Tvary minulého příčestí v ČNK: táh, táhl, či táhnul?

Tvary minulého příčestí v ČNK: táh, táhl, či táhnul? Neil Bermel

1. Úvod O češtině se říká, že disponuje širokou škálou morfologických prostředků, které při volbě gramatických koncovek hrají nebo mohou hrát roli. V některých případech jsou pravidla jejich uplatňování jasně definována a rodilí mluvčí se podle nich skutečně řídí (děl-ám, ale maž-u, nikoli děl-u ani obvykle maz-ám), někdy ale dochází ke střídání či jiné alternaci formantů (klep-u nebo klep-ám). Existence morfologických alternativ není vždy doprovázena funkčním rozlišením těchto variant (obě se mohou vnímat jako rovnocenné), často ale k takovému alespoň částečnému rozlišení dojde. Variantám může odpovídat různá sémantika (ve výkladě x ve výkladu), mnohem častěji ale vzniká diferenciace na stylistické rovině, či ve funkčním uplatnění variant. Mezi tato stylisticky-funkční rozlišení patří např. dichotomie knižní versus neutrální styl (peku x peču), formální versus neformální styl (mohu x můžu) a spisovný versus nespisovný styl (s kamarády x s kamarádama). Úkolem tohoto článku je zhodnotit současný stav variace v jednom z výše uvedených typů funkčního rozlišení a konfrontovat tvrzení z mluvnic a vědecké literatury se sondami v Českém národním korpusu. 1 Jde o variaci ve tvoření příčestí minulého, při kterém se uplatňují tři hlavní morfologické prostředky: 1) připojení formantu -l- ke kmeni préteritnímu: děla-l 2) připojení formantů -nu+l- ke kmeni preteritnímu: tisk-nu+l 3) nulový formant: nes-Ø První dva způsoby se běžně užívají ve spisovné češtině i v češtině mluvené. V některých případech ale dochází k výše zmíněnému překrývání těchto způsobů. Třetí způsob zaujímá ve spisovné češtině zvláštní pozici, o které bude řeč níže. Ačkoli se hojně vyskytuje v mluvené češtině, jeho místo ve spisovné češtině je často zpochybňováno a zaslouží si větší pozornost. U sloves typu nést dochází ke střetu prvního a třetího způsobu tvoření příčestí minulého: nesl x nes. Nulová koncovka je možná jenom ve tvarech muž. rodu j. č. 2 U sloves typu tisknout dochází ke střetu tří způsobů: tiskl x tisknul x tisk. Nulová koncovka se zase uplatňuje jenom ve tvarech muž. rodu j. č. Tvary na -nu+l- se užívají ve všech rodech a číslech: i tvary tisknula, tisknulo, tisknuli, tisknuly jsou možné.

Tento výzkum tvoří součást výzkumného projektu podporovaného GA ČR „Možnosti a meze české gramatiky ve světle ČNK“ při ÚJČ AV ČR a má eventuelně přispět k sestavení velké gramatiky ověřené na korpusových datech. Autor děkuje British Academy, neboť její podpora v rámci meziakademické dohody s AV ČR umožnila provést tento výzkum během jeho pobytu v ÚJČ. 2 O slovesech, která v současné češtině přecházejí od typu nést k typu tisknout, bude řeč níže. 1

Nejdříve přistoupíme k popisům tohoto jevu, které je nacházíme jak ve velkých a nejčastěji používaných gramatikách češtiny, tak v odborné literatuře o spisovnosti a nespisovnosti. Z řady příruček jsme pro tento účel zvolili velkou akademickou Mluvnici češtiny (MČ), brněnskou Příruční mluvnici češtiny (PMČ), Havránkovu a Jedličkovu Stručnou mluvnici českou (SMČ) a Trávníčkovu Mluvnici spisovné češtiny (MSČ). Odbornou literaturu zastupuje příručka P. Sgalla a J. Hronka Čeština bez příkras, článek F. Čermáka Relations of Written and Spoken Czech a monografie Ch. Townsenda Spoken Prague Czech.

2. Nulový formant Starší gramatiky – Trávníčkova a Havránkova-Jedličkova – se o existenci nulového formantu ani nezmiňují. Pozornost se věnuje výhradně volbě mezi tvary na -nul a -l. V PMČ se tvary s nulovou koncovkou popisují jako „regionální“ a „substandardní“ (s. 326329), jak u sloves typu nést, tak u sloves typu tisknout. MČ je zařazuje do sféry „obecné češtiny“ (1986, II, s. 433), což odpovídá stavu v PMČ a podrobněji specifikuje, o který „region“ tady jde. 3 Jak vyplývá z této analýzy, nulový formant je v českých gramatikách skoro vyloučen coby přijatelná volba v současné spisovné češtině. Jeho místo v mluveném jazyce je ale nepochybné a ve vědecké literatuře najdeme zmínky o jeho dřívější historii jako spisovného prostředku (viz 3. oddíl níže).

3. Formanty -nu+lPostavení formantů -nu+l- je mnohem složitější, protože tento prostředek zaujímá pevnější místo v českém konjugačním systému a konkuruje i ve spisovné češtině formantu -l-. Oproti nulovému formantu nemá jasně vyhraněné funkce v diskursu, má místy funkci plně spisovného prostředku, místy dodává výrazu hovorovější až nespisovný ráz a u jednotlivých sloves má funkci sémantickou. Konkurujícím formantům rovněž chybí jednotná funkce: mohou vyjádřit jak spisovnost, tak mluvenost, či jinou funkci. U některých sloves na -nout (tam, kde před formantem chybí souhláska) je -nu- v minulém čase obligatorní: minout, vyvinout mají jen minul, vyvinul. Už v MSČ (II, s. 582) Trávníček upozornil na rozšíření těchto formantů na typ tisknout aj.: V příč. min. č. se drží pravidlem tvary bez -nu-: tiskl, octl se, padl, sekl, táhl, zdříml, zdvihl… (tvary padnul, táhnul… jsou jen lid. a hovor.). Nutnost upozornit na tento fenomén svědčí o jeho rozšířenosti v obvyklé mluvě a do určité míry o nekonzistentnosti pravidel spisovného vyjádření. Podle Trávníčka mají ve spisovné češtině jen tři slovesa částečně i tvary s -nu-, a to jen u rodu mužského: stárnout, schnout a blbnout. Tvary na -nul nepřipouští pro prefigovaná slovesa a jako důvod uvádí, že „[t]vary s Je na místě se zeptat, jestli jev rozšířený v OČ, snad nejexpanzivnějším českém dialektu a rodné mluvě více než 60 procent obyvatel ČR, by měl být popsaný jako „regionální“. Použití tohoto termínu v dané souvislosti považujeme za poněkud zavádějící, jako kdyby šlo o úzce místní nářečí. Otázka, zda si jevy OČ zaslouží jiné postavení než jevy opravdu lokálních dialektů, je ale mimo rámec této diskuse.

3

-nu- se ujaly proto, že se bez něho obtížně vyslovují“. 4 Rovněž jim dává přednost u sloves typu pohnout, usnout (tvary typu pohl, pohla, usl, usla označuje jako „lidové“) a u podtypu na -pomenout je uvádí jako dublety: připomenul/připomněl. U Havránka a Jedličky (s. 124-125) se tato kategorie rozšiřuje, i když nadále připouštějí formant -nu- jen u rodu mužského: V příčestí činném (v minulém čase) je u několika sloves přípona -nu- i ve spisovném jazyce v tvaru jedn. čísla muž. rodu (vedle tvaru bez této přípony), ale tvary rodu ženského a středního čísla jedn. i množ. jsou bez přípony -nu-. Srov. podvrtnul, vyvrtnul si nohu, smlsnul, stárnul (zestárnul) vedle podvrtl, smlsl, stárl aj., ale smlsla, stárla, podvrtla (vyvrtla si). Podobně je tomu u sloves hovorových nebo se zabarvením expresivním, jako klapnul, zabreptnul, cáknul vedle klapl, zabreptl, cákl, a dále např. cinknul i cinkl, břinknul i břinkl, dupnul i dupl. PMČ a MČ mají podobné výklady. V PMČ se upozorňuje na sémantické diferenciace typu upnul do přístroje x upjal pozornost, napnul drát x napjal všechny síly, rozepnul kabát x rozepjal náruč. Příručky v tomto ohledu svědčí o pozvolném přechodu některých sloves a slovesných skupin od typu nést k typu tisknout. Ve spisovné češtině se tento přechod uznává jen částečně a míra přijatelnosti tvarů je pro každé sloveso jiná. MČ (s. 435-436) upozorňuje např., že …sloveso krást má tvary podle vz. „nést“, ale derivát ukrást byl až na infinitiv nahrazen slovesem ukradnout (ukrást/ukradnout, ukradnu, ukradneš…, (ne)ukradni…). Předponová slovesa knalézt a vynalézt ve významu „najít, objevit“ se časují podle „tisknout“ (nalezne, nalezni…, naleznuv), jen infinitiv naleznout je řídký, ale ve významu „lezením vniknout“ se drží tvary původní (i…). – Břede – bředl, bříst zastaralo; knižní deriváty vybříst a zabříst jsou nahrazovány slovesy vybřednout, zabřednout (vybředne, vybředni…). – Hryze – hryzl, hrýzt v prézentních tvarech ustoupilo slovesu hryzat (hryzá/hryže, hryzej/hryž…); předponové odvozeniny jsou vytlačovány perfektivy 2. tř. (např. kprohrýzt/řprohryznout, zrozhrýzt/rozhryznout, řzahrýzt/zahryznout). (…) Sloveso vléct/vléci se skupinou předponových derivátů má ve vz. „tisknout“ souběžné protějšky (srov. např. obléct/obléci, obleču…, obleč, obleka – obléknout, obléknu…, oblékni, oblékna…; pod. dovléct/dovléci – dovléknout, navléct/navléci – navléknout aj.). Z našeho výkladu vyplývá několik postřehů o postavení těchto konkurujících tvarů. Výskyt tvarů na -nu- u různých sloves a podtříd je součástí přebudovávání konjugačního systému včetně vytvoření nových infinitivů na -nout a příčestí trpné na -nut- vedle starších tvarů. Postupné mizení přechodníků, které jsou v některých slovesných třídách shodné s tvary s nulovým formantem, je v jazyce paralelní relevantní proces Tyto změny se pomalu šíří napříč několika slovesnými třídami a podtřídami a na základě výkladů současných gramatik nebudeme očekávat, že bychom ve skutečných textech našli konkrétní uvedené formy pro všechna slovesa jednotné.

Další pravděpodobnou překážkou je neadekvátní vzhled těchto tvarů: jsou krátké, chybí zřetelné spojení s jinými tvary daného slovesa. 4

Mluvnice češtiny zacházejí s vedlejšími a marginálními tvary dvěma způsoby. V některých případech je vynechávají úplně, kdežto v jiných je označují jako hovorové, lidové, mluvené atd. První způsob jakoby vylučuje daný jev ze spisovného úzu úplně, kdežto druhý způsob ho omezuje na určité okrajové kontexty. 5 Tvary jiných rodů než mužského jsou vynechány z gramatik téměř úplně. Rodilý mluvčí nicméně určitě pocítí rozdíl mezi tvary, které jsou tvaroslovně přijatelné (ona tisknula), a těmi, které přijatelné nejsou (*ona nesa). Navíc první typ pro mnoho Čechů není jen tvaroslovně, ale i skutečně přijatelný, aspoň v určitých kontextech. Nemá vůbec cenu ověřovat druhý typ v korpusu – výskyt bude nulový – ale mohli bychom čekat, že v korpusu najdeme tvary prvního typu: četnost jejich výskytu by se neměla úplně shodovat s četností výskytu tvaru, který existovat nemůže.

4. Popis v odborné literatuře Nyní se obrátíme k popisům mluvené češtiny v odborné literatuře o mluvenosti a spisovnosti. Materiály jsme zvolili jako ukázky práce známých a vlivných bohemistů. Čermák (1987) navrhuje klasifikaci podle přijatelnosti mluvených jevů v psaném textu (velká písmena) a frekvence v mluveném kódu (malá písmena). Příčestí minulé s nulovým formantem 6 označuje zkratkou A-B/a, tj. „někdy přijatelné v psaných textech až běžně přijatelné, vyskytuje se buď vždycky, nebo ve většině mluvených kontextů“. Oproti tomu je příčestí na -nul označené A/a, tj. „běžně přijatelné ve psaných textech, vyskytuje se buď vždycky, nebo ve většině mluvených kontextů“ (s. 145). O příčestí na -nula, -nulo, -nuly, -nuli se nezmiňuje. Klasifikace Sgalla a Hronka vychází z Hronkovy monografie z r. 1972: každý jev má hodnotu podle stupnice zeměpisné a podle stupnice funkční. Nulový formant má u nich klasifikaci (3)(a), tj. podoba užívaná „v Čechách i v nejzápadnějších částech Moravy a jen zčásti a velmi pomalu pronikající dál“, ale i podoba užívaná „často i v hovoru celkově chápaném jako spisovný“ (1992, s. 28-29). Navíc Sgall a Hronek zpochybňují okrajovou pozici této varianty v české morfologii. Poukazují na to, že je už dávno běžným jevem v poezii a už ve 30. letech 20. století byly tvary s nulovým formantem zařazeny Havránkem do hovorové vrstvy spisovného jazyka (s. 57). Tvary tisknul, uštknul apod. zařazují Sgall a Hronek do kategorie (1)(a), tj. „podoby široce užívané v běžném hovoru na téměř celém území češtiny“ a běžně přijímané v obyčejném spisovném hovoru. Podotýkají dále, že v běžném hovoru tu převažují např. tvary jako tisknul, uštknul nejen nad svými protějšky tiskl, uštkl (v Čechách výlučně spisovnými), ale i nad podobami tisk, uštk apod.; tam, kde kmen nekončí skupinou souhlásek, je to asi spíš naopak: přiběh, spad mají poměrně dobrou pozici ve srovnání s přiběhnul, spadnul. (s. 58) Toto ale rozhodně neznamená, že spisovnost implikuje použitelnost. Srov. např. uvedení již málo užívaných přechodníků typu oblékna, obleka (MČ), pomohši, nažav (PMČ). Spisovný útvar, jak ho popisují prestižní mluvnice češtiny, zahrnuje množství zastaralých jevů a tvarů, které jsou jen občas takto označené. 6 U Čermáka je tento jev popsán jako vyškrtnutí (angl. deletion) koncového -l, což ovšem pojímá spisovnou či historickou situaci jako výchozí a současnou mluvenou jako odvozenou. Stejného postupu si všímáme u Townsenda (viz níže). 5

Pro tvary jiných rodů a pro mn. č., Sgall a Hronek konstatují, že „tiskla, tiskli je i v obč. běžnější než tisknula, tisknuli“ (s. 58). Townsend uznává pro útvar „pražská mluvená čeština“ (Spoken Prague Czech) oba prostředky. Podle něj dochází „univerzálně“ v minulém příčestí buď k vyškrtnutí (angl. deletion) konečného -l (u sloves typu nést, kvést, vést, moct, péct), nebo alternativně k jeho vystřídání formanty –nu+l (u sloves typu sednout si, vylétnout, propásnout, říznout, lehnout si, tisknout, zeslábnout, všimnout si, troufnout vybouchnout) (1990, s. 85-86). Na rozdíl od Čermáka nerozlišuje Townsend mezi přijatelností nulového formantu a formantů -nu+l: volba vyškrtnutí koncového -l nebo jeho vystřídání formantem -nul záleží na mnoha činitelích, včetně toho, zda jde o sloveso prefigované, anebo jestli kmen končí na „složitou“ souhláskovou skupinu. Pokud kmen končí na jednu souhlásku a sloveso je prefigované, dojde pravděpodobně k vyškrtnutí konečného -l: např. u uběhnout dáváme přednost tvaru uběh před uběhnul, u zestárnout jsou tvary zestár, zestárnul stejně pravděpodobné. Na druhou stranu uštknout, i když je prefigované, má složitou souhláskovou skupinu, a proto je uštknul běžnější než uštk; podobně u vyschnout je vyschnul pravděpodobnější než vysch (s. 86). Co se týče tvarů žen. a stř. rodu a všech tvarů mn. č., Townsend pro pražskou mluvenou češtinu uznává jen varianty kodifikované i pro češtinu spisovnou: Ostatní tvary minulého příčestí skoro vždy vyškrtávají -nu- a užívají -la, -lo, -li […] např. u tisknout: tisk/tisknul, ale jen tiskla. Tvary typu tisknula, všimnuli si se vyskytují, ale jen málokdy (s. 86). Odborná literatura o variaci ve tvarech minulého příčestí doplňuje obraz poskytovaný v gramatikách o několik bodů: 1) Nulový formant se jeví jako méně rozšířený než formanty -nu-l- i v mluveném jazyce. Co se týče konkurence mezi těmito prostředky, studie se shodují na tom, že artikulační obtížnost a jiné prozodické činitele tu hrají značnou roli. Na úrovni jednotlivých sloves ale není úplně jasné, co motivuje volbu toho či onoho tvaru. 7 Z prozodických důvodů je pravděpodobné, že neprefigovaná a prefigovaná slovesa odvozená od stejného kmene preferují různé tvary minulého příčestí. 2) Sgall a Hronek nás upozorňují i na žánrovou diferenciaci těchto tvarů. Některé se mohou jevit jako vhodnější v textech, kde hrají velkou roli rytmické faktory a rýmové schéma textu, tedy hlavně v poezii a textech písní. V těchto textech se ale o analýzu užití nulového formantu pokoušet nebudeme, jelikož bychom nemohli spolehlivě rozlišovat jeho rytmické a rýmové funkce od jeho stylistického uplatnění.

7

Viz rozdílná hodnocení sloves u Townsenda; Sgall a Hronek se vyhýbají takovým srovnáním, ale jejich opatrná formulace takovou rozdílnost nevylučuje.

3) Z centrální pozice nulového formantu v mluvené češtině vyplývají jeho další funkce v psaných textech, a to hlavně napodobení ústního vyjádření (beletristický dialog, filmové scénáře atd.) a citace mluvených výpovědí. 4) Pokud bychom si mysleli, že korpusový materiál bude podporovat výklad v gramatikách a v odborné literatuře, čekali bychom omezené užití tvarů bez -l mimo poezii a beletrii (kde bychom je našli převážně v dialogu). Výskyt tvarů na -nul by byl rozšířenější i v jiných kontextech a výskyt tvarů na -nula, -nuly atd. by byl minimální, ale ne nulový. Jistá variace v užití tvarů na -nul by se mezi jednotlivými slovesy stejné třídy stejně očekávala, ale její rozsah se by se nedal spolehlivě určit předem.

5. Výzkumný materiál a vyhledávky Náš výzkum se opírá o korpus SYN2000 8. V něm jsme sledovali příčestí minulé dvojím způsobem: obecnými sondami jsme zjistili rozsah užití těchto tvarů celkově bez ohledu na variaci u určitých sloves a vyhledáváním jednotlivých tvarů jsme ověřovali, zda popisy v gramatikách a ve vědecké literatuře odpovídají psanému úzu. Seznam sloves sledovaných v korpusu jsme pro jednodušší srovnání výsledků většinou čerpali z mluvnic a příruček. 9 Jde o slovesa brnknout, cáknout, číst, klapnout, kleknout, kýchnout/kejchnout, moci, nést, obléknout/oblíknout apod., pomoci, schnout, táhnout, tisknout, ukrást, upéct, uschnout, utéci, vést, všimnout si, vyváznout, zblbnout, zestárnout, žbluňknout. Jejich výskyt jsme ověřili v korpusu SYN2000, někdy i v mluvených korpusech PMK a BMK (viz 6. oddíl níže). V SYN2000 je tagování těchto tvarů často chybné, což komplikuje vyhledávání těchto sloves pomocí tagů. S několika výjimkami (pomoh, upek, utek) tagger nerozpoznává tvary s nulovým formantem a označuje je tagem X@------------- (neznámý, neurčený, neurčitelný slovní druh + slovní tvar, který nebyl morfologickou analýzou rozpoznán). Někdy homonymie s jiným tvarem (např. klek: minulé příčestí od slovesa kleknout, či podstatné jméno; nes: minulé příčestí, nebo rozkazovací způsob od slovesa nést) vede k označení podle homonymického ekvivalentu. Zejména u tzv. sloves expresivních je tato homonymie rozšířená a není vždy možné jasně rozlišit např. potenciální minulé příčestí žblunk od totožného citoslovce. V těchto případech jsme vytřídili výsledky ručně a v případě nejasnosti jednotlivé doklady vyřadili. Ve svých sondách do korpusu jsme se opírali o tři zásadní typy dotazů: 1) Pro jednotlivá slovesa vyhledávají dotazy ve tvaru <[Nn]emoh|[Mm]oh> všechny čtyři tvary slovesa: moh, Moh, nemoh, Nemoh. Paralelně se pak vyhledávají tvary na -l vyhledávkou <[Nn]emohl|[Mm]ohl>. 10 Korpus SYN2005 byl zpřístupněn (zatím neotagovaný a nelemmatizovaný) v polovině tohoto výzkumu. Pro konzistentnost jsme se však rozhodli držet staršího korpusu, jelikož svým obsahem je SYN2005 od SYN2000 značně odlišný, což by mohlo vést k problémům při srovnávání dat (viz výklad a upozornění na stránkách http://ucnk.ff.cuni.cz). 9 Naše volba tvarů byla rovněž ovlivněna prací našich kolegů na projektu Možnosti a meze české gramatiky ve světle Českého národního korpusu (dále MaM). Konkrétně jsme se opírali o rozbor sloves J. Šimandla (rukopis) a o vyhledávky F. Štíchy (v databázi MaM). 10 V případě homonymie bylo třeba věnovat vyhledávkám větší pozornost. Např. u tvaru tisk jsme zvolili následující postup: [(!(tag="A.IS[14].*")) & (!(tag="R.*")) & (!(tag="V.*"))] [word="[Tt]isk"] 8

2) Pro skupiny sloves je vhodnější dotaz ve tvaru <.+[vb]líknul>, který vyhledal např. vyvlíknul, nesvlíknul, svlíknul, vysvlíknul, svlíknul, neoblíknul, zavlíknul, oblíknul. 3) Tvary jiných rodů a čísel se vyhledávají pomocí kombinovaného dotazu <.+[vb]líknul[aoiy]>. Tady nám přišly vhod informace o chybném tagování tvarů s nulovým formantem; vyhledávkami typu <[(word=".*[vb]lík") & (tag="X@.*")]> jsme vyřazovali nežádoucí vloudění tvarů typu Pavlík, ďáblík, kyblík atd., které jsou otagovány jako podst. jména. Nicméně jsme kvůli velkému počtu dokladů a vysoké frekvenci homonymie ve tvarech bez -l museli vyloučit vyhledávky prefigovaných tvarů na -nést, -vést, -číst atd. Nutnost ručního třídění a uvažování o smyslu jednotlivých vět ve výsledcích o několika tisících dokladů zpochybňovala spolehlivost našich údajů. Pro obecné zjištění variantnosti v korpusu jsou vhodné vyhledávky typu [(tag="V.......R.*") & (word=".*[bcčdfbcčdfhkmnprřsštvz]l")], který vyhledává všechny slovesné tvary se souhláskou před závěrečným -l. Podobné vyhledávky jsme provedli na tvarech typu tiskla, tisknul, tisknula apod. 11 Vyhledávky v celém korpusu jsme pak zopakovali ve speciálně vytvořeném subkorpusu SYN2000:LIT, který obsahuje jen některé žánry imaginativní literatury (txtype= NOV, COL, SON, SCR, VER, tj. romány, povídky, písní, scénáře, básně). Cílem tohoto postupu bylo určení vlivu umělecké stylizace na výskyt toho či onoho jevu. V korpusové lingvistice vždy hrozí, že osobitosti jednotlivých textů či autorů mohou – a zvlášť v případě málo početných výsledků – nadměrně ovlivnit naše závěry. Proto uvádíme důsledně ARF, která je mírou rozložení určitého výsledku v korpusu. ARF blížící se 1,0 napovídá, že daný tvar se vyskytuje výhradně či převážně v jednom textu. ARF, která je od 1,0 vzdálená, svědčí o tom, že jev či tvar je v korpusu víceméně rovnoměrně rozložený. Údaje ARF komentujeme jenom tehdy, pokud naznačují nerovnoměrnost výsledků (podrobněji ve Frekvenčním slovníku češtiny 2004).

6. Výsledky z mluvených korpusů Data z mluvených korpusů (Pražský mluvený korpus a Brněnský mluvený korpus, dále PMK a BMK) umožňují ověření tvrzení v mluvnicích a popisech mluveného jazyka o postoji těchto variant ve dvou rozšířených mluvených varietách češtiny. Vyhledání jevů v mluvených korpusech bylo vhodné jenom v případě velmi frekventovaných a snadno identifikovatelných jednotek, jelikož malý rozsah těchto korpusů (zhruba 700 000 a 500 000 slov), častější homonymie jako důsledek transkripční variace a skutečnost, že v nich slovní jednotky nejsou otagované, v mnoha případech zpochybňuje relevanci výsledků dotazování. [(!(tag="....2.*")) & (!(tag="V.*"))]. Tato vyhledávka má vyloučit co nejvíc nesporných případů podstatného jména tisk: Před ním nemůže stát adjektivum v 1. či 4. pádě, ani předložka, ani sloveso a za ním nemůže stát substantivum v 2. pádě ani sloveso. Tím se počet výskytů redukuje (oproti jednoduchému dotazu „tisk“) z 3761 na 724. Dále je nutné třídit a probírat doklady ručně. 11 Vzhledem k chybnému tagování tvarů bez -l je tento postup pro daný formant nevhodný.

Z těchto důvodů nebylo možné ověřit status tvarů na -nul, -nula, -nulo, -nuly, -nuli. Částečné sondy užití l-ového a nulového formantu v mluvených korpusech nicméně potvrzují obraz v odborných popisech mluveného jazyka (viz tabulka 1). Tabulka 1: Data z mluvených korpusů 12 vyhledávka nes +.nes nesl +.nesl

vyhledaný jev jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá

PMK 2 22 0 2

ved +.ved vedl +.vedl

jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá

5 39 1 11

táh +.táh táhl +.táhl táhnul +.táhnul

jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá

1 7 0 9 7 5

všim všiml všimnul

jednoduché příčestí minulé jednoduché příčestí minulé jednoduché příčestí minulé

9 1 3

krad +.krad kradl +.kradl kradnul +.kradnul

jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá

2 8 0 0 0 0

moh .+moh mohl .+mohl

jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá jednoduché příčestí minulé prefigovaná příčestí minulá

236 11 60 4

nulový formant tvar na -l bez -nucelkem

všechna příčestí minulá všechna příčestí minulá všechna příčestí minulá

=24 =2

=44 =12

BMK 0 2 5 27 0 2 8 21

=12

0 1 2 20 0 1

=9 =1 =3

4 9 1

=8 =9

=10 =0 =0

=247 =64 342 88 445

0 3 1 5 0 0 13 0 187 20

=2 =32

=2 =29

=1 =22 =1 =4 =9 =1

=3 =6 =0

=13 =207 25 305 332

PMK svědčí o pevném postavení nulového formantu v pražské mluvě. U sledovaných sloves se vyskytuje 342 dokladů nulového formantu oproti 88 dokladům l-formantu, tj. nulový formant převládá ve třech ze čtyř dokladů (76,9 %). Jen u slovesa táhnout převládá l-ový tvar, ale i tam je často zastoupen tvar s nulovou koncovkou. Jiná je situace v BMK, kde se

12

Poznámka: dotazy jsou uvedeny ve zjednodušeném zápisu, vyhledávky v korpusu zahrnuly i velká písmena i zápor: [Nn]es|[Nn]enes. U vyhledávek typu <+.nes> bylo potom nutné vyřadit zápor jednoduchého slovesa pomocí N-filtru (či ručně, pokud bylo jen málo dokladů).

nulový formant užívá v jednom ze čtrnácti dokladů (7,5 %). Územní omezení tohoto jevu na Čechy se tím potvrzuje. Rozkolísanost úzu je zřejmě součástí české jazykové situace. Jak v PMK, tak v BMK si můžeme všimnout, že tvary netradiční pro danou varietu pronikají do úzu: v případě pražské mluvy jde o spisovné tvary na -l, kdežto v mluvě brněnské jde o typicky „české“ tvary bez -l. Vzhledem k rozšířenosti nulového formantu v pražské češtině bychom čekali, že najdeme v korpusu psaného jazyka alespoň nějaké stopy tohoto jevu, obzvlášť v stylizaci citátů a nepřímé řeči. Tento předpoklad aspoň částečně potvrzují naše výsledky níže.

7. Výsledky z korpusu psané češtiny SYN2000 poskytuje nejbohatší informace o zkoumaných jevech. V našem výkladu se zaměříme na celkový výskyt konkurujících tvarů, jejich distribuci v korpusu a činitele ovlivňující volbu tvarů. Podtypu nést dominují podle očekávání spisovné tvary na -l, stejně jako u sloves vést a číst (viz tabulka 2). Tabulka 2: Podtyp nést v SYN2000 tvary (ne)nes (ne)nesl (ne)ved (ne)vedl (ne)čet (ne)četl

% 2,5 97,5 0,8 99,2 8,8 91,2

doklady 32 (67) 1255 42 (241) 5064 277 2867

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 19 (59,4 %) 524 (41,8 %) 33 (78,6 %) 777 (15,3 %) 134 (48,4 %) 1242 (43,3 %)

ARF 13 10,44 596,2 -2867 83,51 1130

Uvedená slovesa mají různé frekvence v SYN2000. Počet dokladů tvaru ved je mizivý, ve valné většině se vyskytuje v literární tvorbě, kdežto tvar čet zaujímá mnohem pevnější pozici. Pokud jde o tvar čet, pak jeho poměr k celkovému počtu dokladů (tedy čet i četl, blížící se 10 %) není v literárních textech nijak vyšší a podobné výsledky získáme i při studiu rozložení v korpusu a v subkorpusu LIT. Podtyp moct má podobné výsledky (viz tabulka 3). Tabulka 3: Podtyp moct v SYN2000 tvary (ne)moh (ne)mohl (ne)pomoh (ne)pomohl (ne)upek (ne)upekl (ne)utek (ne)utekl

13

% 2,2 97,8 1,5 98,5 10,0 90,0 8,8 91,2

doklady 936 42 427 50 3185 3 27 123 1267

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 845 (90,3 %) 12 180 (28,7 %) 43 (86,0 %) 605 (19,0 %) 2 (66,7 %) 8 (29,6 %) 87 (70,7 %) 307 (24,2 %)

Po ručním třídění výsledků někdy není možno obdržet spolehlivou ARF.

ARF 136,9 1605,8 11,7 1762 2,03104 13,76 39,51 665,7

Slovesa upéct, utéct mají mnohem vyšší frekvenci nulového formantu: 8-10 % oproti 1,5-2,2 % pro moct, pomoct. Nulový formant je značně častější v literárních textech, s 66-90 % všech dokladů ze subkorpusu LIT oproti 19–30 % všech dokladů s l-formantem. Kolokační statistiky pro většinu uvedených slov neposkytují zajímavé informace o textovém žánru těchto tvarů, a to asi pro malý počet dokladů bez -l. Jediná výjimka je sloveso moct, kde v MI-score najdeme zajímavý kontrast mezi kolokacemi na prvé pozici vpravo: (ne)moh (MI-score nad 6): posrat, bejt, hnout, koukat, bys, vydržet, zkusit, riskovat, zapomenout, milovat, divit (se), myslet, sedět, říct, tvrdit, poznat, vědět, byste, sem, udělat, dávat, ukázat, vzít, podívat (se), jít, klidně, přijít, dát, vrátit, takhle, nechat, dostat; (ne)mohl (celá kolokace, MI-score nad 7+): vzpříčit, natrefit, vydařit, opovážit, vyhoupnout, šmírovat, uzřít, vynadívat, popadnout, nevšimnout, zavládnout, vmísit, zakopnout, skórovat, prostrčit, odvážit, potrhat, tušit, nabažit, zřítit, vděčit, vyklubat, couvnout, usnout, aspirovat, snést, pramenit, pyšnit, zhatit, troufnout, zapustit, zapříčinit, dočkat, uvěřit, honosit, zdědit, mařit, shořet, přetrhnout, rozrůst, závidět, odhodlat, vnikat, dopsat, potřást, souložit, zavinit, vysloužit, zakroutit, octnout, naznačovat, naskočit, osvědčit, odloučit, nasvědčovat, vzít, splést, uzdravit, nabrat, oženit, předjet, zaštítit, nevědět, vykroutit, pomýšlet, upadnout, utrpět, dovolit, minout, zazvonit, stanout, vyletět, udusit, lapit, kochat, ujmout, vzpomenout, zrodit, nabýt, přikázat, přeběhnout, neslyšet, onemocnět, vystát, radovat, přát, odtrhnout, nadít, přitisknout, souviset, vydržet, vznést, sklouznout, trefit, všimnout, nastoupit, vybuchnout, nerušeně; S výjimkou tří sloves – vydržet, vědět, vzít –se kolokace vůbec nepřekrývají. Pokud jsme ochotni uvěřit, že vyšší kolokace je pravděpodobná u slov ze stejného útvaru, tak nespisovnost tvaru bez -l vyplývá jasně z kolokací posrat, bejt, koukat a o jeho konverzačním rázu svědčí tvary bys, byste, klidně, takhle. Zajímavou pozici v systému českého časování zaujímají slovesa, která mají smíšené časování: částečně zůstávají v původní třídě souhláskových kmenů (nést), ale částečně už přešly do 2. třídy prézentní a zčásti i 2. třídy infinitivní. Některá slovesa mají dokonce dvojí infinitiv (obléci/obléct - obléknout, viz tabulka 4). Tabulka 4: Přechodová slovesa v SYN2000 tvary (ne)ukrad (ne)ukradl (ne)ukradnul (ne)řek 14 (ne)řekl (ne)řeknul -v/blík

% 5,8 94,0 0,2 1,7 98,3 0,0 3,5

doklady 68 1098 2 1740 99 552 4 45

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 47 (69,1 %) 199 (18,1 %) 2 (100,0 %) 1562 (89,8 %) 32 271 (32,4 %) 4 (100,0 %) 40 (88,9 %)

ARF 23,47 519 1,119 --1,202 9,731

Kvůli homonymii s gen. pl. slova řeka jsme opírali o heuristickou redukci, abychom zjistili počet dokladů minulého příčestí. Z původních 2718 dokladů jsme ze sta náhodných řádků spočítali 64 příkladů příčestí minulého. Následně jsme zredukovali 2718 na 64 % (=1740). Tento postup jsme ověřili odfiltrováním nejčastějších levých kontextů, kde dochází k homonymii (soutok dvou řek, malý Řek apod.). Výsledek – zredukování na 2083 dokladů – potvrzuje předpoklad, že heuristika nabízí víceméně spolehlivý způsob spočítání dokladů minulého příčestí. Pro výsledky ze subkorpusu LIT jsme opírali o výše popsané odfiltrování nejčastějších levých kontextů. 14

-v/blék -v/blíkl -v/blékl -b/vlíknul -b/vléknul

0 3,1 91,9 0,8 0,8

0 40 1175 10 9

0 37 (92,5 %) 713 (60,7 %) 8 (80,0 %) 7 (77,8 %)

-8,44039 458,532 4,3 2,983

Přes obecné vývojové tendence těchto sloves nemůžeme potvrdit odpovídající tendence ve spisovném příčestí minulém. Příčestí minulá na -nul zůstávají na okraji systému, setkáváme se s nimi jen ojediněle a hlavně v literárních textech. Je ale pozoruhodné, že u sloves, kde je infinitivní tvar na -nout už uznán ve spisovné češtině, vidíme výskyt tvarů na -nul výrazně častěji. Příčestí minulá bez -l jsou v systému periferní, nicméně mají jistou funkčnost. Pocházejí z literárních textů a jsou typické pro mluvené repliky či vyprávění ve velmi neformální ichformě. Stojí za povšimnutí, že u sloves na -nul najdeme v korpusu tvary se spisovnou samohláskou (svléknul) i tvary se samohláskou obecněčeskou (svlíknul), kdežto tvar bez -l má jenom variantu obecněčeskou (svlík). Implicitní nevhodnost kombinace spisovné samohlásky s nulovým formantem podporuje tvrzení Čermáka, Sgalla a Hronka, že jde v tomto případě o jev, jehož územní výskyt se nepřekrývá s územím, kde by volba spisovné samohlásky byla v neformální řeči běžná (možná). V poslední skupině sloves dochází k přetvoření préteritního kmene podle infinitivu. Typická pro tuto skupinu je konkurence u tvarů na -l a -nul, a častý výskyt tvarů i s nulovou koncovkou. Podle popisů v gramatikách rozlišujeme tři podskupiny: neprefigovaná slovesa běžná (viz tabulka 5), prefigovaná slovesa (viz tabulka 6) a slovesa, která odkazují k rychlému ději doprovázenému zvukem (tzv. zvukomalba, viz tabulka 7). 15 Tabulka 5: Podtyp tisknout (neprefigovaný) v SYN2000 tvary (ne)klek (ne)klekl (ne)kleknul (ne)schl (ne)schnul (ne)táh (ne)táhl (ne)táhnul (ne)tisk (ne)tiskl (ne)tisknul (ne)všim (ne)všiml (ne)všimnul

% 6,9 87,3 5,8 0 100,0 7,8 84,6 7,5 1,0 90,2 8,8 3,7 92,9 3,3

doklady 12 151 10 0 2 48 518 46 3 276 27 101 2526 91

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 12 (100,0 %) 110 (72,8 %) 8 (80,0 %) 0 1 (50,0 %) 47 (97,9 %) 312 (60,2 %) 31 (67,4 %) 3 (100,0 %) 195 (70,7 %) 15 (55,6 %) 90 (89,1 %) 1505 (59,6 %) 60 (65,9 %)

ARF 2,77271 40,01 3,727 --9,676 199,8 20,26 -87,56 9,93397 19,12 962,9 25,66

Data z neprefigovaných sloves napovídají, že užití tvaru s nulovou koncovkou může záležet na jeho vyslovitelnosti (chybějí doklady tvaru *sch) а také na jeho jednoznačnosti (je málo dokladů tvaru tisk v platnosti minulého příčestí: tvar se užívá hojně, ale spíš jako podst. jméno). Toto ale není podmínka, jelikož se příčestí minulé klek vyskytuje v dostatečném počtu dokladů, i když je homonymní s podst. jménem. K tomu je tvar na -nul v SYN2000 asi Ve skutečnosti nejsou tyto kategorie nijak jasně vyhraněné a často se prolínají (dobrým příkladem je sloveso brnknout, které je na pomezí obou podskupin). 15

tak stejně častý jako tvar bez -l. Oba tvary se užívají nejčastěji v literárních pracích. Co se týče jejich postavení v jazyce, tvary na -nul mají rozložení v korpusu, které je bližší postavení dominantního tvaru, tj. nejsou omezené na literaturu a mají ARF, která svědčí o rovnoměrnější distribuci oproti tvarům bez -l. Data z tabulky 6 doplňují tento obraz stavu věcí. Tabulka 6: Podtyp vyváznout (prefigovaný) v SYN2000 tvary (ne)uschl (ne)uschnul -schl -schnul (ne)vyváz (ne)vyvázl (ne)vyváznul (ne)zamkl (ne)zamknul (ne)zblb (ne)zblbl (ne)zblbnul (ne)zestár (ne)zestárl (ne)zestárnul

% 82,4 17,6 80,5 19,5 0,3 99,1 0,6 90,2 9,8 6,1 12,1 81,8 0 77,0 23,0

doklady 14 3 66 16 1 313 2 304 33 2 4 27 0 94 28

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 6 (42,9 %) 3 (100,0 %) 26 (39,4 %) 3 (18,8 %) 1 (100,0 %) 37 (11,8 %) 1 (50,0 %) 201 (66,1 %) 26 (78,8 %) 2 (100,0 %) 3 (75,0 %) 15 (55,6 %) 0 55 (58,5 %) 11 (39,3 %)

ARF 7,824 2,5 33,52 10,79 -171,9 -107,4 10,32 -1,55381 13,8259 -43,51 12,41

Okrajové postavení nulového formantu je u těchto sloves poněkud zřetelnější, vyskytuje se jen ojediněle. Hlavní konkurence se jeví mezi tvary na -l a -nul. Navržená preference pro tvary na -nul u některých sloves (uschnul) se potvrzuje, trochu překvapivá je převaha dokladů tvaru zblbnul oproti zblbl, buď zase z důvodu výslovnosti a vzhledu, nebo z toho důvodu, že sloveso patří do neformálního stylu a je charakteristické pro mluvenou češtinu. Každopádně se tvary na -nul užívají pro všechna slovesa této podskupiny, což svědčí o ustálenosti tohoto jevu. Poslední podskupina – slovesa zvukomalebná – je evidována v tabulce 7. Tabulka 7: Podtyp žbluňknout (zvukomalba) v SYN2000 tvary (ne)brnk (ne)brnkl (ne)brnknul (ne)cák (ne)cákl (ne)cáknul (ne)kých (ne)kejch (ne)kýchl (ne)kejchl (ne)kýchnul (ne)kejchnul (ne)klap (ne)klapl (ne)klapnul (ne)žbluňk (ne)žbluňkl (ne)žbluňknul

% 0,0 68,4 31,6 66,7 16,7 16,7 0,0 2,9 76,5 0,0 14,7 5,9 0,0 90,9 9,1 28,6 42,9 28,6

doklady 0 13 6 4 1 1 0 1 26 0 5 2 0 10 1 2 3 2

subkorpus LIT ( % celkového počtu) 0 6 (46,2 %) 2 (33,3 %) 4 (100,0 %) 1 (100,0 %) 1 (100,0 %) 0 1 (100,0 %) 24 (92,3 %) 0 4 (80,0 %) 2 (100,0 %) 0 7 (70,0 %) 0 2 (100,0 %) 3 (100,0 %) 2 (100,0 %)

ARF -7,169 4,503 -----5,451 -2,154 --3,816 -----

Všechna slovesa v této podskupině se zakládají na citoslovcích, reflektujících jistý zvuk. Snad proto jsou doklady příčestí minulého s nulovou koncovkou – které by bylo totožné s citoslovcem – velmi řídké. V SYN2000 jsme z dané skupiny vypátrali jen kejch a cák. Přes obecně nízký výskyt těchto sloves v korpusu jsme si ale zaznamenali pro každé z nich užití tvaru na -nul. Poslední naše otázka se týká výskytu jiných tvarů s formantem -nul, totiž: -nula, -nulo, -nuli, -nuly. Naše sondy ukázaly jen ojedinělé případy (schnuly, táhnula, uschnuli), a protože je jich velmi málo, nejplodnějším postupem je obecně vyhledat tyto tvary v korpusu a pak je ověřit. 16 Jejich distribuce je uvedenaa v tabulce 8. Tabulka 8: Tvary na -nula, -nulo, -nuly, -nuli v SYN2000 kategorie nalezených tvarů NOV + COL FAC VER SON FAC + SCI PUB celkem

doklady (podíl všech dokladů) 20 (36,9 %) 3 (5,5 %) 7 (12,9 %) 10 (18,5 %) 3 (5,5 %) 11 (20,3 %) 54 (100%)

struktura SYN2000

podíl v korpusu 17

próza

11,02 %

poezie jiné imaginativní texty odborná literatura publicistika

0,81 % 0,36 % 18 25,0 % 60,0 % 100,0 %

Všimneme si hned značného rozdílu mezi rozložením nalezených tvarů a skutečným podílem těchto kategorií v korpusu. Publicistika a odborná literatura jsou zastoupeny poněkud málo, kdežto podíl tvarů z krásné literatury je vyšší, než bychom čekali (ale viz níže). Obzvlášť pozoruhodné je hojné zastoupení tvarů v poezii a písních, jež tvoří jen nepodstatnou součást korpusu. Z rozložení tvarů můžeme usoudit, že tyto tvary jsou opravdu okrajové, slouží spíš jako doplňkový prostředek na označení mluvenosti a spontánnosti, nebo hrají roli v rytmu či rýmu textu. Detailní rozložení tvarů je v tabulce 9. Tabulka 9: Tvary -nul+a, o, i, y versus -l+a, o, i, y v SYN2000 tvary blbnulbodnuldohodnulďobnulnedotknulnadchnulochladnuloctnulotisknulpodvrtnulpovšimnulprocitnulprotknulroztáhnulschnulsednulsklapnul-

doklady

subkorpus LIT

1 4 1 1 6 1 1 2 1 1 2 2 1 1 3 1 1

1 3 1 1 4 0 0 0 0 0 2 1 1 1 3 0 1

tvary blblbodldohodlďobldotklnadchlochladloctlotisklpodvrtlpovšimlprocitlprotklroztáhlschlsedlsklapl-

doklady 21 150 4475 4 1428 340 44 488 360 3 250 71 4 158 8 2025 66

subkorpus LIT (% celk. počtu) 10 (47,6 %) 79 (52,6 %) 222 (4,9 %) 4 (100,0 %) 556 (38,9 %) 46 (13,5 %) 9 (20,4 %) 258 (52,8 %) 33 (9,1 %) 0 (0 %) 128 (51,2 %) 44 (61,9 %) 1 (25,0 %) 75 (47,4 %) 6 (75,0 %) 770 (38,0 %) 45 (68,1 %)

Dotaz vypadá takto: [(tag="V.......R.*") & (word=".*[bcčdfbcčdfhkmnprřsštvz]nul[aoiy]")], pak je třeba provést obecné třídění a vynechat duplicity. Následný seznam má 103 dokladů a je jednoduché zjistit, která slovesa patří do požadované kategorie. 17 viz ČNK 2000: 18. SYN2000 ??? 18 Podíl veškerých „imaginativních textů“, z nichž písně tvoří jen malou část. 16

sprdnulstihnulstisknulstopnulstáhnulstřihnultisknuly táhnultíhnuluhasnuluschnulvdechnulvydechnulvyhasnulvylíznulvysmahnulvytáhnulzahryznulzábnulzívnulcelkem -nul-

1 1 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 54

0 1 2 1 1 1 1 2 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 0 1 38 (70,3%)

sprdlstihlstisklstoplstáhlstřihltiskltáhltíhluhasluschlvdechlvydechlvyhaslvylízlvysmahlvytáhlzahryzlzáblzívlcelkem -l-

3 1079 322 14 1399 13 451 1393 45 13 43 77 366 49 0 1 1231 14 24 53 16 485

2 (66,7 %) 147 (13,6 %) 274 (85,0 %) 7 (50,0 %) 400 (28,5 %) 6 (46,1 %) 280 (62,0 %) 753 (54,0 %) 12 (26,6 %) 4 (30,7 %) 16 (37,2 %) 40 (51,9 %) 281 (76,7 %) 20 (40,8 %) 0 (0 %) 1 (100,0 %) 596 (48,4 %) 12 (85,7 %) 12 (50,0 %) 47 (88,6 %) 5 196 (31,5 %)

U těchto sloves je užití minulého příčestí na -la, -lo, -li, -li častější v uměleckých dílech (31,5 % oproti výše naznačenému zastoupení těchto textů v SYN2000). Toto rozložení svědčí částečně o hovorovosti těchto sloves, ale převážně však o tom, že se často spojují s fyzickými pohyby, jejichž popis je obvyklý v beletrii a jiných uměleckých textech, ale méně častý v publicistice a v odborné literatuře (srov. vysoké procento tvarů v LIT u sloves vydechnout, táhnout, stisknout, sednout si oproti poměru u sloves ochladnout, nadchnout, stihnout, který se blíží podílu uměleckých textů v korpusu). I na pozadí tohoto vyššího výskytu tvarů na -la, -lo, -li, -ly v subkorpusu LIT je podíl tvarů na -nula, -nulo, -nuli, -nuly v LIT poněkud překvapující, jelikož tvoří nad 70 % všech dokladů. Z toho vyplývá, že alespoň nějaký podíl tohoto vyššího výskytu můžeme připsat snaze vystihnout v literárních textech širší škálu stylů a funkcí než v textech odborných a v publicistice. Okrajovou pozici těchto tvarů na -nul- potvrzuje fakt, že tvoří jen 0,3 % všech dokladů. Až na pár výjimek – u málo doložených sloves vylíznout, vysmahnout, podvrtnout, protknout, sprdnout a výše zmíněného schnout – se tyto tvary vyskytují v korpusu okasionálně. Je ale možné, že právě nízká frekvence některých těchto sloves je důvod, proč najdeme větší rozkolísanost ve tvarech příčestí minulého: nejsou tak pevně zakotveny v úzu pisatele či redaktora a proto víc netradičních tvarů může nenápadně „proniknout“ do jeho textu.

8. Závěry Výzkumy v korpusech mluvené a psané češtiny celkově potvrzují naše hypotézy. Popisy navržené v současných mluvnicích češtiny dávají pravdivý, i když ne úplný, obraz užití tvarů minulého příčestí v českých textech. Je možné udělat nějaké závěry o vztahu mezi údaji z korpusu psané češtiny a mluvnickými popisy spisovné češtiny? I přes samozřejmost, že v korpusu bije do očí rozmanitost doložených tvarů, oproti jasnějším proskripcím a občas proskripcím v gramatikách spisovného jazyka se zdá, že korpusové údaje celkem jasně odrážejí mluvnické vyhodnocení různých variant. Pomocí dat o rozložení tvarů v korpusu, výskytu v subkorpusech a

porovnání s celkovým složením korpusu lze třídit jevy na běžné, méně užívané (periferní) a úplně okrajové (okasionalismy). Při interpretaci našich vyhledávek v korpusu bylo třeba se opírat i o popisy ne zcela spisovných variant v odborné literatuře o spisovnosti a nespisovnosti. Korpusové výsledky nabízejí možnost doplnit mluvnice informacemi o užití a funkci těchto tvarů vedlejších, v korpusu ale přítomných. LITERATURA ČERMÁK, F. (1987): Relations of spoken and written Czech. Wiener slawistischer Almanach 20, s.133-150. ČERMÁK, F. – KŘEN, M. eds. (2004): Frekvenční slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Český národní korpus - SYN2000, PMK, BMK. Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. . KOCEK, J. – KOPŘIVOVÁ, M. – KUČERA, M. eds. (2000): Český národní korpus: Úvod a příručka uživatele. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Mluvnice češtiny (1985). Praha: Academia. Příruční mluvnice češtiny (1995). Praha: Nakladatelství Lidové noviny. SGALL, P., HRONEK, J. (1992): Čeština bez příkras. Praha, Nakladatelství H&H. TRÁVNÍČEK, F. (1951): Mluvnice spisovné češtiny. Část I: Hláskosloví – Tvoření slov – Tvarosloví. Praha, Slovanské nakladatelství. TOWNSEND, CH. (1990): A Grammar of Spoken Prague Czech. Columbus OH: Slavica.