46 A 47/2014 – 65
USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: H. s. T., identifikační číslo osoby X, se sídlem T., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2014, čj. 040757/2014/KUSK, sp. zn. SZ_189881/2010/KUSK/8, takto : I.
Žaloba s e o d m í t á .
II.
Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III.
B. Š., bytem M. 86, Č. B., s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:
Soudu došla dne 12. 6. 2014 žaloba, kterou podal subjekt označený jako H. s. T., občanské sdružení, identifikační číslo osoby X. Jménem tohoto subjektu žalobu podal „starosta HS T.“ B. Š. Žaloba byla opatřena kromě podpisu B. Š. i otiskem razítka „H. s. T., Č. B., IČO X“. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Podle § 20 odst. 1 o. z. právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Podle § 33 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon přiznává. Z výše uvedeného vyplývá, že účastníkem soudního řízení správního (v dané věci na straně žalobce) může být jen osoba, která má právní osobnost. Nonsubjekt – tedy entita bez právní osobnosti – může být účastníkem řízení pouze tehdy, jestliže mu takové postavení přiznává přímo zákon (např. § 91a odst. 2 s. ř. s. přiznává postavení účastníka řízení ve věcech místního referenda přípravnému výboru, jenž nemá právní osobnost). Způsobilost osoby, která žalobu podala, být účastníkem řízení je podmínkou řízení. Tato podmínka řízení musí být splněna nejen v okamžiku zahájení řízení, ale i po celou dobu řízení. Nedostatek způsobilosti žalobce být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, k čemuž je soud povinen přihlédnout z moci úřední kdykoliv v průběhu řízení
2 (§ 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, užitý na základě § 64 s. ř. s.; viz usnesení NSS ze dne 12. 9. 2014, čj. 5 Afs 95/2013 – 21). Žalobce je povinen v žalobě o sobě uvést osobní údaje jen v nezbytném rozsahu, vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána (§ 37 odst. 3 s. ř. s.). Dle § 3019 o. z. údaji, podle nichž lze člověka zjistit, jsou zejména jméno, bydliště a datum narození, popřípadě identifikující údaj podle jiného právního předpisu. Identifikujícím údajem právnické osoby nebo podnikatele je identifikační číslo osoby, bylo-li jim přiděleno. Podle § 132 odst. 1 a 2 o. z. je jménem právnické osoby její název, který musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Z § 3019 o. z. vyplývá, že identifikační číslo osoby je pro právnickou osobu jedinečným údajem, podle něhož lze právnickou osobu bezpečně identifikovat, a to na rozdíl od názvu, sídla i právní formy. Právnická osoba může v průběhu své existence změnit název, sídlo i právní formu, nikoliv však identifikační číslo osoby. Podle něho lze proto právnickou osobu vždy jednoznačně identifikovat i přes změnu jiných identifikačních údajů (název, právní forma, sídlo). Identifikační číslo osoby má význam i z důvodu vyloučení záměny dvou právnických osob či právnické osoby a člověka, neboť je jedinečné, neexistují žádné dvě osoby se stejným identifikačním číslem osoby. Byť nelze z § 37 odst. 3 s. ř. s. jednoznačně dovodit, že žalující právnickou osobu je třeba v žalobě dle soudního řádu správního vždy označit identifikačním číslem osoby, na rozdíl od žaloby v občanském soudním řízení (viz § 79 odst. 1 o. s. ř.), je nepochybné, že pakliže žalobce sám v žalobě identifikační číslo osoby uvede, je nezbytné z moci úřední prověřit, zda taková právnická osoba existuje, včetně uvedeného identifikačního čísla osoby, byť jde v žalobě o údaj fakultativní. V případě zjištěných nesrovnalostí mezi jednotlivými údaji navzájem je třeba vyzvat žalobce k opravě případných nesprávností. Žalobce k žalobě nepřipojil žádný doklad o své právní osobnosti (např. výpis z rejstříku, v němž je žalobce zapsán). Žalobce se v žalobě označil uvedením identifikačního čísla osoby X. Lustrací veřejně přístupných rejstříků právnických osob soud zjistil, že identifikační číslo osoby X je přiděleno spolku MS H. T., který je zapsán od 1. 1. 2014 pod tímto názvem ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze (oddíl L, vložka 4061). Spolek vznikl dle údajů uvedených ve výpisu ze spolkového rejstříku dne 28. 9. 1992 (tehdy jako občanské sdružení), jako adresa sídla je uvedeno T. Ke dni podání žaloby tak uvedené identifikační číslo osoby označovalo spolek MS H. T., nikoliv občanské sdružení H. s. T. Soud si vyžádal od Městského soudu v Praze výpis ze spolkového rejstříku. Městský soud v Praze soudu zaslal kopii všech listin, které jsou ke spolku MS H. T. součástí sbírky listin, konkrétně tedy pouze stanovy mysliveckého sdružení ze dne 19. 6. 1992. Z této listiny plyne, že zápis do spolkového rejstříku (resp. tehdy rejstříku občanských sdružení) byl proveden na základě stanov občanského sdružení v režimu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Název občanského sdružení je H. T., sídlo sdružení je v T. v okresu K.. Stanovy jsou opatřeny otiskem razítka „Myslivecké sdružení T., Č. B., okres K.“. Stejné poznatky byly získány i z výpisu z Registru ekonomických subjektů Českého statistického úřadu ze dne 4. 10. 2016. Soud dále učinil dotaz na Městský úřad v Č. B., jenž vede rejstřík honebních společenstev dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Účelem tohoto dotazu bylo ověřit, zda žalobce pouze nechyboval v označení právní formy (namísto občanského sdružení se může jednat o honební společenstvo, jak implikuje i uvedený název žalobce). Do správního obvodu Městského úřadu v Č. B. (obecní
3 úřad obce s rozšířenou působností) náleží mj. i území obce T. Dle sdělení městského úřadu ze dne 14. 9. 2016 nebylo ke dni 12. 6. 2014 v rejstříku honebních společenstev evidováno honební společenstvo s identifikačním číslem X. Výše popsanou procesní aktivitou soud vyčerpal všechny možnosti ověření, zda žalobce (jak je označen v žalobě) má právní osobnost, které může soud učinit bez součinnosti s žalobcem. Tímto postupem se nepodařilo prokázat, že ke dni 12. 6. 2014, kdy bylo zahájeno řízení o žalobě žalobce, existovala právnická osoba s názvem H. s. T., právní formou občanského sdružení a identifikačním číslem osoby X. Soud se současně dvakrát obrátil i na pana B. Š., jenž žalobu jménem žalobce podal a připojil k ní svůj podpis, a to nejprve neformálním přípisem ze dne 26. 4. 2016 a posléze usnesením ze dne 22. 8. 2016, čj. 46 A 47/2014 – 42. Soud žalobce vyzval, aby ve stanovené lhůtě předložil listiny, jimiž prokáže, že měl ke dni zahájení řízení právní osobnost a že ji má i v současnosti. Pan B. Š. na tyto výzvy předložil soudu následující listiny: 1) Smlouva o zřízení honebního společenstva dle § 6 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti z roku 1962“), ze dne 14. 11. 1992 – Touto smlouvou zřídili vlastníci honebních pozemků honební společenstvo T. se sídlem v T. podle zákona o myslivosti z roku 1962. B. Š. byl jedním ze sedmi členů honebního výboru. 2) Zápis z valné hromady H. s. T. ze dne 3. 8. 2002 – předmětem jednání byly novelizované stanovy honebního společenstva, volba honebního výboru, jehož členem a současně starostou byl zvolen B. Š. Zápis je podepsán B. Š. jako honebním starostou, T. Č. jako honebním místostarostou aj. Š. jako zapisovatelem. 3) Fragment stanov honebního společenstva, nedatované – Jde o stanovy H. s. T. jakožto právnické osoby založené podle zákona o myslivosti. Honební společenstvo dle textu stanov vzniklo dne 14. 11. 1992, kdy bylo pod číslem 24 registrováno u pověřeného obecního úřadu v Kolíně. Spolu s tím došlo k uznání honitby s názvem „H.“ T. pod čj. 11140/97 – ŽP. 4) Návrh na registraci honebního společenstva ze dne 17. 8. 2002 – Tímto návrhem H. s. T., se sídlem v T., IČO X, M., Č. B., zastoupené honebním starostou B. Š., předložilo podle § 69 odst. 2 zákona o myslivosti návrh na registraci honebního společenstva a požádalo o zápis do rejstříku honebních společenstev dle § 28 zákona o myslivosti. 5) Výpis základních dat registru ekonomických subjektů v ARES ke dni 29. 2. 2008 – K uvedenému datu bylo pod IČ X zapsáno sdružení (svaz, spolek, společnost, klub aj.) s obchodní firmou H. s. T. 6) Osvědčení Finančního úřadu v Č. B. o registraci a rozhodnutí o přidělení daňového identifikačního čísla 035 – X subjektu s obchodním jménem M. s. H., se sídlem v T. 7) Rozhodnutí Okresního úřadu v K. ze dne 25. 3. 1993, jímž byla na žádost H s. T-L uznána společenstevní honitba H. T. a výkon práva myslivosti v honitbě byl udělen H. s. H. T. (bez uvedení IČO). 8) Rozhodnutí Okresního úřadu v K. ze dne 3. 5. 1993, jímž bylo Myslivecké sdružení T. pověřeno výkonem práva myslivosti ve společenstevní honitbě T.-L., jejímž vlastníkem je HS T.-L. 9) Rozhodnutí Okresního úřadu v K. ze dne 24. 4. 1997 o uznání společenstevní honitby H. T., s tím, že právo myslivosti ve společenstevní honitbě přísluší H. s. T. (bez uvedení IČO). 10) Seznamy členů, prezenční listiny apod.
4
Výše uvedené listiny se týkají různých subjektů – H. s. T. jakožto právnické osoby dle zákona o myslivosti (listina uvedená pod č. 1, 2, 3, 4 a 9), Mysliveckého sdružení H. jakožto občanského sdružení (listina uvedená pod č. 6), Honebního společenstva T.-L. jakožto právnické osoby dle zákona o myslivosti (listina uvedená pod č. 7, 8). Žádná z těchto listin ovšem nedokládá existenci (právní subjektivitu) občanského sdružení Honební společenstvo T., jak je žalobce označen v žalobě. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi dvěma různými právními formami právnických osob, a to občanským sdružením v režimu zákona o sdružování občanů (po 1. 1. 2014 jde o spolky v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, viz § 3045 odst. 1 tohoto zákona) a honebním společenstvem v režimu zákona o myslivosti z roku 1962 (resp. zákona o myslivosti s roku 2001). V rámci transformace honebních společenstev dle § 69 zákona o myslivosti ani v důsledku zavedení nového občanského zákoníku nepředpokládala právní úprava změnu právní formy (přeměnu) honebního společenstva na občanské sdružení (spolek) či opačně. V důsledku těchto právních změn se tedy z Honebního společenství T. jakožto právnické osoby dle zákona o myslivosti nemohlo stát občanské sdružení H. s. T. Jedinou listinou, která by osvědčovala právní osobnost žalobce (Honební společenstvo T., občanské sdružení), je listina uvedená pod č. 5. Nejedná se nicméně o veřejnou listinu a zachycuje stav ke dni 25. 3. 2008, nikoliv ke dni podání žaloby. Soud pořídil dne 4. 10. 2016 výpis ze stejné databáze (Registr ekonomických subjektů vedený Českým statistickým úřadem) a zjistil, že k uvedenému datu je název spolku evidovaného pod totožným identifikačním číslem osoby MS H. T., nikoliv H. s. T. Správnost nyní evidovaného údaje soud ověřil ve sbírce listin spolkového rejstříku, z něhož plyne, že od počátku se daný zápis vztahuje k Mysliveckému sdružení H. T. dle stanov ze dne 19. 6. 1992. Žádný další zápis nebyl proveden. Ostatně žalobcem předložené listiny dokládají pouze založení Honebního společenství T. jakožto právnické osoby dle zákona o myslivosti z roku 1962 (viz listiny uvedené pod č. 1 – 4), nikoliv jako občanského sdružení. Ze správního spisu vyplynulo, že správní řízení vedené v této věci bylo zahájeno návrhem H. s. T., IČO X, ze dne 16. 12. 2002 na uvedení honitby do souladu se zákonem o myslivosti podle jeho § 69 odst. 1, tedy patrně honebním společenstvem zřízeným dle zákona o myslivosti z roku 1962, transformovaným novým zákonem o myslivosti, podle jehož § 69 odst. 2 se právní povaha honebních společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů řídí ustanoveními nového zákona o myslivosti ode dne jeho účinnosti. Za této situace by ani nebylo logické, aby žalobu proti rozhodnutí žalovaného podával subjekt s právní formou občanského sdružení, neboť občanské sdružení projednávaný návrh nepodalo a ani nebylo účastníkem správního řízení. Při posuzování splnění podmínek řízení není však určující, zda žalobci náleží žalobní, či dokonce věcná legitimace v řízení. Pro věcné projednání návrhu by bylo nezbytné, aby žalobce tvrdil, že napadené rozhodnutí se dotklo jeho právní sféry. Tuto podmínku přípustnosti žaloby [viz § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s.] by stěží mohlo splnit občanské sdružení, neboť držitelem společenstevní honitby může být jen honební společenstvo dle právního režimu zákona o myslivosti a napadené rozhodnutí bylo vydáno právě ve věci transformace společenstevní honitby. Bylo nicméně povinností samotného žalobce, aby na výzvu soudu prokázal, že subjekt označený jako H. s. T., občanské sdružení, se sídlem T., IČO X, má právní osobnost ke dni zahájení řízení. Listiny, které žalobce předložil, neprokazují, že by ke dni 12. 6. 2014 existoval subjekt výše uvedeného názvu, právní formy a identifikačního čísla osoby. Soud v usnesení ze dne 22. 8. 2016 poučil žalobce, aby v případě, že na základě shromažďování podkladů vyžádaných soudem dospěje k závěru, že sám sebe označil v žalobě
5 nesprávně (ať již uvedením nesprávného názvu, nebo identifikačního čísla), opravil ve stanovené lhůtě název žalobce, identifikační číslo či právní formu a přiložil listiny, které prokáží právní osobnost právnické osoby s opraveným názvem, identifikačním číslem či údajem o právní formě. V podání ze dne 11. 9. 2006, jímž B. Š. reagoval na výzvu soudu, není uvedeno, že by opravoval kterýkoliv z údajů. Vzhledem k popisovanému vývoji právního režimu žalobce lze nicméně dovodit, že žalobce míní opravit údaj o své právní formě, a to tak, že se nejedná o občanské sdružení (spolek), nýbrž o honební společenstvo ve smyslu zákona o myslivosti (přitom v přípisu ze dne 18. 5. 2016 používal pan Š. v souvislosti s žalobcem stále ještě spojení „občanské sdružení“). To plyne i z toho, že žalobce se v tomto podání označil již jen jako Honební společenstvo T., IČO X, M., Č. B. I přes opravu právní formy žalobce platí, že ke dni podání žaloby neexistoval subjekt uvedeného názvu a identifikačního čísla osoby. Městský úřad v Českém Brodě, jenž jakožto obecní úřad obce s rozšířenou působností vede rejstřík honebních společenstev, v němž by musel být žalobce zapsán, sdělil soudu, že ke dni podání žaloby nebylo v rejstříku zapsáno žádné honební společenstvo pod identifikačním číslem osoby X. Žalobce pak nepředložil žádnou listinu, která by dokládala, že H. s. T. jakožto právnické osobě dle zákona o myslivosti bylo přiděleno identifikační číslo osoby X. Ani v rozhodnutích vydaných Okresním úřadem v Kolíně ve věci uznání honitby není u H. s. T. uvedeno identifikační číslo osoby. B. Š. předložil pouze listiny, z nichž plyne, že samo H. s. T. se označovalo identifikačním číslem osoby X (fragment nedatovaných stanov, návrh na registraci honebního společenstva ze dne 17. 8. 2002 – listiny uvedené pod č. 3 a 4). H. s. T. bylo v rámci řízení o uvedení honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti označováno identifikačním číslem X, což však vychází z toho, že se honební společenstvo takto samo označilo v návrhu, jímž bylo řízení zahájeno. Listiny předložené panem Š. ani listiny, které jsou součástí správního spisu, nedokládají, že H. s. T. jakožto právnické osobě dle zákona o myslivosti bylo přiděleno identifikační číslo osoby X. B. Š. přitom v podání ze dne 18. 5. 2016 uvedl, že M. s. H. T. a H. s. T. mají z velké části společný personální substrát, což může vysvětlovat, proč honební společenství užívalo identifikační číslo osoby přidělené občanskému sdružení. Není rozhodně na soudu, aby zjišťoval, zda nedošlo k administrativnímu omylu při vedení spolkového rejstříku a IČO X nebylo nedopatřením přiřazeno jinému subjektu. Bylo naopak povinností žalobce, aby prokázal, jaké identifikační číslo mu bylo oprávněným orgánem (Okresním úřadem v Kolíně) při jeho vzniku přiděleno. To však žádné předložené listiny nedokládají. Soud tedy uzavírá, že subjekt s názvem H. s. T. a identifikačním číslem osoby X neexistuje. Takový subjekt nemá právní osobnost, a nemůže tak být účastníkem soudního řízení správního. Soud přitom žalobce opakovaně upozornil, že jím uváděné identifikační číslo osoby bylo dle spolkového rejstříku přiděleno spolku MS H. T. Poučil ho rovněž o tom, že případnou nesprávnost v označení žalobce (název, právní formu či identifikační číslo osoby) může ve stanovené lhůtě opravit. Žalobce nicméně setrval na tom, že jeho název je H. s. T. a identifikační číslo osoby X, opravil jen svoji právní formu. Neprokázal však, že by subjekt s jím uváděným jménem a identifikačním číslem osoby právně existoval, tedy měl právní osobnost a s tím související způsobilost být účastníkem soudního řízení správního, a to ani ke dni zahájení řízení, ani v současnosti. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nemá způsobilost být účastníkem soudního řízení, neboť taková právnická osoba neexistuje, což je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, jelikož neexistující právnická osoba nemůže být subjektem procesního právního vztahu. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
6
Soud doplňuje, že si je vědom toho, že v minulosti soudy věcně projednaly žalobu i kasační stížnost totožně označeného žalobce (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, čj. 9 Ca 161/2008 – 108, a rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, čj. 9 As 118/2011 – 139), což je dáno patrně tím, že nevěnovaly pozornost správnosti označení žalobce a otázce právní subjektivity v jednotlivých procesních úkonech označeného subjektu. Ostatně jen stěží si lze představit, že by H. s. T., občanské sdružení, přičemž jak městský soud, tak Nejvyšší správní soud označily v záhlaví svého rozsudku žalobce touto právní formou, mohlo být věcně legitimováno ve věci žádosti o uvedení honitby do souladu podle § 69 odst. 1 zákona o myslivosti. I podle zákona o myslivosti z roku 1962 mohla být společenstevní honitba uznána pouze honebnímu společenstvu jako právnické osobě dle zákona o myslivosti, takže rozhodnutím ve věci transformace společenstevní honitby by mohlo být dotčeno na právech jen honební společenstvo, nikoliv však občanské sdružení, které nemohlo být držitelem společenstevní honitby. Tuto skutečnost soud uvádí jen pro doložení výše vyslovené domněnky, že otázce způsobilosti být účastníkem řízení nebyla v předchozím soudním řízení věnována patřičná pozornost. Nynější rozhodnutí o odmítnutí žaloby nemůže být pro žalobce překvapivé, neboť dříve, než soud o odmítnutí žaloby rozhodl, dal dvakrát žalobci zřetelně najevo, že o právní osobnosti žalobce (resp. o správnosti jeho označení) panují pochybnosti, a vyzval ho k jejich odstranění. Byl rovněž poučen o tom, že jinak soud žalobu odmítne. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků, byla-li žaloba odmítnuta. Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vrátí soud celý zaplacený soudní poplatek, v dané věci tedy 3.000 Kč, bylali žaloba před prvním jednáním odmítnuta. Jelikož právo lze přiznat pouze osobě s právní osobností, nemohl soud rozhodnout o vrácení soudního poplatku žalobci, neboť jak dovodil výše, ten právní osobnost nemá. Je nepochybné, že jménem žalobce v průběhu celého řízení jednal pan B. Š., jenž soudní poplatek rovněž zaplatil vylepením kolkových známek na žalobu, kterou podepsal. Soud proto rozhodl o vrácení soudního poplatku B. Š. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
7 stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 11. října 2016 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová
