ÚLET
Ún ě t i c k ý l e t á k / č . 1 3 / ú n or 2 0 0 7
Nový Úlet je tady!
Hodně se toho u nás v posledních měsících změnilo. Starosta i místostarosta zůstali stejní, ale jejich volba byla složitější, než v minulých letech. Nové zastupitelstvo má potřebu kontrolovat vše, co se v obecním zastupitelstvu kdy odsouhlasilo a oblíbeným terčem je Spolek pro obnovu únětické kultury a k mému pobavení i Úlet, jež paradoxně již pár let nevyšel. Objevily se otázky, komu vlastě Úlet sloužil, jak byl financován a také návrhy, aby se jmenoval jinak, byl zaregistrován na Ministerstvu kulutury, aby zveřejňoval zápisy z obecních zastupitelstev a podobně. A přiznám se, že mi to zase dodalo chuť se v Úletu angažovat, navíc v okamžiku, kdy se objevilo hned několik lidí, kteří mají zájem do něj přispívat.
tické. Distribuci zajišťoval Obecní úřad prostřednictvím civilkáře, který zároveň plnil další pracovní povinnosti. Náklady na jedno číslo se pohybovaly řádově kolem 1.000-1.200 Kč, dvě čísla byla uhrazena díky inzerci resp. sponzorskému příspěvku. Jsem proto přesvědčen o tom, že přínos pro Únětice byl nesrovnatelně větší, než náklady, vložené Obecním úřadem. Pokud toto má někdo potřebu zpochybňovat, beru to jako urážku všech, kteří se na vzniku Úletu kdy podíleli. Bez nároku na honorář.
Jak často bude Úlet vycházet? Úlet byl a zůstane občasníkem. Vyjde vždy, kdy to bude potřeba, když se sejde dostatek zajímavých příspěvků a když bude jejich zpracování dělat radost těm, jež Úlet bezplatně vychystávají. Bude registrován na Ministerstvu kultury?
Kdo Úlet financoval? Při vydávání Úletu jsem navázal na dvě první čísla, realizovaná Vladimírem Vytiskou a jeho kamarádem Borisem, zdědil jsem i nápaditý název a nikdy jsem neuvažoval o jeho změně. Všichni, kdo se na Úletu autorsky nebo jinak podíleli dělali tuto práci pod hlavičkou Spolku pro obnovu únětické kultury zdarma a jediným nákladem bylo okopírování příslušného počtu kopií a distribuce po Úněticích. Část kopií jsem za tiché tolerance vedení realizoval ve svém zaměstnání (dodatečně bych tímto chtěl poděkovat svému milému šéfovi, panu Bakšayovi) a většina se realizovala na Obecním úřadě. Nepsanou dohodou bylo informování o kulturních akcích spolku, ale také o záležitostech Obecního úřadu, jež zajímaly úně-
realitní společnost Identity. Úlet tak bude vycházet ve spolupráci (nikoli pod hlavičkou) se Spolkem pro obnovu únětické kultury, bude nezávislý na Obecním úřadu (což však neznamená, že nebude prostor pro spolupráci nebo zveřejňování obecních záležitostí dle zvážení redakční rady Úletu) a nebude závislý ani na případných inzertních příjmech.
Kdo bude Úlet financovat nyní? Při znovuvydávání Úletu jsme zvažovali několik možností. První z nich bylo pokračování v již zavedeném postupu spolupráce s Obecním úřadem s tím, že by ten například společně distribuoval své vlastní podklady. Druhou možností bylo obrátit se s žádostí o finanční podporu na vás, únětické, a v každém čísle přesně zveřejňovat stav účtu. Třetí možností bylo financování prostřednictvím inzerce. Při rozhodování nám usnadnila výběr nabídka Bena Andersona, že Úlet bude financovat jeho
Nebude. Registrace se týká periodik a tím občasník není. Registrace není administrativně náročná, ale přesto práci jednoho člověka vyžaduje. Vyplývá z nich povinnost zasílat výtisky na předem určené knihovny a instituce k archivaci a jedinou výhodou je možnost poštovní distribuce za výhodnějších podmínek. Ta se nás však netýká, neboť Úlet byl a bude distribuován osobním roznosem. Mohu také do Úletu přispívat? Určitě. Redakční rada bude vybírat ze zajímavých a neanonymních příspěvků k tématům, o kterých budete rádi číst. Oproti minulosti očekáváme více polemik k ožehavým tématům. Ostatně již toto číslo, jež držíte v rukách je toho důkazem. Tak ať se Vám hezky čte! Petr Fuksa, šéfredaktor
Jak jsem psal báseň
Líbí se vám chystaná nová výstavba?
Je to již deset let co jsem do tohoto listu napsal prvních pár vět. A jako milovník zkratek, pomyslel jsem si „co takhle Únětický PLÁTEK“ Ale pak jsem si řekl: DOST! Třeba by se tomu nikdo nesmál, naopak, měl by třeba zlost, a o to bych asi nestál…… ….a dál to nějak nešlo. Jó, když se píše báseň musí být klid a inspirace. A to mi teď trochu chybí. Chtěl jsem napsat epickou, o tom jak to začalo, o Borisovi, který byl prvním redaktorem, proč jsou místní noviny důležité, a taky proč tak dlouho nevycházely…, ale hlavně jsem chtěl popřát současným vydavatelům hodně trpělivosti, dobré a přesné informační zdroje, šťastnou ruku při výběru témat, „spravedlivý“ metr a hodně příspěvků ze všech stran. To je pro začátek všechno. A jak jsem začal tak i skončím…. Co Fénix, z popela povstal, Únětický LETák. Do všech domů se rozletí, jak bájný řecký pták…..
Jak to bylo s předvolebním Úpletem? Loňské volby do únětického zastupitelstva byly na naše poměry velmi neobvyklé. Zúčastnilo se jich dvakrát více zastupitelů, než byl počet míst v zastupitelstvu, mimo obvyklé nezávislé kandidáty se představila i kandidátní listina sdružení a předvolební kampaň byla velmi tvrdá a často podpásová. Někteří nezávislí kandidáti (nebyl mezi nimi starosta ani místostarosta Únětic) mě oslovili, zda bych nedal dohromady leták, ve kterém by se mohli vyjádřit všichni ke stejným otázkám, aby se voliči mohli snáze orientovat v materiálu oproštěného od osobních útoků. Souhlasil jsem i díky tomu, že nezávislí kandidáti financovali výrobu z vlastních zdrojů. Odmítl jsem jej udělat pod hlavičkou Únětického letáku Úlet a svůj čas jsem věnoval samozřejmě bez nároku na odměnu. Obecní pokladna tedy nezchudla ani o korunu. Každý kandidát dostal stejné otázky, o kterých jsem se domníval, že budou únětické zajímat, rozsah odpovědí byl přesně dán, každý mohl přidat svoji fotku. Otázky jsem rozeslal mailem nebo osobně roznesl po Úněticích a stanovil přesné datum a hodinu, dokdy jsem očekával odpovědi mailem na moji adresu nebo v poštovní schránce. Podmínky byly pro všechny stejné, jedinou chybou, ke které se hlásím, bylo opomenutí uvést paní Krzákovou na seznamu kandidátů. Otázky však stejně jako všichni ostatní obdržela. V Únětickém předvolebním letáku byly zveřejněny všechny obdržené odpovědi, neodpověděli zástupci sdružení Pro Únětice a Jan Liška. Své důvody mi žádný z nich osobně neřekl, ale plně jejich rozhodnutí respektuji. pf
Vladimír Vytiska
Postřehy z veřejných zasedání obecního zastupitelstva 12. prosince 2006. Při projednávání stavu změny územního plánu č.5 v lokalitě Svatý Jan v diskusi požádal o slovo pan Čonka, jeden ze dvou developerů, kteří chtějí v této lokalitě zahájit další výstavbu v rámci této změny. K překvapení všech sám navrhnul, aby obec po investorech, kteří vydělají na prodeji pozemků a nové výstavbě, požadovala významnou pomoc při rozvoji nebo opravách infrastruktury obce. Tento postup označil za naprosto běžný a uvedl některé příklady z okolních obcí. Je zde tedy šance jak rychle a bez dalšího zadlužování řešit vleklý problém s kanalizací nebo nevyhovujícími komunikacemi ve staré zástavbě? Pan Čonka sklidil za své vystoupení potlesk. Lze si jenom přát, aby i ostatní investoři měli podobný přístup a zastupitelstvo této možnosti využilo. Pro zajímavost jsme vytipovali jinou obec s podobným rozsahem výstavby na druhém konci Prahy. Jsou to Pitkovice, kde investor převádí bezúplatně na obec veškeré nové sítě včetně pozemků a provádí na své náklady kompletní rekonstrukci veliké budovy historického špejcharu, která bude po dokončení sloužit potřebám občanů. Je zajímavé uvědomit si, že stávající obyvatelé mohou mít z nové výstavby více než jenom rozbahněné cesty a zvýšenou frekvenci nákladních aut. Miloslav Vejdovský
Kdykoliv přijíždím od Suchdola do Únětic, dívám se na nové a nové domy – přízemní, jedno i vícepatrové – jež mají tendenci zabírat stále více z přírody. A vždy si říkám, že pro mě osobně je výstavba na Svatém Janu tak maximum toho, co jsem schopen strávit. To vše s vědomím, že dle platného územního plánu se bude stavět pod školkou, u kapličky a časem i nad hřbitovem. Opravdu je nezbytné v tento okamžik povolovat ještě další domy, dvojdomy nebo i něco většího blíže a blíže k Černému Volu? Pro investory je to bezesporu zajímavé, ale je tomu tak i v případě obce? Předminulé zastupitelstvo rozšíření nepodpořilo, to minulé k němu již bylo vstřícnější. Takže to tak jednoznačné není. Jak se ke změně územního plánu postaví to stávající zastupitelstvo? Jsem sám zvědav. Uvědomí si, že se jedná o nezvratné změny a poučí se ze zkušeností na Svatém Janu? Architektonický přínos je podle mého přínejmenším velmi diskutabilní a určitě zde nevzniká žádný skvost, na který by se jezdili dívat lidé z celého světa, jako je tomu třeba u vilové čtvrti z 20. a 30. let na Babě. Nebo alespoň domy srovnatelné s dostavbou dvou náměstí na Suchdole. Má mi stačit argument, že v okolních vesnicích je to horší? Mají být pro nás opravdu vzorem Velké Přílepy nebo Horoměřice? Abych nebyl nespravedlivý, jsem si vědom, že dosavadní nová výstavba přivedla do Únětic několik zajímavých lidí, jež se postupně více a více účastní kulturních a sportovních akcí, přispívají do Úletu, mají zájem o dění v obci. Ale jejich včlenění do únětického života trvalo pár let a podařilo se jim to i díky tomu, že jejich množství bylo rozumné v poměru k velikosti Únětic. Ale co v případě rozšíření o další desítky a stovky obyvatel? V tomto okamžiku jsme opět na začátku a nový vývoj můžete sledovat a vyjadřovat se k němu i vy. Jsem rád, že dosavadní rozvoj Únětic nenabral stejný kurs jako v okolí. A stále doufám, že i současné zastupitelstvo nedá přednost krátkodobé (a dle mého i krátkozraké) výhodě v podobě vyššího příjmu do rozpočtu obce daného vyšším počtem obyvatel. Ostatně vyšší počet obyvatel znamená i vyšší výdaje z rozpočtu. Nebo se mýlím? pf
Z únětické kroniky
Únětické předvánoční zpívání
Letošní zcela netypické lednové počasí, kdy nám na zahrádkách rozkvétají pampelišky v bílém koberci sedmikrásek při téměř jarním počasí a jarních venkovních teplotách, mě nutí srovnat tuto skutečnost s extrémy z roku 1929, zaznamenanými v únětické kronice:
I v uplakaném a deštivém počasí druhého adventního víkendu bylo možné v Úněticích prožít chvíle předvánoční pohody a zamyšlení, které patří k tomuto času. Je jenom škoda, že v sobotu bylo těžké se rozhodnout, zda navštívit tradiční „Rybovu mši vánoční“, tentokrát v základní škole v Roztokách-Žalově, nebo adventní koncert pořádaný v únětickém kostele.
„V roce 1929 od ledna až do konce března byly v celém okolí Únětic kruté mrazy, které dostoupily až na minus 35 stupňů. Napadlo mnoho sněhu, ze silnice musely být na účet obce několikrát odstraňovány sněhové závěje. Mrazy způsobily mnoho škody na ovocném stromoví - ořechy pomrzly všechny a rovněž švestky v nižších polohách, jabloně, hrušně a třešně v nižších polohách na 75 %. Ve vyšších polohách pomrzly jen některé druhy, pak také stromy starší a nemocné. Také pomrzly i stromy lesní - jako lípy, jasany a habry. Podle úředního sčítání zmrzlo na katastru obce Únětice 10.772 stromů, 490 keřů rybízu a 650 keřů angreštu. Celkově odhadnutá škoda činila 803.150,- Kč. Bývalé krásné sady nad Úněticemi a v údolí k Černému Volu zmizely a obnoveny již nebyly. Správa velkostatku vysazování ovocného i lesního stromoví zanedbávala, jedině rolníci a malozemědělci pomrzlé ovocné sady nově vysázeli a někteří i svoje sady zvětšili.“ Vladimír Dvořák
Zájmové sdružení Roztoč Sdružení Roztoč je dobrovolné zájmové sdružení dětí a dospělých. Prostřednictvím pravidelných kroužků, víkendových dílen a kulturních akcí nabízí prostor k tvořivosti a poznání. Sdružení Roztoč vzniklo v roce 1997 v Roztokách a aktivity se postupně rozšířily i do sousedních obcí. Aktivity Roztoče spojují profesionály s amatéry, děti s dospělými, pravidelné návštěvníky kroužků s těmi, kdo přicházejí jen občas, a v rámci víkendových programů propojují nezřídka dvě i tři generace. Sdružení přijímá všechny děti bez rozdílu talentu a nadání, navazuje na přirozenou chuť vyjadřovat se pomocí tvorby. Lektoři jednotlivých kroužků a dílen se snaží poskytnout všem přicházejícím podněty k rozvinutí vlastního tvořivého potenciálu a k osobnímu růstu. Sdružení Roztoč v Úněticích V obci Únětice začala pravidelná činnost sdružení Roztoč v roce 2005 v nově zrekonstruované místnosti v prvním patře budovy mateřské školy. Základem sdružení je pravidelná výuka uměleckých oborů, jazykových kurzů a řemeslné tvorby pro děti, mládež i dospělé. V září 2005 proběhl v únětické školce zápis do kroužku tanečního, výtvarného, dramatického a hry na flétnu. Během roku k nim přibyl ještě kroužek angličtiny pro nejmenší. Největší zájem byl o kroužek výtvarný, na který se přihlásilo 25 dětí. Celkem navštěvovalo kroužky 38 dětí. Na konci školního roku proběhla v Roztokách již tradiční zahradní slavnost, na které byly vystaveny také práce dětí z únětického výtvarného kroužku. V roce 2006 byl otevřen kroužek dramatický, taneční a angličtina pro nejmenší. Dramatický kroužek již předvedl své vystoupení s názvem „Vánoce v lese“, dne 15. 12. 2006. Kroužek taneční připravil malé předvánoční vystoupení pro rodiče přímo v prostorách Mateřské školky. V tomto roce navštěvuje kroužky 16 dětí. Během roku 2005 i 2006 probíhaly v únětických prostorách Roztoče také víkendové výtvarné dílny. Víkendové dílny jsou společná tvořivá setkání určená dětem s rodiči, s prarodiči, dětem samotným i všem dalším zájemcům. Náplní dílen je půldenní, celodenní i vícedenní společná tvorba, aktivní a tvůrčí odpočinek od všedních dnů, hledání a vzájemné poznávání. Za rok 2005 navštívilo 34 polodenních či celodenních víkendových dílen ve všech třech ateliérech sdružení Roztoč celkem 468 osob. V Úněticích zatím proběhla dílna na výrobu draků, na výrobu lampionů, vánoční dílna a další. Pokud budete mít zájem dozvědět se o sdružení Roztoč více, navštivte webové stránky na www.roztoc.cz, nebo kontaktujte přímo mě na tel. čísle 603 831 730. Těšíme se na další členy kroužků i na návštěvníky výtvarných dílen. Karla Štípková, Koordinátor pro sdružení Roztoč v Úněticích
Kdo zvolil vánoční hudbu starých mistrů i tradiční koledy v podání sopranistky Christiny Mrázkové-Kluge a tenoristy Jaroslava Mrázka, které na varhany doprovázel a koncert svými improvizacemi doplnil profesor Jaroslav Vodrážka, rozhodně nelitoval. Písně a hudba v jejich podání a atmosféra malého venkovského kostela vyvolávaly představu tradičních českých Vánoc více, než vznešeně znějící chorály. Dlouhý potlesk svátečně naladěných posluchačů, kteří zaplnili celý kostel, to jenom potvrdil. K dokonalé předvánoční náladě chyběl jenom ten sníh venku. V neděli odpoledne si mnoho únětických občanů připomnělo nadcházející vánoční čas při „Vánočním zpívání“ v místním historickém špejcharu. Bylo to milé setkání, na kterém jste mohli ochutnat výtečný punč a spoustu vánočních dobrot, poslechnout písničky v podání „Velmi smíšeného únětického sboru“ a také si zazpívat vánoční koledy. Kdo je již zapomněl, měl na pomoc natištěné texty. Také proto koledy zněly historickou budovou v podání asi největšího pěveckého sboru, který se dal v Úněticích dohromady. Všichni odcházeli s přesvědčením, že se o příštím adventu opět sejdou na dalším „Vánočním zpívání“. Miloslav Vejdovský
Tříkrálové setkání seniorů V sobotu 6. ledna se v únětické hospodě konalo setkání seniorů na základě pozvání pana starosty Vladimíra Vytisky za přispění členů kulturní komise. Únětičtí senioři se sešli v hojném počtu a mohli si prohlédnout fotografie z kulturních a společenských akcí z minulých let, obrázky výrobků z vánočních výstav i dozvědět se, co nového se v Úněticích plánuje postavit. Děti z mateřské školky zazpívaly a zatančily za doprovodu kytary paní ředitelky a nakonec rozdaly seniorům malé dárky. Pak se svých hudebních nástrojů chopili pan starosta a pan Vladimír Dvořák, kteří vyhrávali známé písničky co jim jen síly stačily. Zdá se, že se Tříkrálové setkání seniorů opět vydařilo. mv
Kolik zaplatím v autobusu? Ti, kteří jezdí autobusem pravidelně, dobře znají ceny předplatných časových jízdenek a jízdenek pro jednotlivou jízdu. Může se však stát, že průkazku zapomenete nebo jezdíte obvykle autem a zvažujete, zda se vám předplatná časová jízdenka vyplatí. V takovém případě se Vám může hodit náš souhrn cen v autobusech z/do Únětic. 1) Pokud mám předplatnou časovou jízdenku: Předplatné v pražské MHD (pásmo P a 0): 4.150 Kč/rok, 1.260 Kč/90 dní, 460 Kč/30 dní. Předplatné pro jedno vnější pásmo (tj. například Únětice): 630 Kč/čtvrtletí, 230 Kč/měsíc. Kupon Vás opravňuje k jízdě mezi obcemi v rámci prvního pásma. V okolí Únětic to jsou: Roztoky, Horoměřice, Černý Vůl, Statenice, Velké Přílepy, Lichoceves, Tuchoměřice. 2) Pokud mám předplatnou časovou jízdenku pouze pro pražskou MHD, musím zakoupit u řidiče nebo v předprodeji jízdenku za: Únětice – Horoměřice (nebo do jiné obce v prvním nebo druhém pásmu do 15 minut): 8 Kč Únětice – Lysolaje, Suchdol nebo Dejvice (jsou v pásmu 0): 8 Kč Únětice – centrum (pásmo P): 8 Kč 3) Pokud nemám žádnou předplatnou časovou jízdenku, musím zakoupit u řidiče nebo v předprodeji jízdenku za: Únětice – Horoměřice (nebo do jiné obce v prvním pásmu do 15 minut): 8 Kč Únětice – Lysolaje, Suchdol nebo Dejvice 14 Kč Únětice – centrum: 24 Kč Ceny jsou stejné i v případě opačného směru. Podrobnější informace na www.ropid.cz. pf
Prezident světového pétanque v Úněticích
Vánoční ping pongový turnaj TJ Sokol Únětice 30.12.2006
V letošním roce slaví pétanque 100 let od svého založení. A klub UBU – United Balls of Únětice již dostal první dárek. Na tradiční novoroční pétanque přijel prezident mezinárodní federace F.I.P.J.P. pan Claude Azema a prezident české federace pétanque ČAPEK a člen výkonného výboru F.I.P.J.P. pan Karel Dohnal. O výjimečném postavení Únětic v českém pétanque svědči i to, že pan Azema strávil v Praze pouze dva dny a z Únětic zamířil na novoroční ohňostroj a poté ihned na letiště. Pro pořádek jenom připomínám, že loňského turnaje Kulového krále UBU se zúčastnili juniorští mistři světa i mistři Evropy z Francie, juniorský mistr Evropy ve vyrážení Dylan Rocher i juniorský mistr světa ve vyrážení Kevin Malbec, jež vyrovnal svým výsledkem nejlepší seniorský výkon všech dob. A na turnaji byla například i Hanka Šrubařová, mistryně ČR žen a účastnice ME žen v Dánsku. Teď již zbývá jen vychovat v Úněticích mladé hráče, jež budou úspěšně soupeřit s těmi nejlepšími. pf
Ani den před koncem roku nezaháleli naši pingpongáři. Tentokráte uspořádali tradiční – již třetí – ročník turnaje pro registrované i neregistrované hráče a mládež. V každé kategorii byla pouze jedna žena, proto nemohla být vyhlášena kategorie žen. Snad se na příští rok ženy „pochlapí“? Účast byla opět o něco vyšší než loňský rok. Sešlo se 10 hráčů v kategorii mládež a 27 ostatních hráčů. Bojovalo se až do sedmé hodiny večerní. To byl hlavní důvod, proč se organizátoři rozhodli, že příští rok bude muset být turnaj pro mládež a dospělé v různé dny, aby se nemusel zkracovat herní systém. Vítěz vybojoval lahev šampaňského (vítěz mládeže samozřejmě dětského) a právo prvního výběru ze stolu plného výher.
Výherci: Kategorie mládež: 1. místo Rosťa Kuchak 2. místo Honza Honek 3. místo Honza Haken
Rychlejší autobusy do Únětic Od 4. března 2007 budou následující zastávky na trase autobusu 359 na znamení: Ve Struhách (i bus 355), Hydrologický ústav (i 355), V Podbabě (i 355), Roztocká (i 355), V Sedlci (i 355), Budovec, Internacionální a Výhledské náměstí. Taková expresní linka Praha - Únětice a zpět. Autobus se nebude zdržovat, ale na druhou stranu si nesmíte zapomenout včas dát znamení k řidiči, pokud budete vystupovat! (zdroj: www.ropid.cz)
Kategorie neregistrovaní: 1. místo Ladislav Štulc 2. místo Jarda Votoček 3. místo Jan Seidl Kategorie registrovaní: 1. místo Miloš Faltin 2. místo Jirka Kratochvíl z Horoměřic 3. místo Petr Moravec Gratulujeme výhercům a příští rok mezi svátky se zase sejdeme!
Únětický LETák vychází nepravidelně ve spolupráci se Spolkem pro obnovu únětické kultury za finanční podpory společnosti Identity (www.id-online.cz). Šéfredaktor: Petr Fuksa, redakční rada: Jitka Menclová, Miloš Vejdovský, Tomáš Kočiš. Grafika, sazba: Tomáš Kočiš. Toto číslo vychází v únoru 2007. Děkujeme za příspěvky (v abecedním pořadí) Vladimíru Dvořákovi, Robinu Freislebenovi, Pavlíně Freislebenové, Kájině Štípkové a Vladimíru Vytiskovi. Případné dotazy, připomínky nebo příspěvky směřujte na
[email protected]. Anonymové nejsou vítáni. O publikovaných článcích rozhoduje redakční rada. ÚLET je distribuován osobní roznáškou do domácností Únětic panem Bohuslavem Žákem.
Robin Freisleben
Černá dáma Je středa ráno. Letím ze školky zpátky domů. Přede mnou jde DÁMA. Černé vlasy, černá bunda, dokonce i ten pejsek s ní je skoro celý černý. Dáma je nepřehlédnutelná. Na to, že vyrazila na ranní procházku s pejskem není zrovna sportovně oblečená, pomyslela jsem si. Pejsek najednou zasedl a…ulevil si. Což o to, na tom přece nic není. Určitě na procházku vyrazila hlavně proto, aby se pejsek vyvenčil. Ale…milá dáma si toho vůbec nevšímá a vykračuje si dále. Nedá mi to. Za chvíli vyrazí děti ze školky na procházku, na 200% výkal pejska přinese nějaké dítko na botičce zpět do školky. To přece není fér! Všechny maminky si po svých miláčcích uklízejí. Všechny paničky by si po svých miláčcích taky měly uklízet, ne? „Paní, to nemyslíte vážně, nezapomněla jste na něco?“ To jsem prostě musela říct. Ovšem co se dělo pak, to jsem se vážně nestačila divit.
Dáma (?) se na mě obořila, měla jsem pocit, jako bych chodník znečistila div ne já sama. Bylo vidět, že ji ta věta minimálně překvapila. „A vy jste tady jako kdo? Jako nějaký sledovač nebo co?“ No, snažila jsem se jí vysvětlit cosi o psích výkalech na dětských botičkách a o tom, že základní hygienické pravidlo je uklízet si po sobě i po svém miláčkovi. Na vše měla svůj argument „mám to snad sbírat rukama? Já taky šlapu do h…, je jich všude plno.“ No, ani se nedivím, má-li každý podobný přístup, asi se jich nezbavíme nikdy. A když došly podobné argumenty, vymyslela, že za to, že po sobě neuklízí můžou vlastně všichni ostatní, protože nikde nejsou koše s pytlíky. Já si jen myslím, že ani koše s pytlíky by problém nevyřešily a důvod by se vždy našel. Ještě před chvílí se mi zdálo, že jde přede mnou dáma. Po krátké chvíli jsem ale zjistila, že žádná DÁMA přede mnou nejde. Byl to asi jen přelud. Přelud středečního rána. Pavlína Freislebenová
Chystané kulturní a sportovní akce v Úněticích od února do června 2007 Masopust - sobota 10.2. Masopust v Roztokách a v Úněticích bude letos slavit své desáté narozeniny a tomuto výročí bude odpovídat i jeho pojetí a bohatý program. Součástí masopustu budou výtvarně originálně pojaté masky v průvodu, hudebníci, kejklíři a další umělci, kteří se budou podílet na veselí a programu, aby v tomto nevlídném období potěšili všechny zúčastněné. Chybět nebudou ani dobroty s touto lidovou tradicí spojené… Masopust se letos uskuteční v sobotu 10.února! Průvod masek Roztoky 13:00 – začátek na nádvoří roztockého zámečku (rej maškar, žongléři, volba Krále masopustu, ochutnávka kobližek i jiných dobrot pečených, teplých i studených) 13:30 – představení divadla Kvelb 14:00 – předání masopustního práva na nádvoří Roztockého zámečku 14:30 – průvod se vydá přes Tyršovo náměstí a ulici Legií směrem k Úněticím (cestou překvapení pro pro mladé i staré) 16:30 – setkání masopustníků z Roztok a Únětic na Holém Vrchu 17:00 – vítězný příchod do Kravína v Úněticích Průvod masek v Úněticích 13:00 – sraz maškar v Úněticích u rybníka 14:00 – průvod maškar skrze Únětice 16:30 – setkání masopustníků z Roztok a Únětic na Holém Vrchu 17:00 – vítězný příchod do Kravína v Úněticích Kravín Únětice – program Masopustní zabíjačkové odpoledne pro všechny mastné huby. 17:00 – příchod masopustních maškar 17:00 – hraje na přivítanou masopustnímu průvodu 19:30 – Trombenic zamíchá masopustním rejem 21:30 – Sketa fotr roztáčí masopustní rej Sokolovna Únětice – program 18:30 – Timodej – masopustní zábava se dostává do plného víru 20:30 – Tam Tam orchestra – ať žije karneval! 22:30 – Happy Sapienc – neutuchající masopustní veselí pokračuje dále tombola, masopustní medová hodinka, taneční soubor z Moskvy a tak...
Besedy
I v letošním roce bude pokračovat cyklus besed Krajiny vzdálené i blízké, známé i neznámé. Jako obvykle se budou konat v Kravinárně za kostelní věží – ale pozor – termín konání bude posunut na DRUHOU středu v měsíci večer. Začíná se tedy 14. února (výjimečně v Roztokách, Kongresový sál hotelu Academic v 19:30 s partnery National Geografic o Nové Guinei), následuje 7.březen (Burgundsko s muzikou) a 11. duben 2007. Tyto termíny jsou zatím jisté, v programu budou představeny Japonsko, Finsko a Egypt. Program bude upřesněn na internetových stránkách Únětic a na obecní vývěsce.
Velikonoce
Velikonoční svátky letos připadají na 8. a 9. dubna. V neděli se tradičně sejdeme na Pletení pomlázek na dvoře u Lišků.
Koncert v Kravíně
V sobotu 28. dubna večer chystají v Kravíně koncert kapel Moimir Papalescu and The Nihillists + Richie Success. Další program bude průběžně aktualizován na www.kravinunetice.cz a www.unetice.cz.
Čarodějnice
Oblíbené únětické pálení čarodějnic bude i letos. Jisté je samozřejmě datum – pondělí 30.dubna, nejisté je zatím místo.
Jarní úklid
Začátkem května se uskuteční procházka obcí spojená s úklidem a také ochutnávkou vín z místní vinárny
Besídka divadla Sklep
V neděli 10.června se v únětické Sokolovně můžete opět těšit na populární divadelníky a jejich každoroční Besídku.
Setkání seniorů
Setkání únětických seniorů proběhne znovu v červnu. Termín se včas dozvíte z místních vývěsek.
Nohejbalový turnaj o Únětický hrnec
Nejtradičnější únětický sport a jeho každoroční turnaj O putovní únětický hrnec se uskuteční v sobotu 30. června na hřišti u Sokolovny.
Pétanque a volejbal
V květnu a červnu proběhne každoroční turnaj Kulového krále UBU v pétanque i volejbalový turnaj příchozích „PALL-MALL“ – termíny budou včas zveřejněny. Jitka Menclová, Kájina Štípková
Sympatický Japonec v Úněticích Jmenuje se Yukihiro Masuda (zkráceně Yuki) a můžete ho potkat v místní hospodě nebo ho vidět, jak s fotoaparátem pobíhá při turnajích nebo představení divadla. Na první pohled je na něm vidět, že je z Japonska. Jak se s celou rodinou dostal do Únětic? Co tady dělá? V čem se liší česká a japonská kultura? Setkali jsme se s ním a přinášíme zajímavý rozhovor s tímto novým zahraničním obyvatelem naší vesnice. Kdy jste přijeli s rodinou do České republiky? Bylo to 15.dubna 2006. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme s manželkou, dvěma dětmi, psem a králíkem přistáli v Praze. Čím se zabýváte? Jsem novinář na volné noze. V Japonsku jsem psal různé články pro noviny a časopisy. Napsal jsem dvě knihy o České republice a chystám třetí. Moje žena pracovala ve školce a vydávala vzdělávací publikace. Proč jste opustili Japonsko? Život v Japonsku není snadný a je tam nyní mnoho problémů v ekonomice, v oblasti kriminality i ve vzdělávání. S mojí ženou Satoko jsme dlouho přemýšleli, jak našim dětem zajistit to nejlepší a nakonec jsme se shodli na tom, že budeme muset opustit Japonsko. A jelikož jsem nemluvil česky a trochu jsem znal Československo, zdálo se mi to jako nejvhodnější způsob, jak začít zcela nový život. Druhým důvodem byla moje touha poznat lépe Evropu. Když mi bylo 19 let, studoval jsem v Paříži francouzskou literaturu. Pak jsem cestoval různě po světě. Pamatuji si dobře na pivo Samuel Adams v Bostonu a Spojených státech, pivo San Miguel v Negros na Filipínách a Piňa Coladu v Kauai na Havaji. V mých vzpomínkách je však nejvýše plzeňské pivo, které jsem ochutnal přímo v plzeňském pivovaru. Pro mé děti, Hiraku a Tsudoi a pro moji ženu Satoko je však Česká republika první zahraniční zkušeností. Proč nebydlíte v Praze? Původně jsme o tom uvažovali. Hledali jsme byt v historickém centru Prahy, abychom toto krásné město mohli lépe poznat, ale zároveň mi bylo jasné, že na kraji Prahy by se lépe žilo mojí rodině. Hledal jsem na internetu vhodnou lokalitu, ale nebylo to vůbec snadné. Pak jsem zkontaktoval Honzu Pohribného, fotografa, se kterým jsme již dříve spolupracovali. Podíval jsem se na internetové stránky Únětic a překvapilo mě, že jsou v různých jazykových verzích. Prohlédl jsem si fotografie a v prosinci 2005 jsme poprvé do Únětic zavítali. Moc se nám tu líbilo. Je to blízko přírodě a úplně něco jiného, než život v bláznivém městě s mrakodrapy v Japonsku. Poprosil jsem Honzu, zda by se nepoptal po
nějakém domě v Úněticích a pak už to šlo rychle. Jaké je to pro japonskou rodinu usídlit se v Čechách? Když jsem přijel poprvé do České republiky, neexistoval ještě internet a stále jsem musel myslet na vzálenost z Japonska. Dnes již mohu bez problémů pracovat s partnery v Japonsku v reálném čase. Já žádné těžkosti nevnímám, ale pro moji ženu a děti to bylo mnohem složitější. Nemohli si například zvyknout na nedochvilnost, neboť Japonci velice přesně dodržují hodinu schůzky. A také nebyli zvyklí na to, že učitel ve škole nenapíše přesný seznam věcí, které si má žák přinést z domova. Kolikrát jste dříve navštívil Českou republiku? V roce 1989 mě ještě za komunismu pozval vydavatel, abych navštívil Československo. Měl jsem možnost přijet a fotografovat Prahu, Brno, Bratislavu, Plzeň a mnoho dalších míst. Z těch fotografií vznikla moje první knížka. Praha mě opravdu fascinovala. Do Prahy jsem se vrátil v roce 1992 a připravil jsem knihu o kultuře a historii Prahy. Měl jsem v paměti své zážitky z roku 1989 a vzrušení z revoluce a něco z té doby ještě zůstalo ve vzduchu. Zažil jste i něco neobvyklého? Vzpomínám si, jak jsem při mém prvním pobytu zašel v Bratislavě do holičství a nedopadlo to moc dobře. Paní holička poprvé stříhala asijské vlasy a ty jsou docela odlišné od těch evropských (úsměv). Žijete zde “po japonsku” nebo “po česku”? Přijel jsem jako Japonec a moje žena a děti jsou Japonci. Proto obvykle vaříme japonská jídla, rýží a japonské nudle “udon”, připravujeme klíčky a kvašené sojové boby “nato”. Ale děti ve škole jedí česká jídla a Tsudoi má moc ráda knedlíky. I já si v hospodě k pivu pochutnám na utopencích nebo zavináči. Jak dlouho zde chcete zůstat? Já bych klidně v Čechách vydržel až do smrti. Nebo alespoň než děti úspěšně dokončí nějakou univerzitu. Ale záleží to vše na tom, jak zde zapustíme kořeny. Potkáváte v Praze jiné Japonce? Chodíte do japonských obchodů a restaurací? S japonskými kamarády se vídáme. Jedná se většinou o Japonce, kteří si vzali Češku nebo o studenty z Japonska. Ceny v japonských obchodech jsou velmi vysoké a tak chodíme častěji do korejského obchodu u Náměstí republiky, kde kupujeme rýži. Přátelé mi také posílají japonské jídlo poštou. Do japonských restaurací nechodíme, protože jsou drahé a ne příliš dobré.
Co Vám zde schází? Chybí mi moře. A čerstvé ryby pro to nejlepší suši. Není tu mořský vítr a vůně oceánu. A schází mi maminka, která zůstala v Japonsku. Jezdí za Vámi přátelé z Japonska? Jenom za poslední půlrok sem přijelo 6 rodin z Japonska. Nikdy nezapomenu na burčák, který jsme si společně dávali v trávě na zahradě a dívali se přitom na nebe. Takové chvíle se člověku zapíšou navždy do paměti. Co obvykle jíte? Často vaříme japonskou polévku “miso”, smažená vejce a suši. Jíme hodně ryb a masa. Moje žena občas vyzkouší nějaký český recept, který dostane od přátel. Pro Japonce je česká gastronomie velmi chutná. I když v restauraci nás občas překvapí množství jídla na talíři. Jak se díváte na Čechy a na českou kulturu? S Čechy jsem se poprvé setkal v Paříži na začátku 80.let. V té době bylo pro mě Československo vzdálenou zemí, ale když jsem jej v roce 1989 poprvé navštívil, stalo se pro mě zemí nejmilejší. Mojí specialitou je surrealismus. Obdivoval jsem v Paříži díla české malířky Toyen a zajímal se o avantgardu a český surrealismus. Četl jsem knihy Franze Kafky a myslel, že je to Němec. Když jsem zjistil, že se narodil v Praze, bylo mi toto město ještě bližší. V Praze chodím často na rockové koncerty a rád chodím i na klasickou hudbu. Učíte se česky? Navštěvoval jsem letní kurzy češtiny na Karlově univerzitě a od září chodím do jazykové školy. Původně jsem chodil čtyřikrát do týdne, ale pak jsem měl hodně práce a vydržel jsem to jenom měsíc. V jazyku se vylepšuji opravdu po malých krůčcích. Moje žena chodí do jazykové školy dvakrát týdně. Kurzy jsou hlavně o gramatice a má proto problémy dorozumět se v běžném životě. Naše děti chodí do české školy a i když to je pro ně hodně těžké, docela to zvládají. Co se Vám zde líbí a co nelíbí? Mám moc rád život v Úněticích. Každý víkend se zde hraje volejbal, pétanque, lidé chodí na divadlo a na koncerty do hospody. Městská doprava tu funguje skvěle. Co se mi líbí méně je byrokracie. Získat pobytové vízum pro cizince je opravdový očistec. A vadí mi kapsáři v metru a tramvajích. Jak jste oslavili příchod nového roku? Upekli jsme tradiční novoroční rýžové cukroví “kagami mochi”. Je to dar bohu. Jinak se ale v oslavách různých svátku naše země příliš neliší. I když to tak na první pohled nevypadá, Japonsko a Česko toho mají mnoho společného a proto se zde tak dobře cítíme. Děkuji za rozhovor.
Petr Fuksa
