Tvořím podle zvuků a vůní strana 16

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

1 / 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Nevidomá sochařka Marianna Machalová:

Tvořím podle zvuků a vůní strana 16

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy

Monoski s vozíčkáři Koncert pro paliativu Jizerská padesátka MČR mentálně postižených Zápis do školy Jaroslava Ježka Kavárna zaměstnává handicapované

Priority

Anketa

Nabízí medicína úplný návrat do života?

4–5

Josef Kautzner: Česká srdce jsou v dobrých rukou, ale... str. 8

6

Téma: Nové možnosti medicíny Češi žijí v průměru o čtyři roky déle než na sklonku osmdesátých let. Náš věk se prodlužuje nejrychleji z celé Evropy. Jíme o něco zdravěji, nicméně mnohem významnější byl podle expertů vpád nových léků a léčebných metod do ordinací a nemocnic. Obyvatelé české kotliny například přestali tolik umírat na infarkty. Lékaři pochybují, že jsme tak rychle dokázali změnit špatné životní návyky – kouříme zhruba stejně, spotřeba alkoholu dokonce stoupá, podstatněji jsme změnili pouze stravu. A tak tvrdí, že za příznivější čísla ve statistice výskytu infarktů může především revoluce v medicíně, protože přinesla kromě jiného nové i léky na snižování hladiny cholesterolu. Medicína prostě dokáže životy nejen zachraňovat, ale i výrazně zkvalitnit. I proto se jí ostatně v lednovém vydání tolik věnujeme. Zároveň se nabízí otázka, jak si toho dovedeme vážit. Lékařka Lia Vašíčková ve svém pravidelném sloupku popisuje, jak diabetici velice často poté, co se vrátí z rehabilitačního pobytu, kde museli pravidelně cvičit a držet dietu, naskočí doma do starých kolejí – a dávky inzulinu se jim opět zvyšují. Přednosta oční kliniky v Hradci Králové Pavel Rozsíval v rozhovoru na str. 14 zdůrazňuje, že se nepřestává divit, když pacienti objednaní na vyšetření na špičkovém oftalmologickém pracovišti na smluvený termín bez omluvy prostě nedorazí. Priority si zkrátka určuje každý sám. Někomu stačí vědomí, že mu v případě potřeby lékař předepíše prášky. Jiný se rozhodl patáliím předcházet a na první místo v žebříčku hodnot si zařadil kvalitu života. Tedy i prevenci a zdravý životní styl. Jsou ale mezi námi lidé, kteří se bez pomoci druhých neobejdou. Pak nastupuje stát, anebo ještě lépe, protože adresněji, firmy či nadace. Ze statistik vyplývá, že zatímco firmy pomáhají především dětem, nadace se snaží ulehčit těm sociálně slabším. Z nefiremních nadací měla vloni největší objem příspěvků Nadace Charty 77, a to více než 51 milionů korun. Pomohla tak tisícům těch, kteří by na zdravý životní styl jinak nedosáhli. To vůbec není špatná priorita.

Josef Kautzner: Česká srdce jsou v dobrých rukou, ale... 8–10 Velká rehabilitace v malé nemocnici 11–13 Pavel Rozsíval: Nevážíme si toho, co máme 14–15

Nevidomá umělkyně Sochy ve tmě

Doprava bez bariér Autobus pro vozíčkáře

Umělci Konta Bariéry

Stefan Milkov: Chybí více osvícenosti

Nové zahraniční technologie Zdraví na obrazovce

Asistenti pedagoga

Nejdůležitější volbu řeší rodiče

Konto Bariéry Melantrichova 5, Praha 1 Sedm NEJ … roku 2014

Tip na výlet

Pražským hradem na vozíku

Příběh Konta Bariéry Cestovatelka s mladou duší

Auto-Moto

Auta se rychle učí jezdit bez řidiče

Vaše fotografie Nebe nad hlavou

Na cestách

Za sportem do Lillehammeru

16–17

19

20–21

22–23

Křížovka o ceny

Nové zahraniční technologie

24

25

26–27

Zdraví na obrazovce str. 22

28–29

30–31

33

34–35

Poradna

Co čeká handicapované v roce 2015 aneb Legislativní změny od 1. 1. 2015

Umělci Konta Bariéry Stefan Milkov: Chybí více osvícenosti str. 20

36–37 38

Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v lednu 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám inspirativní čtení. 

Příběh Konta Bariéry Cestovatelka s mladou duší

str. 28

Jindřich Štěpánek

můžeš / číslo 1 - 2015

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Monoski s vozíčkáři

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

Jizerská padesátka

Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,

Na zasněžené svahy se těší i lidé s tělesným postižením. Foto: Kateřina Baránková

Sportovní klub vozíčkářů Praha připravuje sérii kurzů monoski na českých a rakouských svazích pod vedením zkušených instruktorů. Lyžuje se každý den od rána do odpoledne. Pořadatelé půjčují monoski, bi ski, dualski a kartski. Cena půjčovného činí 150 Kč/den. Je zajištěno pěkné bezbariérové ubytování, v ČR s polopenzí, v Rakousku si obstarává jídlo každý sám. V ČR i v Rakousku je možné obědvat v restauraci přímo na sjezdovce.

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Cena kurzu: p ro členy SKV na vozíku 3000 Kč, zahrnuje polopenzi, ubytování, asistenci, vleky p ro vozíčkáře, kteří nejsou členy SKV 4000 Kč (účastníci, kteří jedou poprvé, platí 3000 Kč) p ro doprovod 2200 Kč, zahrnuje polopenzi, ubytování

Koncert pro paliativu V pražském kostele sv. Karla Boromejského na Malé Straně se 8. ledna od 17.00 hod. uskuteční charitativní koncert na podporu paliativní péče pro pacienty v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskyto-

4

Na Jizerské padesátce startují i běžkaři se zrakovým postižením. 48. ČEZ Jizerská 50 se koná 9.–11. ledna, přičemž nejslavnější hlavní závod bude v neděli. Již na podzim roku 2014 hledala Nadace Leontinka traséry, kteří by provázeli handicapované závodníky na trati. Pro traséry a jejich svěřence byl připraven kurz běžeckého lyžování zdravotně postižených. Kurz probíhal v Har rachově pod vedením zkušených lektorů z běžecké školy Dušana Kožíška. Cílem bylo na tomto kurzu vytvořit dvojice, které spolu dokážou závody Jizerské 50 absolvovat. Další informace hledejte na adresách www. nadaceleontinka.cz a www.jiz50.cz 

MČR mentálně postižených

Termín lednového kurzu je 7.–11. 1. – Lyžování v Orlických horách – Orlické hory, Červená Voda, penzion Ječmínek

Informace o dalších kurzech, například o krkonošském běžkování 5.–8. února, najdete na www.vozejkov.cz/Events/detail/ lyzovani-s-skv/ 

Vyškolení traséři poběží dálkový závod s nevidomými lyžaři. Foto: Centrum sportovních aktivit ZPS UK

Kostel sv. Karla Boromejského bude hostit charitativní koncert.

Foto: archiv

vaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu. Za výtěžek z koncertu budou pořízeny kvalitní léčebné prostředky a pomůcky zvyšující úroveň poskytovaných služeb. Na akci vystoupí Latinský tradicionál ADESTE FIDELES a příchozí si budou moci poslechnout výběr z cyklu nejznámějších českých koled. Nemocnice Milosrdných sester je nestátní zdravotnické zařízení poskytující ambulantní i lůžkovou, základní, specializovanou, diagnostickou a léčebnou péči v oborech vnitřní lékařství, gastroenterologie, chirurgie, anestezie a resuscitace i rehabilitace včetně lékárenství a doplňkových služeb. Více informací na www. nmskb.cz 

Český svaz mentálně postižených sportovců a SK Integra Hradec Králové pořádají 16.–17. ledna XVIII. mistrovství ČR v klasickém lyžování. Místem konání je Horní Malá Úpa. Přihlášky lze posílat do 9. ledna na adresu: Pavel Svoboda, Speciální ZŠ a PrŠ, Hradecká 1231, Hradec Králové, 500 03, nebo raději na e-mail: [email protected]. Závodníci jsou zařazeni do dvou kategorií a věkových skupin – dívky/chlapci, juniorky/junioři, ženy/muži. Poběží se klasicky i volnou technikou na tři nebo šest kilometrů. První den se soutěží od 13.35 hod. do cca 15.00 hod., druhý den od 9.00 hod. do cca 11.00 hod. 

Klasičtí lyžaři s mentálním postižením se utkají o titul mistra ČR. Foto: SK Integra Hradec Králové


Z REDAKČNÍ POŠTY Novoroční přání Milá redakce, přeji vám v novém roce spoustu spokojených čtenářů a hodně vydařených reportáží či rozhovorů. Patřím k vašim fanouškům už několik OLBRAM ZOUBEK: let, a tak věřím, že Bez umění žít nemůžeme i v roce 2015 budu stejně spokojen jako dosud. Chystáte nějaké novinky či změny? S pozdravem Ondřej Šesták, Plzeň Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

●

12 / 20 1 4

●

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

strana 18

M12_2014.indd 1

Děti se zrakovým postižením se mohou těšit na zápis do školy. Foto:archiv Školy Jaroslava Ježka

Zápis do školy Jaroslava Ježka Škola Jaroslava Ježka pro zrakově postižené pořádá 19. ledna zápis do mateřské a základní školy. Čas konání je 9–13 hod., ovšem po předchozí telefonické domluvě je možné přijít i v jiném termínu. Škola nabízí vzdělání pro žáky s vadami zraku, od slabozrakých až po nevidomé, děti s poruchou binokulárního vidění i děti s vícečetným postižením. Vedle klasického vzdělání poskytuje i rozšiřující služby vycházející z potřeb lidí se zrakovým handicapem. Více informací naleznete na webových stránkách www.skolajj.cz 

Kavárna zaměstnává handicapované Nově otevřená kavárna Fér Café v centru Českých Budějovic zaměstná místní handicapované. Pracovní místa jsou určena osobám v prvním až třetím stupni invalidity; kavárna nabízí uzpůsobení pracovní doby, nekuřácké prostředí a tempo odpovídající možnostem pracovníka. Zaměstnanci také mohou v kavárně konzumovat kvalitní potraviny, provozovatel je tím chce inspirovat ke zdravému životnímu stylu. Kromě zdravého přístupu k životu chce kavárna podporovat také ekologii a udržitelný rozvoj, místo se tu najde i pro prezentaci začínajících umělců. Vybavení kavárny bude přednostně odebíráno z chráněných dílen. Podnik bude v pracovní dny otevřen 12 hodin denně. 


11/10/2014 3:47:04 PM

Vážený pane Šestáku, vše dobré do nového roku přejeme i my vám. Máme radost z každého spokojeného čtenáře a zároveň cítíme závazek udržet si tuto přízeň i do budoucna. S novým rokem žádné novinky či zásadní změny nechystáme. Ale věříme, že i to leckoho potěší, protože ne každý má změny rád. Uvidíme však, co nadcházející rok přinese, a my vás o tom budeme informovat. (red)

Finanční poradci Dobrý den, nedá mi to a musím reagovat na odpověď na dotaz uveřejněný v Můžeš č. 12/2014. Jedná se o druhý dotaz v pořadí – tazatel OSVČ se ptá, zda musí platit zdravotní pojištění. Odpověď je, domnívám se, v pořádku, vadí mi jen ta poslední věta, která tazatele odkazuje na zdravotní pojišťovnu či finančního poradce. Odkaz na finančního poradce se mi zdá velmi zavádějící. Podle mé zkušenosti se finanční poradci vyznají ve finančních produktech, nikoliv v problematice pojistného. Domnívám se, že tahle rada čtenářům může přinést jen problémy – i vzhledem k tomu, jak někteří finanční poradci fungují. Jinak děkuji za Můžeš. Je to velmi dobrý časopis, přečtu jej vždy do posledního písmenka. Přeji klidný advent a krásné Vánoce. Ilona Borlová Vážená paní Borlová, chápu vaše obavy, že ne každý finanční poradce je kvalitní a orientuje se i v systému pojistného. Nicméně ze zkušenosti v rámci naší Poradny vyplývá to, že mnohdy si OSVČ sama najme někoho kvalitního, komu věří, s kým už má např. zkušenost i někdo další, a ten jí pak může poradit i v oblasti daní či zdravotního či sociálního pojištění (chcete-li, jako daňový poradce, ač to opět nevystihuje celou šíři možného poradenství). Nebavíme se zde tedy o poradcích, které platí nějaká pojišťovna, a ti pak propagují její produkty jako ty nejlepší, ale o osobě-odborníkovi, kterou si OSVČ zaplatí sama, a ona mu pak poradí v oblastech, ve kterých se její klient neorientuje. Cílem možnosti uvedené v závěru odpovědi tedy rozhodně nebylo uvrhnout čtenáře do problémů. S pozdravem Lucie Marková – vedoucí Programu Poradenství a informace, vedoucí služby Odborné sociální poradenství, koordinátorka projektu S Ligou proti bariérám

Aukční salon výtvarníků Milí přátelé, chtěla bych vám ze srdce poděkovat za Aukční salon výtvarníků. Poprvé v životě jsem zažila dražbu obrazů, navíc na takovém místě, jako je Veletržní palác Národní galerie. Nejsem sběratelka umění, ale mám ho ráda, a díky vám jsem obohatila svůj život o zkušenost, kterou jsem dosud znala jen z filmů. Do licitace jsem se nakonec sice nezapojila, ale i tak to byl velký zážitek. Mám radost, že jiní lidé podpořili dobrou věc vyššími částkami, než jaké bych mohla dát já. Ale nebojte se, nezůstanu jen u radosti, že pomáhají druzí. Sama posílám svůj drobný příspěvek také. S úctou a přáním všeho dobrého Jarmila Svatošová, Praha Vážená paní Svatošová, děkujeme vám jménem Konta Bariéry, a především lidí, které podporuje. Nezáleží na výši částky, ale dobré vůli pomoci druhým, která vám evidentně nechybí. Těší náš, že naše akce přinášejí radost všem zúčastněným, tedy nejen obdarovaným, ale i dárcům samým. (red)

Nepochopitelní vandalové Dobrý den, díky za článek s Olbramem Zoubkem. Jeho díla si velmi cením, jde o tvorbu, která je mi blízká. Řadu let jsem chodil kolem jednoho jeho sousoší v našem městě. Bohužel se časem stalo terčem vandalů. Nejprve zmizela jedna socha, později i druhá. Zbyl jen prázdný podstavec. Je to smutné, jaký přístup mají lidé ke krásným věcem. A i kdyby je za krásné nepovažovali, nevím, jakým právem je ničí. Tohle snad Mistrovi ale ani neříkejte, mrzelo by ho to, a to by zase mrzelo mě. S pozdravem Štěpán Fábera Vážený pane Fábero, volně přístupné umění ve veřejném prostoru se bohužel stává terčem útoků poměrně často. Výjimkou nejsou ani díla od umělců obecně známých a uznávaných. Pochopit motivaci takových činů dokážeme asi těžko. Někdy jde o pouhou klukovinu, jindy o vyslovenou touhu ničit. Nezbývá než doufat a věřit, že většina lidí chce přece jen spíš tvořit než bořit. Vždyť hezké věci kolem nás vyvolávají i hezké pocity v nás. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Martin Bojar

neurolog, bývalý ministr zdravotnictví

Nenabízí. Léčit neznamená vyléčit. Medicína přes nebývalý pokrok a zavádění neobyčejně nákladných a dokonalých diagnostických a léčebných metod není všemocná. Člověk je složitá, přitom však v řadě ohledů nedokonalá a neuchopitelná bytost. Nepřiměřená očekávání a mýty o všemohoucnosti high-tech medicíny se prolínají s kritickým přístupem k bílým plášťům, nelišícím se od postojů vůči druidům, šamanům a vědmám. Svébytnou kapitolu představuje péče o trvale handicapované jedince postižené chronickou chorobou nebo vrozeným či získaným deficitem. Alfou a omegou úspěšného léčebného vztahu je důvěra a empatie. Na empatii v indexovaném pojišťovnickém shonu nezbývá povětšinou času, sil, a někdy ani dobré vůle. Nezoufejme, prosím, nic nového pod sluncem! Již v 16. století si podobně stýskal na nedostatek porozumění renesanční humanista Michel de Montaigne: „Lékaři měli by se nakazit příjicí, když ji chtějí léčit. Opravdu – takovému lékaři bych se svěřil.“ 


Tomáš Cikrt

Jan Hnízdil

šéfredaktor Zdravotnického deníku

lékař věnující se komplexní medicíně

Medicína dává možnost se uzdravit nebo alespoň zachránit, co se dá, ale cesta sama je už na pacientovi. Do života se musí vrátit každý sám. Samozřejmě s pomocí druhých, rodiny, specialistů na rehabilitaci, fyzioterapii apod.

Moderní medicína dokáže neuvěřitelné věci: transplantace a náhrady orgánů, složité rekonstrukční operace, přenos kmenových buněk. Nikdy to už ale není návrat do původního stavu. Zdraví totiž není stav. Je to schopnost zvládat životní situace. Pokud má člověk vůli je zvládat, je zdravý; když mu začne vůle docházet, je mu ne-volno, když už je zvládat nemůže, je ne-mocný. Zdraví navíc nemusí souviset s objektivním tělesným nálezem. Mnoho let dělám lékaře sdružení Kontakt bez Bariér.

Ale medicína nemůže z nikoho z nás sejmout odpovědnost za svůj život a zdraví. Musíme chtít a musíme si návrat odpracovat. Zda je tento návrat úplný nebo částečný, závisí na závažnosti stavu a diagnózy. Pokud jde o těžké onemocnění či úraz, nic už není jako dřív. Život se změnil, ale není horší nebo lepší, nebo dokonce neúplný. Je jiný a je třeba si v něm najít nové cíle a radosti. Zmiňovanou pomoc ovšem provází systémový problém. Špičková akutní medicína umí téměř zázraky, ale špatná následná péče je znehodnocuje. Neselhává lékařské umění, ale organizace zdravotnictví. 

Nabízí medicína úplný návrat do života?

Jiří Ježek

Lidé po úrazech mozku a míchy se v něm prostřednictvím plavání učí vracet do života. Přestože je většina z nich upoutána na invalidní vozík, zakládají rodiny, pracují, sportují, jsou společensky prospěšní. Medicína jim pomohla zvládnout akutní stav, vytvořila podmínky k tomu, aby se sami uzdravili. Naopak mám spoustu „nemocných“ pacientů, kteří nemají žádný tělesný problém, ale vůbec si nevědí rady se životem. Ty ani moderní medicína uzdravit neumí. 

handicapovaný cyklista, paralympionik

Záleží na tom, co si pod pojmem úplný návrat do života představíme. Já věřím, že dnešní medicína dokáže i po velmi těžkém úrazu nebo závažné nemoci člověku pomoci natolik, že dotyčnému ve většině případů zachrání to nejcennější – život. Ale své místo v něm, jeho další směřování a smysl toho života, to vše si musí každý člověk najít sám. Ten život už nikdy nebude úplně stejný, ale neznamená to, že nemůže být stejně kvalitní, nebo dokonce mnohem kvalitnější. Tu sílu má každý sám v sobě a záleží jen na něm a jeho okolí, zda se mu ji, tu sílu, podaří objevit, poznat a použít. K tomu už medicína nikomu nepomůže. To si musí každý vybojovat sám. 

DOBRÉ ZPRÁVY Redaktor Můžeš oceněn. Časopis Můžeš získal Cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení. V tiskové kategorii se na druhém místě umístil náš redaktor Štěpán Beneš s článkem z cyklu Příběhy Konta Bariéry: Vozíčkářka se stetoskopem, který vyšel v květnu 2014. Senior expres. Auto, které je odveze na úřady nebo k lékaři za jednotný poplatek 30 korun, si mohou senioři i zdravotně

6

postižení nově zavolat v Plzni. Službu provozuje místní dopravní podnik, který zároveň zrušil autobusovou linku pro handicapované kvůli jejímu mizivému vytížení. Podmínkou pro využívání služby je věk nad 70 let nebo vlastnictví průkazu ZTP či ZTP/P a trvalé bydliště v Plzni. Cestu si mohou zájemci objednat nejdříve tři týdny dopředu, nejpozději pak dva dny předem. Provozovatel plánuje tuto lhůtu v nejbližší době ještě zkrátit. Jízdu je navíc potřeba objednat jednotlivě, speciální taxík tedy na klienta před

úřadem nepočká, vrátí se však v určenou hodinu. Za sazbu 11 korun za ujetý kilometr jezdí Senior Expres i za hranice města Plzně. Rok Labutiqu. Sociální firma Labutiq z Chomutova, která zaměstnává osm lidí se zdravotním postižením a další dlouhodobě nezaměstnané, nedávno oslavila rok své existence. Hlavní činností firmy je prodej nošených oděvů; všechno zboží je vyprané, vyžehlené a v případě potřeby také opravené. Právě o opravu se starají lidé

s handicapem nebo ti, kteří byli dlouho bez práce. Zaměstnance našla společnost, podle Andrey Löblové, jedné ze svých provozovatelek, poměrně snadno; zájemců bylo nakonec více, než mohla firma přijmout. Projekt podporuje Evropský strukturální fond i státní rozpočet, veškerý výdělek obchodu jde na podporu handicapovaných lidí z Chomutovska, prozatím šlo hlavně o těžce zdravotně postižené děti. Koho zákazníci svým nákupem podporují, se dozvědí přímo v prodejně.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete ve službě Audiotéka, pro předplatitele časopisu je dostupná zdarma, samostatně lze koupit jedno vydání časopisu ke stažení za 10 Kč. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi zdarma pro předplatitele tištěného časopisu lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

Jed

w. ww

muz

es.cz

Ča

so

pi

s

Ne

n

z ev

dá

va

jí

●

1/

20

15

no

tli

p is

vý

vý

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

u

tis

k

kč 30

ř / P

ed

pla

tit

elé

20

kč

●

12/2014

ww

w.m

uzes

.cz

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

●

ČA

OLBRAM ZOUBEK:

Bez umění žít nemůžeme

SO

PI

S

PR

O

TY

, K T

strana 18

EŘ

Í S E

Co

á: ov

l ha ac

●

am

N iaN

r

dle po ní řím a vů o v ů T uk zv

pr

ty

o

eř

t , k

ka

ař

h oc

ma

ás

om

vid

e í s

na

stra

NE

VZ

DÁ

VA

JÍ

brá

●

11

ní

/2

01

4

Ko to u p í p o h o to d p ča o ří so te p is

●

zam po ěstn sti áv žen án ých í Jed

no

tli

vý

vý

tis

k 3 0

stra

Kč

na

/ P ř

ed

pla

tit

u

elé

20

Kč

8

16

M11

_20

14_

ok.i

ndd

:06

14

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

AM

1

7:54

7/20

12/1

JMÉNO a příjmení:

M12_2014.indd 1

ulice:

11/10/2014 3:47:04 PM

číslo popisné: 10/1

5/20

14

1:56

:35

ndd

PM

1

15.i

_20

M01

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát MP3 přehrávač a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Nové možnosti medicíny ■ Mezinárodní lékařská autorita otevřeně o medicíně i o nás. ■ Česká kardiologie má vynikající úroveň. ■ Proč nechceme lepší zdravotnictví?

Josef Kautzner:

Česká srdce jsou v dobrých rukou, ale... Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Dá se říci, že celé věky chtěla medicína lidi především zachránit, zatímco nyní se je stále více snaží vracet do plnohodnotného života? My samozřejmě chceme především zachraňovat život. Ale je pravda, že v posledních deseti patnácti letech se objevily úžasné a dříve nevídané technologie, které dovolují nejen zachování života, ale i zmírnění dopadu onemocnění, nebo dokonce vyléčení pacienta. Důležité je vyzdvihnout, že – na rozdíl od doby mých studií v tehdejším komunistickém systému – máme k těmto technologiím otevřený přístup. Víte, když jsem jako mladý lékař pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a zabýval se katetrizacemi, tak jsme si některé katetry doslova stříhali z metráže. A když se kupoval rentgen od firmy Philips, museli jsme po setkání s jeho pracovníky napsat záznam, o čem jsme mluvili. To už naštěstí není pravda. Ale největší skok přišel s využitím počítačů a doslova s vlnou miniaturizace. Když se objevil první echokardiograf, který uměl poprvé zobrazit

8

srdce v jeho akci, dívali jsme se s údivem. Dnes už máme echokardiografii, která zobrazuje proudění krve barevně, nebo zobrazuje srdce trojrozměrně. Magnetická rezonance dovoluje kromě toho posoudit i přítomnost jizevnaté tkáně nebo zánětu. Tato vyšetření umožňují stanovení diagnózy ve většině případů. A mohl bych pokračovat – nejdůležitější je, že technický pokrok nám umožňuje nejen zachránit život, ale ve velkém měřítku zachovat pacientovi schopnost pracovat, žít normálně v rodině, věnovat se zálibám, prostě nekončit jako invalida. V tom je většina medicínských oborů úplně jiná než před dvaceti patnácti lety. To ale také znamená, že se museli změnit lékaři? Jistě. To souvisí s otevřením hranic. Měli jsme jiné možnosti získávat informace ze světa a mohli jsme vyjíždět a učit se přímo na špičkových pracovištích. A brzy se česká kardiologie stala mezinárodní špičkou. Jak jste to dokázali? Těch příčin je řada. Jednak jsme navazovali na tradice založené našimi předchůdci. Česká, resp. Československá kardiologická

společnost byla založena jako třetí na světě v roce 1929, takže jsme se s nadšením vrhli na nově dostupné technologie a metody. Například právě u nás byly v devadesátých letech provedeny dvě velké studie, které se ptaly: Je lepší zachraňovat pacienta se srdečním infarktem v místní nemocnici podáním přípravku, který rozpustí sraženinu uzavírající koronární tepny, nebo ho rychle transportovat do specializovaného centra, a tam zasáhnout intervenčně, tedy vstoupit do krevního oběhu a uvolnit krvi cestu pomocí balonkové angioplastiky? Fakta jasně prokázala, že druhá varianta je lepší. Tak se Česká republika stala jednou ze zemí, kde se začal léčit infarkt myokardu pomocí katetrizační intervence prakticky u všech pacientů. Podobně výrazně se rozvinulo léčení srdečních arytmií pomocí katetrizačních ablací nebo implantací přístrojů, jako je kardioverter – defibrilátor, který zachraňuje život přerušením závažných arytmií elektrickým výbojem. Obrovského vývoje doznala i léčba srdečního selhání nebo plicní hypertenze. Těch příkladů je opravdu mnoho. Ale jsou tyto nové metody opravdu dostupné všem?


č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í

V medicíně není nikdy splněno. Ale je pravda, že se u nás zformovala generace kardiologů, která si začala dávat velké, chcete-li světové cíle. Ano, po celé republice vznikla síť odborných kardiocenter se špičkovým vybavením a perfektně vyškoleným personálem. Podobný přerod prodělala záchranná služba. Dnešní sanitka je vlastně pojízdná jednotka intenzivní péče a její posádka je dobře vyškolena. Výsledkem je, že dnes máme systém, ve kterém není do specializovaného centra dále než osmdesát kilometrů. Intervenční léčba je dostupná ve všech centrech nepřetržitě. A to má ve světě opravdu málokdo. Statistiky přežití ukazují jasně, že takový systém vede ke zlepšení péče. Stejně významné je pak i ohromné zkrácení pobytu v nemocnici – dnes mluvíme často jen o dnech, dříve nebyly při léčbě infarktu výjimkou týdny. Podobně je nyní organizována také péče o pacienty s mozkovými příhodami, takže máme výbornou nejen kardiologii.


Řekl byste, že jste si – spolu s dalšími kolegy – splnili sen? V medicíně není nikdy splněno. Ale je pravda, že se u nás zformovala generace kardiologů, která si začala dávat velké, chcete-li, světové cíle. Chtěli jsme být na špičce a využili jsme nové příležitosti. Novou generaci zosobňují moji kolegové Widimský, Neužil, Táborský, Linhart a mnoho dalších, kteří jistě prominou, když je nebudu jmenovat. Chtěli jsme dokázat, že i v malé zemi, která se nemůže srovnávat s ekonomickými velmocemi, se dá dělat špičková medicína. A nejen na jednom či dvou pracovištích, ale pro všechny obyvatele. K nám dnes může opravdu přijít člověk z poslední zapadlé vísky a dostane se mu špičkové péče. Každé ráno můžete u IKEM vidět sanitky z mnoha koutů naší země.

A nejen to; přímo v mé specializaci, tedy léčení srdečních arytmií, které jsou zákeřné a mohou vést i k náhlé smrti, jsme řadu let mezinárodním školicím pracovištěm. Běžně tu potkáte kolegy z celého světa. Takže sen? Spíš odvaha a velká práce, která se vyplatila. Ubylo tedy výrazně situací, ve kterých byl lékař bezmocný? V kardiologii určitě, i když vždy budou stavy, které se dají řešit jen velmi, velmi obtížně. Příkladem může být pokročilé srdeční selhání. Ale hlavní bezmoc cítíme nad životním stylem některých lidí. I malé děti dnes vědí, že kouření škodí zdraví a zabíjí. Slov o škodlivosti obezity byly už miliardy. Nezdravá dieta a nedostatek pohybu jsou jako příčina mnohých onemocnění také všeobecně známy. A výsledek? Více než čtvrtina lidí pravidelně kouří, obézních přibývá, tělesného pohybu ubývá. Dnes a denně řešíme těžké situace lidí, kteří si za svou vážnou chorobu mohou z velké části sami. A za jejich léčení utrácíme velké částky. Takže já osobně už opravdu nevidím jinou cestu, než lidi i ekonomicky zainteresovat na vlastním zdraví. To ovšem předpokládá, že sociální jistoty přestavíme jinak, a za druhé se najdou politici, kteří

� 9

Téma: Nové možnosti medicíny

info Kdo je prof. MUDr. Josef Kautzner CSc., FESC Přednosta Kliniky kardiologie pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Vystudoval 1. LF Univerzity Karlovy, několik měsíců pracoval v prestižním Texas Heart Institute a dva a půl roku se věnoval klinickému výzkumu v St. George’s Hospital v Londýně. Je světově uznávaným specialistou na katetrizační ablace srdečních arytmií. Působí v mezinárodních vědeckých organizacích, je autorem a spoluautorem mnoha odborných publikací.

nemoci, nákladech, spotřebě � o zdraví, medicínské péče a dalších souvislostech

konečně začnou hovořit a říkat pravdu. Jezdím neustále po celém světě a vidím, jak i v mnohem bohatších zemích stojí obyvatelstvo před zásadními otázkami – mám platit vyšší daně, nebo si připlatit na vlastním pojištění? Mám investovat do cigaret, alkoholu a nezdravého jídla, nebo do zdravotnické péče pro sebe a svou rodinu? Vyplatí se mi

vený kardiolog jim musel doporučit podání léků rozpouštějících sraženinu, protože nepřetržitá služba nebyla v té době rutinně zavedena. Nebyly vyčleněny peníze na platy týmu, který by angioplastiku provedl. To by byl u nás skandál. Přesto jsou naši lékaři podstatně hůře oceněni. Na druhé straně vidím mnoho pacientů, kteří zdravotnický systém doslova zneužívají. Jedni neposlouchají kvalifikované rady, klidně riskují, a pak žádají péči na vynikající úrovni. Další

Víte, když jsem jako mladý lékař pracoval ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a zabýval se katetrizacemi, tak jsme si některé katetry doslova stříhali z metráže.

10

být zdravý v souvislosti s mým zaměstnáním? Tady se podobná témata sice v odborných kruzích diskutují, ale na veřejnosti se vše odbude všeobecným – máme sociální stát a udržíme ho. Jenomže on je v této podobě neudržitelný...

skupina obchází různá zařízení a nechává se opakovaně vyšetřovat. Někteří přicházejí s banálním nebo dlouhotrvajícím problémem uprostřed noci. Tohle přece není sociální stát, to je jakýsi socialismus, možná i s prvky komunismu.

Převažuje tento názor mezi lékaři? Já jsem žádný odborný průzkum nedělal. Ale z naší kliniky vím, jak jsou naši lékaři, ale i sestry a další pracovníci zatíženi a kolik hodin tu musí trávit. Ani obyčejná pohotovost na telefonu není žádný odpočinek. Na naší klinice slouží čtyřiadvacet hodin denně na telefonu tři lékaři a další tři jsou přímo v nemocnici. A další na sálech a jiných pracovištích. V jedné severské zemi jsem byl před několika lety svědkem konkrétní situace, kdy v neděli zkoušeli z malé nemocnice zajistit pro mladého pacienta s infarktem myokardu provedení angioplastiky. Oslo-

Přes všechny tyto bariéry dosahuje česká medicína obdivuhodných výsledků. Myslím, že IKEM, ale i mnoho dalších pracovišť má výborné výsledky. Jsou české lékařské vědy nadány něčím zvláštním? Možná ano. Jednak existuje česká lékařská škola, kterou založila skupina vynikajících osobností v prvních letech minulého století. Kromě toho jsme byli všichni vychováni v tom, že je naší povinností pomáhat každému kdykoli a kdekoli. Bez ohledu na čas a další podmínky. To ve vyspělém světě dávno není samozřejmost. Medicína se bere jako každá jiná práce. A když jako přednosta

kliniky vedu mladší kolegy k tomu, aby byli opravdu nejlepší, aby se snažili vybudovat si svou vlastní odbornou autoritu, někdy vidím údiv – v jejich očích se zračí jasná otázka: Proč? Jenomže tuto otázku nepřejdete laciným odbytím, že jsou málo uvědomělí. Nevidí totiž jasně, že čím budou lepší, tím bude jejich zdravotnické zařízení lépe prosperovat – a oni také. Je to dáno mnoha faktory. Jednak stále ještě neproběhla reorganizace zdravotnictví. Máme stále mnoho lůžek, není motivace provádět výkon ambulantně nebo v jednodenním režimu. Máme hustou síť malých nemocnic, místo abychom odbornou péči více centralizovali do velkých, kde se využije vybavení a kde je odpovídající množství odborníků. Stále chybí kontrola kvality – mnoho vyšetření je prováděno zbytečně nebo jsou výsledky špatně interpretovány. Přesto méně dobří dostanou stejnou úhradu jako výborní. Chybí systém soukromého připojištění, který přináší do zdravotnictví další zdroje a zvyšuje kvalitu. Co s tím? Aby bylo možné začít takové změny prosazovat, je nezbytné lidem nejprve vysvětlit tyto principy, a také přiblížit, jak je moderní péče nákladná. A chceme-li ji dál rozvíjet, musíme omezit plýtvání a reorganizovat. Definovat standardní a nadstandardní péči. Umožnit soukromé připojištění, aby si pacient mohl vybrat skutečně nejlepší specialisty a ti – i jejich týmy – byli pak lépe oceněni. Bohužel vysvětlováním se nikdo příliš nezabývá. Jednodušší je prostě populistický příslib bezplatné péče včetně zrušení dříve zavedených poplatků, které byly v podstatě symbolické. Jaká je tedy vaše stručná odpověď na otázku, co nyní umí a v nejbližší době bude umět česká medicína? Umíme a budeme ještě lépe umět zachránit život a vrátit mu z velké části kvalitu. Ale jedno neumíme a umět nebudeme nikdy: žít za naše dnešní i budoucí pacienty jejich životy. 


SLOUPEK Lii Vašíčkové


■ Berounské rehabilitační centrum patří mezi unikáty. ■ Budování důvěry nebylo snadné. ■ Pacienty sem posílají i velké pražské nemocnice.

Umět přijmout osud Medicína má za úkol léčit a zachraňovat životy. Dnešní medicína umí zachránit mnoho lidí, kteří by dříve na svou chorobu, po těžkém úrazu či na jejich komplikace zemřeli. Nejsou to zdravotníci ani nikdo další, kdo by mohl říci, že někdo léčen bude a jiný ne, že ten žít bude a další ne. Pokud pacient jednoznačně nedoloží svoji vůli – třeba písemným prohlášením, že nechce být resuscitován, které má u sebe pro případ, že nebude schopen někdy sám za sebe rozhodnout – zdravotníci se musí snažit o jeho záchranu. I když následně bude třeba ležící a závislý na asistenci. Obrovskou úlohu má následná péče a rehabilitace, aby lidé měli možnost svůj stav zlepšit. Intenzita rehabilitace je na následné péči někdy velice malá; pokud je jedna fyzioterapeutka na 20 pacientů, co s nimi může realizovat? Proč není terapeutů více? Odpověď je: nejsou na ně finanční prostředky, protože následná péče je hrazena jinak než akutní. Ve složitých situacích je třeba, aby se zapojila pacientova rodina. Pokud se rodina semkne, funguje, chce se učit a intenzivně se potřebnému věnuje, mnohdy dokáže zásadním způsobem zlepšit jeho život. Je třeba přehodnotit priority, život všem okolo se změní, ale není to nemožné. Výhodou je, když nalezne pomoc v neziskovém sektoru. Zdravotnictví nemá možnosti, prostředky ani personál na to, aby se v jeho rámci denně s někým intenzivně rehabilitovalo. Na druhé straně: kolik lidí má bolesti zad a kolik z nich doma denně cvičí, chodí plavat a stará se o své tělo tak, aby své obtíže minimalizovali vlastními silami? Má-li člověk vysoký krevní tlak, nadváhu a poruchu metabolismu tuků, zásadním opatřením by měla být úprava životosprávy a redukce hmotnosti. Je velmi časté, že diabetikovi, který si píchá inzulin, se v průběhu rehabilitačního pohybu v lůžkovém zařízení při pravidelně prováděných pohybových aktivitách a jídelníčku s diabetickou dietou množství podávaného inzulinu snižuje. Po návratu domů se vše vrátí do starých kolejí. Mnoho mých pacientů po spinálním traumatu se pohybuje na vozíku, někteří i na elektrickém, a ačkoliv jsou třeba na asistenci závislí, jsou aktivní, snaží se pracovat a být užiteční. Pokud člověk dokáže svou situaci přijmout, může prožít dobrý a plnohodnotný život, byť třeba úplně jinak, než si před nemocí či úrazem plánoval.  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.


V Berouně dlouho bojovali o svoji pověst. Dnes už tu, na jedné z nejlepších rehabilitací v České republice, mohou v klidu bojovat pacienti – o dobrý stav svého zdraví.

Velká

rehabilitace v malé nemocnici Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

N

ávrat do života je složitý proces, jehož je medicína jen jednou z mnoha součástí. I tak je ale nezbytně nutné, aby byla součástí platnou, kvalitní, a co možná nejkomplexnější. Jeden z pozitivních příkladů takové péče nabízí Rehabilitační nemocnice v Berouně, která se za posledních sedm let dokázala proměnit k nepoznání a dnes patří mezi nejojedinělejší zařízení v republice.

Kulisy historického filmu V roce 1929, v době svého vzniku, byla berounská nemocnice špičkové zařízení. Otřásl s ní sice rok 1948 i dlouhá léta socialistického zdravotnictví, přesto se jí podařilo udržet

slušnou pověst až do roku 1989. Po revoluci přivedly spory a tahanice nemocnici na pokraj krachu a lékaři houfně odcházeli jinam. V roce 1997 prošla nemocnice privatizací, tehdy velmi hlasitě mediálně i politicky kritizovanou. Když už se zdálo, že její pověst už nemůže být horší a žádná pěkná budoucnost ji nečeká, přišla naděje v podobě nového majitele. Společnost Jessenia, a. s., Ing. Sotiriose Zavalianise, která nemocnici tehdy koupila, neváhala do revitalizace a obnovení dobré pověsti investovat úsilí i nemalé finanční prostředky. „Dá se říci, že tu nefungovalo skoro nic. Oddělení byla v dost špatném stavu, bez potřebného vybavení, budovy chátraly nejen z venku, ale i zevnitř. Zrekonstruovat a vyměnit se muselo kompletně vše včetně například technických rozvodů,“ líčí tisková mluvčí nemocnice Vlasta Dolejšová. Dodává, že se tu několikrát objevil i filmový štáb, to když potřeboval záběry z období první re-

� 11

Téma: Nové možnosti medicíny

Oddělení včasné léčebné rehabilitace vede věčně dobře naladěný primář Ondřej Horáček.

Ztracená kondice jde cílenou prací získat zpět. Vybavenost je perfektní. Počítačem řízené posilovací stroje David má jen jedno další zařízení v republice.

Poradí si tu s pacienty po operacích, po cévních mozkových příhodách i s těmi, kteří mají neurologický problém.

či druhé světové války. Těžko si ta� publiky kový stav představit. Dnes procházíme mo-

derním interiérem a obklopuje nás čistota jako ve vědecké laboratoři. V rehabilitačním centru nemocnice otevíráme postupně jedny dveře za druhými, jedny k fyzioterapeutickým stolům, další na elektroterapii nebo do rozsáhlého oddělení ergoterapie; všude na nás čeká moderní vybavení. Za posledními dveřmi, které otevřeme, nás v prostorné kanceláři očekává primář Ondřej Horáček.

Největší z rehabilitací Oddělení včasné léčebné rehabilitace rehabilitačního centra, které pan primář Horáček vede, je dnes bezesporu největší v České republice a je jedním z hlavních důvodů, proč tuhle nemocnici na kraji bývalého okresního města brát vážně. Vedle ambulantní části má 113 lůžek, to je přibližně třikrát více než v podobných zařízeních jinde. „Věnujeme se širokému spektru pacientů,“ vysvětluje primář Horáček. „Jednak jsou to samozřejmě ortopedická onemocnění, stavy po úrazech, pacienti po artroskopiích a endoprotézách velkých kloubů, dále však také bolesti páteře a neurologické choroby, jako cévní mozkové příhody, roztroušená skleróza nebo Parkinsonova

12

Vedle fyzioterapeutů s různými specializacemi se tu o pacienty stará také logoped, psycholog a protetik. choroba, různé neuropatie, myopatie a svalové dystrofie,“ vypočítává dlouhý seznam indikací, se kterými si tu vědí rady. Ojedinělost zdejší rehabilitace se neukrývá jen v její velikosti. „Jsme schopni pracovat se skutečně nemocnými lidmi. To dnes není samozřejmé. Trendem je spíše vytvářet menší zařízení uzpůsobená na lehčí pacienty. Není se čemu divit, systém naší zdravotní péče je bohužel nastaven tak, že za těžkého pacien ta nedostanete od zdravotních pojišťoven o mnoho větší úhradu než za pacienta lehčího. Soukromá zařízení tedy spoléhají na

vysokou průtočnost pacientů s vidinou zisku, o ty těžší nikdo nestojí,“ říká Ondřej Horáček. Zdejší oddělení má naproti tomu pro včasnou péči k dispozici celý arzenál nemocnice. Jako výhoda se ukazuje být blízkost interního oddělení a jednotky intenzivní péče. „Mnoho starších pacientů, kteří k nám přicházejí, má řadu doprovodných potíží. Jinde by se o ně postarali jen těžko, respektive ne na jednom pracovišti,“ dodává Ondřej Horáček. Vedle fyzioterapeutů s různými specializacemi se tu o pacienty stará také logoped, psycholog a protetik. Včasný nácvik řeči je důležitý například pro pacienty po cévních mozkových příhodách, přítomnost logopeda přesto není v mnoha rehabilitačních zařízeních samozřejmá. S diagnostikou správných pohybových návyků zase pomáhá kineziologická laboratoř se speciálním vybavením, které dokáže kromě jiného analyzovat zatížení jednotlivých částí těla. „To je důležité nejen při cvičení, ale i po operacích. Pacientovi třeba doporučíme, aby jednu dolní končetinu dočasně po operaci odlehčoval. Většina lidí si však takový pohyb neumí hned představit. Přístroj jim ale na obrazovce počítače pružně ukazuje, co a jak zatěžují. Mají tak šanci natrénovat správný pohyb,“ vysvětluje primář Horáček. V areálu nemocnice je park, a dokonce i tré-



SLOUPEK Daniely Filipiové

Oddělení byla v dost špatném stavu, bez potřebného vybavení, budovy chátraly nejen z venku, ale i zevnitř. I zdejší ergoterapie je na vysoké úrovni, pacientům se tu věnuje několik specialistek.

Spolupráce s Prahou

Kineziologické pracoviště pomáhá s nácvikem toho správného pohybu.

ninkový prostor pro nácvik pohybu. Jsou tu úseky s různým druhem povrchu, například dlažebními kostkami nebo kamínky. Stojí tu i přední část linkového autobusu, kam mohou pacienti zkoušet nastupovat. K dispozici je jim magnetoterapie, fototerapie, termoterapie i elektroléčba, ale například i počítačově řízené posilovací stroje DAVID. Důležitým detailem, který až skoro na samém závěru našeho povídání zmíní mluvčí nemocnice Vlasta Dolejšová, je přítomnost sociálního pracovníka. Ač se taková funkce může zdát v nemocnici navíc, opak je pravdou. Sociální pracovník tu pomáhá potřebným lidem odejít z nemocnice, aniž by se museli ocitnout bez podpory a sociální pomoci státu. Takový rozměr rehabilitace se bohužel ještě stále podceňuje, a lidí, kteří netuší, kdo a jak jim může v tíživé situaci pomoci, je stále hodně.


Celé to funguje skvěle. Nemocnice má pacienty hlavně z Berounska, Hořovicka, částečně i Prahy-západ, vyhledávají ji ale lidé prakticky z celé republiky. Někteří se ptají na možnost léčby už dlouhé měsíce dopředu. „Pozitivní reference se mezi lidmi rychle šíří a dělají něco, čeho bychom nedosáhli ani sebelepší propagační kampaní. Reputaci se nám podařilo vzkřísit doslova z mrtvých,“ říká pyšně mluvčí nemocnice Vlasta Dolejšová, a primář Horáček dodává: „Zpočátku jsme cítili, že nás některá velká pracoviště jaksi oťukávají. Proto nějaký čas trvalo, než jsme je přesvědčili, že jsme schopni poskytovat kvalitní léčebnou rehabilitaci. Dnes dobře funguje spolupráce např. s klinikami ve FN Motol, hlavně neurologií, spondylochirurgií a ortopedií, spolupracujeme také s nemocnicí Na Homolce, FN Vinohrady, Fakultní Thomayerovou nemocnicí, VFN i Ústřední vojenskou nemocnicí. Považuji za úspěch, že si nás tato renomovaná pracoviště vybrala za partnera.“ Plány do budoucna tu mají stále ještě velké. „Momentálně teď doděláváme přístavbu rehabilitačního centra – s bazény, plnohodnotnou vodoléčbou, velkou jídelnou a kavárnou pro pacienty i zaměstnance, s novými šatnami. Budou tam i haly pro sport a léčebný tělocvik, ale i další lůžková kapacita. Před areálem nemocnice se také buduje nové velkokapacitní parkoviště, které moc potřebujeme,“ vypočítává Vlasta Dolejšová vybavenost, jakou by nepohrdly žádné české lázně. Na nevytíženost si tu stěžovat nemohou. „Pamatuji si, že když jsem sem nastoupil, mnozí předpovídali, že se nám nepodaří tak velké oddělení naplnit, že neseženeme dost pacientů. Ta obava se však ukázala jako lichá a dnes bohužel musíme některé pacienty i odmítat. Bez problémů bychom to tu naplnili dvakrát, možná i třikrát,“ uzavírá primář rehabilitačního centra Ondřej Horáček. 

Chybí lepší následná péče Medicína je obor, který zejména u nás za posledních dvacet pět let udělal neuvě řitelný pokrok. Díky Sametu jsme se dostali k léčebným metodám, přístrojům, zdravotnickému materiálu, lékům atd., které před tím u nás nebyly buď dostupné vůbec, nebo jen pro vyvolené. A medicína se vyvíjí dál. To, co by ještě před pár lety nebylo léčitelné nebo bylo léčitelné jen těžko, dnešní medicína zvládá zcela, nebo alespoň částečně, a pomáhá tak lidem žít, byť v rámci limitů, které stanovuje nemoc. Přes všechna tato fakta je ale medicína obor, který – byť se vyvíjí, má logicky své limity vyplývající z našich znalostí a objevů na tomto poli. Ostatně není to jediný obor lidské činnosti, který lidstvo neustále zlepšuje a vyvíjí. Naše zdravotnictví, náš systém zdravotní péče a zdravotního pojištění i erudovanost našich lékařů jsou na špičkové úrovni. Sice často slýcháváme, a to od vlastních obyvatel a politiků, že všechno je špatně, ale není to pravda! Při svých služebních cestách se zdravotním výborem Senátu jsem viděla mnohé systémy zdravotnictví a samozřejmě jsme i my představili ten náš. A rozhodně jsme se neměli za co stydět. Právě naopak. Například naše záchranná služba patří k vrcholu toho, co různé země pro své pacienty nabízejí. Mnohdy nám naši kolegové z ciziny nevěřili, jak úspěšní v tomto oboru jsme. A to nemluvím o dalších spe cializovaných oborech, jako jsou například kardiologie nebo rekonstrukční plastická chirurgie (v ní jsme dokonce světovými průkopníky). Ale zpět ke zdravotní péči obecně. Aby zdravotní péče mohla zajistit zcela nebo alespoň v rámci našich znalostí a možností plnohodnotný návrat do života, je potřeba zdokonalit následnou péči. V této oblasti zdravotní péče bohužel vše zcela v pořádku není. Často se tak stává, že vynikající zákrok lékařů je zmařen nedostatečnou nebo nenavazující následnou péčí. Myslím, že nám chybí uzákonění vytvoření následného systému rehabilitační péče, chcete-li plánu, již ve zdravotnickém zařízení, kde byl zákrok proveden, jak s pacientem bezprostředně (a to slovo chci zdůraznit) po zdravotním zákroku pracovat. Nedostatečnou následnou péčí tak dochází k tomu, že nemalé finanční prostředky vynaložené na lékařský zákrok často přijdou do značné míry vniveč. A to je nesmírná škoda především pro pacienta.  Autorka je senátorka.

13

Téma: Nové možnosti medicíny ■ Oční lékařství je v Česku na světové úrovni. ■ V dostupnosti péče patříme mezi nejlepší. ■ Moderní metody jsou šetrné a efektivní.

Pavel Rozsíval:

Nevážíme si toho, co máme Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Říká se, že česká oftalmologie patří ke světové špičce. Je na tom oční lékařství opravdu tak dobře? Patříme k zemím s nejlepší dostupností oftalmologické péče. Ročně se provede na pět milionů vyšetření. V počtu očařů na obyvatele jsme ve světovém měřítku mezi nejlepšími. Máme 1200 lékařů, ve Velké Británii, kde žije šestkrát více obyvatel, je to pouhých 1900. Za uplynulých 25 let udělal náš obor obrovský pokrok. Naše ambulance mají vybavení, které dřív neměla ani klinická pracoviště. Dnes už naštěstí není problém dosáhnout na nejmodernější techniku, studovat, komunikovat se zahraničím, navštěvovat kongresy atd. Díky tomu dokážeme pomáhat v řadě oblastí. Jednou z nich jsou zákroky u pacientů s VPMD – věkem podmíněnou makulární degenerací. Jedná se o degenerativní onemocnění sítnice, které vede ke ztrátě ostrého vidění. K léčebným metodám patří nitrooční injekce

14

preparátu antiVEGF, kterých už existuje několik druhů. Naše pracoviště jich momentálně aplikuje přibližně 1000 ročně. Před pěti lety to bylo pouhých 50. Většině pacientů tato metoda dokáže udržet vidění. To se týká i odchlípení či úrazu sítnice a části pacientů s diabetem. Celkově dokážeme řešit stavy, na které bychom si před deseti lety netroufli. A předpokládám, že zákroky jsou i šetrnější… Rozhodně. Délka pobytu v nemocnici se dnes pohybuje okolo jednoho až dvou dnů. Před 20 lety jste se šedým zákalem (kataraktou) pobyli v nemocnici dva týdny, po zákroku jste ještě absolvovali dlouhou rehabilitaci. Dříve se totiž čekalo, až bude čočka tzv. zralá. Dnes jde díky fakoemulzifikaci o rutinní ambulantní zákrok. V zásadě se jedná o ultrazvukové rozmělnění čočky a následné podtlakové odsátí zkalených částeček jádra čočky. Ty pak nahradí nitrooční čočka na míru, která dokáže zároveň vyřešit případnou krátkozrakost. Ještě novější metodou je pak femtosekundový laser. Byli jsme první státní zařízení, které

Profesor Rozsíval je lékařem čtyřicet let a má na svém kontě desítky tisíc očních operací.

Naše ambulance mají vybavení, které dřív neměla ani klinická pracoviště. si toto vybavení v České republice pořídilo. Před námi byly jen tři soukromé kliniky. V současnosti jsme už školicí pracoviště. Mimochodem – operace šedého zákalu je vůbec nejčastější operací v medicíně. Pro srovnání: na sklonku 80. let se v celém Československu provedlo asi 15 tisíc zákroků ročně. Dnes je to jen v České republice 90 tisíc. Když jsme u toho šedého zákalu, jak je to s tím zeleným? Glaukom je onemocnění úplně jiné podstaty. V uplynulých 20 letech se obrovsky rozšířil počet účinných léků, čímž se znatelně vylepšila prognóza pro pacienty. Počet operací klesl o 90 procent!



SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Experimentuje se s technickými náhradami zraku. Problém je zatím přemostění informace do mozku. Jaká je situace u dětí? Kromě vrozených vad je nejčastější šilhavost a refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus). Máme velmi dobrý screening. Vyšetřováni jsou novorozenci i děti v předškolním věku. Vyšetřovací metody jsou přitom paradoxně až moc dobré. Měřicí přístroje totiž dokáží skenovat oko i na větší vzdálenost. To je u neposedných dětí sice velká výhoda, ale někdy se při screeningu zjistí i to, co podrobné vyšetření nepotvrdí. Dokážete vrátit zrak nevidoucímu novorozenci? Zázraky neumíme. Když se oči nevyvinou správně, nedá se často nic dělat. Včasné rozpoznání závažné, ale operabilní vady však někdy opravdu záchraně zraku pomůže. Když se patologie rychle odstraní, oko se může dál vyvíjet normálně, přijímat podněty a nezakrnět. Když někomu vrátíte zrak, musí to být velmi emotivní chvíle pro pacienta i pro vás. Takové okamžiky jsou velmi silné. Nikdy nezapomenu na staršího muže, který začal s umělou rohovkou opět vidět. Telefonoval mi – a doslova se zajíkal štěstím, byl tím úplně nabitý. Tak silný projev radosti jsem u člověka jeho věku nečekal. Oční lékařství ale dokáže výrazně zlepšit kvalitu života i v případech, kde nejde o tak radikální obrat situace. Ztráta vidění je často nenápadný a pomalý proces. Člověk si ho ani neuvědomuje. Ohrožen je přitom nejen zrak, ale celý člověk, protože v důsledku vady očí roste riziko úrazů. Velkou skupinu tvoří lidé s diabetem. Tzv. cukrovku má asi 10 % obyvatel a nezřídka trpí problémy s cévami v oku. Obecně jsou mezery v prevenci. V některých zemích je běžné, že na péči předních odborníků, jako jste vy, dosáhnou jen movitější pacienti. U nás je naštěstí situace jiná; léčíte lidi bez rozdílu napříč sociálním spektrem. Doceňují to čeští pacienti? Myslím, že českým pacientům chybí možnost srovnání se situací jinde. Doporučoval bych jim vyzkoušet na vlastní kůži služby v Nizozemsku nebo v Německu. U nás je běžné, že se někdo nechá na vyšetření dovézt sanitkou. To tam neexistuje. V Německu se nikdo nerozčiluje, když přijde ráno na kliniku, kde ho vyšetří mladý doktor, a následně čeká do odpoledne na potvrzení od šéfa kliniky. Mají v sobě disciplínu. Když se jdu léčit, tak přece nemohu honit čas jako na závodech. Na západě se na operaci šedého zákalu čeká klidně tři čtvrtě roku i více. Čeští pacienti jsou velmi netrpěliví, očekávají, že všechno bude hned. Když se na vás někdo zlobí, jak čeká na operaci, kterou nutně potřebuje teď hned, a zároveň je schopen řídit auto, je to zvláštní. Přitom až 10 % lidí bez omluvy na předem smluvený termín nedorazí! Právě teď si píšu s pánem z USA, který si u nás chce nechat voperovat čočku, již v zámoří ještě nepovolili. Byl jsem tam před-


nášet o laseru, který ve Státech ještě skoro nikde nemají. Tohle u nás lidé nevědí a mají tendenci si spíše stále stěžovat, jak je to tady špatné. Jestli někdo říká, že za totality na tom bylo naše zdravotnictví lépe, tak vůbec neví, o čem mluví! Týká se to i finanční dostupnosti péče? Spoluúčast pacientů je v České republice minimální. Vše podstatné hradí zdravotní pojišťovny. Nadstandardy byly zrušeny. Kdo má zájem, může se obrátit na privátní pracoviště. V USA je na padesát milionů lidí bez zdravotního pojištění. Viděl jsem tam scénu, u nás nemyslitelnou, kdy lékař předepsal vyšetření, ale vzápětí žádanku hodil do koše, když se ukázalo, že pacient nemá zdravotní pojišťovnu a nemá na zaplacení. Za náš systém vděčíme státu a nadšení lidí pracujících ve zdravotnictví. Personál je podhodnocený, a přesto odvádí kvalitní práci. U nás jde jen asi 30 % peněz ze systému na mzdy. Na západě je to klidně dvojnásobek. Proto jde až 20 % českých mediků rovnou za hranice. Naopak k nám přicházejí lékaři z východu, i když oftalmologie se tento trend zatím tolik netýká. A jak vidíte budoucnost očního lékařství? Experimentuje se s technickými náhradami zraku. Problém je zatím přemostění informace do mozku. Vznikají čipy umístěné pod sítnicí. U pigmentové retinopatie už je jeden typ pomalu komerčně dostupný. Pacient ale zatím nevidí úplně normálně, připomíná to spíš kostičky, jak je známe z televize, když např. zakrývají něčí obličej. Ale je to jedna z cest, kterou se náš obor ubírá. 

info Kdo je prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc. Mezinárodně uznávaný přednosta Oční kliniky a katedry očního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Pochází z lékařské rodiny. Medicínu vystudoval v roce 1974. Je světově uznávaným oftalmologem, držitelem řady domácích i zahraničních ocenění, členem mnoha odborných společností. Provedl přes 40 000 operací šedého zákalu a přes 8000 refrakčních operací. Věnuje se pedagogické a publikační činnosti. Byl zařazen do edice Kdo je kdo ve světě, International Biographical Centre, England, ho zařadil mezi vynikající osobnosti 20. století a od stejného institutu dostal Decree of Merit za mimořádný přínos k pokroku v medicíně. Od roku 1971 ženatý, otec dvou dětí a dědeček tří vnoučat. Nejstarší vnučka se připravuje na dráhu záchranářky.

O sochách a lidech Každý člověk je jedinečný, neopakovatelný subjekt. To platí v případě, že je geniální a krásný stejně jako jedná-li se o opak předchozího. Každý z nás jsme – chtě nechtě – originálem, který, pokud je poškozen nebo zničen, může být jen opraven nebo nahrazen podobným. Nic víc a nic méně. Hrnec, džbán, který se rozbije, může být zaletován, nějak slepen, zadrátován. Do jednoho hliněného hrnce dávala moje babička jablka, a tak dál v naší domácnosti sloužil; jeho použití bylo ale omezeno. Voda se v něm vařit nedala, jenom se tam mohla na malém ohni dusit švestková povidla. Ale nevyhodili jsme ho, nadále zůstal funkční, nadále jsme ho používali. Analogie s člověkem, kterému lékaři vrátí zdraví, ale už nemůže dělat vše, co dělal před bouračkou, je viditelná. Trochu se vrací do společnosti, do které patřil. Sice kulhá, s pomocí druhých si ale sedne, pak třeba něco píše, čte, směje se, nadále je členem naší rodiny a patří mezi nás. Samozřejmě že ten, komu amputovali nohu, nebude dobíhat tramvaj ani pracovat u míchačky jako zdravý člověk. S pomocí různých přístrojů, po případné rekvalifikaci, se ale může začlenit mezi ostatní. Zůstává použitelný neboli funkční. Ale vyplatí se to? No – podle toho, jak a čím budeme přínos takového člověka měřit. Budeme-li jen a jen materialističtí a budeme počítat, co nám to vynese, tak asi spláčeme nad výdělkem. Léčení, protézy, náklady na léky a na dopravu do zaměstnání patrně přesáhnou hodnoty, které ten člověk vytvoří, pokud bude někde sedět u stroje a slepovat kartony. Rubrika má dáti – dal, vedená ve starém účetnictví, bude nevyrovnaná. Tedy – nevyrovnaná z hlediska peněžních výdajů. Ale z hlediska hodnoty člověka a zachování života bude plus jasné. Všechno se přece nedá vyjádřit jenom náklady na výrobu či na údržbu. Davidova socha také nemá jen cenu mramoru, ze kterého byla vytesána. Obohacuje nás, pokud se dovedeme dívat na její krásu. Patří do naší kultury a bez ní bychom byli chudší. Všichni. Trochu podobné je to s člověkem. Také si mnozí tuto hodnotu neuvědomují, stejně jako jiní netouží spatřit Michelangelovy sochy.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

15

Nevidomá umělkyně ■ O zrak přišla kvůli autoimunitnímu onemocnění. ■ Sochy byly původně jen koníčkem. ■ Sní o své velké výstavě v Londýně.

Sochy ve tmě Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

T

o, co by mnozí z nás považovali za samozřejmý předpoklad sochařské tvorby, tedy zrak, nevidomé sochařce Marianně Machalové schází. Přesto má za sebou dvacet výstav (tu poslední bylo možné celý listopad vidět v prostorách žižkovské radnice v Praze) a její dílo je milým připomenutím hloubky, s jakou je nutné umění vnímat. Marianna Machalová trpí autoimunitním onemocněním, které ji mezi šestnáctým a dvaadvacátým rokem života postupně připravilo o zrak. Když rozvažovala, kam se svým životem dál, stalo se jí koníčkem modelování z hlíny. „Úplně mě to na celé hodiny odvedlo od reality. Zapomínala jsem, že nevidím, a v hlavě se mi znovu promítaly obrazy z běžného světa. Ty jsem zhmotňovala. Nejdříve šlo o malé sochy, asi tak 15cm. Absolvovala jsem také kurz arteterapie v Bratislavě spolu se zdravými spolužáky, což mě hodně posunulo dopředu nejen v tvorbě, ale i osobním životě,“ vypráví umělkyně o svých začátcích. Dodává, že svou tvorbu už od počátku nevnímala jako terapii svého postižení. Ta otázka je opravdu nasnadě, a nevidomá umělkyně ji také často slýchá. Jak vlastně člověk bez zraku dokáže vytvořit sochu? Podle paní Marianny je to podobné jako s hudbou. „V hlavě si umíme prozpěvovat, aniž bychom hudbu v tu chvíli slyšeli. Já to mám podobné s vizuálními obrazy. Pamatuji si je z doby, kdy jsem viděla, navíc se mi často v hlavě tvoří obrázky při zvucích, vůních i jiných podnětech. Tuhle představu pak v hlavě přemodeluji a představím si ji jako figuru na papíře. Přemýšlím, jak ji budu tvořit, co a kam posunu, promýšlím jednotlivé tahy. A pak pracuji podle plánu. Vím, asi to zní neskutečně,“ říká žena, která dokáže jen pomocí dotykových vjemů na konečcích svých prstů vytvořit sochu plnou života, sochu s hlubokým příběhem. Inspirace k ní přicházejí různými cestami. Někdy slyší báseň nebo píseň, vnímá své okolí při procházce venku. Vše evokuje obrazy, které se pak snaží modelovat, a jak sama říká, není spokojená, dokud svou představu dokonale nenaplní. Ráda také

Sochy Marianny Machalové vznikají „ve tmě“, pouze hmatem, přesto mají širokou duši.

16



Modelování z hlíny mě na celé hodiny úplně odvedlo od reality. Zapomínala jsem, že nevidím, a v hlavě se mi znovu promítaly obrazy z běžného světa. Ty jsem zhmotňovala. Sochařka vystavuje po celém Česku. Sní ale o tom, že by si její práci mohli prohlédnout i v zahraničí.

chodí na výstavy fotografií a obrazů. Manžel Petr jí popisuje, co na obrazech vidí. Má ráda, když narazí na myšlenku, s níž se ztotožňuje, a do sochy, kterou tvoří, může pak vtisknout nějaké východisko. Její sochy doprovází také zvláštní zaklínadlo: těsně před dokončením je rozřízne a dovnitř vloží dvě malá srdíčka. To aby se socha necítila osamělá. Každé její dílo vzniká postupně několik týdnů, někdy i měsíců. Celých patnáct let

trvalo, než si se svými sochami troufla na výstavu. Bát se rozhodně nemusela, k lidem její procítěné sochy promlouvají. Některé její práce jsou dnes zakoupeny do soukromých sbírek, další čekají na zvědavé oči návštěvníků v trvalém depozitu Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě nebo na některé z četných výstav po celé České republice. Dnes pořádá workshopy, spolupracuje s různými nadacemi a vede keramickou dílnu. Výstavy má naplánované na dva roky

dopředu. Přála by si, aby si její sochy mohli prohlédnout lidé i mimo Českou republiku, například v Londýně. „Jsem ale přece jen samouk, a tak bych přivítala i nějakou konzultaci s odborníkem. Chtěla bych vědět, co dělám špatně a jak se můžu zlepšit,“ říká paní Marianna. Nemálo inspirace jí také přináší její dcerka, kterou jí osud původně vůbec nepřál, a dnes ji spolu s manželem šťastně vychovávají v rodinném domku ve Valašském Meziříčí. 

Příběhy, které se v sochách ukrývají, mají u publika úspěch. Protože jsou velmi lidské, mnozí se s nimi lehce ztotožní.


17

Foto: Khalil Baalbaki | Design: Adéla Knajzlová – ČRo

umění slyšet vltava.rozhlas.cz

Andrea Komárková zdravotní sestra posluchačka Vltavy „Vltava je součástí mého dne, díky ní vím, co se v kultuře děje.“

Nalaďte si stanici Vltava na FM vlnách, v televizi, na internetu i v mobilu.

Doprava bez bariér


■ Bezbariérových dálkových autobusů není mnoho. ■ Podařilo se najít jen dva přepravce. ■ Městské dopravní podniky pronajímají nízkopodlažní vozy. Pohodlný nástup, bezpečné ukotvení a komfortní interiér – i tak se dá cestovat autobusem na vozíku.

Autobus pro vozíčkáře Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

lidí používá elektrické vozíky, s nimiž si v takové situaci nikdo neví rady.

E

První vlaštovky

xistuje řada zajímavých míst, která se dají navštívit i na vozíku. Otázkou však zůstává vhodná doprava. Jednotlivci situaci většinou nějak zdárně vyřeší. Skutečnou výzvou je přeprava většího počtu vozíčkářů. Co když chce nějaké sdružení nebo speciální škola vyrazit autobusem na dlouhý výlet, neřku-li do zahraničí? Sehnat bezbariérový dálkový autobus není v České republice vůbec snadné. Jsou tu ale první vlaštovky a my vám s jejich hledáním chceme trochu pomoci. Zapátráte-li na internetu, narazíte převážně na nízkopodlažní autobusy různých městských dopravních podniků. Ty své vozy většinou ochotně pronajmou, nesplňují však parametry pro dálkové linky. Především ale umožňují bezpečnou a pohodlnou přepravu maximálně dvou až tří vozíčkářů. Takovou službu by mohla využít třeba běžná školní třída se dvěma integrovanými dětmi pro výlet po městě a blízkém okolí. Ovšem třeba pět nechodících pasažérů už představuje problém. Tradičním řešením je ruční přenášení vozíčkářů na sedadla běžného autobusu. Není snad potřeba vysvětlovat, jak je to nepohodlné i nebezpečné pro všechny zúčastněné. Nehledě na to, že čím dál více


Zdá se, že si toho všimli i první přepravci, kteří přicházejí s nabídkou bezbariérových zájezdních autobusů. Po období pokusů s různými starými karosami vybavenými plošinou přicházejí skutečně plnohodnotné služby. Už nějakou dobu funguje společnost Dobrobus, s. r. o., která sídlí nedaleko Úval u Prahy. Disponuje speciálně upraveným autobusem Bova, který přepraví i deset vozíčkářů najednou. Mají zkušenosti i s výpravami většího počtu pasažérů s postižením do zahraničí, například k moři do Chorvatska. Jízdné je 27 Kč za kilometr bez DPH nebo 700 Kč za hodinu, nepřekročí-li trasa 150 km. Pohříchu se nám tuto službu podařilo vypátrat až přes osobní doporučení z cestovní agentury Bezbatour. Před internetovými vyhledavači se úspěšně skrývá.

Nejnovější vůz Mnohem lepší cestu prezentace zvolila společnost VegaTour. Ta letos rozšířila svoji flotilu o speciálně upravený vůz Mercedes-Benz Tourismo 17RHD, který představuje ve své kategorii špičku. S touto informací neváhala oslovit neziskový sektor, a i když

není první ani jedinou společností, zdá se, že je ze zmíněné dvojice ta viditelnější. Pokud české silnice brázdí ještě nějaký další speciálně upravený dálkový autobus pro vozíčkáře, je jeho provozovatel dobře utajený. Nepočítáme ovšem vozy speciálních institucí, jako je třeba pražský Jedličkův ústav a školy. To však nejsou komerční subjekty s běžným režimem pronájmu. VegaTour svůj nový autobus nechala otestovat a připomínkovat hudební skupinu The Tap Tap, kterou tvoří mladí lidé s tělesným postižením. Podle jejich kapelníka Šimona Ornesta byli velmi spokojeni. Nabídku zkušební jízdy využila i naše redakce. Interiér novotou vonícího autobusu připomíná spíš palubu letadla. Plošina s dostatečnou nosností bezpečně naloží jakýkoliv vozík, který je následně pevně ukotven. Deset vozíků není problém. Stejně jako v případě Dobrobusu se demontuje příslušný počet běžných sedadel. Za volantem sedí zkušený řidič, pan Ladislav Fousek, který léta jezdil na speciální bezbariérové lince Dopravního podniku hl. m. Prahy. Službu zatím využívají spíše zahraniční cestovní kanceláře – především z Asie. Právě z ciziny vzešla poptávka po bezbariérovém dálkovém autobusu. Vzhledem ke standardům společnosti Vega Tour nejde o nízkonákladového přepravce, ale kvalita služeb odpovídá cenám. Modelový výlet z Prahy do Kutné Hory by vyšel přibližně na 10 tisíc Kč. Počet přepravovaných osob přitom nerozhoduje. Česká klientela si cestu k této službě zatím hledá. Příští rok se může těšit ještě na bezbariérový minibus, který společnost VegaTour zakoupí. 

19

Umělci Konta Bariéry ■ Dlouholetý dárce aukčních salonů Konta Bariéry o souvislostech tvorby. ■ Nemohl by být náš veřejný prostor přívětivější? ■ V kolika ateliérech najdete nájezdovou plošinu pro vozíky?

Stefan Milkov:

Merkur, bronz, 2003

Chybí více osvícenosti Sochař a některé z jeho kytar. Další rozměr výjimečné osobnosti. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Potřebují dnes lidé kolem sebe cosi krásného, ale i trochu tajemného? To potřebovali vždy, i když to takhle přesně neřekli. Vždyť první známky o naší existenci jsou přece malby v jeskyních. Jsou poselstvím, možná třeba víry v cosi neznámého, nebo jsou prvními pokusy o výtvarné umění? Nevím, ale je jasné, že nevznikaly z nudy nebo exhibicionismu, ale z přirozené potřeby. A právě vykalkulovaný, za každou cenu atraktivní výtvarný projev je jasné znamení, že nebyl vytvořen zevnitř, z vlastního pocitu a potřeby umělce. Když tvoříte sochu nebo obraz, děláte to především z vnitřní potřeby, touhy a vášně, a ukazujete to nejdříve sám sobě, a teprve když jste si jistý, že vaši původní, prvotní myšlenku se alespoň trochu povedlo převést do díla, pak s tím teprve můžete jít před lidi. Proto také platí opak – nejsem spokojen, nic neukazuji, nevystavuji. Alespoň takhle to celý život dělám já. Jak tato zásada platí v záplavě nevkusu, která se přes nás valí? Není to jen záplava nevkusu, ale spíše záplava technologií a určité prázdnoty, odcizení, lhostejnosti, otupělosti, a hlavně absence ohleduplnosti, kterou si vytváří naše civilizace sama. Už když poprvé jela lokomotiva z plátna na diváky, nikdo si neuvědomil, že začíná věk techniky, chcete-li fascinace něčím dosud nevídaným. Nedávno jsem dokončil pomník Nikoly Tesly. Úžasná osobnost, bez které bychom si těžko tady například povídali do diktafonu a neměli bychom spoustu dalších vymožeností. Ale kam to dojde? Můj mladší syn, třináctiletý kluk, je spolu se svými vrstevníky zcela vtažen do světa počítačů a všeho, co je moderní elektronika. Ovšem co když to jednou všechno zhasne a vypne? Co bude civilizace dělat? Jsem

20



Když tvoříte sochu nebo obraz, děláte to především z vnitřní potřeby, touhy a vášně, a ukazujete to nejdříve sám sobě. Elektrický výboj zastavený v čase. Genialita Nikoly Tesly očima a rukama Stefana Milkova

Zápas Jákoba s andělem, koláž, 2004

velkým přítelem klasického ručně psaného dopisu. Někteří lidé si myslí, že je to projev bláznovství. Když napíšu dopis na úřad rukou, adresáti se domnívají, že to psal stoletý dědeček. Ale zpět k vaší otázce – právě moderní technologie bohužel umožňují, aby se za umělce vydával kdekdo. Prostě si koupí program a maluje myší. A leckdy má i úspěch na trhu. Jenomže – potřebujete k takové produkci talent, práci s hmotou, barvami, potřebujete pochybovat…? Takovou tvorbu přece preferují i mnohé umělecké školy, kterých přibývá. V naší malé zemičce máme najednou obrovské množství uměleckých škol, které chrlí absolventy a nikdo se neptá, zda ze zcela přirozeného hlediska se může v desetimilionovém národě objevit tolik skutečných talentů. Tím nechci nikomu předem zavírat cestu ke slávě, jen si myslím, že výtvarné umění by si mělo zachovat – řeknu to možná zjednodušeně – ruční práci. Moderní technologie musí být sluhou člověka, nikoli pánem; s něčím mohou pomoci, ale pak musí přijít nenahraditelná chvíle, kdy začnete původní myšlenku materializovat. Vytvářet tvar od první kresby přes malý model až k opravdové soše. Dneska se říká, jak je úžasné zobrazovat svět v 3D. Takže, přátelé, my sochaři děláme tři dé už od nepaměti. Vlastníma rukama. A mnohdy z pěkně tvrdého materiálu. Ale obhájce těch moderních technologií by vám řekl, že jsou dokonalejší, přesnější než vy. V tom je právě ta potíž. Socha stvořená počítačem prostě na sobě nemá známky dotyku

info Kdo je Stefan Milkov Přední český sochař s nezaměnitelným výtvarným rukopisem. Autor mnoha soch a objektů z kovu, dřeva a skla. Úspěšný designér, malíř a grafik. Zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách doma i v zahraničí.


lidské ruky, je chladná, a chcete-li, až příliš dokonalá. I Michelangelova Davida by teoreticky tento 3D stroj byl schopen vytisknout, i když zatím takové velikosti nezvládá, ale už by to nebyl David. On má jasné a jednoznačné známky sochařovy ruky a jeho nástroje. Jinak bychom mohli mít takových soch miliony, ale nemáme. A to je dobře. Jenomže každý by ho chtěl domů. A když to nejde? Pověsí si na stěnu nanejvýš fotku popové hvězdy. Nebo tapetu s mořskou pláží… Přitom by se lehce mohl dostat ke kvalitní české grafice, malé sošce, skvělému obrazu. Tyhle věci nestojí miliony, ale spíš jsme nějak zaostali, ztratili kontinuitu třeba s první republikou, kdy i uzenář musel mít svůj dům s dobře vymyšlenou a esteticky zdařilou fasádou, protože jinak by se mu sousedé smáli. Když jsme u staveb, ocitli jsme se v situaci, kdy veřejný zájem, zájem samospráv a státu o kvalitní řešení veřejného prostoru je skoro nulový. Občas se cosi zadá, cosi i vznikne, ale příkladů osvícenosti, ke které patří i schopnost oslovit ty nejlepší architekty, najdete pramálo. České sochařství jako by pro úředníky a zastupitele skoro neexistovalo. Kdo by to taky ocenil, říkají si… Já odpovídám – život by to ocenil. Veřejný prostor nejsou jen lavičky a bezbariérové chodníky, to je přece místo, kde žijeme, kde bychom se měli scházet, kde bychom měli hledat podněty a novou sílu pro každý den a které by nás mělo také kultivovat. Ale i sama veřejnost by mohla hlasitěji volat po kvalitě… Sama veřejnost je ještě stále dost znechucena pomníky různých potentátů, které za socialismu rostly pomalu na každé návsi, a proto je vždy a priori až nepřátelská, jedná-li se o umísťování soch ve veřejném prostoru. Snad se dožiju doby, kdy tato pochopitelná averze bude překonána obyčejnou lidskou potřebou zastavit se u kvalitní sochy, artefaktu, zamyslet se nad jejím poselstvím, ale třeba se i pobavit a přijmout i nové a odvážné věci.

Takže dnes záleží víc na osvícenosti radních? Záleží na osvícenosti nás všech. Musí v tomto ohledu opět vzniknout společenská potřeba, která generuje společenskou objednávku. Praha je nejkrásnější město na světě, ale kde narazíte na současné výtvarné umění v jeho exteriéru? Výjimečně. Ve státech kolem nás se každé menší i větší město chlubí podporou současného umění. U nás jako by už stačily investice Karla IV. Je to škoda, protože dobré moderní umění může přilákat stejně zahraničních návštěvníků jako třeba barokní palác, jde-li jen o tohle. Ale především je to vizitka kulturní úrovně národa. Léta už přispíváte svou tvorbou do aukčních salonů Konta Bariéry. Víte, že z výnosů se také financuje stipendium pro studenty s postižením? Ano. A myslím si, že takhle pomáhat se musí. Když si představím, co ti kluci a holky musejí v životě překonávat, tak je přece jasné, že možnost studovat střední nebo vysokou školu jim může v životě hodně pomoci. Znáte osudy některých z nich? Jestlipak jste si všiml, že u dveří mám nájezdovou plošinku pro vozíčkáře? Tady se postižení objevují docela běžně. A stipendisty rád uvidím. Protože právě takoví lidé potřebují kolem sebe i výtvarné umění, v němž by mohli hledat nejen krásu, ale i jistá tajemství, sílu, kterou může umění předat, a možná i tiché odpovědi na těžké otázky, které jim osud připravil. 

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.

21

Nové zahraniční technologie ■ Mobilní telefon se stává základnou pro sledování zdraví. ■ Malé senzory s napojením na mobil změří srdeční tep i počet kroků za den. ■ Při neopatrnosti či přehnané důvěře však mohou i škodit.

Zdraví na obrazovce Text: Štěpán Beneš Foto: Withings, Fitbit, Jawbone, iHealth

M

ezi medicínskými přístroji vychází nová hvězda: mobilní telefon. Stalo se z něj zařízení, které má každý z nás prakticky pořád u sebe, a tuto přednost umí přenést i na cokoli, co se k němu dá připojit. Výhoda je tu patrná: žádný medicínský přístroj, byť sebeužitečnější, není tak rozšířený jako právě chytrý mobil. A tak si základní údaje o svém zdraví může každý hlídat sám; dozvědět se například můžete (a pokud chcete, pak také váš lékař), jaký máte krevní tlak, kolik máte v krvi cukru, jakou máte teplotu, jak pracuje vaše srdce, kolik kalorií jste spálili či jak dobře spíte.

Vím, co jsi přes den udělal Asi nejrozšířenějším příslušenstvím k telefonu, které nějak souvisí se zdravím, jsou tzv. fitness náramky neboli monitory denní aktivity, jak jim výrobci také říkají. K dostání jsou v nekonečných variacích tvarů, barev i funkcí: jako jednoduché gumou potažené sportovní náramky, i doslova jako šperk, který si vezmete do společnosti. Stojí od několika stovek do mnoha tisíc korun. Někdy se liší značkou mobilního telefonu, ke kterému je lze připojit, někdy jsou zase univerzální a fungují na všech rozšířeněj-

Fitness náramek FitBit patří celosvětově mezi nejoblíbenější produkty. Umí vám povědět, jak jste aktivní.

22

ších platformách. V zásadě ale pracují vždy stejně. Dobíjecí baterií napájená soustava mikroelektroniky a senzorů v podobě náramku na zápěstí, v klopě nebo v kapse dokáže například rozpoznat, kolik kroků denně uděláte, kolik při svém pohybu spálíte kalorií, jakou vzdálenost překonáte a kolik hodin spíte. Mezi nejrozšířenější se řadí například Fitbit (www.fitbit.com, dostupný i u nás), Jawbone UP (www.jawbone. com, taktéž u nás běžně dostupný), nebo nově Mi band od firmy Xiaomi (www.xiaomimobile.cz). K dokonalosti se pak sledování denní aktivity snaží dovést společnost Apple. Na začátku roku 2015 bude své příznivce lákat na chytré hodinky Apple Watch, přístroj na zápěstí s dotykovým displejem, který bude, vedle funkcí mobilního telefonu s hlasovým ovládáním a parametrů vyjmenovaných výše, měřit i srdeční rytmus. Vše je samozřejmě propojeno s aplikací v chytrém telefonu, která z dat udělá přehledné grafy a pochválí vás, pokud jste splnili nastavené měřítko, případně pokárá a motivuje, aby to příště bylo lepší. Přestože výrobci monitorů denní aktivity nekalkulují se specifickým pohybem, který vykonávají vozíčkáři, lze je využít alespoň pro orientaci. Donutit výrobky, aby dokázaly rozeznat krok od tempa na vozíku, je ale pravděpodobně jen otázka naprogramování

Bezdrátový měřič tlaku Withings je elegance sama, nemusíte jej navíc ručně nafukovat. Výsledky se ukládají ve speciální aplikaci v mobilním telefonu.



Asi nejrozšířenějším příslušenstvím k telefonu, které nějak souvisí se zdravím, jsou tzv. fitness náramky neboli monitory denní aktivity.

mobilu – ať už od samotného výrobce nebo od nezávislého vývojáře, který s tím bude počítat ve své aplikaci.

Změřím cokoli Medicínské příslušenství pro telefony ale není jen o spálených kaloriích. Bezdrátové měření tlaku nabízí například produkt společnosti Withings. Speciální rukáv se, podobně jako u běžných měřičů, omotá okolo paže. Stisknutím tlačítka přístroj automaticky změří tlak i tepovou frekvenci a údaje pošle přes spojení Bluetooth na obrazovku chytrého telefonu. Aplikace v telefonu spolupracuje s internetovou stránkou, kde si uživatel může snadno prohlížet historii svého měření, a získat tak snadno přehled, případně data jedním kliknutím sdílet se svým lékařem. Produkt pracuje jak s operačním systémem iOS, tak s Androidem; v České republice ho dostanete za něco málo přes tři tisíce korun. Dva různé produkty, které ve spolupráci s mobilem umí změřit hladinu cukru v krvi, nabízí zase společnost iHealth. Prvním z nich je malé samostatné digitální měřidlo spojené s telefonem pomocí bezdrátového Bluetooth spojení, druhým je iHealth Align, malý senzor velikosti padesátikoruny, který uživatel zapojí do sluchátkové zdířky telefonu. Oba pracují stejně: vzorek krve kápnutý na speciální papírek vloží uživatel do měřidla a na displeji telefonu se zobrazí aktuální údaje. Speciální aplikace samozřejmě nabízí archiv nebo dlouhodobý přehled pomocí grafů. Obě měřidla jsou oficiálně schválena lékařskou komisí, v ČR však zatím bohužel nejsou oficiálně dostupná a výrobcův internetový obchod je nabízí jen v USA. Tělesnou teplotu umí měřit například ThermoDock od firmy Vitadock, infračervený senzor, který se zapojí do spodního konektoru produktů od společnosti Apple, tedy jak do telefonů iPhone, tak do tabletů iPad. Paprsek pak stačí namířit do vytyčeného bodu těsně nad nosem a během několika vteřin se na displeji ukáže teplota. Výrobek má lékařské posvěcení, v České republice ho koupíte za 1800 korun.

Opatrnosti není nazbyt Pokud máte o nějaké zdravotní příslušenství pro telefon zájem, určitě po chvilce hledání v internetu najdete to své. Používání fitness


Bezdrátově lze měřit už i hladinu cukru v krvi. Aplikace v telefonu nabízí přehled i archiv.

náramků a medicínských senzorů ale přece jen stále budí trochu kontroverze. Namítat se dá například to, že se může zdát jako přehnané měřit věci, které většina normálních lidí ještě před pár lety neměla potřebu zjišťovat – tedy například spánkový rytmus nebo počty spálených kalorií. Další kritickou poznámkou bývá, že při měření nejde o úplně přesné údaje. U fitness produktů to není zase tak důležité, avšak u měřičů tlaku nebo glukózy je potřeba dát pozor, aby měl přístroj medicínský atest, který by zaručoval, že měření je tak přesné, jak je potřeba, aby si člověk neublížil. Lékaři před laickým sebediagnostikováním vážnější nemoci pomocí mobilní techniky ale spíše varují. Vidět je však jiný zajímavý efekt: například fitness náramky dělají ze zdravého pohybu a životního stylu doslovu hru, někdy i soutěž, když své výsledky sdílíte na sociálních sítích a snažíte se trumfnout třeba kolegu z práce. Takové propagace zdravého životního stylu v době neustálého stresu a civilizačních chorob by se lékařům sotva podařilo dosáhnout. Další výhodou je možnost využít sebraná data k výzkumu. Pokud by lékařské týmy měly organizovat sběr dat o spánkovém rytmu několika tisíc lidí, vyšlo by to na ohromné peníze. Pokud bychom jim ale například zpřístupnili on-line data o spánkovém rytmu z našich senzorů připojených na telefon, byla by finanční i časová náročnost minimální. Na takové projekty si však ještě počkáme.  Stejně jako jeho větší bratr výše i menší Align od firmy iHealth nabízí přenosné a všude dostupné měření hladiny cukru v krvi.

23

Asistenti pedagoga ■ ZŠ a MŠ Červený vrch v Praze jsou patnáct let otevřeny i dětem s postižením. ■ Finanční odměna asistenta pedagoga neodpovídá realitě. ■ Chybí jasná a srozumitelná pravidla k inkluzivnímu vzdělávání.

Nejdůležitější volbu řeší rodiče vají zvýšený – nezanedbatelný – normativ na žáka s handicapem. V naší škole to je na dítě s těžkým tělesným handicapem na prvním stupni 16 233 Kč, na druhém stupni 18 300 Kč na celý kalendářní rok, tj. 1361 a 1525 Kč měsíčně. Nezdá se mi, že by tato částka nějak výrazně ovlivnila náš rozpočet. S financováním asistentů má dr. Pičman pravdu, škola musí dvakrát ročně žádat o přidělení peněz: na období leden–srpen a září–prosinec. Každý kraj má svůj normativ, a také pravidla, ze kterých vychází. Myslím však, že žádný neplatí asistenty za plnou dobu pobytu dítěte ve škole. V Praze se vychází z toho, kolik hodin má dítě ve svém učebním plánu, nezohledňuje se, že např. asistent musí jít s dítětem na oběd, musí se i připravovat apod. Je-li dítě v první třídě, kde je dvacet vyučovacích hodin, pak má asistent polovinu ze čtyřiceti hodin týdenní pracovní doby. Tomu odpovídá i jeho mzda. Na období září–prosinec letošního roku mám 7,6 úvazku asistenta pedagoga (13 integrovaných žáků s vážnějším handicapem) a částku 348 700 Kč, což činí na měsíc a jeden celý úvazek 11 470 Kč. Má-li asistent zmiňovaných 20 hodin, pak by měl dostat polovinu. Částka naprosto neodpovídá tomu, že existuje katalog prací i zařazení asistenta do určité platové třídy, že asistentem může být také vysokoškolák.

Text: Jana Matoušová Ilustrační foto: Jan Šilpoch

V článku Co nám to ten ministr udělal? (Můžeš 11/2014) se dlouholetý ředitel Jedličkova ústavu a škol a člen rady Konta Bariéry Jan Pičman zamýšlel nad úlohou asistentů pedagogů ve školách. Jako reakci na jeho text přinášíme další názor k integraci a inkluzi ve školách od ředitelky ZŠ a MŠ Červený vrch v Praze.

J

e to již více než patnáct let, kdy jsme ZŠ a MŠ Červený vrch v Praze otevřeli všem dětem, nejen těm zdravým, ale i těm s nějakým handicapem. Poprvé jsme se museli vyrovnat s přítomností handicapovaného žáka, když se do školy vrátil chlapec po těžké autohavárii. Uvědomila jsem si, že v takové situaci se může ocitnout kdokoli z nás nebo našich blízkých a že samozřejmou povinností ostatních by měla být podaná pomocná ruka. Tato zkušenost mě vedla k tomu, že jsem se nevymlouvala na nedostatek zkušeností či budovu plnou bariér, když k zápisu přišla maminka s chlapcem na vozíku. Vládík a jeho paní učitelka Irenka, která později do třídy přijala i žáka s mentálním handicapem, byli vlastně první, kteří otevřeli integraci dveře naší školy. Škola se postupně stala bezbariérovou. Nikdy nezapomenu na rozzářené oči chlapce, když se díky nově vybudovanému výtahu poprvé dostal do pracovny přírodopisu v prvním patře, kde v teráriích chováme plazy. Ušli jsme za těch patnáct let dlouhou cestu, odstranili jsme bariéry nejen fyzické, ale především bariéry, které byly v každém z nás. Od začátku jsme museli spoléhat i na pomoc asistentů. V době, kdy ve škole pomáhali chlapci na civilní službě, byla situace zdánlivě jednoduchá. Problém přišel se zrušením této služby – museli jsme hledat, kdo by tuto špatně placenou práci vykonával. Kupodivu to byly maminky našich zdravých žáků, které se o tuto práci přihlásily. Pozici asistenta pedagoga jsme od začátku chápali jako pomocníka učitele. Nedovedu si představit, že by vedle tohoto asistenta byl ve třídě či někde čekal ještě další člověk, osobní asistent, který by měl na starosti převoz dítěte do jiné učebny, pomáhal mu s toaletou apod. To vše u nás vždy vykonával a vykonává asistent pedagoga. Nikdy jsme po rodičích nechtěli, aby za úkony osobní asistence platili.

Ošidná hra čísel Jak je to vlastně s penězi, které na žáka s handicapem přicházejí? Vycházím z rozpočtu naší školy v roce 2014. Jan Pičman (Můžeš 11/2014) zmiňuje, že školy dostá-

24

Změnily komunální volby situaci? Jana Matoušová patří k těm odborníkům, jejichž hlas by měl být slyšen.

Od začátku jsme museli spoléhat i na pomoc asistentů. V době, kdy ve škole pomáhali chlapci na civilní službě, byla situace zdánlivě jednoduchá. Problém přišel se zrušením této služby.

Osvícení zřizovatelé, a tím byla dosud i Praha 6, škole pomáhají – ale především se stavebními úpravami či přispívají na kompenzační pomůcky, nikoli na mzdy. Do mezd výrazněji přispíval a školy podržel magistrát ze svého rozpočtu v období primátora Béma, který si byl vědom důležitosti integrace. Jak to školy řeší? Různě – možná některé neslušně, jak je popisováno v Pičmanově článku, většinou jim však nezbývá, než aby samy dofinancovaly asistenty z rozpočtu určeného na odměny pedagogických pracovníků. Tato situace je neudržitelná. Stát se přihlásil k inkluzivnímu vzdělávání v našich školách, zároveň s tím však nenastavil jasná pravidla – ať už se týkají výše úvazku přímé práce asistenta se žákem či jeho mzdy. Rozumím tomu, že rodiče chtějí, aby se jejich dítě vzdělávalo se svými vrstevníky z okolí, aby s nimi navazovalo přirozené sociální vazby. Soužití zdravých s handicapovanými přináší prospěch oběma stranám. V žádném případě bych tím ale nechtěla jakkoli zpochybnit existenci speciální školy. Poskytuje dítěti s handicapem takové možnosti, jaké běžná škola může stěží poskytnout, a i naopak. Měli bychom nechat na rodičích, jakou cestu pro své dítě zvolí.  Mezititulky a redakční úprava: zj


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Odstartovala kampaň s nosy Pomáhají (s) humorem. ■ Aukci pro Konto Bariéry podpořilo rekordních 436 dárců. ■ Rozsudek, nad nímž zůstává rozum stát.

Sedm NEJ… roku 2014

Z

kraje roku mi nedá, abych nevzpomněla na všechno, co se nám vloni podařilo, co jsme zkusili, s čím jsme se trápili, v čem jsme byli první. Je to vychloubání? Trošku ano, ale je to poděkování všem mým kolegům a spolupracovníkům, díky nimž se sny stávají skutečností.

Kultovní obraz Mony Lisy visí stále v pařížském Louvru. Na naší aukci se zatím neobjevil, ale kreativní pracovníci z agentury Ogilvy, která je naším dlouholetým partnerem, třeba právě touto nadsázkou, dámy s tajemným úsměvem sedící na dřevěném invalidním vozíku, chtějí přilákat pozornost k jednomu z našich charitativních projektů.

Nejstarší nadace slavila. V březnu jsme se sešli ve Stavovském divadle na představení Zahradní slavnosti Václava Havla. Trošku se vzpomínalo. Připomněli jsme našim příznivcům a veřejnosti, že je to již 35 let, co František Janouch ve Švédsku založil Nadaci Charty 77. Tušil tenkrát, že se z ní někdy stane největší nadace na území vlasti, kterou musel nuceně opustit? Vrátil nadaci do Prahy hned v roce 1990 a dnes se někdy sám diví, že z malé kanceláře v ulici U Obecního domu, kde v roce 1990 seděli tři lidé, vyrostla největší nadace v této zemi.

Díky Aleši Najbrtovi a jeho designérskému studiu se nám podařilo sjednotit grafický styl. Nejviditelnější kampaň s nosy, které Pomáhají (s) humorem. Odstartovali jsme první ročník kampaně, kterou chceme v průběhu let proměnit v celorepublikovou mánii. Každý si koupí a nasadí nos, a pomůže tak s humorem, s legrací. Zapojili se vrcholoví sportovci, špičkoví zpěváci, obyčejní lidé, přátelé Konta Bariéry. Pomáhali prodejní řetězce, kavárny i lidé na plesech a firemních večírcích. „Výnos doplnil, a dokonce předčil osvědčené dárcovské esemesky a budeme s tímto fenoménem dále pracovat.“ Nejprofesionálnější vizuální styl. Díky Aleši Najbrtovi a jeho designérskému studiu se nám podařilo sjednotit grafický styl. Zjednodušili jsme si život, nadace je srozumitelnější a myslím si, že i „hezčí“. Co myslíte vy? Největší rekordy letošní již dvanácté výstavy a aukce pro Konto Bariéry. Svá díla nám věnovalo rekordních 436 dárců – především z řad předních českých výtvarníků. Na programu aukce bylo 500 dražebních


položek, číslo, které už snad ani nelze překonat. A výsledek? Splnil naše očekávání. V neděli 14. prosince jsme ve Veletržním paláci získali v průběhu sedmihodinové dražby 4 764 000 korun. Nejsladší peníze? Pár kroků od sídla nadace najdete nejlepšího výrobce a prodejce zmrzliny, Angelato. Majitelé, Zlatko a Biljana, vyhlásili již podruhé datum 14. června jako Den zmrzliny. A celý den mezi kapkami deště prodávali zmrzlinu pro charitu. I když nám počasí nám nepřálo, vynesla zmrzlina 40 000 korun na ragbyový vozík pro Jakuba. Nejsportovnější podpora od žáků a zaměstnanců Open Gate. Run and Help. Takovou akci vyhlásili ve škole v Babicích. Celoškolního běhu se zúčastnili všichni. Od školníka a uklízeček po posledního špunta, studenta školy. Dvacet korun za uběhnutý kilometr pro Konto Bariéry, a především nadšení všech mě opravdu dojalo. Chceme pomoci škole s přípravou akce v příštím

roce, které by se už zúčastnily nejméně desítky škol po celé republice. Nejnespravedlivější rozsudek. Také se stane, že je v nadaci smutek. To když 14. října po dvouletém tahání po soudech dostali podmínku za účinkování ve scénce Falešní policisté v benefičním pořadu Konta Bariéry v České televizi Jan Potměšil a Petr Čtvrtníček. Sice jde o nepravomocné rozhodnutí, protože se naši kamarádi odvolali, ale pokolikáté už? Tak snad soud vyšší instance toto trápení ukončí rozhodnutím z rozumu. Hodně štěstí v novém roce, ať se vám daří, a pište mi, co by vás o práci nadace zajímalo. Moc ráda na to budu reagovat.  Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

25

Tip na výlet ■ Významná pražská památka je převážně bezbariérová. ■ Nejvhodnější doprava je autem nebo tramvají. ■ Na internetu naleznete dostatek informací.

Výstup z katedrály je pohodlnější než vstup. Neváhejte ho využít pro obě cesty. Turniket ve Zlaté uličce představuje svým řešením vcelku nepříjemnou překážku.

Pražským hradem

na vozíku Text: RADEK MUSÍLEK Foto: Jan Šilpoch a archiv autora

S

nad nebudu nařčen z pragocentrismu, když si dovolím napsat, že Pražský hrad je v naší zemi památka číslo jedna. Byla by proto chyba ho v našich tipech na výlet opominout. Přestože si leckdo možná řekne, že něco tak notoricky známého žádné další upozornění nepotřebuje. Jenže pro řadu lidí s postižením je výlet do hlavního města výjimečnou událostí, a chtějí-li přitom zavítat i na Hradčany, mohou mít obavy, jak to s vozíkem zvládnou. Na Pražský hrad se dá dorazit několika způsoby. Nejromantičtější, ale zároveň nejobtížnější je pěší výstup z Malé Strany. Strmé stoupání po dlažbě Nerudovy ulice zvládnou jen ti nejsvalnatější asistenti. Daleko snadnější je příjezd tramvají číslo 22 na zastávku Pražský hrad nebo Pohořelec. Na této lince jezdí nízkopodlažní vozy, zastávky jsou bezbariérové, ale trochu nižší, než by bylo potřeba. Při nástupu či výstupu má

26

tedy nájezdová rampa do vozu příkrý sklon. Podrobnosti najdou zájemci na stránkách www.dpp.cz/bezbarierove-cestovani/. Koho přece jen láká alespoň částečná procházka, může vystoupit na vzdálenějším Pohořelci. Cesta k Hradu je z mírného kopce a vede např. kolem Černínského paláce, Lorety a známé restaurace U Černého vola. Pokud zvolíte příjezd automobilem, můžete s vozíčkářským znakem až před vstupní bránu na Hradčanském náměstí. Bez problémů lze zastavit před Arcibiskupským palácem, kde mi nikdy nikdo parkování nevytkl. Nedaleko naleznete i oficiální parkovací místo pro vozíčkáře (ale nejspíš bude obsazené). Pokud byste jeli autem bez označení, ale s průkazkou ZTP v kapse, můžete ho nechat v ulici U Prašného mostu. Hlídané parkoviště si sice účtuje 40 Kč za hodinu, ale hlídač mě informoval, že vozíčkáře nechává stát zdarma.

Kam i císař pán musí pěšky Pohyb po nádvořích Pražského hradu je snadný. Hladká dlažba a rovinný terén končí

Pohyb po nádvořích Pražského hradu je snadný. Hladká dlažba a rovinný terén končí až za katedrálou svatého Víta. až za katedrálou svatého Víta. O přístupnosti a bezbariérovosti jednotlivých částí Hradu lze předem nalézt řadu informací. Na internetu doporučuji například stránku www. praguecityline.cz. V sekci Pro handicapované se nachází popis bezbariérovosti řady pražských památek včetně doporučených výletních tras. Za pozornost stojí i portál Brána památek http://rezervace.npu.cz/ pamatky-bez-barier/. Dobrou zprávou je, že valnou většinu Pražského hradu si zvládne vozíčkář prohlédnout bez problémů. Nemusí se přitom obávat ani nedostupnosti vhodných toalet. Ty se nacházejí hned na několika místech – v suterénu jinak bariérové Jízdárny Pražského hradu, v prostorách Obrazárny Pražského hradu (bývalá Rudolfova galerie), v novostavbě toalet umístěné mezi katedrálou sv. Víta a Starým


č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Prohlídka celého chrámu sv. Víta je pro návštěvníky s postižením bezplatná.

info Otevírací doba Zimní turistická sezona (1. listopad – 31. březen) A reál Pražského hradu: 6.00–23.00 hod. N ávštěvnické objekty: 9.00–16.00 hod. K atedrála sv. Víta: 9.00–16.00 hod. (v neděli po ukončení bohoslužeb od 12.00; poslední vstup do katedrály je vždy v 15.40 hod.) V ýstavní objekty: 10.00–18.00 hod. Z ahrady Pražského hradu: Zahrady Pražského hradu jsou s výjimkou zahrady na Baště uzavřeny.

proboštstvím, v domě zahradníka u vstupu do Královských zahrad (z Chotkových sadů) a u letohrádku královny Anny. Bezbariérovou toaletou je vybaveno také hygienické zázemí Španělského sálu, kam se ovšem návštěvník běžně nepodívá. Počítejte s tím, že důkladná prohlídka může zabrat klidně celé odpoledne. Zahrnete-li do ní i poklidnou prohlídku obrazárny, aktuální výstavy v Císařské konírně a expozici Národní galerie v Jiřském klášteře, tak i celý den. Na jednotlivých místech musíte předložit vstupenku, kterou si nejsnáze obstaráte u pokladny Obrazárny Pražského hradu na II. hradním nádvoří. Do objektu vede pozvolný nájezd, uvnitř je objekt vybaven plošinou. Pouze těžší skleněno-kovové dveře se neotevírají automaticky. Jste-li držitelem průkazu ZTP/P, máte celý vstup i s doprovodem zdarma. Bohužel není k dispozici plánek speciálně pro osoby s postižením. Po získání vstupenky můžete hned začít třeba právě obrazárnou. Je to nejstarší kontinuálně existující sbírka obrazů v našich zemích. Jsou zde díla od Tiziana, Rubense i Hanse von Aachen. Také samy


prostory stojí za vidění. A hned v sousedství se nachází Císařská konírna, kde se pravidelně obměňují výstavy. Momentálně je zde do 15. března vystaven soubor vyobrazení Madon a veraikon pod názvem Matka a syn. U oficiálního vstupu je pár schodů, ale nedaleký bezbariérový boční vchod kustodi na požádání otevřou. Jen je někdo chodící musí dojít požádat. O výstavách a koncertech na Pražském hradě se můžete dočíst na http:// www.kulturanahrade.cz. Chápu však, že někdo bude raději rychle spěchat za největším hitem a lákadlem – chrámem svatého Víta. Ještě než vyrazí, může si v infocentru hned vedle obrazárny vypůjčit za 350 Kč a vratnou zálohu 500 Kč audioprůvodce.

Gotiky chlouba Do chrámu vede kovová rampa, na níž neuškodí cizí pomoc. Praktická rada zní: porušte pravidla a vstupte východem, který je v pravých chrámových dveřích. Do vchodu je totiž složitější přístup a bývají tam fronty. Nebojte se, nikdo vám nic nevytkne, naopak: turisté ještě nabízejí pomoc.

Zpoplatněný vstup do zadní části katedrály se vozíčkářů netýká, celou chrámovou loď mohou projít bezplatně. Na věž a do podzemí se ale s vozíkem dostat nelze. Kolem obelisku z mrákotínské žuly přes III. nádvoří dorazíte ke Starému královskému paláci. Do něj vede schodišťová plošina. Uvnitř jsou jedinou překážkou kamenné prahy ve dveřích. Vladislavský sál i místodržitelská kancelář, kde proběhla roku 1618 tzv. druhá pražská defenestrace, nepředstavují na vozíku problém. Jen na terasu s výhledem vede velký schod. Odvážní jedinci se zdatným doprovodem mohou opustit Starý královský palác po jezdeckém schodišti, což je vlastně série asi metr vzdálených obrubníků. Ocitnete se před bazilikou sv. Jiří, před níž je položena velmi nepříjemná hrubá dlažba. Dovnitř vede malý schůdek. Za bazilikou se dlažba opět vylepšuje, ale cesta začíná klesat. Odbočka do Zlaté uličky naopak strmě stoupá a cizí pomoc je téměř nezbytná, byť jen na krátký úsek. Vstup do uličky navíc komplikují turnikety, které sice lze otevřít, ale v kombinaci s hrubou dlažbou představují velmi nepříjemnou překážku. I do některých malých domečků s obchůdky se dá dostat. Návštěvník na vozíku odtud může pokračovat ještě do Rožmberského paláce s Ústavem šlechtičen, kde lze využít kavárny a toalety. Po pár metrech dále přichází Černá věž a konec areálu Pražského hradu. Už za bránou je po pravé ruce bezbariérový vstup do jižních hradních zahrad, kam se z Hradčanského náměstí nelze dostat kvůli schodům. V zimě jsou však zahrady uzavřeny, což platí i pro letohrádek královny Anny a k němu přilehlé zahrady. Většina návštěvníků na vozíku se v tomto bodě obrací k návratu stejnou cestou, ale existuje i možnost sjezdu ulicí Na Opyši. Jde ovšem o vcelku dobrodružný podnik s drncáním po dlažebních kostkách, který vyústí u stanice metra Malostranská. 

27

příběh konta bariéry ■ Procestovala půlku světa. ■ Celý život se věnovala softballu. ■ Úraz na ni čekal na klidné cyklostezce.

Cestovatelka s mladou Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

P

okud je o někom možné prohlásit, že žije svůj život skutečně naplno, byla by to určitě osmapadesátiletá Anna Xaverová z Brna. Vietnam, Laos, Galapágy, Venezuela, Trinidad, Barma, Kambodža, Borneo, Ekvádor, Papua-Nová Guinea, Siberut. To je jen krátký výčet zemí, které se vydala prozkoumat. Vedle toho je celý život aktivním sportovcem, věnovala se softballu, vysokohorské turistice, jezdila lyžovat, zkoušela jógu i kickbox, skok padákem, ve čtyřiceti letech se dokonce postavila na snowboard vedle mnohem mladších nadšenců. Na kole projela albánské hory. Osudnou se jí nakonec stala klidná večerní jízda na kole v Brně.

Z hřiště na kolo Anna Xaverová se narodila v Praze, kde také vystudovala filozofickou fakultu a fakultu tělesné výchovy a sportu. Po studiích se provdala do Brna; ještě v Praze se ale začala věnovat softballu, sportu, který ji doprovázel celý život. V Brně dokonce založila dodnes velmi úspěšný tým Dračice Brno, sama je dlouhá léta aktivní hráčkou, trenérkou i předsedkyní klubu, v letech 1990–1992 byla předsedou Českého svazu baseballu a softballu. Vedle sportu

Anna Xaverová se i přes své těžké postižení pořád usmívá. Energii by mohla rozdávat.

28

učila na střední škole angličtinu, český jazyk a tělocvik. Spolu s manželem Mirkem vychovala dvě dcery, starší Zuzana si dnes dodělává doktorát na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci v oboru kinantropologie, mladší Pavla vystudovala Mendelovu univerzitu v Brně v oboru agroekologie. V posledních deseti letech se paní Anna také proměnila v nadšenou cestovatelku. Vždy na jeden až dva měsíce v roce vyjíždí na daleké výpravy do hor nebo za domorodci v exotických zemích. Nová vášeň stojí dost času, proto paní Anna opouští školství a pracuje jako OSVČ ve finančním poradenství, kde si čas organizuje sama. Když před čtyřmi roky završila svou nesmírně bohatou softballovou kariéru, začala se věnovat jízdnímu kolu. Právě kolo jí také před necelým rokem obrátilo život naruby. „Vraceli jsme se s přáteli domů večerním Brnem. Jela jsem pomalu, večer jsem jezdila opravdu nerada. To, co se seběhlo pak, znám jen z vyprávění kamarádů, kteří jeli se mnou. Narazil do mě prý jiný cyklista, střetli jsme se řídítky a já letěla k zemi. On pak na místě nečekal, prý snad byl i opilý, vytratil se, než přijela policie,“ vzpomíná paní Anna. „Když si projdu, co všechno jsem ve svém dosavadním životě prožila, je můj úraz vlastně poměrně absurdní.“

Žádný prostor nudě Následující měsíce strávila paní Anna v nemocnici a v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Úraz páteře a následná paralýza jak nohou, tak z velké části i rukou, ji upoutala na elektrický vozík; potřebuje tak neustálou asistenci. „S takovým zlomem v mém životním stylu jsem pochopitelně pomýšlela na sebevraždu. Kdysi jsem svým dcerám dokonce říkala, že pokud se někdy nebudu moci hýbat, budu v podstatě mrtvá. Dnes už si ale přeji, abych ještě dlouho mrtvá nebyla,“ usmívá se vitální žena. Krátce po pobytu v rehabilitačním ústavu strávila nějakou dobu na LDN oddělení. Na to však nevzpomíná vůbec ráda; udělal se jí tam navíc dekubit, s nímž zápolí dodnes. Do svého původního bydliště, bytu ve třetím patře bez výtahu, se však vrátit nemohla. Bytovou situaci bylo potřeba co nejdříve vyřešit. Podařilo se: dnes bydlí paní Anna v domě s pečovatelskou službou na kraji Brna, kde má k dispozici pomoc asistentů 24 hodin denně. „Můj den začíná v sedm ráno, když mě přijde sestřička obrátit na záda. Pak sama cvičím, snažím se protahovat, co jde, to ostatní si alespoň snažím představovat, aby mozek nezapomněl. Asistentky mě potom umyjí, mám rehabilitaci, oběd, momentálně se také věnuji kurzu pro pokročilé

Vždy na jeden až dva měsíce v roce vyjíždí na daleké výpravy do hor nebo za domorodci v exotických zemích. na ovládání počítače, který pořádá místní Liga vozíčkářů. A zítra organizuji sportovní den pro své přátele, budou si tam moci vyzkoušet i sportování na vozíku. Původně jsem si myslela, že tím úrazem aktivní život skončil, že se zaberu třeba do čtení, ale opak je pravdou. Nemám čas se nudit,“ líčí nadšeně paní Anna.



Přála bych si, abych se – i přes své těžké postižení – dokázala co nejvíce vrátit k normálnímu životu.

duší Dnes žije v domě s pečovatelskou službou v Brně. Rehabilituje a neúnavně plánuje sportovní aktivity i cestování.

Dvě hodiny denně se také snaží věnovat své původní profesi finančního poradce, má přece jen na tři stovky klientů. Někteří za ní přicházejí přímo do domu. „Práce mě udržuje ve střehu, chtěla bych se do ní vrátit. Zatím se ale do kanceláře nedostanu, a tak chodí klienti sem. Nemám zatím tolik sil,“ vysvětluje paní Anna.

Snění o cestách Na rehabilitačním pobytu v pražském Centru Paraple si paní Anna vyzkoušela dva pro ni nové sporty, handbike a bocciu. Když mi o nich vypráví, nezapře svou dobrodružnou povahu. „Boccia je pro mě moc statická, zato handbike se mi moc líbil. Dokázali jej dokonce nastavit tak, aby kompenzoval mou horší ruku, a tak jsem se zvládla i trochu projet. S vidinou sportu mám obrovskou motivaci rehabilitovat a pracovat na sobě. Říká se, že nejvíc se dá z těla vytřískat do dvou let po úraze,“ srší paní Anna energií. Jednou týdně dojíždí na cvičení do brněnského Fénixu, věnuje se ergoterapii a fyzioterapii, pomáhá jí také Vojtova metoda. Doma cvičí pravidelně


na motomedu, s jehož pořízením pomohlo také Konto Bariéry. „Jsem za tu pomoc velmi vděčná, motomed je pro udržení kondice nezbytný,“ pochvaluje si. Konto Bariéry pomohlo i podruhé, když přispělo na nákup osobního auta, kterým se bude moci paní Anna za pomoci asistentů přesouvat na rehabilitace a do práce. „Přála bych si, abych se – i přes své těžké postižení – dokázala co nejvíce vrátit k normálnímu životu,“ říká energická žena. Chtěla by si najmout asistentku do práce, která by jí pomohla zvládat množství klientů; plánuje i osobního asistenta pro pomoc s běžnými denními povinnostmi. Brání tomu zatím jen nedostatek prostředků; paní Anna ale budoucnost vidí optimisticky. Sní dokonce o tom, že by se vrátila k cestování. „Mou plánovanou výpravu s dcerami na Nový Zéland přerušil úraz, já bych se tam ale podívat přece jen chtěla. Nebude to samozřejmě jednoduché, byl by asi zapotřebí asistent na celou cestu, všechno by se muselo naplánovat a finančně zajistit,“ vymýšlí se zasněným pohledem; takovým, jaký mají nadšení cestovatelé, kteří se nevzdávají. 

SLOUPEK finanční gramotnosti

Myslíme při nakládání s penězi eticky? Pokud jde o investiční etiku, Češi si vedou celkem dobře. Pětina z nás by z principu neinvestovala do podílových fondů, které nakupují kontroverzní tituly. Pro další čtyři z deseti dotázaných hraje etika důležitou roli, rozhodovali by se ale podle konkrétního titulu a příslibu výnosu. Tipnete si, které odvětví je pro Čechy z investorského hlediska nejvíce tabu? „Na etiku investování lze nahlížet z více úhlů. Pro investiční společnosti a další finanční instituce, které se věnují správě aktiv, je klíčovým parametrem důvěryhodnost. Poctivý přístup a etickou stránku podnikání řeší každá společnost samostatně v rámci etických kodexů, ale zároveň jsou pod dohledem oborových asociací,“ říká Petr Šimčák, ředitel obchodu Pioneer Investments ČR, a dodává: „Dalším faktorem je výběr konkrétních titulů do portfolií podílových fondů.“ Jak vyplynulo z průzkumu skupiny Pioneer Investments v ČR, z eticky sporných oblastí byznysu je pro celou polovinu Čechů investičním tabu pornografický průmysl a pro čtvrtinu tituly spojené s produkcí zbraní. Naopak nejbenevolentnější jsme k těžařskému průmyslu, kam by se nezdráhalo investovat téměř 40 % dotázaných, ale příliš nám nevadí investovat ani do výroby lihovin a tabákových výrobků. Etika hraje důležitou roli při správě fondu také pro Johna Careyho, výkonného viceprezidenta Pioneer Investments v USA a dlouholetého portfolio manažera nejstaršího a jednoho z nejúspěšnějších fondů skupiny, který říká: „Při správě portfolia fondu Pioneer Fund se obecně vyhýbám titulům ze sektoru hazardních her, lihovin a tabáku. Vždy vyhledávám vysoce kvalitní společnosti, které vyplácejí dividendy, se silnými rozvahami, schopným managementem a etickými standardy. Tituly se přitom snažím držet po dlouhou dobu, dokud trh skutečně neobjeví jejich hodnotu.“ „Chovat se eticky, to v neposlední řadě znamená také chovat se sociálně odpovědně. S tím souvisí i naše nadstandardní péče o klienty z českého nadačního sektoru. Správa nadačního majetku je pro nás něčím víc než pouhým výkonem povinností správce kapitálu. Vnímáme ji jako druh služby veřejnosti a jako službu cílům, které před sebe nadace staví. Významné snížení nákladů na aktivní péči o majetek je pro nadace bonusem navíc,“ uzavírá Petr Šimčák.  Pioneer Investments

29

AUTO-MOTO ■ Auto pozná, že má řidič zdravotní problém, začne se vrtět a samo zastaví. ■ V koloně už přebírá řízení počítač, řidič s handicapem jen dohlíží. ■ Zlepšuje se automatické parkování, uleví se i těm, kteří táhnou přívěs.

Auta se rychle učí jezdit bez řidiče 1 Radar je umístěný pod znakem VW na přídi. Sleduje prostor před vozem a v nouzi začne automaticky brzdit. 2 Přední kamera před zrcátkem rozpoznává chodce na krajnici a na vozovce. Jakmile hrozí střet, upozorní systém řidiče nejprve vizuálně a akusticky a následně krátkým přibrzděním. Pokud řidič nereaguje, zahájí nouzové brzdění. 3 Pokud řidič netočí volantem, začne jej na to passat upozorňovat a v případě nulové odezvy spustí nouzové zastavení. 4 Řidič vidí před sebou varování o malé vzdálenosti od vpředu jedoucího auta.

k němu vyšle upozornění. Pokud řidič na blikající kontrolky nereaguje, auto samo od sebe začne brzdit a zapnou se jeho výstražná světla. Nový passat se navíc začne vlnit ze strany na stranu, aby upozornil na nebezpečnou situaci také auta jedoucí naproti nebo vzadu za ním. Ke slovu v takové situaci přijde také další asistenční systém – adaptivní tempomat. Ten zabraňuje nárazu do vpředu jedoucích vozidel.

V koloně už auto jezdí samo Text: Petr Buček Foto: Archiv autora

A

sistenční systémy dále a dále zaplavují sériová auta a stávají se stále dostupnějšími. Příkladem může být nový Volkswagen Passat, který je jedním z nejvybavenějších sériových aut současnosti. Jeho technologie, u nichž lze očekávat, že se rychle rozšíří i do jiných aut, pomáhají také handicapovaným. Volkswagen Passat je pro německý automobilový koncern nejdůležitější model. V roce 2013 Volkswagen vyrobil 1,1 milionu passatů. Proto tento model dostává hodně nových technických řešení jako první. V tuzemském prodeji se novinka objevila na konci roku 2014 – jako sedan i kombík.

30

Mnohé z nových technologií převezme v roce 2015 také nová Škoda Superb, kterou už v Mladé Boleslavi připravují. Asistenční systémy se během pár let rozšíří také do octavií a dalších škodovek. A brzy s nimi přijdou i další automobilové značky.

Když řidič nereaguje, auto se vrtí Volkswagen Passat se stává důkazem toho, že auto směřuje k automatickému řízení bez zásahů řidiče. V jeho příplatkové výbavě se totiž objevuje systém Emergency Assist – asistent pro stav nouze. Umí předejít nehodám, když řidič usne, zkolabuje nebo ho postihnou jiné zdravotní potíže. Jak funguje? Jakmile senzory v autě zjistí, že je řidič až příliš klidný a nevěnuje se ovládání volantu a pedálů, nejdříve

Dalším velkým pomocníkem, který usnadňuje řízení lidem s postižením i bez něj, je systém, který Volkswagen pojmenoval Traffic Jam Assist – pomocník pro jízdu v koloně. Jeho základem je opět adaptivní tempomat, který už dnes v řadě moderních vozů sám reguluje odstup od auta jedoucího vpředu. Když se například na dálnici zezadu přiblížíte k pomalejšímu vozu, adaptivní tempomat sám auto zpomalí, a když je cesta volná, přidá plyn a zrychlí na nastavenou rychlost. Asistent pro jízdu v popojíždějící koloně využívá také funkce systému pro jízdu v pruzích. Ten už dnes běžně (například v nových octaviích) nejen upozorňuje na opuštění pruhu, ale také sám stáčí volant, aby auto nepřejelo bílou čáru – tato funkce se vypne, když řidič zapne blikače.



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Přece nebudeme jezdit v džípech

Jednodušší parkování Další asistenční systémy použité v novém Volkswagenu Passat sice nezažívají úplnou premiéru, ale v lecčems se vylepšují. Příkladem může být parkovací asistent, který umožňuje poloautomatické zaparkování vozu na místo souběžné s vozovkou nebo napříč k ní. Kromě toho usnadní vyjetí z parkovacího místa. Kdo má kvůli svému handicapu s manévrováním s autem trochu problémy, tomu tento systém pomůže ještě více než jeho předchozí verze. Automatické zaměření dostatečně velkého parkovacího místa a manévrování volantem bez zásahu řidiče se u sériových aut objevuje už několik let. Proniká přitom do stále dostupnější výbavy. Nejnovější verze parkovacího asistenta pro Volkswagen Passat se aktivuje opět tlačítkem Park Assist. Stačí mu stále menší mezera mezi auty a umí se popojížděním vpřed a vzad lépe vmanévrovat na volné parkovací místo. Navíc pomůže také při vyjíždění z tohoto místa. Kamera na přídi si všimne procházejícího chodce, projíždějícího cyklisty, jiného auta nebo člověka na vozíku dříve než řidič, který přes

okolní auta do vozovky nedohlédne. Řidiči s omezenou pohyblivostí krční páteře přijde vhod také možnost prohlédnout si na displeji situaci v okolí auta. Čtyři kamery snímají všechny čtyři strany vozu a zprostředkují pohled na auto z ptačí perspektivy.

Přívěs řídíte joystickem Velmi zajímavý je další z asistentů v novém passatu – Trailer Assist. Usnadňuje couvání s přívěsem. Tento nový asistent zajišťuje automatické řízení soupravy. Řidič zařadí zpátečku, zmáčkne tlačítko a na displeji sleduje aktuální a možný směr jízdy spočítaný z dat přicházejících ze zadní kamery. Pomocí ovladače pro nastavování zrcátek, který funguje jako joystick, může řidič plynule měnit požadovaný směr jízdy své soupravy. Passat přebírá prostřednictvím ovladače pro nastavování zrcátek zadávané povely k řízení od řidiče, který sám ovládá pouze pedály brzdy a plynu. Řízení je automatické, směr lze korigovat prostřednictvím ovladače pro nastavování zrcátek.  Více na www.autembezpecne.cz Volkswagen Passat pomáhá s vyjížděním z parkovacího místa. Jeho senzory si všimnou jiného vozu, chodce nebo člověka na vozíku dříve než řidič. Mají širší záběr než klasické parkovací senzory.

Nedávno jsem jel po jedné komunikaci, možná se vám to už také stalo, a málem jsem si vyrazil zuby! Tak to na ní s autem mlátilo. To už nebyla jedna díra v silnici, ale souvislý polygon na testování tlumičů, ráfků a zubů. Bohužel to však nebyla cesta na ryby mezi polem a lesem, ale vedlejší ulice v Dejvicích, v elitní čtvrti, na Hanspaulce, v hlavním městě Praze. Této lokalitě možná trochu překvapivě nepomohlo ani nedaleké obydlí bývalého prezidenta VK, ani jeho možné liberální vysvětlení, že regulovat množství děr v této ulici, né, to né, by bylo falešné!!! Bylo by zajímavé namalovat mapu hlavního města, kde by bylo vidět silnice, kde se od průjezdu tanků osvoboditelů nestalo téměř nic. A zase na druhou stranu komunikace, kde se vyměňují koleje a tramvajové náležitosti častěji, než já měním gumy na autě. Je evidentně mnoho pobídek, výběrových řízení na viditelná místa, tunely a drahá řešení, která zkomplikují život všem na mnoho týdnů až měsíců. Ale stejně tak evidentně existuje ještě více příšerných a nebezpečných koutů, kde by za pár desítek tisíc korun cestářské práce ubylo rizika, že si tam zničíte auto. Možná, že na to koukám špatnou optikou uživatele. Kdybych byl dobrým Evropanem, tak třeba vím, že je třeba rozkopat vše do konce roku – bez ohledu na klimatické podmínky a potřebnost či naléhavost dané lokality. Je to nutné, protože zase hrozí českým projektům evropské riziko zastavení čerpání –, rozuměj utrácení, protože to někdo blbě vyprojektoval, nevyúčtoval nebo cinknul výběrové řízení. Pravda je, že mnozí mocní tohoto světa jezdí zásadně ve velkých offroadech, a není to proto, že by byli myslivci. Možná právě o těch rozbitých lokalitách a územních plánech vědí své – a více než my. Ale přece si kvůli eurodotacím a měnícím se radním nebudeme my, běžní řidiči, kupovat džípy!  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.


31

inzerce Seznámení Blíží se Vánoce. Najdu aktivní a sympatickou ženu středního věku, která chce mít jako dárek pod stromeček milého chlapa? Můžeš být i postižená, nemám s tím problém. Důležité je souznění duší a pohoda. Jak by bylo krásné, mít na Vánoce někoho blízkého… [email protected]. Zn.: 01112014 Jmenuji se Stanislav, je mi 40 let a jsem z Liberce. Hledám přítelkyni ve věku 30–45 let k občasným schůzkám při kávě v kavárně. Časem snad víc. Jestli máš zájem, ozvi se prosím. Liberecký kraj. [email protected] Zn.: 02112014 Tak si to po úrazu pajdám už čtvrtým rokem s protézkou DK a rozhlížím se po střední Moravě, zda nepotkám stejně pajdající sympatickou ženu (středního a vyššího věku) ke sjednocení kroku. Bude záležet jen na nás, kam až dokážeme spolu dojít. frdepeyrac@ seznam.cz Zn.: 03112014 Jmenuji se Marek, je mi 40 let, jsem z Brna-Králova Pole a mám polyneuropatii dolních končetin, na vozíku nejsem, ale zdravotní stav mám neutěšený; hledám pohlazení, porozumění, které také umím dát. Najdu Tě? [email protected] Zn.: 04112014 Jsem 62letá TP z Prahy a hledám kamarádku nebo kamaráda pro občasná přátelská setkávání, nenáročné vycházky do přírody a další aktivity podle dohody. [email protected] Zn.: 05112014 Ahoj, hledám pohodovou kamarádku, se kterou bych zašel občas do kina, na kávičku. Ráda se bavíš? Tak mi napiš na 721 400 821 a něco vymyslíme, jinak já pohodář, 26 let, Praha. Předem děkuji za odpověď, pokud nějaká bude. michal. [email protected] Zn.: 06112014 Hledám přítelkyni, která bude mít porozumění. Mám lehčí epi, je mi 30 let, jsem z Litoměřic. Prosím o e-mail. lukas. [email protected] Zn.: 09112014 Jsem nevidomý a hledám kamarádku z Valašského Meziříčí, ale i z Bystřice pod Hostýnem a okolí. Je mi 23 let. kubicaf1@ seznam.cz Zn.: 10112014 Rád bych poznal sympatickou holku, která už má dost samoty a chce to konečně změnit. Berle, vozík? Já 40/183, SŠ. [email protected] Zn.: 11112014 Jmenuji se Martin Šimůnek, je mi 35 let, mám ZTP/P, jsem svobodný, přizpůsobivý a tolerantní. Bydlím v rodinném domku s rodiči, mám staršího bratra. Věnuji se ping-pongu, lyžování, plavání, maluji obrazy, jako samouk se učím německy. Hledám svobodnou a mladou přítelkyni v přibližně mém věku na dopisování a případně na pozdější setkávání, žijící ve vzdálenosti do 90 km od Mladé Boleslavi, případně ze Středočeského kraje. Kontakty na mě: tel. 605 335 606 (volat do 16 hod.), adresa: Kosmonosy 665, 293 06 Mladá Boleslav Zn.: 12112014

32

Ahoj, neznámá, hledám tu Romku z Ústeckého kraje, můj telefon je 734 531 734, pouze Romku, schizofreničku, děkuji, brzy napiš, má milá. [email protected] Zn.: 07112014 Jsem sám, SŠ, nekuřák, a rád bych poznal slušného kamaráda, i studenta – nejlépe věřícího a nekuřáka… Turistika, cestování, poznání… Napiš. NARTEX@ email.cz Zn.: 08112014 Ahoj, hledám přítelkyni pro svého bratra. Je mu 31 let, pracuje jako dělník a má lehkou mozkovou dysfunkci. Je soběstačný, vaří, pere, zajímá ho příroda, televize, počítač, zahrada. Je strašně hodný. Má vlastní zázemí. Bohužel je sám; najde se ta pravá? Moravskoslezský kraj a okolí. [email protected] Zn.: 13112014 Vyhlašuji výběrové řízení na ženu, které bych mohl dát své srdce! Hledám jemnou a citlivou bytost, které schází chlapská náruč a citové zázemí. Chtěl bych si tě hýčkat a rozmazlovat. Nehledej za tím jen materiální hodnoty – já mám na mysli především rozmazlování láskyplné, takže hlavně spoustu něhy a vše ostatní, co k tomu patří. Pokud po něčem takovém toužíš i ty, určitě se ozvi! Těším se na odpověď. P. S.: Hledám trvalý a pevný vztah, nikoli flirt nebo milenku. Ideálně Jihomoravský kraj, děkuji. [email protected] Zn.: 14112014

Koupím, prodám Prodám červený invalidní vozík MEYRA X2 pro mládež, podobný jako zde: http://www.wp11222122.server-he. de/gleichweit/images/hauptbild.gif Mechanický stav perfektní, textilní části mírně poškozené. Předám vozíčkáři za odvoz, Praha. Telefon 602 366 771 [email protected] Zn.: 01112014 Hezký invalidní vozík pro dítě MEYRA PEPPINO, podobný jako zde: http://www. kalaydo.de/kleinanzeigen/rollstuehle/ kinderrollstuhl-aktivrollstuhfuer/a/64791661/ Mechanický stav perfektní, textilní části poškozené. Pouze za odvoz, Praha 10. Telefon: 602 366 771 [email protected] Zn.: 02112014 Prodám kompenzační pomůcku pro neslyšící: Bezdrátová sluchátka PHILIPS SHC 8535, původní cena 1799 Kč, požadovaná cena 500 Kč + 2 balonky na profouknutí naslouchadla ZDARMA. Daniela Řezáčová, tel.: 224 816 675 Zn.: 03112014 Prodám Transit T 300 pro převoz ZTP. Velmi dobrý stav, dovoz DK, r. v. : 2002, v ČR první registrace vozidla 2011, STK 2016, nová baterie, alternátor, olej. filtry, první majitel v ČR, nezávislé topení, v druhé řadě výsuvná otočná sedačka zn. Recaro, nájezdová plošina zn. Kwistberg, v případě zájmu pošlu foto. 603 994 870 [email protected] Zn.: 06112014

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Prodám osobní automobil Škoda Octavia combi 1,6 benzin. Najeto 52 000 km, r. v. 2008, je garážovaná a upravená pro naložení invalidy ze strany spolujezdce pomocí hydraulického ramene. Obsluhu zvládne bez potíží i slabá žena. Rameno ve voze být nemusí, demontáž je otázkou dvou minut. Kufr přizpůsobený pro vjetí el. vozíku. Úpravu vozu prováděla odborná firma JP Servis. Auto má klimatizaci, airbag, hagusy, el. stahování oken, autorádio, centrální zamykání, manuální převodovku. Cena 190 000 Kč, tel.: 604 921 067. Další fota mohu zaslat na e-mail zdenda721124@ seznam.cz Zn.: 04112014 Prodám terénní vozík Mountain Trike, málo používaný. Více informací najdete na http://www.mountaintrike.com/. Cena 99 000 původní cena 140 000 Kč. Tel.: 602 150 614, jméno: Stanislav Havlík, E-mail: [email protected] Zn.: 05112014 Dobrý den, koupím krejčovskou pannu. Děkuji za zaslané nabídky na e-mail [email protected] Zn.: 08112014 Speciální kočár – tříkolka Advance Mobility pro handicapované děti. Nosnost do 60 kg, vhodný do výšky 140 cm, záda – výška 55 cm, sed – hloubka 37 cm, šířka 38–44 cm, nohy 38 cm. Velmi lehký (cca 7 kg), dobře ovladatelný, vhodný do terénu. Ruční a nožní brzda, stříška, dva košíky (pod sedadlem a za ním). Pětibodový bezpečnostní pás (tři polohy výšky). Kola plná – bezúdržbová. Podsedák v ceně. Vyrobeno v USA. Cena 5000 Kč. http://www.advancemobility. org/userManuals.php, foto zašlu. [email protected] Zn.: 09112014 Prodám tříkolku pro dospělou osobu, případně i větší dítě, s pomocí elektrického pohonu. Vpředu jsou dvě kola, vzadu jedno kolo. Dojezd s pomocí elektrického pohonu je cca 30 km, tříkolka se může využívat také bez pohonu. Je zachovalá, málo použitá. Byla zakoupena v Metě Plzeň. V případě zájmu mohu zaslat foto, případně další informace. Pokud byste měli zájem, kontaktujte nás na tel.: 721 310 361, e-mail: [email protected] Zn.: 10112014

Nabízím ke koupi zcela novou certifikovanou BIOPTRON – lampu na terapii světlem. Léčba bez vedlejších účinků působící blahodárně na celé tělo. Do konce roku pouze 22 000. freya. [email protected] Zn.: 07112014

nabízím, hledám Hledám firmu pro nastavení LPG originál Škoda. Koupil jsem před dvěma lety novou Škodu Octavii 1,6 LPG, vše originál od Škodovky. Nyní je těsně po záruce. Ukázalo se, že se pozdě přepíná na LPG a dlouho jede na benzin – i při venkovní teplotě více než 0 a méně než 5 stupňů. Potřeboval bych přenastavit sepnutí na LPG o cca 5 stupňů dříve. Značkové servisy to odmítají udělat (dělá to vlastně Škodovka sama na voze – online), jiné to neumějí – že to nejde. Já si myslím, že to chce jen napojit auto online a změnit jeho parametry. Jenže to zřejmě vyžaduje přístupové heslo. Zvládl by to někdo? Děkuji za informaci. Ing. Folvarčný Libor 603 859 822 l.folvarcny@ seznam.cz Zn.: 01112014 Nabízím přepravu pro seniory, zdravotně postižené, vozíčkáře. Přeprava vozem s nájezdní plošinou, dopravíme vás k lékaři, na úřady, na výlety, za kulturou, na nákupy. Levné ceny. Tel.: 734 322 325. [email protected] Zn.: 02112014 Jmenuji se Jirka, je mi 61 let. Hledám člověka pro společné aktivity a pomoc. Jsem těžce tělesně postižený vozíčkář. Pomoc by byla při úkonech pro běžný denní život. Zajímám se o hudbu a výtvarné umění. Při dobré shodě mohu nabídnout společné bydlení v bezbariérovém bytě v Praze. Uvítám hodnou paní nebo pána i s menším postižením. Zn.: Zahrada dětských snů [email protected] Zn.: 03112014 Dobrý den, rádi bychom nabídli potřebným naše služby a bezplatné poradenství při hledání automobilu s úpravou pro tělesně postižené. Dne 9. 11. 2014 jsme zahájili prodej se zaměřením na upravené vozy jakožto unikát v ČR. Nabídku vozů můžete najít na adrese www.centrummobility.cz; v případě, že si nevíte rady, nebo nevíte, jaké auto hledat a chtěli byste si to nejdříve vyzkoušet, zavolejte nám, rádi vám vozy předvedeme, případně i zapůjčíme. info@ centrummobility.cz Zn.: 04112014 Nabízím konverzaci v angličtině. Mám dlouhodobé zkušenosti. Školáci i dospělí. Cena a čas dohodou. Volejte na 602 451 217, pište na [email protected] Zn.: 05112014 Hledám parťačku z Českých Budějovic a okolí, která by se mnou chodila do fitness centra nebo na méně náročné sálové lekce. Je mi 24 let a budu ráda, když se mi někdo ozve. Děkuji :-) [email protected] Zn.: 06112014

Více inzerce na www.muzes.cz


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Nebe nad hlavou Nebe je ve fotografii nesmírně výrazný prvek. Když je zajímavé, foťme ho! Katrin Linhard zaslala do Muzes.cz dvě fotky, podobně řešené. Horizont je posazen hodně dole a důraz položila na kresbu nebe. Výsledek? Poutavé fotky! Podobně si počínala Kristina Škvorová. Také zde je horizont hodně dole, vidíme jen siluety stromů a motivem snímku je nebe. Dobře to vychází i expozičně. Nemusíme toho o nastavování clony a času moc vědět, automatika to udělá za nás. Když tak namíříme přístroj na nebe, automatika se postará o to, aby zapadající slunce obrázek nepřepálilo. A co je poutavé nebe? Mělo by mít kresbu mraků. Někdy je zdánlivě pěkné, svítí sluníčko, nad hlavou máme azuro, jak se hezky česky říká, jenže na fotce to nevychází dobře.

katrin linhard

Na fotce Ireny Chramostové je horizont veden středem obrazu a nad ním nezajímavé, jednobarevné nebe. Lépe je řešený obrázek od téže autorky, kde je nebe uskromněné nahoře, horizont je veden horní třetinou. Z hlediska stavby obrazu je toto výrazně lépe řešený snímek.

irena chramostová

Na nebe se zaměřila i Martina Kubínová. Dramatické mraky tu jsou, což o to. Ale protože nechala příliš velkou část nezajímavé černé země v obrázku, automatika přepálila vrchní část oblohy. Kdyby objektiv přístroje zamířila tak jako Katrin a Kristina, dopadlo by to lépe.

kristina škvorová

martina kubínová

Ale nic není ztraceno, nebe je nad námi pořád, a když si počkáme, příroda nám vyčaruje poutavou oblačnou podívanou!  Autor je novinář a spisovatel.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Zimní krajina nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte. Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)


33

na cestách ■ Doprava není pro vozíčkáře v Norsku problém. ■ Krajina Lillehammeru je pěkná, ale kopcovitá. ■ Ceny za služby a zboží patří k nejvyšším v Evropě.

Za sportem

do Lillehammeru Text: RADEK MUSÍLEK Foto: AUTOR A KATEŘINA URBANOVÁ

K

dybychom v Evropě hledali zemi s nejlepší pověstí, žhavým kandidátem by jistě bylo Norsko. A když do tohoto skandinávského království přijedete, zjistíte, že by si takový titul opravdu zasloužilo. Platí to i z pohledu člověka s tělesným postižením. V listopadu 2014 se o tom přesvědčila česká reprezentace v curlingu vozíčkářů, která se zúčastnila turnaje v Lillehammeru. Cesta z Prahy by se dala popsat jako sled dvouhodinových jednotek. Nejprve dvě hodiny strávíte na letišti, pak dvě hodiny letíte do Osla, odkud následně pokračujete další dvě hodiny vlakem. Všechno ale klapalo jako po drátkách. Asistenční služba nás vyložila z letadla a po chvíli už jsme stáli na vlakovém nástupišti, které je přímo pod letištěm. Bezbariérové přístupy jsou samozřejmostí, což platí i pro vlak samotný. Moderní souprava byla vybavena vlastními

34

Norové nepropadli megalomanství a dokázali uspořádat hry, které byly efektní, ale přitom si zachovaly přátelský ráz. plošinami, ale nebylo jich ani zapotřebí. Menší schod mezi peronem a vozem nám s mechanickými vozíky snadno pomohl překonat náš chodící doprovod. Pohodlný interiér soupravy zahrnoval vyhrazená místa i prostorné toalety pro vozíčkáře. Je však

Ve skanzenu Maihaugen je místy obtížný terén a budovy jsou bariérové.

pravda, že když jsem své pozitivní zkušenosti nadšeně vyprávěl norským protihráčům, lakonicky poznamenali: „Tak to jste tedy měli štěstí.“ Podle mého názoru jim však chybí zkušenosti s českou železnicí, jinak by nebyli ke své domovině tak přísní.

Olympijská historie V Lillehammeru žije lehce přes 25 tisíc obyvatel a asi málokdo ze zahraničí by tohle město znal, kdyby se zde v roce 1994 nekonaly zimní olympijské hry. Ty se mimořádně povedly a zajistily tomuto místu světový věhlas. Norové nepropadli megalomanství a dokázali uspořádat hry, které byly efektní, ale přitom si zachovaly přátelský ráz. Hodně se hledělo i na ochranu přírody, která je zde nádherná a místní lidé si jí dovedou vážit. Minulost provázaná s pěti kruhy je dodnes v Lillehammeru patrná. Ostatně k hlavním atrakcím patří zdejší skokanské můstky a Olympijské muzeum. To nabízí zastavení u všech olympiád od roku 1896. Návštěvník si prohlédne dobové fotografie, medaile,


č a s o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í Olympijské muzeum nabízí bezbariérově přístupný průřez historií největšího sportovního svátku planety.

světélka, která by zbloudilého poutníka vlídně přivedla k obydlí. Jak bydleli Norové v minulosti, můžete prozkoumat ve zdejším skanzenu Maihaugen. Jedná se o jedno z nejstarších, největších a nejrozsáhlejších přírodních muzeí lidové architektury v Evropě. Bohužel není z nejpřístupnějších. Bez doprovodu by byl pohyb na vozíku po svažitých štěrkových cestičkách prakticky nemožný. I tak stojí alespoň několik ze sto padesáti dřevěných objektů za zhlédnutí.

Provětráte peněženku

Skokanské můstky jsou živou vzpomínkou na zimní olympijské hry 1994.

Vlak z Oslo do Lillehammeru je pohodlný a k vozíčkářům vstřícný, včetně WC.

Lillehammer se rozkládá na kopcovitém terénu, rovinatý plácek je spíš vzácnost.

původní sportovní náčiní a další předměty. Česká srdce pohladí zastavení u podobizny Emila Zátopka a Věry Čáslavské. K vidění je zde i pochodeň, kterou byl zažehnut lillehammerský olympijský oheň. Pamětníci si možná vzpomenou na skokana na lyžích, který se s ním snesl z výšin. Prohlídka muzea na vozíku není problém. Skokanské můstky je nutné obdivovat s jistým odstupem, ale až těsně k nim lze dojet autem.

barevné domky přesně zapadají do představ o Skandinávii. Před vchodem všem ne ustále svítí malá lucernička, což při zdejších dlouhých zimních nocích považuji za velmi praktické. A vnáší to i jakousi radost do duše. Když se rozhlédnete za podmračeného soumraku po kraji, vidíte ve stráních drobná

Náročný terén Celé město a okolí jsou velmi kopcovité. Na každém rohu narazíte na kus skály, potůček či říčku. Ty si nezadržitelně razí cestu do jezera Mjøsa, které se rozkládá v údolí a je tak velké, že polovinu cesty z Osla jedete vlakem podél jeho břehu. I na nejkratší vzdálenosti jsme raději jezdili nízkopodlažním autobusem. Terén náročný pro vozíčkáře však poskytuje ideální podmínky pro lyžování, turistiku a další sportovní aktivity. Centrum města tvoří pár větších centrálních ulic. Procházka je možná jen po vrstevnici, kopce jsou opravdu prudké. Roztomilé malé krámky v původní zástavbě měly většinou jeden či dva vstupní schody. Vozíčkář se tak dostane spíš do novějších budov. Drtivá většina místních domů je ze dřeva. Stylové


Naše ubytování v hotelu Radisson Blu mělo také styl. Původní budova je sto let stará a připomíná atmosféru anglického klubu pro gentlemany. Jelikož se zde ale na týden zabydlelo na padesát vozíčkářů, nebyl dostatek bezbariérových pokojů. Pořadatelé turnaje tedy vyrobili alespoň provizorní nájezdy do koupelen. Nikdo z účastníků si nestěžoval, vstřícným přístupem z obou stran se vše podařilo zvládnout. Stylové prostředí však také předkládalo stylové účtenky. Norsko je snad nejdražší země v Evropě. Zdejší koruna má hodnotu 3,5 Kč. Ceny v obchodech a restauracích jsou prakticky stejné jako v České republice, jen si je musíte vynásobit právě tímto kurzem. Není proto divu, že řidič městského autobusu zde bere v přepočtu 73 tisíc Kč, jak se nám jeden svěřil. Speciální vůz taxislužby pro vozíčkáře si za pětiminutovou cestu po městě účtoval bezmála 500 Kč. Nešlo přitom o nějakou přirážku za speciální službu, ale o běžnou částku. Bohužel jsme toho z Norska víc neviděli. Tak už to u závodů bývá. Většinu času jsme strávili na nedávno vzniklém sportovišti, které bylo na vozíčkáře dobře připravené. A stále se tu staví i modernizuje, protože Lillehammer se chystá hostit Zimní olympijské hry mládeže 2016. Kdybyste se tedy chtěli za rok vypravit jako diváci, nemusíte se bát cesty. Jen se připravte na vysoké kopce i ceny.  Český reprezentační curlingový tým si mezi zápasy našel i čas na krátkou procházku po centru města.

35

Poradna ■ Důchody se zvednou v průměru o 200 korun. ■ Průkaz OZP bude možno získat jednodušeji. ■ Porodné i na druhé narozené dítě.

Co čeká handicapované v roce 2015 aneb Legislativní změny od 1. 1. 2015 Valorizace důchodů

Podmínky zvýšení důchodů by měly být příznivější než v minulých letech. Základní výměra důchodu (ta část, která je u všech důchodů stejná) se zvýší o 60 Kč, tedy na 2400 Kč. Procentní výměra se pak zvýší běžně o 1,6 %. Průměrně by se tedy měly důchody zvednout o cca 200 Kč. V některých případech se použije tzv. mimořádná valorizace místo běžné, a to pouze u důchodů stejných či vyšších než průměrný starobní důchod. Doplňuji, že nová částka zvýšeného důchodu by měla přijít vždy od první splátky v roce 2015.

Jednodušší získání průkazu OZP – při změně legislativy V budoucnu si budou moci držitelé průkazu TP, ZTP a ZTP/P vyměnit tyto průkazy bez zbytečných administrativních průtahů a správního řízení, které by znovu posuzovalo jejich zdravotní stav. Podle aktuálně platné legislativy by mělo mnoho osob s přiznaným průkazem absolvovat nové posouzení zdravotního stavu pro nárok na tento průkaz. Výměna se aktuálně týká průkazů mimořádných výhod vydaných podle předpisů účinných před 1. lednem 2012 a průkazů vydaných podle předpisů účinných v letech 2012 až 2013. Platnost těchto průkazů by měla končit nejpozději dnem 31. prosince 2015. Novela zákona, která výše uvedený systém zjednoduší, právě prochází legislativním procesem. Senát by ji měl projednávat na schůzi od 10. 12. 2014. Pokud novela projde, k automatické výměně průkazu by měl v roce 2015 vyzvat osoby se zdravotním postižením úřad práce sám.

Odstranění nespravedlnosti v zákoně – „podej odvolání a nedostaneš průkaz“ Liga vozíčkářů se postavila za své klienty a společně s veřejným ochráncem práv bojovala proti aplikaci zákona č. 329/2011 Sb. po jeho novelizaci, která je účinná od 1. 1. 2014. V současné chvíli totiž nastávají situace, že pokud je klientovi přiznán např. průkaz ZTP (2. stupeň) a klient s rozhodnutím nesouhlasí a podá odvolání, ÚP odmítne vydat osobě průkaz ZTP s tím, že rozhodnutí není v právní moci. Generální ředitelství ÚP si prý nechalo vypracovat právní rozbor právní síly výše uvedených paragrafů a postupuje tak, jak je výše uvedeno. Klienti však o tomto postupu nejsou předem informováni a podáním odvolání se připravují o možnost získat aktuálně příspěvek na mobilitu, požádat o parkovací průkaz osoby

36

Příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně znevýhodněných

Naše zákonodárná moc dostala mimo jiné za úkol systém změnit tak, aby lázeňskou péči stanovoval zákon, nikoli vyhláška. se zdravotním postižením a o možnost čerpat další výhody přiznaného průkazu (např. MHD zdarma, sleva na autobus či vlak a další výhody). Odvolací řízení se pak většinou táhne i několik měsíců. V této chvíli je v legislativním procesu novela, která zajišťuje, aby osoby se zdravotním postižením mohly získat průkaz již ve chvíli, kdy bylo vydáno rozhodnutí ve věci, bez ohledu na to, zda podaly odvolání či nikoli, a mohly tak nárokovat příspěvky a výhody, které se k průkazu vážou.

MPSV upravilo posuzování stupně závislosti u příspěvku na péči Od 15. listopadu 2014 platí nová metodika posuzování zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči. Díky nové metodice posuzování by již podle vyjádření MPSV nemělo docházet k případům, kdy například lidem trvale připoutaným na lůžko není přidělen nejvyšší stupeň příspěvku na péči. Na základě analýzy posuzování stupně závislosti pro účely nároku na příspěvek na péči a po více než dvouletých praktických zkušenostech lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení s novým způsobem posuzování stupně závislosti byl ministerstvem vydán metodický pokyn ředitele odboru posudkové služby pro posudkové komise MPSV. Jeho obsah reaguje rovněž na připomínky zástupců organizací osob se zdravotním postižením. Nový metodický pokyn upřesňuje posudkové zásady, kritéria a postupy při posuzování stupně závislosti, uvádí řadu konkrétních případů, jak přistupovat k hodnocení některých skutečností, a dává oporu v neobvyklých situacích a případech. Metodický pokyn byl zveřejněn na webových stránkách MPSV (www.mpsv.cz), a to v rubrice Zdravotní postižení.

Od 1. 8. 2014 je opět možné žádat na okresní správě sociálního zabezpečení o uznání statusu osoba zdravotně znevýhodněná. Kategorie OZZ existovala již v minulosti, ale byla zrušena v rámci tzv. sociální reformy od 1. 1. 2012. Podle přechodných ustanovení uvedeného zákona však platila rozhodnutí o OZZ vydaná úřadem práce do 31. 12. 2011 po dobu, po kterou byla vydána, nejdéle však do 31. 12. 2014. Stát bude zaměstnávání OZZ podporovat poskytováním příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postižením zaměstnavatelům prostřednictvím úřadů práce. O příspěvky však mohou zaměstnavatelé začít žádat až od 1. 1. 2015.

Porodné i na druhé dítě a za zvýhodněných podmínek Dne 19. 11. 2014 byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která zavádí porodné i na druhé narozené dítě v rodině. Díky novele, která nabude účinnosti 1. ledna 2015, bude rodinám na první dítě jednorázově vyplaceno porodné 13 000 Kč a na druhé dítě poté 10 000 Kč. Zvyšuje se i koeficient pro výpočet maximální možné výše rozhodného příjmu, a to na 2,7. Na příspěvek tedy dosáhne více rodin, než tomu bylo dříve.

Změny v lázeňské péči od 1. 1. 2015 Nyní existující vyhláška č. 267/2012 Sb. (indikační seznam pro lázeňskou péči) je sice aktuálně ještě účinná, ale k datu 1. 1. 2015 bude zrušena, a to rozhodnutím Ústavního soudu č. 77/2014 Sb. Naše zákonodárná moc dostala mimo jiné za úkol systém změnit tak, aby lázeňskou péči stanovoval zákon, a nikoli vyhláška. Indikační seznam bude tedy od 1. 1. 2015 součástí zákona o veřejném zdravotním pojištění, nikoli samostatnou vyhláškou. Aktuálně se novela tohoto zákona nachází v legislativním procesu – na schůzi od 10. 12. 2014 by ji měl schvalovat Senát. Následně musí novelu podepsat prezident; doufejme, že se vše stihne do 1. ledna 2015.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Kdy vzniká nárok na nový elektrický vozík. ■ Jak získat nebo vyměnit parkovací průkaz. ■ Podvodníkům vymáhajícím fiktivní dluh se lze bránit.

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Chtěla bych se zeptat, co máme dělat, když dcera s diagnózou DMO (již plnoletá) má elektrický vozík na poukaz z roku 2009, který jí již nevyhovuje, a to po všech stránkách – jak zdravotně, tak funkčně. Je u VZP. Již od května 2014 má podanou žádost (poukazy) na nový elektrický vozík. V červenci jí volala neuroložka, že si pojišťovna vyžádala chybějící vyšetření (svalové testy a ortopedii). Žádanky jsem vyzvedla, zprávy z vyšetření jsme doručily, načež volali z pojišťovny na rehabilitaci, že svalové testy neodpovídají postižení. Testy tedy absolvovala dcera znovu, a to u jiného rehabilitačního lékaře, s tím, že vozík potřebuje přesně takový, jaký byl doporučen. Od jejího narození jsem poprvé slyšela, že má těžce postižené nohy. Přesto jí byla schválena pouze oprava používaného vozíku. Pojišťovna argumentuje tím, že ho ještě nemá sedm let. Máme s opravou souhlasit a doufat, že za půldruhého roku udělá znovu kolečko, a vozík dostane; nebo ho nedostane, protože jí ho opravili? Za vaši odpověď předem děkuji.

Odpověď: Naprosto chápu, že dcera potřebuje elektrický vozík dříve; nejste rozhodně sama, kdo se na naši Poradnu v podobné věci obrací. S dotazem na novou lhůtu pro přidělení elektrického vozíku – sedm let – jsme se před časem obrátili přímo na ministerstvo zdravotnictví a jeho vyjádření máme v poradně k dispozici – pokud chcete, můžeme vám jej zaslat e-mailem v příloze. Ve vyjádření je uvedeno, že pokud byl vozík vydán DO data 31. 3. 2012, je pomůcka přiznána na pět let; doporučuji tedy tímto vyjádřením argumentovat zdravotní pojišťovně a trvat na předepsání nové pomůcky. Chápu, že se nedá spoléhat na to, že se vozík pouze opraví, a pak vydrží ještě rok a půl, když je zřejmě denně využíván. Pokud byste měla i nadále s předpisem vozíku problémy, neváhejte se na nás obrátit, můžeme společně zkusit podat odvolání proti zamítnutí přiznání nové pomůcky.

?

Nejsem vozíčkář, ale omezení v pohybu mám (dnes mi moc nepomáhaly ani francouzské hole), diagnóza SPG4 – nyní bohužel s progresivním zhoršením. Mám 2. stupeň postižení – ZTP. Po konzultaci s lékařkou na neurologii bych si chtěla zařídit do auta znak pro pohybově omezeného člověka – lékařka doporučení vystaví. Nejedná se mi o příspěvek na auto, nechci peníze, přála bych si mít pouze tento znak kvůli parkování. Dokážete mi poradit, co všechno k vyřízení potřebuji?

Odpověď: Na parkovací průkaz máte jako držitel průkazu ZTP s pohybovým postižením právo.


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. Zažádat si o něj můžete na obecním úřadě obce s rozšířenou působností v místě bydliště. Potřebovat byste měla tyto doklady: P latný průkaz mimořádných výhod ZTP (s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou) nebo průkaz ZTP/P P latný občanský průkaz F otografii o rozměru 35 x 45 mm s vaší aktuální podobou

?

Moje manželka-vozíčkářka má mobilní telefon s tarifem. Nyní je obtěžována SMS zprávami, že měla zaplatit dlužnou částku 693 Kč. To bylo ke dni 6. 10. 2014. Nyní se tato částka zvýšila na 894 Kč, a tu má uhradit do 7. 11. 2014. Manželka si není vědoma, že by někomu něco dlužila. Dluh se má zaplatit jiné společnosti, než od které máme telefonní služby. Nejedná se o nějaký podvod? Co máme prosím dělat?

Odpověď: Doporučila bych v první řadě zjistit, zda se jedná či nejedná o reálný dluh. Máte pravdu, že se může jednat o podvodné jednání nějaké firmy, nicméně variantou může být i to, že skutečně vznikl dluh za služby (např. za internet v mobilu, volání do či ze zahraničí, překročení limitu předplacených služeb apod.). Jako první krok bych tedy doporučila zkontrolovat faktury/vyúčtování za jednotlivé měsíce. Pokud faktury sedí a žádný dluh tam není uveden, ověřila bych si tuto informaci ještě přímo u společnosti, která vám telefonní služby poskytuje (stačí i telefonicky přes operátora, budou zřejmě chtít znát číslo smlouvy či jiný identifikační údaj). Pokud vám i tam řeknou, že žádný dluh nevznikl,

pravděpodobně se skutečně jedná o nějaký podvod; pak lze věc nahlásit na Policii ČR, případně požádat operátora o zablokování čísla, ze kterého vám SMS chodí.

?

Maminka manželky má průkazku ZTP a k tomu kartičku invalidy do auta, ale asi nějakou starou, jelikož po nás v nemocnici chtějí na parkování již novou. Kde mi ji vymění a co k tomu potřebuji? Mohu to s doklady vyřídit sám, nebo musí maminka osobně? Děkuji za radu.

Odpověď: Je možné, že má maminka vaší manželky již prošlý parkovací průkaz. Parkovací průkazy, které lidé získali před 31. 7. 2011, bylo nutné vyměnit do konce roku 2012. Upozorňuji, že za využívání již neplatného parkovacího průkazu mohou hrozit sankce, doporučuji tedy co nedříve parkovací průkaz vyměnit. Je možné tak učinit na sociálním odboru obcí s rozšířenou působností. Doplňuji, že k výměně parkovacího průkazu je nutné mít platný průkaz ZTP či ZTP/P, občanský průkaz, starý znak vozíčkáře do auta a jednu fotografii. Co se týká možnosti vyřízení parkovacího průkazu jinou osobou, mělo by to být možné na základě úředně ověřené plné moci. Někdy se však lze domluvit i jinak. Doporučuji vám tedy zkusit na úřad práce zavolat a případný postup výměny zkonzultovat.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v únorovém čísle?

❛ Rozhovor se

senátorkou a lékařkou Alenou Dernerovou.

❛ Reportáž

o vývoji kompenzačních pomůcek pro firmu Otto Bock.

❛ Tip na bezbariérovou stezku v Kunratickém lese.

❛ Reportáž vozíčkáře z cesty k Bajkalu.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Veselý člověk je mistrem své duše Luštitelé – výherci: Encyklopedie a atlas hub: J. Cedrych Cuřínova 590 142 00 Praha 4-Kamýk

DVD Eva tropí hlouposti: Zdenka Čurdová Vaňkova 1041 463 65 Nové Město pod Smrkem

Lenka Křepínská Chelčického 584/13 130 00 Praha 3

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku encyklopedii Houby a Kapesní atlas hub, dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. ledna na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].

Vánoční soutěž časopisu Můžeš o iRobot Roomba 660 v hodně 11 989 Kč, který uklízí byt sám, doslova bez dotyku lidské ruky (Můžeš 11/2014), získala Ilona Vondráčková z Prahy 9.


PF 2015 Pod stromečkem nebylo, co se vám tak líbilo? Přejte si to napřesrok! Hodně štěstí! Ottobock

QR kód pošlete Ježíškovi, ať se podívá na naše nové handbiky:

www.mujvozik.cz

Tvořím podle zvuků a vůní strana 16

Recommend Documents