Tygr ussurijský
MILOŠ ANDĚRA
Kam s ním na počátku 21. století? Hodně přes dva metry od špičky čenichu ke kořeni ocasu, metrová výška v kohoutku a více než tři metrické centy živé hmotnosti – to jsou krajní parametry největší žijící kočkovité šelmy, tygra ussurijského (Panthera tigris altaica). Úctyhodný dojem budí svým majestátním vzhledem, velkou hlavou opatřenou delšími licousy, širokými tlapami s deseticentimetrovými drápy a robustní postavou, kterou v zimě ještě umocňuje místy až 10 cm dlouhá hustá srst (na 1 cm2 je asi 3000 chlupů). U starých samců vytvářejí prodloužené chlupy v zátylku, na hrdle a na hrudi dokonce jakousi hřívu. Nesmíme opomenout ani impozantní řev, slyšitelný údajně až na vzdálenost 3 km. Uvedené tělesné dispozice souvisejí s prostředím, které tento poddruh obývá. Na rozdíl od jižních forem tygra, zvyklých na teplé vlhké klima, se tygr ussurijský musí vyrovnávat s drsnými podmínkami v podobě vysoké sněhové pokrývky a teplot klesajících až k –40 °C. V současné době se tygr ussurijský vyskytuje především na ruském Dálném východě v nehostinných horských lesích Přímořského kraje a v okolí Chabarovska, několik posledních jedinců obývá i přilehlé pohraniční oblasti Číny. Ještě v 19. století však jeho areál sahal až do jihovýchodní Sibiře (Zabajkalí), severovýchodní Číny (bývalého Mandžuska) a na sever Korejského poloostrova. Dnes se ani nechce věřit historickým záznamům, podle nichž bylo tehdy ročně (!) loveno 120–150 tygrů. Na druhé straně to vysvětluje, proč došlo počátkem 20. století k náhlému zlomu – roční úlovky postupně klesaly z 50–60 kusů (1900 až 1905) na pouhých 8 kusů po r. 1920. K neblahému osudu největšího tygra přispělo Tygr (Panthera tigris) žil původně v lesích, stepích a bažinách značné části jižní Asie od Zakavkazí po Dálný východ, Sumatru, Jávu a Bali. Na tomto ohromném území zoologové rozlišili osm poddruhů (hlavně podle velikosti a zbarvení). U areálů vyhubených poddruhů je černě označeno místo posledního výskytu, u druhů dosud žijících jde o místa současného výskytu v původním areálu rozšíření. Údaje o počtu jedinců jsou samozřejmě orientační a mohou se v různých pramenech lišit (např. u tygra ussurijského bývá uváděno méně než 400 jedinců ve volné přírodě).
i dokončení Transsibiřské magistrály. Hlavní problém však nespočíval ani tak v narušení celistvosti tajgy (dnes to neplatí) jako v snazší dostupnosti dříve odlehlých končin – na východ přijížděli stále častěji lovci toužící po zajímavé trofeji, a opačným směrem naopak putovalo mnoho živých tygrů do oblíbených ruských cirkusů a zvěřinců. Netrvalo dlouho a přišla první vážná krize – v roce 1940 klesl počet volně žijících zvířat na pouhých 20–30 jedinců. Ke zvratu v hrozivém populačním vývoji nakonec paradoxně přispěly válečné události a následná stalinská genocida domorodého obyvatelstva. V roce 1947 byl konečně vydán úplný zákaz lovu a na několik let i odchytu živých zvířat do zajetí, a zároveň bylo založeno několik chráněných území (nejznámější jsou biosférická rezervace Sichote Alin a Lazovská rezervace). Uvedená opatření se projevila příznivě – do r. 1957 stoupl počet tygrů ussurijských na 60– 65 kusů, po dalších deseti letech bylo napočítáno 120–150 jedinců a početnost nadále vzrůstala (r. 1971 na 134–158 kusů, r. 1985 už měla 250–400 kusů), až se počátkem devadesátých let ustálila na 350–400 kusech. Druhé krizové období přinesl ussurijským tygrům rozpad Sovětského svazu. Následné společenské změny způsobily, že ochrana rezervací i hranic ochabla, a tím se otevřela cesta pytlákům i pašerákům. Nesmíme totiž zapomínat, že se téměř všechny části tygřího těla, včetně trusu a moči, dosud využívají v tradiční východoasijské medicíně a je po nich stále velká poptávka. Nejžádanější jsou kosti, za které překupníci dostanou na černém trhu až 2000 amerických dolarů za kg. Připravují se z nich pilulky, léčivé náplasti a masti na léčení tyfu, malárie, astmatu, revmatických bolestí v kloubech i svalech a vředů všeho druhu. Lákavé jsou i ceny za tygří kůži (10 000 amerických dolarů) či penis (170 dolarů). Jako posilující nápoj má věhlas tinktura „tygří víno“, mnozí Arabové zase věří, že lebka pod polštářem chrání majitele před zlými duchy; zuby, drápy či kožešina se dosud používají jako talismany. Se-
tygr turanský (P. t. virgata) Turecko, Zakavkazí, Støední Asie vyhuben (1970–1971)
tygr ussurijský (P. t. altaica) Zabajkalí a Dálný východ 250–470 jedincù
tygr èínský (P. t. amoyensis) støední a jiní Èína 30–80 jedincù tygr indický (P. t. tigris) indický subkontinent 3100–4500 jedincù
tygr indoèínský (P. t. corbetti) jihovýchodní Asie 1050–1750 jedincù
tygr sumaterský (P. t. sumatrae) Sumatra 400–600 jedincù tygr javánský (P. t. sondaica) Jáva vyhuben (1976)
398
VESMÍR 82, červenec 2003 l http://www.vesmir.cz
tygr balijský (P. t. balica) Bali vyhuben (1937)
Mladý samec tygra ussurijského v době odpočinku. Snímek ze sibiřské přírody © AMBA projekt – Viktor Yudin a Peter Vršanský
400
VESMÍR 82, červenec 2003
http://www.vesmir.cz
Nahoře tygr ussurijský, kresba © Vladimír Zadražil SNÍMKY TYGRŮ Z PŘÍRODY A PROJEKT AMBA Kvalitně vyfotografovat divoké sibiřské tygry v přírodě se zatím podařilo jen pomocí fotopasti. Záběry přímých setkání s ambou (včetně našich) jsou zpravidla rozmazané. Kromě těchto vzácných fotografií jsou proto jedinou dokumentací divokých tygrů snímky Kučera a Ňurky (zde publikujem tři z nich na s. 362 nahoře, 399 a 400 nahoře), kteří jako mláďata ztratili matku a vyrůstali pod dohledem Dr. Viktora Yudina (stanice Biologicko-půdního institutu RAV ve Vladivostoku) nedaleko Gajvoronu. „Amba“ jsou mezinárodní ochranářské projekty, které se věnují ochraně velkoplošných území. V oblasti výskytu ussurijského tygra, nejvýše stojícícho přirozeného regulátora lesního ekosystému, působí ve všech chráněných územích nejvyššího řádu – v zapovednikách. Hlavním cílem je ochrana velkoplošných primárních lesů s výskytem reliktní třetihorní turgajské fauny a flóry. Peter Vršanský
▲ ▲
Dole tygr ussurijský, snímek © Zdeněk Veselovský Na protější straně: Nahoře: Matka tygra ussurijského učí své potomstvo téměř dva roky. Po tuto dobu mláďata sledují všechny matčiny kroky, potom se osamostatní. Snímek ze sibiřské přírody © AMBA projekt – Viktor Yudin a Peter Vršanský Dole: K oblíbené činnosti tygrů patří koupele. Snímek tygra ussurijského © Zdeněk Veselovský
http://www.vesmir.cz
VESMÍR 82, červenec 2003
401
čteno a podtrženo, stavy tygrů ussurijských začaly opět dramaticky klesat a kolem r. 1993 bylo napočítáno nanejvýš 150 jedinců. V roce 1994 proto vyhlásila ruská vláda projekt (nazvaný podle původního ugedejského názvu tygra) Amba, který pokračuje dodnes. Se zahraniční podporou zřídila dvě speciální jednotky s dobrýmm technickým vybavením, zejména terénními vozy, vysílačkami, výpočetní technikou a zbraněmi. Úkolem „strážců tygrů“ bylo nejen omezit činnost pytláků, ale také přerušit síť pašeráckých gangů a mafií. Bilance téměř desetileté operace je příznivá – ztráty způsobené pytláky se snížily zhruba o 70 % a stavy tygrů mají opět stoupající trend, podle nejoptimističtějších odhadů se pohybují znovu na někdejších 400–470 kusech. Jejich další prosperitu může zajistit dostatečná nabídka stanovišť, proto se mezinárodní organizace nyní snaží v rámci projektu Amba zamezit pokračující těžbě dřeva v tajze a finanční podporou povzbudit vyhlášení dalších rezervací o rozlohách, které nelze s evropskými poměry srovnávat; jedna samice dospělého tygra totiž pro sebe potřebuje území velké 400 km2, a samec dokonce 1000 km2. Významnou roli v záchraně tygra ussurijského bezpochyby sehrála skutečnost, že je již dlouho chován v zajetí (mezi ohroženými druhy a poddruhy savců patří jeho chov k nejstarším). Může se pochlubit vskutku úctyhodnou bilancí, neboť do plemenné knihy bylo dosud zaznamenáno více než 4000 jedinců, z nichž naprostá většina přišla na svět v zajetí; z přírody bylo dovezeno pouze okolo stovky tygrů. V „kauze“ tygra ussurijského se dostáváme k paradoxu – v zajetí jich žije mnohonásobně víc než v přírodě. Už před řadou let však dosáhl záchranný chov tygra ussurijského hranice, kterou se zatím nepodařilo překlenout. Na rozdíl od jiných druhů (např. kondora ka-
Pro úplnost je ještě třeba uvést, že v roce 1951 popsal P. E. P. Deraniyagala zvláštní formu tygra, jež měla nést vědecké jméno Panthera tigris sudanensis Deraniyagala, 1951. Jak toto jméno samo naznačuje, mělo jít o tygra ze Súdánu (samozřejmě v Africe!). Popis byl uveřejněn na základě tygří kůže, kterou P. E. P. Deraniyagala viděl na trhu v Káhiře a o níž mu její prodavač řekl, že je ze zvířete, které bylo uloveno v Súdánu. Šlo buď o žert, nebo o zdvořilost nezůstat dlužen odpověď. Faktem ovšem je, že tygr nikdy v Africe, a tedy ani v Súdánu nežil, a že tedy žádný „súdánský tygr“ nemůže existovat. Fotografie kůže, kterou Deraniyagala uveřejnil, však dává tušit, že byla do Káhiry propašována buď z Íránu, nebo z jihovýchodního či východního Turecka. Alespoň kresba tmavých pruhů je dosti typická pro tygra turanského. Pokud by byl tento předpoklad správný, stalo by se podle zákonů vědecké nomenklatury jméno Panthera tigris sudanensis Deraniyagala, 1951 jen synonymem platného vědeckého jména tygra turanského, které zní Panthera tigris virgata (Illiger, 1815). I k takovým polohumorným a poloironickým situacím ve vědě někdy dochází… Vratislav Mazák: Velké kočky a gepardi, SZN, Praha 1980, s. 142
lifornského, bernešky havajské, koně Převalského či adaxe) totiž zatím neexistuje cesta jak odchované tygry vypouštět zpět do přírody. Jejich vazba na člověka je natolik silná, že ji nepřekoná ani pocit „znovunabyté“ svobody. Navíc se i dnes mezi divokými ussurijskými tygry objeví „lidožrouti“ (povětšinou nemocná či jinak hendikepovaná zvířata), které musí strážci rezervací odstřelit. Denní spotřeba 7–9 kg masa činí z ussurijského tygra natolik nákladného chovance, že si ho nemůže dovolit každá zoo. Ročně se narodí asi 50 mláďat, ale na směnném trhu o ně není příliš velký zájem. Poddruh tygra, který je v přírodě ohrožený, se v zajetí stává nadbytečným… o
Hustota lidské populace a biodiverzita V Evropě je druhová bohatost cévnatých rostlin, obojživelníků a plazů, savců a ptáků vyšší v místech s větší hustotou zalidnění. Vztah však není úplně lineární – největší bohatství druhů je tam, kde je středně husté lidské osídlení. V oblastech s vysokou koncentrací obyvatelstva, jako jsou průmyslové aglomerace na jihu Anglie, země Beneluxu nebo severní Itálie, je druhová rozmanitost živočichů a rostlin chudší, přesto je tam druhů více než v těch nejřidčeji obydlených územích. Tato zjištění lze vysvětlit několika způsoby: Jednak by mohlo jít o náhodnou souvislost, což je však nepravděpodobné, protože v podobném vztahu je diverzita organizmů a hustota lidské populace i v Africe a v Severní Americe. Další vysvětlení se týká rozmanitosti prostředí – krajina osídlená lidmi nabízí pestřejší mozaiku než třeba téměř nedotčená severská tajga, přičemž je známo, že počet druhů s mozaikovitostí prostředí stoupá. Asi nejzajímavější hypotéza upozorňuje na historické aspekty vývoje osídlení a geografických areálů organizmů. V ledových dobách nacházeli lidé, rostliny a živočichové útočiště před nepříznivým klimatem ve stejných místech a právě v těchto glaciálních útočištích se dodnes mohla udržet jak vysoká biologická diverzita, tak vyšší hustota zalidnění. Podobný obraz ovšem poskytuje i vztah diverzity, počtu obyvatel a produktivity prostředí, kdy nejvíce lidí i druhů
JIŘÍ REIF
žije v nejproduktivnějších oblastech, které se zároveň překrývají i s glaciálními útočišti. Jako poslední možné vysvětlení se uvádí přímý vliv lidí na organizmy – v obecně dosti zalidněné Evropě mohou přežít jen ty druhy, které byly vůči různým tlakům vyvolaným lidskou činností odolné. Pak nepřekvapí, že právě oblasti, kde je lidí více, hostí i větší množství těchto druhů. (Global Ecology and Biogeography 12, 5–12, 2003) ¨
na CD−ROM obsah posledních 10 roèníkù (všechny texty a obrázky z let 1994–2003) atraktivní grafika fulltextové vyhledávání navigace pomocí rubrik tematická seskupení èlánkù pro pøedplatitele Vesmíru zdarma propojení s internetem
http://www.vesmir.cz l VESMÍR 82, červenec 2003
403
Nahoře: Samec a samice tygra ussurijského (Panthera tigris altaica) si prokazují něhu. Tygři jsou považováni za samotářská zvířata, která spolu tráví pouze krátký čas v době rozmnožování. Jako protiklad k tomuto všeobecně rozšířenému názoru jsou však zaznamenány případy rodinného soužití. Snímek ze sibiřské přírody © AMBA projekt – Viktor Yudin a Peter Vršanský.
Dole: Z podnětu IUCN a s podporou WWF se v letech 1972– 1979 uskutečnil v Indii projekt „Operace Tygr“. Zahrnoval sčítání tygrů pomocí nejmodernějších metod, studium jejich prostorových nároků, složení potravy, úživnosti území a mnoha dalších podrobností. Pro tygry bylo zřízeno i jedenáct nových rezervací v Indii a další tři v Nepálu. V roce 1979 mohlo být na zvláštním sympoziu v Dillí konstatováno, že se situace tygra indického zásluhou této akce viditelně zlepšila a úbytek populace se zastavil. Snímek tygra indického (Panthera tigris tigris) © Miloš Anděra, k článku na s. 398 Na obálce: Čajová plantáž v Japonsku pod posvátnou horou Fudži. Pravidelný tvar čajovníků je důsledkem speciálního zástřihu sloužícího k omlazování. Nelze však přehlédnout, že keře mají téměř zenovou kompozici. Pro zenový buddhizmus i kult čaje je charakteristická snaha po prostotě a dosažení harmonie s okolím. Čajovník (Camellia sinensis) je stálezelený keř nebo strom, který pochází z Ásámu v Indii, Barmy, jižní Číny, ale i Thajska, Laosu, Kambodže a Vietnamu, kde plané čajovníky rostou dodnes. Rod Camellia zahrnuje 267 druhů a poddruhů. Jsou to rostliny s tmavozelenými, tuhými až kožovitými střídavými listy. Jejich (mnohdy nádherné) květy mohou být přisedlé (jako u kamélie) nebo stopkaté (jako u čajovníku). Plodem je tobolka. Jestliže se čajovník nestříhá, může dorůst výšky od 2 do 15 m (výjimečně i 30 m). Z botanického hlediska se podle místa původního výskytu rozlišují tři skupiny: čínská, indočínská a ásámská. V dnešní době se pěstují většinou kříženci původních rostlin (poskytují větší výnosy, ale zpravidla nedosahují nejvyšší jakosti). Snímek k recenzi V. Liščáka na s. 378 © Zdeněk Thoma
362
VESMÍR 82, červenec 2003 l http://www.vesmir.cz
