KSOS 22 INS 7320/2014 2 VSOL 334/2014-A-12
Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Bohumila Špačka, rodné číslo 490228/110, bytem 790 84 Mikulovice – Široký Brod 96, o návrhu soudního exekutora JUDr. Jiřího Petruně, K. H. Máchy 1294/2, 787 01 Šumperk, o nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.3.2014, č. j. KSOS 22 INS 7320/2014-A-5,
takto: Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně nařídil předběžné opatření, jímž se soudnímu exekutorovi JUDr. Jiřímu Petruňovi umožňuje provést již nařízenou exekuci, vedenou u Exekutorského úřadu pod sp. zn. 065 EX 00580/08, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí ve společném jmění manželů Bohumila Špačka rodné číslo 490228/110, bytem 790 84 Mikulovice Široký Brod 96 a Marie Špačkové, narozené 22.6.1952 - pozemek číslo parcely St. 155, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek číslo parc. 266/2 zahrada, pozemek číslo parc. 266/3 zahrada, pozemek číslo parc. 310/2 zahrada, stavba číslo popisné 96, část obce Široký Brod, postavená na parcele číslo St. 155, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Jeseník, na LV č. 80, katastrální území Široký Brod, obec Mikulovice, byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 INS 7320/2014 k dispozici v tomto řízení.
pokračování
-2-
KSOS 22 INS 7320/2014 2 VSOL 334/2014-A-12
Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 18.3.2014. Podle výpisu z katastru nemovitostí vlastní dlužník ve společném jmění manželů nemovitosti uvedené ve výroku rozhodnutí. Soudní exekutor JUDr. Jiří Petruň podal dne 19.3.2014 návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud omezil účinky zahájeného insolvenčního řízení na probíhající exekuci prodejem nemovitostí dlužníka, aby mohla proběhnout nařízená dražba. Dále vymezil důvody, pro které soudní exekutor návrh podal. Po stránce skutkové soud zjistil, že exekutor usnesením ze dne 6.1.2012 vydal dražební vyhlášku, kterou stanovil dražbu nemovitostí na den 28.3.2012. Usnesením ze dne 27.3.2012 byla tato dražba odročena na neurčito a usnesením ze dne 27.1.2014 byla stanovena další dražba na den 25.3.2014. Insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu dne 27.3.2012 vedeným pod sp. zn. KSOS 22 INS 7380/2012 bylo zahájeno insolvenční řízení. Insolvenční návrh byl odmítnut usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.5.2012, neboť dlužník ani přes výzvu soudu řádně nedoplnil seznam závazků a seznam zaměstnanců. Toto usnesení potvrdil odvolací soud. Návrhem doručeným soudu dne 13.9.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. 22 INS 22405/2012. Usnesením ze dne 16.10.2012 byl insolvenční návrh odmítnut, neboť dlužník nedoplnil řádně seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Rovněž toto usnesení odvolací soud potvrdil. Návrhem doručeným soudu dne 7.6.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení vedené pod sp. zn. 22 INS 16101/2013. Usnesením ze dne 4.7.2013 byl insolvenční návrh odmítnout, když dlužník nevylíčil okolnosti úpadku, navíc nepředložil řádné seznamy. Usnesení potvrdil odvolací soud. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 334/2012 Sb. soud prvního stupně uvedl, že ze skutkových okolností lze dovodit, že důvody hodné zvláštního zřetele, způsobilé k tomu, aby soud mohl omezit předběžným opatřením účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, mohou spočívat v takovém chování dlužníka, jež svědčí o tom, že insolvenční návrh byl dlužníkem zjevně podán jen proto, aby zabránil probíhající exekuci, a dalo by se očekávat, například vzhledem k předchozím krokům dlužníka, že o insolvenčním návrhu bude rozhodnuto jinak než rozhodnutím o úpadku. O takový případ se jedná v posuzované věci, když dlužník jeden den před prvou nařízenou dražbou podal prvý insolvenční návrh a po poučení o doplnění návrhu jej nedoplnil. Druhý a třetí insolvenční návrh byl opět odmítnut. Ve všech výzvách byl dlužník poučen, jak má návrh doplnit, byl odkázán i na bezplatné právní poradny. Ve všech případech bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem. Přesto dlužník podal sedm dnů před opakovanou dražbou další návrh na povolení oddlužení, který však neobsahuje všechny stanovené náležitosti. Lze předpokládat, že bude znovu odmítnut. Podle soudu dlužník tím, že podává neustále tentýž neúplný návrh, se nesnaží poctivě vypořádat se svými věřiteli a jediným důvodem podání návrhu je snaha mařit nařízenou dražbu jeho majetku. Insolvenční řízení nemá směřovat k blokaci a odkládání uspokojení věřitelů. Navrhované předběžné opatření neodporuje ani společnému zájmu věřitelů, neboť pokud bude po zpeněžení majetku dlužníka dne 25.3.2014 a před rozvrhem rozdělované podstaty zjištěn úpadek dlužníka, je soudní exekutor povinen podle ust. § 146 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
pokračování
-3-
KSOS 22 INS 7320/2014 2 VSOL 334/2014-A-12
činnosti a o změně dalších zákonů, vydat výtěžek exekuce insolvenčnímu správci. Věřitelé tak budou uspokojeni stejně, jako v případě zpeněžení v insolvenčním řízení. Nebude-li rozhodnuto o úpadku a o návrhu bude rozhodnuto jiným způsobem, lze výtěžek použít pro uspokojení věřitelů v rámci probíhající exekuce. Navíc zájmy věřitelů budou ochráněny i tím, že výtěžek dražby bude u exekutora připraven pro použití v insolvenčním řízení. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že prodejem nemovitostí v navrhované dražbě exekutorem dojde podstatným způsobem ke znehodnocení majetkové podstaty. Navrhl, aby odvolací soud nařízené předběžné opatření zrušil. Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném od 1.1.2014 (insolvenční zákon, dále jen IZ), nestanoví-li tento zákon, jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Po stránce skutkové předně nutno uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin doložených soudním exekutorem k návrhu na nařízení předběžného opatření a dále zjištění učiněná z doposud vedených insolvenčních řízení dlužníka. Na základě těchto zjištění dospěl ke správným skutkovým závěrům. Skutkový stav věci soud prvního stupně také správně právně posoudil. V odůvodnění svého usnesení přiléhavým způsobem vysvětlil své úvahy, které ho vedly k nařízení požadovaného předběžného opatření. Odůvodnění jeho rozhodnutí je přesvědčivé a zcela výstižné. Odvolací soud nemá žádného důvodu skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jakýmkoliv způsobem doplňovat či korigovat. I podle mínění odvolacího soudu jde v posuzované věci o případ podřaditelný pod ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ. Insolvenční řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno v pořadí již čtvrtým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení a zcela zásadní skutečností je to, že dlužník opakovaně podává insolvenční návrh shodného znění, přestože je pravidelně odmítán, ve dvou případech (první a nynější návrh) navíc v bezprostřední časové souvislosti
pokračování
-4-
KSOS 22 INS 7320/2014 2 VSOL 334/2014-A-12
s nařízenou dražbou. Lze tedy usuzovat, že insolvenční návrh podává dlužník účelově, nikoliv s úmyslem řešit svůj úpadek, ale mařit exekuční řízení. Úprava vydání předběžného opatření k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je zakotvena v ust. § 82 odst. 2, písm. b) IZ ve znění účinném od 1.11.2012 (novela provedená zákonem č. 334/2012 Sb.). Nemožnost provést exekuci je jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení (§ 109 odst. 1, písm. b/ IZ). Dle důvodové zprávy (na kterou odkazuje navrhovatel předběžného opatření i soud prvního stupně) ke změně ust. § 82 IZ je cílem nové úpravy postihnout zneužití insolvenčního řízení jak věřitelem, tak dlužníkem: „praktické poznatky z průběhu některých insolvenční řízení dokládají, že v některých případech se vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), tak o záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem. Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Nově se tedy přiznává insolvenčnímu soudu (v § 82 písm. b/ návrhu zákona) možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou uvedeny v ust. § 109 odst. 1 IZ (pojistka pro účinky uvedené v ust. § 111 IZ je zakotvena přímo v textu ust. § 111). Tím se tedy soudu otevírá možnost (při respektu k zásadám insolvenčního řízení vyjádřeným v ust. § 5 IZ) například povolit v exekuci dokončení exekuce (s omezením nastaveným tak, aby například výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení)“. Předběžným opatřením lze tedy vyloučit jak účinky, které dlužníka omezují (generální inhibitorium), tak i ty, které jej mají chránit (zákaz exekuce, byť i jím je sledována též ochrana věřitelů, zejména těch, na které by se v exekuci nemuselo dostat). Pokud dlužník v odvolání namítal, že provedením exekuce dojde k podstatnému znehodnocení majetkové podstaty, odvolací soud tento jeho názor nesdílí. K tomuto stavu by nemělo dojít, pokud exekutor zásadním způsobem neporuší své povinnosti. Dle ust. § 46 odst. 7 věty druhé exekučního řádu je totiž exekutor povinen výtěžek zpeněžení vydat do insolvenčního řízení („insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty“). Omezení vtělené do výroku napadeného usnesení dále brání tomu, aby exekutor vydal v průběhu insolvenčního řízení výtěžek zpeněžení věřitelům v rámci exekuce. Proto není důvod se obávat, že poměrné
pokračování
-5-
KSOS 22 INS 7320/2014 2 VSOL 334/2014-A-12
uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení bude mařeno uspokojením některých věřitelů v řízení exekučním. Lze tedy uzavřít, že shodně se soudem prvního stupně zastává odvolací soud názor, že dlužník se nesnaží poctivě vypořádat se se svými věřiteli a jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha mařit nařízenou dražbu jeho majetku. Navrhované předběžné opatření neodporuje ani společnému zájmu věřitelů. Zájmy těchto věřitelů budou chráněny tím, že výtěžek dražby bude u exekutora připraven pro použití v insolvenčním řízení. Tyto závěry plně odůvodňují postup soudu prvního stupně, který návrhu soudního exekutora na nařízení požadovaného předběžného opatření vyhověl. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Poučení:
Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o.s.ř.). V Olomouci dne 24. dubna 2014
Za správnost vyhotovení: Renáta Hrubá
JUDr. Helena Myšková v.r. předsedkyně senátu
