JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na lesní roh
Učební pomůcky Ireny Krškové pro hudební výchovu Bakalářská práce
Autor práce: Dis. Jan Kelnar Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková Ph.D. Oponent práce: prof. Mgr. Jindřich Petráš
Brno 2011
Bibliografický záznam KELNAR, Jan. Učební pomůcky Ireny Krškové pro hudební výchovu [Teaching aids of Irena Kršková for music education]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2011. 73 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková Ph.D.
Anotace Diplomová práce „Učební pomůcky Ireny Krškové pro hudební výchovu“ pojednává o ţivotě a díle Ireny Krškové se zaměřením na soubor hudebních pomůcek.
Annotation Diploma thesis „ Teaching aids of Irena Kršková for music education” deals with Irena Kršková´s life and publication with a view to musical aids file.
Klíčová slova Irena Kršková, hudební pomůcky, výchova
Keywords Irena Kršková, musical aids, music teaching
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. v Brně, dne 6. května 2010
Jan Kelnar
Obsah ÚVOD ............................................................................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1.
ŢIVOT IRENY KRŠKOVÉ ....................................................................................................... 4
2.
HISTORIE VZNIKU ZUŠ V POTŠTÁTĚ ............................................................................. 10
3.
DNEŠNÍ PODOBA ZUŠ POTŠTÁT ...................................................................................... 12
4.
K DĚJINÁM DNEŠNÍ BUDOVY ZUŠ .................................................................................. 15
5.
ZVLÁŠTNOSTI PRÁCE NA MALÝCH ZÁKLADNÍCH UMĚLECKÝCH ŠKOLÁCH 18
6.
DĚTSKÝ PĚVECKÝ SBOR SLUNÍČKO ............................................................................. 19
7.
POMŮCKY PRO HUDEBNÍ VÝCHOVU ............................................................................ 22 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7 7.8 7.9 7.10 7.11 7.12
RYTMUS SE SNĚHURKOU S ŘÍKADLY - MALÁ UČEBNÍ POMŮCKA ......................................... 24 RYTMUS SE SNĚHURKOU - MALÁ UČEBNÍ POMŮCKA ........................................................... 26 VÝCVIK RYTMICKÉ CHŮZE PO NOTÁCH .............................................................................. 29 OBRÁZKOVÝ HUDEBNÍ SLABIKÁŘ ....................................................................................... 34 TVŮRČÍ PRÁCE S ELEMENTÁRNÍMI MOTIVY ........................................................................ 39 OBRÁZKOVÝ RYTMUS V PARTITUŘE ................................................................................... 42 OBRÁZKOVÁ INTONACE...................................................................................................... 44 TRANSPOZICE NOTOVÉHO ZÁZNAMU .................................................................................. 48 BARVA V HUDEBNÍ VÝCHOVĚ NEJMLADŠÍCH DĚTÍ A ZAČÁTEČNÍKŮ ................................... 52 UČEBNÍ POMŮCKY - PODLOŢKY, CVIČEBNICE, HMATNICE ................................................... 59 SLUCHOVÝ DIKTÁT, ZÁZNAMY S UČEBNÍMI POMŮCKAMI ................................................... 66 INTONAČNÍ MOTIVY ........................................................................................................... 68
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 70 POUŢITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 72
Úvod Mé první setkání s paní Irenou Krškovou, ředitelkou Základní umělecké školy v Potštátě, se událo, kdyţ mě moje maminka přivedla přihlásit v mých pěti letech do výuky nejmenších dětí na této škole. Bál jsem se na paní Krškovou i pohlédnout, vzbuzovala veliký respekt, schovával jsem se za maminčinu sukni a jen jsem bázlivě vykukoval. Ona ke mně přišla a řekla: „Honzíku, pojď se mnou, já ti ukáţi, jaké máme bubny a celou bicí soupravu, jestli chceš, můţeš si je hned vyzkoušet.“ Vzala mě za ruku, vyvedla do 1. poschodí, kde se nacházela perfektně vybavená učebna pro bicí nástroje a tam cvičila malá holčička. Tu jsem hned od bubnů odstrčil a začal jsem radostně „třískat“ do všech nástrojů, co tam byly. Byl jsem ohromen jejich sílou zvuku a zapomněl jsem na všechny okolo mne. A tak jsem byl přijat, aniţ mne někdo zkoušel z vytleskávání rytmu, či nějaké intonace. Tato paní ředitelka se pro mne najednou stala ta paní učitelka, co mi umoţnila nový pohled na ten velký svět a vtáhla mne postupně do světa hudby. Moje maminka sice říká, ţe kdyţ jsem byl u ní v břiše, jako vyvíjející se plod, ona zrovna dělávala zkoušky z hudební výchovy na pedagogické fakultě, hrála denně na klavír, to je její velká záliba, poslouchala se „mnou“ klasickou hudbu, hodně zpívala, a tedy proto si myslí, ţe mi snad něco z té doby v srdíčku a v hlavě z této oblasti zůstalo. Tak je to snad nějak nakombinované. Paní ředitelka Kršková na mne jiţ přichystala pohádkové bytosti, se kterými jsem nejen já, ale i ostatní děti prošly světem hudby. Jednalo se o Sněhurku a trpaslíky, kteří chodí, běhají, skáčou po obrovských barevných notách a to byl vlastně základ hudební teorie, výcviku intonace, zpěvu jako takového, rytmu atd. Snadno a s radostí jsem se učil a docházel do jejich hodin přípravné hudební výchovy a později do hudební nauky. Kdyţ jsem se připravoval na přijímací řízení na konzervatoř, byla to právě ona, byť uţ v důchodu, která mi zase hodně pomohla. Vytvořila mi na kaţdý den speciální postup intenzivní výuky teorie, intonace a sluchové analýzy. Byla to výuka stupnic, intervalů a akordů podle poţadavků této školy. Znamenalo to pro ni vytvořit speciální učebnici, ke které byla motivována i mými znalostmi a dovednostmi, byla to prostě Její nová učebnice nazvaná „Intonace – intenzivní přípravná cvičení.“
-2-
To bylo tedy mé seznámení s touto osobností a jsem ji za to velmi vděčný, ţe mi tímto způsoben vstoupila do ţivota. Obdivuji ji dodnes a při jejím věku 79 let bych si přál, abych v této náladě, pohodě a stále s obrovskou energií jednou mohl ţít i já. Učila mne proniknout do stavby všech potřebných stupnic nejen durových, mollových, ale i církevních, exotických, cikánských, čínských, pentatonik, chromatických dur a moll, intervaly a akordy základní, zvětšené, zmenšené, dvojzvětšené, dvojzmenšené a to od všech tónů základních, zvýšených a sníţených. Učila mne to nejen teoreticky, ale musel jsem zvládnout i jejich intonaci a sluchovou analýzu. Její důkladná a intenzivní výuka, kdy vůbec nehleděla na čas mně věnovaný, mi velmi na konzervatoři pomohla. Pouţila nejlepší a nejrychlejší metodu solmizačních slabik, se kterou jsem zvládal intonaci i celé učebnice hry na zobcovou flétnu od Ladislava Daniela a jiných pro mne neznámých autorů. Zpíval jsem prostě z listu bezpečně a dobře. Po přijetí na konzervatoři jsem měl pak více času na ostatní předměty a hru na nástroj a vůbec jsem neměl ţádný stres při intonačních a sluchových diktátech. Tuto metodu práce mohu vřele všem doporučit a jsem rád, ţe jsem touto cestou s paní Krškovou prošel.
-3-
1. Ţivot Ireny Krškové
Paní Irena Kršková, rozená Burţaková, se narodila 8. května 1932 v Hlinsku, okres Přerov. Mnoho let jiţ ţije na Potštátě. Narodila se jako nejstarší ze tří dcer Ferdinanda Burţaka a Marie, rozené Klesnilové. Manţelství jejich rodičů bylo národnostně smíšené. Otec byl Němec, matka byla Češka. Otec byl obchodním cestujícím a později se stal účetním, zatímco matka byla v domácnosti. V říjnu 1938 se z národnostních důvodů celá rodina přestěhovala na Potštát, do rodné obce otce, do Sudet, kde musela Irena Kršková navštěvovat německou školu po celou dobu okupace. Přesto, ţe její otec byl těţce nemocný a nebyl schopen vojenské sluţby, musel se svou perfektní češtinou nastoupit na ruskou frontu jako překladatel. Její matka však vychovávala své děti česky i přes zákaz německých úřadů. Byt Burţaků se stal v době války střediskem všeho českého. Našli zde útočiště čeští chlapci a uprchlíci z totálního nasazení. Jak Irena Kršková sama prozradila, hra na akordeon a zpěv českých a koncem války i ruských písní se stal jejím kaţdodenním chlebem. V rodinách obou rodičů bylo 26 hudebníků. Intenzivní hudební výchova obklopovala malou Irenu jiţ od nejútlejšího dětství. Strýcově hře na housle dokázala prý naslouchat celé hodiny, jen co začala sama sedět. V osmi letech se začala učit hrát na akordeon, v jedenácti na klavír a ve čtrnácti sama na varhany. Obecnou a měšťanskou školu navštěvovala Irena Kršková v Potštátě. V patnácti letech odešla ke svému strýci Františku Klesnilovi do Bruntálu a na tamější hudební -4-
škole a v bruntálském pěveckém smíšeném sboru se začala připravovat na své budoucí povolání. Po roce návštěvy Ústavu moderních řečí a Hudební školy v Olomouci vystudovala pětileté pedagogické oddělení pro přípravu učitelů hudby. Státní zkoušku ze hra na klavír sloţila v červnu 1954 na Konzervatoři Brno. Během studia vedla dětský soubor písní a tanců Kozáček v Potštátě, dále soubor na odborném učilišti Přerovských strojíren a soubor Moravskoslezských tiskáren. Působila jako varhanice a jako členka farního sboru v potštátském kostele. Připravovala a doprovázela hudební čísla při pořádání řady estrád a divadelních ochotnických představení v Potštátě. Vyučovala soukromě hře na klavír a akordeon. Hrála s kapelou ve své rodné obci Hlinsku na Lipensku a na tanečních zábavách v celém okolí. Na pedagogickém oddělení pracovala jako členka pěveckého souboru, jako doprovázející na akordeon a na olomoucké hudební škole jako klavírní korepetitorka dětského sboru. Učitelskou dráhu nastoupila Irena Kršková na hudební škole v Uničově v září 1954. Působila zde jako klavírní korepetitorka souboru písní a tanců při Uničovských strojírnách „Valach“. Jako učitelka hry na klavír začala po dvou letech působit na hudební škole v Olomouci. Pokračovala však dále ve vedení souborů a v klavírní korepetici. Z důvodů těţkého onemocnění její sestry a jí samé byla Irena Kršková na vlastní ţádost přeloţena v roce 1962 na lidovou školu umění do Hranic na Moravě. Vyučovala zde klavír a poloţila základy nynější výuce hry na zobcovou flétnu a počátkům improvizace. V lednu 1964 po provedeném průzkumu potštátských dětí začala Irena Kršková budovat zprvu pobočnou třídu, později pobočku LŠU v Potštátě, jejíţ se stala vedoucí. Vedle hry na klavír zde vyučovala hru na akordeon, přípravnou hudební výchovu a sborový zpěv. V letech 1964-1966 absolvovala dvouletý kurz pro sbormistry. Vedle dětského pěveckého souboru Sluníčko, který sama zaloţila, vedla také smíšený pěvecký sbor Mír v Potštátě. V roce 1966 jí zemřela sestra, a tak se začala starat o její dvě nezletilé děti a pomáhala tak svému švagrovi ve výchově těchto dětí a časem jim vytvořila nový domov. Na vlastní náklady, za touhy se neustále vzdělávat, absolvovala v létě roku 1966 třítýdenní kurz Hudební výchovy při Orffově institutu v Salzburku a v létě roku 1967 dvoutýdenní uměleckou univerzitu v Ostřihomi. Stala se propagátorkou Orffova a Kodályho systému hudební výchovy nejen přednáškami, ale i praktickými ukázkami.
-5-
Dálkově vystudovala na konzervatoři v Ostravě v letech 1968-1972 dva obory, a to hru na klavír u profesora Vladimíra Čecha a dirigování u profesora Ladislava Vrtala. Pro těţké onemocnění kolenního kloubu, které bylo následně zmírněno celou řadou operací a lázeňských léčebných procesů, se Irena Burţaková provdala aţ v roce 1970 za PhDr. Ivana Kršku. Její manţel sám pocházel z hudební rodiny a pro práci své ţeny měl velké pochopení. V říjnu 1972 vytvořila Irena Kršková pobočnou třídu v Partutovicích a v únoru 1973 v Olšovci a Stříteţi nad Ludinou. Se všemi soubory se účastnila řady soutěţí i celonárodních přehlídek. Za zmínku také stojí vztah Ireny Krškové k tvorbě i osobě Václava Trojana. Po úspěšně provedených jeho Českých pastorelách na svém absolventském koncertě obdrţela jako dík skladatele výtisk jeho Špalíčku ve třetí verzi s klavírním doprovodem. První verzí je hudba k Trnkově loutkovému filmu Špalíček a druhou symfonická svita. Provedení třetí verze Špalíčku tedy mělo premiéru 16. 12. 1972 právě v Potštátě s tehdejším sedmdesátičlenným dětským sborem Sluníčko za osobní účasti skladatele a ostravského rozhlasu. Další premiérou z díla Václava Trojana, která se konala 17. 12. 1977, byla zhudebněná kniha 33 písní na všechna písmena české abecedy Kočičí slabikář. Dětský sbor pak provedl ještě z jeho díla Vojenskou písničku a drobné dětské písně. Vztah Václava Trojana k práci Ireny Krškové dokumentuje nepřetrţitá písemná korespondence. Poslední připravovaná návštěva v Potštátě se bohuţel nekonala pro úmrtí umělce. Vraťme se do roku 1973, kdy se pobočka LŠU Potštát rozšířila na 4 učitelské úvazky. Toho roku zde začal působit učitel Jan Kokta, někdejší absolvent vojenské hudební školy, zanícený hudebník, který se stal zakladatelem a dlouholetým dirigentem úspěšného ţákovského dechového orchestru. Poslech jedné zkoušky dechového souboru západoněmeckými turisty v květnu 1977 se stal příčinou několikaletého šikanování Ireny Krškové za strany školských úřadů. Mimo běţný repertoár obohatila program souborů navázaná spolupráce Ireny Krškové s celou řadou současných skladatelů (Janem Pavlem, Milošem Machkem a olomouckým skladatelem Mojmírem Zedníkem, který napsal pro úspěšné akordeonové trio skladbu Potštátské intermezzo. Spolu s dechovým souborem, souborem zobcových fléten, akordeonovým souborem, pěveckými soubory a s ţáky – sólisty pořádala Irena Kršková v místě i v širokém okolí výchovné koncerty. Kaţdé -6-
vystoupení bylo vţdy kvalitně připraveno a dostalo se na slušnou interpretační úroveň. Těchto vystoupení byla celá řada. Soubor dechovky vystupovala například 34 krát ročně a zváţíme-li, ţe všechna vystoupení se musela připravit, čas pracovního úvazku učitele na to rozhodně nestačil. Zdraţení dopravy na konci 70. let bylo jednou z příčin nedostatečné poptávky po vystoupeních, coţ vedlo k jejich omezení a mělo nepříznivý vliv na motivaci práce souborů. Mezi další příčiny Irena Kršková řadí narůstající formalismus v hodnocení porot na soutěţích a celkových úpadech hudební kultury. Spolupráce s rodiči, jimţ samým se nedostávalo dostatečné hudební výchovy ve škole, se rapidně zhoršovala. Náprava této situace byla smyslem dalších otázek a úvah Ireny Krškové. Začala se zajímat o nové formy práce. Do nástrojové výuky zařazovala improvizaci, a to jiţ od roku 1963. Začala pořádat ukázkové hodiny hudební nauky a přípravné hudební nauky pro učitele v okresním a krajském měřítku propagací Orffova a Kodályho systému. Neustálé studium těchto metod a moţnost neustálého prověřování ve výuce přivedly Irenu Krškovou na vlastní systém, o kterém je pojednáno v samostatné kapitole této práce. Nutno dodat, ţe její práce v hodinách přípravné hudební nauky a hudební nauky intenzivně ovlivnila úspěšnost práce všech sborů a souborů působících na škole. Didaktickou hodnotu učebních pomůcek Ireny Krškové dokumentují jejich ocenění v soutěţích pedagogické tvořivosti. V roce 1984 získala první místo v ústředním kole se „Souborem učebních pomůcek pro hudební výchovu“. V roce 1986 to pak bylo druhé místo s učební pomůckou „Transpozice notového záznamu“. V roce 1988 získala první místo v krajském kole s cvičebnicí hry na barevnou zvonkohru s názvem „Se Sněhurkou v hudbě“. Tuto učební pomůcku komise neodeslala do ústředního kola. Irena Kršková předstoupila se svým systémem před publikum přehlídky UBDJAK (Uherskobrodské dny Jana Ámose Komenského) v červnu 1986. Při této příleţitosti obdrţela Čestné uznání Vlády Československé republiky za výsledky v soutěţích pedagogické tvořivosti a plaketu J. A. Komenského. V roce 1989 byl pozván její dětský pěvecký sbor Sluníčko na letní setkávání pěveckých sborů na Praţském hradě, které se uskutečnilo v srpnu 1990. Od školního roku 1990/91 je Irena Kršková ředitelka Základní umělecké školy v Potštátě. Připravila videozáznam výuky se svými pomůckami a představila se se samostatnou expozicí na výstavě ke 400. výročí narození Jana Ámose Komenského v Praze v -7-
Paláci kultury v břenu 1992. Tato expozice byla následně umístěna do muzea J. A. Komenského v Přerově jako dar Ireny Krškové. V roce 1993 pak byly tyto pomůcky oceněny stříbrnou medailí J. A. Komenského. V době od 1. září 1997 aţ do 31. října 1999 provedla pedagogický výzkum při hudební výchově nejmenších dětí s pouţitím speciálních hudebních pomůcek. Pořádala ukázky práce s dětmi a ţáky pro studenty odborných škol, učitele mateřských, základních, zvláštních, základních uměleckých škol, metodiky, přednášky, výstavy a od roku 2002 hudebně výchovné víkendy „Potštátský houslový klíč“.
Irena Kršková se svými pomůckami v základní škole na Potštátě.
-8-
Irena Kršková vysvětluje hudební nauku v ZUŠ Potštát.
-9-
2. Historie vzniku ZUŠ v Potštátě
Budova ZUŠ v Potštátě Školní budova v Potštátě si sama zaslouţí malou exkurzi do své historie. Je to starý typ triviální školy s dřevěnými stropy, zachovaný v původním stavu jako jeden z mála v Severomoravském kraji. Jedná se o historickou budovu chráněnou Státním památkovým úřadem. První známky o škole najdeme v kronice roku 1582 v takzvaném Privilegiu. Další z roku 1651 jsou v souvistlosti se jménem Martina Desmareze. Původní budova vyhořela roku 1813, byla otevřena roku 1828. Ke školní budově samozřejmě patřil učitelský byt. V roce 1902 se pod hřbitovem v Potštátě postavila nová budova, která po celou první republiku slouţila jako měšťanka, za okupace jako tzv. Bürgerchule (Potštát leţel v Sudetech). Školní budova, která je centrem naší pozornosti byla označována jako Volkschule (národní škola). Po roce 1945 zde byla národní škola a ve škole pod hřbitovem byla česká měšťanská škola. V roce 1975 se mohl nyní uţ 1. stupeň základní školy přestěhovat do přístavby základní školy pod hřbitovem. Tím se uvolnily prostory pro pobočku LŠU v Potštátě. O tuto budovu, určenou k demolici, měla Irena Kršková zájem uţ od roku 1970. 1. února 1975 zde byla na její - 10 -
ţádost přestěhována tehdejší pobočka LŠU Hranice. Teprve od školního roku 1990/91 však slouţí tato budova ZUŠ v Potštátě. Děti sem dojíţdějí z Boškova, Kovářova, Kyţlířova, Lipné, Luboměře pod Stráţnou … Zásluhou Ireny Krškové byla budova zachráněna. Stala se objektem památkové péče a kaţdoročně, hlavně během prázdnin, se zde provádí větší opravy. Budova je patrová, má pět učeben, kancelář, šatnu, kotelnu, sklep a půdu. Chodby jsou klenuté, stropy dřevěné s krásnými trámy. Budova je součástí potštátského panoramatu, které tvoří zámek, škola, fara a kostel. Vraťme se však do počátků vzniku ZUŠ v Potštátě. V lednu 1964, po provedeném průzkumu potštátských dětí, začala Irena Kršková budovat zprvu pobočnou třídu, později pobočku LŠU v Potštátě, jejíţ se stala vedoucí. Irena Kršková prozkoušela přes 300 dětí a z nich vybrala prvních 27 dětí do PHV. Výuka započala v bývalém „krámě“ zeleniny na náměstí v domě č. 32, ve školním roce 1966/67 se vyučovalo ve dvou místnostech v zámku, z toho tři místnosti slouţily během konání tanečních zábav jako bufet, šatna a výčepní místnost. Na kaţdou sobotní zábavu musely tedy být tyto prostory vyklizeny a ihned po ukončení zábavy opět připraveny pro ranní nedělní vyučování. V únoru 1965 byly první děti rozděleny do výuky hry na nástroj. Na pobočnou třídu se vztahovaly pouze dva učitelské úvazky. Irena Kršková zde začala učit PHV, klavír, akordeon, zobcovou flétnu a sborový zpěv. Vedle ní se vţdy v krátkém časovém období střídali externisté ve výuce hry na housle. Kaţdý rok byla po provedeném hudebním průzkumu otevírána nová oddělení PHV. Rostl potřebný pracovní úvazek Ireny Krškové v Potštátě a naopak se zmenšoval její úvazek na kmenové LŠU v Hranicích. Teprve po 10 letech dosáhla plného úvazku na své pobočce. Od roku 1973 se pobočka LŠU v Potštátě rozrostla na čtyři učitelské úvazky. Toho roku zde začal působit Jan Kokta, který obohatil školu výukou hry na ţesťové a bicí nástroje. Po boku Ireny Krškové se na Potštátské pobočce začala střídat řada externích učitelů a učitelů LŠU Hranice na částečný úvazek. Kdyţ provedeme výčet toho, co všechno vedle korepetice Irena Kršková má své škole učila, bude čtenář této práce jistě udiven. Irena Kršková vyučovala PHV, HN, klavír, akordeon, zobcovou flétnu, sborový zpěv, vedla akordeonový soubor, soubor zobcových fléten, soubor elementárních nástrojů včetně souboru zvonkoher a učila i improvizaci a transpozici.
- 11 -
3. Dnešní podoba ZUŠ Potštát
Vstup do školy – hlavní chodba
- 12 -
Klenuté historické stropy
Učebna hudební nauky
- 13 -
Učebna dechových nástrojů
Dnešní logo ZUŠ Potštát
- 14 -
4. K dějinám dnešní budovy ZUŠ I kdyţ s existencí školy v Potštátě je nutno počítat jiţ od doby vzniku tohoto poddanského města a duchovní správy, nejstarší doklad pochází z r. 1582, kdy se v privilegiu Jetřicha Podstatského z Prusinovic objevuje zmínka o školní louce, přesněji louce školného, tj. školního rektora. Německý překlad pak uvádí termín školní louka/Schulwiese/. Lze právem soudit, ţe škola byla tehdy luterská, podobně jako celé potštátské panství a potštátská farnost. K pokatoličtění školy dochází v souvislosti s rekatolizací r. 1628, kdy nová vrchnost, Karolina d’Austria Contecroy, obsadila potštátskou faru katolickým farářem. Z této doby pochází také nejstarší potštátská matrika, v níţ se nachází zmínka o prvním potštátském rektorovi Michlu Gasnerovi v souvislosti s úmrtím jeho dcery Evy v r. 1640. Zda Gasner působil ve funkci školního rektora ještě před rekatolizací, nebo aţ po ní, nelze zjistit. Z matriky však zjistíme jména dalších potštátských učitelů. Školy se týká také privilegium regenta panství, Martina Desmareze, ze 16. července 1651 na vydrţování varhaníka při farním kostele. Varhaník byl zároveň školním rektorem, protoţe vrchnost si vymínila posílat k němu chlapce do školy a působit v potštátském zámku tehdy, kdyby se tam konala hudba. Panorama Potštátu mezi Lasslerovými freskami v potštátském horním kostele, nám umoţňuje učinit si představu o tom, jak asi vypadala školní budova v letech 17421743, kdy byl tento mariánský kostel vyzdoben freskami. Šlo o přízemní domek v blízkosti farní budovy, jenţ od sklonku 18. století nesl popisné číslo 36. I kdyţ ke škole patřilo pole a louky, učitel dostával školní plat vylepšený roční částkou 14. zlatých následkem Desmaresova privilegia, školy se dotkly tereziánské a josefinské školní reformy, kdy škola spolu s farou byla vydrţována nakonec tzv. náboţenským fondem, nebylo postavení učitele právě skvělé. Tak za napoleonských válek si potštátský školní rektor Axmann zlepšoval své postavení tím, ţe spolu se školní a varhanickou sluţbou zastával téţ funkci zvoníka a kostelníka. Nakonec se podobně jako potštátský farář stal obětí epidemie, kterou na Potštát zavlekli ranění ruští vojáci, kteří po bitvě u Slavkova r. 1805 byli umístěni v zámku dvou šenkovních domech na náměstí. Od r. 1810 se škola stala školou dvoutřídní. Ve druhé třídě vyučoval školní pomocník. Osudnou událostí pro školní budovu byl poţár 3.června 1813. Budovu zničil poţár, který se stal předmětem zápisu drahotušského kronikáře, natolik, ţe se aţ do roku 1826 učilo v domech na náměstí. Teprve v r. 1826 byla - 15 -
postavena nová školní budova o jednom poschodí, kde se kromě učeben nalézal téţ byt pro učitele. Šlo o stavbu v klasicistním stylu, která v průběhu let téměř nezměnila podobu a představuje nám jediný dochovaný typ předbřeznové školy na někdejším přerovském okrese, jenţ od doby svého vzniku slouţí výhradně potřebám školství/od roku 1975 ovšem jako budova LŠU –ZUŠ/. Spatřit ji můţeme i na soudobém pohledu z r. 1826, jehoţ autorem je jinak málo známý J. Reychonn. V přízemí budovy je moţno shlédnout původní trámové stropy, takţe se budova právem r. 1991 stala kulturní památkou, i kdyţ před r. 1989 měla padnout za oběť demolici, jako údajná komunikační závada. Ke stavbě školy přispěl náboţenský fond částkou 680 zlatých., vrchnost částkou 165 zlatých a od obyvatel Potštátu se tehdy vybrala částka 204 zlatých. Podle údajů Řehoře Wolného ji měl poškodit poţár r. 1832, posledním zhoubném poţáru Potštátu z 28. 8.1966 školní budova se štěstím ušla. Na potštátskou školu měly pozitivní dopad školské zákony z r. 1868-1869. Škola se změnila na školu obecnou a z dosavadní dvoutřídky na školu čtyřtřídní, kde mimo nadučitele působí téţ učitel a dva podučitelé. Z nadučitelů zasluhuje největší pozornost Alois Jung, který podnikl studijní cesty po školách v Německu a Švýcarsku a výsledky těchto cest, jejichţ účelem bylo získat informace z oboru pedagogiky, také publikoval. Kdyţ byl r. 1886 přeloţen do Hranic, byl za své zásluhy o rozvoj školství jmenován potštátským čestným občanem. Od počátku devadesátých let, kdy školu navštěvovalo stále více dětí a kdy se stala školou pětitřídní, bylo nutno uvaţovat o stavbě nové školní budovy, protoţe pro účely výuky bylo nutno znovu najímat místnosti na náměstí. Zásluhou nadlesního a ředitele velkostatku Antonína Schreibra došlo k postavení budovy pod potštátským hřbitovem v r. 1902. Pro zajímavost je třeba uvést, ţe budovu, která měla slouţit jako německá obecná škola, postavil český stavitel Zeman z Bystřice pod Hostýnem. Téţ si také při stavbě vymohl účast českých dělníků a českých povozníků se stavebním materiálem při této stavbě. O rok později došlo i k vyuţití dosavadní školní budovy z r. 1826. Pro účely německé měšťanské školy byla slavnostně otevřena v r. 1903. Na škole se od r. 1904 učilo téţ nepovinné češtině, v r. 1907 byla spojena se školou měšťanskou pod společným ředitelem, v r. 1910 ji bylo moţno navštěvovat i dívkám jako hospitantkám, smíšenou se stala r. 1920. Za předmnichovské republiky na ní působil komunistický učitel Ludwig Hahn ve školním roce 1926/1927. Jeho značná politická aktivita vedla nakonec k jeho - 16 -
přeloţení. Hahn skončil svůj ţivot v Praze, kde se před příchodem gestapa, které ho přicházelo zatknout, zastřelil. Situaci ve školní budově změnily aţ pomnichovské poměry, kdy bylo Potštátsko obsazeno v říjnu r. 1938 Wermachtem a stalo se součástí tzv. Sudetské ţupy. Stará školní budova začala opět slouţit účelům školy obecné, kdeţto ročníky školy měšťanské, která byla přejmenována na školu hlavní, se ocitly v budově z r. 1902. Osvobozením Potštátu v květnu 1945 znamenalo také ve svých důsledcích zánik veškerého německého školství v Potštátě i v okolních obcích. V budově z r.1826 vzniká škola obecná s řídícím učitelem Jaroslavem Tylichem, v budově z r.1902 pak škola měšťanská, v jejíţ čele stanul jako ředitel Stanislav Skříčil. Obě školy byly otevřeny v září roku 1945. I po vzniku osmiletky a později devítiletky zůstávaly niţší ročníky v původní školní budově. Změnu přinesl aţ rok 1975. V důsledku dokončení přístavby ke školní budově z r. 1902 se školní budova z r. 1826 zcela uvolnila a našla v ní své umístění pobočka při Hudební škole/Lidové škole umění/v Hranicích. Vedoucí pobočky Irena Kršková jiţ dříve zajišťovala hudební výuku soukromými hodinami a hudebním kurzem při Osvětové besedě, od r. 1964 pak zmíněnou pobočkou. Ve spolupráci s referenty památkové péče se budovu podařilo zachránit před demolicí, provést na ní řadu oprav a nakonec ji jako ZUŠ v roce 1990 osamostatnit.
- 17 -
5. Zvláštnosti práce na malých základních uměleckých školách Aby mohl fungovat chod celé školy, musí se chopit práce učitel – odborník, který zde ţije a chce pro své město udělat a vykonat něco více, neţ je v jeho popisu práce. Musí být zapálený pro své poslání a mít smysl pro soustavnou práci. Na druhé straně musí ţít v místě i rodiče, kteří mají zájem o učitelovu práci. A v neposlední řadě samozřejmě je důleţité vedení města či obce, ti musí poskytnout budovu, nebo alespoň místnosti, kde by se dalo aktivně pracovat a dobře vyučovat. Základní umělecká škola usnadňuje talentovaným dětem z malého města či obce přístup k hudbě. Ředitel musí zdolávat potíţe při sestavování sloţitého rozvrhu, který by vyhovoval dojíţdějícím ţákům, také musí spolupracovat se základní školou a brát ohled na jejich rozvrh hodin atd. Uváţíme-li, ţe ţáci docházeli zpočátku do školy několik kilometrů i s hudebním nástrojem, musíme také řešit dopravu a taková řešení náleţitě ocenit. Vţdyť vyučování bývalo i v sobotu a v neděli a veřejnost se nad tímto nijak nepozastavovala. Je někdy velice těţké dodrţovat učební osnovy ve ztíţených podmínkách, kdy výuka probíhá ve víceročníkových třídách. Přijímají se všichni ţáci, kteří projeví o hudební vzdělání zájem, talentovou zkoušku konají pouze formálně. Takto přijatým ţákům musí učitel umoţnit přechod na různé nástroje během výuky. Vede k tomu snaha o udrţení ţáka ve škole a zájem o jeho pokračování v započaté práci. Vedle výše uvedených zvláštností se zdůrazňuje, ţe vysoká úroveň na malých základních uměleckých školách se dosahuje především hromadnou výukou a prací v souborech.
- 18 -
6. Dětský pěvecký sbor Sluníčko
Dětský pěvecký sbor Sluníčko v 70. letech
- 19 -
Dnešní podoba sboru Sluníčko
Koncert pěveckého sboru sluníčko v prosinci 2010
- 20 -
Dětský pěvecký sbor Sluníčko při místní skupině Československého červeného kříţe v Potštátu byl zaloţen a veden učitelkou Lidové školy umění v Hranicích v roce 1963 a od roku 1973 byl převeden na Lidovou školu umění Hranice, pobočka Potštát. Dále od 1. 9. 1990 na samostatnou Základní uměleckou školu Potštát. Po odchodu ředitelky školy Ireny Krškové 16.8.1993 do důchodu, převzali vedení sboru nová ředitelka Jana Kozubíková a učitel Mgr.Karel Kotrla. Tento sbor účinkoval: -při občanských obřadech-vítání dětí do ţivota, předávání občanských průkazů, při besedách s důchodci -na slavnostních schůzích a koncertech k významným výročím Potštátu a okolí -při maturitním a absolventském koncertu Ireny Krškové -úspěšně se účastnil soutěţí okresních kol a v sólovém a komorním zpěvu i v krajském kole -uskutečnil dvě premiéry z díla Václava Trojana jako poděkování za jeho dobře provedené České pastorely na absolventském koncertu -zpíval na celostátním Setkání pěvců Unie českých sborů 1975 (40členů) v Ostravě na mezinárodním Letním setkání dětských pěveckých sborů na Praţském hradě v roce 1990 (70 členů) -v jednom roce nacvičil sbor přes 50 písní a měl aţ 54 vystoupení, vedoucí sboru hrála klavírní doprovody a sama vedla i devadesátičlenný sbor při zkouškách a vystoupeních -dva členové sboru potom vystudovali obor dirigování sboru na praţské pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Byli to Mgr. Jana Šlosarová, provdaná Halbychová, učila poté na Konzervatoři Praha a Mgr. Miroslav Smrčka, který učí v ZUŠ Hranice na Moravě a sklízí se svými sbory obrovské úspěchy. - 21 -
7. Pomůcky pro hudební výchovu Její motto by mohlo znít: intenzivně – snadno – trvale – krok za krokem – rok za rokem -oceněno medailí J. A. Komenského 1993 (soubor pomůcek), Schola Nova (magnetické noty) 2002 Pro děti od tří let, ţáky MŠ, ZŠ, speciálních škol i pro postiţené a slabozraké děti, ZUŠ, studenty odborných škol, mimoškolní zařízení, učitele a zájemce. -
Pomůcky jsou v různých velikostech a provedeních:
-
demonstrační - hudební tabule a přílohy na tabuli magnetické a s magnetickými doplňky a na průsvitné fólii nebo zalaminované s upevněnými magnety
-
ţákovské - podloţky zalaminované se zalaminovanými doplňky nebo na průsvitné fólii
-
doplněny říkadly, písněmi, metodikou
-
pro vybavení tříd pro kolektivní a individuální výuku
- vyuţívají -
obrázkovou notaci záznamu písní metodicky seřazených a tvůrčí práci s rytmem
-
kresbu Sněhurky s trpaslíky pro zrakový názor na délku rytmických hodnot
-
kresbu klávesnice pro zrakový názor na stavbu a záznam stupnic, intervalů a akordů
-
noty pro výcvik rytmické chůze, sluchu a hry
-
notové a stupňové osnovy barevné v rozsahu c1 – a2 i pro výcvik rytmicko – melodické chůze a černobílé v rozsahu 4 – 6 oktáv
-
osm osnov pro transpozici osmi písní najednou - 32 písní metodicky sestavených na čtyřech A1 listech pro intonaci, čtení not v různých klíčích, vícehlas a záznam magnetickými notami
-
umoţňují
-
tvůrčí práci s rytmem, melodií, formou, hudební představivostí, vícehlasem 22
-
výcvik intonace - učebnice:
-
1. Obrázková intonace s fonogesty, stupni, solmizací, notami a říkadly, 2.Intonace s chůzí, 3. Intonační motivy a stupnice, intervaly, akordy, 4. Intenzivní přípravná intonace
-
vyţadují
-
zácvik a seznámení s novou formou a metodou
-
vybavení učeben pro kolektivní a individuální výuku a domácí přípravu podle individuálních poţadavků - na zakázku.
23
7.1 Rytmus se Sněhurkou s říkadly - Malá učební pomůcka
Kresba Sněhurky s trpaslíky pochodující po řadách stejných rytmických hodnot a s notami na rukou je pro:
-výcvik, rytmického hmatu-krátkých not se dotýkají prstem, dlouhých not se dotýkají dlaní
-zrakový názor na délku rytmických hodnot s říkadly a rytmickými slabikami
-výcvik rytmického vícehlasu-noty pod nohami se vydupávají a na rukou vytleskávají atd.
24
-rytmický záznam písní, pomocí „překrývacích“ not
-rytmický sluchový diktát
-tvůrčí práci s obměnami rytmu-“překrývací“ noty jsou pro ţáky zalaminované a pro učitele celomagnetické v zásobnících, řady dlouhých not vytvoříme z doplňků z „překrývacích“ not:
25
7.2 Rytmus se Sněhurkou - Malá učební pomůcka
1. řada: noty na rukou - 1 celá, 2 půlové, 1 tříčtvrťová, 2 čtvrťové se 3 čtvrťovými pomlkami malý (celá a půlová nota a pomlka, čtvrťová pomlka a třídobá nota - obě řady), noty pod nohami - noty čtvrťové
2. řada: noty na rukou - 1celá, 2 půlové, 1 tříčtvrťová, 1čtvrťová, se 2 čtvrťovými pomlkami, 2 osminové noty s praporkem a s pomlkami, noty pod nohami-dvojice osminových not spojených trámcem
3. řada: noty na rukou-noty čtvrťové, noty pod nohami-trioly osminové
4. řada: noty na rukou-dvojice osminových not spojených trámcem, noty pod nohami-čtveřice šestnáctinových not spojených dvěma trámci
Říkadla:
Sněhurka a trpaslíci táhnou se teď po silnici - noty celé 1 nota na 4 doby - 4kroky
Sněhurka a trpaslíci plouží se teď po silnici - noty třídobé 1 nota na 3 doby
Sněhurka a trpaslíci loudají se po silnici - noty půlové 1 nota na 2 doby - 2 kroky
26
Sněhurka a trpaslíci pochodují po silnici - noty čtvrťové 1 nota na 1 dobu - 1 krok
Sněhurka a trpaslíci utíkají po silnici - noty osminové s trámcem 2 noty na 1 dobu - 2 kroky na 1 dobu
Sněhurka, trpaslík zatančí dnes valčík, střevíčky, střevíčky dnes večer protančí, triolu, triolu, dnes večer roztančí 3 noty osminové - 3 kroky na jednu dobu - triola
Sněhurka a trpaslíci prchají teď po silnici, po silnici teď prchají, šestnáctinou zamávají, před zlou kněžnou teď prchají, před zlou kněžnou teď prchají, před zlou kněžnou už uprchli, s princem svatbu oslavili. 4 noty šestnáctinové - 4 kroky na jednu dobu
Rytmické slabiky: nebo pouţít citoslovce bim-bam, bam,bam..... nota na 4 doby (tá-á-á-á) nota na 3 doby (tá-á-á) nota na 2 doby (tá-á) nota na 1 dobu (tá) 2noty osminové (tyty nebo tape) triola (datyty nebo triola) 4 noty šestnáctinové (dageteke nebo tapetepe) dále pouţíváme obvyklá slůvka první, druhá, nebo ráz, dva.... atd. U pomlk rytmické slabiky šeptáme, nebo si je představujeme - pomlky naznačujeme půlobloučky zápěstím.
27
Malá učební pomůcka
28
7.3 Výcvik rytmické chůze po notách
Děti z 2. ročníku
Děti z mateřské školy
29
Děti ze 4. ročníku
Ţáci 7. ročníku
Nácvik rytmické chůze
-pochod - po čtvrťových notách s říkadlem Sněhurka a trpaslíci pochodují po silnici u nejmenších dětí nevyţadujeme jen přesnou chůzi po hlavičkách not, stačí, kdyţ poznají, po jaké řadě chodí, nebo běhají
30
-běh - po osminových dvojicích spojených trámcem s říkadlem Sněhurka a trpaslíci utíkají po silnici
Výcvik hudební představivosti
-pochod - po čtvrťových pomlkách s říkadlem a šeptem, artikulací němě v představě, chůzí po špičkách atd.
Výcvik sluchu
-dítě nebo ţák chodí po řadách not podle učitelova zpěvu nebo hry, později dalšího ţáka -dítě nebo ţák přechází mezi řadami a reaguje na rytmické změny -cvičíme i pouţití doplňků jako přízvuky, taktové čáry, crescendo a decrescendo, koruny, repetice
Výcvik vícehlasu - kánon -děti nebo ţáci stojící před řadou not, posíláme je na řadu ve dvojicích nebo v trojicích, později po jednom, opoţděně o osm, pak o čtyři doby
Výcvik rytmických změn a záznamu různých písní a říkadel -děti nebo ţáci klečí před partiturou a mají za úkol podle jejich počtu, buď jednu nebo více not, vyměnit podle učitelovy chůze a zpěvu, zpočátku se učitel u změny zdrţí, nebo chodí tak dlouho, aţ je změna provedena. Nenapovídá dětem! Chodí po té řadě not, na které je nejméně změn. Učitel připraví tolik řad, kolik je v písni nebo říkadle hodnot, i kdyby byla jen jedna. Kaţdá hodnota musí mít svou řadu,
31
vyuţijeme i všechny řady, které jsou změněny, jsou vlastně negativem. Pouţijeme však jiţ rytmické slabiky, tleskání, hru na jednoduché dětské bicí nástroje atd.
Výcvik všech dětí nebo ţáků najednou - chůzí po notách -noty jsou rozloţeny v soustředných kruzích, vnitřní kruh musí odpovídat počtu ţáků, další kruhy potřebují větší počet not a větší prostor.
Noty pro výcvik rytmické chůze a hry Zrakový, sluchový, hmatový, pohybový názor na rytmické hodnoty a melodii.
-dítě nebo ţák klečí, stojí, sedí v lavici, je u stolu, má před sebou rozloţené rytmické hodnoty, noty a pomlky ve zvětšeném měřítku pro umoţnění chůze nebo běhu po notách.
Pochodový rytmus -učitel hraje nebo zpívá - zaznamená notu čtvrťovou
32
Ticho -učitel ťuká, mává, šeptá v pochodovém tempu - zaznamená pomlkou čtvrťovou, polkový rytmus zaznamená dvěma osminovými notami spojenými trámcem
Ukolébavku -notou půlovou, valčík s přiznávkami a melodií - třídobými hodnotami, mohutné akordy s přiznávkami na čtyři doby, pro kaţdou hodnotu vytvoříme příznačný motiv
Sluchový rytmický diktát zaznamená podle zpěvu nebo hry učitele
-zvedáním, máváním patřičné noty nebo pomlky -hmatáním po notách -chůzí, poskoky, během po notách na místě a v prostoru -pomalým a rychlým zpěvem písně podle ukazování not učitele -tichým zpěvem, později zpěvem v představě nebo pouhou přehnanou artikulací při výcviku hudební představivosti -ukázání pomlky čtvrťové nebo dvou pomlk osminových
Další vyuţití je ostinátní doprovod při zpěvu nebo hře učitele při současné recitaci rytmických slabik, tleskání, mávání atd. Ostinato tvoří plynulý rytmický tok bez přerušení s mezihrami mezi jednotlivými písněmi nebo slokami - rondová forma výcvik citu pro formu.
Uţití těchto not skýtá nepřeberné mnoţství moţností, jak získat vztah dítěte, ţáka, ale i staršího jedince k hudbě.
33
7.4 Obrázkový hudební slabikář s notami k písním a říkadlům ve vybraných tóninách spolu s dalšími písněmi
Je určen pro výuku nejmenších dětí a začátečníků. Obrázková notace celých písní a říkadel zaznamenává melodii a rytmus písní a říkadel velkými a malými obrázky místo not. Později se na obrázky přiloţí noty, noty na barevné stupňové osnovy a linky. Nakonec na černobílé linky.
Umoţňuje: - výuku nejmenších dětí a začátečníků efektivní a atraktivní formou - vyuţití obrázků místo not jako důleţitého motivačního činitele - vyuţití zrakového a hmatového názoru na průběh melodie a rytmu - výcvik rytmického a rytmicko-melodického hmatu 34
- výcvik zpěvu a intonace od melodie na jednom tónu aţ po melodii v rozsahu deseti stupňů, např. Utíkej Káčo - výcvik elementárního vícehlasu, hru na barevné dětské nástroje, pro elementární souhru i nástrojů s různým laděním je vybaven notami ve vybraných tóninách, solmizačními slabikami, kresbou fonogest a pohybu - výcvik zrakového názoru na formu partiturovým záznamem písní a říkadel, zpočátku se jedná o výcvik šestnáctidobých říkadel v sudém taktu, později přistupuje i liché dělení, které je jiţ nepravidelnější, jedná se o formu a,ab,aba,aaba - výcvik hudební představivosti překrývání obrázků pomlkami - výcvik čtení not prolínáním obrázkové notace s notací obvyklou - vyuţití domácího úkolu - přípravu na psaní not vybarvením černobílé obrázkové notace - obkreslování obrázků - kresbu obrázkové notace - psaní not na obrázky - tvorbu vlastní obrázkové notace jiných písní - záznam notami - vyuţití znalosti metodicky seřazených písní a říkadel při záznamu - na barevných stupňových a linkových osnovách - při chůzi po barevných stupních nebo barevných linkách - při hře na hudebních nástrojích, zpočátku barevně upravených - při hře na zobcovou flétnu slouţí pro počátky hry notové záznamy uţ naučených a procvičených písní a říkadel v jednoduchých transpozicích - transpozice notového záznamu, kde lze transponovat notaci probraných říkadel v rozsahu od g – d3 osm písní najednou pro výuku čtení not, klíčů ve všech tóninách
35
Pomůcky pro učitele – přílohy na magnetickou tabuli
- 8 kusů obrázkové barevné notace písní a říkadel 1. - 8. díl, velikost A1 nebo A0 zalaminovaných, jednostranných, celomagnetických nebo s magnetickými přílepy - zásobník celomagnetických not - písně, říkadla, noty celomagnetické nebo na průsvitné fólii, noty k písním
Pomůcky pro ţáky – podloţky
- 4 kusy obrázkové barevné notace písní a říkadel 1. - 8. díl, velikost A3 nebo 12 zalaminovaných, oboustranných pro hmat - 8 kusů černobílé obrázkové notace 1. - 8. díl pro vybarvení obrázků a kresbu not na obrázky - 1 kus - cvičný list jedné černobílé notové osnovy pro obrázkovou notaci písní a říkadel a pro tvůrčí práci
36
Zalaminované barevné notace písní a říkadel.
37
Práce s obrázkovou notací, ţáci 2. třídy.
38
7.5 Tvůrčí práce s elementárními motivy
Irena Kršková s nejmladšími ţáky
S obrázky místo not na zvětšené barevné notové osnově nebo na předkreslené příloze na magnetické tabuli pro umístění obrázků pro záznam melodie - s fonogesty - solmizačními slabikami - stupni - znázorněním pohybu - pro sluchový názor na záznam rytmu a melodie 39
- pro hmatový názor na rytmus a melodii - pro pohybový názor na melodii - pro výcvik hudební představivosti na rytmus a melodii - pro výcvik elementární intonace - pro výcvik vícehlasu - pro tvůrčí práci s rytmem, melodií, textem, formou
Pomůcky:
- 4-8 kusů velkých obrázků - čtvrťové hodnoty
- 4 kusy malých obrázkových dvojic
- 8 kusů malých obrázků - osminové hodnoty
- ţáci mají zalaminovanou podloţku a obrázkové noty
- učitel má magnetickou tabuli, přílohu a obrázkové magnetické noty
Metodika:
- výchozí melodie na jednom tónu, umístíme ve výšce 1. tónu melodie
- „výchozí obrázkovou čtyřdobou melodii“ otextujeme 40
- zpočátku podpoříme obměnu zpěvem spolu s gesty
- otextujeme za spolupráce s ţáky, manipulujeme s obrázky
- hledáme správný rytmus k textu
- tvoříme melodie k rytmizovanému textu
- procvičujeme formu a -b a rondovou
- procvičujeme hudební představivost, kdy ţák zpívá podle obrázků nebo podle gest
- procvičujeme obměny melodie a její reprodukce zpěvem, hrou na tělo, pohybem, hrou na nástroj
- začínáme s počátky elementární intonace
- učíme, jak zaznamenat sluchové diktáty gestem, pohybem, obrázky
- učíme tvorbě a záznamu melodie, po dobré přípravě převáţně jako domácí úkol
41
7.6. Obrázkový rytmus v partituře Je pokračováním krátkých, čtyřdobých, elementárních motivů. Je prodlouţen na obvyklých, říkadlových 16 dob. U třídobých říkadel se toto šestnáctidobé dělení mění. Obrázkový rytmus je dalším stupněm tvořivých činností mladších a starších ţáků, dokonce můţe být i důleţitým a atraktivním motivačním činitelem i u studujících - začátečníků, kteří s touto formou výuky nebyli ještě seznámeni.
Pomůcky:
- ţákovská, zalaminovaná, oboustranná podloţka s předkreslenými řadami obrázků vţdy ve velikosti rytmických hodnot vyjádřených velkými obrázky - čtvrťová hodnota a malými obrázky - osminové hodnoty s doplňky a barevnou notovou osnovou pro 1. a 2. pololetí školního roku v průběhu celé školní docházky, v dalších letech pracujeme se sloţitějšími, tvořivými úkoly
- magnetické tabule se dvěma jednostrannými, obrázkovými, magnetickými přílohami s barevnou notovou osnovou a s magnetickými doplňky
Obrázkový rytmus umoţňuje:
- přípravu na práci s obvyklou notací na Malé a Velké učební pomůcce, která je zaloţena, zpočátku, na stejném principu, ale jiţ bez motivace obrázky
- tvořivé činnosti na předkreslených šestnáctidobých řadách, znázorňující čtvrťové a osminové rytmické hodnoty
- průběţnou práci během celého školního roku, kterou motivují témata jednotlivých obrázků pro podzim, Vánoce, zimu, Velikonoce, jaro 42
- tvořivé činnosti během celé školní docházky
- procvičení rytmického hmatu spolu s říkadlem po obrázcích
- rytmické změny daných říkadel na téma dané obrázkem
- vyhledávání dalších říkadel a písní na dané téma
- tvorba a záznam jejich rytmů (říkadel a písní)
- tvorbu melodií a jejich záznam na barevné osnově obrázkovými notami
- záznam sluchového diktátu: rytmického - překrytím kontrastními hodnotami na dané řadě melodického - s obrázkovými notami na barevné osnově
- cvičit hudební představivost překrytím obrázkových not v řadě s pomlkami
43
7.7 Obrázková intonace - pro nejmenší děti a začátečníky
Ţáci 2. ročníku při fonogestech (ukazují právě 5. stupeň)
44
Intonační motivy - zalaminovaná pomůcka na magnetické hudební tabuli
45
Na pomoc učitelům a ţákům v přípravě intonace jsou zde příklady čtyřdobých, elementárních intonačních cvičení za pomoci magnetických obrázků nebo tvarů, které umístíme na barevné linky pro jednoduchá intonační cvičení. U nejmenších dětí mohou být, opět zpočátku, pomocné linky vcelku.
Cvičení jsou určena pro výuku intonace nejmenších dětí a začátečníků. U starších ţáků se můţeme obejít i bez obrázků, pracujeme na stejném principu pomoci magnetických koleček nebo not. I pro starší ţáky, začátečníky, mohou být obrázky spolu s říkadly také motivující.
Obrázková notace sleduje průběh celého školního roku, motivuje k tvorbě říkadel na dané téma a umoţňuje výuku i v nejranějším věku. Postup je rozvrţen na několik let.
Fonogestikulace podle Z. Kodályho doplňuje sluchový vjem (zpěv nebo hru učitele) o zrakový a pohybový názor na průběh melodie.
Solmizační slabiky usnadňují upevnění intonace jednoduchou a staletími osvědčenou metodou.
Stupně zapsané arabskými čísly pro snadnější čtení malých dětí a ţáků uvádějí i starší ţáky do světa hudební teorie a uvědomělejší intonace.
Notace umoţňuje získat zrakový názor a ve spojení s hudební představivostí připravuje tzv. vnitřní slyšení, to je hudební představivost na průběh melodie.
Texty, účelově vytvořená říkadla a podpůrné písně umoţňují realizování získaných dovedností a poznatků i v jiných textových souvislostech. Původní - od dětství naučené melodie, raději neobměňujeme. U nejmenších dětí to není téměř moţné a navíc je to zbytečné. Kaţdou obměnu melodie začínáme tzv. “výchozí“ melodií,
46
která předjímá nástup daného stupně. Kaţdá strana obsahuje příklady několika obměn na jeden problém.
47
7.8 Transpozice notového záznamu
Průsvitná šablona osmi notových osnov spojených vţdy dvěma řadami pomocných linek, svisle posuvná o velikosti A1 a také větší.
48
Transpoziční učební pomůcka vznikla oddělením not od linek. Kresba osmi notových osnov spojených dvěma řadami pomocných linek na průsvitné fólii nebo pauzovacím papíru se přiloţí na přílohu na magnetickou tabuli s kresbou not osmi písní bez linek. Kaţdá osnova má rozsah g - d3. Přílohy jsou čtyři, takţe jde celkem o 30 písní, z toho je jedna tříhlasá. Svislý posun šablony s osmi osnovami umoţňuje procvičit osm písní a říkadel v různých tóninách a klíčích najednou. Přesnou polohu svisle posuvné šablony udávají oranţové tečky před první a poslední notou na první osnově. Písně a říkadla obsahují melodii na jednom tónu aţ po desetitónový rozsah (př. Utíkej Káčo), převáţně z obrázkové notace. Kaţdý list je částí metodické řady výukových úkolů. Některá říkadla byla pro splnění těchto úkolů účelově melodizována nebo nově vytvořena.
Transpozice notových záznamů umoţňuje:
- výcvik čtení a hru nových not i v jiných tóninách a klíčích na uţ naučených říkadlech a písních z „Obrázkové notace“
- výcvik elementární intonace v různých tóninách - pro tento účel byly písně a říkadla vybaveny číselným označením stupňů, solmizačními slabikami a kresbou fonogesty
- výcvik souhry nástrojů různého ladění při pouţití dvou nebo více pomůcek, kdy je kaţdá pomůcka doplněna jiným klíčem nebo jinými předznamenáními
- výcvik elementární výuky sborového zpěvu a souborové hry - ţáky rozdělíme do skupin a kaţdá skupina zpívá nebo hraje jinou píseň, při větším počtu ţáků můţeme procvičit aţ osmihlas a kánonovitý zpěv a hru nebo rondovou formu - vybereme
49
píseň pro ostinátní doprovod jako téma (A) a další písně tvoří mezivěty (B, C, D,....) Pro téma (A) vybereme píseň nebo říkadlo, které chceme nejvíc procvičit.
- výcvik ostinata má fascinující účinek a pomáhá při procvičování rytmických, intonačních a jiných problémů neustálým opakováním, tvořivým přístupem k výuce různých úkolů se prohlubují a upevňují potřebné návyky, znalosti, zkušenosti, soustředěná práce, kázeň a radost z učení
Doplňky:
- tvoří zásobník kreseb pro osm osnov najednou na magnetické fólii nebo průsvitné fólii nebo na pauzovacím papíru s trvale upevněnými magnety nahoře i dole a to:
- houslového, basového a sopránového klíče, poslední z nich můţeme posunout na kteroukoliv linku
- předznamenání 1 - 7 kříţků nebo b
- magnetické taktové čáry o délce přes všech osm notových osnov, 8 kusů uţších a 1 kus širší pro závěrečnou čáru, umoţňující i jakýkoliv jiný notový záznam s pouţitím magnetických not pro velikost mezer 13mm, které jsou v samostatném zásobníku
50
- osm notových osnov spojených dvěma řadami pomocných linek, je příloha na magnetickou tabuli pro transpozici písní na průsvitné fólii nebo pauzovacím papíru s doplňky (takty, posuvky, klíče), rozsah g - d3
Pro osm osnov je to 30 písní a říkadel na 4 listech A1 a větší. Jsou také převáţně z „Obrázkové notace“, kde jsou říkadla a písně od melodie na jednom tónu aţ po melodii v rozsahu deseti tónů. Transpoziční pomůcka byla vytvořena pro výuku nových hmatů na jiţ naučených písních, pro výuku intonace, vícehlasého zpěvu a hry, čtení a hru v dalších klíčích a tóninách a pro nejrůznější záznam magnetickými notami a doplňky pro rozměr mezer 13 mm.
51
7.9 Barva v hudební výchově nejmenších dětí a začátečníků
Barva v hudební výchově nejmenších dětí posunuje moţnost výuky do nejútlejšího věku. Rozezná-li dítě nebo se naučí rozeznávat alespoň dvě barvy pro znázornění 5. a 3. stupně, můţe se s výukou začít. Postupně se rozšíří barevné označení na 6. a 1. stupeň a pak i na ostatní stupně.
52
Barevné stupně na magnetické tabuli
Barevnými samolepkami označujeme:
- klávesnici pro elementární sluchový diktát a později i hru (krajní a jednočárkovanou oktávu)
- schody pro chůzi stupňovitých písní a říkadel a stupnice
53
- knoflíky na oděvu pro bezprostřední hmat a cvičení hudební představivosti
- prsty na rukou pro bezchybnou hru nejmenších začátečníků hry na klavír
- hřbet rukou v souladu s označením horního a dolního řádku při obouruční hře
Vyuţijeme:
- barevné zvonkohry, dětské hudební nástroje, ale i hračky, pokud ladí, keyboardy, jeţ označíme barevnými samolepkami
- „Stupně pro chůzi“ pro výcvik rytmicko - melodickou chůzi naučených říkadel a písní z „Obrázkové notace“
Kaţdý komplet je sloţen ze 2 sloupců oboustranných barevných stupňů v rozsahu c1 - c3.
Strana 1. má v prvním sloupci barevně vyznačeny akordické tóny, v 2.sloupci jsou všechny stupně celobarevné. První stranu vyuţijeme pro počáteční výuku nejmenších dětí, druhou stranu aţ později.
Strana 2. má v prvním sloupci barevně vyznačeny barevné linky, v druhém sloupci jsou vyznačeny šedé linky - pomocné linky jsou vţdy barevné. 54
Při dvou kompletech dosáhneme tří obměn. Ve dvou oktávách můţe po nich chodit aţ osm ţáků najednou. Učitel chodí zpočátku sám, pak se skupinou ţáků v 1. oktávě, skupina ţáků v druhé oktávě chodí za učitelem přesně podle něho.
55
Ţáci 5. ročníku - barva v hudbě
- barevné linky pro chůzi:
jsou to prouţky barevných samolepek nalepené na podlaze, či na koberci, který můţeme po práci svinout a uklidit, linky jsou omyvatelné. Můţeme je také překrýt „Stupni pro chůzi“. Po jejich uloţení máme vţdy „Linky“ připraveny nebo je máme při dostatku místa poloţeny vedle sebe. Tak můţeme naučená říkadla z „Obrázkové notace“ chodit po stupních (mladší ţáci) i po linkách (starší ţáci). Před Stupni mají Linky tu výhodu, ţe po nich mohou chodit všichni ţáci najednou. Nevýhodu však mají Linky v tom, ţe nejsou pro chůzi tak pohodlné, protoţe linky jsou uţší neţ mezery. U nejmenších dětí postačí, i po delší dobu, modrá a ţlutá linka pro 5. a 3. stupeň ( říkadlovou malou tercii), teprve později přidáme červenou pro 1. stupeň, šedou pro 7.stupeň a zelenou pro 9.stupeň pro chůzi po celé stupnici. Vyučujeme-li ve třídě, 56
kde se často střídají mladší a starší ţáci, je nejlépe mít trvale připraveny všechny pouţívané linky, „Stupně“ se snadno rozloţí a sloţí. Nechce-li zůstat učitel v některém tónovém okruhu příliš dlouho, můţe říkadla a písně transponovat do jiných tónin. U „Stupňů“ můţeme pouţít samostatné černé stupně, které jednoduše poloţíme na stupeň, který potřebujeme zvýšit nebo sníţit. Černé stupně jsou naznačeny na jedné straně kříţkem a na druhé straně - b.
Pro chůzi po pomocné lince pro1.stupeň pouţijeme linku souvislou nebo přerušovanou. Přerušovanou pomocnou linku vytvoříme nalepením kousků bílé samolepky na jiţ nalepenou červenou. U přerušovaných linek musí mít kaţdý ţák jednu pomocnou linku pro sebe. Při větším počtu ţáků střídáme ţáky „chodící“ s „hrajícími“ na barevné zvonkohry. Nejsou-li barvy na zvonkohrách stejné, sjednotíme je barevnými samolepkami.
Barevné linky nalepené na zemi 57
Práce s barevnými zvonkohrami - 5.ročník
šedé linky pro chůzi jsou poslední z učebních pomůcek, jak získat pohybový názor na notovou osnovu, malé děti musíme zaměstnat vţdy nějakým jiným způsobem, i kdyţ jde o stále stejný problém, jedním z nich můţe být i chůze po šedých linkách, jako po opravdické notové osnově
Závěrem je třeba říct, ţe jak při chůzi, tak i při hře se stále ZPÍVÁ. Pohyb, chůze, zrak, sluch, hmat a zpěv, spolu s radostným a tvůrčím prostředím je úţasnou masáţí mozkových buněk, a to je základ a předpoklad jakéhokoliv úspěchu!!!
58
7.10 Učební pomůcky - podloţky, cvičebnice, hmatnice
Tyto pomůcky jsou určeny: -pro přípravnou hudební výchovu - PHV v ZUŠ, pro mladší ţáky v ZŠ, pro ţáky speciálních škol a jiné, pokud nepracují s barevným programem, s G - klíčem Učební pomůcka se Sněhurkou s melodickou a rytmickou částí Učební pomůcky - čtyři druhy melodických částí s G klíčem číslo 1 - 4 - rytmická část podle výběru se Sněhurkou nebo bez ní
- pro ţáky ZŠ, ZUŠ, studenty a zájemce Velká učební pomůcka s G a F klíčem
Pro ţáky jsou učební pomůcky - podloţky, cvičebnice, matnice oboustranné ve velikosti A 2 a jsou zalaminované. Doplňky jsou také zalaminované nebo na průsvitné fólii. Pro učitele jsou jednostranné, zalaminované a upevněné na magnetické tabuli ve velikosti A 1. Doplňky jsou zalaminované, magnetické nebo na průsvitné fólii.
Strana pro melodickou část obsahuje dvou, tří aţ osmiřádkovou kresbu klávesnice s názvy tónů nebo bez nich. Notovou osnovu se dvěma aţ pěti řadami pomocných linek s G klíčem v rozsahu g - d 3, c - c 4, se dvěma řadami rytmických hodnot čtvrťových a osminových. U pomůcky se Sněhurkou jen s řadou čtvrťových hodnot.
Velká učební pomůcka má dvě spojené notové osnovy řadou pomocných linek s G a F klíčem a pěti řadami pomocných linek pod osnovou s F klíčem v rozsahu C - C 4 a osmiřádkovou kresbu klávesnice.
59
Strana pro rytmickou část obsahuje řadu rytmických hodnot a to:
- se Sněhurkou má dvě řady -
1. s řadou osminových hodnot 2. první polovina s řadou triol, druhá polovina s řadou šestnáctinových čtveřic
Učební pomůcky 1 - 4 mají dvě řady rytmických hodnot - čtvrťové a osminové
Velká pomůcka má šest řad:
1.
řada osminové trioly
2.
řada čtvrťové hodnoty
3.
řada osminové dvojice
4.
řada šestnáctinové čtveřice
5.
řada tečkovaného rytmu
6.
řada synkopického rytmu Doplňky jsou přehledně uloţeny v zásobnících.
Učitel si můţe vybrat z několika učebních pomůcek podle typu školy a věku ţáků i v barevném programu.
Manipulace s kolečky místo not a posuvkami značně zefektivní práci, především velmi zkrátí čas pro sluchový diktát.
60
Snadno s nimi zaznamenáme umístění not v mezerách a na linkách podle učitelova diktátu – ţák má potřebné mnoţství koleček připravených pod osnovou a jemným stiskem je posunuje na ţádané místo.
Odpadají domácí úkoly, které se především týkají výcviku psaní not obkreslováním a opisováním not.
Rytmizace říkadel - čtvrťové hodnoty a delší hodnoty - kolečka jsou od sebe, osminové hodnoty a kratší hodnoty - kolečka jsou u sebe.
Postupné doplňování koleček notami na průsvitné fólii z příručního zásobníčku.
Záznam písní a říkadel podle tabule. Záznam písní a říkadel podle not. Záznam vlastní melodie na probíraná říkadla.
61
Velká učební pomůcka
Velká učební pomůcka pro hudební výchovu ţáků a nauku studujících je zalaminovaná oboustranná podloţka o velikosti A 2 pro ţáky a studující a jednostranná pro učitele o velikosti A 1- A 0.
62
první strana – melodická část obsahuje: - dvě notové osnovy s houslovým a basovým klíčem, spojené jednou řadou pomocných linek a pěti řadami pomocných linek nad 1. osnovou a pod 2. osnovou. Na takto upravených osnovách můţeme pracovat v rozsahu šesti oktáv, například záznam sluchového diktátu ve všech oktávách, transpozice průsvitných šablon se stupnicemi atd. - kolečka not pro rychlý záznam
- noty, posuvky, sopránový klíč, předznamenání, repetice, taktové čáry, taktová označení, pro obě osnovy najednou na průsvitné fólii pro ţáka
- noty pro učitele jsou celomagnetické, doplňky na průsvitné fólii jsou opatřeny bílými magnety
- svisle posunovatelná šablona s kresbou stupnice vzestupné a sestupné s akordy na všech stupních, tónickým kvintakordem a dominantním septakordem s obraty, s předznamenáním zobrazíme všechny stupnice, bez předznamenání všechny stupnice církevní, doplněním jednotlivými posuvkami zaznamenáme sluchový diktát, vše vyuţijeme pro intonační cvičení atd., předkreslené intervaly na svisle posuvné šabloně usnadňují čtení v obou klíčích najednou
- osmiřadá kresba klávesnice s chromatickými názvy tónů v rozsahu fis – d 3, doplňky ke kresbě klávesnice jsou vodorovně posuvné šablony pro intervaly i v převratu, dvě přílohy pro odvozené intervaly zvětšené a zmenšené, stupnice stejnojmenné a paralelní
- přehled posuvek, stupnic, intervalů, a akordů
63
druhá strana - rytmická část s doplňky je v barvě zelené a doplňky jsou v barvě bílé pro odlišení, obsahuje šest řad rytmických hodnot o šestnácti dobách a to:
1. řada - osminové trioly
2. řada - čtvrťové noty
3. řada - osminové noty spojené po dvou trámcem
4. řada - šestnáctinové noty spojené po čtyřech dvěma trámci
5. řada - tečkovaný rytmus
1. Polovina - čtvrťová nota s tečkou a osmina 2. polovina - osmina a čtvrťová nota s tečkou
6. řada - synkopy
1. polovina - osmina, čtvrťová nota, osmina 2. polovina - dlouhá synkopa - 4 čtvrťové noty mezi dvěma osminovými
Druhá strana je pro výcvik:
- jednoho i obouručního hmatu, pro výcvik dvojhlasu je určeno i střední přerušení čtvrťovými notami a notou půlovou
- záznam rytmu slov, písní a říkadel
64
- záznam sluchových diktátů, zpočátku pracujeme jen se dvěma stejnými rytmickými hodnotami, a to hned na řadě čtvrťových, osminových, šestnáctinových a triolových hodnot, tečkovaný a synkopický rytmus procvičujeme později
- tvůrčí práce s rytmem při rytmizaci slov, říkadel, ostináta atd.
65
7.11 Sluchový diktát, záznamy s učebními pomůckami
Pro nejmenší děti a začátečníky - Noty pro chůzi a hra - základní rytmické hodnoty - Rytmus se Sněhurkou - malý - Tvůrčí práce s elementárními motivy - Obrázková notace celých písní - obměny s pomlkami
Mladší ţáky
- noty pro chůzi a hry - další rytmické hodnoty - Rytmus se Sněhurkou - velký - obměny s pomlkami - Tvůrčí práce s elementárními motivy - pokračováním - Obrázkový rytmus rytmické obměny „překrývacími“ notami - Obrázkový záznam změn melodie - Učební pomůcka se Sněhurkou - notová osnova - sluchové diktáty kolečky místo not 1 - 2 hlasé, záznamy změn melodie notami na průsvitné fólii, dokončení základních rytmických hodnot
Starší ţáky
- Velká učební pomůcka, spojené osnovy - sluchové diktáty kolečky místo not 1 - 3 hlasé, stupnice durová, mollová, intervaly, akordy. Rytmická část - sluchové diktáty s „překrývacími“ notami - rytmické útvary
66
Přípravu na odborné studium - Velká učební pomůcka spojené osnovy - sluchové diktáty 1 - 4 hlasé v rozsahu šesti oktáv, stupnice církevní, chromatické, exotické, intervaly, druhy kvintakordů, septakordů s obraty, nónový akord - rytmická část - sluchové diktáty sloţitější včetně nepravidelných dělení
Sluchové diktáty můţeme zaznamenat jiţ u nejmenších dětí pomoci Not pro chůzi, obrázků, kdy rozeznají pohyb pomalý, rychlý a ticho. S dalšími pomůckami záznamy rozšiřujeme a prohlubujeme - rozvoj sluchu na rytmu je zásadní - intonování a rytmická reprodukce záznamů - pomocí nejrůznějších pomůcek je však postupem času velmi efektivní a atraktivní. Sluchové vjemy jsou prchavější, proto je třeba sluchové paměti a představivosti pomáhat nejrůznějšími zrakovými, hmatovými a pohybovými podněty.
67
7.12 Intonační motivy
Intonační motivy, stupnice, intervaly, akordy ve všech tóninách a klíčích G, F, C , s říkadly, solmizací, jmény not, gesty a pohybem.
Intonační motivy, stupnice, intervaly, akordy jsou určeny pro:
- procvičení intonace od říkadlové malé tercie a přidáváním dalších stupňů aţ po oktávový rozsah, druhy kvintakordů s obraty a tvrdě malého septakordu, paralelních mollových stupnic - aiolské, harmonické a melodické
- upevnění intonačních dovedností jsou doplněny říkadly, solmizačními slabikami, fonogesty, pohybovým znázorněním 1. - 6. stupně a dalšími stupnicemi, čtení not, intonací - stupnice ve vyšší poloze přeloţíme o oktávu níţ, hru na nástroj ve všech tóninách v G, F a C klíči
- výcvik solmizace, vícehlasého zpěvu a hru v souboru
- procvičení znalosti stupnic, intervalů a akordů jsou doplněny o názvy tónů
68
Označení stupňů, kresby pohybu - hra na tělo, gesta, solmizační slabiky - na magnetické hudební tabuli
69
8. Závěr
Závěr této práce je velmi jednoduchý. Velké poděkování patří „mojí“ paní ředitelce, paní Ireně Krškové, která mne připravila v oblasti hudební teorie na studia konzervatoře. Díky její úţasné metodě a jejím fantastickým netradičním hudebním pomůckám jsem opravdu chápal vše velmi rychle a dobře, ale navíc mne tato práce nesmírně bavila uţ proto, ţe to bylo něco nového, světu neznámého, navíc hodně hravého, barevného..... prostě „super“. Další velké poděkování patří paní ředitelce za čas a trpělivost a hlavně za moţnost nahlédnout do její „hudební kuchyně“, kterou jsem Vám zde mohl částečně ukázat. Jsem rád, ţe mi byla při této práci velikou oporou, pomáhala mi, poskytovala důleţité informace a materiály. Prostě mi věnovala opět spoustu času a já bych byl rád, kdyby se tato její metoda a pomůcky v hudebním světě rozšířily co moţná nejdál a nejvíce. Tato ţena by si zaslouţila, aby se o ní psalo v učebnicích a lidé z celé naší země znali nejen její práci, ale i její usměvavou tvář. Vţdyť této paní bude příští rok 80 let a je stále velmi činná ţena. Denně sedí u počítače, píše nové metodiky do hudební výchovy, stále zdokonaluje svou teorii o netradičních pomůckách, neustále něco vylepšuje, organizuje různá hudební setkání a kaţdoročně je hlavní osobou při zácvikovém víkendu na potštátské škole. Věřte, ţe tato ţena se vskutku nenudí ani vteřinu, je obklopena prací, svým miláčkem - počítačem a různými programy, v nichţ se vyzná mnohem lépe, neţ dnešní třicátník, prostě funguje stále na 120 procent. Takţe ještě jednou, jaký plyne závěr z této práce? Bylo by dobré, aby se začal zajímat i odborník například z konzervatoře, či z JAMU o tuto ţenu a její práci, protoţe to opravdu stojí za to. Sám jsem se dvakrát účastnil Potštátského houslového klíče, kdy jsem pomáhal paní ředitelce Krškové natáčet celý průběh na kameru a vyzkoušel jsem si na vlastní kůţi jiţ coby dospělý, jaké to je, kdyţ vás učí i malé děti, které tuto činnost ovládají velmi dobře a jsou jiţ malými „odborníky“ v této hudební práci.
70
Chtěl bych paní Krškové pomoci tuto její metodu rozšiřovat i mezi hudebními odborníky a člověk přece nikdy neví, kdy bude potřebovat nové informace, metody, postupy. Třeba budu také jednou učit budoucí generace muzikantů, hudebníků nebo jen děti na základních školách, a tak jim budu moci předávat to, co mám v hlavě nyní já a za coţ vděčím své bývalé paní ředitelce.
71
9. Pouţité informační zdroje Všechny informace jsem čerpal z rozhovorů s Irenou Krškovou které probíhaly od listopadu 2010 do dubna 2011, z osobního archivu Ireny Krškové a pozůstalosti bývalého archiváře PhDr. Ivana Kršky. Fotky pocházejí z osobního archivu Ireny Krškové.
72
