UČEBNÍ TEXT Č. 11 DŮCHODOVÁ REFORMA V ČR A ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ OD ROKU 2010

UČEBNÍ TEXT Č. 11

DŮCHODOVÁ REFORMA V ČR A ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ OD ROKU 2010

1

ODBORNÝ GARANT: JUDr. Zdeněk Hájek AUTOR TEXTU: JUDr. Zdeněk Hájek

Učební text č. 11 v rámci projektu „Posilování sociálního dialogu – služby pro zaměstnance“, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím programu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

© ČESKOMORAVSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ www.cmkos.cz a ASOCIACE SAMOSTATNÝCH ODBORŮ www.asocr.cz Praha 2010

4

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 7 I. - ČÁST - DŮCHODOVÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE A POSTOJ ČMKOS ......... 9 1. Zahájení důchodové reformy ................................................................................................. 9 2. Zrušení zařazování zaměstnání do pracovních kategorií ................................................. 10 3. Zaměstnanecké penzijní připojištění .................................................................................. 12 4. Přijetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ................................................... 13 5. Další parametrické změny .................................................................................................... 14 6. Přetrvávající problémy důchodového systému .................................................................. 16 7. Bezděkova komise ................................................................................................................. 18 8. „Dohoda“ politických parlamentních stran ....................................................................... 20 9. Parametrické změny v letech 2006 až 2010 ......................................................................... 21 10. Závěry druhé Bezděkovy komise ....................................................................................... 24 11. Závěr ..................................................................................................................................... 26 II. - ČÁST ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ OD 1.1.2010 ................................... 27 1. Nezapočítávání doby studia pro důchod ............................................................................ 27 2. Výhodnější úprava pro manželky diplomatů ..................................................................... 28 3. Možnost volby mezi pojištěnou a vyloučenou dobou ....................................................... 28 4. Přihlédnutí k dlouhodobé péči o závislou osobu při výpočtu důchodu ......................... 28 5. Vznik nároku na řádný starobní důchod ............................................................................ 31 6. Důchodový věk pro nárok na řádný starobní důchod ....................................................... 34 7. Výše řádného starobního důchodu ...................................................................................... 37 8. Předčasný starobní důchod .................................................................................................. 40 9. Invalidní důchod ................................................................................................................... 42 10. Pozůstalostní důchody ........................................................................................................ 45 11. Změna v nezaopatřenosti dítěte a dopady na pozůstalostní důchody ........................... 47 12. Souběh nároků na důchody a na jejich výplatu ................................................................ 48 13. Informativní osobní list důchodového pojištění .............................................................. 48 14. Uplatnění žádosti o důchod ............................................................................................... 49 15. Rozhodnutí ČSSZ a opravné prostředky .......................................................................... 49 16. Náklady zasílání důchodu poštou od ledna 2010 hradí důchodce ............................... 49 17. Valorizace důchodů ............................................................................................................. 50 Příloha ......................................................................................................................................... 51

5

Poznámky:

6

ÚVOD V polovině července 2008 schválil Parlament ČR zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o  důchodovém pojištění, a  některé  další zákony. Touto novelou došlo s  účinností od  1.1.2010 k  dalšímu postupnému zvyšování důchodového věku až na  65 let, ke  zvýšení potřebné doby pojištění pro nárok na  starobní důchod z  25 na  35 roků, k  zavedení třístupňové invalidity, k  nezapočítávání pro důchod jako náhradní doby pojištění doby studia získaného po  31.12.2009, ke  zvýšení sankcí za  dřívější odchod do  starobního důchodu a  ke  zvýšení věkové hranice pro trvalý nárok na  vdovský a  vdovecký důchod. Tyto a  další změny dávkového důchodového systému jsou obsahem druhé části tohoto materiálu (právní úprava platná k  1.6.2010). Jeho prvá část je věnována důchodové reformě v  České republice a  postoji Českomoravské konfederace odborových svazů k  ní, vč. jejího stanoviska ke změnám přijatým od ledna 2010.

7

Poznámky:

8

I. ČÁST - DŮCHODOVÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE A POSTOJ ČMKOS 1. Zahájení důchodové reformy Důchodová reforma byla zahájena v roce 1989 v souvislosti s politickými a ekonomickými změnami v tehdejší České a Slovenské federativní republice. Od roku 1990 probíhá jako trvalý kontinuální proces a uskutečňuje se postupnými legislativními kroky. Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) od počátku důchodovou reformu podporuje, ale k mnohým jejím krokům uplatnila řadu zásadních připomínek a požadavků, z nichž mnohé byly akceptovány. Některé požadavky ČMKOS se však přes veškeré úsilí prosadit nepodařilo. ČMKOS na nich trvá a nadále je uplatňuje. Stejně jako je tomu u odborů i v ostatních státech Evropské unie a jinde ve světě, je posláním ČMKOS obhajoba hospodářských a sociálních zájmů členů odborových svazů a ostatních zaměstnanců. Mezi ně patří i přiměřené starobní důchody na základě dohodnuté míry solidarity poskytované ze základního systému důchodového pojištění s  přihlédnutím k  současnému stavu penzijního připojištění u nás, a odpovídající úroveň zabezpečení při invaliditě a dalších sociálních událostech. ČMKOS přitom prosazuje zejména: -  zachování průběžně financovaného základního systému a  zapojení dalších zdrojů do jeho financování, -  zajištění mezinárodně uznávaného standardu důchodové úrovně, -  zachování odpovídající míry mezigenerační solidarity při posilovaní vazby mezi zaplaceným pojistným a výší dávek, -  posílení rozvoje doplňkového systému penzijního připojištění se státním příspěvkem a -  umožnění fungování zaměstnaneckého penzijního připojištění v České republice. ČMKOS je také významným připomínkovým místem a  její experti jsou účastni celého legislativního procesu. Touto cestou se snaží nejen přispívat ke  kvalitě přijímaných právních úprav, ale poskytuje ochranu zaměstnancům před případnými restrikcemi, zejména v sociálních systémech. Důležitá je její úloha jako stálého člena RHSD ČR. Její experti aktivně pracují v  pracovních týmech tripartity a odborných týmech, vč. těch, které se zabývají důchodovou reformou. Touto a dalšími svými činnostmi přispívá ČMKOS k zachování sociálního smíru, který je základním předpokladem úspěšnosti i důchodové reformy. Diskuse o  důchodové reformě a  podobě českého důchodového systému za  účasti ČMKOS a dalších sociálních partnerů je determinována do značné míry aktuální politickou vůlí momentálně vládnoucí garnitury, jejíž někteří představitelé a  zástupci neprojevují v mnoha případech dostatek zájmu o nalezení shody se sociálními partnery na budoucí podobě důchodové reformy.

9

Jedním z  prvních kroků důchodové reformy bylo zrušení preferencí v  důchodovém systému (zrušení osobního důchodu a  zákonem č. 235/1992 Sb. zrušení zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do  pracovních kategorií) a  zavedení pojistného na  důchodové pojištění (zákon č. 589/1992 Sb., o  pojistném na  sociální zabezpečení a  příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Osobní důchod byl přiznáván ve vyšší výši, než by byl důchod vypočten podle obecné právní úpravy, zvlášť zasloužilým pracujícím v  oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a  bezpečnosti vlasti, v  oboru správy a  v  jiných úsecích veřejné činnosti, a pozůstalým po nich, a nahrazoval těmto „vybraným“ pracovníkům klasické důchody.

2. Zrušení zařazování zaměstnání do pracovních kategorií Zatímco nepřiznávání osobních důchodů ČMKOS podpořila, důrazně v  roce 1992 odmítla zrušení zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do  pracovních kategorií. Současně upozornila, že pracovní kategorie rozhodně nemohou být zrušeny bez adekvátní kompenzace ztráty vyšších důchodových nároků zaměstnancům, kteří pracují v obtížných pracovních podmínkách a v profesích, jejichž dlouhodobý výkon zanechává trvalé následky na zdraví. Rozdělení zaměstnání na základě společenského významu práce a zdravotní rizikovosti pracovního prostředí do pracovních kategorií bylo do československého důchodového systému převzato v  50. letech. Zpočátku se týkalo jen hornictví, hutnictví a  těžkého strojírenství, ale postupně se rozšiřovalo i na další obory činnosti a jako doba zaměstnání zařazeného do I. (II.) pracovní kategorie se hodnotila také služba vojáků z povolání, příslušníků Policie ČR, Vězeňské služby ČR a ostatních bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb zařazená do I. (II.) kategorie funkcí. K 1.1.1990 již byly uplatněny v rámci tehdejší federace požadavky na zařazení více než 4 milionů pracovníků z  různých resortů do  I. a  II. pracovní kategorie (to představovalo cca 75% celkového počtu zaměstnanců). Vláda proto v  roce 1990 stanovila moratorium na jejich rozšiřování a poté zařazování zaměstnání do pracovních kategorií zákonem č. 235/1992 sb. zrušila. Jejich zrušení bylo mj. zdůvodňováno tím, že preferované pracovní kategorie do základního důchodového systému nepatří, neboť nároky z něho by měly být odvozeny výhradně ze zaplacených příspěvků bez jakýchkoliv preferencí a na vyšší důchodové zabezpečení těchto osob zaměstnavatelé ani nikdo jiný vyšší příspěvky než na ostatní zaměstnance neplatí. Dále tím, že po roce 1989 již nejsou jen státní podniky a tento administrativně náročný systém zařazování zaměstnání do pracovních kategorií již nemůže být organizačně zabezpečován v rámci podřízenosti hospodářských subjektů. Kritizováno v této souvislosti také bylo, že stát místo přijímání opatření ke snižování rizikovosti tímto způsobem poskytoval z celospolečenských zdrojů kompenzace za očekávané újmy na zdraví. Nutnost řešit situaci zaměstnanců pracujících za  těchto obtížných pracovních podmínek s trvalými dopady na zdraví i po zrušení pracovních kategorií ČMKOS v následujících letech důchodové reformy opakovaně jednotlivým vládám připomínala, vč. závaz-

10

ku na umožnění zaměstnaneckého penzijního připojištění. Např. v rámci připomínkového řízení k  návrhu zákona č. 306/2008 Sb., který zakotvil s  účinností od  1.1.2010 zásadní restriktivní změny, ČMKOS navrhla a  při projednávání návrhu zákona v  Parlamentu ČR prostřednictvím poslanců a  senátorů některých politických parlamentních stran prosazovala přijetí takové právní úpravy, podle které by měl pojištěnec nárok na  starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění nejméně 30 let, a  vykonával nejméně po dobu 20 let práce zařazené podle jiných právních předpisů (§ 103 ZP, zákona č. 258/2000 Sb., o  ochraně veřejného zdraví a  vyhlášky č. 423/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do  kategorií z  hlediska bezpečnosti a  ochrany zdraví při práci) do  kategorie čtvrté, a  do  dosažení důchodového věku mu ode dne, od  něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše pět let. S  tím, že by se při výpočtu tohoto předčasného starobního důchodu jako doba pojištění započítávala také dopočtená doba, kterou je doba ode dne přiznání starobního důchodu do  dosažení důchodového věku, jako je tomu u  invalidních důchodů. ČMKOS přitom vycházela z toho, že by u těchto zaměstnanců, kteří nemohou ze zdravotních důvodů setrvat v zaměstnání až do dosažení důchodového věku a využili by proto dřívější odchod do  starobního důchodu podle návrhu vlády, došlo k  výraznému propadu jejich životní úrovně a  tím i  životní úrovně jejich rodiny. Proto by jim mělo být umožněno zvolit si předčasný starobní důchod, jehož výše nebude z tohoto důvodu krácena. Přitom upozornila na skutečnost, že jí navrhovanou úpravou by nedošlo k obnovení bývalých preferovaných pracovních kategorií v důchodovém pojištění, ale k uplatnění hledisek pro hodnocení pracovních rizik v  oblasti pracovněprávních vztahů a  bezpečnosti a  ochrany zdraví při práci, které byly do českého právního řádu začleněny na základě jeho harmonizace s právem Evropské unie. Vedle tohoto typu předčasného starobního důchodu určeného všem profesím, jejichž dlouhodobý výkon zanechává trvalé následky na zdraví, navrhla ČMKOS také zvláštní úpravu pro horníky s nárokem na starobní důchod v 55 letech při odpracování nejméně 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech nebo nejméně 10 let zaměstnání v uranových dolech nebo při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy. Výše procentní výměry tohoto důchodu měla činit vedle obecné právní úpravy za každý rok takového zaměstnání 2% výpočtového základu. Současně ČMKOS požadovala, aby obdobným způsobem byl řešen starobní důchod také u dalších profesí vykonávaných dlouhodobě ve zdraví obtížných pracovních podmínkách (hutníci, slévači, zaměstnanci při konečném zpracování radioaktivních surovin a další). Pokud jde o hornické profese, vyvíjel dlouhodobě snahu dořešit legislativně nově důchodový věk pro horníky hlubinných dolů také OS PHGN. Jednalo se o horníky dříve zařazené do I.AA pracovní kategorie, kteří do tohoto zaměstnání nastoupili za trvání institutu pracovních kategorií a po jejich zrušení v tomto zaměstnání dále pokračovali, a odpracovali ve vymezeném období srovnatelnou dobu (15, 10 let) jako ti, kterým vznikl nárok na  starobní důchod v  55 letech podle původních předpisů. Toto úsilí odborového svazu bylo završeno v roce 2009 vydáním nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993. ČMKOS také při různých jednáních k  důchodové reformě opakovaně upozorňovala na to, že problém spravedlivějšího důchodového zabezpečení těchto zaměstnanců by bylo

11

možné aspoň částečně řešit novelou zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, která by umožnila v návaznosti na zvýšení důchodového věku v základním důchodovém systému poskytovat dočasné starobní penze z  doplňkového důchodového systému. Tyto penze by byly financovány z prostředků, na jejichž tvorbě by se mnohem významnější měrou než dosud podíleli povinně zaměstnavatelé, zejména pak v odvětvích hornictví, hutnictví, strojírenství, stavebnictví a chemie, kde těžké pracovní podmínky zanechávají trvalé následky na zdraví a v některých profesích oproti obecné populaci zkracují i délku života těchto zaměstnanců.

3. Zaměstnanecké penzijní připojištění

Požadavek ČMKOS na  kompenzaci ztráty vyšších důchodových nároků zaměstnanců ve vybraných profesích, k níž došlo zrušením pracovních kategorií, byl akceptován slibem tehdejší vlády „národního porozumění“ umožnit zavést v České republice co nejdříve zaměstnanecké penzijní připojištění. V něm měli zaměstnavatelé mít možnost přispívat svým zaměstnancům v těchto profesích na jejich důchodové zabezpečení vyšším příspěvkem. Brzy se však ukázalo, že tyto sliby zřejmě sloužily pouze k tomu, aby vláda snížila odpor nejen odborů, ale i značné části veřejnosti, proti zrušení pracovních kategorií. Přitom již v roce 1993 byl připraven příslušný zákon (zákon o doplňkových důchodových systémech), ale na poslední chvíli bez jakéhokoliv vysvětlení vlády byl stažen a místo něho narychlo zpracován a schválen zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Tento zákon je založený na občanském a nikoliv kolektivním principu s  podstatně menším prostorem pro zapojení odborů a zaměstnavatelů. Přesto, že většina vlád měla tento úkol zakotven ve  svých programových prohlášeních, nepodařilo se systém zaměstnaneckého penzijního připojištění, který se ve všech vyspělých státech Evropy i v USA plně osvědčil, v České republice zavést. Zatím posledním pokusem bylo zpracování návrhu tohoto zákona za vlády Miloše Zemana v roce 2001. Tento návrh byl však poměrně těsně Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Následující vlády na prosazení zaměstnaneckého penzijního připojištění rezignovaly a jediný, kdo důsledně prosazoval a prosazuje i dnes jeho zavedení, je ČMKOS. Vláda se k  problematice zaměstnaneckého penzijního připojištění vrátila až v  roce 2004 v  souvislosti s  požadavkem Evropské unie (EU) transponovat do  českého právního řádu směrnice týkající se této problematiky. Česká republika však transponovala pouze ta ustanovení směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2003/41/ES ze dne 3.6.2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi, jejichž účelem bylo umožnit přeshraniční činnost institucím zaměstnaneckého penzijního připojištění z  jiných členských států prostřednictvím poskytování služeb na českém území, a umožnit tak podnikům usazeným na tomto území přispívat do penzijních plánů nabízených těmito institucemi. Tato částečná transpozice byla České republice Evropskou unií vytýkána, ale vláda České republiky zavedení zaměstnaneckého penzijního připojištění odmítala s tím, že k vytvoření systému, v němž by účast ve fondech byla vázána na zaměstnání a zaměstnavatele a dávky poskytovány v souvislosti s profesní činností, není v České republice dostatečná politická vůle. 12

Spory o harmonizaci výše uvedené směrnice vedly Evropskou komisi k podání žaloby na Českou republiku a Evropský soudní dvůr pak svým rozsudkem ze dne 14.1.2010 rozhodl, že Česká republika nesplnila všechny své povinnosti, které pro ni vyplývají z příslušného článku uvedené směrnice. Tento rozsudek by měl být podle názoru ČMKOS impulsem pro českou vládu vzešlou z  voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 2010, aby přehodnotila odmítavý postoj České republiky ke vzniku zaměstnaneckého penzijního připojištění. V této souvislosti ČMKOS také vyjádřila názor, že cíle sledované zavedením zaměstnaneckého penzijního připojištění v České republice lze také dosáhnout dokončením transformace penzijního připojištění se státním příspěvkem a doplněním zákona, který ho upravuje, v návaznosti na uvedenou směrnici, o podmínky, za kterých by transformované penzijní fondy provozovaly též zaměstnanecké penzijní plány.

4. Přijetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Jednotlivé kroky důchodové reformy uskutečňované po  roce 1989 byly v  roce 1995 završeny přijetím zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Tento nový důchodový zákon nabyl účinnosti dnem 1.1.1996 a  vystřídal zákon č. 100/1988 Sb., o  sociálním zabezpečení. Nový důchodový zákon patřil v  Evropě mezi moderní zákony, když do  konstrukce výpočtu důchodů zakotvil indexaci dosažených výdělků pojištěnce v  závislosti na  růstu průměrné mzdy v  národním hospodářství. Základem systému zůstalo i  nadále všeobecné, jednotné, průběžně financované důchodové pojištění garantované státem. K novému důchodovému zákonu uplatnila ČMKOS řadu zásadních připomínek, z nichž některé byly akceptovány. Například se jí podařilo prostřednictvím poslanců některých politických parlamentních stran při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně prosadit, aby pojištěnec byl uznán částečně invalidním již při poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% a plně invalidním již při poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66% (tehdejší vláda Václava Klause navrhovala, aby byl pojištěnec uznán částečně invalidním až při 50% poklesu této schopnosti, a plně invalidním až při 70 % poklesu této schopnosti), dále vyšší zápočet doby studia a doby nezaměstnanosti pro důchod a zakotvení do zákona minimální výše procentní výměry. I když na podporu svých požadavků vznesených při přípravě zákona o důchodovém pojištění ČMKOS zorganizovala pod heslem „Za lepší sociální zákony“ i mohutnou demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze a experti ČMKOS se zúčastnili jednání poslaneckých klubů politických parlamentních stran, na nichž se snažili poslance získat pro podporu požadavků ČMKOS, některé její další zásadní požadavky, jako například nezvyšovat důchodový věk, se nepodařilo prosadit.

13

5. Další parametrické změny Po přijetí zákona o důchodovém pojištění v roce 1995 následovaly v jednotlivých letech další změny důchodového systému. S účinností od 1.7.1998 se do doby pojištění pro stanovení procentní výměry důchodů započítává většina náhradních dob pojištění pouze v rozsahu 80 %. Výjimkou je doba služby v českých nebo československých ozbrojených silách (pokud nejde o vojáky z povolání), doba péče o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a doba osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o takovou částečně bezmocnou osobu starší 80 let, které se i nadále hodnotily a stejná úprava platí i dnes, v plném rozsahu, tj. 100%. Další změnou v  roce 1998 bylo ustanovení, že výplata starobního důchodu v  souběhu s příjmem z výdělečné činnosti vykonávané v pracovněprávním vztahu náleží jen byl-li sjednán na dobu určitou. V roce 1998 také byla zrušena možnost odejít do trvale sníženého předčasného starobního důchodu (§ 31) v závislosti na důchodovém věku o čtyři, resp. pět roků dříve (zachována zůstala jen možnost odejít do důchodu až o tři roky dříve). Od  1.7.2001 byly novelou zákona o  důchodovém pojištění zvýšeny sankce za  dřívější odchod do starobního důchodu. Redukce procentní výměry dočasně kráceného předčasného starobního důchodu (§ 30) se zvýšila za  každých i  započatých 90 kalendářních dnů od  jeho přiznání do  dovršení důchodového věku a  vzniku nároku na  starobní důchod z  1% na  1,3% výpočtového základu, a redukce procentní výměry trvale kráceného předčasného  starobního důchodu (§ 31) z 0,6% (resp. 0,3%) na 0,9% výpočtového základu. Významnou změnou přijatou také v tomto roce bylo zvýšení procentní výměry řádného starobního důchodu za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod bez jeho pobírání a bez pobírání plného invalidního důchodu z 1% na 1,5% výpočtového základu. V  roce 2002 také byla do  zákona o  důchodovém pojištění zakotvena v  návaznosti na  úpravu přijatou v  roce 1995 nová pravidla valorizace důchodů. Zákon v  § 67 stanoví, že budou-li splněny podmínky pro valorizaci důchodů, má vláda povinnost zvýšit je nejméně o 100 % růst úhrnu spotřebitelských cen a nejméně o 1/3 růstu reálné mzdy. Přesto, že by se důchodci měli také podílet na růstu bohatství společnosti, vlády v  posledních letech valorizovaly důchody většinou jen o povinné zákonem stanovené minimum a v roce 2009 nebyly důchody valorizovány vůbec. ČMKOS toto kritizovala a několikrát vyzvala vládu, aby využila možnosti dané jí zákonem a zvýšila důchody nad povinné minimum, např. o 2/3 růstu reálné mzdy. K tomu ovšem chyběla politická vůle. V roce 2003 byla v reakci na sociální, ekonomický a demografický vývoj přijata s účinností od 1.1.2004 další reformní opatření. Mezi ně patřily další parametrické změny důchodového pojištění, které byly součástí reformy veřejných financí. Mj. bylo v návaznosti na postupné zvyšování důchodového věku, které zakotvil již zákon v roce 1995, přistoupeno k pokračování jeho 14

zvyšování s cílem dosáhnout pro muže a bezdětné ženy důchodový věk 63 let a pro ostatní ženy podle počtu vychovaných dětí důchodový věk 59 až 62 let. Svůj podíl na tom, že zůstal v roce 2004 zachován aspoň nižší důchodový věk pro ženy, které vychovaly jedno nebo více dětí, měla mj. také ČMKOS. Ta argumentovala tím, že není pravda, že nižší důchodový věk žen je pro ně nevýhodou, protože tak získají kratší dobu pojištění, neboť mohou při nižším důchodovém věku dříve pracovat tzv. „na procenta“ a zvyšovat si tak procentní výměru důchodu za každých 90 kalendářních dnů o 1,5% výpočtového základu nebo dříve pracovat za podmínek daných zákonem pro souběh příjmu z výdělečné činnosti a výplaty starobního důchodu. To je pro ženy, které z důvodu péče o děti často přerušují svou pracovní kariéru nebo pracují na zkrácený pracovní úvazek a mají proto nižší příjem a tedy také nižší důchody, podstatně výhodnější. Další změnou přijatou v roce 2003 bylo omezení zápočtu doby studia pro důchod a zrušení předčasného starobního důchodu, na který vznikal nárok tomu, kdo byl nepřetržitě veden po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a do důchodového věku mu zbývaly nejvýše 2 roky. ČMKOS se podařilo prosadit, aby dočasně krácený předčasný starobní důchod zůstal ještě po určitou dobu (do 31.12.2006) zachován aspoň pro poživatele částečného invalidního důchodu a pro dřívější poživatele plného invalidního důchodu, kteří po dobu aspoň pěti let pobírali nepřetržitě plný invalidní důchod, přestali být plně invalidní a k datu jeho odnětí jim do důchodového věku zbývalo nejvýše pět roků. Dočasně krácený starobní důchod byl oproti trvale krácenému předčasnému starobnímu důchodu výhodnější v tom, že zákon u něho nevylučoval při pozdějším vzniku nároku na řádný starobní důchod přiznání tohoto řádného starobního důchodu. Pokud jde o  omezení zápočtu doby studia pro důchod, podařilo se ČMKOS prosadit, aby se aspoň doba studia získaná před 1.1.1996 po skončení povinné školní docházky do 18. roku věku pro výši důchodu hodnotila i nadále plně, tj. 100%. Od  1.1.2004 bylo také zrušeno ustanovení zákona, že výplata starobního důchodu při  výdělečné činnosti náleží po  vzniku nároku na  starobní důchod v  období 24 měsíců jen v  měsících, v nichž příjem nepřesáhl dvojnásobek životního minima, a byla stanovena nová podmínka pro souběh příjmu z výdělečné činnosti s výplatou starobního důchodu – mít uzavřen pracovněprávní vztah na  dobu určitou, nejvýše však na  dobu 1 roku (tato omezující podmínka diskriminující důchodce jako zaměstnance byla zrušena až zákonem č. 306/2008 Sb. od 1.1.2010).

15

6. Přetrvávající problémy důchodového systému I  přes prodloužení důchodového věku a  přijetí dalších změn, které měly snížit výdaje na  výplatu důchodů (např. zpřísnění podmínek pro nárok na  předčasný starobní důchod) bylo v oficiálních materiálech MPSV k důchodové reformě, k nimž se ČMKOS také vyjadřovala z  hlediska svých požadavků na  důchodovou reformu, opakovaně konstatováno, že základní důchodový systém má řadu nedostatků a vzhledem ke stále se zhoršujícímu demografickému vývoji je třeba ho významně reformovat s cílem zajistit jeho finanční dlouhodobou udržitelnost. V této souvislosti se začalo uvažovat nejen o dalších parametrických změnách, ale i o systémové změně. Základní důchodový systém v České republice funguje na principu průběžného financování, kdy ekonomicky činné osoby odvádí ze svých příjmů pojistné, které slouží k financování důchodů existujících důchodců. Finanční rovnováha je ohrožena zejména nepříznivým demografickým vývojem, kdy klesá počet plátců pojistného a roste počet příjemců dávek. Prodlužující se střední délka života, která je způsobena především poklesem úmrtnosti ve vyšších věkových skupinách, vede k růstu průměrné doby pobírání důchodu a tím i k růstu nákladů na jednoho důchodce a celkových nákladů na důchody. Podle tehdejších odhadů MPSV by se měl poměr důchodců a plátců pojistného zvýšit v roce 2030 na více než 81% a v roce 2055 na 106%. S tím, že pokud by nedošlo k zásadním úpravám systému, vzrostly by po roce 2055 výdaje na důchody na téměř 19 % HDP a více než 55 % výdajů na důchody by nebylo kryto příjmy z pojistného. Podle posledních údajů by se měl počet osob starších 65 let zvýšit do roku 2020 o cca 610 tisíc. Mezi další problémy českého důchodového systému patří nivelizace důchodů (základní výměra, která je pro všechny druhy důchodů a důchodce stejná a nezávisí na odpracované době ani na dosaženém výdělku, byla v roce 1995 v době přijetí nového důchodového zákona stanovena ve výši 680 Kč, ale dnes již činí 2.170 Kč, zatímco minimální výše procentní výměry, jejíž výše je naopak závislá na odpracované, resp. pojištěné době, a dosaženém výdělku, je stanovena zákonem pouze ve výši 770 Kč). Kritizovány jsou také nízký reálný věk odchodu do  důchodu (summit v  Barceloně v roce 2002 uložil zvýšit reálný věk odchodu do důchodu do roku 2010 o 5 let, tj. z cca 60 let na 65 let), nízká ekonomická aktivita starších osob, značný rozsah náhradních dob pojištění (cca 30% celkové doby pojištění), nízké platby pojistného OSVČ a absence vícezdrojového financování, zejména nestarobních důchodů (z 28 % pojistného jde přibližně 20 % na starobní důchody a 8 % na nestarobní důchody). Podle „Hlavních cílů důchodové reformy“ vlády Vladimíra Špidly v roce 2004 je třeba chránit schopnost důchodového systému plnit sociální cíle, poskytovat jistý a  přiměřený příjem pro důchodce a osoby na nich závislé a v návaznosti na systémy zdravotní dlouhodobé péče zajistit slušné životní podmínky všem starším občanům a finanční udržitelnost důchodových systémů, aby budoucí dopad stárnutí populace neohrozil dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, a v neposlední řadě také zvýšit spořivost občanů novými motivačními nástroji nebo rozšířením nabídky produktů.

16

Pokud jde o  ufinancovatelnost důchodového systému, ČMKOS vždy upozorňovala, že ta nesmí být cílem důchodové reformy, ale nástrojem k  zajištění přiměřených důchodů na  základě dohodnuté míry solidarity. K  čemu by byl dlouhodobě finančně stabilizovaný systém, kdyby plodil chudé důchodce odkázané na  jiné sociální systémy a  nechránil by před chudobou ve stáří? ČMKOS také kritizovala v některých obdobích důchodové reformy nedostatečnou informovanost občanů o prováděných změnách, které se jich přitom bezprostředně dotýkají. Upozorňovala, že zajištění informovanosti veřejnosti je důležité nejen proto, aby občané měli důvěru v  důchodovou reformu a podporovali ji, ale také proto, aby se podle předpokládaného směřování důchodového systému například pokud jde o náhradový poměr v době, až budou odcházet do starobního důchodu, na zajištění svého celkového zabezpečení ve stáří v předstihu připravili (změnili své ekonomické chování např. zvýšením své účasti v penzijním připojištění, aby získali vyšší doplňkový příjem). ČMKOS také opakovaně poukazovala na  nutnost hledání a  nalezení celospolečenského konsensu o  podobě důchodové reformy za  účasti sociálních partnerů. K  tomu využívala také Radu hospodářské a  sociální dohody ČR. Z  iniciativy ČMKOS byly na  její jednání zařazovány k  projednání nebo k  informaci zprávy o  stavu prací na  důchodové reformě a chystaných jejích konkrétních krocích. K hledání konsensu však u vlády a u některých parlamentních stran zvláště v  některých obdobích chyběla politická vůle. Typickým příkladem může být zákon č. 306/2008 Sb., kterým byly od  ledna 2010 zavedeny převážně restriktivní parametrické změny. Ten byl přijat v Poslanecké sněmovně bez politického konsensu jen těsnou většinou tehdejších koaličních poslanců a obdobně tomu bylo i v Senátu. V roce 2004 se na svém zasedání Rada hospodářské a sociální dohody ČR shodla, že by co nejdříve mělo „padnout základní politické rozhodnutí o směřování důchodové reformy“ a  že „předpokladem a  podmínkou úspěšného provedení důchodové reformy by měla být účast sociálních partnerů v tomto procesu“.

17

7. Bezděkova komise K  politické dohodě nakonec ještě v  roce 2004 došlo. Nebyla o  směřování důchodové reformy ani o systémové změně ani o konkrétních parametrických změnách, ale o vytvoření Týmu expertů (tzv. Bezděkova komise podle svého koordinátora Ing.  Vladimíra Bezděka). V ní měly zástupce všechny politické parlamentní strany v  roce 2004 zastoupené v  Poslanecké sněmovně. Tím se vedle ČSSD, KDU-ČSL a  Unie svobody jako koaličních parlamentních politických stran do přípravy důchodové reformy zapojily i tehdejší opoziční parlamentní politické strany ODS a KSČM. V  rámci práce Bezděkovy komise byly na  přelomu let 2004 a  2005 provedeny analýzy současného základního důchodového systému a  jeho možných systémových změn podle představ jednotlivých politických stran. Bezděkova komise pak posuzovala tyto varianty: a) ČSSD - Přechod na NDC systém (příspěvkově definovaný) kombinovaný s parametrickými změnami současného průběžně financovaného systému (PAYG) a dávkově definovaného systému (DB) Výše starobního důchodu v  NDC systému měla být závislá na  výši pojistného zaplaceného pojištěncem v době jeho ekonomické aktivity a na průměrném věku dožití v době jeho odchodu do  starobního důchodu. Součástí systému měl být minimální státem garantovaný důchod. V  rámci NDC systému ČSSD kalkulovala se zvýšením důchodového věku na  65 let pro muže i ženy bez ohledu na počet vychovaných dětí, ale současně s tím, že odchod do starobního důchodu bude pojištěnci umožněn již v 62 letech za podmínky, že na individuálním účtu pro vyměření důchodu bude mít v tu dobu dostatečný zůstatek. Náhradový poměr (průměrný starobní důchod k průměrné hrubé mzdě) měl být podle ČSSD zajištěn ve výši aspoň 45%. Pojistné na důchodové pojištění mělo zůstat 28%, z toho 21% na starobní důchody a 7% na nestarobní důchody (výdaje na ně měly být sníženy parametrickými změnami invalidních a pozůstalostních důchodů). b) KDU-ČSL - Dobrovolné částečné vyvázání se z  veřejného důchodového systému (opt-out) s provedením parametrických změn základního důchodového systému Pojištěnec, který by opt-out využil a  částečně by se vyvázal ze státního důchodového systému, měl mít podle KDU-ČSL možnost část pojistného na  důchodové pojištění využít pro své důchodové kapitálové spoření v  soukromých fondech. Jeho starobní důchod ze základního důchodového systému by mu byl úměrně snížen. Podle představ KDU-ČSL mělo pojistné odváděné do základního důchodového systému činit 20 % a do soukromé sféry 8 %. Náhradový poměr u pojištěnců, kteří by se nevyvázali ze státního důchodového systému, by neměl poklesnout pod 40%. Tato varianta počítala s  postupným zvýšením důchodového věku pro bezdětné ženy a  muže na  65 let. Ženy, které vychovaly děti, měly mít zachován i nadále nižší důchodový věk. c) KSČM – zachovat stávající důchodový systém a  pokračovat v  důchodové reformě provedením některých jeho parametrických změn. Kapitálové spoření se mělo nadále uplatňovat pouze v  doplňkových důchodových systémech, jakým je penzijní připojištění se státním příspěvkem (nezavádět opt-out) 18

Pokud jde o parametrické změny, připouštěla KSČM v případě dalšího nepříznivého demografického vývoje postupné zvýšení důchodového věku na 65 let. Doporučovala zdaňování celého vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných (100%), neboť jde o analogii s hrubou mzdou zaměstnanců. Nesouhlasila se stanovením stropu pro placení pojistného z důvodu, že by byl narušen princip solidarity a vedlo by to ke snížení příjmů do důchodového systému. d) ODS - zavedení rovného důchodu pro všechny Pro všechny zavést stejný důchod ve výši 20% až 30% průměrné mzdy (při tehdejší průměrné mzdě 17.000 Kč tedy ve výši 3.400 Kč až 5.100 Kč. Spodní hranice 20% by byla o 900 Kč nižší, než tehdejší životní minimum jednotlivce 4.300 Kč). Současně mělo být sníženo financování starobních důchodů ve státním systému z 20% na 10% a vytvořen tak prostor pro soukromé pojištění. Mělo být ponecháno na pojištěncích, zda a jak „ušetřené“ pojistné využijí k  zabezpečení na stáří. V postupně dobíhajícím současném důchodovém systému měly být provedeny některé parametrické změny. Důchodový věk měl být 65 let pro muže i ženy bez ohledu na počet vychovaných dětí a bude-li to potřeba měl být zvýšen až na 67 let. e) US-DEU - přechod na tzv. kombinovaný systém Mělo jít o  kombinaci parametrických změn státního systému (PAYG) a  dobrovolného částečného vyvázání se ze státního systému (OPT-OUT) v  rozsahu 2 až 3 procentních bodů. Podmínkou vyvázání se bylo doplnění z  vlastních peněz částky určené na  soukromé spoření o  dvojnásobek vyvázané částky (tj. při vyvázání se v  uvedeném rozsahu, doplnění svého individuálního spoření v soukromých fondech o 4 až 6 procentních bodů). Důchodový věk měl být také 65 let pro muže a pro všechny ženy nebo v případě potřeby i vyšší. Náhradový poměr ve  státním systému měl být zajištěn cca na  úrovni 40% s  postupným snižováním změnou indexace hrubé mzdy dosažené v  rozhodném období pojištěncem na  cca 30% (41% k čisté mzdě) v roce 2030. f) Základní varianta Vedle těchto modelů rozpracovala Bezděkova komise také tzv. základní variantu dalšího vývoje státního důchodového systému bez provedení parametrických změn. Tehdejší propočty této varianty ukázaly, že bez parametrických změn (důchodový věk, který se postupně až do roku 2012 podle tehdy platné právní úpravy zvyšoval, by se po roce 2012 již nezvyšoval a pro bezdětné ženy a muže by činil 63 let, rovněž procentní sazba pojistného na důchodové pojištění by zůstala ve výši 28%) by byl základní důchodový systém až do roku 2030, minimálně do roku 2022, ufinancovatelný. Pokud by však nedošlo k parametrickým změnám nebo k systémové změně ani v budoucnu, začal by se důchodový systém po roce 2030 dostávat do výrazného deficitu. Ten by měl kulminovat kolem roku 2060. Pro ČMKOS, která posuzuje všechny připravované změny nejen z hlediska nezbytnosti je provést v zájmu zajištění finanční stability systému, ale v neposlední řadě také podle jejich dopadů na zaměstnance a další občany z hlediska zajištění jim přiměřených dávek, přicházely, pokud jde o její podporu konkrétní variantě, v úvahu dvě varianty. První bylo zachování sou19

časného systému s provedením některých parametrických změn (KSČM), druhou přechod na NDC systém (ČSSD). V souvislosti s touto variantou však ČMKOS upozorňovala, že existují rizika přechodu na příspěvkově definovaný systém vzhledem k jiným podmínkám v České republice a ve Švédsku. Tam byl NDC systém sice úspěšně zaveden, ale mezi příjmy jednotlivých skupin obyvatel ve Švédsku nejsou takové rozdíly jako v České republice, v níž přes 70% osob má nižší, než průměrný příjem. Úlohou základního důchodového systému je především ochrana před chudobou ve stáří a zajištění přiměřených příjmů osobám s nízkými a středními příjmy. Tuto úlohu by NDC systém, zejména pokud jde o osoby s nízkým příjmem, plnil se svojí maximální ekvivalencí a minimální solidaritou jen velice obtížně. Pokud jde o varianty zbývajících tří stran - KDU-ČSL, US-DEU a ODS – ty představovaly výrazné oslabení státního důchodového systému ve prospěch posílení soukromého sektoru a kapitálového důchodového spoření (opt-outu) se všemi riziky z toho vyplývajícími pro pojištěnce z hlediska jistoty jejich zabezpečení ve stáří, a pro ČMKOS byly proto nepřijatelné. Jedním ze závěrů Bezděkovy komise také bylo, že nelze dosáhnout všeobecně akceptovatelného návrhu ideální podoby důchodového systému bez politického rozhodnutí o budoucí podobě důchodové reformy. Proto od Bezděkovy komise vzešel návrh na uzavření Dohody politických stran o dalším pokračování důchodové reformy.

8. „Dohoda“ politických parlamentních stran V  dohodě politických stran zastoupených v  Poslanecké sněmovně o  dalším pokračování důchodové reformy, která měla být podepsána v  září 2005, ale nakonec podepsána nebyla, se znovu konstatovala dlouhodobá neudržitelnost současného důchodového systému. Dále obsahovala společné teze o dalších krocích důchodové reformy: a) Klíčovou roli mělo v zajištění důchodových příjmů občanů hrát i nadále solidární průběžné státem zajištěné základní důchodové pojištění. b) Bude pokračovat postupné zvyšování zákonem stanoveného věku pro nárok na starobní důchod, a to až do dosažení věku 65 let (v souvislosti s touto změnou se měla postupně výrazně zvýšit také věková hranice pro nárok na  starobní důchod pojištěnců, kteří nezískali potřebnou dobu pojištění aspoň 25 roků, ale získali aspoň 15 roků doby pojištění. A zvýšit se podle „Dohody“ také měla věková hranice pro trvalý nárok na vdovský a vdovecký důchod. Tyto restriktivní změny, vč. postupného zvyšování důchodového věku až na 65 let, se později podařilo vládě Mirka Topolánka prosadit do novely zákona o důchodovém pojištění (od ledna 2010). c) Bude vytvořena Rezerva pro důchodovou reformu z přebytků pojistného na důchodové pojištění a z části zdrojů z  privatizace, oddělená od státního rozpočtu. d) V zájmu zachování, popřípadě zvýšení celkového náhradového poměru bude podpořen další rozvoj doplňkových důchodových systémů formou zvýšení daňové podpory příspěvků zaměstnanců i zaměstnavatelů, popřípadě zvýšením a úpravou státního příspěvku. 20

Politické strany sice toto deklarovaly, ale jejich představy o mezipříjmové solidaritě byly zcela rozdílné. ČSSD s NDC systémem byla pro tzv. minimální solidaritu (ta by se projevovala zejména v  minimálním státem garantovaném důchodu a  zápočtu náhradních dob pro důchod). KSČM byla v zásadě pro zachování stávající, tedy širší solidarity. Rovný důchod ODS byl sice označován za  absolutní solidaritu, ovšem ve  vztahu k  principu zásluhovosti (nízký rovný důchod bez ohledu na to, kolik let občan odpracoval a jaký měl výdělek a kolik odvedl na pojistném) působil v negativním slova smyslu. Pokud jde o KDU-ČSL a US-DEU, znamenal jejich opt-out oslabení státního systému a jeho solidarity. ČMKOS podpořila vytvoření rezervy pro důchodovou reformu i další rozvoj doplňkového důchodového systému, ale odmítla další zvyšování důchodového věku a zvýšení věkové hranice pro trvalý nárok na vdovský a vdovecký důchod. V souvislosti s podporou dalšího rozvoje penzijního připojištění se státním příspěvkem jako důležitého doplňku základního důchodového systému ČMKOS zopakovala svůj požadavek, aby bylo v  České republice umožněno zaměstnanecké penzijní připojištění. Vzhledem k zásadním rozdílům jednotlivých politických parlamentních stran na solidaritu v základním důchodovém systému a k dalším odlišným názorům na podobu důchodové reformy nevedla tato „Dohoda“ k žádné skutečné shodě a nenásledoval proto po ní žádný politický konsensus, jenž by uspíšil důchodovou reformu.

9. Parametrické změny v letech 2006 až 2010 Také v následujících letech došlo k řadě zásadních změn v dávkovém systému důchodového pojištění. V roce 2006 to bylo zrušení omezení souběhu částečného invalidního důchodu s výdělkem a příjem z výdělečné činnosti tak již nemá na výši a na výplatu částečného invalidního důchodu (od 1.1.2010 invalidního důchodu pro invaliditu prvého nebo pro invaliditu druhého stupně) žádný vliv. Tato změna je dodnes tématem sporů mezi experty na důchodovou problematiku. S účinností od 1.7.2007 byla zrušena na základě nálezu Ústavního soudu ustanovení zákona o důchodovém pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, které upravovaly hodnocení doby péče muže o dítě jako náhradní doby důchodového pojištění rozdílně oproti hodnocení doby péče ženy o dítě. Zatímco ženy prokazovaly dobu péče o dítě až při žádosti o důchod svým čestným prohlášením, muži (jim umožnil započítávat pro důchod dobu péče o dítě až zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 1.1.1996) museli podat ve stanovené lhůtě přihlášku k účasti na důchodovém pojištění a ještě návrh na vydání rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení o době a rozsahu péče o dítě. Dnes se prokazuje doba péče o dítě u  mužů i žen stejným způsobem, a to čestným prohlášením podávaným spolu se žádostí o důchod.

21

V lednu 2007 bylo přijato Programové prohlášení koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, které obsahovalo záměr provést důchodovou reformu ve třech etapách. I. etapa důchodové reformy (tedy ne důchodové reformy, která začala v České republice v 90. letech minulého století, ale vlády Mirka Topolánka) byla završena v létě 2008 přijetím zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon, který nabyl účinnosti dnem 1.1.2010 obsahuje převážně restriktivní parametrické změny (podrobně se jimi zabýváme ve II. části nazvané „Změny v důchodovém pojištění od 1.1.2010“) ČMKOS v  připomínkovém řízení návrh tohoto zákona odmítla a  vyzvala vládu, aby ho neprojednávala a  nepostupovala Poslanecké sněmovně. Rovněž zorganizovala proti jeho přijetí celorepublikovou výstražnou stávku. Zákon však byl, jak již bylo zmíněno na jiném místě, přesto nakonec těsnou většinou koaličních poslanců přijat. Obecná část stanoviska ČMKOS k návrhu tohoto zákona, který byl zveřejněn ve Sbírce zákonů jako zákon č. 306/2008 Sb., je přílohou tohoto materiálu. Pokud jde o další etapy důchodové reformy obsažené v programovém prohlášení vlády z roku 2007, měla za I. etapou následovat v roce 2009 II. etapa důchodové reformy zaměřená na „vytvoření rezervního důchodového fondu a zřízení samostatné kapitoly státního rozpočtu pro financování důchodového pojištění“ a pokud jde o oblast dobrovolných doplňkových důchodů "oddělení majetku akcionářů a klientů v systému dobrovolného důchodového připojištění, včetně možnosti poskytovat různě zaměřené penzijní plány včetně garantovaných", a v roce 2010 III. etapa důchodové reformy, v jejímž rámci měl být v České republice zaveden opt-out. První cíl II. etapy důchodové reformy vlády Mirka Topolánka byl realizován zákonem č. 26/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb. , o  zápočtových pravidlech, když byl vytvořen „Zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu“. Jde o účet, na který se převádějí přebytky v každém roce, v němž příjmy převýší výdaje. Úprava také zahrnuje povolení finančního investování těchto prostředků. O použití prostředků na účtě rozhoduje pouze PSPČR svým usnesením na návrh vlády. Vytvoření tohoto účtu ČMKOS podpořila, neboť jde o jeden z jejích dlouhodobých požadavků na podobu důchodové reformy. Přijetím tohoto zákona byl také splněn jeden z bodů nepodepsané Dohody politických stran z roku 2005. Druhý cíl této etapy důchodové reformy měl být realizován namísto reformy penzijního připojištění se státním příspěvkem přijetím zákona o  penzijním spoření. Podle předloženého návrhu zákona mělo dojít k  vytvoření penzijního spoření jako nového finančního produktu vedle stávajícího systému penzijního připojištění se státním příspěvkem, který by měl v dlouhodobém horizontu stávající systém penzijního připojištění se státním příspěvkem nahradit. Systém penzijního připojištění se státním příspěvkem by sice měl po zavedení penzijního spoření pokračovat za  stávajících podmínek, ale mělo dojít k  jeho uzavření v  tom smyslu, že noví účastníci by již nemohli do  systému penzijního připojištění se státním příspěvkem vstupovat a  stávajícím účastníkům penzijního připojištění se stát22

ním příspěvkem by byl umožněn dobrovolný přechod do  penzijního spoření. Návrh zákona o penzijním spoření vláda schválila v dubnu 2009 a začátkem května jej předložila Poslanecké sněmovně, ale ta jej již před volbami do Poslanecké sněmovny nestihla projednat. Zavedení této formy penzijního spoření a postupnou likvidaci stávajícího stabilizovaného systému penzijního spoření se státním příspěvkem ČMKOS důrazně odmítla. Připomněla, že vláda proklamovala zavedení změn ve stávajícím  penzijním připojištění se státním příspěvkem, které měly umožnit, aby více plnilo svůj hlavní účel poskytovat ve stáří odpovídající doplňkové penze k  důchodu ze základního systému, ale místo toho přišla s  návrhem na vytvoření nového systému penzijního spoření a uzavření stávajícího penzijního připojištění se státním příspěvkem. ČMKOS označila za absurdní, že s tímto návrhem přichází vláda, která stávající systém penzijního spoření se státním příspěvkem, který navrhuje zrušit, hodnotila v posledních letech jako stabilizovaný. Podle ČMKOS je nezbytné posílit v penzijním připojištění se státním příspěvkem bezpečnost systému reálným oddělením majetku akcionářů od majetku účastníků penzijního připojištění, umožnit penzijním fondům nabízet různě zaměřené penzijní plány, zvýšit motivaci k účasti na penzijním připojištění zejména mladších pojištěnců, motivaci účastníků k placení vyšších příspěvků a k omezení čerpání jednorázového vyrovnání a motivaci k podpoře čerpání doživotních penzí (anuit) z penzijního připojištění. Pokud jde o III. etapu důchodové reformy, ČMKOS zavedení opt-outu odmítá a považuje ho za  první krok privatizace základního důchodového systému. Spoření do  soukromých penzijních fondů oslabuje financování základního důchodového systému a vede zákonitě k dalším restriktivním parametrickým změnám v  I. pilíři a nízkým valorizacím vyplácených důchodů. Úspory účastníků v soukromých penzijních fondech nejsou garantovány státem a charakteristickým znakem opt-outu je nepředvídatelnost dávek v souvislosti s investičním rizikem (nemůže být garantováno, jak vysokou dávku účastník v podobě starobní penze při odchodu do důchodu dostane a že ji vůbec dostane). Navíc účastníci, kteří vyvedou část pojistného ze státního systému do soukromých fondů, dostanou ze státního systému také úměrně tomu snížený důchod. Soukromé penzijní fondy mají také vysoké administrativní náklady (až čtvrtinu vybraného pojistného), které nesou především účastníci spoření. Opt-outem hrozí rovněž inflační znehodnocení úspor, které jsou v penzijních privátních fondech uloženy dlouhodobě až do odchodu do důchodu (na rozdíl od státního průběžně financovaného důchodového systému).

23

10. Závěry druhé Bezděkovy komise V lednu 2010 byl založen ministry financí a práce a sociálních věcí poradní expertní sbor (PES) s cílem aktualizovat projekci státního důchodového systému (I. pilíře) a doporučit změny v důchodovém systému, které by jej učinily odolnějším vůči různým rizikům. Vedením tohoto týmu byl opět pověřen Ing. V. Bezděk. Dne 9.6.2010 byla veřejnosti prezentována Závěrečná zpráva shrnující práci a výsledky činnosti této druhé Bezděkovy komise pro přípravu důchodové reformy. Ve zprávě se mj. konstatuje, že v současné době připadá na jednoho důchodce 1,8 plátců pojistného na sociální pojištění a nedojde-li k dalším změnám parametrů, bude tento ukazatel v roce 2050 činit cca 1,2. Z toho se vyvozuje, že musí dojít u budoucích generací, pokud nedojde k  zásadním změnám ke  snížení náhradového poměru nebo k  poskytování penzí v pozdějším věku nebo ke zvýšení zdanění ekonomicky aktivních generací. Zpráva také konstatuje, že solidarita v  systému dosahuje příliš vysokých hodnot a  je třeba zvýšit zásluhovost (ekvivalenci) důchodového systému. Za  slabé stránky důchodového systému komise považuje vysokou pojistnou sazbu na  důchodové pojištění (28%), neprůhlednou solidaritu, pokud jde např. o  způsob zápočtu náhradních dob pojištění, rozdílné postavení OSVČ a zaměstnanců při placení pojistného a neomezení souběhu důchodů a souběhu důchodu a mzdy. Za silné stránky státního důchodového systému naopak považuje omezení rizika chudoby u důchodců, jednotnost systému, tradici a důvěru veřejnosti v něj a skutečnost, že parametrickými změnami lze zajistit jeho dlouhodobou udržitelnost. Tento systém by měl podle Bezděkovy komise i přes uvedené nedostatky tvořit také do budoucna základ důchodového systému v České republice a jeho prioritou by mělo být zajištění ochrany pojištěnců před chudobou a zajištění přiměřené úrovně důchodů především pro pojištěnce s nízkými a středními příjmy. Bezděkova komise doporučila provést tyto kroky: -  pokračovat v postupném zvyšování důchodového věku za  předpokladu, že se bude nadále zvyšovat naděje dožití, -  uvažovat o  zavedení zaměstnavatelských penzijních plánů pro riziková (zvlášť namáhavá) zaměstnání v  doplňkových důchodových systémech hrazených z prostředků zaměstnavatelů, -  odstranit možnost vlády zvyšovat vyšším procentem důchody, než činí zákonem stanovené povinné minimum, a postupný přechod na cenovou valorizaci vyplácených důchodů, -  po startu reformy (uvažován rok 2015) zrušit doživotní výplaty vdovských a vdoveckých důchodů, 24

-  zavést mechanismus sdílení vyměřovacích základů mezi manželi pro účely stanovení jejich důchodových nároků, -  zavést koncept fiktivního příjmu pro hodnocení náhradních dob a platit za ně z DPH, -  snížit pojistnou sazbu 28% o 5 procentních bodů na 23% a toto kompenzovat sjednocením sazeb DPH na úrovni 19%, -  snížit strop pojistného, -  sjednotit výběr pojistného a daní, -  pokračovat v prodlužování rozhodného období, -  pravidelně provádět aktualizaci definice invalidity, -  nepřiznávat invalidní důchod, když již vznikl nárok na předčasný starobní důchod, -  řešit neomezený souběh důchodu a příjmu prostřednictvím daňové soustavy, -  zvýšit celkovou podporu státu rodinám s dětmi v oblasti daní a služeb. II. pilířem českého důchodového systému by měl být podle Bezděkovy komise spořící fondový pilíř. Ten je podle ní pro dosažení větší diverzifikace a ekvivalence v důchodovém systému nezbytný. Předloženy byly dvě varianty II. pilíře. 1. varianta: Z  povinné příspěvkové sazby na  důchodové pojištění, tj. z  23 % (na  tu by se měla snížit současná sazba 28%) vyčlenit 3 procentní body povinně pro všechny občany, kteří budou v  době startu reformy mladší 40 let a  tyto prostředky použít na  jejich individuální spoření na vlastní důchod (do PAYG by plynulo zbývajících 20 procentních bodů pojistného, osobám povinně účastným spořícího pilíře by se důchod poskytovaný jim ze státního systému úměrně krátil). 2. varianta: Procentní sazba na  financování státního důchodového systému ve  výši 23% (dnes 28%) by se neměnila. Státní podporu pro individuální spoření ve výši 3 procentních bodů by stát umožnil těm občanům, kteří by minimálně stejnou částku (3 procentní body příjmu) přidali k podpoře od státu na své individuální spoření. Rozhodnutí spořit či nespořit by zůstalo dobrovolné. ad 1) Výběr pojistného a provozní správu II. spořícího pilíře by prováděla Česká správa sociálního zabezpečení. Investiční správu důchodových úspor reformované penzijní fondy, investiční společnosti nebo další subjekty dle výběru účastníka spoření (v případě výslovného přání účastníka by mohly být prostředky druhého pilíře z důvodu bezpečnosti investovány výhradně do českých státních dluhopisů). Prostředky naspořené ve II. pilíři by měly být povinně vypláceny pouze formou doživotní anuity. V případě úmrtí pojištěnce před vznikem nároku na anuitu by byly úspory převedeny na penzijní účet oprávněné osoby (zvažovala se také možnost, že by mohl přispívat na účet nad rámec povinné 3 % sazby také zaměstnavatel a zaměstnanec). 25

ad 2) II. pilíř by provozovaly reformované penzijní fondy. Vstup do spořícího pilíře by byl dobrovolný, pak by však byly účast v systému a odváděné pojistné již povinné. Investiční správu by prováděly reformované penzijní fondy (ty by nabízely občanům více penzijních plánů s rozdílnou investiční strategií, včetně zaměstnaneckých plánů pro zaměstnance pracující v rizikových a fyzicky namáhavých profesích). Naspořené prostředky II. pilíře by byly povinně vypláceny pouze formou doživotní anuity, s výjimkou zaměstnaneckých plánů zaměstnanců pracujících v rizikových a fyzicky namáhavých profesích, u nichž by bylo možné vyplácet též důchody na dobu určitou. V případě úmrtí pojištěnce II. pilíře před vznikem nároku na anuitu, by byly jeho prostředky převedeny na penzijní účet oprávněné osoby, popř. by byly předmětem dědického řízení. Osoby starší 40 let v okamžiku startu reformy by zůstaly nadále plně ve státním důchodovém systému (PAYG), tj. v I. pilíři. Stávající penzijní fondy penzijního připojištění se státním příspěvkem by nadále za současných podmínek vedly penzijní plány pro ty účastníky penzijního připojištění se státním příspěvkem, kteří by se nestali účastníky II. spořícího pilíře.

11. Závěr Koncem měsíce května 2010 krátce před prezentací závěrů druhé Bezděkovy komise proběhly v  České republice volby do  Poslanecké sněmovny. V  nich sice jako politická strana zvítězila ČSSD, ale výrazně více křesel získala v Poslanecké sněmovně pravice, reprezentovaná politickými stranami ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Zástupce ODS byl také prezidentem republiky pověřen sestavit vládu. Uvedené strany v zásadě deklarují, že se chtějí řídit doporučeními Bezděkovy komise a  z  prohlášení jejich představitelů vyplývá, že budou prosazovat vytvoření spořícího II. pilíře a provedení dalších parametrických změn v I. státním pilíři. Stanovisko ČMKOS k důchodové reformě z hlediska způsobu zajištění ufinancovatelnosti důchodového systému a zajištění přiměřených důchodů, vč. odmítavého postoje k zavedení optoutu, se nemění.

26

II. - ČÁST ZMĚNY V DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ OD 1.1.2010 Od  1.1.2010 došlo přijetím zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o  důchodovém pojištění, a  některé další zákony, k  zásadním parametrickým změnám. Některé již byly zmíněny v I. části v jiných souvislostech. Jedná se především o další zvyšování důchodového věku, zvýšení potřebné doby pojištění pro nárok na  starobní důchod, nezapočítávání doby studia pro důchod, zpřísnění sankcí za dřívější odchod do starobního důchodu, zvýšení motivace pro výdělečnou činnost v  souběhu s  výplatou starobního důchodu a  o  novou koncepci třístupňové invalidity.

1. Nezapočítávání doby studia pro důchod Studium na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole po skončení povinné školní docházky získané po 31.12.2009 přestává být náhradní dobou pojištění. Studium absolvované do 31. 12. 2009 se i pro nároky na důchody vzniklé po tomto datu hodnotí podle dosavadních pravidel. Platí tedy, že plně, tj. 100%, se i nadále hodnotí jako doba pojištění doba studia po skončení povinné školní docházky před dovršením 18 let věku pojištěncům, kteří tuto dobu získali před 1.1.1996, a částečně, tj. 80% se jim i všem ostatním studentům hodnotí jako náhradní doba pojištění doba studia prvních 6 let po 18 roce věku, a to bez ohledu na to, v jakém období byla získána. Příklad 1: Občan narozený 5.6.1944 ukončil povinnou školní docházku v roce 1958 a v září 1958 nastoupil na tříletou střední školu, kterou ukončil v červnu 1961. Od září 1961 do června 1965 studoval vysokou školu. Pro důchod se mu bude plně 100% hodnotit doba studia na střední škole od 1.9.1958 do 30.6.1961 a 80% doba studia na vysoké škole od 1.9.1961 do 30.6.1965. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění se považuje také doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě nevstoupilo do trvalého zaměstnání ani nepobíralo hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Nehodnocení doby studia po  roce 2009 bude znamenat výrazné snížení výše důchodu. Zápočet např. šestiletého studia získaného po  18. roce věku podle právní úpravy platné do 31.12.2009 představuje při osmdesátiprocentním hodnocení této doby získání pro důchod 4 celých roků, resp. bez 73 kalendářních dnů 5 roků (365 kalendářních dnů x 6 let = 2190 dnů. 2190 dnů x 0,80 = 1752 dnů, tj. 4 roky a 292 dnů). Čtyři roky studia reprezentují zvýšení procentní výměry starobního důchodu o 6% (1,5% x 4 roky) a pět roků studia (při doplnění zbývajících 292 dnů o 73 dnů z jiné doby výdělečné činnosti za 365 dnů) zvýšení procentní výměry starobního důchodu o 7,5% (1,5% x 5 roků). Osoby, které mají zájem, aby se jim doba studia získaná po 31.12.2009 také započetla pro důchod, mají možnost být účastni dobrovolného důchodového pojištění podle § 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ZDP). Od 1.1.2010 se rozšířil okruh kvalifikovaných důvodů, pro které může účast na pojištění trvat bez časového omezení, i na dobu studia. Na  rozdíl od  starobního důchodu pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba studia na střední 27

nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a  po  dosažení věku 18 let po  dobu prvních 6 let tohoto studia, i pokud byla získána po 31.12.2009.

2. Výhodnější úprava pro manželky diplomatů K další změně, pokud jde o účast na pojištění, došlo od 1.1.2010 u manželek diplomatů. Jim jejich postavení neumožňuje v době následování manžela vykonávat v cizině vlastní výdělečnou činnost, neboť se musí na  základě „protokolu“ věnovat mnoha společenským povinnostem souvisejícím s  jejich postavením a  pak nezískávají potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní nebo invalidní důchod. Do  31.12.2009 se mohly přihlásit k  dobrovolné účasti na  důchodovém pojištění jako „ostatní osoby starší 18 let“ (odst. 2 § 6), tzn., že délka jejich dobrovolné účasti na důchodovém pojištění byla možná v rozsahu nejvýše 10 let s tím, že pojistné bylo možné si doplatit nejvýše 1 rok nazpět od podání přihlášky (přede dnem podání přihlášky mohly získat účast na pojištění nejvýše v rozsahu 1 roku). Od 1.1.2010 byly proto zařazeny k osobám, u nichž rozsah účasti na dobrovolném důchodovém pojištění není omezen počtem let (odst. 1 § 6).

3. Možnost volby mezi pojištěnou a vyloučenou dobou U důchodů s nárokem po 31.12.2009 má pojištěnec právo požádat Českou správu sociálního zabezpečení v Praze (ČSSZ), aby v případě, kdy v rozhodném období pro stanovení výše důchodu (např. pro přiznání důchodů v roce 2010 jsou rozhodným obdobím pro výpočet důchodů roky 1986 až 2009 a pro důchody přiznané v roce 2011 roky 1986 až 2010) došlo ke krytí vyloučené doby (dočasné pracovní neschopnosti, studia, péče o dítě či o osobu závislou, pobírání starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně atd.) s příjmem z výdělečné činnosti, byla při výpočtu důchodu hodnocena namísto příjmů z výdělečné činnosti, je-li to pro pojištěnce výhodnější, raději vyloučená doba. Požádat o tento způsob výpočtu důchodu mohou pojištěnci při sepisování žádosti o  důchod anebo také dodatečně do  30 dnů ode dne obdržení rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu.

4. Přihlédnutí k dlouhodobé péči o závislou osobu při výpočtu důchodu Podle odst. 1 § 19a starobní a invalidní důchod pojištěnce, který získal aspoň 15 roků náhradní doby pojištění z důvodů uvedených taxativně v zákoně, nesmí být vypočten z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený z osobního vyměřovacího základu, při jehož stanovení se náhradní doba za dobu účasti na důchodovém pojištění z důvodu péče o uvedené bezmocné nebo závislé osoby považuje a) za vyloučenou dobu (a to i když se kryje s dobou účasti na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných, s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují 28

do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady, zejména náhrada za ztrátu na výdělku, zahrnované do vyměřovacího základu), nebo b) za dobu pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zohledňují pro účely ročního vyměřovacího základu, a to podle toho, co je pro pojištěnce výhodnější. Důvody uvedenými taxativně v zákoně pro získání aspoň 15 roků náhradní doby pojištění podle odst. 1 § 19a ZDP jsou a) před 1.1.2007 péče o dítě ve věku do 18 let, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči a péče o osoby převážně nebo úplně bezmocné nebo částečně bezmocné starší 80 let, a b) po 31.12.2006   osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II, III a IV (středně těžká, těžká a úplná závislost). Za příjem pojištěnce pečujícího za výše uvedených podmínek o bezmocné nebo závislé osoby se považuje: a) po 31.12.2006 částka odpovídající výši příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, osoby, o kterou pojištěnec osobně pečoval, a b) před 1.1.2007 za  kalendářní rok částka 96.000 Kč vynásobená koeficientem stanoveným jako podíl, v  jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (VVZ) za  kalendářní rok, za  který se vypočítává roční vyměřovací základ (RVZ), a  ve  jmenovateli je VVZ za  rok 2007 (21.507 Kč). VVZ za  kalendářní rok stanoví každoročně vláda nařízením do 30. září následujícího kalendářního roku, a to ve výši průměrné měsíční mzdy zjištěné ČSÚ za kalendářní rok (§ 16 odst. 3 zákona). Roční vyměřovací základ (§ 16 odst. 1 zákona) pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za  kalendářní rok a  koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (KNVVZ). Ten se stanoví jako podíl VVZ za  kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem (PK) a VVZ za kalendářní rok, za který se vypočítává RVZ. Přepočítací koeficient (§ 17 odst. 4 zákona) se dle ZDP stanoví jako podíl průměrné měsíční mzdy zjištěné ČSÚ za  první pololetí kalendářního roku, který o  jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a průměrné měsíční mzdy zjištěné za první pololetí kalendářního 29

roku, který o  dva roky předchází roku přiznání důchodu. Výši PK pro úpravu VVZ za  kalendářní rok, který o  dva roky předchází roku přiznání důchodu, stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, ve kterém stanoví tento VVZ. Pokud netrvala doba péče o  tyto osoby po  celý kalendářní rok, snižuje se vypočtená částka příjmu úměrně.

ad a) Výše příspěvku na péči pro stanovení příjmu za dobu po 31.12.2006 Nárok na  příspěvek na  péči nemá osoba mladší jednoho roku. Podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, příspěvek na péči podle stupně závislosti a věku závislé osoby u ostatních osob činí:

Osoby mladší 18 let

Dospělé osoby

I. stupeň (lehká závislost)

3.000 Kč

2.000 Kč

II. stupeň (středně těžká závislost)

5.000 Kč

4.000 Kč

III. stupeň (těžká závislost)

9.000 Kč

8.000 Kč

IV. stupeň (úplná závislost)

12.000 Kč

12.000 Kč

ad b) Příklad na zjištění příjmu za dobu péče před 1.1.2007

Zjištění příjmu osoby pečující o závislou osobu v letech 2005 a 2006 pro výpočet důchodu pečující osoby: Za rok 2005: Výpočet koeficientu

VVZ 2005 VVZ 2007

=

18 809 Kč 21 527 Kč

= 0,8737

Výpočet příjmu = 96.000 Kč x 0,8737 = 83.875,20 Kč. Příjem osoby pečující o závislou osobu bude v roce 2005 činit 83.876 Kč.

30

(VVZ 2005 - nařízení vlády č. 462/2006 Sb., VVZ 2007 - nařízení vlády č. 365/2008 Sb.) Za rok 2006:

Výpočet koeficientu

VVZ 2006 VVZ 2007

=

20 050 Kč 21 527 Kč

= 0,9313

Výpočet příjmu = 96.000 Kč x 0,9313 = 89.404,80 Kč. Příjem osoby pečující o závislou osobu za rok 2006 = 89.405 Kč. (VVZ 2006 - nařízení vlády č. 257/2007 Sb).

5. Vznik nároku na řádný starobní důchod Zásadním způsobem došlo ke  změně podmínek pro vznik nároku na  řádný starobní důchod (starobní důchod, na  který vzniká nárok dle § 29 označovaný pro odlišení od  předčasného starobního důchodu jako obecný, klasický nebo řádný starobní důchod) a změnily se také podmínky pro vznik nároku na předčasný starobní důchod (§ 31), vč. sankcí za dřívější odchod do předčasného starobního důchodu. Do 31.12.2009 bylo podmínkou pro vznik nároku na řádný starobní důchod získání alespoň 25 let doby pojištění a dovršení důchodového věku. Nárok na důchod přitom až na výjimky vznikal dovršením důchodového věku, tj. splněním druhé, resp. poslední podmínky. Pojištěnci, kteří nezískali ani 25 let potřebné doby pojištění, měli nárok na tzv. poměrný starobní důchod, jestliže získali aspoň 15 let doby pojištění a dovršili aspoň 65 let věku. Podmínky nároku na tzv. poměrný starobní důchod se rovněž od 1.1.2010 zpřísnily. Nově se potřebná doba pojištění postupně prodlužuje až na 35 let doby pojištění, vč. náhradních dob pojištění, nebo na 30 let tzv. čisté doby pojištění, tj. bez náhradních dob pojištění. Minimální délka potřebné doby pojištění je u každého konkrétního pojištěnce závislá na tom, ve kterém kalendářním roce dovrší důchodový věk. A) Nárok při získání aspoň 25 až 35 let doby pojištění Pojištěnec má podle § 29 ZDP nárok na řádný starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně:

a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“) před rokem 2010,

b) 26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2010, 31

c) 27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011, d) 28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012, e) 29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013, f) 30 let a dosáhl důchodového věku v roce 2014, g) 31 let a dosáhl důchodového věku v roce 2015, h) 32 let a dosáhl důchodového věku v roce 2016, i) 33 let a dosáhl důchodového věku v roce 2017, j) 34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018, k) 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018. Příklad 1: Žena narozená 2.4.1951, která vychovala 1 dítě, má podle přílohy k zákonu o důchodovém pojištění důchodový věk 60 let. Dovrší ho dnem 2.4.2011. Nárok na starobní důchod v roce 2011 jí vznikne při získání aspoň 27 let doby pojištění. Příklad 2: Bezdětná žena narozená 5.10.1955 má podle přílohy k zákonu důchodový věk 62 let a 8 měsíců. Dovrší ho dnem 5.6.2018. Nárok na starobní důchod v roce 2018 jí vznikne při získání potřebné doby pojištění aspoň 34 let. Příklad 3: Muž narozený 10.5.1950 má podle přílohy k zákonu důchodový věk 62 let a 6 měsíců. Dovrší ho dnem 10.11.2012. Nárok na starobní důchod mu vznikne v roce 2012 při získání aspoň 28 let doby pojištění. Příklad 4: Muž narozený 5.7.1949 má důchodový věk 62 let a 4 měsíce. Dovrší ho dnem 5.11.2011. Nárok na starobní důchod mu vznikne v roce 2011 při získání aspoň 27 let doby pojištění. B) Nárok při získání 15 až 20 let doby pojištění Podle § 29 odst. 2 ZDP má pojištěnec nově nárok na starobní důchod (tzv. poměrný starobní důchod) též, jestliže nesplnil podmínky podle odstavce 1 a  získal aspoň minimální dobu pojištění

32

a) 15 let a dosáhl před rokem 2010 věku aspoň 65 let, b) 16 let a dosáhl v roce 2010 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, c) 17 let a dosáhl v roce 2011 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, d) 18 let a dosáhl v roce 2012 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, e) 19 let a dosáhl v roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, f) 20 let a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození. Příklad 1: Muž narozený 10.9.1948 dosáhl dne 10.11.2015 věk 67 let a 2 měsíce, což je věk o 5 let vyšší, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození (muž narozený 10.9.1948 má dle přílohy k zákonu důchodový věk 62 let a 2 měsíce a dosáhne ho dnem 10.11.2010). K tomuto dni ale získal jen 18 let doby pojištění. Nárok na starobní důchod mu vznikne získáním 20. roku pojištění, tzn. nejdříve v 69 letech a 2 měsících, kdy splní časově poslední podmínku. Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) až k) a odstavce 2 písm. b) až f) se náhradní doby pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s), tj. s výjimkou doby výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě, doby osobní péče o dítě ve věku do čtyř let a doby osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost) podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, pokud spolu žijí v domácnosti (podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o blízkou osobu), a obdobných dob podle předpisů platných před 1.1.1996, započítávají pouze v rozsahu 80%. C) Nárok při získání aspoň 30 let doby pojištění Podle odst. 3 § 29 ZDP pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1 písm. g) až k), tj. nezískal 31 až 35 let, má nárok na řádný starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění bez náhradních dob pojištění. Tzn. pojištěnec, který získal potřebnou dobu pojištění z titulu výkonu výdělečné činnosti nebo účasti na dobrovolném důchodovém pojištění, ale bez zápočtu náhradních dob pojištění, kterými jsou například péče o dítě nebo výkon základní vojenské služby.

33

D) Dobu pojištění lze získat i dodatečně Pojištěnci, který ke dni dosažení důchodového věku nezískal výše uvedenou potřebnou dobu pojištění, nemůže být starobní důchod k tomuto dni přiznán. K přiznání důchodu však může dojít následně od pozdějšího data, ke kterému pojištěnec již potřebnou dobu pojištění získal. Příklad 1: Muž narozený 8.9.1953 má podle přílohy k  zákonu důchodový věk 63 let. Dovrší ho dnem 8.9.2016. Nárok na starobní důchod mu v roce 2016 ale nevznikne, neboť získal pouze 30 roků doby pojištění a potřeboval by získat 32 let doby pojištění. Bude proto dále pracovat a 32 let doby pojištění dosáhne v roce 2018. V tomto roce mu vznikne nárok na starobní důchod.

E) Nárok při dovršení 65 let a splnění podmínek nároku na invalidní důchod Dále je podle odst. 4 § 29 ZDP umožněno, aby vznikl nárok na řádný starobní důchod pojištěnci, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavcích 1, 2 nebo 3 § 29, ale dosáhl věku 65 let a splnil podmínky nároku na invalidní důchod stanovené v písm. a) a b) § 38 ZDP. Tj. stal se invalidním (bez ohledu na  to, zda jde o  invaliditu prvého, druhého nebo třetího stupně) a získal potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod, nebo se stal invalidním následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

6. Důchodový věk pro nárok na řádný starobní důchod Od  1.1.2010 ZDP rozlišuje tři skupiny pojištěnců s  různým důchodovým věkem podle data narození, pohlaví a podle toho, zda žena vychovala jedno nebo více dětí. A) Důchodový věk 53 až 60 let První skupinu tvoří pojištěnci, kterým je dnes 75 let a více. Jde o pojištěnce narozené před rokem 1936 (§ 32 odst. 1). Jejich důchodový věk se řídí dřívější klasickou právní úpravou (důchodový věk mužů 60 let, žen podle počtu vychovaných dětí 53 až 56 let a bezdětných žen 57 let) a činí: a) u mužů 60 let b)

u žen 53 let, pokud vychovaly alespoň 5 dětí

c)

54 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti

d)

55 let, pokud vychovaly 2 děti

e)

56 let, pokud vychovaly 1 dítě

f)

57 let, pokud nevychovaly žádné dítě.

B) Důchodový věk 53 až 65 let Druhou skupinu tvoří pojištěnci narození v období let 1936 až 1968 (§ 32 odst. 2). U nich se důchodový věk postupně zvyšuje až na 65 let pro muže a pro ženy, které nevychovaly žádné dítě nebo vychovaly „jen“ 1 dítě, a na věk 62 až 64 let u ostatních žen podle počtu vychovaných 34

dětí. Postupné zvyšování důchodového věku se v zásadě řídí stejnými pravidly jako dříve, tzn., že důchodový věk se zvyšuje o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31.12.1995 do dosažení dřívějšího důchodového věku (muži 60 let, bezdětné ženy 57 let a ženy, které vychovaly děti 53 až 56 let). Jejich důchodový věk se řídí přílohou k zákonu č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění:

Příloha Důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1936 až 1968 Důchodový věk činí u Rok narození 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968

 

žen s počtem vychovaných dětí

mužů 60r+2m 60r+4m 60r+6m 60r+8m 60r+10m 61r 61r+2m 61r+4m 61r+6m 61r+8m 61r+10m 62r 62r+2m 62r+4m 62r+6m 62r+8m 62r+10m 63r 63r+2m 63r+4m 63r+6m 63r+8m 63r+10m 64r 64r+2m 64r+4m 64r+6m 64r+8m 64r+10m 65r 65r 65r 65r

0

1

2

3

4

5 a 5 a více

57r 57r 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r+2m 64r+4m 64r+6m 64r+8m 64r+10m 65r 65r 65r 65r

56r 56r 56r 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r+4m 64r+8m 65r 65r 65r

55r 55r 55r 55r 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r 63r+4m 63r+8m 64r 64r

54r 54r 54r 54r 54r 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r+4m 62r+8m 63r

54r 54r 54r 54r 54r 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m 62r 62r 62r 62r

53r 53r 53r 53r 53r 53r 53r 53r+4m 53r+8m 54r 54r+4m 54r+8m 55r 55r+4m 55r+8m 56r 56r+4m 56r+8m 57r 57r+4m 57r+8m 58r 58r+4m 58r+8m 59r 59r+4m 59r+8m 60r 60r+4m 60r+8m 61r 61r+4m 61r+8m

Vysvětlivky: r = rok, m = kalendářní měsíc

35

C) Důchodový věk 62 až 65 let Třetí skupinu tvoří pojištěnci narození po roce 1968 (§ 32 odst. 3). Jejich důchodový věk je zakotven v ZDP (muži, bezdětné ženy a ženy s 1 dítětem 65 let a zbývající ženy podle počtu vychovaných dětí 62 až 64 let): a) u mužů 65 let b) u žen 62 let, pokud vychovaly alespoň 4 děti c) 63 let, pokud vychovaly 3 děti d) 64 let, pokud vychovaly 2 děti e) 65 let, pokud nevychovaly žádné nebo 1 dítě. D) Splnění podmínky výchovy dítěte pro nižší důchodový věk žen Nic se od  ledna 2010 nezměnilo na  tom, kdy se považuje podmínka výchovy dítěte pro nižší důchodový věk ženy za splněnou. Podle § 32 odst. 4 ZDP se tato podmínka považuje za splněnou: -  jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o  dítě ve  věku do  dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků, nebo -  pokud se žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, jestliže osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků (to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat). Podle odst. 1 § 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, se do doby péče o dítě potřebné ke splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod započítává též doba, po kterou žena nemohla o dítě osobně pečovat pro nemoc nebo proto, že dítě bylo ze zdravotních důvodů v ústavní péči. Podle odst. 2 § 4 vyhlášky se podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na  starobní důchod považuje za splněnou též, pečovala-li žena o nezletilé dítě a) od jeho narození do jeho úmrtí, pokud dítě zemřelo po dosažení šesti měsíců věku, nebo b) aspoň poslední tři roky před dosažením důchodového věku pro vznik nároku na starobní důchod. E) Nižší důchodový věk u pracovních kategorií zachován Nic se v roce 2010 nemění na věkových hranicích pro odchod do starobního důchodu u pojištěnců, kteří odpracovali potřebnou dobu zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie. Nadále pro ně platí důchodový věk (věkové hranice) stanovené předpisy platnými před 1.1.1996. Jde o zachování nároku do 31.12.2018 na nižší důchodový věk pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1.1.1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v  I. (II.) kategorii funkcí. Pokud zaměstnanec získal ke  dni zrušení pracovních kategorií potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na důchod z  I. pracovní kategorie (aspoň 20 roků), zůstal mu zachován důchodový věk 55 let. Dále mají do 31.12.2018 nárok 36

na snížení věkové hranice (56 až 59 let) také někteří pojištěnci, kteří nezískali potřebnou dobu zaměstnání v  I. pracovní kategorii pro vznik nároku na starobní důchod z  I. pracovní kategorie, ale získali ke dni zrušení pracovních kategorií jinou zákonem stanovenou dobu zaměstnání v I. pracovní kategorii pro nižší důchodový věk. Dále platí, že získal-li pojištěnec ke  dni zrušení pracovních kategorií alespoň jeden rok zaměstnání, které bylo podle dřívějších předpisů zařazeno do  I. (II.) pracovní kategorie nebo do  I. (II.) kategorie funkcí, provede se v době do 31.12.2018 srovnávací výpočet v tom smyslu, že důchod bude vypočten podle právní úpravy platné před 1.1.1996 a podle právní úpravy platné od 1.1.1996 a přiznán ve výši, která je pro pojištěnce výhodnější.

7. Výše řádného starobního důchodu A) Základní výměra a minimální výše starobního důchodu Po  přijetí parametrických změn důchodového dávkového systému se nic nezměnilo na  konstrukci důchodu. Starobní důchod je dvousložkový. Skládá se ze základní výměry, která je dána pevnou částkou a je pro všechny důchody a důchodce stejná a v současnosti činí 2170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry jako druhé složky starobního důchodu je dána procentní sazbou z výpočtového základu stanoveného podle doby pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod a po vzniku nároku na starobní důchod a dosažených a indexovaných výdělků v  rozhodném období. Do  doby pojištění získané do  18 let věku a  po  vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně. Tím je dána minimální výše starobního důchodu přesto, že jako institut ji zákon nezná. Součtem základní výměry a minimální výše procentní výměry však minimální důchod dostaneme. Činí 2. 940 Kč (2.170 Kč + 770 Kč). B) Procentní výměra starobního důchodu Pokud jde o zjištění procentní sazby pro stanovení výše procentní výměry řádného starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod náleží 1,5 % výpočtového základu měsíčně (do doby pojištění se pro tyto účely započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80%, s výjimkou náhradních dob péče o dítě do 4 let věku, výkonu základní vojenské služby a osobní péče o závislou, resp. bezmocnou osobu). Podle odst. 2 § 34 ZDP se výše procentní výměry řádného starobního důchodu stanovená výše uvedeným způsobem zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo 3 a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (dříve plný invalidní důchod), za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu (za 360 kalendářních dnů tedy o 6%).

37

Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle odst. 2 § 34 jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci. Od 1.1.2010 byla zrušena podmínka pro souběh výplaty starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, pokud jde o pracovněprávní vztah. Podmínkou pro výplatu starobního důchodu v souběhu s příjmem již není uzavření pracovněprávního vztahu pouze na dobu určitou, nejvýše však na dobu 1 roku. Již tedy není důležité, zda poživatel starobního důchodu má pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti sjednány na dobu neurčitou anebo určitou a na jak dlouhou dobu, zda např. na rok nebo na dva roky. Příklad 1: Zaměstnanec narozený 5.6.1947 dovršil důchodový věk 62 let dnem 5.6.2009 a  pokračuje v pracovním poměru na dobu neurčitou bez pobírání starobního a plného invalidního důchodu (od 1.1.2010 invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně). V roce 2012 se rozhodne, že koncem kalendářního roku, nebo začátkem nového kalendářního roku, odejde do starobního důchodu. Výpočtový základ pro výpočet jeho starobního důchodu je 12.000 Kč. Může si vybrat z více možností. Například požádat o přiznání starobního důchodu od 1.1.2013. V tom případě se mu procentní výměra jeho starobního důchodu zvýší za  každých 90 kalendářních dnů odpracovaných po vzniku nároku na starobní důchod o 1,5% výpočtového základu, tj. za dobu od 5.6.2009 do 31.12.2012 o 18% výpočtového základu (1305 dnů : 90 = 14 období celých 90 kalendářních dnů. 14 x 1,5% = 21 %). To při výpočtovém základu 12.000 Kč představuje zvýšení procentní výměry starobního důchodu o  2520 Kč (12.000 Kč x 0,21 = 2.520 Kč). Nebo může požádat o zpětné přiznání starobního důchodu od 1.1.2010. Na to má nárok, neboť lhůta pro zpětné přiznání důchodu je pětiletá (za dobu do 31.12.2009 tříletá) a od 1.1.2010 splňoval podmínky pro souběh výplaty starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, neboť od tohoto data již neplatila podmínka mít uzavřen pracovněprávní vztah pouze na dobu určitou, nejvýše však na dobu 1 roku. Od ledna 2010 výplata starobního důchodu tedy náleží i při pracovním poměru uzavřeném na dobu neurčitou. Důchod mu tedy k tomuto datu bude přiznán a zpětně doplacen. Za dobu od 5.6.2009 do 31.12.2009 (210 kalendářních dnů) se mu procentní výměra ještě zvýší o 3% za dvě období po celých 90 kalendářních dnech, kdy pracoval tzv. „na procenta“ (1,5% x 2 období = 3%). V případě přiznání starobního důchodu zpětně se v jeho výši zohlední i zvýšení důchodů, k nimž ode dne přiznání důchodu (1.1.2010) došlo. Příklad 2: Zaměstnanec narozený 20.12.1947 měl uzavřen pracovní poměr na  dobu neurčitou a  dnem 20.12.2009 dovršil důchodový věk 62 let. Od 1.1.2010 požádá o přiznání řádného starobního důchodu. Starobní důchod mu bude přiznán a vyplácen, i když bude pokračovat v zaměstnání na dobu neurčitou. Od 1.1.2010 má pojištěnec nově právo požádat o zvýšení procentní výměry starobního důchodu také v případech, kdy po přiznání starobního důchodu vykonával výdělečnou činnost, která zakládá účast na důchodovém pojištění, a vedle toho pobíral starobní důchod. 38

To se týká zvýšení procentní výměry: a) o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti, je-li starobní důchod vyplácen ve výši jedné poloviny (tím zákon rozumí polovin základní výměry a polovinu procentní výměry), nebo b) o  0,4 % výpočtového základu za  každých 360 kalendářních dnů výkonu výdělečné činnosti, je-li starobní důchod vyplácen v plné výši. Toto zvýšení náleží vždy po dvou letech, pokud výdělečná činnost zakládající účast na  důchodovém pojištění, trvala nepřetržitě po  tuto dobu (výdělečná činnost trvala nepřetržitě také tehdy, když na  skončení pracovního poměru bezprostředně navazoval výkon jiné výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění). Zvýšení náleží také tehdy, jestliže poživatel starobního důchodu získá alespoň 360 dnů výdělečné činnosti a zaměstnání ukončí. Příklad 1: Muž narozený 9.4.1949 dovršil důchodový věk 62 let a 4 měsíce dnem 9.8.2011. Od tohoto data požádal o přiznání řádného starobního důchodu a o jeho výplatu ve výši poloviny. Přitom pokračoval po vzniku nároku na starobní důchod v zaměstnání. Starobní důchod mu byl vypočten z výpočtového základu 14.000 Kč. Svoji výdělečnou činnost ukončil ke dni 5.2.2012. Na základě jeho žádosti o přepočet důchodu za dobu jeho výdělečné činnosti vykonávané v souběhu s výplatou starobního důchodu v poloviční výši v době od 9.8.2011 do 4.2.2012, tj. po dobu 180 kalendářních dnů, mu byla procentní výměra jeho starobního důchodu zvýšena o 1,5% výpočtového základu, tzn. o 210 Kč (14.000 Kč x 0,015 = 210 Kč).

C) Výpočet řádného starobního důchodu - příklad Zadání příkladu: Muž narozený dne 10.5.1948 požádal o  přiznání starobního důchodu od  vzniku nároku na  důchod. Důchodový věk, který je u  něho podle přílohy zákona o důchodovém pojištění 62 let a 2 měsíce, dovrší dnem 10.7.2010. Po skončení povinné školní docházky získal ke vzniku nároku na starobní důchod dovršením důchodového věku celkem 46 roků pojištění. Jeho osobní vyměřovací základ (OVZ) zjištěný za rozhodné období 1986 až 2009 činí 35.576 Kč. a) Zjištění výpočtového základu Částka 10.500 Kč (první redukční hranice pro výpočet důchodů přiznávaných v  roce 2010) náleží v plné výši. K ní se přičte 30% rozdílu mezi částkou 27.000 Kč (druhá redukční hranice) a částkou 10.500 Kč, tj. 4.950 Kč (27.000 Kč – 10.500 Kč = 16.500 Kč. 16.500 Kč x 0,30 = 4.950 Kč). Dále se přičte 10% rozdílu mezi OVZ 35.576 Kč a částkou 27.000 Kč, tj. 857,60 Kč (35.576 Kč – 27.000 Kč = 8.576 Kč. 8.576 Kč x 0,10 = 857,60 Kč). Výpočtový základ = 16.308 Kč (10.500 Kč + 4.950 Kč + 857,60 Kč = 16.307,60 Kč). b) Výpočet procentní výměry: 46 roků pojištění x 1,5% = 69% výpočtového základu. 16.308 Kč x 0,69 = 11.252,52 Kč. 39

Procentní výměra = 11.253 Kč. Valorizace procentní výměry = 0 (důchody přiznané v  roce 2010 nebyly ke  dni zpracování příkladu vládou valorizovány). c) Celková výše starobního důchodu: základní výměra 2.170 Kč + procentní výměra 11.253 Kč = 13.423 Kč.

8. Předčasný starobní důchod A) Vznik nároku S účinností od 1.1.2010 se změnily podmínky pro vznik nároku na předčasný starobní důchod, když podle § 31 má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal potřebnou dobu pojištění, a a) dosáhl alespoň věku 60 let, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let, nebo b) do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše 3 roky, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let. (V případě, že důchodový věk pojištěnce činí alespoň 63 let, vzniká tedy podle uvedené právní úpravy nárok na předčasný starobní důchod při dovršení  60 let. Pokud však důchodový věk je nižší, vzniká nárok na předčasný starobní důchod nejdříve 3 roky před dosažením důchodového věku). Příklad 1: Žena narozená 10.9.1951, která vychovala 1 dítě, má důchodový věk 60 let. Ten je tedy nižší, než 63 let. Nárok na předčasný starobní důchod jí proto vznikne 3 roky před dovršením důchodového věku. Protože důchodový věk dovrší dnem 10.9.2011, nárok na důchod bude mít dnem 10.9.2008 v 57 letech. Příklad 2: Muž narozený 4.6.1967 má důchodový věk 65 let. Tzn., že splňuje podmínku, že jeho důchodový věk činí „alespoň 63 let“. Důchodový věk dovrší dnem 4.6.2032, ale do předčasného starobního důchodu může odejít o pět roků dříve v 60 letech věku, tj. dnem 4.6.2027. I  nadále platí, že přiznání tohoto druhu předčasného starobního důchodu vylučuje pozdější vznik nároku na řádný starobní důchod podle § 29.

40

B) Výpočet předčasného starobního důchodu Podle odst. 1 § 36 zákona se výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, snižuje od 1.1.2010 za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o a)

0,9 % výpočtového základu za období prvních 720 kalendářních dnů,

b)

1,5 % výpočtového základu za období od 721. kalendářního dne.

Stejně jako u  řádného starobního důchodu i  u  předčasného starobního důchodu platí, že výše procentní výměry po tomto snížení však nesmí být nižší, než 770 Kč měsíčně. C) Krácení procentní výměry při odchodu do předčasného starobního důchodu

Příklad 1: (při odchodu do starobního důchodu o 5 let dříve) 5 roků = 1825 kalendářních dnů (5 x 365). 1825 – 720 kal.dnů = 1105 kal.dnů. Snížení procentní výměry za 720 kal.dnů: 720 : 90 = 8 období po 90 kal.dnech. Proto: 0,9% x 8 = 7,2%. Snížení procentní výměry za zbývajících 1105 kal.dnů. 1105 : 90 = 13 období i započatých 90 kal. dnů. Proto: 1,5% x 13 = 19,5%. Celkově snížení procentní výměry o 26,7% (7,2% + 19,5%) výpočtového základu. Příklad 2: (při odchodu do starobního důchodu o 3 roky dříve) 3 roky = 1095 kalendářních dnů (3 x 365). 1095 – 720 kal.dnů = 375 kal.dnů. Snížení procentní výměry za 720 kal.dnů: 720 : 90 = 8 období po 90 kal.dnech. Proto: 0,9% x 8 = 7,2%. Snížení procentní výměry za zbývajících 375 kal.dnů. 375 : 90 = 5 období i započatých 90 kal. dnů. Proto: 1,5% x 5 = 7,5 %. Celkově snížení procentní výměry o 14,7 % (7,2 % + 7,5 %) výpočtového základu.

41

9. Invalidní důchod Zásadní změny doznal od  1.1.2010 institut invalidních důchodů. Namísto plného a  částečného invalidního důchodu je jen jeden důchod, a  to invalidní bez jakéhokoliv dalšího označení. Vzhledem k  tomu ale, že se od  ledna 2010 rozlišují tři stupně invalidity, má český důchodový systém od  tohoto data tři druhy invalidních důchodů – invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Zda je pojištěnec invalidní, posuzují i nadále příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení a v Brně Městská správa sociálního zabezpečení) svými posudkovými lékaři. A) Invalidita při poklesu aspoň 35% Podle § 38 ZDP má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a)  invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na řádný starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán předčasný starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b)  invalidním následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) Podle § 39 ZDP je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Potřebná doba pojištění pro nárok na  invalidní důchod (§ 40 ZDP) činí podle věku pojištěnce: -  méně než jeden rok při věku do 20 let, -  jeden rok při věku od 20 do 22 let, -  dva roky při věku od 22 do 24 let, -  tři roky při věku od 24 do 26 let, -  čtyři roky při věku od 26 do 28 let a -  pět roků při věku nad 28 let.

42

I nadále platí, že potřebná doba pojištění se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. Nově se od  1.1.2010 u  pojištěnce staršího 38 let podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity, přičemž potřebná doba pojištění v tomto případě činí 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na  invalidní důchod se za  dobu pojištění považuje, na  rozdíl od  právní úpravy řádného starobního důchodu, též doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. B) Zánik nároku na invalidní důchod v 65 letech Nárok na invalidní důchod (jakéhokoliv stupně invalidity) ze zákona nově zaniká, pokud pojištěnec dosáhne věku 65 let. Invalidní důchod vyplácený ke dni dovršení 65 let věku se automaticky (bez žádosti) mění na starobní důchod. Ten náleží ve výši původně vypláceného invalidního důchodu. Nárok na starobní důchod nevylučuje, aby pojištěnec podal žádost o přiznání a provedení výpočtu řádného starobního důchodu (odst. 1 § 29) či tzv. poměrného starobního důchodu (odst.2 § 29). C) Výše invalidního důchodu Výše základní výměry invalidního důchodu činí dle § 41 zákona o důchodovém pojištění 2170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry invalidního důchodu za každý celý rok doby pojištění činí: a) 0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, b) 0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, c) 1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Při výpočtu výše invalidního důchodu se i nadále dopočítává doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dovršení důchodového věku. Do 31.12.2009 se u mužů prováděl dopočet chybějící doby pojištění do dosažení jejich důchodového věku, který byl vyšší, než důchodový věk žen, a  u  všech žen do  důchodového věku žen, které nevychovaly žádné dítě. Novelou zákona bylo odstraněno zvýhodnění mužů,

43

když od 1.1.2010 se také u mužů chybějící doba dopočítává do důchodového věku bezdětných žen. Tento důchodový věk mužů a bezdětných žen se ovšem v roce 2030 sjednotí (viz příloha zákona k důchodovému věku) a u obou těchto skupin bude činit 65 let. Prvním ročníkem, jehož muži i ženy, které nevychovaly žádné dítě, budou mít stejný důchodový věk 65 let, je ročník 1965. Pokud jde o ženy, které vychovaly 1 dítě a které také mají mít důchodový věk 65 let, bude se tento důchodový věk poprvé týkat žen ročníku 1966. Další novinkou platnou od  1.1.2010 je to, že rozsah dopočítávané doby je vázán na ekonomickou aktivitu pojištěnce před vznikem invalidity. Délka dopočtené doby se totiž krátí zákonem stanoveným způsobem v případech, kdy pojištěnec nemá dobu od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod plně pokrytu českou dobou pojištění nebo náhradní dobou pojištění a nepokrytá doba činí více než jeden, dva anebo tři roky podle věku pojištěnce, ve kterém se stal invalidním. Příklad 1: Muž narozený 10.11.1952 se stal dnem 10.7.2010 invalidním pro invaliditu třetího stupně. Dobu od dosažení 18 let věku do vzniku invalidity má plně pokrytu dobou pojištění nebo náhradní dobou pojištění, takže se mu dopočítávaná doba nebude krátit. Ke vzniku invalidity získal celkem 40 roků pojištění. Chybějící doba pojištění se mu pro procentní výměru jeho důchodu započte ode dne vzniku invalidity do dosažení důchodového věku ženy stejného data narození, která nevychovala žádné dítě. Bezdětná žena narozená 10.11.1952 má podle přílohy k zákonu důchodový věk 61 let a 8 měsíců a dovrší ho dnem 10.7.2014. Muži se proto při výpočtu invalidního důchodu k době pojištění získané ke vzniku invalidity připočte doba od 10.7.2010 do 9.7.2014, která činí 4 roky. Celkem tak získá 44 roků doby pojištění. Procentní výměra invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činí podle zákona o důchodovém pojištění za každý celý rok doby pojištění 1,5% výpočtového základu. Proto 44 roků x 1,5% = 66%. Výpočtový základ muže je 7.859 Kč. Procentní výměra činí 5.187 Kč (7.859 Kč x 0,66 = 5.186,94 Kč). Po připočtení základní výměry 2.170 Kč bude invalidní důchod činit 7.357 Kč měsíčně (5.187 Kč + 2.170 Kč).

44

10. Pozůstalostní důchody A) Podmínky pro nárok na vdovský a vdovecký důchod Nic se od 1.1.2010 nezměnilo také na tom, že vdovský a vdovecký důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela a po uplynutí této doby jen tehdy, jestliže vdova nebo vdovec pečuje o nezaopatřené dítě, nebo o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), nebo jestliže pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela (manželky), který s vdovou nebo vdovcem žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), anebo, jestliže vdovec nebo vdova jsou invalidní ve třetím stupni. Zásadní změnou u  vdovských a  vdoveckých důchodů však od  1.1.2010 je, že „trvalý“ nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela již není u vdovy od 55 let a u vdovce od 58 let, ale od vyšší věkové hranice. Věk pro trvalý nárok na vdovský a vdovecký důchod byl pro muže a ženy sjednocen a zvýšen. Podle § 50 ZDP vdovský důchod „trvale“ nově náleží, jestliže vdova dosáhla alespoň o 4 roky nižšího věku, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Totéž platí pro vdovce. Příklad 1: Vdova se narodila dne 10.3.1953. Důchodový věk muže stejného data narození je podle přílohy k zákonu 63 let. Vdově vznikne „trvalý“ nárok na vdovský důchod dovršením věku o 4 roky nižšího, než je důchodový věk muže stejného data narození tj. dovršením 59 let, dnem 10.3.2012 (podle předpisů platných do  31.12.2009 by jí vznikl nárok dovršením 55 let věku, tj. dnem 10.3.2008). Příklad 2: Vdovec se narodil dne 21.5.1965. Jeho důchodový věk, resp. „důchodový věk muže stejného data narození“, činí dle přílohy k zákonu 65 let. „Trvalý“ nárok na vdovecký důchod mu tedy vznikne dovršením 61 let, tj. dnem 21.5.2026 (podle předpisů platných do 31.12.2009 by mu vznikl nárok dovršením 58 let věku, tj. dnem 21.5.2023). B) Výše vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu Stejná zůstala výše vdovského a vdoveckého důchodu. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 2170 Kč měsíčně. Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti. To se týká i sirotčího důchodu. Výše jeho základní výměry činí 2170 Kč měsíčně. Pokud jde o výši procentní výměry sirotčího důchodu, ta i nadále činí 40 % procentní výměry starobního 45

důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na  který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. Příklad 1: Žena ovdověla dnem 5.1.2010. Po  manželovi, který byl poživatelem starobního důchodu ve výši 12.570 Kč, jí vznikl nárok na vdovský důchod. Ten bude činit 50% procentní výměry starobního důchodu zemřelého manžela, tj. 5.200 Kč (starobní důchod manžela 12.570 Kč – základní výměra 2.170 Kč = 10.400 Kč. 10.400 Kč x 0,50 = 5.200 Kč) a 2.170 Kč základní výměra, celkem tedy 7.370 Kč. Příklad 2: Dítěti zemřel 10.4.2010 otec, který byl poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 8.560 Kč. Dítě studovala střední školu a bylo proto nezaopatřené, takže mu nárok na sirotčí důchod po otci vznikl. Od 10.4.2010 mu byl přiznán sirotčí důchod ve výši 2.556 Kč (8.560 Kč – 2.170 Kč = 6.390 Kč. 6.390 Kč x 0,40 = 2.556 Kč) a 2.170 Kč základní výměra, celkem tedy 4.726 Kč. Od 1.1.2010 platí ochrana výše vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu. Při novém vzniku nároku na vdovský a vdovecký důchod nesmí být výše procentní výměry jejich důchodu nižší, než byla procentní výměra předcházejícího vdovského nebo vdoveckého důchodu ke dni jejich zániku. Zanikl-li nárok na  sirotčí důchod proto, že dítě přestalo být nezaopatřené a  nárok vznikne znovu proto, že dítě se stane opět nezaopatřeným (např. pokračuje ve studiu), nesmí být výše procentní výměry obnoveného sirotčího důchodu nižší než toho, který náležel ke dni dřívějšího zániku nároku na tento důchod.

46

11. Změna v nezaopatřenosti dítěte a dopady na pozůstalostní důchody Podle § 20 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění se od 1.1.2010 již za nezaopatřené pro účely důchodového pojištění nepovažuje dítě, které je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Uvedená změna má vliv nejen na nárok na sirotčí důchod dítěte (u něho je podmínkou nezaopatřenost dítěte), ale také na nárok vdovy nebo vdovce na vdovský a vdovecký důchod. Jestliže totiž vdova nebo vdovec mají nárok na pozůstalostní důchod pouze z titulu, že pečují o nezaopatřené dítě a jinou podmínku pro trvání nároku na důchod nesplňují (nejsou invalidní pro invaliditu třetího stupně, nepečují o svého závislého rodiče nebo o závislého rodiče manžela nebo manželky, který s nimi žije ve společné domácnosti atd.), zánikem nezaopatřenosti dítěte jim nárok na vdovský nebo vdovecký důchod zanikne. Stejně tak zanikne poživateli sirotčího důchodu nárok na sirotčí důchod, přestane-li být nezaopatřeným dítětem. V přechodných ustanoveních zákona č. 306/2008 Sb. je však zakotvena ochrana nároku na sirotčí, vdovský a vdovecký důchod v  případech, kdy dítě pobíralo plný invalidní důchod před přijetím této změny, tj. k  31.12.2009. Podle uvedené novely zákona o důchodovém pojištění se dítě, které pobírá ke dni 31.12.2009 plný invalidní důchod (od 1.1.2010 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně), i  po  tomto datu nadále považuje za  nezaopatřené i když je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Příklad 1: Žena ovdověla 4.7.2006. Po  dobu jednoho roku od  smrti manžela, tj. do  3.7.2007, jí náležel vdovský důchod. Po  uplynutí jednoročního pobírání jí vdovský důchod náležel i  nadále, neboť její devatenáctiletá dcera studovala vysokou školu a byla z tohoto důvodu nezaopatřená. Dceři rovněž od  4.7.2006 náležel sirotčí důchod. Dcera však onemocněla, ukončila studium a od 9.6.2010 jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Od tohoto data přestala být ve smyslu zákona o důchodovém pojištění nezaopatřené dítě a zanikl jí nárok na sirotčí důchod a matce na vdovský důchod. Příklad 2: Žena ovdověla dne 5.2.2007. Do 4.2.2008 měla nárok na vdovský důchod. Po uplynutí této doby jí nadále vdovský důchod náležel z titulu péče o nezaopatřené dítě, které studovalo na střední ekonomické škole. Od 1.5.2009 byl dítěti, které také pobíralo sirotčí důchod, přiznán plný invalidní důchod. Ten mu náležel i k datu 31.12.2009. Dítěti i když bude poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně zůstane i po 31.12.2009 nárok na sirotčí důchod a jeho matce na vdovský důchod, protože dítě se nadále považuje za nezaopatřené.

47

12. Souběh nároků na důchody a na jejich výplatu Pokud jsou současně splněny podmínky nároku na  výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního nebo invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na  výplatu starobního a  invalidního důchodu ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si pojištěnec zvolil (§ 58). Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu anebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry. Obdobně se postupuje, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu a sirotčího důchodu (§ 59). Příklad 1: Žena pobírala starobní důchod ve výši 8.569 Kč (základní výměra 1.270 Kč a procentní výměra 7.299 Kč). Dne 1.4.2010 ovdověla. Její zemřelý manžel byl poživatelem starobního důchodu ve výši 10.350 Kč (základní výměra 1.270 Kč a procentní výměra 9.080 Kč). Vdovský důchod manželky činí 50% procentní výměry jeho důchodu, tj. 4.540 Kč (9.080 Kč x 0,50 = 4.540 Kč) a 1.270 Kč základní výměra. Dochází k souběhu dvou důchodů, z nichž vyšší náleží v plné výši a  z  druhého polovina procentní výměry. V  tomto případě náleží vdově její starobní důchod ve výši 8.569 Kč a vdovský důchod ve výši 2.270 Kč (4.540 Kč x 0,50 = 2.270 Kč). Základní výměra 1.270 Kč náleží při souběhu důchodů jen jednou a to k vyššímu důchodu. Vdově je tedy poskytován důchod v  celkové částce 10.839 Kč (starobní důchod 8.569 Kč a  vdovský důchod 2.270 Kč).

13. Informativní osobní list důchodového pojištění Podle § 40a zákona č. 582/1991 Sb., o  organizaci a  provádění sociálního zabezpečení, ČSSZ zašle občanům na základě jejich písemné žádosti informativní osobní list důchodového pojištění. Občan má právo na zaslání informativního listu jednou za kalendářní rok. Informativní list obsahuje přehled dob důchodového pojištění a za dobu od roku 1986 přehled vyměřovacích základů a vyloučených dob, které jsou v evidenci příslušného orgánu sociálního zabezpečení. Z informativního listu občan zjistí, zda všechny doby jeho výdělečné činnosti má ČSSZ v evidenci pro výpočet důchodu a jestliže tomu tak není, které bude muset při uplatnění žádosti o důchod ve svém zájmu dodatečně prokázat. ČSSZ má povinnost zaslat informativní list občanovi do 90 dnů ode dne doručení jeho žádosti.

48

14. Uplatnění žádosti o důchod Žádosti o  přiznání důchodu sepisuje s  občany okresní správa sociálního zabezpečení (V Praze Pražská správa sociálního zabezpečení, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení) na předepsaných tiskopisech. Za občany, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohou sami podávat žádost o dávku důchodového pojištění, mohou s jejich souhlasem a na základě potvrzení lékaře o zdravotním stavu těchto občanů podat tuto žádost jejich rodinní příslušníci. Žádost lze podat nejdříve 4 měsíce přede dnem, od kterého občan žádá důchod přiznat. Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna sepsat žádost o  dávku důchodového pojištění. Nesmí odmítnout sepsání žádosti, a to i když má za to, že občan nesplňuje podmínky stanovené pro nárok na dávku důchodového pojištění nebo není-li žádost občana doložena potřebnými doklady.

15. Rozhodnutí ČSSZ a opravné prostředky Rozhodnutí o přiznání důchodu je ČSSZ povinna vydat nejpozději do 90 dnů ode dne zahájení řízení. Rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění se vydává až na výjimky písemně. Písemné rozhodnutí se nevydává, jde-li o valorizaci důchodů (v těchto případech obdrží občan pouze písemné oznámení). Proti rozhodnutí ČSSZ o  přiznání (nepřiznání) dávky důchodového pojištění se řádné opravné prostředky v řízení správním nepřipouštějí. Rozhodnutí o přiznání důchodu je pravomocné dnem jeho doručení. Proti rozhodnutí ČSSZ ve věcech důchodového pojištění lze jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení. Námitky se podávají orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal a ten o nich také rozhoduje. Podání námitek je řádným opravným prostředkem ve správním řízení a absolvování námitkového řízení je předpokladem k tomu, aby se věcí mohl zabývat soud v rámci případné později uplatněné správní žaloby.

16. Náklady zasílání důchodu poštou od ledna 2010 hradí důchodce Nová právní úprava přijatá od  ledna 2010 stanoví povinnost příjemce důchodu vypláceného v  hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence hradit náklady plátce důchodu za poukazy splátek důchodu vyplácených v pravidelných lhůtách. Tato povinnost se nevztahuje na poživatele důchodů, jimž byl důchod přiznán před 1.1.2010 a od 31. 12. 2009 jim nepřetržitě trvá nárok na alespoň jeden důchod (např. při souběhu důchodů). Výše těchto nákladů v roce 2010 činí 21 Kč za každou splátku důchodu.

49

17. Valorizace důchodů Valorizace důchodů se podle § 67 stanoví tak, aby u  průměrného starobního důchodu zvýšení činilo částku odpovídající nejméně 100 % růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti a částku odpovídající nejméně jedné třetině růstu reálné mzdy. Důchody se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu, pokud by zvýšení průměrného starobního důchodu podle uvedených pravidel činilo aspoň 2 %. Důchody se zvyšují také mimo pravidelný termín v mimořádném termínu, pokud ve stanoveném období dosáhl růst cen aspoň 5 %. Zvýšení důchodů stanoví vláda svým nařízením

50

Příloha

S T A N O V I S K O

Českomoravské konfederace odborových svazů k  návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o  organizaci a  provádění sociálního zabezpečení, ve  znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) je si vědoma potřeby zajistit dlouhodobou stabilitu základního důchodového systému. Předložený návrh zákona, který je nutné posuzovat z hlediska dopadu na občany v širším kontextu s dalšími restriktivními zákony, které jsou nyní součástí tzv. reformy veřejných financí, však z  důvodů zásadní povahy, uvedených dále, odmítá. Předložený návrh zákona zcela opomíjí sociální aspekt, smysl a účel důchodového pojištění a nezabývá se vůbec otázkou zajištění důstojného života ve staří formou dostatečných důchodových (sociálních) příjmů. Naopak svojí koncepcí založenou výlučně na zpřísňování podmínek nároku na starobní a invalidní důchod, která se promítá následně i do pozůstalostních důchodů, směřuje k tomu, aby se do budoucna důchodové příjmy zaměstnanců a jejich rodin oproti současnosti výrazně snížily. Návrh zákona sleduje pouze úzce fiskální zájem, a to dosažení rovnováhy příjmů a výdajů důchodového systému na úrovni, která postupně bude dále klesat až na sociálně zcela nepřijatelnou úroveň. Důsledkem navrhovaných změn by tak byl již v relativně blízkém období (kromě nepříznivých ekonomických dopadů - poklesu koupěschopné poptávky několika miliónů důchodců, a následně i daňových příjmů) růst chudoby rozsáhlých skupin starých občanů, zejména občanů, kteří po celý život ze své práce za mzdu odváděli pojistné na financování důchodů a neměli sami reálnou možnost se pro stáří zabezpečit jinou formou. ČMKOS znovu zdůrazňuje, že mnoho z těchto občanů, kteří se dnes nacházejí ve věku blízkém důchodovému, je vystaveno ve  vysoké míře riziku dlouhodobé nezaměstnanosti, které jejich šance na důstojný život ve stáří při realizaci navrhovaného zvyšování důchodového věku podstatně snižuje. Přestože se předložený návrh odvolává v důvodové zprávě na závěry obsažené v Závěrečné zprávě a na návrh Dohody politických stran, připravované v návaznosti na výsledky její práce, realizují se navrhovanou úpravou pouze ta opatření, která snižují budoucí důchodové nároky, nikoliv opatření, s nimiž uvedená Dohoda počítala ke stabilizaci financí důchodového systému, a které směřovaly k tomu, aby se budoucí důchodové příjmy občanů snižovat nemusely, a aby případné parametrické změny průběžně financovaného důchodového pojištění nemusely být příliš výrazné. Mezi taková opatření patřilo zejména vytvoření fondu důchodové reformy, který měl zajistit „nedotknutelnost“ prostředků plynoucích z dnes dosahovaných přebytků na „důchodovém účtu“ státního rozpočtu a jejich účelové využití výlučně ve prospěch financování budoucích 51

důchodových nároků občanů spolu s částí prostředků z privatizace státních podniků určených na posílení zdrojů k financování důchodového systému. Dohoda rovněž počítala s podporou rozvoje dobrovolného penzijního připojištění se státním příspěvkem, a to jak v oblasti příspěvků (zejména v zájmu zvýšení schopnosti zaměstnanců s nižšími příjmy výrazněji financovat touto cestou své doplňkové důchodové nároky), tak v oblasti dávek. Uvedené změny měly v  souvislosti s  navrhovaným zvýšením důchodového věku v  základním důchodovém pojištění zajistit jeho faktické zachování (vynucené zdravotními důvody a vyčerpáním, které je důsledkem mimořádně vysoké celoživotní pracovní zátěže zaměstnanců v naší zemi v některých odvětvích) prostřednictvím dočasných starobních penzí poskytovaných z doplňkového důchodového systému. Tyto dávky měly být financovány z prostředků, na jejichž tvorbě by se mnohem významnější měrou, než dosud, podíleli zaměstnavatelé, zejména pak v odvětvích hornictví, hutnictví, strojírenství a chemie, kde těžké pracovní podmínky oproti obecné populaci výrazně zkracují délku života zaměstnanců, kteří zde dlouhodobě za uvedených podmínek pracují, a tedy i pravděpodobnost dožití vyšších důchodových věkových hranic stanovených na základě předkládaného návrhu. S těmito změnami vláda s ohledem na informace uvedené v důvodové zprávě navrhovaného zákona a v důvodové zprávě k zákonu, kterým má být realizována reforma veřejných financí, a který je v současné době projednáván v Poslanecké sněmovně Parlamentu (parlamentní tisk č. 222), nepočítá. Je zřejmé, že existující přebytky výběru pojistného na  důchodové pojištění bude vláda i nadále používat k financování jiných rozpočtových potřeb, které se v důsledku realizace restriktivní reformy veřejných financí a zastropování pojistného pro příjmově nejsilnější občany podstatně zvýší, a že „nezbudou“ ze stejných důvodů ani žádné další zdroje na financování podpory doplňkových důchodových systémů, s nimiž všechny politické strany ve zmíněné připravované Dohodě počítaly. S  takovým přístupem, který poškodí většinu občanů a  prohloubí již dnes existující disproporce ve  financování důchodového pojištění v  neprospěch řadových zaměstnanců, ČMKOS zásadně nesouhlasí. ČMKOS zdůrazňuje, že navrhované změny by se citelně negativně dotkly prakticky všech občanů bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance, osoby samostatně výdělečně činné, zdravé občany nebo občany s nepříznivým zdravotním stavem, s výjimkou příjmově nejsilnějších skupin, kterým vláda zajišťuje v rámci reformy veřejných financí, jako jediné, přitom však sociálně nejméně potřebné vrstvě obyvatel, podstatné zvýšení příjmů, z nichž mohou financovat tvorbu doplňkových důchodových příjmů (zastropování výše pojistného odváděného mj. i pro účely financování důchodového pojištění, snížení daní z příjmů apod.). Navrhované změny by postihly zejména zaměstnance s  nízkými, podprůměrnými nebo průměrnými příjmy, kteří si vzhledem k životním nákladům nemohou průběžně odkládat finanční prostředky na zajištění ve stáří nebo při vzniku invalidity, a kteří i s ohledem na fyzické 52

vyčerpání, možnosti a dostupnost zdravotní péče se dožívají také nižšího věku ve srovnání s příjmově silnými skupinami obyvatel. Na místo solidarity bohatých s chudými, obvyklé ve vyspělých zemích, vláda prosazuje v českém důchodovém systému solidaritu chudých s bohatými. Takový přístup ČMKOS zásadně odmítá, protože narušuje nepřijatelným způsobem soudržnost ve společnosti na úkor sociálně slabších skupin občanů. Celá koncepce důchodové reformy, jejíž součástí jsou navrhované parametrické změny, je založena na odhadech a hypotézách, které nejsou v předloženém materiálu dostatečně věrohodně doloženy. V materiálu zaslaném do připomínkového řízení chybí zásadní údaje, z kterých se při reformě vychází, např. vývoj mezd a příjmů obyvatelstva, vývoj nezaměstnanosti, porodnosti a migrace a vyhodnocení jejich vlivu na finanční bilanci důchodového systému (oproti předpokladům, z nichž vycházela Bezděkova komise, dochází k výrazně pozitivnějšímu vývoji). Pokud jde o tabulkovou část, je zpracována účelově, aby odůvodňovala navrhované restrikce. Její součástí je přehled o statutární věkové hranici pro nárok na starobní důchod v členských státech EU a některých dalších státech, které mají vyšší důchodový věk (tabulka č. 6), ale chybí přehled o střední délce života, v níž Česká republika za těmito zeměmi zaostává v průměru o několik let. Stejně tak chybí porovnání průměrného ročního počtu odpracovaných hodin na jednoho zaměstnance v těchto zemích. Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem odpracovaných hodin, s čímž souvisí i vyšší fyzická a psychická opotřebovanost našich zaměstnanců. Za zcela nepřijatelné pak ČMKOS považuje skutečnost, že sociální partneři nebyli zahrnuti do diskuse o budoucí podobě důchodového systému a nebyla vytvořena platforma pro zásadní projednání důchodové reformy. ČMKOS žádá, aby tento stav byl urychleně napraven a objektivně přihlédnuto ke všem jejím připomínkám. Navrhované parametrické změny představují výrazné snížení úrovně důchodů u většiny pojištěnců a tedy i podstatné oslabení jejich zabezpečení ze základního důchodového systému ve stáří, při invaliditě a dalších sociálních událostech. To má připravit půdu pro prosazení částečné privatizace důchodového systému formou opt-outu. Jeho zavedení ČMKOS důrazně odmítá, neboť povede, jak ukazují zcela aktuální údaje o vývoji průběžného systému po jeho částečné privatizaci na  Slovensku, k  vytvoření zásadní nerovnováhy mezi příjmy a  výdaji průběžně financovaného důchodového pojištění a vyvolá tak jinak neopodstatněnou potřebu dalších restrikcí a zhoršování budoucích i současných nároků (nižší valorizace vyplácených důchodů, další zvyšování důchodového věku, rušení náhradních dob, zhoršování dávkové formule atd.). Tím by došlo nejen k oslabení solidarity, která je podstatou základního důchodového systému, ale mělo by to negativní dopady i na důchodové nároky osob, které by vlivem masivní reklamní kampaně ze strany penzijních fondů možnosti opt-outu využily a z průběžného systému vystoupily, aniž by měly reálnou možnost získat v privatizovaném pilíři důchodového systému alespoň přibližně srovnatelný důchodový nárok. V zájmu zabezpečení těchto osob ve stáří by pak musely být v mnohem větší míře čerpány rozpočtové prostředky státu z jiného sociálního systému. ČMKOS zdůrazňuje, že důchodová reforma musí mít nejen ekonomický a politický, ale především sociální aspekt. Tento požadavek prezentovala na  zasedání plenární schůze 53

RHSD ČR dne 29.3.2007 a vyzvala vládu k sociálně citlivému přístupu k uvažovaným parametrickým změnám. Na tomto jednání také znovu upozornila na nutnost nejdříve odstranit přetrvávající nespravedlnosti systému, jakou je například zvýhodnění některých skupin pojištěnců při placení pojistného na  důchodové pojištění, a  požádala MPSV ČR o  písemnou informaci, kolik do prvého pilíře přispívají zaměstnanci a kolik OSVČ. Ministerstvo však dosud na tento požadavek nereagovalo. Dalším nedostatkem předloženého návrhu zákona je také nezapojení dalších zdrojů do financování důchodového systému. A to přesto, že např. o zavedení plateb za náhradní doby se hovoří již několik let. Přitom je nezbytné důchodovou reformou zajistit, a  tak to zaznělo i na jednání RHSD, odpovídající perspektivu ve smyslu umožnění důstojného stáří i pro osoby, které teprve budou do důchodového systému vstupovat. I proto je třeba budovat ho při zachování potřebné míry mezipříjmové solidarity, bez které se žádný sociální systém nemůže obejít. Nelze připustit důchodový systém, který by byl sice finančně stabilní, ale současně kvůli úrovni důchodu pod hranici životního minima, by důchodce odkazoval na čerpání prostředků z jiných sociálních systémů. Z tohoto důvodu ČMKOS většinu parametrických změn, které jsou obsaženy v předloženém návrhu zákona, stejně jako v minulosti odmítá. V souvislosti s navrhovaným zvyšováním důchodového věku se při prezentaci důchodové reformy uvádí, že do  starobního důchodu by poprvé v  65 letech měli v  roce 2030 odcházet muži narození v roce 1965, ale zamlčuje se fakt, že postupné zvyšování důchodového věku na tuto hranici se má již týkat mužů narozených po roce 1953. Veřejnost tak žije v omylu, že další zvýšení důchodového věku se netýká pojištěnců starších 50 let. ČMKOS odmítá další zvyšování důchodového věku nad úpravu již nyní obsaženou v zákoně. Jde o zásadní připomínku. Pokud jde o argumentaci, je zvyšování důchodového věku i v důvodové zprávě odůvodňováno potřebou jeho přizpůsobování naději dožití. V naději dožití (střední délce života) však Česká republika stále o několik let zaostává za původními členskými státy EU, které mají zaveden statutární věk pro nárok na starobní důchod 65 let. Podle statistiky Eurostatu mají v České republice muži narození v roce 2005 naději, že se dožijí cca 73 let (72,9) a ženy cca 79 let (79,1). Za původními členskými státy EU, s nimiž máme důchodový věk postupně srovnat, jsme tak v naději dožití o cca čtyři roky pozadu. Například v Belgii mají muži naději, že se dožijí 76,7 let, Itálii 77,6 let, Rakousku 76,7 let, V.Británii 76,9 let, Německu 76,2 let, Irsku 77,1 let a ve Francii 76,7 let. Obdobně je tomu u žen. Zvýšit důchodový věk na 65 let pro všechny muže a ženy se přitom navrhuje přesto, že vůbec není řešena situace zaměstnanců, kteří dlouhodobě pracují ve fyzicky náročných pracovních podmínkách a v profesích, jejichž výkon zanechává trvalé následky na zdraví. Nižší důchodový věk mají zachován pouze ti zaměstnanci, kteří získali ke dni zrušení zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do pracovních kategorií v roce 1993 potřebnou dobu pojištění v I. pracovní kategorii. ČMKOS ve zvláštní části k návrhu zákona proto navrhuje odlišnou úpravu důchodového věku a stanovení výše důchodu pro horníky s tím, že obdobným způsobem by vláda měla řešit i zaměstnance pracující dlouhodobě v dalších z hlediska zdravotních dopadů rizikových profesích a obtížných pracovních podmínkách. Charakter práce těchto zaměstnanců jim přitom již dnes při současném zvýšeném důchodovém věku neumožňuje setrvat v zaměstnání až do jeho dosažení, popřípadě ještě déle. Tito zaměstnanci pobírají důchody často po podstatně kratší dobu, než ostatní pojištěnci, neboť se 54

dožívají až o několik let nižšího věku. Z hlediska mezipříjmové solidarity tak solidarizují s ostatními pojištěnci, kteří se dožívají vyššího věku (nikoliv obráceně). ČMKOS proto znovu a důrazně požaduje, aby vláda řešila situaci těchto zaměstnanců. Jedná se o dlouhodobý a zásadní požadavek ČMKOS. V této souvislosti musíme znovu připomenout, že dosud nebyl splněn slib daný těmto zaměstnancům a odborům v době „rušení pracovních kategorií“, že bude zavedeno zaměstnanecké penzijní připojištění. A to přesto, že se jedná o osvědčenou a efektivní formu penzijního připojištění, které je nedílnou součástí důchodových systémů v členských státech EU i jinde ve světě. Další zvyšování důchodového věku také prohloubí problémy se zaměstnavatelností starších občanů. Motivace k dalšímu jejich setrvání na trhu práce včetně navrhované možnosti zvyšovat si procentní výměru důchodu za každých 180 kalendářních dnů odpracovaných po vzniku nároku na  starobní důchod při souběžném pobírání poloviny starobního důchodu, obsažené v předloženém návrhu zákona, je sice krok správným směrem, ale sama o sobě ještě nijak nezajišťuje pro tyto zaměstnance pracovní místa a při dalším prodlužování důchodového věku se tyto problémy ještě prohloubí, nehledě na negativní dopady na psychiku těchto osob s dosavadním celoživotním zaměstnáním. ČMKOS zásadně nesouhlasí ani se změnou definice invalidity. V důvodové zprávě se sice uvádí, že nejde o zpřísnění, ale o modernizaci a zpřesnění posudkového procesu, ale navrhovaná opatření připomínají rok 1995, kdy byl přijímán PSP ČR nový důchodový zákon, v němž vláda navrhovala, aby částečně invalidní byl pojištěnec, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o  50%, a  plně invalidní, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 70%. To bylo na evropské poměry nepřiměřeně přísné a ČMKOS to důrazně odmítla. Nakonec se podařilo v Parlamentu ČR prosadit, že pojištěnec je podle stávající právní úpravy částečně invalidní při poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% a plně invalidní při poklesu nejméně o 66%. Nyní navrhované rozdělení na invaliditu prvního, druhého a třetího stupně představuje opět pokus o zvýšení těchto hranic, a to u invalidity třetího stupně až na zmíněných 70%. Podle důvodové zprávy mají tyto změny ovlivnit vývoj invalidizace, náklady na invalidní důchody a počty ekonomicky aktivních a neaktivních osob. ČMKOS vyjadřuje obavy, že hlavním smyslem změny definice invalidity je, zvláště, když je zdůrazněno, že Česká republika je kritizována za  vysoký počet invalidních důchodů, snížit počet poživatelů těchto důchodů a  tak za každou cenu ušetřit. Přitom má být do invalidity prvního stupně (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 49%) zařazeno cca 74 až 75% pojištěnců, kteří jsou nyní částečně invalidní. S tím, že „důsledkem bude snížení dosavadního důchodu“. Místo toho, aby byla přijímána opatření vedoucí ke zlepšení životního a pracovního prostředí, snižování stresu atd. Výše invalidních důchodů, stejně jako starobních, má být přitom negativně ovlivněna také dalšími navrhovanými parametrickými změnami. U  invalidních důchodů a  pozůstalostních důchodů, které z nich budou odvozeny, se očekává efekt (zřejmě z hlediska úspor) v podstatě okamžitě po zavedení změn s tím, že se odhaduje, že u plných invalidních důchodů by došlo k postupnému snížení úrovně u nově přiznávaných důchodů s cílovým stavem o 3 až 5% (obdobné snížení lze předpokládat zejména v souvislosti s opatřeními týkajícími se náhradních dob také u  starobních důchodů) a  u  částečných invalidních důchodů a  pozůstalostních důchodů o 2 až 3%. 55

ČMKOS trvá na tom, že není možné připustit, aby osoby s nepříznivým zdravotním stavem, který se nezměnil, a na jehož základě byly uznány částečně nebo plně invalidními, přišly o důchod nebo ho měly snížen pouze z důvodu změny definice invalidity. Jestliže někdo zneužívá systém invalidních důchodů, je potřeba přijít s jinými opatřeními, než těmito, které by postihly ty, kteří systém nezneužívají. Navíc má být k těmto změnám přistoupeno v době, kdy se má dále zvyšovat důchodový věk a mnozí ze zaměstnanců nebudou až do jeho dosažení schopni, jak jsme již uvedli v jiné souvislosti, v zaměstnání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu setrvat! Návrh na prodloužení minimální potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod ze současných 25 roků na 35, resp. 30 roků, se může při průměrné délce pojištění 40 roků zdát jako neproblematický. V souvislosti s dalšími navrhovanými opatřeními (nezapočítávat dobu studia jako náhradní dobu a  započítávat náhradní doby i  pro nárok na  důchod pouze 80 %) však může toto prodloužení potřebné doby pojištění pro mnohé zaměstnance, zejména v regionech s vysokou dlouhodobou nezaměstnaností, v budoucnu znamenat, že pro nesplnění této podmínky jim nevznikne nárok na starobní důchod a budou ve stáří odkázáni na jiný sociální systém. Proto ČMKOS zásadně nesouhlasí s  navrhovaným prodloužením potřebné doby pojištění. Podle statistiky MPSV činila v  roce 2006 průměrná délka evidence uchazečů o zaměstnání na úřadech práce 649 kalendářních dnů, tedy téměř dva roky. Přitom v mnohých případech je tato doba, vzhledem k tomu, že jde pouze o průměr, ještě podstatně vyšší a činí i několik let. Zcela zásadní vliv na snížení úrovně důchodů má mít ovšem již zmíněné zrušení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako náhradní doby pojištění. Tento záměr vlády proto v minulosti ČMKOS opakovaně odmítla. Vzhledem k tomu, že podle současné právní úpravy se započítává jako náhradní doba pro důchod u pojištěnců, kteří studovali po 31.12.1995 šest let doby studia po 18. roce věku, a to 80 %, jde o snížení doby pojištění pro důchod o cca pět roků (365 kalendářních dnů x 6 roků = 2 190 dnů. 2 190 dnů x 0,80 = 1 752 dnů, což je cca 5 roků, resp. 4,8). Tzn. snížení procentní výměry důchodu minimálně o 6% (4 roky x 1,5%), anebo s přihlédnutím k další době pojištění až o cca 7,5 % ( 5 roků x 1,5%). Např. starobní důchod vypočítaný podle stávající právní úpravy ve  výši 10  000 Kč měsíčně by byl při zrušení doby studia jako náhradní doby nižší o více než 500 až 600 Kč a důchod přiznaný dnes ve  výši 12  000 Kč podle nového způsobu výpočtu nižší o  více než 600 až cca 800 Kč měsíčně. Důvodová zpráva sice konstatuje, že financování této náhradní doby pojištění ve  srovnání s  ostatními náhradními dobami v  rámci solidarity základního důchodového pojištění je nejméně odůvodněné, ale je třeba si uvědomit, že mají-li pojištěnci s vysokoškolským vzděláním vyšší příjmy, což ovšem zdaleka není pravidlem, odvádějí také více do systému na pojistném, a to nejen na svůj důchod, ale i na solidaritu. Navíc podpora vzdělanosti, a to nejrůznějšími způsoby, má pozitivní dopad na celou společnost a tento problém nelze pojímat jen úzce z  individuálního hlediska příjemce důchodu. Proto ČMKOS také tento návrh na zrušení doby studia zásadně odmítá. I  přes zásadní odmítnutí většiny navrhovaných změn z  výše uvedených důvodů, s  některými změnami ČMKOS vyjadřuje souhlas. Například jde o  zrušení povinnosti mít při souběhu výplaty starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti sjednán pracovněpráv-

56

ní vztah nejdéle na dobu jednoho roku, nebo umožnění zvýšení procentní výměry starobního důchodu o  1,5 % výpočtového základu za  každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti při souběžném pobírání poloviny starobního důchodu. Závěrem je třeba konstatovat, že pro zajištění dlouhodobé finanční stability důchodového systému je třeba více počítat s nástroji, které stojí mimo důchodový systém. Takovými nástroji je mj. další zvýšení výkonnosti ekonomiky a  produktivity práce a  s  ní související růst mezd zvyšující příjmy důchodového systému, růst HDP, zvyšování zaměstnanosti a snižování nezaměstnanosti, zavedení propopulačních opatření provázaných s prozaměstnaneckými opatřeními a v neposlední řadě také umožnění vícezdrojového financování.

V Praze dne 21. 8. 2007

57

Poznámky:

58

Poznámky:

59

Poznámky:

60

Poznámky:

61

Poznámky:

62

Poznámky:

63

Poznámky:

64

Poznámky:

65



Vydala: JENA, Jesenické nakladatelství Vančurova 735/11 787 01 Šumperk tel.: 583 211 432, E-mail: [email protected]



srpen 2010



Náklad: 500 výtisků

www.socialnidialog.cz