Už se všichni těšíme na Ježíška Jsou tady Vánoce, svátky klidu a pohody. Ale je tomu tak doopravdy? Pro mnohé je slovo Vánoce předzvěstí stresu, úklidu, pečení a půjček na dárky. Tak si říkám, jestli Ježíšek při svém narození tušil, co způsobí. V dnešní době, si lidé neuvědomují, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o jejich společném prožití s rodinou. Člověk kupuje drahé dárky, ale neví, že největší dárek pro toho druhého, je on sám. Když si představím Vánoce, napadnou mne svíčky, tradice, cukroví, návštěvy rodiny a přátel. Ale co napadne naše rodiče? Stále si ještě myslíte, že to samé? Ne, naši rodiče myslí na peníze, vánoční úklid a v neposlední řadě na nás. Na to, jak svým dětem udělat hezké a bohaté Vánoce. Neměly by být snad hezké pro všechny generace? Zamysleme se. Děláme i my našim rodinám hezké Vánoce nebo si jen od nich bereme, co dávají? Nedivme se pak, že mnoho matek je ve stresu a tyto svátky berou, jako velký nápor jak na ně samé, tak na jejich peněženky. Smutné však je, že si toho dnešní děti neváží. Jsou často naštvané a zklamané, když dostanou místo drahé elektroniky společenskou hru nebo nějaký milý dáreček darovaný z lásky od svého sourozence. Měly bychom si začít vážit maličkostí, protože i malé čokoládové srdíčko od přítele nebo přítelkyně nás ubezpečí o vzájemné lásce. A ta je v tyto zimní dny to jediné, co nás kromě topení a horkého pudingu do hrnečku, zahřeje.
Přeji všem hezké Vánoce a Nový rok plný úspěchů. PS: Ježíšek se narodil ve chlévě a u hlavy měl vola. A my jako volové uklízíme před Vánoci své příbytky, jako bychom celý rok žili ve chlévě.
Iva Honzková
V
ánoční pohoda už obklopuje zcela všechny obyvatele České republiky. Dobrá nálada a nakupovací horečka postihla skoro veškerou českou populaci a v lesech opět zmizelo pár hektarů jehličnanů. Doma to voní mnoha vůněmi, peče se cukroví a víří prach při generálním úklidu. Scéna jako z filmu, kde jsou Vánoce jedním z nejkrásnějších svátků v roce. Jak to ale vypadá v zahraničí?
Austrálie Člověk by se tomu divil, ale i když v době Vánoc v Austrálii skáčou klokani po rozpálené zemi, Vánoce tam slaví tak jako tak. Stromečky jsou buď umělé, nebo zasazené v květináči a děti si kromě Vánoc užívají i letních prázdnin. Vánoční hostina má pak například podobu rodinného pikniku pod otevřeným nebem. Australané milují vánoční gratulace a pohlednice snad nejvíce za všech národů a posílají jich neuvěřitelné množství.
Brazílie V páté nejlidnatější zemi světa žijí vedle sebe potomci Portugalců, Italů, Němců a Španělů, mulati, mestici, černoši, Japonci a Indiáni. Vánoce se díky tomu slaví v této části světa mnoha způsoby. Jelikož se však obyvatelé považují za Brazilce, mají Vánoce i své stejné symbolika. Sníh zde také neznají a tak věřící obyvatelé slouží své mše i pod širým nebem. Skoro všichni pak zdobí umělé stromečky. Na ty pravé jehličnany mají totiž jenom nejbohatší vrstvy obyvatel.
Bulharsko Milovníci Vánoc si v Bulharsku užijí své. Vánoce se totiž slaví 24.12., ale pravověrně jsou oficiální vánoční svátky 6.1., takže oslavy mohou být hned dvakrát za sebou. Na venkově se ještě občas dodržuje starý bulharský zvyk, že hlava rodiny rozloží před štědrovečerní večeří po zemi slámu, připomínající chudobu chléva, ve kterém přišel na svět vyvolený syn Boží, malý Ježíšek. Místo vánoček, na které jsme zvyklí u nás, připravují Bulhaři ze sladkého kynutého těsta pečivo ve formě kroužků.
Dánsko Čtyři hořící svíčky na oblíbených adventních věncích si vykládají Dánové jako symboly čtyř období lidského života – dětství, mládí, dospělosti a stáří. Dánové věří, že čím větší radost udělají člověku, kterému dárek dávají, tím větší bude mít dotyčný štěstí v budoucnu. Proto dělají obrovské tajnosti s kupováním dárků, které pořizují již několik měsíců dopředu. Dárky rozdává vánoční posel a balí je alespoň do dvaceti vrstev vánočního papíru a krabic. Vánoční specialitou Dánska jsou tzv. vánoční talíře - ručně malované.
Francie Francouzské svátky jsou poměrně zajímavé. Vánoční dárky nosí Noël, který se od Santa Clause liší pouze jménem. Zajímavé pak je, že 25.12. ke slavnostnímu stolu zvou do svých domácností bezdomovce, chudé, sirotky, vězně a další.
Co (ne)víte o Vánocích?? Když se řeknou Vánoce, většina lidí si představí kopu dárků pod stromečkem, vánoční cukroví, koledy a příjemné chvilky strávené se svými blízkými… Jak moc toho ale ve skutečnosti o Vánocích víte? Kde se vzaly? Jak se slaví jinde ve světě? Zkuste si tenhle malý testík, třeba vás obohatí o pár nových znalostí ☺ … 1 - Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o: a) Adamovi a Evě b) narození Ježíše Krista c) sepsání Bible 2 - pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík - jsou synonyma pro pečivo typické pro vánoční svátky, které se nazývá: a) štrůdl b) preclík c) vánočka 3 – „ jolka“ je: a) ruský název pro vánoční stromeček b) slovenský národní tanec c) polská koleda 4 – K přípravě proslulé ruské polévky „boršč“ byste nepoužili: a) zelí b) červenou řepu c) květák 5 – Vánoce v USA se slaví pouze jeden den v roce, a to: a) 6.ledna b) 24.prosince c) 25.prosince 6 – Ve Velké Británii byste dárky dostali od: a) Dědy Mráze b) Santa Clause c) Ježíška 7 – Doplňte pranostiku = Na Tři krále o ----- dále: a) krok b) rok c) měsíc 8 - Tradici vánočních betlémů založil v roce 1223: a) Petr Parléř b) Konstantin a Metoděj c) Svatý František z Assisi
9 - Zelená, keřovitá a polocizopasná rostlina, může být až 80 cm vysoká. Roste na stromech. Listy jsou v párech, kožovité, vstřícně kopinaté a vytrvalé. Květy v úžlabí vidlic jsou zelenavě dvoudomé v klubku a plodem je bílá bobule se srdčitými semeny. – O jakou rostlinu se jedná? a) lípa b) jmelí c) tis 10) „veliký Ukko“ roznáší dárky v : a) Grónsku b) Finsku c) Rusku Správné odpovědi naleznete za naší povídkou Terka Havrlantová
POVÍDKA
„Geofrey,“ sténá blahem Jenny, „Geofrey, dneska jsi nepřekonatelný. Kam se na tebe hrabe Smith.“ „Už zase mě s ním srovnáváš,“ odsekne Geofrey a svalí se na záda vedle Jenny a oba hlasitě oddechují. „Geofrey,“ pokračuje rozvášněná Jenny, „Smith je nula. Nikdy mě tak neuspokojil jako ty. Jen jedno se mu musí nechat – má neskutečnou výdrž. Miláčku, pojď, rozdáme si to ještě jednou.“ „Ne. Nemám takovou výdrž jako Smith,“ prohodí ironicky Geofrey a kysele se usměje. „Proboha, slyším auto. Smith!“ Jenny vyskočí z postele a běží k oknu, kde uvidí svého manžela parkovat do garáže. „Do prdele! Dělej, vypadni, nebo tě tady uvidí!“ „Sakra, Jenny, a jak se mám odsud dostat?“ Geofrey se rychle souká do kalhot a taktak zapne knoflík. „Oknem!“ „Oknem?“ „Jo, dělej. Už je pryč, vylez oknem!“ Geofrey popadne do jedné ruky košili, do druhé bundu a otevřeným oknem vyskočí do mrazivého rána a zaboří se po kolena do sněhu. Tiše zaběduje a začne se třást zimou. Nahý do půl těla s oblečením v rukou se vytápe ze sněhu a utíká pryč co mu síly stačí. Svaly mu tuhnou a z úst se mu line neskutečná pára dechu. Když se konečně dostane do patřičné vzdálenosti domu, zastaví se, aby se oblékl. Nasouká se do zmrzlé košile a bundu si přehodí přes ramena. Rychlým krokem přejde na druhou stranu silnice, zahne doleva k místnímu parkovišti a v kapse zaloví klíče od svého automobilu. Nasedne dovnitř, strčí klíček do zapalování a okamžitě zapne topení. Pak sáhne do zadní kapsy kalhot a vytáhne peněženku. Zkontroluje vysoký obnos peněz a usměje se s myšlenkou, že to na dárky bude určitě stačit. Auto se s hlasitým chraptěním rozjede a Geofrey vycouvá z parkoviště a zařadí se do pruhu za jedoucí auto. Pustí si hlasitě rádio, kde vyhrávají převážně koledy, a začne si vášnivě
prozpěvovat. Je rád, že jeho falešný zpěv slyší jen on a živě jej začne doplňovat i tanečními pohyby. Div, že zvládá řízení. V bundě mu začne vyzvánět mobil. Geofrey nerad ztiší rádio a vytáhne mobil. Na displeji svítí Julie. Geofrey se ušklíbne. „Ano,“ řekne do telefonu. „Ahoj, miláčku, ještě jsi v práci?“ „Ne, už ne. Potřebuješ něco?“ „Ne. Vlastně ano. Chybí mi vajíčka do vánočky. Nestavíš se po cestě domů někde do obchodu, lásko?“ zažadoní sladkým hláskem Julie. „Ovšem, miláčku,“ odpoví chladně Geofrey. „A pro děti kup čokoládu. Susan chce lízátko. Ještě pro babičku máslo. A ...“ „Ovšem, ještě něco?“ „Hm, ne, to už je vše. Děkuju, lásko, miluju tě.“ „Ovšem, pa.“ Geofrey vhodí mobil zpátky do kapsy a znovu si začne zpívat s rádiem. Za necelých dvacet minut přijíždí na rozsáhlé parkoviště Tesca. Zaparkuje, zamkne auto a vydá se do obrovského hypermarketu. Přemýšlí, co koupí svým třem dětem na Vánoce. Stevovi určitě udělá radost jakýkoliv robot, co se dá přestavit v auto. Peterovi budou stačit puzzle s pohádkovými postavami a pro Susan panenku s dlouhými vlasy, které může pořád dokola česat. Pro děti předškolního věku není problém vybrat dárky. Samozřejmě, málem zapomněl na vajíčka pro manželku, máslo pro tchýni a nakonec čokoládu pro děti a pro Susan speciálně lízátko. Měl by koupit dárek i pro Julii, koneckonců je to jeho manželka a usoudí, že je slušné koupit své manželce na Vánoce dárek. Z řady vyveze vozík a spokojeně s ním vkráčí do hypermarketu. Stěží se tlačí mezi lidmi a uvědomuje si, že stále existuje plno takových, kteří shánějí dárky na Štědrý den ráno. Geofrey se s námahou protlačí k regálu s hračkami a pátrá po robotu, puzzle a panence. Z úvah ho vytrhne upozornění rozhlasu, které mu vejde jedním uchem dovnitř a druhým ven: „Žádáme zákazníky, aby dbali bezpečnosti svých věcí z důvodů zvýšeného rizika kapsářství v období Vánočních svátků. Přejeme krásný den a hodně štěstí.“ Geofrey nad tím lehce mávne rukou, jemu se to přece stát nemůže. A svou peněženku nechá i nadále zastrčenou v zadní kapse kalhot. Geofrey si začne prozpěvovat neidentifikovatelnou melodii a skloní se k regálu s krabicemi robotů. Jeden robot vedle druhého stojí v krabicích jako vojáci v každé barvě zvlášť. Avšak žádný se nedal přestavět na auto. Geofrey odfrkoval a přecházel od jedné krabice ke druhé. Nakonec sáhl po modrém robotu s nějakou velkou pistolí v ruce a vhodil krabici do vozíku. Steva mám z krku, pomyslí si, a o pár kroků dál vyhledá krabice s puzzle. V košíku u země se nachází spousta malých krabiček s kreslenými obrázky. Geofrey neváhá a vybere tři krabičky s nejbizardnějšími postavami a hodí je do košíku. Pak po něm sáhne, aniž by se otočil a proto si nevšimne, že uchopí košík pána vedle a odtlačí jej s sebou. Na konci regálové uličky jsou v krabicích vystaveny velké panny a každá má dlouhé vlasy. Geofrey se v tlačenici mezi lidmi natáhne pro pannu s nejdelšími vlasy a zrovna v tom momentě do něj někdo zezadu vrazí a Geofreyho tak přitlačí na regál s panenkami, které se po nárazu rozsypou na zem. Ostatní lidé odskočí v úžasu a pár jedinců začne panenky sbírat a ukládat je zpět stejně jako polekaný Geofrey, který si pod nosem mumlá jednu nadávku za druhou. Dotyčný, který do Geofreyho narazil, mezitím rychle odchází pryč a ve své bundě už zahřívá Geofreyho peněženku. Nic netušící Geofrey sbírá ze země panenky a pak s cizím vozíkem odchází mezi potraviny. Sežene vejce, máslo a sladkosti pro děti. Nepřijde mu divné, že má v košíku více věcí, než potřebuje, neboť si toho pořádně ani nevšiml. Spokojen nákupem odchází do dlouhé fronty k pokladně. Celých patnáct minut stojí v řadě a nervózně přešlapuje. Když se konečně dostane k běžícímu pásu a začne vykládat svůj nákup, přichází mu na mysl skutečnost, k čemu vlastně potřebuje troje trenky, když si vystačí se svými děravými, k čemu potřebuje šampon pro
hustotu vlasů, když má na hlavě sotva centimetrový porost, umělé nehty, když svoje nehty přece nepěstuje a Julie má své vlastní. Na pult vyloží i balík plenek a obočí se mu svraští údivem. Čekám snad s někým dítě? Proboha, to ne, zježí se mu chlupy na zátylku. Dupačky? K čemu bych kupoval dupačky, když nejmladší Susan z nich už dávno vyrostla? Pak vytáhne na pás věci, ke kterým důvod ke koupi má. Máslo, vejce, sladkosti a panna s dlouhými vlasy. Na chybějícího robota a puzzle si nevzpomene. Geofrey nepostřehne, že pokladní začne účtovat jednotlivé ceny nákupu. „Do prdele!“ vyhrkne Geofrey. Pokladní se na něj udiveně podívá a naúčtuje poslední věc nákupu – panenku. „Prosím, pane?“ „Nic, nic,“ prohodí Geofrey nepřítomně a konečně mu dojde, že toto není jeho vozík ani jeho nákup a že vozík musel zaměnit s někým jiným. Užuž chce upozornit pokladní, aby nic neúčtovala, když spatří, že už je pozdě. „Dělá to rovných tisíc sto osmdesát, pane.“ „Moment,“ koktá Geofrey, „tyhle věci si nemůžu koupit, nejsou moje. Musím je odnést zpátky,“ Geofrey ukazuje na plenky, dupačky, šampon, umělé nehty a trenky. „Co prosím?“ pokladní zvedne tázavě obočí. „To nemůžete, pane. Právě jsem to zaúčtovala, zaplaťte.“ „Ne, já ty věci nechci, nebudu je platit.“ „Je mi líto, nedá se nic dělat. Zaplatit musíte,“ pokladní je nekompromisní. „Paní, nebo slečno, poslouchejte mě. Ty věci jsou mi naprosto k ničemu. Právě jsem zjistil, že jsem si s někým omylem vyměnil košík. To se přece může stát, dneska je to tu narvaný. Co s těmi věcmi budu dělat? A … A navíc musím synům koupit dárky, puzzle a robota. Půjde to vyměnit za plenky a dupačky?“ Pokladní se na něj zamyšleně podívá a našpulí ústa. „Nezlobte se, ale není to možné. Ihned zaplaťte.“ Geofrey se opře o pult a svěsí hlavu. Vidí, že s pokladní nic nezmůže. „Tak tedy dobrá!“ promluví náhle zvýšeným tónem a sáhne do zadní kapsy pro peněženku. Kapsu však nahmatá prázdnou a tvář mu ztuhne v děsivém úšklebku. V okamžiku si začne prohledávat ostatní kapsy v domnění, že peněženku přesunul. „Někdo mě okradl!“ křikne na pokladní, která s sebou polekáním poskočí. Pokladní s chladným úsměvem promluví:„Děláte si ze mě blázny?“ „Někdo mě okradl!“ zopakuje Geofrey. „Copak to nevidíte, ženská? Nemám peněženku, okradli mě!“ znovu vykřikne Geofrey. „Pane, přestaňte si dělat legraci a zaplaťte, prosím. Dochází mi trpělivost.“ „To není legrace, copak to nevidíte? Nemám čím zaplatit, protože mě okradli, kolikrát vám to mám opakovat. Zavolejte policii!“ „Ano, zavolám. Alfrede?“ otočí se na statného muže v policejní uniformě, který hlídkuje pochodující lidi a zda-li se neděje něco podezřelého. Po zaslechnutí svého jména přistoupí k pokladní a pokýváním hlavy naznačuje otázku, co se děje. „Tento muž si zřejmě myslí, že si letos na Vánoce z někoho vystřelí. Nechce zaplatit a svůj nákup si také nechce odnést. Vyveď ho pryč, ať nezdržuje ostatní zákazníky, dělá se mi tu pěkná řada.“ „Co to má znamenat? Ženská, co to žvaníš! Okradli mě, proto nemůžu zaplatit!“ Geofreyho dovedla slova pokladní k nepříčetnosti a není proto divu, že i strážník si začne myslet, že si Geofrey vybral na legraci špatný den. „Pane, nebudete přece zdržovat ostatní. Nedělejte problémy a pojďte se mnou ven, kde to vyřešíme,“ strážník chytne Geofreyho za paži a odvádí ho pryč. „Hej, co to děláte?!“ ptá se nechápavě Geofrey. „Jestli to znamená, že musím odsud odejít, tu pannu si vezmu s sebou!“ natáhne se po panence s dlouhými vlasy a pevně ji sevře v rukou.
„Nechte ji zde,“ poví klidně strážník a snaží se Geofreymu panenku vytrhnout z rukou. Ten ji však pevně svírá a po krátké rozepři se strážník vzdá a panu mu nechá. Není jednoduché odporovat bláznovi. Mlčky vyjdou ven do stále chladného rána a zastaví se. „Pane …“ „Geofrey,“ vyštěkne nevrle své jméno. „Ach, Geofrey. Vypadáte jako slušný člověk, takže z této prekérní situace nebudeme dělat vážný případ. Předpokládám, že zde máte své auto. Odjeďte.“ Geofrey ho změří podezíravým pohledem a využije situace pod podmínkou. „Odjedu, ale tu pannu si nechám,“ zatřese s ní až se panence rozmrkají zelené oči. „Eh, nejsem si jist, zda si ji můžete odvést bez zaplacení.“ „V tom případě se odsud nehnu a vrátím se zpátky.“ „No dobrá,“ řekne strážník po dlouhém přemýšlení a snaží se tak Geofreyho zbavit a odejít zpátky do hypermarketu za svými povinnostmi. „Ha!“ řekne vítězoslavně Geofrey a spokojen se svou aspoň čtvrteční výhrou odkráčí ke svému autu. Nasedne do něj a přemýšlí, jak sežene dárky synům, máslo pro tchýni, vajíčka pro Julii a sladkosti dětem bez peněz, které mu už stejně nikdo nevrátí. Těšit ho může jedině to, že v peněžence nosí jedině peníze a žádné důležité doklady. Vlastně, má ho to těšit nebo štvát? Přišel o mnoho peněz sice bez dokladů, podle kterých by mu peněženku mohli vrátit. To je blbost, řekne si v duchu, zloděj si peníze nechá a pokud bych tam měl doklady, zbaví se jich. Máchne tedy nad tím vším poraženě rukou, nastartuje auto, zapne rádio, v němž vyhrávají koledy, a odjíždí. Geofrey jede stejnou cestou zpět, jako prvně přijížděl. Má namířeno k Jenny. Vytáhne mobil a za jízdy vytočí její číslo. „Haló,“ řekne Jenny do telefonu. „Jenny, potřebuju pomoc. Musíš mi půjčit peníze.“ „Geofrey, nemůžu ti nic půjčit. Smith by to poznal.“ „Jedu k tobě, přines mi dva tisíce na parkoviště, ahoj.“ Geofrey zavěsí aniž by Jenny stačila odpovědět. Domů se bez nákupu vrátit nemůže, Julie by ho poslala nakoupit znovu. Takže nemá cenu jezdit domů. Geofrey přijede na parkoviště, kde ho čeká Jenny. Stáhne okénko a Jenny mu podá peníze. „K čemu to vlastně potřebuješ?“ „Miláčku, teď ti to nemůžu říct. Je to na dlouho a povím ti to později. Teď spěchám.“ Jenny se nakloní k Geofreymu a rychle ho políbí. „Pa a díky,“ řekne a znovu odjíždí pryč. Se špatnými zkušenostmi z Tesca se rozhodne jet do centra. Cesta mu trvá necelých deset minut. V centru Geofrey vpluje do prvního hračkářství, které mu přijde pod ruku, a šťastně koupí robota i puzzle. Julie! Proletí mu v mžiku hlavou v momentě, kdy zaplatí a vychází z obchodu. „Musím koupit dárek Julii,“ řekni si nahlas a zamíří do zlatnictví, kde jí z posledních půjčených peněz koupí zlaté náušnice. Přijde k autu, úhledně zabalené dárky vhodí na zadní sedadlo a nakonec usedne za volant. Promne si ruce zčervenalé mrazem a krátce na ně dýchne, aby se zahřál. Nato otočí klíčkem v zapalování a nastartuje. Geofrey sešlápne plyn a auto se po prvním rozjezdu podivně zhoupne a zůstane stát na místě. Geofrey vystoupí z auta a intuitivně prohlíží pneumatiky. Nemýlil se. Přední levá pneumatika se pod váhou auta protivně skrčila k zemi a nebyla schopna pohybu. „Krucinál!“ zamumlá Geofrey a vztekle do píchnuté pneumatiky kopne.
Natáhne se pro klíče, ze zadního sedadla vezme dárky a vydá se na dlouhou cestu k domovu. Prohrábne si kapsu kalhot a zjišťuje, že tyhle drobné mu na autobus stačit nebudou. Je rozhodnuto, jde pěšky. Se štěstím se mu může podařit stopnout nějaké auto, ovšem tomu už moc nadějí po dnešku nepřikládá. Vydá se nejkratší cestou domů po silnici s minimálním provozem. Po půlhodinové chůzi se zastaví na křižovatce, aby si odpočinul. Ustavičná chůze v roztátém sněhu a neustálé vyhýbání se kalužím ho stála příjemného sucha v botách. Veškerou svou pozornost chvíli věnoval svým botám a studenému čvachtání v nich. Jeho nohy se topily v moři. Geofrey vydal suchý povzdech zoufalství. V tu chvíli se ke křižovatce řítil velkou rychlostí kamion. Řidič se na křižovatce neobtěžoval zastavit a projel tak bezohledně i kolem nebohého Geofreyho, který stačil taktak před bláznivým řidičem uskočit do sněhu na pokraji cesty. Dárky svíral pevně v rukou a držel je vysoko nad sebou, aby se nepoškodily. Dopadl do měkkého sněhu a téměř celý v něm zmizel. Dalo mu velkou práci se vyškrábat ven, neboť si díky dárkům nemohl pomáhat rukama. Nakonec se mu to přece jen podařilo a šťastně shledal, že úhledně zabalené dárky zůstaly nepoškozeny. Geofrey ze sebe opráší sníh a vyskáče ze sněhu na cestu. Do rukou znovu pevně sevře dárky a vyráží v mokrých botách, které při každém došlápnutí čvachtají, na cestu. Zhruba po dvaceti minutách se konečně dostává do čtvrti svého bydliště. Přestává cítit nohy, jednak únavou a jednak promrznutím až na kost. Dá se říci, že domů se doslova doplazí. Na dvorku jeho domu ho radostně přivítá černý kokr, který svým poskakováním po Geofreym zašpiní Geofreyho kalhoty. Ten to však nevnímá a odkráčí do domu, kde ho polibkem přivítá Julie. „Geofrey, proboha, kde ses to válel?“ zhrozí se při pohledu na něj, jak tam sklíčeně stojí v mokrých botách, špinavých kalhotách, v pomačkané bundě a s barevně zabalenými dárky v ruce. „A proč máš rozepnutý puntek?“ Geofrey se zmateně podívá na zip svých kalhot, a opravdu. Po dnešním ránu s Jenny si jej zapomněl zapnout. „Eh, máš pravdu,“ koktá Geofrey, „to asi když jsem si musel odskočit.“ Zamumlá a zamíří do koupelny, kde si dá pořádně horkou sprchu, kde ze sebe smyje celý dnešní únavný den. Po sprše Geofrey usedne ke stolu a Julie podává oběd. „Nebude vánočka, kterou máš tak rád, Geofrey,“ řekne smutně Julie, „nemám vajíčka.“ „Julie! Já je koupil. Jen jsem je nechal v autě.“ „Tak pro ně skoč,“ usměje se, když dosedá ke stolu. „Ale… to nejde. Auto je ve městě. Píchl jsem.“ „To nemyslíš vážně!“zalomí rukama Julie. „No, myslím,“ sklopí oči Geofrey. V momentě se přiřítí ke stolu děti. „Tati, tati! Přijde dneska Ježíšek?“ ptá se zvědavě Susan. „To víš, že přijde.“
„Geofrey, kolikrát ti mám říkat, abys nechal toho hraní a šel mi pomoct s večeří!“ „Když dohraju, jdu uložit dárky pod stromek.“ „Ne, pomůžeš mi s večeří.“ „Julie, je nejvyšší čas dát dárky pod stromeček.“ „Ale pak mi pomůžeš s večeří. Víš, že toho kapra umíš připravit lépe než já.“ „Ovšem,“ řekne Geofrey a znovu se upřeně zahledí do obrazovky, kde už dvě hodiny hraje hry na Play Station. Julie odejde do kuchyně a s přípravou štědrovečerní večeře se loudá, jak jen to jde, neboť čeká na Geofreyho.
Geofrey po chvíli videohry vypne a z ložnice do obýváku začne přenášet dárky. Netuší, že škvírou ve vedlejších dveřích ho pozorují děti. „A kde je Ježíšek?“ špitne Susan. „Tatínek říkal, že dneska přijde.“ „Buď zticha, hloupá,“ napomene ji Peter, „Ježíšek je v ložnici! Nevidíš snad, že tatínek nosí dárky z ložnice?“ „Ježíšek je tedy v ložnici. Musím ho vidět!“ šeptne Susan a chystá se vejít do obýváku. Peter se Stevem ji včas chytí a Geofrey si ničeho nevšimne. „Počkej, ty hloupá! Půjdeme tam všichni společně. Počkáme, až tatínek přinese všechny dárky a pak půjdeme do ložnice. Pochlubíme se mu, že jsme viděli Ježíška! Určitě tam ještě bude.“ Mezitím nic netušící Geofrey přinese všechny dárky a jde ženě pomoci s večeří. Pak děti jako stín přeběhnou do ložnice, aby spatřily Ježíška. Tam však uvidí jen otevřenou skříň. „Ježíšek byl ve skříni,“ přemýšlí Peter. „Ale už tu není. Musel odletět oknem.“ „Ach jo,“ vzdychne Steve, „my ho nikdy neuvidíme.“ Stevovy modrá kukadla se zalijí slzami. Peter mu vlepí pohlavek. „Nech toho, posero. Však my ho ještě uvidíme. U sousedů ho jistě stihneme!“ řekne Peter a peláší přes kuchyň do chodby, kde na sebe hodí bundu a vybíhá ven. Jeho dva mladší sourozenci ho následují. Julie s Geofreym se na sebe jen zmateně podívají. „Asi hrají honěnou,“ zamyslí se Julie. Kolem páté hodiny večerní začnou manželé servírovat štědrovečerní večeři. Děti už sedí u stolu a nedočkavě čekají. Když konečně doservírují večeři, sami usednou za stůl a všichni společně se pouštějí do jídla. Susan se po prvních lžičkách polévky začne křivit znechucením. „Blé, mami. Tam jsou nějaké kuličky, já to jíst nebudu.“ „Susan, to je hrách. Je to dobré, papej.“ „Mně to nechutná, fuj.“ „Fuj se na jídlo neříká. Hezky jez, jinak Ježíšek nepřinese žádné dárky.“ „On už je přinesl,“ řekne pyšně. Julie se tázavě podívá na Geofreyho a ten pozoruje Susan. „Tatínek nosil dárky z ložnice. A když jsme se tam pak šli podívat, abychom Ježíška stihli, už tam nebyl. Ale byla otevřená skříň a Ježíšek se tam musel až do dneška schovávat. Pak jsme běželi k sousedům do okna, abychom ho stihli, ale u nich už byl taky. Tak jsme ho neviděli ani tam,“ skončí smutně Susan. „Buď zticha, hloupá! To se maminka s tatínkem neměli dozvědět,“ okřikne ji Peter. „Petere, jak to mluvíš!“ zhrozí se Julie. „Tati, byl ten Ježíšek ve skříni nebo nebyl?“ zeptá se Susan s nedočkavostí v očích. „No,“ zasměje se Geofrey, „ve skříni nebyl, ale v ložnici ano. Pomáhal jsem mu s dárky, protože dneska večer toho má hodně, víš?“ Čeká, že pro tříletou holčičku bude tato odpověď dostačující. Susan jenom spěšně kývne hlavou a pustí se znovu do polévky. Když si uvědomí, že v ní plavou ty divné kuličky, jež jí nechutnají, zkřiví se zase nechutí. Julie odnesla první chod večeře a přinesla chod druhý – kapra. Dětem naložila každému malý kousek a k tomu kopeček bramborového salátu. Jako první se do kapra zakousl Peter. „Mami, já nejím rybu,“ řekne a vyplivne zpátky na talíř kousek ryby. Steve se na Petera podívá a když viděl, že mu ryba nechutná, nemůže mu přece chutnat taky. „Já taky ne,“ řekne Steve. Susan, aby nezůstala pozadu za svými staršími bratry, zopakuje Stevova slova. Julie se začíná zlobit a má chuť křičet. Geofrey ji uklidní větou, že jsou přece Vánoce, svátky klidu a míru. Nasupená Julie sebere dětem z talíře kousky kapra a v duchu si přeje, aby snědly aspoň salát. Ten naštěstí děti snědí jedna báseň. Julie však mírnou zlostí jí poněkud rychleji a tak se stane, že jí zaskočí kapří sousto. Začne se dávit a Geofrey ji silou bouchne do zad a Julii se mírně uleví. „Ale něco mě píchá v krku. Kost!“ Opravdu, Julii uvízla v krku kost kapra. Píchání bylo větší a větší. „Geofrey, volej doktora!“
„Klid, Julie. Přinesu ti sklenici vody,“ řekne nevzrušeně Geofrey a děti s hrůzou sledují matku. „Tady máš,“ podá jí sklenici. Julie hltavě pije a bolest pomalu ustupuje. „Už je to dobré,“ vydechne udýchaně. „Nejspíš jsem ji spláchla. Ale řeknu ti, Geofrey, měla jsem pocit, jako by mi ta kost měla každou chvíli propíchnout krk.“ „Už je dobře,“ pohladí ji Geofrey po vlasech a pustí se znovu do jídla, teď už s větší obezřetností. Po jídle ještě všichni odpočívají a děti začínají být čím dál víc netrpělivější na dárky. Rodiče se proto zvednou od stolu a konečně zavedou děti do obýváku, kde se ihned vrhnou na dárky. Geofrey zapálí svíčky na stole a na stromečku zapálí obrovské prskavky. Děti nedočkavostí rvou všechny balící papíry z krabic dárků, i těch, které nejsou jejich a rodiče pokaždé vysvětlují, komu dárek patří. Děti jsou jak u vytržení, a tak se Peter se Stevem poperou o největší dárek, kdo ho rozbalí, až vrazí do stromečku, který se na okamžik nebezpečně zakymácí. Díky tomu jedna prskavka zapálila stromek. Toho si nejdřív nikdo nevšimnul, až pak Julie vykřikla:„Geofrey, panebože, hoří stromek! Dělej něco!“ Děti poplašeně od stromku odskočily a zíraly na oheň, který se rychle po stromku šířil a Susan křičela. Geofrey běžel do kuchyně, kde popadl utěrku, namočil ji do vody a běžel zpátky do obýváku, kde už Julie stromek hasila dekou. Pak se přidal i Geofrey a po chvíli společnými silami stromek přece jen uhasili. Oba vydechli úlevou a pro jistotu sfoukli svíčky na stole. Pak tam tiše seděli, hleděli na ohořelý stromek, z něhož doutnal kouř, na rozbité baňky válející se na podlaze pod stromečkem, na nepořádek balících papírů po rozbalených dárcích, na děti, jenž se i přes hrůzu dále radovaly z dárků, a Geofrey si přál, aby už tento Štědrý den skončil. KONEC Andy Správné odpovědi vánočního testu: 1-b, 2-c, 3-a, 4-c, 5-c, 6-b, 7-a, 8-c, 9-b, 10-b
A mediados de noviembre, al pasar por las calles españolas, se pueden ver las mismas escenas de la vida típica que tienen lugar cada día, las mercancías de siempre en los escaparates, y la gente se ocupa de la rutina diaria también, pero muy pronto todo será muy distinto. Las calles se iluminarán con luces de colores, los escaparates se llenarán de regalos curiosos, adornos navideños y juguetes, la gente se reúne aún más por la calle y en los bares, bien abrigados para combatir el frío y, en Espańa, habrá aún más alegría de lo normal en las calles. Todo esto puede significar solo una cosa, que ya se acerca la Navidad. La Navidad en Espańa comparte tradiciones con el resto de los países donde se practica la religión católica. Como en otras partes del mundo, las familias se juntan para compartir y disfrutar la alegría de esta celebración. En cualquier caso, la idea es reunirse para compartir con alegría, buena voluntad, y amistad el nacimiento de Jesús. Los adornos y elementos empleados para participar en estas fiestas son parecidos en Europa y América, la comida, la bebida, la música, el baile, y la costunbre de regalar o compartir lo que tenemos con los demás. Pero, también la Navidad española es una
celebración única, con tradiciones y costumbres distintas que reflejan el verdadero carácter de España. Un símbolo de la Navidad importante en este país es el Belén. Las representaciones del nacimiento de Jesús se puede ver por las plazas de las ciudades y los pueblos pequeños y también a la entrada de las casas y en los escaparates de los comercios. Es muy común que los belenes españoles estén muy elaborados, para parecer lo más reales posible. En muchas ciudades, incluso se organizan concursos para elegir el mejor. En muchos pueblos pequeños, la noche de Nochebuena, el 24 de diciembre, en las plazas se representa un belén "en vivo" con actores, actrices, y los animales que se asocian con el nacimiento de Jesucristo, una vaca, un burro y algunos corderos. También durante estos días de Nochebuena y de navidad, se puede oír las voces de niños cantando por las calles, especialmente en los pueblos pequeńos, y así participando en una tradición muy antigua que se llama pedir el aguinaldo. Aunque no tan popular últimamente, hace algunos años, se podía oír por todas partes los tradicionales villancicos cantados por los niños en su vecindario, o al lado de un Belén. A cambio los vecinos les regalaban algunas monedas o dulces. El 22 de diciembre, Sorteo de la Lotería de Navidad Las fiestas empiezan el día 22 de diciembre, este día empiezan las vacaciones de Navidad en las escuelas, y además, es un día importante porque se celebra el Sorteo de la Lotería de Navidad. Este sorteo de lotería, el más grande de España, es una tradición que practica mucha gente, que tiene la ilusión de ganar millones de euros. Desde el ańo 1763, bajo del reinado de Carlos III, se ha conseguido hacer este sorteo de la lotería, sin faltar ni un año. Digamos que ése es el pistoletazo de salida de la Navidad. El 24 de diciembre, La Nochebuena En España, como en muchas partes del mundo, se practican dos tradiciones muy típicas de este día en el mundo cristiano, hacer una cena especial en familia, e ir a la iglesia para la misa del gallo a las 12 de la noche. Hay una variedad amplia de alimentos típicos que se comen este día y otros días de fiesta de la Navidad, y claro que en cada región se elaboran platos distintos. Algunos de los platos típicos de las celebraciones navideñas de España que podemos mencionar son: el cochinillo y el cordero (preparados en muchos lugares de Castilla León y Castilla La Mancha), aves como pavo y (más común en Andalucía), una variedad enorme de mariscos y pescados incluso camarones, cangrejos, langostas, merluza, lubina, dorada, y besugo (por la costa). Y de postre, es muy común disfrutar de turrón, mazapán, polvorones, y nueces. De beber, hay que tomar una copa de cava, el vino español parecido al champán francés. Después de la cena más grande del año, mucha gente se anima y sale de sus casas a medianoche para ir a la Misa del Gallo, llamada así porque el gallo es conocido como el primero para anunciar el nacimiento de Jesús. El 25 de diciembre, El día de Navidad El día de Navidad también se suele comer bien en familia, y en algunos casos, Papa Noel visita a los niños, para darles regalos, pero esta costumbre no es tan popular como en otros países. Los españoles tradicionalmente esperan a dar los regalos el día de los Reyes Magos.
El 28 de diciembre, El día de los Santos Inocentes El 28 de diciembre es un día festivo en España, es el Día de los Santos Inocentes. Esta fiesta tiene sus raíces en un evento muy sangriento, aunque hoy en día la costumbre es hacer alguna broma a los amigos o familiares para reírse y jugar con la gente. En realidad este día se celebra la matanza de niños que cometió Herodes en Judea. Este día, muchas personas se confunden porque los periódicos publican noticias absurdas o increíbles, pero todos aceptan las bromas. El 31 de diciembre, la Nochevieja Por supuesto, las celebraciones del 31 de enero, o Nochevieja, en España, son un espectáculo impresionante. En todas las plazas de las ciudades españolas, se puede ver un escenario parecido, y los protagonistas son uvas y campanas. Cuando el reloj toca las 12, las campanas suenan 12 veces, todos españoles comen 12 uvas, una por cada golpe de campana. Según la tradición, los que comen las uvas tendrán 12 meses de prosperidad durante el año que viene. Familias y amigos se quedan juntos para esta celebración que marca el fin de un año, y el principio de otro, y en el caso de los españoles, es muy común que celebren la fiesta hasta altas horas de la madrugada. El 6 de enero, El día de los Reyes Magos Al final de estos días de fiesta llega el día dedicado a los niños. El 6 de enero o Día de los Reyes Magos, es el día en que los niños reciben los regalos que han estado esperando durante todas las vacaciones. El día anterior por la tarde pueden ver la Cabalgata de los Reyes Magos, para saludar a los reyes que pasean por las calles, y les piden los regalos. Luego, antes de acostarse, los niños dejan sus zapatos en un lugar muy visible de la casa o en el balcón, y se retiran a dormir con la ilusión de despertarse y descubrir los regalos que les han dejado Melchor, Gaspar, y Baltasar. Para desayunar o después de comer, la familia toma el dulce típico de este día, el Roscón de Reyes, una torta hecha con masa fina en forma de anillo y decorada con frutas escarchadas, símbolo de los rubíes y esmeraldas que adornaban los vistosos mantos de los Reyes Magos de oriente. Entre la masa dulce se esconde una pequeña sorpresita, y a la persona que la encuentra, será coronada como el Rey o la Reina de la casa, una manera muy buena de comenzar el nuevo año.
It is the middle of November, and while walking through the streets of any Spanish town, chances are the scene will be quite the same as it is most everyday. Shop windows will display the typical merchandise, and people will come and go following their regular daily routine, just as they always do. But very soon, changes will begin to happen. The streets will be beautifully lit, store windows will display all kinds of holiday merchandise and curious and interesting gifts, and friends and family will gather in city centers dressed in thick winter coats, hats and scarves, to combat the chilly December nights. In Spain, there will be an extra dose of good spirit felt in the streets, and all of this can only mean one thing, that Christmas is just around the corner.
Spain’s traditions during the Christmas season revolve around many of the same activities as in the rest of the world. Just like anywhere else, families in Spain gather together to enjoy and celebrate. Whatever the case the goal is to enjoy a few moments and share in the spirit of giving, kindness, and goodwill. The elements of this exchange are very similar among all cultures: food, drink, song, dance, the exchanging of gifts, and other acts of generosity. But in Spain, Christmas is also a very unique holiday, with beautiful traditions and customs that reflect the true character of the Spanish people. One symbol of Christmas that still maintains much importance throughout Spain is the Nativity scene. These scenes occupy plazas in cities and small towns throughout the country, and can also be seen in the doorways and entrances of many Spanish homes, as well in storefront windows, and they can be quite elaborate. In many small towns, during the nights just before Christmas, plazas might even have a live Nativity scene, with actors and actresses playing the parts of Mary and Joseph and the three wise men as well as live animals that are often associated with the birth of Christ, like lambs, sheep, and donkeys. Also during the days leading up to Christmas, one might hear the voices of children singing in the streets, especially in the villages and small towns of rural Spain, where they still participate in the age old tradition called the "aguinaldo". Even though not as popular in recent times, in years past one could hear children singing Christmas carols in their neighborhoods, outside the homes of their neighbors or next to a Nativity scene. In exchange the neighbors typically give the children a piece of candy or a few coins. December 22, Christmas Lottery Winners are Announced On December 22, two important events take place. Students are released from school for their winter vacations, and perhaps more importantly, they announce the winning number of the famous Christmas Lottery in Spain. This lottery, by far the biggest in Spain, is a tradition practiced by many people who long to win the grand prize, which would make them instantly rich. This tradition is deeply embedded in these holidays, dating back to 1763, when Carlos III initiated it. Since then, not one year has passed without it, and it now is the symbolic moment in which Spaniards begin to celebrate the Christmas holidays. December 24, Christmas Eve Christmas Eve in Spain, called “Nochebuena”, just like in many parts of the world, is celebrated with two very important traditions, eating an enormous and decadent meal, and going to Christmas mass. There is a wide variety of typical foods one might find on plates across Spain on this night. Each region has its own distinct specialties. Among typical dishes served on Christmas Eve and during the days that follow are roast lamb and suckling pig (typically served in the regions of Castilla León, Castilla la Mancha, and Madrid), foul like turkey or duck (commonly prepared in Andalucía), and an enormous variety of seafood, including shrimp, lobster, crab, and various types of fish like hake, trout, sea bream, sea bass, and salmon (common in many regions, but mostly on the costs). For dessert, there is quite a spread of delicacies, among them are turrón and marzapan, desserts made of honey, egg and almonds that are Arabic in origin, as well as polvorones, a sweet bread kind of like elephant ears, and a variety of nuts and dried fruits. To drink, one must have a glass of cava, the Spanish equivalent of champagne, although the Spanish say that cava is much better. After the meal, many Spaniards get their second wind and go to midnight mass, known as “La misa
del Gallo”, or “Rooster Mass”, named such because the Rooster is known as the first to announce the birth of Christ. December 25, Christmas Day Christmas day is more or less a continuation of what began the day before. People spend time with their families, they eat another large meal, although not as big as the one the day before, and in many families, children enjoy the gifts that they have received from “Papa Noel”, the Spanish equivalent of Santa Claus. The custom of giving gifts on this date is not as popular as it is in many countries, as Spaniards traditionally wait until Three King’s Day to exchange gifts. December 28, Day of the Innocents December 28 marks a day of celebration exclusively Spanish called the Day of the Innocents. Although the roots of this day are bloody, in modern times, the customs practiced on this day are very jovial and fun. The anniversary of the murder of many children committed by Herod in Judea, ironically many laughs are had on this day, especially by the natives. Many foreigners who are in Spain become very confused as absurd or incredible news appears in the papers, municipal governments stage baffling practical jokes on their citizens, and friends and acquaintances cannot be trusted for their word. December 31, New Year's Eve Of course, the celebrations that take place on New Year’s Eve, or Nochevieja, in Spain, are quite an impressive spectacle. In all plazas of Spanish cities big and small, one can see a similar scene, and it will undoubtedly include church bells and grapes. When the clock strikes 12, the church bells sound 12 times, and at this moment, all Spaniards eat 12 grapes, one for each toll of the bell. According to tradition, those who eat the grapes will have 12 months of prosperity in the new year. Families and friends stay together for this celebration which marks the end of one year and the beginning of a new one, and in the case of most Spaniards this means a lively celebration will be had until the wee hours of the morning. January 6, Three King's Day While most of the world has already begun packing up the Christmas ornaments, throwing out the tree, and finding a place for all of their gifts, Spaniards are continuing the celebration. January 6, Three King’s Day, is the long awaited day in which the three Kings bring their gifts. On January 5, children go to a parade where they see the three kings arrive to their city, and take the opportunity to ask them for gifts. Later, before going to bed, children leave their shoes out in a visible spot in the house or on their balcony, y go to bed hoping that when they wake up they will find gifts left by Mechior, Gaspar, and Balthasar. For breakfast or after lunch, families often have the typical dessert of the day, the “Roscón de los Reyes”, a large ring shaped cake that is decorated with candied fruits, symbolic of the emeralds and rubies that adorned the robes of the three kings. Somewhere inside the cake there is a surprise, and the person to find it will be crowned King or Queen of the house for the remainder of the day. Mgr. Martin Šrubař Tento text (a mnoho dalšího o Španělsku) naleznete na http://www.escuelai.com/
Příjemné prožití Vánoc, vánočních prázdnin a Nového roku Vám přeje naše redakce. V roce 2008 zase na viděnou. Redakce Akáde
