POKUSNE PRACE
Ucinek glukagonu u akutnìho poskozenì jater v experimentu V. Malinovskà1, L. Malinovsky2, P. Dite1, V. D'Andrea2 1. III. interni klinika LF Masarykovy univerzity Brno, pfednosta prof. MUDr. P. Dite, DrSc. 2. III. anatomicky ùstav univerzity "La Sapienza" Èìm, pfednosta prof. Dr. med. C. Cavallotti
S o u h r n : Malinovskà, V., Malinovsky, L., Dite, P., D'Andrea, V.: Ucinek glukagonu u akutm'ho poskozenì jater v experimentu Autori vyvolali akutni poskozenì jaterni tkànè u krys podànim masivni dàvky tetrachlormetanu (CCU) a sledovali ultrastrukturàlni zmèny hepatocytù 1., 2., 4. a 7. den pò intoxikaci a vliv glukagonu na prùbéh ultrastrukturalnich zmèn. CCU vyvolal tèzké destruktivni zmèny a dystrofickou steatózu jater. Postupné vsak dochàzelo ke spontànnimu ùstupu tukové dystrofie a nastupovala pfirozenà regenerace jaterni tkànè, dobfe patrnà jiz od 4. dne. Pedani glukagonu sice nezabrànilo zmènàm pò masivni intoxikaci, avsak zmèny byly zfetelné mensi. Vzhledem ke kràtkodobému biologickému polocasu glukagonu povazuji autori za vhodnéjsi podat glukàgon u akutniho poskozeni jater u lidi v trvalé nitrozilni infuzi, a to vcas a ve velkych dàvkàch. NejùcinéjSi by vsak bylo podàni glukagonu katetrem primo do v. portae. Klicovà slova: akutni poskozenì jater - glukàgon - experiment S u m m a r y : Malinovskà, V., Malinovsky, L., Dite, P., D'Andrea, V.: Effect of Glucagon in Acute Experimental Li ver Damage The authors induced acute liver tissue damage in rats by administration of a masive dose of tetrachloromethane (CCU) and investigated ultrastructural changes of hepatocytes on thè Ist, 2nd, 4th and 7th day after intoxication and thè effect of glucagon on thè development of ultrastructural changes. CCU produced severe destructive changes and dystrophic steatosis of thè liver. Gradually, however, thè fat dystrophy receded spontaneously and naturai regeneration of liver tissue occurred which was apparent from thè 4th day onwards. Glucagon administration did not prevent thè development of changes after massive intoxication, thè changes were, however, slighter. With regard to thè short biological half-life of glucagon thè authors feci that it is better to administer glucagon in acute liver damage by permanent intravenous infusion in time and in large doses. It would be, however, most effective to administer glucagon by catheter directly into thè portai vein. Key words: acute liver damage - glucagon - experiment Ces. a Slov. Gastroent., 48, 1994, No. 4, p. 164 • 169.
Mnoho studii bylo jiz vènovàno zkoumàni hepatotoxického ùcinku rùznych léciv, prùmyslovych chemickych làtek a pesticida u élovèka i u zvifete. Jeden z projevù toxického poskozenì jater jé steatóza, a ta je c"astym nàlezem v pokusné hepatologii. Vznikà pò rozlicnych zàsazìch a vyskytuje se bud' izolovanè nebo je vétsinou provàzena morfologickymi znàmkami poskozenì jaternìho parenchymu. Poznatky o vyskytu steatózy jater u clovéka jsou znàmy v historii medicìny jiz dàvno, ale zàjem o tuto klinickou jednotku vzrostl az pò zavedeni punkcni biopsie jater, protoze tak byly vytvofeny pfedpoklady prò zàsadni obrat v nazfranì na steatózu [6]. Zavedem'm punkcni biopsie se zjistilo, ze steatóza je pomèrnè casta a i v na§i populaci se vyskytuje v relativnè vysokém procentu [6]. Byvà ve spojitosti s metabolickymi poruchami jako je diabetes mellitus [25], obezita, hyperlipoproteinémie, tèhotenstvi [27]. Dàle pak vznikà vlivem etanolu a jinych skodlivin [26].
164
Velmi d'asta bj^và izolovanà steatóza pò tctracyklinu [11], glukokortikoidech a jinych lécivech [28]. Rovnèz bylo vynalozeno mnoho usili v hledàni hepatoprotektivnich làtek, které by primo ovlivnovaly vznik steatózy a nekrózy jaternich bunek. V nasich pfedchàzejìcich studiìch jsme zjistili jednak pfiznivy inhibicni vliv glukagonu, jako dùlezitého regulacnìho hormonu metabolismu lipidù, na vznik lipidózy cévnì stèny u krys pò porodu a odstavu mlàd'at, jednak i jeho terapeuticky efekt na vzniklou lipidovou infiltraci cévni stèny pò pedani dihydrotachysterolu ukràlikù [32, 16]. Vzhledem k ùcinku glukagonu na lipidovy metabolismus, pfedevsim na ùrovni jater, a k jeho pùsobenì i na regeneracnì proces jaterniho parenchymu, rozhodli jsme se sledovat jeho vliv na vznik, eventuàlnè ovlivnénì steatózy a nekrózy jaterni bunky pò podàni tetrachlormetanu (CC14) u krys.
MATERIÀL A METODIKA Ke sledovànf vlivu glukagonu na ultrastrukturu jater, pò pfedchozìm pedani CC14, bylo pouzito celkem 21 krys stejného pohlavi (samci) o hmotnosti okolo 150 g. Kontrolnì skupinu tvofilo 5 krys. V pokusné skupinè byl vsem krysàm podàn zaludecni sondou CC14, a to jednoràzovè v mnozstvì 0,25 mi/100 g hmotnosti. Tato skupina byla rozdèlena na 2 casti: prvnì skupinè byl podàvàn od prvého dne glukagon fy Lilly v mnozstvì 0,25 mg podkoznè 2kràt dennè, druhà skupina byla ponechàna pod vlivem samotného CC14. V pokusné skupinè byly krysy zabìjeny na konci 1., 2., 4., a 7. dne. Po dobu pfezivàni byly krysy krmeny granulàtem, vodu mély k dispozici ad libitum. V éterové narkóze byla otevfena peritoneàlni dutina a odebràny drobné kousky jaterni tkànè. Materiàl byl zpracovàn obvyklym zpùsobem prò elektronovèmikroskopické vysetfeni. Ultratenké fezy byly pò kontrastaci uranylacetàtem a citràtem olova prohlfzeny pomoci elektronového mikroskopu Tesla BS 500. VYSLEDKY A. Kontrolnì skupina Jàtra vykazujì obvyklou strukturu (obr. 1). Hranice mezi hepatocyty jsou dobfe patrné. Jàdra jsou ovàlnà, ostfe ohranicenà. Cytoplazma obsahuje velky pocet nepravidelnè rozlozenych mitochondrii, které jsou ohraniceny dvojitou membrànou a obsahuji zfetelné cristae mitochondriales (obr. 2). Pokud cytoplazma obsahuje kapky lipidù, mohou byt mitochondrie sefazeny kolem jejìho povrchu. Mitochondrie jsou stfednè elektrodenzni. Kapénky lipidù se vyskytuji v cytoplazmè jen ojedinèle; jejich mensi skupinky jsou v sousedstvì portobiliàrnìch prostorù. Hladké endoplazmatické retikulum (SER) je pravidelnou soucàstì hepatocytù. Vyskytuje se jednak v podobè typickyfch drobnych vàckù, ale i
Obr. 2. Kontrolnf elektronogram jater u krysy mitochondrie, RER - (detail). Zvètseni 22 OOOkràt ve znacnè dilatované podobè. Granulované endoplazmatické retikulum (RER) vytvàfì nejcastéji protàhlé cysterny, casto paralelnè seskupené. Misty mùze byt patrnà i jejich dilatace. V cytoplazmè jsou dàle v mensim poctu lyzosomy, mikrotèlìska se zfetelnjrm nukleoidem, ojedinèle multivezikulàrni tèliska. Glykogen se vyskytuje v podobè typickych granul, kterà vytvàfejì mezi organelami mensi skupinky. B. Pokusnà skupina
1 a) 1. den pò podànì CC14 Makroskopicky jsou jàtra nazloutlà, velmi kfehkà. Tkàìiové fezy se kontrastujì jen malo. Zàkladni cytoplazma nèkterych hepatocytù je zcela destruovàna (obr. 3) a to vedle hepatocytù s mensim stupnèm poskozeni. Ve zbytcich cytoplazmy jsou ojedinèle mitochondrie. V ostatnìch hepatocytech je vyraznà dystrofickà steatóza bunèk (obr. 4) v podobè velkych kapének, které na mnoha mìstech splyvajì. V zachovalych èàstech cytoplazmy mezi kapénkami lipidù jsou patrné màio denznì mitochondrie, které jsou v rùzném stupni poskozeny. V zachovalych zbytcich tkànè jsou lyzosomy, SER, RER i mensi skupiny glykogenovych granul. Hranice mezi hepatocyty jsou znaònè rozsifené.
, ^'^-^^^^^^Li^^iy
• , ./«jf :. . -s- <;*j^ '-%.•t.JUfS.F'-f.mm ^
^^f&^Mffi -•T;
¥Ì
'^.S«.^3^Vlv
Obr. 1. Kontrolnf elektronogram jater u krysy. Zvètseni 5 OOOkràt
Obr. 3. Obraz jater u krysy pò pedani CCU 1. den. Zvètsenì 3 OOOkràt 165
Obr. 4. Obraz jater u krysy pò podànì CCU 1. don. Zvètsenì 7 OOOkràt
1 b) 1. den pò pedani COL, a glukagonu Makroskopicky jsou jàtra hnédocervenà. Celkovè Ize konstatovat, èe destrukce bunèk a jejich tukovà dystrofie je vyrazné mensi. Mensi poskozeni organel se projevuje i v tom, ze mitochondrie jsou vice elektrodenzni nez v pfìpadè la) a pfi malém zvèts~enì se jevì jako tmavé
: fc: ;vpii;: ?V> - .','V
;
iJHfc Obr. 5. Jàtra krysy pò podànì CCU a glukagonu 1. den. ZvètSenì 3 OOOkràt
eliptické ùtvary. V càstech zachovalé cytoplazmy je mnohem vice glykogenovych granul. SER je misty rozsìfené, v ùpravè RER nejsou vétsi zmény (obr. 5, 6). 2 a) 2. den pò podànì CC14 V zàkladnì cytoplazmè je vyraznà tukovà dystrofie. Mezi kapénkami lipidù, z nichz nèkteré dosahujì velikosti jàdra hepatocytu a nèkteré sousedni splyvajì, jsou vètsi oblasti zachovalé cytoplazmy. V ni jsou nàpadné hojné mitochondrie, znacnè elektrodenzni. Mnohé primo nasedajì na lipidovou kapku. Jejich struktura jevi jiz mensi zmény, cristae mitochondriales jsou v radè z nich dobfe patrné. SER je misty rozsìfené, dobfe je patrné RER. Povrch jàdra je nepravidelny. 2 b) 2. den pò podànì CC14 a glukagonu Rozdìly proti pfedchozi skupinè jsou jen male. V hepatocytech nal<jzàme rovnèz tukovou dystrofii, mezi kapénkami lipidù v zachovalé cytoplazmè jsou nàpadné elektrodenzni mitochondrie. Misty je znacnà dilatace SER. Kontury jader jsou i zde nepravidelné. 3 a) 4. den pò podànì CCL, Celkovè je poskozenì jaternì tkàné mensi, i kdyz misty vidfme jestè velké kapénky lipidù s naznacenym pruhovànìm. Misty mitochondrie primo nasedà na lipidovou kapku. Hranice mezi hepatocyty nabyvajì na zfetelnosti a jsou uzsì. (glykogenovà zrna v zachovalych okrscìch cytoplazmy nabyvajì typického seskupenì. RER tvofì protàhlé, casto paralelni cisterny. 3 b) 4. den pò podànì CC14 a glukagonu Obraz hepatocytu se vracì k norme. Hranice jsou zfetelné, mitochondrie jsou znacnè elektrodenzni. Ojedinèle se zde vyskytujì lipidové kapky. Uvnitf hepatocytu jsou pole tvofenà pouze glykogenem. Misty je rozsifené SER. 4 a) 7. den pò podàni CC14 V nèkterych hepatocytech jsou jestè velké kapénky lipidù, které nèkdy zaujìmajì stfed .4.,
ìfp'
:'*-'-'ltf'*:
"i:';-',.
;
'"
f^; •.;
ip,
Pr; i fl^
Obr. 6. Jàtra krysy pò podànì CCU a glukagonu 1. den. Zvètsenì 7 OOOkràt 166
7
7
Obr. 7. Obraz jater u krysy pò podànì CCU 7. den. Zvètsenì 3 OOOkràt
ROZPRAVA Sftfv
•.v:4-»..t-,-i
.%1'vA.,
:
J W|tilll-; (v %Avfe$$t ' *
Obr. 8. Obraz jater u krysy pò podàm CCU 7. den. Zvètseni 22 OOOkràt
bunky (obr. 7). Jiné hepntocyty jsou zménèny jen malo. Misty je dilatované SER (obr. 8). 4 b) 7. den pò podàni CC14 a glukagonu Lipidovà infiltrace celkovè ustupuje (obr. 9). V cytoplazmc jsou jcn male kapénky lipidù, vétsf skupinky jsou jen mi'sty (obr. 10).
*>, *>s*& :* *
„ : , ; ; • ! .;j-' i . -
Obr. 9. Jàtra krysy pò podàni CCU a glukagonu 7. den. Zvètseni 3 OOOkràt
|v Obr. 10. Jàtra krysy pò podàni CCU a glukagonu 7. den. Zvètsenf 3 OOOkràt
Kumulaci lipidù v krysich jàtrech pò intoxikaci tetrachloridy popsali Smuckler a spol. [30]. Morfologické zmèny jaternìch bunèk pò intoxikaci CC14 shrnul David [7]. Popisuje celkovou vakuolizaci bunky s malymi zbytky cytoplazmy, obsahujìci jednotlivé mitochondrie. Vakuoly obsahujf podle autora lipidy a soudi, ze celkovè jde o poruchu proteosyntézy. Obdobny nàlez uvàdi i Picard a spol. [20]. Die tèchto autorù geneze lipidovych kapének neni jasnà. Mitochondrie zdufuji, dochàzi k rozrusenf systému krist a k rozrugeni jejich mémbràny. Lyzosomy jsou hojnèjsi. Destrukci hepatocytù v centrolobulàrni oblasti pò podàni CC14 u mysì uvàdl Gerhard a spol. [12]. Mechanismy, které se nejcastéji podìlejì na vzniku jaternlho poàkozenf jsou: peroxidace lipidù [8, 23], tvorba reaktivnich druhù kysh'ku [21, 29], kovalentni vazba na proteiny, proliferace peroxisomù [24], interference se syntézou proteinù [9], poskozenì plazmatické membràny, interference se sekreci zluCi [14], kovalentni vazba na DNA. Prototypem chemicky navozené peroxidace je pùsobeni CC14. Vyvolàvà peroxidaci lipidù jiz v prùbèhu nèkolika minut. CC14 je metabolicky aktivovàn cytochromem P-450 na trichlormetylovy radikàl CC13. Radikàly vàzi kovalentnè protein, DNA a navozuji lipidovou peroxidaci v ER. Soucasné s lipidovou peroxidacf nastupuji destruktivni procesy v ER. Klesà syntéza proteinù, ribosomy se ztràcejl z membràn. Mikrosomàlnì Ca2+- ATPàza, pumpa prò sekvestraci a Ca * do ER se oxidativné poSkozuje. Nàsledkem toho intracelulàrnf volnà Ca2* koncentrace stoupà a aktivuje fadu proteolytickych enzymù, které navozuji poruchu membràn [5]. Vyslednè tak dochàzf k hromadènf triacylglycerolù, poruse mitochondril, plazmatickych membràn a bunèèné smrti. Normàlni hepatocyt obsahuje maly poCet lipidovych kapének viditelnych pouze v elektronovém mikroskopu, tèsnè ulozenych u SER, mitochondril a peroxisomù. Zvysené hromadènì tukù v jàtrech je zpùsobeno zàbranou syntézy proteinové komponenty prò lipoproteiny o velmi nìzké hustoté [19]. Tedy hlavnim mechanismem makroverzikulàrnì steatózy, kterà je pozorovàna pò intoxikaci CC14, je patrnè porucha vystupu lipidù z jater. Hepatocyt obsahuje jednu velkou kapku tukù, kterà vytlaòf jàdro na periférii bunky [33]. Armato a spol [2] prokàzali, ze cyklicky nukleotid 3',5'-adenosin monofosfàt (cAMP) pffznivè ovlìvnuje proliferaci kultivovanych neonatàlnfch hepatocytù. Sledovali proto vliv glukagonu a inzulinu, jejichz pùsobeni je alespon zcàsti zprostfedkovàno pfes cAMP. Vysledky ukàzaly, ze oba hormony, i kdyz rozdflnym mechanismem, stimuluji rùst mladych krysfch jater a podporujl regeneraci. 167
Zvysenà plazmatickà koncentrace glukagonu byla opakovanè prokàzàna u nemocnych s jaterni' cirhózou [17]. Se zvjtéenou hladinou glukagonu u tèchto nemocnych koreluje nàlez zvyèené plazmatické hladiny cAMP ve srovnàni se zdravymi osobami [15]. Zdà se, ze cAMP je dùlezity intracelulàrni mediàtor trofického ùfiinku na jàtra. cAMP zasahuje i do exkrece zluòi a lipoproteinù. Po uvolnènì lipoproteinù o velmi nizké hustotè z bunèéné membràny se aktivuje regenerace jaterni buftky. Tato regenerace je podporovàna glukagonem [22]. Lze pfedpoklàdat, ìe zvyèenà plazmatickà koncentrace glukagonu a cAMP u nemocnych s jaterni cirhózou zpùsobuje soucasnou hyperregeneraci zachovalé jaterni tkànè. Regenerace jaterniho parenchymu pò otravé CC14 je rychlejsi pò hladovèni. Bèhem hladovèni stoupà glukagonémie o 50-100 procent bazàlnich hladin [1]. Glukagon stimuluje sekreci rùznych peptidickych i nepeptidickych hormonù. Ma inzulinotropni ùòinek. Jeho pozitivni vliv na regeneraci jaternìch bunèk mùze byt zesìlen, je-li podàn souCasnè s inzulinem. Toho vyuzili nèktefi autori v lécbè tèzce probihajìcìch akutnich virovych hepatitid a akutnìho jaterniho selhànì. Kombinovanà léòba vedla ke zvyseni syntetickych procesù jater a k mensi nekrotizaci jaterniho parenchymu u nemocnych s tè2ce probihajici akutni virovou-hepatitidou ve srovnàni s kontrolami [4, 18]. Baker a spol. [3] podàvali u nemocnych s akutni alkoholickou hepatitidou glukagon s inzulinem denné ve dvanàctihodinové infuzi pò dobu 3 tydnù. Pfestoie podàvali male dàvky glukagonu, docilili u takto léCenych nemocnych menèiho procenta ùmrtnosti na akutni jaterni selhàni ve srovnàni s nemocnymi bez této léòby. Uskalìm léCby mùìe byt fatàlné probihajici hypoglykémie. Podobnè Feher a spol. [10] pozorovali pfi kombinované léCbè nemocnych
sg akutnim jaternim poèkozenim rychlejgì pokles celkového bilirubinu, aspartaminotransferàzy, gàmaglutamyltranspeptidàzy a zkràcenì protrombinového Casu. Rovnéfc uvàdèji vyskyt hypoglykémiì pfi této léòbè. K opaénému nàzoru dospéli Harrison a spol. [13] a Woolf a spol. [31], ktefì nepotvrzujì pfiznivy efekt glukagonu a inzulinu u fulminantné probihajici virové hepatitidy. Uzili sice stfednè velkych dàvek glukagonu v nitrozilnì infuzi, ale nemocni byli jiì v hepatàlnim kómatu. V na§em pokuse se glukagon, podàvany v pomérné vysokych dàvkàch, uplatnil zfetelnè 1. den pò intoxikaci CC14, kdy poskozeni jaterni tkànè je podstatnè mensì. V dalèich dnech se jiz rozdily mezi obèma pozorovanymi skupinami stiraji, nebot nastupuje pfirozenà regenerace jaterni buftky a méne vyrazné je pùsobem 2kràt denné podàvaného glukagonu vzhledem k jeho kràtkému biologickému poloéasu. Rovnèz je tfeba vzit v ùvahu, ìe intoxikace pouzitou dàvkou CC14 byla velmi intenzivni, takze ùéinnèjsi by patrné byla paralelni kontinuàhii infuze. Pfi pouzitì glukagonu u akutniho poèkozeni jater u lidi, by byla nejoptimàlnèjèi jeho prima aplikace katetrem do v. portae. V experimentu jsme pouzili samotny glukagon bez inzulinu na rozdil od vyse citovanych autorù. Vychàzeli jsme z pfedpokladu, ie glukagon ma inzulinotropni ùòinek a stimuluje sekreci inzulinu. Tìm Ize pfedejìt, nèkdy i fatàlné probìhajicim, hypoglykémiim. ZAVÈR Na zàkladé uvedenych pozorovànì Ize soudit, ze véasné podàni glukagonu ve velkych dàvkàch, nejlépe katetrem do v. portae, mùze mit protektivni ùòinek na jaterni tkàn a ti m podpofit spontànni regeneraci pfi jejim akutnim poskozeni.
LITERATURA 1. Andèl, M., KUmes, J. et al.: Glukagon: fyziologie, patofyziologie a klinika, Praha, Avicenum 1986, s. 97. 2. Armato, U., Draghi, E., Andreis, P. G.: Glucagon and insulin cooperatively stimulate liver growth. Act'a Anat., 99, 1977, s. 245-246. 3. Baker, A. L., Jaspan, J. B., Haines, N. W., Hatfield, G. E., Krager, P. S., Schneider, J. F.: A randomized clinicai trial of insulin and glucagon infusion for treatment of alcoholic hepatitis: Progress report in 50 patients. Gastroenterology, 80, 1981, s. 1410-1414. 4. Baumgarten, R., Fengler, J. D., Markus, R., Binus, R., Fischer, J.: Zur Insulin-Glukagon-Therapie der schwer verlaufenden akuten Virushepatitis. Dtsch. Gesundh. Wes., 38, 1983, s. 914-917. 5. Bellomo, G., Orrenius, S.: Altered thiol and calcium homeostasis in oxidative hepatocellular injury. Hepatology, 5, 1985, s. 876-882. 6. Brixova, E.: Problémy steatózy pe£ené v experimente a klinike. Dis., Bratislava, 1978. 7. David, H.: Elektronenmikroskopische Organpathologie. Berlin. VEB, Verlag Volk und Gesundheit, 1967. 168
8. Dianzani, M. U.: The role of free radicals in liver damagè. Proceedings of thè Nutrition Sci., 46, 1987, s. 43-52. 9. Faulstich, H.: New aspects of ammanita poisoning. Klin. Wschr., 57, 1979, s. 1143-1152. 10. Feher, J., Cornides, A., Romany, A. et al.: A prospective multicenter study of insulin and glukagon infusion therapy in acute alcoholic hepatitis. J. Hepatol., 5, 1987, s. 224-231. 11. Fréneaux, E.: Inhibition of thè mitochondrial oxidation of fatty acids by tetracycline in mice and humans. Possible role in microvesicular steatosis induced by this antibiotic. Hepatology, 8,1988, s. 1056-1062. 12. Gerhard, H., Schultze, B., Maurer, W.: Wirkung einer zweiten CCU- Intoxikation auf die CCU- geschadigte Leber der Maus. Virch. Arch. Abt. B. Zellpath., 10, 1972, s. 184-199. 13. Harrison, P. M., Hughes, R. D., Forbes, A., Porttnann, B., Alexander, G. J., Williams, R.: Fai I uro of insulin and glucagon infusion to stimulate liver regeneration in fulminant hepatic failure. J. Hepatol., 10, 1990, s. 332-336.
14. Klaasen, C. D., Watkins, J. B.: Mechanism of bile formation, hepatic uptake and biliary excretion. Pharmacol. Reviews, 36, 1984, s. 1-67. 15. Malinovskà, V., RySànek, K., Bflkova, B., Martfnek, K., Ochmanovà, D.: Vliv glukagonu na plazmatickou hladinu 3',5' -adenosin-monofosfétu u nemocn^ch s jaternf cirhózou. Gas. Lek. òes., 116, 1977, s. 850-852. 16. Malinovskà, V., Zechmeister, A., Malinovsky, L., Briicknerovà, O., HndasovA, E., Matonoha, P.: Therapeutic effect of glucagon and chelaton III on arterial wall after experimental lipidosis and calcification. Scripta med., Brno, 56, 1983, s. 391-400. 17. Marco, J., Diego, J., Villanueva, M. L.! Elevated plasma glucagon levels in cirrhosis of thè liver. NewEngl. J. Med., 289, 1973, 8. 1107-1111. 18. Matsuda, S., Okita, K., Tahemoto, T.: Clinical trial of glucagon and insulin for acute liver failure. HepatoGastroenterol., 27, 1980, s. 172 (abstract). 19. Phillips, M. J., Latham, P. S., Poucell, S.: Electron microscopy of human liver diseases. In: Schiff, L. a Schiff, E. R. (eds.): Diseases of thè liver. Philadelphia, Lippincott, 1987, s. 47-76. 20. Picard, D., Tasso, F., Gotte, G.: Aspect ultrastructural de la lipogénése dans le tissu adipeux brun. Z. Zellforsch., 69, 1966, s. 260-273. 21. Plaa, G. L., Hewitt, W. R.: Detection and evaluation of chemically induced liver injury. In: Hayes, A. W. (ed.): Principles and methods of .toxicology. New York, Rawen Press, 1982, s. 407-445. 22. Price, J. B. jr., Takeshige, K., Max, M. H., Voorhees, A. B. jr.: Glucagon as thè portai factor modifying hepatic regeneration. Surgery, 72, 1992, s. 74-82.
Dolio 27.1.1994. Pfijato 28.3.1994
23. Recknagel, R, O., Glende, E. A. jr., Waller, R. L., Lowrey, K.: Lipid peroxidation: biochemistry, measurement and significance in liver celi injury. In: Plaa, G., Hewitt, W. R. (eds.): Tbxicology of thè liver. New York, Raven Press, 1992, s. 213-241. 24. Reddy, J. K., Usuda, N., Reo, M. S.: Hepatic peroxisome prolìferation. Archives of Toxicology, 12, 1988, s. 207-216. 25. Rybka, J. a spol.: Diabetes mellitus. Praha, Avicenum 1985. 26. Schenker, S.: Alcoholic liver disease. Hepatology, 4, 1984, s. 36-43. 27. Sherlock, S.: Acute fatty liver of pregnancy and thè mìcrovesicular fat diseases. Gut, 24, 1983, s. 265-269. 28. Sherlock, S.: The spectrum of hepatotoxicity due to drugs. Lancet, 2, 1986, s. 440-444. 29. Smith, M. T., Evens, C. G., Thor, H., Orrenius, S.: Quinone - induced oxidative injury to cells and tissue. In: Sies, H. (ed.): Oxidative stress. London, 1985, s. 91-113. 30. Sniucler, E. A., Iseri, O. A., Benditi, E. P.: Studies on carbon tetrachloride on incorporation of labelled amino acids into plasma proteins. Biochem. Biophys. Res. Commun., 5, 1961, s. 270-275. 31. Wolf, G. M., Redeke, A. G.: Treatment of fulminant hepatic failure with insulin and glucagon. Dig. Dis. Sci., 1991,8.92-96. 32. Zechmeister, A., Malinovska, V., HadaSova, E., Malinovsky, L., Rysànek, K.: The influence of glukagon on calcium and lipide deposita in thè arterial wall. Folia Morphol., 27, 1979, s. 23-25. 33. Zimmerman, H. J.: Hepatotoxicity. The adverse effects of drugs and other chemicals on thè liver. New York, Appleton-Century-Crofts, 1978.
Doc. MUDr. V. Malinovskà, CSc. Ryb&rskà 18 603 00 Brno
169
