Dr. A. D1TTR1CH, S tará Dala:
Ú m rtní datum Ježíšovo. S tu d ie chronologická.
Není problém u chronologického, na nějž by bylo bývalo v y naloženo více času a nám ahy, než na um ístění života a sm rti Je žíšovy v rámci všeobecných dějin. D ůvody zájmu se mění, ale problém zůstává, protože řešeuí jeho — stručně řečeno — se ne daří. Tak zastává v Ast. Nachr. 240, Nr. 5745—46, 1930, Q erhardt rok 30. dne 7. dubna. Opírá se o rekonstrukci lunárního kalen dáře židovského. W iinschmann v A. N. 5758 určuje na základě Eislerovy chronologie rok 21. dne 16. dubna ve s t ř e d u . Sám zastávám již po řadu let rok 29. dne 16. dubna. Opírám se o evan gelické zatmění. (Viz A. N. 5784.) Na pojednání to reagoval Qer hardt v A. N. 5790. — Konečně zastává Hennig v A. N. 5789, 1931, rok 33. dne 3. dubna, pokládaje zatm ění (jako evangelium Hierosolymitanum) za lunární. P říčiny zájmu, jak již řečeno, kolísají. Tak zajímali se středověcí theologové a před tím církevní otcové o datování života Ježíšova, protože byl zakladatelem jejich ná boženství. Doba nová zajím ala se o um ístění jeho života v naší éře, jež čítá léta od narození Ježíšova, z důvodu chronologického. Zkoumalo se, jak dalece naše éra odpovídá ideální své definici. Nedávno vznikl nový důvod pro tento zájem. C hystá se kalendá řová reforma, v níž silně pohyblivé svátky velikonoční se mají fixovat. Pcm ýšlí se na to, aby přibližně se staly výročím sm rti Ježíšovy. Odtud obnovený zájem na otázce: k d y v l a s t n ě
zemřel? Jasné a určité sdělení o datu sm rti Ježíšovy pram eny jeho ži v ota neobsahují. V takových případech může někdy vypomoci astronom ická chronologie tím, že stanovení hledaného času pře mění se v početní úlohu astronom ickou. Umění chronologa záleží pak v tom, aby v pram enech astronom ická sdělení postřehl a správně pojal. S tohoto stanoviska jest život Ježíšův obzvláště vděčný: narození je datováno hvězdou mudrců a jeho sm rt za tměním. Ukáži na jednoduchém příkladě, jak historické sdělení pro měňuje se v číselný výsledek. Ve všech pram enech klade se úm rtí Ježíšovo na pátek. Abychom to sdělení vyčíslili, použijeme juliánského čítání dnů. Den 1. ledna r. —4712. pokládá se za n u l t ý den juliánské periody a byl pondělkem. P ro to je den 1. úterkem , 2. středou, 3. čtvrtkem a 4. pátkem . V šechny pátky od začátku juiiánské periody v kalendáři se objevivší dá nám vzorec 4 + 7 n, kde n je libovolné kladné, celistvé číslo. Tím vzorcem je vylou čeno *h všech možných juliánských dat.
Každé chronologické sdělení lze prom ěniti v m atem atickou re laci na řadě čísel, jež čítají juliáeským způsobem dny následující jeden za druhým. Ale není vždy nutno, abychom se vázali na čí tání dnů. Lunace jdoucí jedna po druhé, po příp. léta, jsou stejněprávným prvkem časom ěm ým jako den. — Tak na příklad zemřel Ježíš těsně před slavnostní » p a s s a h « , jež se shoduje s úplňkem. P átek hledaný musí maličko předcházeti úplněk. Vytkneme-li na sérii juliánských dnů úplňky i pátky, naleznem e poměrně málo ta kových koincidencí, zejména, když se omezíme na dobu místo držitelství Pilátova. Než přikročím e k využití dalších dat histori ckých, musím však učiniti závažné sdělení: Je přece podivuhodno, že přes veškeré úsilí a silný zájem nepodařilo se uspokojivé urrístění života Ježíšova, jak jej známe z evangelií, v pásmu sou dobých dějin; nalezli se lidé, kteří z toho soudili, že Ježíš vůbec není historickou osobou, že ukřižování jest jen subjektivným snem m ystickým , ale ani tato škola nedosáhla úspěchu. Záhada tato osvětlila se nedávno zcela nečekaným způsobem. Evangelia re tušují politické události, jež provázely sm rt Ježíšovu, aby vzpo mínka na ně neškodila mladému křesťanství v očích tehdejších řím ských úřadů. Odkud to vím e? — V Rusku zachovalo se asi 16 staroruských překladů » D o b y t í J e r u z a l é m a« J o s e f a F l a v i a ; v těch jsou m ísta o Ježíšovi a Janu Křtiteli, která v dosavadním řeckém textu chybí. Na to upozornil již r. 1866 Andrej N. Popov. Další ukázku z jiného rukopisu otiskl I s m a i l S r e z n j e v s k i r. 1879. Oba psali ruský, pročež publikace zůstaly nepovšim nuty. Rusové mlčeli asi z obavy před censurcu, západ pak proto, že neuměl ruský. Nález ten i kvantitativně je pozoruhodný. Ještě r. 1900 mohl Harnack říci, že mimoevangelická sdělení o Ježíši lze na-psati na kvartovou stránku. — Nové objevy o Ježíši naplňují asi 7 stran tisk u ! Západu otevřel nové pram eny jurjevský profesor církevních dějin Alexander B erendts (zem řel r. 1912). Věnoval těm to studiím poslední léta svého života. O bětoval malé jmění na nutné cesty do knihoven v Kazani, M oskvě a Petrohradu. Uznání se mu ne dostalo. Ztroskotal o jediné slovo. Popov totiž říkal novému v staroruských textech »dodatky«, »přípisky«. Toto nešťastné slovo, jež zatem ňuje hlavní věc: že slovanský text je bohatší o šk rty křesťanských rukou, na neštěstí B erendts přejal; dával je sice vžd y do uvozovek, chtěje naznačiti, že t. zv. »dodatky« ne jsou jen přípisky nepovolaného, ale to učenci západního světa pře hlédli. Tak ani německé publikace B erendtsovy nepomohly důle žitému nálezu k povšimnutí. T eprvé r. 1929/30 vyšlo veliké dvousvazkové dílo R o b e r t a E i s l e r a » J e z u s b a s i l e u s u b a s i 1 e u s a '« Řeckv titul jenž se později objasní, značí: »Ježíš král, jenž nekraloval«. Dílo je německé a čítá mimo předm luvu o XLIX. str. a tabule obrazcové celkem LIV., 1426 stran.
Eisler v í dobře, že jeho dílo vyvolává boj. Protože nechce jednati s nepovolanými, napsal spis tak, že jen učený svět mu může rozumět. M yšlenky své obecně nevyslovuje v určitých jas ných větách, ale nechá vhodné seskupení pram enů a dokladů jaksi k nim konvergovati. Tím se kryje před známým polemickým da rebáctvím : vytknouti ze sdělení jednotlivou větu, zasadit ji do rám ce vlastních vým yslů, aby se vyvrátila. Nemohu na našich čte nářích žádat, aby si m yšlenky Eislerovy vylovili v díle asi o 1500 stranách, jež je za více než 800 Kč, při jehož čtení je řečtina nutná, hebrejština žádoucí. Sestavuji proto stručný přehled událostí pa šijového týdne, protože ten zejm éna je pro chronologii důležitý. Židovští vlastenci, zvaní cd Řím anů »lupiči« (Sossianus Hierokles p rav í o Ježíši: byl od Židů poražen, když v čele od něho sebraných 900 mužů lupičství provozoval. — S. pronásledoval kře sťany; za Diokletiána byl m ístodržitelem Egypta) zmocní se sm ě lým přepadnutím chrám u. Jako poutníci, schovávajíce obvyklé dvě d ý k y pod šatem , dostanou se do chrámu a zmocní se ho nikoliv bez prolití krve. Jsou to hlavně Galilejci. Mladí Jerusalem ští při pojí se ke vzpouře. P roroka a divotvcrce Ježíše zvolili aklamací za krále-m esiáše. Branou, jež ještě po desítiletích slula »Branou Ježíše ukřižovaného«, vtáhl slavnostně do chrámu. Stoupenci jeho plení stánky penězoměnců a zaženou dobytkáře. Ježíši hnusí se násilí, jež idei knížete m íru odporuje; jsa pánem chrámu, nařídí, že v něm nikdo nesmí nositi zbraní. (Marek XI., 17. »nádoba« jest seslabením za zbraň.) Za vůdce vzpoury se právě nehodí. Sym pa tické jest, že zůstává prostým a jednoduchým ve svém vystou pení, že i na zlomyslné a záludné otázky trpělivě odpovídá. Oso buje si však práva velekněze. Brzo rozpoznají Saduceové a strana velekněžská nebezpečí. Zvítězí-li to to proletářské hnutí, pozbudou oni jako boháči majetku. Zvítézí-li Římané, pak běda všem Židům a v přední řadě těm, kdo mohou platit. Aby se zachránili, pošlou Pilátovi žalobu na Ježíše. (P rvní dokument.) Podle řím ského zvyku obsahovala ta ková žaloba jméno a původ obviněného, vinu a popis. Na tento přesný popis, jenž je připojen k zatčení, poukazují asi nejstarší ne vlídná vylíčení Ježíšova vzhledu: »drobný, hrbatý, se srostlým obočím, velkým nosem, slabým vlasem i vousem«. Pilát s nevelkým oddílem vojenským , k terý měl, spěchá do Jerusalém a. Ve čtvrtek odpoledne, když Galilejci pro sebe zabíjeli beránky velikonoční, jsou vniklými vojíny přepadeni, a částečně pobiti tak, že krev jejich mísila se s krví jejich obětních beránků. Současně bijí řím ské berany do věže Siloe, kterou pro Ježíše hájí Jerusalem ští, vzpouře se připojivší. Věž se zřítí a 18 Jerusalem ských zabije. Ježíš chce slaviti passah po zvyku galilejském již ve čtvrtek večer, ježto tehdá se svátek shodl se sabatem . S družinou užších přátel čeká na beránka. Místo toho přicházejí poslové z bojišť a hlásí úspěchy P ilátovy. Ježíš praví poslům, že zahynou zrovna
jako Galilejští u oltáře a Jerusalem ští ve věži, nezmění-li svého smýšlení. Nebyl tedy spokojen s jejich skutky. Následuje hostina velikonoční bez beránka, jež se konala v Galilei. Nálada je stísněná. Ježíš uznává (příliš pozdě), že obrana jest nezbytná. Táže se po zbraních. Každý z přítom ných ukáže mu obvyklé dvě dýky vlastenců, jinak pod šatem ukryté. — Ježíš myslí na hrůzně heroický osud starozákonních králů, kteří po porážce bývali n a kusy rozsekáni. P ro to praví, lám aje chléb: »Toto jest tělo mé!«, a rozlévaje víno: »Toto jest krev má!« — P ro pří pad své sm rti ustanovuje P e tra říšským správcem . Velitel chrám u a věže Siloe byli již v rukou Pilátových. — Ještě hlavní osobu: krále-m esiáše! — Přeběhlíci, o něž není nikdy nedostatek, nezdaří-li se vzpoura, prozradí Ježíšův pobyt. Ježíš modlí se v hluboké úzkosti, v zahradě Getsemaneh, a b y kalich ho minul. P rosí nejbližší přátele, aby konali strážnou službu. Unaveni a vyčerpáni dny plnými neslýchaných událostí, usnou. Zatím bylo m ísto pobytu Ježíšova zdaleka široka obklíčeno. Celá kohorta vyslána a zesílena ještě dom obranou velekněžskou, jež ozbrojena kyji. Druhové Ježíšovi chtějí se bránit, ale cn sám za poví zbytečné prolévání krve. V pátek ráno v praetoriu koná Pilát stanný soud nad třemi hlavními osobami vzpoury. O tom píše se krátký protokol, jehož opis zaslán do Říma císaři. (Druhý dokum ent = P rav á Acta P i láti.) Ježíš obviněn z kouzelnictví a velezrady. Dvojí toto obvi nění prosvítá i posměchem, k terý si z něho vojáci tropí. Jak sam o zřejm é vykonávají ortel stanného soudu vojáci. Podle zvyku byli odsouzenci na kříž před pověšením na kůl bičováni až na kosti. Ježíš je již tak vyčerpán, že se pod kolem zhroutí. Ženy jerusalém ské nabídly mu číši zapomenutí, ženy galilejské v y trv aly až k zoufalému konci opuštěného. Druhové již uprchli, byli na cestě do Galileje. Běželi o svůj život a ztratili tehdá dů věru ve slova Ježíšova. Kříž Ježíšův nesl po způsobu řím ském titulus* jenž udával jméno, původ a vinu: »To jest Ježíš N azarethský, král Židů.« (Třetí dokument.) Nápis ten mrzel Židy velice. Vyrovnali jej m istr ným protitahem , prohnaným vým yslem , jaké v y tv á ří jen duch Orientu. P ráv ě v oné bráně, jíž Ježíš o květné neděli vtáhl do chrám u jako král-m esiáš, vsadili nápis, jehož v ýtah se nám u Jo sefa Flavia zachoval. P raví, že J e ž í š k r á l , j e n ž n e v l á d l , byl pověšen, protože předpověděl dobytí Jerusalém a a zničení chrámu. (Č tv rtý dokument.) Nápis, jenž asi také obsahoval přesné datum události, mluví jako by byl býval Ježíš ukam enován a m rtev pověšen na kůl co falešný prorok. Máme tu nejstaršj svědectví rabínské fikce, jež měla národ! potěšiti nad tím, že Římané synedriu odňali hrdelní soudnictví. Tvrdili, že následkem toho Bůh sám vykonává ortel na vinníku, tu pod rouškou nešťastné náhody, tu nahodilého ne štěstí.
P rá v o vynášeti rozsudky sm rti bylo synedriu odňato 40 let před záhubou chrámu. Nápis v bráně Ježíšově je tedy i chrono logicky důležit. 1 k d y ž číslo 40 pokládáme za okrouhlé, jest nejrannější Ihútou pro sm rt Ježíšovu okrouhle 30 let po Kr. Ohlédněme se nejdříve po tradici o roku sm rti Ježíšovy. Gerliardt v knížce » D a t u m d e r K r e u z i g u n g J e s u C h r i s t i « , 1914, sestavil přehled toho, co církevní otcové tvrdí. Tertullian, Lactantius, Sulpitius Severus, Augustinus, Prosper, Victorius a Ju lius Africanus kladou úm rtí Ježíšovo do 15. roku císaře Tiberia, po př. do konsulám ího roku obou Geminů. Jiní udávají ojediněle 16., 18., 19. a 20. rok Tiberiúv. Pozdější se nevyskytuje. Údaje ty jsou vzácné a někdy je lze omyl původce přím o dokázati. Jsou jaksi rozptylem kol m ísta 15. Které passah padlo do 15. roku císaře Tiberia, které do konsulárního roku obou Geminů? — Od roku 155. př. Kr. začínal konsulární rok prvním lednem. Začátek úředního roku zatlačil znenáhla starodávný občanský počátek roku dne 1. března, čímž vznikla zvyklost, které se i náš kalendář po dnes drží. Za císařství váž nost kcnsulátu poklesla-. V tém ž roce byla někdy celá řada konsulú jm enována. P rvní sluli »ordinarii«, řádní, další »suífecti«, ná hradní. (Ginzel. Chronologie, 11., 260.) Byli pak consules ordinarii t. 29. po Kr. Fufius Geminus a Rubellius Geminus, nahrazeni od 6. července A. Plautiem a L. Noniem Asprenatem . Passah padlo tedy dokonce ještě do doby úřadování obou Geminů r. 29. O statně se po nich jm enoval celý kalendářový rok 29. (G erhardt, »Stern des Messias«, 138, 1922.) K terý aje jest 15. rok císaře T iberia? — Tento nastoupil po Augustovi 19. srpna r. 14. po Chr. P řesně trv á jeho 15. rok od 19. srpna 28. do VIII. 29. po Chr. V tom to rozmezí padne passah do jara roku 29. — Někdy se však načatý rok celý přičte císaři. P ak by passah padlo do roku 28. — Dále může se 15. rokem cí saře Tiberia rozuměti také kalendářový rok 29. — Konečně jest u Tiberia ještě zvláštní kom plikace: asi od roku 11. po Chr. byl spoluvladařem Augustovým. (G erhardt, »Das Datum der Kreuzi gung Jesu Cristi«, Astr. Nachr. 5745, 138.) Z dá se, že skutečně různých čítání užívalo se současně. Když na př. Eusebius klade sm rt Ježíšovu do 19. roku Tiberiova a hned po tom ji připoutává k zatm ění Slunce z r. 29, poukazuje to na čítání let, kde rok 11. se pokládá za první. — Hippolytos klade úm rtí do roku 18. a do roku obou Geminů. (G erhardt: A. N.. 5745. 138.) Zachovala se nám však socha Hippolytova, na jejíž kathedře v y ry t graf jeho časových cyklů. U posledního roku druhého cyklu, tedy u 32. roku cyklu, jakým byl též kalendářový rok 29. — stojí slovo pathos ( = utrpení). (Eisler, Jesus basileus. II.. 138. Poznám ka 3.) P c d le E isle ra Hippolytos na čtyřech místech klade utrpení do 15. roV’i císaře Tiberia. — Mince T iberiova od m ístodržitele Silvana v Anti ochii nese číselné údaje 1 a 43. Poslední číslo, čítané cd bitvy u Aktia, značí rok 11. po Chr. Námořní bitva u Aktia byla r. 31.
př. Chr. Vykládá-li se A na minci správně jako 1, znam ená tato cifra první rok Tiberiův. Zde b y se čítalo od doby jeho spoluv 'ád y s Augustem. R. Hennig v A. N. 57S9, sdílí však, že lila /a na minci jest Zevova, nikoli Tiberiova. Vyskytují se ale sy rsk é mince z 14./15. po Kr., jež udávají první rok Tiberiův. Za těch to okolností nelze klásti obzvláštní váhu na sdělení Clem entova, jenž kol r. 200 po Kr. zaznam enal, že sm rt Ježíšova připadla do 16. roku Tiberiova. Mohl to býti rok 30., ale i 29., ba 26. V kolísavosti Tiberiových let jest asi pram en nejistoty pro dobu, po niž Ježíš veřejně působil. I v tak konservativním prostředí jako katolická církev, se uvažuje, zda snad působeni Ježí šovo místo domnělých tří let netrvalo jen jeden rok. M aurenbrecherovi je i to ještě mnoho. Povoluje jen zlomek roku. (»Von Nazareth nach Golgota«, 215—217, 1909.) Když tý ž rok, 29. po Kr., označoval se v pramenech tu jako 15., tu 16., ba 18. císaře Tiberia, nalezl jeden autor po příp. zp ráv y o něm z r. 15. a 16. P ak soudil, že působil jeden rok. Kdo měl také ještě zp ráv y datované 18. rokem, soudil, že Ježíš působil tři léta. Rozhodně byl rok obou Geminů přím o nezapom enutelný. Je to přece úžasná náhoda, že oba konsuly, dokonce vůbec nepříbuzné, lze označiti jako Gemini ( = blíženci). Není proto divu, že v prv ních pěti stoletích po Kr. sm rt Ježíšova vázána byla důsledně na konsulát obou Geminů. (Ideler, Chronologie, II., 415.) O pram enu této zpráv y církevní otcové mlčí. Ideler a Beyschlag míní, že se opírají o archivální poznámku, pocházející snad od Pontského Piláta. Již od 2. století po Kr. odvolávají se starší spisovatelé křes ťanští na akta Pilátova-, odkazují na ně nevěřící, chrání se však před jich uveřejněním . P ra v á »acta Piláti* byla uveřejněna teprvé r. 311. Učinil to caesar M aximus Daza (305—313), když pronásle doval křesťany. Byl to ideový protitah řím ských státníků, k teří již cítili, že pouhé násilí proti křesťanům nestačí. Akta uveřejněna na venkově i v městě. Ve školách m usela je m ládež čisti a naučit se jim zpaměti. Byla tedy jen krátká. Co se nám po dnešní časy pod označením »acta Pilati« zacho valo, pochází z r. 326—376 po Kr. Je to zbožný podvod, vyvolaný asi nemilou a ponižující publikací Maximovou. Líčí proces před Pilátem , ukřižování a z m rtvých vstání. Je to rozšíření obsahu čty ř kanonických evangelií. Akta Maximinova pak arci se musí prohlásiti za falešná. C írkevní historik Eusebius pokusil se o přísný důkaz. Tento m cudrý advokát církve pečlivě se chrání toho, a b y ze závadného obsahu, jenž křesťany tak pohoršoval, něco uvedl. Místo toho vrhá se jako ostříž na slabé místo listiny. Akta datují (podle Eusebia) proces a sm rt Ježíšovu do čtvrtého kcnsulátu Ti beriova, tedy do sedmého roku jeho vlády. Č tv rtý konsulát Tibe riův, jehož (u Eusebia nejm enovaný) spolukonsul slul Drusus, v y plňoval 21. rok po Kr. Sedm ý rok Tiberiův plynul od 19. srpna 20. do 21., kryje se tedy většinou s konsulám ím rokem 21. Eusebius
upozorňuje na. to, že datování sm rti Ježíšovy do r. 21. odporuje chronologii Josefa Flavia a chce tím podvrženost M aximinových akt dokázati. (Eisler, I., 128. C itát 1. a 2. přináší řecký text.) Fisler míní, že Ježíš skutečně r. 21. zemřel. Důvěřuje tedy jedinému zlomku pravých akt Pilátových, jež nám polemika Eusebiova zachovala. Ale lze věřiti, že Fusebius, jenž tak vychytrale mlčí o pravém obsahu akt, byl by si vyzvedl z nich právě prav divé sdělení, aby jejich věrohodností o třásl? — To by přece byla neuvěřitelná lehkomyslnost! (Příště ostatek.)
B O H U S L A V H RU D IČ K A . H ro to vice:
Přehled dějin m eteorologie v zem ích českých v XVIII. století. V rozvoji m eteorologie v českých zemích ve století XVIII. po zorujem e dva vzájem ně nesouvisící sm ěry, které teprve koncem století se poněkud sblížily: českou m eteorologii lidovou a odbornou meteorologii, pěstěnou jazykem latinským, později i německým. V lidové meteorologii vyznívají vlivy starověkých a středověkých názorů i tradicí sdělovaných zkušeností. Je silně konservativní a tém ěř bez vývoje proti stoletím předcházejícím . O daorná m eteoro logie i u nás prožívá v tom to století období velikého rozmachu. Zavádění instrum entálních pozorování, která koncem XVIII. století nabývají v našich zemích pom ěrně značného rozsahu, nezůstává v ničem pozadu za snaham i v cizině. Rovněž i odborná m eteoro logická literatu ra zvyšuje svoji úroveň. P rak tick á lidová m eteorologie česká žila v XVIII. stol. stále pod vlivem »Selských pranostik«, často tém ěř bez zm ěny a v hoj ném počtu přetiskovaných. T ak na př. v P raz e r. 1704 vyšla »Pranostika sedlská aneb knížka o povětří a správě«,') v P raze r. 1766 »Praktika sedlská neb knížka o povětří a správě nyní znovu přehlídnutá«, v Jindř. Hradci bez roku vyšla »Sedlská pranostika aneb knížka o povětří a zprávě, kterak spůsobnost času přes celý rok předzvěděti a poznati se může rok od roku trvající«, v Olomouci r. 1775 a 1786 »Pranostika sedlská, t. j. knížka o povětří a správě, k terak spůsobnost času přes celý rok poznati se může«. V Trnavě r. 1792 vyšla hospodářská knížka »Jura Fandliho Druhá s t r á n k a ...«, k terá přidává »ke každém u Mesicu Prognostiku vykládajícu z něbeských znakov a s povetrá budúcé úrodi a časi«. Kolem roku 1797 vyšla v Jihlavě »Nová pram ostyka pro savský lid . . . V češtinu uve dené od F rantiška Tobiáše Zámiše, faráře v L ibici. . . « 2) Kalendáře s pranostikam i a hvězdopraveckým i výklady zacho >) T éto p ran o stik y použil ja k o p ram en e R ein sb erg -D u rin g sfeld pro F est-K alen d er au s B ohm en. W ie n -P ra g 1861. 2) D r. Č. Z íb rt: Jih la v sk á N ová p ram o stik a p ro s e v s k ý lid. Č esk ý lid VII. V P r a z e 1898, s tr. 369.
vávaly také svůj starý ráz. Jungm ann3) a Jire č e k 4) jich uvádějí celou řadu. Na sklonku XVIII. stol. vycházívaly ročně asi tři ka lendáře. Od reku 1795 počala vydávati vlastenecko-hospodářská společnost kalendáře hospodářské, které již nesou znám ky pokroku. Koncem XVIII. století objevují se české »stoleté« kalendáře.5) Roku 1793 vydal v P raze A. S trnad »StoIetý kalendář na způsob Kristoía z Helviku«, r. 1797 K. J. Thám stoletý kalendář, v němž domnělá vlévání planet »v počasy pro každý den obsažena jsou, spolu s vše obecnými a zvláštními pravidly selským i, pak s předpověděním povětří a s znamením počasu«, r. 1800 vyšel u F. Beinhauera »Stoletý kalendář . . . , v něm žto se v y n a c h á z í. . . poznam enání o ročních říditelích času a čtyřech částkách ročních«. Lidové poučení o meteorologii poskytoval stále starodávný Lucidář, stejně jako selské pranostiky konservativní a hojně beze zm ěny přetiskovaný. Č. Z íb rt6) nalezl z XVIII. stol. pět českých Lucidářů. T y to se obsahově po m eteorologické stránce velmi málo liší od původních textů středověkých a nejeví vývoje.7) — V P raze r. 1776 vyšlo od A. Hynka G ostky ze Saxenthalu » 0 živlech pro mládež« (po druhé vyšlo r. 1791)8) s hojnými populárním i, ale již pokrokovějšími, výklady m eteorologickým i. N ěkterá lidově podaná vysvětlení m eteorologických úkazů psal F. Tom sa do svého »Mě síčního spisu k poučení a obveselení obecného lidu« na rok 1787. Vůbec v různých časopisech, alm anaších a sbírkách, vydávaných kol r. 1800, najdou se m ísty též zprávy z oboru m eteorologie. Tu se již objevují snahy poučovati lid přirozeným výkladem p říro d ních úkazů a bojovati proti pověrčivosti. M eteorologické úkazy byly i v XVIII. stol. příležitostí k vy dání zvláštních tisků. T ak na př. v Kutné Hoře vyšlo r. 1736 »2alostné divadlo neb píseň o velikém rozvodnění v Cechách a ve Slezsku«, v P ra z e 1749 »Gruntovní zpráva neslýchaných škod, k teré m ěsto V ratislav skrz strašlivé povětří za k u silo ...« , v Lito myšli r. 1775 »VeImi hrozná a strašlivá píseň o hrozném, velkým p o v o d n i. . . po celým uherským , m oravským a českým králov s t v í ...« , v P raze 1784 »Truchlivá novina o letošním pam ětihodném povodní, k teré mezi 27. a 28. dnem měsíce února v Cechách . . . -,e přitreíilo.«9) N ejrozšířenější lidová m eteorologická pověra — zvonění proti bouřkovým mračnům — byla stále zachovávána. Josef II. vy d al 3) J. Ju ngm an n : H istorie lite ra tu ry č esk é, P ra h a 1849 (II. v y d .). 4) Jo s. Jire č e k : R ukověť k dějinám lite ra tu ry č e sk é do konce XVin. v ěku, P ra h a 1875, 1876. 3) O v zn ik u stoletého k ale n d á ře viz Q. H ellm an n : G eschichte d. hund ertjáh rig en K alen d ers. B e itrá g e z u r G eschichte d. M eteorologie. N r. 12. B erlin, 1922. 6) D r. C. Z íb rt: S ta ro č e sk ý L ucid ář. V P ra z e 1903. ') B. H ru d ič k a: Z počátků česk é m eteorologie. V esm ír VIII.,str. 191. 8) J. K lep ešta: Č esk ý po p ulárn í v ý k la d o nebi p ře d 150 lety . Ř íše h v ězd VII., str. 117. 9) D r. C. Z íb rt: B ibliografie česk é h isto rie I. V P ra z e 1900, č. 1123, 1128,1132,1135 . ' ;!’!
r. 1783 patent, kterým zakázal zvoniti proti bouřkám, r. 1788 zákaz opětoval, ale zvonění se udržovalo dále. Prokop Diviš praví o zvo nění proti bouřce, že nezam ítá m orální význam tohoto prostředku, ale nevidí v něm žádné přirozené souvislosti s bouřkou. Na universitě v P raze měla m eteorologie m ísto podřadné. Do reform y M arie T erezie v r. 1752 učilo se stále v duchu zásad aristotelovsko-scholastické filosofie. M eteorologické vý k lad y byly pří ležitostné, hlavně ve fysice ve druhém roce filosofického studia. Rokem 1752 nastává obrat — v přírodních vědách počíná se uplatňovati m etoda eksperim entální.10) Za josefínských reforem přibývá do program u universitních nauk, jež se dotýkají m eteorologie, fysikální zem ěpis.11) Podobně jako v P raz e bylo tomu i na universitě v Olomouci (v letech 1778— 1782 přeložené do Brna). T a však za Josefa II. byla degradována na lyceum. R. 1751 zřídil jesuitský řád v P raz e v Klementinu hvězdárnu12) a již z r. 1752 m ám e první soustavná m ěření m eteorologických prvků, konaná J. Steplingem (171fi— 1778), k terý o svých pozoro váních v y d al práci »O bservationes baroscopicae, therm oscopicae, hyetom etricae ad anum 1752 factae p ar Josephum Stepling*. Do roku 1752 m ůžem e položití počátek m eteorologických pozorování přístrojových v P ra z e .13) J. S trnad píše k r. 1788: »Das Jahr 1788 nach Chr. G. ist: D as 36ste Jahr, wo die W itterungsbeobachtungen von Stepling in Bohmen anfiengen ordentlich eingetragen zu w erden.«14) N epřetržitě byla konána m eteorologická pozorování teprve od r. 1769. K. F ritsch uvádí, že pozorovací záznam y jesuitů (až do září 1773 — zrušení řádu) jsou zachovány v knihovně hvězdárny.15) R. 1774 počal A. S trnad, teh d y adjunkt hvězdárny, pražská me teorologická pozorování publikovati v pojednáních Společnosti nauk. P rah a stala se také stanicí pozorovací sítě m annheim ské m eteoro logické společnosti. V m annheim ských Ephem eridách jsou otištěna pražská pozorování z let 1782— 1791. R. 1785 jm enovala mannheimská společnost A. S trn ad a svým členem. T ehdy vznikly již pozorovací stanice m eteorologické v Broum ově,16) Chocni, 2iteni10) 2 e v ša k se n a u n iv e rsitě v P ra z e ek sp erim e n to v alo horlivě již d říve, ie vidno z K e y sslero v y z p rá v y o K lem entinu z roku 1730. Viz E. H offer: Z p ráv a o M o rav ě a Č echách z roku 1730. Č esk ý lid VIII. P ra h a 1899, str. 248. n ) J. Š a frá n e k : Š k o ly české. V P ra z e 1913, str. 92, 124, 186. 12) D r. O. S e y d l: A stronom ie. Č aso p is N ár. m usea Č. P ra h a 1926, str. 133. 13) P o č á te k in stru m en táln ích p o z o ro v á n í v P ra z e klade G. Hellm ann (Die E ntw icklung d e r m eteorol. B e o b a c h tu n g e n . . . , B erlin 1927, str. 39) i C. K assner (M eteorol. T asch en b u ch , L eipzig 1931, str. 1) te p rv e k r. 1774. 14) P ro fe sso r S tr n a d t: P h y sik a lisc h e r W itte ru n g sk a le n d e r, P ra g 1788, sír. 3. V tom to díle p o d á v á S trn a d n ě k te ré v ý sle d k y , o d v o zen é z 191eté p ozorovací řad y .) ,3) K. F ritsc h : G ru n d zu g e ein e r M eteorologie fiir den H orizont von P ra g . A bhandlungen d e r k. bóhm . G esselsch aft d. W issen sch aiten , V. Fo'.ge, 7. B and. P ra g 1852. str. 1. — P o d le sd ělen í Dr. O. S e y d la nejsou dn es ty to z ázn am y ani v knihovně, ani v arch iv u h v ě z d á rn y . O sud jejich n ení znám . 16) G. H ellm ann: Die E ntw icklung d e r m eteorol. B eobachtungen . . . . B e r lin 1927, str. 39.
cích, pak v Plané, Teplé a G ottersdorfu.17) Na M oravě konal pečlivá a široce založená m eteorologická pozorování v Olomouci profesor lycea Q aar v letech devadesátých 18. století. Pozoroval teplotu, tlak i vlhkost vzduchu a vítr.18) Nebyl však na M oravě prvním . Již před ním kol r. 1777 hradišťský krajský lékař Kiesew e tter zkoumal ovzduší v Uherském H radišti a m ěřil vlhkost vzdušnou v Uh. H radišti a v Holešově. V Telči již koncem let osm desátých 18. století konal m eteorol. pozorování lékař F r. Mack v. M agg.19) V B rně počala se konati m eteorol. pozorování již r. 1797, souvisle od r. 1799 (F. K nitlm ayer).20) Koncem 18. století nacházím e snahy po vytvoření jednotně organisované sítě m eteorologických stanic. Když r. 1791 obdržela Č eská společnost nauk státní podporu, bylo usneseno věnovati obnos 1700 zl. na zakoupení přístrojů m eteorologických (teplom ěrů a tlakom ěrů), geodetických a m atem atických. Úmysl však nedocházel uskutečnění, neboť r. 1794 si A. S trnad stěžuje, že byl z organisování projektovaných m eteorol. pozorování vyloučen, a že ani neví, jak se zakoupených přístrojů užívá.21) R. 1797 vyzvala A. S trnada hospodářská vlastenecká společnost, aby v celých Cechách u sta novil způsobilé lidi, kteří by zaznam enávali veškeré prom ěny po časí, on by je porovnával a výsledky uveřejňoval.22) Jak plně byl již tehdy význam m eteorologických pozorování oceňován, je vidno z toho, že v r. 1794 při rozepsání ceny Č eskcu společností nauk na m ineralogický, botanický nebo zoologický popis některého kraje v Čeohách požadovala se též m eteorologická pozorování z popiso vané krajiny.23) O dborná m eteorologická literatura z tohoto století je bohatá. Je latinská a německá. Kromě děl J. Steplinga a A. S trn a d a 24) za slouží zmínky J. N. Polanského »D issertatio physica de prim ariae et secundariae iridis ortu et natura dissertationes duae, P rag ae 1761«, A. Bolla »D issertatio de proprietatibus aeris, P rag a e 1762«, J. F laschnera »De elem ento aeris tractatu s physico-experim ental i s . . . , P rag ae 1748« a »M eteorologia seu m ixtorum imperfectorum in sublimi ortorum ratio, ex preclaris peripateticis collecta, ut plurimum ad m entem Aristotelis explanata, Cum annexis thesibus ex 17) F. J. S tu d n ič k a : D ějiny dešťopisu v Č echách. Č aso p is M usea král. Č eského. LV. P ra h a 1881, str. 177. 18) J. L a u s: P ě sto v á n í p říro d n ích v ěd v O lom ouci. Č aso p is v la st, spolku m usejního v O lomouci. XL. O lom ouc 1928, str. 32. 19) J. B e rin g e r-J. Ja n o u šek : M ěsto a p a n stv í T elč. V T elči b. r., str. 104. 20) Dr. M. R e m e š: K dějinám p ě sto v á n í astro n o m ie na M oravě. Č a sopis v last. m us. spolku v O lom ouci X XXVII., O lom ouc 1926, str. 94. O po čátcích m eteo rolo g ick ý ch p o zo ro v á n í na M o rav ě a v e S lezsk u viz Ch. ď E lv e r t : Die bisherige P fleg e d e r M eteorologie in M áh ren u n d O e ste rr. Schlesien. N otizen B latt, B riinn 1860, str. 53. 21) J. K alousek: D ěje k rál. č esk é sp o lečn o sti náuk. P ra h a 1884, str. 67. 22) J. K alousek: D ě j e . . . , str. 78. 23) J.S m olík: D ějepis h v ě z d á řstv í. Živa. roč. X., P ra h a 1862, str. 305. 24) Soupis p rací S trn a d o v ý c h p o d á v á D r. F. S c h u ste r: Ž ivot a dílo a stro n o m a S trn a d a . Ř íše h v ězd XII. P ra h a 1931, str. 102.
universa Philosophia, quas in U niversitate P ragensi praeside F. Franckenberg suscepit defendendas J. Schonfeld Lippensis, P ragae 1747«. P rofesor fysiky P . Chládek přeložil do latiny od R oye »Dissertatio de elevatione et suspensione aquae in a e r e . . . P rag ae 1774. P a rs II. de rore P rag ae 1775«.2S) Klimatu Čech věnoval pozornost J. A. von R iegger (1742— 1795) při sbírání m ateriálu ke statistice Čech.26) M eteorologie nalezla hojně m ísta také v pojednáních Spo lečnosti nauk; v nich jsou publikovány i výsledky pozorování z P rah y a z jiných míst.57) V dějinách m eteorologie m á význačné místo P rokop Diviš (1696— 1765), proslulý svým i studiem i o elektřině. Není doloženo, že by Diviš konal m eteorologická pozorování, ale jeho výklad bouřky svědčí o častém a pečlivém pozorování tohoto zjevu. Správně tu tuší vliv silného vypařování z povrchu země a prudkého vzestupného pohybu par. Diviš tak é uvádí, že se příští počasí pozná lépe pomocí elektra (t. j. elektrovatelného tělesa) než podle tlako m ěru. »Nebof se stává, že bouře s hojným deštěm přijde tenkráte, kdy tlakom ěr nejkrásnější a nejsušší počasí ukazuje«. Diviš to vy světluje elektrickým stavem ovzduší a těles. Stroj na odvrácení bouřek postavil Diviš v létě 1754; v roce 1760 byl stržen.28) ♦
Zusammenfassung. D ie v olkstiim liche M eteorologie in d e r bohm ischen L án d ern im XVIII. Ja h rh u n d e rt lebte noch in alten O berlieferungen. T heoretisch e B elehrungen gab dem Volk die m ittelalterlich e S ch rift E lucidarius (m an k en n t aus dem XVIII. Ja h rh u n d e rt 5 tsch ech isch e A usgaben), die volkstiim liche m eteorolo g isch e P ra x is b e n u tz te die » B au em -P rak tik « (aus dem XVIII. Ja h rh u n d e rt v iele A usgaben) und die K alender. V on dem hund e rtjá h rig e n K alender w erd en au s diesem Ja h rh u n d e rt 3 tschechische Aus gaben ausgefiihrt. Am E nde des g en an n te n Ja h rh u n d e rts ist m an b e stre b t d a s V olk durch natiirliche E rk la ru n g en d e r m eteorologischen E rscheinungen zu belehren und so den A berglauben zu v ern ich ten . Im J a h re 1783 v erb o t K aiser Josef II. bei G ew itte r zu lauten. Instrum entelle m eteo ro lo g isch e B eob ach tu n g en fiihrte d. e rs te D irek to r d. P ra g e r S te rn w a rte , P ro f. J. S tepling in P ra g schon im Ja h re 1752 durch. A us den letzten 25 Ja h re n d es XVIII. Ja h rh u n d e rts kennen w ir au s B ohm en und M áhren 11 m eteorol. B eo b ach tu n g so rte. In le tzte n D ezennium dieses Ja h rh u n d e rts zeigt sich d as B e stre b en ein N etz m eteo ro lo g isch er B e obachtungen zu o rg an isieren . D ie m eteo ro lo g isch e F a c h lite ra tu r w a r lateinich und deutsch. Am b ed e u te n d ste n sind die S ch riften des A. S trn ad (1746— 1799), D irek to rs d er S te rn w a rte in P ra g . D er b ek an n te E rfin d er des B litzab leite rs P . D iviš (1695— 1765) h a tte fur seine Zeit beach tu n g sw iird ig e K enntnisse v o n d er E n tsteh u n g d es G ew itters. E r e rk a n n te richtig die Bed eutung d er sta rk e n V erd u n stu n g und d e r heftig au fsteigenden W a ss c rdam pfbew egung fur die E n tste h u n g d ieser E rscheinung. “ ) C. Z íb rt: B ib lio g ra f ie ... I., č. 1287, 1033, 1032. 1031. 26) J. A. v. R ie g g e r: M aterialien zu r alten u. n eu eren S ta tistik von B ohm en V., VIII. 1788. 27) V letech 1775— 1784 v y šlo 6 sv az k ů »A bhandlungen ein er P riv a tg esellschaft in B ohm en«, v letech 1785— 1789 5 sv azk ů »A bhandlungen d er bohm . G esellschaft der W issen sch aíten « , v letech 1790— 1800 3 sv a z k y »N euere A bhandlungen d er k. bohm. G esellsch aft d er W issenschaften«. 28) P o d ro b n o u studii o D ivišovi spolu s p řek lad em jeho teo retick éh o spisu o elek třin ě podal prof. dr. F. N ušl: P ro k o p D iviš. P ra h a 1899.
Kosmické záření. Objev tohoto vysoce pronikavého záření připadá do prvých le t dvacátého století. Nedlouho po objevení radioaktivity zjistili Rutherford a Cooke,1) že vzduch je stále pronikán tvrdým zářením se silným ionisačním účinkem. T ato ionisace byla připsána záření, v y sílaném u radioaktivním i prvky kůry zemské. Bylo by to možno velmi snadno potvrdit: záření by ztrácelo na intensitě, kdybychom se vzdalovali od zem ského povrchu a ve výši asi 1 km b y bylo i nejtvrdší záření y, vysílané RaC, atm osférou úplně pohlceno. Mě ření, vykonaná na vysokých věžích a v balonech, to zprvu potvrzo vala. R. 1909 však G ockel2) za výstupu balonem do veliké v ý šk y objevil překvapující zjev: po počátečním ubývání, ve výši asi S00 m , intensita záření přestala klesat, ve výši 1600 m byla opět stejná jako na povrchu zemském a ještě výše pak velmi prudce stoupala. Gockelovy výsledky byly p řijaty s dosti velikou nedůvěrou, ale další vzestupy Hessovy a K olhorstrovy potvrdily je nade vší po chybnost. B ylo ted y pevně zjištěno, že pozorovaná ionisace jest jen z části způsobována radioaktivním i prvky pozemským i, druhá část, k terá ve vyšších polohách zcela převládá, padá na vrub no vého, neznám ého záření, přicházejícího shora. Účinek dostatečně krátkovlnného záření se projevuje, jak bylo již uvedeno, ionisací. Jest známo, že osvětlím e-li nabitý elektroskop Roentgenovým i paprsky, ztrácí náboj, neboť vzduch jest zářením R oentgenovým ionisován — stává se vodivým . Stupeň ionisace zá visí na tvrdosti paprsků; záření y má ionisační účinky mnohem silnější, než paprsky R oentgenovy. Nově objevené záření přichází zřejm ě shora; podržuje-li po průchodu celou atm ostérou ještě tak značné ionisační účinky,*) musí m iti mnohem větší pronikavost, k ratší vlnu než nejtvrdší záření y. Ř ada učenců tato m ěření konala, existence nového záření i jeho vysoká pronikavost byla všem i plně potvrzena. Důležitou otázkou řešení problému, odkud k nám toto nové zá ření přichází, bylo, zda se šíří určitým sm ěrem a je-li stále stejně intensivní, zvláště, nemění-li se při střídání dne a noci. P rv á po zorování ukazovala intensitu stále neprom ěnnou; nebyly pozoro ván y zm ěny během slunečních ani měsíčních zatm ění, jen v květnu ») P h y s. R ev . 76. 183 (1903). 2) P h y s. Z eitsch riít 77. 280 (1910). *) In ten sita z ářen i je záv islá na p očtu io n iso v an ý ch ato m ů v u rčitém objem u z a určito u dobu: počet se zjistí podle v z o rce N =
£ 300 . 4*77. 1C—10. y
* dt
kde N značí počet d vojic iontů v 1 cm s za sec, C k ap acitu e le k tro m etru , V objem ionisační ko m o ry , d e /d t zm ěn u n a p ě tí pro u d u za jed n o tk u doby.
1910, když procházela Halleyova kom eta blízko Země. intensita zá ření znatelně stoupla. Tento vzestup byl pozorován několika učenci vzájem ně nezávisle, jeho objektivnost je te d y zaručena. R. 1923 nalezl přece K o lh o rster3) při velmi jem ných m ěřeních na P anně ve Švýcar. Alpách slabé kolísání intensity, s m axim y mezi 8.—9. a 20.—21. hodinou. P říštího roku opakoval m ěření s mnohem dokonalejší aparaturou a denní kolísání potvrdil. Maxima nastávala v 5, 8, 17 a 21 hod., minimum ve 13 hod. Amplituda změn nepřevyšo vala 15% celkové intensity. Toto kolísání potvrdila pozdější jeho m ěření v B erlíně a rovněž B iittn e r4) je při svých pozorováních jak v Hannoversku, v nížině, tak i ve vysokých Alpách s bezpečností konstatoval. Doba fází se však měnila s roční dobou; proto jí Schulze přepočetl na hvězdný čas. Hlavní m axim a nastávala v 1, 7 a 17 hod., podružné m aximum o 21. hod., hlavní minima v i l a 19 hod. a minima vedlejší v 5 a 23 hod. hvězd, časti. T yto výsled k y nebyly však potvrzeny C lay em 5) na Javě a Millikanem,6) k terý během třídenních m ěření ve vysokých Andách se chtěl přesvědčit, zd a nesouvisí intensita záření s obzorovou de klinací Mléčné d ráh y ; výsledek byl záporný. Intensita záření byla stále táž. Rovněž S te in k e 7) popíral n a základě svých prací perio dicitu intensity, ale Corlin,8) k terý jeho m ateriál znovu zpracoval, dokázal, že i zde se jeví periodicita, a t o v p o z o r u h o d n é s h o d ě s výsled k y Kolhórstrovým i a B uttnerovým i. Ionisační ko m ora bývá ze zinku nebo m osaze, plní se kysličníkem uhličitým nebo siřičitým , aby se zvětšil počet iontů (který je přibližně úm ěrný hustotě plynu). B adatelé H ess a M ath ias8) opatřili svůj měřicí přístroj želez nými deskami tloušťky 72 m m, aby úplně vyloučili vliv záření ra dioaktivních prvků pozem ských, a nenalezli žádného kolísání; plně to potvrdili Hoffmann a Lindholm,9) kteří svůj ap a rát kryli olově ným i deskami 10 cm silnými. Corlin,10) který veškerý m ateriál zpra coval statisticky, pronesl mínění, že se kosm ické záření skládá z několika složek o různé pronikavosti. Intensita záření méně pro nikavého kolísá, jak pozoroval Kolhorster, záření nejtvrdší má in tensitu neproměnnou. O sm ěru tohoto záření se chtěli Schwann a H errick 11) přesvědčiti tak, že svůj aparát kryli s jedné stran y des kou olověnou, s druhé stra n y hliníkovou. K dyby mělo záření určitý sm ěr, musila by se intensita při otočení o 180° změnit. Skutečně nalezli určité hodnoty, jsou však rázu velmi problem atického a dos) 4) 5) <0 7) 8) 9) 10) u)
B erlin. B er. (M ath.-phys. K lasse) 34 (1923) a j. Z eitschr. fur G eophysik 3. 236 (1927) a j. P ro č : A m sterd am . 30, 1115 (1927). P h y s. R ev. 31. 2 (1928). Z eitschr. fur P h y sik 42. 570 (1927). W ien. B ericht. 137, 327 (1928). Q erlands B eitra g e z. G eophysik 20. Z eitschr. fur P h y sik 50, 808 (T928). Bull. N ation R e se a rc h Council W ash in g to n 17, 65 (1922).
posud předběžné. Qcckel se domnívá, že záření dopadá na povrch Země přibližně kolmo. Velikým problémem jest, odkud toto pronikavé záření přichází. P rv é hypotesy kladly jeho původ do zem ské atm osféry. W igaud a H e ss12) uvažovali zprvu, že na rozhraní troposféry a stratosféry, asi ve výši 11 km , je látka velice radioaktivní v podobě plynu nefco kosmického prachu. T ato dom něnka se dlouho neudržela. Schródinger početně zjistil, že ve výši 55C0 m by se již vzestup inten sity nejevil. Radioaktivní látky by m usily býti ve vyšších vrstvách strato sféry ; krajní meze výšky jscu 11 a 80 km ; A ntropov13) je kladl do vodíkové atm osféry, Zemi obklopující. K domněnce o atm o sférickém původu se s počátku klcnil i Millikan. Zkušenost tyto hypotesy odsoudila; podle novějších pozoro vání jest nutno předpokládat, že přichází z Vesmíru. Jako prvé ne beské těleso bylo uvažováno Slunce, ale domněnky ty se daly již s počátku těžko doložiti. P řím é záření y ze Slunce by vyžadovalo veliké radioaktivity sluneční hmoty, která jest málo pravděpo dobná — radioaktivní p rvky by byly spíše v nitru hvězdy. Schweid le r14) však poukázal k tomu, že ze Slunce může vycházeti záření korpuskulární, které, když vnikne do vysokých vrstev atm osféry, vzbuzuje záření s e k u n d á r n í — t v r d é , pronikavé záření. In tensita sekundárního, pronikavého záření by nemohla být však větší, než intensita záření prim árního. Obě domněnky, opírající se o účinek záření, emitovaného Sluncem, trpí ledy stejnou obtíží: Slunce nemůže vydávat zářeni tak intensivní — nehledíc vůbec ani k tomu, že se nejeví kolísání mezi dnem a nocí. Naše Slunce je však hvězdným trpaslíkem . Buď kosmické zá ření má původ v jiných nebeských tělesech, m ladších a hmotněj ších, nebo vzniká v m ezihvězdném prostoru. C orlin15) vyšel z před pokladu, že kolísání intensity záření, stanovené Kolhorstrem, jest objektivní a ve hvězdných katalozích Lundské hvězdárny studoval, k terá nebeská tělesa kulminují v dobách pozorovaných maxim. Došel k překvapujícímu výsledku: jsou to hvězdy spektr, třídy Md, prom ěnné typu Míra Ceti. Shoda byla tím dokonalejší, když odečetl ty prom ěnné, které v době K olhorstrových pozorování byly v mi nimu. Jinak se ukázalo, že záření toto určitě nepřichází ze spirálných mlhovin, z mlhovin diffusních i planetárních a z hvězd spektr, tříd O-Mc. H vězdy tříd y Mel jsou všechny prom ěnné dlcuhoperiodické; jejich spektrum na rozdíl od tříd y Mc jeví jasné čáry, většinou vo díku. Ve spektru M íry byly pozorovány i světlé čá ry železa, hoř číku a křemíku. Vodíková serie od jest dobře viditelná, H bývá velmi slabá a Ha nebyla vůbec dosud pozorována. N ejvýznač nější čáryr jsou Hy. H d a Hf , H c bývá neobyčejně slabá a někdy 12) 13) 14) 15)
P h y s. Z eitschr. 25, 445 (1924). N aturw issensch. 14, 493 (1926). E lster-G eitel-F estsch rift, 411 (1915). Z eitschr. fur P h y sik 50, 808 (1928) a j.
úplně mizí — pravděpodobné jest překrývána silnou absorpční ča rou vápníku. Na čarách H y a t í d pozoroval C am pbell16) Zeemannův efekt, což svědčí o silném m agnetickém poli. V průběhu světelných změn se značně mění intensita spektra spojitého i jednotlivých čar. Vodíkové čá ry s ubývající jasností hvězd slábnou, rozšiřují se a posunují k červeném u konci spektra. Radiální rychlost se v prů běhu světel, znovu nemění. H vězdy tyto jsou pravděpodobně obři s povrchovou teplotou asi 3000°, teplota středová nepřevyšuje podle Jeanse 5 milionů ctupňů — atom y m ají tedy i ve středu neporu šeny p rsteny K, L a částečně i M. C orlinovy studie byly opakovány O berguggenbergerem 17) a Gerasim ovičem 18); jejich výsledky, i když se s Co rl inový mi neshodují dokonale, neliší se tolik, a b y k nim bylo třeba míti nedůvěru. Gerasim ovič však činí Corlinovi tuto teoretickou námitku. Kdy by pozorované kolísání kosmického záření bylo jen 8% jeho cel kové intensity, mělo by velikost 016 . 10-15 erg/cm 2 sec. P odle Gerasimovičovýoh křivek musilo by toto kolísání být rovno množství čty ř desetin záření, vzbuzeného Mirou. M ira sam a by ted y vydávala pronikavého záření 0 4 . 10-15 erg/cm* sec; avšak její záření bolom etrické během norm álního m axim a jest jen 0'45 . 10-15'6 erg cm 2sec, te d y jen asi čtvrtina uvedené hodnoty. To odporuje našim před stavám o therm odynam ice stálic. O fysikální konstituci a příčinách světelných změn těchto hvězd nevíme dodnes nic positivního; nebyla tu vyslovena dosud ani je diná pravděpodobná dom uěnka; i k dyby názor, že kosmické záření přichází z nich, byl dokázán, nebyla b y ještě zodpověděna otázka, jak vzniká — ostatně šlo by pouze o měkčí složky pronikavého zá ření, neboť tvrdé, jak víme, periodicity K olhorstrovy nejeví. V řešení problému, odkud kosm ické záření přichází, bylo vy sloveno, jak zřejm é, mnoho názorů, ale žádný nebyl dosud defini tivně potvrzen. Není ani zodpověděna zásadní otázka, zda přichází z prostoru, jak se domníval Nernst, nebo z některých nebeských těles, jak m á za to Corlin. Tím je neobyčejně ztíženo odhalení jádra tajem ství jeho pů vodu: jak vzniká kosmické záření. Jest jisto, že jako záření vůbec jest vysíláno atom y; otázkou jest, za jakých stavů je atom vysílá a které zjevy tuto emisi provázejí. B adání tato jsou nesm írně ne snadná, neboť nem ám e dosud o atom ech bezpečných vědom ostí. Nevíme, co jsou ve skutečnosti proton a elektron, nevíme ani, jaká m etrika v nich platí — jisto je, že to není m etrika Eukleidova. Co jediné známe, jsou vnější účinky toho, co se v atom ech děje a podle toho si činíme o jejich stavbě p ředstavy více nebo méně pravdě podobné. Jest jisto, že toto vysoce pronikavé záření nevzniká ve vnější atm osféře elektronové jako zářer.í optické, nebo v prstenech, blíz 161 A strophys. Jo u rn . 9. 31 (1899). 17) A str. N achr. 232. 117. 18) Bull. H arv . O b serv . 847 (1927): L y o n . Bull. 9. 193 (1927)-
k ých já d ru ja k o z á ře n i X , ani v já d ru sam otném jak o p a p rsk y . Z á ře n í kosm ické je d alek o p ro n ik av ější, m á tudíž k ra tš í vlnu. N ěk teří b ad a te lé , jak o N ern st,19) se p ro to dom nívali, že v z n ik á p ři rozp ad u rad io a k tiv n íh o p rv k u velm i účinného, o v y šším p o řad o v ém čísle než uran . S u y d e r20) v ša k vypočítal, že b y m u p říslu šelo řad o v é číslo 143, což je n ep rav d ěp o d o b n é — B o h r sám podle své sta ré teo rie p řip o u ště l jak o n e jv y šší m o žn é číslo 137. P o d le K leina a N išina m á z á ře n í vlnovou délku 13 . 10_,s cm , což odpovídá k v an tu 15 . 10"* e rg u a hm otě 1 7 . 10-24#. J e a n s 21) si všim l, že to to číslo se tém ěř sh o d u je s hm otou atom u vodíkového. K d y b y se hm ota atom u t o h o to p rv k u p řem ěn ila v z á ře n í m ělo b y z á ře n í pro n ik av o st, ja k á b y la při kosm iokém z á ře n í p o zo ro v án a. J e a n s se te d y dom nívá, že z á ře n í to to v zn ik á p ři srá ž c e p ro to n u s elektronem , p ro v á ze n é em isí jed n o h o kv an ta, te d y při zániku atom u. P ro ti té to p ře k v a p u jící h y p o te se bylo vznesen o m noho nám itek. Je st před ev ším těžk o v y sv ě tlite ln o , kde b y se ta to p ře m ě n a dála. Z ářen í kosm ické n e m ů že p řic h á z e ti z v n itřk u h v ě z d , neboť vlivem C om ptonova efektu b y z tra tilo svou p ro n ik av o st, na povrchu pak není d o sta te č n é tem p e ra tu ry . F e r r a n d o 22) v y p o č íta l to tiž podle W ien o v a zákona te p lotu, za níž b y v znikalo a jako dolní m ez dostal 5 bilionů stupňů. J e st velm i p rav d ěp o d o b n é, ž e ta k o v á te m p e ra tu ra vůbec v e v esm íru n eex istu je. S rá ž k u p ro to n u s elek tro n em , p ři níž b y se v e šk e rá h m ota p ro m ěnila v energii zářivou, p o v ažu jí m nozí učenci za nem ožnou i se stan o v isk a te o re tic k é a to m istik y . A by se jí vyhnuli, uvažovali n ě k te ří (H ughes, Jau n cey , A nderson) srá ž k u dvcu elek tro n ů s p ro tonem . Jinou dom něnku, snad p rav d ěp o d o b n ější, p ronesl M illikan.23) K dyž ze 4 elek tro n ů a 4 pro to n ů v zn ik á atom helia, není atom ová v á h a helia č ty řik rá t v ě tší než v o d ík u , n ý b rž o něco m en ší; m alé kv an tu m energie unikne p ři sta v b ě do p ro sto ru . M illikan m yslí, že v p ro sto rá c h m ezi hvězdam i a m ezi spirálním i m lhovinam i, kde tep lo ta m álo v y stu p u je n ad absolutní nulu, vzniká z volných p ro tonů a elek tro n ů helium a jiné slo ž itě jší prv k y . U nikající en erg ie se šíří p ro sto rem jak o k osm ické z á ře n í. I ten to názo r, ač dcsti do b ře se hodí do dnešních n á z o rů o v y p lnění p ro sto rů in te rste lá rních, je s t dosu d dom něnkou blíže n epotvrzenou. Je nutné v ša k přizn ati, že ex isten ce lehkých p rv k ů (sodíku, vápníku) b y la v e sv ěto vém p ro sto ru k o n stato v án a. O bjev kosm ického z á ře n í a jeho v ý k la d hluboce z a sa h á do m n o h a o d v ětv í íy sik áln ích v ěd . Z ák lad n í důležitost m á p ro atom istik u a n ázo r na hm otu v ů b ec — v ž d y ť není vyloučeno, že jd e 19) -o) 21) ~) £3)
D as W elg e b au d e im L ichte d e r n eu eren F o rsch u n g (1921). P ro c . Am. Phil. Soc. 65. 170 (1926). N atu re 116, 861 (1925). Viz té ž »V esm ír kolem nás«, str. 122 a násl. A nales societ, espanola. Fis. Quim. 24, 234 (1926). P h y s. R ev. 31, 163 (1928).
o její zánik a přem ěnu v energii zářivou — pro astrofysiku je ne obyčejně význam ná otázka, odkud přichází toto záření, zda vzniká na některých nebeských tělesech či v prostoru mezihvězdném . Dů ležitý vliv m á při ionisaci naší atm osféry a rovněž musí mít určitý význam fysiologický a snad i m ravní — vědomí, že z vesm íru, ne známo odkud, přichází pronikavé záření, které tříští i v našem těle miliony atom ů za sekundu, jest důkladné poučení lidské domýšlivosti. *
Résumé. La prem iére p artie de 1'article p ré cé d en t tra ite la d éco u v erte d es ra y o n s p é n é tra n ts e t les p rem iěres ex p érien ces qui d e v a ie n t p ro u v e r leu r origine e x te rrito ria le : en su ite so n t citées les rech erch es e t les ép reu v es d o n t le but é ta it de d é te rm in er 1’in ten sité e t la direction d es ra y o n s p é n é tra n ts, les d éco u v e rtes, re p re se n té e s p a r les nom s de K ohlhórster. B iittner, M illikan, C lay, H ess, Lindholm , Schw ann et ď a u tre s encore. P arm i les h y p o th ěses, expliq u an t 1’orig in e des ra y o n s p é n é tra n ts so n t c itées au point de vue historique au ssi les h y p o th ěse s plus vieilles, c h e rc h a n t sa source dans 1’atm o sp h ěre te r re s tre et d a n s le soleil, — parm i les h y p o th ěses m o d ern es so n t ré p ro d u ite s en détail les id ées ď A xel C o rlin : elles sont co m p arées a v ec nos co n n a issan c es co n tem p o rain es su r les étoiles v ariables á p ério d e longue. Q u a n t á 1’o rigine des ra y o n s p é n é tra n ts, outre les id ées de N e rn st so n t citées les th é o rie s de Je a n s et Millikan.
Drobné zprávy. Kometa P eltierova-W hipplova, o b jev en á 8. VIII. 1932 P e ltie re m (Delphos, Ohio) a n ezávisle W hipplem (Lick O b se rv á to ry ), o jejím ž objevu d o šla z p rá v a 12. VIII. 1932, b y la téhož dne v eč e r fo to g ra fo v á n a pp. J. Klep eštou a IngC. B. L ibedinským na L id o v é h v ě z d á rn ě Š tefán ik o v ě. N ejdříve nalezl ji L ib ed in sk ý hledačem k om et a io to g ra fo v a l ji m alý m a stro g raíe m , načež b y la p o z o ro v án a a fo to g ra fo v á n a v elik ý m Z eissovýin a stro g ra íe m oběm a členy. H ledačem k o m et i d v o jitý m astro g ra íe m byl z řeteln ě v id i teln ý ta k é ohon kom ety . Je již d e v á to u kom etou, o b jevenou letošního roku a je z nich nej jasn ější. V poli dalekohledu jev ila se kolem 12. srp n a jako k ru h o v itá m lhovina asi 4' prům ., s ja sn ý m střed em asi 8.— 9. v elikosti. K o m eta m á ry c h lý pohyb, asi 3° za 24 hodiny. P ro c h á z í souhvězdím i P e rs e a (12. VIII. 1932 b y la poblíže stálice A lgolu) a 2 irafy . P o d le eíe m e rid y W hippleovy-C u n n ig h am o v y p ro jd e p erihelem 1. z á ří 1932, k d y bude v zd ále n a od Slunce o něco více než n a še Zem ě. T a k é v p říštích dvou dnech byla fo to g rafo v án a na L ido v é h v ě z d á rn ě Š tefán ik o v ě a na so ukrom é h v ěz d árn ě člena Společnosti p. Mg. P h . F r. F isc h era v P ra z e -P o d o lí. P o zd ě ji bylo fo tografické sled o v án í k o m ety ru šen o M ěsícem , v době kolem úplňku. (Viz přílohu.) K ý. P ozorování Perseid 1932 na L id o v é h v ě z d á rn ě Š tefán ik o v ě bylo ko náno m etodou statistick o u (p o z o ro v ate lé : slečn y N o v ák o v á a P o lan o v á, p. č a c k ý , pí. K ad av á), z ak re slo v a c í m etodou prof. S v o b o d y (p o zo rov atel Kad av ý ) a m etodou fotografickou (K lepešta, L ib ed in sk ý a R y ch lý ). P o z o ro ván i se neo b y čejn ě d o b ře v y d a řilo z e jm én a v den m axim a 11. VIII. P ř í zn iv é počasí a ja sn á obloha um ožnila p o zo ro v á n í n e ru še n ě po celou noc. B y la zazn am en án a 501 letav ice, p ři čem ž nebylo p o zo ro v án o na celé obloze pro n e d o statek p o zo ro v a telů a p o čet zazn am en an ý ch téles nebyl te d y úplný. P ro ú p rav u b a šty p ře d h v ě zd árn o u na v e ře jn ý sad bylo nutno pozo ro v a ti na te ra se h v ě z d á rn y , kde stro m y P e třín sk ý c h sa d ů a H lad o v á zeď k ry jí značnou č á st se v e ro v ý c h o d n í oblohy, ta k é p řesv ětle n í oblohy ruší s v e č e ra v nejbližší b lízkosti ra c ia n tu . T a to z áv a d a b y la n ejv íce p atrn a p ři pozo ro v án í u zrcad lo v éh o stolu m etodou proi. S v o b o dy , kde s v e č sra
nebylo m ožno ra d ia n t p o zo ro v ati a b y lo nutno zrcad lo n ařid iti na okolí so u hvězd í C assiopee. P ro to ta k é m alý počet z a k reslen ý ch léta v ic (p o zo ro v a ných s v eč e ra ) je n ejvíce ze so u h v ězd í C assiopee. C ephea a M alého vozu, v ě tš í počet (po zo ro v án í k rán u ) jso u v so u h v ězd í Ž irafy, P e rs e a , V ozky, B ý k a. P o z o ro v a c í podm ínky p ro n ás b y ly te d y leto s m éně p řízn iv é než v letech předch ázejících , k d y se p o zo ro v alo na b a ště p ře d h v ě z d á rn o u a přece p očetnost letošního ro je P e rs e id je p řek v ap u jící. U zrcad lo v éh o sto lu bylo zak reslen o 100 létavic, což je m nohem více než v p řed ch á ze jíc íc h le tech. F o to g rafick y b y ly z a c h y c e n y 3 sto p y . O b o h ato sti letošního ro je P e rs e id sv ěd čí v e lik ý p o čet p o zo ro v an ý ch létav ic našim i člen y v B ra n d ý se n. L abem , kde m ají d o b ré podm ínky k p o zo ro v án í oblohy. T am ě jší stan ice p o zorov ala v den m axim a, to je v noci z 11. n a 12. srp n a, v íce než 1000 létavic. (Viz přílohu.) KýK om eta 1932 b-H oughtonova. Z jižní A friky ozn am u je se o b jev nové k o m ety H oughtonem 1. d ubna t. r. O bjev p o tv rz e n p o zo ro v án ím n a h v ě z d á rn ě v K apském m ěstě v e č e r 2. d ubna Z p rá v a označuje kom etu jako tě leso 9. velikosti, jen 16° od jižního pólu v zd ále n é, ale s v elm i ry c h lý m pohybem k se v e ru . P o d le p rv n ích elem en tů , o d v o zen ý ch prof. W o o d em , pohybuje se k o m eta po d rá z e v elm i silně skloněné k ro v in ě e k lip tik y ; tejí perihel p řip a d á do v zd ále n o sti, k te r á jen o 0'16 a str. jedn. p ře v y š u je polom ěr d rá h y zem ské a p řip ad á té m ě ř do ro v in y e k lip tik y ; p ro to ž e pak so u časn ě s průchodem k o m ety uzlovou přím kou, pro ch ázela to u to i n aše Zem ě, přiblížila se n av zájem obě tě lesa až na v z d á le n o st 0-16 astr. jedn. (v zd álen o st, k te ro u m ěla plan eto id a E ro s za sv é poslední oposice). E q u ato reáln í souřadnice v m ěsíci k v ě tn u b y ly : V. 1. 3. 5.
12 19 3 12 18 3 12 17 5
+ 5 1 18 +54 8 + 56 23 vel. 9-1.
P o d le UAIC.
V. G-
Zprávy Lidové hvězdárny Stefánikovy. N ávštěva na hvězdárně v květnu, červnu a červenci 1932. P o č a sí ja r ních a letních m ěsíců bylo p o zo ro v án í a n á v ště v ě h v ě z d á rn y d o sti p řízn iv o . T ak é zřízení lan o v é d rá h y a z p řístu p n ěn í okolí h v ě z d á rn y o b ecen stv u um ožnily v ě tší n á v ště v y . V k v ě tn u n av štív ilo h v ě zd árn u 1527 osob. Z toho 253 členové, 34 h ro m ad n é n á v ště v y spolků a škol s 864 ú č a stn ík y a 410 jednotlivců. V červ n u n av štív ilo h v ě zd á rn u 2566 osob. Z toho 265 členů, 38 hrom ad n ý ch n á v ště v s 1171 členy a 1130 jed n o tliv ců . V červ en ci n a v ští vilo h v ěz d á rn u 1717 osob. Č lenů bylo 181, 3 hro m ad n é n á v ště v y se 180 ú č a stn ík y a 1356 jed n o tliv ý ch osob. Z v ý še n á n á v ště v a v červ n u a v č e r venci b y la ve dnech v šeso k o lsk éh o sletu. O nedělích a v hlavních dnech sle to v ý ch byla h v ě z d á rn a o te v ře n a po celé d n y : tu pří p ro v á d ě n í n á v ště v , v e v ý k lad ec h i u p o k lad n y v y p o m áh ali z o c h o ty n ě k te ří člen o v é Č esk é a stro n . společnosti. — P o č a s í: v k v ě tn u b y lo 10 v e če rů jasn ý ch , 6 oblač ných a 15 zam račen ý ch . V če rv n u b y lo 10 v e če rů jasn ý ch , 6 ob lačn ý ch a 14 zam račen ý ch . V červ en ci b y lo 11 v e č e rů ja sn ý c h , 9 o b lačn ý c h a 11 z a m račených. Ve d ru h é polovině č e rv en ce od 17. do 31. VII. b y la h v ě z d á rn a n ásledkem dovolené z a v řen a. P ozorování na hvězdárně v květnu, červnu a červenci 1932. V k v ětn u bylo pro obecen stv o konáno 18 p o zo ro v án í, v č erv n u 16 p o zo ro v án í, v č e r ven ci 11 pozo ro v án u P ře v á ž n ě b y la p o z o ro v á n a p lan eta V enuše (v d en ních i v ečerních hodinách), dále p la n e ty Ju p ite r a S atu rn , n ěk o lik ráte ta k é M erkur. S tále je ště n ejv ětším u zájm u se tě ší M ěsíc, zejm én a kolem p rv é č tv rti jsou v ž d y za jasn ý ch v e č e rů veliké n á v ště v y na h v ě z d á rn ě . D ále b y ly p o zo ro v án y m lhoviny v L y ře , D utrb -b ell, O m ega, h v ězd o k u p y v H er kulu a v R aku a četn é d v o jh v ě zd y . Slunce bylo pro o b ecen stv o p ro m ítán o -
celostatem Ing. R olčíka a b y ly p o z o ro v á n y sk v rn y i sp ek tru m sluneční. Z odborných pozorován í, k o n an ý ch člen y sekcí, bylo p o z o ro v án í slunečních sk v rn v k v ě tn u 26, v če rv n u 26, v če rv en ci 24. P ro tu b e ra n c e pom ocí Zeisso v a sp ek tro sk o p u b y ly p o zo ro v á n y v u v ed en ý ch m ěsících 12krát, m eteo ry 3krát, prom ěnné h v ě z d y 4 k rá t a d v a k rá t b y la fo to g ra fo v á n a obloha. V ja r ních m ěsících b y lo na h v ě z d á rn ě k ažd éh o jasn éh o v e č e ra m noho n áv štěv , členové se m useli nam noze v ě n o v a ti p ro v ád ě n í a v ý k la d u a p ro to bylo v této době jen m álo o d b o rn ý ch p o zo ro v án í. H lavní p říčin a toho je ovšom to, že b a šta p řed h v ězd árn o u , k d e d řív e stu d en ti p o zo ro v ali m e te o ry a h v ězd y prom ěnné, byla stav eb n ím ú řad em u p ra v e n a v sa d a p o zo ro v ání nutno konati jen na te ra s e h v ě z d árn y , kde je m ožno s p o zo ro v án ím začíti až po odchodu o b ecen stv a. P ozorování a přístup na hvězdárnu v září 1932. V z á ří je h v ě z d á rn a obecen stv u p řístu p n a v 8 hodin v ečer, spolkovým v y ch á z k á m v 7 hodin v e čer, v neděli jako o by čejn ě v 10 hodin dopoledne a v e 3 h odiny odpoledne, k d y se k oná prohlídka z ařízen í. — V p rv é polovině m ěsíce z á ří bude m ožno p o zo ro v ati L unu a planetu S a tu rn a , v e d ru h é polovině z á ří b ude m ožno pozorovati planetu S a tu rn a , m lhoviny v Á nd ro m ed ě a v L y ře , h v ězd o k u p y v P e rse u , P e g a su , H erk u lu a i. Úplné zatm ění M ěsíce bude m ožno p o zo ro v ati za p řízn iv éh o p očasí 14. z á ří 1932 od 19 h. N áv ště v á m budou v y h ra z e n y oba v e lik é a v še c k y m alé dalekohledy, v e tř e tí kopuli b ude H ey d ů v d alekohled v y h ra ž e n od borném u p o zo ro v án í a m alý a stro g ra f v dom ečku n a b a š tě fo to g rafo v án í zatm ění M ěsíce.
Zprávy ze Společnosti. V ýborová schůze (II.) b y la 25. č e rv n a za ú časti 7 členů v ý b o ru . Ně k teří členové výb o ru byli již na d o v o len é mimo P ra h u a p ro to se om lu vili. B ylo p řijato 7 n o v ý ch členů a p ro je d n án y běžn é záležito sti spolkové. V zájm u L. H. Š. b y ly p ro je d n á n y ty to b o d y p ro g ra m u : P o d á n a ž á d o st v o d áren sk ém u ú řad u hl. m. P ra h y o za v ed e n í v o d o v o d u s v y šším tlakem do h v ě z d á rn y z důvodů z d ra v o tn ích a b ezpečnostních. H o sp o d ářsk ém u odboru hl. m. P ra h y p o d án a ž á d o st o n ě k te ré o p ra v y na b udově h v ě z d á rn y . O sv ě tovém u odboru p odána ž á d o st o u m ístěn í orien tačn ích a reklam ních tabulí h v ěz d á rn y v P e třín sk ý c h sad ech , K inského z ah ra d ě a v ček á rn ác h i v o zech lan o v é d rá h y na P e třín ě . Š k o lsk ém u odboru p o dáno v y sv ě tle n í o p ře k ro čen ých ro zpočtech při sta v b ě h v ě z d á rn y . Z áro v eň bylo v zato na v ě dom í ohlášení O sv ěto v é h o od b o ru hl. m. P ra h y o jm en o v án í zástu p ců m ěsta do k u ra to ria L. H. Š. V ýstava astronom ických fotografií b y la u sp o řá d á n a jed n a tele m J. Klepeštou a IngC . K. Č ack ý m v p ře d n á šk o v é síni L id o v é h v ě z d á rn y Š tefánik o v y a b yla zejm éna v e dnech sokolského sletu hojně n a v ště v o v á n a obe censtvem . V ý sta v a zů stan e o te v ře n a až do konce září, a b y ji mohli n av štíviti všichni in terese n ti, až se v r á tí z d ovolených. U sp o řá d án í b y lo zvoleno podle tohoto ro z v rh u : M ěsíc, sluneční so u sta v a , M léčná d ráh a , spirálné m lhoviny, fo tografické p řístro je a stro n o m ick é a m odel p řístro je k b roušení astronom ických čoček. Ve skupině »M ěsíc« jsou v y s ta v e n y 4 p ro sv ě tle n é orig. d iap o sitiv y veliko sti 18 X 24 cm , p o řízen é H ook ero v ý m reflek to rem na M ount W ilsonu, k te ré se tě š í m im o řád n é pozo rn o sti. D ále je tu řa d a z v ě t šenin krajin m ěsíčních, k te ré tu to skupinu b o h atě doplňují. Ve skupině *Slnneční so u stav a* jsou zasto u p e n y hlav n ě sním ky z M ount W ilsonu, po ří zené v ěžo v ý m dalekohledem , a to sp e k tro h elio g ram y i no rm áln í sním ky Slunce, slunečních sk v rn a p ro tu b eran cí. Skupinu doplňují sn ím k y plan et M arse a S a tu rn a , kom et a m eteo rů . S b írk a »M léčná dráha* ie boh atě z a stoupena pěkným i sním k y cizího i dom ácího původu, hlav n ě fotografiem i m lhovin tem ných i sv ětlý ch a hvězdokup. S b írk a »S pirálné m lhoviny* o b sahuje n e jk rá sn ě jší fotografie sousedních m léčných d rah , p o řízen ý ch veli
kým i reflek to ry na M ount W ilsonu. Ve d v o u v itrín ách , zap ů jč en ý ch p. D r. J. J. Fricem , jso u v y sta v e n y p řístro je k fo to g rafo v án í o b lo h y kde se neiv ětší pozornosti tě ší parab o lick é zrcad lo o p rů m ěru 40 cm , v y b ro u še n é p. Ing. R olčíkem , a z a jím a v á exposice p rv ý c h astro n o m ick ý ch sním ků již z roku 1885, pořízen ý ch Jan em Fricem . T ak é model p řístro je k brou šen í astro n . čoček, z ap ů jč en ý to v á rn o u Josef a Jan F rič na K rál. V in o h rad e:h . budí zde zaslouženou p o zo rn o st, zejm én a m nohých členů Společnosti, k te ří se tak é broušením zab ý v a jí. Č len o v é S po lečn o sti jsou na v ý sta v ě z a sto u pení pěknou exposicí astro n om ick ých sním ků ze všech oborů astro n o m ie. Ing. R olčík m á zde kolekci sním ků M ěsíce, Slunce a slunečního sp ek tra,
p o řízen é m alým zrca d lo v ý m dalek o h led em v la stn í v ý ro b y . V ý sta v u d o plňuje sb írk a 100 kusů v y b ra n ý c h diapo sitiv ů ze všech oborů astro n o m ie, u m ístěných v e z v lá štn í sk řín i; d iap o sitiv y je m ožno p ro sv ítiti elek tr. sv ě tlem . V ý sta v a je prv o u v ý sta v o u sv éh o dru h u v P ra z e a zaslouží si po zornosti z v lá ště našich p ra ž sk ý c h členů. Kurs pozorování hvězd proměnných u sp o řá d á S ekce pro p o zo ro v án í h v ězd prom ěn n ý ch p ři Č eské a stro n . společnosti. K urs počne p očátkem říjn a t r. a p o trv á asi do p oloviny m ěsíce listopadu. P řih lá šk y členů, k te ří m ají v á ž n ý záje m o p o z o ro v án í h v ězd prom ěn n ý ch , p řijím á a d m in istrá to r F. K a d a v ý na L idové h v ě z d á rn ě Š tefán ik o v ě. K urs je b e zp la tn ý a b u d e v ed en Zd. K opalem , VI. V andem a F r. K ad av ý m . Upomínky b y ly ro z e slán y k 1. z á ří t. r. všem členům , k te ří do té d o b y nezaplatili p řísp ěv k ů . F inanční s ta v S polečnosti je velm i n eu tě še n ý , p ro to jistě k a ž d ý člen sv o jí p ovinnosti v placen í p řísp ěv k ů v y h o v í co n ejd řív e. Členská schůze bude 3. říjn a 1932 v p o sluch árn ě prof. D ra Jíndř. S v o body, P ra h a II., K arlovo n á m ě stí č. 19, II. p. Z ačátek schůze o 19. hodině. Schůze by m ěly b ý ti členy p ražsk ý m i h ojně n a v ště v o v á n y , m ají v ž d y p e strý a zajím a v ý pro g ram . Sekce pro pozorování meteorů b u d e m íti schůzi v so b o tu 10. z á ří o 20. hod. na L. H. Š. M ajitel a v y d a v a te l Č esk á sp o lečn o st astro n o m ick á v P ra z e IV. P e třín O d povědný re d a k to r Dr. O tto S ey d l, astro n o m S tá tn í h v ě z d á rn y , P ra h a I, K lem entinum . — T iskem k n ih tisk árn y Jed n o ty čsl. m atem atik ů a fysiků, P r:ih a-2 ižk o v . H usova 68.
Sním ek k o m ety P eltiero v y -W h ip p lo v y z noci dne 14. V I I I . 1932 ze soukrom é hvězdárny M g. F r. F isch era v P raze^Podolí. R ychlý poh y b ko m ety p ro ti stálicím je p a trn ý z délky sto p stálic při 113 m in u to v é exposici.
F otografie P erseidy z 12. V I I I . 1932 získaná na L idové hv čzd árn ě šte fá n ik o v ě . Ja sn á stopa v p rav ém ro h u sn ím k u náleží stá lici a A urigae. E xponoval hekistarem 3*5 svět. J . K lepešta.
P říloha časopisu „ ftíše hvězd*4 roč. X I I I . č. 7.
