Ukrajinská zima
Ukrajinská zima
Andrij Šuhaj Turista 2012
Vydal jsem se na cestu dospělosti (Bohudík vrátil jsem se) Už vím jak dětinské je chtít býti dospělým
I.
Cesta
(Z lidové slovesnosti.)
Išiel Michal Za ním ovce A tak vznikly Michalovce
9
ŘIDIČ: Kam iděš? STOPAŘ: Na Ukrajinu. ŘIDIČ: (Udiveně.) Na Ukrajinu? STOPAŘ: Jo. ŘIDIČ: A máš pušku?!
10
ŠOFÉR: Kam iděš? STOPAŘ: Na Michalovce. A zítra snad na Ukrajinu. ŠOFÉR: Máš platný pas? STOPAŘ: Mám. ŠOFÉR: Tak tam iděš dněs. Zoberem ťa do Užhorodu. STOPAŘ (Zatváří se vďečně, ať je to jakkoliv nepřirozené.) ŠOFÉR: (Vyzvídá.) Čo tam? STOPAŘ: Na čundr. ŠOFÉR: (Zvedne obočí. Podívá se pobaveným pohledem na stopaře. Reaguje až po chvíli, kdy zjistí, že jiná odpověď nepřijde.) „Ha. Haha. Ha ha ha ha. Počkaj, něchaj ma eště: ha, ha, ha. Haha! (Chvilka ticha.) ŠOFÉR: (Konečně přistoupí na to, že je to pravda.) Kdě spíš? »
STOPAŘ: Ve stanu. ŠOFÉR: (Tentokrát reaguje rovnou, se stejně udiveným výrazem.) Ha ha ha. Haha. Ha, ha, ha. A eště: ha, haha. Blázon, ty jsi blázon, blázon! Blázon, ty jsi blázon, blázon! (Poslední větu opakuje ještě asi pětkrát.) (Chvilka ticha.) ŠOFÉR: Tak dobre som sa už fakt dlho niepobavil! STOPAŘ: (S úsměvem.) Aspoň k něčemu je to dobrý…
Stopovat v noci je jako hrát na jevišti pro velký sál. Míří na vás spousta reflektorů a vy nevidíte do tváře nikomu z těch, kdo se baví pohledem na vás.
II.
Ukrajina
„Něstoj na doroze!“ Stál jsem uprostřed silnice a pozoroval jsem jedoucí vlak. Až poté, co jsem byl takto okřiknut, jsem zpozoroval, že to staré rozhrkané policejní auto, které předtím zajelo do průjezdu, mezitím zase vyjelo a jeho dvoučlenná posádka mě nyní pozoruje. „Pardon,“ omluvil jsem se. Chvíle ticha, chystám se odejít. „Pačemu ty fotografoval tu mašinu?“ Aha, viděli i to, jak jsem si fotil Volhu, ten nesmrtelný ruský koráb brázdící rozbouřené ukrajinské silnice… „Što Volha! U nás, v Češku, Volha nět.“ To asi nepochopí. „Volha nět?! Odkuda ty?“ diví se. „Češka…“ Nechytá se. „Čechia?“ Nic. „Čekoslovakia – Slovakia i Čechia. Já Čechia.“ S tímto udiveným výrazem už se spokojím. » 18
„Kam ty?“ vyzvídá jeden z policistů dál. „Za Mukačevo.“ „Pěšky?“ „Da, možno.“ „Něumerzneš?“ „Nět, mám vybavení,“ poklepu si rukou na tu těžkou krysu, co mi visí na zádech. „A kdě nocuješ?“ „Mám stan. Ehm, stan… no…“ naznačuju rukama. „Paladka?!“ pomáhá mi druhý policista. „Da, v paladke.“ „I něumerzneš?!“ Odcházím…
19
Krysa Je jí zima. Ke sněhu se lísá. Jejku – a je tuhá v půlhodině na kámen. Hele – tam jde druhá… Na co sakra čekáme?
20
ŘIDIČ: Kdě nocuješ? TURISTA: V paladke. ŘIDIČ: V paladke?! Umerzneš. TURISTA: Něumrznu. ŘIDIČ: Máš babu? (Rukama pustí volant a naznačí bujné poprsí pomyslné společnice.) TURISTA: Nět. ŘIDIČ: Tak to umrzneš.
21
Během asi půlhodinového rozhovoru s ožralým traktoristou. On na mě: „Sundaj čepici.“ Nevěděl jsem, jestli to myslí vážně. On znovu: „No tak sundej čepici!“ Myslel. Sundal jsem si čepici. „Ale notak, sundaj to!“ usmívá se a já se jen žertem zatahám za své dlouhé vlasy. „Što nět čepice?“ zavtipkuje ještě.
22
Pila. Dřevo praští jak mrzne a přesto voní. Noc je beznadějně bílá Luna žhne – vše je jenom o ní
24
III.
Karpaty
Když jsem se ráno v Koločavě probudil, bylo pod mrakem a zasněžené poloniny splývaly s šedým nebem. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Teprve v poledne jsem opouštěl bývalou četnickou stanici, dnešní až trochu moc stylovou nocležnu. Přednosta (hostinský) se mě ptá: „Na Usť-Čornou? Jsi si istý?“ Kývl jsem. „I znajaš dorogu?“ Opět jsem přikývl, že cestu znám. „Vlci, medvědi a trocha sněhu…“ popisuje situaci v průsmyku a rukou u prsou naznačuje, kolik že toho sněhu je. I s tím jsem byl srozuměn. „Šťastlivo!“ popřál mi na rozloučenou, podal mi ruku a já vyrazil vstříc ukrajinské zimě.
27
Ó jak jsou krásné poloniny Chybí jim jen druhá polovina Niny
29
TURISTA (Supí do kopce v krátkém rukávu.) DŘEVORUBCI: (Ustanou v práci.) Ně cholodno? TURISTA: (Nezastaví se; zadýchaně.) Nět. (Vydechne.) Vedro. (Symbolicky si přitom otře čelo.) DŘEVORUBCI: (Volají na odcházejícího turistu.) Moloděc!
30
Zamrzl inkoust, píšu tužkou. Začíná drobně sněžit. Brodím se po pás ve sněhu, někdy po prsa, jak ukazoval hostinský. Po chvíli se ohlížím zpátky, kde skončila vyšlapaná cesta, ale na to již není pomyšlení, brodím se příliš dlouho. Každý krok mě stojí o trochu víc úsilí než ten předchozí, děkuju za každej, kdy se neprobořím po prsa. Rychlost? Netroufám si odhadovat…
31
Krok Krok Další krok A zase Krok
Každý další bolí trochu víc Každý další se o trochu víc boří do závějí mojí duše
32
V momentě, kdy poslední sluneční paprsky opustily protější vrcholek, spatřil jsem v údolí před sebou jakési elektrické vedení. Jak rád jsem viděl to jakési elektrické vedení! Byl v tom logický pochod: to vedení musel vyrobit člověk a lidské výtvory, jak známo, nebývají daleko od lidí. A kde jsou lidi, tam je i cesta… A tak jsem po dvou dnech a jedné noci cesty ve sněhu, údolím nahoru, přes průsmyk a pak zase údolím dolů, dorazil do vesnice.
33
Elektřina drnčí ta si v zimě lebedí Jsou to stopy srnčí nebo medvědí?
34
VOJÁK: (Volá na turistu, čímž ho zastavuje.) Odkuda? TURISTA: Z Koločavy. VOJÁK: (Udiveně.) Sněgu němnogo? TURISTA: Mnogo. (Rukou u pasu naznačuje výšku sněhu.) VOJÁK: Mnogo? (Rukou ukazuje po prsa.) TURISTA: Da. VOJÁK: I ty odin? TURISTA: Da, sám. VOJÁK: Pačemu? TURISTA: Něbolo koho, štu zima. Z maringotky stojící za vojákem vyjde druhý voják. DRUHÝ VOJÁK: (Zpozoruje turistu; údivně.) Ó, odin? VOJÁK: (Kroutí hlavou a zatímco mluví, zalézá zpět do maringotky.) Da, odin. 35
Z tohohle jestli se neposeru… K snídani jsem měl bořč; to bylo ještě charašo. Ale když jsem si k obědu zakousl chleba s paštikou, zpozoroval mě u toho jeden místní hodný pán, vtáhl mě k sobě domů a dal mi k obědu vynikající domácí chleba s ještě lepším domácím máslem a nepopsatelným domácím špekem… No, uvidíme.
36
Poznámka
Veškeré textové materiály pochází z cestovního deníku sepsaného během poutě na Ukrajinu v únoru 2012. Fotografie jsou z téže výpravy. Slovenština i Ukrajinština byly stylisticky a foneticky upraveny tak, aby jim dokázal alespoň trochu porozumět i čtenář neznalý těchto jazyků a přitom aby zůstal zachován jejich ráz.
39
I. Cesta ................................................................... 7 II. Ukrajina .......................................................... 15 III. Karpaty ......................................................... 25 Poznámka ............................................................ 37
Vydalo nakladatelství Mae corp. jako svou 9. publikaci v nákladu 4 výtisků. Vydání první. www.maecorp.org
