nebo se vkládá klávesou Enter)
Odstavcová zarážka obvyklý zpĤsob rozlišení odstavcĤ posunutí prvního Ĝádku odstavce vpravo velikost zarážky se pĜedepisuje v poþtu þtverþíkĤ nebo pĤlþtverþíkĤ základního písma a ovlivĖuje ji stupeĖ velikosti písma, šíĜe sazby a proklad mezi Ĝádky musí být v celém textu stejná, nemá být menší než 1 em, obvyklá velikost je 1 em, u širší sazby 1,5 až 2 em klasická úprava je taková, že první odstavec za nadpisem nemá zarážku a následující odstavce ji mají. Pokud po sobČ jdoucí odstavce nemají odsazené první Ĝádky, je tĜeba mezi nimi dČlat mezery (proklad). alternativní zaþátky odstavce: odrážka, þíslování, iniciála. Je možná také úprava, kdy první Ĝádek je pĜedsazen pĜed ostatní. první Ĝádek odstavce nesmí být osamČle na konci stránky. Takovému zapomenutému Ĝádku Ĝíkají typografové vdova.
Východový Ĝádek poslední Ĝádek odstavce musí být delší než odstavcová zarážka, alespoĖ o 1 em kratší než úplný Ĝádek nesmí být osamocenČ na zaþátku stránky; takovému uteþenému Ĝádku se Ĝíká sirotek
Zarovnání odstavce pro zarovnání textu vzhledem k okrajĤm jsou þtyĜi možnosti: vlevo, do bloku (tj. k obČma krajĤm), vpravo, na stĜed obvykle se odstavec zarovnává vlevo u speciálních tiskovin na stĜed (plakáty, poznámky) zarovnání do bloku mĤže zhoršit þitelnost a vzhled dokumentu, zejména pĜi malé šíĜce stránky a pĜi krátkých odstavcích
Proklad Ĝádkový proklad (mezera mezi Ĝádky) - urþuje se vzhledem ke stupni písma, typu písma a šíĜce sazby, ovlivĖuje tmavost / svČtlost stránky a þitelnost textu - obvyklý proklad pro písmo 9–12 pt je 2 pt proklad mezi odstavci - optické oddČlení odstavcĤ, vČtší než Ĝádkový proklad - oddČlení odstavcĤ ornamentálním prvkem
Mezery Mezery mezi písmeny dány šíĜkou znaku poþítaþová sazba je umožĖuje zmenšovat i zvČtšovat. ZmČnČ mezer mezi písmeny se Ĝíká prostrkávání. ZvČtšování mezer mezi písmeny se nČkdy užívá k zvýrazĖování, viz dále. u vČtších písmen v nadpisech a titulcích (asi od 16 pt) je tĜeba pĜizpĤsobovat mezery konkrétním dvojicím písmen tak, aby mezery v celém slovČ pĤsobily na pohled rovnomČrnČ. Tomuto vyrovnávání se Ĝíká cizím slovem kerning. PĜíklad:
MN × AV Mezislovní mezery vhodná mezislovní mezera je 1/3 em pĜi zarovnávání sazby vzhledem k obČma krajĤm dochází k úpravČ velikosti mezislovních mezer. Proto bývá stanovena minimální (1/4 em) a maximální (1/2 em) mezera. tvrdá mezera (též pevná, nezlomitelná) - vkládá se na místo, kde nesmí dojít k zalomení Ĝádku. Typicky jako speciální symbol ( )
ZvýrazĖování slov v textu ZvlášĢ dĤležité þasti textu mĤžeme zvýraznit nČkterým z následujících zpĤsobĤ: kurzívou (anglicky italics) tuþný (polotuþným) písmem (anglicky bold), pĜípadnČ tuþnou kurzívou VERZÁLKAMI (velká písmena), nebo KAPITÁLKAMI S PRVNÍM PÍSMENEM VELKÝM (angl. small caps) jiným písmem (vhodné zejména pro vkládání zdrojových textĤ programĤ nebo html kódu, pro které se používá neproporcionální písmo) "uvozovkami" nebo 'apostrofy' jinou barvou písma
p r o s t r k á v á n í m, kdy mezi jednotlivé znaky vložíme mezeru (nejlépe takovou, aby v ní nemohlo dojít k chybnému rozdČlení Ĝádku) podtrháváním nebo pĜeškrtnutím Za vhodné zpĤsoby lze považovat první tĜi (kurzíva, tuþné písmo, kapitálky). Jiná barva písma se prozatím používá spíše u elektronických dokumentĤ (www stránek). Prostrkávání již patĜí do minulosti (do éry psacích strojĤ). Podtrhávání a škrtání snižuje þitelnost textu, a proto je lepší se mu vyhýbat (podtrhávání je navíc nevhodné u www stránek, kde koliduje se zavedených oznaþováním odkazĤ na další
vČtší písmo
dokumenty). RovnČž není vhodné používat pro zvýraznČní textu uvnitĜ odstavce, neboĢ by nepČknČ rozhodilo vzdálenosti mezi Ĝádky (jako napĜ. v tomto odstavci).
Interpunkce Teþka, þárka píší se tČsnČ za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera mezera se nepíše, když následuje další znaménko pokud vČta konþí zkratkou, další teþka se nepíše pokud vČta konþí pomlþkou, nepíše se za ní teþka teþka se nikdy nepíše za nadpisem popisky a legendy k obrázkĤm se neukonþují teþkou ani tehdy, skládají-li se z více vČt je-li celá vČta v závorkách, je teþka uvnitĜ a naopak: Je to tak (a nejinak). Je to tak. (A nejinak.) konþí-li vČta výpustkem (...), další teþka se nepĜidává. Výpustek se píše jako speciální znak, nikoliv jako tĜi teþky.
Dvojteþka, stĜedník, otazník, vykĜiþník píší se tČsnČ za slovo bez mezery a následuje za nimi mezera za dvojteþkou píšeme malé písmeno, následuje-li jedna vČta (souvČtí). Zaþíná-li po dvojteþce delší text nebo pĜímá Ĝeþ, píšeme po ní písmeno velké. stĜedník se užívá mj. pĜi výþtu: Za chyby v novinách odpovídá a) korektor redaktorovi; b) redaktor šéfredaktorovi; c) šéfredaktor mnČ; d) já sobČ.
Uvozovky píší se tČsnČ k výrazu nebo vČtČ, kterou uvozují v þeštinČ se používají uvozovky „ “, pĜípadnČ « » (tzv. francouzské), vždy jednotnČ v celém textu. V cizojazyþné sazbČ je tĜeba dbát pravidel pĜíslušného jazyka (anglické uvozovky “ ”). ve smíšené sazbČ se Ĝez uvozovek Ĝídí podle Ĝezu prvního slova
pokud je uvozena celá vČta, sází se její ukonþovací interpunkþní znaménko pĜed uvozovku, v pĜípadČ, že se uvozuje pouze jedno slovo nebo þást vČty, sází se teþka za uvozovku chceme-li napĜ. v pĜímé Ĝeþi dát nČjaký výraz do uvozovek, použijeme jiný druh uvozovek (francouzské, anglické) nebo ‚ ‘ Soused Ĝekl: „On se tím ‚proslavil‘ už dĜíve.“
Spojovník (divis) používá se k oznaþení dČlení slov nebo jako spojovací znaménko ve složených výrazech pĜi dČlení se sází tČsnČ k poslednímu písmenu první þásti dČleného slova, pokud se použije jako spojovací znaménko, sází se bez mezer. NapĜíklad: Praha 10-Strašnice, þesko-anglický slovník pokud je jako spojovací znaménko posledním znakem na Ĝádku, je tĜeba jej zopakovat na zaþátku Ĝádku následujícího je podstatnČ kratší a tlustší než pomlþka
Pomlþka naznaþuje vČtší pĜestávku v Ĝeþi nebo od sebe výraznČ oddČluje þásti textu; významovČ je rovna þárce, a tedy pomocí pomlþek lze oddČlit vloženou þást vČty pomlþkou (na rozdíl od spojovníku) nesmí zaþínat ani konþit Ĝádek (výjimku tvoĜí pĜímá Ĝeþ; v tomto pĜípadČ se pĜímá Ĝeþ nepíše do uvozovek a je od pomlþky oddČlena mezerou) okolo pomlþky (na rozdíl od spojovníku) se píší mezery. Pouze v pĜípadČ, že místo pomlþky mĤžeme dosadit jakékoli slovo (až, do, versus...), okolo pomlþky mezery nepíšeme. 7–9 dní, rychlík Praha–Most, otevĜeno 8–12 h nesprávné je také použití pomlþky místo znaménka mínus, protože obraz neodpovídá šíĜce znaménka plus (+) pomlþka není na klávesnici (je tam spojovník), v poþítaþové sazbČ se pomlþka obvykle píše jako -(dva spojovníky za sebou)
Apostrof (odsuvník) oznaþuje se jím vypuštČní, odsunutí nČjaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadnČ znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou þárkou. Píše se tČsnČ ke slovu. nČkdy se také apostrof používá k oznaþení zkráceného letopoþtu, a to v novoroþenkách, na plakátech, popĜ. jiných tiskovinách jako souþást typografické úpravy (rok '98)
Závorky dávají se do nich þásti textu, které jsou do vČty volnČ vloženy a nejsou její pĜímou souþástí v hladké sazbČ se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimeþnČ složené (svorky) {} závorky se píší tČsnČ ke slovu, vnČ je mezera dává-li se do závorek celá vČta, sází se teþka uvnitĜ závorek, pokud je v závorce pouze þást vČty, sází se teþka až za závorku
Ostatní znaky znaþka § (paragraf) - sází se bez teþky a oddČluje se od þísla pevnou mezerou znak & (ampersand) - se používá ve firemním oznaþení, kde je obyþejnČ spojkou dvou jmen ve významu spojky a. Z obou stran se oddČluje pevnými mezerami hvČzdiþka a kĜížek (* †) - znaménka pro narození a úmrtí (hvČzdiþka se používá též pĜi odvolání textu) - se od letopoþtu, popĜ. od jména oddČlují pevnou mezerou. (* 1926, † 1998)
ýíslice v bČžném souvislém textu se nižší þíselné údaje se vyjadĜují v sazbČ slovy. Výjimku tvoĜí pouze letopoþty, data a spojení þísel se zkratkami (100 m, 50 mm). V odborném textu používáme þíslice. je-li þíslo záporné, píšeme znaménko minus bezprostĜednČ pĜed þíslici (-12) používáme desetinnou þárku, nikoli teþku. V delších þíslech oddČlujeme þíslice vpravo i vlevo od desetinné teþky po trojicích mezerou (pevnou), napĜ.: 12 465; 0,265 23. Nevhodné je psát 2 milióny 300 tisíc, chybné je 2,300.000 a nepĜehledné je 2300000 vČta by nemČla zaþínat þíslicí (píše se slovy nebo se vČta pĜestylizuje) násobné þíslovky píšeme dohromady, napĜ. 20letý, 250krát, tĜikrát dva metry, 16bitový poþetní úkony a pomČry se píší s mezerami, rozmČry a skóre bez mezer. NapĜíklad 5 + 3 = 8, Ĝedíme v pomČru 3 : 1, ale rozmČr je 10×11×12 mm, hosté prohráli 1:3 pĜi psaní þísel ve smyslu od–do píšeme pomlþku (nikoliv spojovník) bez mezer, viz výše. Nevhodné je psát výrazy typu 3–5 000. nepíše se cca 450 (píše asi nebo pravdČpodobnČ 450)
Datum a þas datum se správnČ píše s mezerami (4. 5. 1981) den je vždy vyjádĜen arabskou þíslicí, mČsíc buć slovnČ, nebo arabskou þi Ĝímskou þíslicí s teþkou letopoþet se píše vždy þíslicemi bez vynechání prvního dvojþíslí, výjimku tvoĜí pouze urþitá spojení (Nagano 98) za nevhodné se považují zápisy dat 4. V 1981, 4/5 1981, 4/V 1981 hodiny a minuty oddČlujeme teþkou bez mezer minuty a sekundy oddČlujeme dvojteþkou bez mezer desetiny sekund od celých sekund desetinnou þárkou bez mezer správnČ zapsaný þas je tedy 15.55:20,4 u sportovních výkonĤ vyjádĜených þasem se hodiny od minut a minuty od sekund oddČlují
dvojteþkou (18:56:13)
Další výrazy s þíslicemi symbol mČny se píše nČkdy pĜed, nČkdy za þíslici (záleží na konkrétní mČnČ). Pro þeské koruny platí následující pravidla: Pokud je þíslo celé, klade se znaþka mČny oddČlená mezerou za þíselné oznaþení. Pokud je þástka uvedena s desetinnou teþkou, píše se symbol mČny pĜed þíslici, která je oddČlena mezerou: 20 Kþ; Kþ 20,90; 20,oznaþení fyzikálních jednotek se oddČluje mezerou, pouze v pĜípadČ, že tvoĜí jedno slovo, píšeme je bez mezery 4 m (= þtyĜi metry) × 4m (= þtyĜmetrový) procenta a promile (%, ‰) se oddČlí mezerou, mají-li význam podstatného jména. Jsou-li þteny jako pĜídavné jméno, píší se bez mezer. NapĜíklad: Vyšlo to na 100 %. Tato šĢáva je 50%. stupeĖ a) teplota - stupeĖ Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od þísla je oddČlen mezerou: -10 °C b) velikost úhlu - znaþky pro stupnČ, minuty a vteĜiny jsou tČsnČ u þíslice, za nimi je mezera: 12° 33´ 20˝ c) stupeĖ alkoholu se sází jako jeden výraz bez mezer: 12° pivo. poštovní smČrovací þísla se píší s mezerou po prvních tĜech þíslech (270 34). telefonní þísla se oddČlují mezerou po tĜech þíslicích (800 123 456)
Zkratky vČta nesmí zaþínat zkratkou - v takovém pĜípadČ se zkratka vypisuje zkratky z více slov spojené do jednoho slova se píší s jednou teþkou na konci (napĜ. tj., nikoli t.j.) iniciálové zkratky (USA, NATO) nemají teþky nČkteré zkratky se skloĖují (fa, pí) slovíþko viz není zkratka (je to rozkazovací zpĤsob od slovesa vidČt), takže za ním nesmí být teþka píšeme-li text verzálkami nebo kapitálkami, je tĜeba malá písmena ve zkratkách vysázet minuskulemi. SPOTěEBA 300 kWh ZA ROK
DČlení slov Slova se dČlí podle pravopisných pravidel a estetických zásad. U nČkterých dokumentĤ se slova nedČlí nikdy.
Pravopisná pravidla Slovo dČlíme na pĤvodní þásti podle toho, jak vzniklo. Složená slova se dČlí pĜednostnČ v místČ složení (ýesko-moravská vrchovina), víceslabiþná slova se dČlí s ohledem na stavbu slova (pĜedpona - základ - pĜípona). NapĜíklad vyjmout dČlíme vy-jmout, nikoliv vyj-mout Nelze-li využít tohoto pravidla, slabikujeme.
Shluky souhlásek mĤžeme dČlit libovolnČ. DČlení však musí být v celém dokumentu jednotné, proto se obvykle nechává na konci Ĝádku jen jedna souhláska. NapĜíklad þerstvý dČlíme þer-stvý nebo þers-tvý nebo þerst-vý RozdČlit lze i dvČ sousedící samohlásky, mezi nimiž vyslovujeme zĜetelné j (tzv. hiját). Nelze dČlit dvojhlásky au, ou. NapĜíklad materi-ální, fi-alový, ale ne to-uha Dvouslabiþná slova lze dČlit jen pokud první þást má minimálnČ dva znaky a souþasnČ druhá þást minimálnČ 3 znaky vþetnČ interpunkþních znamének (Pa-vel, ži-to,).
DČlit se nesmí zkrácené jméno a pĜíjmení (J. Suk, chybnČ J.-Suk) zkrácený titul a pĜíjmení (dr. Málek, chybnČ dr.-Málek) zkratky (t.þ., chybnČ t.-þ.) þíslo (600 000, chybnČ 600-000) þíslo a znaþka [zkratka] (60 km, chybnČ 60-km) datum v þíselné podobČ [v textové je možné dČlit den s mČsícem od letopoþtu] (1. 12. 2002, chybnČ 1. 12.-2002, ale 1. prosince-2002 je správnČ)
Skryté dČlení tj. dČlení bez užití rozdČlovacího znaménka na konci Ĝádku nesmČjí zĤstat jednohláskové neslabiþné pĜedložky v, k, s, z, a nemají tam být ani slabiþné o, u a spojky A, I, i. Výjimku tvoĜí samotné a.
Estetické zásady poþet spojovníkĤ pod sebou nemá pĜesáhnout poþet tĜí a nesmí být vČtší než šest. Za dČlení se považují i Ĝádky zakonþené interpunkþními znaménky (teþka, þárka, stĜedník a dvojteþka), jelikož pravý okraj sazby je jimi narušen stejnČ jako rozdČlovacím znaménkem. na konci Ĝádky nesmí zĤstat jen jedno písmeno (a-nabáze) na zaþátku Ĝádky nesmí zbýt jen dvČ písmena (anabá-ze) nežádoucí je dČlení, pĜi nČmž by vznikly výrazy zvulgarizovaného nebo jinak nevhodného významu (kni-hovna, spisova-tele, tlu-moþit, ná-držka) dČlení slov je pĜijatelné na konci levé stránky v knize. Na konci pravé stránky se mu máme pokud možno vyhnout.
Formát tiskovin a úprava stránky první dojem, kterým na nás kniha zapĤsobí, je její pĜebal a formát. Je tĜeba pĜihlížet k estetickému dojmu, ale i k praktiþnosti vzhledem k úþelu tiskoviny osvČdþený je formát papíru s pomČrem stran š : v = 1:1,618 (zlatý Ĝez). Velmi podobný je
jednoduchý pomČr 2:3. Zajímavý je þtverec. U malých rozmČrĤ pĤsobí zajímavČ 1:2 nebo 5:9. bČžný uživatel poþítaþe používá standardizované formáty papíru, které mu software nabízí základní rozvržení stránky udává sazební obrazec velikost plochy pro sazbu urþujeme buć pĜímo nebo zadáním velikosti okrajĤ stránky. V horním okraji mĤže být záhlaví, v dolním pata (zápatí). Okraj u hĜbetu má být nejmenší, protože opticky se v otevĜené knize okraje u hĜbetu spojí. NejvČtší má být dolní okraj. þíslování stránek bývá umístČno v záhlaví nebo v patČ, pĜípadnČ ve vnČjším okraji. Pravá stránka má liché þíslo, levá sudé. Pravá stránka je významnČjší. Také plocha stránky nemá rovnomČrnČ rozdČlenou pozornost þtenáĜe. Pravá horní a horní þást stránky je významnČjší. Optický stĜed stránky leží výše než geometrický. krytí prvního a posledního Ĝádku v oboustranném tisku v prĤhledu a u protilehlých stránek se nazývá stránkový rejstĜík. ěádkový rejstĜík je krytí všech textových Ĝádek.
vlevo: Klasická konstrukce okrajĤ stránky (horní okraj je 1/9 výšky stránky) vpravo: Optický stĜed stránky leží výše než geometrický pro knihy urþené k bČžnému þtení je lépe volit papír zabarvený do tónu slonoviny nebo vajeþné skoĜápky, než papír záĜivČ bílý. Na teplém tónu podkladu se vždycky þte lépe, než na chladnČ bílém podkladu. významnou roli hraje i kvalita povrchu papíru a barevný tón tiskové barvy
PĜehled þástí knihy každá kniha obsahuje titulní stranu, vČtšina knih má obsah. Záleží na charakteru a obsahu knihy þi brožury, které þásti obsahuje. umístČní v publikaci není u všech þástí závazné, napĜ. u odborné literatury je vhodné napsat obsah dopĜedu, u sbírky povídek mĤže být vzadu. obecnČ mĤže mít kniha tyto þásti: patitul (pĜedtitulní strana), titulní strana, vydavatelské záznamy, vČnování, motto, obsah, pĜedmluva, úvod, seznam zkratek, seznam literatury, seznam vyobrazení a pĜílohy nejvýznamnČjší þásti i zaþátek vlastního textu musí být umístČn na pravé stránce.
Materiály použité pĜi tvorbČ tohoto referátu pĜednáška RNDr. J. Preclíka Aplikaþní software na PC (MFF UK) >> jiná pĜednáška z typografie a zpracování textĤ (FS VUT Brno) >>
Zvoníþek, J.: Struþná uþebnice spisovatelství, v elektronické podobČ >> jiná uþebnice typografie >> další odkazy lze nalézt napĜ. na Seznamu v sekci VČda a technika >Typografie a písma, >>
Jakub Lysák