zareagovali panovníci pruţně, vydáním několika nařízení týkající se ulehčení obchodních aktivit s okolním světem. To vše vedlo k lepším podmínkách na těchto trzích. Zlepšení bylo také znát na bezpečnostní úrovni. Kdy docházelo k hlídání přístavů, trhů a ostatních míst obchodování, kde by mohlo dojít ke krádeţím a jiné kriminalitě. Z historické literatury jsou také známy namátkové kontroly celníků, kteří chtěli vidět peníze obchodníků vstupujících na území Byzance. Zde docházelo k prověřování kvality mincí, popřípadě se prověřovalo, zda nejde o falsifikáty pravých mincí. „Nicméně se byzantským panovníkům nepodařilo vyvinout ţádný systematický plán, který by podpořil ekonomiku nebo který by dokonce sledoval bilanci dovozu a vývozu. Bez existence centrální banky nebo jiných institucí nebylo skutečné moţné kontrolovat tok peněz. Kaţdý obchodník vyrovnával své účty v přímém kontaktu s obchodními partnery z jiných zemí, takţe oběma směry protékaly velké sumy peněz, avšak konkrétní údaje o jejich pohybu chyběly. Celý tento proces by nakonec skončil fiaskem, kdyby nebylo bézantu. Tato podivuhodná zlatá mince byla základem byzantského bohatství a finančního vlivu, ať uţ šlo o vojenské záleţitosti nebo o oblast obchodu a řemesel“22

22


38

Pevná měna byla tak důleţitou součástí soudobého světa, ţe vyšlo nařízení císařů obsahující větu, „ţádný panovník z barbarského světa včetně perského krále nemá právo razit svoji podobu na zlaté startéry, i kdyţ jeho království má k dispozici zlato.“23 Jedna z mála válek z pohledu Byzantské říše byla jenom z důvodu, ţe se dozvěděl císař Justinián, ţe si arabský kalif dovolil razit své mince se svým portrétem. Tuto válku císař prohrál, ale jak vidíme, začíná nastupovat nová velmoc Arabů. Nejasný konec z pohledu historiků končí válkou, která údajně vyústila útokem Turků a následným pádem Byzance.

3.2 Nástup megalomanské expanze Arabů V historickém vývoji se nyní dostáváme do další etapy, která je doprovázena vstupem Arabů na scénu. Arabská společnost nevstupuje na scénu zánikem Byzance, ale dříve, jiţ v 7. – 8. století. Na vzestupu je i Islám, novinka pro tehdejší kulturní svět. Islám a jeho úryvky budou tvořit nejen historii světa, ale i zlata a zlatých mincí. Rozdílnost těch dvou kultur, byzantské a arabské, byla jiţ od počátku markantní. Arabské státy na rozdíl od ostatních uměly bez problémů nahromadit obrovské poklady. Svou vynalézavostí byly schopné vytlačit jiné konkurenty z trhů. Postupem času začínaly plenit a rabovat ostatní okolní státy. Arabští panovníci si téţ byli vědomi toho, ţe zlato, jako vzácný kov bude hrát stále větší roli ve společnosti. Po mnoho staletí arabští panovníci sbírali zlato, a aţ ho měli dostatek, začali expandovat. Z historických kronik je zřejmé, ţe narůstající vliv Arabů byl zapříčiněn schopností menšiny dokonale se přizpůsobit trhům na mezinárodní úrovni. Znali dobře historii a přesně věděli jakým směrem se vydat. Přesně cílili do míst, kde byly doly, kde byly staré poklady egyptských králů. Proto je nutné krátce analyzovat jednotlivé kroky vedoucí k expanzi arabských panovníků. Vše mělo na svědomí zlato. Z pohledu historiků zde hrály hlavní roli dva faktory. Prvním faktorem je rozmach islámského vyznání, druhým pak převzetí dolů v Núbii. Zde Arabové přezvali moc nad doly od Byzantské říše. Nebylo to násilné převzetí, nýbrţ mírumilovná domluva mezi dvěma národy. Mnoho historiků i autor si myslí, ţe přátelské převzetí těchto dolů bylo zapříčiněno blízkostí dvou kultur. Tímto krokem 23


39

si Arabové zajistili dostatečný přísun zlata. Nyní si mohli dovolit začít expandovat dle staletími osvědčeného scénáře. „Nešlo jenom o ukořistěné poklady a obnovení těţby zlata ve východoafrických dolech. Arabům jako neobyčejně šikovným a vytrvalým obchodníkům se brzy podařilo proniknout k samotnému srdci byzantské hospodářské moci. Časem získávají kontrolu nad důleţitými vazbami, kterými Byzanc dosud disponovala, a dokonce navázali kontakty v oblasti jiţního Středomoří. Arabské loďstvo brázdilo vody od východního pobřeţí Afriky aţ po břehy Indie a Číny. Z touhy po zisku se Arabové dokonce vydali i na Sever. Po ruských řekách dopluly aţ do Skandinávie, kde směňovali zámořské zboţí za koţešiny, jantar, med a otroky.”24 Postupem času, kdy byl dostatek zlata, se začíná uchytávat nová měna Dinár. Tyto mince obsahující vysoké procento zlata cca 97%, patří mezi tzv. pevnou měnu. Tím se uchytávají i nové mince mezi obchodníky. Novinkou, kterou nelze opomenout, je jejich vzhled. Na minci byly prvně pouţity úryvky koránu. Toto byl v historii jeden z nejšikovnějších tahů panovníků tehdejší doby. Jelikoţ je arabská společnost velmi poboţná, nikdo si nedovolil vystoupit proti těmto mincím, obsahující části koránu. To, ţe obsahovaly vysoké procento zlata, bylo rozhodujícím faktorem pro ostatní části světa, kde Islám nebyl na vzestupu. Touha Arabů po zlatě taktéţ jako u ostatních civilizací naráţí na nedostatek tohoto vzácného kovu, a to v 9 století. Zde jsou první zmínky poukazující na nedostatky zlata v celém světě. Tento důvod vedl panovníky k expanzi do všech koutů nezmapovaného světa. Takovýmto místem, které bylo sice zmapováno, ale zcela nepřístupné bylo západoafrické pobřeţí. Lepší přístupnost severozápadní části Afriky vedlo k vyčerpání zlaté rudy, proto se zraky panovníků ubíraly opačným směrem. Problém těchto koutů světa byla nehostinná poušť, nedostatek vody a vzdálenost. Tím, ţe se arabští obchodníci jiţ několik staletí zabývali obchodem, dokázali i na tyto tři faktory zcela rychle zareagovat. Arabové tyto doly nikdy fyzicky nevlastnili. Smysl pro obchod, vyřešil tento problém sám. Tím, ţe byli skvělými obchodníky, měli několik staletí monopol na zlato, které leţelo na jihu v obrovské vzdálenosti od Sahary. Hovoříme o území cca 600 mil čtverečních, kde jsou hranice mezi Nigérií a Pobřeţím slonoviny. Arabové, kteří celou dobu mysleli na obchody, zakládají na různých příhodných místech města a přístavy. Tím došlo k usnadnění mezinárodního obchodu. Většinou se jedná o příhodná taktická místa s dostatkem pitné vody a moţnosti postavit cesty a obydlí. Takto dochází k zakládání měst jako je Tunis, Marrákeš, Gadam, Terhazza apod. Touto nenápadnou kolonizací se dostávají aţ do srdce Sahary. Problém vzdálenosti byl 24


40

vyřešen velbloudy. Údajně v době 100 n. l. začali prvně pouţívat římské legie velbloudy. Dospělý kvalitní velbloud byl schopen ujít větší vzdálenost bez pitné vody, proto začal i na takovýchto nehostinných místech vzkvétat obchod. Arabové cestovali bez větších problémů pomocí svých karavan, čítajících někdy více jak tisíce velbloudů z jedné časti Sahary na druhou. Tím dováţí ţivotně důleţité komodity, které jsou nedostatkovým zboţí v jedné části a směňují vše za zlato. Znalost historie opět pomáhá arabským překupníkům k vyuţití novinky na poli mezinárodního obchodu tzv. němého barteru.

3.3 Sůl nad zlato, aneb vznik němého barteru Vzkvétající obchod, zakládání měst a následná expanze arabských obchodníků do nejvzdálenějších koutů světa s sebou nesly i různé druhy obchodů a platebních metod. Jak jiţ bylo zmíněno v úvodních kapitolách práce, k platbě slouţilo vše, co lidé na daném území uznali a přijali jako platidlo. Arabové jiţ tehdy vydělávali desetitisíce zlaťáků, přesto přišli s další novinkou. Vyuţívají znalostí mezinárodních trhů a základních znalostí nabídky a poptávky. Všímají si toho, ţe na různých místech světa byla veliká poptávka po soli. Pro někoho je to obyčejná, dostatková záleţitost, ne v této době a na těchto místech. Zjistili, ţe lidstvo se v ţádném případě bez soli neobejde. Pokud nahlédneme do historických kronik, zjistíme, ţe solná loţiska se nacházely jenom na několika místech na severu. Tyto doly byly nejméně 20 dnů cesty, skrze nehostinnou poušť. A 20 dní byla i pro dobrého, dospělého velblouda dost dlouhá doba. Do těchto solných dolů nebylo zapotřebí vozit zlato. Ze zlata by se v dolech kopáči nenajedli. Byla nutnost dováţet potraviny, pití a jiné komodity slouţící ke kaţdodennímu spokojenému ţivotu. Obchod zde vypadal tradičně. Karavana přijela do solných dolů. Zde vyměnila sůl za jídlo a pití, poté naloţila sůl na velbloudy a odvezla ji na opačnou stranu Afriky. Poptávka po soli byla velká zejména na území dnešního Súdánu. Zde se cenila tak vysoko, ţe se unce soli měnila za unci zlata. Takovéto obchody byly samozřejmě extrémně výnosné. Jenom bych pro zajímavost uvedl zajímavý postřeh ze strany osmdesát knihy pana Bernsteina. Zásobování solných dolů nebylo automatickou samozřejmostí. Kolikrát se stalo, ţe karavana nedorazila z důvodu špatného počasí nebo přepadení pouštními piráty. Tím, ţe nedorazily ţivotně důleţité zásoby, zemřela celá četa dělníků hladem a ţízní. Takto vysoký kurz soli a zlata byl jenom zpočátku, kdy barbaři neznali cenu zlata. Vůbec jim přišlo divné, proč dochází k směňování zlata, za tak drahou věc jako je sůl. Postupem času, ale vývoj došel i do barbarských kmenů. Ty si uvědomily cenu zlata a začaly poţadovat více 41

za svou komoditu. Problém byl v dorozumění. Barbaři, mnohokrát izolovaní od ostatních mezinárodních trhů, nemluvili jazykem obchodníků. Z tohoto důvodu musí přijít na scénu novinka tzv. němý barter. „ Kaţdý muţ nese jeden kus. Vzniká tak celá armáda pěšáků, kteří nesou svůj náklad do velké vzdálenosti… dokud nenarazí na vodu… Pak všichni naskládají své kusy soli do řady, přičemţ kaţdý si označí ten svůj. Celá karavana se poté vzdálí na půl dne cesty a k místu s uloţenou solí dorazí jiný rasa černochů, kteří nechtějí být nikým viděni, ani nechtějí s nikým mluvit. Prohlédnou si sůl a ke kaţdému kusu přiloţí určité mnoţství zlata. Pak odejdou a zlato i sůl nechají na místě.“25 Takto krátce by se dal definovat pojem němý barter. Němý barter, ale nebyl pro historii novinkou. O prvních zmínkách pro formu takovéhoto způsobu obchodování se lze dočíst v kronikách. Údajné první zachycení ve své kronice měl Hérodotos. Ten slyšel o tomto způsobu obchodování od Kartaginců. Ti obchodují z počátku hloupými domorodci a směňují vše za zlato ve velkém nepoměru. Nedochází zde k ústní domluvě, vše je uzavřeno mlčky, proto název němý barter.

3.4 Evropané a zlato V předešlých kapitolách jsme se zabývali historií Evropy aţ do pádu Říma a nástupem raného středověku. Je markantní, jak ţlutý kov rozdělil svět na dvě části, Evropu, kde má zlato minimální vliv, a svět Byzance a islámských zemí, kde je vliv ţlutého kovu znát na kaţdém kroku. V Evropě vlastní zlato jenom Řím, který získával zlatý kov z jediného území Španělska. Z tohoto důvodu zlato pro Evropu není zpočátku důleţitým, vlivným kovem. Není to tím, ţe by se lidem v Evropě zlato nelíbilo, cítili ke zlatu odpor, ale měli ho ve velmi omezeném mnoţství. Z předchozích kapitol víme, ţe velké doly jsou jen v Egyptě a v různých koutech Afriky. Bývalé doly ve Španělsku, téţ nazývané zlaté kopce, nejsou tím, čím bývaly. Zlato bylo vytěţeno nebo se nacházelo tak hluboko, ţe tehdejší člověk nebyl schopen tyto zásoby vytěţit. Evropa se tedy musela zařídit jinak. Začalo se obchodovat tzv. barterovým obchodem. Je nutné zmínit, ţe nejde o obdobu němého barterového obchodu. Jedná se o typický barterový obchod, kdy se směňují věci bez peněz. „Barter se pouţívá v dnešní době ve specifických případech, kdy se zboţí nebo sluţby vyměňují za jiné zboţí nebo sluţby. 25


42

Důvodem barteru bývá např., ţe protistrana nemá finanční prostředky, ale pouze zboţí nebo v ekonomikách s neexistujícím nebo nefunkčním peněţním systémem. Barterem se také označuje fáze historického vývoje peněz, kdy se statek směňoval za jiný statek.“26 Evropa začíná klasickým substituováním (nahrazováním) jedné komodity druhou. Nedostatek zlata se neprojevil jen na mezinárodních trzích, ale i Evropa si musela odepřít zlaté šperky, mince a jiné okrasné předměty. Z historického pohledu vedla omezenost ţlutého kovu také k rozdílným archeologickým nálezům. Na území Evropy jsou minimální šance k nalezení velkolepých zlatých pokladů. Egypt byl zlata plný. Zlato se projevilo i v oblasti stavebnictví. Pokud budeme porovnávat stavby této doby mezi Evropou a Egyptem, či jiných částmi Arábie, jsou zde markantní rozdíly. Jedna kultura má zlata dostatek, druhá kultura (Evropa) nemá zlato ţádné. V kronikách jsou popisované zlaté okrasné části domů u jiţ zaniklých národů, jako je Byzantská říše. V Egyptě nalézáme hrobky faraonů, které jsou plné zlata, zlatých pokladů. Obojí je důkazem dostatku zlatého kovu slouţícímu k projevu moci. V Evropě se téţ stavěly domy, je jedno zda románské či gotické, ale zlaté ozdoby v nich nenajdeme. Nejsou zde ani zlaté mozaiky, zlatá průčelí. Evropští stavitelé si museli jednoduše vystačit bez zlata. Aţ postupem času došlo k vyřešení nedostatků a částečného nahrazení zlata. Stavitelé se naučili metodu zvanou chryzografie. Postupem času a vývoje různých částí Evropy se pomalu do popředí dostávají tři státy. Jedná se o Francii, Anglii a různé části Itálie (převáţně Janov). Na vzestup těchto států má vliv rostoucí poptávka po otrocích a také vzrůstající vliv křesťanské víry. Z této doby je jiţ zřejmé, ţe křesťanství bude pro Evropu nejdůleţitějším náboţenstvím, a téţ i nejrozšířenějším. Proto postupem času dochází na všech těchto územích k stavění několika stovek chrámů, kapliček a jiných církevních staveb. Evropa vůbec neřeší zlatý kov a poohlíţí se po nějakém novém platidle. Barterový obchod přestává být dostačující, lidé ho vnímají jako nepruţný a na území Evropy nestandardní. Obchodníci, kteří bydlí na území Evropy, si jsou vědomi toho, ţe církev má narůstající moc. Nemohou vyměňovat své otroky, tak lehce jako dříve. Církev je vehementně proti otroctví. Poukazuje na to, ţe Bible je proti otroctví. Tvrdí, ţe všichni lidé jsou si rovni. Nebylo moţné někoho bez jeho vůle spoutat a nutit pracovat. Proto dochází k vývoji nových platebních metod, převáţně na území dnešní Anglie.

26

http://www.az-data.cz/slovnik/barter-barterovy-obchod

43

3.4.1 Vývoj peněz v Británii První zmínky o kvalitních mincích nahrazující ţlutý kov pochází z území dnešní Anglie a Skotska. Hovoříme o období, kdy ţil král Mercie Offa (755-796). Anglie v této době není jedním královstvím, skládá se z několika menších částí. Offovo království bylo na území dnešní střední Anglie a jeho severní část sahala k řekám Ouse a Trent. Z kronik se dočítáme, ţe Offovo království bylo dostatečně pevné na to, aby zde mohl začít vzkvétat obchod. Z toho plyne potřeba vlastnit kvalitní a velkou armádu. Ta nefungovala, dokud nedostala zaplaceno. Znovu je zde podobnost s dřívější historií. Král si je vědom toho, ţe má veliké finanční výdaje, které bylo nutné hradit. Rozhoduje se, ţe si podmaní ostatní části Anglie. Dobrou znalostí a informovaností o tomto území směřuje své útoky na místa, které jsou bohaté na stříbro. Tento fakt rozhodoval o tom, jakým směrem bude zabírání Anglie pokračovat. Jeho expanze postupuje územím Anglie, kde se setká se třemi raziči mincí, Eobou, Babbou a Uddem. Tito tři muţi byli známí jako nejlepší raziči a designéři mincí tehdejší doby. Proto se král Offa rozhodne, ţe tyto tři muţe najme, jako své zaměstnance. Expanze krále Offy po celé Anglii byla nezměrná, leč nejdůleţitější byla výprava do Cornwalu. Anglie měla do té doby zlato ve velmi omezeném mnoţství. Objevovaly se zlaté mince, ale bylo jich tak málo, ţe měly nulový efekt pro tamější obchody. Jsou známy i zmínky, ţe někteří obchodníci vůbec zlaté mince nepřijímali. Nejdůleţitější tedy bylo dobýt území Cornwalu. Zde se nacházely doly bohaté na stříbro. A právě dostatek stříbra, začíná hrát na tomto území prim. Postupně se začíná těţit více a více stříbra, které se přeměňuje na stříbrné mince. O to se starají tři zmiňovaní mistři raziči. „Ryzost stříbrných pencí produkovaných Eobou, Babbou a Uddem se tak pečlivě dodrţovala, ţe tyto mince brzy obíhaly po celé Evropě a dokonce se dostaly aţ k Volze a Donu. Ve snaze získat platidlo niţší hodnoty lidé stříbrné mince půlili a čtvrtili. A tak později spařil světlo světa šilink, coţ volně přeloţeno znamená odseknutý kus.”27 Potřeba razit více a více mincí pro obchodování na celém území Evropy donutila krále rozšířit tým razičů o dalších osmnáct členů. Ti byli pečlivě vybírání a kontrolováni, zda dodrţují vysokou kvalitu mincí. Postupem času, kdy došlo zlepšení kvality i u těchto nových razičů, a roční produkce se vyšplhala na několik milionů pencí. Ty byly uvedeny do peněţního oběhu. Nebudeme zde probírat všechny jednotlivé fáze vývoje, ale velice důleţité je zmínit časté vyuţití mincí. Ty převáţně slouţily i k uplácení 27


44

dalších států. Z historických kronik bych poukázal na nájezdy Vikingů. Ti si byli vědomi toho, ţe král Offa je silný, ale ne nepřemoţitelný. Kolikrát, kdyţ došlo k poraţení vojsk, muselo dojít k vyplacení vysokých částek vítězům. Ti berou své peníze a odcházejí. Po určité době se vrací a zkouší své štěstí znovu. Offova pence byla základem peněţního systému Anglie do konce 13. století, po dubu asi pěti set 500 let. Měly výbornou pověst i po smrti krále a rozpadu jeho říše. Tyto kvalitní mince dále přeţívají, čehoţ si byli vědomi i nastupující Normani. Ti dobře věděli, jakou měly předešlé mince sílu, a proto odmítají mince zlehčovat. O cennosti a kvalitě těchto mincí se zmiňují i kroniky. Poukazují na fakt, ţe několikrát v historii došlo k zajetí různých panovníků a následnému vyplacení tzv. výkupného. „Kdyţ v roce 1192 na zpáteční cestě z kříţové výpravy Richard I. Lví srdce (1157-1199) zajat rakouským vévodou Leopoldem V. a následně prodán císaři Jindřichu VI. (1165-1197), bylo výkupné ve výši 150 tisíc marek (asi sto tisíc liber) vyplaceno Angličany právě ve stříbrných pencích. Musela to být taková hromada, ţe by si zaslouţila zápis do Guinnesovi knihy rekordů. Vţdyť 100 tisíc liber představovalo celkem 24 milionů pencí, coţ by vystačilo jako roční mzda pro více neţ 40 tisíc zručných tesařů.”28

3.4.2 Anglie vznik spolku Trials of the Pyx Jak jiţ bylo v předešlé kapitole zmíněno, v Anglii a okolních státech se dobře vedlo stříbrným mincím. Zlata byl nedostatek, proto se tak neuchytilo. Neznamená to, ţe zlaté mince vůbec nebyly. Několikrát historie poukazovala, ţe zlaté mince se pouţívaly tam, kde se dařilo mezinárodnímu obchodu. Tyto mince obsahovaly vysoké procento zlata. To vedlo i k jejich velmi vysoké hodnotě. To byl důvod, ţe se takovéto mince vůbec nedostaly do rukou obyčejným obchodníkům. Kdyţ uţ někdo takovouto minci dostal, tak byl velice bedlivý. Přemýšlel nad tím, zda ji vůbec přijmout. Tuto situaci bych dnes přirovnal k obchodníkům, kteří nechtějí brát papírové Eura ve vyšších nominálních hodnotách (200, 500). I v tehdejší době byly pokusy o to, co nejvěrněji napodobit zlaté mince vyšších hodnot. Mnohokrát si tedy pokládali obchodníci otázku, zda je zlaťák pravý či ne. K ověřování zlatých mincí slouţil tzv. prubířský kámen. S tímto kamenem jsme se setkali v dřívějších kapitolách, kde byl pouţíván k tzv. testu kvality a ryzosti zlaté mince. Tuto metodu pouţívali hojně jiţ obchodníci v 28


45

Lýdské říši a Anglie ho vyuţívá i v této středověké době. Ale i s tímto kamenem si kolikrát obchodníci nebyli jistí. Proto dochází k zaloţení spolku známým pod názvem Trials of The Pyx. Tento spolek byl jako první na světě zaloţen s jediným cílem, vyřešit spory v kvalitě zlata a zlatých mincí. Je to první spolek tehdejší doby, který zasedal jako veřejná porota. Skládal se z dvanácti diskrétních, velmi spolehlivých občanů pocházejících z Londýna a dvanácti zkušených zlatníků. Tito lidé dohlíţeli nad zkouškami nových i starých mincí z produkce královských mincoven. Všechny zkoušky byly prováděny na veřejnosti, coţ byl bič na všechny členy nezávislé komise. Slovo pyx bylo odvozeno z řečtiny, kde označuje bednu. Tyto bedny byly plné mincí, které čekaly na otestování kvality. Znovu bych poukázal na podobnost historie a dneška. Stejným způsobem se testuje kvalita výrobků v dnešních továrnách. Tam dochází stejným způsobem kontrole kvality vybráním několika náhodných vzorků. Pokud zanalyzujeme tento krok a vyhodnotíme samotné zřízení spolku Trials of the Pyx, dojdeme k přesvědčení, ţe je to skutečný krok vpřed. Fakt, ţe docházelo v celém procesu kontroly k velké transparentnosti a průhlednosti, zamezil podvodům. Zaloţením tohoto spolku bylo i bičem na panovníka. Panovník si uţ nemohl dovolit kroky dřívějších předchůdců. Sniţování obsahu zlata v minci. V tomto případě nepřipadalo v úvahu. OBRÁZEK Č. 3: TRIALS OF THE PYX29

Zdroj: clarahost.co.uk. 31

29

http://www.web40571.clarahost.co.uk/archive/saga/2012/20120401News.htm

46

3.5 Hospodářský význam Janova, ekonomický rozkvět Evropy V historii se posouváme o kus dál. Uţ ustaly nájezdy barbarských kmenů a postupem času dochází k ukončení tzv. doby temna. Je konec raného středověku. Nastupuje doba rozmachu mezinárodního obchodu. Uklidnění neustále válčících států v Evropě vedlo k postupnému proraţení zlata zpět na výsluní. To podpořilo vývoj nejen obchodu, ale i ostatních řemesel a peněţnictví. Zlato znovu vstupuje na scénu jako dominantní, vynikající uchovatel hodnoty vedoucí k postupnému získávání hospodářské moci. V celé společnosti jiţ nepanuje napětí ani strach, jako tomu bývalo dříve, coţ vede i k zvětšující se populaci hlavních měst. Například Paříţ, hlavní město Francie se rozrostla z malého sídliště na větší město mající 50 tisíc obyvatel. S tím dochází i k dalšímu rozvoji stavebnictví. Za zmínku stojí neustále narůstající vliv křesťanství a dalšímu rozvoji stavebnictví především nových křesťanských staveb. Nacházíme se v cca 14 století. Neustálý a stoupající vliv křesťanství, vede ke kříţovým výpravám. Opojení obyvatelé Evropy se vydávají vyzbrojeni dobrou náladou na své objevné poutě. Prvním cílem bylo dosaţení Konstantinopole. Poté cesta směřovala dál do Malé Asie. Cílem bylo získání Svaté země a její navrácení do rukou křesťanů. Tím, ţe dochází k expanzi obyvatel do těchto končin světa, dochází k střetům dvou kultur, Evropské a Arabské. Důleţité objevy a novinky pro obyvatelstvo tehdejší Evropy znamenaly veliký krok ve vývoji kupředu. Hlavním přínosem pro naši kulturu bylo získávání nových poznatků z medicíny, matematiky, vědy a filosofie. Tím vzrůstá i procento vzdělaných lidí v Evropě. Setkávání kultur mělo vliv i na otevření nových moţností na poli mezinárodního obchodu. Doposud si mezinárodní obchod hlídali Arabové. Mezinárodní obchod byl jenom jejich doménou.

Zjistili

ale,

ţe

obchod

získá

vstupem

obchodníků

z

Evropy

větší

konkurenceschopnost a ţe vzroste i nabídka komodit. Proto jiţ nebyl důvod k dalšímu zakazování vstupu obchodníků pocházejících ze starého kontinentu. Mezinárodní obchod začal čile růst. Ne všechno co Evropa převzala od Arabů, bylo původně jejich vynálezem. I Arabové si osvojovali nové poznatky, většinou se jednalo o kultury pocházející z Indie a Číny. To inspirovalo Marka Pola, aby se roku 1271 vydal tyto země objevovat. Náklady na tuto cestu i ostatní kříţové výpravy byly podobné, jako v předešlých kapitolách. Znovu se zde utvořila skupina lidí, kteří byli vysláni králem k prozkoumání nových koutů světa. Tyto skupiny skládající se z mnoha vědců, překladatelů, ale i ţoldáků museli být zaplaceni. A čím dál byly tito lidé od domova, tím větší cenu zlato mělo. 47

V této době se neustále platí zlatými mincemi pocházející z Arábie, které zachycují úryvky z Koránu. A jak jsme na počátku této kapitoly zmínili, dochází k vzrůstajícímu vlivu křesťanství. Jmenován byl i papeţ. Církev a s ní hlavně Papeţ Inoncent IV. (1195-1254) si uvědomuje, ţe mince obsahují úryvky z Koránu, coţ nebylo ţádané a přípustné. Papeţ exkomunikoval všechny, kteří tyto mince pouţívali, razili či byli do jejich oběhu jinak zapleteni. Dochází k uvedení nových zlatých mincí nazývaných Agnus Dei (Beránek boţí). Tyto mince byly zcela odlišné. Ztělesňovaly panovníkovu pokoru k církvi i francouzskou pýchu. Dále zde nebyly jiţ úryvky z Koránu, nýbrţ nápis Kristus vítězí, Kristus vládne, Kristus přikazuje (Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat). Vše bylo napsáno v arabském písmu. I Papeţ si byl vědom, ţe mezinárodní obchod je důleţitý pro všechny strany. Tím zlaté mince poslouţily církvi, jako dobrá reklama prezentující křesťanství. Postupem vývoje i mince doznaly úpravy, kdy se ustupuje od arabského písma a nastupuje latinka. Jako na obrázku níţe.

Zde je zmiňovaná mince30 OBRÁZEK Č. 4: ZLATÉ MINCE

Zdroj: vinchon.com. 32

Mezinárodní obchod kvete. V místech, kde se střetávají obchodníci, vznikají nová řemesla a dochází k imigraci obyvatel. Takovýmto způsobem dochází k rozšíření i italského Janova. Výhodné geografické umístění, přístupy jak z moře, tak z pevniny, vytvářelo výborné 30

http://img38.imageshack.us/img38/319/76671453.jpg

48

podmínky pro mezinárodní obchod. Velký vliv na tehdejší svět má rostoucí vliv křesťanské víry. Rok 1248 je toho důkazem. Na papeţský stolec dosedl papeţ Inocenc IV. Byl janovským rodákem a trval na tom, aby se toto město stalo součástí Sicilského království, k čemuţ později skutečně došlo. Janov zpočátku nebylo veliké město. Nemělo ţádnou potencionální vojenskou sílu. Proto nebyla snaha o vojenské expanze. Město bylo význačné agresivní hospodářskou politikou. Veliký rozmach byl kolem roku 1250, kdy se Janov zabývá převáţně výrobou lodí. Veliká poptávka po lodích, zejména z Francie pro kříţové výpravy do Egypta, způsobuje poptávku po pracovnících. V Janově vznikají nové pracovní místa, je zde přebytek zlata a zlatých mincí. To podporuje i vznik nových bank a finanční produktů. Jedna z největších kapacit zabývající se historií peněz pan Lopez tvrdí a poukazuje, ţe rozvoj techniky úvěrových operací za posledních 100 let na území Janova, nebylo ostatním světem překonáno několik další staletí. „Janované půjčovali velké sumy peněz jak známým celebritám té doby, jako byli Ludvík IX Svatý nebo papeţ Inocenc IV., tak také kaţdému trochu významnějšímu křiţákovi. Poté, co křesťanská kníţata ve Svaté zemi konečně kapitulovala před poţadavky Inocence IV. A nebránila se provést mincovní reformu, byla to pro Janovany nová příleţitost k rozšíření sféry vlivu.”31 Janov postupem času získává větší a větší vliv na poli mezinárodního obchodu. To se odrazilo na jeho příznivé obchodní bilanci. Do Janova se dostává zlato z celého světa, převáţně z Afriky. Byly to mince, které se pouţívali dříve v islámských říších a zaniklé Byzanci. Tyto mince byly roztaveny a přeměněny na lokální platidlo. Tím tato měna prospívá. Neopomenutelné je i vyuţití tezaurovaného zlata. Obyvatelé Janova i tehdejší Anglie dobře věděli, ţe prestiţ jejich národa zvyšuje zdravá měna. To obyvatelé USA pochopili aţ po II. světové válce. Silná měna Janova byla doposud nejsilnější měnou v lidské historii. Začala se razit z 24 karátového zlata a váţila 3,5 gramu. Nové mince váţily o gram méně neţ mince zaniklé Byzantské říše. Tato mince měla podle odhadu finančních znalců v roce 1999 cenu cca 33 USD. Coţ je při dnešních cenách v kurzu cca 19,50 KČ/USD, 643 Kč. Janované si byli vědomi vysoké hodnoty své měny, proto jí udrţovali více jak 600 let. Tato měna byla převáţně pouţívána ve středních a vyšších vrstvách společnosti. Největší vyuţití nacházela u

31


49

panovníků, šlechty a obchodníků. Ti jí pouţívají k provádění větších plateb na místních trzích a všech plateb na mezinárodních trzích. Pokud bychom nadále chtěli poukazovat na vzrůstající úlohu a vliv zlata v tehdejším Janově, je nejlepší poukázat na rozdílnosti dvou největších ekonomik. Jedna ekonomika nacházející se na území Anglie a druhá ekonomika nacházející se v Janově. Znovu se zde potvrzuje jedno jediné pravidlo trhu. Na místě Janova dochází k mezinárodnímu obchodu. Hodně se dováţí suroviny, polotovary. Zde dochází k platbám pomocí zlatých mincí. Pokud bychom si poloţili otázku proč zlato a ne stříbro? Odpověď je jednoduchá, platí se zde větší sumy. Není to pohodlností obchodníků. Je lepší zaplatit deset zlatých mincí neţ sto padesát stříbrných. Bylo lepší si vzít zlatou minci, neţ stříbrnou, kterou nebude moci obchodník směnit v ostatních částech světa. O zlatých janovských mincích se v celém světě dobře vědělo. Byly kvalitní, měli vysokou hodnotu a kaţdý dobrý obchodník je bez problému přijal. Jinak tomu bylo na území Anglie. Stříbrné mince krále Offy byly taktéţ kvalitním finančním prostředkem. Pouţívaly se na celém území, ale nebyly schopny prorazit v mezinárodním obchodě. Jednoduše je zde vidět mnohokrát popisovaný fakt. V Anglii nebyl rozvinutý mezinárodní obchod. Není zde taková výroba, jako v Janově či ostatních městech Itálie. Proto zde nebylo nutné platit zlatými mincemi. Z historie jsou známi pokusy anglických panovníků o zavedení zlatých mincí. Ale ţádná z těchto mincí se neujala. Obchodníci ani kupující neměli potřebu tyto mince vlastnit, neboť měly vysokou hodnotu. Sám bych přisuzoval nevoli přijmutí zlatých mincí anglickému zvyku. O Angličanech se ví, ţe jsou konzervativní a zvyk je ţelezná košile. Jednoduše celou dobu uţívali stříbrné mince a zlatým nevěřili. Proto spatřuji nepřijetí zlatých mincí nejen nedostatečnému vývoji mezinárodního obchodu, ale i konzervativností anglického národa.

3.6 Evropa 14-15 století první kritický nedostatek zlata Při pohledu na 14. a 15. století se zdá, ţe příroda je proti jednoduchému vývoji lidstva. Aktuálními problémy nejsou obchodování, otázky zlata, stříbra, či jiných drahých komodit. Lidé znovu začínají mít. Do celé Evropy nastupuje období morových epidemií. Celá Evropa je postiţena dva roky po sobě chladným a vlhkým počasím. Vlhkost a zima mají veliký vliv na tehdejší zemědělství, čímţ dochází k výraznému poklesu úrody. Není úroda. Je hlad a upadá i mezinárodní obchod. Tím klesá i poptávka po zlatě. Udává se, ţe ceny potravin 50

stoupají o 500% a během dvou let umírá cca 20 miliónů lidí. Kdysi velice prosperující město Janov, jedno z nejfrekventovanějších přestává obchodovat a řeší problémy s morovými ranami. Tím dochází k zániku mezinárodního obchodu a utvoření lokálního trţiště. To se znovu projevilo na přijímání plateb. Zlato se dostává do pozadí a nastupuje stříbrná měna z Anglie. Lidé si kupují jenom to nejdůleţitější, co potřebují k holému přeţití, a to nestojí vysoké částky. Společnost, která musela vydrţet nepříjemnou situaci v podobě morových ran, se postupem času začíná probírat. S výhledem lepších zítřků se dostáváme na přelom 14 a15 století a ţivotní podmínky se zdají být snesitelnějšími. Prozatím se neválčí a obyvatelé se rozrostli o 15 milionů. Do velkých měst se navrací ţivot a dochází k znovuotevření mezinárodní obchodu. Veliké vzkříšení se udává hlavně u těchto měst: Benátky, Florencie, Verona, Vincenza, Ferrarou a Bologna. Jedná se převáţně o Italský poloostrov. Mezinárodní obchod nekvete jenom v Itálii, ale začínají se pomalu probouzet i ostatní vzdálené ostrovy Korfu, Kréta a Kypr a jiné dosud nevýrazné státy. Po dlouhé době o sobě dává znát Iberský poloostrov. Dochází ke sňatku mezi Ferdinandem II. Katolickým (1452-1516) a Isabelou I. Kastilskou (1451-1504). To mělo za následek sjednocení Španělska v roce 1469. Doposud zde docházelo k neustálým bojům s Maury, kteří byli nyní vyhnáni. Španělsko získává velikou moc a postupem času začíná ovlivňovat dění v celé Evropě. Dosud nezmiňované Portugalsko, soused Španělska, se taktéţ probouzí a začíná být aktivním účastníkem světového dění. Portugalci dosud byli známí jako výborní námořníci. Toto umění se naučili v roce 1300 od učitelů z Janova a Benátek. I zde má panovník veliký vliv na obyvatelstvo. Jan I. (1357 - 1433) byl velice vzdělaným králem. Našel způsob, jak zlepšit stav své nevyspělé země. Uzavřel spojenectví s Angličany, které mělo trvat navěky. Postupná uzavírání manţelských sňatků mezi oběma zeměmi upevnila a ztvrdila tyto vztahy. „Jan I. (1357-1433) uzavřel spojenectví s Angličany, které mělo trvat navěky a vlastně stále trvá, a tento spojenecký svazek upevnil sňatkem s vnučkou Eduarda III. Janův syn Jindřich Mořeplavec (1394-1460), asketa, který se nikdy neoţenil, byl otcem povzbuzován v organizaci velkých průzkumných plaveb. Dobré naděje, objeven americký kontinent a díky Magalhãesově triumfální cestě kolem světa odkryto propojení Atlantského a Tichého

51

oceán.”32 Portugalci byli velice nadšení ze svých objevů, coţ vedlo k zvětšujícímu se nedostatku pracovních sil. Lidé, kteří zde ţili, nedokázali odolat pokušení a vydávali se na dobrodruţné výpravy. Tito lidé se nikdy domů nevrátili. Svůj domov totiţ našli v nově objevených zemích, nebo zemřeli na moři. Zlato jako vţdy přeţije. Loď, která ztroskotá spolu se zlatem, leţí na dně oceánu. Zlato je sice ztraceno, ale jako uchovatel hodnoty je nadále ideální. Mořská voda mu nijak neublíţí. Nezrezaví, neztratí ani po tisíci let svou váhu. Jednoduše si uchová svou hodnotu po celou tu dobu, kdy je ztraceno, čekajíc na své nalezení. Přelom 14. a 15. století je pro tuto práci velice význačným obdobím. Nadchází první opravdový nedostatek ţlutého kovu. Není zcela jasné, proč je v Evropě znenadání veliký nedostatek zlata. Utvořilo se několik názorů, které poukazují na různé vlivy vedoucí k nedostatku zlata na území Evropy. Jedná se převáţně o tyto 3 důvody: migrace národů směřující na nově objevená území, např. dnešní USA jiné myšlenkové směry poukazují na částečný zánik mezinárodního obchodu jiné názory tvrdí, ţe se zlato ztrácí na území Číny, Indie a Japonska Názorů na toto oţehavé téma je zajisté mnohem více, neţ naše zmiňované 3 důvody. Z pohledu autora patří výše uvedené problémy k nejdůleţitějším, proto je důleţité na tomto na místě krátce jednotlivé body vysvětlit a analyzovat. Migrace národů směřující na nově objevená území dnešního USA s sebou odnáší i své poklady v podobě zlatých mincí, okrasných prstenů, zlatých náhrdelníků, zlatých kalichů a jiných ozdobných předmětů. Toto zlato se nikdy nedostane zpět. Jak jiţ bylo zmiňováno, lidé, jednotlivci i celé rodiny, kteří se vydávají za dobrodruţstvím, se nikdy nevrátí. Zakládají na dnešním území USA rodiny, z čehoţ plyne malá šance na navrácení zlata do Evropy. Ani zde nebudeme tato tvrzení brát do extrémů. Je jasné, ţe zlato se i v různých částech tehdejšího světa směňuje za různé komodity, čímţ mění majitele. I tak byla malá šance k navrácení zpět do Evropy. Dále zde máme druhý názor poukazující na zánik mezinárodního obchodu v celé tehdejší Evropě. Pokud tento bod analyzujeme, můţeme ho „propojit“ se třetím. Dochází

32


52

vlivem morových epidemií k celkovému uzavření měst. Na základě toho si obchodníci uvědomí nemoţnost budoucího obchodu a jejich expanze směřující na území mimo Evropu. Obchodníci vţdy obchodovali na místech, kde kvetl obchod, zde byly moţnosti vydělat více peněz. Takovéto místa byly na území dnešní USA, Japonsku a Číně. Všechny tři, Čína, Japonsko a obyvatelé na území USA, si byly dobře vědomy kritické situace 14. a 15. století. Obchod směrem k Evropě nekvete. Obchodníci se nevydávají tímto směrem. Tím se ani zlato nedostává zpět k původním evropským majitelům. Zlata je v 15. století míň a míň a celá Evropa tento nedostatek postupem času začíná pociťovat. Máme zde i další důvody, o kterých jsme v předešlých kapitolách hovořili. Převáţně ve 14. století extrémně klesala poptávka po zlatě. To vše bylo zapříčiněno umírajícím mezinárodním obchodem, velikou úmrtností obyvatel a uzavřeností největších obchodních center. Soudobé statistiky odhadují, ţe se zlatem na přelomu 14. a 15. století vůbec neobchoduje. Poptávka po tomto ţlutém kovu klesá na historicky nejniţší číslo, cca čtyři tuny. Čtyři tuny zlata znamenaly v této době výrobu asi jednoho milionu nových dukátů. „Odhaduje se, ţe sami Benátčané v průběhu 15. století ročně vyvezli ve formě dukátů asi jednu tunu zlata, a tak podstatně sníţili evropské zlaté rezervy. Charles Kindleberger, specializující se na hospodářské dějiny, uvádí další odhady, podle kterých ročně zmizelo asi 5% oběţiva. V důsledku běţného opotřebení, tezaurace, námořních katastrof či přeměny mincí v dekorativní předměty.”33 V různých městech Evropy si panovníci uvědomují nedostatek zlata a drahých kovů. A jak na to reagovali? Jsou vyhlašována určitá omezení, vyhlášky, příkazy a zákazy v oblasti mezinárodních obchodů. Jedním takovýmto omezením bylo doporučení, které vyšlo dvakrát za sebou během jediného roku na území dnešní Belgie. V přístavním městě Bruggy bylo vyhlášeno, ţe všechny mezinárodní obchody musí být prováděny jen a výhradně pomocí zlata. To mělo pomoct jak mezinárodnímu obchodu, tak přílivu nového zlata. Bohuţel se tato vyhláška neprosadila a mezi lety 1402 a 1410 dochází k uzavření mnoha mincoven po celém území Belgie. Na tento nedostatek zlata musí reagovat i ostatní státy Evropy, příkladně Anglie. Zde se uvádí, ţe byla uzavřena jedna z největších a nejstarších mincoven země sídlící v londýnském Toweru. Tato mincovna produkující v šedesátých letech 15. století více jak 5000 liber zaznamenala v následujících devíti letech

33


53

(1476 – 1485) pokles raţby na 2000 liber. A v následujících desíti letech tento trend pokračoval, aţ vyústil v uzavření mincovny. Znovu se vracíme k porovnávání této doby s historií. Opět se ukazuje pravá síla trhu. Veliký nedostatek drahých kovů vede státy k navrácení se k tzv. výměnnému obchodu (barteru). Roli zlata přejímají jiné komodity, převáţně pepř. Uchytilo se i označení pepřoví muţi. Toto označení náleţelo německým bankéřům, kteří obchodovali s touto komoditou. Ale znovu je zde trh, který dokáţe velice rychle a pruţně zareagovat a poukázat na nedostatky platidla. Pepř je plodina, která je velice citlivá na počasí i dovoz. Oba tyto dva faktory uměly zahýbat s cenou pepřové komodity. Jeden den má pytel pepře cenu například 150 zlatých a druhý den připluje loď, přiveze 500 pytlů pepře a máte stejný pytel za 5 zlatých. Tyto nestandardní výkyvy byly jiţ pro tehdejší ekonomiku neţádoucí. I společnost si byla tohoto faktu vědoma a začínala se poohlíţet po jiných alternativních formách placení. Máme zde dva extrémy poukazující na stejné reakce tehdejšího a dnešního trhu. V morových letech stoupají ceny aţ o 500%. V letech 1360 - 1500 si jsou lidé vědomi nedostatku peněz i zlata a jiných cenných kovů, takţe začínají šetřit. Ceny potravin klesají podle odhadů o 20-50%. Tato kritická situace, kterou lze spatřovat v celé Evropě, si ţádala jisté oběti. Začínají převáţně reagovat dva noví hráči, Španělsko a Portugalsko. Tyto dvě země si uvědomovaly kritického nedostatku zlata a zvyšující poptávku po tomto ţlutém kovu. Na základě tohoto faktu se rozhodují pro plavby za zlatem a novým dobrodruţstvím.

3.6.1 Reakce Portugalska na nedostatek zlata Prvním státem, který si uvědomil kritický dopad 14. a 15. století na světovou ekonomiku, bylo Portugalsko. Stát, který sousedí se Španělskem, si je vědom svého výhodného geografického rozloţení a začíná uvaţovat o jeho vyuţití. Analyzuje svou ekonomickou situaci a nulové moţnosti ovlivnění těţby zlata na svém území. Doposud bylo Portugalsko na evropské scéně jenom chudým ţebrákem. To se nyní mělo změnit. Prvními problémy, který Portugalsko muselo řešit, byly nedostatečná rychlost zásobování a úpadek mezinárodního obchodu. Kde není mezinárodní obchod, je nedostatek zlata. Tím dochází k odlivu lidí do jiných zemí. Umístění Portugalska mělo dvě strany mince. Jedna strana nám říká, ţe to bylo výborné postavení pro expanzi po moři, druhá strana 54

upozorňuje na velice špatnou dostupnost zásobování po souši. Jak probíhalo zásobování, bylo zachyceno v předešlých kapitolách. Jednalo se hlavně o velbloudy, kteří bez nároků na vodu chodili konstantní rychlostí. Společnost se, ale vyvíjela a uvědomila si, ţe takto to nemůţe jít donekonečna. Nedostatek zlata učinil ze země zaostalý stát. Neefektivní způsoby zásobování toho byly dostatečným projevem. Jednoduše řečeno, obchodníci nespatřovali dostatečné důvody pro vstup do Portugalska. Nebudou vstupovat tam, kde jim dostatečně a dobře nezaplatí. Proto se mění hospodářská politika Portugalska. Jako první se vydává směrem objevování nových zlatých nalezišť za mořem. Hlavní záminkou bylo objevování nových míst na mapě, nových nalezišť zlata a tím i aktivní dovoz zlata zpět do Portugalska. I malé procento zlata, které by se tímto způsobem do země vrátilo, by mohlo mít velký přínos. Honba za zlatem ale nebyla jediným důvodem k neustálému vyhledávání nových zemí. Portugalský král Jindřich Mořeplavec si byl všech těchto faktů zcela vědom. Aby nenarazil u církve, jejíţ moc neustále rostla, projevil spolu s ostatními objeviteli zájem vykonat pro církev dobrý skutek, šířit křesťanskou osvětu v nepoznaných barbarských zemích. Proto ani církev bojující proti takovýmto expanzím, zotročování obyvatelstva není proti. Je zcela spokojená. Zámořské objevy mohly začít. „Portugalci v čele s Jindřichem Mořeplavcem zahájili systematickou politiku nátlaku vůči marockým městům a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Mezi Afrikou a Portugalskem se rozběhl čilí obchod s otroky, indigem a cukrem. A samozřejmě také se zlatem, i kdyţ jeho mnoţství představovalo pouhý pramínek oproti nadměrnému očekávání portugalské strany. Portugalci byli přesvědčení, ţe kdesi dole na západním pobřeţí Afriky se nalézá rio ď oro, zlatá řeka, a to nejen v přeneseném smyslu slova. Museli tedy pokračovat ve svém průzkumu.”34 Jak je z citace zřejmé, první kroky panovníka směřovaly do Afriky. Zde docházelo k střetům obchodníků Afriky a Portugalska. Platby probíhaly stejně jako na ostatních mezinárodních trzích ve zlatě. Znovu je zde podobnost této doby s historií. Je nutné poukázat na fakt, ţe kde se utvořil mezinárodní obchod, kvete mincovnictví a roste vliv zlata. Zlato byl hlavní důvod, proč se Portugalci vydávali směrem k Africe. Ve společnosti neustále vládnou znepokojení a frustrace. Zlata je v Portugalsku směšně málo. V porovnání s ostatními státy figurujícími na mezinárodní scéně obchodu je portugalský panovník neustále malým hráčem. Proto se nadále zamýšlí a posílá několik svých 34


55

vědců jako doprovod s obchodníky, kteří hovoří s protější stranou a vyzvídají informace o původu zlata. Moc se toho nedozví, jenom to, ţe zlato pravděpodobně pochází z jakéhosi nového světa uvnitř Afriky apod. Do této doby zatím nejsou dobré informace o prozkoumání nehostinných částí Afriky. Podnikaví Portugalci se nezaleknou ani pozoruhodných zpráv, ţe moře se kolem těchto částí vaří a ţe je plné obrovských hadů, kteří jsou schopni zabít člověka přímo na palubě lodi. Podnikají krůček po krůčku objevné cesty na jih, nenechají se znechutit nepříjemným chování domorodců, jejich smrtelnými útoky v podobě jedovatých šípů, horkým sluncem ani ničivými větry. Postupně kolonizují svět a bílých míst na mapě ubývá. Částečný přelom v dobývání a kolonizaci historici spatřují v polovině 15. století. V této době se portugalským karavelám konečně povedlo dosaţení zlatého pobřeţí, území dnešní Guineje. Zde se konečně setkávali s obchodníky, kteří věděli, kde konkrétně se zlato těţí. A opravdu zlata zde byl dostatek. Portugalci ponaučeni historií zde v 70. letech zakládají přístav São Jorge da Mina. Viz dobový nákres35 OBRÁZEK Č. 5: DOBOVÝ NÁKRES MĚSTA SãO JORGE DA MINA

Zdroj: Wikipedia.org. 37

Toto město zpočátku čítající pár domů, během desetiletí přebudovali na impozantní velkoměsto. Bylo to místo střetu různých kultur, kde docházelo ke směně zlata za dováţené 35

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/ElminaCastle1668.jpg/800pxElminaCastle1668.jpg

56

komodity z Evropy a jiných koutů světa. Převáţně se obchoduje se solí, pepřem, hedvábím a koţešinami, výměnou za zlato, které proudí do konečně spokojenějšího Portugalska. Podle tehdejších odhadů se jednalo o 700 kilogramů zlata. Nebylo to moc. Při porovnání s roční produkcí zlata, kdy v Evropě bylo maximálně 4000 kilo zlata, se jednalo o velmi významné mnoţství. Postupem času se dostává do Portugalska více a více zlata. S tím roste i chuť dosahovat většího území. Docházelo k různým objevným expedicím. Na scénu vstupuje i Kryštof Kolumbus, ale ani tento člověk nenajde nic, krom nového území Kuby, kde se nachází velké mnoţstvím tabáku. Tehdy nikdo nevěděl a nepředpokládal, ţe i tato komodita bude výborným vývozním artiklem. Jediné co svět zajímalo, bylo zlato. Velice zklamaný Kolumbus si nikdy nedokázal vysvětlit, kde udělal chybu. Proč nemohl nalézt tolik zlata, jak se vypráví. Tím se vytrácí v dějinách lidstva. Jeho nezdary si nepřipouští další soused Španělsko.

3.6.2 Zámořské objevy Španělska, nešťastné zlato Inckého panovníka Španělsko, soused Portugalska, si je taktéţ vědomo nedostatku zlata. Proto se rozhoduje pro cestu objevných mořeplaveckých výprav do neobjevených koutů světa. Historici zabývají se dobou zámořských plaveb a expanzivní politiky Španělska přisuzují první objevy dvěma lidem. Prvním člověkem je Vasco Nuñez de Balboa, objevitel, guvernér a dobyvatel. První zmínky o tomto člověku jsou zachyceny v kronikách z tehdejší doby. Španělský conquistador byl nucen v roce 1510 opustit město Estremaduru. Utíká před svými věřiteli a připojuje se k osudové cestě do Darienu. Zde se setkává s druhým hrdinou Franciscem Pizarrem. Tohoto muţe zná historie jako negramotného, ale výtečného válečníka, který taktéţ pochází z Estremadury. Jednoho dne roku 1517 nespokojený Balboa počítal své zlato, kdyţ se setkal s domorodým náčelníkem. Ten měl plnou hrst zlatých mincí a rozsypal je po zemi. Přitom prohlásil, ţe ví o zemi kdesi v dáli, kde je zlato v mnohem větší hojnosti. Jenom ho stačí sebrat a tím i lehce zbohatnout. Toto setkání Balbou tak zatřáslo, ţe shromáţdil nevelkou skupinu lidí (190 členů) a vydal se tuto zem hledat. Tím by došlo i k rozluštění Kolumbovy nevydařené cesty do Indie. Balboa tímto způsobem našel mnoho významných území, ale pro naši práci jsou nejdůleţitější dva následující objevy. Prvním objevem bylo Jiţního moře. Zde 57

naše výpravná skupina čítající 190 lidí narazila na kmeny nepřátelských indiánů, kteří vůbec nechtěli dovolit vstup cizinců na své území. Jedná se o kmeny, kde se zastavil čas. Neznají střelný prach, muškety ani jiné moderní zbraně. To vede k jednoduchému zastrašení a rychlému pobití ze strany Španělska. Zvěsti o zlatých pokladech tentokrát nelhaly. Vesnice byly plné zlatých ozdobných předmětů. Dobyvatele vůbec nezajímalo, ţe se jednalo o propracované ruční práce. Viděli nádhernou krásu ţlutého kovu. O krveprolití v těchto dobách se zmiňovat nebudu, jenom bych poukázal na jednu pravdu. Čím více zlata bylo na zabíraných územích, tím byla větší touha po krveprolití. Znovu je zde oslepení zlatým kovem a úmrtí lidí jako v dávnějších dějinách. „Takto zabrané zlato patřilo automaticky králi. Za nějaký čas po objevení Tichého oceánu se Balboa chystal plout dále na jih směrem k Peru, kde mu kynulo více zlata. Ve stejné době ho darienký guvernér obvinil z velezrady a odsoudil k stětí hlavy.“36 Druhý, z mého pohledu přelomový objev se týká Incké říše. Z historie lze vyčíst, ţe se jedná o rok 1532. Nalezení Incké říše vede jiţ nový muţ Francisco Pizzaro. Ten je velice dobře informován, kde by se mohl být dostatek zlata. Vydává se směrem na dnešní území Ekvádoru, Peru, Chile, Bolívie a Argentiny. Toto území nebylo dostatečně prozkoumané. Tamní obyvatelé do té doby nepoznali bledého muţe. Po překonání andských průsmyků došlo k prvnímu kontaktu s touto neznámou civilizací. Udává se, ţe dvěma stovkám muţů pocházející ze Španělska se podařilo podrobit 3,5 milion obyvatel. Incká říše v porovnání s Evropou byla zcela odlišná. Na jednu stranu zde nebyly výdobytky civilizace, kolo, muškety, střelný prach, na druhou stranu však oplývala něčím jiným, zlatem, propracovanými cestami, informačními kanály i vyvinutým zemědělstvím. Lze se dočíst o prvním šoku Španělů z vesnic, kde je doposud největší mnoţství zlata, co kdy viděli. Problémem bylo, jak se dvěma stovkami muţů porazit tolik protivníků. Vše nasvědčovalo poráţce, ale z historie víme, ţe opak byl pravdou. Jako přelomové rozhodnutí bych viděl neschopnost tehdejšího panovníka Atahualpy rozpoznat chamtivost bledých tváří. Mladý vládce doposud nepoznal nikoho cizího, a proto nabízí přátelské přijetí. Toho okamţitě vyuţije Pizzaro. Následuje zajetí. Mladý panovník mu za propuštění nabízí tolik zlata, jak je jeho cela široká a vysoká, s vidinou následného propuštění. Mladý panovník svůj slib plní, ale i tak je upálen u kůlu. Soud rozhodne, ţe mladý panovník podniká všechny moţné léčky proti Španělsku a jeho králi. Tím se incké zlato dostává do Španělska krátce po úmrtí inckého krále. Pro úplnost zmiňme, jak došlo k poraţení tak velké armády. Španělé s sebou vozili 36


58

různé děla, které pouţili při přijetí mladého panovníka. Ten, kdyţ viděl spoušť a funkčnost těchto děl, okamţitě rozhodl podvolit se dobyvatelům. Znovu mi nedá nepřipomenout historii. Kvůli zlatu umírají lidé a ţlutý kov nadále více a více hýbe světem. Krvavé zlato inckého panovníka se tímto způsobem dostalo na území dnešního Španělska. Cíl byl splněn a španělský král se konečně mohl radovat. Udává se, ţe v 16. století je Španělsko nejbohatším státem, který si můţe za svůj ţlutý kov koupit vše, co potřebuje. V celé Evropě dochází k enormnímu nárůstu peněz a peněţních zásob. Španělské zlato ovlivňovalo dění i na dálném východě. Ale zajímavostí této doby je, ţe ve Španělsku se zlato nikdy dlouho neohřálo. Jak rychle z objevných cest přitékalo, tak rychleji zmizelo jiným směrem. Přirovnal bych tuto situaci k lidovému pořekadlu: „Lehce nabyl, lehce pozbyl.“ Toto obrovské štěstí, jaké španělští dobyvatelé měli v podobě lehkého zbohatnutí, nikdy nedokázali zúročit. Tento dar štěstěny promrhali. Pokud bychom analyzovali, proč tomu tak bylo, naskýtá se mnoho otázek a odpovědí. Jednou z nich je podle historiků trh. Znovu je důleţité, aby byl otevřený a pruţný, aby dokázal rychle reagovat, jak je tomu v učení dnešních moderních ekonomických teoriích. Zde tomu tak nebylo. Jednalo se o trh velice nepruţný, uzavřený. Španělská kultura nebyla schopná drţet s neustále postupující dobou krok. Do země proudilo veliké mnoţství zlata a reakce společnosti se velmi podobala současnosti. Kdyţ je dostatek peněz, začne se více utrácet. Jedinou podmínkou, kterou povaţují ekonomické teorie za ideální, je podpora výroby. Přeneseme-li to do praxe, můţeme konstatovat, ţe kdyţ se začne více utrácet, musejí firmy více vyrábět. Zde tomu tak nebylo. Rostla touha po rozhazování, ale motivace k následné výrobě extrémně klesala. Tento kritický stav nemohl trvat věčně. Zlato neustále přitékalo do země a největší růst byl do poloviny 16. století. Poté začíná import zlata do země klesat. V roce 1610 byl pokles největší, poté jiţ nikdy nedošlo k tak velkému dovozu zlata. Pro představu, jaká byla první dodávka zlata, výkupné za inckého panovníka, uvádíme následující citaci: „Aj keď sa pramene, pokiaľ ide o velkost miestnosti, rozchádzajú (Heres, Pizzarov sekretár, uvádí asi tridsať štvorcových metrov, Pizzaro o dvacať viac), zhromaţdilo sa v nej najväčšie výkupné všech čias. Podľa Heresa z publikáne Conquista del Peru z roku 1534 bol celkový výnos najväčšej lúpeţe vrtkých čias 1 326 539 pesos de oro (asi 5 529 kg zlata)

59

56 610 mariek striebra (asi 11905 kg)“37 Tolik činila první dodávka zlata. Na tu dobu jde o nepředstavitelné mnoţství, tím spíš vezmeme-li v potaz sousedící Portugalsko dováţející směšných 700 kg. Dostatek zlata se vůbec nepodepsal na vzkvétajícím Španělsku. To zůstává nadále chudou zemí. Jak to bylo moţné? Parlament nazývaný kortesy poukazuje na kritický a nepochopitelný stav v celém království a chování lidí niţší a středních tříd. „Rolníci zahodili pluhy, oděli se v hedvábí a jejich mozolnaté ruce změkly. Řemeslníci se tváří jako šlechtici…a vykračují si pyšně po ulicích sem a tam. Místo toho, aby Španělé tyto poklady přeměnili v produktivní kapitál, pouţívali je jako platidlo ve styku s cizinou a počínali si přitom tak rozmařile, ţe jejich zahraniční dluh prudce stoupl. Počátkem 50 let 16. století zdomácnělo ve Španělsku rčení „Španělsko je pro cizince druhou Indií“, protoţe mnoho kvalitních španělských peněz putovalo do zahraničí jako platba za různé „cetky“, jako byly šperky pochybné hodnoty, levné sklo a hrací karty“38 Takto zachytil dobu pan Bernstein ve své knize Dějiny zlata. Pokud bychom analyzovali tehdejší a dnešní dobu, jde o obrazy zcela identické. Státy, kde se rozmařile tisknou peníze, postupem času zjistí, ţe jejich dluhy jsou neúnosné a musí vyhlásit bankrot. Kdyţ jsem psal tuto diplomovou práci, vyhlásilo bankrot město Detroit v USA. Jak zní ponaučení z historie? Kvalitní investice a důkladná analýza obchodní bilance jsou nezbytnostmi. Ani španělští panovníci nedokázali zareagovat na tuto dobu. Mysleli si, ţe bohatství, které jim plyne z pobřeţí USA, ovlivní i ostatní svět a ţe ze Španělska bude velmoc, která si podrobí celý svět. Historie se tak neustále opakuje. Vţdy zlato kráčelo ruku v ruce s mocí. Ani nyní tomu nebylo jinak. Začíná nové období válek, najímání ţoldáků, vojáku apod. Války se opět daly do pohybu. Španělsko postupně válčí s Nizozemím a Anglií. Nedostatek zlata, stříbra a drahých kovů se musel časem projevit a panovník Španělska musel jednat. První projevy nedostatku zlata Filip II. zaţehnal úvěry od šlechty a bankovních domů. Ale ani tyto prostředky nebyly věčné. Zlato došlo. Nyní rostl státní dluh a dluh vůči cizině. Panovník zareagoval například zabráním dvou lodí věřitelů, které poté pouţil jako splátku svých dluhů. Toto vidí i ostatní věřitelé a své dluhy přeměňují z krátkodobých na dlouhodobé úvěry. Panovník zavedl do světa novinku na poli ekonomie, sice fenomén státního úpadku. To vedlo ke krizím Španělska na mezinárodním poli, které se dostavovaly cyklicky v letech 37

Ferko. V, Zlatý diabol, ţltý boh, Obzor, 1989, Bratislava, s 97

38


60

1596, 1607, 1627 a 1647. Ze Španělska uţ není velmoc jako kdysi. Zlato španělských panovníků se dostalo do celé Evropy. Nastala doba cenové revoluce a první a doposud největší inflaci v historii lidstva.

3.7 První obrovská inflace ve světě, ekonomové hledají příčiny a poukazují na důsledky V historii se nyní posouváme kupředu. Nastává období renesance, ale ani ta nebyla válek ušetřena. Svět je rozdělen na několik částí. V Evropě se začíná projevovat jev dnes známý jako inflace. Doposud jsme se zmiňovali o klasickém zvyšování cen, převáţně jídla a zemědělských surovin. Tyto příčiny byly zachycené v předešlých kapitolách. Jsme nyní v dobách, kdy na Zemi nebyly příhodné podmínky, kdy zde byl mor či jiné epidemie. Zemědělské plodiny jsou téţ velice náchylné na změny klimatu, sucho či nadměrnou vlhkost. To vedlo ke klasickému zvyšování cen těchto poţadovaných komodit. Do Evropy se ale dostává inflace zapříčiněná i jinými vlivy. Doposud neexistují moderní ekonomické teorie, nejsou zde ekonomové, kteří by hledali příčiny a poukazovali na důsledky. Je zde novinka v podobě inflace trvající déle neţ sto let. Udává se, ţe v průběhu 170 let došlo ke zvýšení cenové hladiny o 700%. Coţ je hrůzostrašné číslo. Velkým problémem inflace je nemoţnost navyšovaní cen jako takových. Pokud by docházelo i ke zvyšování mezd, je inflace přirozená a ţádaná. Zde tomu tak nebylo. Docházelo jenom k růstu cen a mzdy rostly pomaleji. Ekonomové zabývající se touto dobou odhadují poloviční růst mezd. Za svou mzdu máte moţnost koupě méně zboţí. Nůţky mezi kupní silou vydělaných peněz a výší příjmů byly rozevřeny do maximální šíře. To byla alarmující zpráva. Mnoho diskuzí zabývajících se touto problematikou poukazuje na příčiny. Vznik inflace byl údajně zapříčiněn poklesem zemědělské výroby, vzrůstem daní, úbytkem lidí, přepychem společnosti, tuláctvím, obchodními machinacemi obchodníků, bank, ale i panovníků. Co se týče problematiky obyvatel, bylo tomu v této době jinak. V období, v němţ se nacházíme, v rané fázi renesance, byl obyvatel dostatek. Problémem bylo jejich ţivení. Výroba potravin nebyla schopna drţet krok s narůstajícím počtem obyvatelstva. Dochází k neustálému zvyšování cen. Lidé nechtějí pracovat ve výrobě potravin, zemědělství a příbuzných oborech. Tím není zaručeno kvalitní a pruţné zásobování nejdůleţitějšími komoditami k přeţití lidí. 61

„Inflace je jev, který se vţdy objevuje ve válečných časech, neboť války přejí strmě stoupajícím výdajům, zatímco sluţby a výrobu nevojenského charakteru nechávají skomírat. Jiţ Tacitus kdysi napsal: Pecunia nevrus belli. Peníze jsou svaly války. A kupříkladu v letech 1551-1651 Evropa vydrţela válčit bez jediného roku oddechu. Jiţ tak svízelný problém, odkud brát na válčení peníze v 16. století ještě komplikoval zavedený daňový systém, který největší tíhu daní kladl na obyvatele z niţších společenských vrstev. I kdyţ jejich příjmy hluboko zaostávaly za výší inflace, státní důchody na tom nebyly o nic lépe, protoţe souběh inflace a války nutil vlády neustále zvyšovat výdaje.”39 Další příčinou narůstající inflace, kterou povaţuji za důleţitou, je narůstající vliv kapitálových trhů. Novinkou na tehdejší finanční scéně byla moţnost si půjčit pomocí dvou úvěrových produktů, francouzského Grandi Parti a španělského asientos. Jednalo se o doplněk k tradičním úvěrům. Pokud bychom je převedli do dnešní terminologie, jde o klasický individuální úvěr, klientům VIP. V čem byl problém tehdejší doby? Na takovýto úvěr mohl dosáhnout kaţdý. Dnes tomu tak není. Dalším problémem, který se podepsal na vysoké úrovni inflace, byla devalvace měny. To vedlo ke zvýšení objemu oběţiva na trhu peněz. Pokud bychom provedli krátké shrnutí, nelze jednoznačně rozhodnout, jaká ze zmiňovaných příčin je hlavní a jaká vedlejší. Kaţdá ze zmiňovaných příčin se jistým způsobem podepsala na zvyšování inflace a horších podmínkách na všech trzích. Zajímavější je pojednání probírající problematiku příčin cenové revoluce. Je moţné, ţe zlato pocházející z území USA mohlo ovlivnit takovýmto způsobem dění v Evropě? Na tuto otázku se snaţil reagovat i Adam Smith. Ten neměl o vlivu zlata pocházejícího z USA ţádné pochybnosti. Poukazoval na dlouholetý výzkum otce monetarismu Jeana Bodina (15301596). Tento muţ, původem Francouz, provedl komplexní analýzu cen od raného středověku aţ do renesance. Poukázal na pravdivou skutečnost vlivu zlata. Čím rychleji rostla zásoba zlata ve světě, tím byla větší inflace. Největší vliv mělo podle tohoto výzkumu zlato v době španělské expanze na území dnešní USA. Zde se zlato nemuselo náročně získávat z dolů. Jednoduše ho totiţ uloupili na území Inků. Jean Bodin tvrdil, ţe Španělsko v této době bylo velmi bohaté, líné a domýšlivé. S tímto faktem nelze nesouhlasit. Historie je tomu důkazem. Je zde ale mnoho jiných známých ekonomů zabývající se problematikou neustále zvyšující se inflace. Jedním význačným ekonomem zabývajícím se otázkou inflace byl Milton Friedman,

39


62

laureát Nobelovy ceny. Ten poukazuje na fakt, ţe inflace je peněţní fenomén. Není důleţitá doba ani místo, kde k ní dochází. Situace je stále stejná. Ať se jedná o rok 1500 nebo rok 2000, ceny stoupají vzhůru. Kupující (spotřebitel) je nucen platit více a více peněz za stejný spotřební koš. Poukazuje na fakt, ţe sama inflace nemůţe existovat bez financování. To je velice zajímavý poznatek. Kdyţ nemá kupující dostatek peněz, aby si mohl dovolit stejný nákup, musí zákonitě nakoupit méně. Tím začne spotřebitel šetřit, dojde ke sníţení spotřeby, coţ vede k zastavení růstu cen i inflace. V moderních ekonomických teoriích je tento jev vysvětlován různými ekonomy podobně, ale i tak je zde mnoho dalších, kteří se toto tvrzení snaţí vyvrátit. Vraťme se krátce k myšlence ekonoma M. Friedmana poukazující na tvrzení, ţe cenové revoluce v Evropě 16. století jsou propojeny se zlatem a stříbrem z USA. „Ovšem fakta nezapadají do teorie monetarismu tak snadno, jak to Jean Bodin kdysi vyloţil. Ne všechny do Evropy dovezené poklady byly přeměněné na peníze a ne všechny takto získané peníze zůstali v oběhu. Část z nich se přestěhovalo do tajných skrýší jako rezerva na horší časy, část zlata byla vyuţita na chrámovou výzdobu. A značné mnoţství zlata zmizelo nenávratně v Asii.”40 Nyní máme vysvětleny příčiny. Důsledky se ozřejmí po jejich důkladné analýze. Nebýt pohádkového bohatství z různých koutů světa (území dnešní USA), nedocházelo by údajně k dlouhodobé inflaci. Monetaristé poukazující na neustálý příliv zlata prodluţující ţivotnost inflace. (Já sám bych přirovnal vliv zlata, které neustále přitékalo z USA, k rakovinovému bujení v těle člověka).

3.8 Pohled na vývoj a vliv zlata na území Číny V předešlé kapitole jsem poukázal na fakt, ţe zlato z území USA kontinuálně proudilo na starý kontinent. Zde se menší část přetvářela na mince nebo jiné ozdobné předměty. Téţ se vyuţívá v mezinárodním obchodě a proudí dál na území Asie. Problémem pro Evropu bylo, ţe se zlato nevracelo zpět. Asijské státy ho přijímaly, ale nevyvezly zpět. Bylo to jako houba, které nasává vodu a nepřipustí ani kapičku zpět. Americké zlato, které se dovezlo do Evropy, bylo jenom jakousi přestupní stanicí, pro jiné trhy nacházející se na území Asie. Procento zlata, které se vracelo zpět z těchto končin, bylo tak zanedbatelné, ţe nejsou dochovány ţádné

40


63

statistiky ani odhady. Nikdo se tímto problémem nijak konkrétněji nezabýval. Nebylo z čeho čerpat. A otázka proč tomu tak bylo, není dodnes zcela uspokojivě zodpovězena. Rád bych provedl kratší analýzu vlivu a vývoje zlata vyskytující se na asijském kontinentu. Poloţím otázky, proč se zlato ztrácelo, proč neteklo zpět do Evropy apod. Základní vliv na ztrácející zlata dle mého názoru má: mezinárodní obchod rozdílnost a chování kultur preference obou kultur Tyto tři body povaţuji za základní rozdíl mezi Evropou a Asií. Všechny jsou úzce propojeny a poukazují na tehdejší rozdílnosti dvou kultur, které přetrvávají dodnes. Základním stavebním kamenem celého světa v této době byl mezinárodní obchod. Nyní se zcela pruţně komunikuje mezi obchodníky, dochází k různým preferencím na straně Evropy a Asie. Evropa si velice cení koření, hedvábí a luxusního zboţí. Na území Asie tomu tak není. Asiaté jednosměrně vyváţejí poţadované komodity a nechají si platit výlučně zlatem, či jinými drahými kovy. Poptávka po jiných komoditách pocházející ze starého kontinentu jako byly olovo, rtuť, vlna, koţešiny nejsou ţádoucí a přitaţlivé. Jediné co zajímalo Japonce, Čínu a Indii bylo zlato. Rozdílnost dvou kultur byla především v jejich odlišných preferencích. Všechny státy na dálném východě dávaly přednost ţlutému kovu. Cena zlata se drţela dlouhodobě vysoko a nebyly zde neţádoucí výkyvy. Coţ bylo pro tyto státy nejdůleţitější. Kdyby náhodou cena zlata klesla na niţší úroveň, kterou by tito obchodníci nechtěli akceptovat, ihned by se to projevilo. Pruţnost a efektivita trhu, by v tomto případě velela k zastavení dodávek zboţí, nebo zvýšení ceny. Dnes tomu není jinak. Mohli bychom uvést i analýzu doporučení pro Evropu. Byla zde moţnost barterového obchodu, dovozu jiných moţných komodit poţadovaných na těchto územích, otroctví apod. Nic z toho, by se však neuchytilo. Asijci jednoduše poţadovali za své zboţí jenom zlato, jiné moţnosti obchodování neakceptovali. Dalším důleţitým faktorem, proč nedošlo k nasycení těchto trhů, byla rozloha. Čína je natolik veliká, ţe měla neustálé nedostatek zlata. O veliké rozloze se můţeme převáţně dočíst ze zápisků Marka Pola. Ten sděluje, ţe vidí dálky nekončící a nekončící země, kde je neutuchající hlad po ţlutém kovu. 64

Nacházíme se v období 17. - 18. století. Problémem nedostatku zlata se začínají zabývat i soudobí ekonomové, filosofové a historici, například David Hume, Thomas Mun a mnozí jiní. Thomas Mun kupříkladu komparuje Evropu a Čínu. Dochází k závěrům, které jsou i přes svou pokrokovost dnes spíše k smíchu. Ve svých tvrzeních povznáší Evropu nad Čínu. Údajná zručnost a vynalézavost Evropy je výborná. Neschopnost reagování východních trhů poptávkou po něčem jiném neţ zlatu mu připadala podivná. Evropa údajně nikdy v historii neobchodovala s dálným východem citelně nevýhodně. „Realističtějším pohled na tyto záleţitosti projevil jiţ o sto let dříve Thomas Mun. Tento syn raziče mincí, který to ve své kariéře dotáhl aţ na vysokého úředníka Východoindické společnosti, uvedl: „ Jak to, ţe národy, které jsou nuceny vyváţet své peníze, protoţe nemají vlastní zboţí, jsou obdařeny takovým bohatstvím? Odpověď zní – protoţe obchodují se svými penězi. Jak by mohly získat tyto prostředky, kdyţ nemají doly na zlato ani stříbro?“41 Jedná se o období, kdy jsou prvně prezentovány počátky ekonomických teorií. Nezvratné důkazy o fungováních trhů jsou sepsány a prezentovány na konferencích po celém světě. Tyto teorie jsou platné dodnes. Uţ tehdy poukazovali mnozí ekonomové na nesmyslnost a nefunkčnost modelů při jejich aplikaci na východní trhy. Neustále ve společnosti panují rozpory a otázky, proč to není v Číně a Japonsku podobné, jako na území USA, či Evropy. Na to nedokázaly odpovědět ani první základní schémata zabývající se teorií peněz v mezinárodním obchodě. Jednoduše zde nebyl mechanismus, který by tento princip dokázal uspokojivě vysvětlit. Tento kontinent byl z pohledu ekonoma ztracený, nepochopitelný. Tamější lidé měli na zlato zcela jiný náhled, neţ Evropa a zbylá část tehdejšího světa. Asijští vládci toho byli důkazem. I oni věděli, ţe mít zlato znamená mít moc, i oni z něj měli potěšení. Rozdílnost tkví v uvědomění si omezenosti a vzácnosti tohoto ţlutého kovu. To mělo veliký vliv na rozhodnutí, ţe se ze zlata v brzké době nebude razit ţádná zlatá mince. Panovníci nechtěli, aby zlato putovalo do rukou špinavých lidí niţší třídy, neměli o to zájem. Brali to tak, ţe uvolněním zlata, by došlo k ohroţení stability moci. Panovník se tedy začal poohlíţet po jiném nástroji, který by kvalitně nahradil úlohu zlata. Toto platidlo muselo být uznávané na celém území. Muselo dojít k přijetí všemi stranami vstupujícími do obchodu, kupujícím, prodávajícím i panovníkem, taktéţ obchodníky z ciziny. Ti jediný, byli schopní přinášet na území Číny nové zásoby zlata. Pomalu na scénu vstupují papírové peníze, které budou po boku ţlutého kovu psát další historii. 41


65

3.9 Nová platební metoda, vynález papírových peněz Do Asie putuje zlato ze všech koutů světa. Zde zůstává, ale není pouţíváno k dalšímu obchodování. Panovník musel reagovat na zvyšující se poptávku po kvalitní platební metodě. Co tedy bylo jeho problémem? Musel přemýšlet, jak pruţně zareagovat. Nebylo moţné razit a následně zavést zlaté mince, jak se to dělo v Evropě. Zlato se nesmělo pouţívat. Z historie jsou známy pokusy o raţbu mincí z různých méně kvalitních kovů (mědi, bronzu apod.). Tyto pokusy se neuchytily. K přelomu v platebních metodách dochází na počátku 9. století. Na císařský trůn nastoupil císař Hien Cung. Ten, leč mladý, analyzoval všechny moţnosti své velké říše. Zjistil velký nedostatek ostatních kovů, nelze razit kvalitní mince. Zlato téţ nelze vyuţít, proto si uvědomil, ţe je v Číně dostatek papíru. Mohl vyuţít papír pro vytvoření nového platidla. Zpočátku se jednalo o nouzové řešení, ale papírové peníze se jevily jako výborná náhrada zlatých mincí. „Tato převratná myšlenka byla spíše dílem historické náhody neţ výsledkem záblesku geniálního mozku. Další historický vývoj však ukáţe, ţe tento bezděčný vynález císaře Hiena Cunga se vyrovná jiným čínským objevům, jako byl vynález tisku, střelného prachu a kompasu. Dědicem Hien Cungovy peněţní inovace nebyla přímá linie jeho potomků. Všichni, kdo později kráčeli v jeho šlépějích, předznamenali cestu, po které se nevyhnutelně ubírala většina systému zaloţených na papírových penězích – nadměrná emise oběţiva a nekontrolovatelné inflace.“42 Znovu se nám opakuje podobnost dneška a historie, peníze byly nadměrně tištěny i utráceny, coţ znovu roztočilo inflační spirálu. Cesta prvních peněz na výsluní byla dlouhá, trnitá a nelze ji popsat dopodrobna. Je to velice široké a zajímavé téma. Celá Čína přijímala zlato, to nešlo dále vyuţívat pro platby. Panovník vytváří levné papírové peníze, které různými vyhláškami na celém území upřednostňoval před platbou zlatem. Moţnost platby pomocí papírových peněz byla upravována postupem času tak, ţe na celém území Číny nesmělo být přijímáno při obchodech nic jiného neţ císařem vydané peníze. V opačném případě hrozilo zabrání majetku a trest smrti. Mezinárodní obchod kvetl, zlato se dostávalo na území Číny, ale zpět se nevyváţelo. Barterový obchod byl zakázán. Zlato hrálo velkou roli pro císaře a vyšší šlechtu. Nesmělo se dostat do niţších částí společnosti. Tímto pokrokem se dostal panovník k takovému majetku, ţe dle odhadu dnešních ekonomů si mohl několikrát koupit všechny poklady tehdejšího světa, a i tak by mu zůstalo dost na zhýralý ţivot. Historie ale nečeká a i na území Evropy dochází k postupnému vývoji

42


66

na všech frontách obchodování. Zakládají se první banky, panovníci se snaţí měnit nekvalitní mince za nové a společnost i na starém kontinentu dosahuje menšího pokroku.

67

4. Svět v17-20 st., vznik Bank of England Nyní se nacházíme na území Evropy. Neustále dochází k výkyvům na mezinárodních trzích a obchodníci jsou nespokojení. Největší výkyvy této doby (17. století) jsou mezi směnným kurzem zlata a stříbra. Oba dva kovy plní funkci platebních metod. Stále větším problémem se stává neustále se zvyšující nabídka stříbra pocházejícího z Indie. Neustále se zlepšují podmínky a efektivnost při získávání tohoto kovu, coţ má za následek doslova zaplavení Evropy stříbrným kovem. Na toto musel zareagovat celý trh, kupující, prodávající i panovník. Narůstá veliká nespokojenost ze všech stran společnosti, roste tlak na ceny stříbra. Kdy i mincovny volají po změně a státním zásahu a poukazují na neustále klesající ceny tohoto kovu. Stříbro ale na volání poţadavků společností nereaguje. Trh je znovu silnější, cena stříbra nadále strmě klesá. To znamenalo problém pro všechny strany vstupujících do obchodního procesu. Síla trhu se projevila i na pádu panovníka Karla II. Ten se snaţil uměle reagovat na neustále se sniţující zásoby stříbra na území Anglie. Zvolil špatný směr. Zvolil si uměle vytvořený kurz, kdy jednostrannou vyhláškou došlo k umělému zvýšení ceny stříbra ku zlatu. Trh není slepý a na toto zvýšení nezareagoval. Neustále se zvyšoval odliv stříbra směrem na východ. Cena zlata vůči stříbru sice zpočátku klesla, ale za dva roky poptávka po ţlutém kovu vzrostla o 200%. Situace v Anglii je velmi nepřehledná. Panovník byl svrţen. Na trůn nastoupil nový panovník Vilém III. Oranţský s manţelkou Marií Stuartovnou. Ekonomická a politická situace v zemi je kritická. Následují dvě události, které ovlivní dění v celé Anglii, velká mincovní reforma a válka s Francií. Tyto dva faktory měly vliv na vznik nového subjektu, Bank of England. Doposud nejsou zmíněny všechny souvislosti. Po nástupu panovníka dochází k tzv. velké mincovní reformě. To hýbe kurzem stříbra v poměru k zlatým mincím nazývaným Guinea. Zpočátku byly kurzy různorodé a posouvaly se aţ k 22 šilinkům za jednu zlatou minci (Guinea). Co bylo cílem měnové reformy? Panovník se musel znovu rozhodnout pro zavedení nové měny. Zkvalitněním mincí došlo k jejich zmenšení, které by mělo vyřešit problém s nedostatkem stříbra v celé zemi. Ani toto nepomohlo. Druhým z mého pohledu důleţitějším a silnějším faktorem, který vedl k zaloţení zmiňované banky, byla nepříjemná válka s Francií. Znovu bych poukázal na opakující se historii, kdy války a válečné taţení s sebou nesou neúměrné náklady. Ani zde tomu nebylo jinak. Toto nepřátelství se mezi zeměmi projevilo v roce 1689. První udávaná oběť této války nebyl člověk, ale státní pokladna. Státní 68

pokladna Anglie padla. Její postupně narůstající dluhy stoupaly jiţ od roku 1687, kdy přesahovaly 20 milionů liber. Následné čerpání dalších a dalších úvěrů přivedlo stát na pokraj bankrotu. A nyní vstupuje na scénu subjekt Bank of England. Stát pohybující se nad propastí bankrotu hledal někoho, kdo ho zachrání. Byl jako dítě, které se topí a hledá pomoc. Aţ takto bych nazval reakci zakladatelů nově vznikající instituce. Anglický panovník si uvědomil, ţe není jiná moţnost, jak odvrátit tento kritický stav. Peníze docházely a nebylo odkud brát, výběr daní, osobní půjčky ani státní loterie nepomohly. Byl veliký rozpočtový deficit a skupinka lidí uzavírala lukrativní smlouvu s panovníkem. „V podstatě se jednalo o neobvyklou smlouvu mezi vládou a muţi kvality, kteří byli akcionáři banky. Podle smlouvy měla Bank of England půjčit vládě částku 1,2 milionů liber za nízký úrok 8%. Na oplátku mohla tato instituce vzniknout jako první soukromý podnikatelský subjekt, jako korporace s ručením omezením neboli takzvaná akciová společnost. Z hlediska rychle se rozvíjejícího světa financí se tedy jednalo o instituci podobnou moderním společnostem. Zaloţení Bank of England se ukázalo být zásadním krokem v dějinách Británie. Tato instituce časem stupňovala svůj vliv a moc nad celým bankovním a ekonomickým systémem. Kontrolovala jak zásoby zlata, tak i finanční vazby Británie ke zbytku světa. Později banka získala familiární přezdívku Old Lady of Threadneedle Streat Stará dáma z Threadneedle Streat, která mohla znít stejně tak laskavě jako pohrdavě – záleţelo na okolnostech.“43 Tento přelomový krok vnesl do tamější společnosti řád a uklidnění. Začalo se podnikat na plné obrátky a úvěry jenom kvetly. Lidé přinášející své zlaté mince, valouny do této banky dostávají papírová potvrzení. Jde o obdobu peněz, se kterou se mohlo vstupovat na všechny trhy. Společnost se ani nyní nepoučí. Je velice nenasytná. Půjčuje si peníze od bankovních i nebankovních subjektů a následně investuje do cenných papírů. Některé jsou kvalitní, některé nejsou kvalitní a historici je vydávají za podvodné. Do společnosti se tímto způsobem dostává hodně nových levných, lehce dostupných papírových peněz. A inflační spirála se opět roztáčí. Všichni lidé, celá společnost začíná spekulovat, je veliká poptávka po zlatých mincích. Krize dopadá i na nedostatek zlatého kovu. Cena jedné Guineje se v roce 1695 dostává aţ na 30 šilinků. Produkce těchto zlatých mincí extrémně narůstá a zlatý kov se dostává nad úroveň stříbrného. Udává se, ţe v roce 1694 byla produkce zlatých mincí 65 tisíc liber a v roce 1695 tomu je 750 tisíc liber. Stříbrný kov extrémně upadá, a proto panovník sahá k nové vyhlášce. Výběrčí daní mají zakázáno přijímat platby daní zlatými mincemi. I centrální banka Anglie 43


69

se snaţí pomáhat, ale trh je silnější. Cena zlata neustále stoupá. Tuto komoditu nelze jednoduše kontrolovat. Jen čas ukáţe, jak se ceny budou samy upravovat, jaký si zvolí trh standard, zda zlato, stříbro, či nové papírové peníze.

4.1 Vývoj trhů, postupný úpadek zlata, nástup peněžního standardu V historii pokročíme nyní o pár let kupředu. Společnost je klidnější. Je zde řád, nad kterým dohlíţí nově zaloţená Bank of England. Tento subjekt s pomocí panovníka dohlíţí nad celým finančním sektorem. Neustále se nedaří ani panovníkovi, ani bance splnit primární cíl, odliv stříbra. Situace je totoţná s dřívější historií. Tento kov putuje díky výhodným kurzům na východ, odkud se nevrací buď vůbec, nebo jen v omezeném mnoţství. Ani velká mincovní reforma nezafungovala tak, jak se očekávalo. Primární a sekundární cíl země byly udrţení stříbra v zemi a sníţení ceny zlata. Neustále zde byly snahy o umělé sniţování kurzů zlatých mincí, ale ani to nemělo ţádný dopad na odtékající stříbro do Asie. Analýzu vývoje trhů této doby nelze provést laicky, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je nutné poukázat na různé historické mezníky ovlivňující zlato i další drahé komodity. Znovu musíme částečně poukázat na různé vlivy společnosti a válečné nesváry dvou zemí. Trh i společnost reagují na očekávání lidí jinak neţ na nepruţné, násilné a umělé určování kurzů mezi zlatem a stříbrem. Trh pozná, co je přirozené. Začínají se projevovat základní ekonomické i peněţní teorie. Vše začíná podnikáním nově vzniklého subjektu Bank of England. Vydávají se peníze, které zprvu nejsou pravými penězi. Jedná se o pouhé potvrzení slouţící majitelům zlata, kteří si ho ukládají v bance. V sejfech se ukládají velké zlaté obnosy (Guineje, či jiné formy zlata). Majitelé získávají nové prostředky k dalšímu obchodování a dochází k poloţení základního stavebního kamene, jenţ je dnes známý jako zlatý standard (rok 1717). Banka byla povinna vydávat své peníze (potvrzení) jenom do té částky, kterou měla podloţenou zlatem ve svých trezorech. Ale ani tato doba není prosta válečných konfliktů. A ceny na trzích jsou velmi citlivé na kaţdou poplašnou zprávu, coţ se zanedlouho projeví. Anglie této doby je v neustálém vojenském konfliktu s Francií. Nejedná se o velikou válku, ale o neustálé nájezdy francouzských lodí směřujících na území Anglie. Tyto 70

informace byly smrtelné pro tehdejší finanční trhy. Můţeme si poloţit základní otázku. Jak je moţné, ţe trhy v historii nedokázaly reagovat na záměrné ovlivnění kurzu stříbra svrţeným panovníkem Karlem II? „V únoru roku 1797 přistály v přístavu u malého rybářského města Fishguard na jihozápadním pobřeţí Walesu tři francouzské fregaty, z kterých se vzápětí vynořilo asi 1200 ozbrojenců. Tento nevelký výpad nezůstal bez odpovědi ze strany místní domobrany pod vedením lorda Cawdora. Francouzi při pohledu na blíţící se oddíl, v němţ se míhaly červené pláště a vysoké černé čepice, se domnívali, ţe mají před sebou elitní jednotku granátníků, od které hrozilo vskutku váţné nebezpečí. Hrůzostrašně vyhlíţející houf ovšem nebyl ţádnou vojenskou jednotkou. Jak Francouzi brzy zjistili, nejednalo se o nic jiného neţ o skupinku velšských ţen v tradičních svátečních krojích. Ty ţenám nijak nebránily v tom, aby překvapené vojáky nerozprášily. Jedna z nich – Jemina Nicholasová – byla natolik zběhlá v zacházení s vidlemi, ţe jí historie připisuje zajetí čtrnácti Francouzů. Francouzský velitel byl nakonec donucen k pokořujícímu ústupu.“44 Neustálé výpady Francie eskalovaly v období Vánoc. Informace o útoku se dostala na veřejnost aţ 21. února. Nikdo neví, co tímto krokem Francie sledovala. Pravděpodobně šlo o vytvoření iluze útoku a následné paniky nejen ve společnosti, ale i na finančních trzích. Pokud šlo o tento cíl, záměr se zdařil, ale následky byly nedozírné. Zkreslené zprávy se Anglií valily jako lavina. Zprávy z tehdejší doby poukazují, jak rychle si společnost uvědomuje křehkost svých papírových peněz. První zmínka je datována na sobotu 18. února. Jde o dobu krátce předcházející bitvě o Fishguard. Zpráva poukazuje na rychlost laviny a informovanosti tehdejší společnosti. Lidé v Newcastlu, který je vzdálený od místa bitvy cca 350 mil, doslova útočí na banky. Berou své papírové peníze a poţadují ihned výměnu za zlato. Banka nápor nevydrţí a musí po dvou dnech svou pobočku zavřít. Stejná panika postihuje následně ostatní části Anglie i Londýn. Nedávno nově zaloţená Bank of England přichází o své zlaté rezervy. Dle účetních záznamů zachovaných z této doby (1794-1796) byly zásoby Bank of England na začátku sedm milionů liber. V důsledku těchto událostí se zmenšily na dva miliony a denně ubývalo 100 tisíc liber. Ani centrální banka nemohla dlouho tento tlak a narůstající chuť po zlatém kovu vydrţet. Mohlo se stát, ţe by do několika týdnů mohlo dojít i k zavření tohoto kolosu. Anglie musela okamţitě reagovat. Zlaté zásoby se tenčily. Všichni ředitelé větších i menších bank, informovali o kritickém stavu ministerského předsedu Wiliama Pitta mladšího. Ten po obdrţení sdělení informoval v podvečer krále Jiřího III. Po dohodnutí všech stran se koná následující den zasedání. Na toto 44


71

zasedání dorazili král, William Pitt, ministr financí, guvernér a viceguvernér Bank of England. Ti hledají nejlepší moţné řešení. Vydávají následující nařízení týkající se všech poboček bank. „Je nezbytně nutné ve veřejném zájmu, aby ředitelé Bank of England zastavili veškeré platby v hotovosti (ve zlatě) dokud se parlament neshodne na názoru v této věci a nepřijme vhodná opatření k udrţení dobrého stavu oběţiva.“45 Šlo o první krok, který měl ochránit banku před totálním kolapsem. Následující další kroky ze dne 9. března 1797 toto nařízení podpořily. Dochází ke změně tohoto nařízení vládním aktem známým jako tzv. Restriction Bill. Tento akt zbavoval Bank of England zákonného trestu, který by následoval v době, kdy by banky přestávaly proplácet své peníze za zlato. Po tomto kroku muselo dojít k uklidnění celé společnosti, protoţe lidem zůstávaly v ruce jenom kusy papíru. Informační kampaně v různých novinách té doby jsou toho důkazem. Ani tehdejší vláda ale nezůstávala pozadu. Postupem krátkého času vydává různá prohlášení a doplňující vyhlášky. Zde dochází k postupnému informování celé společnosti a k ujišťování, ţe po této krizi dostanou své zlaté peníze zpět. Bank of England si nemohla dovolit pošramotit své jméno, neproplácet peníze. To by byl její konec. Společnost si zvykla na její dobré jméno a byla ujištěna, ţe vklady nejsou ohroţeny. Velký bankéř Wiliam Forbes se ve svých memoárech zabývá touto kritickou situací a pozitivní reakcí celé společnosti. Viděl to jako příjemné překvapení, kdy celá společnost přestává krátce po obdrţení těchto zpráv útočit na banky. Do budoucna neviděl jediný náznak nemoţnosti vrácení se k zlatu. I nadále viděl zlato jako pilíř celé finanční společnosti. Tento stav trval celých 24 let. Tak dlouhou dobu neočekával nikdo ani největší pesimista. Všichni celou dobu věřili v dobrý konec, bankovky byly důvěryhodné a jejich funkce byla stejná, jako by se zlatými rezervami nikdy nic nestalo. Tímto způsobem se dostává Anglie do svého další vývojové etapy. Papírové peníze získávají převahu v celém peněţním systému.

4.2 Vznik výboru pro zlato Společnost se po dlouhé době konečně uklidnila a papírové peníze přebírají hlavní roli v kaţdodenním ţivotě. Bank of England byla zachráněna. Finanční sektor se mohl nadále rozvíjet a zlato postupně ztrácí prim. Společnost zaplavují papírové peníze nejen od hlavní Bank of England, ale i jiných menších bank. Rozvoj zaţívají burzovnictví, cenné papíry i 45


72

obchodování na mezinárodním poli. Jak jiţ historie několikrát poukázala, kde je dostatek peněz, dochází k zvyšování cen dnes známému pod pojmem inflace. Ani zde tomu nebylo jinak. Zajímavou zmínkou je, ţe v roce 1802 klesla inflace v porovnání s rokem 1800, ale to nemělo dlouhého trvání. V následujících pěti letech (do roku 1807) ceny vzrostly o 30%. Trh byl pravděpodobně zasycen novým oběţivem (papírové bankovky), které neustále vydává Bank of England. Udává se, ţe v těchto letech došlo k navýšení poskytovaných úvěrů o 400%. To se někde muselo projevit, v našem případě vzrůstem inflace. Banka nemusela mít tolik zlata jako dříve, čímţ měla volnější ruce při vstupu na kapitálové trhy. Na tento fakt začal reagovat i ţlutý kov. V roce 1794 měla Bank of England podloţeno 70% zlata vůči poskytovaným půjčkám a od této doby číslo jenom klesalo. Podle zlomu, který nastal v roce 1808, se zdá, jako by trh a společnost poznaly, ţe zlata je v Anglii málo. Jeho cena začala znovu prudce stoupat. K porovnání uvedu, ţe před tímto rokem se byla cena zlata cca 3 libry 17 šilinků za jednu unci, kdeţto nyní se unce cenila 4 librami 10 šilinky. Na tuto zprávu taktéţ začaly reagovat mezinárodní trhy v Hamburku, Amsterodamu a Paříţi. Zde se uvádí, ţe docházelo ke směňování libry pod oficiální hodnotu. Čísla se dle historiků pohybovala od 16 do 22%. Znovu dochází k sníţení zlatých rezerv v Bank of Englad o 50%! Tím byly v nedohlednu sliby vlády o znovu zavedení zlatého standardu, coţ vedlo k rozhořčení celé finanční komunity. A nyní nastupuje na scénu dopisovatel listu Morning Chronicle, doposud neznámý muţ David Ricardo. V krátké době napíše tři dopisy, kde poukazuje na špatné hospodaření v Bank of England. Její politika byla údajně velice špatná. Dochází k sniţování zlatých rezerv a odlivu zlata ze země. Široká veřejnost po přečtení těchto dopisů začíná být opět nejistá. Na tyto informace aţ po půl roce zareaguje parlament. Zde začínají první debaty o tom, ţe asi něco pravdy na dopisech bude. V reakci na to vzniká výbor pro zlato. Čítal 22 členů a byl vytvořen z řad odborníků ze světa financí, akademiků a státních úředníků. Jeho hlavním cílem bylo podat ucelenou zprávu v reakci na tři dopisy, které přinesly do společnosti nejistoty. Zpráva měla obsahovat názory jednotlivých členů komise týkající se převáţně problematiky zlata, stříbra a odlivu těchto komodit do zahraničí. Dále měla obsahovat názor členů na jednotlivé kroky a doporučení k dořešení vleklých problémů s neustále klesajícími a stoupajícími kurzy zlatého a stříbrného kovu na území Anglie. Po dlouhých sezeních a poradách došlo k maximální analýze zmiňovaných třech dopisů. Výbor pro zlato konečně došel k rozhodnutí s následným doporučením. Hlavní příčinu v problému se zlatem spatřoval výbor pro zlato následovně: „Všeobecný vzestup cen, růst trţní ceny zlata a propad cizích měn - to je důsledek nadměrného oběţiva v zemi, jeţ zavedla měnu, kterou nelze vyváţet do 73

jiných zemí ani libovolně měnit za mince, jeţ vyváţet lze. Velké zlo se tedy vyvinulo z toho, co Horner charakterizoval jako odstup od zlatého standardu. Nabízelo se jediné řešení co nejdříve obnovit směnitelnost měny za zlato.“46 Toto byla teoretická stránka mince. V praxi to znamenalo, ţe ředitelé velkých bank dostali do rukou doporučení, jak se mají správně zachovat. Museli si uvědomit, ţe jsou v roli regulátora, i kdyţ směnitelnost nebyla prozatím zákonem povolena. (Do této doby byla zákonem zakázána směnitelnost zlata za papírové peníze). Z tohoto důvodu měli být bankéři (převáţně ředitelé poboček bank) obezřetní při následné emisi nových papírových peněz. To byly první signály ke sníţení úvěrování, následného sníţení objemu peněz v oběhu a inflace. Výbor pro zlato dále poukazoval na veliké břemeno, které na sobě Bank of England nese. Dříve zmiňované rozhodnutí parlamentu Restriction Bill, chrání zájmy banky, nikoli společnosti. S tímto tvrzením nelze neţ nesouhlasit. A proto se nyní parlamentu naskýtá obtíţná otázka. Má výbor pro zlato pravdu? Má se zlato znovu stát peněţním standardem? Toto náročné, oţehavé rozhodnutí mohlo celou společnost přivést do záhuby. Mohlo dojít k zničení mnohaleté tradice Bank of England, mnoho dojít k zániku mezinárodního obchodování… Naskýtá se nám otázka, jak budou na doporučení reagovat trhy. Bude zlatý kov nadále silný jako v historii? Dokáţe se Anglie vrátit k zlatému standardu?

4.2.1 Pokus VB o obnovení zlatého standardu Velká Británie proţila několik let krušného období. Nastalo mnoho krizí, mnoho nejrůznějších slyšení. Vedly se různé diskuze jak v parlamentu, tak v tisku, které poukazovaly na neustále větší vliv zlatého kovu. Neustále vzrůstá napětí ve společnosti, se kterým ruku v ruce proste i tlak na parlament. Jako přelomový se ukázal rok 1821. Do tohoto období procházela Anglie různými krizemi, inflací a málo viděnou deflací. K deflaci docházelo převáţně v krátkém období po válce. A rok 1821 byl obdobím, kdy se konečně parlament po velkém tlaku společnosti rozhodl obnovit směnitelnost papírových peněz (bankovek) za zlato. Konečně byly vyslyšeny doporučení Davida Ricarda a Výboru pro zlato. Zlato z nenadání proniká do celé společnosti a stává se součástí hotovostních plateb. Kdyţ v historii nastala situace podobná této, zánik státu či říše, coţ je diskutováno v předešlých kapitolách, objevila se na scéně nová měna. I nyní je to stejné. Na celém území Anglie se začala razit nová měna 46


74

Sovereign. Ta měla kurz 20 šilinků a dvaceti jednadvacetinám obsahu zlata ku jedné minci guineji. Mincovny během prvního roku museli vyrobit 35 milionů nových mincí. V ekonomických teoriích této doby se tvrdí, ţe páteří zlatého standardu byla důvěra celé společnosti. Trhy samy poznají, co je nejlepší a nemusí reagovat na politiky a jejich komplikovaná rozhodnutí. Vyhlášený zlatý standard, který byl zachycen parlamentem v zákonech, se stal hnacím motorem ekonomiky. Pro zbytek světa to byl vzor na dalších sto let. Jak bylo moţné, ţe lidé z ničeho nic začínají, jako před tisíci lety, šílet a hledat zlato? Je moţné, ţe příčinou bylo zavedení zlatého standardu v Anglii? Je moţné, ţe se společnost takto rozvinula a pochopila omezenost tohoto kovu? Je pravdou, ţe i s tímto tvrzením Výbor pro zlato počítal. Ale jak historie ukázala, Výbor pro zlato se také někdy zmýlil. Subjekt předpokládal nová naleziště zlata, ale nečekal, co nastane roku 1848. Toto období nazývané zlatá horečka zasáhne celý svět. První nálezy obrovských valounů na území Kalifornie, tomu jsou důkazem. Hon na zlato a zlaté valouny mohl začít. Naleziště na tomto území byla tak veliká, ţe i několikrát zmiňovaný Kroisos, byl v tomto porovnání obyčejný ţebrák. Na scénu vstupuje zlato, jako bůh a lidé, kteří jsou velice vzrušení při pohledu na tento nádherný kov. Nastal čas zlaté horečky a dobývání nových pokladů.

4.3 Nedostatky zlata jako doména vstupu zlaté horečky po celém světě Do různých koutů světa se dostává informace o přistoupení Anglie na zlatý standard. S ní ruku v ruce přichází i období nálezů obrovských zlatých valounů po celém světě. Mnoho lidí si myslí, ţe to byla reakce na zlatý standard, který byl v nedávné době zaveden v Anglii. Pravda je však jiná. Zajisté nebylo moţné si ihned uvědomit a říci si: „Aha, v Anglii byl nyní zaveden zlatý standard. Hurá! Vydáme se hledat zlato a zlaté poklady.“ Takto to opravdu nebylo. I historické knihy zabývající se touto dobou poukazují na fakt, ţe lidé zlato hledali od pradávna. Bylo to zapříčiněno krizemi, inflacemi, dosavadní nespokojeností s ţitím ve společnosti, či obyčejnou vidinou dobrodruţství a lehkého zbohatnutí. Hledání zlata byl jev, který je znám uţ od 7000 př. n. l. Lidé si uvědomovali, ţe zlata je málo a ţe jeho moc nadále roste. Informace o zavedení zlatého standardu jenom podpořila dobrodruţné výpravy za tímto bájným kovem. 75

Jak jsem na začátku diplomové práce poukazoval, budu analyzovat jenom nejdůleţitější státní zřízení ovlivňující dění ve světě. Problematiku zlaté horečky jsem pojal následovně: uvedu pět základních oblastí, kdy byly největší objevy zlatého kovu. Jedná se o území: 1. Ruska 2. Kalifornie 3. Austrálie 4. Klondike 5. Jiţní Afriky

4.3.1 Zlatá horečka v Rusku Při našem putování historií jsme se jiţ několikrát dostali na území Ruska. Na toto území přijíţděli obchodníci dováţející různé nedostatkové zboţí. Spolu s ním dováţí i různé zlaté mince. První, nejméně známá zlatá horečka se objevila na území Ruska. Mnoho historiků a ekonomů zabývajících se zlatým kovem, problematikou jeho nedostatku a obchodování se shoduje, ţe neúplnost informací je způsobena několika faktory. Prvním důvodem byla nehostinná krajina a druhým vládní zřízení. To si nepřálo, aby se konkrétně vědělo, jaké jsou zásoby na území Ruska, jaké jsou podmínky vězňů a zřízenců pracujících v těchto dolech. Proto nelze provést kvalitnější analýzu jako na ostatních územích. Z historie se dozvídáme následující informace. Zlato na tomto území bylo objeveno jiţ v roce 1744, konkrétněji na Urale. Ale těţba neprobíhala závratným tempem do roku 1823. To se změnilo s nástupem cara Alexandra I. (1777-1825). Teprve za vlády tohoto muţe začíná nabírat důlní aktivita na obrátkách a zlato se začíná těţit. Pro porovnání uveďme, ţe v roce 1823 se vytěţily necelé dvě tuny, ale v roce 1830 to jiţ bylo pět tun. A do budoucna mělo toto číslo vzrůstající tendenci. Vývoj společnosti ani zde neustává a po dobu dalších let se průzkumníci dostávají hlouběji na Sibiř. To se projevilo opětovným nárůstem zlata z pěti na jedenáct tun. V roce 1847 je těţba zlata tak vysoká, ţe se zde těţí 60% veškerého zlata celého světa. Ani na tomto čísle se produkce nezastavila. V roce 1914 je produkce Ruska skočí aţ na 60 tun zlata. Udává se, ţe v letech (1914), kdy je u moci Stalin, se vyprodukovalo takové mnoţství zlata, 76

ţe by této zemi stačilo na více jak sto let. Nahlédněme krátce na těţbu zlata. Pokud bychom komparovali těţbu zlata v Rusku s okolním světem, je diametrálně odlišná. Osobně si myslím, ţe ruské doly připomínaly dříve zmiňované doly nacházející se v Núbii. V čem se liší od okolního světa? Základní rozdíl byl v pracovní síle. Jednalo se převáţně o věţně. Krutost těchto lágrů je známá dodnes. Tito lidé nedostávali za svou práci ţádný plat, zlato, které natěţili, patřilo z větší části carovi a menší část vlastníkům dolů. Nedá mi nezmínit vliv zlata na tomto nehostinném území. Jiţ z historie jsme byli zvyklí, ţe pokud měli lidé dostatek zlata, mohli mít vše. Ani zde tomu nebylo jinak. Obyčejní ruští vesničané nikdy neslyšeli o výdobytcích moderního světa. Neznali víno z Francie, pomeranče ze Španělska, olivy z Řecka a mnoho jiných luxusních komodit. Z vyprávění jednoho svědka, které bylo zachyceno v dochované literatuře, vyplývá, ţe v 19. století byly velice omezené moţnosti. Dovoz a vývoz na území Ruska byl nulový. Jediné koho se toto tvrzení netýkalo, byli car a majitelé vzdálených dolů. Ti si údajně mohli dovolit takové pohoštění, večeře, jako tomu bylo ve velkých městech Ruska. I v těchto vzdálených končinách se objevují vína, olivy a pomeranče. Opět zde máme potvrzení několikrát zmiňovaného. Čím více měli lidé zlata, tím měli větší moc, tím si mohli dopřát většího komfortu, i kdyţ byly nulové moţnosti.

4.3.2 Zlatá horečka v Kalifornii Do Kalifornie se zlatá horečka dostává na přelomu roku 1848. O této zlaté horečce se lze dočíst v mnohých cestopisných románech krásné literatury. Mnoho filmů zachycující vpád zlata na toto území poukazuje, jakou mělo zlato moc. Celý děj je spojen s jedním muţem, Johanem Sutterem. Tento muţ není v historii nijak významný, ale i tak ho zná celý svět. Je spojován s kalifornskou horečkou. Tento muţ pocházející ze Švýcarska utíká před věřiteli do USA. Zde putuje různými městy, ale nikde není spokojen. Rozhodne usídlit v údolí řeky Sacramento. Tento domov nazval Novou Helvétií. Tento muţ byl velice podnikavý a to se projevilo na jeho vzrůstajícím impériu. Začal se zabývat zemědělství. Opět je zde zemědělství, které v historii několikrát dokázalo zachránit celou společnost. Nyní pomohlo panu Sutterovi. Postupem času zde vzrostlo více jak 60 budov kasárny, koţeluţny a textilní výrobny. Pole dávala dostatek obilí, coţ se projevilo i na chovu dobytka a koní. Stáda čítala 12 tisíc kusů dobytka a 2000 mul a koní. Toto byly nejhezčí dny do oné události, kdy jeden dělník ráno (4. května 1848) přichází za panem Sutterem a sděluje mu novinu. Při prvním objevu velikého zlatého valounu pana Suttera zamrazí a ví, ţe se vším je konec. Ţádá své 77

dělníky, aby o objevu pomlčeli, ale do konce týdne se zpráva dostane na celé území USA. Šokující zpráva se územím USA valila jako lavina. Zpráva zněla: „V řece Sacramento bylo nalezeno zlato.“ S podnikáním byl konec. V následujících pěti letech, do roku 1853, se na toto území přistěhovalo 100 tisíc lidí, 20 tisíc Číňanů a 25 tisíc Francouzů. Za první rok zde bylo vytěţeno 80 tun zlata a v posledním roce, 1853, dokonce 95 tun. První vytěţené zlato z tohoto území se dostalo do mincoven 8. prosince 1848. Noviny tuto událost zachytily, jako příchod nové milenky. Jak vidíme, zlato v této podobě má dvě strany mince, jednu špatnou pro podnikajícího muţe Suttera a druhou dobrou. Ta znamenala pro nové objevitele moţnost lehkého zbohatnutí a veliké nebezpečí, neboť kde bylo zlato, byla i velká kriminalita. Rvačky a vraţdy byly na denním pořádku. Znovu zlato oslepuje všechny lidi a dochází k několikrát zmiňovaným událostem. Lidé umírají, zlato přeţívá.

4.3.3 Zlatá horečka v Austrálii Zlatá horečka na území Austrálie se částečně podobá kalifornské. Je s ní i částečně propojena. I zde je vše dílem náhody. Hlavní hrdina se jmenuje Edward Hemond. Tento muţ pocházející z Anglie své dobrodruţství začal v Austrálii na území Nového Jiţního Walesu. První pokusy najít zlato na tomto území skončily fiaskem. Proto se rozhoduje zkusit štěstí v Kalifornii. Zde strávil dva roky, ale svého bohatství se taktéţ nedočkal. Všiml si, ale jedné důleţité podobnosti. Území v Kalifornii, které jiţ bylo vytěţené, se velice nápadně podobalo území v Austrálii. Mohlo se jednat jenom o podobnost? Tento nález by ho po všech mrzutostech a neúspěších dostat na společenské pozice, jaké se celý ţivot přál. Proto se vydal za poslední peníze z Kalifornie zpět do Austrálie. Dne 12 února 1851 se dostává hlavní hrdina s doprovodem jednoho muţe k řece Macuquarie. Prohlásil: „ Zde cítím zlato.“ Pocit nelhal. Zpráva o nálezu zlatých valounů se opět šířila celým světem jako lavina. Bylo to hotové šílenství. Za šest následujících měsíců se do okolí přistěhovalo 50 tisíc lidí. Dodávky zlata nebyly zpočátku velké. Na konci prvního roku, 1851, to bylo pouhých 253 uncí. Půl roku poté bylo odesíláno lodí půl tuny ţlutého kovu. To také změnilo tvář tehdejší Austrálie, která byla trestaneckou kolonií. Zlato způsobilo extrémní přeměnu. Z nehostinné krajiny se nyní stával nový svět moderních výdobytků. Za dva roky od prvního objevení zlata byla ukončena existence barbarských podmínek v Tasmánii. Zde zlato neovlivňovalo ekonomiku, jako tomu bylo v Evropě. Zde byla kdysi nehostinná poušť bez domů a civilizace. To se za dva roky 78

změnilo. Menší městečka se přeměňovaly na metropole čítající několik desetitisíců obyvatel. Zlato dokázalo svou sílu, která se projevila v nově vznikajícím světě i na nejméně příhodných místech.

4.3.4 Zlatá horečka v Klondike Historici zabývající se touto dobou, poukazují na drsnou a překrásnou přírodu, která v sobě skrývala mnoho tajemného. Ale to bylo asi vše. Zlato zde sice bylo objeveno v srpnu roku 1897 dvojící lidí při rybaření, ale následná veliká očekávání byla zbytečná. Znovu se historie opakuje. Zpráva se rychle rozléhá po celé zemi a na toto území se vydá mnoho lidí. I zde dochází k zakládání měst, jedno z nejznámějších bylo Dawson city. V době největšího rozmachu mělo město kolem 8000 lidí. Zlatá horečka zde trvala dva roky a poté pomalu ustala. Nebylo zde tolik zlata, jako byl veliký rozruch. V literatuře se udává, ţe od roku 1880 do roku 1900 se zde nevytěţilo ani 10% z celkového mnoţství celého území USA. Dawson city existuje dodnes, ale má pouhých 1300 obyvatel, kteří se zde snaţí neustále najít svůj vysněný poklad. Proč zde nebylo tolik zlata jako jinde? To je otázka pro mnoho badatelů, geologů. Ti například poukazují na špatné podloţí, které má špatné chemické sloţení. To nevedlo ke správným chemickým reakcím a následnému tvoření zlata. Další poukazují na špatnou zem, která v několika metrech obsahuje permafrost (půda, která je věčně zmrzlá, není schopna rozmrznout ani při vysokých letních teplotách). Výsledek všeho? Prvním nalezením zlata došlo k velikému rozvoji města, ale jak se projevila poplašná zpráva za nepodloţenou, lidé začali zjišťovat opak. Zlato zde nebylo, proto odcházeli jinam.

4.3.5 Zlatá horečka v Jižní Africe Poslední zlatá horečka ovlivňující ekonomické dějiny lidstva byla na území Jiţní Afriky. Jako v předešlých kapitolách i zde bylo naleziště objeveno v přírodě náhodou, i zde máme jediného hrdinu, George Harrisona. Ten při dolování kamene pro svého souseda nachází zlato. Je zde veliká rozdílnost. Zlato není v podobě, jakou má na ostatních územích. Nejsou zde valouny, ale zlatá ţíla. To ovlivní i další vývoj způsobu získávání ţlutého kovu. Zlatá ţíla je obecně nazývána reef. Je to místo, kde vychází na povrch. Ţíla má nejčastěji průměr od 10 – 30 centimetrů a lze ji spatřit aţ v hloubce 1600 metrů. Hloubka není největším 79

problémem při procesu získávání ţlutého kovu. Velikým problémem byla efektivnost a náročnost získávání. Z jedné tuny horniny se vytěţila pouhá jedna unce zlata. Jedná se o velice malé mnoţství. Náklady na takovouto těţbu byly tak vysoké, ţe se rozhodujícími hráči nestali jedinci, ale velké těţařské společnosti. Počáteční boom, který začal nálezem zlata v roce 1886, v prvních letech rychle opadal a akcie důlních společností se propadají o 95%. To se do budoucna projevilo jako velice špatné rozhodnutí. Přelomový rok 1889 je v historii znám a spojován s Allanem Jamesem. Jedná se o muţe, který byl zástupce skotské společnosti African Gold Extracting Company. Tento muţ prohlásil, ţe společnost vyvinula novou převratnou metodu kyanidizace. Jednalo se o převrat v historii získávání zlata. Princip byl jednoduchý a opravdu fungoval. Docházelo k vyuţití chemických reakcí, kde se vyuţíval jedovatý kyanid. Aplikoval se na horninu, která se po několika hodinách rozrušila. Zlato se samo oddělilo. Kyanid se odčerpával zpět a pomocí zinku, který taktéţ hojně vstupoval do procesu získávání zlata, a docházelo k vysráţení zlata. První zkoušky byly provedeny v roce 1890 a dopadly na výbornou. Metoda se osvědčila a zlato z Jiţní Afriky začíná proudit do celého světa. Pro porovnání jsou zde statistiky z několika let. V roce objevení 1886, bylo vytěţeno necelých 800 kg. V roce 1889 bylo vytěţeno 14 tun zlata a v roce 1890, před vypuknutí místní občanské války, 120 tun ţlutého kovu. Cena zlata byla odhadována na 20 milion liber. Takovéto mnoţství opravdu muselo zahýbat světem. Trh jako neviditelný démon vţdy poznal pravou cenu této vzácné komodity. Ve společnosti se začaly objevovat první náznaky a názory, zda cena zlata není přemrštěná, zda není zlata moc a jestli jeho cena nebude v blízké budoucnosti klesat. Ve společnosti nastává nejistota.

4. 4 Vliv celosvětové zlaté horečky na ekonomii, problém teorie a praxe Svět ponaučen historií vnímá kaţdou novou informaci. Nejvíce se zajímá o informace týkající se zlata, stříbra a jiných drahých komodit. Kaţdá pravdivá, či nepravdivá informace dokázala s kurzem zlata i stříbra zahýbat. Tohoto dříve vyuţila např. Francie. Ta posílala své lodě k pobřeţí Anglie, aby navodily v tehdejší společnosti pocit strachu z blíţícího se útoku. Jak společnost reagovala? Odpověděla pádem zlatého standardu, vydáním vyhlášky k pozastavení proplácení zlata a společenskou nejistotou. I v této době se začínají na povrch dostávat informace určitých vzdělaných lidí, převáţně ekonomů. Ti analyzují všechny 80

dostupné informace z různých koutů světa a poukazují na vliv zlaté horečky. Převáţně začíná být kritický stav zlata pocházejícího z území Ruska, Kalifornie a Austrálie. Mohli bychom si poloţit otázku, proč je tento stav brán jako kritický. Vţdyť zlata bylo vţdy nedostatek, hrálo celý ţivot nejdůleţitější úlohu. Problémem, na který ekonomové začali poukazovat, bylo narůstající mnoţství. Tři země, Rusko, Kalifornie a Austrálie, dokázaly za poslední roky vytěţit takové mnoţství ţlutého kovu, ţe opravdu mohl nastat na trzích stav, kdy cena zlata prudce klesne. Největším teoretikem zabývajícím se touto problematikou byl francouzský profesor ekonomie Michal Chevalier. I tento muţ, jako kdysi David Ricardo, poukazoval na nešvary společnosti na poli mezinárodní ekonomie. Především se zabýval problematikou zlata, které neustále proudilo ve zvyšujícím se mnoţství z území zasaţených zlatou horečkou. Byl si vědom faktu, ţe zlata opravdu rychle přibývá. Tyto poznatky se snaţil implementovat a prezentovat široké veřejnosti pomocí základních ekonomických teorií. Co bylo základní stavební jednotkou pro jeho myšlenky? Vyuţil základní a jednoduchou formulaci nabídky a poptávky, kterou pouţil při vysvětlování svých tvrzeních, které prezentoval v denním tisku. Poukázal na chování trhu v historii, na vzestup a pokles cen jednotlivých komodit, reakci nabídky a poptávky, schopnost trhu stanovit cenu. Vţdy, kdyţ byl komodity dostatek, její cena klesala. Toto tvrzení lze najít v předešlých kapitolách, konkrétněji při analýze ceny pepře. Ten v určitém období nahradil zlaté mince a jiné formy peněz. Jeden den měl pytel pepře hodnotu 150 zlatých, pepře byl nedostatek (veliká poptávka), ale druhý den připlula loď, přivezla sto pytlů pepře a stejný pytel byl ceněn na 15 zlatých. Tento lehký příklad ukázal, jak by mohla v realitě poprvé cena zlata kriticky klesnout. To by mělo nedozírné důsledky na celou společnost. Banky, věřitelé a subjekty vstupující na mezinárodní trhy, by z nenadání měly problémy. Ztráty, které by zlato v tomto případě zavinilo, by byly nedozírné. Dalším, větším argumentem z pohledu této práce je inflace. Problém inflace poukazoval na doby, kdy bylo v oběhu hodně levných peněz. Zvyšovala se poptávka po statcích, které někdo musel vyrobit. Poukázal taktéţ na historii, např. španělskou, a změny preferencí. Tehdy společnost na podřadná zaměstnání zanevřela, došlo k úpadku zemědělství a ostatních základních zaměstnání kaţdodenního ţivota. Reakce trhu se projevila formou inflace. V extrémních případech ročně vzrůstala o více jak 30%. Největší problém představovalo zlato, které zaplavovalo celý svět. Mělo se hromadit a nemělo najít své vyuţití. Bude tomu v budoucnosti opravdu tak? Toto byla teoretická část, kterou prezentoval pan Chavalier ve svých spisech, které byly později vydány jako veleúspěšná kniha. Předpovědi, které pan Chevalier ve svých spisech prezentoval, vycházely z ekonomických teorií, které nelhaly. 81

Pan Chevalier nepočítal s mnoha faktory. Nepočítal například s vývojem společnosti. „Skutečný sled událostí nejevil ţádnou shodu s jeho tvrdohlavým proroctvím, ba dokonce se ani nedostavilo dlouhé a mučivé období inflace, jak tomu bylo v 16. století, kdyţ byly objeveny drahé kovy v Mexiku a v Jiţní Americe. Během 40 let, které zbývaly do konce 19. století, se ceny nezvedly výše neţ o 5% ve srovnání se stavem z konce šedesátých let a od roku 1875 aţ do vypuknutí první světové války se hladina cen dokonce drţela pod touto hranicí”47. Další vliv měl špatný odhad budoucího ekonomického růstu. Posledních 50 let byl ekonomický růst tak veliký, ţe dokázal pohltit i obrovskou produkci zlata pocházející z území, která byla zasaţeny zlatou horečkou. Hlavní vliv na ekonomický rozvoj mělo převáţně území dnešní Ameriky. Zde dochází k extrémnímu rozvoji ţeleznice, produkce uhlí, surového ţeleza, mědi a ostatních komodit, které vzrostly dvounásobně. Produkce olova se zešestinásobila. Průmyslová výroba stoupala kaţdý rok o více neţ 5%. Státy v čele s ekonomickými kapacitami zjistili, ţe zlato bylo základem zdravé a silné ekonomiky. Státy, které měly dostatek zlata, se těšily výborné pověsti a státy, které dostatek zlata neměly, byly podezřelé. Jejich ekonomika měla pravděpodobně problémy. Dostáváme se do další vývojové etapy lidstva. Zlato má novou úlohu. Státy, které chtějí na mezinárodní úrovni obchodovat, nebudit ţádné podezření, začínají hromadit své zlaté zásoby. Tím byl poloţen základní stavební kámen mezinárodního zlatého standardu.

4.5 Nová problematická otázka, zlatý či stříbrný standard Jedním z největších problémů 19. století byla otázka, jaký si státy mají ponechat (zvolit) standard. Vystačí si jenom se stříbrným standardem, nebo musel postačit zlatý standard? Bylo také moţné zavést bimetalický standard, ale to by mohly nastat ve společnosti zmatky. Tímto oţehavým tématem se zabývali ekonomové jiţ od 15. století. První zmínka o problému se zvolením zlatého, či stříbrného standardu je k vidění u Ricarda, Locka a mnoha dalších. Největšími zastánci poukazujícími na nesmyslnost bimetalického systému byli D. Ricardo a J. Lock. Pokud bychom krátce nahlédli na myšlenky těchto dvou myslitelů, zjistíme mnohokrát opakující se podobnosti v historii lidstva. I taková kapacita, jakou byl David Ricardo, ale své názory v historii přehodnotila. Zpočátku, v roce 1816, přichází s první myšlenkou, ţe stříbro by bylo vhodnější. Toto své tvrzení opíral o poukázání na ekonomické 47


82

teorie, konkrétněji větší pravidelnosti nabídky a poptávky. Stříbro se vyuţívalo ve všech zemích. Musíme si uvědomit, ţe ne všechny země v této době byly bohaté. Ty, které bohaté nebyly, musely vyuţít stříbro. Další zajímavou myšlenkou bylo tvrzení, jak vyřešit veliké mnoţství stříbra na trhu. To měla centrální banka (Bank of England) vyřešit vydáváním náhradních papírových peněz. Tímto krokem by se stalo stříbro vítězem a kovem číslo jedna navěky. D. Ricardo si neuvědomil dvě důleţité rozdílnosti mezi zlatým a stříbrným kovem. Které bych rád nyní poukázal: 1. Porovnejte si zlatý šperk a stříbrný šperk. Pokud bychom nechtěli hovořit o špercích, nabízí se nám jiná moţnost, porovnání zlaté a stříbrné mince. Předměty vyrobené ze stříbra nejsou (nebyly) pro člověka tak romantické a okouzlující, jako zlaté. Historie mluví za vše. Stříbrné předměty postupem času ztratí svůj lesk, zlaté předměty nikoli. Stříbrné předměty nikdy nedokázaly okouzlit, oslepit mysl muţů a ţen. Bylo jedno, zda se jedná o panovníka, krále, císaře, šlechtu poddané, věţně nebo otroky. Zlato se líbilo a líbí všem. (Vše bereme z globálního hlediska, jsou zde lidé, co nosí stříbrné předměty, ozdoby, ale to je minoritní část společnosti). 2. Druhým problémem byl objem těchto drahých kovů. Objem stříbra byl mnohem vyšší, neţ tomu bylo u zlata. Pro zajímavost je zde srovnání z doby J. Locka, kdy byly staré známé Guineje. „Tisíc guinejí váţilo ve zlatě – za pouţití převodu 3 libry 17 šilinků a 10,5 pencí – asi osmnáct a půl liber, zatímco stejná peněţní hodnota – 1050 liber ve stříbře – váţila téměř 280 liber. To znamenalo, ţe při převozu mincí ve stejné hodnotě byly přepravní náklady u zlata mnohem niţší neţ u stříbra. Rozdíl v objemu obou kovů, daný přírodou, se projevoval také v průběhu mincovní výroby a opět to bylo zlato, které z tohoto srovnávání vyšlo lépe. Mincovna totiţ mohla dosáhnout vyšší hodnoty produkce, pokud razila mince spíše ze zlata neţ stříbra.“48 Tento svůj názor prezentovaný veřejnosti ale postupem času změnil. Nebylo to tím, ţe by se do zlata slepě zamiloval, ale hovořila zde fakta. Docházelo k modernizaci důlních zařízení těţících stříbrný kov. Nebyl schopen předpovědět, jaký to bude mít vliv na stříbro. Aby zde nedošlo k nadprodukci. To by mělo veliký vliv na ceny stříbrného kovu. U zlata toto nehrozilo. Pro ţlutý kov naprosto jasně hovořila historie. Zlata nikdy nebylo nadbytečně, i

48


83

kdyţ byly doby, kdy jsme hovořili, ţe bylo zlata dostatek. Jeho cena se neustále drţela nahoře. Nikdy neklesla na cenu 1:1 k stříbrnému kovu. Zde bych krátce poukázal na varování některých ekonomů. I bimetalický systém mohl mít své nevýhody. I zde mohly nastat problémy s rostoucími, klesajícími kurzy. I zde byla citlivost trhu na náhlé změny, náhlé objevení nových nalezišť, války, zefektivnění těţby, pokrok apod. Na druhé straně zde bylo i veliké pole zastánců bimetalického systému. Jedním z nich, který se zabýval touto problematikou, byl americký ekonom Alexandr Hamiton. Tento muţ v nejdůleţitějším dokumentu svého ţivota poloţil základní stavební kámen amerického peněţního systému. Jednalo se o propracovanou zprávu vyuţívající oba kovy, jak zlatý, tak stříbrný. Zlato se vyuţívalo jako v dřívějších dobách pro mince vyšších hodnot, 10 dolarů, 5 dolarů a 2,5 dolarů. Stříbrné mince se vyuţívala v menších cifrách dolar, půldolar, čtvrtdolar (dnes se uchytilo jako čtvrťák), desetník a pět centů. Třešničkou na dortu je raţba pence z mědi. Nebylo mnoho států, které vyuţily bimetalický standard. Na první pohled vidíme výhody a kvality obou kovů. Ale jak se v následující kapitole přesvědčíme, trh byl, je a bude nejsilnějším pánem. Tento neviditelný subjekt jediný pozná klady a zápory těchto dvou vzácných komodit. A do budoucna společnosti přikáţe, jakého kovu se státní zřízení musejí vzdát.

4.6 Problémy s bimetalizmem, vítězství zlata v peněžním standardu Na začátku této kapitoly bude vypadat, ţe se opakujeme, ale právě zde se do popředí dostává reakce trhu a jeho vztah k rozhodování lidí. Trh vůbec nezajímá, zda je u moci prezident, císař nebo svatý. Informace z okolí nejsou a nikdy v historii nebyly trhem přehlíţeny. Ani nyní tomu nebylo jinak. Nacházíme se v roce 1791. Doposud jsme se zabývali hlavní úlohou zlata a stříbra na mezinárodních trzích. Došlo k částečné analýze poukazující na klady a zápory jednotlivých kovů. Pokud se ale hlouběji zamyslíme, uţ zde byla doba podobná této. První podobný standard bimetalického kovu, byl dávno objeven na území Anglie. Došlo k zaloţení centrální banky tzv. Bank of England. Tento nový subjekt 84

musel ihned reagovat na několik problémů vznikajících na mezinárodních trzích, odliv zlata ze země způsobený nevýhodnými kurzy a poplašné informace. Stejný problém má i USA roku 1791. Spojené státy americké, jako jeden z mála subjektů přistupují na výborný návrh ekonoma Hamiltona (zmíněný v předešlé kapitole). Důleţitou součástí tohoto návrhu bylo stanovení pevného kurzu, který byl stanoven následovně: mincovní zlato : 19,393939 dolarů mincovní stříbro: 1,2929292 dolarů Toto rozhodnutí ale nemělo dlouhého trvání. I zde byl trh silnější. I obyčejní lidé zjistili, ţe tyto kurzy jsou výhodné vůči mezinárodním kurzům. Na mezinárodních trzích se v důsledku světových změn zvyšuje cena zlata na patnáctinásobek ceny vůči mincovnímu stříbru. To se ihned projevilo na reakci obyčejných lidí. Ti přinesli do mincovny 15 uncí stříbra a mincovny jim ho vyměnila za jednu unci zlata. Toto zlato jako nový vlastníci odnášejí na trh, kde za jednu unci zlata obdrţí více jak patnáct uncí stříbrného kovu. Jde o velmi jednoduchý a velice výdělečný obchod, který se mohl opakovat donekonečna. Tento proces byl tak známý a výnosný, ţe ho začala vyuţívat celá společnost. Reakce trhu byla znovu předvídatelná. Zlato se postupně vytrácelo z peněţního systému a nastává doba, kdy jsou v oběhu jenom stříbrné mince. Tímto lze konstatovat, ţe byl v USA nastolen stříbrný standard. Tento rozdíl mezi zlatým a stříbrným kovem trval skoro 40 let. USA na tento kritický stav zareagovaly teprve v roce 1834. Uvědomili si, ţe první pevný kurz, 15:1, není jiţ déle udrţitelný. Poměr panující na mezinárodních trzích byl 15,625:1, ale Spojené státy americké nastavili kurz ještě výše na rovných 16:1. V tuto chvíli, kdo byl majitelem jedné unce zlata, se mu muselo dle tohoto kurzu vyplatit 20,67 dolarů. Zajímavostí bylo, ţe se tento kurz drţel celých 99 let. Coţ je fantastické číslo. Tato dobře promyšlená reakce, měla na tehdejší ekonomiku zcela opačný efekt neţ na počátku. Lidé nosili do mincoven unci zlata a za tu dostávali 16 uncí stříbra. Zde ekonomové opětovně vyuţili principu nabídky a poptávky. Cena zlata stoupá, tím se ho do země dostává větší mnoţství. Zlato nyní mělo větší cenu, coţ byla i základní informace pro investory. Tímto krokem nevědomky v očích ekonomů zlato poráţí stříbro a stává se nepsaným vítězem. Narůstající síla zlata se postupem času projevuje v celém světě, i na místech, kde docházelo k největší expanzi stříbra. Takovýmto místem byla Indie. Ta si všímá zvyšující se úlohy zlata v roce 1893. V tomto roce dochází k přerušení raţby stříbrných mincí. Kdo by si 85

to před deseti lety pomyslel? Nikoho by ani nenapadlo, ţe by v Indii, kde byly jedny z největších dolů na stříbrný kov, nechtěli razit stříbrné mince. Kdyby toto nějaký ekonom v tehdejší době prohlásil, vypadal by spíše jako blázen, neţ jako znalec v oblasti ekonomie. Zlato v této době plnilo další úlohu, o které se na veřejnosti moc nehovořilo. Ve světě dochází k zakládání nových centrálních bank, coţ vedlo k velikému rozmachu v oblasti obchodnictví a peněţnictví. Kaţdý stát, který chce na mezinárodní úrovni vypadat solventně a budit respekt, musí mít dostatečné zlaté zásoby. Všechny subjekty působící v bankovním sektoru byly velice obezřetní. Podezřelé chování mohlo vést k poplašným zprávám. Nikdo jiţ nechtěl zaţít hony na bankovní domy. Všichni dobře věděli, ţe i největší Bank of England v historii několikrát málem zavřela. Proto zde byla moţnost a nabídka pomoci od ostatních bank. To lze povaţovat za vznik mezinárodní spolupráce. Mezinárodní spolupráce, o kterou dnes jiţ nezavadíme (nehovoříme o pomoci od ECB). Tím dochází k velikým investicím na mezinárodním poli, převáţně v zaostalé části USA. Největší expanze byla v oblasti rozvoje ţeleznic, zemědělství a dobytkářství. Obrovské investice směřují na území Chile a Argentiny. Argentinu lze povaţovat pro tuto práci za velmi důleţitou. Miliardové investice do výstavby ţeleznic investuje jedna největších bank Baring Brothers. Tím, ţe investovala mimo Anglické území, potřebovala zlato, které leţelo v sejfech Bank of England. Zde se vybralo a cestovalo přes moře do Argentiny. Pokud vše fungovalo, nebyl problém. Zlato ve formě úroků se navracelo do sejfů zpět. Ale jak všichni víme, nic není nekonečné. I na tuto banku přichází krize. Špatně provedené investice a i tato veliká banka měla problém, proto byla nucena k výběru svého zlata z Bank of England. Dnes nepochopitelné, ale Bank of England neměla dostatek zlata a poţádala o půjčku zlata. Rusko, Německo, Amsterodam a jiné banky, okamţitě přispěchali poskytnout pomoc. A jak v této poslední části vidíme, dochází k prvním větším problémům na území starého kontinentu. Ale jak čas ukázal, tento problém přichází i na území mladého subjektu na mezinárodním poli obchodování USA.

4.7 Hospodářská krize a reakce USA První hospodářská krize se dostává i na území tehdy mladého státu USA. Je to zcela odlišná doba. USA nejsou tím známým kolosem jako dnes. Nacházíme se v 19. století, které bývá označováno zlatý věk. Tehdejší mladá, ne zcela velká ekonomika USA získává větší a větší moc. Silně se rozvíjely zemědělství, ţeleznice i pro naši práci důleţité burzovnictví a 86

peněţnictví. Označení „Zlatý věk“ si nezaslouţily tamější trhy kvůli dostatku (přebytku) zlata, nýbrţ kvůli velké expanzi všech zmiňovaných trhů. Především burza zaţívá veliký boom. Začíná se ve velkém obchodovat se zlatem, stříbrem, akciemi a jinými cennými komoditami. Jaký je problém společnosti? Hodně lidí, kteří nerozuměli ekonomickým souvislostem, zkrachovalo a přišlo o celý majetek. Ani mezinárodní zločin nezůstává pozadu. Začínají se zakládat fiktivní akciové společnosti beroucí si veliké úvěry od tamních bank. Tyto úvěry nikdy nesplatí a banky tímto způsobem přicházejí o nemalé částky. Společnost sice zaţívala zlatá léta, ale jenom pro určité skupiny lidí. Byly zde markantní rozdíly v rozdělení společenských vrstev. Společnost se rozdělila na hodně bohaté a hodně chudé. Banky, které se v těchto letech zakládaly na území USA, nemají tak dobré ekonomické znalosti, jako na území starého kontinentu. Proto jsou pády bank na kaţdodenním pořádku. Tím krachuje i hodně firem, které takto přichází o své peníze uloţené v zbankrotovaných bankách. Vzrůstá veliká nezaměstnanost a inflace. Hospodářská krize pomalu přichází na celé území USA. Prozatím nebyla zaloţena ţádná centrální banka, tudíţ je zde několik větších bank, které nejsou pod ţádným větším dohledem. Tyto banky neměly moţnost poţádat ostatní bankovní domy o pomoc. Nebyla zde důvěra jako na starém kontinentě. Coţ vedlo k prohlubující se krizi. Banky, které by chtěly půjčit zlato, jeţ se nacházelo v sejfech na starém kontinentě, by pravděpodobně neměly šanci. Trh zde byl mladý, americké trhy neznámé. Tím nebyly pro evropské banky důvěryhodné. Postupné zlepšování situace dochází aţ v roce 1913. Spojené státy v tomto roce zaloţily centrální banku. Prozatím USA nepřistoupilo k zlatému standardu, jako státy na starém kontinentu. Dobře fungoval bimetalický standard, kde zlato a stříbro měli stejné postavení. Ale nyní se vraťme k jádru první větší krize na území USA. Na počátku této kapitoly zaznělo, jak vypadal trh tehdejší doby. Pády bank byly na denním pořádku, neustále se zvyšovala inflace a nezaměstnanost. To byly hlavní rysy a problémy doby. Na všech trzích vládla nejistota. Trh rozpoznal nekvalitní vedení státu, coţ se taktéţ projevilo na problémech ministerstva financí. Tato nedávno zaloţená instituce musela řešit neustále zvyšující dopad krize na zlaté rezervy. Nebyla zde moţnost půjčit si od cizí země jako na starém kontinentu. Problém musel být vyřešen na lokálních (místních) trzích. Plán ministerstva byl jednoduchý. Ţádost o úvěr musela být podána u největších bank sídlících v New Yorku. Tento krok měl vést k záchraně země před totálním kolapsem. Banky, leč nerady, přistupují na návrh 87

ministerstva financí a poskytují úvěr na nákup nových zlatých rezerv. K tomuto kroku se muselo ministerstvo financí odhodlat v krátké historii několikrát po sobě, vţdy bylo zachráněno. Musím zmínit jednu z největších akcí k zachránění zemí před bankrotem. Zem, která nemohla nikoho poţádat o pomoc, vyuţila mnohokrát záchranných akcí. Tentokrát vstupuje na scénu pan J. P. Morgan. Tento bankéř pocházející z USA byl částečným zachráncem zlatého standardu. Zlata bylo stále málo, muselo se dováţet, ale také správně investovat. Bylo nutné přesvědčovat banky o neustálém poskytování dalších a dalších úvěrů. I toto nyní skončilo. Banky se zasekly a nechtěly půjčovat. Tento muţ dokázal jako jediný zachránit americký umírající trh. Banky nespolupracovaly, zlata byl veliký nedostatek. Morgan byl dobrý známí amerického prezidenta Clevelanda. Oba muţi se setkávají v osudový den. Historici zjistili, ţe zlata v tu chvíli bylo nejniţší historické mnoţství. V sejfech bylo ukryto pouhých 9 milionů dolarů ve zlatě. „Morgan předestřel odváţný plán. Navrhl, aby syndikátu, který zorganizoval ve spolupráci s Rothschildem, byly prodány pokladniční poukázky v hodnotě asi 65 milionu dolarů. Ta to měly Spojené státy získat asi 3,5 milionů uncí zlata (asi sto tun), přičemţ aspoň polovina z tohoto mnoţství měla pocházet z Evropy. Vábničkou pro evropské banky měla být úroková sazba, která o téměř celý procentní bod převyšovala nabídku, kterou Carlisle v roce učinil newyorským bankám, kdyţ jim nabízel k odkupu státní obligace.“49 Spojené státy kriticky potřebovaly zlato. To si ţádalo riskantní, dobře promyšlený a provedený plán. Ten měl uklidnit jak místní, tak mezinárodní trhy. Tím by se podařilo zvrátit neţádoucí stav přibliţujícího se bankrotu a příliv nového zlata z Evropy. První reakce veřejnosti na tuto transakci byly předvídatelné. Strhly se stávky, protesty poukazující na neţádoucí vliv zlata ze starého kontinentu na tamější trh. Londýn i New York nedůvěřivě sledovali dění na trzích. Všichni očekávali pád. Ten se nedostavil. Do USA se dovezlo z Evropy zlato v hodnotě 5 milionů dolarů, coţ bylo primárním cílem. Výborné zprávy, které se šířily jako lavina, vedly k oţivení trhů a následné expanzi amerických akcií a obligací. Kaţdá loď směřující do Evropy s sebou veze náklad těchto cenných listů pro tamější bankovní domy. Oplátkou bylo zlato, které cestovalo zpět do vzkvétající USA. Do trezoru ministerstva financí se konečně vrátilo zlato. Zlaté rezervy se po záchranných krocích dne 8. července ocitly na původní výši 108 milionů dolarů. Od této doby nikdy neklesly pod tuto magickou částku. Společnost si míru a klidu neuţije nikdy dostatek. Lidé se nikdy neponaučili z historie a přibliţujeme se k zlomovému období, nastupuje první světová válka. 49


88

4.8 Hospodářské důsledky první světové války V listopadu 1918 končí první světová válka. Celá Evropa je v kritickém stavu. Hospodářství všech velmocí jsou na pokraji bankrotu. Vlády nacházející se na starém kontinentu si u svého obyvatelstva udělaly obrovské dluhy. Nejhorší stav ekonomik lze přisuzovat Francii a Anglii. Celkové dluhy spojenců se vyšplhaly na cifru 2 miliard dolarů. Karty osudu se obrátily. Evropa byla v mimořádném útlumu, zlato docházelo a USA sedí na největších zásobách zlata. Evropa, která kdysi zachránila americký trh, očekávala pomoc z opačné strany od USA. To posilovalo jejich nechuť angaţovat se do problémů starého kontinentu. Francie, která dluţila obrovské peníze Anglii, nechce platit. Podmínkou splácení dluhů, byla reparace ze strany Německa. Jako první se snaţila dát po válce dohromady Anglie. Tento stát má jednu z nejstarších bank světa a uvědomuje si sloţitou situaci. Bylo nutné si poloţit základní otázku. Jak se co nejrychleji vrátit ke zlatému standardu. Z historie anglická banka dobře věděla, jak je časově náročné znovunastolení zlatého standardu. Největším problémem zlatého standardu byla uţ v bitvě u Waterloo inflace. Tehdy trvalo celé čtyři roky, neţ se ceny vrátily zpět na původní hranici. V poválečných letech cena stoupla na území Anglie trojnásobně. Ještě v roce 1925 byla dvojnásobná. USA se z části válce vyhnula, měla inflaci dvojnásobnou. Největším problémem tehdejší doby, který brzdil lehčí nástup zlatého standardu, byly dva aspekty. 1. Zadluţení země, které dosáhlo navýšení o 5,5 miliard liber, končící na finální částce 7 miliard liber. 2. Horší překáţkou byla neschopnost manaţerů. Tu vidím v nedokonalé reakci tehdejší společnosti v oblasti výroby, vývozu, přepravy v námořnictví a pojišťovnictví. Kaţdá z těchto profesí, byla hřebíčkem do rakve anglické ekonomiky. Proč lze vyrukovat s takovým tvrzením? Změny nastaly aţ v 60. 70. let 20. století. Britský vývoz poklesl o jednu čtvrtinu, coţ se objevuje i na poli sniţujícího se přísunu zlata. Trh je dokonalým nástrojem, tuto čtvrtinu bylo nutno nahradit. Na trh vstupují Japonsko a ostatní státy Evropy. Ti se snaţí ukrojit z uvolněného trhu, co největší kus, s čím souvisí i přísun zlata do své ekonomiky. Dlouhá cesta, mnoho setkání bankéřů, politiků v parlamentu, se po dlouhé době vyplatila. Anglie po dlouhé době mohla přistoupit opětovně ke zlatému standardu. 89

4.8.1 Anglie opětovný návrat k zlatému standardu Anglie si celou dobu své existence byla dobře vědoma síly zlata. Jeho úlohu dobře zná i nyní. Proto se dne 20. března 1925 rozhodlo, ţe se vrátí k zlatému standardu. Toto bylo předneseno parlamentu o měsíc později. Král toto rozhodnutí podepisuje 14. května téhoţ roku. Dalším mezníkem a problémem této doby byl nedostatek peněz v státní pokladně. Válka totálně vyčerpala zásoby zlata, bylo nutné si vzít úvěr: Winston Churchill předstupuje 4. května před parlament, kde přednesl svou zprávu. Poukazuje na to, ţe není kvalifikován v profesi finančnictví, ale dokonale vyuţil svých poradců, kteří velice dobře rozuměli této problematice. Zahrál na notu vlastenectví, poukazujíc na sílu měny v celé dlouhé historii. Parlament všechny argumenty vyslyšel a přijímá návrh, půjčit si peníze na nákup zlata. Tento úvěr domluví s panem Morganem z USA. Výše úvěru zpočátku nebyla z pohledu amerických bank moţná. USA nechtělo do problémů starého kontinentu zasahovat. Pan Morgan měl ale dobré styky. V minulosti zachránil svým úvěrem USA, ta se mu za to nyní odvděčila. Úvěr na nákup zlata zněl na částku 200 milion dolarů. Tuto částku navýšil pan Morgan o 100 milionů dolarů ze svého účtu. „Zákon o zlatém standardu z roku 1925 neznamenal návrat ke starým pořádkům se vším všudy. Bankovky sice zůstaly zákonným platidlem, ale jiţ se nedaly v bance vyměnit za zlaté mince. Jinými slovy starobylé právo přinést do banky zlato, aby mohlo být pouţito pro raţbu mincí, bylo zrušeno. Nicméně banky prodávaly zlato dále, a to ve formě zlatých prutů o hmotnosti 400 uncí (33,33 liber) za tradiční cenu 3 libry, 7 šilinků a 10,5 pencí za jednu unci, tede jeden zlatý prut stál zhruba 1700 liber.“50

4.8.2 První varování Keynese Rozdílnosti nastupujícího zlatého standardu si všímá i jeden z nejznámějších ekonomů všech dob John Maynard Keynes. Ten ve svých komentářích poukazuje na fakta. Zlato uţ nebude putovat z ruky do ruky, uţ jsou pryč ty doby, kdy byly domácí poklady schovány v plechovkách, punčochách apod. Tento muţ nebyl znám jenom těmito výroky. Z neznámého muţe se stává veliký kritik. Jeho nejhorší výroky proti zavedenému zlatému standardu má společnost mnohokrát do měsíce, obsaţené v denním tisku. Návrat ke zlatému standardu bylo velké riziko. Mnoho ekonomů se pošklebovalo, ale Keynesovo varování se v budoucnu

50


90

ukázalo, jako jedno z nejváţnějších. „V roce 1923 napsal „Traktát o peněžní reformě“, ve kterém varoval před návratem ke zlatému standardu. To by vyvolalo deflační nebezpečí a hospodářskou depresi. Prosté sníţení objemu peněz (deflace) při stálé poptávce po penězích a nepruţných mzdách povede k tomu, ţe se na některé účastníky soutěţe jiţ prachy nedostanou a budou muset z kola ven. Kdyţ je těch, kteří musejí z kola ven příliš mnoho, tak je z toho hospodářská deprese. Tehdejší britský ministr financí Winston Churchill na něho nedal stejně jako premiéři Lloyd a Clemenceau ve Versailles a zlatý standard obnovil roku 1925. Libra byla nadhodnocena vůči dolaru, coţ prodraţovalo anglické zboţí na americkém trhu a bylo tudíţ neprodejné. Dostal tedy za odměnu broţurku „Ekonomické důsledky pana Churchilla“ a Anglie dostala za odměnu hospodářskou depresi. Zase trefa do černého.“51

4.9 Veliké zmatky ve Francii Nyní byly na tahu ostatní sousedící země. I ty věděly, ţe zlato má veliký narůstající vliv. Jeho úloha na mezinárodních trzích byla nezměrná. Proto se poválečný stav i v okolních zemích zlepšuje a pozice zlata je opět posílena. Chaos na mezinárodních trzích v poválečné době nutí politiky ostatních zemí se zamyslet. Pokládají si otázku, zda je dobré přistoupit k zlatému standardu. Zachrání nás zlatý standard jako Anglii? Ta k zlatému standardu v historii přistoupila jiţ několikrát a tento krok se jí vţdy osvědčil. Ve Francii panovaly veliké zmatky. Tlak na neustále sniţující se frank, vedl vládu k většímu zadluţení u centrální banky Banque de France. Tyto lehce nabyté peníze opětovně roztočily inflační spirálu. Ve společnosti propukly znovu veliké nepokoje. Finanční scéna je neklidná, frank se znovu propadá. Neklidnost tohoto období se prokázala v letech 1924 1926. Během těchto dvou let padlo deset ministrů financí. Ţádný z nich nebyl schopen najít zázračný lék proti upadajícímu franku, nemluvě o návratu ke zlatému standardu. Kritická situace a pád francouzské ekonomiky se pomalu blíţil. Ani centrální banka jiţ nemohla nijak pomoci. Neustálé dotiskování nových peněz nebylo moţné. Dne 4. března 1924 bublina praskla. Celým územím Francie opět proletěla poplašná zpráva. Francouzská měna je na pokraji bankrotu. Trh na tyto informace v minulosti dokázal okamţitě zareagovat. Ani teď tomu nebylo jinak. Lidé vycházeli do ulic a začínají směňovat své peníze za dolary a libry. 51

http://www.mises.cz/clanky/ekonomicky-nepravidelnik-vii-john-maynard-keynes-209.aspx

91

S touto situací jsme se jiţ setkali kdysi. Poplašná zpráva se objeví na území Anglie, vede k zavření bank a dočasnému zrušení zlatého standardu. Toho si byli všichni ekonomové a přední bankéři vědomi. První ţádost o poskytnutí záchranného úvěru byla předloţena J. P. Morganovi. Zněla na výši 50 milionů dolarů. Morgan znaje mezinárodní obchody posuzoval ţádost pomocí kolektivu svých bankovních znalců a usoudil, ţe částka, je pro potápějící zemi nedostatečná. Nabídnul 100 milionů dolarů pod přísnými podmínkami. Za úvěr bude nutné ručit zlatem, dojde ke zvýšení daní a opravy poválečné Francie se zpomalí a politici nebudou nadále bezmyšlenkovitě utrácet. Úvěr byl za těchto podmínek poskytnut. Záchrana státu byla na obzoru, ale za pár měsíců se vyčerpaly peníze i zde. USA dopředu avizovaly, ţe další úvěr nebude poskytnut. Politici museli urychleně reagovat a připravit se na finální krok. Přistoupení ke zlatému standardu.

4.9.1 Francie přechází na zlatý standard Prvním krok k nastoupení zlatého standardu nebyl jednoduchý. Byla zde velice neklidná politická situace. Docházelo k diametrálním rozdílům v názorech levice a pravice. Trh jako vţdy na tyto rozkoly ve společnosti reagoval. Frank se neustále propadal, zlato se odebírá z francouzské národní pokladny směrem do Anglie. To pyšná Francie nemohla přeţít. Na scénu vstupuje energický muţ Raymond Poincaré. Jedni tohoto muţe označují za kontroverzního politika, ale jeho výsledky mluvily za sebe. Po dlouhé době dokázal nastolit na francouzské politické scéně klid a pořádek. Dochází k systematické analýze stavu ekonomie a pochopení souvislostí. Základem bylo uklidnění politické scény, udrţení pevného kurzu franku a jeho návrat na mezinárodní scénu. To vše bylo propojeno s návratem zlata do státu. První krok nastal pouţitím nejstaršího politického triku úpravou daní. Nejbohatší vrstvě daně sníţil a spotřební daň zvýšil. Tím si zaslouţil podporu nejvlivnějších lidí. To se postupně projevovalo i na trzích. Frank sice ztrácel, ale ne tak jako dříve. Na počátku těchto změn (období cca listopad 1926) měla Francie pouhých 5 milionů liber. Po půl roce v květnu 1927 se tato částka vyhoupla na 160 milionů liber. „Tento krok měl na trhy velmi povzbudivý vliv. Ve vztahu k libře a dolaru sice frank ztratil během června a července asi třetinu své hodnoty, avšak v říjnu tuto ztrátu vyrovnal, v listopadu stoupl o další třetinu a na této úrovni se s drobnými výkyvy udrţel po celé následující desetiletí. Francie se tak de facto vrátila ke

92

zlatému standardu.”52 Tento stav nemohl být dlouho udrţitelný, neboť Anglie této doby neměla Francii v lásce. Ale to není pro naši práci nadále důleţité. Na scénu se blíţe veliký mezník, který ovlivnil celé dění ve společnosti, nejen v Evropě, ale na celém světě.

4.10 Smrt zlatého kovu, krach na newyorské burze cenných papírů Nyní se dostáváme do další kapitoly vývoje lidstva, přesouváme se na území USA. V této době bylo mnoho bohatých států, ale nejbohatším bylo USA. Všichni si tohoto faktu byli vědomi. Nepřipouštěli si moţnosti problémů, které se neustále vyskytovaly na území starého kontinentu. Ale bohuţel touto nevědomostí se hodně lidí spletlo. Podobná situace, která panovala na území starého kontinentu, se blíţila. Hovoříme o konci 90. let 20. století. Situace byla aţ moc podobná. Pokud budeme analyzovat krátce tuto dobu, zjistíme enormní nárůst cen akcií, například hodnota Dow Jonesova indexu se mezi koncem roku 1924 a rokem 1928 zdvojnásobila. Byl to úspěch, to ano, ale později přišlo i vykoupení. U jiných akcií to bylo podobné. V první polovině roku 1928 ceny vystouply o 50%, poté šest měsíců klid a pak následovalo další navýšení o 25%. Nejvyššího zhodnocení dosáhly téměř všechny akcie v srpnu 1929. Pak nastal krach. Takový, jako nikdo nikdy nezaţil. 29. října 1929 je den, který se zapsal do dějin ekonomie jako černé úterý (black Tuesday). Do Evropy se dostávají dopady aţ v pátek, zde se proto hovořilo o tzv. černém pátku (black Friday). Znovu nebudeme rozepisovat do podrobností, co, proč a jak se stalo. Se zlatem se v této době moc neobchodovalo, na odbyt šly především cenné papíry všeho druhu, ale jak se časem ukáţe, jsou to jenom obyčejné papíry. Jediné co všechno přeţilo, bylo zlato. Události, které nadešly rok po Velkém krachu, nebyly dobré. Poukazovaly na špatné očekávání celé společnosti. Bankovní sektory byly podezřele klidné, lze konstatovat, ţe to byl klid před bouří. Jak jsme jiţ několikrát poukázali, trh v historii nejlépe reagoval na zprávy. Čím vyšší post měl subjekt vyjadřující se k očekávání blízké budoucnosti, tím větší reakce se od trhu dala od trhu očekávat. Proto vstupuje na scénu svými prohlášeními prezident USA Hoover. Ten se 7. března snaţí všechny uklidnit. Poukazuje na fakt, ţe se situace změnila. Nyní měla být klidnější, údajně bylo nejhorší zaţehnáno. Nebyly tyto informace poslány do 52


93

éteru záměrně? Byla to doopravdy fraška. Vše vypadalo, jako dominový efekt. Trh byl opět silnější, nezaměstnanost narostla na 25%, stát zmítaly kaţdodenní pády bank a odliv zlata do ciziny. Evropa z tohoto důvodu byla brána, jako časovaný bomba. Dne 11. května tato bomba vybouchla. První zpráva, která toto zapříčinila, byl pád vídeňské banky Creditanstalt Bank. Ani pomoc rakouské vlády nepomohl. Jak trh reagoval? Na všech trzích starého kontinentu dochází k ohromné panice. Snaha tonoucí banky o půjčku od Banque de France naráţí na nesmyslné podmínky, coţ vedlo k dalšímu propadu akcií na všech trzích. Všichni se nyní začali starat o jediné, o ochranu zlatých rezerv. Proč? Jediné zlato mělo v tuto chvíli cenu. Dominový efekt se objevuje i u ostatních menších státečků, jako jsou Maďarsko, Polsko, Rumunsko, ale i Československo. Všichni chodili do banky měnit své peníze za zlato. Největší problém dopadl na tehdejší Německo. To muselo platit reparace mnoha státům. I zde se začala objevovat veliká obava z nepokojů, propadů říšské marky apod. Trh zde zapříčinil, ţe se zvyšuje nezaměstnanost a ţe se objevovaly deflační tlaky. K čemu to všechno vedlo? Na jedné straně byly dohodnuty překlenovací úvěry. Ty poskytly spojenecké banky. I tak nebylo schopno Německo zvládat splátky svých věřitelů, coţ se odrazilo na zlatých a devizových rezervách, jeţ začaly krvácet. Vše nabíralo rychlosti laviny. Kdyby nedošlo k rychle reakci ze strany Německa, znamenalo by to pravděpodobný pád celého finančního trhu. Jako záchranná akce pro trh nacházející se na pokraji bankrotu, byla zavedena kontrola u devizových transakcí. Ty byly tak přísné, ţe v roce 1932 Německo opouští zlatý standard. Tento nepopulární krok bude brzy následovat i mnoho dalších zemí.

4.10.1 Velká Británie definitivně opouští zlatý standard Zprávy o problémech německé říšské marky se opět šíří celou Evropou rychlostí blesku. Opět trh začal reagovat na poplašné zprávy. Krize zasahuje celou střední Evropu a přenáší se i na libru. Anglie má opět problém. Zlato se opětovně poroučí a odliv z Bank of England nelze zastavit. O velkém úbytku zlata, poklesu měny vůči dolaru se lze dočíst i ze závěrečné zprávy zvláštní komise poukazující i na další nešvar. Došlo ke zhoršení bilance zahraničního obchodu. Tato zpráva se dle mého názoru stala pro Anglii osudovou. Francouzi po vydání této osudové zprávy a znepokojením nad stavem libry na mezinárodních trzích začínají panikařit. Anglie, která se nejvíce bála paniky ze strany francouzů se dočkala. Francie se rozhodla vybrat své peníze z Bank of England. Hovoříme o částce 750 milionů liber ve zlatě. To nebylo vše. Týden po tomto rozhodnutí ministerstvo financí nesmyslně vlévá další 94

olej do ohně. Vydalo zprávu o stavu státního rozpočtu. Ta byla horší, neţ se v celé společnosti předpokládalo. Přirovnal bych to k potápějícímu se Titaniku. Očekávání schodku státního rozpočtu bylo dle prvních odhadů pouhých 120 milionů liber. Pravda byla jiná. Ukázalo se, ţe schodek je ve výši 170 milionů liber. Co bylo horší, zlato neustále proudilo ze země pryč. Anglie opět musela řešit situaci, která jí přibliţovala k totálnímu bankrotu. Opět zde byly dvě moţnosti:

1. Naskytla se moţnost opětovné půjčky od J. P. Morgana. Tu, ale parlament ihned zamítl a shodil ze stolu. 2.

Jako druhá moţnost, která se jevila více pravděpodobnou, celý státní aparát musel začít šetřit. Opět bych nebyl spokojen poukázat na myšlenky J. M. Keynese. Jediný tento muţ byl v opozici a poukázal na důsledky drastického šetření. „Představme si, ţe přestaneme úplně utrácet své peníze a budeme hodně šetřit, řekl Keynes v rozhlasovém vysílání z ledna 1931. Proč? Všichni budeme bez práce… A proto se, vlastenecké hospodyňky, vydejte zítra ráno do ulic a vyuţijte všech těch báječných výprodejů, které všude inzerují. Udělejte si radost – ještě nikdy nebyly věci tak levné… Navíc vás bude hřát pomyšlení, ţe zvyšujete zaměstnanost a rozmnoţujete bohatství této země, protoţe svými nákupy postavíte výrobu na nohy.“53 Tato myšlenka je dnes známá v ekonomické teorii, jako paradox spořivosti. Ani tato myšlenka nebyla nikdy vyslyšena.

Vláda provedla pravý opak. Došlo k zvýšení daní, drastické úspory ve vládních výdajích a vysoké úrokové sazby. To byl smrtelný koktejl, který znamenal, jak odliv zlata, tak KO pro ekonomiku. Během jednoho týdne zmizelo z trezorů Bank of England 40 milion liber ve zlatě. A celkové zásoby se ztenčili na 200 milionů liber. Vše skončilo dne 21. září 1931. Parlament vyslyšel volání Bank of England. Toto datum se zapsal do historie jako konec zlatého standardu v Anglii. Časopis The Economist tuto skutečnost nazval Konec epochy. Parlament byl opětovně donucen vydat vyhlášku o zproštění povinnosti Bank of England. Banka nebyla ze zákona zavazována vyplácením zlata na poţádání. Zajímavostí na kterou jsem zpočátku nechtěl poukázat, byla reakce unaveného ministra financí. Ten před krachujícím státem utekl 53


95

na dovolenou. Zpráva, která mu byla zaslána telegrafem na dovolenou, zněla „Stará dáma odejde v pondělí“54 S označením Stará dáma z Threadneedle Street bylo označením, s kterým jsme se setkali dříve. Bylo to označení pro Bank of England, coţ bylo pýchou Anglie. Tím po teoretické stránce došlo k jedinému, zlatý král byl poraţen. V následující tabulce přikládám mezníky poukazující na úlohu zlata v historii Anglie:„ TABULKA Č. 1: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU VE VELKÉ BRITÁNII

Rok

Velká Británie

1717

Zlatý standard – fixace 21 šilinků za jednu zlatou guineu (4,25 libry za trojskou unci)

1797

Zrušení směnitelnosti papírových bankovek za zlato (Napoleonské války)

1816

Oficiální obnovení zlatého standardu (The Coinage Act)

1821

Obnovení směnitelnosti papírových bankovek za zlato

1844

Zavedení limitů emise bankovek centrální bankou

1914

Zrušení zlatého standardu

1925

Obnovení zlatého standardu (směnitelnost zlatých slitků – standard zlatého slitku)

1931

Zrušení zlatého standardu a devalvace GBP “ 55

Zdroj: Revenda. Z, Peníze a zlato. 57

4.10.2 Celosvětový úpadek zlatého standardu Anglie odstoupila od zlatého standardu. Tento šok zahýbal celým světovým trhem. Libra uţ nebyla směnitelná za zlato. Během tří měsíců to znamenalo pády na mezinárodních trzích. Trhy opět urychleně reagovaly. Na poplašné zprávy zareagovaly i ostatní centrální banky. Ty definitivně ztratily chuť drţet rezervy v cizích měnách. Dokonce se začaly zbavovat i nejsilnější měny dolaru. Za zlato nebyla ţádná náhrada. „Británie naznačila 54


55

Revenda. Z, Peníze a zlato, Management press, 2010, s. 103

96

východisko z houštin hospodářského chaosu a v jejích stopách se ihned vydalo 24 států z celkového počtu 47, které měly zlatý standard. O rok později se bratrstvo států se zlatým standardem scvrklo do jedné pětice- Spojené státy, Francie, Švýcarsko, Holandsko, Belgie. A za dalších šest let uţ nebyla na světě jediná země, jejíţ občané by se mohli vyměnit své peníze nebo bankovní vklady za zlato. Zásoby zlata měla chránit jejich vlastní nečinnost. Spojené státy čelily tvrdému náporu na své zlaté rezervy.“56 Amerika v této době měla největší zásobu zlata čítající 4,5 miliardy dolarů. To bylo 40% všech zásob zlata. I tyto zásoby se začaly tenčit. Ostatní státy si nyní uvědomily, ţe zlato je jediné, co má cenu. Z tohoto důvodu se začaly opětovně tenčit zásoby zlata. Země si začaly vybírat zpět své zásoby. K prvnímu kroku se odhodlala Belgická banka, výběr činil 106 milionů dolarů ve zlatě. Tentýţ den po zveřejnění této informace, vybírá Francie 50 milionů dolarů a několik týdnů poté dalších 70 milionů dolarů (vše ve zlatě). Na trzích po celé USA nastává obrovská panika. Opět začínají padat banky. Číslo se dostává aţ na 800 bankovních subjektů. Začínají se projevovat stejné příznaky, jako u Anglie. Jak léčit tuto krizovou situaci? Jedinou cestou je deflace a zvyšování nezaměstnanosti. Jako doprovodný jev vnímám zásah Federálního rezervního úřadu, který neztratil čas a zvýšil dvojnásobně diskontní sazby z původních 1,5% na 3,5%. Tato metoda zpočátku zafungovala. Zlato na krátký čas přestalo proudit do ciziny. Problém byl ve velikém útlumu ekonomiky. Propad průmyslové výroby v roce 1929 byl o jednu třetinu a míra nezaměstnanosti vzrostla z 10% na 20%. Poslední pokus o oţivení byl odkup vládních obligací v hodnotě jedné miliardy dolarů. Tato finanční injekce nepomohla trhu tak, jak se očekávalo. Vznikly další nejistoty a pochybnosti. Situace se aţ příliš podobala, té v předešlé kapitole, kdy Anglie musela odstoupit od zlatého standardu. I zde byl obrovský deficit, i zde předchází prezident před parlament, který nutí k úsporným opatřením a zvýšením daní. Pro lepší přehled o zlatém standardu, je zde tabulka, kde jsou zachyceny mezníky zlatého standardu v dalších zemí.

56


97

TABULKA Č. 2: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU V DALŠÍCH ZEMÍCH

Rok

Země

Zlatý Standard

1854

Portugalsko

Definování měny ke zlatu

1866 (-1927)

Belgie,

Francie,

Latinská mincovní unie-bimetalismu, zlato a stříbro,

Švýcarsko, Itálie

definování měny ke zlatu 1873

1868

Řecko, Španělsko

Vstup do Latinské mincovní unie

1871

Německo

Přechod ze stříbrného standardu

1871

Japonsko

Definování měny ke zlatu (1897 devalvace)

1872

Dánsko,

1873

Norsko,

Skandinávská mincovní unie, přechod ze stříbrného

Švédsko

standardu (fakticky aţ od roku 1875)

Nizozemsko

Přechod ze stráţného standardu, definování měny ke zlatu v jiţ v roce 1818

1876

Francie

Přechod z bimetalismu, řada omezení

1876

Španělsko

Definování měny ke zlatu, zrušena v roce 1883

1878

Finsko


1881

Argetina


1889

Rakousko-Uhersko

Vstup do Latinské mincovní unie

1892

Rakousko-Uhersko

Přechod ze směnitelnosti papírových peněz za stříbro na směnitelnost za zlato

1898

Rusko

Přechod ze směnitelnosti papírových peněz za stříbro na směnitelnost za zlato

1899

Indie

Konec 19. stol.

Některé

Přechod ze stříbrného standardu země


Latinské Ameriky Zač. 20 stol.

Země Dál. Vých.


98

Zdroj: Revenda. Z, Peníze a zlato. 59

- definování domácí měny ke zlatu znamená určité moţnosti směnitelnosti za zlato (s řadou omezení) - jiné (relativně vyspělé země): bimetalismus (resp. Zlatý a stříbrný standard).“57 Nejistoty a veliké změny se na území USA budou nadále vyostřovat. Úloha zlata bude postupem času i u tohoto giganta oslabena. Analýza tohoto jevu bude v následující kapitole.

4.10.3 Reakce de Gaulla a pokus vzkříšení zlatého standardu Nyní bychom pokročili o dalších pár let kupředu. Píše se rok 1945, druhá světová válka právě skončila. Hospodářství je v troskách, stejně jako kdysi po první světové válce. Z mezinárodního obchodu nezůstalo nic. Měny v poválečné době zaţívaly nejhorší krizi. V rozbombardovaném Německu se dokonce platilo cigaretami. Oprava Evropy trvala celých dlouhých dvacet let. Jediný kdo neustále drţel zlatý standard, bylo USA. Tohoto faktu si všímá neustále nespokojená Francie v čele majícího vůdce generála De Gaulla. Mnoho lidí ve Francii poukazovalo na upadající hrdost svého národa. A i 20 let po válce, nynější prezident Francie De Gaulle nemohl zapomenout na chování USA a Anglie. Francie byla v průběhu druhé světové války vyloučena z nejdůleţitějších schůzek. To chápal prezident jako útok a uráţku proti své osobě a Francii. O nenávisti mezi Francií a Anglií jsme jiţ hovořili v předchozích kapitolách. Nyní se tato nenávist rozšířila i na celé území USA. Z tohoto důvodu přemýšlel prezident, jak by mohl ukázat světu, ţe i Francie byla schopná patřit mezi titány mezinárodního obchodu. Navrátit zlatý standard do této pyšné země by bylo šokující, pro celý zbytek světa. Neustále si všímejme, ţe zlato i v této době hraje nejdůleţitější roli. Zlatý standard byl uţ u celé Evropy historií. Co by znamenal návrat pyšné Francie k tomuto kovu? Vše se odehrálo 4. února 1965. Konala se na tehdejší dobu nevídaně veliká konference, které se účastnilo více jak tisíc novinářů. Charles de Gaulle vyuţívá své moci a zve tyto novináře do Elysejského paláce. Tématem konference byl návrat Francie k zlatému standardu. Zde vyuţil působivé kulisy. Při pohledu na místnost, kde se konala konference, zjistíme, ţe byla plná zlata. To celé tvořilo unikátní dojem. Zlato se nacházelo všude, na křeslech, zábradlích zdech a ostatních dekorativních částech nábytku. Zajisté to byl dobrý, 57


99

promyšlený krok. Na této konferenci promlouvá k davu novinářů a sděluje jim, proč by bylo dobré, navrátit se opět ke zlatému standardu. Cituje úvod této práce. Poukazuje ne všechny moţné poznatky a výborné vlastnosti zlata. Převáţně se snaţí poukázat na to, ţe zlatu je jedno, kdo vládne, kdo ho vlastní, jaká národnost, jaký je čas, zda je schováno jako poklad, nebo ho vidí celá veřejnost. Poukazuje, ţe je přijímáno celou společnosti, poukazuje na jeho spolehlivou hodnotu, kterou později nazve par excellence. Jeho sílu ukázal na největším a nejbohatším státu světa USA. V tomto nelze neţ nesouhlasit. Pokud bychom pohlédli níţe na vytvořenou tabulku popisující pohyby zlata v americké ekonomice, měl prezident Francie pravdu. USA a jeho ekonomika dokonale kopírovaly cíle, které si prezidenti dali, pomocí zlata vytvořit nejsilnější ekonomiku světa a vyhnout se neţádoucím propadům v ekonomických cyklech. Tím sníţení inflace a nezaměstnanosti. TABULKA Č. 3: POHYB ZLATÝCH REZERV USA

ROK

ZMĚNY V ZÁSOBÁCH ZLATA

1937

Hodnota zlata klesá na hodnotu 15 miliard USD

1949

Nárůst zlatých rezerv o 10 miliard na celkových 25 miliard USD

1965

Zásoby zlatých rezerv v tomto roce klesají, pod hodnotu 15 miliard USD. Přesné číslo se neuvádí, odhady hovoří o cca 10-15 miliard USD

Zdroj: Vlastní zpracování dle informací z knihy Peníze a zlato (Revenda. Z)

Celá tato nepovedená akce (z mého pohledu fraška) skončila bez větších úspěchů v propadlišti dějin. Zlato bylo opět příliš silné a mocné, aby se nechalo spoutat. Nákup zlata, který Francie provedla, jako jednu z největších transakcí, o které se vědělo (nebyla nijak utajována i přes velké riziko) nepřinesl ţádnou očekávanou změnu. Pro úplnost, největší nákupy zlata, které se prováděly, byly na území USA. Tyto trezory jsou dnes známé jako Federální rezervní banky ve Fort Knox. Jak zde fungovaly nákupy zlata, uţ víme z úvodu práce. Zde je v případě Francie změna. Ta se rozhoduje pro převoz zlata pomocí zaoceánských parníků k bezpečným břehům Francie. „Tisková konference v Elysejském paláci byla pouhým střípkem z událostí, které se snaţily zatlačit dolar do stínu a naopak – zlato dostat na výsluní. Měly nastat ještě 100

horší věci. V okamţiku, kdy se zlato vysvobodilo ze svých pout a znovu dosedlo na svůj zářivý trůn, ukázalo se, ţe jeho záře je příliš pronikavá a spalující, neţ aby se dala snést. A tak podivným a nanejvýš neočekávaným způsobem se svět zase dostal tam, odkud na počátku šedesátých let vyšel. Dolar opět získal svou jistou univerzální sílu a zlato ustoupilo do stínu.“58 Zlatý standard se Francii nepovedl. Zlato bylo mnohem silnější, implementovat ho do ekonomie se zdálo náročnější, neţ si De Gaulle pomyslel. Pokus o nastolení zlatého standardu skončil fiaskem.

4.10.4 Brettonwoodský systém pevných měnových kurzů Zmínku v této práci si zaslouţí tzv. Brettonwoodský systém. Zřízení tohoto systému se datuje do roku 1944. Shromáţdění, které se konalo ve městě Bretton Woods ve státě New Hampshire, se zúčastnilo 750 delegátů ze 44 zemí světa. Hlavním cílem tohoto setkání bylo projednání poválečného mezinárodního hospodářského systému. Opětovně vstupuje na scénu J. M. Keynes, který byl v této době jiţ ministrem financí. Tento muţ s protějškem z USA Harry Whitem načrtli přirozené řešení týkající se omezení vlivu zlata. Jak bylo v předešlých kapitolách zachyceno, J. M. Keynes byl tvrdým odpůrce zlatého standardu. Jejich návrh, který měl zlatu odebrat jeho moc, zněl: základ celého systému se nyní měl odebrat k americkému dolaru. Toto rozhodnutí bylo podloţené fakty. USA vlastnili 75% zásob zlata (mincovního). Spojené státy nebyly zasaţeny 2. světovou válkou, nebyla zde hospodářská krize, jako na starém kontinentu, ekonomika měla tendenci hospodářského růstu. Kurz zlata se neustále drţel na pevných 35 USD za unci. Tento ne zcela jednoduchý krok se jevil pro společnost přijatelným. Pokud by vše fungovalo, nový hospodářský systém by se změnil. Byl by zde nový druh nadvlády. Za zlato by nastoupil dolar. To bylo cílem. Vztah mezi dolarem a zlatem byl pevně stanoven, problém byl mezi kurzem dolaru a ostatních měn. Zde se kurzy museli definovat. Nešlo o lehký a krátký proces. Neustále byla poválečná doba, kdy světem zmítaly nejistoty. Musely se stanovit takové kurzy, aby byly státy schopné dlouhodobě dostát svým závazkům na mezinárodních trzích. Špatně zvolený kurz by opět znamenal pohromu. „Německu a Japonsku to trvalo aţ do roku 1953, Itálie se dočkala v roce 1960. Většina původně stanovených kurzů se několikrát změnila, dokud se celý systém po roce 1971 definitivně nezhroutil. Kanada, Švýcarsko a Spojené státy byly ve skutečnosti jedinými 58


101

vyspělými zeměmi, které aţ do šedesátých let dovolovaly volný odliv kapitálu do jiných zemí.“59 Opět bychom mohli analyzovat smysl celého systému pevných kurzů. Jednalo se o ne zcela dobře promyšlený tah. Z mého pohledu spíše obranný mechanismus společnosti na poválečný rozkol světa. Tyto pevné kurzy nešly udrţet dlouhodobě. Na jednu stranu měly ochránit společnost před deflací a nezaměstnaností, na druhou stranu zde byly otěţe, které bránily trhu se přirozeně vyvíjet. A i zde byl trh silnější. Novinkou v této době bylo poznání ekonomů. Ti zjistili, ţe státy mají krátkodobé výkyvy v podobě finančních potíţí. Reakce na tyto potíţe vyústily k zřízení nové instituce Mezinárodního měnového fondu. Tento nově zřízený subjekt, měl vládám a státním bankám (centrálním) poskytovat dočasné úvěry. Podmínkou této pomoci bylo členství a členské příspěvky. Ty byly v počátku hrazeny 75% v domácích měnách a 25% ve zlatě. V pozdějších dobách bylo vše hrazeno ve zlatě. Opět na sebe dlouho nenechala čekat kritika. Mnoha lidem se tento plán nelíbil a poukazoval na slabiny celého procesu. Největším kritikem tohoto systému byl J. M. Keynes. „Vší silou jsem se snaţil přesvědčit své krajany a koneckonců i celý svět, aby změnili své tradiční doktríny. Coţpak jsem to nebyl já, kdo v dobách, kdy ještě mnozí z dnešních borců uctívali zlaté tele, napsal, ţe zlato je barbarský přeţitek. A dál uţ to šlo jenom z kopce.“60 Tento památný proslov, ţe zlato je barbarský přeţitek, je jeden z nejznámějších výroků J. M. Keynese. Ponechám na kaţdém, ať si vytvoří svůj úsudek.

4.10.5 Problémy USA, krize útočí V historickém vývoji se nyní přesuneme opět na území USA. Tento stát měl v době přibliţujícímu se konci fixních kurzů (Brettonwoodských systém) dominantní postavení. Jsme v roce 1965. Na území USA opětovně začíná vstupovat starý známý problém. Zvyšující se inflace a v závěsu nezaměstnanost. V tomto roce (1965) dosahovala nezaměstnanost 5%. V roce 1969 byl pokles na příjemných 3,5%. Problém byla cenová hladina (inflace). Ta se postupně zvedala. Od roku 1965-1968 se hladina cen navýšila o 3,5% v roce 1969 o 5,5%. Z dlouhodobého hlediska toto nebylo přípustné. Stav ekonomiky poukazoval na jev dnes známí jako přehřátí ekonomiky. Výsledek tohoto efektu byla eskalace roku 1970, kdy inflace 59

60



102

vzrostla na rekordních 5,7%. Pokud bychom si poloţili otázky a analyzovali, proč docházelo k této situaci, dojdeme k následujícím faktům. Totální propad ve vývozu zboţí (do této doby byl od konce 2. světové války rostoucí trend). Vývoz zboţí USA se propadl. Z hodnoty 6,8 miliard USD hovoříme o roku 1964 na částku 600 USD v roce 1969. Zajímavostí bylo, tyto čísla vůbec neovlivnily vývoz kapitálů. Proč docházelo k tak velké inflaci? Prvním faktorem byla válka USA ve Vietnamu. Výdaje se v důsledku této války nevýšily o 60%. V roce 1966 bylo vykazováno federální vládou přebytek rozpočtu. Rok poté byl první schodek ve výši 8 miliard USD a v roce 1968 se toto číslo zvýšilo na hrozných 28 miliard USD. Tyto peníze musely spojené státy od někoho získat. Dotisk papírových peněz jiţ nestačil. Proto došlo k trvalému poklesu zlatých rezerv. První veliké poklesy byly jiţ v roce 1958. Od tohoto roku neustále klesaly. V roce 1970 byly na částce 10 miliard USD. Číslo to bylo veliké, pro někoho dostačující. Co bylo důleţitější, nárůst závazků v zahraničí. Ten měl neustále vzrůstající trend. V roce 1971 se tato suma vyšplhala na 60 miliard USD. Situace se pomalu zdála být nezvladatelná. Kdyţ se ozval i ekonom Jacques Rueff, který poukázal na totální kolaps ekonomiky USA. Do široké veřejnosti pustil zprávu, která poukazovala na kritickou situaci. Dne 20. října 1967 dle tohoto muţe USA nebyla schopna dostát svých závazku. Byly zde dvě čísla. Závazky USA ve výši 33 miliard USD 12 miliard zlatých rezerv uloţených ve federálních sejfech Tyto varovná čísla si dle tohoto ekonoma zaslouţila přirovnání, „říci plešatému muţi, aby se učesal. Není, ale co“. Velice výstiţné a pravdivé. Všechny tyto faktory měly za následek růst inflace a velké zvýšení cen zlata.

4.11 Inflace, rostoucí cena zlata a jejich řešení Nyní bychom postoupili o krok zpět, před pád pevných kurzů do roku 1968. Inflace se podepíše na dalším vývoji historie. Spojené státy na poli mezinárodních obchodů hrají prim. Velikým problémem pro další klidný vývoj, bylo napětí ve společnosti, polické nesrovnalosti a veliké výkyvy v kurzu dolaru. Takovýto vývoj nebyl pro nikoho dobrý, společnost byla opět velice nespokojena. Prohlášení bývalých prezidentů, ţe deprese byla zaţehnána, uţ nefungovala. Trh byl uměle udrţován a směrován poţadavky politiků. Ale jak tomu bylo dříve, tento stav nelze dlouhodobě udrţet. Inflační tlak se zvyšoval, coţ vytvářelo napětí 103

kolem dolaru a neustále ubývalo zásob zlata. Opět musel přijít zásah, který tuto neţádoucí situaci musel nějak vyřešit. Nabízelo se zde několik základních řešení. 1. První moţné řešení, které vláda mohla zvolit, bylo pouţité Brity v roce 1931. V tomto roce došlo k velikému zvýšení daní a úrokových sazeb. To by vedlo k hluboké depresi, která by na tak velkém území netrvala krátce. 2. Druhým, v uvozovkách lepším řešením bylo zareagovat přímo na stoupající ceny. Lehce se řekne, těţko provede. Nejdůleţitějším faktorem týkající se této moţnosti byl dohled nad růstem mezd a cen.

Dnes tento krok nazýváme mzdovou politikou.

Mnoho lidí nemuselo s touto moţností souhlasit, ale pokud by se vše podařilo, bylo by to příjemné. Na jedné straně máme nepřirozené omezení trhu, na druhé straně by nedošlo k zvýšení nezaměstnanosti a inflace. Tento druhý bod byl vybrán jako ideální. V roce 1970 přijal Kongres zákon, který dával prezidentovi plnou kontrolu mezd a cen. Toto byla teoretická část, kterou se museli prezident a vláda zabývat. Neustále zde bylo oţehavé téma tenčících se zásob zlata. Zde Spojené státy nemohly déle čekat, musely okamţitě jednat. Byla nutná dokonalá analýza trhu, všech způsobů řešení kritického nedostatku zlata a zváţení moţnosti odstoupení od zlatého standardu. Právě poslední ze zmiňovaných se zdálo nejlepším řešením. „Ministerstvo financí by jednoduše zavřelo zlaté okno – všem vládám nebo centrálním bankám, které by se na něj obrátily, by odmítlo směnit jejich dolary za zlato v ceně 35 dolarů za unci. Bylo by to grandiózní finále celého dvousetletého období, během kterého fungovala konvertibilita dolaru za zlato (s krátkou přestávky občanské války). Dolar by se konečně - tak jako ostatní měny vymanil ze zlatých pout. Ztráta pevného zakotvení by ovšem znamenala, ţe by na zahraničních devizových trzích začal volně plavat“.61 Tehdejší prezident Nixon nebyl stále spokojen. Jednalo se o poloviční opatření, coţ tento muţ neměl v oblibě. Měl svůj cíl a byl rozhodnut, ţe se ho do budoucna nevzdá. A jak jsem jiţ v předešlých částech nastínil, jeho cílem bylo ochránit zlato USA. Tento náročný úkol v sobě zahrnoval dva základní body. 1. Uzákonění kontroly cen a mezd. 2. Zrušení zlatého standardu.

61


104

Oba dva tyto body podezřele nenaráţely u tehdejších politiků. Politická scéna USA byla uţ od pradávna rozdělena na několik táborů, konzervativce a liberály. To byly zcela odlišné hlasy, které se nyní neodváţily proti prezidentovi zakročit. Tím, ţe by došlo k prolomení zlatého standardu, by trh byl nespoutaný a uvolnil se. To se náramně líbilo konzervativcům. Naopak liberálové byly spokojení, ţe stát by aktivně kontroloval ceny mezd a zboţí. Pro prezidenta výborná kombinace, kdy se jeden bod prolínal s druhým. Na základě tohoto rozhodnutí byl vytvořen plán pod názvem Nová hospodářská politika. Základem této politiky bylo zmraţení cen a mezd na 90 dní a definitivní zrušení konvertibility zlata za dolar. Tento plán byl doprovázen dalšími vyhláškami a doporučeními, které postupně upravovali daně. Z mého pohledu došlo ke sníţení daním podnikatelům omezení týkající se vládních výdajů a uvalení 10% cla na dováţené výrobky. Tím se tyto výrobky prodraţily, ale především měl tento krok poslouţit, jako vyrovnání proti devalvaci dolaru. Toto vyrovnání mělo poslouţit bez zásahů USA na zahraničních devizových trzích. Náročnosti a důleţitosti tohoto rozhodnutí si byly vědomy všichni, celý tým ekonomů podílející se na vytvoření plánu Nové hospodářské politiky i politické špičky. Proto musel prezident USA vystoupit v neděli v podvečer v televizi. Zde krátce nastínil důleţitost a náročnost tohoto rozhodnutí. Ihned v pondělí ráno to nastalo. K tomuto prohlášení se vyjádřilo několik významných lidí. Jeden z významných bankéřů a prezident Bankers Trust Company prohlásí „Tak to opravdu nechali bouchnout.“ V tu chvíli zareagoval na tento krok i jeden z nejznámějších ekonomů všech dob, Samuelson. Ten ve svém článku v New York Times vysvětlil všechny souvislosti, proč následoval tento nepříjemný krok. Prezident neměl jinou moţnost, musel reagovat. Měl svázané ruce. Nadále poukazoval na neoblíbený fakt, ţe dolar byl více jak deset let nadhodnocen. To se nyní nějak muselo projevit. A jak za chvilku uvidíme, historie a trh na tyto eskapády a podvody nezapomínají. USA bude muset zaplatit daň trhu za své vykoupení. Pokud bychom vyvodili k této kapitole nějaké závěry, dojdeme k následujícímu tvrzení. Neustálé problémy ve společnosti se vţdy odráţely na zlatých rezervách všech bank. Ani v USA to nebylo jiné. Problémy tenčících se zásob se odráţejí i na mezinárodních trzích. Zde dochází ke zvyšující se poptávce po ţlutém kovu. Tato poptávka kopíruje svou cenou základní mechanismy trhu. Čím větší byla poptávka, tím se zvětšovala cen zlatého kovu. Historie toto tvrzení jenom potvrzovala. Dnešní trţní mechanismy jsou zcela identické. Vţdy se objeví zvyšující cena zlata, narůstající nezaměstnanost a inflace. Tyto problémy jsou nadále analyzovány v další kapitole. 105

4.12 Zrušení zlatého standardu v USA, zvyšující se inflace, rostoucí cena zlata Zrušení zlatého standardu v USA doprovázenou Novou hospodářskou politikou vyvolalo poprask. Zahraniční burzy, kde se neustále obchodovalo ve velkém objemu s akciemi a dluhopisy, pocházející z USA zaţily strmý pád. Panika, která zde zavládla, je zachycena v New York Times. Burzovní makléři dostávají od svých nadřízených příkaz, okamţitě prodat za jakoukoliv cenu. Devalvace dolaru okamţitě nastala na všech burzách po celém světě. Trh byl plný dolarů, které neměly cenu. Zahraničí volal po částečném zavedení pevných kurzů a změn ceny zlata. Zlato nemohlo být drţeno na částce 35 dolarů za unci. Bylo zrušeno 10% dovozní clo a upravena částka zlata na 38 dolarů za unci. I zde se jednalo o uměle vytvořený kurz, který byl podhodnocený. V tabulce níţe, kterou jsem vytvořil, jsou mezníky v historii zlatého standardu USA. TABULKA Č. 4: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU USA

Rok

Spojené státy americké

1792

Definování dolaru ke zlatu i stříbru (bimetalismus, The Coinage Act, poměr Ag:Au 15:1

1834

Nové definování dolaru ke zlatu i stříbru (bimetalismus), Ag:Au 16:1 (aţ do 1933)

1863

Zahájení centralizace emise bankovek

1879

Zavedení zlatého standardu (demonetizace stříbra) zákon z roku 1873

1900

Zavedení směnitelnosti dolaru za zlato (20,67 USD/ t. o.:Gold standart Act)

1913

Zaloţení Federálního rezervního systému (minimální krytí bankove zlatem: 40%)

1933

Devalvace USD z 20,67/ t. o. na cenu 35,00/ t. o.: zrušení pevného poměru Ag:Au

1933

Soukromé subjekty-zákaz drţby měnového zlata, povinnosti prodeje zlata bankám (20,67 USD/ t.o.)

1971

Zrušení směnitelnosti dolaru za zlato, konec standardu zlatého dolaru, devalvace (38 USD/ t. o.)

Pozn.: t. o. … trojská unce zlata.”62 Zdroj: Revenda. Z, Peníze a zlato64 62


106

Ani tento systém nedokázal odolat této síle a inflačním vlivům, které se zvyšovaly po celém světě. Proto vypukla další krize. Ta byla odrazem výše zmiňovaných faktorů. Kurz zlata byl opětovně upraven na oficiální cenu 42,22 dolarů za unci. A aby to nebyl jednoduchý konec pro USA a jejich zbídačený dolar, vstupuje na scénu OPEC. Je to subjekt, který se zabývá vývozem ropy. Ten v říjnu roku 1973 omezí produkci ropy a poţaduje zvýšení ceny za barel z původních 2,11 dolarů za barel na částku převyšující 10 dolarů. Tento poţadavek ještě více roztočil inflační tendence po celém světě. Na tyto změny zareagoval i Mezinárodní měnový fond, který v srpnu zrušil oficiální ceny zlata. Část svých rezerv prodává v aukcích. Zde byl hlavní zlom, kdy došlo k změně chápání zlata. V posledních sto letech, bylo moderní a pro přeţití bank a států důleţité, mít co největší mnoţství zlatých rezerv. Z nenadání se z takovéhoto chování stal přeţitek. Centrální banky se začaly zbavovat svých rezerv. Opět by to nebyl trh, který pozná opravdovou situaci. Tento systém, který propukal na všech mezinárodních trzích, nasvědčoval jedné skupině. Tou byli spekulanti. Proto pomalu nastupovalo období moderní zlaté horečky.

4.13 Moderní zlatá horečka Nastává období ve společnosti, které nahrává spekulantům. Zlato nikdy nebylo tím, čím peníze. Jenom pouhým kusem papíru. Zlato bylo vţdy nejlepší uchovatel hodnoty a nebude tomu jinak i v této době. Při toulkách historií zjistíme jediné, zlato nejvíce reagovalo na poplašné zprávy, špatná očekávání a veliké změny ve společnosti. Nynější krátký exkurz, který poukáţe na fakt, ţe zlato i v této době hrálo velkou úlohu v ekonomických dějinách. Začneme v roce 1972. Na počátku tohoto roku se zlato na londýnském trhu prodávalo za 46 dolarů za troyskou unci. Na konci roku 1972 se cena stejné unce vyhoupla na 64 dolarů. To pomalu začínalo nasvědčovat, ţe něco není v pořádku. Trend prozatím vypadal klidný. Nikdo by nepředpověděl, jak to bude v krátké budoucnosti vypadat. V roce 1978 byla prolomena magická hranice 100 dolarů za unci. Mezi lety 1974-1977 cena kolísala od 130 do 180 dolarů. Další olej do ohně přidává nespokojený OPEC, který zvyšuje v roce 1978 cenu ropy na 30 dolarů za barel. Cena zlata vyletěla stropem. Aţ takto se dala nazvat reakce zlatého kovu, kdy cena vzrostla na 500 dolarů za jednu unci. Tato rekordní cena zasahuje finanční trhy, kde propukl chaos. Nikdo nevěděl, co se do budoucna dá očekávat. Cena unce nadále stoupala. Postupně lámala další a další rekordy. Trh, který dokonale 107

kopíroval nešvary společnosti, navýšil cenu v roce 1980 aţ na cenu 634 dolarů za unci. Tento skok je spojován s neklidem ve společnosti (Teroristický útok na americké velvyslanectví v Teheránu, neklid na hranických mezi Bulharskem a Jugoslávií a nové základny ruských vojáků v Jemenu). Tyto změny poukázaly na sílu trhu. Lidé přestali věřit vládám a jejich papírovým penězům. Na tento neţádoucí jev musely reagovat Centrální banky. Neboť tyto subjekty byly největším vlastníkem zlatých rezerv. Dobře věděly, ţe zlato musí zůstat i přes narůstající cenu součástí rezerv. Proto největší majitel zlatých zásob, USA, na tiskové konferenci ústy ministra financí G. W. Millera prohlásil, ţe své zlato neprodá. Tím došlo k částečnému uklidnění ve společnosti a 220 milionů uncí zlata, zůstalo nadále uloţeno ve Fort Knoxu. Co tato informace znamenala pro širokou veřejnost? Centrální banka USA nebude vstupovat nadále do veřejných aukcí, kde prodávala své zlato. To si uvědomil trh a po půl hodině po projevu ministra financí USA, vzrostla cena zlata o 30 USD. Následující dva dny, tento trend pokračoval aţ k cifře 820 dolarů. Obchodníci se zlatem byli nadmíru spokojení. Vše co bylo ze zlata, šlo na odbyt. Celé území USA zasáhla novodobá zlatá horečka. Mezinárodní trţiště se během pár měsíců změnilo v mraveniště, kterým protékaly miliardové poloţky. V New York Times vychází další zpráva, kdy obchodníci ze 47. ulice očekávají neustále vzrůstající ceny zlata, aţ k magické hranici 1000 dolarů za unci. Na tuto informaci opětovně reagoval trh. Cena rostla o dalších 30 dolarů za unci zlata k cifře 850. Zlom nadchází výstupem amerického prezidenta Cartera. Ten ve svém projevu ujišťuje své občany, ţe Spojené státy zaplatí jakoukoliv cenu, aby zůstali největším a nejvlivnějším státem na světě. Tato zpráva byla trhem přijata, jako studená sprcha. Tentýţ večer, po dlouhé době padá cena zlata o 50 USD za troyskou unci. A propad nadále pokračoval. 22 ledna opětovně klesá cena o 145 USD. V průběhu roku 1981 jiţ byla cena na 599 USD za troyskou unci a na konci roku 1985 padá cena na 300 dolarů. Koncem roku 1997 byla prolomena i cena 300 dolarů za unci. Za osm let se cena zlatého kovu propadla o 60%. Trh dokonale reagoval na zprávy a očekávání, jak prezidentů, tak změn ve společnosti. Moderní zlatá horečka byla u konce. Pro porovnání cen, odkazuji na tabulku v příloze I. kde je analyzován ţlutý kov za posledních 40 let. Je moţné spatřit pohyb cen směrem nahoru i následný propad po znepokojující zprávě. Jediné vystoupení prezidenta dokázalo zahýbat s cenou ţlutého kovu, jako mnohokrát v předešlé historii.

108

5. Vliv a vývoj zlata za posledních 20 let Nyní se dostáváme do poslední fáze diplomové práce. Zde bychom analyzovali vývoj zlata za posledních dvacet let. Poukázal bych zde na hlavní úlohu zlata, rozdělení dnešní společnosti na dva tábory, které razí rozdílné názory. Přistoupím taktéţ k analýze silných a slabých stránek zlata z pohledu dnešních vlád, centrálních bank, finančníků a běţného člověka. Zlato za posledních dvacet let ztrácí svou důleţitost. Je pravda, ţe jeho cena, jak později uvidíme, je z historického pohledu na rekordních částkách, ale jeho moc není taková, co bývala. Moderní státy této doby, nemají moţnost ve svobodném světě ovlivňovat svou měnu. Zakazují to zákony Evropské unie, či jiných institucí. Kontrolu nad financemi přebírají centrální banky. Ty musí být nestranné. Musí jim být zcela jedno co si politici, či jiné státy myslí, co prohlašují do masmédií. Základní co centrální banky nyní zajímá, je inflace a udrţení stability domácí měny. Od těchto dvou cílů se odvíjejí hlavní cíle centrálních bank, cílování inflace, předpověď vývoje poklesu, či růstu měny a dohled nad ostatními bankovními subjekty. Pokud bychom nahlédli na vývoj a úloha zlata za posledních 20 let, zjistíme, ţe se ze zlata stává komodita. S tou se obchoduje na burzách po celém světě. Nastupuje doba internetu, kdy si můţe banka, stát, či obyčejný člověk, koupit zlata kolik bude chtít. A to vše jediným kliknutím počítačové myši. V posledních letech je markantní vliv trhu. Centrální banky si jsou dobře vědomy základních rizik, na které poukazují ekonomické teorie, jak klasická ekonomie, neoklasická ekonomie či keynesiánství. Nyní uţ není hlavním cílem centrální banky, vlastnit co největší mnoţství zlata. Pro dnešní banky a celou společnost je nutné umět dobře hospodařit. Nemluvíme jenom o šetření, ale i o rozpoznání rizika a následnou diverzifikaci. V posledních letech je moţné při hlubší analýze finančních trhů spatřit, jak centrální banky své zlaté zásoby prodávají. Naskýtá se mnoho otázek a skupin lidí, které poukazují i dnes na částečný vliv zlata, jeho cenu a schopnost si uchovat dlouhodobý růst (o tomto, lze polemizovat). Všechny centrální banky, se rozhodují převáţně od roku 2000 pro odprodej svých zásob. Jak v tabulce níţe vidíme, trend je opravdu klesající. Opakem se vydává Čína, Rusko a v posledních pár letech i Indie.

109

TABULKA Č. 5: ZÁSOBY ZLATA V CENTRÁLNÍCH BANKÁCH 1980, 1990, 2000-2008, v tunách

Zlato tuny

1980

1990

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

USA

8221,21

8146,25

8136,95

8149,05

8149,05

8134,93

8136,17

8135,08

8133,46

8133,46

8133,53

ČR

94,9

77,4

13,87

13,81

13,75

13,75

13,62

13,53

13,5

13,34

13,13

EUROSYSTÉM

-

-

12426,89

12499,64

12410,87

12240,46

12130,2

11690,49

11359,3

11000,84

10886,87

EU

13384,89

14542,32

13299,36

13107,56

12977,38

12806,33

12694,41

12236,24

11894,6

11250,61

11117,63

CENT. BANKY

29269,39

29213,40

29643,34

29366,33

28998,57

28447,30

27916,77

27339,12

26289,46

26518,9

26354

35836,25

35852,10

33059,89

32780,67

32412,77

31589,97

31342,28

30742,26

30378,7

29873,85

29697,1

CELKEM SVĚT CELKEM

Zdroj: Revenda. Z, Peníze a zlata65

Pozn.: Centrální banky celkem – včetně Evropské centrální banky (517 tun). Svět celkem – včetně Mezinárodního měnového fondu (3217 tun) a mezinárodních bank a finančních institucí.“63 Z této tabulky je zřejmé, ţe centrální banky se opravdu vydaly směrem odprodeje zlatých rezerv. Zlato se převáţně objevuje na finančních trzích, kam vstupují jednotlivé subjekty za účelem nákupu a prodeje svých komodit. Zajímavé je dnešní chápání úlohy zlata pro společnost. I zde se jako v minulosti utvořilo několik skupin mající rozdílné názory. Jedním z nich jsou takzvaní metalisté.

5.1 Svět podle metalistů Dnešní moderní společnost se rozděluje na dva základní větší tábory. Jedni se nazývají metalisté a druzí jsou odpůrci, můţeme je nazvat zastánci svobodného bankovnictví. Pro náš další výklad jsou metalisté lidé, kteří hlásají návrat k penězům, které jsou jako kdysi, plně kryty zlatem. Tyto peníze mají být za zlato plně směnitelné, je jedno v jakém mnoţství. To je

63


110

základní bod a představa zastánců ţlutého kovu. Své peníze nazývají tzv. zlaté peníze. Názory těchto lidí jsou pro dnešního ekonoma velice delikátní a nedávají moc smysl. Pokud bychom krátce analyzovaly názory této skupiny, zakládají se na několika základních bodech: Musí dojít k zrušení centrálních bank. Zrušení zákonného platidla. Rozprodej veškerého zlata na domácím trhu. Emise nových peněz, které jsou plně kryty zlatem. Pro dnešního ekonoma jsou velice zajímavé poznatky a názory této skupiny stran emise nových peněţ. Zde je nevydává stát, ale jakýkoliv subjekt vstupující na trh se zlatem. Jedná se o speciální dosud nikdy nevyuţitý druh zlatého standardu. Tento poţadavek pro dnešní společnost je spíše úsměvný a ne lehce proveditelný. Muselo by dojít k změně zákonů, jak na lokální tak mezinárodní scéně. Velice propracovaný systém funguje nad dohledem přílivu a odlivu zlata ze země. Jak jsme v průběhu předchozích kapitol poukazovali, nebyl pro ţádný stát v historii přípustný a ţádoucí nadměrný odliv zlata. Zde je tento problém vyřešen ponecháním volné ruky trhu. Není zde ţádná regulace ani dohled. Konkurence a trh vše vyřeší sám. Na všech trzích dochází k automatickému vyrovnávání. Systém dovozu a vývozu statků a sluţeb a vyrovnávání kurzů funguje následovně: 1. „Příliv zlata do ekonomiky spojený s vývozem výrobků a sluţeb převyšujícím dovoz a prodeje zlata emitentům vedou k růstu mnoţství zlatých peněz v oběhu. 2. Zvýšení mnoţství zlatých peněz v oběhu – vedle moţných tlaků na růst domácích cen – generuje především poptávku po dovozu v rozsahu převyšujícím vývoz. To se následně projeví v odlivu zlata z ekonomiky, neboť zahraniční subjekty směňují inkasované peníze za zlato u emitentů v importující ekonomice. 3. V delším období se vyrovnávají vývozy a dovozy zboţí a sluţeb, a tedy i přílivy a odlivy zlata.”64

64


111

Kaţdý ať si na tyto moţnosti utvoří svůj názor. Z mého pohledu se jedná o pouhou teorii, která je neproveditelná. Je zde sice narůstají úloha zlata, podloţená z historie, ale trhy se mění. Ekonomika, společnost a všechny zákonitosti jsou příliš náročné mechanismy, neţ abychom mohli implementovat tento zvláštní druh zlatého standardu. Není zde vyřešení mnoha otázek. Jako jeden veliký problém je omezenost zlata. Cena by se dle názoru metalistů sama ustálila. Nemluví se zde, jak to bude na trzích, kde je zlata nedostatek, kde je zlata přebytek. To vše by vedlo k sniţování zlatých obsahů, jako tomu bylo v minulosti. Na podobný problém jsme narazili v počátcích diplomové práce. Barbarské kmeny nedokázaly pochopit, proč je zlato tak drahé. Nedalo se jíst, jeho přínos pro lokální trhy byl nulový. Pro barbarské kmeny měla větší cenu sůl, kterou následně měnily v poměru 1:1 se zlatem. Na základě těchto informací a analýzy můţeme poukázat na dnešní úlohu zlata, kterou ovlivňují silnější a slabší stránky ţlutého kovu.

5.2 Silné a slabé stránky zlata Jako kaţdá komodita ve společnosti, tak i zlatý kov má své klady a zápory. Jak jsme v předešlé kapitole analyzovali dnešní společnost, došlo k utvoření dvou myšlenkových proudů, metalistů, ti jsou zastánci peněz podloţených zlatem, a jejich odpůrců, které jsme nazvali zastánci svobodného bankovnictví. Kaţdý skupina poukazuje na zlato z jiného pohledu. A pro naši práci je důleţité na nejdůleţitější pohledy poukázat, neboť nás tyto názory povedou k zodpovězení hypotézy. Ta byla poloţena v samotném úvodu práce. Nejdříve bychom začali slabší stránkou ţlutého kovu s oponenturou druhé strany. 5.2.1 Slabé stránky žlutého kovu 1. Zlato nepřináší úrok. Tímto problémem se dnešní společnost zabývá nejvíce. Vţdyť co zajímá všechny? Kdyţ si koupím kilo zlata jedná se o velikou částku. Kdy se mi peníze zhodnotí? Názor zastánců zlata – pokud nastane hyperinflace, státní bankrot, jakou budou mít hodnotu papírové peníze? Odpověď zní: ţádnou. Zlato si svou hodnotu ponechá a v těchto situacích, kdy je hyperinflace, cena této komodity letí nahoru. 112

2. Transport zlata je nebezpečný – Zastánci zlata s tímto verdiktem plně souhlasí, ale taktéţ poukazují na to, ţe transport peněz je stejně nebezpečný. Mínusem pro papírové peníze je, ţe kaţdý bankovní převod je zaznamenán. Převoz zlata ne. 3. Zlato je příliš těžké – S tímto opět nelze neţ nesouhlasit. Ale pokud si vezmete cenu kila zlata, vyjádřenou v bankovkách zjistíte, ţe se přiblíţíte k podobné váhové kategorii. 4. Zlato podléhá jako každá cenná komodita vysokým cenovým rizikům – Ano opět nelze neţ nesouhlasit. Ale pokud máte větší, či menší finanční obnos a chcete investovat, jiţ tento fakt je riziko. I ceny obyčejných papírových peněz nesou riziko. Nikdy nevíte, pokud koupíte milion USD, zda zítra za tyto peníze nedostanete větší nebo menší obnos. 5. Uložení a následné zabezpečení zlata je drahé – Zde se nedá jednoznačně říci, zda je toto tvrzení pravdivé či nepravdivé. Nejlevnější bankovní schránky v této době banky nabízejí od 900 Kč aţ po 25 000,-- Kč. Zdá se vám to drahé? Oběd při dnešních cenách pro čtyřčlennou rodinu v lepším podniku vyjde na tisíc korun, takţe zde tento argument z mého pohledu neprochází. 6. Zlato je označováno jako relikt barbarských dob – Tento výrok kdysi pronesl jeden z nejznámějších ekonomů světa J. M. Keynes. Byla to reakce na tehdejší krizi a jeho vize do budoucna. Kaţdý ať si udělá na tento výrok svůj názor. Zastánci zlata poukazují na fakt, ţe tento relikt přeţije i do budoucna. Dodnes ho nebylo moţné mnoţit a vyrábět jako papírové peníze, které jsou bezcenným papírem. 7. Hromadění zlata je nesmysl – Ano zde vypadá, ţe vlády jednotlivých států s tímto tvrzením souhlasí. Na druhou stranu zde máme Čínu a Indii, které zkupují všechno volné zlato. Při veliké krizi, která nastane v budoucnu k čemu vládám budou papírové peníze? To je dobrá otázka do diskuze. 8. Co se stane, nastane-li recese a budou zde deflační tendence – Toto tvrzení je z části pravdivé. V historii jsou známy situace, kdy došlo k útlumu. Pokles 113

cen se propadl o 80%, ale cena zlata byla niţší jen o 20%. Zlato svou cenu ztratilo, ale ne tak jako zboţí. 9. Vlády postaví zlato mimo zákon a dojde k vyvlastnění – I tyto akce byly v historii zaznamenány. Při nedostatku této komodity v USA hrozilo odnětí svobody, v Rusku trest smrt. Pro dnešní společnost tento fakt v demokratických státech nehrozí. Několik desetiletí jsou propagovány zlaté mince, zlato je uchováno v bankách, trezorech nebo doma. Co by dělala Indie, pokud by sáhla po takovém kroku. Dle odhadu je zde 27 000 tun zlata. Myslíte, ţe by to bylo jednoduché? 10. Zlato je nudné – I takto se dá vyjádřit pohled zlata. Zkuste to vysvětlit manţelce, se kterou stojíte před výlohou zlatnictví. Zde vidí zlatý prstýnek mající hodnotu několik set tisíc korun. Nebo u muţe pokud vidí zlatou minci, taktéţ v hodnotě mnoha set tisíc korun. Pokud se jim zlato nelíbí, jsou minorita a z mého pohledu extrém společnosti. 11. Při požáru banky či domu zlato zanikne nebo se poškodí – Zde se musím pousmát. Není vůbec pravda. Zlato je kov, jak jsem na začátku práce poukázal, a má výborné chemické vlastnosti. Pokud ho máte na zemi, v sejfu na stole je mu zcela jedno, ţe hoří. Penězům to jedno není. Shoří. I magnetickým penězům lze uškodit, obyčejným magnetem. Zlatu magnet neuškodí. 12. Zlato je mrtvé – Ano zlato neţije. Nepohybuje se, nedýchá, ale přeţívá několik tisíc let. První zmínky byly jiţ v 7000 tisíciletí př. n. l. 13. Zlato dnešní společnost zotročuje – Zde někdo souhlasí a někdo nesouhlasí. Jediné co zotročuje, jsou papírové peníze. Ty jsou nespravedlivé, dají se lehce natisknout. Zlato se vyrobit prozatím nedá. Zotročuje jenom lidskou mysl nutností přemýšlet nad nedostatkem ţlutého kovu. Těchto třináct důvodů spatřují odpůrci ţlutého kovu, na které se snaţí metalisté reagovat. Poukazují na následující doporučení, proč se nemá od zlata ustupovat, naopak proč je nutné do zlata investovat. Jeho síla a úloha v dnešní ekonomické společnosti je nadále nezměrná. Tyto důvody lze z mého pohledu povaţovat i za silné stránky zlatého kovu. 114

5.2.2 Silné stránky žlutého kovu Po analýze slabé stránky ţlutého kovu se dostáváme naopak na silnější stránku. Převáţně se jedná o důvody, na které poukazují zastánci ţluté kovu, volající po návratu k této boţské komoditě. Jedná se o sedm kritérií, která poukazují na jedinečnost tohoto kovu a nemoţnost nahrazení něčím jiným, při investování v moderním světě. 1. Zlatý kov je možné dobře převážen a přenášet – Ano, zlato je velice lehké na převoz (nyní nemluvíme o váze). Zlaté cihly nebo v historii zlaté pruty, či valouny stačilo naloţit na velblouda a převézt z bodu A do bodu B. Zkuste převést les, dům, pole, či jiné nemovitost. 2. Zlato je lehké k rozeznání – I s tímto tvrzením nelze neţ nesouhlasit. Je jedno, o jakém člověku nyní budeme hovořit. Jestli o lidech z pralesa, nejvyšších pracovnících bank, prezidentovi, papeţi a mnohých jiných. Všichni na první pohled poznají ţlutý kov. Jeho krásu, lesk a cenu. Dokonce i člověk, který svůj ţivot zůstal více jak 70 let v komatu, po probuzení pozná, ţe se jedná o zlato. 3. Zlato se nekazí, je trvanlivé – Opět nelze neţ nesouhlasit. Moderní věda je tomu důkazem. Různé chemické pokusy dokazují na kvalitě a neotřesitelné síly a trvanlivosti tohoto kovu. Je mu zcela jedno, kde se nachází. V chladu v mořských hlubinách, či na slunci v Egyptě. 4. „Zlato je dělitelné – Zlato je lehce dělitelné. Z praktických důvodů, které ušetří zacházení s kombinačkami, nůţkami a jiným kutilským nářadím, je uţ předem rozděleno na různé denominace, od prutů váţících 1 gram přes ţádané mince o váze 1 unce aţ po 100 kilogramové mince nebo dokonce aţ tunu váţící odlitky. To se nedá říci o nemovitostech a sluţbách: Například nejde se nechat ostříhat napůl, vyměnit napůl olej, napůl namasírovat, mít půlku ţeny, půlku jedináčka, půlku otroka, půlku sluhy, půlku domácího mazlíčka, půlku rolníka, třetinu kočky, půlku dělníka, půlku nájemníka, půlku dopravního policisty atd.“65 5. Zlato má vysokou hodnotu v poměru váha cena – Ano opět nelze neţ nesouhlasit a několikrát zmiňovaný fakt se v Německu často označuje, malé věci velkých hodnot.

65

Hans. J. Bocker, Svoboda jménem Zlato, Austria Gold Cz, 2009, s 38

115

6. Jako jediné je uznávané na celém světě – Opět souhlas. Je jedno, kde obchodujete. Zlato je známo několik tisíc let, je přijímáno více jak 194 státy světa. Je jedno zda u nás v ČR, či v Africe, Asii nebo Brazílii. Všude za něj dostanete lokální měnu. Zkuste svůj byt v Praze nabídnout na území Pákistánu. Nestane se nic, nedojde k uzavření obchodu. Pomocí zlata ano. 7. „Zlato okouzluje krásou a vzácností, zlato je fascinující – zlato je věčné a věčně krásné. V důsledku klesajícího objemu těţby celosvětové mnoţství zlata kaţdým rokem ubývá. Nové zdroje jsou stále vzácnější. Těţební náklady na jednotku zlata rostou. Zlato se stává vzácnější k poměru k exponenciálně bobtnajícímu oceánu papírových peněz, k průmyslově vyuţívaným kovů i k dalším hodnotám. Všechno zlato světa lze shromáţdit do krychle o hraně 18 metrů, která je ničím ve srovnání s hmotou celé Země, s objemem všech světových moří, a ve srovnání s většinou prvků periodické tabulky. Ani dlouhotrvajícím stykem neslábne, lidem se zlato nezprotiví, ani je nezačne nudit, za celý ţivot jim nezevšední. Zlato nebylo nikdy v opovrţení. Nýbrţ zůstává trvale symbolem společenského postavení, navíc oplývá dávkou tajemna.“66 Velice krásná a poučná situace, která potvrzuje to, co jiţ několikrát zaznělo. Zlatu bylo, je a do budoucna bude jednou z mála věcí, které vše přeţije. Nikdo se ho nikdy nedokáţe nabaţit. Po všech těchto bodech, jsme poukázali na klady a zápory ţlutého kovu. Nyní by měla následovat otázka, lze se tedy pomoci zlata bránit inflaci? Je moţné zabránit znehodnocení svých peněz uloţením do tohoto nesmrtelného kovu?

5.3 Zlatem proti inflaci Dnešní nejoţehavější otázka všech ekonomů působících na mezinárodních finančních trzích, jaké jsou moţnosti ochrany před inflací, pomocí ţlutého kovu? Existuje mnoho lidí, zabývající se touto problematikou. Úlohou zlata se zabývá i pan Bernstein ve své knize Dějiny zlata. V této knize odkazuje i na tvrzení několikrát zmiňované Komise pro zlato. Tento subjekt zaloţený v Anglii působí dodnes. Jak zněla odpověď a doporučení týkající se úlohy zlata v souvislosti s bojem proti inflaci? Ze správy nelze jednoznačně vydedukovat jednotný názor a čiší z ní spíše opatrnost. Poukazuje na základní a diametrální rozdíly panující 66

Hans. J. Bocker, Svoboda jménem Zlato, Austria Gold Cz, 2009, s 39

116

na trzích mezi akciemi a zlatým kovem. Zlato je na rozdíl od akcií náročné na skladování. Nepřináší nám úroky. Ziskovost dobrých a výkonných akcií v minulosti měla i více jak dvouciferné úročení. Zlato nepřinášelo úrok ţádný. Přesto ale i tato komise poukazuje na tvrzení, ţe drţba zlata má smysl. Jeho síla nastupuje v okamţicích, kdy si lidé myslí, ţe inflace není pod dobrý dohledem. Tím by se jim mohla vymykat z rukou. Jsou zde zkušenosti ze sedmdesátých let. Největší inflace byla zaţehnána a od této doby měla růst postupným tempem. Je zde i názor komise poukazující na fakt tzv. nulové či mrtvé inflace. Kdy nemá smysl shromaţďovat větší mnoţství zlatých zásob. Zlato nevydělává a neustále musíme platit za úschovu. Coţ bylo a je z ekonomického hlediska bráno jako náklady navíc. V dnešní době, je snaha celé společnosti šetřit a tyto poloţky minimalizovat. Tato zpráva poukazuje převáţně na dva mezníky rok 1980 a 1999. V roce 1980 mohl člověk mající 1 unci zlata nakoupit zboţí v hodnotě 850 USD. V roce 1999 se situace mění, stejný nákup stál jiţ pět uncí zlata. V příloze číslo I. je vidět, jak se cena zlata měnila za posledních 40 let. Zde bylo jiţ nutné grafy přidat jako přílohu, i kdyţ by bylo přehlednější vloţit přímo pod projednávané téma. „Trh cenných papírů nám nabízí ještě lepší srovnání. Nějakým zvláštním řízení osudu se hodnota Dow Jonesova indexu ocitla zhruba na úrovni 850 bodů ve chvíli, kdy cena zlata se dotkla rekordní hranice 850 dolarů. To znamenalo, ţe za jednu unci zlata bylo moţno koupit jednu akcii, která byla na seznamu Dow Jonesov indexu. Na podzim roku 1999 cena zlata klesla na úroveň 300 dolarů, zatímco hodnota Dow Jonesova indexu se pohybovala na hranici 10 tisíc bodů. K nákupu jedné akcie bylo tedy zapotřebí 30 uncí zlata.“67 Dnes by znovu kaţdý ekonom mohl při náhledu do burzovních zpráv poukázat na extrémně vysokou cenu zlata. Opět lze spatřit v příloze č.I. Z toho všeho se nám naskýtá otázka, jaká bude perspektiva zlata v budoucnosti? Kdybychom se krátce odpoutali od předpovědí Komise pro zlata a nahlédli na různé doporučení subjektů obchodující se zlatem, zjistíme následující. Zlato bude mít vţdy svou cenu. Důleţité je vědět co od této komodity očekáváme. Jako investice je povaţována za jednu z nejméně rizikových, ale proti inflaci se moc nedoporučuje. Její výnosnost je i přes poslední roky minimální. Dokonce se při uzavírání obchodů na obchodníky apeluje s vidinou zhodnocení aţ po době 35 let. Opět jsou zde extrémy posledních let, kdy došlo k novým rekordním navýšením zlatého kovu. Je otázkou zda se jedná o býčí trh (bull market), či zda se

67


117

jedná uţ o medvědí trh (bear market). Kdo dokáţe rozpoznat rozdíl v těchto dvou trzích, můţe velice rychle zbohatnout. A s tím si i dovolit uloţení vyšších částek do zlaté komodity, neţ finanční a ekonomické teorie doporučují. Zde bych poukázal na tvrzení specialistů, kdy není z důvodu diverzifikace rizika dobré investovat více jak 10-15% ze svého celkového majetku.

5.4 Jaká je budoucí perspektiva zlata V této poslední části bychom si krátce poloţili otázku, jaká je budoucnost tohoto drahého kovu? Jsou zde indicie, které poukazují na fakt, ţe zlato i do budoucna bude komoditou, po které je dobré sáhnout. Jsou zde názory, ţe zlatý kov jako komodita, není tak rizikový, jako akcie, dluhopisy, pokladniční poukázky. S tímto bohuţel nemohu nesouhlasit. Znovu bych poukázal na dva trhy, býčí a medvědí trh. Tyto trhy označují, zda je cena zlata na trhu rostoucí (bull market- býčí trh), nebo cena klesající (bear market – medvědí trh). Nikdo neví, kde se nyní trh nachází. Jedná se o bublinu, která se neustále zvětšuje? Tím i roste cena zlata? Co kdyţ z nenadání praskne a zlato za hodinu klesne o 30-40%? Škody na majetku by byly nedozírné. Na druhou stranu pro zlato hovoří fakt, ţe je výborným uchovatelem hodnoty. Všechny akcie, obligace či jiné cenné papíry mohou být bezcenným kusem papíru. Zlato se takto zachovat nemůţe. Je to uchovatel hodnoty, po dobu více jak 9000 tisíc let. (Pokud budeme brát první nález zlata před 7000 let př. n. l).

118

ZÁVĚR Autor si vybral velice široké a náročné téma znějící ”Úloha zlata v ekonomických dějinách.” Ve své diplomové práci, která se skládá z pěti základních častí, logicky analyzuje zlatý kov, jeho vstup, vzestup a pád v ekonomických dějinách lidstva. Souhlasím s postojem Prof. Ing. Roberta Holmana, CSc., který se snaţí vysokoškolskou ekonomii přiblíţit co nejširšímu spektru lidí. Tento postoj se projevil i na zpracování diplomové práce, která byla pojata alternativním způsobem. Do práce záměrně nebyly vkládány desítky tabulek, nýbrţ se projevila snaha o prezentaci znalostí v mikroekonomické a makroekonomické části dnešní ekonomie. Tyto znalosti byly aplikovány především v souvislostech týkajících se hlavního tématu, úlohy zlata v ekonomických dějinách. Mnohokrát dochází k poukázání na různé klasické, neoklasické i keynesiáncké teorie, které mají různorodé chápání vlivu zlata při tvorbě dějin. V úvodu diplomové práce si autor poloţil několik cílů, které měly vyřešit základní otázky široké akademické veřejnosti. Cíle byly stanoveny následovně. Primárním cílem byla základní otázka, zdali hraje zlato stejnou roli jako v minulosti. Sekundárním cílem bylo určení budoucího trendu a poptávky po zlatém kovu. Na základě těchto otázek byly stanoveny následující tři hypotézy 1. Má zlato stejný vliv jako dříve, nebo je zlato přeţitek, jak tvrdí odpůrci metalistů. 2. Nebylo by efektivnější vyuţívat zlatý standard i v dnešní době a předcházet tím neefektivním expanzivním výdajům fiskální politiky státních aparátů, jak tvrdí metalisté. 3. Platí domněnka, ţe zlato je prevence před inflací, jak se v ekonomických teoriích uvádí s tím, ţe dokáţe uchránit před znehodnocením úspor i při dnešní měnové krizi. Z diplomové práce je zřejmé, ţe zlato ovlivňovalo mysl celé společnosti. Od pradávna bylo symbolem nenasytnosti a marnivosti. Tento ţlutý kov dovedl mnoho států k válečným konfliktům a smrti několika desítek milionů lidí. Vše začalo první zmínkou, kdy si Bůh zvolil zlato, aby jím ozdobil svoje svatině. Dlouhá historie poukazuje na Ţidy, kteří ho měli uctívat, Iasóna a jeho zlaté rouno, faraóny z Egypta, kteří vyuţívali zlatý kov k prezentaci své vznešenosti i v posmrtném ţivotě. Takto bychom mohli pokračovat dlouhou historií aţ do 119

dnešní doby. Zlato celou tu dobu hrálo dvě role. První role byla ozdobná a druhá ve vyuţití v peněţním oběhu. Výše zmíněné role se navzájem posilovaly a jedna doplňovala druhou. Zlato a jeho lesk celou tu dobu přinášelo moc, která se zvyšovala uváděním zlata do peněţního oběhu. První zlom v oslabení ţlutého kovu nastává objevem papírových peněz. Zde dochází k plné náhradě zlata papírovým platidlem. Postupem času se objevují nové úvěrové nástroje, dochází k rozvoji finančnictví a bankovnictví. Vše eskaluje v 17. století, kdy je největší rozmach obchodu a výroby. S tím narůstá i zvyšující se potřeba oběţiva. Lidé pochopili, ţe papírové peníze jsou příjemnější při obchodním styku. Nejsou těţké jako zlato. Uvědoměním si tohoto faktu zlato postupem času v obchodování upadá a není účinným nástrojem finančních transakcí. I náhodné objevení zlatého standardu na počátku 19. století poukáţe, ţe zlato bylo, je a bude důleţitou součástí celé společnosti. Jeho funkce se bude postupem času měnit. Uţ nebude kolovat z ruky do ruky, ale bude zůstávat v bankovních sejfech skryto před zraky lidí. Na základě těchto skutečností a poznatků, které byly během diplomové práce získány, vychází následující názor. Pokud bychom analyzovali vliv zlata na dnešní ekonomii, tak jiţ zlato nedokáţe řídit svět ekonomie a finanční trhy, tak silně, jako tomu bylo dříve. Je zcela jasné, ţe zlato svou hodnotu má, ale výnosnost je otázkou delší doby. Zde dochází k extrému posledních dvou let, kdy zlato prolomilo všechny dosavadní rekordy. I zde je nutné poukázat na sílu trhu, která se nedá ničím dlouhodobě řídit. Trh vţdy dobře rozpozná, ţe něco není v naprostém pořádku a ceny si stanoví sám. Sekundárním cíl se zabýval tím, jaký bude trend a poptávka po tomto drahém kovu. Zde nelze jednoznačně předpovědět. Na jedné straně stojí rekordní cena za unci zlata, na druhé straně lze oponovat ponaučením z historie. Kdyţ dojde k pádu Řecka (dle mého názoru otázka několika let), tak dojde k extrémnímu nárůstu ceny této komodity. Proto jsou i zde názory v prognóze velmi opatrné. Spíše se přiklání k postupnému růstu ceny a následně zvyšující se poptávky. Na základě těchto názorů se lze vyjádřit i k hypotézám, které z diplomové práce vzešly. Na první hypotézu, jiţ bylo částečně odpovězeno. Zlato má neustále vliv a do budoucna tomu nebude jinak, ale především najde své vyuţití při obchodování na finančních trzích, neţ ve formě platební metody. 120

Druhou hypotézou si autor stanovil poněkud oţehavé téma. Návrat zlatého standardu a jeho ovlivňování při neefektivních (expanzivních) výdajích fiskální politiky státu. K překvapení autora, zde došlo k veliké změně názoru. Zpočátku převládal názor, ţe návrat ke zlatému standardu by byl pozitivním řešením dnešních fiskálních krizí. Opak je pravdou! Náročnost zavedení zlatého standardu a implementace do ekonomie je téměř vyloučena. Poslední třetí hypotéza, která byla na počátku práce poloţena, byla domněnka, jestli by mohlo být zlato bráno jako dobrá prevence před inflací. Tato domněnka se opírá o moderní ekonomické teorie. Ty tvrdí, ţe by zlato mohlo být povaţováno i jako alternativní moţnost před znehodnocením úspor v době dnešních finančních krizí. Zde si byl autor vědom zapeklité a náročné otázky. Nelze jednoznačně říci, zda domněnka platí či ne. Dle názoru nelze zlato vyuţít, jako prevenci před inflací. Ve své práci se opírá o teoretické a praktické poznatky, které poukazují na nízkou výnosnost zlata v krátkém období. Je důleţité připočítat náklady a riziko uskladnění, které zlato s sebou nese. (Toto riziko nesou i akcie, cenné papíry a jiné finanční deriváty). Odpověď tedy není jednoznačná. Spíše se jedná o následující reprodukci. Proti inflaci zlato konkurovat (aţ na extrémní situace) nemůţe. Náklady na drţbu převyšují výnosy. Jako uchovatel hodnoty je zlato bráno jako ideální komodita. Dle názoru autora se nikdy v ţivotě nestane, ţe by si člověk za zlato nepořídil nic. Peníze, akcie a ostatní finanční deriváty se mohou změnit v kus bezcenného papíru. U zlata toto nikdy v historii nehrozilo, nehrozí a pravděpodobně ani hrozit nebude. Pokud bychom shrnuli všechny výsledky, lze konstatovat, ţe primární i sekundární cíl byl splněn. Z těch dvou splněných cílů lze vyvodit, ţe i přínos práce pro širokou akademickou obec přináší mnoho rozličných názorů vycházejících z teoretických a praktických poznatků, které jsou obsahem této práce. Poptávka po zlatu, jako komoditě do budoucna, nebude klesat. Dle názoru autora bude trend poptávky po zlatě stoupající. Je jenom otázka času, jaké informace trh obdrţí. Pokud budou na trzích vzrůstající nejistoty, jak autor poukazoval například pádem Řecka, poptávka po zlatě extrémně stoupne. Protoţe zlato je jediné, co vţdy udrţelo a do budoucna udrţí svou hodnotu. Krátké doporučení do budoucna? Asi je opravdu nejlepší diverzifikovat riziko a drţet se starého ţidovského přísloví, které zní 1/3 investic do akcií, 1/3 do nemovitostí a 1/3 do zlatého kovu.

121

Tabulka pro převod měrných jednotek

1 libra

453 gramů

1 míle

1609 metrů

1 trojská libra

373 gramů

1 trojská unce

31,10 gramů

1 unce

28,34 gramů

122

Seznam použitých zdrojů BIBLIOGRAFIE 1.

BERNSTEIN, Petr. L, Dějiny Zlata, Grada, 2004. ISBN 80-247-0455-2

2.

BOCKER, Hans. J. Svoboda jménem Zlato, Austria Gold Cz, 2009. ISBN 978-80254-4979-0

3.

FERKO, V. Zlatý diabol, ţltý boh, Obzor, Bratislava, 1989. ISBN 80-215-0035-2

4.

GIBBON, E. Úpadek a pád římské říše, Levné knihy KMa, Praha, 2005. ISBN 807309-189-5

5.

HOLMAN, R. Mikroekonomie středně pokročilý kurz, Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-737-5

6.

HOLMAN, R. Makroekonomie středně pokročilý kurz, Vyd. 2. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 978-80-7179-861-3

7.

REVENDA. Z, Peníze a zlato, Management press, 2010. ISBN 978-80-7261-214-7

8.

STRUŢ. J, STUDÝNKA. B, Zlato: příběh neobyčejného kovu, Grada, Praha 2005. ISBN 80-247-0902-3

Internetové zdroje http://www.cnb.cz http://www.ezlato.cz/ http://cs.wikipedia.org http://www.czechfreepress.cz http://www.web40571.clarahost.co.uk/

123

Seznam obrázků OBRÁZEK Č. 1: WELCOME STRANGER ............................................................................................................ 11 OBRÁZEK Č. 2: FORT KNOX Z ROKU 2003 ...................................................................................................... 18 OBRÁZEK Č. 3: TRIALS OF THE PYX ................................................................................................................ 46 OBRÁZEK Č. 4: ZLATÉ MINCE........................................................................................................................... 48 OBRÁZEK č. 5: DOBOVÝ NÁKRES MĚSTA SãO JORGE DA MINA.................................................................. 56

Seznam tabulek TABULKA Č. 1: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU VE VELKÉ BRITÁNII ............................ 96 TABULKA Č. 2: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU V DALŠÍCH ZEMÍCH ............................ 98 TABULKA Č. 3: POHYB ZLATÝCH REZERV USA............................................................................................ 100 TABULKA Č. 4: ORIENTAČNÍ HISTORIE ZLATÉHO STANDARDU USA ...................................................... 106 TABULKA Č. 5: ZÁSOBY ZLATA V CENTRÁLNÍCH BANKÁCH 1980, 1990, 2000-2008, v tunách................ 110

Seznam příloh Příloha č. I. Vývoj zlata za posledních 10 - 40 let

124

Příloha I.

Vývoj zlata za posledních 10 let




Zdroj: www.Igolder.com

Úloha zlata v ekonomických dějinách

Recommend Documents