Lazsló Kontler
Dějiny Maďarska Nakladatelství Lidové noviny, 2001.
Předmluva Tuto knihu jsem napsal na žádost nakladatelství Atlantisz, abych uspokojil zájem zahraničních čtenářů o historii Maďarska. Primárně není určena odborné veřejnosti, ale všeobecně vzdělaným čtenářům s průměrnými znalostmi historie: dnešním, minulým nebo budoucím návštěvníkům Maďarska, kteří chtějí o jeho příznačné identitě získat hlubší vědomosti, než jaké jim mohou poskytnout běžné turistické příručky, zahraničním studentům, kteří v Maďarsku studují nejrůznější obory, nebo vysokoškolákům v zahraničí, kteří navštěvují přednášky o maďarské nebo středoevropské historii. Většina těchto čtenářů na maďarskou historii pohlíží brýlemi konvenčních stereotypů. I když odhlédneme od nejprimitivnějších asociací maďarskosti (csikós, gulyás, puszta, "cikánská" hudba atd.), převládají v západoevropských a severoamerických představách o místě Maďarska ve světě schematická zjednodušení, zčásti živená ze samotného Maďarska. Někdejší statut Uher jako silné regionální mocnosti, následné územní ztráty, pokles mezinárodního významu a z toho plynoucí impulsy vedly k podobně
zjednodušeným a emocionálně zabarveným hodnocením jejich úlohy ve středoevropské historii. Úvahy o "národu neúnavně (a možná i chvályhodně) usilujícím o vystoupení z (polo)barbarství a zařazení do stáda Evropy" nebo o "malém národu bojujícím proti přesile a jí navzdory přežívajícím" nebo o "národu utlačovatelů, někdejších buřičů" a podobné představují stereotypy, které v naší knize hodláme vyvrátit nebo - pokud některé z nich obsahují alespoň zrnko pravdy - rozvést a odůvodnit. Aby se to podařilo, pokusil jsem se zkombinovat popis událostí a jejich analýzu, neboť jsem přesvědčen, že zatímco (dobrý) výklad zaujme jakéhokoliv čtenáře, našim čtenářům bude nejlépe vyhovovat, dostanou-li příležitost sledovat popis událostí na pozadí růstu historických "struktur" (společenská hierarchie, solidární skupiny, náboženské a politické ideje, materiální a duchovní kultura, právní a politické vztahy a instituce, výrobní systémy a spotřebitelské zvyky atd.) ve srovnávacím rámci. Postupoval jsem od (údajně lépe) známého k neznámému a upozorňoval, kdykoli to bylo zapotřebí, na určité aspekty západního vývoje od dob Karla Velikého až po Evropskou unii. Současně jsem se většinou snažil vyhnout zcela běžné praxi rozdělovat tyto hutné příběhy do kapitol nebo oddílů o politice, ekonomickém vývoji, kultuře atd. a pokusil jsem se tato témata skloubit nebo přecházet od jednoho k druhému ve stejné šíři v příhodných okamžicích. Doufám, že to, co z toho vzešlo, není
nesrozumitelný chaos, ale ucelené podání národních dějin, navzdory zlomům a přerušením kontinuity, které je poznamenaly. Ti, kdo se spíše zajímají o speciální témata a knihu nehodlají číst souvisle, naleznou odkazy na tato témata v obsahu pod názvy jednotlivých podkapitol a mohou si též posloužit poměrně podrobným rejstříkem. Toto je první kniha svého druhu, která byla v Maďarsku napsána od změn v roce 1989. Většina jejích předchůdkyň, jejichž skvělé úrovni může pouze doufat, že se přiblíží, vyšla již dávno nebo byla koncipována s ohledem na jiné priority, nebo o nich platí obojí. Na rukopisu jsem začal pracovat v srpnu 1998, ale základní struktura knihy pochází z cyklu přednášek o maďarské a středoevropské historii, které jsem v letech 1985-1995 měl tu čest přednášet americkým a západoevropským studentům v Budapešti a ve Spojených státech. Tuto činnost jsem začal vyvíjet jako asistent Pétera Hanáka, jemuž jsem velice zavázán za jeho zasvěcení do umění prezentovat "nástin" tématu osobám, které se v něm dosud neorientují. Doufám, že jsem v této knize plně využil jeho podnětů stejně jako podnětů Évy H. Balázsové, která byla mým nejshovívavějším kritikem již od studentských dob. Můj dík za přečtení rukopisu a podnětné připomínky patří nejenom jí, ale také Andrási Gerő, Józsefu Laszlovzkymu, László Péterovi, Jánosi Poórovi a Benedeku Vargovi. Dále děkuji Stefanu Halikowski Smithovi, který vybrousil můj anglický rukopis.
Poděkovat rovněž musím Tamási Miklósovi, řediteli nakladatelství Atlantisz, který mě vybídl k napsání této knihy a nikdy neztratil víru, že bude dokončena. Jako vždy patří největší dík mé rodině za trpělivost a podporu, kterou prokazovali autorovi, jenž byl nezřídka na pochybách, dokonce blízko zoufalství.
Budapešť, červenec 1999 László Kontler
Úvahy o symbolické geografii Jak již podtitul knihy (pozn. red.: "Milénium ve střední Evropě") naznačuje, je jedním z jejích základních tvrzení úvaha, že poloha Maďarska na reálné a symbolické mapě evropského kontinentu je zcela klíčová pro správné pochopení jeho historie. Toto tvrzení musíme nejprve vysvětlit. Pokud jde o "reálnou" geografii, věci na první pohled vypadají poměrně jednoduše. Každé místo musí někde mít svůj střed a Maďarsko skutečně leží v geometrickém středu Evropy, vzdáleno přibližně stejně od Uralu jako od Atlantiku, od Skandinávie jako od ostrovů v Egejském moři, odděleno od širých východních nížin prstencem Karpat, od Středomoří hornatými oblastmi Balkánského poloostrova a od Západu Alpami. Těmito horskými hřebeny vymezená Karpatská kotlina se na
mapě jeví jako samostatná jednotka, vyznačující se přechodnými rysy jak z hlediska přírodní historie, tak geologie. Pravda, v této jednotce lze ještě rozlišit jednotlivé oblasti: kopcovité Zadunají (západní Maďarsko) oddělené Dunajem od Velké nížiny (východní Maďarsko), kterou protíná řeka Tisa, hornatou oblast na severu, Sedmihradskou kotlinu a oblast jižně od Drávy a Maruše (ty všechny k Maďarsku patřily až do konce první světové války). Není proto divu, že maďarský kulturní geograf Jenő Cholnoky v meziválečném období soudil, že existuje-li vůbec střední Evropa, může jí být jedině území historického Uherského království. Ale aby zeměpis měl pro historika vůbec nějaký význam, je třeba na relativně statický obraz země a jejího vodstva pohlížet jako na obraz poznamenaný dynamikou lidského působení. Bez tohoto prvku by představa Maďarů jakožto Středoevropanů byla stejně nicneříkající jako představa starověkých Číňanů - a určitě lze uvést mnoho dalších příkladů - o jejich vlasti jako středu světa. Tato dynamika mohla potvrdit nebo pozměnit hranice dané orografickými znaky a vytvořit "symbolickou" geografii založenou na subjektivních či emocionálních stejně jako na objektivních či strukturálních faktorech a formovanou vědeckým bádáním stejně jako politickými úvahami, přičemž obojí se děje uvnitř i vně rozličných jednotek takových symbolických map. Diskuse o kontroverzní představě střední Evropy - jež se týká
zemí mezi Baltským mořem a pohořím Balkán a mezi oblastmi osídlenými na jedné straně kontinentu Němci a na druhé Rusy - je ve své dnešní podobě relativně novým produktem symbolické geografie, v neposlední řadě proto, že její mapy byly kresleny převážně lidmi nepocházejícími z této oblasti, kteří na nich rovněž vytýčili polohu zemí, národů a kultur. Larry Wolff upozornil na skutečnost, že za osvícenství se evropská finanční a kulturní centra přesunula z Říma, Florencie a Benátek do Londýna, Paříže a Amsterdamu a staré pomyslné rozdělení kontinentu na kultivovaný Jih a barbarský Sever přestalo platit; západní Evropa si vymyslela východní Evropu jako svou komplementární polovinu. Podle této "filosofické geografie" - jež byla dosti výstižně dobovým jazykem podána americkým cestovatelem Johnem Ledyardem zůstaly východoevropské země nerozlišeny. Praha ležící severozápadně od Vídně, Varšava, Krakov, Pressburg/Bratislava/Pozsony a Budín byly často považovány za stejně východní jako Petrohrad, Moskva nebo Oděsa, Čechy, Polsko a Uhry za stejně "nezápadní" jako Sibiř. Tento model se stal natolik racionálně přesvědčivý a politicky příhodný, že zahájil tradici, která se ukázala a mohla by se i nadále ukazovat jako nevykořenitelná: dosvědčuje to Hitlerova koncepce "východního prostoru" (Ostraum) před druhou světovou válkou a během ní nebo Stalinův východní blok po jejím skončení. Ale osvícenství bylo rovněž obdobím, kdy se začalo vážně
přemýšlet o společnosti a historii v moderním slova smyslu, a jeho vliv v této oblasti od konce 18. století byl spojen s národním obrozením, které později, vedle pocitů národního sebevědomí a úsilí o modernizaci, vyvolalo rovněž implicitní tvrzení o regionální identitě, která se odlišovala jak od Západu, tak od Východu. Tehdejší politická mapa Evropy vykazovala trojí rozdělení. Na západě a na severu silné monarchie Anglie, Španělsko, Francie a Švédsko počátkem novověku více či méně úspěšně dokončily územní sjednocení a vytvořily velké národní státy, i když regionální či etnický separatismus nikdy úplně nezanikl a přežívá i za současné integrace kontinentu. Část prostředního pásma sousedícího se Západem obývaly národy rozptýlené do spousty státečků: Italové a Němci, žijící v desítkách (v případě prvních) nebo stovkách (v případě druhých) samostatných politických jednotek, jejichž sjednocení se stalo smyslem 19. století. Vedle nich se rozprostírala oblast mnohonárodních států, kde cizí dynastie a promíšené elity ovládaly obrovské množství více či méně početných etnických skupin v podmínkách sociální a hospodářské zaostalosti, která se směrem na východ a jihovýchod prohlubovala: jednalo se o habsburskou, ruskou a osmanskou říši. Z etnického hlediska je možno tuto oblast charakterizovat jako území obývané relativně malými národy, které byly vklíněny mezi Německo a Rusko. Také v jejich případě bylo národní obrození
spojeno nejenom s industrializací, občanskými svobodami a formováním buržoazie, ale také s politickou emancipací. Nezávislost Řecka, osvobozenecké boje Maďarů a Poláků, reorganizace habsburské říše v dualistickou monarchii Rakousko-Uhersko a vznik národních států na Balkáně byly výsledkem tohoto úsilí. Ale existoval zde i jiný aspekt emancipace. Veřejné osobnosti, teoretikové a sociálně-političtí analytikové, když poznali pestrou mozaiku etnických skupin a z toho plynoucí nemožnost získání úplné územní nezávislosti (nebo si uvědomovali nepřijatelně vysoké ztráty na životech), dokazovali, že nesnáze příslušných národů, zejména v habsburské monarchii, je odsuzují, navzdory dlouhodobé rivalitě a animozitě, k rozvíjení vzájemného porozumění a spolupráce, dokonce k vytvoření konfederativního státu. Tato myšlenka však zůstala toliko zbožným přáním, ač mnohým zněla sladce a přesvědčivě. Český historik František Palacký, Slovinec Matija Kaučić, v emigraci žijící polský aristokrat Adam Czartoryski, maďarští politici Lajos Kossuth a József Eötvös, rumunský revolucionář Nicolae B˘alćescu a jeho krajan Aurel Popovići (abychom uvedli aspoň několik jmen) byli v 19. století významnými stoupenci této myšlenky, která neztratila na přitažlivosti ani po zásadním předělu, způćsobeném pařížskou mírovou konferencí v letech 1919-1920, ani po její revizi po roce 1945. Většina projektů středoevropského bratrství a federativního uspořádání byla
Zikmund I. Starý (1467-1548), polský král (od 1506-1548) 125 Zikmund Lucemburský (1368-1437), uherský král (od 1387), římskoněmecký král (od 1411), český král (od 1436), římsko-německý císař (od 1433) 74, 87-98, 89, 97, 103, 104, 115, 440, 441, 441, 442, 442 a baroni 87 a církev 87, 92 a Osmané 88, 89 vojenská reforma 89, 102 Zinzendorf Karl von (1739-1813), ekonom 187 Zipernovsky Károly, maďarský inženýr, vynálezce 285 zlatá bula Ondřeje II. 1222 51, 64, 68, 83, 89, 167, 255 Zlatá horda (stát nomádských Tatarů) 79 zlaté a stříbrné doly a těžba zlata a stříbra 76, 77 znárodňování 310, 311 žitvatorocký (1606) 149, 314, 360, 368, 372, 379, 383, 391 Znojmo 441, 443 Zola Emile (1840-1902), francouzský spisovatel 294 Zollverein viz německý celní spolek zoologická zahrada v Budapešti 242, 288 Zrinská Ilona (1643-1703), manželka Františka I. Rákócziho, později Imricha Thökölyho 163, 164, 168 Zrinští, chorvatský šlechtický rod 127 Zrinský Jan († 1612) 451
Zrinský Mikuláš (okolo 1508-1566), vojevůdce 132 Zrinský Mikluláš (1620-1664), chorvatský bán, spisovatel, politik 157-160, 174, 449, 455, 457 Lék proti tureckému jedu 159 Obležení Szigetu 157 Rozjímání o životě krále Matyáše 157 Statečný velitel 157 Zrinský Petr († 1671), chorvatský bán 160 Zsitvatorok, mír (1606) Zsolt Béla (1895-1949), maďarský spisovatel, publicista 331 Zvolen (Zólyom) 85, 137, 440 zvykové právo, anglické 81 uherské 81, 105, 111, 119
Ž
Žahourek Jan, český jazykovědec 475 železná opona 365, 413, 424 železářský průmysl 209, 244, 317, 349, 368, 401 železnice 225, 244, 266, 283, 284, 357 znárodnění 266 Ženeva 486 rozhovory 1955 389
univerzita 138 z Žerotína Karel st. (1564-1636), moravský šlechtic, vůdce moravských stavů 451 Židé (viz též antisemitismus, holocaust) 53, 135, 194, 209, 220, 227, 276, 311, 314, 321, 324, 355, 356, 362, 484 emancipace 261 imigrace 265 protižidovská legislativa 332, 342, 345, 347 ve středních vrstvách 244, 265, 285, 417 za druhé světové války 336, 340, 344, 349-351, 351 životní úroveň 385, 386, 400, 404, 405, 412, 417 Žlutá řeka 19 žold, žoldnéři 78, 106, 109, 115, 117, 121, 131, 147, 148, 151 župani, župy 45, 46, 75, 77, 82, 83, 106, 117, 194, 195, 205, 214, 215, 249, 272, 274 Sestavila Věra Maťová
OBSAH
PŘEDMLUVA
5
ÚVAHY O SYMBOLICKÉ GEOGRAFII 7
1. ZEMĚ, NÁRODY, STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ
14
Před příchodem Maďarů: starověké kultury a nomádští nájezdníci
14
Z Asie na periférii Západu
26
2. BUDOVÁNÍ STŘEDOVĚKÉ MONARCHIE (895-1301) Šípy a rádla Maďarů: zábor, nájezdy a usazení
33
Dynastická politika a křesťanství, světci a zákonodárci Feudální Uhry do poloviny 13. století
41
54
Druhé založení Uher a poslední Arpádovci 65
3. ZLATÝ VĚK A ÚPADEK (1301-1526) 71 Anjouovská monarchie
73
Vzpurní baroni a váhaví vládcové, osmanské výboje a charismatický vojevůdce
86
Král Matyáš Korvín a renesance v Uhrách Krize a "odklon" Uher od Západu
103
113
4. UHRY MEZI DVĚMA ŘÍŠEMI (1526-1711) Baštou křesťanství neboli trojdílné Uhry Protestanté versus katolíci
122
123
134
Mír, válka a století uherského úpadku
142
Vyhnání Osmanů a Rákócziho válka za nezávislost
163
33
5. OSVÍCENSTVÍ, REFORMA A REVOLUCE (1711-1848) 173 Panovník a stavy - meze kompromisu
175
Panovník a stavy - meze osvícenství 188 Neosvícenský absolutismus a období uherských reforem Revoluce a válka o nezávislost v letech 1848-1849
202 224
6. PŘÍCHOD MODERNÍ DOBY A ÚPORNOST STARÉHO ŘEŽIMU (1849-1918)
237
Neoabsolutismus a vyrovnání
239
"Šťastné mírové časy" aneb přelud velikosti Pokrok, blahobyt a květy rozkladu Uhry za první světové války
254
279
295
7. HLEDÁNÍ IDENTITY (1918-1945)
301
Revoluce a rozdělení země. Maďarsko v nové Evropě Konsolidace a zkoušky konzervativního režimu
318
Hitlerovým zdráhavým satelitem; druhá světová válka
8. UTOPIE A JEJICH FIASKA (1945-1989)
303
335
357
Rekonstrukce, demokracie a "lidová demokracie" 360 Padesátá léta: stalinismus, "nový kurz" a revoluce v roce 1956 374 "Nejdelší cesta od kapitalismu ke kapitalismu"
aneb meze reálného socialismu
394
9. PROZATÍMNÍ EPILOG (1989-2000)
426
ČESKO-MAĎARSKÉ VZTAHY (napsal Richard Pražák)
432
Od pádu velkomoravské říše do zániku samostatného českého a uherského státu (do 1526) 432 Ve stínu Osmanů i Vídně (1526-1740)
447
Od osvícenství k zániku habsburské říše (1740-1918)
458
Ve svobodných a samostatných státech (od 1918 do současnosti) 484
DODATKY
503
Chronologický přehled významných událostí
505
Panovníci a hlavy státu; ministerští předsedové
519
Rodokmeny panovnických dynastií
525
Výběr z literatury 532 Rejstřík
541
Obsah
601
Kapitolu o česko-maďarských vztazích napsal prof. Richard Pražák
Z angličtiny přeložil Miloslav Korbelík Obálku navrhl a knihu graficky upravil Vladimír Vimr Na obálce je použit obraz Pannonia Ferdinánda Vidvy ze sbírek Maďarské národní galerie v Budapešti V roce 2001 vydalo NLN, s. r. o., Nakladatelství Lidové noviny, Jana Masaryka 56, 120 00 Praha 2 Odpovědný redaktor Jan Urban Sazba a reprodukce NLN, s. r. o. Vytiskla tiskárna centa, s. r. o., Brno Doporučená cena včetně DPH 395,- Kč
